MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra ruského jazyka a literatury

Ruské osobnosti v současné české kultuře Bakalářská práce

Brno 2012

Vedoucí práce:

Autor práce:

Mgr. Natalia Naumova

Edita Dvořáčková

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci s názvem „Ruské osobnosti v současné české kultuře“ vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Natalie Naumové a použila jen prameny, které uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. Ve Veverské Bítýšce dne ……………………

…………………………………… Podpis autora práce 2

PODĚKOVÁNÍ Ráda bych touto cestou poděkovala především Mgr. Natalii Naumové za vedení práce, ochotu, přínosné rady a zapůjčenou literaturu. Mé poděkování patří také mé rodině a přátelům za trpělivost a podporu. 3

Úvod .............................................................................................................................. 5 1.

Kultura.................................................................................................................... 7

2.

Ruský charakter ...................................................................................................... 9

3.

Rusové v České republice .................................................................................... 10 3. 1 Ruští obyvatelé ČR................................................................................................. 12 3. 2 Významné osobnosti ruské národnosti v ČR ...................................................... 12 Sergej Nikolajevič Vojcechovský........................................................................... 12 Roman Osipovič Jakobson ...................................................................................... 13 Marina Ivanovna Cvětajevová ................................................................................ 13

4.

Literatura .............................................................................................................. 14 Ljubov Vondroušková .............................................................................................. 15 Alexandr Levikov ..................................................................................................... 19

5.

Balet ..................................................................................................................... 19 5. 1 Ruský balet .............................................................................................................. 20 5. 2 Balet v Národním divadle...................................................................................... 22 Alexander Katsapov ................................................................................................. 22 Alexej Afanassiev ..................................................................................................... 24

6.

Scénická umění .................................................................................................... 25 6.1 Film ........................................................................................................................... 25 6. 2 Divadlo..................................................................................................................... 26 Liliana Malkina ......................................................................................................... 27 Alexandr Minajev ..................................................................................................... 30

7. Výtvarné umění ....................................................................................................... 31 7. 1 Malířství (malba) .................................................................................................... 32 Vladimír Zubov ......................................................................................................... 32 8. Opera ....................................................................................................................... 35 Oleg Korotkov ........................................................................................................... 36 Nikolaj Višnjakov ..................................................................................................... 37 Marina Vyskvorkina ................................................................................................. 38 Závěr ............................................................................................................................ 39 РЕЗЮМЕ .................................................................................................................... 44 Seznam použité literatury: ........................................................................................... 50 Seznam příloh: ............................................................................................................. 53 4

Úvod Ve dvacátých letech 20. století přichází na území České republiky (Československa) velké množství ruských občanů. Důvodem emigrace byla tehdejší komunistická situace v Rusku. Rusové přicházeli ve třech vlnách a usídlovali se zejména ve větších městech, jako např. Brno, Praha, Karlovy Vary. V současnosti žije v České republice okolo třiceti tisíc obyvatel ruské národnosti. Většina z nich má společné zájmy, jako např. vydávání časopisů Slovo dětem, Artek, Česko dnes, Plus, Karlovarské noviny, Hlas zpravodajství a Ruské slovo, kterým obohacují, jak českou, tak i ruskou kulturu. Existuje také několik organizací jako např. Ruská tradice, Ruský institut a Ruské středisko vědy a kultury, které se zaměřují na kulturní život a na dosažení dobrých společenských vztahů. Téma bakalářské práce jsou Ruské osobnosti v současné české kultuře (sólisté opery či baletu, spisovatelé, výtvarníci, atd.). V první řadě je nutné vylíčit kulturu, její počátky a jakou roli plní v současné době a co všechno v sobě zahrnuje. Naše osobnosti budou působit v různých odvětvích kultury, zejména v umění, a proto před každou osobností budeme pár slovy každé umění charakterizovat. Před samotným popisem osobností se budeme zabývat ruským charakterem a některými významnými osobnostmi, které se v historii objevili na území České republiky. Zmíníme si např. generála Sergeje Nikolajeviče Vojcechovského, který se v roce 1917 stal náčelníkem štábu Československé střelecké divize a v roce 1921 odjel do Československa, kde získal státní občanství a hodnost armádního generála. Dále pak ruského jazykovědce Roman Osipoviče Jakobsona, který se v roce 1920 přestěhoval do Prahy, kde společně s českými lingvisty založil Pražský lingvistický kroužek. A v neposlední řadě i jednu z nejoblíbenějších a nejčtenějších ruských autorek Marinu Ivanovnu Cvětajevovou. Po krátkém rozebrání třech významných osobností si začneme postupně nastiňovat konkrétní umění a k nim přiřazovat jednotlivé osobnosti. V oblasti literatury budeme definovat poezii, prózu a s nimi básnířku Ljubov Vondrouškovou a publicistu Alexandra Levikova. Dále se budeme zabývat počátky baletu, jeho vývojem, ruským baletem a osobnostmi, které působí na scéně Národního divadla v Praze - první sólista baletu Alexander Katsapov a baletní mistr Alexej Afanassiev.

5

Od baletu se přesuneme k filmu, divadlu a ke dvěma slavným osobnostem, které se díky své televizní a divadelní činnosti zapsaly do podvědomí českých diváků, herečka Liliana Malkina a režisér Alexandr Minajev. K dalším významným uměním patří umělecká činnost neboli malířství, ve kterém působí slavný malíř portrétů Vladimír Zubov, se kterým se nám povedla vyměnit i korespondence. A poslední umění, které budeme charakterizovat, bude umění hudební, přesněji umění, které spojuje, dramatický text, hudbu a tanec - opera. V operním zpěvu v Národním divadle v Praze vynikají basista Oleg Korotkov, tenorista Nikolaj Višnjakov a sopranistka Marina Vyskvorkina. Cílem bakalářské práce je zjištění informací o životě a práci ruských osobností působících a žijících na území České republiky. Dále vymezování určitých umění, ve kterých tyto osobnosti působí. Zejména jsme se věnovali literatuře, tanci (baletu), hudbě (opeře), malířství.

6

1.

Kultura Kultura byla už od počátku vzniku společnosti neodmyslitelnou částí lidského

života. Jedním z nejdůležitějších vyjádření člověka, jakožto kulturního vyžití patřil tanec. Tanec, neboli nejstarší umělecký projev člověka, byl velmi důležitým, zejména v tom, že jím lidé v kmenech oslavovali nejrůznější události jejich života, např. svoji radost z vydařeného lovu, ale i strach z nepřízně přírodních sil. „Většinou býval tanec vyjadřován rytmickými pohyby, které byly provázeny pokřiky, zpěvem a tleskáním1.“ Tance byly nedílnou součástí obřadů, které se pořádaly na oslavy jakýchkoliv příhod, které se v kmenu udály. Velký význam měly zejména tance magické a lovecké, kterých se účastnil vždy celý kmen pod vedením kmenového šamana. Např. lovecké tance se konaly vždy po úspěšném lovu. „Vybraní tanečníci představovali lovenou zvěř, ostatní – lovci – detailně předváděli celý příběh lovu od vystopování zvěře až po vítězný návrat do osady2.“ Hlavními účastníky tohoto druhu tance byli muži, ženy s dětmi většinou jen přihlížely nebo doprovázely tanečníky svým zpěvem, tleskáním nebo hraním na jednoduché hudební nástroje. Kromě tanců loveckých a magických se rozvíjejí např. ještě tance zvířecí, které sloužily k pobavení a také tance bojové, které rozhodovaly o vítězství dvou rozdílných kmenů, proti sobě vedoucích boj. Postupem času se mění životní úroveň lidí a s tou i jejich potřeby a tradice. Obřady dále zůstávají oslavami zejména nadpřirozených jevů, ale i jevů, které mohou ovlivnit růst úrody. S lepšími životními podmínkami začíná narůstat chtíč a obrovská touha získávat stále více půdy a s tou i nemalé jmění. V tomto období se začíná, zejména na území Číny a Indie, rozvíjet otrokářství. Otroci byli využívání nejen na těžkou práci na polích, ale jejich páni si je často kupovali i jako zábavu pro svoje hosty. Krok za krokem toto rozptýlení získává velkou popularitu a hlubší divadelní smysl. Začínají se rozvíjet různé školy tance a značného významu také dosáhla pantomima, jako němé vyjádření různých pocitů s pomocí mimiky a gestikulace. V období vzniku středověku přichází církev se zákazem na jakýkoliv druh tance. Podle ní, když člověk tančí, tak ztrácí zábrany, nedokáže se kontrolovat a ovládat svoje vystupování. Zákaz však dlouho nevydržel a na počátku 12. století začíná pronikat 1 MARKOVIČOVÁ, Oľga. Dejiny tanca a baletu pre 3. a 4. ročník tanečných oddelení na konzervatóriách: učebný text. 1. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1981, 7 s. 2 Tamtéž

7

na zámky, kde se stává neodmyslitelnou součástí zámeckého společenského života. V rozmezí 14. a 15. století nastává v odvětví kultury velký rozkvět. Kultura se stává velmi důležitým a nepostradatelným zdrojem zábavy a rozptýlení. Další rozmach se projevuje také v oblasti lidského myšlení a vzniká nový filozofický směr – humanismus. Nejen umění, ale i další odvětví kultury této doby se nechávají inspirovat hlavně antickými vzory a proto také toto období dostává název renesance. Renesance patří mezi velice plodná období, ve kterých se rodí různí skvělí spisovatelé, malíři, sochaři jako např. Dante Alighieri, Petrarca, Leonardo da Vinci a v neposlední řadě i např. Shakespeare. V dnešní době je pojem kultura obvykle vymezován v širším a užším pojetí. V širším pojetí znamená kultura všechno, co vytváří lidská civilizace – tedy jednak materiální výsledky (artefakty) lidských činností, jako jsou např. obydlí, nástroje, oděvy, plodiny, průmysl, dopravní a telekomunikační systémy, jednak duchovní výtvory lidí, jako je umění, náboženství, morálka, zvyky, vzdělávací systémy, politika, právo aj. Kulturu lze chápat v její nejširší definici jako protiklad přírody. Do tohoto pojmu řadíme vše, co člověk během svého historického vývoje vytvořil a dále vytváří, celý komplex myšlenek, názorů a postojů, prvků posvátných i světských, každodenních i svátečních, statků hmotných i nehmotných, předmětů uměleckých i užitečných. Patří sem instituce, kterým se podřizujeme, nebo je sami vytváříme, patří sem způsoby chování a naše reakce na chování druhých, dokonce i to, co přímo nepozorujeme, ale pouze jaksi vycítíme. Kultura zkrátka prostupuje všechny oblasti našeho života a zabarvuje brýle, kterými hledíme na svět. Skrze svoji kulturu hodnotíme nejen to, co se nám jeví jako krásné, zábavné, spravedlivé, čestné, ale i takové na první pohled neoddiskutovatelné filozofické kategorie, jako je pravda. V užším pojetí je pojem kultura vztahován k projevům chování lidí – tedy kulturou určitého společenství se míní jeho zvyklosti, symboly, komunikační normy a jazykové rituály, sdílené hodnotové systémy, předávané zkušenosti od starších a zachovávaná tabu. „Kulturou se tedy rozumí vše, co lidé dělají, co o tom říkají a co si myslí – čili rozsáhlý soubor (komplex) jevů, který zahrnuje oblast vědění, víry, jazyka, morálky, výroby, směny, práva, umění, zvyků, výchovy a jednání, zkrátka vše, co lidem

8

umožňuje

společně

se

orientovat

ve

světě

a

společně

svůj

svět

utvářet

3

a konceptualizovat .“ Ruská kultura je velice rozmanitá a zabývá se velkými věcmi (velká hudba, velký balet, velké knihy. Rusové jsou velmi kulturní lidé, a proto za největší urážku považují, když jim někdo řekne, že jsou nekulturní.

2.

