Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra historie
K dějinám kláštera alžbětinek v Brně v 18. a 19. století Bakalářská práce
Brno 2013 Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Jiří Mihola, Ph.D. Vypracovala: Eliška Danielová
Prohlášení Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
V Brně dne ………………………. podpis 2
Poděkování Tímto bych ráda poděkovala vedoucímu bakalářské práce Mgr. Jiřímu Miholovi, Ph.D. za jeho cenné rady a připomínky při zpracování této bakalářské práce. Dále bych ráda poděkovala za příjemnou spolupráci a cenné rady sestře Bohumile, která působí jako řádová sestra v klášteře alžbětinek.
3
Obsah ÚVOD ............................................................................................................ 5 1VZNIK ŘÁDU ALŽBĚTINEK A JEHO POČÁTKY................................. 8 1.1
Zakladatelka řádu sv. Alžběta Durynská............................................... 8
1.2
Počátek alžbětinek................................................................................. 9
1.3
Spiritualita řehole alžbětinek............................................................... 10
1.4
Každodenní život sester v 18. století................................................... 12
1.5
Péče o nemocné v klášteře alžbětinek v 18. století ............................. 13
1.6
Oděv a odznak ..................................................................................... 14
2
ŘEHOLNÍ ŽIVOT A JEHO STRASTI V 18. STOLETÍ ...................... 15
2.1
Rušení klášterů za Josefa II. ................................................................ 15
2.2
Brno v době napoleonských válek ...................................................... 16
2.2.1 3
Lékařská péče v době napoleonských válek .................................... 17
MILOSRDNÍ BRATŘI VE SPOLUPRÁCI S ALŽBĚTINKAMI........ 18
3.1
Působení Milosrdných bratří v Brně v 18. století................................ 18
3.2
Spiritualita Milosrdných bratří ............................................................ 19
3.3
Činnost alžbětinek v porovnání s Milosrdnými bratry........................ 20
3.4
Lékárny v Brně.................................................................................... 21
4
VZNIK KLÁŠTERA BRNĚNSKÝCH ALŽBĚTINEK........................ 22
4.1
Zahájení výstavby kláštera alžbětinek................................................. 22
4.2
Klášterní lékárna ................................................................................. 23
4.3
Stavba brněnského kláštera ................................................................. 26
4.4
Ze života Františka Antonína Grimma................................................ 28
5
ČINNOST KOMUNITY ALŽBĚTINEK MEZI LETY 1749 - 1854.... 29
5.1
Období 1749−1790.............................................................................. 29
5.2
Období 1790–1832 .............................................................................. 36
5.3
Období 1832–1854 .............................................................................. 40
ZÁVĚR......................................................................................................... 47 RESUMÉ...................................................................................................... 49 SUMMARY ................................................................................................. 49 SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY ................................................... 50 SEZNAM PŘÍLOH ...................................................................................... 53 4
ÚVOD Ve své bakalářské práci se věnuji tématu Konvent sester alžbětinek v Brně v 18. a 19. století. Konvent sester alžbětinek v Brně byl založen v roce 1749, o jeho založení se postarala hraběnka Marie Alžběta Waldorfová. Zakoupila na Pekařské ulici dům a věnovala ho sestrám alžbětinkám. Jejich základní poslání bylo postarat se o nemocné a chudé. Toto poslání bylo přijato od sv. Alžběty Durynské, která se rozhodla během svého života kráčet ve šlépějích sv. Františka z Assisi a pomáhat chudým a nemocným. K tématu mé práce mě přivedlo jednak odborné zaměření vedoucího mé práce, Mgr. Jiřího Miholy, Ph.D., ale také touha po odkrytí historie toho řádu v mém rodném městě Brně. Další důvod byl nedostatečné zpracování historie alžbětinek v Brně. Na toto téma jsem měla velmi mnoho otázek, na které se pokusím ve své bakalářské práci odpovědět. Cílem této bakalářské práce je tedy analyzovat historii alžbětinek v 18. a 19. století. Během studia jsem narazila na několik odborných publikací, které jsou uloženy v Moravské zemské knihovně. Dále jsem vycházela z kroniky, která se nachází v Moravském zemském archivu v Brně. Tématu alžbětinské lékárny se věnovala Mgr. Milena Flodrová, narozená 24.1.1935 v Hranicích na Moravě. Do Brna se přistěhovala s rodinou 13. března 1939, což byly pouhé dva dny, než Brno zabrali nacisté. Vystudovala historii na brněnské filozofické fakultě, kde zároveň s historií také studovala archivnictví. Po studiu v roce 1958 nastoupila do Muzea města Brna. Magistra Flodrová sepsala publikaci s názvem Barokní lékárna kláštera brněnských alžbětinek, což byl jeden z pramenů a inspirace pro mé studium alžbětinek. Další její významná práce je spojena s brněnskými ulicemi a nese název Brněnské ulice a vývoj jejich názvů od 13. století po dnešek. Jako další z jejich publikací jsem použila pro studium alžbětinek Brno v proměnách času. Při studium života sv. Alžběty Durynské jsem narazila na publikaci Sv. Alžběta Durynská od P. Ing. Karla Dachovského. Ten se narodil a celý život žije v Praze. Vystudoval vysokou školu 5
s ekonomickým zaměřením. V roce 1973 byl rok na vojně v Brně, kde se seznámil s řádem františkánů. 31.10.1981 byl tajně vysvěcen na kněze od biskupa Václava Razika. V souladu se směrnicemi Svatého stolce byl 12.2.1993 vysvěcen „sub conditio“ arcibiskupem M. Vlkem. Od roku 1994 slouží mše v kostele sv. Rocha v Praze na Žižkově. Dalším klíčovým zdrojem byla pro mě kronika alžbětinek, konkrétně tedy kniha č. 1, která je uložena v Moravském zemském archivu. Během svého studia historie alžbětinek jsem také pracovala s německým jazykem, už zmíněná kronika je napsána v kurentu v německém jazyce a další, pro mě klíčová publikace, je napsána také v německém jazyku, nese název Kurze Darstellung der wichtigsten Ereignisse die das Elisabethiner-Kloster in Alt-Brünn seit seinem hundertjährigen Bestande von 1754-1854 erfahren hat. Byla napsána v Brně v roce 1854. Bakalářskou práci tvoří 5 kapitol. První kapitola nese název Vznik řádu alžbětinek a jeho počátky. Zde se věnuji obecně vzniku řádu, dále rozebírám život zakladatelky sv. Alžběty Durynské (Uherské). Analyzuji spiritualitu alžbětinek a jejich každodenní život. Alžbětinky mají hlavní úkol v péči o nemocné a chudé, proto jsem se věnovala popisu jejich práce právě v této oblasti. Jako každý jiný řeholní řád má svůj odznak a typický oděv, tyto ,,poznávací“ znamení popisuji v podkapitole Oděv a odznak. Další kapitola je věnována problematice řeholního života v 18. století, zde bylo třeba zmínit o rušení klášterů, které probíhalo po nařízení císaře Josefa II. Důležitá podkapitola nese název Brno v době napoleonských válek. Brno bylo důležitým centrem při bitvě u Slavkova, byly to právě řeholní komunity, které pečovali o raněné a nemocné. Dále se dostávám ke srovnání řehole Milosrdných bratří a alžbětinek, protože právě tyto dvě komunity mají v Brně dlouhou tradici a mají podobný úkol. Ve čtvrté kapitole se dostávám k zahájení výstavby kláštera alžbětinek, Hlavní postavu při výstavbě kláštera představoval František Antonín Grimm, jemuž je věnována podkapitola Ze života Františka Antonína Grimma. Poslední kapitolu jsem nazvala Činnost komunity alžbětinek mezi lety 1749 – 1854, kde rozebírám tok života alžbětinek v jednotlivých dějinných událostech. Některé zdroje byly v německém jazyku, takže jsem při zpracování tématu použila také metodu překladu. Pracovala jsem také s metodou 6
nepřímou, metodou indukce, kdy jednotlivá fakta skládala obecnou informaci, dále s metodou progresivní, sledované události jsou zaznamenány v chronologickém sledu. Pro sledování jevů z různých pohledů jsem využila metodu komparativní. Snažila jsem se nashromáždit odborné publikace, které obsahují zejména informace o kongregaci samotné.
7
1 VZNIK ŘÁDU ALŽBĚTINEK A JEHO POČÁTKY 1.1 Zakladatelka řádu sv. Alžběta Durynská Otcem sv. Alžběty Durynské byl král Ondřej II., matkou byla královna Gertruda. Narodila se dne 7. 7. 1207 v Bratislavě, nicméně dle některých historiků se narodila ve městě Sárospatak v severním Maďarsku. Její zasnoubení se uskutečnilo návrhem Ondřeje II. s cílem sblížení Durynska a Uher. Čtyřletá Alžběta byla zasnoubena jedenáctiletému Ludvíku Durynskému1, Alžběta byla ihned po zasnoubení odstěhována do své budoucí vlasti, Durynska. Součástí její výbavy bylo stříbrné lůžko s hedvábnými přikrývkami, žaltář, zlaté a stříbrné nádoby, klenotnice ze slonoviny apod. Své mládí Alžběta strávila na hradě Vartburk ve středním Německu. V roce 1217 po smrti knížete Heřmana, nastoupil k vládě jako Ludvík IV. Roku 1221 se s Alžbětou oženil, Ludvíkovi bylo 21 let a Alžbětě 14 let. Svého muže Alžběta velmi milovala, nicméně láska k Bohu jí byla přednější. V době Alžbětina narození vznikl řád sv. Františka. Pro lidi, kteří se hlásili ke Kristu, ale nemohli se připojit k řeholnímu životu v klášteře, založil sv. František tzv. Třetí řád sv. Františka. Alžběta darovala synům sv. Františka kapli při příležitosti jejich návštěvy v Eisenachu a vstoupila do třetího řádu.2 V roce 1222 porodila Alžběta svého prvního syna. Princ dostal při křtu jméno Heřman.3 V roce 1226 propukla velká neúroda a hlad. Alžběta použila finance z knížecí pokladny a pod svým hradem zřídila nemocnici o 28 lůžkách. Manžel Alžběty se účastnil šesté křížové výpravy4 a 11. září 1227 skonal. Po smrti Ludvíka převzal vládu jeho bratr Jindřich Raspe, zároveň se stal poručníkem Ludvíkova syna Heřmana. Jindřich se rozhodl, že Alžbětu zbaví pravomoci užívání majetku. Stalo se tak z obavy, že rozdá veškerý knížecí
1
Narozen 28. října 1200 Creuzburg, zemřel 11. září 1227 Otranto, byl durynský lantkrabě, saský falckrabě, říšský maršálek a účastník křížové výpravy. 2 Dachovský, Karel: Sv. Alžběta Durynská. Praha 2007 3 Vodička, K.: Svatá Alžběta Durynská, vdova z III. řádu sv. Františka. Krnov 1888. 4 vojenské tažení římsko-německého císaře Fridricha II. Štaufského, uskutečněné v letech 1228 – 1229.
8
majetek chudým. Poté, co prodala nebo zastavila veškerý svůj osobní majetek, se živila předením a prodejem nití.5 Když se vrátili rytíři i s ostatky Ludvíka z křížové výpravy, prosili Heřmana o navrácení majetku Alžbětě, ten vyhovil a vrátil Alžbětě i dětem statky a knížecí práva. Poté odešla do Marburku, kde vystavěla nemocnici sv. Františka. V roce 1231 Alžběta těžce onemocněla, dva týdny se potýkala s těžkou horečkou. Její poslední zpověď se konala 18. listopadu, ten den přijala poslední pomazání a sv. příjímání. Byla pochována v nemocniční kapli sv. Františka. Rok po Alžbětině svatořečení, 1. května 1236, bylo její tělo exhumováno ku příležitosti oslav sv. Alžběty.6
1.2 Počátek alžbětinek Řád alžbětinek má základ v řeholi Třetího řádu sv. Františka z Assisi a jméno po svaté Alžbětě. Po smrti sv. Alžběty se františkánské terciářky sdružovaly a zakládaly nemocnice. Část z nich přijala jméno svaté Alžběty a sdružila se v Řád alžbětinek. Ten byl utvrzen blahoslavenou Angelikou, narozenou v roce 1377 v Itálii. Po krátkém manželství vstoupila do Třetího řádu svatého Františka a sloučila v roce 1397 ve Folignu terciářky do klauzurního řádu7, z čehož v roce 1428 vznikl trvalý řád. Vlastní současný Řád svaté Alžběty byl založen Apolonií Radermecherovou (1571 – 1626) v Cáchách, která spolu s dalšími dívkami sloužila nemocným po vzoru svaté Alžběty Durynské v městském špitále. Přijala roucho Třetího řádu svatého Františka, v roce 1622 převzala městský špitál. Tento rok je počátkem Konventu sester alžbětinek. Polonia se snažila sloužit nemocným a starým s velkou horlivostí. Na smrtelném loži v roce 1626 složila řeholní sliby. V roce 1627 v Kolíně nad Rýnem bylo toto nové společenství sester
5
Dachovský, Karel: Sv. Alžběta Durynská. Praha 2007. Tamtéž. 7 Klauzura (z lat. claudere, zavřít) je výraz, který označuje pravidla ohledně vstupu, pobytu a odchodu cizích osob do kláštera či řeholního domu, jakož i pravidla pro pobyt členů kláštera mimo jeho prostory a jejich styk s ostatní společností. 6
9
alžbětinek přidruženo k Řádu františkánů. Papež Lev X. schválil existenci Řádu svaté Alžběty. Hlavní úlohou, kterou církev potvrdila pro celou řeholní rodinu svaté Alžběty, je péče o nemocné a v souladu s řeholí svatého Františka a po vzoru svaté Alžběty8.
1.3 Spiritualita řehole alžbětinek Existují tři hlavní body, které brání zdárnému rozvoji křesťanského života. Apoštol svatý Jan je označuje těmito slovy: „Vše, co jest na světě, jest žádost těla, žádost očí a pýcha života.“ Těmto bodům tedy přímo odporují 3 sliby řeholního stavu, a sice žádosti těla, dobrovolná chudoba a bezpodmínečná poslušnost. Chudoba vyžaduje oběť zřeknutí se všech hmotných statků. Křesťanům je dovoleno statky zákonně nabývat a vlastnit a v daných mezích usilovat o pocty a tituly. Zcela jinak se to má s řeholníky. Ti nesmí nic vlastnit, nic na zemi považovat za své, mají se zříci také dychtivosti po majetku a poctě. Čistota řeholního života si žádá oběť těla, zřeknutí se každého i dovoleného pohlavního styku. Řádová panna smí patřit pouze Kristu a přijímá závazek si panenskost uchovat až do konce života. Konečně tento stav vyžaduje oběť vůle, bezpodmínečné podřízení vůli a příkazům představených, pokud tyto neodporují Božím přikázáním. Řeholní stav je tak stavem zříkání se nejen nedovolených tužeb a jednání, k čemuž je však povinován každý křesťan, ale také statků a radostí povolených. Řeholní život vede k větší shodnosti s Kristem, jenž sám zůstal chudý. Řeholní stav proto není pro všechny, ale jen pro ty osobnosti, jež jsou z lásky k Ježíši Kristovi ochotny přinést každou oběť. K řeholnímu životu patří slavnostní složení slibů, jedno- až dvouletá zkušební doba noviciát, během které si kandidáti musí sami zkusit, zda mohou žít v řeholi, a během které jsou ohledně síly a trvání jejich rozhodnutí zkoušeni samotnými představenými řeholního domu.9
8 9
Dachovský, Karel: Sv. Alžběta Durynská. Praha 2007. Flodrová, Milena: Konvent sester alžbětinek v Brně: 1749 – 1999. Brno 1999.
