MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociální pedagogiky
Sebevražda – cesta k životu Diplomová práce
Brno 2014
Vedoucí práce: Mgr. Radim Šíp, Ph.D.
Autor práce: Bc. Dagmar Schönová
Bibliografický záznam SCHÖNOVÁ, Dagmar. Sebevražda – cesta k životu: Diplomová práce. Brno: Masarykova universita, Fakulta pedagogická, Katedra Sociální pedagogiky, 2014. 82 l., 30 l. příl. Vedoucí diplomové práce Mgr. Radim Šíp, Ph.D.
Anotace Diplomová práce Sebevražda – cesta k životu popisuje život dvou jedinců, kteří mají za sebou jeden, nebo více sebevražedných pokusů. Provádí čtenáře cestou respondentů, kteří zápasí s touhou ukončit svůj život a snaží se vrátit zpět do společnosti. Pomocí fenomenologické interpretativní analýzy a případové studie je vyložen jejich každodenní boj se životem. Respondenti mají některé cesty společné, jiné se rozcházejí, ale oba se snaží být plnohodnotnými členy společnosti. Teoretická část ze začátku popisuje historii sebevraždy a jejího dnešního pojetí pro lepší pochopení souvislostí. Další část popisuje všechny aspekty, které na jedince působí na cestě životem, jako jsou společnost, sociální kontrola, výchova, formální a neformální skupiny a psychiatrická diagnóza. Všechny tyto vnější vlivy mají váhu při formování osobnosti, které blíže popisuje kapitola vnitřní svět člověka. Poslední části diplomové práce se věnují otázce léčby a také začleňování jedince zpět do společnosti.
Annotation The thesis Suicide – way to life describes the life of two individualswho had have one or more suicide attempts. Guides the reader through the respondents who are struggling with desire to end their life and trying get back into society. Using interpretative phenomenological analysis and case studies are interpreted by their daily battle with life. Respondents have some common roads, others differ, but both are trying to be full members of society. The theoretical part describes from the beggining the history of suicide and its present concept to better understand the context. The next part describes all aspects of an individual to acting on his journey of life, such a society, social control, education, formal and informal groups and psychiatric diagnosis. All these external influences have weight in
shaping the character, which are describes in chapter inner world of the human. The last part of the thesis delas with the question of treatment and integration of individuals into society.
Klíčová slova Sebevražda, sebevražedné myšlenky, sociální kontrola, společnost, vnitřní svět člověka, IPA, případová studie, výchova.
Key words Suicide, suicidal thoughts, social control, society, the inner world of the human, IPA, case study, education.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury.
V Brně dne
Bc. Dagmar Schönová
Poděkování Chtěla bych poděkovat svým respondentům, bez nich by tato práce nemohla vzniknout. Dále bych ráda poděkovala vedoucímu práce za odbornou pomoc a trpělivost. Děkuji také svému okolí, které mě podporovalo.
Obsah 0.
ÚVOD .............................................................................................................. 8
1.
VÝVOJ POHLEDU NA SEBEVRAŽDU .......................................................... 9
1.1.
Historie sebevražd .............................................................................................................................. 9
1.2.
Dnešní pojetí sebevraždy ................................................................................................................. 11
2.
FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ JEDINCE ........................................................... 14
2.1.
Společnost .......................................................................................................................................... 14
2.2.
Sociální kontrola ............................................................................................................................... 16
2.3.
Výchova ............................................................................................................................................. 19
2.4.
Formální a neformální skupiny ....................................................................................................... 21
2.5.
Psychiatrická diagnóza .................................................................................................................... 23
3.
VNITŘNÍ SVĚT ČLOVĚKA .......................................................................... 25
3.1.
Jak se člověk vidí .............................................................................................................................. 25
3.2.
Vývoj vytváření osobnosti................................................................................................................ 27
3.3.
Self a společnost ................................................................................................................................ 30
4.
LÉČBA .......................................................................................................... 32
5.
ŽIVOT JEDINCE PO NEÚSPĚŠNÉ SEBEVRAŽDĚ ...................................... 34
6.
METODOLOGIE ........................................................................................... 37
6.1.
Cíl výzkumu ...................................................................................................................................... 37
6.2.
Metoda sběru dat .............................................................................................................................. 38
6.3.
Analýza dat - IPA ............................................................................................................................. 38
7. PŘÍPADOVÁ STUDIE – FILIP ......................................................................... 41 8.
PŘÍPADOVÁ STUDIE – TEREZA ................................................................. 59
9.
PODOBNOSTI A ODLIŠNOSTI PŘÍPADOVÝCH STUDIÍ ........................... 73
9.1. Podobnosti u případových studií ........................................................................................................... 73 9.2. Odlišnosti případových studií ................................................................................................................ 75
10.
LIMITACE VÝZKUMU ............................................................................. 76
11.
ZÁVĚR ....................................................................................................... 77
12.
RESUMÉ .................................................................................................... 79
13.
SUMMARY ................................................................................................ 79
14.
POUŽITÁ LITERATURA .......................................................................... 80
15.
PŘÍLOHY ................................................................................................... 83
TEORETICKÁ ČÁST 0. Úvod Co člověk rozumí pod pojmem sebevražda? Nejspíše akt jedince, který již nechce žít dál a rozhodne se ukončit svůj život. Téma, které již bylo mnohokrát popsané, a které v lidech vyvolává pocity smutku, beznaděje a možná i tabu. Otázky, proč člověk končí život, co ho k tomu vede, byly tolikrát probírány, že má jedinec v populaci pocit, že o sebevraždě již ví vše. Ale co lidé, co sebevraždu přežili? Nejsou umístění na psychiatrii, neleží v hrobě, co se s nimi stalo? Žijí s námi ve společnosti a my o nich mnohdy nevíme. Jak se cítí po svém pokusu o ukončení života? Jak se k nim společnost staví? Co se stalo, že chtějí žít? Jak je vnímá rodina a přátelé? Tyto otázky se bude snažit tato diplomová práce zodpovědět. V první části diplomové práce se čtenáři seznámí s historií sebevražd. Sebevraždy totiž nejsou tématem dnešní doby, objevovaly se již v dávných dobách. Jak se staví společnost k současné sebevraždě? I toto bude v práci pojednáno. Poté se téma diplomové práce přesune k faktorům, které ovlivňují jedince v jeho životě. Výchova, vrstevnické skupiny, sociální kontrola, psychická diagnóza - to vše má nepředstavitelný vliv na jedince a tyto faktory mohou mít fatální konec, pokud v nich jedinec zažije něco patologického. Pohled jedince na sebe sama, jak se vnímá, jak se ve společnosti vytváří a pojímá sebe sama jako "Self" popisuje kapitola Vnitřní svět člověka. Metody léčby a medikace jedince, který se pokoušel o sebevraždu a nyní se začleňuje do společnosti, probírají další kapitoly. V posledním bodě teoretické části diplomové práce se čtenář seznámí s vybranou metodologií, která bude použita na případové studie. Tyto případové studie zachytí životy dvou jedinců, kteří mají za sebou pokusy o sebevraždu a v současnosti se snaží svoje sebevražedné sklony potlačit a začlenit se do života. Zhodnocení případových studií přinese odpovědi na výzkumné otázky a pohled jedince na jeho nynější svět, jak ho vnímá a žije. Na závěr bude shrnutí celé práce.
8
1.
Vývoj pohledu na sebevraždu
Sebevražda není pojmem, který by znali lidé až z moderní doby. Tato kapitola stručně popíše, jak se sebevraždy vyskytovaly v průběhu dějin a jak se na sebevraždu díváme dnes.
1.1. Historie sebevražd Sebevraždy se objevují v životě lidí již od nepaměti. Již ve starověké Antice se vyskytovaly sebevraždy. U Řeků byla sebevražda spojena s nápojem zvaný bolehlav, který byl vyhotovován z jedovatých rostlin. Bolehlav se používal k usmrcování odsouzených, v této době to byl způsob legální. Odsouzení tak dostali jed s návodem k použití. Tyto praktiky se objevily i ve Španělsku. V podobném duchu se nesly i nařízené sebevraždy například v Číně, kde se používal plátek zlata, nebo v Japonsku, kde odsouzený spáchal tzv. harakiri1. Sebevražda posléze vymizí s nástupem křesťanství a středověk ji již pomalu nezná. Sebevraždu křesťanství přísně sankcionuje a zakazuje. Pokud se křesťan zabil, tak nebyl pohřben do svěcené půdy hřbitova, ale mimo ni za hřbitovní zeď a tento čin stigmatizoval i rodinu sebevraha2. Zvláště sebevražda žen nebyla vůbec známá, traduje se o jednom případu ze Španělska, který není potvrzený. Za renesance a reformace se sebevražda stala opět rozšířenou3. Ve 12. a 13. století sebevražedná mánie ožila se vzpomínkou na starověk ve všech vrstvách společnosti4. Romány a básně vyprávěly o příbězích cti a lásky, které hrdiny a krásné dámy přivedly k dobrovolné smrti. Hlavně v klášterech se lidé setkávali se sebevraždami mnichů. Vysvětlením bývaly spisy o těžkém životě mnichů, kteří se ocitali v beznaději a melancholii. Tato posedlost u mnichů přetrvávala až do 14. až 15. století, proto se musela církev dobrovolnou smrtí
1
Srov.: MARTIN MONESTIER. Dějiny sebevražd: dějiny, techniky a zvláštnosti dobrovolné smrti. Praha: vydavatelství dybbuk, 2003. ISBN 80-903001-8-9. s. 134-135. 2 Srov.: JIŘÍ KOUTEK, JANA KOCOURKOVÁ. Sebevražedné chování. Praha: vydavatelství Portál s.r.o., 2003. ISBN 80-7178-732-9. s. 13. 3 Srov.: T. G. MASARYK. Sebevražda hromadným jevem společenským moderním osvěty. Praha: vydavatelství Čin, 1930. s. 158-159. 4 MARTIN MONESTIER. Dějiny sebevražd: dějiny, techniky a zvláštnosti dobrovolné smrti. s. 338.
9
intenzivně zabývat5. Z těchto důvodů se ve středověku u lidí vyvíjelo vnímání života a smrti, kdy se smrti přisuzovalo stále větší místo a význam. Tento myšlenkový proud vzešel kvůli obavám mnichů a vzdělanců a rozšířil se s jejich vlivem. Po několik století tento vliv nabýval na síle a koncem středověku se projevil umrlčím uměním. Smrt byla církví popisována jako hrůzu nahánějící, neboť ji lidé nevnímají takovou, jaká sama o sobě skutečně je, ale v ponurém, kostlivčím a ohyzdném vzezření, které jim předkládá malířství. Naopak protestanti mluvili o smrti odlišně. Chtěli, aby se lidé na smrt podívali a přestali před ní utíkat a měli tak možnost podívat se jí do očí, aby zjistili, že je jiná než na obrazech a liší se od běžného života. Vyústěním se staly myšlenky a pocity o biologické smrti, což byl tehdy nejvyšší stupeň a pak se tato tematika stáhla do pozadí6. Dala možnost přemýšlet o smrti v jiném úhlu, na který poté navázala renesance. Za renaissance a reformace se stala sebevražda častější; v XVIII. století je již možno dokázat chorobnou sebevražednost a v našem století již docela všeobecnou a velmi silně rozšířenou. Pro posledních sto let se dá s naprostou evidencí dokázat, že sebevražd ve všech evropských státech přibývá pravidelně a že tato chorobná náchylnost ustavičně zesiluje7. V této době se lidé učili přemýšlet o smrti a ne se na ni chystat. Křesťanská elita shodla na otázce smrti – pokud člověk žil nesprávně a hříšně již před smrtí, pak jej osvícení těsně před smrtí nezachrání8. V této době se uvolnila víra, probudila se věda a literatura, objevovali se spisovatelé, kteří se snažili dobrovolnou smrt obhajovat. Tehdy se začaly objevovat reakce směřující k prospěchu sebevražd. K jejímu zrodu velmi pomohlo studium římského práva, obdiv k starověku a touha napodobit tyto časy. Lidé si tak brali život více než dříve, i když se církev proti tomu snažila bojovat9.
5
Srov.: MARTIN MONESTIER. Dějiny sebevražd: dějiny, techniky a zvláštnosti dobrovolné smrti. s. 338. 6 Srov.: PHILLIPE ARIÉS. Dějiny smrti II. Praha: nakladatelství Argo, 2000. ISBN 80-7203-293-3. s. 13. 7 T. G. MASARYK. Sebevražda hromadným jevem společenským moderním osvěty. s. 139-140. 8 Srov.: PHILLIPE ARIÉS. Dějiny smrti II. s. 13-22. 9 Srov.: MARTIN MONESTIER. Dějiny sebevražd: dějiny, techniky a zvláštnosti dobrovolné smrti. s. 339.
10
V 18. století pokračoval boj církve proti sebevrahům, církev se snažila, aby lidé pochopili, že pokud si člověk sáhne na život, útočí tak na Boha, který jim dal život. Křesťané, kteří chtěli umřít a měli strach z pekla, páchali odporné zločiny, aby byli odsouzeni k smrti a nemuseli tak na sebe vztáhnout ruku10. V 19. století smrt charakterizovaly dva rysy. První byl důvěrně prostý vztah lidí k ní. Druhem rysem byla veřejná povaha smrti. Veřejně se umíralo odjakživa, umírající byl obklopen svými blízkými, ale i naprosto cizími lidmi, kteří mohli přijít z ulice11. V dnešní době je toto naprosto nemyslitelné, spíše je pravděpodobné, že člověk umře sám v nemocničním pokoji. Na začátku 19. století byla objevena psychoanalýza a sebevrahové tak měli skulinku, jak omlouvat své činy a tím se stalo nevědomí. Církev pak musela uznat, že nemůže tento čin odsoudit za pochybení člověka, protože dříve se soudilo, že člověk vše koná z jasné vůle12. Během 20. let se sebevražda stává častým jevem, který se nevyhýbá žádné vrstvě obyvatelstva. V České republice dochází k výkyvům, které zřejmě souvisí se situací ve státě např. ve třicátých letech hospodářská krize, ve čtyřicátých letech druhá světová válka. Menší vzestup sebevražd lze sledovat v padesátých letech, klade se zde do souvislosti politická situace. Mezi šedesátými a sedmdesátými lety lze pozorovat vzestup, který poté pozvolně klesá až do dnešní doby. Ovšem sebevražd adolescentů přibývá během devadesátých let 20. století13.
1.2. Dnešní pojetí sebevraždy V dnešní době spáchá sebevraždu ve světě za 24 hodin více než 1200 osob a více než 850 osob se o dobrovolnou smrt pokusí. Během celého roku pak spáchá sebevraždu na 45000 lidí, což je za rok více lidí, než kolik padlo vojáků během trvání války ve
10
Srov.: MARTIN MONESTIER. Dějiny sebevražd: dějiny, techniky a zvláštnosti dobrovolné smrti. s. 341. 11 Srov.: PHILLIPE ARIÉS. Dějiny smrti I. Praha: nakladatelství Argo, 2000. ISBN 80-7203-286-0. s. 32-33. 12 Srov.: MARTIN MONESTIER. Dějiny sebevražd: dějiny, techniky a zvláštnosti dobrovolné smrti. s. 343. 13 Srov.: JIŘÍ KOUTEK, JANA KOCOURKOVÁ. Sebevražedné chování. s. 13.
11
Vietnamu. Pro jinou představu, za rok dobrovolně umře tolik lidí, že by se z mapy daly smazat města jako Bourdeaux či Sens14. Sebevraždné chování je v dnešním světě vnímáno jako závažný problém, a to v měřítku celosvětovém. Tomuto chování se věnuje v rámci celého světa Světová zdravotnická organizace, která vede statistiky počtu smrtí způsobených vlastním přičiněním. V České republice se sebevražedností zabývá Ministerstvo zdravotnictví15. Dnes se díváme na sebevraždu z hlediska různých disciplín. Smrt je mnohovrstevnatá záležitost - jsou v ní vždy přítomny faktory biologické, biochemické, kulturní, sociologické, interpersonální, intrapsychické, logické, filosofické, vědomé a nevědomé16. Při sebevraždě se často poškozuje zdraví, či toto jednání končí smrtí, zde nastupují praktičtí lékaři dětí a dospělých či další odborníci z tzv. somatických oborů dle charakteru zranění nebo postižení zdravotního stavu. Dále pomáhají internisté při intoxikaci, při různých typech poranění chirurgové, traumatologové, ortopedi, ale také neurologové. Pokud je člověk ohrožen v rámci základních životních funkcí, tak přichází resuscitace a anesteziologie. Když je život člověka stabilizován a není bezprostředně ohrožen jeho život, přicházejí na řadu psychiatrové a psychologové, aby posoudili duševní stav člověka. Pokud se ale člověk ještě o sebevraždu nepokusil, ale přemýšlejí nad ní, tak jsou v tomto případě psychologové a psychiatři na prvním místě17. V průběhu času se mnoho odborníků snažilo vymezit samotný pojem sebevražda. Dle Durkheima by si lidé mohli myslet, že vzhledem k tomu, že se slovo sebevražda používá neustále v rozhovorech, tak je smysl tohoto slova znám a nepotřebuje definici. Dle něho bylo nutné přesně vyjádřit termín sebevražda a vytvořit kategorie, které se týkaly tohoto jevu18. První formulace pak byla: Sebevražda se dá spojit s každou smrtí, která je přímým nebo nepřímým důsledkem pozitivního či
14
Srov.: MARTIN MONESTIER. Dějiny sebevražd: dějiny, techniky a zvláštnosti dobrovolné smrti. s. 246. 15 Srov.: JIŘÍ KOUTEK, JANA KOCOURKOVÁ. Sebevražedné chování. s. 12. 16 KODRLOVÁ IDA, ČERMÁK IVO. Seberažedná triáda. Praha: Academia, 2009. ISBN 978-80-2001524-2. s. 43. 17 Srov.: JIŘÍ KOUTEK, JANA KOCOURKOVÁ. Sebevražedné chování. s. 11. 18 Srov.: DURKHEIM EMILE. Suicide. A study in sociology. Great Britain: printed and bound by Clays Ltd, St Ives PLC, 2000. ISBN 0-415-04587-8. s. 40-41.
12
negativního aktu, jenž člověk vykoná sám sobě19. Asi nejznámější rozdělení, které Durkheim používal, bylo dělení sebevraždy na egoistickou, altruistickou a anomickou20. Durkheim se v jeho době nezaměřoval v hledání vzniku sebevražd na kosmické nebo biologické jevy, ale hledal její příčiny ve společnosti. Jedinec, který má sklony k sebevraždě, je odrazem struktury společnosti, ve které žije21. Masaryk pod pojmem sebevražda viděl "nepřirozený způsob smrti, jenž byl přivozen neúmyslným vsahováním člověka v životní proces, ať kladným činným jednáním, nebo záporným, trpným chováním k nebezpečím života22." Dle úzkého pojetí byl pro Masaryka sebevrahem ten, kdo si svým úmyslným jednáním či opomenutím přivodil smrt a tuto skutečnost si přál23. Masaryk uvádí, že se sebevražda v jeho době vyskytuje častěji, než dříve. Jestliže se podíval na každodennost lidí a jejich života, tak zjistil, že lidé žijí v nevědomosti a špatnosti, neznalosti a zanedbávání praktických věd jako je etika či hygiena, a to vede k zabití sebe sama24. Dle českého psychiatra Jana Prokopa, se kterým spolupracoval profesor Myslivečka, byla sebevražda v moderním pojetí definována, tak, že sebevrah je člověk, který očekává, že si svým chováním smrt přivodí25. Dle statistik se počty dokonaných sebevražd snižují. Sebevražedný pokus lze také považovat za formu komunikace, kdy jedinec volá o pomoc či se na sebe snaží upozornit26.
19
Srov.: DURKHEIM EMILE. Suicide. A study in sociology.. s. 41. Viz.: Tamtéž. 21 Srov.: Tamtéž. s. 17. 22 T. G. MASARYK. Sebevražda hromadným jevem společenským moderním osvěty. s. 2. 23 Srov.: T. G. MASARYK. Sebevražda hromadným jevem společenským moderním osvěty. s. 2. 24 Srov.: Tamtéž. s. 5. 25 Srov.: JIŘÍ KOUTEK, JANA KOCOURKOVÁ. Sebevražedné chování. s. 12. 26 Srov.: MÜHLPACHR PAVEL. Sociopatologie pro sociální pracovníky. Brno: vydavatelství MSD s.r.o., 2008. ISBN 978-80-7392-069-2. s. 119. 20
13
2. Faktory ovlivňující jedince Člověk vyrůstá a žije ve společnosti, která ho ovlivňuje. Výchova, socializace, sociální kontrola, vrstevnické skupiny a psychiatrická diagnóza se podílejí na formování jedince.
2.1. Společnost Ve společnosti člověk vyrůstá, žije a umírá. Společnost má velký vliv na rozvoj osobnosti, vnímání sebe sama a také morální žebříček. Společnost vytváří hodnoty, kterými by se měl člověk řídit. Zdravá společnost podporuje schopnosti jednotlivce milovat své bližní, tvořivě pracovat, rozvíjet vlastní rozum a objektivitu a osvojit si takové sebevědomí, které se zakládá na zkušenosti vlastních produktivních sil27. Společnost ale má i své stinné stránky. Společnost je naopak nezdravá, vede-li ke vzájemnému nepřátelství a k nedůvěře a proměňuje-li člověka v nástroj, který mohou druzí využívat a vykořisťovat, nástroj oloupený o své sebeuvědomění, které je mu dopřáno jen natolik, aby se mohl podrobit a stát se automatem někoho jiného28. Člověk nemůže žít mimo společnost a ta ho ovlivňuje – pozitivně i negativně. Má na něj vliv i při rozhodování při sebevražedných úmyslech. Lidé ve společnosti většinou berou sebevraždu jako něco špatného, co se nedělá a není v souladu s jejími pravidly. Dříve se sebevrahové pohřbívali mimo hřbitov než osoby, které umřely přirozenou smrtí 29. Pro křesťany je tento čin nemyslitelný a kdo na sebe takto vztáhne ruku, již nemůže jít do nebe. Stejně vnímá sebevraždu i judaismus, kdy vzít si život znamená pro daného jedince hřích, jelikož Bůh dává člověku život a jen Bůh si ho také může vzít30. I další náboženství vnímají sebevraždu negativně. Mnohá náboženství považují sebevraždu za smrtelný hřích, zasluhujíc strašné potrestání31. Výjimku můžeme najít v Japonsku, kde
27 FROMM ERICH. Cesty z nemocné společnosti. Praha: Nakladatelství EarthSave, 2009. ISBN 9788086916-10-1. s. 68. 28Tamtéž. s. 68-69. 29 Viz kapitola Historie sebevražd. 30 Srov.: FRANKEL BERNARD, KRANZOVÁ RACHEL. O sebevraždách. Praha: nakladatelství Lidové noviny, 1998. ISBN 80-7106-234-0. s. 26. 31 SUSAN BLACKMOROVÁ. Umírání jako cesta k životu. Nakladatelství Tomáše Janečka, 1993. ISBN 80-900802-8-6. s. 113.
14
náboženství proti tomuto nemá žádné výhrady a sebevražda se považuje za čestné řešení, které je v některých situacích lepší než jiné alternativy32. Společnost může takového jedince, který se pokusil o sebevraždu, izolovat. Již francouzský filosof Émile Durkheim upozornil na izolaci jedince v rámci sebevražedného chování. Dle jeho modelu se suicidální jedinec není schopen dostatečně integrovat do společnosti a je tím pádem vyvržen ze společenského života, což vede k sebevraždě33. Velký tlak na mladé lidi představuje pohled majority ohledně sexuality. Nechtěné těhotenství, onemocnění pohlavní chorobou, homosexualita - to mohou být příčiny myšlenek na sebevraždu a poté jejím uskutečněním. I když se společnost stává stále tolerantnější, může se u mladých lidí vyskytnout strach z reakce okolí, nepřijetí blízkými, pocit, že se nemá na koho obrátit a východiskem se tak stává smrt 34. Dospívající si musí dát dohromady svoje vlastní pocity, chování svých kamarádů, představy svých rodičů, předpisy svého náboženství a normy svého společenství a najít svou vlastní cestu, jak zacházet s fyzickými kontakty a sexuálním cítěním35. Společnost však také může člověka k sebevraždě dovést. Tzv. inspirované sebevraždy jsou tohoto fenoménu důkazem. Např. na sklonku sedmdesátých a na začátku osmdesátých let se v médiích řešila otázka hromadných sebevražd kvůli sebevraždám mladistvých. Již v dřívějších dobách, kdy Goethe napsal knihu Utrpení mladého Werthera, mnoho mladých mužů řešilo své problémy tzv. romantickou sebevraždou. Již v této době vznikaly polemiky a vlivu knihy na čtenáře. V dnešní době jsou lidé ovlivňováni hudbou, filmy, slavnými lidmi – tzn. výplody společnosti. V dnešní době se inspirovanými sebevraždami zabývají výzkumy, např. sociolog David Phillips srovnával statistiky úmrtnosti s tématy, které vycházely v novinách New York Times. Zjistil, že existuje souvislost mezi počtem sebevražd a publikováním článků o sebevraždách. V době vydání článku o sebevraždě se do měsíce zabije více lidí, než když žádný článek není publikován. Sociologové, kteří souhlasí s výsledky Davida Phillipse, vysvětlují tento jev za pomoci analogie s účinky reklamy. Reklama v nás totiž
32
Srov.: FRANKEL BERNARD, KRANZOVÁ RACHEL. O sebevraždách. s. 26. Srov.: KODRLOVÁ IDA, ČERMÁK IVO. Sebevražedná triáda. s. 46. 34 Srov.: FRANKEL BERNARD, KRANZOVÁ RACHEL. O sebevraždách. s. 28. 35Tamtéž. s. 71-72. 33
15
vyvolává nejasné pocity, které jsou umocněny tím, např. když vidíte reklamu na jídlo, tak může jedinci pomoci určit nejasný pocit tím, že si myslí, že má hlad. Podobně to také může mít člověk s nejasným pocitem neštěstí, který si přečte o sebevraždě a tato zpráva ho ovlivní natolik, že přijme sebevraždu jako řešení svého problému. Podobný výzkum zveřejnili i v Kalifornské univerzitě, kde prokázali souvislost mezi vysíláním pořadu v televizi a počtem sebevražd. Různé další výzkumy však toto popírají, takže nelze s jistotou určit, kde se nachází pravda36. Společnost pro člověka také představuje jeho nejbližší okolí. Pokud se někdo známý či přítel rozhodne pro odchod ze světa sebezabitím, může to jedince velmi ovlivnit, odborně se tento jev nazývá kumulovaná sebevražda. Odborníci si pokládali otázku, zda se nechá jedinec ovlivnit sebevraždou svého přítele či známého. Psychologové a sociologové si povšimli faktu, že v uzavřených společnostech či prostorách se objevuje více sebevražd v krátkém časovém úseku – v psychiatrických léčebnách, na internátech, vězeních apod. Dle studie Yaleských vědců se hlavně mladí lidé nechávají často ovlivnit příklady jiných lidí, kdy spáchali sebevraždu nebo se o ni pokusili stejně jako jejich známý/přítel. Jiní odborníci ale poukazují na fakt, že pokud se někdo chce vážně pokusit o sebevraždu, tak se jinou sebevraždou nenechá ovlivnit37. Člověk, který se chce zabít, tak musí počítat také s reakcí okolí a jejím tlakem na to, aby tento čin nedokončil, pokud ho ovšem sama společnost neinspiruje k právě takovému činu. Tlakem, který lze nazvat sociální kontrolou či vnější kontrolou, se zabývá další kapitola.
2.2. Sociální kontrola Sebevražedné jednání se ve společnosti vyskytovalo vždy, dokonce i tehdy, když bylo společensky odmítáno a sankcionováno38. Jak souvisí sociální kontrola s jedincem, který chce spáchat sebevraždu? Každá společnost má různá pravidla, řád a představy, jak by se měl člověk chovat. V anglickém jazyce je kontrola chápána jako ovládání,
36 Srov.: FRANKEL BERNARD, KRANZOVÁ RACHEL. O sebevraždách. s. 17-20. 37 Srov.: Tamtéž . s. 20-23. 38 MARIE VÁGNEROVÁ. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: nakladatelství Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-414-4. s. 487.
16
řízení, upravování39, ve smyslu k člověku. Člověk, který chce spáchat sebevraždu, je stále pod tlakem, že takový čin nebude tolerován. Společnost tak má nad člověkem moc, protože ho nutí k tomu, aby žil, protože v tomto chování vidí slabost či útěk od problémů, i když na druhé straně může mít společnost postoj opačný - obdiv, že se rozhodl k tak zásadnímu jednání40. Spíše se ale setkáváme s názorem, že sebevražda je považována za úchylku, hlavně v naší moderní společnosti, která usiluje o to, žít za každou cenu41. V dřívějším pojetí absolutistického pohledu na deviantní chování, do něhož sebevražda spadá, člověk měl souhlasit s určitými pravidly a sociálními normami. Pokud se takto nechoval, společnost měla povinnost se k němu jako k deviantovi chovat a měla právo ho za takové jednání soudit a trestat42. Jedinec, který měl myšlenky na ukončení života, byl tak stále pod tlakem norem a odsouzení společnosti. První kontrolou se stává výchova od rodiny. Dítě má od společnosti v prvních letech života poměrně omezený kontakt. Rodinu pak můžeme vnímat jako instituci aneb psychickou agenturu společnosti, která má za úkol zprostředkovat dospívajícímu dítěti požadavky společnosti. Tyto požadavky se plní dvěma způsoby. Za prvé se vlivem charakteru rodičů utváří charakter dítěte. V charakteru většiny rodičů se nachází charakter společnosti, rodiče tak dítěti zprostředkovávají podstatné rysy společensky žádoucí struktury charakteru43. Jak je již uvedeno výše, společnost je buď zdravá a na člověka působí podporujícím způsobem a jedinec se vyvíjí jako plnohodnotná bytost. Naopak, pokud je společnost nemocná, jedinec je pak patologicky narušen a může docházet k negativním jevům. Druhý způsob plnění požadavků společnosti je výchova. Obvyklé metody výchovy pro danou kulturu formují charakter dítěte žádoucím směrem44. Mohou existovat jedinci, kteří nevnímají společnost jako diktátora svého života a nevnímají to, že dle většiny je sebevražda špatným činem nebo naopak, neposlechnou
39
Srov.: URBANOVÁ MARTINA. Sociální kontrola a právo. Brno: Masarykova Universita, 1998. ISBN 80-210-1947-6. s. 9. 40 Srov.: MARIE VÁGNEROVÁ. Psychopatologie pro pomáhající profese. s. 506. 41 Srov.: MARTIN MONESTIER. Dějiny sebevražd: dějiny, techniky a zvláštnosti dobrovolné smrti. s. 219. 42 Zdroj: MÜHLPACHR PAVEL. Sociopatologie pro sociální pracovníky. s. 45. 43 Srov.: FROMM ERICH. Cesty z nemocné společnosti. Praha: Nakladatelství EarthSave, 2009. ISBN 978-8086916-10-1. s. 77. 44 Srov.: Tamtéž. s. 77.
17
např. vůdce sekty a na jeho rozkaz si nevezmou život. Společnost po člověku chce, aby se „přiřadil ke stádu“. Rozvíjí se tak nová identita stáda, ve které se pocit identity opírá o nezpochybnitelnou příslušnost ke stádu45. Každý jedinec má v sobě potřebu citového prožitku identity, aby získal tento pocit, stane se konformním a získá určitý statut. V tomhle ohledu pak jde člověk dál za svoje potřeby, obětuje lásku, vzdá se svobody a zříká se vlastního myšlení, jen aby se přiřadil ke stádu, šel konformně s ním a tak si osvojil pocit iluzorní identity46. I přes tyto snahy společnosti si někteří lidé nenechají řídit život. Bez ohledu na společenské normy jsou lidé schopni v případě, že mají subjektivně dostatečně silný motiv, potlačit pud sebezáchovy a zničit vlastní život, který pro ně přestal být hodnotou47. Předtím ale projdou cestou myšlenek a přemýšlení o tom, jak jejich čin bude vidět společnost a zda ho pochopí, či odsoudí. Víra má na člověka nesporný vliv, ať se jedná o křesťanství, které je zjevně v Evropě nejrozšířenější či jiné. Již v minulosti mělo právě křesťanství velký vliv na sebevrahy. Křesťanství (či jiná víra) nepůsobí na jedince jako součást společnosti, ve které se pohybuje, ale také jako kontrola a vliv. Katolická církev působila a stále působí jako všemilující a všeodpouštějící matka a panenská Bohorodička, která symbolizuje mateřského ducha odpuštění a lásky. Bůh byl naopak patriarchální. Prolnutím obou prvků tak církev získala svoji velkou přitažlivost a mocný vliv na lidi48. Dříve křesťanství odsuzovalo sebevraždu a i dnes je tento skutek považován za hřích. Věřící lidé jsou tak manipulováni k chování, které jim určuje Bůh. Tyto normy mají na myšlení jedince vliv. Musí se rozhodnout mezi opovržením majority, s tím, že se možná najdou jedinci, kteří je neodsoudí. S tímto rozhodnutím pak přichází ze strany společnosti sankce, protože se dotyčný nechoval, tak jak je požadováno. Společnost tak nutí člověka k tomu, aby byl konformní se sociálními normami49. Pokud se tak jedinec nechová, společnost mu dá "nálepku" např. blázen, psychiatrický pacient apod. Zde poté přichází trest a právo soudit jedince a nejlépe ho umístit do zařízení, které mu navrátí opět hodnoty majoritní společnosti.
45 FROMM ERICH. Cesty z nemocné společnosti. s. 60. 46 Srov.: FROMM ERICH. Cesty z nemocné společnosti. s. 60-61. 47 MARIE VÁGNEROVÁ. Psychopatologie pro pomáhající profese. s. 487. 48 Srov.: FROMM ERICH. Cesty z nemocné společnosti. s. 54. 49 Srov.: MÜHLPACHR PAVEL. Sociopatologie pro sociální pracovníky. s. 44.
18
Velkým tlakem na mladé lidi se stává představa, že všichni musí být šťastní. Vznikají tak fráze typu – Když máte problém, měli byste ho řešit! Nebo Jestliže je Vám špatně, je to Vaše vina! Pozitivismus založený na tzv. pozitivním myšlení může mít v sobě něco posilujícího nebo optimistického. Na druhou stranu filosofie, která odkazuje člověka sama na sebe, kdy člověk nemůže spoléhat na nikoho jiného než na sebe a svou samostatnost může být krutá, protože nedává prostor pocitu samoty, smutku a zklamání. Jedinec se tak nedokáže konfrontovat se skutečnými problémy, což lze poté kompenzovat drogami, alkoholem nebo myšlenkami na sebevraždu50.
2.3.Výchova Každý člověk si projde nějakou formou výchovy, ať již od vlastních rodičů či z náhradní výchovné péče. Sebevražda ovlivní i lidi, kteří jsou člověku nejbližší a kteří ho vedli cestou dětství a dospívání. Nejbližší pak pocítí křivdu a opuštěnost a taky tento akt mohou pochopit jako odmítnutí jich samotných, vztahů, které vybudovali. Rodina tak může mít výčitky, že oni selhali, že nezvládli situaci a nedokázali pomoci51. Mnohé rodiče pak napadne: vychoval jsem ho dobře? Mohl jsem tomu zabránit? Výchova je pro dítě velmi důležitá. Je otázkou, zdali dokáže správná výchova dítěte zamezit sebevražedným sklonům v budoucnosti. Výchova v rodině bezesporu zanechává ve vychovávaném stopy ve formování jeho osobnosti52. Rodina tak má připravit děti na dvě roviny dnešního světa: přípravu na kooperaci jako základní podmínku přežití lidstva a seznamováním s nebezpečími, s nimiž se mohou mladí lidé v dospělosti setkat, a se způsoby jejich optimálního řešení53. Otázkou zůstává, do jaké míry takto rodiče připravují svoje děti, aby se vypořádaly s nástrahami dnešního světa. Může výchova vést k sociálně patologickým jevům, potažmo k sebevraždě? Existuje několik typů výchovy, které by se daly označit jako vedoucí k patologii. Mezi ně patří: Výchova autoritativní či trestající, kde dítě není přijímáno takové, jaké je a rodiče mají tendenci neakceptovat potřeby dítěte a trestat jej. Dalším typem je nadměrně 50 Srov.: FRANKEL BERNARD, KRANZOVÁ RACHEL. O sebevraždách. s. 98. 51 Srov.: MARIE VÁGNEROVÁ. Psychopatologie pro pomáhající profese. s. 507. 52 Srov.: KRAUS BLAHOSLAV, POLÁČKOVÁ VĚRA. Člověk - prostředí - výchova: k otázkám sociální pedagogiky. Brno: Vydavatelství Paido, 2001. ISBN 80-7315-004-2. s. 46. 53 Tamtéž. s. 45.