Ruský charakter „Jsi nuzná i překypující, jsi mocná i bezmocná, matko Rusi!“ řekl ruský básník

19. století Někrasov. Charakter každého národa je naplněn rozporuplnými a vzájemně se vylučujícími rysy, avšak Rusko je v tomto směru téměř neporazitelné. „Na rozdíl od naivních zápaďáků jsou Rusové přesvědčeni, že život je něco jako zebra: bílý pruh je nevyhnutelně následován černým. Nejen že všechno zlé je k něčemu dobré, ale všechno dobré jednoduše musí být špatným doprovázeno. Takže je-li vše v pořádku, jsou si naprosto jisti, že to tak nezůstane nadlouho. A naopak – jsou-li v tom až po uši, můžete si být jisti, že dříve nebo později se z toho opět vylížou4.“ Rusové jsou patrioty, avšak jejich patriotizmus je velmi svérázný. Co je „moje“ nebo „naše“ – to je soukromé a osobní. Je to spojeno s domovem a rodnou zemí. Co se týče samotného Ruska, Rusové jsou velmi pyšnými obyvateli své země, zejména vyzdvihují její velikost a klima. I kdyby se dělo v zemi cokoliv, vždy budou nejen stát za ní, ale budou se za ni i rvát, i kdyby to mělo být s celým okolním světem. Pohled Rusů na sebe samé se dá shrnout do jednoho z jejich jadrných přízemních přísloví: „Možná, že moje země je smrdutá kupa hnoje - ale pro mě je to ta nejvoňavější kupička na světě5.“ Nejcharakterističtější vlastnosti Rusů je jejich smysl pro pospolitost. „Představte si tisíce tuleňů, jak se vyhřívají na drsném oceánském skalisku, tak těsně namačkáni na druhého, že to vypadá, jako by tam leželo jedno obrovské, černé, lesknoucí se zvíře. Takoví jsou oni – Rusové. Jakmile tomuhle porozumíte, pochopíte, co znamená být Rusem, protože téměř nic z toho, co říkají nebo dělají, nepostrádá tuto vzácnou 3

Kultura. [online]. 2007 [cit. 2012-07-11]. Dostupné z: http://www.multikultura.cz/multikulturnivychova/vychozi-pojmy/kultura/

4

ŽEL'VIS,

Vladimir

Il'jič.

Rusové:

xenofobní

průvodce.

V

Praze:

XYZ,

2009,

7

s.

ISBN 978-80-7388-203-7. 5

ROBERTSOVÁ, Elisabeth. Xenofobův národnostní průvodce: Rusové. Praha: Sagitta, 1995, s. 5. ISBN 80-901561-8-5.

9

vlastnost pospolitosti6.“ Myšlenky Rusů jsou zaměřené nejen na jejich pospolitost a patriotizmus, ale i na jejich velké sebevědomí, které se opírá o jejich obrovské srdce, štědrost, mírumilovnost a upřímnost. Vidí sami sebe jako vtipné bytosti, které umí žertovně mluvit nejen na různá témata, ale i o sobě. Pokud se však někdo jiný než oni sami, zaměřuje na jejich nedostatky, okamžitě obrátí, vezmou to jako kritiku, kterou velmi těžce snášejí. Rusové taktéž vynikají velmi zdvořilým chováním, jsou vtipní, společenští a upovídaní. Ruští občané jsou také velice tolerantní k jiným kulturám. „Vztah Rusů vůči cizincům se dá popsat čtyřmi slovy: zvědavost, údiv, respekt a pragmatismus. Jakýkoliv cizinec, který přijede do Ruska, pocítí ihned obrovský zájem o svou osobu. Rusové se začnou vyptávat úplně na všechno, od vašich rodinných vztahů, národních nápojů a kuchyně, až po vaše názory na geopolitické rozložení sil. Zároveň během tohoto rozhovoru sdělí i vám svá tajemství. Rusové totiž podobná témata nepovažují za ryze intimní; cizinci je často považují často za nevychovance7.“ Na rozdíl od Čechů, Rusové mají k České republice velice pozitivní vztah, berou Čechy jako bratrský slovanský národ. Tento vztah je způsobený především jejich „ruskou duší“, která je všem dokořán otevřena. V českých občanech však přežívají nepříjemné vzpomínky z minulosti, a proto k nim nesdílejí stejně tak vřelý vztah jako oni k nám. Negativní přístup ze strany Čechů je podle mého díky okupaci v roce 1968 oprávněný, avšak v některých případech až moc zkreslený.

3.

Rusové v České republice Samostatná emigrace Rusů do České republiky (tehdejšího Československa)

se pojí zejména s rokem 1918. I když je řeč o ruské emigraci, její členové však nebyli etničtí Rusové, ale byli to příslušníci bývalého ruského impéria, tedy i Ukrajinci a Bělorusové. Tyto tři hlavní skupiny přicházeli do Česka už desítky let před tím, přijížděli sem za poznáním, studiem, navštěvovali Čechy, Moravu a Slezsko. 6

ROBERTSOVÁ, Elisabeth. Xenofobův národnostní průvodce: Rusové. Praha: Sagitta, 1995, s. 5. ISBN 80-901561-8-5.

7

Láska na první pohled aneb Proč Rusové milují Česko. Olivier [online]. 2003 [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: http://www.iolivier.cz/?idoflevel=12&idofpage=1221

10

„Příběh Rusů v Čechách začíná z bodu, kterým příběh Čechů v Rusku končí: od válečných zajatců a jejich organizace. Nevíme ovšem přesně, kolik ruských válečných zajatců v Čechách v době vzniku republiky bylo. Můžeme se opřít jen o monografii V. Olivové z roku 1957. Mladá badatelka z pramenů odvodila jejich počet na patnáct tisíc a nemáme důvod jí nevěřit, i když celkový počet ruských zajatců v táborech Centrálních mocností se blížil třem milionům8.“ Díky politice první republiky mohli ruští občané svobodně přicházet na naše území. V roce 1921 v rámci ruské akce bylo ve prospěch uprchlíků vládou schváleno nařízení o pomoci. Tato humánní, politická a hospodářská pomoc zajišťovala např. podporu ve vzdělávání, dokončení studia, první pomoc emigrantům bez střechy nad hlavou, zabezpečení invalidů, atd. Už v roce 1928 díky ruské akci získalo okolo dvou tisíc mladých ruských emigrantů různé doktorské a inženýrské tituly. Od návštěv a dlouhodobých studií se pobyty Rusů začaly prodlužovat a následně dochází i k jejich usazování. Velké množství ruských občanů se začalo koncentrovat zejména ve městech, kde se nacházely školy (např. Brno, Praha, Bratislava, Poděbrady, Příbram). Rusové se u nás vzdělávali a později se měli vrátit zpět do svého rodiště, kde měli svým vzděláním zvýšit a ustanovit poměry v zemi. Díky situaci v Sovětském svazu a Velké hospodářské krizi se však návrat nekonal, někteří obyvatelé zůstali v Československu a druzí se přesunuli do dalších zemí. Po první vlně emigrace přichází o pár let později druhá, kterou tvoří především manželky studentů. Druhá světová válka zapříčinila odvlečení mnoha obyvatel zpátky do Ruska. Někteří zůstali a někteří se vracejí zpět v poslední, nejsilnější vlně, která přišla po rozpadu SSSR. Vztahy Rusů a Čechů byly po revoluci velice složité, avšak postupem času se zlepšily a oba národy se k sobě staly tolerantnějšími. Ruští občané žijící na území České republiky se snaží udržovat a získávat dobré vztahy se společností okolo nich. Pořádají společenské akce a utvářejí různé organizace. Tyto organizace jim napomáhají zlepšit vzájemné vztahy a také se kulturně obohatit (koncerty, autorské večery, výstavy, atd.). Mezi tyto organizace patří např. Ruské kulturně osvětové sdružení na Moravě, Občanská sdružení Ruská tradice, Ruský institut, Ruská občina a Očag.

8

SAVICKÝ, Ivan. Osudová setkání: Češi v Rusku a Rusové v Čechách. Praha: Akademie věd České republiky, 1999, s. 136. ISBN 80-200-0770-9.

11

Ruské kulturně osvětové sdružení na Moravě Toto sdružení bylo založeno v roce 2006 v Brně, sdružuje ruskojazyčné občany žijící v České republice, občany Ruska, české občany ruského původu a přátele národu Ruska. Toto sdružení uvádíme zejména proto, že je působištěm jedné z našich zmiňovaných osobností Ljubov Vondrouškové. Jeho cílem je rozšířit a upevnit přátelské vztahy mezi ruským a českým obyvatelstvem, představit ruské národní tradice, rozvíjet kulturní a společenský život a reprezentovat zájmy členů sdružení. V roce 2007 se uskutečnila první akce tohoto sdružení – mezinárodní konference „Rusové a Morava“ a od té doby pořádají další významné činnosti, jako např. Dny národní jednoty Ruska, Ruský hudební salon na Moravě, Ruské jaro na Moravě a novoroční besídka pro děti Jolka. Mezi členy toho sdružení patří nejen Ljubov Vodroušková, ale i Vadim Mazurkiewicz, Jindra Lirová, Taťána Kuxová, Hana Kupčiková, Eva Vodičková a další.

3. 1 Ruští obyvatelé ČR V následující tabulce si můžeme prohlédnout počty ruských obyvatel, kteří se nacházejí od roku 2003 na území České republiky.

Rok

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

Celá ČR

12 650

14 747

16 627

18 954

23 278

27 178

30 395

31 941

30 282

Karlovy Vary

929

1 198

1 199

1 393

1 753

2 173

2 433

2 571

-

Praha

6 428

7 495

8 588

9 782

13 055

15 468

17 509

18 703

-

3. 2 Významné osobnosti ruské národnosti v ČR V následujících pár řádcích si zmíníme některé významné ruské osobnosti, které se v historii vyskytovali na území České republiky.

Sergej Nikolajevič Vojcechovský Narodil se šlechtické rodině 28. října 1883 v ruském Vitebsku. Vystudoval gymnázium a dále pokračoval studiem na vojenském učilišti. Po absolvování 12

dělostřeleckého učiliště a nikolajevské akademie generálního štábu se vydal ve stopách svých předků, kteří působili jako důstojníci v carské armádě a účastní se jako důstojník rusko-japonské války. V roce 1909 si bere za ženu dceru svého velitele a začíná působit jako důstojník v Moskvě a Charkově. Začátky první světové války strávil na frontě, v roce 1917 se stává náčelníkem štábu Československé střelecké divize a v roce 1921 odjíždí do Československa a přijímá zde hodnost generála. V Československu získal nejen státní občanství, ale i hodnost armádního generála. „Od roku 1927 do roku 1935 byl zemským vojenským velitelem v Brně. Od roku 1935 pak zemským vojenským velitelem v Praze. V osudovém září roku 1938 společně s generálem R. Lužou vyvíjel nátlak na E. Beneše, aby vydal příkaz k boji. Za nacistické okupace se podílel na budování odbojové organizace Obrana národa. Dne 12. 5. 1945 byl odvlečen sovětskou jednotkou SMĚRŠ do sovětského svazu a to za mlčení čs. orgánů. Zahynul dne 7. dubna 1951 v táboře Ozerlag v Tajšetu9.“

Roman Osipovič Jakobson Tento ruský jazykovědec a představitel strukturalismu se narodil 11. října 1896 v Moskvě. Patřil mezi nejvýznamnější osobnosti lingvistiky 20. století. V roce 1920 se přestěhoval do Prahy a začal se plně věnovat lingvistice, především práci s veršem. Jeho studie udělala na české lingvisty (Viléma Mathesia, René Wellka, Jana Mukařovského) tak velký dojem, že s nimi v roce 1926 zakládá Pražský lingvistický kroužek, který se zabýval různými literárními a jazykovými jevy. Roku 1933 začal působit jako profesor na univerzitě v Brně a po druhé světové válce odchází do Spojených států amerických, kde se věnoval fonologii, české kultuře, teorii verše a také stále působil jako profesor na významných amerických univerzitách.

Marina Ivanovna Cvětajevová Narodila se v Moskvě, v rodině univerzitního profesora 8. října 1892. Tato ruská básnířka patří mezi nejoblíbenější a nejčtenější autorky 20. století. Stala se oblíbenou díky své procítěné poezii, z níž vychází životní zkušenosti, drama a láska k rodině. 9

Vojcechovský Sergej Nikolajevič. Klub přátel pplk. Karla Vašátky [online]. 2009 [cit. 2013-04-11]. Dostupné z: http://www.karelvasatko.cz/zivotopisy-legionaru/ruske-legie-/vojcechovsky

13

Vyrůstala v kulturním prostředí a už v dětství se začala věnovat psaní básní. Svoji první sbírku Večerní album napsala již v 17 letech. Už od útlého mládí cestovala po Evropě, kde se naučila některé z cizích jazyků a také vystudovala francouzskou literaturu. V roce 1912 se vdala za ruského novináře Sergeje Jakovleviče Efrona, který o dva roky později nastoupil do armády a účastnil se občanské války. V období revoluce Marina společně se svými dvěma dcerami prožívala velkou finanční krizi, přežívaly ze dne na den a provázela je hrozná bída. Po roce 1922 s povolením emigrace Marina odjíždí za svým manželem do Berlína a v tomtéž roce také do Prahy. Praha byla nejen jejich domovem, ale také obrovskou inspirací. Manžel zde vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a Marina trávila svůj čas v literární skupině ruských básníků Skrit poetov. K Praze si vytvořila obrovský citový vztah, který přenesla do svého básnického cyklu Verše Čechám. Po třech letech v Československu odjíždí do Paříže a o pár let později se vrací zpět do rodného Ruska. Stalinská doba byla zlá a neminula ani Marininu rodinu (dcera byla odvlečena do gulagu a manžel byl zastřelen). V roce 1941 se Marina ocitla v těžké životní situaci. Po dlouhém trápení se nakonec připravila o život oběšením.

