MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra speciální pedagogiky
Vzdělávání Romů v České republice se zaměřením na první stupeň základní školy Bakalářská práce
BRNO 2009
Vedoucí práce:
Autor práce:
Mgr. Ema Štěpařová
Lenka Sládečková, DiS.
Prohlašuji, že jsem tuto práci zpracovala samostatně, a že jsme v seznamu literatury uvedla všechny prameny, z nichž jsem pro tuto práci čerpala.
Místo a datum: ……………………
Podpis……………………..
Děkuji všem, kteří mě při psaní této práce inspirovali a povzbuzovali. V první řadě patří velký dík vedoucí mé bakalářské práce Mgr. Emě Štěpařové za rady, trpělivost a potřebné odborné konzultace. Dále Mgr. Ing. Jiřímu Rousovi a dalším zaměstnancům Dětského domu Zábrdovice, učitelům a pedagogickým asistentům za povzbuzování a neocenitelnou pomoc.
Obsah Úvod ...………………………………………………………………………….
5
A) Teoretická část 1. HISOTRIE ROMŮ …………………………………………….………....
7
1.1. Příchod Romů na české území a jejich usazování ……………......
7
1.2. Romové po roce 1918 ……………………………………..………...
8
1.3. Romové po roce 1989 …………………………………………..…...
9
1.4. Romové po roce 1989 u nás …………………………………..…….
10
2. VZDĚLÁVÁNÍ ROMŮ DNES ………………………………………..…
12
2.1. Romové a vzdělávání v minulosti ………………………………….
12
2.2. Současný stav problematiky vzdělávání Romů …………….….…
12
2.3. Romové od „MŠ po VŠ“ ……………………………………………
13
3. ROMŠTÍ ŽÁCI NA PRVNÍM STUPNI ZŠ …………………………..…
15
3.1. Faktory ovlivňující vstup dítěte do ZŠ……………………………..
15
3.2. Spolupráce školy s rodinou ……………………………………...…
20
3.3. Motivace romských dětí ke vzdělání ………………………..……..
21
3.4. Úspěšnost romských žáků na prvním stupni ...……………..……..
22
3.5. Specifika výuky romských žáků ………………………..……...…..
25
B) Praktická část 49 4. VÝZKUMNÁ ČÁST……………………………………………………… 26 4.1. Metodologie výzkumného šetření ………………………………….
26
4.2. Metodologie výzkumného šetření …...……………………………..
26
4.3. Dotazníkové šetření ………………….……………………………..
26
ZÁVĚR…………………………………………………………………….……
44
SHRNUTÍ …………………………………………………………………...…
46
RESUMÉ ………………………………………………………………..…...…
47
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY …………………………………..……
48
SEZNAM PŘÍLOH ……………………………………………………………
50
ÚVOD Jako téma mé bakalářské práce jsem si vybrala „Vzdělávání Romů v ČR se zaměřením na první stupeň ZŠ“. Tímto tématem se již zabývalo mnoho odborníků i studentů, protože se jedná o velmi aktuální a vážnou otázku. V centru pozornosti státní koncepce řešení tzv. romské otázky leží vzdělanost a zaměstnanost. Tyto dvě skutečnosti jsou velmi úzce propojeny. V literatuře se opakují některé údaje, na základě nichž se vzdělávání Romů řeší. V mé práci se zabývám těmito východisky s ohledem na oblast tzv. brněnského Bronxu, ve které již šest let pracuji. Tato oblast je důvěrně nazývána „Kalo foros“, tedy Černé město, a je vymezeno přibližně těmito ulicemi Cejl, Milady Horákové a Vranovská s blízkým okolím. Vzdělávání Romů v této oblasti je zajištěno převážně školami ZŠ Vranovská, ZŠ Merhautova, ZŠ 28. října, její odloučené pracoviště ZŠ Stará, ZŠ Sekaninova (bývalá Zvláštní škola) v Brně. V práci jsem se zaměřila na přístup Romů ke vzdělání, nejvýraznějšími faktory ovlivňující vzdělávání Romů, motivaci těchto dětí ke vzdělávání a jejich úspěšnost. Vzdělávací instituce, které běžně navštěvují děti majoritní společnosti, nejsou vždy přizpůsobeny romské komunitě. Setkat se můžeme i s nedostatečnou přípravou pedagogů, či jejich předsudky a stereotypy vůči romské komunitě. Jedním ze záměrů bylo poukázat na všechny tyto faktory, které jsou ve velké většině zakořeněny v minulosti Romů a postojích majoritní společnosti vůči této minoritě. Mezi cíle jsem si stanovila analyzovat, do jaké míry se tyto faktory mohou podílet na současném stavu vzdělanosti romské komunity a pokusit se nastínit možnosti, jak současný stav zlepšit. V praktické části jsem se zaměřila na přístup rodičů těchto dětí ke vzdělání z pohledu učitelů. Zda své děti podporují a zajišťují jim odpovídající podmínky, jaká je spolupráce se školou a v čem vidí učitelé největší problémy a nedostatky. Vzdělání je velmi důležitým faktorem při získávání zaměstnání. V případě Romů je možnost získat zaměstnání ovlivněna nejen nedostatečným vzděláním, ale i postojem majority k této komunitě. Romské dítě má v našem vzdělávacím systému ztíženou výchozí pozici už jen tím, že v rodině nemá mnohdy dostatek pozitivních vzorů, odlišným hodnotovým
5
systémem atd. Právě odlišnými hodnotami, kulturou a tradicemi je tato komunita specifická. Její situace koření v romské historii, a proto jí věnuji celou jednu kapitolu. Existuje již mnoho názorů jak tuto situaci změnit, ale převážná většina z nich, zůstává jen ve formě teorií, nikoliv v podobě praktických změn. Ojedinělé případy škol skutečně přizpůsobených vzdělávání romských žáků jsou sice mediálně dobře známé, ale na plošnou realizaci podobných zařízení se nedostává finančních prostředků. Navíc se názory na některé podstatné prvky takové koncepce natolik liší, že i některé dobře míněné a fundované pokusy končí nařčením ze segregace a diskriminace. Otázka vzdělávání Romů je velmi aktuální a rozsáhlá. Proto jsme se rozhodla zabývat se jí v mé bakalářské práci. Pokusila jsem se ověřit či vyvrátit fakta uváděná v literatuře. Také jsem se pokusila zabývat se touto problematikou z pohledu učitelů, a to hlavně v praktické části.
6
A) Teoretická část 1. HISTORIE ROMŮ 1.1. Příchod Romů na české území a jejich usazování
Na území střední a západní Evropy se objevili Romové pravděpodobně již ve 13. – 14. století, nejstarší nezpochybnitelné zmínky jsou však až z 15. století. „Za první zmínku o Romech v českých zemích je v mnoha případech považován zápis v Dalimilově kronice z roku 1314. Nezpochybnitelnou zmínkou o Romech v českých zemích je zápis v popravčí knize pánů z Rožmberka z roku 1417. Další zmínky se pak týkají roku 1418 z oblasti Znojma a Chebu.“1 Další zprávy pak následují až v roce 1481 o Romech, kteří se utábořili v Praze na Novém Městě. Důležitá je účast Romů v protitureckých válkách v době vlády králů Matyáše a Vladislava. Za vlády Matyáše se jejich postavení velmi zlepšilo, a to jak hospodářské, tak sociální. Ale i přes toto zlepšení se vyskytovaly útoky občanů směřované proti nim. Jejich hromadné pronásledování v Evropě začalo již v 16. století a české země nebyly výjimkou. „V roce 1538 vydaly moravské zemské sněmy nařízení o „výhostu“ Romů a Ferdinand I. dokonce nařídil v době své vlády, v letech 1545 – 1549, nejen vyhoštění Romů, ale i odevzdání všech zbraní, které vlastnili.“2 K opětovnému zhoršení jejich postavení došlo v průběhu konce 17. století a v první polovině 18. století. Roku 1697 vydal Leopold I. patent, podle kterého mohl kdokoliv zcela beztrestně Romy zabít, a tím je postavil zcela mimo právní ochranu. Počátkem 18. století byly instalovány varovné tabule na hranicích s vyobrazením trestů pro Cikány „vluzující se“ do českých zemí. Pro muže byl určen trest oběšení, pro ženy pak uříznutí ucha a veřejné zmrskání. Při opětovném zadržení platil i pro ženy trest smrti oběšením. Od 40. let 18. století byly jako trest ukládány nucené práce na stavbách pevností. Děti se rodinám odebíraly a byly dávány na výchovu do poddanských rodin. Většina těchto procesů se uskutečňovala v Čechách. Morava byla v tomto směru pro Romy přijatelnější. Na počátku 18. století se na Moravě objevili nejen Romové pronásledovaní, ale i tzv. Romové tolerovaní. Na tyto Romy se represivní nařízení nevztahovala, ale měli zakázáno používat romštinu a nosit typické romské oblečení. 1 2
DANIEL, B. Dějiny Romů. Vydavatelství UP. Olomouc: 1994. s. 39. DANIEL, B. Dějiny Romů. Vydavatelství UP. Olomouc: 1994. s. 74 – 75.
7
„Za vlády Marie Terezie a Josefa II. se v Uhrách objevily pokusy o úředně nařízené usazení Romů. Tato nařízení však platila především v Uhrách a v českých zemích se týkala pouze Moravy. V roce 1773 vzniklo nařízení, podle kterého se Romové měli stát rolníky.“3 Za Josefa II. vyšla nařízení, která ustanovovala úřední usazování Romů na územích patřících církvi. Podle přijatých opatření měli být Romové tedy usídleni přímo ve vsích a obyvatelé je již nesměli nazývat Cikány. Těmto Romům byla následně změněna i jejich romská příjmení, měli zakázáno mluvit romsky a nosit typický romský oděv. Děti byly mezi sedmým a dvanáctým rokem dávány na převýchovu do neromských rodin. V průběhu 19. století byli Romové trestáni hlavně tehdy, když porušili nařízení o tuláctví a potulce. Od poloviny 19. století se objevovaly snahy o spontánní usazování. Toto usazování probíhalo i přes odpor místního obyvatelstva a často vedlo k pogromům. „Na jihovýchodě Moravy tak začaly vznikat velké cikánské tábory. Ty byly však krajově omezeny. Největší osady vznikly v Luhačovicích, Strážnici, Brně – Černovicích atd. V Čechách k usazování Romů nedocházelo.“4 Na počátku 20. století tak na Moravě žili Romové již převážně usazeni v osadách, kdežto Romové v Čechách stále kočovali.
1.2. Romové po roce 1918
Vznik Československé republiky roku 1918 přinesl sice mnohé změny, ale pro Romy se z počátku nic podstatného nezměnilo. Počátkem dvacátých let se začaly objevovat četné petice venkovských obcí, které žádaly přijetí zákona omezujícího pohyb Romů. „Petice nakonec vyvolaly nejen soupis Romů, jehož výsledky byly značně podhodnoceny, ale i přijetí zákona o potulných Cikánech. Zákon se vztahoval nejen na kočovné Romy, ale i tuláky a „osoby žijící po cikánském způsobu“. Zákon umožňoval státní správě vyhlásit zákaz vstupu těmto osobám na určité území.“5 Na druhé straně byla první republika dobou, kdy někteří Romové získali střední i vysokoškolské vzdělání. „V roce 1926 byla založena první škola pro romské děti
3
DAVIDOVÁ, E., Cesty Romů – Romano drom.. Vydavatelství UP. Olomouc: 2000. s. 190. ŠIŠKOVÁ, T. ed., Menšiny a migranti v České republice. Portál. Praha 2001. s. 101. 5 DANIEL, B. Dějiny Romů. Vydavatelství UP. Olomouc: 1994. s. 125.