10
Kromě tohoto hlavního významu řeholního stavu mají různé řády v katolické církvi obvykle ještě speciální poslání např. ustavičné kontemplace nebo výchovu a vzdělávání mládeže, péči o nemocné atd. Řád alžbětinek má zvláštní poslání v ošetřování nemocných žen a péče o ně ve špitálech svých řádových domů. Přijetí do řádu organizovala nejprve pouze představená. Kandidátka se nejprve setkala s představenou kláštera. Představená kláštera kandidátce vysvětlila všechny náležitosti a povinnosti její budoucí služby, dále byla provedena klášterem a navštívila také klášterní nemocnici. Kandidátka zůstávala v klášteře rok, během této doby vykonávala úklidové práce, pracovala v kuchyni a v nemocnici. Po uplynutí této doby představená rozhodla, zda je uchazečka způsobilá k řeholní činnosti. Musel být dán také souhlas všech řádových sester. Pokud ostatní sestry souhlasily se vstupem kandidátky do řádu, dostala uchazečka slavnostně řeholní oděv, tak vstoupila do noviciátu, který trval rok. Po uplynutí noviciátu byla po souhlasu sester připuštěna k profesi řeholnice. Jako soubor pravidel pro život alžbětinek sloužila Řehole sv. Františka z Assisi. Jejich čas byl z velké části rozdělen mezi modlitby a službu nemocným, stejně jako vykonávání domácích prací. K posilování duchovního života přistoupily každou neděli a o každém svátku, potom o svátcích apoštolů a řádových svátcích ke svatému přijímání, pokud alespoň jednou v tom týdnu podstoupily svatou zpověď. V neděli a o svátcích také klášterní a špitální zpovědník držel exhortu10. Aby ve svém svatém povolání neochladly, podrobovaly se každý rok jednou 8denním exerciciím11. Jejich další kající skutky spočívaly v častější kázni, zachovávání denního vícehodinového mlčení, v různých mortifikacích, zvláště během doby postní a exercicií v dodržování přísného půstu, jehož přísnost v ohledu abstinence
10
Exhorta (z lat. exhortor – povzbudit) je krátká povzbuzující promluva při bohoslužebných úkonech (svěceních, žehnání, procesích) v katolické církvi. 11 Exercicie, duchovní cvičení (latinsky Exercitia spiritualia) neboli rekolekce jsou formou duchovní formace. Jejich účelem je dojít prostřednictvím ztišení (někdy mlčení během celých exercicií), meditace (kontemplace) a modliteb prohloubení duchovního života jedince. Nejstarší duchovní cvičení jsou známa z dob mystiky 14.–15. století, v dnešní době jsou nejvíce provozována jezuity. Svatý Ignác, zakladatel jezuitského řádu, zavedl tzv. velké (30denní) a malé exercicie (často týdenní). Pro kněze, řeholníky a řeholnice je povinnost konat tzv. malé exercicie jednou za rok. Pro konání exercicií byly zřizovány tzv. exerciční domy. První v Československu byl dům u sv. Apolináře v Praze, dodnes funguje například exerciční dům Stojanov na Velehradě nebo exerciční dům na Svaté Hoře).
11
ale byla na žádost členek řádu pro zdejší dům J. Excelencí Veledůstojným biskupem v roce 1847 poněkud zmírněna, za což však byly předepsány jiné dobré skutky. Klauzura kláštera zahrnovala 1. poschodí, refektář, kuchyni a zahradu. Bez výslovného biskupského povolení byl vstup do ní zapovězen osobám obou pohlaví, s výjimkou matek a sester řeholnic, direktora kláštera, kurátora a lékaře, pokud museli vyřizovat služební záležitosti. Všechny ostatní návštěvy mohly být prováděny a přijímány pouze v hovorně. S ohledem na slib chudoby nesměly členky řádu nic dědit, odkazovat nebo darovat, a také předměty ze zařízení cely stejně jako cela samotná mohly být podle mínění představené vyměněny. Každý týden, a sice v pátek, se konala kapitula, které se musely v chórovém oděvu zúčastnit všechny řeholnice. Modlily se při ní Hymnus k Duchu svatému, předčítala se část řádových stanov, členky řádu byly představenou nabádány k přesnému dodržování předčítaného, byly pokárány za drobné přestupky a kapitula byla ukončena žalmem „Chvalte Pána“.12
1.4 Každodenní život sester v 18. století Denní úkony členek řádu se odehrávaly v tomto sledu: celý rok vstávaly řádové sestry ve 4 hodiny ráno a na zazvonění zvonů ve tři čtvrtě na pět se odebraly do chóru, kde se zvučným hlasem z liturgie modlily primu. Poté do půl šesté následovaly Litanie ke všem svatým, Hymnus Veni Creator a rozjímání nad životem a utrpením Spasitele. V šest hodin sestry dostaly společnou snídani. V sedm hodin byla mše svatá, jíž musely být přítomny všechny řeholnice, potom se modlila antifona 13 , „vzácná jasná hvězda na nebi“, tři Otčenáše a žalm 129 za všechny dobrodince, na nějž navazovaly tercie, sexta a nona. V osm hodin šly sestry za svými denními činnostmi, které jim vždy v sobotu na celý týden představená přidělila a rozepsala na tabuli, do jedenácti hodin se ještě každá sestra podle možností modlila bolestný růženec. V jedenáct hodin bylo dáno znamení k obědu,
12
Flodrová, Milena: Konvent sester alžbětinek v Brně: 1749 – 1999. Brno 1999. Antifona znamená "proti-zvuk". V užším smyslu je to krátké zvolání, vyňatý verš z Písma svatého, který se zpívá nebo recituje před a po žalmu během modlitby liturgických hodinek (viz Liturgia horarum, breviář). 13
12
během něhož se čtvrt hodiny předčítalo. Po jídle následovala četba ze života svatých, poté adorace Nejsvětější Svátosti se 6 Otčenáši se Zdrávas Maria a Krédem. Dále se modlil 1 Otčenáš a Zdrávas Maria se žalmem 129 za všechny dobrodince, což se opakovalo i po večeři. Poté se opět všechny vrátily ke svým povinnostem až do půl třetí, kdy se všechny po znamení zvony shromáždily k nešporám a kompletáři. Po dokončení této části liturgie následovala antifona ke svatému Otci Františkovi a svaté Matce Alžbětě s odpovídajícími modlitbami, Hymnus k Duchu svatému a jedno rozjímání se závěrečnou modlitbou, což trvalo do půl čtvrté. Pak se řeholnice vracely ke svým denním činnostem, četly si z náboženských knih a modlily se radostný růženec za žijící dobrodince. V šest hodin bylo dáno znamení k večeři a držely se zbožná cvičení jako při obědě. V sedm hodin následovalo zpytování svědomí a večerní modlitba, v půl osmé se modlilo matutinum14. Po jeho skončení šly řádové sestry do svých cel a v devět hodin se odebraly na lože. K lepšímu vědomí řeholních povinností posoužily i různé reformy, zpřísňující nošení řeholních oděvů a zachovávání chudoby, což bylo porušováno hlavně řeholními faráři.15
1.5 Péče o nemocné v klášteře alžbětinek v 18. století Co se týče péče o nemocné, byly pro běžnou službu vždy na týden určeny dvě sestry, z nichž jedna přespávala s civilní ošetřovatelkou v nemocničním sále. Ve dne tam často pracovaly také lékárnice a žena vykonávající chirurgickou službu. V naléhavých případech při více vážně nemocných byla nadto využita ještě jedna nebo více dalších sester a noc byla rozdělena tak, že si vždy několik hodin jedna z ošetřovatelek mohla odpočinout, zatímco druhá se věnovala službě. V pět hodin ráno bylo nemocným přineseno umyvadlo a byla jim poskytnuta pomoc při mytí, podle lékařského předpisu v danou hodinu podán lék a byly použity další
14
noční modlitba. Zlámal, B.: Příručka českých církevních dějin V. Doba barokní katolicity (1650 – 1750), doba osvícenská (1750 – 1848). Olomouc 2008, s. 101.
15
13
prostředky odpovídající stavu nemoci. K občerstvení nemocné dostávaly v šest a potom opět v osm hodin polévku. O půl desáté dostaly oběd, jenž byl složen ze 3 chodů, dále o půl druhé opět polévku a o půl páté večeři. Když byla ráno nemocniční místnost uklizena a všechno bylo v pořádku, modlily se sestry s nemocnými růženec, modlitby k nejsvětějšímu srdci Ježíšovu, za přímluvu svaté Alžběty 2 Otčenáše se Zdrávas Maria a Zdrávas Královno. Po večeři se sestry s nemocnými opět modlily děkovnou modlitbu, Litanii k Panně Marii s několika modlitbami za všechny dobrodince a všechny, kteří bydlely v klášteře, za Boží požehnání 2 Otčenáše se Zdrávas Maria a Žalmem 129 „Z hlubin“ atd. Když byly nemocné uloženy, nastával klid. Poté, co některá sestra ráno a večer pokropila všechny nemocné svěcenou vodou, přednesla Bohu ještě jednou krátkou děkovnou modlitbu za všechny milosti a dobrodiní, kterých se jí v ten den dostalo, zvláště že ji Pán obdařil službou nemocným a v této službě jí pomáhal svou božskou silou. Nemocným, u nichž hrozilo nebezpečí smrti, je ihned po přivezení kněze udělena svátost pomazání, u ostatních ne vážně nemocných se posečkalo, dokud se jich nedostavilo více, a ti pak svátost pomazání přijímaly společně. Mimo to byla nemocným o všech důležitých svátcích Páně, blahoslavené Panny Marie a řádových svátcích podána nejsvětější Svátost. Byly-li nemocné jiného vyznání, byli o tom zpraveni příslušní duchovní. Nejednou se již stal případ, že nemocná se svého vyznání víry zřekla, a jedenkrát, že židovka z Boskovic naléhavě žádala o svatý křest a také se jí ho dostalo. Klášterní duchovní byl k umírajícím volán ve dne i v noci a po jejich skonu byly ještě sestry povinny se za ně pomodlit.16
1.6 Oděv a odznak Součástí řeholního oděvu alžbětinek byl černý hábit a škapulíř, bílý límeček a cingulum17 s pěti uzly, černý závoj na bílé čepičce. Vlastní řádový znak tvořil štít s modrou hlavou se třemi zlatými korunami, někdy býval
16
Flodrová, M.: Konvent sester alžbětinek 1749 – 1999. Brno 1999, s. 24 – 27. Bílá šňůra, kterou si řeholníci v pase převazují dlouhý hábit. Při bohoslužbách si jím kněží i jáhni převazují v pase albu, která se nad cingulem případně povytáhne, aby si ji při chůzi nepřišlápli. Cingulum je také širší pás látky, který se dává kolem pasu a oba jeho konce zakončené ozdobnými šňůrkami visí volně dolů na levém boku. Nosí se na klerikách. Kněží nosí cingulum černé barvy, biskupové a kněží s titulem monsignore nosí cingulum fialové barvy. Kardinálové červené barvy a papež bílé barvy. 17
14
užíván též znak františkánů (v červeném poli je zlatý kříž s paprsky vycházejícími ze středu, pod ním se kříží paže sv. Františka (zprava) a Ježíše Krista (zleva), obě s červenými stigmaty.18
2 ŘEHOLNÍ ŽIVOT A JEHO STRASTI V 18. STOLETÍ 2.1 Rušení klášterů za Josefa II. Za vlády císaře Josefa II. Habsburského docházelo k velkému rušením klášterů. V 17. a 18. století totiž docházelo k rozkvětu řeholního života a rozšiřování jednotlivých řádů (kapucíni, milosrdní bratři, bosí augustiniáni, bosí karmelitáni, atd.). Ne všechny kláštery byly ale nezbytné a ne ve všech byly plněny dané regule. Výrazné zásahy do církevní sféry provedla Marie Terezie. Roku 1767 vydala zákon, který omezoval počet klášterů. Později následoval výnos stanovující horní hranici pro skládání věčných řeholních slibů a další regule. 19 Kláštery postupně získávaly stále větší moc, některé řády byly zrušeny a některé byly silně poznamenány reformou, musely dodržovat regule dané vládou.20 V českých zemích potkal tento osud 130 mužských a 20 ženských klášterů. Mezi jinými byly uzavřeny sv. Jiří na pražském Hradě, Zbraslav, Sázava, Břevnov a Velehrad. Celkem šlo o sedm set z více než dvou tisíc klášterů. Prvních čtyři sta bylo zrušeno rychle, zbývající tři stovky se bránily u soudu. Všem šedesáti tisícům propuštěných řeholníků a stejně postiženým řeholnicím garantoval panovník penzi. Dvojnásobek této částky slíbil Josef těm, kteří se rozhodnou sloužit státu a působit jako duchovní.21 Kláštery a řády, které selekci přežily, byly podřízeny kontrole biskupů a státu, což představovalo výrazný zásah do pravomocí katolické
18
Jirásko, Luděk: Církevní řády a kongregace v českých zemích, Praha 1991, s. 116. Bastl, O.: Rušení klášterů v Čechách a na Moravě za Josefa II. In: Historická geografie 28, Sborník příspěvků k dějinám osídlení. Praha 1995, s. 155 – 156. 20 Winter, E.: Josefinismus a jeho dějiny. Praha 1945, s. 113. 21 Taraba, L.: Josef II. Praha 1999, s. 128. 19
15
církve. O přijímání noviců a novicek, protože císař pamatoval i na nařízení o maximálním počtu příslušníků každého řádu, rozhodovaly výlučně úřad
2.2 Brno v době napoleonských válek Napoleonské války probíhaly mezi lety mezi lety 1803 až 1815, následující po revolučních válkách, které skončily roku 1802. Tyto války se citelně dotkly i Brna a jeho okolí. Bitva u Slavkova měla světový význam. Český historik Milan Švankmajer tvrdí: ,,Srazily se zde mocenské síly Evropy, představující její feudální minulost s masovou francouzskou armádou, zrozenou Revolucí, v jejímž čele byl talentovaný uchvatitel.“ 22 . Díky bitvě u Slavkova se dostala celá centrální Evropa do sféry mocenského vlivu Francie. 23 Podle historika Erazima Koháka znamenaly napoleonské války konec ,,barokní stability a osvícenské spekulace“ 24 . Napoleonské války jsou dle něj také chápány jako počátek ,,moderní doby, moderního člověka a člověka na cestě“25 . Michael Vaňáček chápe tuto dobu tak, že ,, ve všech našich zemích se udržovala v lidu víra v osvobození od robot a všech povinností, spojována s příchodem Francouzů“26. Brno se stalo velkou ubytovnou pro vojáky a později raněné vojáky a civilisty. Bitva u Slavkova se uskutečnila 2. prosince 1805. Nejprve byly opatřeni ranění francouzsští vojáci. Magistrát spolu s výborem sháněli vše potřebné pro ranění. Pro strádající vojáky se vařila polévka sv. Josefa. 4. prosince přibývalo raněných, zvláště Francouzů, kteří byli ubytováni v nových kasárnách. Rusové a Rakušané byli ubytováni v minoritském klášteře, v sále ,,U krokodýla“, v sále v Lužánkách, v klášteře u sv. Tomáše, na brněnském biskupství, v káznici, v nemocnici u Milosrdných bratří, zábrdovické nemocnici, v opatrovně a Schulzově továrně na Křenové (v bývalé nemocnici) atd.Celkem vzniklo 16 nemocnic. V kapucínském klášteře leželo v místnosti 6 raněných, na zemi až 12. Během péče o raněné
22
Švankmajer, M.: Bitva u Slavkova, její příčiny a průběh. Část 1., s. 2. (Fasora L., Hanuš J., Malíř J.: Napoleonské války a historická paměť, Sborník příspěvků ze stejnojmenné konference konané ve dnech 21. – 22. dubna 2005 v Brně, Tradice vzpomínkových akcí na slavkovskou bitvu, Hana Gernešová, s. 354. 24 Kohák, E.: Člověk, dobro a zlo – o smyslu života v zrcadle dějin. Praha 1993, s. 189 – 203. 25 Tamtéž, s. 190. 26 Vaňáček, M.: Francouzové a Morava v době Velké revoluce a koaličních válek. Brno 1965, s. 10. 23
16
zemřelo několik minoritů. Zůstali jen čtyři mniši. V těchto klášterech leželo 1 000 raněných Rusů a Francouzů. V sále Reduty jich, dle tehdejších odhadů, bylo 1 200. V nemocnici zřízené z kláštera sv. Anny byli jen civilní nemocní, kterých přibývalo. Stupňovala se nouze o potraviny a následně vypukla epidemie. Pochování mrtvých nezpůsobilo žádné větší komplikace, mrtvoly se ukládaly do vykopaných šachet. Napoleon opustil Brno 12. prosince v 5 hodin ráno, ta ním odjela také garda. Přišlo však jiné vojsko, Francouzi žádali ještě výpalné. Brno muselo zaplatit 100 000 franků. Mír mezi Rakouskem a Francií byl uzavřen 26. prosince v Bratislavě. Mír byl slavnostně ohlášen až 3. ledna. Vyhláškou to oznámil 4. ledna 1806 svobodný pán Roden.27
2.2.1 Lékařská péče v době napoleonských válek Medicína v této době navazuje na osvícenecké objevy. Chirurgie stojí na operačních technikách Angličanů Johna Huntera 28 , Percovala Potta 29 a Benjamina Bella30. Tehdejší medicína začíná hledat příčiny chorob a jejichž následnou terapii.31 Mezi významné osobnosti české chirurgie byl anatom Jiří Procházka. Pro zdravotní péči existoval tzv. ,,Generální zdravotní normativ, vydaný v roce 1770 Marií Terezií. Tento normativ zřizoval u jednotlivých zemských úřadů zdravotní oddělení, v jejichž čele stál lékař s titulem zemského protomedika. Chirurgové se uplatňovali v blízkosti napoleonských bojišť a internisté léčili epidemie infekčních chorob (tyfus, skvrnivka, dysentérie a dalších). Nejvyspělejší vojenské zdravotnictví měla francouzská armáda. Hlavní zásluhu na vybudování nejlépe fungující služby byl Napoleonův šéfchirurg císařské gardy Jean Dominique Larrey (1766 – 1842).32
27
Kopecký, F.: Bitva u Slavkova a Morava v letech 1805 – 1806. Brno 2001, s. 45 – 48. *1728 – +1793. 29 *1714 – +1788. 30 *1749 – +1806. 31 Kopecký, F.: O slavkovské bitvě, dopady a tradice. Brno 2009, s. 155. 32 Tamtéž, s. 141 – 142. 28
17
Ve válce byl systém péče o raněné v pořadí obvaziště33, mobilní34 a základní polní nemocnice 35 a hlavní nemocnice 36 , zřizované v budovách klášterů, kostelů, zámků a továren.37
3 MILOSRDNÍ BRATŘI VE SPOLUPRÁCI S ALŽBĚTINKAMI 3.1 Působení Milosrdných bratří v Brně v 18. století První skutečnou cílenou zdravotní péči začali provozovat milosrdní bratři od roku 1747, kdy do Brna přišli. Trvalo řadu let, než nemocnice byla dokončena do dnešní podoby. Podobný úkol si předsevzaly sestry III. řádu sv. Františka, tedy alžbětinky.38 V polovině 18. století v Brně začaly působit dva kláštery zcela veřejně a otevřeně deklarující své charitativní poslání zřízením vlastních špitálů, které byly bez vlastních fungujících lékáren nemyslitelné. Prvním klášterem byli od roku 1747 Milosrdní bratři a druhým se staly roku 1749 alžbětinky. Konvent, kostel i nemocnice Milosrdných bratří se nachází na Vídeňské ulici, která byla vlastně starou obchodní cestou spojující jižní Moravu s alpskými zeměmi a respektující tok Dyje a Svratky. Brodem přes Svratku se vstupovalo na území Brna, tento brod nahradil už ve 13. století jednoduchý dřevěný most, jenž byl ve 14. století vystřídán mostem kamenným. V barokní době byl ozdoben sochami, které na něm byly v roce 1837 při jeho úpravě nově rozmístěny. Zachovaly se jenom čtyři, a právě tyto sochy jsou dnes umístěny před průčelím kostela sv. Leopolda.39 Zakladatelem brněnského konventu je Jan Křtitel Leopold hrabě z Ditrichštejna, majitel několika moravských panství, z nichž např. Želešice nebo Sokolnice sousedila s Brnem. V Brně zakoupil pro řád Milosrdných
33
Verbandplatz. Fliegendes Spital. 35 Locospital. 36 Haupt-Spital. 37 Kopecký, F.: O slavkovské bitvě, dopady a tradice. Brno 2009, s. 155. 34
38 39
Flodrová, Milena: Brno v proměnách času (Malá zamyšlení). Brno 2003, s. 42. Flodrová, M.: Na místě kostela měla stát trestnice. In: Rovnost, 3. 4. 2004, č. 80, roč. 14, s. 8.