4.

Literatura „Literatura (z lat. littera = písmeno) nebo též písemnictví. V širším smyslu

je literatura názvem pro soubor textů, tj. veškerých písmem fixovaných jazykových projevů určitého národa, epochy nebo celého lidstva. V užším smyslu se pojem literatura používá pro veškerý literární materiál (knižní i časopisecký) věnovaný určitému předmětu nebo oboru, jisté otázce. Literatura působí na všechny stránky člověka (rozvíjí fantazii, působí na city a rozum, dodává vůli …)10.“ Literaturu můžeme rozdělit z mnoha různých úhlů pohledu např. podle doby jejího vzniku, země původu nebo také podle její formy. Jedním z nejdůležitějších faktorů literatury je její dělení podle funkce (jaký úkol každá literatura plní) na 10

Co je to literatura a její funkce?. In: ČESKÝ-JAZYK.cz [online]. 2009 [cit. 2013-03-02]. Dostupné z: http://www.cesky-jazyk.cz/slovnicek-pojmu/literatura-a-jeji-funkce/

14

literaturu odbornou, uměleckou, neboli krásnou a literaturu jednací.

Funkce literatury: 

poznávací -

pomocí určitého díla, jsme schopni získat nové informace o jistých skutečnostech



výchovná -



literatura je schopna působit na čtenáře, ovlivnit jeho chování, morálku zábavná



literatura slouží k bavení čtenáře, krátí jeho čas a dopřeje mu pocit odpočinku estetická

-

schopnost literatury vyvolat určitý estetický zážitek, probudit emoce, cítění, fantazii čtenáře



formativní -



dílo může ovlivňovat naši osobnost, rozvíjet naši fantazii společenská

-

dílo může mít takový vliv, že změní myšlenky celé společnosti

Další její dělení je genologické, které se zabývá dělením literatury na literární druhy (lyriku, epiku a drama). Lyrika na rozdíl od epiky s sebou nepřináší žádný děj, je pouhým vyjádřením stavu, citů, myšlenek a názorů autora na určitou skutečnost. Zahrnuje v sobě mnoho různých žánrů jako jsou např. oslavné, lidové písně a básně. „Báseň je lyrický literární útvar, který nemá děj. Báseň je vlastně vyjádřením pocitů, myšlenek a nálad autora pomocí verše11.“ Básněmi a celkovou literární tvorbou se zabývá první ruská osobnost, kterou jsem si vybrala do své práce.

Ljubov Vondroušková Narodila se 3. ledna 1946 v ruské Syrzani. V roce 1982 se přestěhovala z Volgogradu do České republiky, kde o rok později vydala svoji první sbírku „Мегагерцы сердца“. Tato ruská básnířka žijící v aglomeraci Brna, členka Obce 11

Čo je to báseň?. In: Čítanie.madness.sk [online]. 2004 [cit. 2013-03-02]. Dostupné z: http://citanie.madness.sk/view-39061.php

15

spisovatelů, s příznačným ruským jménem Ljubov (láska) a českým příjmením Vondroušková je autorkou řady básnických sbírek a výborů ruských i českých. Mnoho sbírek bylo věnováno festivalu ARS POETICA – Puškinův památník. Některá díla Ljubov Voundrouškové byla i zhudebněna a tři z nich byly českými esperantisty představeny na mezinárodním kongresu v Polsku a v Rusku. V roce 2000 se Ljubov stala první ruskou autorkou v OS ČR a také byla v roce 2009 oceněna Českou asociací rusistů a získala medaili Josefa Jungmanna. K jejím dalším úspěchům patří čestné uznání, které obdržela od Svazu spisovatelů RF a také vysoké hodnocení, které ji bylo uděleno od vládní komise Ruské federace za úspěšnou práci v občanském sdružení. Obec spisovatelů, ve které autorka působí, je dobrovolná profesní organizace českých, moravských a slezských spisovatelů, literárních vědců, kritiků a překladatelů, která působí v České republice. „Obec spisovatelů vznikla 3. prosince 1989 na ustavující Valné hromadě jako výraz rozchodu s normalizačním Svazem spisovatelů. Jedná se o profesní organizaci sdružující české a moravské spisovatele, literární vědce a kritiky. Členem je možné se stát na základě prokazatelné literární činnosti. Organizace pořádá řadu seminářů, besed, konferencí, výstav a další akcí souvisejících s literaturou. Dosud vydala 55 čísel interního zpravodaje Dokořán, sborníky z konferencí a další publikace. Spolupořádala semináře zahraničních bohemistů a udílela Cenu Premia Bohemica zahraničním překladatelům, kteří se zasloužili o šíření české literatury ve své mateřštině. Od roku 1989 bylo členy Obce spisovatelů celkem 1090 autorů literárních děl, z toho několik desítek činných v zahraničí12.“ Její poezie ji znovu ukazuje jako skutečnou básnířku hlubinně zakotvenou v ruské tradici založené na citlivém vnímání tepu přírody a vln osudu a lidské pospolitosti, víře a rovnovážnosti života, kterou tak přesně vystihuje ruské úsloví „i smech i gore“ (jak smích, tak hoře). Princip naděje je často tenký jako útlé sluneční paprsky, které proříznou mraky v básni Naděje, neboť nezastaví se věčný vesmírný koloběh, jehož jsme součástí, i když se z něho vydělujeme existenciální reflexí. „Básně Ljubov Vondrouškové již svými názvy oscilují mezi oběma póly lidského bytí (Naděje, Bezvýchodnost, Nostalgie, Dohořívá láska, Začátek konce, Pohádky...), které utvářejí příznačnou sémantickou síť. Básnířka využívá tradice 12

Historie organizace. In: Obec spisovatelů [online]. [cit. 2013-03-03]. Dostupné z: http://obecspisovatelu.ic.cz/Historie.html

16

ruského jambického čtyřverší kanonizovaného již v období romantismu, výrazně rýmovaného, přísně vázaného. Spíše než k poematickému tvaru, někdy naznačenému v miniaturních lyrických příbězích (Začátek konce, Dohořívá láska), spěje ke gnómickým polohám, snad nejpregnantněji vyjádřeným v cyklu Pohádky odkazujícím až k orientální tradici („Neřeďte lásku jako špatné pití,/ pro duši chraňte její volné bytí,/ jak pravdu s životem když pevně sepnou/ bez dalších možností jedinou tepnou“ - Pohádky č. 6). Jen obtížně přeložitelná poezie Ljubov Vondrouškové se stává rusko-českým (moravským) kulturním mostem13.“ Básnířka je nejen členkou organizace Obec spisovatelů, ale také působí např. v organizaci Centrum ruské diaspory v České republice. „Tato nepolitická, nezávislá, nezisková organizace občanů a právnických osob, působící na celém území České republiky, věnuje se rozvoji kulturních, pravoslavných a společenských tradic ruské diaspory, žijící v České republice. Napomáhá rozšiřování a upevňování přátelských vztahů mezi ruským a českým národem. Hlásí se k evropským úmluvám o lidských právech a ochraně národnostních menšin a etnik14.“ Kromě působení v dvou předešlých organizacích se autorka účastní i mnoha dalších akcí. Mezi tyto akce patří např. Festival ARS POETICA – Puškinův památník. Tato soutěž je součástí akce Ruské jaro na Moravě. Je pořádána každoročně a jejím cílem je obohatit diváky a představit jim kousek z ruského umění a kultury. Účastníci soutěže mohou být žáci základních škol, studenti středních, vysokých škol i učilišť, kteří vystupují se slovním nebo hudebním projevem, který bývá zpravidla v ruském jazyce.

Ukázky z tvorby Ljubov Vondrouškové: Knížka „Co mám ráda“ – jsou zde sbírky básní, které byly věnované festivalu ARS POETIKA PUŠKINŮV PAMÁTNÍK ČR. „Поцелуй

Polibek

На границе неба и земли,

Někde na hranici pod nebem a zemí

Где-то на задворках дня и ночи

Někde v tichém šeru pode dnem a nocí

13

LJUBOV VONDROUŠKOVÁ. [online]. 2001 [cit. 2012-07-11]. Dostupné z: http://www.obryskmen.cz/ADLAN/D16/clanek13.html

14

Centrum ruské diaspory. [online]. 2008 [cit. 2012-07-11]. Dostupné z: http://centrum-ruskediaspory.webnode.cz

17

Все запреты как-то обошли,

Obešly nějak všechny zákazy

И контроль свой потеряли молча

Veškerou kontrolu nad sebou ztratily

Чьи-то губы...

Něčí rty…

Жаждущее-ли выло их горячее согласие Bylo to tím Или бесшабашно соблазнил

Že v roztoužení tolik chtěly

Их покорный ветер-раб любви,

Nebo je pobláznil ztřeštěnec smělý

Или безобидный Херувим,

Větřík – posel lásky – nebo Cherubín

Тот свидетель тайного причастия...

Svědek přijímání svatých hostií

На границе неба и земли:

Někde na hranici pod nebem a zemí

Где-то на задворках дня и ночи

Někde v tichém šeru pode dnem a nocí

Тени ласки крадучись прошли

Stíny laskání se vplížily

По губам иссохшимся моим –

Na mé suché rty

Нега без любовных полномочий...

Něha mimovolně vyvěrá

Как прикосновение луча,

Paprsek se mých rtů dotýká

И дождя невинного крещение,

Také déšť jak nevinnosti křest

И бесстыдство голого плеча –

Nahé rameno maličká lest

Держит миг на острие меча

Okamžik na ostří nože meče chvěje se

Душ и тел вину и отпущение...

Naše políbení Vina těl i duší – a hned odpuštění

Аксай

Aksaj

Акцай – река из прошлого:

Aksaj – řeka mých vzpomínek -

С той целины земли,

Z celiny rodné pramení

Где мы однажды скошенно

Jednou jsme u ní poklekli

К ногам любви легли.

U nohou lásky schouleni

Аксай – начало прошлого:

Aksaj – začátek příběhu

Незавершенный том...

Konec je nedopsán

Давно совсем заброшено

A všechno dávno zasuto

На берегу твоем...

Je na břehu k vzpomínkám15 “

15

VONDROUŠKOVÁ, Ljubov'. Co mám ráda. Brno: Lynx, 2007, s. 7. ISBN 80-86-787-16-8.

18

Poezie (z řec. poesis – tvorba, básnictví) Je hlavním ze základních druhů literatury. Je to dílo, které se liší od běžného textu tím, že se v něm využívají různé umělecké prostředky, jako např. verš. Původní užití verše bylo nejen v umělecké literatuře, ale mělo i svůj praktický důvod – text, který se rýmoval, se dobře pamatoval. Próza (z lat. prosa oratio – řeč stále postupující, řeč nevázanou) Je řeč přímá, nerýmovaná. Na rozdíl od poezie je próza každý obvykle psaný text, sestavený klasickou formou (logická a gramatická pravidla). Těmito dvěma předchozími základními druhy literatury se věnuje naše další osobnost Alexandr Levikov.

Alexandr Levikov Narodil se 27. listopadu 1926 v Moskevské oblasti, ve městě Puškinu. Je to ruský básník, spisovatel a publicista. V roce 1952 absolvoval Moskevskou právnickou fakultu. V letech 1944 – 1945 se účastnil Velké vlastenecké války, díky které byl vyznamenán Řádem cti a medailí. Tato válka zasáhla nejen do jeho života, ale i do jeho publicistické kariéry. Po vystudování fakulty si uvědomil, že jeho osud nejsou práva, ale psaní, publikování a celkově literatura. Alexandr je legenda žurnalistiky, je to jeden z autorů, který byl členem vlivné mezinárodní publikace Business in Russia („Деловые люди“ – Obchodní lidé), se kterou je spojen i v posledních letech, dále napsal mnoho knih a také článků do novin, které přinesly popularitu nejen samy sobě, ale i autorovi. Pracoval v publikacích všech úrovní, od továrních novin, až po noviny, které patřily mezi nejpopulárnější v tehdejším Sovětském svazu. Byl laureát Svazu sovětských novinářů, člen Svazu spisovatelů a přibližně 25 let byl vedoucí, dopisovatel a komentátor v Literárních novinách. V současnosti žije legendární autor „Písně novinářů“ v Praze, je předsedou Svazu novinářů Ruska a dál se věnuje básním a žurnalistické činnosti.