4
8
v Užhorodě, kterou si postavili samotní Romové. Otázkám spojeným se životem Romů se začali věnovat někteří čeští vzdělanci. I přes diskriminující zákon o potulných Cikánech a další zákonná opatření byla zřetelná postupná integrace Romů do společnosti, jež začala už v 19. století.“6 V tomto období žilo na území Československé republiky několik skupin Romů. Největší skupinu tvořili tzv. slovenští Romové, dále zde byly skupiny maďarských Romů, českých Romů, německých Romů – Sintů. Nejmenší skupinu tvořili olašští Romové. Během druhé světové války začali fašisté Romy vyhlazovat. Kolem 300 000 z okupovaných území zemřelo v koncentračních táborech. „Ze 7 000 Romů žijících před válkou v České republice zemřelo v koncentračních táborech přibližně 6 000.“7 „V době komunismu se na našem území musely romské rodiny povinně usídlit. Započala řízená migrace. Romům nebyla uznána jejich etnicita, nebylo možné hlásit se k romské národnosti. Násilné usídlení mělo za následek mimo jiné i rozklad sociálních vztahů a hodnot v komunitách. Přesto v této době pozorujeme také některé pozitivní kroky – přednostní přidělování bytů, přídavky rodinám, možnost bezplatného umístění dítěte do mateřské školy, což následně vyvolalo populační explozi.“8 Podstatně se zlepšila úroveň zdravotnické péče poskytované romskému etniku. „V roce 1976 bylo přijato usnesení vlády o „snížení podílu nezdravé populace“. V jeho rámci byly vypláceny vysoké finanční odměny Romkám, které podstoupily sterilizaci.“9
1.3. Romové po roce 1989
V 90. letech 20. století se zvýšil zájem evropských institucí o problematiku Romů a to hlavně z důvodu, že ve státech střední a jihovýchodní Evropy žila většina evropské romské populace. Podmínky života této populace silně poznamenal přechod na tržní ekonomiku, který se stal příčinou masivní nezaměstnanosti a z ní plynoucích následků v sociální situaci. V západních zemích se pád totalitních režimů projevil především zvýšenou imigrací, která vedla k tomu, že otázka postavení Romů se stala otázkou celoevropskou. 6
DANIEL, B. Dějiny Romů. Vydavatelství UP. Olomouc: 1994. s. 130. DANIEL, B. Dějiny Romů. Vydavatelství UP. Olomouc: 1994. s. 133. 8 ROUS, J. Romové – vhled do problému. Kabinet MV a katedra sociální pedagogiky. Brno: 2003. s. 16. 9 DAVIDOVÁ, E., Cesty Romů – Romano drom.. Vydavatelství UP. Olomouc: 2000. s. 210.
7
9
1.4. Romové po roce 1989 u nás
Drtivá většina Romů přišla do České republiky po roce 1945 ze Slovenska. Během války totiž nacisté vyvraždili původní populaci českých a moravských Romů kromě asi 600 – 800, kteří se zachránili. „Tito Romové žili v Čechách a na Moravě již dávno před 2. světovou válkou. Skupina Romů moravských je na jižní Moravě usazena již od doby panování Marie Terezie a Josefa II.“10 Právě oni dnes patří k Romům, kteří jsou téměř plně asimilovaní. Někteří z nich zaujímají vysoké funkce a celkově představují špičku romské inteligence. Z nynějšího odhadovaného počtu 200 000 – 300 000 Romů tvoří asi 85% tzv. slovenští Romové, asi 10% tzv. olašští Romové a 5% maďarští Romové, Sintové a Romové moravští. „Většinovou společností jsou Romové vnímáni bez rozdílu jako „Cikáni“. Pod tímto pojmem si většina příslušníků majoritní společnosti představí nějaké problémy. Vzhledem k tomuto negativnímu obrazu a k historickým zkušenostem, kdy se taková data stala podkladem k diskriminaci, se v oficiálních statistikách hlásí k romské národnosti jen velmi málo Romů.“11 Při sčítání lidu v roce 2001 se k romské národnosti přihlásilo pouze 11 746 osob. Proti tomu hrubý odhad velikosti romské menšiny, vypracovaný Radou vlády pro národnostní menšiny v roce 2001, se pohybuje mezi 150-300 tisíci osob. Režim v letech 1948 – 1989 se na jedné straně postaral o zvýšení sociální úrovně romských rodin, na straně druhé však požadoval, aby se Romové vzdali své národnostní identity. Rozvoj romského hnutí proto nastal až v době, kdy byla romská národnost oficiálně uznána, tedy po roce 1989. „V letech 1990 – 1992 bylo založeno mnoho romských sdružení, ale pouze některá z nich zůstala nadále aktivní.“12 „Rozdělení federace na Českou a Slovenskou republiku přineslo komplikace Romům žijícím v České republice, kteří se narodili na Slovensku. Podle Zákona č. 40/1993 Sb. o nabývání a pozbývání občanství České republiky si museli zažádat o občanství.“13 Mnozí Romové však o tomto zákoně nevěděli a nyní se otázka jejich občanství řeší už jen velmi obtížně. Po roce 1990 se také začaly výrazně projevovat různé rasistické skupiny. Během první poloviny 90. let bylo zabito z rasistických pohnutek několik desítek Romů. 10
KOLEKTIV AUTORŮ. Odborný seminář – práce s romskou mládeží. 2001. s. 29. [cit. 6. 3. 2009] Dostupné na http://skola.romea.cz/cz/index.php?id=historie/11. 12 [cit. 6. 3. 2009] Dostupné na http://skola.romea.cz/cz/index.php?id=historie/11. 13 KOLEKTIV AUTORŮ. Odborný seminář – práce s romskou mládeží. 2001. s. 17. 11
10
Romskou populaci také citelně zasáhla privatizace průmyslu. Romy, kteří byli ve většině případů nekvalifikovaní, propouštěly podniky jako první. Přestože diskriminace v zaměstnání oficiálně neexistuje, vedou postoje zaměstnavatelů v řadě regionů k nezaměstnanosti přes 70% Romů. „V dubnu roku 1991 bylo v Brně zřízeno Muzeum romské kultury. Bylo založeno Společností odborníků a přáteli Muzea romské kultury.“14 Ti jej založili za účelem podpory národnostního uvědomění Romů a také jako místo, kde se majorita může seznámit s historií, kulturou a životem Romů. Staletí pronásledování a utiskování stále více posilovalo v Romech pocit beznaděje a strachu. Pro mentalitu kočovníků a ještě víc pro mentalitu uprchlíků je typické vyhýbání se překážkám, protože nemají šanci zvítězit nebo se ubránit, vždy jsou v nevýhodě, v menšině. Nežili pro budoucnost, ale pro současný moment, stali se silně závislými na svých rodinách, které pro ně byly jedinou jistotou. Všechny tyto pocity se přenášely z generace na generaci a i dnes se u nich velmi silně projevují. V minulosti právě kvůli stálému pronásledování jim vzdělání nebylo nic platné. Protože pronásledování bylo schvalováno státní mocí, začaly se u nich projevovat již v minulosti silné negativní postoje ke všem státním institucím, které přetrvávají dodnes. Také škola jako součást státního systému se vnímá negativně, vyvolává obavy nebo pocit něčeho omezujícího. Klade těžko splnitelné a těžko pochopitelné požadavky a jejich splnění často vynucuje.
14
DAVIDOVÁ, E., Cesty Romů – Romano drom.. Vydavatelství UP. Olomouc: 2000. s. 226.
11
2. VZDĚLÁVÁNÍ ROMŮ DNES 2.1. Romové a vzdělávání v minulosti
„Povinná školní docházka pro romské děti platila už za první republiky, ale za její neplnění nebyli rodiče nijak trestáni. K dětem, které do školy docházely, se v mnoha případech chovali tak, že jejich školní práce a výuka nemohla mít žádné výsledky.“15 Situace se změnila až nástupem komunismu. Nedodržování povinné školní docházky a časté absence přestaly být tolerovány. V rámci „asimilace cikánů do společnosti“ bylo rozhodnuto o začleňování romských dětí do majoritní společnosti již od mateřských škol. Neplnění povinné školní docházky pak bylo trestáno nejen pokutami a policejními zákroky ale i odebíráním dětí do výchovných ústavů a soudními procesy s rodiči. Přes všechna tato represivní opatření se vztah většiny Romů ke vzdělání nezlepšil a nepřiměla je změnit vztah ke školní výchově jako takové.
2.2. Současný stav problematiky vzdělávání Romů
„Bohužel,
řadoví
Romové
nepřipisovali
a
dodnes
nepřipisují
školnímu
„gádžovskému“ vzdělání velký význam. Potřeba vzdělání stojí v jejich hodnotovém žebříčku hluboko pod materiálními hodnotami. Z toho plyne, že hlavní podmínkou školní úspěšnosti romských občanů je jejich vlastní zaujetí pozitivního přístupu ke vzdělání.“16 „Právě oblast vzdělání se zdá být klíčem pro změnu společenské pozice romské komunity. Může znamenat zásah do formování postojů mladé generace. Z tohoto pohledu se jeví nutné a nezbytné zařadit tuto problematiku jako součást profesního vybavení učitelské veřejnosti, včetně studentů učitelských směrů.“17
15
HEJKRLÍKOVÁ, J. Vzdělávání romským dětí v ČR. [cit. 5. 1. 2009] Dostupné na www.tolerance.cz/kurzy/hejkrlikova.doc. 16 KOVAŘÍKOVÁ M. A KOL. Pedagogicko-psychologická problematika romských žáků ve vztahu k jejich školní úspěšnosti. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: 1998. s. 13. 17 KOVAŘÍKOVÁ M. A KOL. Pedagogicko-psychologická problematika romských žáků ve vztahu k jejich školní úspěšnosti. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: 1998. s. 3.
12
Představitelé různých sdružení Romů a iniciativ se shodují v tom, že mezi hlavní problémy romské minority patří nedostatek vzdělání. A právě vzdělání považují za hlavní předpoklad pro úspěšnou integraci romské minority do majoritní společnosti. Avšak někteří Romové, kteří již dosáhli vyšší životní úrovně a jsou integrování do majoritní společnosti, a tudíž by mohli motivovat a jít příkladem ostatním Romům, mají spíše tendenci se od romské minority distancovat. Nesmíme ale opomenout na vysokoškolsky vzdělané Romy, kteří se velmi aktivně angažují v romské problematice.
2.3. Romové od MŠ po VŠ
Výchova v romské rodině zpravidla není dobrou přípravou pro školu. Dítě mnohdy nezískává zkušenosti s hračkami, knížkou, pastelkami, omalovánkami, hádankami a jinými činnostmi rozvíjejícími potřebné schopnosti a dovednosti. „Slabý školní prospěch mnoha romských dětí lze zčásti vysvětlit nejen nedostatečnými schopnostmi, nýbrž přímo odporem k tomu typu vzdělávání, jež předává naše škola a jež je v romské komunitě málo ceněno. Často vzhledem k tomu, že většina romské komunity patří k nejnižší sociální vrstvě, která cení jiné znalosti, dovednosti a postoje než střední a vyšší vrstva, jimž je naše škola přizpůsobena. Romské děti bývají živější, temperamentnější, hůře se ukázňují, vykřikují atd. Také se hůře soustředí, mívají slabou úmyslnou pozornost. Potřebují častější přestávky, při nichž si mohou zacvičit, zakřičet či zazpívat. Při výuce jim vyhovuje dramatizace a technika hraní rolí.“18 Jako problém dnešní doby může být považována skutečnost, že předškolní zařízení navštěvuje malá část romských dětí v porovnání s dětmi majoritní společnosti. „Rodiče byli dříve zvyklí na bezplatnou péči a nejsou ochotni na docházku svých dětí do mateřské školy přispívat.“19 Dalším důvodem je skutečnost, že rodiče necítí potřebu posílat své děti do MŠ. Pro některé rodiče se jeví jako problém i pouhá skutečnost dítě ráno do školky dovést a odpoledne si je vyzvednout.
18 19
ŘÍČAN P. S Romy žít budeme – jde o to jak. Portál. Praha: 1998. s. 112. BALVÍN, J., A KOL. Společně (Spolu s Romy k multikulturní výchově ve školství). Hnutí R. Ústí nad Labem – Brno: 1997. s. 70.