18
bratří Winkler – Bergův dům na nynější Vídeňské ulici 15. listopadu 1747 na svátek sv. Leopolda. Pravé křídlo v nynější Polní ulici tvořila v přízemí zepředu lékárna, kterou nádhernými malbami vyzdobil zcela v duchu baroka Jan Cymbal. Vzadu potom byla vinárna. První a druhé patro zaujal konvent. Levé křídlo bylo vystavěno zepředu na dvě poschodí, ale vzadu bylo přízemí, jehož výška dosahovala až ke stropu prvního patra. Tam byla nemocnice. Zadní spojující trakt tvořily budovy staré usedlosti, kde byla klášterní jídelna s kuchyní a spižírnou.40
3.2 Spiritualita Milosrdných bratří Zakladatel řádu Milosrdných bratří byl Jan Ciudad, který se narodil v Portugalsku, ve městě Monte Moro Nuevo r. 1495. Je také nazýván Janem z Boha. Jan Ciudad se také roku 1521 stal vojákem a ve službách habsburského krále Karla V. se zúčastnil bojů proti Francouzům. V Ayamonte se stal ošetřovatelem nemocných a raněných.41 Jan z Boha byl pro své názory a činy dokonce vězněn v psychiatrické léčebně, nicméně po 40 dnech byl navštíven blahoslaveným Avilou a Jan se opět vrátil k ošetřovatelské činnosti. V této době se zrodila Janova myšlenka, že založí svoje vlastní zařízení pro ošetřování raněných a pro péči o nemocné. Město Granada pronajalo v roce 1537 obecní dům pro chudinu.42 Tohoto domu se Jan Ciudad ujal, a tak založil první nemocnici pro chudé. Ta si brzy získala takovou pověst, že Granada věnovala pro další špitál další dům, a tak byly vlastně položeny zárodky řádu Milosrdných bratří.
43
Do svého hospitálu
přijímal nemocné, ať byli kteréhokoliv náboženství nebo kterékoliv národnosti. Brzy se k němu přidali pomocníci Antonín Martin, Petr Velasko, Šimon Avila, Dominik Piola, Jan Garcia a jiní, které on slovem i příkladem vedl k životu svatému a k obětavému ošetřování nemocných.44
40
Kubišková, Veronika: Z dějin brněnského konventu Milosrdných bratří, v 19. a 20. století, (Bakalářská práce), Brno PdfF MU 2009, str. 33. 41 Podsedník, H.: Milosrdní bratři Valtice – Feldensberg 1605 – 2005. Brno 2005, s. 17. 42 Bogar, B.: Milosrdní bratři. Praha 1934, s. 19. 43 Fryščok, M.: Kostel sv. Leopolda. In: Brněnský večerník, 27. 2. 1998, s. 3. 44 Kubišková, Veronika: Z dějin brněnského konventu Milosrdných bratří, v 19. a 20. století, (Bakalářská práce), Brno PdF MU 2009, str. 9.
19
Jan z Boha původně nezamýšlel založit nový řeholní řád. K této myšlence ho přivedl Biskup Šebestian Ramireza. Ten mu poskytl roucho, které nosili řeholníci. Jan poté dostal svolení, aby mohl obléci do řeholního roucha i své pomocníky. Řeholní řád vznikl až po Janové smrti Jan z Boha zemřel 8. března 1550.45 Můžeme zde vidět určitou podobnost se životem sv. Alžběty Durynské, která svůj život taktéž zasvětila chudým a nemocným. Stejně jako Jan se zasloužila o vznik řehole, která se udržela po staletí a působí dodnes ve své původní činnosti.
3.3 Činnost alžbětinek v porovnání s Milosrdnými bratry Milosrdní bratři se stejně jako alžbětinky věnovali péči o nemocné. Své službě se věnovali s pokorou a radostí. Tento hlavní úkol spojoval tyto řehole velmi pevně. Proto nebylo žádným překvapením, že si navzájem vypomáhali při různých nouzových situací, jak materiálně, tak i personálně. Milosrdní bratři vypomohli alžbětinkám při výrobě léků, ale také při velké krizi, která postihla alžbětinky v roce 1780. Tehdy se řeka Svratka, která protékala v blízkosti kláštera, vylila z břehu a poničila veškeré zásoby léčiv46. Tyto zásoby však byly potřebné pro činnost klášterní nemocnice. Milosrdní bratři neváhali a okamžitě podali alžbětinkám pomocnou ruku v podobě léčiv vyrobených v jejich lékárně.47 Velká výhoda byla také ta, že klášter alžbětinek sídlil velmi blízko kláštera Milosrdných bratří, proto také mohla výpomoc aktivně fungovat a nebrzdila ji vzdálenost. I přes to, že obě řehole mají podobnou spiritualitu, tak obě strany vzaly spolupráci zodpovědně a s nadšením. Proto byla zajištěna zdravotní péče i pro chudé obyvatele Brna.
45
Tamtéž, str. 10.
46
Flodrová, M.: Konvent sester alžbětinek v Brně 1749 – 1999. Brno 1999, s. 10. Flodrová, M.:Brněnská barokní lékárna ve sbírkách Muzea města Brna. In. Forum Brunense 1989, s. 121 – 126.
47
20
3.4 Lékárny v Brně Se slovem lékárna je spojován i pojem apothéka, je doložen poprvé v Itálii ve 13.století. Byl užíván ve stejném významu jako dnes. Nejstarší lékárny, či apothéky, vznikaly především v ranně středověkých klášterech. Začaly se pěstovat léčivé byliny klášterních zahradách. Od 13. století začíná uvědomělé vzdělání v oblasti lékárnictví i mimo prostředí klášterů, ve 14. století se začaly běžně objevovat lékárny ve městech, které pak vytvářely původním klášterním lékárnám konkurenci. 48 V Brně jsou první městské lékárny doloženy roku 1343 v místech dnešní Radnické ulice. Z téže doby pochází i dochovaný zlomek brněnské smlouvy mezi lékaři a lékárníky, vymezující hranice jejich vzájemné působnosti. Od roku 1365 mělo Brno lékárny tři až do počátku 19 stol., byla to lékárna U Červeného raka (dokonce v místech, kde se nachází dosud na Masarykově ulici), dále U Zlaté koruny na Radnické ulici a U Černého orla (dříve zřejmě na dnešní Orlí a posléze na rohu České a náměstí Svobody, kde se jí říkalo U Zlatého orla). Měli však velkého konkurenta v klášterních lékárnách určených původně jen pro domácí potřebu. Po čase byly známé i veřejnosti tím, že nabízely léčiva zdarma. Kromě léčiv obsahovaly soukromé lékárny různé sladkosti, pochutiny, koření, dále dokonce i tabák, vína a různé amulety. Jedním z nejznámějších soukromých lékárníků na přelomu 18. a 19. století byl brněnský lékárník Vincenc Petke, který vlastnil lékárnu U Zlaté koruny.49
48 49
Flodrová, Milena: Brno v proměnách času (Malá zamyšlení). Brno 2003, s. 32 – 33. Tamtéž, s. 32 – 33.
21
4 VZNIK KLÁŠTERA BRNĚNSKÝCH ALŽBĚTINEK Marie Alžběta hraběnka Walldorfová, roz. Zinzendorfová byla vdovou a hodlala v Brně založit ženský klášter, který by se věnoval charitativní činnosti. Do její představy se hodily právě vídeňské alžbětinky, sestry terciářky řehole sv. Františka z Assisi. Jejím posláním byla obětavá péče o nemocné, chudé, opuštěné, staré ženy. Právě kvůli tomuto poslání bylo nutné založit v klášterním objektu nemocnici a lékárnu.
4.1 Zahájení výstavby kláštera alžbětinek První sídlo alžbětinek bylo na ,,Malé Pekařské“, dnešní Kopečná 37. Dům se tehdy nazýval ,,U Sedmi švábů“. Nicméně během prvních let provozu nemocnice se ukázalo, že budova účelu nevyhovuje. Ke snaze najít nové sídlo se připojily i místní církevní kruhy. Uvažovalo se o výstavbě na Křenové ulici, ale pro velké riziko záplav byl návrh zamítnut. Konečné řešení nabídla až louka a chmelnice za řekou Svratkou na úpatí Červeného kopce. Tento pozemek tehdy vlastnily starobrněnské cisterciačky (abatyše M. Antonia von Ulrici). Tyto pozemky byly prodány alžbětinkám za 2000 zl., u těchto pozemků také sousedilo pole a louka modřického mlynáře Paula Reichelta, ten chtěl prodat pozemky za 600 zl. Alžbětinky však nepatřily mezi bohaté řády a tak byla uspořádána sbírka a byla také vydána pamětní medaile, která se prodávala ve prospěch kláštera Ve velmi krátké době zpracoval brněnský stavitel F. A. Grimm projekt celého klášterního areálu. Vedení stavby se ujal otec F. A. Grimma M. Grimm a B. Zindtner50. Stavba probíhala poměrně pomalu. Až v roce 1754 se začaly alžbětinky stěhovat do nové budovy.51 Slavnostní otevření nového kláštera se konalo 14. září 1754 v den svátku Nalezení sv. Kříže. Účastnila se jí hraběnka Walldorfová, dále 50 51
Bartoloměj Zindtner vedl stavbu kostela Milosrdných bratří v Brně. Kostel je zasvěcen sv. Leopoldu. Kroupa, Jiří: Klášter alžbětinek v Brně. In: Uměleckohistorický sborník. Brno 1985, s. 264.