5.

Balet Už na počátku 12. století se stává tanec velmi populárním druhem zábavy a

začíná pronikat na zámecké dvory. Klíčovým obdobím pro vznik baletu bylo však 15. 19

století, ze kterého pochází první písemné zmínky o slavnostech, které se pořádaly v palácích i v ulicích měst. V těchto slavnostech se spojovaly prvky tance, poezie, hudby i zpěvu. Důležitou osobností tohoto století byl Domenico da Placenza, který ve svém traktátu De Arte saltandi et Choreas ducendi pokládá za základní složky tance „rytmus, manýry, paměť, prostor a eleganci“. „Rozeznává 12 tanečních prvků, ze kterých 9 považuje za přirozené (krok, krok sum krok, repríza, póza, reverans, tour a demitour, skok a gesto) a tri umělé (battement de pied, pas couru, changement de pieds). Jeho žák Guiglielmo Ebreo, jeden z nejvýznamnějších učitelů tance 15. století, ve svém Pojednání o umění tance na označení určitého typu slavností poprvé použil pojmenování baletto16.“ V 17. a 18. století se nejen balet, ale i celkově tanec stal nezbytnou součástí každého královského dvora. Kdo se chtěl před králem zviditelnit nebo se mu přiblížit, ten musel oplývat velmi dobrými tanečními schopnostmi. Samotný Ludvík XIV. šel příkladem a účinkoval ve dvorských baletech (ballets de cour), které byly ve Francii úspěšnější než opery. „Nejslavnější rolí Ludvíka XIV. byla personifikovaná postava vycházejícího Slunce rozptylujícího tmu ve dvorském baletu nazvaném Balet noci (1653, Ballet de la Nuit)17.“ Umění

v barokním

období

se

začíná

velice

rychle

zdokonalovat

a profesionalizovat. Nemluvíme nejen o baletu, jako o umění múzickém, ale i o dalších odvětvích umění, jako např. o umění výtvarném (architektura, malířství, sochařství). Baletní slavnosti se rozšiřují do všech koutů celé Evropy a přináší s sebou nejen profesionalizaci v taneční technice, ale i zdokonalení v oblasti jevištních strojů a kostýmů. Aby docházelo k profesionálnímu vyučování tance, tak v roce 1661 zakládá Ludvík XIV. Královskou akademii tance (L’Académie royal de danse).

5. 1 Ruský balet Začátky baletu v Rusku propukly v 17. století, kdy docházelo k velkému rozvoji 16

MARKOVIČOVÁ, Oľga. Dejiny tanca a baletu pre 3. a 4. ročník tanečných oddelení na konzervatóriách: učebný text. 1. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1981, 23 s.

17

Baletománie: to nejlepší z historie i současnosti baletního umění = Ballet Mania : the best from past and present ballet art : I. premiéra 24. února 2005 ve Stavovském divadle, II. premiéra 26. února 2005 ve Stavovském divadle. Praha: Národní divadlo, c2005, 11 s. ISBN 80-7258-182-1.

20

v oblasti politické, ekonomické a také kulturní. Už v této době byl balet v některých zemích, zejména ve Francii a Itálii neodmyslitelnou součástí každého královského dvora a vyplňoval nemalou část jejich kulturního života. Ruští panovníci a státní úředníci často pořádali cesty na západ, kde se s baletem seznamovali a poznávali jeho kladné stránky. Začali oceňovat spojení mezi tancem a pantomimou, kdy tanečník svými gesty a mimikou dokáže vyjádřit neskutečné množství různých pocitů. Postupem času si uvědomili velkou roli baletu a od té chvíle pomalu vstupuje balet i na ruskou scénu. První představení se odehrávalo na dvoře cara Alexeje, nevymezuje úplné začátky ruského baletu, které spadají do o pár let pozdější doby. Vlastní historie baletu začíná až za Anny Ivanovny (1730-1740), kdy se otvírají dveře francouzským a italským umělcům. V roce 1731 byla v Petrohradě založena šlechtická „kadetka“ a v jejím učebním plánu byly též společenské tance. „V roce 1734 byl do Ruska povolán Jean Baptiste Landé, jako taneční mistr u dvora, neboť bylo nutné nejen aranžovat u dvora slavnosti, ale také vyučovat dvorským tancům. Za několik let naučil kadety tančit jako profesionály a ti vystupovali na scéně dvorního divadla. Jelikož se kadeti nehodlali stát profesionálními tanečníky, tak začal Landé přemýšlet o založení baletní školy. A konečně v roce 1738 se svolením carevny otevírá první ruskou baletní školu jejího veličenstva18.“ „Michail Fokin se stal hlavním choreografem souboru do roku 1914 a vytvořil jeho kmenový repertoár – Sylfidy, Pták Ohnivák, Duch růže, Petruška a legenda o Josefovi19.“ Mezi velice důležité osobnosti ruského baletu patřil tanečník a pedagog Michail Fokin, který se zapsal do dějin baletu jako slavný choreograf souboru Ruské balety (Les Ballets Russes) impresária Sergeje Ďagileva. Ďagilev utvořil skupinu ruských umělců – novátorů, nezatížených tradičními zvyklostmi a vyvezl ji do Francie jako představitele ruského umění. Ďagilevovy Ruské balety se staly líhní pro mladé nadané umělce, kteří zde mohli naplno rozvinout svůj talent, nejen taneční, ale i choreografický. Vedle Václava Nižinského a Leonida Mjasina zde začal stavět choreografie i George Balanchine, 18

BRODSKÁ, Božena. Dějiny ruského baletu. 1. vyd. Praha:Státní pedagogické nakladatelství, 1984, 7 s.

19

Baletománie: to nejlepší z historie i současnosti baletního umění = Ballet Mania : the best from past and present ballet art : I. premiéra 24. února 2005 ve Stavovském divadle, II. premiéra 26. února 2005 ve Stavovském divadle. Praha: Národní divadlo, c2005, 11 s. ISBN 80-7258-182-1.

21

jenž se stal posledním úspěšným choreografem Ruských baletů. Balanchine postavil pro tanečníka a tři tanečnice krásné variace a pózy založené na liniích klasického tance, ale uvolněné od emocí a napětí.

5. 2 Balet v Národním divadle „Baletní soubor Národního divadla zaujímá ve vývoji českého baletního umění dominantní roli, vyplývající nejen z jeho statutu, ale i z faktu největšího tanečního ansámblu v České republice. S jeho založením roku 1883 vznikla souvislá vývojová tradice českého profesionálního tance. Soubor je v současnosti dvaaosmdesátičlenný, v jeho čele stojí umělecký šéf Petr Zuska. V Baletu ND jsou v angažmá tanečníci z České republiky, Slovenska, Ruska, Ukrajiny, Moldávie, USA, Velké Británie, Francie, Maďarska, Nového Zélandu, Japonska a Itálie. Balet ND v Praze má pestrý repertoár, představuje širokou škálu titulů – celovečerní představení, složené večery, dějové, abstraktní, tradiční, invenční tituly a „remaky“. Představuje divákům také díla světově uznávaných choreografů (př. Cranko, Vàmos, Maillot) a jejich neméně slavné inscenace20.“ Národní divadlo v Praze je působištěm dvou osobností, o kterých si následně zmíníme pár slov.

Alexander Katsapov První sólista Baletu Tento úspěšný umělec se narodil 23. 4. 1975 v tehdejším Leningradě – dnešním Petrohradě. Narodil se jako prvorozený syn a nakonec zůstal jediným synem i dítětem svých rodičů. Jeho rodina se zabývala vědeckou činností, ale on už od útlého mládí tíhl spíš k umění a sportu, než k vědě.

Jeho dětským snem bylo stát se sportovcem,

ale nakonec zvítězila touha po tanci. V Petrohradě žil do svých dvaceti let a poté se rozhodl jít vlastní cestou a dal se na dráhu tanečníka. V letech 1993 – 1996 studoval Ruskou baletní akademii A. Vaganovové. Zde 20

Historie a současnost - Národní divadlo. In: Národní divadlo [online]. 2013 [cit. 2013-03-03]. Dostupné z: http://www.narodni-divadlo.cz/cs/balet/historie

22

mimo jiné tančil Alberta v Giselle, Modrého ptáka ve Spící krasavici, Prince v Louskáčkovi, Romea a Merkucia v Romeovi a Julii, Jamese v La Sylphide či titulní roli v Petruškovi. Po studiích v roce 1996 přijímá pozvání do Prahy a přijíždí jako host do programu Jany Kůrové World Stars Gala a od roku 1997 nastupuje díky Vlastimilu Harapesovi jako sólista baletu do Národního divadla. „Tančil Prince v Louskáčkovi, v Labutním jezeře a v Šípkové Růžence, Petruchia ve Zkrocení zlé ženy, Lenského v Oněginovi. Z moderního repertoáru vzbudily od začátku pozornost jeho výkony v choreografii Jiřího Kyliána Dítě a kouzla, Sinfonietta, Polní mše, Návrat do neznámé země a sólové party ve složených baletních večerech Amerikana II., Motýlí efekt, Zpěvy země a Rodinné album. Smysl pro ztvárnění charakterních rolí projevil v inscenacích Libora Vaculíka jako Liftboy – Smrt v představení Isadora Duncan – příběh slavné tanečnice, Johannes Friedemann v tanečním dvojvečeru Malý pan Friedemann/Psycho, I. kabaretiér v představení Někto to rád… a jako Alfonso Aragonský v hudebně-tanečním příběhu Lucrezia Borgia. Na premiéře Amerikany II v lednu 2002 tančil po boku Darii Klimentové Oidipa v Tetleyho choreografii Sphinx a za svůj výkon v této roli si vysloužil nadšené ohlasy odborné kritiky. Z dalších rolí patří mezi jeho úspěchy hlavní postava baletu Petra Zusky Ibbur aneb Pražské mystérium, sólové party v Baletománii, v choreografiích z představení Mozart? Mozart! V sezóně 2008/2009 se účastnil jednorázových projektů Miniatury a Zpovědi beze slov a společného projektu baletu ND se souborem Hradišťan. A v sezóně 2009/2010 vystupoval v Baletu Gala, představení organizovaném Národním divadlem

v Brně,

jako

spoluautor

choreografie

No

Identity.

Vystupuje

také příležitostně s volným sdružením tanečníků Dekka Dancers a účastnil se projektu 420PEOPLE Affordance21.“ Alexander nezářil jako výborný sólista baletu jen v Národním divadle v Praze, ale vystupoval i v Národním divadle v Brně, kde si zahrál postavu Ivana Hrozného ve stejnojmenném baletu Libora Vaculíka a Paula Verlaina v představení Úplné zatmění. Dále ztvárnil i další hlavní role, např. v taiwanském Chamber Ballet Taipei, kde si zahrál v baletu Dáma s kaméliemi a Giselle. Mezi jeho úspěchy můžeme zařadit i jeho hostování v mnohých zemích Evropy, dále mj. v USA, Rusku, Číně. 21

Životopis - Biography. Alexandre Katsapov: Principal Dancer of the National Theatre Ballet [online]. 2013 [cit. 2013-03-13]. Dostupné z: http://www.alexanderkatsapov.estranky.cz/clanky/biografie.html

23

„Ocenění: 

V roce 1995 získal 2. cenu na mezinárodní soutěži Sanlam v jihoafrické Pretorii



Získal Cenu Thálie 2002 za ztvárnění postavy cara v baletu Ivan Hrozný choreografa a režiséra Libora Vaculíka.



Za rok 2003 obdržel hlavní cenu Philip Morris Ballet Flower Award, která je u nás udělována nejlepšímu baletnímu umělci v oboru klasických tanec.



V témže roce byl znovu nominován na Thálii, za Petruchia ve Zkrocení zlé ženy.



Za roli v představení Brel – Vysockij – Kryl/Sólo pro tři byl v roce 2007 nominován na Cenu Komerční banky a Cenu Divadelních novin (Cena Sazky a Společnosti Divadelních novin za tvůrčí počiny v kategorii tanec a balet).



V roce 2009 získává v rámci Soutěžní přehlídky současné taneční tvorby v ČR cenu za nejlepší sólistický výkon za interpretaci hlavní role v baletu Brel – Vysockij – Kryl/Sólo pro tři.



Širší nominace na Cenu Thálie 2008 za role Jamese v La Sylphide22.“ V dnešní době působí tato hvězda baletu v pražském Národním divadle.

Už třináctou sezonu patří mezi špičku profesionálních sólistů. Jeho skvělá technika a léta zkušeností ho posunuly až na jeho nynější hvězdné místo. Současnou kariéru a život prožívá v České republice se svojí paní Nikolou Márovou.