13
„Bez řádné předškolní přípravy má romské dítě jen velmi malou šanci uspět na základní škole, což se projeví již v první třídě.“20 Přípravné třídy neboli nulté ročníky jsou určeny dětem předškolního věku ze sociokulturně znevýhodněného prostředí. Dítě se zde adaptuje na školní prostředí a zvyká si na určitý řád. Náplň těchto ročníků se velmi podobá náplni posledního ročníku mateřské školy. Přípravné třídy jsou zřizovány převážně v regionech s větším počtem Romů či jiných osob sociokulturně znevýhodněných. V přípravných třídách je většinou deset dětí, což umožňuje větší individuální péči ze strany učitelek. Tento ročník dětem nepředává látku první třídy, ale rozvíjí jejich základní dovednosti a schopnosti, aby byly na školu lépe připraveny a mohly tedy nastoupit na základní školu bez větších rozdílů od ostatních dětí. Bohužel docházka do přípravné třídy není závazná a rodiče tedy nemají povinnost své děti do školy posílat, čehož často využívají hlavně v případě, že se škola nenachází v těsné blízkosti jejich bydliště a museli by dítě do školy každý den vodit a odpoledne si je vyzvednout. Přestože nikdy nebylo řečeno, že jsou tyto třídy určeny pouze romským dětem, i tvoří v nich tyto děti někdy až 100% žáků. Přípravné třídy jsou podle některých odborníků jakýmsi provizorním řešením realizovaným z důvodu, aby vyrovnaly určitý dluh vůči romským dětem. „Až 42% romských dětí je i dnes vzděláváno ve zvláštních školách (nyní Základní škola praktická)“21, které jsou podle zákona určeny pouze dětem „s takovými rozumovými nedostatky, pro které se nemohou s úspěchem vzdělávat v základní škole.“22 Častou příčinou neúspěchu romských dětí na základní škole není mentální retardace, jak se většinou učitelé či majoritní společnost domnívá, ale sociální zanedbanost.
20
BALVÍN, J., A KOL. Společně (Spolu s Romy k multikulturní výchově ve školství). Hnutí R. Ústí nad Labem – Brno: 1997. s. 60. * Vyhláška 73/2005 Sb. název „Zvláštní škola“ nepoužívá a pro školu s podobným charakterem navrhuje název „Základní škola praktická“. Řada škol má dosud ve zřizovací listině název „Zvláštní škola“ a do závazného vyřešení této otázky ho bude užívat.. 21 KOLEKTIV AUTORŮ Odborný seminář – práce s romskou mládeží. 2001. s. 47. 22 Školský zákon č. 29/1984 Sb.
14
„Zkušenosti s dětmi minoritních kultur zemí západní Evropy ukazují, že je nutné přizpůsobit školní vzdělávání jejich vlastní kultuře a není nutné zakládat speciální třídy nebo školy.“23 Střední školu navštěvuje jen něco málo přes 2% romské mládeže. Častým důvodem je nejen nezájem o vzdělání, ale i fakt, že dítě, které projde zvláštní školou, není dostatečně připraveno na přijímací zkoušky na SŠ ani případné další studium. Penzum znalostí žáka 9. třídy zvláštní školy neodpovídá často ani znalostem žáka 7. třídy základní školy. Z tohoto důvodu byly vytvořeny programy na podporu rostoucího počtu Romů studujících střední školu. Stejně jako pro střední školy, tak i pro dostupnost vysokoškolského vzdělání Romům byly zavedeny podpůrné programy pro zvýšení počtu Romů studujících na vysoké škole. Pro mnohé Romy jsou ale „vzdělaní“ Romové horší než gadžové, neboť se začínají od „svého etnika“ distancovat. „Velmi pozitivním faktem je, že v současné době studuje na vysokých školách již několik desítek Romů.“24 Toto číslo bude v budoucnosti jistě stále stoupat. Tito Romové by pak neměli mít v České republice žádné problémy, pokud by se podařilo odbourat diskriminaci a rasismus, což ale ukáže až čas.
23
KOVAŘÍKOVÁ M. A KOL. Pedagogicko-psychologická problematika romských žáků ve vztahu k jejich školní úspěšnosti. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: 1998. s. 13. 24 [cit 6. 3. 2009] Dostupné na http://skola.romea.cz/cz/index.php?id=historie/14.
15
3. ROMŠTÍ ŽÁCI NA PRVNÍM STUPNI ZŠ Oproti základní škole praktické (dříve zvláštní škole) navštěvuje školu základní jen malé procento romských žáků a tento počet se v průběhu školní docházky ještě sníží v důsledku přeřazování těchto žáků na základní školu praktickou, případně na základní školu, která je v téměř 100% „romská“ a jejíž nároky na žáky jsou nižší. Vyšší úspěšnost na základní škole je u romských dětí, které prošly nultým ročníkem a mateřskou školou.
3.1. Faktory ovlivňující vstup dítěte do ZŠ •
Přístup ke vzdělání
Důležitým ovlivňujícím faktorem je samotný přístup Romů ke vzdělání. Děti často vyrůstají v rodině, kde již od malička nejsou ke vzdělání vedeny. Je jím neustále opakováno, že vzdělání jim stejně k ničemu není a nebude. Proto nelze očekávat žádnou převratnou touhu těchto dětí vzdělávat se. Probudit v nich poznávací dychtivost se jeví jako ústřední a zatím nevyřešený problém. „Škola je Romy chápána jako „bílá“, víceméně represivní instituce. Romové k ní mají apriori nedůvěru a ta se přenáší na děti.“25 „Romové cení vzdělání mnohem méně než majoritní společnost.“26 Nebylo jim nic platné za dávných časů na kočovném voze, stejně jako v osadě nebo za komunismu. •
Předškolní příprava
Dalším faktorem je skutečnost, že jen málo romských dětí projde mateřskou školou. Dítě tak nezískává potřebné základní zkušenosti, schopnosti a dovednosti, neumí zacházet s knihami, nezná barvy, měsíce, mnohdy ani svoji adresu, chybí potřebná slovní zásoba. Jemná motorika je velmi oslabená, stejně tak zraková diferenciace, paměť, předčíselné představy, vnímání počtu, atd. Do školy tedy přichází pouze se zkušenostmi ze života v rodině, ty jsou však nedostatečné pro úspěch dítěte ve vzdělávacím systému. Ve škole se pak setkává s neznámým, cizím a často nepřátelským prostředím, kterému musí čelit samo bez pomoci rodiny, na níž bylo do té doby závislé. 25 26
ŘÍČAN, P. Romy žít budeme – jde o to jak. Portál. Praha: 1998. s. 105. BALVÍN, J., A KOL. Společně (Spolu s Romy k multikulturní výchově ve školství). Hnutí R. Ústí nad Labem – Brno: 1997. s. 59.
16
Dítě není zvyklé na pevný denní režim a aktivity vyžadující soustředění po delší dobu. Neumí se samo rozhodovat a zodpovídat samo za sebe. •
Domácí prostředí
„Určitým ovlivňujícím faktorem je i prostředí, v němž má dítě absolvovat přípravu do školy. Pro většinu dětí je to prostředí neinspirativní, deprimující a nemotivující.“27 Mnohé děti nemají na učení klid ani svoje vlastní pracovní místo, vybavené pouzdro, potřebné pomůcky. V rodině často chybí schopnost nebo ochota pomáhat dítěti se zvládnutím školní látky. Rodiče často probírané látce nerozumí, nepodpoří tedy dítě v domácím úkolu a dítě úkol často odbude, protože když to neumí rodiče a nepomohou mu, proč by se snažilo. Mnohdy nejde dítě do školy jen proto, že se mu nechce. Někdy se stane, že jej matka nepošle do školy jen proto, že nemá dost peněz na „pořádnou“ svačinu, školní pomůcky apod. •
Jazyková bariéra
„Vesměs se uvádí jako hlavní překážka problém jazyka a kulturního a sociálního prostředí.“ 28 Dalším poměrně známým problémem romských dětí v české škole je tedy jazyková bariéra. Např. v Brně romské děti mluví převážně romsky, některé dokonce dlouho česky vůbec nerozumějí. Starší mluví česky převážně jen tehdy, když se to od nich vyžaduje. Proti tomu v některých jiných městech romsky nemluví vůbec a česky mluví špatně. Tedy i u Romů, kteří mluví odmalička pouze česky, se můžeme setkat s agramatismy a později problémy v českém jazyce. „V českých podmínkách zřejmě nejčastěji slyší a používají romskou modifikaci češtiny (etnolekt). Ten ale není přiměřený k pochopení výkladu ve škole a znesnadňuje zvládání vyučovacího jazyka. Podle zahraničních zkušeností dosahují děti ve školách, kde se k výuce využívá také jazyk romský, znatelně lepších výsledků a později i vyššího vzdělání.“29 •
Vzdělání jako nebezpečí
Ve vzdělání dětí vidí Romové i jakési nebezpečí, na jehož základě by se jim děti mohly odcizit. Často se spokojují jen s tím, že dítě absolvuje několik prvních ročníků základní či zvláštní školy. Vědomí příslušnosti k rodině je dětem vštěpováno 27
BALVÍN, J., A KOL. Společně (Spolu s Romy k multikulturní výchově ve školství). Hnutí R. Ústí nad Labem – Brno: 1997. s. 60. 28 BALVÍN J. Výchova a vzdělávání romských žáků jako pedagogický systém, Radix. 2004. s. 59. 29 ROUS, J. Romové – vhled do problému. Kabinet MV a katedra sociální pedagogiky. Brno: 2003. s. 14.
17
od nejútlejšího věku v rámci rodinného vzdělávání a výchovy. Romská rodina si své členy velmi střeží a neakceptuje žádný vzestup jedince. V rodině je každá individuální činnost podezřelá. „Tak i záliba v učení či ve čtení nemá v rodině podporu, neboť je v ní spatřována cesta k odpadnutí od rodiny. Často uváděné posílání romských dětí vlastními rodiči do zvláštních škol je motivováno i tím, aby dítě neodpadlo od romství, tedy od rodiny.“30 Svou pozici v rodině Rom často ztrácí právě v případě, že vystuduje střední či vysokou školu, najde si trvalou práci a tím sníží intenzitu svých styků a stupeň solidarity s rodinou. Právě tito Romové, kteří se snaží něčeho dosáhnout, studují střední a vysoké školy, nejsou „běžnými“ Romy přijímáni, je jím vytýkáno, že se chovají jako gadžové apod. •
Připravenost pedagogů
Jistě lze do faktorů ovlivňujících vzdělávání Romů zařadit i fakt, že učitelé nejsou dostatečně připraveni na výchovu a vzdělávání romských dětí. „Mnohdy nemají ani základní znalosti o psychice romských dětí, prostředí, ve kterém vyrůstají, kultuře, zvyklostech apod.“31 Vše se může ještě zhoršit nevůlí, neochotou dítě pochopit a věnovat mu individuální péči vzhledem k jeho potřebám, které jsou odlišné od potřeb dětí majoritní společnosti. Bohužel se u učitelů můžeme setkat také s předsudky, které ovlivňují jejich vztah k romskému dítěti. Určitým způsobem se tak vytváří vztah nedůvěry, napětí a vzájemného odcizení. Postavení romského dítěte v českém kolektivu (xenofobie a diskriminace) Část škol s vyrovnaným poměrem romských a neromských dětí zaznamenává křiklavé případy šikany podle toho, kterých dětí je ve třídě víc. Rodiče se obávají pouštět děti do škol vzdálenějších od místa bydliště, protože by je mohl někdo napadnout. „V brněnské romské komunitě osobně setkalo s útokem skinheads 39% žen a 63% mužů. Častěji se s útoky setkávají mladí lidé než starší generace.“32 Poslední dobou se také mluví o tom, že na některých školách navštěvovaných romskými žáky i žáky majoritní společnosti, sepisují rodiče petice, aby byli třídy rozdělený na „romské“ a „neromské“.
30
SEKYT, V. Romské tradice a jejich konfrontace se současností – Romství jako znevýhodňující faktor. 2003. s. 7. 31 BALVÍN, J., A KOL. Společně (Spolu s Romy k multikulturní výchově ve školství). Hnutí R. Ústí nad Labem – Brno: 1997. s. 60. 32 Pospíšilová, H. Subkultura marginální skupiny. Absolventská práce, Kroměříž 1996, s. 67.