19
pečlivá výchova, kde dítě je sice akceptováno, ale rodiče mu nedopřejí téměř žádnou samostatnost, vybírají mu kamarády a doma nesmí nic dělat. Z dítěte tak vyroste dospělý jedinec, který je sebevědomý, ale nesamostatný, nedokáže si poradit s životními problémy a z toho vznikají problémy v různých životních sférách. Nadměrně shovívavá výchova spočívá v tom, že dítě je akceptováno, je velmi často odměňováno, ale nemá žádnou kontrolu od rodičů, nemají na něj žádné požadavky a má volnosti, kolik chce. Takto z něho vyroste jedinec, který se chová bezohledně, nechápe společenské normy a požadavky54. Tito dospělí jedinci pak mohou mít ve společnosti problémy, které mohou řešit sebevraždou. Také je důležité zdůraznit syndrom CAN, kdy rodiče či příbuzní týrají své děti. Tyto děti jsou traumatizovány a to chronicky, opakovaně. Děti a dospívající často reagují na takový traumatický zážitek suicidálními myšlenkami, které mohou vyvrcholit až do pokusu vzít si život. Pro dítě či adolescenta se pak jeví sebevražda jako jediné řešení, jak uniknout od traumatu55. Ovšem je potřeba vzít v potaz tzv. dětskou odolnost. Z výzkumů o sexuálním zneužití v dětství a pozdější psychopatologii plyne ponaučení – většina dětí je vůči stresujícím faktorům odolná a nestává se tak křehkou bytostí, která se při konfrontaci se stresujícím faktorem „hroutí“56. Zneužité děti se tak mohou opět plně navrátit do společnosti bez jakýchkoliv traumat. Velmi důležité je ale také pochopit, že každý člověk je individuální bytost a někdo se může plně socializovat i přes syndrom CAN, někdo nemusí. Důležitá výchova pro dítě je také taková, se kterou se setká v rámci školských zařízení. Vychovatel a učitel se také podílejí na správné výchově dětí. Primární prevence sociálně patologických jevů se překrývá, pokud se někdy zcela nekryje, s výchovou. Právě do kompetencí učitele a vychovatele na všech stupních škol náleží tato činnost57. Výchova se tak může stát primární prevencí, která zabrání sociálně patologickým jevům. Vychovatelé a učitelé vedou děti k uvědomování si toho, jaké mají životní hodnoty, dále kterou přiměřenou životní cestu si mají zvolit. Avšak děti jsou často fascinovány asociálních chováním, nebo se nechají zlákat k nevhodným 54
Srov.: MÜHLPACHR PAVEL. Sociopatologie pro sociální pracovníky. s. 151-152. Srov.: JIŘÍ KOUTEK, JANA KOCOURKOVÁ. Sebevražedné chování. s. 69-70. 56 Srov.: LILIEFELD A KOLEKTIV. 50 největších mýtů populární psychologie. Praha: Euromedia, 2011. ISBN 978-80-242-2998-0. s. 190. 57 MÜHLPACHR PAVEL. Sociopatologie pro sociální pracovníky. s. 70. 55
20
věcem např. špatným kamarádem, či partou a výchova a všechny morální hodnoty tak ztratí svou cenu58. Některé děti nemají rodinu a tak si prochází náhradní výchovnou péčí. Děti, které byly vychovávány v kolektivních institučních zařízeních, si obvykle prošly celou řadou náhradních domovů. Tyto děti bývají často deprimované, mají slabou schopnost navazovat vztahy a většinou neumí vnímat jinou realitu, než tu ústavní. Může pak docházet k patologickým jevům, pro některé může být například vězení blízké, protože jim připomíná život v ústavu59. Poradenská centra, která se zaměřují na suicidem ohrožené jedince, často varují před izolací od rodiny, přátel a širší společnosti a zdůrazňují tak rizikovost sociální izolace60. Sociální izolace má na dítě i dospělého velký vliv a spadá pod sociokulturní rizikové faktory sebevraždy61. Děti, které procházejí náhradní výchovnou péčí a střídají ústavy, mohou být velmi osamělé.
2.4.Formální a neformální skupiny Velký vliv na jedince mají i skupiny, ve kterých se jedinec považuje za jejich součást. Skupiny, ve kterých se pohybuje, jsou buď ve formě neformálních tzn. přátelé a formální, dle věku - školní třída, pracovní tým apod. Neformální skupiny mají na jedince značný vliv. V takových skupinách bývá stejná věková hranice, podobné názory, pocit příslušnosti ke skupině. Jedinec se chce často s názory skupiny identifikovat. Tato skupina má určité hodnoty a normy, které uznává62. Zde nastává problém, když je skupina patologická a vyznává hodnoty, které jsou pro ně v pořádku, ale majorita je již odsuzuje. Příkladem může být skupina EMO, která podporuje své členy k sebepoškozování a i k sebevraždě. Také ve formálních skupinách může být ukryto nebezpečí. Dle věkové kategorie lze dělit nepříznivé situace na: dospívání ve škole a pracovní život. Toto jsou dvě nejdůležitější skupiny, ve kterých se jedinec setká s formálními skupinami. V mládí se
58
Srov.: MÜHLPACHR PAVEL. Sociopatologie pro sociální pracovníky. s. 70-71. Srov.: Tamtéž. s. 152. 60 KODRLOVÁ IDA, ČERMÁK IVO. Sebevražedná triáda. s. 46. 61 Srov.: Tamtéž. s. 46. 62 Srov.: KRAUS BLAHOSLAV, POLÁČKOVÁ VĚRA. Člověk - prostředí - výchova: k otázkám sociální pedagogiky. s. 133-134. 59
21
jedinec může setkat se šikanou, což vede k mnoha skrytým problémům. Šikana vede u oběti k ohrožení psychického i somatického zdraví dítěte. Ve velmi těžkých případech, kdy šikana přeroste až do ublížení na zdraví, se může u dítěte objevit i posttraumatická stresová porucha, deprese, dokonce až k suicidálnímu chování63. V pracovním životě se člověk může setkat s mobbingem či bossingem. Mobbing není jen konfliktem na pracovišti. Mobbing je dlouhodobá, patologická forma chování relativně kultivovaných a vzdělaných lidí. V mobbingu nejsou tak časté fyzické útoky, ale jedná se spíše o postupnou likvidaci oběti v psychologické rovině64. Bossing znamená šikanu a hrubé chování k pracovníkovi od vedoucího pracovníka. Příčiny bossingu jsou různé - žárlení na schopnějšího podřízeného pracovníka, pocit ohrožení od podřízeného pracovníka, tlak od vedení organizace apod65. Takové chování v práci člověka ovlivní, většinou se ve stejné či větší míře setkáváme s určitými faktory psychického týrání: sociální izolace; ohrožování svobodných názorů a postojů; útok na soukromí; fyzický útok; nadávky; pomluvy apod.66 Jedinec se s takovým náporem nemusí srovnat, a pokud se firma nezajímá o vnitropodnikové konflikty a nepředchází jim prevencí, může dojít již k výše zmíněné likvidaci oběti. V dnešní moderní a technické době se rozvíjí komunikační prostředky, kde jedinec může spadat pod různé skupiny. Internet, mobilní telefony jsou novou formou nebezpečí pro mládež i dospělé. V případě mobilního telefonu vzniká psychická závislost, kdy nahrazuje normální komunikaci - "face to face". Jedinci, co jsou závislí na mobilním telefonu, mohou prožívat pocity osamělosti67. Také v případě internetu člověk může mít pocit, že je sám, protože řada lidí netouží po reálném setkání s osobou, se kterou si chatují, a vyhovuje jim virtuální prostředí. U lidí, kteří nemají v rovnováze užívání internetu a sociální aktivity, dochází k výskytu psychických problémů - depresi a osamělosti68.
63
Srov.: MARIE VÁGNEROVÁ. Psychopatologie pro pomáhající profese. s. 801. Srov.: HUBINKOVÁ ZUZANA A KOLEKTIV. Psychologie a sociologie ekonomického chování. Praha: Grada publishing, a.s., 2008. ISBN 978-80-247-1593-3. s. 210. 65 Srov.: Tamtéž. s. 214. 66 Srov.: Tamtéž. s. 211. 67 Srov.: Tamtéž. s. 197. 68 Srov.: Tamtéž. s. 200-202. 64
22
2.5.Psychiatrická diagnóza Jedinec, který chce spáchat sebevraždu, může i nemusí být psychicky v pořádku. Např. lze sebevraždu pojmout jako poruchu pudu sebezáchovy, kdy se jedinec chová nestandardně, ale jeho psychika přitom patologicky pozměněná není 69. Existuje asi 510% sebevrahů, kteří nemají diagnostikovanou žádnou duševní poruchu70. Psychiatrická diagnóza však může přispět k takovému rozhodnutí člověka. Duševní poruchu může vyvolat řada vnějších, ale i vnitřních vlivů: genetické dispozice, psychosociální faktory, psychodynamické faktory, osobnostní struktura, sociální faktory, toxické exogenní faktory a biochemické faktory71. Jedinec se však může pokusit o sebevraždu i bez psychiatrické diagnózy - např. při bilanční sebevraždě. Bilanční sebevraždou rozumíme sebevraždu, kdy se jedinec po rozboru svého života rozhodne, že je pro něj lepší, když zemře. Stává se to v případech, kdy člověk trpí nevyléčitelnou chorobou, před nástupem do vězení apod. Poté se odborníci domnívají, že člověk může mít lehkou psychopatologickou poruchu, ale také nemusí72. U psychicky nemocných pacientů, u kterých se vyskytly pokusy o sebevraždu, se objevují diagnózy jako: psychózy, schizofrenie, deprese, poruchy osobnosti a sexuální poruchy, organické duševní poruchy, poruchy vyvolané alkoholem a ostatními psychoaktivními látkami, afektivní poruchy, neurotické poruchy a vývojové poruchy v dětství a adolescenci, mentální retardace73. Mnoho lidí si mylně myslí, že sebevraždu páchají lidé, kteří trpí těžkou depresí. Výzkumy však ukazují, že 13-41% jedinců spáchá sebevraždu bez diagnózy těžké deprese. Rodina či blízké okolí se tak může mylně domnívat, že pokud jedinec nevykazuje známky těžké deprese, tak nepotřebuje psychologickou péči74. Každá z vyjmenovaných diagnóz zvyšuje suicidální chování a jsou příčinou asi jedné
třetiny
dokonaných
sebevražd75.
Většina
nemocných,
přijímaných
do
psychiatrické nemocnice jako sebevražedný pokus patří diagnosticky k maniodepresivní 69
Srov.: MARIE VÁGNEROVÁ. Psychopatologie pro pomáhající profese. s. 480. Srov.: LILIEFELD A KOLEKTIV. 50 největších mýtů populární psychologie. s. 209. 71 Zdroj: BOUČEK A KOLEKTIV. Obecná psychiatrie. Olomouc: Vydavatelství university Palackého, 2001. ISBN 80-244-0240-8. s. 39. 72 Srov.: Tamtéž. s. 77. 73 Zdroj: MARIE VÁGNEROVÁ. Psychopatologie pro pomáhající profese. s. 491-492. 74 Srov.: LILIEFELD A KOLEKTIV. 50 největších mýtů populární psychologie. s. 208. 75 Srov.: MARIE VÁGNEROVÁ. Psychopatologie pro pomáhající profese. s. 491. 70
23
psychóze nebo k chronickému alkoholismu76. Byly vypracovány psychologické teorie, např. kde psychoanalytici připisují sebevražedný čin k trestající funkci superega. Vycházejí tak z konceptu učení, kdy poukazují na vývoj agrese zaměřené na sebe sama se stavy úzkosti a sebeobviňováním. Dále se v jiných teoriích klade důraz na rodinnou situaci v raném dětství, kde je velmi důležité zjistit, jaké podmínky mělo dítě doma, zda bylo z celé či neúplné rodiny77. Dle učení Freuda se příčiny duševní nemoci hledají v nezpracovaných a potlačovaných konfliktech, traumatech z dětství a patologické fixaci libida78. Což koresponduje již s výše uvedenými závěry. Chceme-li porozumět motivaci člověka k suicidu, musíme pochopit problém, jehož řešením se má sebevražda stát79.
76
MÜHLPACHR PAVEL. Sociopatologie pro sociální pracovníky. s. 122. Srov.: Srov.: MÜHLPACHR PAVEL. Sociopatologie pro sociální pracovníky. s. 118. 78 Srov.: BOUČEK A KOLEKTIV. Obecná psychiatrie. s. 39. 79 KODRLOVÁ IDA, ČERMÁK IVO. Sebevražedná triáda. s. 44. 77
24
3. Vnitřní svět člověka Každý člověk vnímá jinak, cítí věci jinak a také k nim podle svého přistupuje. Tato kapitola se bude zabývat tím, jak se vytváří vědomí člověka o sobě a jaké mechanismy vedou člověka k vnímání světa jeho pohledem. Vnímaní sebe sama a světa je pro výklad důvodů, proč se chtěl člověk zabít, velmi důležité. Můžeme zde pochopit souvislosti, které běžně zůstávají skryté. Pohled do vytváření osobnosti člověka se tak stává další faktorem, který může ovlivňovat jedince, jako jeden z důvodů, proč dát ano sebevražedným myšlenkám.
3.1.Jak se člověk vidí Každý člověk má jiné vnímání sebe sama, které se netýká jen toho, zda je introvert či extrovert, ale i oblastí vnímání sebe sama z různých úhlů pochopení informací o sobě. To, jak se člověk vnímá, přehledně popisuje tzv. Johari okénko80. Co o sobě víme
Co o sobě nevíme
Co o nás vědí druzí
Veřejná oblast
Slepá skvrna
Co o nás druzí nevědí
Soukromá oblast
Neznámá oblast
I když si to lidé myslí, neví o sobě vše. Johariho okénko může lidem ukázat i jiné úhly pohledu na vnímání sebe sama v kontextu společnosti. Pramení z něho mnoho poznání pro uchopení pohledu člověka na vnímání okolí, na vnímání sebe sama. Jedinec si často myslí, že druzí nevidí některé informace, že některá místa mají v sobě schované a nikdo se k nim nedostane. Když se však podíváme na Johariho okno, zjistíme, že existuje slepá skvrna vědomí druhých lidí, o kterém jsme neměli tušení. Naše mluva, chování, gesta a mimika na nás mnohdy prozrazuje více, než tušíme. Jednotlivé body Johariho okna jsou níže podrobněji rozepsány.
80
Zdroj: VENGLÁŘOVÁ MARTINA A KOLEKTIV. Sestry v nouzi. Syndrom vyhoření, mobbing, bossing. Praha: Grada publishing, a.s., 2012. ISBN 978-80-247-7313-1. s. 19.
25
Veřejná oblast obsahuje informace, které jsou známy nám a také ostatním lidem. Zde je nejlepší jít zlatou střední cestou. Lidé, kteří jsou příliš tajemní a uzavření, často budí otázky, na které se odpovědi spíše vymýšlejí, než poznávají. Naopak, příliš otevřený jedinec může druhé odradit. Výměna informací budí mezi lidmi důvěru, proto se ukazuje výhodným, mít toto okénko co nejširší81. Slepá skvrna obsahuje informace, které o nás ví druzí lidé, ale my je máme skryté. Zde se jedná o to, jak my působíme na druhé lidi, aneb naše chování a činy mohou mít na druhé jiný dopad, než si myslíme. Např. rodič si myslí, že si dítě bez něj nenamaže ani chleba, přitom jak rodič odejde, dítě si v klidu vezme rohlík. Pokud je tato slepá skvrna příliš velká, chování jedince v sociálních situacích bývá nepřiměřené82. Zóna soukromá - zde se nacházejí skutečnosti, které známe jenom my a chceme je nechat skryté. Může se jednat o příliš soukromé a bolestné věci nebo o informace, jejichž zveřejnění by nám mohlo uškodit83. Pokud má člověk velkou soukromou zónu, vzbuzuje u lidí nedůvěru, dohady a vzdaluje od lidí kolem něj84. Poslední zóna se nazývá neznámá oblast. Některé nevědomé motivy ovlivňují naše chování, aniž bychom si to uvědomovali. Obsahuje zážitky, potlačené vzpomínky, nevědomé spojitosti. S touto zónou dokáže pomoci odborník – psycholog, který pomocí psychických metod lze nahlédnout i do této oblasti lidské psychiky85. Při sebepoznávání sebe sama Johariho okno pomáhá lépe si uvědomit, jak na sebe člověk nahlíží a jak ho může vidět okolí. Jedinci se může stát, že uniknou informace ze zóny soukromé a odhalí tak skutečnosti, které člověka zavedou až k sebevraždě. V dnešní době internetu a dalších komunikačních technologií je obtížné odhalit o člověku to, co mělo být skryté. Nezřídka tak např. žárlivý milenec zobrazí na sociální síti intimní fotky své partnerky, které ji doženou až k sebevraždě. Média poměrně často o podobných případech informují veřejnost. Také neznámá oblast skýtá
81 Srov.: VENGLÁŘOVÁ MARTINA A KOLEKTIV. Sestry v nouzi. Syndrom vyhoření, mobbing, bossing. s. 19. 82 Srov.: Tamtéž.s. 19. 83Tamtéž. s. 20. 84 Srov.: Tamtéž. s. 20. 85 Srov.: Tamtéž. s. 20.
26
motivy k sebevraždě. Potlačené vzpomínky, zážitky, které si člověk uvědomí, s odstupem času skýtají mnoho námětů k přemýšlení. 3.2. Vývoj vytváření osobnosti Člověk se vytváří již od narození. Na vývoj osobnosti se dá nahlížet z pozice několika disciplín – vývojová psychologie, sociologie ve smyslu socializace jedince, dále z psychologie a další vědní disciplíny. Dětství, tato vstupní a bohatě členitá etapa lidského života, vyvolává zájem sociologů hned ve dvou směrech. Předně jako období, ve kterém se rozhoduje o formování osobnosti a kdy se budují sociální základy dalšího života jedince86. Níže bude nastíněno několik pohledů na vytváření osobnosti jedince. Všechny tyto pohledy se velmi prolínají a navazují na sebe. Vývoj osobnosti, neboli Self, bude v této práci proložen vnímáním různých směrů. Sociologie pracuje s pojmem socializace člověka do společnosti. Člověk se nerodí jako prázdná schránka, ale některé chování má dané geneticky, socializuje se a přejímá chování od okolí. Dle psychologie osobnosti se člověk osobností nerodí, ale postupně se stává a to v době, kdy se u něj od raného dětství utváří specificky lidská forma organizace a fungování psychiky. V této době se utváří sociální já, z něhož se časem vytváří sebepojetí, z vědomí já vzniká ego. Ego, neboli Já, které již není jen zážitkovou strukturou, ale organizačním a dynamickým činitelem 87. Já, neboli Self se vytváří již od dětství, protože Self nemáme v sobě již od narození, ale vzniká v procesu sociální zkušenosti a činnosti, to znamená, že se vyvíjí v daném jednotlivci jako výsledek jeho vztahů k procesu jako celku a také dalších lidech v procesu88. Mead popisuje zeširoka Self jako vzájemnou interakci člověka a veškeré společnosti a okolí. Self člověka se skládá z názorů o sjednoceném celku jeho těla, myšlenek, emocí, osobnosti a činnosti. V osobním světě myšlenek je Self v podstatě sociálního charakteru, což musí být považováno za součást celého společenského procesu. Self je společenský subjekt, který se nenachází, jak se Řekové domnívali v psyché, v srdci, v
86
ALAN JOSEF. Etapy života očima sociologie. Praha: Panorama, 1989. ISBN 80-7038-044-6. s. 77. Srov.: NAKONEČNÝ MILAN. Psychologie osobnosti. Praha: Vydavatelství Academia, 1998. ISBN 80-200-0628-1. s. 39. 88 Srov.: MEAD H. GEORGE. Mind, Self and Society. USA: The University of Chigago Press, 1972. ISBN 0-226-51667-9. S. 135. 87
27
hlavě nebo orgánech. Jako společenský subjekt se musí vztahovat na celé tělo a vzhledem k tomu je Self spojeno s celým životním prostředím89. Self člověka se vyvíjí ve čtyřech stádiích. V prvním - objektivním stádiu, dítě vnímá druhé lidi a předměty neosobně a i tak se k nim staví. V druhém, projektivním stadiu, se dítě promítá do reakcí druhých osob, které mu umožňují redukovat nejistotu nepředvídatelného, což znamená, že hodnotí svoje pocity dle pocitů druhých, hlavně jejich nejistoty. V subjektivním stádiu si dítě uvědomuje reakce ostatních vůči sobě samému. V této etapě začíná napodobovat samo sebe, jako by bylo někým jiným. Chová se k okolí tak, jak se okolí chová k němu. V posledním stádiu nazvaném ejektivní se obraz otáčí a dítě si vytváří obraz o druhých dle sebe sama, tedy druzí se chovají tak, jak se chová dítě90. Dle této teorie není sebeuvědomění hotovou a danou věcí, stejně jako uvědomování si druhých lidí. Obojí se vytváří v interakcích. Dítě začíná vnímat existenci druhých až se zrodem sebeuvědomování91. Poté pojmy jako ON, ONA slouží k vytvoření pojmu JÁ, osobu jednotného čísla. V ejektivním stádiu slouží osoba jednotného čísla k vytvoření druhé osoby TY. Tato teorie je mnoha autory považována za první autentickou sociálněpsychologickou teorii92. Ze začátku, když se dítě narodí, komunikuje zejména s mikroprostředím, tzn. s rodinou93. Na člověka během vytváření osobnosti působí sociální neboli mikro svět a kulturní neboli makro prostředí, v němž se odehrává život člověka. S věkem přibývají životní zkušenosti a zvýrazňuje se individualita člověka94. Dítě se rodí do sociálního prostředí a je velmi závislé na rodičích a ostatních vychovatelích, aby přežilo. Dítě má malý repertoár vrozených chování, nebo zděděných koordinací, ale je jich málo a jsou jednoduché95. Děti tedy spoléhají jenom na své rodiče, popř. vychovatele a ti jim zprostředkovávají jejich kontakt s okolím. Děti se tak učí, jak mají reagovat na různé činnosti. Dítě si postupně koordinuje vzory odezvy, což je velmi důležité pro to, jaké
89
Srov.: BALDWIN JOHN. A Unifying Theory for Sociology (Masters of Social Theory, Volume 6). USA: SAGE publications Inc., 1986. ISBN 0-0839-2820-1. S. 106. 90 Srov.: FARKOVÁ MARIE. Úvod do psychologie. Praha: Vysoká škola J.A. Komenského, 2002. s. 83. 91 Srov.: Tamtéž. s. 83. 92 Srov.: Tamtéž. s. 83. 93 Srov.: BALDWIN JOHN. A Unifying Theory for Sociology (Masters of Social Theory, Volume 6). s. 89. 94 Srov.: NAKONEČNÝ MILAN. Psychologie osobnosti. s. 39. 95 BALDWIN JOHN. A Unifying Theory for Sociology (Masters of Social Theory, Volume 6). s. 89.
28
dítě dostává reakce od dospělých. Zde se fixuje odpověď na určitou situaci, kterou člověk poté využívá. Jakmile se člověk naučí na něco bolestného reagovat svou bolestí, tedy ublížením si, může zde vzniknout touha se později zabít. Toto vysvětluje tzv. G-RC96 trojice: gesta-odezva-důsledky. Příklad: dítě křičí a rodiče nepřicházejí, tak dítě svůj pláč prodlouží. Naopak, když rodiče přijdou a vymění dítěti plenky, křik ustane 97. Ačkoliv Mead primárně zobrazuje svět dítěte jako sociální, nezanedbává ani interakce dítěte s fyzickým okolím a způsobem, jak si dítě získává podvědomí o fyzických objektech. Význam objektů dítě získává kontaktováním, manipulací a jejich používání. Sledováním rodičů tak mají děti zkušenosti z první ruky98. Děti těmito dvěma způsoby dokáží
pochopit
významy
sociálních
podnětů
a
předmětů
bez
verbálního
zprostředkování. Jakmile si děti osvojí jazyk, získají přístup k sociálně smysluplným významným symbolům a jejich možnost komunikace se posléze stane efektivnější99. Dítě se narodí a nemá osvojené reakce, vnímání sebe sama a okolí. Nejprve se u dítěte vyvíjí tělové já, tzn. dítě zpočátku neví, že má svoje tělo a postupně rozeznává dojmy z vnitřku a vnějšku. Vzniká tak tělové schéma, které má v dospělosti významný aspekt, neboť zahrnuje představy o vlastním těle a jeho částech100. Člověk je především sociální bytost a postupně se u něj v dětství vyvíjí jeho vědomí sociálního já101. Sociální osobnost pak tvoří tři významy. První sociální význam je objektivnost, která závisí na pohledu či očekávání druhých. Druhým sociálním významem se stává tzv. své Já, které reaguje diferenciovaně na postoje a očekávání společnosti. Já je jedinečné a nepředvídatelné ve svém projevu. Posledním sociálním významem je Self aneb vnitřní instance. Self dělíme na kontrolující, hodnotící a více sociální. Druhá stránka Self se značí jako impulsivní a inovující102. Během vývoje dítěte se setkáváme s vytvářením ega., které se v psychologii označuje jako pojetí sebe sama. Vztahový rámec ega zahrnuje naše sebepojetí a zvnitřnění hodnot, obraz fyzického já, členství v různých skupinách apod. Tyto všechny 96
Anglická zkratka pro Gesture-responce-consequences. Srov.: BALDWIN JOHN. A Unifying Theory for Sociology (Masters of Social Theory, Volume 6). s. 91. 98 Srov.: Tamtéž. s. 92. 99 Srov.: Tamtéž. s. 93. 100 Srov.: NAKONEČNÝ MILAN. Psychologie osobnosti. s. 40. 101 Srov.: Tamtéž. s. 41. 102 Srov.: FARKOVÁ MARIE. Úvod do psychologie. s. 84. 97
29
aspekty zahrnují pojetí já a vztahování světa vzhledem k egu je udržovací. Zvyšováním či snižováním vlastní hodnoty subjektu se může stát, že při deprivaci, neúspěchu a selhání – snižováním hodnoty subjektu, může jedinec kvůli pocitům hanby spáchat sebevraždu. Jedinec má pak pocit, že ztratil hodnotu ega a tento pocit může být silnější než pud sebezáchovy.103 Během začleňování se do společnosti najdeme mnoho míst, kde socializace může přejít v patologickou a vést jedince v pozdějších letech k sebevraždě. Při utváření osobnosti dítěte působí mnoho faktorů. Základním je přítomnost rodičů. Pokud rodiče chybí, přináší to s sebou problémy s komunikací, poznávání světa a začleněním se do společnosti. Deprivace, pocity k pocitům, že jediné východisko je smrt.
3.3. Self a společnost Při vývoji Self jsme poukázali na fakt, že člověk se do společnosti začleňuje postupně, od mikro prostředí, až po makro prostředí. Dítě se začleňuje do společnosti tím, že hraje hry, protože hry pomáhají dítěti myslet ve všeobecných termínech. Dítě dokáže vidět stále více, jak skupina vidí jeho, což pomáhá dítěti získat svoji jedinečnost104. Psychologie toto formování osobnosti nazývá učením, kde na člověka působí interakce biologických a sociokulturních činitelů a dítě se socializuje105. Dále na sebe dítě bere různé role. Mead toto nazývá hraním rolí, které známe z dětství např. holčička si hraje na maminku. Vzorce pro hraní rolí dítě vidí ve svém okolí. Mnoho prvních dětských her je soustředilo okolo sociálních témat. Děti si záměrně berou roli někoho jiného. Když si děti hrají na indiány, tak získávají znalosti o sociálních rolích a o struktuře interakcí106. Jedinci se tak vyvíjejí v různých stádiích dle svého sociálního prostředí. Lidé se mohou zastavit v některém ze stádií vývoje a dle toho posuzovat svět. Lidé, kteří mají za sebou sebevražedné pokusy, se snaží začlenit zpět do společnosti a
103
Srov.: NAKONEČNÝ MILAN. Psychologie osobnosti. s. 43-45. Srov.: BALDWIN JOHN. A Unifying Theory for Sociology (Masters of Social Theory, Volume 6). s. 111. 105 Srov.: NAKONEČNÝ MILAN. Psychologie osobnosti. s. 39. 106 Srov.: BALDWIN JOHN. A Unifying Theory for Sociology (Masters of Social Theory, Volume 6). s. 95-96. 104
30
chovat se adekvátním způsobem. Abychom pochopili jejich chování, nesmíme zapomenout, že průběh životní dráhy je trvalým sledem mnoha paralelně nebo propojeně probíhajících aktivit. Vytvářejí složitou až nepřehlednou síť, a proto je nezbytné omezit pozornost na ony oblasti sociálních vztahů a s nimi spojených činností, které díky své institucionalizaci umožňují poznávat jednotlivé stránky lidského chování. Úsilí proniknout hlouběji do vnitřních souvislostí jednání a tím přispět k poznání reálných sociálních procesů jde ruku v ruce se snahou o komplexní postižení životních aktivit a životnímu stylu osobnosti107. Self existuje jen v rámci společnosti a interakci s druhými lidmi – dalšími Self. Vděčí za svou existenci mikro a makro prostředí, ve kterém se nachází. Po celou dobu života se Self vyvíjí prostřednictvím sociální interakce a je ovlivněno mikro a makro společenskými procesy. Někteří lidé mění společnost více než druzí, ale všichni lidé mají vliv na společnost v určité míře108. Self je uspořádáno z vnějšku dovnitř – reflektuje strukturu rolí, modely, hry, pravidla, zobecnění ostatních a institucích v individuálním sociálním světě109. Mead toto vysvětluje při pochopení dítěte, že Self má jak dítě samotné, tak i další lidé. Dítě musí najít formu společenského objektu, totiž dítě se musí najít skrze ostatní Self jiných lidí. Mead je tedy toho názoru, že vnitřní psychické události jsou organizovány zvenku dovnitř110. Zde vidíme, jak nás společnost velmi ovlivňuje. Nesmíme však zapomínat, že každé Self je individuální, má své jedinečné modely chování, má své stanovisko111.
107
ALAN JOSEF. Etapy života očima sociologie. s. 28. Srov.: BALDWIN JOHN. A Unifying Theory for Sociology (Masters of Social Theory, Volume 6). s. 106. 109 Srov.: Tamtéž. s. 112. 110 Srov.: Tamtéž. s. 109. 111 Srov.: MEAD H. GEORGE. Mind, Self and Society. s. 201. 108
31
4. Léčba Léčba člověka, který má za sebou pokus o sebevraždu je velmi složitá. V této kapitole si nastíníme několik způsobů, jak lékaři či zdravotnická zařízení mohou člověku pomoci, pokud se pro léčbu rozhodne. V dřívějších dobách se sebevražda léčila puštěním žilou, přikládáním baněk za ucho či jinými netradičními praktikami - umístit do jater umělý vývod a dát sebevrahovi vypít studenou vodu. Jedním z nabízených řešení, jak odstranit sebevražedné sklony u žen byly dle odborníků vdavky. Teprve s příchodem 20. století, kdy se přistupovalo k lidem individuálně a naslouchalo se jim, se objevily první kladné výsledky. Z tohoto se vyvinula telefonická pomoc, která funguje dodnes112. Rodiče, kteří zjistí, že se jejich dítě pokusilo o sebevraždu a nechce se jít léčit, mají možnost dát své dítě na nedobrovolnou ústavní léčbu. Pokud je totiž dítě ve stavu, kdy ohrožuje sebe či své okolí a jde o neodkladné výkony nutné k zachování života či zdraví, mohou rodiče dát své dítě do ústavní léčby, dle zákona č. 20/1966 Sb. O péči o zdraví lidu v platném znění, kde se uvedené informace nacházejí. Mnohem lepší je však pomoc, kterou nabízí krizová intervence. Krizová intervence je jedním ze způsobů pomoci. Krizová intervence by měla zvládnout následující úkoly: zabránit akutně hrozícímu suicidálnímu jednání, objasnit konflikty a problémy, které motivují k suicidálnímu jednání, diagnostikovat případnou duševní poruchu a zajistit psychiatrickou nebo psychologickou péči 113. Pracovník na krizovém centru by tak měl určit, zda bude stačit ambulantní pomoc nebo krátkodobý pobyt na krizovém centru, kde v případě potřeby lze klienta odeslat na psychiatrické zařízení114. Psychoterapie je dalším ze způsobů jak pomoci. Při psychoterapii musí lékař zohlednit psychiatrickou diagnózu, se kterou je suicidální chování spojeno. Poté již vybere druh terapie, která pacientovi pomůže např. individuální terapii suportivní,
112
Srov.: MARTIN MONESTIER. Dějiny sebevražd: dějiny, techniky a zvláštnosti dobrovolné smrti. s. 219-220. 113 JIŘÍ KOUTEK, JANA KOCOURKOVÁ. Sebevražedné chování. s. 96. 114 Srov.: Tamtéž. s. 96-97.
32
psychodynamicky orientované a kognitivně behaviorální terapie, rodinnou terapii či skupinovou terapii115. Dále se při léčbě sebevraždy používají farmaka. Lékař se přitom rozhoduje, jakou medikaci pacientovi dá a zvažuje její význam. Jiná medikace se dá při první pomoci, krizové intervenci či při komplexní léčbě v ambulantní nebo lůžkové péči. Při nasazení léků také bere lékař ohled na psychiatrickou anamnézu a také dynamiku a toxicitu léku116. Velmi důležitým článkem v léčbě se stává buď předešlá prevence, nebo po sebevražedném aktu začlenění do společnosti. Sociální pedagog je svými znalostmi a profesními zkušenostmi. Sociální pedagog má v rámci své profese funkci integrační. Tyto činnosti se týkají osob, jež potřebují odbornou pomoc a podporu. Jde o osoby, které se nacházejí v krizových situacích, v psychickém, sociálním či psychosociálním ohrožení a stávají se pro okolí překážkou117. Jedinec, který se zamýšlí nad sebevraždou, se chová jinak, než běžný jedinec, kterého nic netrápí. Sociální pedagog tak může zachytit změny v chování, které s sebou sebevražedné sklony přináší např. jedinec se uzavře do sebe, objevuje se deprese, mluví o tom, co bude po životě atd. Sociální pedagog tak má šanci předejít sebevražednému chování a směrovat jedince k potřebné pomoci. Druhou stránkou sociálního pedagoga je funkce rozvoje. Pokud se člověk, který se neúspěšně pokusil o sebevraždu, chce zapojit zpět do běžného života, sociální pedagog má kompetence k jeho resocializaci a stabilizaci. Funkce rozvoje slouží jako zajištění žádoucího rozvoje osobnosti ve směru správného životního stylu, hodnotného a užitečného naplnění volného času118. Jedinec, který se pokusil o sebevraždu, často neví, jak se má navrátit do života a co si má počít s volným časem. Sociální pedagog ve spojení s dalšími odborníky se pak stává optimální volbou.
115
Srov.: JIŘÍ KOUTEK, JANA KOCOURKOVÁ. Sebevražedné chování. s. 97. Srov.: Tamtéž. s. 99-100. 117 KRAUS BLAHOSLAV, POLÁČKOVÁ VĚRA. Člověk - prostředí - výchova: k otázkám sociální pedagogiky. s. 34. 118Tamtéž.. s. 34. 116
33
5. Život jedince po neúspěšné sebevraždě Lze si jen těžko představit, co člověk prožívá, když se sebevražda nezdaří a on se rozhodne dál žít. Člověk, který se pokusil o sebevraždu, tento čin nemusel zkusit jen jednou. Mylnou představou společnosti je, že ten, kdo se jednou pokusil o sebevraždu, se již o tento čin znovu nepokusí. Lidé, kteří se pokusili o sebevraždu jen jednou, si mohli uvědomit, že umřít vlastně nechtějí nebo touto cestou vyřešili problém, který měli. Ti, co se pokusili vícekrát, buď vlastní pokus přežili a jejich snaha byla neúspěšná, nebo se může jednat o tzv. volání o pomoc119. V případě nálezu jedince, kterému lze pomoci, blízcí či náhodní lidé volají pomoc. V případě záchrany se jedinec po pokusu o sebevraždu v některých případech ocitne v nemocnici. Ve chvíli, kdy zjistí, co se stalo, může být člověk rozzlobený, v rozpacích, stydět se nebo se také objevuje vyčerpání. Po stabilizování pacienta se lékař rozhodne, zda bude hospitalizován nebo propuštěn domů. Pokud lékař propustí suicidanta domů, projedná s ním plán následující péče. Pro každého jedince se vypracovává individuální plán, ve kterém lze nalézt následující body: plánování blízké budoucnosti za podpory terapeuta či psychiatra; informace o medikaci; kontakt na krizové linky a centra. Další kroky po neúspěšné sebevraždě vedou k eliminování sebevražedných myšlenek, aby člověk měl možnost žít šťastný a spokojený život. K novému životu bez sebevražedných tendencí pomáhá vypracování tzv. bezpečnostního plánu. Tento plán vypracovává suicidant s doktorem nebo terapeutrem, který eliminuje sebevražedné sklony. Každý plán se liší dle jedince, ale hlavně obsahuje: co dělat, když se objeví sebevražedné myšlenky; kdy vyhledat další léčbu; kontakt na doktora, terapeuta či blízkého rodinného příslušníka. Dále je vhodné najít podporu ať již v příteli, rodině - hlavně ať je to někdo, komu člověk věří a může si s ním promluvit. Další velký krok je naučit se znovu žít, to znamená dělat věci, které člověka baví.