Alexej Afanassiev Baletní mistr Alexej se narodil na Sibiři. Už v mládí se začal věnovat tanci. V Novosibirsku vystudoval klasický, moderní a džezový tanec na Státní baletní škole a poté studoval v Stuttgartu na Akademii Johna Cranka. V roce 1997 začal působit v německém Düsseldorfu v Baletu Deutsche Oper am Rhein, kde se po roce účinkování stal sólistou. Za dob svého působení zde, interpretoval mnoho hlavních i sólových rolí. Zahrál si např. v choreografiích Romeo a Julie, Labutí jezero, Louskáček – Vánoční příběh, Lucidor a Arabella, Sen noci svatojánské a Carmina burana, dále v Sylvii Johna Neumeiera a také v choreografiích Christophera Bruce, Matse Eka, Hanse van Manena 22

Životopis - Biography. Alexandre Katsapov: Principal Dancer of the National Theatre Ballet [online]. 2013 [cit. 2013-03-13]. Dostupné z: http://www.alexanderkatsapov.estranky.cz/clanky/biografie.html

24

a Petra Zusky. Roku 2005 se stal baletním mistrem a v roce 2009 jako mistr začíná působit v pražském Národním divadle pod vedením uměleckého šéfa Petra Zusky.

6.

Scénická umění „Scénická umění v ČR jsou (stejně jako ve standardních evropských zemích)

ve středu segmentu národního hospodářství, které je definováno jako „kulturní a kreativní průmysly“. Modely kreativních průmyslů uvádějí oblast scénických umění jako centrum a zdroj kreativity i inovací pro navazující oblasti kulturních průmyslů (hudební průmysl, nakladatelství, film, rozhlas, televize atd.). Scénická umění lze v prvé řadě charakterizovat jako oblast svobodné tvorby autorů, skladatelů a textařů, herců a tanečníků, režisérů a výtvarníků. Klíčovými aktivitami tohoto sektoru jsou tvorba a interpretace, produkce a reprodukce, představení či prezentace (včetně turné, festivalů, přehlídek atd.) v různých druzích, oborech a žánrech23.“

6.1 Film Film je moderní scénické umění, které společně s tiskem, rozhlasem a televizí patří mezi nejrozšířenější komunikační prostředky dnešní doby. „Film je médium extází a indexů. Většina jeho významů nevychází z toho, co vidíme (nebo slyšíme), ale z toho, co nevidíme, nebo přesněji z neustálého procesu srovnávání toho, co vidíme, s tím, co nevidíme24.“ „Bezprostřední vliv filmu na masy je enormní. Už Lenin označil film za „umění ze všech nejdůležitější“. Žádné jiné umění nedokáže tak proměnit člověka a s takovou intenzitou zasáhnout do jeho života25.“ Počátky filmu jsou spojeny s rokem 1895, kdy díky bratrům Lumierovým proběhla v Paříži první filmová projekce. Jejich minutové filmy, zaznamenávající každodenní události, získaly neobvyklý úspěch a rázem se vynález zapsal do historie 23

NEKOLNÝ, Bohumil. Scénická umění: Studie o sociálně ekonomickém potenciálu kulturních a kreativních průmyslů v České republice [online]. Institutut umění – Divadelní ústav, 2010 [cit. 2013-0312]. Dostupné z: http://new.institutumeni.cz/media/document/scenicka_umeni.pdf

24

Monaco, James (2004): Jak číst film. Svět filmů, médií a multimédií. Praha, Albatros, s. 165.

25

BAZIN, André. Co je to film?. 1979. vyd. Praha: Čs. filmový ústav, s. 5

25

světové kinematografie. Bratři Lumiérové inspirovali svým vynálezem mnoho dalších umělců. Mezi první z nich patřil např. George Mélies se svými úspěšnými filmy, které se zařadily na příčky prvních uměleckých filmů vůbec. Co se týče současné kinematografie, od dob bratrů Lumiérových v ní uplynulo mnoho úspěšných let. Od filmů němých a černobílých se dnešní kinematografie dopracovala až k filmům barevným, animovaným a 3D.

6. 2 Divadlo „Slovo divadlo (=podívaná), pochází ze staročeštiny. Řecký původ slova theatron prozrazuje základní význam: je to místo, odkud se dívá na něco, co se předvádí na jiném místě. Divadlo je skutečně hledisko, náhled na určitou událost. Teprve následkem posunu ve vztahu mezi pohledem a pozorovaným objektem se stává budovou nebo místem, kde se koná divadelní představení. V 17. – 18. století je divadlo označováno jako jeviště, scéna. Až druhým přenosem se pojem divadlo stává označením pro umělecký druh, dramatický žánr, repertoár a další26.“ „Prehistorie divadla se váže k obřadům primitivně náboženského charakteru s prvky nápodoby – mimeze (lovecké tance, zvyky magické povahy, pohřební a agrární slavnosti), které byly součástí kulturních projevů předtřídních společností na celém světě. Tyto obřady se odehrávaly před diváky na specificky uspořádaném prostoru a obsahovaly výstupy jednotlivců v „roli“ blíže určené scénickou maskou, doprovázené osobitým textem (modlitby, vyprávění mýtů aj.) se zárodky dramatického dialogu. Se vznikem třídních společností se z těchto jevů zrodilo samostatné umělecké odvětví – divadlo27.“ Divadlo Na Fidlovačce Divadlo bylo postaveno v roce 1921 u potoka Botiče. Nechal ho vystavět jeho první ředitel Stanislav Langer. Stavba trvala sedm měsíců a probíhala pod vedením dvou architektů J. Dneboský a A. Zima. „Toto dřevěné divadlo bylo pokřtěno na Tylovo, jelikož bylo vystavěno v místech, kde cech českých ševců pořádal od počátku 26

PAVIS, Patrice: Divadelni slovnik. Praha: Divadelni ustav, 2003. S. 104.

27

Slovníček pojmů z literatury a mluvnice. In: ČESKÝ-JAZYK.cz [online]. 2012 [cit. 2013-03-12]. Dostupné z: http://www.cesky-jazyk.cz/slovnicek-pojmu/divadlo

26

19. století lidovou jarní slavnost, nazvanou podle starého ševcovského nástroje Fidlovačka. K slavnostnímu otevření ve dnech 5. – 6. listopadu byly zvoleny dvě hry J. K. Tyla: Drahomíra a známá lokální fraška se zpěvy Fidlovačka28.“ V roce 1834 se ve Fidlovačce objevila Škroupova píseň „Kde domov můj“, která se v pozdějších letech stala naší národní hymnou. Rok 1976 se zapsal do historie, jako velmi krizové období, které divadlo nevydrželo, a proto se pro veřejnost uzavřelo. Po dvacetileté pauze se divadlo znovu otevřelo a od té doby funguje až do dnes. Toto divadlo je působiště dvou slavných osobností (Liliany Malkiny a Alexandra Minajeva), které se díky své televizní a divadelní činnosti zapsaly do podvědomí českých diváků.

Liliana Malkina Liliana Somolovna Malkina pochází z Estonska, přesněji z jeho hlavního města Tallinnu. Narodila se v židovské rodině 14. července 1938. Její otec byl inženýr a matka se živila jako kadeřnice v salónu její sestry. V době zabavování majetku však sestra o salón přišla a Lilianina matka byla nucena změnit zaměstnání, a proto začala pracovat jako úřednice na ministerstvu práce. Její dětství bylo provázeno nemilými vzpomínkami na okupaci Estonska a posléze i na válku. V roce 1941 německá vojska obsadila Pobaltí a rodina byla nucena přistoupit k evakuaci a přestěhovala se do Nižnijho Tagilu na Ural. Rok 1944 se stal šťastným rokem, Tallinn byl osvobozen a rodina se mohla vrátit zpět do rodného města. V roce 1948 bylo mnoho Židů, včetně jejího otce, odsouzeno k desetiletému vězení v gulagu. K bezdůvodnému odsouzení židovských obyvatel vedlo prohlášení Stalina (pokus židovských lékařů o jeho otrávení). Vězení mělo trvat 10 let, ale už po 4 letech se otec vrací. Úsměv na tváři rodině dlouho nevydržel, protože chvíli po návratu pan Malkina podléhá vážným zdravotním problémům, způsobeným drsným životem ve vězení. Jelikož Lilian neuměla estonsky, začala chodit do ruské školy. Po otci zdědila nejen optimistické chování, ale i hudební nadání. Už v 9 letech začala chodit na taneční konzervatoř, jelikož zbožňovala tanec a chtěla se stát významnou tanečnicí. Později 28

Historie DNF. Divadlo Na Fidlovačce [online]. 2010 [cit. 2013-03-18]. Dostupné z: http://www.fidlovacka.cz/historie_dnf

27

se však ukázalo, že díky její nevyhovující figuře z ní tanečnice nebude. Tance se sice musela nedobrovolně vzdát, ale její láska k němu v ní zůstala dodnes. Kromě tance se věnovala i sportu. Mezi její oblíbené disciplíny patřila lehká atletika, krasobruslení, fotbal a volejbal. Postupem času si vybudovávala zálibu i v herectví. Při rozhodování, kam se bude její budoucí život ubírat, měla před sebou dvě volby, sport nebo divadlo. Po úspěšně složených zkouškách na divadelní akademii byla její volba jasná. Dodnes však tvrdí, že na sport nezanevřela a kouká na něj aspoň v televizi. Divadelní akademie zapříčinila, že divadlo se dostalo na první příčky v jejím životě. „Velkým vzorem se pro ni stala zlá macecha, ztvárněná F. Raněvskou. Byla to dobrá volba, protože Lily, jak jí všichni říkali, nebyla zrovna typ na lyrické a romantické postavy princezen – její malá, zavalitá postava a hlavně výrazný úsměv (způsobený velkou mezerou mezi předními zuby) ji přímo předurčovaly k rolím komediálního typu29.“ Po konzervatoři, ze které byla vyloučena kvůli své plné postavě, začíná tedy studovat na leningradské Divadelní akademii A. Ostrovského. Po jejím vystudování se stává v letech 1960 – 1965 herečkou tallinského Ruského činoherního divadla. Během svého účinkování zde, se vystřídala v mnoha hereckých rolích. Po pěti letech odchází a začíná působit v moskevském divadle Kejklíř. Sama Liliana tuto čtyřletou zkušenost nazývá „nejzajímavějším obdobím svého života“. Bylo to pohyblivé divadlo a bylo dost protirežimní. Dělali jsme text podle hraběte Tolstého, Dějiny ruského státu, v němž se jako refrén stále ozývalo: Naše země je bohatá, ale vládne v ní nepořádek. Toto všechno se odehrávalo v šedesátém osmém. Povolili nám jedno představení v moskevském Divadle operety. Přišla celá divadelní Moskva a také tehdejší ministryně kultury Furcevová. Hráli jsme o různých carech, ale za každým z nich bylo jasné identifikovat Stalina i další komunistické mocipány. Parodovali jsme různé funkcionáře, já jsem představovala vlastně Furcevovou. Při mém výstupu vstala a odešla. Potom si nás zavolala k sobě na ministerstvo a řekla: „Tak, přátelé. Mám soupis vašich jmen a u každého je nabídka k angažmá do některého z moskevských divadel.“ V té době dostat se do moskevského divadla, to byl těžko představitelný sen. Furcevová pokračovala: „Buďto angažmá přijmete, nebo pojedete na Sibiř.“ Herci jsou zvědaví, a tak jsme se ptali, ke kterým divadlům jsme byli 29

Liliana Malkina: Životopis. FDb.cz [online]. 2003 [cit. 2013-03-15]. Dostupné z: http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/31499-liliana-malkina.html