18
•
Odlišná motivace při dosahování cílů
Romské děti nejsou na rozdíl od dětí majoritní společnosti vedeny k individuální odpovědnosti, individuální práci a úspěchu. Vysvědčení je v mnoha rodinách bezcenný kus papíru, kterému nikdo nevěnuje pozornost. Dítě tak nemá potřebu mít co nejlepší známky, nemá důvod se dobrými známkami „chlubit“. •
Odlišné vnímání času
Romové říkají: „Čas poroučí jen gádžům“. Mnohé děti se do 12 – 13 let vůbec neorientují podle hodin. Proto častěji přicházejí do školy pozdě, zejména na odpolední vyučování. Navíc každá pravidelnost je jejich životnímu stylu cizí a vnímá se jako velmi nepříjemná. „Nejrizikovějšími obdobími, kdy romské dítě vyžaduje individuální péči, aby vyrovnalo handicap daný odlišnou hierarchií hodnot romské rodiny, odlišným životním stylem, nedostatečnými jazykovými znalostmi, nulovou předškolní i domácí přípravou jsou počátek školní docházky a přechod na druhý stupeň.“ 33 Nepříznivých faktorů ovlivňujících vzdělávání romské populace je však mnoho a těžko zmizí sami od sebe, ze dne na den. Je potřeba na jejich odstranění postupně pracovat, a to nejen z hlediska majoritní společnosti, ale i prostřednictvím rodiny a prostředí, ve kterém vyrůstají. Důležité je pracovat s dětmi již od útlého věku a snažit se působit také na rodinu dítěte. Jako velmi důležité se také jeví „objektivně posuzovat míru připravenosti romského dítěte na povinnou školní docházku: neuplatňovat testy, standardizované na neromskou populaci.“34
3.2. Spolupráce školy s rodinou
Rodiče často vnímají školu jako nepřátelskou instituci a nutné zlo. Vzdělání pro ně není nikterak důležité a tento postoj samozřejmě přenáší i na své děti. Vše se odráží nejen v přístupu ke vzdělání, ale i ve spolupráci rodiny se školou. Rodiče nevidí potřebu zajímat se o studijní výsledky dětí. Bohužel to má vliv i na záškoláctví. Rodiče děti omlouvají i v případě, že dětem se do školy nechce. Učitelé nemají šanci na rodinu působit, pokud je absence stále omlouvána, různé domluvy ani výchovné komise nemají
33 34
BALVÍN J. Výchova a vzdělávání romských žáků jako pedagogický systém. Radix. 2004. s. 64. ŠOTOLOVÁ E. Vzdělávání Romů, Grada. 2001. s. 32.
19
dlouhodobý účinek. Rodiče nemají důvěru vůči učitelům, a to vše se odráží v neochotě spolupracovat. Nesmíme však zapomenout na rodiče, kteří se o vzdělání svých dětí starají, motivují je a spolupracují se školou, třídním učitelem, snaží se ve svých dětech vzbudit touhu po vzdělání, motivují je. U rodin, které jsou označovány jako „problémové“ se bohužel setkáváme s tím prvním případem, tedy s nezájmem o školní prospěch a docházku dětí. Na třídní schůzky chodí malé procento rodičů. Romské děti navštěvující první a druhou třídu, rodiče často do školy doprovází a předpokládají tedy, že to jako spolupráce s učiteli a školou stačí. Učitelé si je tedy musí zvát mimo třídní hodiny a často tyto konzultace zasahují již do výuky. Zřejmé je, že pak i učitelé „rezignují“ na hlubší spolupráci s rodinou. Neustálé domlouvání, přemlouvání, snaha působit na ně je velmi zatěžující hlavně v případě, že tato snah nemá sebemenší výsledky. Bez spolupráce školy s rodinou nemůžeme od dítěte očekávat uspokojivé výsledky. První krok je většinou právě na učitelích. Velmi důležité je navázat s rodiči dítěte pozitivní vztah a toho lze dosáhnout v případě, že budou s rodiči jednat jako s rovnocennými partnery, mluvit s nimi nejen o záležitostech školy, ale zajímat se o rodinu dítěte jako celek, být ochotni jim pomoci i v případech jako je například složitější jednání s úřady apod., protože právě rodina udává, jaký vztah bude dítě ke škole mít. Ale vyžaduje to velmi vysoké nasazení. Případně přítomnost více asistentů ve školách, na které však není dostatek peněz. Malou ochotu rodičů spolupracovat se školou, nedostatečnou přizpůsobivost škole (nezajištění odpovídajících školních potřeb, nedostatečná pomoc s domácí přípravou atd.) by měla škola zpočátku alespoň částečně prominout, avšak s rodiči o problémech mluvit a postupně zvyšovat nároky na spolupráci. Rodiče je potřeba přesvědčit, že škola není jejich nepřítel, nechce děti odpoutat od rodiny a je ochotna akceptovat jejich zvyky. Osobně si myslím, že i návštěvy učitelů v rodinách jsou velkým přínosem. Tyto návštěvy by se však neměly konat pouze v případě, že dítě ve škole něco provedlo nebo nastal jiný problém. Důležité jsou právě návštěvy konané za účelem lepšího poznání rodiny. Veškeré tyto aktivity jsou velmi pracné a náročné a úsilí věnované přesvědčování rodičů o nutnosti vzdělání se často jeví jako marné, ale je to velmi dobrá investice do budoucna, která se jednou jistě vyplatí. Je velmi jednoduché nabádat pouze učitele k aktivitě, avšak pokud není ze strany rodiny alespoň minimální snaha navázat také spolupráci s rodinou, je vše velmi zkomplikováno. 20
„Pro navázání dobré spolupráce mezi rodinou a školou lze postupovat podle následujících témat: -
zapojení rodiny do aktivit školy
-
ověření prostředí rodiny
-
změna typu rodiny
-
komunikace s rodiči
-
návštěvy v hodinách
-
vzdělávání rodičů
-
organizování rodičovských skupin.“ 35
3.3. Motivace romských dětí ke vzdělání
Jak již bylo řečeno v kapitole 3. 1. je motivace velmi důležitým faktorem, který ovlivňuje vzdělávání Romů. Pouze menší procento romských dětí je doma výrazně motivováno ke vzdělávání. Romské děti doma většinou slyší, že vzdělání jim k ničemu není a nebude, že škola a vzdělání jsou špatné a pro ně tedy nedůležité a do jisté míry i nebezpečné. Do problematiky motivace tedy zcela jistě patří i otázka postoje romských žáků k učení a jeho cílům. „Školní vzdělanost se dostává v hodnotovém žebříčku romských žáků na nízkou úroveň.“36 „Motivace učení je jednou z nejvýznamnějších podmínek jeho efektivity. V dovednosti motivovat žáky k učení spočívá do značné míry úspěch výchovně – vzdělávacího procesu.“37 „Na průběh a výsledky učení má rozhodně větší vliv spontánní motivace.“38 V případě, že dítě není motivováno doma, je důležitá motivace ze strany školy, resp. učitele. A zde se jeví jako velmi důležitá již zmíněná spolupráce s rodinou. Pokud učitel dokáže navázat s rodinou vztah založený na vzájemné důvěře, odrazí se to i
35
KOVAŘÍKOVÁ M. A KOL. Pedagogicko-psychologická problematika romských žáků ve vztahu k jejich školní úspěšnosti. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: 1998. str. 24. 36 KOVAŘÍKOVÁ M. A KOL. Pedagogicko-psychologická problematika romských žáků ve vztahu k jejich školní úspěšnosti. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: 1998. str. 22. 37 KOVAŘÍKOVÁ M. A KOL. Pedagogicko-psychologická problematika romských žáků ve vztahu k jejich školní úspěšnosti. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: 1998. str. 21. 38 KOVAŘÍKOVÁ M. A KOL. Pedagogicko-psychologická problematika romských žáků ve vztahu k jejich školní úspěšnosti. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: 1998. str. 22.
21
ve vztahu dítěte k učiteli, který má potom větší šanci jej motivovat. Pokud však učitel dítě stále kritizuje nejen pro nesplněné úkoly, ale i nezaplacené příspěvky na školní pomůcky, špatnou spolupráci s jeho rodiči apod. vzbuzuje tím u dítěte větší odpor ke škole a tím i ke vzdělání. U romských dětí je potřeba využít častější motivace. V praxi se osvědčil princip častějšího odměňování. Nemusí se však jednat pouze o odměny hmotné, ale mnohdy stačí jen pochvala či ocenění snahy. Je potřeba dítěti ukázat, že jsme si všimli pokroku, zlepšení apod. Vysvědčení, které dítě dostává dvakrát do roka a doma není oceněno, je pro něj málo motivující. Jak již bylo několikrát zmíněno doma se dítěti vhodné motivace často nedostává, o to důležitější je žáky vhodně a často motivovat přímo ve škole.
3.4. Úspěšnost romských žáků na prvním stupni
„Na prvním stupni se často žák, přestože má omezenější schopnosti, zařadí mezi dobré žáky. Při přechodu na 2. stupeň pak vznikají problémy, protože požadavky narůstají a žáci se neumí vyrovnat s neobvyklým množstvím neúspěchů. Na prvním stupni si žáci kladou vzdálenější cíle spíše výjimečně. Proto je třeba je motivovat především krátkodobými cíli. Reakce na neúspěch se u romských žáků může projevovat různě. Např. neúspěšný žák se snaží zlehčit význam úkolu (je nesmyslný) či neúspěch prožívá jako nespravedlnost či zaujatost vůči vlastní osobě. Každá hodina učebního tématu má jasně stanovený cíl. Podmínkou pro vytváření uvědomělého vztahu k učení proto je, aby si žáci jasně uvědomili cíl své školní práce, cíl učení. Ten je však často složitý, mnohdy dětem málo srozumitelný. Při aktivaci žáků ve vyučování je žádoucí vycházet z cílů, které jsou dětem blízké a srozumitelné. Seznámení s cílem hodiny, na jejím typu a věku žáků. Nejvíce je třeba u žáků pěstovat vůli a chuť dosáhnout cíle.“39 „Významným obdobím pro rozvoj osobnosti dítěte, formování jeho postoje ke škole a ke vzdělávání je první ročník, kdy se dítě adaptuje na svou roli žáka. A již v této době se některé romské děti setkávají s traumatizujícími zážitky ze svého okolí. Jestliže je dítě dlouhodobě frustrováno svými neúspěchy a nepociťuje dostatečnou
39
KOVAŘÍKOVÁ M. A KOL. Pedagogicko-psychologická problematika romských žáků ve vztahu k jejich školní úspěšnosti. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: 1998. str. 22.
22
oporu ani ve vlastní rodině, může docházet k narušení vývoje jeho osobnosti a sekundární etapa socializace ve školním prostředí pak probíhá mnohdy dosti komplikovaně.“40 „Je třeba také podporovat sebeúctu romských dětí. Jednak předkládáním příkladů Romů, kteří nějak vynikli.“41 V tomto případě však často narazíme na nedůvěru vůči Romům, kteří něčeho dosáhli. Tato nedůvěra je do značné míry oprávněná. „Velká část se jich totiž se společenským postupem od ostatních distancovala. Ti, kteří se pro Romy angažují, jsou velmi nejednotní a mnozí je podezřívají ze sobeckých pohnutek: „Jak se stane Rom pánem, je horší než gadžo".“42 Rodiny či jednotlivci, kteří se snaží o větší integraci, jsou často cílem narážek typu „Chováš se jak gadžo!“ „Už nejsi Rom!“ „Nedělej ze sebe něco, co nejsi!“ „Dále umožnit romským dětem vyniknout v soutěžích s neromskými dětmi. Vytvářet sportovní nebo pracovní skupiny, v nichž jsou zapojeny romské děti společně s neromskými. Podle potřeby a možností zařadit do výuky romskou tematiku (hudební výchova, vlastivěda.“43 Pro větší úspěšnost romských dětí na základní škole je možné učinit některé kroky, které by napomohly vyrovnat rozdíly v předškolní přípravě, více motivovaly děti ke vzdělání, apod. Mezi tyto kroky může patřit: - vytvoření příznivé atmosféry pro rozvoj romského dítěte - již od prvních ročníků zřizovat ve školách, které navštěvují převážně romské děti, třídy s malým počtem žáků. Učitel se může žákům věnovat více individuálně a do jisté míry se sníží rozdíly v připravenosti dítěte na školní docházku a překoná jazyková bariéra - více pedagogických asistentů na školách s romskými žáky - ve školních družinách zařadit a realizovat specifické zájmové činnosti pro romské žáky, zaměřené na rozvoj jejich přirozených schopností a zájmů
40
KOVAŘÍKOVÁ M. A KOL. Pedagogicko-psychologická problematika romských žáků ve vztahu k jejich školní úspěšnosti. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: 1998. str. 25. 41 KOVAŘÍKOVÁ M. A KOL. Pedagogicko-psychologická problematika romských žáků ve vztahu k jejich školní úspěšnosti. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: 1998. str. 26. 42 ROUS, J. Romové – vhled do problému. Kabinet MV a katedra sociální pedagogiky. Brno: 2003. s. 13. 43 KOVAŘÍKOVÁ M. A KOL. Pedagogicko-psychologická problematika romských žáků ve vztahu k jejich školní úspěšnosti. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: 1998. str. 26.