22
církevní kurátor kláštera Wenzel von Freyenfels, zástupci svatopetrské kapituly v Brně, hosté z Vídně, sestry cisterciačky a členové řádu augustiniánů v čele s P. Augustinem Handelbergerem. Klášter byl vysvěcen k poctě sv. Tří králů, klášterní kapli zasvětili sv. Alžbětě Durynské.52
4.2 Klášterní lékárna Lékárna se nacházela u vchodu do kláštera z Kamenné ulice, v blízkosti se nacházely i dva nemocniční sály, s nimiž měla přímé spojení samotná lékárna. Zabírala celkem pět různě velikých místností, které byly vzájemně propojené. Prvním vchodem se vstupovalo do veřejně přístupné lékárny. Další místnost byla určena pro řádovou sestru – lékárnici. Další místnost byla sklad léčiv, na kterou navazovala laboratoř. Z laboratoře vedlo úzké schodiště do nemocničního pokoje, jež byl určen pro nemocné řeholnice. Nábytek byl upraven barokně a vyřezán z kvalitního dřeva. Bohužel jméno řezbáře dosud nebylo zjištěno. Celý mobiliář je zcela zachován a je majetkem města Brna. Roku 1908 ho prodal klášter městu za 5.000 K (2.500 zl.). Tento barokní mobiliář tvoří čtyřdílný třístupňový regál s rohovými výplněmi, uzavíratelná třístupňová skříň s prosklenými dveřmi, dále pracovní stůl s dvaatřiceti zásuvkami. Specifické jsou pro tento interiér i čtyři zdobené kartuše53 upevněné na středy horních regálových říms. Dvě jsou větší a obsahují v bohatě vyřezávaných rámech anonymní olejomalby na plátně s vyobrazením klášterních světců, sv. Františka z Assisi a sv. Alžběty Durynské. Dvě, jež se bohužel nedochovaly, jsou menší a ve stejně zdobných vyřezávaných rámech jsou na nich zpodobeni další uctívaní světci, Panna Marie a sv. Antonín Paduánský s Ježíšem. Skříň na vzácná či nebezpečná léčiva s uzavíratelnými prosklenými dveřmi zdobí dvě dřevěné pozlacené sošky sv. Kosmy a Damiána, patronů lékárníků. Nezbytným
52
Kroupa, Jiří: Klášter alžbětinek v Brně. In: Uměleckohistorický sborník. Brno 1985, s. 264. Ozdobné, nejčastěji plastické orámování znaku, nápisu nebo obrazu na stěně budovy. Od rámu se liší tím, že je se svým obsahem pevně spojena. 53
23
doplňkem lékárny byl i obdélný pracovní stůl (tára) se zakulacenými rohy, na jehož kratších bocích jsou připevněny různé držáky na drobné nástroje a nářadí. Nad stolem se nacházel kovový, umělecky tepaný boltcový ornament, jenž však měl i své praktické využití, neboť sloužil k zavěšování malých lékárnických vah a vážek. Jako nutná pomůcka sloužily lékárnicím přenosné schůdky, jenž se daly opřít o stupně regálů. Vzácný mobiliář doplňuje 700 kusů dobového lékárenského nádobí (různě vysoké dřevěné a cínové stojatky, fajánsová alborella54, skleněné dózy na nožkách a různě tvarované láhve, těrky, násypky, moždíře, křivule55, misky, kádinky, odměrky a vážky). Od počátku provozu lékárny byla za provoz zodpovědná vždy jedna z řeholních sester, která musela mít odborné znalosti z oboru. Prvním jménem známá byla řeholní sestra M. Maria Elizabetha Ferdinanda hraběnka z Crillů. Je pravděpodobné, že lékárnu osobně zařizovala a uváděla do chodu. Bohužel se nedochovaly žádné písemné podklady receptur. Jedinou zmínkou o doplňování výbavy lékárny je záznam, že v roce 1761 koupila představená kláštera M. Maria Aloisia pro lékárnu 86 ks různého závaží přímo z Vídně. Při složitější výrobě různých léků alžbětinkám pomáhali milosrdní bratři. Sestry také pomáhaly při různých chirurgických zákrocích ordinujícího civilního lékaře. K jedné z největších škod v klášterní lékárně došlo v roce 1780, kdy se řeka Svratka vylila z břehů natolik, že zatopila i část budov kláštera, včetně skladu surovin pro přípravu léků. V roce 1781 byla lékárna vykradena, škoda tehdy dosáhla částky vyšší než 100 zl., tehdy šlo o krádež surovin. Pomoc alžbětinkám poskytli milosrdní bratři a alžbětinky se také začínaly zajímat o zásoby lékárny ciserciaček v Tišnově, která byla roku 1782 císařem Josefem II. zrušena.56 Jednání o bezplatné převedení zásob do alžbětinské lékárny bylo velmi složité. Abatyše požádala dopisem ze dne 26. června 1782 moravské gubernium o bezplatné převedení obsahu zrušené cisterciácké lékárny
54
Lékárenské nádoby určené pro uchovávání sušených bylinných směsí. Starodávné skleněné laboratorní nádobí sloužící k destilaci. 56 Flodrová, M.: Brněnská barokní lékárna ve sbírkách Muzea města Brna. In: Forum Brunense 1989, s. 121 – 126. 55
24
z Tišnova do Brna. Zde se zaručila, že materiál bude sloužit opět léčebným účelům a alžbětinkám bude umožněno bez finanční újmy pokračovat v charitativní činnost. Tato žádost byla přijata příznivě. Ředitel komorních statků na Moravě Valentin Antonín Kaschnitz von Weinberg byl pověřen převedením majetku z Tišnova. Ten nebyl pozitivně nakloněn bezplatnosti a nechal si zpracovat celkovou inventuru majetku s vyčíslením hodnoty celého fondu, což provedl brněnský lékárník Vincenc Petke v roce 1782. Výsledná suma byla 498 zl. 97 kr. a tuto sumu se rozhodl Kaschnitz od alžbětinek požadovat. Klášter touto sumou však nedisponoval, jednání se protahovalo, zatímco léčivo se pomalu kazilo. Byly uspořádány dvě dražby, které ale nepřinesly kýžený výsledek. Kaschnitz nechal opět vyčíslit materiál, jehož cena klesla na 200 zl. Poslední dražba se konala 22. dubna 1783 vyhnala cenu na 238 zl. 12 kr., sumu byl ochoten zaplatit brněnský žid, což nebylo přijatelné. Jednání se opět protahovalo. Na přelomu roku 1783 a 1784 došlo k bezplatnému převedení klášteru alžbětinek. Materiál byl ovšem už poměrně starý, nicméně alžbětinky ho vytřídily a měly ještě z léčiv užitek.57 V 70. letech 19. století klášter pomýšlel na modernizace lékárny, neměl na ni ale dostatek finančních prostředků. Byla proto vyhlášena sbírka v letech 1906 – 1907. Do sbírky přispěli brněnští mecenáši z řad brněnských podnikatelů a politiků (např,. Viktor rytíř z Bauerů, majitel panství, továrník a poslanec zemského sněmu, firma Eduard Bloch a synové, továrníci na zpracování kůží, bratři Gottliebové a jejich švagři Brauchbarové, výrobci smaltovaného zboží, JUDr. Alfred Fischel, advokát, člen brněnské městské rady a poslanec, Julius rytíř z Gomeprzů, majitel panství, továrník, člen panské sněmovny a komtur Hvězdového kříže, Leopold Lusar, brněnský lékárník a člen městské rady). Sbírka nakonec vynesla 5.000 K (2.500 zl.). Město Brno koupenou barokní lékárnu svěřilo do péče městskému muzeu, dnes Muzeu města Brna. Lékárna byla původně instalována v muzejní expozici z let 1908 – 1934 na dnešní Nové radnici. V roce 1935 byla pak přemístěna do nových výstavních sálů muzea na Šilingrově náměstí č. 2, kde tvořila součást historické expozice o dějinách a vývoji města Brna. Po přesídlení Muzea města Brna na hrad Špilberk v letech 1960 – 1962 byla
57
Flodrová, M.: Konvent sester alžbětinek v Brně 1749 – 1999. Brno 1999.
25
uložena v depozitáři, protože hrad neměl dostatek prostor pro její prezentaci. V roce 2001 se barokní lékárna stala součástí nového expozičního prostru Muzea města Brna.58
4.3 Stavba brněnského kláštera Původní projekt byl velkolepější než je současný stav. Mezi klášterními křídly měl vzniknout chrám, jenž i zde je pouze naznačen v plošném půdorysu. Obě projekční fáze se liší především rizalitem 59 , jenž vystupuje z bloku stavby. V první fázi to bylo proti zahradě, když architekt Grimm projektoval šestiosý hlavní sál. Ve druhé fázi byly společenské prostory potlačeny a boční fasáda byla rizalitem pročleněna v rytmu 3 – 11 – 9. V bočním rizalitu byla vybudována kaple, společenské prostory a cely klášternic. Původní projekt zůstal nedokončen a jako torzo působí rovněž vstupní portál s mohutnými plastickými konzolami. R. 1751 byl položen základní kámen, roku 1754 byla dokončena jednopatrová dvoutraktová budova skládající se z dlouhého křídla s nízkým rizalitem obráceným do ulice a z krátkých křídel nasazených kolmo směrem od dvora. Ta měla původně jen několik okenních os, teprve po r. 1767 byla dostavěna do nynější podoby. Dostavbu navrhl F. A. Grimm, proponovaný kostel nebyl proveden. Četné úpravy zvl. interiéru 19. a 20. stol. fasádu rivalitu se zaoblenými hranami člení velice mělké vpadlé výplně, ostatní průčelí jsou hladká s mezipodlažním kordonem 60 . Okna s plochými šambránami61 uzavírají košové mříže kované ze železných pásků. Východní zeď dlouhého křídla završuje štít původně mansardové střechy. Podél této zdi probíhá průjezd zaklenutými plackami, portály na obou stranách
58
Flodrová, Milena: Barokní lékárna kláštera brněnských alžbětinek. Brno 2005 Označení pro středovou nebo boční část stavby vystupující po celé výšce z líce průčelí až o hloubku jedné okenní osy. 60 Mírně vystupující římsa dělící průčelí ve vodorovném směru. 61 Je zpravidla plastická, profilovaná, orámovaná lištou či jednoduše plochá. Může být také pouze malovaná. Pokud není okno vybaveno podokenní římsou je šambrána vedena po všech čtyřech stranách otvoru, pokud je podokenní římsa použita, nebo pokud se jedná o dveře, bránu atp. je šambrána vedena pouze po zbylých třech stranách otvoru. Pokud je rámování otvoru vytesáno z kamene či dřeva, jedná se o ostění. 59
26
průjezdu jsou stejné, mají segment. záklenky frankované pilastry
62
postavenými nakoso, ty nesou římsové kladí. Průjezdem v kolmém křídle je přístupný vnitřní dvůr, vedle průjezdu je portálek pro pěší, tvarově blízký portálu do kláštera milosrdných bratří. Klášterní chodby jsou zaklenuty plackami mezi pasy, světnice mají v přízemí valené klenby s výsečemi, v patře rovné stropy na fabionech63. V přízemku na západní straně rizalitu je kaple sv. Alžběty. Jde o místnost obdélníkového půdorysu, zaklenutou valeně s výsečemi, příčně předělenou hud. kruchtou. Na západní straně k ní přiléhá mělké kněžiště zasahující do patra. Jeho stěny pokrývá novobarokní ornamentální výzdoba, na klenbě je Stigmatizace sv. Františka z Assisi. Zařízení obsahuje hlavní oltář, který má na menze rokokový skříňový tabernákl64 zpola zapuštěný ve zdi, s adorujícími anděly od O. Schweigla na bocích. Nad tabernáklem se nachází monumentální obraz sv. Alžběty z 2. pol. 19. stol. v rokokovém štukovém rámu zdobeném prořezávanými rokaji65. Na bočním mariánském oltáři je obdobný tabernákl opět s dvojící Schweiglových adorantů. Immaculata 66 je novodobá. Na zdi visí bohatě vyřezávaná skříňka s Pražským jezulátkem, údajně dar z roku 1775. Volně je také zavěšena barokní kopie Brněnské madony v kovovém skříňovém tepaném rámu, datovaná do roku 1741. V bohatě řezaném rokovém rámu obraz sv. Petra z Alcantary. Relikviář s voskovým reliéfem papeže Klementa X. (1670 – 1676) má podobu raně barokního retabulovaného oltáře s vřetenovými dříky sloupků a s prolomeným štítem. V depozitáři je velké množství závěsných obrazů různé kvality. Díla převážně z 18. a 19. stol představují kristologické, většinou pašijové výjevy, scény ze života P. Marie a svatých, portréty zakladatelky, církevních i světských hodnostářů a představených brněnského konventu. Mezi nimi obraz sv. Josefa jako
62
Reliéfní plastický architektonický prvek klasické řádové architektury, který napodobuje sloup, má však pouze dekorativní účel. Vystupuje ze stěny a na rozdíl od lizény je opatřen patkou a hlavicí. 63 Oblý přechod mezi svislou stěnou a stropem. Povrch se dělá z omítky, uvnitř vyztužuje rákosem, případně dřevem. 64 Pojem označující eucharistický svatostánek skříňkovitého tvaru určený pro uložení nádob s Eucharistií přímo na oltář v kostele. 65 Abstraktní a často nesymetrický ornament, podle kterého dostalo název rokoko. Mívá tvar dvoustranně závitnicové mušle nebo plaménků, často kombinovaný s různými listy nebo drapérií. Základem je tvar lastury, který je proveden do tvaru plamenů nebo zprohýbaných hřebínků. 66 Sochy a obrazy Panny Marie, která stojí na zeměkouli, patou drtí hadovi (ďáblu) hlavu a před nohama má půlměsíc, se nazývají Immaculata (Immakulata).
27
ochránce s pohledem na brněnský klášter z konce 18. stol. a portréty: poloostrova císařovny Marie Terezie, Alžběta z Walldorfu, muž v kožichu z 3. čtvrt. 18. stol., brněnští biskupové Matyáš František Chorinský (1777 – 1786), Jan Křtitel Lachenbauer (1786 – 1799), dále představené kláštera Xavera Pellersdorfová (F. Licht, 1801), Nepomucena Rugenová (anonym, 1842), Rozálie Bittnerová a Marie Františka Görschová (oba J. O. Gebhardta z roku 1857).67
4.4 Ze života Františka Antonína Grimma František Antonín Grimm se narodil 2. 10. 1710 v Brně v rodině zednického mistra Mořice. Jeho otec pocházel z Achdorfu u Landschutu a do Brna se dostal zřejmě jako řada jiných zedníků a kameníků do střední Evropy. Od roku 1704 ovládl v Brně takřka veškerou stavitelskou produkci. Slohově jeho tvorba odpovídá okruhu tzv. podunajské barokní školy. Tak se dostal František Antonín k architektuře a studoval ve Vídni v letech 1733 až 1734, získal titul ,,k.k. Academicus militaris“. Za Grimmova pobytu ve Vídni
vznikly
stavby
jako
je
zámek
v Kupařovicích,
hraběcí
Dietrichsteinský palác v Brně a konírny na zámku v Mikulově. V letech 1743 – 1745 se Grimm vrací zpět na Moravu, kde se oženil s Indrou Fulneckou. Stal se také dvorním architektem a geometrem Karla Maxmiliána z Dietrichsteina a jeho bratra Leopolda. Pro Dietrichsteiny pochází taky řada projektů včetně kláštera milosrdných bratří v Brně.68
67
Samek, Bohumil: Umělecké památky Moravy a Slezska 1, Praha 1994, str. 211. Kroupa, Jiří: František Antonín Grimm - architekt 18. století : Moravská galerie Brno, Muzeum Kroměřížska, Kroměříž, červenec-září 1982 : [katalog výstavy]. Kroměříž 1982.
68
28
5 ČINNOST KOMUNITY ALŽBĚTINEK MEZI LETY 1749 - 1854
5.1 Období 1749−1790 V Brně, hlavním městě Moravy, od začátku 13. století vzkvétaly mužské i ženské církevní řády a společenství. Přitom se však až do poloviny uplynulého století stále nedostávalo takových řeholních domů, jejichž členové se dle jejich řádových pravidel musí věnovat službě nemocným. Již dlouho existovaly chudobince a špitály, které zřejmě postačovaly pro tehdejší nečetnou populaci. Jak se ale počet obyvatel hlavního města v minulém století rychle zvyšoval, vyvstala potřeba zřídit více špitálů a povolat řeholníky, pro něž je péče o nemocné jejich úlohou. A skutečně téměř ve stejné době byli péčí o nemocné muže pověřeni milosrdní bratři a k péči o ženy bylo povoláno několik sester z Řádu sv. Alžběty. Stejně jako má na přizvání bratří v roce 1747 nezapomenutelnou zásluhu Leopold hrabě z Ditrichštejna, náleží uznání za to, že se postaral o povolání alžbětinských řeholnic, i ovdovělé hraběnce z Walldorfu rozené z Sinzendorfu.69 Tato urozená dáma se během svého pobytu ve Vídni přesvědčila o dobročinnosti a obětavosti alžbětinek a rychle učinila rozhodnutí takové řeholnice získat do Brna. Po svém návratu sdělila tento zbožný úmysl kardinálovi a olomouckému biskupovi hraběti Troyerovi a obrátila se se svou žádostí i na vídeňského arcibiskupa kardinála Kollonitsche. Ještě během jednání zakoupila k ubytování řádových sester a zřízení špitálu Schellenbergův dům v Malé Pekařské ulici. Představená kláštera alžbětinek ve Vídni sice zprvu na tento požadavek odmítala přistoupit, jelikož zde ještě nebylo zajištěno zaopatření řeholnic, ale po ujištění, že se pro ono zbožné zařízení najde mnoho dobrodinců, se odhodlala přeci do Brna poslat 3 sestry, jmenovitě sestru Magdalenu Terezii jako vikářku, sestru Angelinu a laickou sestru Moniku. Tyto řeholnice 5. dubna 1749 převzaly do držení jim
69
Kroupa, J.: Klášter alžbětinek v Brně. In: Uměleckohistorický sborník. Brno 1985, s. 264.