28

přiřazeni. „U mého jména bylo napsáno Divadlo na Tagance. Dvojnásobný sen! Poseděli jsme s kolegy celou noc a řešili, jak se zachovat. Dospěli jsme k rozhodnutí: Na Sibiř! Buďme spravedliví k Furcevové: když jsme tam dorazili, měli jsme každý složenku na 1600 rublů přímo od ministryně. Dali jsme se do zkoušení další inscenace, která byla k režimu ještě kritičtější30.“ Po rozpadu pohyblivého divadla se v roce 1970 Liliana objevuje v roli babičky ve filmu Rolana Bykova Pozor, želva! ( Внимание, черепаха!). Díky své úspěšnosti získal film Hlavní cenu dětského diváka na moskevském MMMF. Po tomto filmovém zdaru se Lily objevuje ještě v několika snímcích, a poté se na 7 let vytrácí z povědomí televizních diváků. Toto období je hlavně ve znamení divadelní činnosti. Působí např. v moskevském Divadle dramatu a komedie na Tagance a v leningradském Divadle Komedie. V roce 1990 dostala Lilian pozvání do České republiky, které přijala a poté odjíždí do Prahy. Velký zlom v jejím životě přišel roku 1992, kdy po návštěvě v Praze začala toužit po nějaké změně, která následně přichází s převratem v Rusku. Jelikož si Prahu zamilovala a čekala ji zde i nabídka práce v Divadle na Fidlovačce, Lilian neváhala a odjela. Příčiny jejího odjezdu byly – emigrace sestry a její rodiny do Izraele, a také se jí zprotivil antisemitismus a herectví. Svým optimismem a pověstnou dírou mezi zuby si rázem získala mnoho českých diváků. Její oblíbenost a filmovou kariéru v roce 1995 rozjíždí oscarový film Zdeňka Svěráka Kolja, ve kterém si zahrála Koljovu babičku. Kolja pomohl její kariéře nejen na prahu českém, ale i na prahu zahraničním (Švédsko, Dánsko, Německo, Francie). Jako host hrála Liliana v mnoha divadlech: Divadlo na Zábradlí, Dejvické divadlo, mimopražská divadla (Liberec, Pardubice, Plzeň, Olomouc). V současnosti působí na scéně Divadla na Fidlovačce. Sama Lilian o něm tvrdí: „Fidlovačka, kde hraju nejvíc je zábavné divadlo, řediteli Tomáši Töpferovi jsem vděčná, protože kašle na nějaké tlaky a řekl mi: Jenom ty můžeš hrát Jentel v Šumařovi na střeše. Byla jsem v sedmém nebi, když mi tu příležitost poskytl. Soubor na Fidlovačce je především omladina, cítím se mezi nimi dobře. Je tam dobrá parta, žádná 30

CHUDÁ, ALE HRDÁ: LILIAN MALKINOVÁ. Reflex [online]. 2000 [cit. 2013-03-14]. Dostupné z: http://www.jedinak.cz/stranky/txtmalkina.html

29

řevnivost31.“ Dále ji můžeme vidět na scéně Divadla Viola a také na televizních obrazovkách v seriálu Gympl s (r)učením omezeným.

Alexandr Minajev Narodil se v Belgorodě v roce 1967. Už od dětství patřilo divadlo a s ním tedy i herectví neodmyslitelně k jeho životu. Svojí první roli si zahrál v jedenácti letech v ochotnickém souboru. V 80. letech studoval gymnázium a zároveň také střední výtvarnou školu. Dále pak po úspěšně složených zkouškách, které se skládaly z vědomostního testu, recitace básně, zahrání etudy, improvizace na dané téma, tance a zpěvu začal studovat režii a herectví na Státní akademii divadelních umění (dnes Ruská akademie divadelních umění). V době studií se věnoval i divadlu, působil v Centrálním ruském dětském divadle v Moskvě (dnes Ruské akademické divadlo pro mládež). I po studiích hrál v tomto divadle a zůstal zde až do roku 2000. I když bylo divadlo velkou součástí Alexandrova života, jednoho dne se rozhodl, že ho opustí a odstěhuje se za svou milou, herečkou brněnského HaDivadla do České republiky. Začátky jeho života v ČR byly velmi krušné. Musel se potýkat s různými problémy, které se týkaly hlavně finančních otázek. Zpočátku se živil jako číšník, umývač oken, roznašeč letáků či zpěvák v ruských barech v Karlových Varech. „Později mu přátelé z uměleckého prostředí (například Marek Daniel, Tomáš Matonoha, Luboš Veselý, Marie Ludvíková, Alice Stuchlíková, Januš Krys, Matěj Růžička, Patrik Bořecký, Jiří Vyorálek aj.) pomohli s návratem k divadlu32.“ „Mezi první divadla, ve kterých působil, patří například brněnská divadla – HaDivadlo (zde hrál mimo jiné v inscenacích Moskva-Petuški, Král Oidipus, Deadwood, Krasounauti aj.) a Divadlo v 7 a půl (např. hra Play Chaplin!, na níž se spolupodílel také režijně) nebo se Stavovským divadlem v Praze (hra Rodinné sídlo)33.“ Rok 2005 přinesl velké změny v Alexandrově životě. Byl pozván a následně přijat do role ukrajinského imigranta Hrihorije v populárním nekonečném televizním 31

JEDINÁK. CHUDÁ, ALE HRDÁ - Lilian Malkinová. In: Petr Jedinak [online]. [cit. 2013-04-10]. Dostupné z: http://www.jedinak.cz/stranky/txtmalkina.html

32

Alexandr Minajev: Životopis. Osobnosti.cz [online]. 1996 [cit. 2013-03-17]. Dostupné z: http://zivotopis.osobnosti.cz/alexandr-minajev.php

33

Tamtéž

30

seriálu „Ulice“. Tato zatím největší role a také účast v talk show Jana Krause mu přinesla nejen velké úspěchy, ale i mnoho dalších hereckých i režisérských příležitostí. I když dnes už v seriálu nehraje, stále ho můžeme potkávat v jeho reprízách dennodenně. Kromě natáčení Ulice se věnoval divadlu a realizaci svých režisérských plánů. Působil např. v pražském Divadle v Celestné, kde režíroval dramata Alexandra Stroganova Ornitologie a Vertigo, dále v pražském Malém Nosticově divadle, kde si zahrál v dramatu Divertisment a v neposlední řadě se představil v pražském A Studiu Rubín (divadelní hra Kennedyho děti) a v Divadle na Fidlovačce v muzikálu Hledá se muž. Zn. Bohatý! Mimo jiné, si vyzkoušel i roli pedagoga. Vyučoval jeden rok na brněnské Divadelní fakultě JAMU hodiny improvizace. Sám Alexandr o své metodě vyučování říká: „Je stejná jako metoda mých pedagogů. Já ani nevím, jaká je, protože se člověk vyvíjí a s ním i jeho metoda. Základ všech základů je asi Stanislavskij Vachtangov. Pro mě je důležitá práce na sobě, na osobnosti, sebezdokonalování. Též spojování různých směrů umění jako akrobacie, step, zpěv, tanec atd34.“ V současné době můžeme Alexandra Minajeva vidět nejen na divadelní scéně jako herce, ale i v pozici režiséra. Režie společně s divadlem jsou činnosti, které Alexandra naplňují. Mezi své nejoblíbenější inscenace řadí Vertigo a Kennedyho děti. Působí především v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, kde zrežíroval jedno z nejslavnějších děl, Gogolova Revizora. Revizor se strašně podobá dnešní době a jejímu duchu. Je stejně krutý a krvelačný. Prázdný a zároveň má objem. A co je nejdůležitější: je stejně směšný a křehký jako život sám, tvrdí Minajev. Tato hra měla premiéru 11. března 2013 v ústeckém Činoherním studiu a 24. března se odehrála i v pražském Divadle v Celetné.

7. Výtvarné umění „Tak se označuje umělecká činnost, jejíž výtvory mají prostorné tvary, buď tělesné (o třech rozměrech), jako stavba nebo socha, buď plošné (o dvou rozměrech), jako malba nebo kresba35.“ 34

NEUREUTEROVÁ. Alexandr Minajev – muž posedlý divadlem. In: O divadle [online]. 2013 [cit. 2013-04-10]. Dostupné z: http://www.odivadle.cz/jeviste/rozhovor/alexandr-minajev-muz-posedlydivadlem/

35

Výtvarné umění. Leccos [online]. [cit. 2013-04-10]. Dostupné z: http://leccos.com/index.php/clanky/vytvarne-umeni-1

31

Výtvarné umění, je umění, jehož hlavními obory jsou zejména malířství, sochařství, architektura, fotografie a další novodobé výtvarné techniky. Dále se budeme zabývat jednou ze složek výtvarného umění, malířstvím.

7. 1 Malířství (malba) „Malířství je druh výtvarného umění, které se vyjadřuje liniemi a barvou v ploše s možností opticky vytvářet objemové a prostorové tvary. Podle pojetí se dnes dělí na

malířství

figurativní

(předmětové),

malířství

nefigurativní

(nepředmětové,

abstraktní), kabinetní a monumentální, podle námětu malířství zahrnuje portrét, zátiší, krajinomalbu a tzv. žánr, malbu historickou, náboženskou, mytologickou aj. Podle druhů se dělí na malířství nástěnné, knižní, deskové, sklomalbu, sgrafito, podle techniky na pastel, akvarel, kvaš, enkautistiku, temperu, fresku, malbu al secco, emailem aj. Rozvíjelo se již v pravěku. V různých historických epochách a výtvarných slozích má různou funkci, zejména funkci společenskou či veřejnou a volnou. Každé slohové období se vyznačuje specifickou tematikou, ale i preferencí některých druhů malířských technik36.“ Portrét Portrét neboli podobizna je zachycení konkrétního jedince, lidské osobnosti, ve velmi výjimečných případech i zobrazení zvířete. Touto specifickou uměleckou činností, která vyžaduje talent a energii se věnuje následující osobnost Vladimír Zubov.

Vladimír Zubov Tento umělec žije v České republice už třicet tři let. Je to jediný etnický Rus, v historii České republiky, který získal české občanství. Narodil se v roce 1956 v Moskvě, kde i vystudoval Vysokou školu pedagogickou, na které se věnoval historii a dějinám umění. Školou procházel na výbornou, byl hlavním redaktorem ve školních novinách i jeden z těch lepších studentů. Po studiích se u něho naskytla možnost, odstěhovat se do tehdejšího Československa a studovat tam. Po smrti otce měli v rodině 36

Leccos - Malířství. Lecyklopedia [online]. [cit. 2013-03-18]. Dostupné z: http://leccos.com/index.php/clanky/malirstvi

32

velké existenční problémy, které Vladimír musel řešit nočními brigádami. Nabídka stipendia v něm vyvolala naději lepšího života a také možnost úniku od krušných finančních problémů. Proto se nakonec odstěhoval a začal zde studovat češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V České republice se rozhodl nakonec i zůstat, jelikož se zde zamiloval do české dívky a oženil se s ní. Po vystudování se stal učitelem dějepisu a ruštiny na základní škole a později i na gymnáziu v Kutné hoře. V roce 1989 spolu se sametovou revolucí přichází zlom ve Vladimírově životě. Stává se majitelem cestovní kanceláře a začíná se věnovat podnikání v cestovním ruchu. Po desetiletém úspěšném fungování kanceláře, přichází krize a s ní i temné stránky života. Těžká životní situace v rodině na konci devadesátých let způsobila, že se Vladimír uzavřel do sebe a začal své deprese léčit malováním. Už v dětství bylo malování jeho velkým koníčkem, ale až osobní krize byla klíčem k jeho aktivní malířské činnosti. Po rozvodu a velkých trápeních si Vladimír uvědomil, že nemůže bez své životní partnerky být a o 3 roky později se na něho usmálo štěstí a znovu se s Olgou oženil. Od roku 1998 se tedy aktivně začíná věnovat výtvarnému umění. Své obrazy vystavuje a prodává ve vlastní galerii v Kutné hoře. Počátek jeho malířské kariéry je ve znamení pesimistických nálad. Mezi hlavní motivy jeho tvorby patří problémy života a smrti, bolest a různé náboženské motivy. Samostatnou kapitolu v autorově díle tvoří podobizny. „Myšlenka vytvořit první portréty vznikla ze snahy dokázat umění realistické tvorby. Z lásky k divadlu a z úcty k hereckému umění vznikaly četné podobizny herců. Na přání herců Divadla na Vinohradech v Praze vznikla sbírka portrétů celého jejich divadelního souboru – ojedinělý čin v dějinách českého divadla. Jedná se o čtyřicet podobizen37.“ Během své tvorby autor namaloval už stovky obrazů, které vystavoval na různých výstavách, nejen po České republice, ale i v zahraničí. „Mezi nimi jsou i slavné tváře, jako např. Jiřina Jirásková, Gerard Depardie, Tomáš Töpfer, Dagmar Havlová, Tony Blair, Dalajláma, Jana Štěpánková, Vlastimil Brodský, Lucie Bílá nebo Vladimír 37

Vladimír Zubov: O AUTOROVI. Vladimír Zubov. cz [online]. [cit. 2013-03-19]. Dostupné z: http://www.zubov.cz/cz.html

33

Špidla. K téměř dokonalému vystižení podoby jakékoliv tváře mu přitom stačí fotografie38.“ Vladimír Zubov se nezabýval jen malířstvím, ale dal se i na dráhu politickou. Začátky politické kariéry trávil v Občanském fóru. Poté společně se svou manželkou Olgou v roce 2002 vstoupil do ČSSD a v roce 2006 se oba stali členy Strany zelených. Ještě před jeho vstupem do Strany zelených byl úspěšně zvolen do městského zastupitelstva v Kutné hoře. V současnosti žije Vladimír Zubov ve vesnici nedaleko Kutné hory. Svoji politickou kariéru posunul na druhé místo a v první řadě se věnuje malířské činnosti ve vlastní galerii v Kutné hoře. I sám umělec tvrdí, že v současné době je pro něj umění to hlavní.