23
- do jisté míry můžeme uvažovat také o zavedení romštiny jako nepovinného předmětu do učebních osnov zavést více multikulturní výchovy již od prvních tříd. To by mohlo vést k pochopení kultury, historie apod. všech menšin žijících v ČR, nejen té romské. „Obecně romské dětí mají na základní škole výrazně nižší úspěšnost než děti z majoritní společnosti. Tuto nerovnost šancí ukazuje například pravděpodobnost toho, že dítě setrvá do osmé třídy ve stejné třídě základní školy, do které nastoupilo. Tedy ani nepropadne, ani neodejde do základní školy speciální. Z každých deseti zkoumaných romských chlapců a deseti zkoumaných romských dívek, kteří nastoupili na základní školu, se ve své původní třídě udrželi pouze tři chlapci a polovina dívek. Zbytek buď alespoň jednou propadl, nebo odešel do speciální školy či třídy. V majoritní populaci původní třídy opouští pouze asi jedno dítě z deseti.“44 „Pro romské děti představuje český jazyk větší riziko propadu než matematika. Ve větší míře zápasí s češtinou chlapci, zároveň však mají větší problémy i s matematikou.“45 „Množství zameškaných hodin ve všech ročnících obecně souvisí s prospěchem žáka; čím více hodin žák zamešká, tím hůře prospívá. Silnější je tento vztah na druhém stupni. Frustrace ze špatného prospěchu pak zpětně negativně může ovlivnit i míru absence. Počet zameškaných hodin však není v průběhu vzdělávací kariéry stejný. Množství zameškaných hodin i prospěch stoupá s přibývajícími ročníky. Tento vztah platí u romských dětí i u majoritní populace. U romské populace je však počet zameškaných hodin výrazně vyšší.“46 Velkým problémem v této otázce je fakt, že rodiče dětem často absenci omlouvají i zpětně. Jedná se o tzv. „skryté záškoláctví“ proti kterému však neexistují dostatečné možnosti jeho řešení ze strany školy. Pokud se jedná o krátkodobé absence (např. „byla nemocná“, „rodinné důvody“) nemají učitelé prostředky jak tomuto „skrytému záškoláctví“ zabránit.
44
GAC. Závěrečná zpráva výzkumného projektu: Analýza postojů vzdělávacích potřeb romských dětí a mládeže. Praha: 2007. str. 10. 45 GAC. Závěrečná zpráva výzkumného projektu: Analýza postojů vzdělávacích potřeb romských dětí a mládeže. Praha: 2007. str. 15. 46 GAC. Závěrečná zpráva výzkumného projektu: Analýza postojů vzdělávacích potřeb romských dětí a mládeže. Praha: 2007. str. 16.
24
3.5. Specifika výuky romských žáků
„V současné době lze využít možnosti, které představují alternativní vyučovací formy jako např. Otevřené učení. Jde o formu, která z hlediska vyučovacího cíle, obsahu a metody je určována především zájmy a schopnostmi jednotlivých žáků. Toto vyučování je intenzivněji – než tradiční výuka – založeno na orientaci žáka, diferenciaci a individualizaci. V procesu vzdělávání jde o to, změnit přístup k učícímu se na základě aktivního pojetí učení. Učit se jeden od druhého, komunikovat a spolupracovat což představuje „otevření“.“47 Při výuce romských dětí je potřeba více názorných pomůcek a ukázek. Výuka by tak měla být orientována na praktické využití probírané látky. Probírané učivo musí dítě zaujmout a musí v něm vidět smysl. Co žák nepotřebuje k životu, je pro něj zbytečné. V původní romštině neexistují abstraktní pojmy, např. místo slova „rodiče“ používají „e daj o dad“ (matka a otec). Je pro ně tedy velmi těžké pochopit abstraktní pojmy v jednotlivých předmětech. Například vlastivěda a orientace na mapě je pro ně velmi složitá. Na otázku „Se kterými státy sousedí ČR?“ často vyjmenují různá města a státy na které si zrovna vzpomenou. Je pro ně těžko pochopitelný pojem Česká republika, skutečnost, že má v sobě mnoho měst, řek atd. Nemohou si to „omakat“ a tudíž to chápou jen těžko. Problémy ale začínají již v první třídě, kde mají najít nadřazený pojem pro židli, stůl, skříň. Málokteré romské dítě napadne „nábytek“.
47
KOVAŘÍKOVÁ M. A KOL. Pedagogicko-psychologická problematika romských žáků ve vztahu k jejich školní úspěšnosti. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: 1998. str. 22.
25
B) Praktická část
4. VÝZKUMNÁ ČÁST 4.1. Vymezení tématu výzkumu
Tématem praktické části této bakalářské práce je zjištění a analýza příčin špatného prospěchu velkého procenta romských dětí na prvním stupni základní školy z pohledu učitelů. Dále se má pokusit najít konkrétní důvody případné neúspěšnosti dítěte na základní škole (nejen při vstupu do první třídy, ale i v průběhu školní docházky) a ověřit zda tyto problémy pramení z málo podnětného rodinného prostředí (špatné materiální zázemí, neochota rodičů, nízká vzdělanost rodičů, absence motivace dětí ke vzdělání apod.) nebo jsou způsobeny nepřipraveností učitelů, nevhodnými pomůckami ve škole, resp. pomůckami nerespektujícími potřebné odlišnosti ve výuce romských dětí apod. Toto téma je dle mého názoru v této době velmi aktuální. Na jedné straně je vina dávána učitelům a školám, na druhé straně dávají školy vinu rodinám a nemožnosti vynutitelnosti povinné předškolní přípravy. I příprava v průběhu školní docházky je u většiny romských rodin označovaných jako „problémová“ velmi nízká až nulová. Mnoho romských dětí má schopnosti zvládnout základní školu, ale v důsledku sociální zanedbanosti, nedostatku podnětů a odlišné předškolní výchovy nevyhovují současným testům a jsou často zařazeny nebo již v 1. třídě přeřazeny do školy praktické, případně ze základní školy, kterou navštěvují převážně děti majority, do školy navštěvované převážně romskými dětmi, kde jsou v důsledku kumulace těchto dětí sníženy nároky na množství znalostí.
4.2. Metodologie výzkumného šetření
Sběr
informací
byl
prováděn
prostřednictvím
kvantitativního
výzkumu,
prostřednictvím dotazníků se 17 otázkami zaměřenými na prospěch romských dětí na prvním stupni základní školy. Dotazník měl 3 části, první obsahovala přestavení, instrukce a poděkování, druhá pak zjištění demografických údajů a třetí konkrétní otázky zaměřené na zjištění zkoumané problematiky. Respondenty byli učitelé a pedagogičtí asistenti prvního stupně základních škol, které navštěvují převážně romské 26
děti. Bylo osloveno 10 škol a to konkrétně: ZŠ Stará Brno, ZŠ 28. října Brno, ZŠ Vranovská Brno, ZŠ Merhautova Brno, ZŠ Sekaninova Brno, ZŠ Křenová Brno, ZŠ Lidická Brno, FZŠ Rožnovská Olomouc, ZŠ Přichystalova Olomouc, Církevní základní škola Přemysla Pittra v Ostravě. Do výzkumu se zapojilo celkem 162 respondentů. Velkou část učitelů základních škol v Brně znám osobně, vzhledem ke skutečnosti, že většina dětí navštěvujících naše zařízení dochází právě do těchto škol, jen malé procento z nich se dostane na základní školy, na které dochází převážně děti majority. V našem nízkoprahovém zařízení organizujeme pro romské děti doučování a jedním z prostředků efektivnějšího působení na dítě je kontakt nejen s rodiči, ale i učiteli těchto dětí. Co se týká vzdělávání romských dětí, působíme na ně již od ranného věku. Pro děti od tří do šesti (případně sedmi) let funguje tzv. klub Asaben (úsměv, radost), který je obdobou mateřské školky, pro děti navštěvující přípravný ročník ZŠ pak organizujeme kroužek „Předškoláci“. A právě díky zkušenostem z našeho zařízení si jsem vědoma toho, že děti do prvních tříd nastupují nepřipravené. Pokud dítě navštěvuje předškolní zařízení, má větší šanci na úspěšný vstup do ZŠ, nicméně je také potřeba působit na dítě i v rámci rodiny. Je důležitá motivace a pomoc od rodičů, které se však tyto děti ne vždy dočkají. Proto bych ráda prostřednictvím těchto dotazníků poukázala na fakt, že chyba není jen na straně nepřipravenosti škol a učitelů, jak je často naznačováno. Také bych zde chtěla zmínit jeden dotazník, který mi vyplnila paní učitelka vyučující ve waldorfských třídách. Přišlo mi zajímavé, že i přes skutečnost, že v současné době jsou různé alternativní způsoby výuky žádány a prosazovány nejsou vhodné pro romské děti. Dovolila bych si zde z tohoto dotazníku citovat „v našich třídách nejsou žádné, učím ve waldorfských třídách (je jich tu zatím 5) v Olomouci. Dát děti na tento typ školy předpokládá zájem rodičů o vzdělávání a asi také jisté zamyšlení nad výchovou. Nevím, asi to není až tak běžné u romské populace…“
27
4.3. Dotazníkové šetření A) DEMOGRAFICKÉ ÚDAJE
1. Pohlaví respondentů GRAF 1 Rozdělení učitelů a asistentů podle pohlaví
16%
MUŽI ŽENY
84%
●
z celkového počtu 162 respondentů je 84% žen a 16% mužů.
Diskuze: Tento výsledek se dal očekávat, neboť mezi učiteli je více mužů jak žen.
2. Věk respondentů GRAF 2 Rozdělení učitelů a asistentů pole věku
14%
24%
do 30 31-40 41-50 51 a více 24% 38%
●
14% učitelů a asistentů je ve věku 51 let a více, 24% ve věku 41 až 50 let a do 30 let
Diskuze: U této otázky jsem očekávala nejvyšší procento učitelů a asistentů ve věku do 30 let. Práce s romskými dětmi není nijak lukrativní, dalo se tedy očekávat, že zde 28
pracují převážně učitelé, kteří čerstvě dokončili vysokou školu a neměli jinou možnost uplatnění.
3. Kolik let již učíte na ZŠ, kterou navštěvují romské děti? GRAF 3 Rozdělení učitelů a asistentů podle délky práce s romskými dětmi
8% 10%
44%
0-5 6 - 10
10%
11 - 15 16 - 20 21 a více
28%
●
Nejvíce zastoupeni byli učitelé a asistenti pracující na škole s větším počtem romských dětí 0 – 5 let.
●
Nejméně naopak pedagogičtí pracovníci pracující na těchto školách 21 a více let.
Diskuze: Je otázkou, jak moc relevantní jsou tyto výsledky. Mohly být ovlivněny respondenty ochotnými dotazník vyplnit. Nedá se tedy s jistotou říci, že by pracovníci po pěti letech této práce odcházeli. Je však pravděpodobné, že se tato práce nedá vykonávat dlouhou dobu a to hlavně z důvodu značné psychické zátěže a rizika syndromu vyhoření. Z vlastní zkušenosti vím, že je zde vysoké riziko neúspěšnosti a to je značně zatěžující.