119
Srov.: FRANKEL BERNARD, KRANZOVÁ RACHEL. O sebevraždách. s. 36.
34
Pomáhá také zbavit se věcí, kterými by si mohl člověk ublížit. Každý se zotavuje jinak, důležité je věřit, že svět je krásné místo k žití120. Zajímavým faktem, který zjistili odborníci, je to, že téměř všichni, kteří se pokusili o sebevraždu, kalkulovali s možností záchrany. Ověřovali si vlastně, nakolik je jejich situace skutečně tak beznadějná, jak se jim jeví121. Člověk, který se tedy pokoušel o sebevraždu, musel řešit situace, které mohly nastat - jeho záchranu, ať už plánovanou nebo náhodnou. K tomuto se váže výběr smrti, při tzv. tvrdých metodách již jedinec zřejmě nepřemýšlel o záchraně, ale o vysvobození ze života. Tvrdší způsob představuje oběšení, skok z výšky, užití střelné zbraně ap.122 U dětí a mladistvých, které se pokusili o sebevraždu, je učitel ve škole v nelehké situaci. Učitel by měl dát dítěti najevo, že ho neodsuzuje, že je stále rovnocenný všem ostatním žákům, věnovat mu větší pozornost při komunikaci, nevylučovat ho z kolektivu a nedávat mu najevo, co udělal. S tím souvisí i nepřehánět to se soucitem vůči žákovi, ale spíše přemýšlet nad tím, co žáka vedlo k takové situaci a snažit se předejít dalšímu suicidálnímu pokusu123. Také pro rodiče je takový skutek dítěte velmi těžký. Rodiče někdy nechápou, proč se dítě pro takový čin rozhodlo. Děti a mladiství řeší sebevraždou těžkou krizi, je to pro ně reakce na otřes124. Rodina by se měla zapojit do krizové intervence, kdy dítěti či dospělému zajistí možnost, jak se vrátit zpět. Hlavně by se v rodině neměla objevit nevraživá atmosféra, protože ta by mohla vést k izolaci jedince. Rodina by měla být zmobilizovaná, aby poskytla suicidantovi oporu a pocit bezpečí, což vede k posílení rodinných vazeb a schopnosti akceptovat ostatní. Účast krizového interventa při prvním setkání s rodinou je velmi důležitá. Rodina se cítí otřesena, suicidant se bojí vzájemného setkání s rodinou
120
Srov.: Suicide: Taking care of yourself after an attempt [online]. The National Alliance of Mental Illnes. [2013-10-20]. Dostupné z:˂ http://www.suicidology.org/c/document_library/get_filefolderId=229&name=DLFE-96.pdf˃. 121 MÜHLPACHR PAVEL. Sociopatologie pro sociální pracovníky. s. 125. 122 FISHER SLAVOMIL, ŠKODA JIŘÍ. Sociální patologie. Praha: Grada publishing, a.s., 2009. ISBN 978-80-2781-3. 123 Srov.: MÜHLPACHR PAVEL. Sociální patologie. s. 63. 124 Srov.: MÜHLPACHR PAVEL. Sociopatologie pro sociální pracovníky. s. 128.
35
a často má pocit viny. Zde je proto důležité, aby krizový intervent usnadnil komunikaci mezi oběma stranami a nedošlo k bagatelizaci, obviňování a dalším negativům125.
125
Srov.: ŠPATENKOVÁ NADĚŽDA A KOLEKTIV. Krizová intervence pro praxi. Praha: vydavatelství Grada publishing, a.s., 2004. ISBN 80-247-0586-9. s. 150.
36
PRAKTICKÁ ČÁST 6. Metodologie V této práci se blíže podíváme na život dvou jedinců, kteří mají za sebou pokusy o sebevraždu. Oba respondenti se dnes snaží vrátit do společnosti jako normální členové a fungovat v ní.
Výzkum je použit kvalitativní, který využívá IPA jako metodu
výzkumu. IPA je kvalitativní výzkum, který zkoumá to, jaký smysl přisuzují lidé svým hlavním životním zkušenostem. IPA je fenomenologická v tom, že se zaměřuje na zkoumání zkušeností ve svých vlastních termínech126. IPA analyzuje data pomocí opakovaného čtení, počátečních poznámek, rozvíjení vznikajících témat, hledání vztahů mezi vznikajícími tématy, přesunu k dalšímu případu a hledání vzorců mezi případy127. Analyzovaná data budou zpracována do případové studie. Případová studie se vyznačuje detailním studiem jednoho případu nebo několika málo případů. V případové studii jde o zachycení složitosti případu, popis vztahu v jejich celistvosti 128. Obě případové studie budou porovnány a bude hledána míra shodnosti či odlišnosti v prožívání.
6.1. Cíl výzkumu Cílem této diplomové práce je analyzovat život jedince, který se pokusil o sebevraždu a snaží se opětovně začlenit do společnosti a vést život jako každý jiný jedinec. Základní výzkumné otázky jsou: Jaká je zkušenost jedince s ukončením sebevražedných tendencí a jeho návratem do života? Jak se změnil pohled společnosti na jeho život?
126
SMITH, J., A., FLOWERS, P., LARKIN, M. Interpretative Phenomenological Analysis. London: Sage Publications, 2009. ISBN 978-4129-0833-7. 127 Zdroj: Tamtéž. 128 HENDL JAN. Kvalitativní výzkum. Praha: nakladatelství Portál s.r.o., 2005. ISBN 80-7367-040-2. s. 104.
37
Jak se změnilo jedincovo vnímání světa po neúspěšné sebevraždě? Práce se bude zabývat jedincovým vnitřním světem, jeho vnímáním cesty k životu a přijetí společnosti, zda byl léčen nebo zda se rozhodl sám žít dál a zvládá každodenní problémy samostatně.
6.2. Metoda sběru dat Respondenti129 Filip a Tereza mi poskytli svůj deník, který psali pro účely diplomové práce po tři měsíce. Zachytili zde, jak trávili volný čas, vnímání společnosti k jejich osobě a také myšlenky, pohnutky, které je provázely každým dnem. Sběr deníkových dat u Filipa probíhal v zimě 2011-2012. Sběr deníkových dat u Terezy probíhal na jaře 2012. Dále byl s respondenty veden rozhovor. Rozhovory byly vedeny s cílem prohloubit informace o respondentech a rozvinout témata, které byly v denících nedostatečně popsané. Rozhovory byly proto polostrukturované. S Filipem byl veden rozhovor v září roku 2012. Filip souhlasil s pořízením zvukového záznamu pod podmínkou, že bude použit jen pro účely diplomové práce a poté bude vymazán. Filip neměl problém s rozhovorem, byl velmi sdílný a ještě sám od sebe doposlal některé myšlenky mailem. Na konci rozhovoru mi sdělil, že se bál, že to nezvládne. S Terezou byl veden rozhovor v červenci 2013. Tereza odmítla nahrát rozhovor. Při rozhovoru se jevila rezervovanější, ale dokázala rozvést otázky, které jí byly kladeny.
6.3. Analýza dat - IPA Data byla analyzována dle IPA - interpretativní fenomenologické analýze. Jak již bylo vysvětleno výše, analýza dle IPA se skládá ze šesti kroků, které lze považovat za vodítko, jelikož neexistuje žádný správný či špatný způsob analyzování. Odborníci doporučují k výzkumu přistupovat inovativně a flexibilně130. Těchto šest kroků bylo odborníky popsáno hlavně pro nováčky v analýze dle IPA, aby jim usnadnilo jejich
129 130
Jména byla změněna. Srov.: SMITH, J., A., FLOWERS, P., LARKIN, M. Interpretative Phenomenological Analysis. s. 80.
38
práci, jelikož první analýza na základě IPA je napoprvé velmi obtížná131. Dále tedy stručně vypíši kroky, které byly v analýze deníku a rozhovoru použity. V prvním kroku se výzkumník ponoří do dat, která sesbíral. Přepíše rozhovor a poslouchá nahrané interview. Dalším čtením se získává pochopení všech dat. Na začátku tak výzkumník dělá ze širokého a obecného přepisu detailní události, které pak směřují k syntéze132. Druhý krok, kdy si výzkumník dělá počáteční poznámky, je časově nejnáročnější. V tomto kroku se zkoumá sémantický obsah a používání jazyka. Kroky jedna a dvě lze dohromady spojit a již při prvním čtení si dělat poznámky a rozšiřovat je s dalším pročítáním. Neexistují žádná pravidla pro komentáře ani pro rozdělení textu do významových celků133. Při analýze dat v této diplomové práci byla analýza prováděna dvěmi různými druhy komentářů. Text byl uprostřed, levý okraj byl použit na vyplývající témata, která se vynořovala a pravý okraj sloužil k poznámkám o zajímavostech v textu a také k různým připomínkám, klíčovým slovům, dialogu a popisu vnitřního světa jedince. Krok tři se zabývá rozvojem vznikajících témat. Zde se stává hlavním úkolem přeměna počátečních poznámek do témat. Analytik zde rozbíjí narativní tok rozhovoru reorganizací dat. Toto představuje jeden projev hermeneutického kruhu. Hermeneutický kruh se uzavře, jakmile se témata spojí do jednoho příběhu134. Ve čtvrtém kroku se rozvíjí vznikající témata. Témata se dají v chronologickém pořadu na seznam, pomáhá to tak výzkumníkovi mapovat a rozvíjet propojení vztahů mezi tématy. Některá témata budou více přitahovat pozornost výzkumníka, některá méně. Témata se pak vytisknou a rozdělí, výzkumník má poté možnost prozkoumat významy témat. Vznikají tak nadřízená témata a podtémata, která se určují abstrakcí 135. Pátý krok nazvaný přesun na další případ se zaměřuje na další případ, což znamená celý proces zopakovat na jiném respondentovi. Důležité je, nenechat se
131
Srov.: SMITH, J., A., FLOWERS, P., LARKIN, M. Interpretative Phenomenological Analysis. s. 81. Srov.: Tamtéž. s. 82-83. 133 Srov.: Tamtéž. s. 83. 134 Srov.: Tamtéž. s. 91-92. 135 Srov.: Tamtéž. s. 92-96. 132
39
ovlivnit již nalezenými tématy v prvním případě a nechat u druhého respondenta vynořit témata nové136. Konečný šestý krok zahrnuje hledání vzorů napříč případy. Při tomto hledání se výzkumník sám sebe ptá na otázky např. jsou zde spojení mezi tématy? Může jedno téma osvětlit to druhé? Které téma je nejdůležitější? Při této fázi je potřeba kreativity výzkumníka. Mnohdy dochází k přejmenování témat. Konečný výsledek se může prezentovat několika způsoby137. V této diplomové práci jsem si vypsala všechna témata z deníků a z rozhovorů, dle jejich četnosti jsem jim připisovala body a našla jsem tak témata, která se nejčastěji opakovala a měla nejvíce bodů – z nich vznikaly hlavní témata. Poté jsem porovnala deníkové záznamy s rozhovorem a hlavní témata z nich sloučila. Případová studie se skládá jak z deníkových dat, tak i z rozhovoru. Během psaní případové studie byla data z obou zdrojů neustále srovnávána a slučována. V případových studiích jsou zachyceny i citace respondentů pro lepší pochopení skutečnosti. Citace jsou označeny uvozovkami a kurzívou. Konečným krokem se stalo porovnání obou respondentů a hledání společných témat. Interpretace dat se stává dalším důležitým krokem při IPA, která má několik úrovní. IPA je vždy interpretativní, avšak u nováčků ve výzkumu se setkáváme s přílišnou opatrností a také popisností138. Jak je uvedeno výše, IPA se zaměřuje hlavně na prožití vnitřní zkušenosti respondenta a začínající výzkumníci by tak měli dát prostor své kreativitě a empatii.
136
Srov.: SMITH, J., A., FLOWERS, P., LARKIN, M. Interpretative Phenomenological Analysis. s. 100. Srov.: Tamtéž. s. 101-103. 138 Srov.: Tamtéž. s. 103. 137
40
7. Případová studie – Filip Filipovi bylo v době rozhovoru 32 let. Filip žije stále se svými rodiči ve městě s 15-20 tisíci obyvatel. Filip je již několik let nezaměstnaný a pobírá invalidní důchod třetího stupně. Od roku 2007 má diagnostikovanou bipolární afektivní poruchu, emocionálně nestabilní poruchu osobnosti hraniční typ, sociální fobii a alkoholismus. Dále zneužívání léků a alkoholu, které se objevuje i dohromady. Filip se několik let sebepoškozuje, ale jak mi sám řekl, sebeubližování není nikde psána jako oficiální diagnóza. Pro Filipa bylo velmi těžké psát deník každý den. Často na něj zapomínal a dopisoval zápisy i za několik dní. Někdy z toho byl nešťastný, ale vždy vše poctivě dopsal. Zajímavostí u deníků byly přesné zápisy času, hlavně vstávání a spánku. Filip mi poté vysvětlit, že byl zvyklý psát deník pro psychiatra a ten po něm časy požadoval. Při rozhovoru byl Filip velmi sdílný a nedělalo mu potíže bavit se i velmi důvěrných záležitostí. Jeho přáním bylo, až bude diplomová práce hotova, smazat zvukový záznam rozhovoru. Filip si výsledky analýzy přečetl a souhlasil s jejím obsahem, čímž výzkum validoval. Souhlasil s poskytnutím deníkových záznamů a rozhovoru do Diplomové práce, které lze nalézt v přílohách. Případová studie je proložena citáty z rozhovoru s Filipem a také z jeho deníkových záznamů. Citace jsou označeny uvozovkami a kurzívou. Během analýzy dat se u Filipa objevilo několik hlavních témat a podtémat. V případové studii jsou roztříděny na: 1.
První zlomy
2.
Ztráta schopností
3.
Mužský vzor
4.
Vnímání sebe sama
5.
Cesta zpět do života
6.
Láska - nejsilnější motivace
41
Zde je jednoduchý graf souvislostí tématu: Mužský vzor Vnímání sebe sama
Ztráta schopnost í
První zlomy
Cesta zpět do života
Láska – nejsilnější motivace
Vyložení grafu: Filipův příběh začíná a končí láskou. Při dospívání Filip nechtěl nic jiného, než mít harmonický domov, lásku na celý život a přátele. Zde začíná příběh, kde se objevují první zlomy v jeho životě. Filipova první láska byla nešťastná a útěchu hledal v alkoholu, drogách a nesprávné partě. Začal se sebepoškozovat. Prošel si zlým obdobím, které nazýval temné. V té době začaly jeho problémy s alkoholem a objevovaly se první náznaky psychických nemocí. Filip tak začal ztrácet schopnosti potřebné pro fungování v běžném životě. Posílen alkoholem řešil své problémy. Chodil z baru do práce a poté opět do baru. Filip ztrácí práci a pije doma po nocích. Zjevně se zde začíná objevovat jeho nemoc – bipolární afektivní porucha osobnosti ve své manické fázi. Přidávají se problémy se spánkem, halucinace, změny nálad, únava a Filip není schopný dále pracovat. Filip se uzavírá ve svém světě a komunikuje s okolím pouze prostřednictvím internetu. V kapitole mužský vzor se dostáváme k Filipovu dětství a vztahu k otci. Otec byl pro Filipa negativní postavou, která neplnila svou roli otce. Otec jenom pil a fyzicky mu ubližoval. Děda byl náhradním otcem v jeho rodině, také proto, že nepil a žil vzorným životem. Po smrti dědy si Filip naplno uvědomuje, že je stejný jako otec. Stal se z něho alkoholik a při tomto zjištění se začíná nenávidět.
42
Sebenenávist, pochyby o tom, zda si zaslouží žít na tomto světě a shazování se začínají vytvářet Filipův obraz o sobě samém. Filipovo sebepoškozování se stává více frekventovaným a také život ohrožujícím. Objevují se první pokusy o sebevraždu. Filip začíná bojovat se svými démony a snaží se najít cestu zpět do života. Pomáhá mu v tom rodina, léčba nemocí a také pomoc od odborníků. Snaží se skoncovat s alkoholem, vytváří si své denní stereotypy. V této době již Filip ví, že nedokáže pracovat a žádá si o invalidní důchod. Nakonec je to láska, která Filipovi poskytne tu největší oporu a chuť znovu žít. Přítelkyně, kterou si najde za pomoci internetu, se stává středobodem jeho života. Provází ho nemocemi a relapsy, které přicházejí. Filip věří, že potkal lásku na celý život a doufá v šťastný konec. První zlomy
Nešťastná láska
Sebepoškozování
Rozchody a čekání na lásku
Spouštěče nemocí Nešťastná láska. Filip byl zpočátku života dítě jako každé jiné. Hrál si s přáteli
a se sestrou venku, měl své zájmy a koníčky. Dětství nehodnotil jako ideální, ale uvědomoval si, že mohl dopadnout hůře139. Poté začal studovat střední školu, kde se začaly projevovat jeho psychické problémy, a nedokázal navázat žádný kontakt, protože byl nešťastně zamilovaný. Již od třinácti/čtrnácti let Filip toužil po vztahu, který by trval do konce života. Pro Filipa byla potřeba lásky velmi důležitá, chtěl někoho vedle sebe a jeho naivnost v lásce na celý život byla obrovská. Ve čtrnácti letech potkal Filip dívku, kterou miloval dlouhých šest let, ale ona jeho lásku neopětovala. Dle jeho slov si tímto zkazil „takový to mládí“,
139
Více popsáno u tématu Mužský vzor
43
protože kvůli tomu nenavazoval žádné jiné vztahy. Filip byl věrný dívce, do které byl zamilovaný, i když mezi nimi nikdy nebyl žádný intimní vztah. Dnes už ví, že vztahy během dospívání dlouho nevydrží, ale v mládí to tak neviděl. Již v tomto období se začíná objevovat Filipova fixace k dívkám, ke kterým něco cítil. První vztah měl Filip ve dvaceti letech a popisuje ho jako „vození za ručičky“, kdy oba pili, scházeli se a rozcházeli. Svoji první přítelkyni nemiloval, byl s ní jenom proto, aby nebyl sám. Měl stále potřebu k někomu patřit i přes nefunkčnost takových vztahů. Nebyl zralý na to, aby dokázal navázat sexuální vztah. Poté následovalo sedm let „temna“, kdy Filip nikoho nehledal a ani nechtěl. Myslel si, že je natolik citově otupělý, že již k nikomu lásku či jiné pocity nemůže cítit. Věnoval se partě, alkoholu a sebepoškozování. Zde vidíme počátky Filipova destruktivního života. Neopětovaná láska, stranění kolektivu a začátky pití prováděly Filipa prvními nezdary a neúspěchy a pocitem samoty. Sebepoškozování. Filip se začal sebepoškozovat až od dospělého věku – od dvaadvaceti let, prožíval své období temna. Filip se kvůli pozdějšímu sebepoškozování vnímá jako „exot“. Kdysi někde četl, že se lidé začnou sebepoškozovat okolo čtrnácti či patnácti let, ne jako dospělí. V literatuře nalezneme, že sebepoškozování většinou začíná okolo puberty, ale ovšem není vyloučené ani v pozdějším věku. Filip proto začal negativně vnímat sebe samotného, protože dle jeho názoru nespadá pod „normu“. Filip se sebepoškozoval žiletkou, pálil se cigaretou, řezal se plechem od počítače. Tímto plechem si pořezal celý hrudník. „Bylo to lepší než se pořezat do krve, protože ty škrábance nebyly nijak hluboký, ale jak se člověk vlastně v létě potil, tak to pálilo, bolelo celej den.“ Filip také bouchal pěstmi do zdi. Momentálně je jeho sebepoškozování méně časté než v minulosti, ubližuje si jednou za rok, půl roku. Po požití alkoholického nápoje si začne ubližovat a nastává chvíle, kdy přestane vnímat bolest a ublíží si více, než by chtěl. Alkohol provází Filipovo sebepoškozování téměř vždy. Filip používá alkohol jako spouštěč, neboť po něm odpadají zábrany a také se poté řeže hlouběji, než kdyby alkohol nepožil. Spojení alkoholu a sebepoškozování se tak promítá celým jeho životem.
44
Rozchody a čekání na lásku a spouštěče nemocí. Tyto dvě témata jsou spolu provázané, když Filip procházel rozchody, řešil je pitím při ponocování a postupně se dostával do svých stavů. Po období temna Filip potkal dívku, která byla tajemná a pěkná, ale hned na začátku mu řekla, že pokud spolu budou, jednou ho opustí. Filip si myslel, že ji jeho láska změní, ale stalo se to, co mu řekla již na začátku a odešla. V té době si Filip myslel, že je již bez citu a nedokáže nic cítit, ale zamiloval se a opět nešťastně. Začal se opíjet a celé noci pil, aby to matka nezjistila. Filip má svoji matku velmi rád, a proto ze začátku skrýval svoje sebepoškozování a alkoholismus. Filip byl vždy nočním tvorem, a proto se mu dařilo zakrývat své pití. Filip má diagnostikovaný alkoholismus. Filip začal pít, jak již bylo uvedeno výše, z nešťastné lásky. Požívání alkoholických nápojů následovalo i v dalších letech, kdy Filip chodil po propitých nocích do práce. Filip se domnívá, že dokázal několik dní pít a nespat díky bipolární poruše osobnosti, která mu byla diagnostikována později a Filip se tak mohl ocitnout v manické fázi. Filip se posléze dovídal o svých diagnózách, dokázal pak pochopit své jednání v minulosti. Filip se dokázal opíjet do němoty. Nejdrastičtější momenty poté přišly na řadu v pátek. Filip pil tak, že se neudržel ani na nohách či usnul a ještě to prokládal marihuanou. Filipovi vlastně ani alkohol kromě piva nechutná. Pil jen proto, aby se opil a tím si co nejvíce ublížil. Filip procházel různými vztahy, které vždy dopadly stejně – rozchodem. Během zamýšlení nad tím, proč jeho vztahy předtím ztroskotaly, si uvědomil, že chyboval při komunikaci a s expřítelkyněmi mezi sebou stavěli zdi. Také měl pocit, že se za něj styděly a nechtěly ho nikam s sebou brát. „Když jsme třeba šli po městě, tak to ona ani nechtěla, abych jí držel za ruku a protože jsem to tam neznal, tak jsem za ní běhal jak pejsek.“ Z jeho vyprávění však vyplývá, že se Filip na své expartnerky velmi vázal. Vždy stavěl své dívky na první místo i před rodinu či sebe. Filip si nedokázal uvědomit, že taková fixace je pro vztah destruktivní. Filipovy snahy o ublížení sebe sama také přerostly v pokusy o sebevraždu. Momentálně si Filip myslí, že se již z předchozích vztahů poučil a je připravený mít zralý vztah.
45
Ztráta schopností
Neschopnost pracovat
Noční pták
Zapomínání, únava a sociální fobie
Útěk do virtuální reality Neschopnost pracovat. Filipovo pití začalo narušovat jeho pracovní život.
Chodil z baru rovnou do práce a poté opět do baru a dokázal např. 72 hodin nespat. Zde již pravděpodobně prožíval manické fáze své nemoci. Při manických fází býval Filip aktivní, upovídaný a byl schopný nakupovat věci beze smyslu. Tato nemoc má ale svou druhou stranu – depresi. Filip se neléčil a jeho stav se zhoršoval a to nakonec vedlo k nezaměstnanosti. Filip naposledy pracoval před několika lety, kdy pracoval jako skladník. Momentálně není schopen pracovat, alespoň ne na plný úvazek. „Uvědomuji si, že bych měl mít práci, pokud se jednou budu chtít osamostatnit a mít větší příjmy, ale zároveň cítím sám v sobě velký blok, který mi v tom brání.“ Noční pták. Bipolární afektivní porucha osobnosti mu narušuje jeho přirozené biologické cykly. Při manické fázi nedokáže spát bez léků a skrze poruchy spánku není ráno schopný vstát a fungovat. Filip se velmi snaží chodit spát rozumně – okolo půlnoci a také užívá léky na spaní, které mu mají pomáhat. Téměř každý deníkový zápis končil větou, že dnes půjde spát brzy, nebude ponocovat a bude tak dodržovat spánkovou hygienu. Pokud totiž Filip jde spát pozdě, je schopný spát až do oběda a nedokáže vstát ráno brzy. Pokud Filip potřebuje něco vyřídit, musí vysadit prášky na spaní a poté sice ráno vstane, ale má žaludeční potíže a cítí se jak po požití drog. Dříve dokázal pracovat, i když pil, ale dnes se již necítí na to, aby chodil do práce. „Bojím se, že nebudu schopnej pracovat, nebo jen velmi omezeně. To bude pravděpodobně doživotně.“ Filip si dle svého přesvědčení myslí, že by potřeboval spát alespoň deset hodin denně, a to se nedá skloubit s prací. Další potíže se spánkem Filip popisuje jako slyšení hlasů během spánku. Někdy jim rozumí, někdy jsou pro něj nesrozumitelné. Filip slýchává ženské hlasy.
46
„V noci jsem měl strašně zlé sny nebo halucinace, nevím přesně, co to bylo, v ten okamžik, kdy se to dělo, jsem si byl jistý, že jsou to sluchové halucinace, slyšel jsem ženské hlasy a tentokrát jsem jim i rozuměl, jenže si nepamatuji, co říkaly, takže to mohly být jen zlé sny, které jsem zaspal, ale ať to již bylo jakkoliv, je to velmi nepříjemné a je to už poněkolikáté za poslední dny, kdy se mi dějí takovéto divné věci.“ Zapomínání, únava a sociální fobie. Filip se poté bojí chodit spát, aby je znovu neslyšel, a jeho únava pak roste. Přidává se k tomu ztráta koncentrace, změny nálad. „U lékařky jsem se svěřil s problémem, který mě poslední dobou trápí a tím je ztráta koncentrace, čím dál větší problémy s krátkodobou pamětí. Bylo mi to vysvětleno tím, že to může způsobovat únava v kombinaci s léky, které beru – že prý mozek využívá hlavně ty části, které nejvíc potřebuje, a když je utlumený a unavený, ty méně důležité části vypíná a jednou z těch částí je krátkodobá paměť.“ Takové stavy Filip popisoval v deníku velmi často, přidávaly se k nim i pocity nevolnosti. Únava souvisí s jeho problémem se spaním. Nálada ovlivňovala i psaní deníku pro účely diplomové práce. „Opět dopisuji o den zpět, ale tentokrát to není nedostatkem času nebo zapomnětlivostí, ale mojí náladou. Nechce se mi vůbec, ale vůbec nic a náladu mám na bodu mrazu.“ Také velmi špatnou náladu mívá Filip po sebepoškozování, která přechází až k sebenenávidění. Filip se poté straní blízkému okolí a světu a uzavírá se do sebe. Útěk do virtuální reality. Filip komunikuje s okolím převážně díky internetu a zejména na službě Chat. Internet je pro Filipa jednou z mála pozitivních věcí v tomto světě. „Jsem hodně rád za internet, že ten mě vlastně, pomohl najít veškerý moje vztahy.“ Našel si zde své přátele, přítelkyni. Pokud se Filipovi zhorší nálada, ani Chat mu nepomůže a buď se odhlašuje, nebo na něj ani nejde. Jakmile Filip jde na Chat, baví se tam nejvíce s jednou jeho kamarádkou. Filip popisuje čas na Chatu jako chození mezi lidi, uvádí, že občas společnost nevyhledává a nechodí na Chat i několik dní.
47
Dalším pozitivem je pro Filipa počítač a hry na něm. Filip tráví hodně času hraním různých počítačových a internetových her. Filip chodí ke kamarádovi, se kterým hraje fotbal, který se jmenuje PES 2012. Filip u kamaráda trávil několik hodin odpoledne v týdnu. Při rozhovoru Filip vznesl obavu, jak bude nyní hrát s kamarádem hry, protože se stěhuje. Filip byl zvyklý na to, že přišel ke kamarádovi, popovídali si, dali si kávu a zahráli si. Dle jeho slov mu teď zbude jen chození za babičkou. Filip také hraje online hry. V jedné online hře má Filip velmi dobrou kamarádku, se kterou se pohádal, a to mělo vliv i na jeho milostný vztah. Po domluvě s přítelkyní online hru tedy omezil. Sám měl pocit, že na hře začíná být závislý, a to se mu nelíbilo. Navzdory ukončení jedné online hry z předchozí domluvy s přítelkyní a svých pocitů hrál již za pár dní jiné. Pro Filipa je útěk z reálného do virtuálního světa velmi důležitý. Virtuální svět je pro něj nejen přívětivější, ale také mu umožňuje vyplnit volný čas, který má. Mužský vzor
Otec, který pil
Děda jako náhradní otec
Podoba s otcem Otec, který pil. Filip měl úplnou rodinu a také fungující vnější rodinu tvořenou
svými prarodiči. Jediné, co Filip vnímal na své rodině negativně, bylo chování Filipova otce. Filipův otec totiž nebyl pro Filipa velkým vzorem. Svého otce vnímal Filip jako někoho, kdo dokáže zkazit svátky tím, že se opije a vyvolá tím hádku nebo jako špatného manžela pro jeho matku. „Táta, on v podstatě v naší výchově – mám ještě sestru, figuroval, figuroval velice málo, a když už tak to bylo takový to bububu a že ti nafackoval. Jednou za pár měsíců se o něco takhle staral.“ Filipův vlastní otec nebyl pro Filipa vzorem, ani se o něj mnoho nezajímal. Otec nebyl výchovným vzorem ani pro jeho sestru. Pokud se o jejich výchovu zajímal, tak to bylo přes zastrašování či fyzické násilí. Dle Filipa jeho dětství ideální nebylo, ale jak sám uznává, mohl dopadnout hůře. Filip tak prožil dětství, kdy pro něj bylo slovo otec pouze oficiálním termínem, než aby svého otce vnímal jako otce v pravém slova
48
smyslu. Pro Filipa byl mužským vzorem děda, který nepil alkohol, přičemž jeho vlastní otec měl k alkoholu blízko. Děda Filipovi zastoupil roli otce. Děda jako náhradní otec. „Toho jsem měl rád spíš jakoby spíš svýho otce než vlastního otce, protože prostě děda byl úžasnej zásadovej chlap. Znamenal pro mě strašně moc“. Filipův dědeček ovšem před pěti lety zemřel. Filip si tak svého dědečka idealizoval a pozitivní vlastnosti, které jeho děd měl, obdivoval. Filip se však od něj nenaučil pozitivním vlastnostem a spíše šel v rovině svého otce. „Táta prostě pil alkohol a já v okamžiku, když jsem zjistil, když jsem si uvědomil, že jsem alkoholik a že piju víc než on, tak jsem se začal tím pádem nenávidět ještě mnohem víc než předtím, protože jsem dělal něco, co jsem nenáviděl na svým vlastním otci, tím pádem jsem se nenáviděl dvakrát tolik.“ Podoba s otcem. Pro Filipa muselo být takové zjištění velikým zklamáním. Celý život obdivoval svého dědu a chtěl být jako on. Najednou si uvědomí, že dělá to samé, co otec. Otázkou zůstává, zda bylo Filipovo chování tak ovlivněno jeho diagnózami, že nedokázal jít ve stopách svého dědy, nebo nevědomky převzal chování svého otce, které vídal celé dětství, za normální. Filip si předtím nikdy neuvědomil, že také pije a že to bylo něco, za co svého otce kdysi neměl rád. Řešil problémy tak, jak si myslel, že je pro něj nejlepší. Momentálně má k otci Filip neutrální vztah. Otec pití alkoholických nápojů zmírnil a Filip mu vše zlé odpustil. Filip sám zjistil, jaké je těžké vzdát se démonu jménem alkohol. „Tak to už jsem mu odpustil, ale měl jsem s tím taky velký problémy, protože jsem ho hodně nenáviděl. Teď už k němu mám aspoň neutrální vztah.“ Filip má mnoho názorů na svět a jeho uspořádání světa je konzervativní. Výchova od dědečka v něm mohla zanechat některé názory, které používá dodnes. V deníkových záznamech nebyl otec vůbec zmiňován, lze říci, že Filip prožívá život vedle otce, ne s ním.
49
Vnímání sebe sama
Sebenenávist
Pochyby o bytí
Zpochybňování sebe sama Tyto tři podbody se během analýzy rozhovoru i v deníkových záznamech často
prolínají a navazují na sebe, nelze je oddělit. Filip o sobě mluví jako o zvláštním člověku. „Já jsem třeba extrémně přecitlivělej a dost se mě třeba některý věci dotýkaj a hlavně já mám raději kvalitu než kvantitu, takže mím radší dva nebo tři pořádný kamarády než dvacet ňákých známých pofidérních, který ti nic nedaj.“ Filip ztratil mnoho přátel tím, že přestal pít. Nechce se již nechat svádět k alkoholismu. Filip se nerad seznamuje, a aniž by to zkusil, hned nové vztahy odsuzuje, protože z nich dle něho nevychází nic dobrého. Filip je v otázkách přátelství velmi konzervativní. Dále o sobě Filip pochybuje v oblastech samostatnosti. „Já mám problémy s takovejma obyčejnejma věcma jako jít nakoupit a chodit někde po obchďáku mezi těma lidma a hledat tam milion věcí.“ Také by nezvládl financovat samostatné bydlení z důvodu malého důchodu. V momentech, kdy se Filip zamýšlí nad dalšími otázkami života, tak ho napadá několik dalších věcí. Dítě by si Filip nepřál, zaprvé z důvodu, že by mohl zdědit jeho psychické problémy a za druhé, protože je pohodlný a nechtěl by měnit životní návyky a za třetí, nelíbí se mu dnešní svět. Dle jeho názoru, pokud někdo nemá bohaté rodiče nebo známé, je v tomto světě ztracen. Také soudí negativně sám sebe, a to když si sebeublíží, aneb používá pro tento fenomén zkratku SI z anglického Self injury. „Mám výčitky svědomí, že jsem to zase udělal a zklamal přítelkyni. Doufám, že nikdo jiný se to nedozví, hlavně ne nikdo doma, především ne mamka. Trpím pocity sebenenávisti, strachu z budoucnosti, pochybnostmi o sobě samém, o mé povaze. Zdá se mi špatná, jsem slaboch a nula, celý život to tak je, o špatných rozhodnutích, které jsem zřejmě udělal poslední dobou, o mém dětinském, hloupém a opovržení hodném chování.
50
Mám pocity smutku, úzkosti a stesku. Nebýt lásky mé přítelkyně, kterou mi dává a lásky, které cítím já k ní, na sto procent bych se již včera v noci uchýlil pod ochranná křídla alkoholu, takto jsem zvolil menší zlo, jen SI, protože kdybych se napil, stejně by došlo i k SI a ještě možná většímu, než to bylo teď. Mám jen několik málo hlubokých ran způsobených tupou žiletkou. Měl bych si koupit nové, ostré a celé balení a měl bych pak i silnější výčitky svědomí a kocovina by se dost těžko tajila.“ Filip má někdy i myšlenky na spáchání sebevraždy, o kterou se již dříve několikrát pokusil. „Teď nic nemá cenu a nic nemá smysl, jediným světlem v tom všem je opravdu přítelkyně a jen kvůli ní zkusím bojovat a nepadat ještě hlouběji.“ Filip není momentálně ve fázi, kdy by se chtěl zabít, ale myšlenky tu jsou stále. „To, že ten pokus o sebevraždu za sebou mám, ve mě něco zřejmě navždy zlomilo, a to bohužel v negativním slova smyslu. A je to to, že jsem sobecký, co se téhle věci týká a pokud bych se sám rozhodl, ať už by to bylo za jakýchkoliv okolností, udělal bych to a nemyslel na rodinu, na nikoho.“ Na dotaz, proč Filip stále žije, odpověděl: „No podle mě je to tím vztahem, protože já žiju tím vztahem, to je prostě jakoby můj život. Moje srdce prostě kdyby ten vztah skončil, tak je to jakoby mi někdo vyřízl srdce.“ Filip by si hrozně přál zůstat s přítelkyní a klidně s ní prožít život, nemít sebevražedné sklony a nevrátit se k alkoholu. Pár dní po rozhovoru mi Filip napsal doplnění k rozhovoru, protože měl pocit, že mi něco zapomněl říci a napsal: „Tento vztah, co mám teď, cítím jako vztah životní a že pokud bych ho ztratil, hrozilo by u mě velmi vysoké procento sebevraždy nebo minimálně pokusu o ní (i když, když už bych to dělal, udělal bych to pořádně, žádné pokusy, abych na sebe jen upozornil, by se rozhodně nekonaly).“ Filipova sebenenávist pramení hlavně u uvědomění si podoby s otcem. Také psychické onemocnění, které má, nepřispívají k pozitivnějšímu přístupu k sobě sama. Zklamání druhých, když si ublíží, také vede k pocitům nenávisti sebe sama. Filip se nejčastěji cítil osamělý, nicotný a špatný po rozchodech se svými expřítelkyněmi, kdy
51
hodně uvažoval o sebevraždě. Láska vždy byla pro Filipa synonymem štěstí, opakem samoty a také nejsilnějším lékem. Filip se však nikdy neměl rád a negativní pocity u něj převažují od dětství, proto se možná také vrací recidiva v podobě sebepoškozování, alkoholismu a myšlenek na sebevraždu. Cesta zpět do života
Rodina jako základ
Stereotypy
Pomoc od sociální pracovnice
Léčba Rodina jako základ. Pro Filipa je rodina jednou z nejdůležitějších věcí na světě.