29
přidělený dům a zahradu a 16. května nato byla do nemocniční péče přijata první nemocná. Milosrdní bratři projevili ochotu bezplatně v místnosti pro nemocné převzít chirurgickou péči.70 Již zmíněný kardinál olomoucký biskup jmenoval v následujícím roce 1750 sestru Magdalenu Terezii dočasnou představenou a protože ještě téhož roku zemřela sestra Angelina, opět se jednalo s vídeňskou představenou o uvolnění více řádových sester do Brna. Jednání proběhla úspěšně, a do Brna přišly dvě nové sestry, a to M. Carolina jako vikářka a M. Alexia. Úlohu kurátora převzal člen olomoucké kapituly dómu baron Freuenfels, který se také horlivě staral o všechny důležité záležitosti nové nadace. Jelikož brzy počet nemocných narostl natolik, že dosavadní zařízení pro ně již nemohlo najít místo, muselo se pomýšlet na koupi nebo výstavbu větší budovy v co nejbližší době. Nejprve byla plánována koupě pozemku pro výstavbu kláštera a špitálu na předměstí Křenová, ale od tohoto záměru se kvůli každoročním záplavám na řece Svitavě ustoupilo. Nakonec byly od tehdejší abatyše kláštera Králové Antonie de Ulrici za 2 000 zl. zakoupeny louka a chmelnice na druhé straně řeky Svratky, k nimž ještě mlynář z Modřic Joh. Paul Reichelt oproti 600 zl. přenechal své přiléhající pole. Na tomto místě byl již v roce 1751 položen základní kámen současného kláštera a nemocnice. Představená nechala u této příležitosti vyrazit medaili, která byla ke kameni připojena. 71 Byla započata stavba vedená staviteli Mořicem Grimmem a Bartol. Zintnerem dokončena již v roce 1754 a již zmíněné čtyři řádové sestry spolu s jednou kandidátkou 14. září na den Povýšení svatého kříže přesídlily do nové budovy. Tomu ve stejný den předcházelo velmi slavnostní posvěcení kláštera ke cti svatých 3 králů a kaple ke cti sv. Alžběty členem kapituly dómu baronem z Freuenfelsu. Náklady na celou stavbu činily včetně nákladů na koupi pozemků na 32 458 zl. K pokrytí těchto nákladů byly se svolením dobrodinců použity dosud obdržené značné nadace ve výši 25 000 zl. s tím, že se klášterní obec zavázala, že tyto nadace v celé výši bude plnit
70
Kurze Darstellung der wichtigsten Ereignisse, die das Elisabethinerinen-Kloster in Alt Brün seit seines hunderjährigen Bestande von 1754 – 1854 erfahren hat. Brünn 1854. 71 Kroupa, J.: Klášter alžbětinek v Brně. In: Uměleckohistorický sborník. Brno 1985, s. 264.
30
po neomezenou dobu. Jelikož ale tyto finanční prostředky stále nestačily a vnitřní vybavení kláštera, kaple i špitálu vyžadovalo další výdaje, musel se konvent ještě zadlužit částkou 9 500 zl. a platit z ní úroky, což klášter přeci jen zatěžovalo. Přitom bylo v přízemí kláštera sice vícero cel, ale v prvním patře byly zřízeny cely pouze dvě, z nichž jedna byla využívána jako místnost pro nemocné sestry a druhá jako sklad potřeb pro nemocné.72 Zbožná a všeobecně vážená představená Magdalena příkladně vykonávala úřad pět let a v roce 1755 byla vídeňskou představenou povolána zpět. Místo ní převzala jako vikářka 73 řízení kláštera sestra M. Carolina, což svědčí o tom, že brněnský klášter alžbětinek byl stále ještě dceřiným klášterem toho vídeňského. Kníže biskup olomoucký Eck a vídeňský kardinál arcibiskup se zasadili o to, že z vídeňského mateřského kláštera byly opět do Brna poslány dvě chórové sestry M. Ignatia jako prokurátorka, M. Elizabeta jako lékárnice a laická sestra Wallburga. M. Ignatia byla knížetem biskupem olomouckým jmenována doživotní představenou. Tu však v době výrazného zadlužení kláštera, panujícího zdražování veškerých potravin a při velkém počtu nemocných, kterým mělo být poskytnuto lůžko a péče , začalo vykonávání úřadu brzy unavovat, a proto již po dvou letech žádala o zbavení úřadu a povolání zpět do Vídně. Úřadu se vzdala v roce 1758 a prosba o přeložení do Vídně jí byla splněna v roce 1760. Po opětovném zásahu výše zmíněných vysokých duchovních sem vídeňská představená vyslala sestry M. Theodoru a M. Aloisii, aby posílily brněnský konvent. Theodora byla ustanovena představenou kláštera a městský farář v Brně Joseph Friedrich ji z pověření veledůst. ordinariátu v úřadu potvrdil.74 Při vykonávání úřadu se tato představená potýkala s nadmírou práce a starostí. Řeholnice se samy musely stát žebračkami, aby tolik chudých a opuštěných nemocných mohly vzít do péče. Jak již bylo zmíněno, prostředky z nadací byly totiž použity na stavbu kláštera a vedle toho se klášter výrazně zadlužil. Situace kláštera byla značně nepříznivá. Víra 72
Moravský zemský archiv v Brně, Fond E 104, Alžbětinky Brno, kn. č. 1. Pochází z latinského vicarius = zástupce, tato funkce je určena pro duchovního, který zastupuje nějakou vyšší autoritu. 74 Kurze Darstellung der wichtigsten Ereignisse, die das Elisabethinerinen-Kloster in Alt Brün seit seines hunderjährigen Bestande von 1754 – 1854 erfahren hat. Brünn 1854. 73
31
klášterní obce v pomoc shůry ale nebyla zklamána, a výrok Spasitele: „Proste a bude vám dáno, klepejte a bude vám otevřeno“75, se opět ukázal pravdivým. Představená nejprve na základě vylíčení krajně obtížných podmínek žádala na nejvyšším místě o povolení k zemské sbírce, tato její žádost byla ale zamítnuta. Nenechala se tím však odradit, sama se vydala povolení opatřit do Vídně a během audience u Jejího veličenstva císařovny Marie Terezie vylíčila chudobu a nouzi kláštera tak výmluvně, že jí povolení ke sbírce bylo uděleno. Ani to však nemohlo stačit na další rozšíření budovy kláštera, jež bylo tak naléhavě zapotřebí, a tak se představená znovu obrátila na Její veličenstva císaře Františka a Marii Terezii. Na základě této žádosti byla sice ustavena stavební komise a byl stanoven rozpočet 7 700 zl., ke stavbě však navzdory tomu nedošlo. M. Theodora v této záležitosti podnikla do Vídně druhou cestu a ačkoli zatím ještě nedosáhla vytouženého cíle, našla zato opět pro klášter několik dobrodinců. Kníže Lichtenštejn daroval klášteru 30 sáhů měkkého a 10 sáhů tvrdého dřeva, které nechal přivézt vlastním potahem. Hraběnka Baarová klášteru na prosbu představené jako milodar přenechala 300 zlatých. M. Theodora se zanícením zastávala úřad až do roku 1771, kdy vypukly nakažlivé nemoci. Za oběť svému povolání padlo deset řeholnic a mezi nimi byla ve svých 52 letech i představená Theodora. Celkem již od založení kláštera zemřelo 26 sester. Byly pohřbeny v klášterní zahradě, jejíž vyhrazená část byla posvěcena a sloužila jako hřbitov až do roku 1835, kdy se zemřelé pacientky špitálu i členky řádu začaly pohřbívat na veřejném hřbitově na Starém Brně.76 Pro nově zvolenou představenou Agnes, která byla volena a potvrzována opakovaně, a stála tak v čele kláštera nejprve nepřetržitých 19 let a později opět 4 roky, bylo vykonávání úřadu stejně jako pro její předchůdkyni nadmíru namáhavé a obtížné. Když úřad přebírala, šířily se těžké nemoci, často umíraly i řádové sestry a k tomu se velmi zdražovalo.77 Nedocenitelný dobrý skutek pro řádový dům znamenalo to, že pánové
75
Bible, Lukáš 11/7. Moravský zemský archiv v Brně, Fond E 104, Alžbětinky Brno, kn. č. 1. 77 Flodrová, M.: Konvent sesetr alžbětinek v Brně 1749 – 1999. Brno 1999, s. 10. 76
32
preláti klášterů Louka 78 , Rajhrad 79 a sv. Tomáše v Brně souhlasili, že klášteru za velmi umírněné ceny poskytnou obilí a zeleninu. A našlo se také několik dalších dobrodinců. Mezi odkazy a dary, které klášteru do roku 1780 připadly, uvádí domovní kniha nejprve 618 zl., které věnovala matka sestry Magdaleny, a 50 zl. od Josefy Kindterinové. Na druhý svátek vánoční roku 1773 přišel k bráně kláštera sluha, který na příkaz svého pána oproti potvrzení o přijetí předal představené 176 zl. 54 kr. v tvrdých mincích. Kdo byl onen dobrotivý pán, se nedalo vypátrat. V roce 1775 paní Anna Reichová z Vídně přispěla částkou 500 zlatých, později ji navýšila o dalších 500 zl., a k tomu ještě kapli darovala stříbrnou svítilnu a stříbrnou kadidelnici s loďkou. V roce 1778 odkázal jaroměřický děkan a kanovník rytíř ze Stehna klášteru ve své poslední vůli 300 zl. a Její veličenstvo Marie Terezie konventu přenechala 300 zl., jež tato nejvyšší dříve každoročně dávala alžbětince Elizabetě Ferdinandě hraběnce z Crillu jako příspěvek. Dále řádový dům obdržel 100 zl. od panny Barbary Breierinové z Vídně a taktéž 100 zl. jako milodar od hraběnky Lindenové z Vídně.80 I za úřadu představené Agnes se však na klášter snesly mnohé nesnáze a nehody, kterým klášterní obec mohla čelit jen svou trpělivou oddaností, obětavostí a skálopevnou vírou v Boží prozřetelnost, která opět uměla pomoci i v době největší nouze. Když představená přebírala vedení kláštera, kvůli příliš mnoha úmrtím mezi sestrami, jak již bylo zmíněno, nastal nedostatek pracovnic, které by pečovaly o nemocné. Řeholnice proto zdvojnásobily své modlitby a Pán, „který má lidská srdce ve svých rukách a jako potoky vede je“, jim opět přivedl vhodné členky řádu. Po dvaceti letech existence vyžadoval klášter mnohé, nákladné opravy, avšak peněz se nedostávalo. Navíc bylo ještě roku 1775 vydáno nejvyšší nařízení, že všechny odkazy ve výši nad 100 guldenů se musí vložit do veřejného fondu, a konečně byl vydán zákaz přijímat novice. Obě nařízení pro řádový dům znamenala skutečnou pohromu. Návrhy představené na přezkoumání těchto nařízení byly zamítnuty. Roku 1779 řádily opět horečnaté nemoci, kterým
78
Premonstrátský klášter ve Znojmě. Benediktinský klášter. 80 Kurze Darstellung der wichtigsten Ereignisse, die das Elisabethinerinen-Kloster in Alt Brün seit seines hunderjährigen Bestande von 1754 – 1854 erfahren hat. Brünn 1854. 79
33
několik řeholnic podlehlo, vytrvalé deště od října do prosince tohoto roku napáchaly na klášterních budovách značné škody, zahrada byla zaplavena vodou ze Svratky. Také zemřelo několik dobrodinců, a sice v roce 1776 to byl patron kláštera, olomoucký kníže biskup Maxmilián, hrabě Hamilton, následujícího roku prelát zdejšího augustiniánského kláštera sv. Tomáše Matouš Pertscher a v roce 1780 již zmíněná Anna Reichová a Její veličenstvo Marie Terezie 81 . Za všechny tyto dobrodince klášterní obec pronášela a stále pronáší modlitby. Roku 1781 byla navíc vykradena klášterní lékárna, aniž by bylo možné zjistit pachatele. Celkové škody činily víc než 100 zl. Na žádost představené u panských stavů obdržel klášter jako náhradu dar 250 guldenů a později ještě 215 zlatých. Také dekret o zrušení klášterů v roce 1782 naplnil panny sv. Alžběty tísnivými obavami. Ty však brzy zmizely, když vznikla komise, která měla navrhnout plán na rozšíření kláštera a nemocničního sálu až na 50 nebo dokonce 80 lůžek. Náklady na novou stavbu byly odhadnuty na 50 000 zl. I když by takové rozšíření bylo obrovským dobrodiním, jelikož mnoho nemocných muselo být kvůli nedostatku místa odmítnuto, nebyl tento návrh bohužel uskutečněn. Stejně tak nemohl být přijat návrh, aby byl klášter alžbětinek přemístěn do prostor zrušeného kláštera cisterciaček Aula S. Mariae na Starém Brně, protože ležel na nízko položeném a nezdravém místě a také byl zchátralý. Tyto překážky byly uznány i na nejvyšším místě.82 Jelikož zákaz přijímat novice nadále trval, dostal se brzy klášter znovu do tísně, protože za zemřelé členky řádu nebylo možné získat náhrady. Sice přišly nějaké sestry ze zrušených klášterů a našly pohostinné přístřeší, ale nezvyklé na péči o nemocné se brzy rozmyslely a klášter opustily. Kvůli špatné úrodě polních plodin nastala pro samotný konvent i pro nemocné velká nouze o jídlo. Ani 300 zl., které řádovému domu každoročně přenechávala zesnulá císařovna M. Terezie, již konvent nedostával. Nikdo nechtěl klášteru ani půjčit peníze ze strachu, že bude zrušen. Všechny tyto těžké nesnáze však nemohly zlomit víru členek řádu, jejich důvěra v Boha
81
13. května 1717 Vídeň – 29. listopadu 1780 Vídeň. Kurze Darstellung der wichtigsten Ereignisse, die das Elisabethinerinen-Kloster in Alt Brün seit seines hunderjährigen Bestande von 1754 – 1854 erfahren hat. Brünn 1854.
82
34
byla pevná a brzy byla také odměněna. Nejprve jim půjčil převor 83 milosrdných bratří 200 zl., ze kterých byly pro daný okamžik pokryty nejnaléhavější potřeby. Při horlivém pátrání byly nalezeny dvě památky, které klášter dříve dostal jako milodary od Kathariny Parlerinové a Eleonory z Ugarte, jedna na 100 a druhá na 240 zl. Na nejvyšší příkaz obdržel řádový dům léky ze zrušeného ženského kláštera v Tišnově a 5. září 1782 byly klášter a špitál poctěny návštěvou J. Veličenstva císaře Josefa II. Panovník si prohlédl vše, v nemocničním sále procházel od postele k posteli a dotazoval se na stav každého nemocného. Při odchodu tento nejvyšší předal představené Agnes 15 kusů dukátů a pronesl k shromážděným řeholnicím: „Služte nemocným se stejnou pílí a láskou jako dosud. Obzvláště si ve vašich klášterech cením čistoty. Modlete se za mne. Žijte blaze.“84 Roku 1785 bylo s politováním zjištěno, že ačkoli byla klášterní budova před 10 lety opravena, nachází se přesto po 31 letech existence opět ve velmi špatném stavu. To způsobilo už tak těžce zkoušené klášterní obci nové starosti. Především byly na budově zcela ztrouchnivělé její dřevěné části, a budova musela být po prohlídce stavebními znalci na několika místech podepřena. Představená se sice s prosbou ve věci nutné, naléhavé opravy obrátila na řízení zemské, ovšem neúspěšně. Žadatelce bylo naopak uloženo, aby tuto opravu uhradila z příchozích milodarů. Protože se však každý den muselo zaopatřit tolik nemocných, a z toho vyplývala krajní chudoba kláštera, nebylo to možné. Za tehdejších špatných poměrů však ubývalo milodarů. Navíc byla v roce 1787 uložena válečná daň a dále daň z pozemků, od kterých ani klášter nebyl osvobozen. Na konci osmdesátých let panovalo kvůli častým dodávkám potravin armádě jejich velké zdražování. Zvláště citelný byl pro klášter za velkých mrazů nedostatek dřeva, neboť pan kníže z Lichtenštejna přestal dávat dar 20 sáhů dřeva, který od něho dříve klášter každoročně dostával. Za takových podmínek se přiblížil rok 1790, ve kterém se představená Agnes po uplynutí zákonné doby vykonávání úřadu vzdala dalšího setrvání v této namáhavé funkci.