29
4. Jsou romské děti dostatečně připraveny na vstup do první třídy? GRAF 4 Připravenost romských dětí na vstup do základní školy
8% 6%
19%
všechny většina "půl na půl" jen velmi málo nikdo jiná
67%
●
Jen 6% respondentů si myslí, že většina romských dětí je na vstup do základní školy připraven. Proti tomu 67% respondentů je toho názoru, že připraveno je pouze velmi málo romských dětí.
Diskuze: Nemohu říci, že by tento výsledek byl pro mě nečekaný. Vzhledem k faktu, že jen malé procento romských dětí projde předškolním zařízením, nedá se očekávat, že by byly na vstup do školy připravené. A pokud k tomu přidáme skutečnost, že prostředí - ve kterém většina z nich žije - je nepodnětné, jsou tyto výsledky docela reálné.
30
5. V čem vidíte největší chybu v nepřipravenosti romských žáků na vstup do ZŠ? GRAF 5 Možné příčiny neúspěšnosti romských dětí.
27%
v rodině ve státní politice v majoritní společnosti jiná
73%
●
73% učitelů a asistentů dává neúspěch dítěte za vinu hlavně rodině, 27% pak státní politice.
Diskuze: Rodiny označované jako „problémové“ opravdu nejsou pro dítě dostatečně podněcující a motivující ke vzdělání. Očekávala jsem však, že by se v odpovědích mohlo vyskytnout i „v majoritní společnosti“, to se však nestalo. Dále stojí za zmínku skutečnost, že nevíme, jakou chybu při zaškrtnutí možnosti „ve státní politice“ respondenti mysleli. Z praxe mohu říci, že učitelé mají velmi malé možnosti jak zamezit tzv. „skrytému záškoláctví“, stejně tak se na tom podepisuje fakt, že předškolní vzdělání není povinné.
31
6. Jaký je rozdíl mezi romskými žáky a žáky z majoritní společnosti? GRAF 6 Nejvýraznější rozdíly mezi romskými dětmi a dětmi z majoritní společnosti vzhledem ke vzdělávání
5%
přístup rodiny ke vzdělání
3% 36%
domácí příprava dítěte 20%
motivace dítěte nepřipravenost dítěte na vstup do ZŠ potřeba specifického způsobu výuky jiný
13% 23%
●
Jako nejvýraznější rozdíl ve vzdělávání romských dětí a dětí majority vidí 36% respondentů v přístupu rodiny ke vzdělání, dále pak v potřebě specifického způsobu výuky a nepřipravenosti dítěte na vstup do školy.
Diskuze: Z výsledků je jasné, že prostředí rodiny a nepřipravenost dítěte se prolínají již od počátku vzdělávání a zasahují do celého jeho průběhu a dle mého názoru je jen málo pravděpodobné, že se situace změní, pokud nedojde ke zlepšení připravenosti dítěte na vstup do školy, nezmění se alespoň částečně přístup rodičů ke vzdělání svých dětí. Změna přístupu rodiny ke vzdělání se však nedá očekávat ze dne na den.
32
7. Liší se způsob výuky romských žáků od výuky žáků z majoritní společnosti? GRAF 7 Odlišnosti ve výuce romských dětí a dětí z majoritní společnosti
více názorných pomůcek
29%
26% 4%
větší náročnost na přípravu hodiny častější střídání aktivit
5%
jiný
způsob není jiný 36%
●
36% respondentů vidí odlišnost ve výuce romských žáků a žáků z majoritní společnosti v potřebě většího množství názorných ukázek, 29% v častějším střídání aktivit. Následuje větší náročnost na přípravu hodiny. 5% je toho názoru, že rozdíly ve výuce nejsou.
Diskuze: V našem nízkoprahovém zařízení organizujeme také doučování. Pokud chceme, aby bylo doučování alespoň do jisté míry účelné, musíme dětem vše názorně ukázat. Ať už pomocí kartiček, obrázků, plánků, prostorových pomůcek atd. Často narazíme na příklady, o kterých ani nevím, že by mohly dělat dětem problémy. Oproti výuce ve škole, však máme tu výhodu, že se každé dítě doučuje individuálně. Je teda pod neustálým, „dohledem“ a je možné se mu více věnovat, procvičit látku, která dítěti nejde, častěji měnit aktivity i doučované předměty.
33
8. Je domácí příprava romských dětí dostatečná? GRAF 8 Domácí příprava romských žáků
3% 25% 33%
rodiče neovládají látku nezájem rodičů o vzdělání dítě není zvyklé se doma učit jiný
39%
●
39% respondentů vidí příčinu špatné domácí přípravy romských žáků v nezájmu rodičů o vzdělání, 33% ve skutečnosti, že romské děti nejsou zvyklé se doma učit, 25 % poukazuje na fakt, že rodiče látce nerozumí.
Diskuze: I v tomto grafu se promítá již několikrát zmíněný nezájem rodičů o vzdělání dětí.
34
9. Mají romské děti doma dostatečné podmínky pro učení (psací stůl, pomůcky, apod.)? GRAF 9 Podmínky romských dětí pro domácí přípravu . 4%
34%
ano spíše ano spíše ne 62%
●
ne
34% dotazovaných je toho názoru, že romské děti nemají doma zcela nedostačující podmínky pro domácí přípravu, pouze 4% předpokládají, že alespoň částečně vyhovující podmínky mají.
Diskuze: Skutečnost nevyhovujících podmínek pro domácí přípravu má jistě značný vliv na prospěch romských dětí. Vypracování domácích úkolů, opakování probírané látky, apod. není často v rodinném prostředí možné a to nejen z důvodu materiálního vybavení, ale také vzhledem k nízké až nulové motivaci dítěte ke vzdělání.
35
10. Nosí romské děti do školy pomůcky? (vybavená pouzdra, sešity, učebnice, atd.) GRAF 10 Romské děti a školní pomůcky 1% 20% 24%
ano spíše ano spíše ne ne
55%
●
55% respondentů uvedlo, že romské děti nenosí do školy dostačující školní pomůcky. Nicméně 24% si myslí, že pomůcky jsou do jisté míry dostačující.
Diskuze: Problém se školními pomůckami některé školy řeší tím, že dítě si většinu věcí nechává ve škole, dokonce i v některý h třídách si děti domů nosí pouze složku s domácími úkoly a učebnice a sešity zůstávají taktéž ve škole. Myslím si, že nechávání alespoň některých školních pomůcek je výhodné pro obě strany.
36
11. Které předměty dělají romským žákům největší problémy? GRAF 11 Předměty, se kterými mají romské děti největší problémy 3% 15%
33%
Český jazyk Matematika Psaní Čtení 13%
Prvouka Anglický jazyk Jiný
10%
20%
●
6%
Nejvíce označovaným předmětem, který dělá romským žákům problémy byl český jazyk, následuje čtení, anglický jazyk, matematika, psaní, prvouka.
Diskuze: Na výsledek tohoto grafu byl do značné míry ovlivněn faktem, že většina respondentů byla ze základních škol v Brně. Romové v Brně mluví převážně romsky, doma češtinu téměř nepoužívají a je tedy pro ně do jisté míry cizím jazykem.
37
12. Jaká je spolupráce s rodiči? GRAF 12 Spolupráce rodičů se školou 9%
2% 12%
vynikající dobrá špatná velmi špatná až nulová
36%
41%
●
jiná
36% respondentů je toho názoru, že spolupráce rodiny se školou je velmi špatná až nulová. 41% ji označilo „pouze“ za špatnou.
Diskuze: Velké procento respondentů, přestože označilo spolupráci za špatnou až nulovou, také zdůraznilo, že je velmi nesnadné zobecňovat spolupráci rodiny se školou. Spolupráce s každou rodinou je jiná a vše je ovlivněno přístupem konkrétní rodiny.
38
13. Je podpora státu dostatečná? (finanční prostředky na výukové pomůcky, platy asistentů, podpora aktivit pořádaných školou, atd.) GRAF 13 Podpora škol státem
30%
ano ne
70%
●
70% respondentů si myslí, že podpora státu není dostatečná, 30% ji proti tomu vidí jako dostačující.
Diskuze: Bohužel není možné z tohoto dotazníku zjistit, zda byla myšlena podpora finanční či změny zákonů, které by mohly dopomoci k zvýšení docházky romských žáků do školy, omezit skryté záškoláctví, apod.
39
14. Co by Vám ve Vaší práci pomohlo (ulehčilo ji)? GRAF 14 Jak pomoci učitelům
pedagogický asistent v průběhu celého vyučování 2%
méně dětí ve třídě 16% 32%
rozsáhlejší profesní připravenost učitelů na vzdělávání romských dětí
30%
možnost využití názorných pomůcek, učebnice připravené s ohledem na specifika romských dětí povinnost předškolní výchovy
13% 7%
jiné
●
32% dotázaných uvedlo, že by jim v práci s romskými žáky pomohla povinnost předškolní výchovy, v těsném závěsu je pak méně dětí ve třídě, pedagogický asistent v průběhu celého vyučování, možnost využití názorných pomůcek.
40
Diskuze: Z praxe mohu potvrdit, že možnost individuální péče je velmi přínosná a jsou vidět větší úspěchy než v případě většího počtu dětí na jednoho učitele. A opět je tu otázka předškolního vzdělávání. Děti často nastupují do školy zcela nepřipravené. Pokud jsou ve třídě děti, které prošly předškolním zařízením, mají jistý náskok proti těm, kteří nikam nedocházely. Pro učitele je potom velmi obtížné chystat hodinu s ohledem na děti, které jakousi průpravu mají a děti, které jsou zcela nepřipraveny.
15. Umíte romsky? GRAF 15 Znalost romského jazyka 12%
ano "něco málo" 24%
ne 64%
●
64% dotazovaných neumí romsky, 24% označilo možnost „něco málo“ a 12% romsky umí.
Diskuze: Vzhledem k tomu, že v Brně mluví Romové především romsky, je jistou výhodou romštinu ovládat. Jsme však zastáncem toho, aby se romské děti učily v češtině a to hlavně proto, že neznám žádnou instituci, úřad, lékaře, apod., kde by s nimi někdo někdy romsky mluvil. Samozřejmě se malá česká slovní zásoba, neznalost některých pojmů atd. promítá do úspěšnosti dítěte na základní škole, avšak jazykovou bariéru je možné značně odstranit díky předškolní výhově dítěte.
41
16. Měl/a jste na škole multikulturní výchovu? GRAF 16 Multikulturní výchova
42% ano ne 58%
●
Pouze 42% respondentů uvedlo, že mělo na vysoké škole multikulturní výchovu.
Diskuze: Tento výsledek dotazování byl pro mě velmi překvapivý. Poukazuje na skutečnost nedostatečné přípravy učitelů na vzdělávání romských dětí. Je však také pravda, že teoretická průprava je dobrá, ale praxe je praxe.
42
17. Pokud by Vám škola zajistila semináře o romské komunitě, zkušenostech z jiných zemí ve vzdělávání Romů, apod., měl/a byste o ně zájem? GRAF 17 Zájem o semináře s tematikou romské komunity, zkušenosti jiných pedagogů, z jiných zemí atd. 10%
ano ne
90%
●
90% respondentů uvedlo, že by mělo zájem o semináře z oblasti romské komunity a zkušeností z jiných měst, zemí. 10% však nikoliv.
Diskuze: Bylo pro mě jistým překvapením, že celých 10% respondentů o podobné semináře nemá zájem. U některých však bylo dopsána skutečnost, se kterou musím souhlasit. Většinu seminářů vedou sice výborní teoretici, ale velmi často mimo praxi, Neznají realitu, nepracují v ní a semináře jsou v některých případech nepřínosné a do praxe nevyužitelné. A také fakt, že i v rámci České republiky jsou jiné podmínky, natož v jiných státech. Například na mezinárodním setkání pracovníků s Romy CCIT jsou dlouhé bloky věnovány výměně zkušeností, ale často se potom dojde k tomu, že jsou tyto poznatky pro ostatní málo využitelné, v každé zemi jsou jiné podmínky. Ale také co se týká ČR, v některých městech žijí Romové ve velkých ghettech, někde romsky mluví, jinde ne, apod. Tyto semináře jsou dle mého názoru dobré a přínosné, je však potřeba dbát na využitelnost v praxi.