Filip stále bydlí u rodičů, nic jiného ani nezná. S maminkou má Filip blízký vztah, důležité je pro něj i její blízkost. Během přemýšlení o odstěhování se od rodiny, je pro něho rodina důležitým milníkem. Nechtěl by bydlet nikde daleko. Každý vztah ale má i chvíle, kdy nastanou neshody. „Máme období, kdy si totálně nerozumíme a hádáme se, ale vždy to nějak přejde, překoná se to. Ideální by bylo, kdyby jsme od sebe nebydleli tak daleko, ale s tím se nedá nic dělat a musíme to brát takové, jaké to je.“ V matku má tak velikou důvěru, že při výběru mezi životem a vykrvácením při sebepoškozování, ji v noci vzbudil a společně tak zastavili krvácení. Naposledy si Filip ublížil tak, že si přeřízl nějakou žilku nebo tepnu. „Stříkalo to ze mě jak při zabijačce a musel jsem to, musel jsem vzbudit mámu, aby mi pomohla. Nejdřív jsem si myslel, že to bude na nemocnici, ale pak jsme to nějak spolu zastavili.“ Tato událost se odehrála asi tři až čtyři měsíce před rozhovorem. Filip se dle jeho slov ovšem nechtěl zabít, i když někdy na sebevraždu pomýšlí. Filip to komentoval tak, že buď mohl umřít, nebo jít pro matku. Filip si vůbec neuvědomoval, že existují i jiné možnosti, než jít za matkou. Filip totiž často uváděl, že nechce, aby se toto matka dozvěděla, protože jí nechce přitěžovat a také ji nechce zklamat, přesto za ní v noci šel a budil ji. Filip se tak ocitá mezi dvěma rovinami – zklamání matky a naprosté důvěře
52
k ní. Jakmile se mu zhoršují psychické problémy, je matka tou, která se tyto zprávy také dozvídá, protože mu přijde důležité, aby věděla pravdu. Nelze jednoznačně říci, zda má Filip s matkou nezdravě blízký vztah, který poté narušuje další Filipovy vztahy, nebo se Filip kvůli tomu, že stále žije s rodiči, cítí jako dítě a matka je pro něj přirozenou volbou při řešení závažných situací. Zároveň si s matkou v mnoha pro něj zásadních věcech nerozumí, také má pocit, že jeho přítelkyně není u nich doma vítaná. „Mám taky trochu jako manipulativní mamku, jako ona mě má ráda, ale uznává nějaký svoje hodnoty a nedokáže přijmout to, jak vypadám a že, že prostě mám piercingy a že chci vysoký boty a spoustu dalších takovejhle vzhledovejch věcí.“ Filip o těchto záležitostech s matkou mnohokrát mluvil a dle jeho názoru zbytečně. Někdy jsou pro něj tyto konflikty těžké a poté přiznává, že by se nejraději ihned odstěhoval. Posléze ale uznává, že by to sám nezvládl, nejen z finanční stránky, ale jeho psychický stav mu brání vykonávat pro nás běžné činnosti např. zajít si nakoupit do obchodu. Filipův boj s matkou tak připomíná pubertu – každý má jiné očekávání. Během puberty dochází k osamostatňování dětí, což se u Filipa nikdy nestalo a je možné, že matka si vyhrazuje právo zasahovat do intimních věcí Filipa i přes fakt, že je dospělý. S matkou chodil uklízet do místních kasáren, kde si alespoň tímto způsobem udržoval pracovní návyky, pomáhá mu i s vyřizováním dalších záležitostí např. tarif u operátora, protože pro Filipa je i tento úkon problém. Z deníkových záznamů je patrné, že na brigádu chodí každý den. Úklid je jedna z mála činností, kterou Filip zvládá. Bohužel při rozhovoru Filip uvedl, že brigáda byla ukončena. Filip se může cítit jako dítě – je stále veden svou matkou, a i když ví, že potřebuje její pomoc, rebeluje sebepoškozováním a dalšími činnostmi, kterými ji poté zraňuje. Filip chodí téměř každý den za svou babičkou, se kterou má také blízký vztah. Filip s babičkou většinou žádné problémy nemá. Jednou byl rozladěný, když za nimi babička nepřišla na Štědrý den. Uznal, že je to dospělý člověk a její rozhodnutí musí akceptovat. Pokud měl Filip špatnou náladu, tak za ní nešel. Filip má sestru, která je již vdaná a má děti, které má Filip rád a také si s nimi hraje. Často v deníku popisoval radost, že je může spatřit. Ovšem nastaly i dny, kdy neměl náladu ani na ně. Během dní, kdy Filipova nálada byla na bodech mrazu, nechtěl
53
vídat ani své synovce. Mrzelo ho to a připadalo mu to ošklivé, ale nedokázal s nimi navázat kontakt. Filip se během rozhovoru více o rodině nezmiňoval, avšak dle zápisů z deníků šlo vidět, že mu na nich velmi záleží a jejich přítomnost potřebuje. Stereotypy. Filip jak v deníkových záznamech často uváděl stejné denní činnosti, takže mnohé dny velmi splývaly. Ráno spát až do poledne, poté brigáda, návštěva babičky a pobyt u kamaráda. Den za dnem byly záznamy stejné. Někdy se lišily, když šel za lékaři, nebo přišla jeho sestra s dětmi. Filip to komentoval tak, že má rád svůj klid a už ho nebaví běhat po hospodách a pít. Často se stávalo, že dopisoval deník po několika dnech, psal, že to nebude těžké dopsat, protože dny byly stereotypní. V průběhu rozhovoru vyplynulo, že mnoho stereotypů se bude měnit. Přítelkyně půjde na vysokou školu, brigády skončily a kamarád se stěhuje. „No jako docela se teďka jako bojím toho, jak to teď budu naplňovat ten svůj čas, kterej teďka budu mít, když nebudu s přítelkyní a budu sám doma.“ Filip dále uvádí, že žije stereotypně, protože ani nemá potřebu sociálního kontaktu, nemá potřebu seznamovat se s novými lidmi. Žije se svou rodinou a je tak spokojený. Filip v deníku uváděl, že chodil do baru s kamarádem. Pro člověka závislého na alkoholu je návštěva baru balancováním na tenkém ledě. Filip ovšem tvrdí, že to zvládá, že pije pito. „Já piju, když mám chuť na pití, tak si dám prostě pito a mě stačí jedno, dvě pita a mě to jako tu chuť zažene a hlavně já to mám postavený tak, že se napiju, kdy já chci, že jinak nemusím.“ Zároveň dodává, že pokud se chce opít, tak zábrany zmizí a opije se. Pomoc od sociální pracovnice. Kromě rodiny Filip chodí za sociální pracovnicí, která mu pomáhá se zařizováním jeho osobních záležitostí. Jeho matka pracovala v budově, kde sídlí centrum této společnosti, která pomáhá lidem s psychickými potížemi. Pomáhala mu zařídit jiný tarif, aby si mohl výhodněji volat s přítelkyní. Také mu sociální pracovnice pomáhala vybírat vánoční dárek pro přítelkyni. Filip se se sociální pracovnicí setkává většinou neformálně, např. v kavárně. Tato pomoc je pro Filipa velmi důležitá, dává mu možnost se pomalu začleňovat zpět do společnosti.
54
Léčba. Dalším krokem návratu do plnohodnotného života je léčba. Filip se léčí jak u psychiatričky, tak i u psychologa. Filipova diagnóza zní: bipolární afektivní porucha, emocionálně nestabilní porucha osobnosti - hraniční typ, sociální fobie, alkoholismus. Dále se Filip zneužívá léky a alkohol, sebepoškozuje se. Filip měl několikrát upravenou medikaci, v době rozhovoru si žádal o uznání invalidního důchodu 3. stupně. Během vyplňování žádosti se Filipovi udělalo nevolno a musel si vzít na uklidnění prášek. Filip při podávání žádosti spolupracoval s psychiatričkou a psychologem. Filip se necítí na to, aby chodil do práce a proto podnikl kroky k tomu, aby dostal vyšší důchod. Dále uvádí, že to byla právě změna medikace, která mu dopomohla získat nynější přítelkyni. Léky, které dostal za dobu hospitalizace, mu velmi pomohly. Filip šel na hospitalizaci s tím, že přestal brát léky, začal pít a neviděl žádný smysl života. Nová léčba, volání si tehdy ještě s kamarádkou a čas na přemýšlení pro něj byly nejdůležitější v léčbě. Dále bere Filip i léky na spaní, protože má se spánkem velké potíže, nemůže usnout a pořádně se vyspat. Filip ovšem tyto prášky vynechává, dle jeho slov by pak ráno nemohl vstát, anebo by mu bylo zle, kdyby si je vzal. Filip také bere léky na zmírnění sociální fobie. Filip se také chodí léčit k psychiatričce. Kdysi pro ni psal deník, kdy měl přesně zaznamenávat časy, a proto jsou podrobné záznamy času i v deníku pro diplomovou práci. Pro Filipa pak byl deník přehlednější. Psychiatrička podporuje Filipa ke zvládání sociální fobie. Filip má problém cestovat městskou hromadnou dopravou, autobusy a dalšími prostředky, kde je mnoho lidí. Psychiatrička vede Filipa k tomu, aby čelil své fobii a že jednoho dne může dojít k posunu. Filip u psychiatričky také hledal pomoc, protože ho dlouhodobě trápí ztráta koncentrace a čím dál větší problémy s krátkodobou pamětí. Bylo mu vysvětleno, že únava v kombinaci s léky mu může takové problémy dělat a dostal léky na lepší spaní. Filip často v deníku psal, že si přeje jít spát v určitou hodinu a poté to nedodržel a měl problém ráno vstát. Dále mu psychiatrička měnila i antidepresiva, když měl Filip dlouho špatnou náladu. Filip také chce vzít svoji matku na návštěvu k psychiatričce. Možná návštěva matky u psychiatričky pomůže jejich vztahu, který není občas ideálním. Pochopením Filipových nemocí by matce i Filipovi pomohlo objasnit spoustu situací, které vedou ke konfliktům.
55
Velkým problémem jsou u Filipa jeho mánie, které často řeší s psychiatričkou a také mu způsobují problémy s blízkými. V manické fázi má Filip častěji chuť na alkohol, nakupuje a má touhu si ublížit. „Mám nasazen téměř dvojnásobek mých obvyklých dávek léků, což mě alespoň tlumí. Dále si nedělám, co chci i proto, že mám motivaci i odpovědnost ke svým blízkým, tedy k přítelkyni a mé blízké rodině. Kdyby nebylo tohoto, pil bych a dělal si, co bych chtěl.“ U psychologa Filip popisuje své nálady, a jak se cítí, ale nepřipadá mu, že by to pomáhalo. Druhý zápis o psychologovi byl jiný. „Je dobrý, už s ním spolupracuji několik měsíců. Domluvili jsme se, že mu přítelkyně pošle mail ohledně určitých věcí, které se mě týkají a že mu také pošlu tento deník, aby viděl autenticky zachycené události, o kterých jsme se bavili na sezení.“ Filip i nadále dochází k psychologovi a k psychiatričce. Léky, které dostává, mu pomáhají zvládat své nemoci. Největším lékem je však pro Filipa jeho vztah s přítelkyní. Láska – nejsilnější motivace
Nejdůležitější člověk na světě
Překonávání sociální fobie
Naděje v lepší život Nejdůležitější člověk na světě. Filip se se svou současnou přítelkyni poznal na
internetu - Chatu. Po tři roky z nich byli jenom přátelé. Během Filipovy hospitalizace, kvůli zhoršení psychického stavu, byla jediná, kdo se o něj zajímal a z přátel za ním přijela. „Vlastně při pobytu v té léčebně jsem si jako naplno uvědomil, že už ji miluju, a že o ni mám zájem jako o ženu a ne jenom jako kamarádku.“ Poté začal podnikat kroky, aby jí získal. Dopomohla mu k tomu i změna medikace, protože bez ní by se Filip neodvážil jí získat. Medikace z něho udělala upovídaného člověka a tak, jak sám tvrdí, jí řekl mnohem víc, než měl a tím ji získal. Během léčby si Filip se svojí přítelkyní začal volat a tento zvyk stále trvá. Filip si se
56
svou přítelkyní volá každý večer, ona ho vždy prozvoní, až má čas a poté ji Filip zavolá. Momentálně má Filip obavy z budoucnosti, přítelkyně nastupuje na vysokou školu a již se nebudou tolik vídat. Filip velmi špatně snáší samotu a odloučení. Momentálně je největším náporem na jeho náladu odjezd od přítelkyně. „Začíná na mě dopadat, že už máme před sebou jen dvě noci a jeden den, nesu těžce ty odjezdy zpět domů a odloučení, ale zároveň si uvědomuji, že to nemůže být momentálně jinak a ještě asi dost dlouhou dobu nebude. Začíná mi být dost smutno a začíná mě přepadat silnější melancholie a horší nálada, než obvykle. Ale pokusím se si dnešní večer a zítřek ještě s přítelkyní užít a nepodléhat příliš špatné náladě.“ Překonávání sociální fobie. Kromě negativních pocitů hraje přítelkyně pro Filipa velmi důležitou roli při začleňování do společnosti a zvládání pro něj těžkých situací. Filip má sociální fobii, která mu znemožňuje začleňování do společnosti. Filipova přítelkyně, se souhlasem psychiatričky, vzala Filipa na velký koncert. Filip koncert zvládal dobře, než přicházel konec vystoupení. „Chvíli před koncem koncertu jsme museli projít tím davem skrz a to jsem se málem složil. Jsem měl úplně takový jako tlaky do hlavy a zatmění, motání, přestalo se mi dobře dýchat, jakože jsem měl úplně problémy s dýcháním a takový ty, takový ty, takový, jakoby takový to nutkání jít tím davem, rozdávat loktama rány, jenom abych mohl projít co nejrychleji, abych byl na druhý straně. Jako sám bych to asi nedal no.“ Přítelkyně ho z davu vyvedla a po půl hodině se již s její podporou zklidnil. Pokud by však přítelkyni neměl, nic takového by zjevně již nedělal. Filip také řekl, že pokud by neměl přítelkyni, tak by se hroutil, pil by a zjevně by byl mrtvý, nebo by k tomuto činu měl dobře nakročeno. Přítelkyně je pro Filipa velmi důležitým člověkem, ne-li celým světem. Pro Filipa je vztah s jeho přítelkyní náplní jeho života. Velmi by si přál, aby tento vztah již byl definitivní. Dle něho je to nejvydařenější vztah, co kdy měl. Věří, že potkal tu správnou osobu na celý život. Filip vidí svou přítelkyni ve velmi hezkém světle. V deníku se však několikrát objevil zápis, že má starost o její psychický stav, který se zhoršoval. Filip je připraven se s horšením stavu potýkat a stát za přítelkyní a pomoci jí, jak to bude v jeho silách. V tento moment přichází Filipova potíž se zvládáním alkoholu - Filip se opíjí, když je v silné stresové situaci – např. když se
57
nepohodne s přítelkyní. Před přítelkyní Filip pije, ale jen lehká ovocná piva a komentuje to tak, že se to stává jednou za sto let. Filip takto podceňuje svůj alkoholismus. Filip v deníku popisoval, jak tráví dny s přítelkyní. Spaní dlouho do odpoledne, pak společné vaření a nakonec povídání a sledování filmů či seriálů až do noci. Dle Filipa takové uspořádání společného času oběma vyhovuje. Filip tak má vlastní stereotypy nejen u rodičů, ale také u přítelkyně. Filip jezdí jen za přítelkyní, ona na oplátku za ním moc nejezdí. Filip uvádí, že takto je to lepší, protože pak na sebe mají více času a více se na sebe těší. Filip se snaží s přítelkyní trávit, co nejvíce času to jde, i na úkor toho, že jí sám čeká v bytě její rodiny, než se vrátí ze školy domů. Opět se objevuje Filipova nezdravá fixace na přítelkyni. Filip si se svou přítelkyní vedl deník. Momentálně ho již nepíší, protože se mu rozbil externí disk, na kterém měl deník uložen a on ho neměl zazálohovaný. Filip tak přišel o společný deník. Z externího disku by šla data obnovit, ale tato oprava by stála mnoho peněz, které však Filip nemá. Filip tuto ztrátu nese velmi těžce a není schopen s přítelkyní v psaní pokračovat. Filip v deníku popisoval vše. „Prostě společný zážitky, i takový ty běžný dny, kdy jako, kdy jsme se neviděli a jenom jsme třeba si jen volali. Přítelkyně měla v průběhu dne něco zajímavýho, tak jsem to tam napsal, že ona jako něco měla a nepsal jsem to každej den.“ Naděje na lepší život. Filip sám uznal, že přítelkyně je pro něj celým jeho světem. Filip tak zapomíná žít svůj vlastní život a prožívá svůj život prostřednictvím svého vztahu. Již dříve se ukázalo, že takové vztahy byly v důsledku patologické, protože jakmile se rozpadly, Filip opět sklouzl do světa alkoholu, sebepoškozování a pokusů o sebevraždu. Filip se velmi snaží začlenit zpět do společnosti, světa, ale jakmile by na to byl sám, ani rodina by ho nedokázala přesvědčit o dalším bytí. Doufá tedy v to, že s přítelkyní zůstane a jeho život tak bude lepší.
58
8. Případová studie – Tereza Tereze bylo v době rozhovoru 27 let. Žije se svou matkou v panelovém domě, ve městě s padesáti tisíci obyvateli. Vlastní zvířata, konkrétně tři psy, dvě kočky, morče a korelu. Tereza se stále připravuje na své budoucí povolání - studuje ergoterapii. Tereza již má vystudovanou vysokou školu, kde získala magisterský titul z psychologie. Během studia si přivydělává canisterapií. Tereza se věnuje dobrovolnické činnosti, chodí pečovat o lidi s tělesným a duševním postižením do Domova. Tereze diagnostikovali psychiatrickou diagnózu, která zní - hraniční porucha osobnosti a sociální fobie, ale je zaléčená jako schizofrenik. Tereza psala deník po dobu tří měsíců, byla v něm velmi otevřená, dokázala popsat své niterné pocity. Během psaní deníku se však objevovaly otázky, zda se jí psaním a rozjímáním o životě opět nespouštějí její sebevražedné sklony. Rozhovor byl s Terezou stručnější, spíše byly zodpovězeny hlavní otázky. Tereza byla během rozhovoru rezervovaná, odpovídala jasně k otázce, nepodařilo se více rozvinout určitá témata. Tereza si nepřála zveřejnit deníkové záznamy a přepis rozhovoru v diplomové práci. Analýzu si Tereza přečetla a souhlasila s jejím obsahem, práci tak validovala. Případová studie je proložena citáty, které jsou uvedeny uvozovkami a kurzívou. Během analýzy dat se u Terezy vynořila hlavní témata a podtémata. V případové studii jsou označeny jako:
Jsem k ničemu
Nic nemá cenu
Jsem na hranici
Bojovnice
Touha pomáhat
Témata nastiňuje jednoduchý graf:
59
Touha pomáhat
Jsem na hranici
Jsem k ničemu
Bojovnice Nic nemá cenu
Vyložení grafu: Terezin příběh začíná negativními pocity o sobě samé, které ji provázejí celým jejím bytím. Myšlenky, že není právoplatným členem společnosti, že je její život bezcenný, ji provázejí celým životem. Od matky od dětství slýchávala, že byla nechtěná, není k ničemu a stydí se za ní. Terezino sebevědomí se nemělo jak vyvíjet zdravým směrem. Tereza selhává i v oblastech starání se sama o sebe, připadá si závislá na matce a okolí. Pocity, které Tereza zažívá, jí často přivádí na myšlenky odejít ze světa, když je tu stejně k ničemu. Bilancuje nad propastí života a smrti, chvílemi je na straně života a chce bojovat, chvílemi sklouzává na stranu smrti a svádí se sebou vážný boj. Tereza se někdy schyluje k sebepoškozování, i když necítí bolest, chce tím ukázat matce i sestře, že ji trápí. Tereza se bojí, že se splní prognóza jejího psychiatra, který ji předpovídal, že nebude žít déle než deset let. Tereza má diagnostikovanou hraniční poruchu osobnosti. Cítí se, jako by opravdu žila na hranici mezi zdravými a nemocnými lidmi. Tereza skrze své onemocnění prožívá některé nepříjemné zkušenosti jako halucinace, zlé sny či poruchy emocí. Tereza se i přes tyto hendikepy snaží zapojit do společnosti, i když má pocit, že přebývá a otravuje lidi kolem sebe. Nejlépe se na světě cítí, když je užitečná, což pro Terezu znamená pomáhat lidem. Někdy však potřebuje utéci do jiné reality, když se jí nedaří nebo nemá náladu na nic.
60
Tereza má v sobě velkou sílu, která jí pomáhá bojovat se svým onemocněním, začleněním do společnosti a pocity méněcennosti. Objevila paní, která ji přijala takovou, jaká je. Dala Tereze možnost pomáhat jí a najít ergoterapii, smysl jejího života. Tereza se díky pomoci dalším lidem začala cítit užitečná a našla své místo ve světě. Náplní Terezina života jsou zvířata a pomoc lidem. Doma mají několik zvířat a na dvě hodiny v týdnu si přivydělává canisterapií. Tereza se našla také v dobrovolnické činnosti. Navštěvuje Domov, kde se seznámila s paní, která dala jejímu životu směr. Tereza má stále pochyby sama o sobě, ale snaží se bojovat a ví, že jí čeká ještě dlouhá cesta. Jsem k ničemu
Nic nezvládám
Vydýchávám vzduch hodným lidem
Srážení dolů od matky
Neschopnost se o sebe postarat Nic nezvládám. Mezi nejsilnější pocity u Terezy patří pocit, že je k ničemu.
Nepotřebná pro rodinu, okolí a dokonce i celý svět. Tereza má pocit, že selhává ve všech kategoriích života. „Je mi skoro osmadvacet let. Nemám práci ani partnera. Za svět nechci děti a bojím se odstěhovat od mámy. Máma mi přispívá většinu peněz. Na osmadvacet let je to docela selhání.“ Tereza pro sebe velmi dlouho nenacházela uplatnění, jak v osobním životě, tak v pracovním. Tereza vystudovala magisterský stupeň vysoké školy, dostala se jako druhá nejlepší na další obor, ale stejně se cítila, že je neschopná. Kvůli pocitům, že vše dělá špatně, se neustále srážela na dno. Tereza přitom zvládala školu velmi dobře, i když se často neučila na zkoušky, procházela jimi s výbornými známkami. Tereza často neměla ani materiály ke zkoušce vytisknuté a musela se učit z počítače či před rodinou obhajovat to, že se potřebuje učit. Jediné, co Tereze nevyšlo, bylo sehnání praxe a z tohoto důvodu musela prodlužovat studium. Tereza se tak srážela za věci, které mnohdy nezvládnou ani ti nejlepší a nejschopnější a ona měla pocit, že ona to zvládnout 61
musí. Objevily se i momenty, že i když Tereza zvládla vše bravurně, stejně si vždy našla „něco“, za co se shazovala. Tereza tak působila dojmem puntičkáře, který chce mít za každou cenu vše nejlepší, ale i když to tak bylo, stejně nebyla spokojená. Tereza se také cítí neschopná, protože si nedokáže říci o své potřeby. Po dobu své hospitalizace v nemocnici si nedokázala ani zavolat sestřičku, cítila, že to je otravování. Během čekání na operaci měla zjevně depresi, kdy přemítala nad osaměním, zda je k něčemu. V nemocnici měla velkou potřebu někomu pomáhat, ale sestřičky ji neměly jak využít. „Nemám nikoho, nejsem k ničemu. Jak můžu být ergo, když nezvládám sama sebe? A pokud nebudu pomáhat pacientům, pak už nebudu vůbec k ničemu.“ Vydýchávám vzduch hodným lidem. Tereza se srážela sama sebe a měla pocit, že se nikdy v svém životě neuplatní jako plnohodnotný člen společnosti, se cítila jako parazit. „Dřív můj život stál za nic. Byla jsem úplně k ničemu, zasloužila si nebýt, nevydýchávat vzduch hodným lidem.“ Tereza nevěděla, co si počít se svým životem. Hledala nějaký smysl, proč žít a zasloužit si své místo na světě. Měla halucinace, které jí říkaly, že je hnusná zrůda a nezaslouží si žít. Srážení dolů od matky. Terezina matka má v jejím životě velmi negativní místo. Pro Terezu představuje někoho, kdo jí nikdy nepochválí, kdo jí jen shazuje a sráží. Tereza v deníku popisovala, jak jí matka vezla do nemocnice a přitom ji kárala za oblečení a to, jak vypadá. Při této příležitosti si Tereza uvědomila jeden poznatek. „Až teď jsem si to uvědomila, jaký je to pro ni trest, že má mě. Občas skoro brečí nad tím, že skoro vůbec nejsem holka, že ona, když byla mladá – vysoký podpatky, sukýnku, štíhlounká.“ Tereza při změně medikace velmi přibrala a matka si ji za to dobírala. Často jí vytýkala, že je tlustá a neumí s tím něco udělat. Tereza se snažila držet dietu, hladověla, zkoušela chodit se sousedkou cvičit, ale bezvýsledně.
62
Tereza by chtěla mít matku, která jí rozumí a bude jí mít ráda, takovou jaká je. „Já chci vzít za ruku a utěšovat. Bože, proč mi není pět. Jenže od pěti ti bylo vštěpováno, musíš být statečná holčička. Všechno vydržet. Chci, tak chci chytit za ruku a slyšet neboj se, jsem tu, nic víc. Často slyším své vnitřní já, jak volá, že chce maminku, ale ne tu moji. Moje mamka je poslední dobou fakt skvělá, ale oporou mi nebude nikdy. Neumím si představit s ní řešit své nejniternější věci.“ Tereza má pocit, že jí matka dává otevřeně najevo, že se za ní stydí. „Celý život se za mě stydí, že nejsem podle jejích představ, že jsem zbytečná.“ Tereza se snaží dělat vše, co po ní rodina chce. Často chodí pomáhat babičce na zahradu a to i době, když má zkouškové období a potřebuje se nutně učit. Se snahou pomoci se však nejen od matky, ale i od sestry, dočkává jen negativního komentáře. „Připadám si vyčerpaná, nedoceněná. Přemýšlím, že bych se aspoň řízla. Proto, aby pochopily, co dělají, že se už víc snažit nemůžu.“ Pro Terezu je shazování od matky, ale i dalších členů rodiny velmi bolestivé. Objevují se pak myšlenky na sebepoškozování, které Tereza naštěstí zaplaší. V ten den, kdy jí rodina řekla, že na zahradě nic nedělá, Tereze volala spolužačka, která nedávno přijela z ciziny. Tereza neměla chuť jí zvednout telefon po tom, co se na zahradě odehrálo. Po chvíli ale změnila názor. „Pak si uvědomím, že směřuji se zahrabat tam, kde jsem byla. Sedět doma, řezat se … přijít o budoucnost, o život, o poslední šanci a oni by to stejně nepochopily. Popadla jsem telefon a zavolala, že přijdu.“ Neschopnost se o sebe postarat. Tereza v deníku popisovala situaci, kdy matka odjela na týden na dovolenou a ona měla na starost domácnost. „Kumulují se neuklizené odpadky, plus celkový nepořádek. Nezvládám to, psa jsem nerozčesala, jím jen nanuky. Nezvládnu ještě bydlet samostatně. Nezvládám to.“ V dalších zápiscích deníku se téma úklidu a nepořádku opakovalo. Tereza se v nepořádku cítila špatně, ale nedokázala s tím nic udělat. Tereza se pak opět sráží dolů a má o sobě malé mínění. Myslí si, že v životě nebude schopná normálně fungovat.
63
„Nebude z tebe nic, uvědomuješ si to? Chtěla jsem dodělat tu školu a pracovat. Být užitečná.“ Tereza si neuvědomuje, že zvládá tolik činností, kolik běžný člověk mnohdy ani nedělá. Studuje školu, chodí jako dobrovolník do domova a také si přivydělává canisterapií. Nedokáže pochopit, že právoplatným členem společnosti již je. Tereza měla obavy, že kvůli medikaci nebude schopná vstávat do školy, natož pak do práce. Nyní má novou medikaci, která ji tolik netlumí a vstává bez problémů. Stejně má pořád obavy, zda zvládne normální život. Nic nemá cenu
Bilancování nad propastí života a smrti
Návraty k sebepoškozování
Prognóza psychiatra Bilancování nad propastí života a smrti. Tereza často bojuje s pocity, že na
tento svět nepatří, a že by měla zemřít. Souvisí to s jejími pocity, že je k ničemu a že nic nezvládá. „Mám chuť to fakt zabalit. Nesmím. Nezvládám věci okolo sebe, uklidit. Teď bych měla poprosit někoho o pomoc, ale psycholožku uvidím už jen dvakrát, než odejde na mateřskou. Jen ať se hodní lidi množí. Já nemám na to, postarat se o sebe, natož o dítě. Z toho vyrosteš. To by mě fakt zajímalo kdy.“ Tereza přemýšlela nad tím, zda jí psaní tohoto deníku nespouští sebevražedné myšlenky. „Dnes jsem začala přemýšlet nad tím, jestli psaní tohoto dokumentu nezpůsobuje větší množství sebevražedných myšlenek.“ Tereza se nezmiňovala, že by někdy ve svém životě psala deník, je tedy možné, že myšlenky, které dříve prožívala jen na úrovni vědomí, si při psaní deníku více prožívala. Během pobytu u kamarádky, kde se společně učily na zkoušku, Terezu opět napadly myšlenky na smrt. Odešly spolu na chvíli na balkón a začala přemýšlet.
64
„Deváté patro a dole jen beton. Město světélkuje, je tma. Letět jako pták a pak ten dopad. Dopad a realita. Konec. Už žádné možnosti.“ Další myšlenka na smrt přišla po špatné zkoušce ve škole. Tereza si přála skočit pod vlak. „Nedokážu žít v tomhle světě. Jak zmizet, abych nikomu neublížila, aby mě nikdo nehledal? Prosím. Uvědomuješ si, že chceš pouze vše snadné. Bez boje? Srabe.“ Zde lze vidět dialog mezi touhou umřít a bojem o místo na světě. Nejvíce Tereza bojovala s touhou se zabít při hospitalizaci v nemocnici, kde byla na operaci. „Chci si fouknout vzduch do žíly. Naprosto ideální věc, když mám v ruce zapíchnutý žilní katetr. Střídavě bojuji s pláčem ho odšroubovávám a zase zavírám. Celou dobu brečím. Nesmím ještě spoustu hodin vstát ani si sednout. To nedokážu. Jde sem sestra. Bulím jak želva, říkám ji, že ten katetr musí pryč a ona si o mě očividně myslí, že jsem blbá. Nemůžu jí říct, že se děje sakra velký průser a že se rozhoduji o svém životě.“ Tereza nakonec tuto situaci ustála a život si nevzala. Tento boj však nebyl ani první, ani poslední. Dokud se Tereza bude cítit špatně a bude mít nepodporující rodinné zázemí, je možné, že tyto myšlenky se budou opět objevovat. „Sebevražedné myšlenky se mnou žijí tak nějak furt, ale akci nechystám, jen si to dlouze představuju, jak by to bylo snadné.“ Pro Terezu by byla sebevražda opravdu snadná. Z dob studia ví, jaké prášky a hlavně jaký poměr si má vzít. Fakt, že se tato situace ještě nestala, svědčí o její touze žít a bojovat o své místo. Návraty k sebepoškozování. V nemocnici se Tereza úmyslně trápila. Odmítala léčbu bolesti a vadilo jí, když jí za to okolí odsoudilo, protože si mysleli, že si hraje na hrdinku. „Proč si pořád všichni myslí, že si na něco hraju? Prostě se úmyslně trápím. Když se za mě stydí matka, tak si to musím zasloužit.“ Zde lze spatřit obrovský vliv, který na Terezu matka má. Tereza se již systematicky snaží opět dostat na dno, protože ji tak její matka bude opět vidět, i když
65
se Tereza bude snažit sebevíc. Další ránu jí dala, když potřebovala vyzvednout z nemocnice a jet domů, ale matka si našla vždy něco důležitějšího, než vyzvednout dceru. Někdy měla Tereza chuť si ublížit, poté co přemýšlela o svém životě, zda dokáže pracovat nebo ne. „Chci si ublížit. Říkám sama sobě, tak chceš pracovat, nebo to zabalit. Ležet a nehýbat se. Deset minut sama se sebou vede ke zkáze.“ Tereza má sama na sebe velmi velké nároky, které poté vedou k mylné myšlence, že je neschopná. V době rozhovoru Tereza mluvila o tom, že si ublížila a chtěla si rozříznout chodidlo, ale bolelo jí to, tak toho nechala. Tereza totiž není zvyklá na bolest, jak sama říká, má divné nervové spoje a bolest pomalu nezná, proto byla zaskočena, že jí řezání bolí, což jí alespoň odvrátilo od další touhy se poškozovat. „Teď poslední dobou mám touhu něco provést, protože už moc dlouho sekám latinu, ale nechci, aby to vypadalo jako poutání pozornosti, tak raději nic.“ Terezino sebepoškozování má charakter upozornění na to, že něco není v pořádku, dále potrestat se za to, že je neschopná. Neobvyklé místo – chodidlo, naznačuje, že nechce, aby se to někdo dozvěděl a také to, že si přeje, aby jí to bolelo ještě dlouho po tom, co si ublíží. Prognóza psychiatra. Během pobytu v nemocnici Tereza řešila kromě své neschopnosti i to, zda se vyplní prognóza jednoho psychiatra, který ji v minulosti léčil. „Budu sedět doma s mámou, mít invalidní důchod a splním prognózu prvního psychiatra, který mě viděl ve dvaceti, že nepředpokládá, že přežiju deset let.“ Tereza byla sice diagnostikovaná od tohoto psychiatra již dávno, ale stále si pamatuje jeho prognózu. Jeho prognóza byla velmi neprofesionální a Tereza jako vystudovaný psycholog by měla vědět, že člověk se neustále vyvíjí a může se změnit. Jsem na hranici
Psychické onemocnění
Halucinace
Sny
66
Potřeba někam patřit
Snaha utéct do jiné reality Psychické onemocnění. Tereza se léčila u psycholožky. Měla k ní nezdravý
vztah, který si plně uvědomovala. V deníku popisovala poslední dny terapie, kdy s ní řešila školu a zmatek v životě. „Chtěla bych jí toho tolik říct, nebo neříkat nic a nechat se jen držet v objetí.“ Tereza měla obavy, co s ní bude dál, až sezení skončí. Tereza v minulosti navštěvovala i jiné psychology, ale dle jejích slov si jich užila už dost a nechce odírat pojišťovnu. Tereza si myslí, že to zvládá sama, až na nějaké výkyvy. V deníkových záznamech se Tereza zmiňovala, že nebere prášky, když se potřebuje učit. Při rozhovoru tuto skutečnost potvrdila, s tím, že se toto stává jen občas. Tereza si však neuvědomuje rizika, když medikaci nebere. Sama si to jednou uvědomila. „Při nevzití léku neusnu déle než tři hodiny. Ale ta neskutečná energie, co mi nabíjí tělo. Na chvíli pomyslím, co by bylo, kdyby nebyly léky. Ale hned to zaplaším. Proboha, co kdyby to bylo jako předtím? Žádná naděje?“ Tereza je zaléčená jako schizofrenik, i když má hraniční poruchu osobnosti. Dále z deníkových záznamů vyplynulo, že má sociální fobii. Během školy se její sociální fobie zlepšila a Tereza již zvládá mluvit s lidmi, i když se stále cítí tak, že lidi otravuje, když něco potřebuje. Tereza si jednu dobu přála, aby měla nějaké psychiatrické onemocnění, které by vysvětlovalo, proč v životě selhává. Chtěla mít roztroušenou sklerózu, ale našli jí neurogenní tetanii. Tereza také popisovala, že má problémy s emocemi, nazvala je „divokými“. Terezu dokáže rozházet každá maličkost, ale když se setká se smrtí, tak zůstává chladnou. Popisovala se jako robot, který není schopen citu. „Nevytlačím ani slzu, ani když chci. Jsem jako robot.“ Halucinace. Tereza mívá občas halucinace. Objevují se náhle, někdy v situacích, kdy si Tereza záměrně nebere léky. Tereza v deníku popisovala, jak jednoho dne začala cítit divný smrad. Zkontrolovala domácí mazlíčky, zda z nich některé nemá trávící potíže, ale stále nic nenacházela.