83 84
Představený kláštera. Moravský zemský archiv v Brně, Fond E 104, Alžbětinky Brno, kn. č. 1.
35
Během jejího nepřetržitého devatenácti letého úřadu byla postavena kaple mrtvých a klášterní budova byla díky menším opravám udržována, jak jen to bylo možné. Od založení kláštera byl 19 let jeho direktorem hrabě Chorinský85, později první brněnský biskup, který klášteru ve své závěti zanechal 100 zl. Po jeho povýšení na biskupský stolec byl tímto úřadem pověřen člen kapituly dómu Junkandowsky, jenž jej vykonával do roku 1780. V tomto roce převzal úřad kanovník z Festenbergu. Prvním fyzikem špitálu byl plných 10 let mezi 1776−1786 Dr. Lünz, který bez ohledu na to, že bydlel na venkově, s chvályhodným zanícením bezplatně navštěvoval nemocné.86
5.2 Období 1790–1832 Po rezignaci představené Agnes, popsané výše, se muselo přistoupit k volbě nové představené, kterou se stala M. Xaveria z Pillersdorfu. Během jejího úřadu klášter a špitál navštívilo několik členů panských stavů. Poté, co se přesvědčili, že je nutné velice poškozenou budovu obnovit, sami uhradili náklady na opravu ve výši 1 200 zl. Klášter při pobytu v Brně navštívil Leopold II. a na žádost představené přidělil domu 500 zlatých z náboženského fondu. Tuto podporu však bohužel klášter pobíral jen jeden rok, neboť tento Leopold II. brzy zemřel. Představená dále podala žádost ve věci povolení přijímat novicky, protože řádová obec, do které od roku 1775 nepřišly žádné nové sestry, se výrazně zmenšila. Její žádost byla na nejvyšším místě schválena. Po uplynutí tří let jejího úřadu v roce 1793 byla opět zvolena předchozí představená Agnes, která z lásky ke svým spolusestrám na sebe znovu vzala to těžké břímě. Byla znovu zvolena a potvrzena v roce 1796, svůj úřad zastávala pouze do příštího roku. Zemřela roku 1797, vykonavši mnoho záslužného pro klášter a špitál, jejichž vedením byla za těžkých poměrů pověřena celkem 23 let. Na její místo byla 85
Celé jméno Matyáš František hrabě z Chorinský svobodný pán z Ledské. Narodil se 4. října 1720 v Pačlavicích a zemřel 30. října 1786 v Kuřimi. Byl první biskup brněnský a zakladatel brněnské diecéze. 86 Kurze Darstellung der wichtigsten Ereignisse, die das Elisabethinerinen-Kloster in Alt Brün seit seines hunderjährigen Bestande von 1754 – 1854 erfahren hat. Brünn 1854.
36
v roce 1797 znovu zvolena M. Xaveria. Kvůli nedostatku vydatných dešťů vyrostlo málo polních plodin, což na klášter opět dolehlo, a tato situace by se stala daleko citelnější, kdyby se pro dům nenašla nová dobrodinka v osobě komtesy z Khuenburgu. Nastěhovala se totiž se svolením představených do bytu v klášteře, k tomu si nechávala vařit a za obojí měsíčně platila 100 zl., což pro klášter bylo výnosné.87 Za dlouhotrvajícího úřadu této představené, která po uplynutí tříleté zákonné doby vykonávání úřadu byla do úřadu stále opětovně volena a potvrzována, byly řádová obec a nemocnice vícekrát navštívena císařem. První se konala roku 1797, kdy císař František II. se svou chotí zavítal do Brna a při návštěvě řádového domu předal představené 12 kusů dukátů. V roce 1804 přijela Její Veličenstvo císařovna do kláštera sama, navštívila všechny jeho prostory, velmi příznivě se vyjádřila o nemocnic a slíbila, že v nejbližší době přijede opět i s císařem, a tento potěšitelný příslib byl také brzy splněn. Brzy nato obdržely sestry darem ke své největší radosti z Vídně portréty císařského páru, jež byly jako věčná památka pověšeny v kapitulní síni. Potřetí se opakovala návštěva M. Ludoviky Beatrix roku 1808 a konečně počtvrté v roce 1820, kdy panovník přijel v doprovodu císařovny Karolíny Augusty a konventu zanechal dar 200 zlatých. Kromě těchto darů, které beztoho chudému řádovému domu přišly náramně vhod, vypomohl císař roku 1799 částkou 600 zl. na opatření dřeva. Dále klášter téhož roku navštívil olomoucký kníže arcibiskup Colloredo, který představené předal 100 zl., a roku 1803 jej navštívila Její královská Výsost vévodkyně z Parmy, která představené věnovala rovněž 100 zl. na potřeby domu a 100 zl., které se měly rozdělit mezi řeholnice. Roku 1808 dostala řádová obec od Řeka jménem Angelo Wasilicopalo, jenž se předtím v klášterní kapli zúčastnil obřadu požehnání jubilantovi, 50 zlatých s ujištěním, že tento obnos daruje každý rok, a v roce 1815 od pražského knížete arcibiskupa značný dar 1000 zlatých. Při všech těchto radostných událostech se však občas na řádovou obec snesly i těžké rány. Stejně jako téměř 23 let trvající francouzská válka
87
Moravský zemský archiv v Brně, Fond E 104, Alžbětinky Brno, kn. č. 1.
37
přivodila útrapy Rakousku a velké oběti uvalila na jeho obyvatele, nemohly se nepříznivé důsledky vyhnout ani řádovému domu. Za téměř všeobecné bídy a pokračujícího znehodnocování měny byla zemská sbírka, na kterou byla řádová obec z hlediska peněz na živobytí z velké části odkázána, stále skromnější a nakonec se od ní muselo téměř zcela upustit. K tomu přišly v letech 1805 a 1809 francouzské invaze. Již ta první klášter těžce zasáhla. Sice unikl drancování díky tomu, že si zaplatil ochrannou stráž, ale za to muselo být v klášteře poskytnuto jídlo značnému počtu francouzských vojáků, čímž byla zásoba potravin brzy vyčerpána a nastala velká nouze. Štěstím bylo, že řádový dům na přímluvu knížete biskupa ze Schrattenbachu obdržel ještě před vpádem nepřátel částku 600 zl. z kamerální pokladny. V roce 1809 musel klášter poskytnout jídlo nejprve 30 a později 60 zraněným rakouským vojákům a mimo to ještě hostinskou místnost spolu se stravou 12 francouzským důstojníkům. Těžké ztráty klášter utrpěl také kvůli snížení hodnoty peněz v důsledku Nejvyššího finančního patentu v roce 1811 a velké nesnáze nastaly klášteru i ve smolných letech 1815 až 1817.88 K úřadu zmíněné představené musí být ještě poznamenáno, že v roce 1799 byly přelity oba zvony, jeden byl posvěcen jménem sv. Alžběty a druhý jménem sv. Františka Xaveria 89 a byly znovu umístěny na věž. Představená také podnikla patřičné kroky, a získala tak v roce 1815 kurátora v osobě ředitele zemských desk pána z Häusleru, který se aktivně postaral o získání nových zdrojů pro klášter a zlepšení existenčního zajištění řádové obce.90 M. Xaveria z Pillersdorfu, jež mnohé zakusila, zemřela roku 1821 a všichni po ní truchlili, poté co celkem 27 roků v letech 1790–1793 a 1797– 1821 vedla klášter a špitál jako obětavá představená. Nyní byla představenou zvolena a v úřadu potvrzena M. Aloisie Metzlerová. Třebaže se při jejím nástupu situace řádového domu nejevila příliš příznivě, vyvíjely se za jejího úřadu záležitosti kláštera velice dobře. Navzdory tomu, že byl prodejem majetku náboženského fondu náhle 88
Moravský zemský archiv v Brně, Fond E 104, Alžbětinky Brno, kn. č. 1. Narozen 7. dubna 1506 Castillo de Javier . Zemřel 3. prosince 1552 na ostrově Šang-čchuan. Byl navarrský katolický kazatel a misionář, spoluzakladatel Tovaryšstva Ježíšova. Je označován za apoštola Dálného východu. 90 Kurze Darstellung der wichtigsten Ereignisse, die das Elisabethinerinen-Kloster in Alt Brün seit seines hunderjährigen Bestande von 1754 – 1854 erfahren hat. Brünn 1854. 89
38
pozastaven dar, který řádovému domu a špitálu každoročně poskytovaly dřívější kláštery a po jejich zrušení ředitelství zemských statků, a mimo to dluh za maso v posledních letech bídy narostl na 1 232 zl. Klášter sice nebyl schopen tuto částku shromáždit a žádost představené o její proplacení vysokými úřady byla zamítnuta, ale našly se opět dobrodinci, s jejichž pomocí byl tento dluh zakrátko vyrovnán. Po delších jednáních byl také klášteru opět poukazován dříve pobíraný dar z náboženského a studijního fondu, v jehož prospěch byl odprodán klášterní majetek, a to každoročně ve výši 800 zl. Jako mimořádný dobrodinec kláštera se ukázal olomoucký arcibiskup kardinál arcivévoda Rudolf, který nejenže na žádost konventu klášteru poskytoval roční příspěvek 200 zl. w.w., ale také roku 1824 zahájil zemskou sbírku pro řádový dům pomocí kněží v celé olomoucké diecézi, což pak bylo veledůstojným ordinariátem nařízeno i v diecézi brněnské. Díky tomuto bohatému přítoku prostředků byl klášter schopen v roce 1824 splatit 2 000 zl., které na stavbu řádového domu a špitálu převzal od konventu minoritů, a následně i 2 000 zl. zapůjčených od augustiniánského kláštera sv. Tomáše. Také byl zohledněn význam ústavu pro nemocné pro trpící lidstvo, v důsledku čehož byl řádový dům osvobozen od dědické daně a z ušetřených prostředků mohl za 373 zl. v kapli odstranit cihlovou dlažbu a nechat zde položit kamenné desky. Zchátralá věž byla opravena za 493 zl. z prostředků náboženského fondu.91 Tento příznivý stav byl z velké části zásluhou usilovné činnosti pana kurátora Häuslera a ještě více energické práce nového kurátora gub. sekretáře Steinbergera, jenž na místo Häuslera nastoupil roku 1825. Tento kurátor vypracoval plán na výstavbu horního patra a dokázal přimět mnoho dobrotivých srdcí, aby k tomuto záslužnému dílu přispěla svou troškou do mlýna. Proto byla uspořádána subskripce, na které se 50 zlatými podílel i J. Excelence pan guvernér hrabě Inzaghi. S pomocí Boží a díky příspěvkům mnoha dobrodinců byl dům během jednoho roku dokončen v takové podobě, jakou nese i dnes.
91
Kurze Darstellung der wichtigsten Ereignisse, die das Elisabethinerinen-Kloster in Alt Brün seit seines hunderjährigen Bestande von 1754 – 1854 erfahren hat. Brünn 1854.
39
Z dobrodinců kláštera z této doby si zmínku zaslouží především jedinečný František hrabě z Ditrichštejna, díky němuž domu plynuly mnohé příspěvky. V roce 1827 se přestal ustanovovat klášterní lékař, který byl již od roku 1806 zajišťován veřejným fondem, a proto odešel doktor Kaiser. Lékařskou službu tedy bez nároku na mzdu převzal pan doktor Bayer.92 Na jaře 1830 způsobily záplavy na řece Svratce velké škody na klášterních budovách. Rozbouřený živel za březnových dnů náhle pronikl dovnitř s takovou silou, že zahradní zdi zmizely beze stopy a voda zaplavila sklepení kláštera do té míry, že ji zdlouhavě muselo odčerpávat několik mužů. Následujícího roku 1831 zemřelo několik dobrodinců, mezi jinými olomoucký kardinál arcivévoda Rudolf a biskup Stuffler. V roce 1832 pak zemřela zasloužilá představená Aloisie, za jejíhož 11letého úřadu se klášteru a špitálu událo tolik dobrého. Direktory domu v letech 1790–1832 byli již zmíněný kanovník z Festenbergu, který zemřel v roce 1800, kanovník Václav z Bamburgu, kanovník kapituly Václav rytíř Stuffler, po jehož jmenování kapitulním děkanem funkci zastávali kanovníci kapituly z Ruprechtu, z Adelsternu a v roce 1825 člen kapituly z Hoffmannu. Ti všichni se rozličně zasloužili o udržování kázně.93
5.3 Období 1832–1854 Po skonu ctihodné Matky Aloisie byla představenou zvolena dosavadní vikářka Nepomucena z Rungenu. Byla potvrzena veledůstojným kapitulním vikářem, neboť biskupský stolec byl po smrti biskupa rytíře Stufflera uprázdněn. Za jejího úřadu se pan kurátor Steinberger znovu snažil vymoci ustanovení klášterního a špitálního lékaře z veřejných fondů, ale marně. V roce 1833 musel dům kvůli prováděné regulaci Svratky postoupit
92
Moravský zemský archiv v Brně, Fond Fond E 104, Alžbětinky Brno, 48 K špitální lékaři, 1857 – 1920. Kurze Darstellung der wichtigsten Ereignisse, die das Elisabethinerinen-Kloster in Alt Brün seit seines hunderjährigen Bestande von 1754 – 1854 erfahren hat. Brünn 1854.
93
40
značnou část zahrady oproti náhradě 1 301 zl. c.m., za které byly potom se souhlasem řízení zemského pořízeny obligace 5% metalliques. V těchto letech nastaly pro řádový dům také nadmíru příznivé okolnosti. Jejich Veličenstva císař František 94 a Karolína Augusta během své přítomnosti v Brně v letech 1833 a 1834 klášter opakovaně poctily návštěvou a přenechaly značný dar 1 100 zl. c.m., z nichž 500 zl., které věnovala Její Veličenstvo císařovna, mělo na přímluvu panských stavů zůstat ročním příspěvkem klášteru. Na návrh kurátora a s povolením představených byla nová přístavba domu pronajímána za 500 zl. c.m. ročně včetně stravy Elizabetě Gerschbauerové. I když tak členky řádu pro sebe měly méně místa, a z mladších sester musely dvě a dvě bydlet v jedné cele, rády se tomuto omezení přizpůsobily, neboť řádovému domu plynul z nájemného zisk a nemocným se mohlo dostat lepší péče. Po uplynutí zákonné doby vykonávání úřadu byla představená M. Nepomucena v roce 1835 opět zvolena a potvrzena. Za pomoci dobrodinců byly v tomto roce za 351 zl. c.m. postaveny a vyzdobeny nové varhany bez pedálu. Jediným neštěstím pro klášter bylo úmrtí císaře Františka I. ve stejném roce, jež klášterní obec uvrhlo v hluboký zármutek, neboť tento panovník se během své dlouhé vlády stále prokazoval jako mimořádný mecenáš a dobrodinec kláštera. Jeho památka bude v klášterní obci žít navždy.95 V roce 1835 se ucházela vdova po generálmajorovi svobodná paní z MacElligotu o byt v klášteře, neboť měla zájem v prostorách řádového domu dožít své dny. Konventu tento požadavek přivodil poněkud svízelnou situaci, protože žádný jiný byt kromě pokojů v novostavbě, které již byly pronajímány zmíněné panně Gerschbauerové, neměl k dispozici. Jelikož však vdova byla mimořádnou dobrodinkou kláštera a za byt a stravu slíbila zaplatit měsíční sumu 100 zl. c.m., muselo být jejímu přání vyhověno a pronájem dosavadní vlastnici bytu musel být z nutnosti vypovězen. Svobodná paní nechala čtyřpokojový byt elegantně upravit a nastěhovala se.