43
ZÁVĚR Mezi nejdůležitější zjištění této práce patří skutečnost, že učitelé opravdu vidí značný problém v přístupu tzv. „problémových“ romských rodin ke vzdělání a v absenci dostatečné předškolní výchovy. Ze zpracovaného dotazníku vyplývá, že často uváděné důvody neúspěchu romských žáků ve škole, které jsou dávány za vinu hlavně školám a učitelům se nepotvrzují. Z vlastní praxe si však dovoluji říci, že absolvování pouze přípravné třídy není dostatečnou přípravou pro nástup na základní školu. Jeden rok přípravy, i když jistě systematický, nestačí k odstranění znevýhodňujících faktorů při nástupu na základní školu. Z mých terénních výzkumů vyplývá, že rodiče často nechtějí zařadit své děti do mateřské školy právě pro její finanční náročnost. Neúspěšnost na základní škole vidí učitelé a asistenti také v určité míře sociální zanedbanosti a chybějícími základními schopnostmi potřebnými při nástupu do školy. Existují však jisté možnosti, jak romským dětem vstup do školy usnadnit: Pro zlepšení podmínek vzdělávání Romů je třeba •
co nejvíce snížit neúspěšnost romských dětí, která je velmi patrná již v 1. třídě základní školy, a která vznikla v důsledku jazykové bariéry.
•
motivovat a pěstovat u romských žáků pozitivní postoj ke vzdělání. Prostředky mohou být např. motivační hry, učení hrou apod. Zohlednit znevýhodňující sociální prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, aby nedocházelo k opakovaným zátěžovým situacím z důvodů, které nemůže ovlivnit.
•
maximálně využívat přirozeného nadání romských dětí pro specifickou přípravu na budoucí povolání.
•
zlepšovat pohled rodičů na vzdělání dětí trpělivým opakováním argumentů, kterým budou rozumět (zlepšení ekonomické situace, lepší život).
•
vnést do majoritní společnosti povědomí, že investovat finance do projektů, zaměřených na zlepšení podmínek vzdělávání Romů, se vyplatí. Další generace tak nebudou doplácet na lidi, kteří zůstanou na okraji společnosti bez větší šance na zlepšení svého postavení.
44
2. Pro pedagogické pracovníky •
zavést kurzy či přednášky, kde by se dozvěděli alespoň základní informace o Romech a jejich odlišnostech od majoritní společnosti
•
ukázat jim důležitost spolupráce s rodiči i mimo prostředí školy
3. Pro zvýšení docházky romských dětí do mateřské školy •
finančně podporovat úhradu základních výdajů, jako je stravování, pomůcky apod.
•
zvýšit počet romských asistentů ve školkách; jejich působení pomůže předcházet komunikačním a jiným problémům. V romské školce, kterou jsem navštěvovala, by bez znalosti romského jazyka byla komunikace s mladšími dětmi nemožná.
•
pozitivně působit na rodiče – návštěvy pedagogických pracovníků přímo v rodinách dětí, nečekat, až rodiče přijdou sami
45
SHRNUTÍ Téma mé bakalářské práce „Vzdělávání Romů na základní škole s ohledem na první stupeň“ se zabývá problematikou edukace romského etnika. Jelikož již šestým rokem pracuji s touto komunitou, mohu ve své práci využít praktické poznatky. Momentálně působím v nízkoprahovém zařízení pro romské děti a mládež v oblasti tzv. brněnského Bronxu. Hlavním cílem mé práce bylo popsat možné příčiny způsobující nižší úroveň znalostí ve srovnání s dětmi majoritní společnosti a shrnout důsledky tohoto stavu. Práce má tři hlavní části, z nichž jsou části teoretická a praktická dále rozděleny do podkapitol. Teoretická část se skládá ze tří hlavních kapitol, které se zabývají historií Romů, jejich příchodem na naše území a životem v průběhu staletí. Dále pak možnostmi vzdělávání Romů v minulosti, současným stavem této problematiky. Poslední kapitola je věnována přímo vzdělávání romských dětí na prvním stupni. Faktory, které ovlivňují jejich vstup do základní školy, jaká je spolupráce rodiny se školou, motivací dětí, specifiky výuky atd. Praktická část se snaží objasnit důvody, proč většina romských dětí nastupuje na základní školu nepřipravena a na jaké překážky mohou učitelé i žáci v průběhu školní docházky narazit. Výzkum byl zpracován prostřednictvím 162 dotazníků se 17 otázkami, které jsou zaměřeny na již zmíněnou problematiku. Z výsledků vyplývá, že jako hlavní důvod nepřipravenosti dítěte na vstup do základní školy vidí učitelé absenci předškolní výchovy a přístup rodiny ke vzdělání. Potvrdila se také moje zkušenost, že spolupráce rodičů se školou, resp. jakákoliv spolupráce týkající se vzdělání je na velmi špatné úrovni.
46
RESUMÉ Subject matter of my thesis „Education of Romanies at basic school with the view to the first stage“ deals with the problems of education of Romany ethnic. As I have been working with this community for almost six years, in this work I can use my practical knowledge. At the moment I work An institution for Romany children and youths in the area of so called „Brno Bronx. Main aim of my work was to describe possible causes which bring along lower level of knowledge in comparison with children of major society and to sum up the results of this condition. The thesis is devided into three parts from which theoretical and practical parts are subdevided into subheads. Theoretical part consists of free main parts, concerning the history of Romany, their arrival to our territory and their life in the interval centuries. The same as with the possibilities of education of Romany in the past and the current level of this problem. Last chapter deals directly with the education of Romany children at elementary level of school, factors influencing their access to elementary school, cooperation of chool and family, motivation of children, specificity of tuition and so on. Practical part tries to clear up the reasons, why the most of Romany children gets to elementary school unprepared and what obstacles can both teachers and children face during school attendance. The research was elaborated on bases of 162 qestionaries with 17 questions aimed on the above mentioned problems. From the resets we can see that the main mason of unpreparedness of a child for the start of elementary school isabsence of preschool education and the stance of family to education. This facti s in unity with my experience, that the cooperation of parrents with school is on very poor level.
47
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY •
ALMARO, A. G. Velký proticikánský zátah. Olomouc: Vydavatelství UP, 1999.
•
BALVÍN, J. A KOLEKTIV. Společně (Spolu s Romy k multikulturní výchově ve školství). Ústí nad Labem – Brno: Hnutí R, 1997.
•
BALVÍN, J. Výchova a vzdělávání romských žáků jako pedagogický systém. Praha: Radix, 2004.
•
DAVIDOVÁ, E. Cesty Romů. Olomouc: Vydavatelství UP, 1995.
•
DANIEL, B. Dějiny Romů. Olomouc: Vydavatelství UP, 1994.
•
DĚDIČ, M. Výchova a vzdělávání cikánských dětí a mládeže. Praha: SPN,1982.
•
FABIÁNOVÁ, T. Jak jsem chodila do školy – Sar me phiravas andre škola. České Budějovice: ÚDO České Budějovice, 1992.
•
HEJKRLÍKOVÁ, J. Vzdělávání romským dětí v ČR. [cit. 5. 1. 2009] Dostupné na www.tolerance.cz/kurzy/hejkrlikova.doc.
•
HÜBSCHMANNOVÁ, M. Můžeme se domluvit –Šaj pes dovakeras. Olomouc: Vydavatelství UP, 1993.
•
HORVÁTHOVÁ, E. Cigáni na Slovensku. Bratislava: SAV v Bratislavě, 1964.
•
KENRICK, D. A PUXON, G. Cikáni pod hákovým křížem. Olomouc: Vydavatelství UP, 2000.
•
KJUČUKOV, CH. A SPOL. Romovia a gramotnost. Nitra: Vysoká škola pedagogická Nitra, 1994.
•
KOLEKTIV AUTORŮ. Romové tradice a současnost – O Roma – Angodes the kank. Moravské zemské muzeum, Brno: SVAN, 1999.
•
KOVAŘÍKOVÁ M. A KOL. Pedagogicko-psychologická problematika romských žáků ve vztahu k jejich školní úspěšnosti. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, 1998.
•
LIÉGEOIS, J.-P. Romovia, Cigáni, kočovníci. Bratislava: Informačné a dokumentačné stredisko o Rade Evropy, 1995.
•
[cit. 6. 3. 2009] Dostupné na http://skola.romea.cz/cz/index.php?id=historie/09.
•
[cit. 6. 3. 2009] Dostupné na http://skola.romea.cz/cz/index.php?id=historie/11.
•
NEČAS, C. Nemůžeme zapomenout – Našťi bisteras. Olomouc: Vydavatelství UP, 1994.
48
•
NEČAS, C., Romové v České republice včera a dnes. Olomouc: Vydavatelství UP, 1993.
•
NOVOTNÁ, M. A KREMLIČKOVÁ, M. Kapitoly ze speciální pedagogiky pro učitele. Praha: SPN, 1997.
•
PIPEKOVÁ, J. A KOL. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, 1998.
•
POSPÍŠILOVÁ, H. Subkultura marginální skupiny. Absolventská práce. Kroměříž: 1996.
•
Rada pro záležitosti romské komunity, Zpráva o stavu romských komunit v České republice.[cit. 20. 1. 2009] Dostupné na http://wtd.vlada.cz/vrk/vrk.htm.
•
ROUS, J., Romové – vhled do problému. Brno: Kabinet MV a katedra sociální pedagogiky, 2003.
•
ŘÍČAN, P. S Romy žít budeme – jde o to jak. Praha: Portál, 1998.
•
SUCHÁNEK, V. Romská kultura a tradice. Praha: Portál, 2002.
•
ŠIŠKOVÁ, T. A KOL. Výchova k toleranci a proti rasismu. Praha: Portál, 1998.
•
ŠIŠKOVÁ, T. A KOL. Menšiny a migranti v České republice. Praha: Portál, 2001.
•
ŠOTOLOVÁ, E. Vzdělávání Romů. Praha: GRADA, 2001.
•
VARGOVÁ – HÁBOVČÍKOVÁ, B. A KOL. Výchova a vzdelávanie rómských detí v zahraničí. Nitra: Vysoká škola pedagogická Nitra, 1993.
•
VÍTKOVÁ, M. A KOL. Integrativní speciální pedagogika – integrace školní a sociální. Brno: Paido, 2004.
49
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 – Dotazník Příloha č. 2 – Vyplněný dotazník Příloha č. 3 – Vyplněný dotazník Příloha č. 4 – Ukázka z písanky Příloha č. 5 – Ukázka z písanky Příloha č. 6 – Ukázka z matematiky Příloha č. 7 – Deníček žákyně Příloha č. 8 – Deníček žáka Příloha č. 9 – Žákovská knížka ze 4. třídy Příloha č. 10 – Žákovská knížka ze 2. třídy
50
Příloha č. 1 (viz část 3. s. 26) Dotazník, použitý pro praktickou část této práce
Dotazník Dobrý den,
jmenuji se Lenka Sládečková a jsem studentkou Pedagogické fakulty MU v Brně. Studuji obor Speciální pedagogika a píši bakalářskou práci na téma „Vzdělávání Romů v ČR se zaměřením na první stupeň ZŠ“. Praktická část této práce se bude zakládat na dotazníku, který je určený učitelům romských žáků na prvním stupni ZŠ. S Romy pracuji již šestým rokem a ráda bych, aby tato práce měla význam nejen pro mě, ale i ostatní pracovníky s Romy. Dotazník je zcela anonymní a bude sloužit pouze k účelům mé bakalářské práce. Otázky jsou uzavřené, můžete však zatrhnout více odpovědí nebo ke každé otázce napsat Vaše připomínky či postřehy. Předem Vám velmi děkuji za čas strávený vyplňováním tohoto dotazníku.
1. Jsem a. Muž b. Žena 2. Váš věk
……..