67
„Smrad, strašný smrad. Zacpávám nos kolíkem. Mamina se řehtá. Ona to necítí. Necítí. Mám halucinaci jak kráva. Já se zcvoknu. Vím, že to po hodině samo přejde. Vím, že si to uvědomuji, takže je to pseudohalucinace.“ Sny. Tereza momentálně nemá problém se špatnými sny. Dostala od psychiatričky novou medikaci a po ní již spí dobře. Dříve však Terezu trápily velmi ošklivé sny. Jednou se jí zdálo, že byla s dalšími lidmi v nějakém domě. V jednu chvíli upálili nějakého muže a zabalili ho do alobalu. Tereza ten alobal otevřela a ten člověk ještě žil. Dala mu prášky proti bolesti a ten člověk jí děkoval. Najednou se ve snu objevila její matka, která se jí ptala, proč to dělá, že to je zbytečné. Tereza oponovala, že to není pravda, že už hýbe rukou. Terezu patrně i v podvědomí trápí její vztah s matkou, která jí podrývá její snahu pomáhat lidem a je možné, že se jí toto promítá do snů. Další sny byly také o upalování lidí, často se jedná o noční můry. Tereza při rozhovoru uvedla, že nejčastěji jí trápily sny o smrti, masakrech, vraždách a nehodách. Tereza na toto má zajímavou teorii. „Léky zaléčily jen vědomí, podvědomí je stále ve mně, proto někdy, když si nevím rady, kvůli blbosti, zařvu, já chci umřít.“ Potřeba někam patřit. Tereza má pocit, že se do současné společnosti nehodí. „Vím, že jsem blízko dosáhnout svého snu a být právoplatným členem společnosti.“ Tyto myšlenky si potvrzuje i ve škole, kdy se jí u zkoušky spustily samovolné pohyby obličeje, a musela zkoušející přiznat, že je vystudovaný psycholog a přesto má tiky, za které se velmi styděla. Cítila se poté velmi nepotřebná a na dně a přemýšlela o svém bytí. „Prohlédla mě celou. Nehodím se do tohoto světa. Naivní, pomáhat každému, kdo chce. Kdo si řekne. Nabídnout i těm, co si neřeknou.“ Po této zkoušce si uvědomila, proč chtějí další lidé s hraniční poruchou osobnosti zemřít. Někteří proto, že se bojí zestárnout, někteří kvůli tomu, že je nebaví žít na světě. Tereza proto, že nedokáže pomoci všem, co by chtěli. Tereza tak má velmi zkreslený pohled na skutečnost, proč by neměla žít a nebýt tak členem společnosti.
68
„Kolik hraničářů najde své místo v životě?“ Tereza se snaží začlenit do společnosti. Dělá to svým specifickým způsobem, např. začala chodit na masáž a ke kadeřnici. „Objednala jsem se na masáž a ke kadeřnici, fakt se snažím dělat něco pro sebe, protože se to má.„ Zde je patrná snaha být konformní a tím pádem člen společnosti. Snaha utéct do jiné reality. Během zkouškového období, ale i během volných dnů Tereza trávila svůj čas na počítači, kde buď hrála hry, nebo se dívala na videa na youtube. Bývalo to tehdy, když měla před těžkou zkouškou, nebo nebyla motivována k činnosti. Dokázala těmito činnostmi trávit celý den i dva. Tereza v deníku popisovala situaci, kdy věděla, že nestihne jít na letní praxi včas a nevěděla, co bude dělat. Řešila to hrami na počítači. „Zoufalá hraju karty na počítači. Celou dobu jednu hru spider soliteru se čtyřmi barvami. Když mi to nejde, vrátím se zpět. Nakonec tu jednu hru hraji dva dny, dokud jí nepokořím.“ Tato situace se jeví, že Tereza potřebuje mít alespoň nad něčím v životě kontrolu a tak je pro ni dohraná hra vítězstvím, které jí dává pocit toho, že něco zvládne. Jenže v pozdějším životě, a zejména tom pracovním, nebude moci vždy řešit dvoudenním hraním své problémy. Bojovnice
Já chci žít
Paní, která zachránila život
Vědomí, že něco umím Já chci žít. Tereza často bojuje s myšlenkami na smrt a zároveň bojuje o přežití.
V deníkových záznamech se často promítal její boj sama se sebou. „Balím to, říká jedno já. Druhé néé, ještě ne, už jsi dokázala neuvěřitelné věci. Už ses úplně vyhrabala, jsi zdravá, fungující holka, úspěšně dokončíš školu a půjdeš pracovat. Zvládneš to.“
69
V Tereze se hádají dvě já a každá ji svádí na jinou cestu. Tereza se snaží a bojuje se společností, matkou, která jí sráží na dno a hlavně sama se sebou. Někdy si uvědomuje, že musí bojovat sama za sebe. „Nauč se bojovat i sama za sebe, jsi k něčemu.“ Pak se najdou chvíle, kdy opět padá do svých myšlenek, že je k ničemu. Důležité je, že nepřestává bojovat. Tereza při dopsání deníku měla krásnou myšlenku, která odrážela její stav a ukázala, že bojovat chce. „Na jednu stranu to nějakou výhodu mělo, si to tak dávat dohromady, na druhou stranu je to příliš času, který nemůžu dát. Motám se ve zvláštním světě. Jsem na kamenné zídce spojující zdravé a nemocné, a že jsou ty kameny pěkně těžké. Jo, mám to rozehráno dobře. Teď už nezbývá s tím větrem v plachtách jet až k vysněným cílům. Dalo mi to, ne že ne, ale znovu jsem si uvědomila, že to je pouze rozhodnutí, co mě činí pořád bojovat a pohybovat se po zídce a nesklouznout do světa nemocných natrvalo. Ještě mě čeká spoustu náročného boje, ale už ho mám kus za sebou. Tereze také pomohlo to, že se její vztah s matkou zlepšil a bojují na společném vztahu. „Časy, kdy mi nadávala, k čemu mě má, že mě nechtěla, už jsou dávno pryč.“ Vědomí, že něco umím. Tereza si během zkouškového období dokázala věřit, i přes velmi těžké zkoušky, které jí čekaly. „Nemám strach, i když neumím mnoho. Něco umím a dokážu.“ Tereza si někdy uvědomuje, že je velmi schopná a inteligentní. Jakmile zjistila, že má jen jeden den na sepsání seminární práce, dokázala se vybičovat a práci sepsala. Pokud je Tereza v časové tísni, dokáže se zmobilizovat a udělat, co je potřeba. Tereza jednoho dne zjistila, že telefonní operátor O2 má projekt, který by mohl pomoci lidem z domova. Tereza ihned projekt vytvořila a přednesla ho na domově, kde ho odmítli. Zde lze vidět, že když se pro něco nadchne, dokáže vše, co chce. Paní, která zachránila život. Tereza chodí do domova dělat dobrovolnickou práci nejen proto, že tato práce má pro ni smysl, ale také proto, že zde potkala paní, které dle jejích slov vděčí za život.
70
„Jdu do domova. V domově už je paní, která dala mému životu směr. Kvůli ní jsem přišla na to, co bych chtěla dělat. Žít, pomáhat, bojovat se sebou.“ Během rozhovoru jsem se Terezy ptala, čím je tato paní tak výjimečná, odpověděla mi: „Já jsem nevěděla co se svým životem. Myslela jsem si, že jsem k ničemu a ona mě přijala. Dala mi pocit, že jsem užitečná. Bylo jí jedno, jestli jsem taková nebo maková, prostě jsem jí pomáhala a díky ní našla ergoterapii a konečně po potulování životem zjistila, co chci dělat.“ Tereza chodí za paní do domova jednou týdně, chtěla by častěji, ale časově to nezvládá. Věnuje si jí, jak sama nejlíp dokáže, protože věří, že má u ní neskutečný dluh. „Žiju jenom proto, že se potřebuji cítit užitečná.“ Tereza skrze tuto paní našla svůj cíl života, ale také by si měla uvědomit, zda se na ní příliš neváže. Touha pomáhat
Canisterapie
Dobrovolnictví Canisterapie. Tereza si přivydělává canisterapií a také jezdí na kurzy. Má
několikaletou praxi. Práce se psy ji velmi baví a naplňuje. Také záleží na pacientech, jak reagují a zda je to baví, či jsou nespokojení. Její první pes, kterého měla na canisterapii během psaní deníku umíral. Při rozhovoru pak Tereza potvrdila, že již umřel. Byla vděčná, že ho měla, naučil jí, jak pracovat. Tereza má velmi ráda zvířata. „Zvířata jsou nejvíc prima, i když kvůli nim se skoro nikam nedostanu.“ Dobrovolnictví. Tereza chodí do domova jako dobrovolník. Dříve se starala o více klientů, dnes se již stará jen o paní, která jí dala v životě směr. Chozením do domova však Terezina pomoc nekončí. Pomáhá nezištně i lidem ve svém okolí a komukoliv, kdo si řekne. Pomoc druhým bere jako životní poslání, jako
71
náplň svého života. Kdyby nemohla pomáhat, necítila by se užitečná a tím pádem by žila zbytečně.
72
9. Podobnosti a odlišnosti případových studií Během analýzy IPA se u případových studií objevily podobnosti a odlišnosti, které jsou v následujících podkapitolách rozebrány.
9.1. Podobnosti u případových studií Analýza obou případových studií přinesla společné rysy, které se u obou případů objevily. Mezi ně patří:
psychiatrická diagnóza,
snaha se léčit, halucinace,
problémy se spánkem,
neschopnost se odpoutat od rodiny,
negativní vnímání sebe sama,
sebepoškozování,
sebevražedné sklony,
útěk do virtuální reality.
Filip i Tereza mají psychiatrickou diagnózu, která je v běžném životě dosti limituje. Filip má diagnostikovanou bipolární afektivní poruchu osobnosti, sociální fobii, alkoholismus, zneužívání léků, emocionálně nestabilní poruchu osobnosti hraniční typ. U Terezy byla diagnostikována hraniční porucha osobnosti a sociální fobie. Z IPA je patrné, že Tereza měla také problémy s užíváním medikace. Oba se snaží ve svém životě čelit svým diagnózám a co nejvíce snížit dopad svých handikapů. Filipovi pomáhá hlavně jeho přítelkyně, která ho provází těžkými chvílemi. Tereza se snaží bojovat se sama sebou. Oba podstupují léčbu, vyhledávají odborníky. Filip navštěvuje psychologa i psychiatra. Tereza podstupuje pravidelnou ambulantní léčbu u psychiatra.
73
Jednotícím prvkem u obou respondentů jsou halucinace. U Filipa se s nimi setkáváme v podobě hlasů, které na něj mluví. Tento problém je zřejmě nejzřetelnější v době usínání, kdy jej již zmíněné hlasy nenechávají spát, a proto je odkázán na medikaci, která projevy halucinací utlumí. Užívání léků ovšem často doprovází nevolnosti. Tereza postihují pseudohalucinace, kdy například cítí nejrůznější nepříjemné pachy. Ve spánku trpěla nočními můrami. Změnou medikace byl tento problém vyřešen. Téma odpoutání od rodiny je velmi důležitou částí obou případových studií. Filip není schopen odejít od rodiny z důvodu neschopnosti pracovat a postarat se o sebe v běžném životě. Myslí si, že již nikdy nebude pracovat. Jeho jediným příjmem je tedy invalidní důchod. Tereza bojuje s podobnými pocity, kdy pro ni odchod od rodiny momentálně není možný. Protože studuje, snaží se přivydělávat, ale nedokáže zvládnout domácí práce, ani žít běžným životem bez podpory okolí. Nevzdává se a studuje obor, který jí přináší smysl života a chce v tomto se dál rozvíjet. Negativní vnímání sebe sama velmi ovlivňuje Filipa i Terezu. Počátky jejich nenávisti se u obou objevují kvůli jejich rodinám. Filip se začal nenávidět kvůli zjištění, že je stejný alkoholik jako jeho otec. Terezu shazovala matka a připadala si tak nepotřebná a neužitečná. Tyto pocity oba dovedly k dalším negativním jevům – sebepoškozování a sebevražedné pokusy. U Terezy z analýzy nevyplynulo, jak dlouho se již sebepoškozuje. Filipa provází sebepoškozování od dospělého věku a je silně spojené s alkoholismem. Tereza uváděla, že bolest necítí a velmi ji překvapilo, že začíná cítit bolest při řezání chodidla. Filip bolest potlačuje pitím alkoholu. Tereza myslela na sebevraždu během psaní deníku velmi často. Popisovala, jak si představuje svou smrt a také bojovala s touhou vše ukončit. Filip sice necítil tak silné nutkání se zabít, ale myšlenky na sebevraždu se objevovaly i u něj. Oba se momentálně snaží začlenit do života bez sebevražedných sklonů.
74
Jako útěk od běžného světa a starostí si oba zvolili život ve virtuálním světě. Filip trávil hodně času na Chatu, online hrách či počítačových hrách. Tereza preferovala hlavně počítačové hry a různá videa na Youtube.
9.2. Odlišnosti případových studií Během analýzy u obou respondentů bylo mnoho styčných bodů, ale našly se i body velmi odlišné. Případové studie se lišily následujícími aspekty – přáteli, začleněním do společnosti, snahou něčeho dosáhnout. Filip ve svém životě nemá moc přátel a ani je nevyhledává. S jedním kamarádem hraje hlavně počítačové hry a povídá si s ním u kávy, s druhým navštěvuje bar. Tereza má bohatší společenský život, přivydělává si canisterapií, navštěvuje školu, kde udržuje vztahy se spolužáky, chodí jako dobrovolník do domova za paní, které pomáhá. Dále má několik kamarádek a známé sousedy. Je mnohem tedy více komunikativní než Filip, který se spíše zaměřuje na komunikaci bezkontaktní – internetovou. Začlenění do společnosti úzce souvisí na kontaktu s okolním světem. Kdyby Filip neměl přítelkyni, která ho občas doprovodí do společnosti, můžeme se domnívat, že by byl, nejspíše jenom doma. Posledním z velkých rozdílů mezi Filipem a Terezou se stává touha něčeho dosáhnout v životě. Terezin sen a také smysl života je pomáhat druhým lidem. Studuje ergoterapii a pomáhá lidem v domově, aby se cítila užitečná. Filip žádné ambice v životě nemá, je uzavřen ve svých stereotypech, myslí si, že již nebude moci pracovat a vyhovuje mu životní styl, který vede.
75
10. Limitace výzkumu Výzkum byl realizován dle fenomenologické interpretativní analýzy. Během výzkumu jsem se setkávala s tématy, které byly zajímavé, ale ne natolik důležité pro případovou studii. Vzhledem k subjektivnosti u IPA, by mohl jiný výzkumník tato témata použít a práce by vyzněla jinak. Limity výzkumu shledávám v malém vzorku respondentů, které je vzhledem k tématu náročné vyhledat. Osloveni byli tři respondenti, z toho dva souhlasili s poskytnutím dat pro diplomovou práci. Všichni tři respondenti byli z mého blízkého okolí, a tudíž jsme k sobě měli důvěru při poskytování dat. Otázkou zůstává, zda by byl výzkum jiný, kdybych předtím osobně respondenty neznala a z toho důvodu by jejich život pro mne byl skrytý. Dalším limitem byl zvukový záznam u Filipa, kdy se v jedné části rozhovoru ozvalo chrčení, a to přispělo k nedokonalému přepisu. U Terezy se limitem stal velmi stručný rozhovor, který by mohl být lepšími komunikačními dovednostmi rozšířen. Posledním limitem se stávají data, která jsem měla k dispozici. Filip si po dokončení práce přeje vymazat zvukový záznam rozhovoru. Dále nebudou k diplomové práci přiloženy přílohy od Terezy z důvodu ochrany citlivých dat respondentky. Téma sebevraždy je velmi citlivé a osobní, a proto bude zachována největší možná míra anonymity.
76
11. Závěr Diplomová práce Sebevražda – cesta k životu se věnovala problematice začleňování jedince do společnosti po neúspěšném sebevražedném pokusu a jeho vnímáním světa. Nikdo, kdo si nezažil opravdové dno, ze kterého neviděl jinou cestu, než tu poslední, nedokáže pochopit, co se v takovémto člověku odehrává. Respondenti pomohli dalším lidem nahlédnout do jejich života, myšlení, vnímání sebe sama a okolí. Hlavní výzkumná otázka zněla: Jaká je zkušenost jedince s ukončením sebevražedných tendencí a jeho návratem do života? Další výzkumné otázky se ptaly na: Jak se změnil pohled společnosti na jeho život? Jak se změnilo jedincovo vnímání světa po neúspěšné sebevraždě? Během výzkumu se ukázalo, že sebevražedné tendence u obou respondentů nezmizely. Výzkum byl realizován metodou IPA, kdy byly analyzovány deníkové záznamy a na ně navázal rozhovor pro prohloubení tématu. Výsledek byl shrnut do případové studie, která popisuje nejdůležitější okamžiky jejich života. Z výzkumu tedy vyplynulo, že oba respondenti mají myšlenky na sebevraždu, bojují s nimi a snaží se žít dál. Filip se snaží překonat svou sociální fobii a za pomoci přítelkyně se snaží čelit své diagnóze. Tereza má diagnostikovanou také sociální fobii, ale pro ni je snadnější komunikovat s okolním světem. Tereza chodí na presenční studium, chodí na brigádu, věnuje se dobrovolnické činnosti a také udržuje přátelské vztahy. V otázce změny pohledu společnosti se Filip ani Tereza nezmínili o jiném pohledu na jejich osobnosti. Filip vnímá dnešní společnost a celkově svět velmi negativně, přesto čerpá od společnosti pomoc ve formě léčby a pomoci od sociální pracovnice. Tereza si neuvědomuje, že by její pokusy o sebevraždu měly zapříčinit nějaký negativní pohled okolí na ní a život, který vede. Naopak hledá ve společnosti uplatnění a chce se stát právoplatným členem společnosti. Poslední výzkumná otázka se zabývá vnímáním světa po opětovném začleňování do společnosti, když se pokus o ukončení života nepovedl. Část odpovědi již dala předchozí otázka, kdy Filip vidí dnešní svět ve špatném světle. Po neúspěšné
77
sebevraždě vidí svět ještě hůře – nedokáže se začlenit do společnosti, pracovního procesu a cítí se tak méněcenný. Filip si zažádal o invalidní důchod, protože si myslí, že světu již nedokáže nic nabídnout. Dále nechce děti, aby nezdědily některé jeho psychické nemoci. Tereza vidí svět lépe, snaží se bojovat a cítit se užitečná. Dříve pro ni bylo těžké být součástí společnosti, necítila se potřebná, myslela si, že je k ničemu. Tereza našla osobu, která jí dala pocítit, že k něčemu je, že dokáže pomáhat lidem a najednou se svět stal lepším místem. Tereza i Filip nyní bojují se svými myšlenkami, pohnutkami a pochybnostmi o sobě. Jejich cesta se začíná obracet lepším směrem. Tereza se jeví být větší bojovnice než Filip, ale ten má svou přítelkyni, která mu hodně pomáhá a dává mu sílu a víru v lepší život. Sebevražedný pokus oba respondenty bezpochyby velmi ovlivnil. Myšlenky zůstávají stále, jako zadní vrátka, která tu vždy existují pro případ selhání. Sociální pedagog je také sociálním pracovníkem, který pracuje nejen s dětmi, ale také s dospělými jedinci. Během různých životních období se člověk může uchýlit k cestě sebedestrukce a ukončení života. Sociální pedagog by měl dokázat rozpoznat signály myšlenek na sebevraždu, které mu děti/klienti dávají a jednat tak, aby došlo k eliminaci takových myšlenek, popř. byl schopný ho předat specializovaným odborníkům. Sebevražda spadá pod sociálně patologické jevy, se kterými se v našem oboru setkáváme a dle statistických údajů sebevraždy stále přibývají.
78
12. Resumé Diplomová práce Sebevražda – cesta k životu se zabývala dvěma jedinci, kteří se snažili začlenit opět do života po neúspěšné sebevraždě. Jejich současný život je popsán v případových studiích. Teoretická část nejdříve popisuje historii sebevražd, aby čtenář pochopil souvislosti a dnešní pojetí pohledu na sebevraždu. Poté se práce zabývá různými faktory ovlivňující jedince, jež lze vidět i v analýze. Důležitou částí práce se stává pohled na život jedince po neúspěšné sebevraždě a formy pomoci, které mohou nabídnout jak sociální pedagogové, tak i léčba. Praktická část se věnuje analýze života dvou respondentů. Pro pochopení složité situace začleňování do společnosti a vnitřním bojem byla použita Interpretativní fenomenologická analýza. Respondenti poskytli pro účely práce deník a dále s nimi byl veden polostruturovaný rozhovor. Tyto materiály poskytly mnoho pohledů na velmi těžký návrat do života obou jedinců znázorněný v případových studiích.
13. Summary The thesis Suicide – way to life dealing with two individuals who tried to integrate back to life after a failed suicide. Their present life is described in the case studies. The theoretical part describes the earliest history of suicide the reader understand the context and perspective of today´s concept of suicide. Aftervards, deals with various factors affecting the individual, which can been seen in the analysis. An important part of the work becomes a view of an individual´s life after a failed suicide forms of assistance that can offer both social educators, as well as treatment. The practical part is devoted to the analysis of the lives of two respondents. To understand the complex situation of social inclusion and the internal fight was used interpretative phenomenological analysis. Respondents provided for work diary and with them was led an interview. These materials provide many insights on a very difficult return to life of both individuals shown in the case studies.
79
14. Použitá literatura
1.
ALAN JOSEF. Etapy života očima sociologie. Praha: Panorama, 1989. ISBN 80-
7038-044-6. 2.
BALDWIN JOHN. A Unifying Theory for Sociology (Masters of Social Theory,
Volume 6). USA: SAGE publications Inc., 1986. ISBN 0-0839-2820-1. 3.
BOUČEK A KOLEKTIV. Obecná psychiatrie. Olomouc: Vydavatelství university
Palackého, 2001. ISBN 80-244-0240-8. 4.
DURKHEIM EMILE. Suicide. A study in sociology. Great Britain: printed and
bound by Clays Ltd, St Ives PLC, 2000. ISBN 0-415-04587-8. 5.
FARKOVÁ MARIE. Úvod do psychologie. Praha: Vysoká škola J.A. Komenského,
2002. 6.
FISHER SLAVOMIL, ŠKODA JIŘÍ. Sociální patologie. Praha: Grada publishing,
a.s., 2009. ISBN 978-80-247-2781-3. 7.
FRANKEL BERNARD, KRANZOVÁ RACHEL. O sebevraždách. Praha:
nakladatelství Lidové noviny, 1998. ISBN 80-7106-234-0. 8.
FROMM ERICH. Cesty z nemocné společnosti. Praha: Nakladatelství EarthSave,
2009. ISBN 978-8086916-10-1. 9.
HENDL JAN. Kvalitativní výzkum. Praha: nakladatelství Portál s.r.o., 2005. ISBN
80-7367-040-2 10. HUBINKOVÁ ZUZANA A KOLEKTIV. Psychologie a sociologie ekonomického chování. Praha: Grada publishing, a.s., 2008. ISBN 978-80-247-1593-3. 11. JIŘÍ
KOUTEK,
JANA
KOCOURKOVÁ.
Sebevražedné
chování.
Praha:
vydavatelství Portál s.r.o., 2003. ISBN 80-7178-732-9. 12. KODRLOVÁ IDA, ČERMÁK IVO. Sebevražedná triáda. Praha: Academia, 2009. ISBN 978-80-200-1524-2. 13. KRAUS BLAHOSLAV, POLÁČKOVÁ VĚRA. Člověk - prostředí - výchova: k otázkám sociální pedagogiky. Brno: Vydavatelství Paido, 2001. ISBN 80-7315-004-2.
80
14. LILIEFELD A KOLEKTIV. 50 největších mýtů populární psychologie. Praha: Euromedia, 2011. ISBN 978-80-242-2998-0. 15. MARIE VÁGNEROVÁ. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: nakladatelství Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-414-4. 16. MARTIN MONESTIER. Dějiny sebevražd: dějiny, techniky a zvláštnosti dobrovolné smrti. Praha: vydavatelství dybbuk, 2003. ISBN 80-903001-8-9. 17. MEAD H. GEORGE. Mind, Self and Society. USA: The University of Chigago Press, 1972. ISBN 0-226-51667-9.
18. MÜHLPACHR PAVEL. Sociální patologie. Brno: Masarykova universita, 2002. ISBN 80-210-2511-5. 19. MÜHLPACHR
PAVEL.
Sociopatologie
pro
sociální
pracovníky.
Brno:
vydavatelství MSD s.r.o., 2008. ISBN 978-80-7392-069-2. 20. NAKONEČNÝ MILAN. Psychologie osobnosti. Praha: Vydavatelství Academia, 1998. ISBN 80-200-0628-1.
21. PHILLIPE ARIÉS. Dějiny smrti I. Praha: nakladatelství Argo, 2000. ISBN 807203-286-0. 22. PHILLIPE ARIÉS. Dějiny smrti II. Praha: nakladatelství Argo, 2000. ISBN 807203-293-3. 23. SMITH, J., A., FLOWERS, P., LARKIN, M. Interpretative Phenomenological Analysis. London: Sage Publications, 2009. ISBN 978-4129-0833-7. 24. Suicide: Taking care of yourself after an attempt [online]. The National Alliance of Mental
Illnes.
[2013-10-20].
Dostupné
z:˂
http://www.suicidology.org/c/document_library/get_file?folderId=229&name=DLFE96.pdf˃ 25. SUSAN BLACKMOROVÁ. Umírání jako cesta k životu. Nakladatelství Tomáše Janečka, 1993. ISBN 80-900802-8-6. 26. ŠPATENKOVÁ NADĚŽDA A KOLEKTIV. Krizová intervence pro praxi. Praha: vydavatelství Grada publishing, a.s., 2004. ISBN 80-247-0586-9.
81
27. T. G. MASARYK. Sebevražda hromadným jevem společenským moderním osvěty. Praha: vydavatelství Čin, 1930. 28. URBANOVÁ MARTINA. Sociální kontrola a právo. Brno: Masarykova Universita, 1998. ISBN 80-210-1947-6. 29. VENGLÁŘOVÁ MARTINA A KOLEKTIV. Sestry v nouzi. Syndrom vyhoření, mobbing, bossing. Praha: Grada publishing, a.s., 2012. ISBN 978-80-247-7313-1.
82
15.
Přílohy
Příloha č. 1 Deník od Filipa Sobota, 17.12. 2011 Tento deník zakládám na přání mé kamarádky Dagmar, abych ji pomohl s Diplomkou do školy na téma „Život lidí po pokusu o sebevraždu“ (podle Životopisu, dále upřesním, v jakém to bylo roce v osobním pohovoru s Dagmar, pokud to bude nutné). A možná se z tohoto deníku stane dobrý zvyk a budu ho psát i potom, co splní svůj účel. Uvidíme, jak se vše vyvine. Začínám tedy dnešním dnem Sobotou, 17. 12. 2011. Pokusím se shrnout tak nějak současnou situaci, v které se nacházím. Jsem muž, je mi 32 let. Momentálně žiji u rodičů (jinde jsem nikdy nežil, ale jednou bych rád žil se svojí přítelkyní), mám invalidní důchod na tom nejnižším stupni a mé příjmy nejsou tedy příliš vysoké. Uvědomuji si, že bych měl mít práci, pokud se jednou budu chtít osamostatnit a mít větší příjmy, ale zároveň cítím sám v sobě velký blok, který mi v tom brání. Je způsobený vnitřními rozpory a psychickým onemocněním, které mi bylo před několika lety diagnostikováno (více to rozvinu při osobním rozhovoru s Dagmar, plánovaném na podzim roku 2012, pokud bude mít zájem). Mám už přes rok naprosto úžasnou přítelkyni, u které cítím, že mě má skutečně ráda takového, jaký jsem a s kterou jsem šťastný (i když mi nebývá mnohdy dobře). Teď je předvánoční doba, kterou nemám vůbec rád a tak mi to ani nedělá dobře, necítím se nejlépe. Myslím, že to pro začátek stačí, tak už jen popíšu, jaký byl dnešní den a zápis ukončím. Dnes jsem vstával v 11:30, ale pozdě jsem usnul a cítím se unavený a není mi psychicky právě nejlépe. Odpoledne jsem strávil u kamaráda, s kterým hrajeme na PC fotbal, konkrétně Pro Evolution Soccer 2012, dále už jen PES 2012. Večer jsem strávil telefonováním s přítelkyní, je to takový náš každodenní rituál od doby, co jsem byl v roce 2010 hospitalizován na psychiatrii v Žamberku. Teď se ještě chystám na nějakou dobu na Chat a pak půjdu spát. Čas si ještě krátím online hrou Divoké kmeny, dále už jen DK. Neděle, 18.12. 2011 Dnes jsem opět vstával v 11:30, po obědě jsem šel ke kamarádovi a strávil tam odpoledne. V 18:30 jsme s tátou a jiným kamarádem hráli karty (mariáš). Teď večer jsem asi hodinu mluvil s přítelkyní po telefonu. Teď se chystám psát vánoční pohledy, potom si zřejmě přečtu sportovní stránky, kam často chodím a půjdu ještě na Chat. Spát půjdu asi kolem 1:00. Tak nakonec jsem místo Chatu byl ještě znovu u kamaráda, přečíst sportovní stránky jsem nestihl. Teď se blíží 2:00 a já dopsal pohledy a chystám se pomalu spát. Pondělí, 19.12. 2011 Včera jsem nemohl dlouho usnout, usnul jsem až kolem 4:00, vstával jsem v 11:45. Pak tu byla sestra s dětmi, viděl jsem je po delší době (asi po 14 dnech), tak jsem byl rád, že tu jsou . Lukášek mi ukazoval, jak už čte, letos nastoupil do první třídy. Odpoledne jsem byl uklízet v kasárnách, kam chodím s mamkou nebo sám ve všední dny uklízet již delší
83
dobu (alespoň 2 – 3 roky, možná více). Pak jsem byl u kamaráda, hráli jsme opět PES 2012. Potom jsem navštívil babičku a doma si dal horkou vanu. Teď čekám, až zavolá přítelkyně a dnes musím jít dříve spát, protože ráno vstávám, protože jedu k lékařce (psychiatrička) do Ústí nad Orlicí. Úterý, 20.12. 2011 Dnes jsem musel dříve vstát (asi v 7:45), protože jsem jel k lékařce. V noci jsem opět usnul později, než bych si přál a i když jsem spal asi 7 hodin, jsem opět unavený, takto málo hodin mi prostě nestačí, potřebuji spíše tak 10 hodin a víc. U lékařky jsem se svěřil s problémem, který mě poslední dobou trápí a tím je ztráta koncentrace, čím dál větší problémy s krátkodobou pamětí (a myslím, že ani ta dlouhodobá není nejlepší). Bylo mi to vysvětleno tím, že to může způsobovat únava v kombinaci s léky, které beru (že prý mozek využívá hlavně ty části, které nejvíce potřebuje a když je utlumený a unavený, ty méně důležité části vypíná a jednou z těchto částí má být i krátkodobá paměť). Dostal jsem nové léky Rivotril na usnutí, tak doufám, že budu usínat lépe a budu spát delší dobu. Odpoledne tu byly opět děti se sestrou, ale viděl jsem je jen chvilku, protože kolem 12:30 jsem odešel ke kamarádovi opět si zahrát PES 2012 a popovídat si. Potom jsme byly s mamkou uklidit v kasárnách a u babičky. Po příchodu domů jsem se věnoval zápisu do deníků, které si vedu (tedy tento deník a náš společný deník, co si vedeme s přítelkyní), dále jsem rozeslal několik internetový přání k Vánocům a byl na DK. Teď už budu pomalu čekat na volání s přítelkyní a přitom sledovat hokej v TV. Později se ještě asi zastavím za kamarádem a doufám, že se tak nejdéle kolem 1:00 dostanu do postele. Středa, 21.12. 2011 Dnes jsem se docela dobře vyspal a vstával jsem v 11:45. Byla tady sestra s dětmi, ale moc jsem je opět neviděl, protože jsem byl opět u kamaráda. Pak jsem šel na schůzku se sociální pracovnicí z PDZ Centra, byli jsme si sednou v kavárně a popovídat si a ještě předtím jsme dokupovali věci na můj vánoční dárek pro přítelkyni. Potom jsem byl uklidit v kasárnách a opět u kamaráda. Teď čekám na telefon s přítelkyní a přitom surfuji po netu a hraji DK. Dnes musím jít dříve spát (nejdéle o půlnoci), protože ráno jdu mamce pomoc s nákupem. To je pro dnešek asi vše. Pátek, 23.12. 2011 Dnes musím udělat zápis i za včerejší den, protože jsem ho zapomněl udělat. Takže 22.11. 2011 jsem vstával celkem brzy a byl jsem pomoc mamce s nákupem. Pak následovala návštěva u babičky. Poté jsem byl u kamaráda hrát PES 2012. Odpoledne jsme uklidili v kasárnách a já pak dodělával dárek pro přítelkyni. Pak jsem byl do večera u PC a surfoval po netu a hrál DK. Večer jsme si chvilku volali s přítelkyní a poté jsem šel do baru za dalším kamarádem. Vrátil jsem se asi v 1:30, do postele jsem se ovšem dostal asi ve 2:45. Dnes jsem vstával pozdě, asi v 11:45. Po obědě jsem sestavoval PFku pro mamčinu kamarádku. Poté jsem šel uklidit a k babičce na návštěvu. Odtud jsem šel opět ke kamarádovi hrát PES 2012. Domů jsem přišel asi v 18:30, od té doby jsem u PC, na DK.