94
František I. se narodil12. února 1768 ve Florencii a zemřel 2. března 1835 ve Vídni. V letech 1792–1835 byl král uherský a český, v letech 1804–1835 císař rakouský a jako František II. v letech 1792–1806 poslední císař Svaté říše římské národa německého. 95 Moravský zemský archiv v Brně, Fond E 104, Alžbětinky Brno, kn. č. 1.
41
Již dříve věnovala kapli dva cenné svícny a nyní ještě více uplatňovala svůj značný vliv ve prospěch kláštera. Na její podnět vznikl spolek šlechticů, do jehož čela se postavil hrabě Sigismund Bukuwky. Jeho prostřednictvím bylo v roce 1837 uspořádáno několik hudebních zábav a konventu bylo poukázáno nejprve 330 zl. c.m. a poté znovu 595 zl. w.w. čistého výnosu. Řádovému domu se přihodily ještě další šťastné události. Jejich Veličenstva císař Ferdinand 96 a Marie Anna Pia navštívili klášter na jejich cestě na korunovaci do Prahy a předali představené veliký dar 900 zl. c.m. Později klášter poctil vysokou návštěvou i arcivévoda František Karel a věnoval mu 50 zl. Dále hrabě František z Ditrichštejna na žádost představené místo dříve schválených 10 sudů piva a 5 centů sena poukázal 28 sáhů dřeva. Mimo to musí být z mimořádných dobrodinců kláštera ještě zmíněni rytíř z Neuwallu, jenž ročně daroval velké množství naturálií, klášter Rajhrad, který od nepaměti řádovému domu poskytoval značné příspěvky a představená brněnského ústavu šlechtičen Ludovica svobodná Paní Skrbensky. Roku 1840 konečně klášter znovu obdržel značný příspěvek, když řízení zemské na přímluvu hraběte Bukuwkyho uspořádalo ples spojený s loterií, jehož čistý výnos ve výši 1 760 zl. připadl řádové obci s příkazem, 1 000 zl. z této sumy užitečně jako kapitál investovat a zbytek 760 zl. použít na potřeby domu.97 Za úřadu M. Nepomuceny, jež byla roku 1838 opět zvolena a potvrzena, poté však roku 1840 resignovala, byla také zahájena stavba nové kaple mrtvých, která měla být zřízena podle nejvyšších nařízení. Funkci fyzika špitálu vykonával namísto ochořelého klášterního lékaře Bayera doktor Kroczak.98 V důsledku resignace M. Nepomuceny, jež svěřený úřad vykonávala 8 let s plným zanícením a obětováním, muselo být přistoupeno k nové volbě, jež padla na chórovou sestru Rosalii Bittnerovou. Již při jejím nástupu do úřadu se projevila potřeba účelnějšího přestavění kuchyně a mnohého dalšího zařízení. Proto byla instalována nová úsporná kamna, byl dokončen 96
Ferdinand I., zvaný Dobrotivý, se narodil 19. dubna 1793 ve Vídni a zemřel 29. června 1875 v Praze. Rakouský císař v letech 1835–1848, král uherský a poslední korunovaný český král. 97 Kurze Darstellung der wichtigsten Ereignisse, die das Elisabethinerinen-Kloster in Alt Brün seit seines hunderjährigen Bestande von 1754 – 1854 erfahren hat. Brünn 1854. 98 Moravský zemský archiv v Brně, Fond Fond E 104, Alžbětinky Brno, 48 K špitální lékaři, 1857 – 1920.
42
celý žlab v průčelí kláštera, položeny nové schody do sklepa a byl oplocen trávník před okny, což dohromady znamenalo výdaj 210 zl. c.m. Dále byly za přispění dobrodinců v 1. patře dvě cely uzpůsobeny k vytápění nákladem 165 zl. a v zahradě byla vykopána studna, aby pro zahradu byla zajištěna potřebná voda. Jelikož byla strana zahrady proti řece stále ještě otevřená, musela být konečně ohrazena plaňkovým plotem, přičemž břeh řeky byl osázen vrbami a dalšími stromy, aby bylo regulováno další ničivé podemílání vodou. Přestože tyto stavební úkony byly zčásti hrazeny také dobrodinci, přeci jen řádový dům stály značnou sumu. V této době onemocněl velmi pracovitý kurátor Steinberger. Klášter by se tím dostal do velkých potíží, kdyby se starobrněnský pan prelát Napp ochotně nenabídl, že bude tuto funkci provizorně zastávat. Se jménem Cyril František Napp se pojí výrazná osobnost, která působila na Moravě v období převážně 19. století. Napp zasahoval do
mnoha oblastí
společenského života jak do kulturní, tak vědecké i politické. Jeho aktivita byla téměř až neuvěřitelná, byl členem mnoha spolků a společností, ve kterých se aktivně zapojoval do jejich činností.99 Jelikož však nemoc měla delšího trvání, převzal tento úřad zemský advokát pan doktor Ott. Po jmenování Veledůst. biskupa Gindla, jenž se vždy prokazoval jako znamenitý mecenáš kláštera, knížetem biskupem diecéze Gurk byl na biskupský stolec povýšen biskup hrabě Schaffgotsche Excelence. Tento hned od počátku směřoval svou pozornost k pozvednutí klášterní kázně, jejímž věrným dodržováním je podmíněn rozkvět řeholního domu. Proto byla zastavena moštová sbírka prováděná členkami řádu, jež stejně byla spojena s mnoha nepřístojnostmi, na druhé straně se však Veledůst. biskup výrazně zasadil obzvláště u vysoké šlechty a uspořádal prostřednictvím velebného duchovenstva zemskou sbírku, čímž klášteru zajistil bohatší náhradu. Představená M. Rosalia byla znovu zvolena a v úřadu potvrzena v roce 1843. Na její žádost převzal hrabě Bukuwky, jenž se již dříve velmi o řádový dům zasloužil, namísto pana doktora Otta pozici kurátora a působil v
99
Skoupá, T.: Opat Cyril František Napp a jeho působení v klášteře na Starém Brně. (Bakalářská práce), Brno PdF MU, 2010, s. 17.
43
ní až do roku 1846. Roku 1843 zemřela k velkému zarmoucení řádové obce paní baronka MacElligotová, jíž klášter za tolik vděčil. V ustanovení své poslední vůle konventu odkázala kapitál pr. 2 000 zl. na lepší zařízení nemocničního sálu. Do bytu, kterým doposud disponovala, se nyní nestěhovala představená, čímž se uprázdnily dvě cely, jež mohly být opraveny, aby je mohly obývat sestry. Dům obdržel při návštěvě J. cís. Výsosti arcivévody Albrechta100 příspěvek 200 zl. c.m., avšak značné výdaje musely být opět vynaloženy na opravy. Byla tedy opravena zchátralá zeď lemující dvůr, byla zařízena komora na matrace, byla postavena zeď v takzvaném Hájku, která sama stála 140 zl.101 V roce 1846, kdy skončil úřad M. Rosalie, byla při uspořádané volbě představenou ustanovena chórová sestra Franziska Görschová, jež byla poté v roce 1849 a 1852 po uplynutí zákonné doby vykonávání úřadu opět zvolena.102 Záležitosti domu měly za jejího vedení ten nejutěšenější průběh. Místo pana hraběte Bukuwkyho převzal úlohu kurátora na přímluvu J. bis. Excelence pan apellační rada z Frölichsthalu a tento úřad vedl s velkou obětavostí až do roku 1850, místo klášterního a špitálního lékaře pak p. doktor Dudezy. V roce 1847 se v klášteře konala generální visitace, přičemž J. Excelence Veledůstojný biskup náramně zapůsobil na zdárný rozvoj náboženského života řádové obce otcovským napomínáním a nařízeními o důkladném dodržování klášterní klauzury, větším upevnění řádové kázně, za což se řádová obec cítí zavázána největším díkem. Ze staveb, jež byly provedeny do roku 1830, musí být zaznamenány především výstavba kaple mrtvých nákladem 400 zl., na kterou několik dobrodinců přispělo 200 zlatými, stavba nového schodiště do 1. patra, které předcházelo proboření zdi, položení kamenné dlažby v kuchyni, dále bylo provedeno ještě více oprav jako kamenná podlaha v chodbách, úpravy kuchyně atd. a byla pořízena pokladna, na kterou poskytnul příspěvek i J. bis. Excelence. Koně, které dům dosud držel, byli kvůli zdražení krmiva prodáni.
100
Albrecht Fridrich Rakousko-Těšínský se narodil 3. srpna 1817 ve Vídni a zemřel 18. února 1895 ve městě Arco v Itálii, byl těšínský kníže, rakouský arcivévoda a vojevůdce. Pocházel z těšínské větve HabsburskoLotrinské dynastie. 101 Moravský zemský archiv v Brně, Fond E 104, Alžbětinky Brno, kn. č. 1. 102 Moravský zemský archiv v Brně, Fond E 104, Alžbětinky Brno, 47 F personální výkazy, 1840 – 1892.
44
Jelikož dosavadní kurátor z Frölichsthalu byl jako president Zemského soudu přeložen do Olomouce, zastával nějakou dobu tento úřad pan rada Vrchního zemského soudu Schweidler, brzy jej však složil kvůli svým naléhavým povinnostem a vzdálené poloze kláštera. Na žádost konventu proto místo kurátora převzal ředitel biskup. alumnátu pan Karel Nöttig103. Za jeho vedení byl zaveden pořádek v nadacích kláštera a špitálu, vypracován řádný přehled příjmů a výdajů domu a byla zřízena účelná zařízení, za což si kurátor vysloužil věčný dík řádové obce. Protože se v díky nově vzniklým nadacím, losování památek a dalším příznivým okolnostem zvýšily příjmy kláštera a špitálu, mohlo být v mnoha ohledech zlepšeno i materiální zajištění členek řádu a mohly být provedeny opravy na klášterních budovách a pořízeny věci do nemocničního sálu. Co se týče prvně jmenovaného, aby členky řádu těžké povinnosti plnily ještě ochotněji a horlivěji, denně se jim od roku 1849 podávala společná snídaně a vydává se vyšší příspěvek na oblečení. Pokud jde o další bod, byl v roce 1852 klášter zvenku omítnut a obílen, byly opraveny poničené komíny a byl vymalován refektář, což celkem znamenalo výdaj 1 685 zl. V roce 1853 byly nabíleny klášterní chodby v přízemí a nemocniční sál, všechny dveře a skříně byly natřeny olejovou barvou, nemocniční sál byl nově zařízen a místo stávajících dřevěných postelí byl vybaven železnými. Zásluha za umožnění nákupu železných postelí náleží paní představené ústavu šlechtičen svobodné Paní Skrbensky Excelence, jež nejenže domu darovala 12 postelí, ale také konventu velkoryse předala částku 200 zl. na opatření těch zbývajících. Tak mohl být nemocniční sál rozšířen až na 25 lůžek, neboť železné postele uspořily hodně místa. Kromě toho bylo zakoupeno 30 kusů vlněných pokrývek namísto peřin, dále župany a prádlo v dostatečném množství, také byl v kapli vymalován chór, stejně jako tamní krásný krucifix, byly vyčištěny i kříže v chodbě, bylo zasazeno 25 nových oken a 12 oček. Celkové vydání činilo 1 514 zl. c.m. Veškeré příjmy kláštera a špitálu včetně mešních nadací a příjmů z kaple ročně činí 4 000 zl. c.m., obnos, ze kterého by nebylo možné řádovou
103
Narodil se 23. prosince 1806 v Bělotíně a zemřel 14. ledna 1882, byl katolický duchovní, který se stal 7. brněnským sídelním biskupem.
45
obec spolu s nemocnými uživit, kdyby klášter nebyl podporován milodary od dobrodinců. Direktory kláštera během tohoto období byli člen kapituly rytíř Hoffmann až do roku 1850. V letech 1850–1854 rytíř Talsky a dále to byl kanovník Hammermüller.104
104
Kurze Darstellung der wichtigsten Ereignisse die das Elisabethiner-Kloster in Alt-Brünn seit seinem hundertjährigen Bestande von 1754-1854 erfahren hat
46
ZÁVĚR
Předkládaná bakalářská práce pojednává o činnosti kongregace alžbětinek v 18. a 19. století. Ve své práci jsem si vytkla za cíl zaznamenat vznik kongregace a její následnou činnost. Musím přiznat obdiv zakladatelkám, když vezmu v potaz obraz tehdejší společnosti v 18. století, kdy žena neměla příliš velké slovo. Obdivuji hraběnku Marii Alžbětu Waldorfovou a její další kolegyně, které zvládly vyjednat pozemek a zorganizovat celý vznik kongregace v českých zemích. Díky hraběnce Waldorfové máme to potěšení mít v Brně tak významnou ženskou kongregaci. Díky ní nemuseli strádat chudí a nemocní a zachránila tím velký počet životů. Obrovský dík samozřejmě patří i všem sestrám a matkám představeným a ostatnímu personálu, kteří v klášteře působili a působí. Během studia této kongregace jsem narazila na mnohá úskalí v jejich působení, ale vždy problémy statečně vyřešily a svou pílí a obrovským úsilím vytvořily silnou ženskou kongregaci s historickou tradicí, která je dodnes dodržována. V průběhu studia alžbětinek jsem nashromáždila spoustu materiálů, které nebylo jednoduché porovnat a zpracovat z nich čtivý text. Setkala jsem se s texty v německém jazyce a kronika alžbětinek je napsána v kurentu. Postupně jsem tyto materiály zpracovávala, byl to časově náročný úkol, který však přinesl svá pozitiva. Mrzí mě, že se mi nepodařilo nasbírat více materiálů o osobním životě sester. Bohužel neexistuje možnost nahlédnout do jejich tehdejších životů. Kongregace se během svého působení v popisovaných letech musela potýkat s mnoha potížemi. Prvotní potíže se projevovaly ve financích, bylo třeba sehnat mnoho finančních prostředků na postavení kláštera a také na jeho vybavení, kongregace je zaměřená na péči o nemocné a chudé a proto bylo třeba vybudovat místnosti, které budou odpovídat hygienickým potřebám. Dále bylo nutno vybudovat klášterní lékárnu a bylo i nutno vybavit všemi potřebnými nástroji a vybavením určeným k výrobě léčiv, které
byly
využívány
v klášterní 47
nemocnici.
Další
nepříjemnost
v historickém toku událostí bylo například rušení klášterů Josefem II., statečně se klášter udržel a dál pomáhal ve zdravotnické a sociální službě. Asketický
život
a
přísná
klauzura
alžbětinkám
velice
pomohla
ve vybudování tak rozsáhlého kláštera, který se dodnes stará o nemocné a potřebné. Věřím, že se mi podařilo přiblížit historii brněnského konventu alžbětinek čtivou formou. Dále věřím, že má práce bude přínosem občanům města Brna i samotným alžbětinkám. Do dnes nebyla zpracována jejich historie v podobném rozsahu. Tato práce je připomenutím, že Alžbětinky mohou být hrdé na své předchůdkyně, které jim vybudovaly sídlo a položily základy jejich životu. Doufám, že se jejich řády budou i nadále rozšiřovat a budou vykonávat svou práci se zodpovědností a pozitivním přístupem.
48
RESUMÉ Má bakalářská práce pojednává o ženské kongregaci brněnských alžbětinek, které mají základ v řeholi Třetího řádu sv. Františka z Assisi a jméno po svaté Alžbětě Durynské. Práce se zaměřuje na historii alžbětinek během 18. a 19. století. Tato kongregace je zaměřená na ošetřovatelství a péči o chudé. V této bakalářské práci se věnuji životu sv. Alžběty Durynské a vzniku řehole, dále se podrobněji věnuji vzniku kongregace v Brně a další její brněnské historii. Detailně jsem se věnovala popisu kláštera, klášterní lékárny a klášterní kaple z architektonického hlediska. Dále jsem rozdělila jednotlivá období, kterým se zde podrobně věnuji.