3. Kolik let již učíte na ZŠ, kterou navštěvují romské děti?
………
4. Jsou romské děti dostatečně připraveny na vstup do první třídy? a. Všechny b. Většina c. „půl na půl“ d. Jen velmi málo z nich e. Nikdo f. Jiná možnost ……………………………………………………………... 5. V čem vidíte největší chybu v nepřipravenosti romských žáků na vstup do ZŠ? 51
a. V rodině b. Ve státní politice c. V majoritní společnosti d. Jiná ……………………………………………………………………..... 6. Jaký je rozdíl mezi romskými žáky a žáky z majoritní společnosti? Největší rozdíl je v: a. Přístupu rodiny ke vzdělání b. Domácí přípravě dítěte c. Motivaci dítěte d. Nepřipravenosti dítěte na vstup do ZŠ e. Potřebě specifického způsobu výuky f. Jiný ……………………………………………………………………... 7. Liší se způsob výuky romských žáků od výuky žáků z majoritní společnosti? a. Ano, je potřeba: i. více názorných ukázek ii. větší náročnosti na přípravu hodiny iii. častěji měnit aktivity iv. jiný ……………………………………………………………... b. Ne 8. Je domácí příprava romských dětí dostatečná? a. Ano b. Ne Pokud ne, v čem vidíte největší problém? i. Rodiče neovládají látku ii. Nezájem rodičů a dětí o vzdělání iii. Dítě není zvyklé se doma učit iv. Jiný ……………………………………………………………... 9. Mají romské děti doma dostatečné podmínky pro učení (psací stůl, pomůcky, apod.) a. Ano b. Spíše ano c. Spíše ne d. Ne
10. Nosí romské děti do školy pomůcky? (vybavená pouzdra, sešity, učebnice, atd.) a. Ano b. Spíše ano c. Spíše ne d. Ne 11. Které předměty dělají romským žákům největší problémy? a. Český jazyk b. Matematika c. Psaní d. Čtení e. Prvouka (přírodověda, vlastivěda) f. Anglický jazyk g. Jiný ……………………………………………………………………… 12. Jaká je spolupráce s rodiči? a. Vynikající b. Dobrá c. Špatná d. Velmi špatná až nulová e. Jiná ……………………………………………………………………... 13. Je podpora státu dostatečná (finanční prostředky na výukové pomůcky, platy asistentů, podpora aktivit pořádaných školou, atd.) a. Ano b. Ne 14. Co by Vám ve Vaší práci pomohlo (ulehčilo ji)? a. Pedagogický asistent v průběhu celého vyučování b. Méně dětí ve třídě c. Rozsáhlejší profesní připravenost učitelů na vzdělávání romských žáků d. Možnost využívat více názorných pomůcek, učebnice připravené s ohledem na specifika romských žáků e. Povinnost předškolní výchovy f. Jiné ……………………………………………………………………… 15. Umíte romsky? a. Ano
b. „Něco málo“ c. Ne
16. Měl/a jste na škole multikulturní výchovu? a. Ano b. Ne 17. Pokud by Vám škola zajistila semináře o romské komunitě, zkušenostech z jiných zemí ve vzdělávání Romů, apod. měl/a byste o ně zájem? a. Ano b. Ne
Příloha č. 2 Vyplněný dotazník zaslaný e-mailem dne 3. 4. 2009 Dotazník Dobrý den,
jmenuji se Lenka Sládečková a jsem studentkou Pedagogické fakulty MU v Brně. Studuji obor Speciální pedagogika a píši bakalářskou práci na téma „Vzdělávání Romů v ČR se zaměřením na první stupeň ZŠ“. Praktická část této práce se bude zakládat na dotazníku, který je určený učitelům romských žáků na prvním stupni ZŠ. S Romy pracuji již šestým rokem a ráda bych, aby tato práce měla význam nejen pro mě, ale i ostatní pracovníky s Romy. Dotazník je zcela anonymní a bude sloužit pouze k účelům mé bakalářské práce. Otázky jsou uzavřené, můžete však zatrhnout více odpovědí nebo ke každé otázce napsat Vaše připomínky či postřehy. Předem Vám velmi děkuji za čas strávený vyplňováním tohoto dotazníku.
1. Jsem a. Muž
b. Žena 2. Váš věk
…….25.
3. Kolik let již učíte na ZŠ, kterou navštěvují romské děti? …1 rok……
4. Jsou romské děti dostatečně připraveny na vstup do první třídy? a. Všechny b. Většina c. „půl na půl“
d. Jen velmi málo z nich e. Nikdo f. Jiná možnost ………………………………………………...
5. V čem vidíte největší chybu v nepřipravenosti romských žáků na vstup do ZŠ?
a. V rodině b. Ve státní politice c. V majoritní společnosti d. Jiná ………………………………………………………………………….....
6. Jaký je rozdíl mezi romskými žáky a žáky z majoritní společnosti? Největší rozdíl je v:
a. Přístupu rodiny ke vzdělání b. Domácí přípravě dítěte c. Motivaci dítěte d. Nepřipravenosti dítěte na vstup do ZŠ e. Potřebě specifického způsobu výuky f. Jiný ………………………………………………………………………
7. Liší se způsob výuky romských žáků od výuky žáků z majoritní společnosti? a. Ano, je potřeba: i. více názorných ukázek
ii. větší náročnosti na přípravu hodiny iii. častěji měnit aktivity iv. jiný ……………………………………………………………………. b. Ne
8. Je domácí příprava romských dětí dostatečná? a. Ano b. Ne Pokud ne, v čem vidíte největší problém? i. Rodiče neovládají látku ii. Nezájem rodičů a dětí o vzdělání
iii. Dítě není zvyklé se doma učit
iv. Jiný ……vše…zmíněné - i., ii., iii.……… 9. Mají romské děti doma dostatečné podmínky pro učení (psací stůl, pomůcky, apod.) a. Ano b. Spíše ano c. Spíše ne
d. Ne 10. Nosí romské děti do školy pomůcky? (vybavená pouzdra, sešity, učebnice, atd.) a. Ano b. Spíše ano c. Spíše ne
d. Ne 11. Které předměty dělají romským žákům největší problémy?
a. Český jazyk b. Matematika c. Psaní d. Čtení e. Prvouka (přírodověda, vlastivěda) f. Anglický jazyk g. Jiný ……………………………………………………………………………
12. Jaká je spolupráce s rodiči? a. Vynikající b. Dobrá c. Špatná
d. Velmi špatná až nulová e. Jiná ……………………………………………………………………...
13. Je podpora státu dostatečná (finanční prostředky na výukové pomůcky, platy asistentů, podpora aktivit pořádaných školou, atd.) a. Ano
b. Ne 14. Co by Vám ve Vaší práci pomohlo (ulehčilo ji)? a. Pedagogický asistent v průběhu celého vyučování b. Méně dětí ve třídě c. Rozsáhlejší profesní připravenost učitelů na vzdělávání romských žáků d. Možnost využívat více názorných pomůcek, učebnice připravené s ohledem na specifika romských žáků
e. Povinnost předškolní výchovy f. Jiné …………………………………………………………………………… 15. Umíte romsky? a. Ano b. „Něco málo“
c. Ne 16. Měl/a jste na škole multikulturní výchovu?
a. Ano b. Ne
17. Pokud by Vám škola zajistila semináře o romské komunitě, zkušenostech z jiných zemí ve vzdělávání Romů, apod. měl/a byste o ně zájem? a. Ano b. Ne
Příloha č. 3 Vyplněný dotazník zaslaný e-mailem dne 10. 4. 2009
Dotazník Dobrý den,
jmenuji se Lenka Sládečková a jsem studentkou Pedagogické fakulty MU v Brně. Studuji obor Speciální pedagogika a píši bakalářskou práci na téma „Vzdělávání Romů v ČR se zaměřením na první stupeň ZŠ“. Praktická část této práce se bude zakládat na dotazníku, který je určený učitelům romských žáků na prvním stupni ZŠ. S Romy pracuji již šestým rokem a ráda bych, aby tato práce měla význam nejen pro mě, ale i ostatní pracovníky s Romy. Dotazník je zcela anonymní a bude sloužit pouze k účelům mé bakalářské práce. Otázky jsou uzavřené, můžete však zatrhnout více odpovědí nebo ke každé otázce napsat Vaše připomínky či postřehy. Předem Vám velmi děkuji za čas strávený vyplňováním tohoto dotazníku.
1. Jsem a. Muž b. Žena
2. Váš věk
36.
3. Kolik let již učíte na ZŠ 10 kterou navštěvují romské děti?
4. Jsou romské děti dostatečně připraveny na vstup do první třídy? a. Všechny b. Většina c. „půl na půl“ d. Jen velmi málo z nich e. Nikdo f. Jiná možnost…………………………………………………………...
5. V čem vidíte největší chybu v nepřipravenosti romských žáků na vstup do ZŠ? a. V rodině b. Ve státní politice c. V majoritní společnosti d. Jiná …………………………………………………………………………..... .
6. Jaký je rozdíl mezi romskými žáky a žáky z majoritní společnosti? Největší rozdíl je v: a. Přístupu rodiny ke vzdělání b. Domácí přípravě dítěte c. Motivaci dítěte d. Nepřipravenosti dítěte na vstup do ZŠ e. Potřebě specifického způsobu výuky f. Jiný ……………………………………………………………………………. ..
7. Liší se způsob výuky romských žáků od výuky žáků z majoritní společnosti? a. Ano, je potřeba: i. více názorných ukázek ii. větší náročnosti na přípravu hodiny iii. častěji měnit aktivity iv. jiný ……………………………………………………………………. b. Ne
8. Je domácí příprava romských dětí dostatečná? a. Ano b. Ne Pokud ne, v čem vidíte největší problém?
i. Rodiče neovládají látku ii. Nezájem rodičů a dětí o vzdělání iii. Dítě není zvyklé se doma učit iv. Jiný ……………………………………………………………………. ..
9. Mají romské děti doma dostatečné podmínky pro učení (psací stůl, pomůcky, apod.) a. Ano b. Spíše ano c. Spíše ne d. Ne
10. Nosí romské děti do školy pomůcky? (vybavená pouzdra, sešity, učebnice, atd.) a. Ano b. Spíše ano c. Spíše ne d. Ne
11. Které předměty dělají romským žákům největší problémy? a. Český jazyk b. Matematika c. Psaní d. Čtení e. Prvouka (přírodověda, vlastivěda) f. Anglický jazyk g. Jiný ……………………………………………………………………………
12. Jaká je spolupráce s rodiči? a. Vynikající b. Dobrá c. Špatná d. Velmi špatná až nulová e. Jiná ………………………………………………………………...
13. Je podpora státu dostatečná (finanční prostředky na výukové pomůcky, platy asistentů, podpora aktivit pořádaných školou, atd.) a. Ano - nevím,jestli dostatečná, ale v současnosti se stát alespoň snaží (peníze na Projekty na zapojení dětí do školního života), je otázkou zda se v některých případech stát nesnaží zbytečně moc (finanční podpora romských rodin,jejichž děti chodí PRAVIDELNĚ do školy na rozdíl od sociálně slabých rodin, které nedostávají nic.) b. Ne
14. Co by Vám ve Vaší práci pomohlo (ulehčilo ji)? a. Pedagogický asistent v průběhu celého vyučování b. Méně dětí ve třídě c. Rozsáhlejší profesní připravenost učitelů na vzdělávání romských žáků d. Možnost využívat více názorných pomůcek, učebnice připravené s ohledem na specifika romských žáků e. Povinnost předškolní výchovy f. Jiné …………………………………………………………………………… 15. Umíte romsky? a. Ano b. „Něco málo“ c. Ne
16. Měl/a jste na škole multikulturní výchovu? a. Ano b. Ne
17. Pokud by Vám škola zajistila semináře o romské komunitě, zkušenostech z jiných zemí ve vzdělávání Romů, apod. měl/a byste o ně zájem? a. Ano b. Ne
Příloha č. 4 Ukázka z písanky romské žákyně 1. třídy základní školy, leden 2009
Příloha č. 5 Ukázka z písanky romské žákyně 1. třídy základní školy, leden 2009
Příloha č. 6 Ukázka z Matematiky II. romského žáka 1. třídy základní školy, leden 2009
Příloha č. 7 Ukázka z deníčku romské žákyně 1. třídy základní školy
Příloha č. 8 Ukázka z deníčku romského žáka 1. třídy základní školy
Příloha č. 9 Ukázka ze žákovské knížky romské žákyně 4. třídy základní školy
Příloha č. 10 Ukázka ze žákovské knížky romské žákyně 2. třídy základní školy