84
Teď jsem si udělal večeři a budu již čekat na telefonát s přítelkyní. Možná ještě v noci zajdu na Chat, když to stihnu a nejdéle v 1:00 bych chtěl jít spát. Pondělí, 26.12. 2011 Je skoro jedna hodina v noci a já si vzpomněl, že jsem 24. – 25. 12. 2011 neudělal zápis do tohoto deníku, takže to jdu napravit. 24.12. 2011 byl Štědrý den, Vánoce tedy nemiluji, ale tak nějak jsem to zvládal, hrál jsem PES 2012 na PC, pak se povečeřelo a rozbalily se dárky. Byl jsem trochu rozladěný, že k nám nepřišla babička, ale je to dospělý člověk a její rozhodnutí nezbývá, než akceptovat. Tak jsme tedy asi na hodinku navštívili mi ji. Pak jsem si volal asi 30 minut s přítelkyní a poté jsem odešel ke kamarádovi, kde jsme si povídali a hráli PES 2012. Domů jsem se dostal asi ve 2:30 a kolem 3:00 jsem byl v posteli. 25.12. 2011 jsem byl opět navštívit kamaráda a opět jsme hráli PES 2012 a povídali si. Pak u nás byly návštěvě děti se sestrou, rozbalovaly dárky a sestavovali jsme stolní fotbal pro synovce a pak jsme ho společně i vyzkoušeli. Poté jsem byl u PC a surfoval po netu a čekal na večer. Po 20:00 jsme si volali s přítelkyní, asi hodinku, ale mám o ní veliký strach, protože se zhoršuje její psychický stav, což pozoruji již nějakou dobu, ale dnes mi to ona sama potvrdila. Myslím si, že je to zvýšenými nároky na ni ve škole a blížícími se zkouškami na vysoké školy a maturitou. Budu doufat, že se to nebude zhoršovat a budu stát pevně za ní. Teď jsem asi už 2 hodiny na Chatu a je po půlnoci, proto jsem vlastně zápis začal již dnešním datem. Tak do půl hodiny bych chtěl být v posteli a usínat. V zápisu tedy budu pokračovat zřejmě dnes večer. Zatím zápis končím. Pokračuji v nočním zápisu. Dnes jsem vstával v 11:45, po obědě jsem byl celé odpoledne u kamaráda, hráli jsme opět PES 2012. Teď večer jsem mluvil asi dvě hodiny s přítelkyní, už ji je trochu lépe, než včera. Teď se chystám na Chat a spát bych chtěl tak asi v 1:00. Zítra se chystám s kamarádem koupit nové bedničky k PC, i když teď přemýšlím, zda je to třeba, když jsem již přišel na to, jak funguje ten HDMI kabel (propojení PC s TV, vše co je na PC je i na TV), že stačí vytáhnout zvukový kabel z PC a zvuk jde přes TV. Pro dnešek končím a budu se snažit psát zápisy pravidelně každý den a ne je dohánět o den či dva zpětně. Středa 28.12. 2011 Opět jsem nedodržel slovo a zapisuji zápis i za včerejší den, Úterý 27.12. 2011. Den to byl celkem poklidný, vstával jsem asi v 11:300, odpoledne jsem navštívil opět kamaráda, kde jsme si povídali a hráli PES 2012. Poté jsem byl na návštěvě u babičky, kde byly i rodiče a děti se sestrou. Doma jsem si sbalil zbytek věcí na dnešní cestu a večer jsem strávil voláním si s přítelkyní. Poté jsem byl chvilku na Chatu, kde mě ale přepadla taková zvláštní nálada, tak jsem kolem půlnoci raději odešel a šel se pokusit usnout, ale spánek přišel asi až o dvě hodiny později. Dnes jsem vstával v 9:00, nasnídal se, oholil se a přichystal se na cestu za přítelkyní. Na cestu jsem se vydal v 10:40 a na místo určení jsem se bez větších problémů i po změně jízdních řádů dostal asi v 15:00. Zde jsem po SMS řešil nepříjemný spor s jednou moji opravdu velmi dobrou internetovou kamarádkou, šlo o hru Divoké kmeny, ale celý problém nechci dále rozvádět. Teď je 18:20 a já zapisuji tento deník, přítelkyně vedle chystá večeři a až se najíme, zajdu do sprchy a pak si uděláme hezký večer, budeme si zřejmě předávat vánoční dárky a já jen doufám, že přítelkyně nebude zklamaná a večer se
85
nám vydaří tak, jak bychom oba chtěli :). Spát dnes asi půjdeme později v noci, ale asi ne o moc déle, než chodím doma. Pro dnešek tedy zápis končím a zítra se mi snad povede udělat zápis v den, kdy je to aktuální. Pátek, 30.12. 2011 Zápis začnu tím, že se mi opět nepodařilo zapsat včerejší zápis a proto to opět musím dohánět dnes. Pamatuji si, že podobné zapisování jsem měl kdysi za úkol od psychiatričky a měl jsem s tím ten samý problém, neustále jsem to doháněl minimálně o den zpět. Čtvrtek 29.12. 2011 jsme s přítelkyní pozdě vstávali, bylo to něco ke 14:00 (protože jsem den předtím šli spát velmi pozdě, asi ve 3:30). Pak jsme rychle udělali nějaký oběd a potom jsme se dívali prakticky celé odpoledne a večer na seriál Dr. House, který mě velmi baví, hlavní postava Dr. House je velmi cynická, arogantní, ale zároveň má své velké kouzlo. Nechtěl bych být jako on, ale jako seriálová postava je dokonalý. Spát jsme šli velmi pozdě, bylo něco ke třetí hodině ranní. Dnes, tedy 30.12. 2011 jsme opět vstali až kolem 14:00. Přítelkyně připravuje oběd a já jsem umyl veškeré nádobí, co zde bylo. Teď je 16:20 a za chvilku tedy budeme jíst, potom se zřejmě budeme dívat na nějaké pro mě nové divadlo a později určitě i na jiné věci, buďto na filmy nebo Dr. House. Večer půjdu do sprchy a poté se budeme opět na něco dívat a povídat si, což vlastně děláme každou noc, co jsem tady, i když jsem se o tom dosud nezmínil. Ale byl bych rád, kdybychom se dostali alespoň o něco dříve ke spánku, tedy tak nejdéle kolem jedné, jako chodím doma. Ne proto, že bych byl až tak unavený, ale proto, abych si spánek opět nerozhodil ještě více, a prakticky ten samý důvod vidím i pro přítelkyni, která poslední dobou také má rozhozený biorytmus (spánek). U přítelkyně se cítím lépe, než doma, protože ji mám nablízku, ale samozřejmě bych rád vídal i svoji rodinu (ne, že bych bez nich pár dní nevydržel, to se zase říci nedá a snad bych byl jednou i schopen odejít s přítelkyní bydlet jinam, ale scházeli by mi, hlavně mamka, s kterou mám asi nejbližší vztah, i když máme období, kdy si totálně nerozumíme a hádáme se, ale vždy to nějak přejde, překoná se to), ideální by bylo, kdyby jsme od sebe nebydleli tak daleko, ale s tím se nedá nic dělat a musíme to brát takové, jaké to je. Pro dnešek tedy zápis ukončím, a kdyby se stalo ještě něco zajímavého, později nebo zítra to sem dopíšu. Sobota, 31.12. 2011 Dnes je Silvestr, ale ani já a ani přítelkyně ho nemá potřebu nějak slavit, takže nikam oslavovat nepůjdeme, zůstaneme doma, možná si dáme jedno dvě Frisca a jinak budeme sledovat nějaký film nebo seriál. Vstávali jsme opět velmi pozdě, až ve 14:15 (šli jsme i pozdě spát, asi kolem 2:30) a teď přítelkyně vaří oběd. Potom se asi budeme na něco zase dívat a chtěli bychom dnes jít na procházku, tak uvidíme, zda nám to vyjde. Já si teď vypnu mobil, protože nemám náladu na nějaké noční silvestrovské SMS či volání. Pro dnešek asi skončím, a kdyby se stalo něco důležitého během dneška, tak to sem určitě zapíšu zítra nebo třeba ještě dnes večer. Neděle, 1.1. 2012 Dnes jsem vstával ve 13:00. přítelkyně si přispala do 15:00. Já mezitím umyl nádobí a hlavně udělal oběd, měli jsme závitky z kuřecích prsou, plněné sýrem a šunkovým
86
salámem s hranolky. Poté jsme se dívali opět na Dr. House, jenže den předtím jsem usnul tak ve 4 ráno, takže první dva díly jsem prospal a teď spí přítelkyně. Já jsem si dal sprchu, trochu mě probrala a už přemýšlím, co si dám(e) k večeři. Pak se asi budeme opět na něco dívat, ale chtěl bych dnes jít dříve spát a zítra dříve spát. Začíná na mě dopadat, že už máme před sebou jen dvě noci a jeden den :(, nesu těžce ty odjezdy zpět domů a odloučení, ale zároveň si uvědomuji, že to nemůže být momentálně jinak a ještě asi dost dlouhou dobu nebude. Začíná mi být dost smutno a začíná mě přepadat silnější melancholie a horší nálada, než obvykle. Ale pokusím se si dnešní večer a zítřek ještě s přítelkyní užít a nepodléhat příliš špatné náladě. Pro dnešek již asi není nic, co bych zde mohl zapsat, takže zápis končím. Pondělí, 2.1. 2012 Dnes jsem poslední den u přítelkyně a mám velmi smutnou náladu, jako vždy den před odjezdem. Vstávali jsme ve 13:00, pak jsme si udělali oběd, tedy spíše přítelkyně. Udělala rajskou. Poté jsme sledovali Dr. House a u toho mi bylo také velmi smutno, dokonce došlo až na slzy (šlo o konec 4. série, kde jedna z postav zemřela). Teď sledujeme film Ripleyho hra s Johnem Malkovichem, čekal(i) jsme to asi o něco lepší, ale zřejmě se na to ze zvědavosti, co se z toho vyvine, dodíváme. Film jsme přerušili kvůli přípravě večeře a já také kvůli psaní tohoto deníku. Večer se zřejmě ještě na něco podíváme, ale dnes musíme jít podstatně dříve spát, protože přítelkyně již jde do školy a já jedu domů. Pro dnešek to asi bude vše, takže končím zápis a odesílám si ho na mail. Úterý, 3.1. 2012 Dnes jsem vstával na mé poměry velmi brzy a to v 6:30, přítelkyně již má po prázdninách, takže šla do školy a já jel domů. V noci jsem toho moc nenaspal, ale to už je taková klasika, když mám jet domů (možná tak 4 hodiny a to ještě přerušovaně). Kupodivu mi ani příliš zle od žaludku, jako obvykle, když jedu domů, je mi zle jen trochu a už teď se mi strašně moc stýská, ten první den po příjezdu domů je vždy strašný šok. Ne, že bych doma nebyl rád a nelíbilo by se mi tu, ale prostě mi jen chybí spolčenost mé úžasné přítelkyně. I usínání večer a samota přes den je téměř nesnesitelná, ale během dvou či tří dnů si psychika zase jakoby trošku zvykne, že jsem doma a bez přítelkyně a už ten smutek a stesk není tak strašně moc silný, i když i tak je silný až dost a některé dny to bývá horší. Cestu jsem dnes zvládl již prakticky bez problémů (dnes jsem si již vše našel na netu na IDOSu a vytiskl si to), když jsem minule musel řešit situaci, kdy změnili jízdní řády a já o tom nevěděl, bylo to podstatně horší. Po příjezdu domů jsem si byl zařídit tzv. ID kartu u Českých drah, je to slevová karta na každý vlakový lístek o 25%, karta bude platit 3 roky a stála i s doručením domů 1040,- Kč, měla by dorazit mezi pondělím 30.1. 2012 až do úterý 7.2. 2012, do té doby mi platí i současná tzv. „Předběžná IN karta“. Prý potom ta správná IN karta platí i jako elektronická peněženka (mělo by se s ní dát platit přímo ve vlaku), ale na tuto funkci se budu muset ještě blíže zeptat, protože informace, které o tom zatím mám, mi nestačí. Poté jsem navštívil v práci kamaráda, s kterým hraji každou volnou neděli mariáš a dohodli jsme se předběžně, že ve čtvrtek zajdeme do baru. Ještě jsem měl během cesty za tímto kamarádem telefonát, kde jsem se objednal ke svému psychologovi, ke kterému mám jít 7.1. 2012 v 19:30. Po obědě jsem jsem psal mail své psychiatričce s tím, že bych se potřeboval přeobjednat z 10.1. 2012 na 11.1. 2012, protože by se mnou chtěla jet mamka a lékařku poznat (protože k ní chodím teprve krátce, asi 2 měsíce, přesné datum
87
si nepamatuji, ale kdybych chtěl, asi bych ho našel ve svém zápisníku, ale nemyslím, že to je až tolik důležité). Momentálně je 13:15 a já zatím nevím, co budu dělat dnes odpoledne. Nejdříve ale napíšu SMS přítelkyni, že jsem doma a pak se možná ozvu kamarádovi a uvidíme, jak se dnešní odpoledne vyvine. Když jsem sám doma, pociťuji zkráceně efekt „černé díry“ (což znamená, že mám problémy zaplnit svůj volný čas, nejraději jsem, když je kam jít, když se něco děje a čas nějakým způsobem ubíhá a nestojí na místě, když jsem doma a nemám moc co dělat, moc přemýšlím a to mnohdy není dobré, spíše naopak. Tento stav ale většinou nepociťuji, když jsem s přítelkyní, doma to mnohdy bývá mnohem horší). Ještě dnes určitě budu do tohoto deníku zapisovat, ale chci ještě zapsat jednu důležitou věc a to, že dnes večer odešlu tuto verzi deníku Dagmar, aby mi řekla, zda ji takto vedený deník stačí nebo zda by chtěla něco změnit, či upravit, či ho vést jiným způsobem. Dnes odpoledne jsem navštívil kamaráda, co spolu hrajeme PES 2012, tak jsme si dali pár zápasů a popovídali si. Potom jsem byl uklidit v kasárnách a u babičky. Teď jsem doma a píši tento deník a ještě budu zapisovat náš deník vedený společně s přítelkyní. Večer se alespoň na chvilku uslyším s přítelkyní a možná ještě zajdu za kamarádem na PES 2012. Chtěl bych být do 1:00 v posteli. Dnešní zápis končím a obratem Deník zasílám Dagmar, aby mi tedy řekla, co si o tom myslí. Středa, 4.1. 2012 Dnes mi je špatně, už v noci mi bylo a po několika měsících jsem se zase pořezal. Usnul jsem až po 3:00, vstával v 11:00. Mám výčitky svědomí, že jsem to zase udělal a zklamal přítelkyni. Doufám, že nikdo jiný se to nedozví, hlavně ne nikdo doma, především ne mamka. Trpím pocity sebenenávisti, strachu z budoucnosti, pochybnostmi o sobě samém, o mé povaze (zdá se mi špatná, jsem slaboch a nula, celý život to tak je), o špatných rozhodnutích, které jsem zřejmě udělal poslední dobou, o mém dětinském, hloupém a opovržení hodném chování. Mám pocity smutku, úzkosti a stesku. Nebýt lásky mé přítelkyně, kterou mi dává a lásky, které cítím já k ní, na 100% bych se již včera v noci uchýlil pod ochranná křídla alkoholu, takto jsem zvolil menší zlo, jen SI (Self-injury, nevím proč, ale mám tuto zkratku nejraději a používám ji už léta), protože kdybych se napil, stejně by došlo i k SI a ještě možná většímu, než to bylo teď (mám jen několik málo hlubokých ran způsobených tupou žiletkou – měl bych si koupit nové, ostré a celé balení) a měl bych pak i silnější výčitky svědomí a kocovina by se dost těžko tajila (už skoro nepiju a asi bych toho moc nesnesl a bylo by mi zle, jak fyzicky, tak psychicky). Doma myslím zatím nikdo nic nepoznal a byl bych rád, kdyby tomu tak bylo i nadále, nechci nikomu přidělávat starosti (i když už to bohužel dělám přítelkyni, která to teď nejméně potřebuje , dělám přesně pravý opak toho, co bych měl, měl bych být silný a její oporou a ne naopak). Jinak tu dnes byly děti se sestrou a když byl Lukášek na PC, vyskytl se nějaký problém s PC, který jsem následně musel řešit a mám podezření, že ho způsobil ten HDMI kabel . Odpoledne jsem byl uklidit a u kamaráda hrát PES 2012, ale ani to mě dnes netěšilo, obzvláště, když hodně prohrávám , jako tomu teď poslední dobou je. Teď je již skoro večer a já jsem zrovna dovečeřel a budu teď již čekat u PC na telefonát s přítelkyní. Zda půjdu večer na Chat nevím, protože netuším, zda budu mít na to náladu, asi by bylo nejlepší, kdybych šel brzy spát a spal dlouho, co nejdéle. Od zítra už nebudu ke kamarádovi chodit hrát tak často PES 2012, protože po vánoční dovolené nastupuje do práce, takže budu asi více času trávit doma. Nevím, co tu budu tedy dělat a obzvláště, pokud mi bude špatně, ale chtěl bych dočíst knížku o Nirvaně, respektive především o jejím frontmanovi Kurtu Cobainovi, který je už od roku 1994 mrtvý, bylo mu 27 let, když
88
umřel a i já už jsem tu příliš dlouho, nejraději bych nebyl. Tuto knížku již čtu podruhé, poprvé jsem ji četl v roce 2007 v úplně jiné situaci a také jsem ji naprosto jinak vnímal, je to dobrá knížka a mým malým dílčím snem je ji mít jednou doma, protože teď ji mám půjčenou od přítelkyně. Ale kdo ví, zda se mi ji kdy podaří vůbec získat. Teď nic nemá cenu a nic nemá smysl, jediným světlem v tom všem je opravdu přítelkyně a jen kvůli ní zkusím bojovat a nepadat ještě hlouběji. Už dnes končím, možná ještě připojím několik myšlenek v noci, ale spíše tu udělám zápis zase až zítra. A ještě jedna poznámka, zkušební verze deníku se Dagmar líbí, takto vedený deník ji stačí, tak jsem rád, že splňuje daná kritéria. Čtvrtek, 5.1. 2012 Dnes byl klidný den a v podstatě jsem byl jen s mamkou uklidit v kasárnách a u babičky, jinak jsem byl celý den u PC a hrál jsem PES 2012, i když mi to zase nějak správně nefunguje a neustále to padalo, tak jsem to přeinstaloval a pak už to šlo, ale kdo ví, jak dlouho to zase vydrží. Teď už je 20:00 a já budu psát SMS přítelkyni, abychom si zavolali, už se na ni moc těším . Poté jdu s kamarádem do baru, snad budu tak kolem 1:00 doma a pak již brzy v posteli. Mé nálady ze včerejška se příliš nezlepšily, ale k SI již nedošlo a snad ani nedojde. To bude pro dnešek asi vše, není toho moc, co by se dalo zapsat. Sobota, 7.1. 2012 Opět dopisuji o den zpět, ale tentokrát to není nedostatkem času nebo zapomnětlivostí, ale mojí náladou. Nechce se mi vůbec, ale vůbec nic a náladu mám na bodu mrazu. Popíšu tedy stručně včerejšek, moc se toho nedělo. Byl jsem prakticky jen uklízet, u babičky a asi dvě hodinky u kamaráda, zahrát si PES 2012. Doma jsem jinak seděl u PC a snažil se rozběhat tento stejný fotbal doma, protože mi to stále nechce nějak fungovat. Večer jsem měl asi hodinový telefonát s přítelkyní, to mi náladu na chvilku trošku zlepšilo, ale pak to zase kleslo tam, kde to bylo předtím. Spát jsem šel asi ve 2:30 a nemohl pak usnout, takže včerejšek tak nějak plynule přešel v dnešek, protože ráno v 9:15 mi volal psycholog, že mohu přijít v 10:00 na místo původně plánovaných 19:30. Takže jsem toho moc nenaspal. U psychologa jsem tak nějak popsal, jak se cítím a co a jak se děje, ale nějak mi to nepomohlo. Jinak prakticky celý den sedím u PC a hraji DK, ale především zkouším ten fotbal PES 2012. Dnes tu máme na přespání děti, ani jich si nějak nevšímám, nemám na ně sílu ani náladu, i když to zní strašně ošklivě a mrzí mě to . Teď se už těším také na telefonát s přítelkyní , měla by zavolat během chvilky. Uvidíme, jak dlouho spolu budeme mluvit a co pak tedy budu dělat. Ale již několik dní jsem nebyl na Chatu, nemám na to vůbec náladu , ale nedá se nic dělat, půjdu tam, až mi bude lépe, takhle bych tam stejně byl k ničemu. Doufám, že se dnes do postele dostanu alespoň do 1:00. Jinak se nic zajímavého nestalo, takže pro dnešek zápis končím. Pondělí, 9.1. 2012 Opět píšu zápis i o den zpět, včera jsem si na to nějak vůbec nevzpomněl. Prakticky celý den jsem si hrál s úpravou hráčů do PES 2012, jinak jsem si byl PES 2012 zahrát chvilku i kamaráda a večer jsme hráli mariáš s druhým kamarádem. Večer jsem chvilku mluvil s přítelkyní, je teď v Praze na hotelu kvůli zkouškám na vysokou školu a pak jsem
89
pokračoval v úpravě těch hráčů do PES 2012. Do postele jsem se dostal nějak kolem 2:15, ale usnul jsem skoro hned. Dnes jsem vstával v poledne a byl jsem jen uklidit v kasárnách a u babičky a jinak si hraji opět s tím fotbalem PES 2012. Teď jsem chvilku mluvil s přítelkyní, ale už šla spát. Já si teď zapnul můj oblíbený seriál Námořní vyšetřovací služba, VIII řadu. Zítra jedu k lékařce do Ústí a moc se mi tam nechce, ale musím proto jít spát nejdéle o půlnoci. Náladu nemám stále dobrou, není mi dobře. Pro dnešek zápis skončím a snad zase zítra nezapomenu udělat zápis. Úterý, 10.1. 2012 Dnes jsem vstával v 7:45, byl jsem u lékařky (psychiatričky), dala mi nové antidepresiva (Velaxin), vyzvednout se mají zítra, protože jako většinu mých léků je musí nejdříve objednat. Hned po obědě jsem byl uklidit v kasárnách a u kamaráda si popovídat a hrát PES 2012. Teď si asi zahraji 2 – 3 zápasy doma a budu čekat na přítelkyni, až si budeme moc zavolat. Jsem zvědavý, jak dopadly její zkoušky v prvním kole na vysoké škole v Praze, držím palce a doufám, že se dostane do druhého kola. Večer možná ještě půjdu znovu za kamarádem, podle toho, v kolik dotelefonuji s přítelkyní. Do postele bych se chtěl dostat alespoň tak kolem 1:00, doufám, že se mi to podaří. Na Chat ještě nepůjdu, i kdybych zůstal večer doma, stále se na to necítím. Dnes tedy asi končím, kdyby bylo třeba ještě něco připsat, udělám to později nebo zítra. Ještě chci dopsat, že jsem dnes přál mamce k 55 narozeninám, které má sice až ve čtvrtek, ale já byl ve městě, tak jsem rovnou koupil kytičku a jinak dostala peníze, aby si mohla koupit, co si sama přeje. Středa, 11.1. 2012 Dnes jsem vstával v 11:45, měl jsem nařízený budík, abych mohl jít v 13:30 ke kamarádovi, opět si zahrát PES 2012. Sice jsem vstával takto pozdě, ale usnul jsem zase kolem 3:00, takže zase tolik hodin jsem nespal, tak cítím trochu únavu, potřeboval bych o něco více spánku. U kamaráda jsem byl asi do 15:00, pak jsme s mamkou uklidily v kasárnách a byli jsme u babičky. V 18:30 jsem se s druhým kamarádem sešel v baru a domů jsem dorazil asi ve 20:15. Teď čekám, zda si zavoláme s přítelkyní, která se dnes již vrátila ze zkoušek v Praze. Řekl bych, že dnes mám o něco málo lepší náladu a pokud přítelkyně neusnula a ještě si zavoláme, asi ji budu mít ještě o něco lepší, v její přítomnosti se mi lepší velmi často a to i takto po telefonu, osobně je to ještě silnější. Nevím, zda se dnes po několika dnech nepodívám na Chat, ještě uvidím. Spát bych chtěl jít opravdu nejdéle kolem 1:00, ale poslední sny se mi to vůbec nedaří. Dnes již asi končím, pokud by bylo něco zajímavého, ještě to sem připíšu dnes nebo zítra. Čtvrtek, 12.1. 2012 Dnes jsem vstával v 11:30, spát jsem šel kolem 3:00 ráno, takže pár hodin jsem naspal, ale je to teď takové zvláštní s tím spaním, ty hodiny mi nestačí, ale nemůžu se teď, od té doby, co je mi hůř, donutit se jít spát dřív. Po obědě jsem byl u kamaráda opět hrát PES 2012, předtím jsem uklidil v kasárnách. Od kamaráda jsem se zastavil u babičky. Doma jsem si pak dal horkou vanu a byl u PC. Teď je něco po 20:00 a já čekám na volání s přítelkyní. Dnes bych měl ale opravdu spát dřív, protože zítra za přítelkyní jedu na
90
víkend, moc se na ni těším. Tak doufám, že budu alespoň do půlnoci v posteli. Jinak se dnes nic zajímavého nedělo, takže tímto pro dnešek asi končím. Pátek, 13.1. 2012 Dnes jsem vstával v 10:45 a prakticky jsem jen dodělával drobnosti v přípravě na cestu za přítelkyní. Ve 12:45 jsem odjížděj od nás z města a na místo dojel jsem asi v 16:10. Sraz jsme měli s přítelkyní v jedné restauraci, ale nakonec jsme se sešli v čajovně, protože restaurace byla beznadějně plná. Potom jsme s taťkou přítelkyně byli nakupovat. Doma jsem dostal milé dárečky v podobě knížek :). Jinak se díváme na různé diskusní pořady a nejvíc jsem byl nadšen tím, který byl s Pavlem Nedvědem. Teď je asi 22:00, tak myslím, že se ještě na něco budeme dívat a poté půjdeme spát. Dnes to již bude asi vše, protože přítelkyně mě při psaní rozptyluje svým humorem a to se prostě nedá :D. Sobota, 14.1. 2012 Dnes jsme s přítelkyní vstávali asi ve 13:00, přičemž včera jsme šli spát asi kolem 1:00, před usnutím jsme si povídali. Po probuzení jsme si udělali oběd a dívali se na film Warrior (podle hodnocení na ČSFD je to nejlepší film roku 2011) a musím říct, že se mi dost líbil a že tam byly asi dvě silnější chvíle, kdy mi tekly i slzy. Poté jsme se dívali na Dr. House, aby při něm přítelkyně mohla dělat věci do školy, konkrétně malovat, protože je česky nadabovaný. Teď je kolem 20:00, já jsem přišel ze sprchy a asi si připravíme nějakou večeři a zřejmě se budeme večer dívat opět na nějaký seriál či film. Dnes jsem se po delší době lépe vyspal, tak doufám, že to bude i dnes v noci na zítřek. Více toho dnes k zápisu asi nebude, kdyby ano, opět doplním později. Neděle, 15.1. 2012 Dnes jsem vstával ve 13:00 (spát jsme šli asi ve 3:00), přítelkyně vstala dnes dříve a uvařila oběd, byl moc dobrý. Jinak jsme se dnes dívali na jeden z mých oblíbených filmů Johnny Mnemonic, což je všeobecně ne moc dobře hodnocený film, ale pro skalní fanoušky cyberpunku je to film skvělý a líbil se celkem i přítelkyni. Poté už jsme sledovali opět Dr. House, aby mohla přítelkyně malovat. teď je večer něco po 20:00 a zřejmě ještě budeme sledovat House, protože přítelkyně stále maluje. Spát bychom dnes měli jít dříve, protože přítelkyně ráno dříve vstává, jede odevzdat práci na vysokou školu kam se hlásí. Také jsme se dnes rozhodovali, jestli tu mám zůstat do úterý a nakonec jsme se dohodli, že ano. Přítelkyně zítra nejde ještě do školy, ale bude muset zřejmě celý den věnovat přípravě do školy právě na úterý a když jsem tu já, tak se méně soustředí a má tendence se věnovat spíše mě a ne tomu učení, tak to tak na zkoušku zítra zkusíme, zda to bude fungovat, když já si budu třeba číst a ona se věnovat tomu učení. Dnes již asi končím. Pondělí, 16.1. 2012 Dnes jsem vstával ve 13:00 (včera jsme šli spát asi v 1:30), přítelkyně vstávala v 9:00, byla na zkoušce na vysoké škole, ale vrátila se brzy a uvařila oběd, co jsem spal (byl výborný). Pak jsme byli ještě oba nějak unavení, tak jsme spali, já do 17:00 a pak jsem umyl nádobí a uklidil kuchyň a přítelkyně spala asi o půl hodiny déle a pak se učila. Teď jsme po večeři a přítelkyně bude zpracovávat ještě nějaké věci do školy a přitom si zřejmě
91
pustíme House. Spát bychom dnes měli jít rozhodně dřív, protože v 6:30 vstávám(e), já jedu domů (vůbec se mi nechce) a přítelkyně jde do školy. To je pro dnešek asi vše. Úterý, 17.1. 2012 Dnes jsme s přítelkyní vstávali v 6:30 (usínali jsme kolem 1:30, takže jsme toho moc nenaspali), já už jel domů a ona do školy. Zůstala se mnou až do odjezdu vlaku, mávali jsme si, bylo to hezké, zároveň ale smutné, nemám loučení rád a nejvíce mi vadí právě to, když se loučím s přítelkyní. Po příjezdu domů mě tu již očekávaly děti se sestrou. Po jejich odchodu jsme šli uklidit do kasáren a k babičce. Zbytek odpoledne jsem strávil u PC, hrál jsem PES 2012. Teď je večer, něco po 20:00 a já už čekám, až si zavoláme s přítelkyní. Podle toho, v kolik dovoláme, tak se ještě možná zastavím za kamarádem, má odpolední. V posteli bych chtěl být alespoň do 1:00, snad se mi to povede. Jinak se dnes nic důležitého nestalo, takže zápis končím. Čtvrtek, 19.1. 2012 Dnes udělám zápis i za včerejšek, protože se mi do toho včera nějak nechtělo. Včera jsem byl na schůzce se sociální pracovnicí z PDZ Centra, bylo to fajn, popovídali jsme si a vyplnil jsem nějaké formuláře, které potřebovala. Pak jsme byli s mamkou uklidit a u babičky. Zbytek odpoledne jsem strávil u PC a večer jsme si volali asi hodinku s přítelkyní a kolem 22:30 jsem šel za kamarádem. Vrátil jsem se asi ve 2:00 a spát jsem šel asi ve 2:30, ale chvilku trvalo, než jsem usnul. Dnes jsem vstával ve 12:00. Byly tu děti se sestrou. Chvilku jsem si četl, pak jsme byli opět s mamkou uklidit a u babičky, zbytek odpoledne jsem byl u PC a hrál PES 2012. Teď je něco po 20:00 a já čekám, až se ozve přítelkyně, abychom si zavolali a přitom se dívám na TV, je tam házená. Není to sice můj nejoblíbenější sport, ale když v TV je, rád se podívám. Po 22:00 se mám sejít s kamarádem v baru a doufám, že půjdu spát dříve, než včera. To bude asi pro dnešek vše. Sobota, 21.1. 2012 Dnes je mi dost špatně, zase mě přepadla deprese, stavy smutku, citové deprivace a sebenenávisti. Včera jsem šel pozdě spát, asi kolem 2:30 a to i přesto, že jsem původně chtěl jít mnohem dříve. Dnes jsem vstával ve 12:00 a ihned po obědě jsem si šel znovu lehnout a spal asi do 16:00. Od té doby sedím u PC a hraji PES 2012, přijde mi, že u toho alespoň tolik nepřemýšlím a také to krátí čas. Byly tu dnes děti, ale neměl jsem ani na to, se na ně jít podívat, jsem celé odpoledne sám v pokoji. Asi za hodinu (je 19:00) si budu volat s přítelkyní, tak snad nebudu nějak protivný a bude se mnou alespoň trochu řeč. Dnes chci jít bezpodmínečně spát dříve, musím si zase určit hranici v kolik jít do postele a dodržovat ji. Co se týká včerejška, tak se nic moc nedělo, byly tu děti se sestrou, pak jsme byli s mamkou uklidit, u babičky, pak jsem si dal horkou vanu a potom jsem byl již jen u PC. Večer jsme si asi hodinku volali s přítelkyní a dokonce jsem po delší době zavítal asi na hodinku na Chat. A ještě jsem si teď vzpomněl na jednu věc, co se udála asi ve středu 18.1. 2012, zase jsem slyšel hlasy, bylo to jen na chviličku a nebylo jim rozumět, ale byly zase tady. Snad se to zase dlouho nebude opakovat a bude klid. Dnes již zápis končím, pokud bude třeba ještě něco zapsat, doplním to. Divím se vůbec, že v této náladě jsem něco napsal.
92
Pondělí, 23.1. 2012 Dopisuji i za včerejšek a to se mi nechtělo do psaní ani dnes. Ze soboty na neděli jsem měl dost nepříjemnou noc, probudil jsem se uprostřed spánku a bylo mi hodně špatně a chtěl jsem se pořezat, zastavilo mě několik věcí, zaprvé myšlenky na přítelkyni a na to, že bych ji znovu v krátkém časovém období zklamal, zadruhé jsem byl tak utlumený léky, že jsem skoro nemohl ani chodit (na noc jich beru většinu a je to dost znát) a zatřetí jsem místo toho sáhl po čokoládě a snědl půlku balíčku najednou. V tu samou noc se mi zdál ještě silně nepříjemný sen především s výjevy z minulosti (a to si sny pamatuji velmi zřídka). Odpoledne jsem byl u kamaráda, hráli jsme PES 2012 a popovídali si, nálada se mi trochu zlepšila. Navečer přišel druhý kamarád a jako každou neděli jsme hráli mariáš. Večer jsem se opět tak nějak pohádal s kamarádkou z DK, mrzí mě to, ale také měla na jednu stranu pravdu, poslední dobou sám na sobě pozoruji, že se chovám jinak, jsem impulsivní, rozhoduji se během okamžiku a věci si vůbec nepromýšlím, nevím, co to znamená, ale je klidně možné, že to je předzvěst mánie nebo mi to prostě dělají ty deprese, co mám poslední dny a také nově nasazené léky. Večer jsem si volal s přítelkyní, to bylo moc fajn a jsem opravdu velmi rád, že ji mám, je to poklad. Spát jsem šel krátce po 1:00 (takto bych to chtěl každý den nebo i dříve). Předtím jsem byl ještě asi 30 minut na Chatu, bavím se tam především s jednou známou (kamarádkou?). Dnes jsem vstával ve 12:00, pak jsem byl u PC a v 15:30 jsme šli s mamkou uklidit do kasáren a potom k babičce. Po návratu jsem byl také u PC, i když bych si tak rád četl, ale nemohu se přinutit, což mě mrzí. Teď je po 20:00 a já čekám, až se ozve přítelkyně, že si zavoláme. Spát bych chtěl jít nejdéle zase kolem té 1:00.