SUMMARY My work is about female congregation Brno Elizabethan, which are based on the Rule of the Third Order of St.. Francis of Assisi and named after St. Elizabeth of Thuringia. The work focuses on the history of Elizabethan during the 18th and 19 century. This congregation is focused on nursing and caring for the poor. In this thesis focused on the life of St. Elizabeth of Thuringia and the formation of the monastic order, and congregations in Brno. I focused on the description of the convent, monastery and convent chapel, drugstore from an architectural point of view. Next, I divided each period, which is elaborately described in this my thesis.
49
SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY Prameny: Moravský zemský archiv v Brně: Fond E 104, Alžbětinky Brno, kn. č. 1 Fond Fond E 104, Alžbětinky Brno, 48 K špitální lékaři, 1857 – 1920. Fond E 104, Alžbětinky Brno, 47 F personální výkazy, 1840 – 1892. Fond B 15, sign. 1/3 Alžbětinky 1786 – 1875. Fond B 17, karton 1:A:12 Lékárníci a výroba léků 1775 – 1847. Fond E 4, sign. 41:VI:17 Založení kláštera alžbětinek 1749 – 1758.
Archiv města Brna, Stará registratura krab. 47 sign. E25/129 Založení kláštera alžbětinek 1750 – 1751. Kurze
Darstellung
der
wichtigsten
Ereignisse,
die
das
Elisabethinerinen-Kloster in Alt Brün seit seines hunderjährigen Bestande von 1754 – 1854 erfahren hat. Brünn 1854
Literatura: Dokoupil, Vladislav: Soupis brněnských tisků. Staré tisky do roku 1800, Brno 1978. Flodrová, Milena: Brněnská barokní lékárna ve sbírkách Muzea města Brna. In: Forum Brunense 1989. Gregor, Alois: Brněnská staročeská legenda o sv. Alžbětě. In: Brno v minulosti a dnes 7, 1965. Kroupa, Jiří: Architekt František Antonín Grimm. Architektura moravského osvícenství a její sociální pozadí, In: Studie Muzea Kroměřížska 1, 1981. Kroupa, Jiří: Klášter alžbětinek v Brně. In: Uměleckohistorický sborník. Brno 1985. 50
Novák, Josef: Brněnské lékárny. In: Lékárenské listy 30, 1937. Pernička,
Jan:
Brněnský
architekt
Mořic
Grimm.
In:
Uměleckohistorický sborník. Brno 1985. Samek, Bohumil: Klášter alžbětinek. In: Umělecké památky Moravy a Slezska I, A – I. Praha 1994. Šrámková, Marta: Dům U Sedmi švábů a Klášter alžbětinek. In: Před brněnskými hradbami. Brno 1997. Vondruška, Isidor: Životopisy svatých v pořadí dějin církevních. Praha 1911, 3. část. Dachovský, Karel: Sv. Alžběta Durynská. Praha 2007 Flodrová, Milena: Brno v proměnách času (Malá zamyšlení). Brno 2003 Flodrová, Milena: Barokní lékárna kláštera brněnských alžbětinek. Brno 2005, Muzeum města Brna Flodrová, Milena: Konvent sester alžbětinek v Brně: 1749 – 1999. Brno 1999 Foltýn, Dušan: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha 2005 Kroupa, Jiří: František Antonín Grimm - architekt 18. století : Moravská galerie Brno, Muzeum Kroměřížska, Kroměříž, červenec-září 1982 : [katalog výstavy]. Kroměříž 1982 Samek, Bohumil: Umělecké památky Moravy a Slezska 1, Praha 1994. Jirásko, Luděk: Církevní řády a kongregace v českých zemích, Praha 1991. Bastl, O.: Rušení klášterů v Čechách a na Moravě za Josefa II. In: Historická geografie 28, Sborník příspěvků k dějinám osídlení. Praha 1995 Winter, E.: Josefinismus a jeho dějiny. Praha 1945. Taraba, L.: Josef II. Praha 1999. Kubišková, Veronika: Z dějin brněnského konventu Milosrdných bratří, v 19. a 20. století. (Bakalářská práce), Brno PdF MU 2009. Podsedník, H.: Milosrdní bratři Valtice – Feldensberg 1605 – 2005. Brno 2005. Bogar, B.: Milosrdní bratři. Praha 1934. 51
Fryščok, M.: Kostel sv. Leopolda. In: Brněnský večerník, 27. 2. 1998. Flodrová, M., Müller Z.: Staré Brno, vyprávění o minulosti nejstarší části města Brna. Brno 2007. Hálová – Jahodová, C.: Brno – dílo přírody, člověka a dějin. Brno 1971 Schildberger, V.: Císařská armáda, tažení roku 1805 a bitva u Slavkova. Brno 1998. Bednářová, V.: Brněnské kostely a kláštery ve světle minulosti. Praha 1944. 8 s. Zvl. Otisk z Věda a život, 9, 1943, č. 11 – 12. Zlámal, B.: Příručka českých církevních dějin V. Doba barokní katolicity (1650 – 1750), doba osvícenská (1750 – 1848). Olomouc 2008. Zlámal, B.: Příručka českých církevních dějin VI. Doba probuzeneckého katolicismu (1848 – 1918). Olomouc 2009. Kroupa, J.: Alchymie štěstí, pozdní osvícenství a moravská společnost. Brno 1987. Zlámal, B.: Církevní dějiny české 2. Olomouc. Skoupá, T.: Opat Cyril František Napp a jeho působení v klášteře na Starém Brně. (Bakalářská práce), Brno PdF MU, 2010. Čornejová, I. a kol.: Locus pietatis et vitae. Sborník příspěvků z konference konané v Hejnicích ve dnech 13. – 15. září 2007, Praha 2008. Vodička, K.: Svatá Alžběta Durynská, vdova z III. řádu sv. Františka. Krnov 1888
52
SEZNAM PŘÍLOH Textové přílohy: Text. Příloha č. 1: Legenda o sv. Alžbětě .................................................... 54 Text. Příloha č. 2: Nápis na pamětní medaili ............................................... 55
Obrazové přílohy: Obr. příloha č. 2: Sv. František z Assisi....................................................... 57 Obr. příloha č. 3: Kaple sv. Alžběty v klášteře alžbětinek........................... 58 Obr. příloha č. 4: Oltář kaple sv. Alžběty v klášteře alžbětinek, Brno......... 59 Obr. příloha č. 5: Sv. František z Assisi....................................................... 60 Obr. příloha č. 6: Varhany v kapli sv. Alžběty v klášteře alžbětinek, Brno. 61 Obr. příloha č. 7: Chodba s původní klenbou .............................................. 62 Obr. příloha č. 8: Původní vchod z nádvoří kláštera alžbětinek, Brno ........ 63 Obr. příloha č. 9: Ideální plán budoucího kláštera ....................................... 64 Obr. příloha č. 10: Plán fasády špitálního křídla.......................................... 65 Obr. příloha č. 11: Práce sester v klášterní lékárně ...................................... 66 Obr. příloha č. 12: Klášterní nemocnice ve 20. stol. .................................... 67 Obr. příloha č. 13: Kartuš sv. Markéty, která visela nad nemocným........... 68 Obr. příloha č. 14: Původní kropenka z 18. stol........................................... 68 Obr. příloha č. 15: Zvonice .......................................................................... 69 Obr. příloha č. 16: Hlavní vchod do kláštera ............................................... 70 Obr. příloha č. 17: Klášter alžbětinek z pohledu Kamenné ulice................. 71
53
Textové přílohy Text. Příloha č. 1: Legenda o sv. Alžbětě Brněnská staročeská legenda o sv. Alžbětě Durynské z II. poloviny 14. stol.
,,Svatá Alžběta byla dci krále uherského a inhed od své mladosti, kdež mohla od toho světa sě vzdalovala: A když k svým letům přišla, za turinského lantkrabí dána. V němžto stavě bydléce, oba sě v Buozě mlujíc, k božiej službě pomužiesta. Zatiem když jsta spolu dietky jměla, zamyslil jejie hospodář lantkrabě za moře k božiemu hrobu jíti. Proněžto ostaviv svú hospodyni a to svatú Elžbětu s dietkami na jtom hradě jejie věna, ježto slove Markburk, za moře šel a na tej púti skončal. To lantkrabini léníci uslyševše, svatú Elžbětu s toho jejie hradu sehnali a všeho sbožie ji zbavichu. Tahda ona jakžto sirá vdova pokorně s hradu sšedši, když jie v mistě nikte, nikto nesměl hospody dáti, ta sšedši do jednoho sprostého domku, ježto svině stáváchu, a svými pannami přes noc ležala. Nazajtřie když sobě jiné hospody hledala a nikdež nepřijata, dietky jejie s hradu k niej snesli, a nevědúce se u velikú zimu s nimi kam dieti, do jednoho kostela vešla, a tu s dětmi zimy namřěvši, musila sě opět do své hubené hospody vrátiti, a tu jsúc, kamž mohla, své dietky, nemajíc jich čím krmiti, od sebe rozeslala. Odtud ji vzal, slitovav sě nad ní ujěc jejie, biskup Bamberský, a jie na jednom hradě čstně choval, chtě ji za někoho dobrého vdáti. Zatiem, když tak vydléše, přiběhl posek, noviny jiej pověděl, ež jejie z dalekých zemí na pochovávanie domóv nesú. Proněžto vstavši proti nim jela a tu kéníci, již kosti nesiechu, jiej slíbili jejie věno vrátiti a na vdoviem stolci posaditi. A když ty kosti byly pochovány, to, což jiej byli léníci slíbili, nenaplnili. Proněžto musila u velikej chudově bydléc velikú strast trpěti, ale to za vláščie utěšenie jmějieše, ež jiej otec svatý Řehoř papež své utěšené listy posielaje, jie u pokoře posilováše. A kak jest svatý život vedla, to o tom sě mnoho píše, ež jest svuoj život rozličným utrpením mučila, postici sě, v noci nespiec, Buohu sě snažně modléc, a často v noci vstanúc, kázáše sě tajně metlami svým pannám bíti. A za svého manželstvie podle svého stavu svrchu drahá rúcha nosieci, žíní na svém životě neb hrubé ostrosti sukni nosieše. A potom z svého věna jeden špitál učinila a tu nemocným, stastným, chudým i malomocným, kakžkolivěk nečistým hlavu myla, rúcho prala a před ním klekajíc, pokrm jim přidávala. Rúcho jejie v tom vdovství bylo velmi sprosté 54
a chudě zplácané, a to jiej velmi milé bylo s chudými ženkami na kázání seděti. Jměla jest také mistra Konrata, člověka bohabojného, jemožto jakožto v duchovném zákoně potvrzena na všem jeho poslušna bieše. Pakli ji kdy co zamútilo, toho nikda k srdci nepřipustila, ale veždy ze všeho Buohu děkovala. To jest jměla také svatá Elžběta v uobyčeji, ež velmi ráda o chudobě mluvieše, a často ještě za mužem jsúc, přěd svými pannami sprostý plášť nahlavu vzdějíc řiekáše: Takto já, dá-li Buoh budu žebříc choditi a pro mého Jezukrista mnoho strastí trpěti. A když svá léta, nábožně Bohu slúžíc čstně vzvedla, k smrti sě přiblíživši, k jednej svej panně tajně řekla: Již sě ten čas blíží, v němžto Hospodin svých přátel k sobě pozove. A potom jedné noci již nemožna ležiec těm, ježto okolo nie sediechu, vecě: Nuž, juž mluvme o milém Ježíškovi, neb sě juž pól noc blíží, v nížto sě ráčil naroditi a v jeslech položen. A to tak jasně mluvila, jakžto by nic nemocna nebyla. A v tu hodinu, uznamenavši, ež jejie skončenie sě blíží, svého zpovědníka z predikatorového zákona k sobě pozvavši, jemu tajně pověděla a řkúc: Otčíku, měj sě hotov, aby nade mnú svatý próvod odpěl, nebť mi sě jest v tuto hodinu Jezukristus zjevil a takto ke mně řka: Poď, má zvolená, poď ke mně do věčného přiebytku! A potom málo pomeškavši od těch, ješto při něj biechu, odpuščenie vzevši, duši pustila. A inhed nebeská vóně vešker duom naplnila, z něhožto jsú všickni Hospodina pochválili. A potom mnoho divuov svatých skrzě svatú Elžbětu Buch učinil, mrtvé křiesil a nemocné uzdravoval. Amen.“ Zdroj: Gregor, Alois: Brněnská staročeská legenda o sv. Alžbětě. In: Brno v minulosti a dnes, 7, 1965, s. 284 – 291.
Text. Příloha č. 2: Nápis na pamětní medaili Na jedné její straně stojí nápis: „Imperator Franciscus Augustus et Maria Theresia Augusta.“ Na druhé straně pak: „Maria Theresia Augusta, Pia, Clemens, Justa Sacris Tribus Magis Dedicatae Pro Sacris Virginibus Sub Invocatione Divae Elisabethae 55
Ad Famulandum Deo et Proximo Devotis, Hujus Aedis Primum Lapidem ponendum jussit MDCCLI neboli v překladu „Šlechetná, zbožná, dobrotivá a spravedlivá Marie Terezie nařídila roku 1751 položit první základní kámen svatým 3 králům zasvěceného kláštera pro panny, jež nesou jméno sv. Alžběty a svůj život zasvětily službě Bohu a bližním 1751.“
Zdroj:
Kurze
Darstellung
der
wichtigsten
Ereignisse,
die
das
Elisabethinerinen-Kloster in Alt Brün seit seines hunderjährigen Bestande von 1754 – 1854 erfahren hat. Brünn 1854
56
Obrazové přílohy Obr. příloha č. 1: Sv. Alžběta Durynská
Zdroj: http://alzbetinky.webnode.cz/
Obr. příloha č. 2: Sv. František z Assisi
Zdroj: http://alzbetinky.webnode.cz/
57
Obr. příloha č. 3: Kaple sv. Alžběty v klášteře alžbětinek
Zdroj: Archiv autorky
58
Obr. příloha č. 4: Oltář kaple sv. Alžběty v klášteře alžbětinek, Brno
Zdroj: Archiv autorky
59
Obr. příloha č. 5: Sv. František z Assisi
Zdroj: Archiv autorky
60
Obr. příloha č. 6: Varhany v kapli sv. Alžběty v klášteře alžbětinek, Brno
Zdroj: Archiv autorky
61
Obr. příloha č. 7: Chodba s původní klenbou
Zdroj: Archiv autorky
62
Obr. příloha č. 8: Původní vchod z nádvoří kláštera alžbětinek, Brno
Zdroj: Archiv autorky
63
Obr. příloha č. 9: Ideální plán budoucího kláštera
Zdroj: Archiv autorky
64
Obr. příloha č. 10: Plán fasády špitálního křídla
Zdroj: Archiv autorky
65
Obr. příloha č. 11: Práce sester v klášterní lékárně
Zdroj: Archiv autorky
66
Obr. příloha č. 12: Klášterní nemocnice ve 20. stol.
Zdroj: Archiv autorky
67
Obr. příloha č. 13: Kartuš sv. Markéty, která visela nad nemocným
Zdroj: Archiv autorky
Obr. příloha č. 14: Původní kropenka z 18. stol.
Zdroj: Archiv autorky
68
Obr. příloha č. 15: Zvonice
Zdroj: http://www.stred.brno.cz/photo_full/klaster-kamenna003?id_album=13
69
Obr. příloha č. 16: Hlavní vchod do kláštera
Zdroj: http://www.stred.brno.cz/photo_full/klaster-kamenna001?id_album=13
70
Obr. příloha č. 17: Klášter alžbětinek z pohledu Kamenné ulice
Zdroj: http://www.stred.brno.cz/photo_full/klaster-alzbetinekkamenna?id_album=13
71