Dopis od Vladimíra Zubova Уважаемая Эдита! Мне ,конечно,приятно,что Вы заинтересовались мною. Не знаю,чем я заслужил Ваше внимание. Сам лично я горжусь тем,что я единственный этнический русский в истории Чехии,которого местные граждане избрали в демократических выборах в горсовет. Я живу в относительно небольшом,хотя, с точки зрения истории, выдающемся городе-Кутна Гора,где все почти друг друга знают и выбирают не по партийным спискам,как в парламент,а по отношению или уважению к тому или другому человеку. Состоял я в нем 8 лет. Из них 4 года был членом Рады. Мне,конечно,помогло,что ранее 9 лет я преподавал в основной школе,а потом в местной гимназии русский язык и историю. Во время"бархатной революции"был одним из тех,кто организовал Гражданский форум в Кутной Горе. Потом я решил заняться предпринимательством и открыл бюро путешествий. Так что многие кутногорцы объездили со мной почти всю Европу. Позднее из-за того,что я постоянно находился в разъездах,наступил семейный кризис. Я развелся с женой. Но сразу же после развода понял,что без нее не могу жить. Страдал,попал в депрессии,начал писать картины,чтобы как-то забыться и разрядить то нервное напряжение,которое меня терзало. 38

Vladimír Zubov: Malíř slavných tváří. BLESK.cz [online]. 2006 [cit. 2013-03-19]. Dostupné z: http://www.blesk.cz/clanek/celebrity/46333/vladimir-zubov-malir-slavnych-tvari.htm

34

К моему счастью,через 3 года мы поженились во второй раз. Я открыл персональную галерею в центре Кутной Горы,где выставляю и продаю свои картины до сегодняшнего дня.Рисую портреты на заказ. Многие поняли, что

фотография

никогда

не

заменит

то,что

создано

рукой

человека,то,что,благодаря энергии художника,обладает магической силой.И то,что через мой/или другого портретиста/портрет они будут" общаться" со своими потомками в далеком будущем. Я всегда в шутку говорю,что даю ему гарантию не менее 700 лет. Что касается политики-она для меня сейчас отошла на второй план.Главное в настоящее время для меня- искусство! С уважением Владимир Зубов

8. Opera „Opera (latinsky opus, italsky opera) je jeden ze základních druhů dramatických umění vedle činohry, baletu, operety a muzikálu. Jedná se o hudebně-dramatické dílo propojující dramatický text (libreto), sólovou, případně sborovou vokální hudbu a instrumentální hudbu, případně i tanec, prováděné obvykle scénicky (v divadle, televizi, rozhlase) nebo koncertně. Libreto může být zhudebněné celé nebo v kombinaci zhudebněných podstatných částí a mluvené řeči. Klíčovým aspektem opery je vztah hudby a slova (arie, recitativ, mluvené slovo) a vztah vokální a instrumentální složky39.“ Počátky opery, jako samostatného hudebního druhu padají do 16. století, kdy ve Florencii vznikla skupina Camerata, cílem které bylo, vytvořit nový umělecký styl. Postupem času se k této skupině šlechticů přidávali různí skladatelé, kteří byli nejen milovníky umění, ale kteří měli i básnické vlohy. Mezi ně patřili např. Claudio Monteverdi, Jacopo Peri a Giulio Caccini. Tato společnost nejdříve vytvářela určitý divadelní příběh, ke kterému zpočátku přidávala hudbu a později i jevištní útvary. Spojení slov a hudby na dramatické scéně se objevilo už v antickém období, kdy byly světské a duchovní hry doplňovány tancem a zpěvem. V začátcích byla opera věnována jen určité sortě lidí (král, knížata, biskup, jejich dvůr) a později se témata 39

Co je opera?. In: Ptejte se knihovny [online]. 2006 [cit. 2013-03-27]. Dostupné z: http://www.ptejteseknihovny.cz/uloziste/aba001/2007-2009/co-je-opera

35

ze šlechtického prostředí změnily i na témata lidová a opera se rozvinula a začala být oblíbená i v kruzích obyčejných obyvatel. První operu vůbec vytvořil italský zpěvák a hudební skladatel Jacopo Peri. Dafne jakožto první a nejstarší opera byla uvedena ve Florencii, její hudba se však bohužel nedochovala. Zlom v opěře nastal v období od poloviny 17. století. Zlom se týkal hudební inovace a také nového stylu, se kterým přišel italský hudební skladatel Claudio Monteverdi. Dal opeře nové melodie, harmonii a barvy zvuku. Tyhle pestré změny, na nichž byl postaven budoucí rozvoj, se staly vrcholem barokní opery. Následně si představíme tři umělce, působící v tomto hudebním odvětví.

Oleg Korotkov Sólista opery Působí jako basista v opeře Národního divadla. Tento ruský operní pěvec vystudoval moskevskou Vysokou školu múzických umění u prof. Huga Titse a prof. Nikolaje Goliševa. „Je laureátem mezinárodních pěveckých soutěží: 

1990

- absolutní vítěz soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech



1994

- 3. místo na soutěži Mikuláše Schneidera – Trnavského v Trnavě



1996

- 2. místo na soutěži Hommage á Lucia Popp v Bratislavě - 1. místo na soutěži Emy Destinnové v Českých Budějovicích40 “

V začátcích své pěvecké kariéry působil na scéně v Permu a Jekatěrinburgu a v roce 1991 přešel do Košic, kde se začal věnovat sólovému zpěvu ve Východoslovenském státním divadle. Ze Slovenska přešel do ČR, kde se v letech 1999 – 2011 stal sólistou Státní opery Praha a od ledna 2012 začal působit v Opeře Národního divadla. „Hostoval v celé řadě významných operních domů v Evropě a v Severní i Jižní Americe. K jeho repertoáru patří např. Filip II. (Don Carlos), Zachariáš (Nabucco), Ramphis (Aida), Basilio (Lazebník sevillský), Dulcamara (Nápoj lásky), Boris Godunov, Vodník (Rusalka), Gremin (Evžen Oněgin), Wotan (Zlato Rýna a Valkýra) 40

Oleg Korotkov. Národní divadlo [online]. 2012 [cit. 2013-03-27]. Dostupné z: http://www.narodnidivadlo.cz/cs/opera/umelci/oleg-korotkov

36

a Daland (Bludný Holanďan). Spolupracoval s renomovanými dirigenty jako jsou Jiří Bělohlávek, Ondrej Lenárd, Gerd Albrecht, Jevgenij Kolobov, Valerij Gergiev ad41.“

Nikolaj Višnjakov Sólista opery Tento tenorista se narodil na Sibiři. Už při studiích hudební akademie ve Sverdlovsku se věnoval opernímu divadlu v Permu, kde si zazpíval jednu ze svých větších rolí – Lenského v Evženu Oněginovi. Po studiích začal působit jako sólista opery ve Voroneži. Zde si zazpíval v řadě oper klasických ruských skladatelů, ale i v operách skladatelů italských. V roce 1992 přijal účast na mezinárodním festivalu Fjodora Šaljapina v Kazani a v roce 1993 zde úspěšně získal cenu za operní zpěv. „Se Státní operou Praha spolupracoval poprvé v roce 1996 při premiéře Musorgského Borise Godunova. Jako sólista (do roku 2011) vytvořil na této scéně řadu hlavních rolí – Don Carlos, Faust, Lenskij (Eugen Oněgin), Manrico (Trubadúr), Vévoda mantovský (Rigoletto), Alfredo (La traviata), Pinkerton (Madama Butterfly) a Radames (Aida), kterého ztvárnil i v německém Gelbeschatu a v Tokiu. Od ledna 2012 je sólistou Opery Národního divadla. V roce 2001 absolvoval koncertní turné s Berlínskou filharmonií, s níž navštívil Brazílii, Libanon, Švýcarsko, Rakousko, Belgii, Německo, Holandsko, Turecko a Japonsko. V letech 2004 a 2005 byl angažován na velké zahraniční turné se scénickou kantátou Carla Orffa Carmina burana (Francie, Španělsko, Portugalsko, Kanada a USA). V roce 2008 se zúčastnil turné po Itálii, Mexiku a Spojených arabských emirátech (Aida, Carmina burana) a po Španělsku, Portugalsku a Francii (Carmen). V roce 2009 se představil jako Vévoda mantovský (Rigoletto) a Erik (Bludný Holanďan) ve Španělsku, v roce 2010 zpíval Cavaradossiho (Tosca) a Dona José (Carmen) na festivalu v Maceratě (Itálie) a Manrika (Trubadúr) v Holandsku. V roce 2012 hostoval jako Enzo Grimaldi (La Gioconda) v Divadle J. K. Tyla v Plzni42.“

41

Oleg Korotkov. Národní divadlo [online]. 2012 [cit. 2013-03-27]. Dostupné z: http://www.narodnidivadlo.cz/cs/opera/umelci/oleg-korotkov

42

Nikolaj Višnjakov. Národní divadlo [online]. 2012 [cit. 2013-03-27]. Dostupné z: http://www.narodnidivadlo.cz/cs/opera/umelci/nikolaj-visnjakov

37

Marina Vyskvorkina Sólistka Opery V roce 1998 začala mezinárodní kariéra této slibné ruské sopranistce. Započala ji např. na koncertech Orff – Carmina Burana a Bach – Magnificat na mezinárodních hudebních festivalech v Praze a Českém Krumlově). V rozmezí tří let, až do roku 2011 působila jako sólistka ve Státní opeře Praha, kde si zazpívala jako Ophélie (Thomas: Hamlet), Královna noci (Mozart: Kouzelná flétna) a Oscar (Verdi: Maškarní ples). „Od ledna 2012 je sólistkou Opery Národního divadla. V operních domech ve Vídni, ve Stamfordu, v Parmě, Piacenze, Karlsruhe a Praze ztvárnila titulní roli Donizettiho Lucie di Lammermoor. V Berlíně a v Praze účinkovala jako Musetta (Puccini: Bohéma), zpívala i Giuliettu (Bellini: Kapuleti a Montekové) v Teatro Massimo Bellini v Catanii, Juliette(Gounod: Roméo et Juliette) v Connecticutu a Manon (Auber: Manon Lescaut) na festivalu v irském Wexfordu. V Národním divadle v Brně zpívala trojroli Olympie, Giulietty a Antonie v Offenbachových Hoffmannových povídkách. Z jejích koncertních vystoupení lze uvést mj.Brahmsovo Německé requiem, Debussyho Utrpení sv. Šebestiána, Mahlerovu 2. symfonii, Schumanovo Requiem či Poulencovo Gloria. Spolupracovala s takovými dirigenty jako je např. Serge Baudo, Zdeněk

Mácal,

Tamás

Vásáry,

Howard

Griffiths

nebo

Graeme

Jenkins.