Středa, 25.1. 2012 Opět dopisuji i za včerejšek, kdy jsem na deník opět zapomněl. Včera jsem vstával kolem 12:00, po obědě jsem byl chvíli na PC a pak jsme šli uklidit a k babičce. Odtamtud jsem šel ke kamarádovi zahrát si PES 2012 a popovídat si. Večer jsem byl na PC a volal jsem si s přítelkyní, stýská se mi po ní, ale už v pátek se uvidíme, tak se moc těším. Dnes jsem měl jet k lékařce (psychiatričce), ale v noci jsem si vzpomněl, že mám v mobilu napsáno, kdy tu schůzku mám a zjistil jsem, že je až 1.2. 2012, ale nebyl jsem si tím jistý, takže jsem dnes ráno vstával v 7:15 a snažil se ji dovolat, ale nepovedlo se mi to, ale nakonec jsme se přes den domluvili mailem a schůzka je opravdu až v tom únoru a nebyla dnes. V noci jsem měl strašně zlé sny nebo halucinace, nevím přesně, co to bylo, v ten okamžik, kdy se to dělo, jsem si byl jistý, že jsou to sluchové halucinace, slyšel jsem ženské hlasy a tentokrát jsem jim i rozuměl, jenže si nepamatuji, co říkali, takže to mohli být „jen“ zlé sny, které jsem zaspal, ale ať to již bylo jakkoliv, je to velmi nepříjemné a je to už poněkolikáté za poslední dny, kdy se mi dějí takovéto divné věci. Dalo by se říct, že už mám zase strach chodit spát, protože netuším, co se zase bude v noci dít. Už jsem to v minulosti zažil, ovšem to jsem tehdy hodně pil alkohol a tím si vše přiživoval, teď nepiju. Jediné, co mě napadá, je to, že reaguji na ta nová AD (i když špatně je mi už od začátku ledna a to jsem je ještě neměl, tak si nejsem jistý). Teď je 23:00, před chvilkou jsem domluvil s přítelkyní a chystal jsem se ještě za kamarádem, ale asi už spí, takže se
93
budu muset zabavit sám, než půjdu spát, což bych chtěl nejpozději v 1:00. To je pro dnešek asi vše, snad si zítra vzpomenu a zapíšu aktuální den. Čtvrtek, 26.1. 2012 Dnes jsem vstával v 11:45 a to konečně po klidné noci bez halucinací nebo zlých snů. Po obědě jsem byl u kamaráda, poté uklidit v kasárnách a u babičky. Doma jsem byl u PC na DK, ale dnes mi zablokovali účet, protože jsem měl více účtů a i když jsem si je řádně evidoval přes internetové sdílení, tak mě zablokovali na 7 dní, takže možná s hraním skončím úplně. Teď je již večer, za chvilku bude 20:00 a já už budu čekat na telefonování s přítelkyní. Dnes bych měl jít nějak rozumně spát, protože zítra za přítelkyní jedu na víkend a také proto, že včera jsem šel spát skoro až ve 3:00, protože nakonec jsem byl opravdu ještě u kamaráda a vrátil jsem se pozdě. To dnes asi bude vše. Sobota, 27.1. 2012 Dnes zapíšu opět i za včerejšek, protože včera v podstatě nebylo kdy deník napsat. Vstával jsem v 10:30, pomohl jsem doma s úklidem, oholil se a najedl a vyrazil na cestu za přítelkyní. Cesta naštěstí proběhla dobře a dokonce jsem si nabil nějaké peníze na tu novou IN kartu, co jsem si nedávno zařizoval. Po příjezdu za přítelkyní jsme se sešli v jedné restauraci, asi hodinku jsme poseděli a pak s jejím taťkou jeli na nákup. Doma jsem vařil cibulačku a večer jsme strávili sledováním filmů. Spát jsme šli asi kolem 0:30. Dnes jsme vstávali velmi pozdě, asi kolem 14:00, dali jsme si malý oběd, shlédli jeden díl Dr. House a uvařili si hlavní jídlo. Byl to malý experiment, vařila spíše přítelkyně, já jen pomáhal. Měli jsme kuřecí maso s povidlovou omáčkou a brambory a bylo to vynikající. Dali jsme si to i k večeři. Zbytek odpoledne jsme sledovali filmy a Dr. House. Teď je asi 22:30 a ještě se chystáme sledovat jeden film a pak asi půjdeme spát. Jinak včera jsme měl dost vážný rozhovor s přítelkyní týkající se mého psychického stavu a také toho, že jsem se rozhodl skončit nebo alespoň na určitou dobu přestat hrát Divoké kmeny. Události k tomu vedoucí se mi tu nechce rozepisovat, ale nejsem spokojen s tím, jak se poslední dobou chovám a i jak to vypadá tam a navíc mám pocit, že jsem na hře závislý a chci ji tedy minimálně na určitý čas přerušit. Oznámil jsem to dnes, že chci skončit s hraním, SMSkou mé kamarádce s kterou již dlouho tuto hru hraji. Možná je to způsobeno i tím, že mi již delší dobu není dobře a že stahuji opět více do sebe. A popravdě mi není dobře ani dnes a to jsem s přítelkyní (ale je mi lépe, než když spolu nejsme). To bude asi pro dnešek vše. Neděle, 29.1. 2012 Dnes jsme opět vstávali pozdě, já ještě asi o půlhodiny později než přítelkyně a to ve 14:00. A to i přesto, že jsme šli spát kolem 1:00 a přítelkyně usnula už kolem půlnoci, je teď neustále strašně unavená, mám obavy, aby nebyla třeba nějak nemocná, třeba se štítnou žlázou. Oběd dnes vařila opět přítelkyně, měli jsme žemlovku a byla výborná a asi si ji dáme ještě k večeři. Odpoledne jsme shlédli asi dva díly Dr. House a jeden film s A. Hopkinsem, ale byl na náboženské téma, konkrétně na téma exorcismu, což já moc nemusím, ale i přesto se na to ještě dalo dívat, ale spíše to bylo takové Béčko. Přítelkyně u toho usnula (a to Hopkinse miluje a to asi svědčí za vše) a spí doteď. Já už asi hodinu sedím u internetu a dívám se na sportovní zprávy a čekám, až se přítelkyně probudí. Mám
94
už za sebou sprchu a až se přítelkyně probudí, asi si dáme večeři, pak to vidím možná tak ještě na jeden film nebo jeden dva díly House a půjdeme spát, protože přítelkyně jde ráno do školy. Já tu zůstávám ještě zítra, v úterý už musím odjet, protože ve středu mám lékařku a stejně přítelkyně už bude mít dost své práce se školou. To je pro dnešek asi vše. Pondělí, 30.1. 2012 Dnes jsem vstával v poledne, spát jsme šli s přítelkyní asi kolem 0:30, ale mě chvíli trvalo, než jsem usnul. Pak jsem umyl nádobí a připravil oběd a vyšlo to přesně na čas, když se přítelkyně vrátila ze školy. Pak jsme shlédli jeden díl House a nějaký film o zombiích, nebylo to nic moc, zase takové Béčko. Přítelkyně po něm opět usnula, takže já jsem teď na PC a čekám, až se vzbudí, pak si asi dáme večeři, na něco se podíváme, mám v plánu film Poslední skaut a pak asi půjdeme spát, aby byla přítelkyně odpočinutá do školy a já zítra také vstávám brzy, protože jedu domů, i když se mi od přítelkyně nechce. To asi pro dnešek bude vše. Úterý, 31.1. 2012 Dnes jsem toho moc nenaspal, jako vždy, když odjíždím od přítelkyně, částečně proto, že jdeme poměrně pozdě spát, částečně proto, že jsem nervózní, hůř tedy usnu a budím se, takže jsem dnes spal tak 4 hodiny. Ráno jsem tedy odjel zpět domů, ale celý den mě trápí stesk a smutek, jako vždy, když odjíždím a dalo by se říci, že se tyto pocity pomalu stupňují tím, čím více jsme si s přítelkyní bližší, čím více se máme rádi a čím více spolu strávíme času. Rozum sice říká, že to zatím jinak nejde, ale srdce reaguje po svém. K tomu mám jako vždy při odjezdu žaludeční potíže, prostě klasika. Dnes jsem se svěřil mamce se svými psychickými potížemi, má teď své starosti a tak jsem ji nechtěl zatěžovat, ale nakonec jsem usoudil, že by měla vědět pravdu, protože je to moje mamka a vždy při mně stála, i když máme období, kdy máme spory a není to ideální, ale ne vždy je vše v životě v pořádku a musí se to člověk pokusit nějak zvládnout a překonat, pokud to jen trochu jde. Jinak jsem dnes byl uklidit v kasárnách, pak u kamaráda a u babičky. Doma jsem hledal nějaké věci, které jsem teď posílal přítelkyni a při tom jedním okem sleduji hokej v TV a čekám, až zavolá přítelkyně. Dnes bych měl jít brzy spát, protože zítra ráno opět brzy vstávám, protože jedu k lékařce (psychiatričce) a také proto, že dnes jsem toho moc nenaspal. Doufám tedy, že se do postele dostanu včas, nejdéle do půlnoci. To bude pro dnešek asi vše. Teď je něco po 20:00 a já budu posílat zase po nějaké době Dagmar, jak jsme se dohodli. Pátek, 3.2. 2012 Je brzy ráno nebo pozdě v noci, to podle toho, jak to kdo vnímá a já si vzpomněl, že jsem vynechal už dva dny zápis. Ve středu 1.2. jsem byl u lékařky (psychiatričky), popsal jsem ji své stavy a prý počkáme, jestli si léky sednou. Jinak se nic zajímavého ten den nedělo, byl jsem chvilku u kamaráda, pak uklidit a u babičky. S přítelkyní jsme si ten den volali jen chvilku později v noci, protože byla v kině. A konečně jsem se ze středy na čtvrtek pořádně vyspal. Ve čtvrtek 2.2. jsem vstal skoro v poledne, ve 13:00 jsem měl schůzku se soc. pracovnicí z PDZ Centra, trvala asi hodinku, pak jsem něco nakoupil, vyzvedl si léky a šel domů. Později jsme uklidili v kasárnách, byli u babičky a zbytek odpoledne jsem strávil u PC hraním online her, jiných, než Divoké kmeny, protože jsem nějak bez nálady a nic se
95
mi jinak nechtělo a to bych strašně rád dočetl knížku, kterou mám už několik měsíců rozečtenou, ale nedaří se. Večer jsme chvilku mluvili s přítelkyní a pak jsem šel s kamarádem do baru, zvládl jsem to kupodivu bez alkoholu, ale chvilkami mám pocit, že je to na spadnutí a napiju se a to tím nemyslím jedno či dvě piva, ale třeba piv 10 nebo tvrdý alkohol, nejspíše Vodku nebo víno., ale zatím to zvládám. Teď půjdu spát, už se na to těším, tak doufám, že brzy usnu a nebudu se budit. Zítra po poledni mám schůzku s jednou kamarádkou z minulosti, mám trochu obavy, zda si budeme mít co říct, ale tak uvidíme. Už si jdu ale lehnout a zbytek zápisu za dnešek doufám dokončím večer. Sobota, 4.2. 2012 Tak jsem opět nedokončil včerejší zápis, tak to napravím teď. Včera jsem si byl sednout v restauraci s jednou kamarádkou, s kterou se známe již spoustu let, ale tak nějak jsme poslední dobou ztratili mezi sebou kontakt. Byli jsme tam jen chvilku, asi 45 minut, ale domluvili jsme se, že se sejdeme zase brzy u nás nebo opět v restauraci. Odpoledne jsme byli uklidit a u babičky a pak jsem se věnoval nějaké práci na PC. K večeru jsem si pustil hokej a čekal na přítelkyni, až si zavoláme. Mluvili jsme spolu pak asi od 21:30 do půlnoci a pak jsem šel hned spát. Teď je 10:45 a já před chvilkou přišel od psychologa. Je dobrý, už s ním spolupracuji několik měsíců. Domluvili jsme se, že mu přítelkyně pošle mail ohledně určitých věcí, které se mě týkají a že mu také pošlu tento deník, aby viděl autenticky zachycené události, o kterých jsme se bavili na sezení (zeptám se ale nejdříve Dagmar, zda ji to nevadí, zda v tom není nějaký problém). Odpoledne se chystám s rodiči do Tesca, nechce se mi sice mezi lidi, ale chci se podívat synovci po gamepadu. Jinak zatím nevím, co budu odpoledne dělat. Události za dnešek kdyžtak dopíšu večer. Pondělí, 6.2. 2012 K deníku se dostávám tentokrát až po dvou dnech. V sobotu přes den se vlastně už nic závažného nestalo, byl jsem celé odpoledne u PC a díval jsem se na tenis a večer jsem volal s přítelkyní. Dozvěděl jsem se závažnou novinu, kterou zde ale neuvedu, je to natolik osobní, že myslím, že to sem nemůžu napsat. Bude to vyžadovat řešení a bude to na několik týdnů a jen doufám, že to vše dobře dopadne. Spát jsem šel kolem druhé ráno, zapisoval jsem ještě do druhého deníku a do jedné jsme byli s přítelkyní spolu na telefonu. V neděli jsem vstával asi v 11:30, opět jsem se po obědě díval na tenis a pak jsme byli popřát sestře k narozeninám. Navečer přišel kamarád a jako každou neděli jsme hráli karty. Večer jsem telefonoval opět s přítelkyní. Spát jsem šel zase ve dvě. Dnes jsem vstával v 11:30, byly tady děti se sestrou a když odešli, šli jsme uklidit do kasáren. Dnes jsem nebyl ani u babičky, protože tam měla návštěvu a na to jsem se necítil. Zbytek odpoledne jsem strávil u PC a hrál tenis. Teď je 22:00 a já čekám, zda zavolá přítelkyně, doufám, že se alespoň na chvilku uslyšíme. Spát bych dnes chtěl jít dříve, než v předchozí dny, tak uvidíme, zda se to povede. To je asi pro dnešek zatím vše. Úterý, 7.2. 2012 Dnes jsem vstával v 11:45, v noci jsem nemohl usnout, chvíli mi to trvalo i přes prášky co beru. Byl jsem tak dnes celý den unavený a odpoledne se mi i točila hlava, asi nějaká
96
chvilková slabost. Jinak jsem byl jen uklidit v kasárnách, u babičky a zbytek odpoledne jsem strávil u PC a konečně jsem se donutil vypálit nějaká DVD aby se mi uvolnilo místo na externím disku. Teď je asi 21:00 a já čekám, až se ozve přítelkyně a když spolu domluvíme v nějakém rozumném čase, ještě zajdu za kamarádem, protože se mi dnes k večeru ozval, zda se nechci zastavit. Uvidíme, v kolik se dnes dostanu do postele. Jinak se dnes nic zajímavého nestalo, takže to asi bude vše. Čtvrtek, 9.2. 2012 Zapomněl jsem včera opět na zápis a dnes v čase, kdy jsem měl na to čas, tak také, takže ho píšu až teď v noci, je 23:40. Jsem teď po delší době chvilku na Chatu, jinak se mezi lidmi teď necítím moc dobře a společnost nevyhledávám. Včera jsem byl chvilku u kamaráda, pak uklidit a u babičky. Zbytek dne jsem strávil u PC. Navečer jsem byl s kamarádem v baru na 2 hodinky. A večer jsem si volal s přítelkyní. Dnes jsem vstával v 11:30, pak jsem po obědě uklidil a byl do 17:00 u kamaráda, pak u babičky, pak jsem si dal horkou vanu a byl u PC a sledoval trochu hokej v TV. Kolem 21:00 jsem si volal s přítelkyní, zítra za ní jedu, tak se těším a tím pádem bych dnes měl jít spát nějak dříve, nejdéle tak do 00:30. To bude asi momentálně vše. Sobota, 11.2. 2012 Dnes opět dopisuji o den zpět. Včera jsem vstával asi v 9:30. Velkou část dne jsem strávil na cestě za přítelkyní. Sešli jsme se v restauraci, tak jsme chvilku poseděli a pak jeli na nákup s jejím taťkou. Večer jsem uvařil cibulačku a pak jsme se dívali na Dr. House, dokud jsme nešli spát, což bylo kolem 2:00. Dnes jsme dlouho spali, já do 13:30 a přítelkyně do 15:30. Já zatím připravil základ na jídlo a byl na netu a sledoval online tenis. Pak jsme dodělali jídlo a dívali se opět na Dr. House. teď je asi 21:00 a my si za chvilku pustíme film Poslední skaut, který máme rádi a pak asi půjdeme spát. Takže to pro dnešek bude asi vše. Neděle, 12.2. 2012 Včera jsem šli spát asi kolem 0:30, hned po filmu, jak jsem psal. Vstávali jsme dnes asi ve 13:30, přítelkyně udělala oběd a já nakládal maso k obědu na zítra. Pak jsme se dívali na dva díly Dr. House a přítelkyně teď spí a já jsem už asi hodinu a půl na internetu. Večer si zřejmě asi také pustíme nějaký film a půjdeme dřív spát, protože zítra máme důležitou schůzku. Necítím se vůbec dobře, jsem napjatý a nervózní. A mám obavy o přítelkyni, je stále velmi unavená a stále spí. Nepíšu to zde proto, že by mi to vadilo, ale protože se mi zdá, že to je víc, než jen obyčejná únava. Uvidíme, co přinesou následující dny a hlavně ta zítřejší schůzka. To bude pro dnešek asi vše. Úterý, 14.2. 2012 Dopisuji opět i za včerejšek. Včera se vyřešil ten problém, co jsme s přítelkyní měli. Pak jsme byli nakupovat ve městě, koupil jsem si podkolenky a něco dětem i přítelkyni. Po návratu jsme dávali kuchyň do pořádku. Pak jsme se dívali na filmy a šli spát asi o půlnoci. Dnes jsme vstávali asi ve 13:30, pak jsme vařili oběd a poté jsme se dívali na další film. Později si uděláme večeři a pak se asi opět podíváme na nějaký film a půjdeme spát. Hodně odpočíváme a nic závažného se v podstatě neděje. To bude asi pro dnešek vše.
97
Sobota 18.2. 2012 Dnes tedy doháním zápis za několik dní dozadu. Začnu tedy středou 15.2. 2012. Tento den si již moc nepamatuji, ale zřejmě jsme s přítelkyní dělali to, co obvykle, odpočívali a dívali se na filmy a něco si uvařili. Ve čtvrtek 16.2. 2012 jsem jel od přítelkyně domů. Tento den utekl hodně rychle, pořád bylo co dělat, nejdříve jsem cestoval, pak uklidil v kasárnách, byl u babičky, u kamaráda a večer jsem telefonoval s přítelkyní a pak šel do baru s druhým kamarádem. Do postele jsem se dostal asi ve 2:30. V pátek 17.2. 2012 jsem vstával kolem 12:30, po obědě jsem byl chvilku na PC a kolem 15:00 jsem byl uklidit, pak u babičky a pak u kamaráda, domů jsem od něj přišel asi v 19:45. Kolem 21:00 jsem si volali s přítelkyní a asi ve 23:30 jsem byl asi na hodinu a půl na Chatu, pak jsem šel spát. Dnes jsem vstával asi v 11:30. Po obědě jsme si se synovcem zahráli fotbal na PC a teď instaluji hokej, abychom si také mohli zahrát až se vrátí z nákupu. Jinak se chci dnes večer dívat na fotbal, hraje Sparta. A také si pak určitě zavoláme s přítelkyní. Prozatím to asi bude vše, kdyby bylo ještě něco zajímavého, dopíšu to sem. Pondělí, 20.2. 2012 Dnes opět dopisuji i za včerejšek, tentokrát jsem nezapomněl, ale vůbec se mi do toho nechtělo. Včera tu byly ještě děti, takže jsem s Lukym hrál hry na PC. Pak jsem se byl chvíli u kamaráda a navečer jsme hráli mariáš s dalším kamarádem, jako každou neděli, když jsem doma. Večer jsem byl na PC, koukal jsem u toho na TV a později jsme si chvilku volali s přítelkyní. Pak jsem hrál tenis na PC a nějak se to protáhlo, šel jsem spát až ve 2:30 (dnes chci jít dřív). Dnes jsem byl vlastně skoro celý den u PC, akorát jsme byli s mamkou uklidit a u babičky. Teď je večer a já se dívám na fotbal v TV a později si budeme volat s přítelkyní. Pak asi budu ještě nějakou dobu u PC a možná na něco koukat v TV a pak chci jít spát, nejdéle do 1:00, ale možná, že i dřív. To bude asi vše pro dnešek. Středa, 22.2. 2012 Dopisuji opět i za včerejšek, nějak jsem se k tomu nedostal a když už ano, zase se mi nechtělo. Včera jsem vstal asi v 11:15, po obědě jsem šel ke kamarádovi, kde jsme hráli PES 2012. Potom jsem byl uklidit a u babičky a zbytek odpoledne jsem si hrál na PC s různými věcmi. Večer mi chviličku volala přítelkyně a díval jsem se jinak na fotbal a kolem 1:00 jsem šel spát. Dnes jsem vstával v 7:25, jel jsem k lékařce, napsala mi léky a jinak jsme nic moc neřešili. V 11:30 jsem byl už doma. Pak jsem pomohl mamce odnést nějaké věci tetě, hned potom jsme šli uklidit a já šel k babičce. Teď jsem byl chvilku u kamaráda a už jsem doma, zbytek odpoledne asi strávím u PES2012. Navečer bych měl jít s kamarádem do baru, ještě se s ním musím domluvit. Večer si určitě chvilku zavolám s přítelkyní a jinak se budu opět dívat na fotbal v TV a chtěl bych nejdéle v 1:00 už spát. To bude pro dnešek asi vše. Sobota, 25.2. 2012
98
Poslední dobou se mi nějak nedaří dělat zápisy každý den a spíše mám několikadenní pauzy, nevím, čím to je, ale nějak se mi do toho nechce nebo na to zapomínám. Začnu tedy čtvrtkem, to jsem byl na schůzce se sociální pracovnicí z PDZ Centra. Potom jsem byl něco vyřídit s kamarádem na poště, pak jsme nakupovali a šli k němu domů a chvilku hráli PES2012. Pak jsem šel domů, dal si horkou koupel a večer se díval na fotbal. Pak jsem chvilku mluvil s přítelkyní a pak jsem byl na PC. Do postele jsem se dostal kolem 2:30. V pátek jsem vstával asi v 10:30. Pak jsem část dne strávil cestováním a navečer jsme se s přítelkyní sešli v čajovně. Pak jsme byli nakoupit a doma jsem vařil večeři. Večer jsme strávili u dívání se na film Iron man, který se mi celkem líbil a několika dílů seriálu Big bang Theory. Spát jsme šli kolem 1:00. Dnes jsem vstával asi ve 13:30 a umyl jsem nádobí. Přítelkyně vstávala asi 30 minut po mě a vařila a pak mi pomohla s tím nádobím. Odpoledne jsme se dívali na další filmy. Teď je asi 22:00, zatím jsme se dívali na Big bang Theory a za chvilku si asi dáme něco k jídlu a budeme se ještě dívat. Pak půjdeme spát. To bude asi pro dnešek vše a doufám, že se mi budou zápisy dařit častěji, než dosud. Doufám, že to nebude pro práci Dagmar vadit, že to teď nepíšu každý den. Neděle, 26.2. 2012 Je asi 16:45. Dnes jsme vstávali asi ve 13:00, přítelkyně uvařila a dívali jsme se na film. Jenže já u něj usnul a vzbudil jsem se před chvilkou a přítelkyně spí ještě teď. Až se vzbudí, jistě se budeme na něco ještě dívat, i když možná bude dělat referát do školy, takže si možná budu číst. Večer si uděláme něco dobrého k jídlu a asi se budeme dívat na Big Bang Theory, ale dnes musíme jít dříve spát, protože přítelkyně jde zítra do školy. Já odjedu asi v úterý. Pro dnesšek to asi bude vše, pokud by bylo třeba ještě něco doplnit, dopíšu to později. Pondělí, 27.2. 2012 Dnes jsem vstával ve 12:00, v noci jsem nemohl asi do dvou usnout. Pak jsem šel pro brambory a vařil jsem oběd. Kolem 14:00 přijela přítelkyně ze školy a koukali jsme na film Tři mušketýři z roku 1973, ale moc se mi to nelíbilo. Přítelkyně u toho usnula a já jsem teď na netu a čtu si sportovní zprávy a píšu deník. Pak si asi budu číst, protože přítelkyně má na zítra úkoly. Zítra už jedu domů, tak ztrácím náladu, jako vždy, před odjezdem, ale co se dá dělat. Alespoň, že už se blíží jaro, nevím sice, jak mi bude, zda mi bude dobře, ale Zimu nemám rád a těším se na teplejší počasí a také až bude mít přítelkyně po maturitě, asi budeme zase více spolu, jako minulé léto. Dnes večer asi ještě stihneme nějakou tu epizodu Big Bang Theory a musíme brzy spát, aby si přítelkyně odpočinula. To bude asi dnes vše. Čtvrtek 1.3. 2012 Úplně jsem zapomněl, že mám psát Deník, takže se k němu dostávám od pondělí až dnes. Pokusím se vzpomenout si na všechny předchozí dny, ale myslím, že to nebude tak těžké, byly dost stereotypní. V úterý 28.2. 2012 jsem cestoval část dne domů od přítelkyně, odpoledne jsem byl s mamkou uklidit v kasárnách a pak u babičky. Zbytek odpoledne jsem strávil u PC. Večer
99
jsem chvilku mluvil s přítelkyní a pak jsem byl navštívit kamaráda. Do postele jsem se dostal asi ve 2:15. Ve středu 29.2. 2012 jsem vstával asi v 11:30, ale cítil jsem se celý den unavený, i když jsem naspal kolem 9 hodin. Odpoledne tu byly děti se sestrou, tak jsem chvilku hrál se synovcem fotbal na PC. Pak jsme byli uklidit a u babičky a zbytek odpoledne jsem hrál fotbal a byl na netu. Večer jsem se díval na fotbal, hráli jsme my s Irskem a u toho jsem čekal, až zavolá přítelkyně, ale usnula, takže jsme se včera neslyšeli. Pak jsem byl u kamaráda a do postele jsem se dostal asi ve 2:30. A ještě malá poznámka k dnešku, objednal jsem sobě i kamarádovi přes net knížky o fotbalistech Pavlu Nedvědovi a Marku Jankulovském, měli by dojít do 10 dnů, tak snad dojdou, už se na ně moc těším. Dnes jsem vstával opět kolem 11:30 a prakticky se opakoval včerejšek, byly tu děti, hrál jsem se synovcem PES2012, pak jsem byl s mamkou uklidit a u babičky. Zbytek odpoledne jsem byl u PC. Teď je asi 20:15 a já čekám, až se ozve přítelkyně. Kolem 22:00 jdu s kamarádem do baru, rád bych se do postele dostal dřív, než předchozí dny, tak snad se to povede. Pátek, 2.3. 2012 Dnes jsem vstával v 11:30, ale opět jsem se do postele dostal pozdě, protože se to včera s kamarádem v baru protáhlo a usnul jsem až nějak po 3:00. Jinak se opakovaly předchozí dny, byly tu děti se sestrou, hrál jsem se synovcem PES2012. Pak jsme byli s mamkou uklidit a u babičky. V 18:30 jsem se sešel opět v baru s kamarádkou, popovídali jsme si a kolem 21:00 jsem byl doma. Teď je asi 21:45 a já čekám, až se ozve přítelkyně. A dnes musím jít opravdu spát mnohem dříve, protože ráno v 9:00 mám schůzku s psychologem. To bude pro dnešek asi vše. Sobota, 3.3. 2012 Dnes jsem vstával v 8:30, byl jsem na schůzce s psychologem, nic závažného jsme tentokrát neprobírali. Pak jsem si šel ještě na hodinku lehnout. Jinak jsem celý den u PC, akorát odpoledne jsem dělal bramborový salát. Večer dávali fotbal, ale zklamal mě, protože Sparta prohrála celkem jasně. Teď je 22:30 a já čekám, až se ozve přítelkyně. Tak do 1:00 bych chtěl být v posteli, tak snad se to podaří. To je asi pro dnešek vše. Neděle, 4.3. 2012 Dnes jsem vstával v 11:30, spát jsem šel asi v 1:30, takže jsem se konečně trochu více vyspal, ale celý den stejně zívám, jsem nějak unavený, ani nevím z čeho, když v podstatě nic nedělám. Celé odpoledne jsem strávil u PC, hrál jsem PES2012 a tenis. V 18:30 jsme jako každou neděli, když jsem doma, hráli mariáš. Teď je 21:45 a já čekám, až zavolá přítelkyně a možná se dnes půjdu na chvilku podívat na Chat, ještě uvidím. Spát bych chtěl jít nejpozději do 1:00, snad se to podaří. To je asi pro dnešek vše. Úterý, 6.3. 2012 Včera se mi do zápisu nechtělo, tak to napravuji dnes. Včera jsem vstával až ve 12:45, mamka mě nechala spát, což je zajímavé, nenechává mě normálně tak dlouho spát, ale byl jsem za to rád, odpočinul jsem si. Odpoledne jsem byl u kamaráda a pak jsme se s mamkou
100
sešli u babičky. Zbytek odpoledne jsem byl u PC, hrál jsem tenis. Navečer jsem se díval na fotbal. Pak jsem hrál ještě tenis a čekal, až zavolá přítelkyně. Mluvili jsme spolu jen chvilku, pár minut, teď poslední dobou to bývá častěji, ale chápu to, přítelkyně je unavená a musí si odpočinout. Večer jsem byl chvilku na Chatu, asi 30 minut a v 1:00 jsem šel spát. Dnes jsem vstával v 11:30. Po obědě jsem byl u PC, pak asi v 15:15 jsem byl uklidit a pak u babičky. Pak se mi ozval kamarád, tak jsem byl u něho a vrátil se domů asi v 19:30. Udělal jsem si večeři a teď se dívám na fotbal a čekám, až se ozve přítelkyně. Do postele bych se rád dostal zase nejdéle do té 1:00, tak snad se to zdaří. Dnes to asi bude vše, pokud by bylo něco důležitého, ještě to sem dopíšu. Čtvrtek 8.3. 2012 Včera jsem opět zápis zapomněl udělat, takže ho dopíšu dnes. Ve středu jsem vstával asi v 11:30, byly tady děti, hrál jsem se synovcem chvíli fotbal. Pak jsme byli uklidit s mamkou v kasárnách a jen na skok u babičky, protože tam měla nějakou návštěvu. Potom jsem byl u kamaráda, hráli jsme PES2012. Asi v 19:00 jsem byl s druhým kamarádem v baru. Domů jsem přišel po 21:00 a pak jsem čekal na přítelkyni, až zavolá a u toho sledoval fotbal v TV. Volali jsme si jen pár minut, protože přítelkyně byla hodně unavená a šla brzy spát. Já jsem usnul asi až ve 3:30, nebylo mi včera dobře psychicky. Měl jsem co dělat, abych to ustál bez toho, abych si neublížil. Ale nakonec jsem to zvládl. Dnes jsem vstával ve 12:00, pak jsem se oholil a vykoupal. Byly tu opět děti, zahrál jsem si se synovcem jeden zápas PES2012 a pak jsem šel uklidit. U babičky jsem dnes ani nebyl. Po úklidu jsem byl u kamaráda, celé odpoledne, hráli jsme PES2012 a povídali si. Teď se dívám doma na fotbal a čekám jako každý večer, až se ozve přítelkyně. Dnes bych měl jít dříve spát, tak snad usnu, protože zítra jedu na víkend za přítelkyní. Moc se už na ni těším. Ani dnes mi není psychicky dobře, asi k tomu přispívá i to, že teď s přítelkyní máme na sebe málo času a voláme si jen krátce. A já mám obavy, zda ji je dobře a nebo zda je vše v pořádku mezi námi, ale doufám, že ano. Asi je moc unavená, tak si snad teď uděláme hezký společný víkend a bude to fajn. Ale poslední dobou mi spíše většinu času je hůř, než líp, tak kdo ví, co se mi to zase v té hlavě děje. Snad to bude zase brzy lepší. To bude asi pro dnešek vše. Kdyby ještě bylo něco důležitého, dopíšu to zítra. Neděle, 11.3. 2012 Dnes doplním zápis za poslední tři dny, nějak jsem se k tomu nedostal a nebo jsem zapomněl. V pátek jsem vstával asi v 10:00, doma jsem vysál a najedl se. Pak jsem strávil několik hodin na cestě za přítelkyní. Sešli jsme se potom v naší oblíbené čajovně. Pak jsme jeli s jejím taťkou nakupovat a domů. Večer jsem vařil cibulačku, nějak se stalo poslední týdny tradicí a pak jsme mrkli na nějaký film a šli jsme dříve spát, protože přítelkyně měla teplotu a nebylo ji dobře. V sobotu jsme vstávali v poledne a pak připravovali oběd. Celý den jsme pak v podstatě strávili sledováním filmů, jako obvykle a navíc přítelkyni nebylo stále dobře, takže jí odpočinek přišel vhod. Spát jsme šli asi v 23:00 a já si nepamatuji, kdy naposledy jsem šel spát před půlnocí, ale asi to bylo naposledy v PL před 2 lety. ¨Dnes jsme vstávali opět kolem poledne. Opět jsme si uvařili oběd a pak strávili den sledováním filmů. Přítelkyně zítra půjde k lékaři, protože už asi měsíc kašle, k tomu má teď teplotu, takže to je třeba už řešit rázněji. Je tedy možné, že si pobyt u ní o několik dní
101
prodloužím, pokud zůstane doma nemocná, což si myslím je skoro jisté, ale o tom, že bych tu zůstal déle jsme ještě nemluvili. Teď asi 22:30 a já předpokládám, že i dnes půjdeme dříve spát. Pokud si vzpomenu, tak další zápis udělám zase zítra, abych to pak nedoháněl najednou za tři dny, jako dnes. To je asi prozatím vše. Pátek, 16.3. 2012 Dnes zapisuji za poslední dny. Důvod tak velké pauzy v zápisu je ten, že mám opět psychické problémy. Momentálně se nacházím v hypomanické fázi a nemám moc myšlenky na to psát tento deník, špatně se soustředím a všeobecně mám i jiné klasické příznaky hypománie. Byl jsem alespoň schopen podniknout určité kroky k tomu, abych snížil rizika s tímto stavem spojena a snad se zdaří to zvládnout bez nějakého průšvihu. Víc toho dnes asi nejsem schopen zapsat, pokud to půjde a vzpomenu si, tak to prázdné období předchozích dní zkusím dopsat později. Středa, 21.2. 2012 Dnes dělám poslední zápis pro kamarádku, která tento deník potřebuje ke své školní práci. Stále se nacházím v hypomanickém stavu. Mám nasazen téměř dvojnásobek mých obvyklých dávek léků, což mě alespoň tlumí. Dále si nedělám, co chci i proto, že mám motivaci a zodpovědnost ke svým blízkým, tedy k přítelkyni a mé blízké rodině. Kdyby nebylo tohoto, pil bych a dělal si, co bych chtěl, kvůli nim se snažím držet tzv. „na uzdě“ a zatím se to celkem daří. Jen trochu nakupuji, už jsem koupil pár věcí, co jsem nemusel nutně mít a je možné, že další přibudou, pokud budu vystaven lákadlům někde ve městě či na e-shopech atd. Doufám, že ti tento deník k něčemu bude Dagmar. Já si ho tedy povedu dál, tedy až se zase zlepším a kdybys potřebovala novější verzi deníku, mohu ti ji později také poskytnout. To bude pro dnešek a pro tebe vše a obratem deník posílám. Příloha č. 2 Rozhovor s Filipem Takže jsem muž (smích), 32 let, bude mi brzy 33 - kristovy léta- no...ehm..-nemusíš ni jmenovat, stačí jenom jako střední město, velký- bydlím na maloměstě, 15-20 tis. obyvatel (dlouhá pomlka) Nevím, co se tak ještě používá do nějakého takového představení. Možná bych mohl použít nějaký ty svoje diagnózy. - No můžeš mi třeba říct co máš za diagnózyDiagnózy, teda, jako mám, jsem diagnostikovanej asi od roku dva sedm, mám diagnostikováno: bipolární afektivní poruchu, emociálně nestabilní poruchu osobnosti hraniční typ a sociální fobii a alkoholismus (pomlka)včetně, včetně spojenejch se zneužíváním léků a alkoholu dohromady -jak bys to třeba jako popsal - plus plus sebeubližování který se vlastně nikde neuvádí víceméně ani jako, jako samostatná diagnóza - proč se to neuvádí - netuším ale nikde to nemám prostě oficiálně uvedený jako, jako nějakou oficiální diagnózu, všude to prostě vrazej pod tu, pod tu, pod tu emociálně nestabilní poruchu -nebo pod hraniční- no, no,no, a ani netuším jestli to ještě vůbec je nebo jestli to už je někde zvlášť jakoby vymezený -mělo by to být vymezený- no tak mě to prostě nikdo nikde zatím neto nepsal zvlášť a navíc já co se týče sebeubližování tak mám
102
teďka už dost velký pauzy mezi, mezi tím co si ublížím, třeba i rok, nebo půl, tři čtvrtě (pauza) většinou je to teda spojený s tím, že se nejdřív napiju, pak, pak je problém, že když se napiju, tak se to, tak se to, blbě odhaduje a člověk se většinou řízne víc než by chtěl a necítí žádnou bolest a (pauza) - jsem třeba koukala v tom deníku, že tam chodíš s třeba kamarádem do baru, to jako -no, tak to už neplatí, několik měsíců - jo? To je dobře a že třeba jsem si říkala, jako jak to zvládáš, že jsem prostě věděla, že máš diagnostikovanej alkoholismus a ještě chodíš do baru - zvládám to tím, že piju pito, to zvládám i teď takže jo takže jsi tam jako nepil alkohol - ne, ne - dobře - já piju, když mám chuť na pití, tak si dám prostě pito a mě stačí jedno dvě pita a mě to jako tu chuť zažene a hlavně já to mám postavený tak, že se napiju kdy já chci že jinak nemusím ale jsou prostě chvíle, kdy mi rupne v bedně a si řeknu že se chci napít a tak prostě jdu a opiju se, což teda, což teda bývá většinou v nějakej hodně silnejch stresovejch situacích - a třeba s přítelkyní, když jsi u ní, tak nepiješ? - nooo, výjimečně si dám jedno frisko a to je jednou za sto let - hm, dobře . No a ty bydlíš sám, nebo u rodičů, nebo.. -no zatím u rodičů - a odkdy tam bydlíš u nich? - no od narození - odjakživa a máš přítelkyni? - no mám přítelkyni, teď to budou dva roky co jsme spolu a předtím jsme byli ještě 3 roky přátelé, takže, takže jsme se stihli jakoby poznat předtím, než začal ten oficiální vztah, což považuju za mnohem lepší než takový ty vytvořený vztahy, ale každý to má jinak a nikomu to nevymlouvám, jak by to mělo bejt a nemělo bejt - a jak jste se poznali vůbec? - na chatu - to jak jsem četla tak tam chodíš docela často na chat - no to se taky změnilo - taky už to není tak - no jako hlavně teďka že byly prázdniny a byl jsem s přítelkyní, tak jsem tam nechodil skoro vůbec a navíc mi není moc dobře, tak měsíc možná, nebo 3 týdny - no vlastně jak končil ten deník, tak tam jsi taky psal, že ti nebylo moc dobře - no teď mi je.. takový to podzimní a..taky že se jako budeme vídat s přítelkyní jednou za 14 dní a vlastně že ona má spoustu povinností do školy takže jsme byli zvyklí si denně třeba aspoň hodinu denně volat což teďka taky nepude a taky takový obavy jako celkově do budoucnosti. Navíc teďka žádám o invalidní důchod 3. stupně (pauza), ňák na konci srpna jsem podal žádost takže je to takový se vůbec netěším k tý komisi a na to zařizování okolo toho, dokonce když jsem byl u obvoďáka jako sepisovat tu žádost tak se mi udělalo dost psychicky špatně tak jsem si tam musel vzít nějakej prášek, nevím, co to bylo protože normálně na to neurol ale to tam neměli, tak mi dali něco jinýho a mám jakoby obě, dvě zprávy od psychologa a druhá psychiatričky, tak uvidíme jak to dopadne, protože se necítím prostě na to, abych chodil do práce - ty vlastně jediný co máš pravidelný je tam z toho deníku jsou ty kasárny - to taky skončilo - jo? - protože to bylo v rámci mamky, že ona to jako měla a vlastně mamka přišla o práci asi před tak 4 měsíce to může bej, nebo 5-6, tak 4, 5, 6 nevim a takže přišla i o tadyto uklízení, takže už nemáme ani to no - a jak to teďka zvládáš teda bez těch kasáren? - no, ono to vlastně skončilo tak v tý době kdy začínalo léto, takže já jsem začal být s přítelkyní, takže jsme byli skoro neustále spolu, ale no jako docela se teďka jako bojím toho jak to teď budu naplňovat ten svůj čas, kterej teďka budu mít, když nebudu s přítelkyní a budu sám doma, navíc se mi stěhuje kamarád, za kterým jsem jako hodně chodil na návštěvy, sice ne nijak daleko, ale už to prostě nebude na to, abych tam mohl, já nevím, třeba třikrát do tejdne na několik hodin zajít a jsme si tam vždycky zahráli fotbal, pokecali a dal jsem si tam kafe a... takže
103
mi teď v podstatě zbyde jen to, že každej den jako budu chodit k babičce a -babičku navštěvuješ dost často, že?- denně v podstatě když jsem doma, kromě víkendu - a s babičkou máš dobrej vztah?- já si myslím, že jo, ale mnohem ještě lepší jsem měl s dědou, kterej zemřel asi před 5 lety, toho jsem měl rád spíš jakoby spíš svýho otce, než vlastního otce, protože prostě děda byl úžasnej zásadovej chlap a - a to táta není? - znamenal pro mě strašně moc ... já bych řekl že není a nechci to moc rozvádět, ale několikrát jako ublížil jakoby některejma věcma mamce, nám a on se hlavně jakoby nechoval jako táta, on vůbec v podstatě, v naší výchově, mám ještě sestru, figuroval, figuroval velice málo a když už, tak to bylo takový to bububu a že ti nafackoval, jednou za pár měsíců se o něco takhle staral tímhle způsobem takže - takže ideální dětství to nebylo- no a, a zas tak hrozný to taky nebylo , stěžovat si zase nemůžu, zas mamka se nám věnovala dost a to, ale že prostě dědu jsem bral jako mužskej vzor a daledstavu, že takto by se měl chovat táta, jak se choval děda - dobře - a další věc že děda vlastně nepil alkohol, nebo jako pil ale minimálně prostě, sem tam panáčka nebo dvojku vína a táta prostě pil hodně alkohol a já v okamžiku, kdy jsem zjistil, když jsem si uvědomil, že jsem alkoholik a že piju víc než on tak jsem se začal tím pádem nenávidět ještě mnohem víc než, než předtím protože jsem dělal něco, co jsem nenáviděl na svým vlastním otci, tím pádem jsem se nenáviděl dvakrát tolik - kdybys chtěl kdykoliv pauzu, tak si řekni - ..... - no já jsem tam četla, že za těma kamarádama chodíš docela často - no právě za tím jedním jsem chodil a ten se právě teďka stěhuje, no takže - a to byl jako blízkej kamarád- no já, žejo prostě nemám moc, moc kamarádů, protože za prvý nejsem moc, moc takovej ten člověk kterej by se lehce seznamoval a za druhý jsem hodně zvláštní, mírně řečeno - proč jsi myslíš, že jseš zvláštní? - no tak, prostě to sebeubližování a alkohol a moje různý povahový rysy ... já jsem třeba extrémně přecitlivělej a dost se mě třeba některý věci dotýkaj a hlavně já mám radši kvalitu než kvantitu, takže mám radši dva nebo tři pořádný kamarády než dvacet ňákých známých pofidérních který ti nic nedaj. Vlastně v okamžiku, kdy jsem přestal pít a chodit do hospody, tak jsem ztrati 90% těch takzvanejch kamarádů, protože, prostě jakoby ti lidi už tě jako nebrali mezi sebe, protože jsi nechodila mezi ně pít a nenavštěvovali tě a ty je - ztratil se kontakt - ztratil se kontakt a hlavně já o to ani nějak extra nestojim se jako nadále stýkat s někým, kdo jako chodí do hospody a pije a tak, to je zbytečný, se nechat svádět - a za tím kamarádem už chodíš jak dlouho na ten fotbal? - no pár let už jako ale s tím že on jako taky neměl lehký, lehkej život a už v 17-ti se odstěhoval od rodičů, on tak různě pendloval, po různejch pronájmech, nejenom tam kde bydlim, ale i po okolí, v těch okolních vesnicích a tak a takž ne vždy byla možnost se vídat pořád, ale teďka poslední asi rok nebo dva nebo tři, asi tři, asi tři roky poslední bydlí asi 300 m ode mě takže nebo dvě sta takže není problém jako když prozvoní tak mu zavolám a sejdeme se kdykoliv a - jak jsise zmínil o tom prozvonění, tak jsem koukala, že si hodně telefonuješ s přítelkyní, jak to vlastně vzniklo tadyto telefonování? jsem se dívala, za tu dobu deníku jsme jenom jednou vynechali - to vzniklo v době když jsem byla hospitalizovanej na psychiatrický léčebně nebo v psychiatrický léčebně. To bylo tak, že v tý době jsme si začali bejt s přítelkyní hodně blízký a tehdy to byla ještě kamarádka a já jsem měl potřebu nějakýho kontaktu kromě rodiny ještě a hlavně ona mi už tehdy jako hodně rozuměla a věděla o mě víc, než
104
ví většina jiných lidí takže prostě jsem jako se jí ňák se zeptal jako zda by jí nevadilo, kdybych jí jako zavolal večer a třeba občas každej den na chvilku no tak jsme si začali volat a ze začátku to stálo hodně kreditu protože jsme neměli žádný tarify a nic a v tý léčebně jsem byl asi měsíc a vlastně při pobytu v tý léčebně jsem si jako naplno uvědomil že už ji miluju a že o ni mám zájem jako o ženu a ne jenom jako o kamarádku takže já jsem vlastně z léčebny přišel jako s mnohem lepším pocitem, než jsem tam šel rozhodně, ne že by mi nějak pomáhala ta léčba, takzvaná, která tam byla, ale i ta trochu protože mi nastavili medikaci, kterou mám v podstatě doteďka plus mínus semtam je ňáká malá změna, takže asi i ta medikace jako dost pomohla, ale jinak tam ta léčba nebyla nijak valná, ale tadyto mě hodně drželo nahoře a ona byla navíc v podstatě jediná z kamarádů, i přestože to měla nejdál a taky jediná, která za mnou přijela do léčebny a já jsem pak jako tak už opatrně podnikal kroky k tomu abych jí získal no, po tý, po tý, po propuštění z tý hospitalizace, asi vlastně dva týdny po tom co mě propustili jsme se poprvý viděli jako tak, jako že jsem jel já k ní, protože předtím jezdila ke mě a ona jako nikoho jako tak nikoho k sobě nezve takže to bylo takový privilegium no a pak jsme se prostě tak začali vídat trochu častěj i a ňák na podzim, na podzim toho roku jsme se jako dali oficiálně dohromady, že jsme spolu začali být jako pár, takže. Dost tomu pomohly, pomohly jedny prášky, který jsem bral před spaním, ony na mě působily takovým způsobem, že jsem byl strašně upovídanej a řekl jsem i co jsem neměl říkat prostě ale zase jako ne že bych lhal prostě jsem řekl upřímně co si myslim a neměl jsem zábrany, takže , takže asi to pomohlo dost že to uspíšilo tak jak to začalo, protože mě by asi jinak trvalo sto let, že bych chodil okolo horký kaše, než bych jí získal, jestli bych jí získal vůbec, ty léky tomu pomohly takže ta léčba přeci jenom k něčemu byla- no jako v tý době jo no, protože já jsem tam šel s tím, že jsem začal znova pít, přestal jsem brát léky a jakoby jsem necítil žádnej smysl života a po nasazení tý nový medikace a po ňákým času, kdy jsem měl prostě naprostej klid na přemýšlení a kdy jsem si volal právě s tou, tehdy ještě kamarádkou tak jsem si uvědomil, že k ní necítím ňáký přátelský city tak to mě asi jako hlavně nejvíc asi pomohlo z toho všeho - a to volá vždycky ona tobě že tam vlastně bylo psaný že čekáš na telefon nebo tak - ne čekám jenom na prozvonění že jako ona kdy má čas, od tohohle se to odvíjí, jak má školu, jak má povinnosti a takhle. Já jí vždycky kolem osmý napíšu smsku, že až bude mít čas, ať se prostě ozve a až se ozve tak já volám, protože jsem si kvůli tomu zařídil i tarif, abych mě to volání, volání na 5 čísel zdarma a využiju to jakoby, mám tam to nějaký rodinný příslušníky a právě toho jednoho kamaráda takže to prostě využiju ten tarif a navíc, navíc na ty tři stovky co to mám nastavený moc navíc neprovolám. Takže se mi to jakože vyloženě vyplatí no. Předtím jsme měli jako nastavenej twist name nonstop myslím se to jmenovalo, kde jsem platil padesátku týdně a na jedno číslo bylo volání a smsky zdarma a to pak zrušili, takže jsem si musel zařídit paušál, což pro mě teda bylo takový peklíčko, protože jakýkoliv zařizování tohoto typu to těžko prostě zvládám a dá se říct, že v 95% cokoliv se týká ňákýho vyřizování něčeho tak se mnou chodí buďto mamka nebo jedna sociální pracovnice z PDZ centra, což je centrum jako tam kde bydlím u nás prostě pro lidi s psychickejma poruchama - a jak ses k tomu dostal k tomuhle, k tý sociální pracovnici - dostal jsem se k tomu tak, že mamka pracovala v tý budově, kde si oni založili
105
kancelář, takže oni tam jsou taky tak dva roky a mamka tam prostě chodila do práce, takže si tam všímala, že tam jsou a ňák jsem jako v tý době jsem měl jinou přítelkyni a ona mě hodně tlačila do práce a já jsem ****šum*** dal na ni že to najednou zvládnu úplně v pohodě a že to bude ready ale mánie během měsíce, tří týdnů tak ňák byla pryč a pak se to vrátilo do toho stavu, kdy jsem zjistil že nejsem schopnej pracovat a že maximálně ňáký o uklízení nebo něco takovýho a to ještě ne na celej den - ty máš problémy se vstáváním a se spánkem že? - taky ni- a jak se to jako projevuje, že večer nemůžeš usnout? - no vzhledem k tomu že beru prášky na usnutí a ještě na spaní tak oboje nemůžu usnout a nemůžu se pořádně vyspat prostě - takže s tím práce se nedá skloubit vlastně, že? - no moc jako ne no, když si vezmu ty prášky na spaní, který občas vynechávám, třeba když je potřeba někam ráno jít nebo jet, tak si je nemůžu vzít protože prostě nevstanu a nebo vstanu, ale s tím, že mi je blbě od žaludku, a že jsem jak sjetej a stejně nejsem schopnej nic dělat takže když prostě mám někam jít nebo jet tak si tenhle ten prášek na to jako nevezmu ale jinak, jinak jako to beru no, jako na usnutí, na spaní - a ještě mě zarazila taková věc, ty tam všude hrozně uvádíš časy, má to nějakej význam pro tebe že tam jsou přesný časy, že tam v tolik a tolik jsem tam vstal a v tolik a tolik jsem tam šel za kamarádem - ehm, to bude asi z toho, že jsem kdysi psal deník nebo dá se říct něco podobnýho jako deník jsem psal pro psychiatričku a ta to po mě přímo vyžadovala takže jsem to pojmul vlastně tím způsobem i pro tebe jakoby -jsi byl tak jako naučenej - a navíc mi to přijde přehlednější, že pak víš, kdy kde v kolik. -a ty si píšeš i deník s přítelkyní jsi tam uváděl - no to jsme si právě psali, jenže vzhledem k tomu, že se mi asi před půl rokem rozbil externí disk a já ač každýho nabádám, ať zálohuje, tak jsem neměl zazálohováno, tak bylo asi devět měsíců zápisů z deníku v tahu a mě to štve ještě doteď a nejsem do něho schopnej psát znovu -hm a nešlo to nějak vůbec zachránit?Zkoušel jsi to?- no měl jsem nějakou starou verzi na mailu, ale tam to bylo tak první tři měsíce a prostě těch 9 měsíců dalších se ztratilo, jako šlo by to, ale za 4-5 tisíc že by to z něho ňáká firma vytáhla, ale já prostě s mým příjmem, s mým invalidním důchodem si nemůžu takovýhle prachy dovolit vyhodit, i když mě to strašně mrzelo, že jsem ty data ztratit ale, filmy stáhneš znova, hudbu stáhneš znova ale tadytohle je prostě jedinečný a to znova jako nezískáš nijak - a to jste tam psali jako co se vám stalo přes den nebo jenom takový ty hezký věci? - všechno, prostě společný zážitky, i takový ty běžný dny kdy jako kdy jsme se neviděli a jenom jsme třeba si jen volali a já nevím, přítelkyně měla něco v průběhu dne zajímavýho, tak jsem to tam napsal, že ona jako něco měla a nepsal jsem to každej den, psal jsem to prostě i po týdnu jsem to třeba doplňoval nebo tak prostě různě jak se mě chtělo a taky podle množství těch zážitků a podle toho jak jsme byli hodně spolu protože když jsme byli hodně spolu tak bylo většinou hodně co popisovat a když ne jako když jsme zvlášť každej tak zas není až tak tolik toho co psát ale no a v tom deníku uvádíš hodně často, že vlastně strašně dlouho spíte, pak si uvaříte a pak se díváte defakto celou dobu na filmy, není to tak trochu už stereotyp už jako? u tebe a tvojí přítelkyně? nebo vám to tak vyhovuje? - mě to nevadí, mě to vyhovuje a navíc my jsme tomu teďka přibrali posledního asi půl roku nebo čtvrt, nebo nějak 4, 5měsíců nějak, tak jsme k tomu přibrali čtení, že si jako navzájem předčítáme, takže, takže to prokládáme tímhle a taky jezdíme semtam na nějaké výlety takže anebo na ňáký koncerty, i když to je
106
teda pro mě taky peklo,hlavně když je tam hodně lidí - no tak se sociální fobií - no, no my jsme byli teďka v létě na mastrech, tak jsem se málem jako zhroutil no, v jedný situaci kolik tam bylo lidí, asi hodně že? - 20 - 20 či 30 tisíc že? - 20 určitě a prostě hrála poslední kapela a my jsme nechtěli jít s tím davem pak celou cestu zpátky jako do kempu takže jsme nějakou chvíli před koncem koncertu jsme museli projít tím davem a asi skrz to jsem se málem složil, jsem měl úplně takový jako tlaky do hlavy a zatmění, motání hlavy, přestalo se mi dobře dýchat , jakože jsem měl úplně problémy s dýcháním a takový ty, takový ty, takový, jakoby takový to nutkání jít tím davem a rozdávat loktama rány jenom abych mohl projít co nejrychleji, abych byl na druhý straně, jako, jako sám bych to asi nedal no, ale šel jsem jako právě s přítelkyní, ona mě jako držela za ruku pevně, jsme to ňák prošli, když jsme to prošli, tak jsem se musel jako vydýchat několik minut a to a pak jako jsem se postupně během asi půl hodinu nějak dostal do normálu a taky mám problémy s ježděním v hromadnejch těch, v městskejch dopravách a vůbec celkově jako tady s tímto za prvé jako ve smyslu toho, že, že mám strašně špatněj orientační smysl a nejsem schopnej už nikam trefit pořádně a zároveň taky v tom smyslu že v těch tramvajích, autobusech a tak podobně se tlačí lidi a to prostě je úplně hrozný pro mě no - a léčíš to nějak? - z tohohle důvodu mám nejradši vlaky no - a dá se to nějak léčit? nebo léčíš to nějak?- jako léčit se to dá tím, že beru léky co beru a tím, že se budu pokoušet těm situacím čelit mi jako řekla psychiatrička, čímž jakoby schvalovala to moje ježdění na fesťáky, i když se to třeba mojí mámě nelíbí, ale doktorka řekla že to je právě jako pro tohle, že začneš, začneš čelit tomu, tomu tlaku, že by se to mohlo třeba jednoho, jednou až, jednoho až uplyne ňákej čas tak by se to třeba mohlo někam posunout nebo uvolnit aspoň trošku - já myslím, že je to velkej pokrok jako takhle, že jsi byl třeba schopný jet i na fesťák - no ale zase pravda jako že sám bych nejel no, prostě cokoliv podnikám, tak podnikám s přítelkyní v tohle směru co se týče cestování, festivalů a všeho a v okamžiku kdybych jí ztratil tak prostě to bude zas tak jak to bylo předtím, než jsem se začal léčit, že se začnu hroutit, že začnu znova pít - takže myslíš, že kdybys neměl přítelkyni, tak by to takhle nevypadalo - rozhodně, možná bych se ani neléčil, pravděpodobně to bych byl mrtvej nebo měl k tomu velice dobře nakročeno - a čím to je že prostě u tebe takhle ta přítelkyně to vyvolá, že prostě tohle děláš - no je to asi tím, že já už jako dítě v podstatě, když mi bylo 13, 14 maximálně jsem si strašně přál nějakej trvalej a stabilní vztah a potkat nějakýho člověka,kterej bude úplně úžasnej a prostě budu s ním celej život a v těch 14-ti jsem se nešťastně zamiloval do kamarádky a miloval jsem ji 6 let než mě to přešlo takže jsem si s tím zkazil vlastně celý takový to mládí, kdy jsou lidi takový spokojený a právě mají možnost si zkusit nějaký takový ty vztahy, který ti samozřejmě nevyjdou když je ti 15 a tak a navíc prostě špatně navazuju kontakty takže jako neexistovalo jako abych si našel někoho jinýho a hlavně jsem ani nechtěl, protože jsem miloval jenom ji a v tý době vlastně jsem byl i na střední škole, kde jsem byl silně nespokojenej a myslím si, že už kolem těch 15 začaly ty moje první problémy psychický, pak se k tomu kolem těch 16-17 přidalo, že jsem začal kouřit a pít alkohol a tím jsem si to velice, velice dobře podpořil a já jsem takovej exot, co si sebeubližuje, že jsem vlastně začal až ve 22 jako vlastně až jako dospělej - a proč si myslíš že jsi jako kvůli tomu exot? - protože to lidi dělají, když jim je
107
14-15 let - nemusí to tak být - no ale je to, je to z větší části, to tak bývá tak - a to ses dozvěděl kde, takovou informaci? - někde jsem to četl a ještě jsem si stáhl nějakej rozhovor ňákýho, ňákýho teď ti neřeknu, neřeknu, ňáký rádio prostě, rozhovor tam byl o drogách a tadytom sebeubližování tam to taky bylo, jako jo, že jsou lidi, že si ublíží jako dospělí, že začnou, ale tím že pravidlem je, že spíš ty lidi mladší - dobře, můžeš mi třeba ještě říct, jak sis sebeubližoval? - tak, převážně to bylo žiletkou, řezání se do rukou, pak to bylo pálení se zapalovačem, pálení cigaret o sebe, pak jsem měl takovej plech, jak jsou od počítače zezadu když se tam dává grafická karta a ten plech se vykopne odtamtud, takový, on má takový ostrý hrany a tím jsem si vlastně poškrábal celej hrudník v létě a vlastně a to bylo lepší než se pořezat do krve protože ty škrábance sice nebyly nijak hluboký ale jak se člověk vlastně v létě potil, tak to pálilo, bolelo to celej den, pak taky jsem bouchal do zdí, do dřevěnejch stěn a tak různě, že jsem měl pak dost často zničený ruce. Nevím, co ještě jsem dělal. To bude asi tak ňák všechno. - a tědka jsi teda říkal, že to není tak častý - no naposled asi před 3-4 měsícema no. -hezký- ale zase tak, že, že jsem si přeřízl nějakou žilku nebo tepnu malou nebo něco a stříkalo to ze mě jak při zabijačce a musel jsem to, musel jsem vzbudit mámu a aby mi pomohla, nejdřív jsem si myslel, že to bude na nemocnici, ale pak jsme to nějak spolu zastavili a - takže v tomhle asi mámě hodně důvěřuješ? - no, důvěřuju, spíš jsem neměl jinou možnost, buďto vykrvácet nebo, nebo jít za ní a vzhledem k tomu, že jsem teďka ve fázi kdy se..jako jo mám někdy, myslím na sebevraždu, ale není to úplně tak aktuální, že bych, že bych jako teďka šel a prostě skočil pod vlak - a co je teďka jinak, že prostě tě to tak často nenapadá nebo, že prostě žiješ? - no podle mě to je tím vztahem, protože já žiju tím vztahem, to je prostě jakoby můj život, moje srdce prostě a kdyby ten vztah zkončil tak je to jakoby mi někdo vyřízl srdce - a kolik je vůbec přítelkyni? - no já nebudu uvádět přesnej věk -tak kolem - vlastně můžu, protože svůj jsem taky uvedl , no je jí dvacet no, teďka čerstvě, je to 13 let skoro no - a myslíš si, že tenhle ten vztah je už definitivní? - no pro mě, z mýho hlediska bych si to strašně přál a chtěl bych to tak, ale jako jistotu nikdy nikdo nemá ale jako rozhodně to beru jako nejvydařenější vztah jakej jsem měl a že to je nejlepší člověk, kterýho jsem ve vztahu měl - a předtím třeba, ty vztahy vyhořely na čem? jestli to nějak dokážeš říct?- no tak první, jako oficiální vztah jsem měl ve 20 a měl jsem 16-ti letou partnerku, která ... prostě my jsme oba pili a bylo to spíš takový vození se za ručičky a já když jsem pak, vlastně my jsme spolu byly 3x po 3 měsících, vždycky jsme se rozešli a pak ona se vrátila nebo já a já když jsem pak vlastně o tom přemýšlel několik let po tom, tak jsem zjistil, že jsem jí nemiloval, že jsem s ní byl prostě proto, abych byl vůbec s někým a taky jsem měl dost problémy v tý době ňák jako ne že bych se nedokázal sexuálně identifikovat,já jsem vždycky věděl , že jsem na ženský ale měl jsem, jen jsem nebyl zralej na to, abych navázal sexuální vztah v těch dvaceti ještě pořád, nevím, proč jsem to tak měl, nikdy jsem to s nikým neřešil a ani asi řešit nebudu - ani s psychologem nebo psychiatrem? - ne, s nikým jsem to neřešil a tak vlastně to vyhořelo tak ňák napůl na tom, že jsem se nechtěl milovat a napůl na tom, že asi ona byla zamilovaná do svýho bejvalýho a vrátila se asi pravděpodobně pak k němu a vzhledem k tomu že byla z mýho města tak já jsem ji občas potkával i potom a viděl jsem jí i s jinejma klukama, takže to asi střídala jako ponožky a
108
pak vlastně přišlo takovejch 7 let úplně jako temna, co jsem nikoho nehledal i když jsem samozřejmě podvědomě partnerku chtěl ale spíš jsem se věnoval alkoholu, partě a od těch 22 tomu řezání a takovýmhle podobným věcem. V tý době jsem teda ještě u toho zvládal i pracovat, mimochodem teda taky jako sociální pracovník, i když nemám vzdělání a v těch 27 jsem už prostě byl po jednom, co jsem potkal jednu slečnu, která byla taková tajemná a byla jako moc hezká a příjemná, ale ona mi už na začátku prostě řekla, že jestli spolu něco budeme mít, tak ona pak jednou odejde a že ten vztah jednou prostě skončí a já jsem tomu nevěřil a říkal jsem si, že když jí budu mít hodně rád, že, že ji třeba někdo ublížil a že když jí budu mít hodně rád, že to prostě bude v pohodě a z toho se stalo přesně to, co říkala ona a já jsem si teda v tý době myslel, že nejsem cituschopnej už, protože jsem v tý době jako nic necítil, ale během asi 4 nebo 5 měsíců jsem jako začal cítit a začal jsem cítit velmi intenzivně a zamiloval jsem se do ní a pak se to ještě nějak chvíli táhlo a nic z toho nebylo a pak prostě už přestal víceméně komunikovat s veškerým světem a přestal jsem chodit do hospody a mezi lidi a jediný moje co bylo, že jsem prostě chodil jenom do města pro flašku vodky a nebo pro 3-4 litry vína a dennodenně jsem se prostě zpíjel. V noci, převážně - proč v noci? - protože ve dne, ve dne by máti mě pravděpodobně jako zastavila a v noci musela spát, takže jsem měl klid na ty svoje aktivity no a navíc jsem noční pták, takže noc pro mě byla ideální v tomhle směru. Pak jsem třeba několik dní třeba v kuse třeba ani pak nespal a tak a to už asi bylo způsobený tou bipolárkou, protože jsem pravděpodobně prodělával některý ty manický fáze, ale to jsem se dozvěděl vlastně až pak, když jsem byl diagnostikovanej a když jsem si o tý nemoci něco přečetl. To jsem třeba nespal 72 hodin v kuse ... no a vlastně, pak jako kolem toho roku 2007 to byla doba kdy jsem naposledy pracoval v nějakým skladu, teď už přesně nevzpomenu už co to bylo a to jsem vlastně na tom byl taky tak, že jsem pil hodně po práci, jsem šel do hospody, šel jsem třeba v 8, 9 hodin večer zpitej a ještě jsem šel na internet chvíli a, nebo chvíli, spíš na dlouho a spál jsem třeba 2,3,4 hodiny každej den a v pátek jsem šel na velkej tah což znamenalo, že jsem byl pryč celou noc většinou nebo dokud jsem nedokázal stát na nohách nebo jsem někde neusnul. No sem tam jsem to proložil trávou žejo, když byl, když byla možnost jako sám jsem si to nidy nekupoval nebo nesháněl, ale prostě jsem se pohyboval v místech, kde byli lidi, kteří prostě hulili trávu, tak jsem to prokládal i tím .... (dlouhá pauza) -dobře odkašlává si - mě tam, když jsem pročítala ten deník, tak jsi tam sám uznal, že žiješ hrozně stereotypně - no, to žiju no - a máš to, že bys tak třeba chtěl žít nebo že už s tím nejde nic jinýho dělat? proč vlatně, proč sis to jako takhle sám uznal?- hm, já nevim, no jako, já mám, já mám rád už svůj klid prostě a už mě to netáhne někde po nocích běhat po hospodách a vracet se domů ráno zpitej a já abych řekl pravdu, tak mě kromě piva ten alkohol vlastně ani nechutná, já vlastně třeba vodku nebo i víno jsem pil hlavně proto abych se opil. Ne s tím, že bych to pil s chutí, že bych si dal že mi to strašně chutná, to vůbec.Jako jo pivo mi chutná, ale to je asi jedinej alkohol, který mi chutná, ale a to ostatní, to jsem fakt pil v rámci sebedestrukce a to že žiju stereotypně, to je asi uzpůsobený tím, že prostě já nemám potřebu nějakýho většího sociálního kontaktu, nemám potřebu se seznamovat moc s novejma lidma, pokud to jde, tak radši udržuju ty starší přátelství, ty už jsou trošku pevnější a těm lidem můžu trošku věřit a navíc vím co od nich čekat, než, než
109
navazovat ňáký nový, nový přátelství, neříkám, že bych se tomu vyhýbal úplně ale většinou z toho nic moc dobrýho nevzejde a je to takový, no a navíc většinou je to stejně po internetu a to už je málokdy vůbec , že bych se takhle s někým seznámil. Naposledy za poslední 2-3 roky jsem se seznámil s tím klukem co mi dělal právě ty nátepníky jako osobně a to bylo vlastně přes, přes kamarádku, kterou jsem znal už několik let předtím to bylo díky tomu, že to je teď její momentální přítel takže(dlouhá pauza) - vlastně jsem se tam dívala že ty jezdíš jenom za přítelkyní a přítelkyně k tobě nejezdí? - no já jezdím hlavně za ní, protože za prvý ve školním roce je to praktičtější, že já přijedu ten den, kdy jí končí škola a odjedu ten den, kdy jí škola začíná, kdežto kdyby jela ona za mnou, tak musí táhnout batoh ze školy, nebo si pro něho jet až po škole ke mě a odjet vlastně o den dřív, než já odjíždím od ní, protože aby mohla druhej den do školy a navíc tam jsou tak trochu problémy co se týče toho, že já mám pocit, že jsme jako u nás nevítaný a navíc máme malej byt a je tam všechno slyšet a mám taky trochu jako manipulativní mamku, jako ona mě má ráda, ale uznává nějaký svoje hodnoty a nedokáže přijmout to, jak vypadám a že, že prostě mám piercingy a že chci vysoký boty a spoustu dalších takovejhle vzhledovejch věcí -mluvil jsi o tom s ní někdy? - několikrát - a nepomohlo to? - většinou bez úspěchu, prostě je někdy klid, ale jak se vyskytne něco novýho, tak to začne nanovo, anebo, anebo se vrátí po čase ke starým věcem třeba, že jí vadí piercing v nose nebo tak něco - a třeba přemýšlel jsi někdy o tom, že by ses odstěhoval? - no jako momentálně právěže kdyby to šlo, tak bych se odstěhoval okamžitě - a co ti brání? - ale ne sám, jako s přítelkyní - myslíš, že bys to sám nezvládl? - no, vzhledem k tomu, že samoty za těch 7 let temna jsem měl dost, tak jenom po týhle stránce ne a navíc já mám problémy s takovejma obyčejnejma věcma jako jít nakoupit a chodit někde po obchoďáku mezi těma lidma a hledat tam milion věcí a tak a navíc finančně bych to určitě nedával vzhledem k tomu, že nejsem schopnej nebo necítím se k tomu jít pracovat tak jako nevim, asi, asi, asi z tohohle důvodu ... - tam jsi psal, že nemáš rád vánoce ani silvestra, má to nějaký důvod? - no vánoce kvůli tomu, že táta prostě, když dřív hodně pil, teď už se dost omezil a když už o tom mluvím, tak, tak spoustu věcí co udělat nebo naopak udělat měl tak nedělal, ale tak to už jsem mu odpustil ale měl jsem s tím taky velký problémy, protože jsem ho hodně nenáviděl, teď už k němu mám aspoň neutrální vztah a odpustil jsem mu to tak on prostě když dřív pil, tak vždycky udělal nějakej bordel před vánocema jsme třeba 3 dny před vánocema měli, on chodí na volejbal a měli od volejbalu vždycky nějakou akci, tak se opil a udělal bordel a byly celý vánoce zkažený a další věc jakože o těch vánocích a silvestru jsem si jakoby když už jsem byl starší tak 14 a víc uvědomoval, že jsem sám a že nikoho nemám a když jsem viděl ty lidi okolo, že někoho mají a navíc jsem miloval tu kamarádku a věděl jsem, že ona s někým je, tak to úplně jako to a v téhleté době jsem si to jako vždycky uvědomoval víc než, víc než tu zbylou část roku a silvestr navíc jako taky teď už navíc kvůli tomu že nepiju a dřív jsme jezdili na chaty a vždycky koupil sud a takhle a taky se tam chlastalo a už nějak nepociťuju prostě potřebu se nějak na silvestra opít tak to slavit jen tak z povinnosti, že je silvestr - dobře - ... my to máme s přítelkyní tak ňák jako nastejno jako když chceš dát někomu dárek, tak k tomu nepotřebuješ příležitost jako je svátek, narozeniny, vánoce a když si chceš udělat hezkej večer, nemusíš si ho udělat jenom na silvestra - jsem tam četla
110
že jsi tam vlastně myslím vyráběl nějaký vlastnoruční dárek - no jako snažím se, ale vzhledem k tomu, že nejsem nějak extra manuálně zručnej nebo spíš vůbec nejsem manuálně zručnej a nemám ani nějaký jakoby nadání, tak je to spíš jako většinou něco najdu na netu a ňák obkreslím a něco z toho vyplyne vždycky a snažím se no občas jako něco takhle udělat jako vlastnoručně, ale nejsem v tom zdatnej no - tak ale určitě to potěší no, to asi jo, no - no tak já si myslím, že jsme se dotkli všeho, co jsem potřebovala, ty bys třeba chtěl ještě něco dodat? - ... no já bych asi dodal to, že se bojim, že, že nebudu schopnej pracovat nebo jen velmi omezeně bude pravděpodobně doživotně, dokonce na to mám teďka momentálně nějakej, no absolvuju tu žádost o invalidní důchod 3. stupně tak na to mám i papíry napsaný jako od odborníků a ještě bych dodal jednu věc, že bych si strašně přál bydlet prostě s přítelkyní a tak ňák jako prožít ten zbytek života v klidu a nemít ty, ty sebevražedný tendence a nevrátit se k alkoholu a k trávě a těmhle věcem - a děti chcete mít nebo? - ne - nechcete?- ne, jsme oba, oba jako když už jsme ten vztah začínali jsme se oba shodli, že děti nechceme mít, už jenom z toho důvodu, že přítelkyně je depresivní, sice momentálně je jí líp, ale nevíme, kdy se to vrátí a já jsem maniodepresivní a máš tam velký procento šancí, že to dítě bude něco takovýho taky mít to je důvod, druhej důvod je ten, že jsme oba hodně pohodlný a nejsme schopný a ochotný se vdát i osobní svobody, což se týká kompletně úplně všeho, protože když se ti narodí dítě, tak se ti převrátí život naruby, od vstávání až po cokoliv jinýho a já si prostě nedokážu představit, že bych bral svoje prášky a ráno v 6 vstával a vzhledem k tomu, že bych nepracoval, tak bych byl na mateřský asi já a staral se celý den o dítě a taky takovej pocit mám jakože tady do tohohle světa ani dítě provázet a přivýst nechci, mě se prostě nelíbí moc jako ten svět teďka takovej jakej je, jako před 30 lety to bylo horší za komunismu, ale ani teď to není žádná výhra pro mladý lidi a když nemáš bohatý rodiče nebo známý, nebo,nebo něco takovýho tak málokdo dosáhne něčeho pořádnýho - takže asi nejsi moc rád, že žiješ na tomhle světě mi to tak zní - no rozhodně ne, jako já se tady necítím v tomhle ovzduší, jaký je v český republice a celkově na světě, obzlášť jak se teďka začala rozmáhat ta globalizace a ty obchoďáky a všechno ... jako zas jsem hodně rád za internet, že ten mě vlastně, vlastně pomohl najít veškerý moje vztahy a i když předchozí dopadly zrovna špatně, tak jsem se z nich aspoň v něčem poučil a něco mi ukázaly a doufám, že teďka už mám tolik zkušeností, že, že z mý strany neudělám nic špatně, abych ten vztah momentální zkazil, že si myslim, že ta přítelkyně, kterou mám teďka je ta pravá osoba jako na celej život, to tak člověk prostě vnitřně pozná to cítíš a vzheldem k tomu, že to právě není takovej ten vztah, že bysme se seznámili někde v hospodě a začali spolu chodit, ale že jsme spolu předtím kamarádili a věděli jsme o sobě hodně a teďka ještě víc tak se mi jakoby ten pocit spíše umocňuje a neříkám, že ten vztah je bezchybnej a dokonalej protože to není nikdy nic, taky jsme měli prostě problémy a, a hádali jsme se a nerozuměli jsme si v něčem, ale naštěstí, přítelkyně je taková, že většinou buďto já nebo ona dokážeme za sebou přijít a nějak se domluvit, že tam nechybí právě ta komunikace, což je důležitý a že mezi sebou nestavíme takový ty stropy, nebo stropy, stěny spíš jako nevyřešenejch problémů, že vždycky to, co se děje tak se to prostě během nějaký doby vyřeší a nenechává se to prostě stát, aby se to nakupilo a pak jsme se třeba kvůli tomu rozešli, což je vlastně úplně o hodně jiný vůči těm
111
předchozím vztahům a další věc jiná je ta, že, že přítelkyně mě všude sebou chce, kdežto v těch předchozích vztazích ony mě jako nikam sebou nechtěly ... - proč si myslíš, že tě sebou nechtěly nebo takovej pocit nebo? - to nebyl pocit, to byla realita, prostě, ta přítelkyně z Plzně, ta jela třeba na koncertech se svou sestrou a když jsem se nabídl, že bych jel s nima nebo že bych přijel a jel s nima, tak mi řekla že ne radši, že pojede s ní a když jsme třeba šli po městě tak to ona ani nechtěla, abych jí držel za ruku a protože jsem to tam neznal, tak jsem za ní běhal jak pejsek ... ta předchozí to bylo ještě těžší v tom, že tam byl nějakej hlubší problém, pravděpodobně v její rodině nebo v ní, nebo celkově na kterej jsem já nestihl za těch několik málo měsíců co jsme spolu chodili přijít a nevím, jestli ona bude vůbec někdy schopná mít nějakej normální vztah, že si myslím, že tam došlo k nějakýmu zneužití od někoho nebo něco takovýho podle toho jejího chování tomu to hodně nasvědčovalo jako anebo měla prostě nějakou poruchu osobnosti nebo něco takovýho -dobře, tak já ti děkuju za rozhovor , mám vše co jsem potřebovala- není zač, jsem myslel, že to nezvládnu. Příloha č. 3 Email od Filipa Ahoj Dagmar, ještě jsem si vzpomněl (i když nevím, zda ti to k něčemu bude), že jsem ti k tomu závěru, jak jsi se ptala, zda chci něco dodat, asi neřekl dost podstatnou věc. Je to to, že tento vztah, co mám teď, cítím jako vztah životní a že pokud bych ho ztratil, hrozilo by u mě velmi vysoké procento sebevraždy nebo minimálně pokusu o ní (i když, když už bych to dělal, udělal bych to pořádně, žádné pokusy abych na sebe jen upozornil by se rozhodně nekonaly). Ale přítelkyni by z toho nikdo nemohl vinit, kdybychom se rozešli a já se zabil, protože to se prostě v životě stává a ta smrt by bylo jen a jen moje rozhodnutí. A taky bych ji tím nikdy nevydíral, že bych ji říkal, že když se se mnou rozejde, zabiju se. A ještě jednu věc, že to, že ten pokus o sebevraždu za sebou mám, ve mě něco zřejmě navždy zlomilo a to bohužel v negativním slova smyslu. A je to to, že jsem sobecký, co se téhle věci týká a pokud bych se sám rozhodl, ať už by to bylo za jakýchkoliv okolností, udělal bych to a nemyslel na rodinu, na nikoho. Nevím, zda ti to nějak pomůže, ale odpoledne jsem si na to nevzpomněl a myslím, že to je dost důležité, tak se ti to info bude třeba hodit. A děkuji za milé odpoledne a občerstvení. Rád(i) se s tebou zase někdy uvidím(e). Pa. F.
112