V roce 1997 se Marina Vyskvorkina stala absolutní vítězkou XXXII. mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech. V roce 2000 zvítězila ve 2. mezinárodní pěvecké soutěži Gianfranco Masini Credem v Reggio Emilia v Itálii. Z operních rolí má na repertoáru především Violettu (Verdi: La traviata), kterou zpívala ve vídeňské a hamburské Státní opeře, ve Státní opeře Praha, v Národním divadle v Praze a v Brně a ve Státní opeře v Oděse, a Gildu ve Verdiho Rigolettovi, s níž vystoupila v Gran Opera v americkém Connecticutu, v Teatro Massimo v Palermu, v Státní opeře Praha a v Národním divadle43.“

43

Marina Vyskvorkina. Národní divadlo [online]. 2012 [cit. 2013-03-27]. Dostupné z: http://www.narodni-divadlo.cz/cs/opera/umelci/marina-vyskvorkina

38

Závěr Už od počátku vzniku společnosti byla kultura neodmyslitelnou částí lidského života. Je velmi důležitým a nepostradatelným zdrojem zábavy a rozptýlení. V dnešní době je pojem kultura obvykle vymezován v širším a užším pojetí. V širším pojetí znamená kultura všechno, co vytváří lidská civilizace – tedy jednak materiální výsledky (artefakty) lidských činností, jako jsou např. obydlí, nástroje, oděvy, plodiny, průmysl, dopravní a telekomunikační systémy, jednak duchovní výtvory lidí, jako je umění, náboženství, morálka, zvyky, vzdělávací systémy, politika, právo aj. V užším pojetí je pojem kultura vztahován k projevům chování lidí – tedy kulturou určitého společenství se míní jeho zvyklosti, symboly, komunikační normy a jazykové rituály, sdílené hodnotové systémy, předávané zkušenosti a zachovávaná tabu. Ruská kultura je velice rozmanitá a zabývá se velkými věcmi (velká hudba, velký balet, velké knihy. Rusové jsou velmi kulturní lidé, a proto za největší urážku považují, když jim někdo řekne, že jsou nekulturní. Téma bakalářské práce jsou Ruské osobnosti v současné české kultuře (sólisté opery či baletu, spisovatelé, výtvarníci, atd.). Cílem bakalářské práce je zjištění informací o životě a práci ruských osobností působících a žijících na území České republiky. Dále vymezování určitých umění, ve kterých tyto osobnosti působí. Zejména jsme se věnovali literatuře, tanci (baletu), hudbě (opeře), malířství. Bakalářská práce v začátku popisuje kulturu a její vývoj. Zejména to, co všechno v sobě zahrnuje a jak je důležitá pro člověka. Charakterizuje kulturu od úplného počátku, kdy za nejstarší kulturní vyžití byl považován tanec (doprovázený pokřiky, zpěvem, tleskáním), jakožto umělecký projev, kterým se vyjadřovaly nejrůznější události života, např. radost z vydařeného lovu, ale i strach z nepřízně přírodních sil. Tanec byl nedílnou součástí všech obřadů, které se pořádaly na oslavy jakýchkoliv příhod, které se v kmenu udály. O

několik

století

později

nastává

v odvětví

kultury

velký

rozkvět,

zejména v oblasti umění. Postupem času se kultura vyvinula až do dnešních rozměrů, kdy v sobě zahrnuje rozsáhlý komplex jevů, od víry, vědění, jazyka, až po zvyky, jednání a výchovu. 39

Dále bakalářská práce definuje pár slovy ruský charakter. Rusové jsou svéráznými patrioty. Co se týče samotného Ruska, Rusové jsou velmi pyšnými obyvateli své země, zejména vyzdvihují její velikost a klima. I kdyby se dělo v zemi cokoliv, vždy budou nejen stát za ní, ale budou se za ni i rvát, i kdyby to mělo být s celým okolním světem. Mají nejen smysl pro pospolitost a patriotizmus, ale i velké sebevědomí, které se opírá o jejich obrovské srdce, štědrost, mírumilovnost a upřímnost. Taktéž vynikají velmi zdvořilým chováním, jsou vtipní, společenští a upovídaní. Rok 1918 se pojí se samostatnou emigrací Rusů do České republiky (tehdejšího Československa). Nejednalo se však jen o etnické Rusy, členové emigrace byli i Ukrajinci a Bělorusové. Jelikož bylo v roce 1921 v rámci ruské akce schváleno nařízení o pomoci uprchlíkům, mohli ruští občané svobodně přicházet na naše území. Tato humánní, politická a hospodářská pomoc zajišťovala např. podporu ve vzdělávání, dokončení studia, první pomoc emigrantům bez střechy nad hlavou, zabezpečení invalidů, atd. Ve třech vlnách emigrace Rusové přijížděli na území České republiky a koncentrovali se zejména ve městech, kde se nacházely školy. Vztahy Rusů a Čechů byly po revoluci velice složité, avšak postupem času se zlepšily a oba národy se k sobě staly tolerantnějšími. Na území České republiky se v historii nacházeli některé významné osobnosti, jako např. generál Sergej Nikolajevič Vojcechovský, který se v roce 1917 stal náčelníkem

štábu

Československé

střelecké

divize

a

v roce

1921

odjíždí

do Československa, kde získal státní občanství a hodnost armádního generála. Dále také ruský jazykovědec Roman Osipovič Jakobson, který se v roce 1920 přestěhoval do Prahy, kde společně s českými lingvisty založil Pražský lingvistický kroužek. A v neposlední řadě i jedna z nejoblíbenějších a nejčtenějších ruských autorek Marina Ivanovna Cvětajevová, která s povolením emigrace odjela v 30. letech 20. století se svým manželem do Prahy. Praha byla nejen jejich domovem, ale také obrovskou inspirací.

Manžel

zde

vystudoval

Filozofickou

fakultu

Univerzity

Karlovy

a Marina trávila svůj čas v literární skupině ruských básníků Skrit poetov. K Praze si vytvořila obrovský citový vztah, který přenesla do svého básnického cyklu Verše Čechám. Literární tvorbou, především básněmi se zabývá první ruská osobnost, kterou jsem popsala ve své práci. Ruská básnířka Ljubov Vondroušková je autorkou řady 40

básnických sbírek a výborů ruských i českých. Je nejen členkou organizace Obec spisovatelů, ale také působí v organizaci Centrum ruské diaspory v České republice a účastní se i mnoha akcí např. Festival ARS POETICA – Puškinův památník. Poezií a prózou, těmito dvěma hlavními základními druhy literatury se věnuje naše další osobnost Alexandr Levikov. Tento ruský básník, spisovatel a publicista napsal mnoho knih a také článků do novin, které přinesly popularitu nejen samy sobě, ale i jemu. V současnosti žije legendární autor „Písně novinářů“ v Praze, je předsedou Svazu novinářů Ruska a dál se věnuje básním a žurnalistické činnosti. V 15. století vzniká velmi populární druh tance, balet. Důležitou osobností byl Domenico da Placenza, který pokládal za základní složky tance „rytmus, manýry, paměť, prostor a eleganci“ a rozeznal 12 tanečních prvků. O dvě století později se balet stal nezbytnou součástí každého královského dvora a baletní slavnosti se rozšířily do celé Evropy. Mezi významné osobnosti českého baletu patří první sólista baletu Alexander Katsapov a baletní mistr Alexej Afanassiev. Oba tito úspěšní umělci už od mládí toužili po tanci a jejich sen se jim vyplnil. V současné době oba působí na scéně Národního divadla v Praze, pod vedením uměleckého šéfa Petra Zusky. Scénická umění, zejména film, patří mezi nejrozšířenější komunikační prostředky dnešní doby. Díky bratrům Lumiérovým máme tento úžasný vynález, který se od němých a černobílých filmů dopracoval až k filmům barevným, animovaným a 3D. Filmu se věnují další dvě slavné osobnosti, které se díky své televizní a divadelní činnosti zapsaly do podvědomí českých diváků. Herečku

Lilianu

Malkinovou

můžeme

potkávat

nejen

na

filmových

obrazovkách, ale i na divadelních prknech Divadla Na Fidlovačce a Divadla Viola. Její dětský sen, stát se slavnou tanečnicí ji nevyšel, a proto se dala na hereckou dráhu. V roce 1990 dostala Lilian pozvání do České republiky, a jelikož si Prahu zamilovala a čekala ji zde i nabídka práce v Divadle Na Fidlovačce, Lilian neváhala a odjela. Její oblíbenost mezi českými diváky a filmovou kariéru rozjel oscarový film Kolja. V Divadle Na Fidlovačce působí i naše druhá významná filmová a divadelní osobnost – Alexandr Minajev. Už od dětství patřilo divadlo a s ním tedy i herectví neodmyslitelně k jeho životu. Svojí první roli si zahrál v jedenácti letech v ochotnickém souboru. I když bylo divadlo velkou součástí Alexandrova života, jednoho dne se rozhodl, že ho opustí a odstěhuje se za svou milou, herečkou brněnského HaDivadla 41

do České republiky. V současné době můžeme Alexandra Minajeva vidět nejen na divadelní scéně jako herce, ale i v pozici režiséra. Působí především v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, kde zrežíroval jedno z nejslavnějších děl, Gogolova Revizora. Mezi další významná umění, patří umění výtvarné. V bakalářské práci popisujeme jeden z druhů výtvarného umění, malířství. Naše další osobnost se zabývá především portrétem neboli podobiznou. Portrét je zachycení konkrétního jedince, lidské osobnosti, ve velmi výjimečných případech i zobrazení zvířete. Vladimír Zubov se začal věnovat malířství, kvůli osobní krizi, kterou procházel. Po rozvodu a velkých trápeních si Vladimír uvědomil, že nemůže bez své životní partnerky být a o 3 roky později se na něho usmálo štěstí a znovu se s Olgou oženil. Od roku 1998 se tedy aktivně začínal věnovat výtvarnému umění. Své obrazy v současnosti vystavuje a prodává ve vlastní galerii v Kutné hoře. Dále se bakalářská práce zabývá jedním ze základních druhů dramatických umění, a to operou. Opera je hudebně-dramatické dílo, které propojuje dramatický text, hudbu a tanec. Počátky opery, jako samostatného hudebního druhu padají do 16. století, kdy ve Florencii vznikla skupina Camerata, cílem které bylo, vytvořit nový umělecký styl. První operu vůbec vytvořil italský zpěvák a hudební skladatel Jacopo Peri. Dafne jakožto první a nejstarší opera byla uvedena ve Florencii, její hudba se však bohužel nedochovala. Národní divadlo v Praze je útočištěm nejen sólistům baletu, ale i sólistům opery. Ruský operní pěvec Oleg Korotkov vystupuje v opeře Národního divadla jako basista. V začátcích své pěvecké kariéry působil na scéně v Permu a Jekatěrinburgu a v roce 1991 přešel do Košic, kde se začal věnovat sólovému zpěvu ve Východoslovenském státním divadle. Ze Slovenska přešel do ČR , kde se v letech 1999 – 2011 stal sólistou Státní opery Praha a od ledna 2012 začal působit v Opeře Národního divadla. Operní divadlo v Permu bylo působištěm i našeho druhého sólisty opery Nikolaje Višnjakova, který v současnosti působí taktéž v Národním divadle v Praze. Poslední významnou osobností je ruská sopranistka Marina Vyskvorkina. Až do roku 2011 působila jako sólistka ve Státní opeře Praha, kde si zazpívala jako Ophélie, Královna noci a Oscar. Od ledna 2012 je sólistkou Opery Národního divadla, kde má na repertoáru především Violettu.

42

Cíl bakalářské práce byl splněn. Po prostudování potřebných materiálů, jsme zjistili něco o životě a práci ruských osobností, žijících na území České republiky a charakterizovali umění, ve kterých následující osobnosti působí.

43

РЕЗЮМЕ С момента зарождения общества культура была неотъемлемой частью человеческой жизни. Культура – очень важный и незаменимый источник отдыха и развлечений. Сегодня термин культура может быть употреблен как в широком, так и в узком понимании. В широком смысле, культура – это человеческая деятельность в её самых разных проявлениях, например жильё, инструменты, одежда,

сельскохозяйственные

культуры,

промышленность,

транспортная

и телекоммуникационная системы, а также духовные ценности человечества, такие как искусство, религия, мораль, традиции, обычаи, образование, политика, право и т.п. В более узком смысле термин культура относится к проявлениям человеческого

поведения.

Так

понятие

культура

употребляется

для

характеристики конкретных обществ, народностей и наций - их обычаи, традиции, символы, коммуникативные нормы и языковые ритуалы, общая система ценностей, передаваемый опыт и сохраненные табу. В работе мы будем использовать термин культура в этом узком смысле. Русская культура чрезвычайно разнообразна и богата. Русская культура представлена «большой» литературой, «большой» музыкой, «большим» балетом. Русские – очень культурные люди и поэтому они способны очень серьезно обидеться, если кто-то назовет их некультурными. Тема данной бакалаврской работы – Русские имена в современной чешской культуре (солисты оперы и балета, писатели, художники и т.п.) Цель данной работы – систематизировать информацию о жизни и творчестве представителей русской культуры, работающих и живущих на территории Чешской республики. В работе, разграничены определенные виды искусства, в которых данные люди работают. Особое внимание было уделено литературе, танцу (балету), музыке (опере) и живописи. Первая часть данной работы посвящена определению термина культура и ее развитию. В частности, особое внимание было уделено тому, что включает в себя широкое понятие «культура» и то, как важна культура для человека. Мы характеризуем культуру, начиная с древнейших времен. В этот период танец был

44

одним из основных средств самовыражения, и он сопровождался песнопениями, движениями, похлопываниями. В танце люди могли выразить самые разные эмоции и события их жизни, например, радость по случаю успешной охоты или же страх перед плохими погодными условиями и возможной потерей урожая. Танец был неотъемлемой частью любой церемонии, которая устраивались в честь различных событий в племени. Несколько веков спустя, наступает расцвет культуры, в особенности искусства. Со временем культура развилась до своих нынешних размеров, когда она включает в себя широкий комплекс явлений от веры, знания, языка по обычаи, поведение и образование. Далее в данной работе был кратко охарактеризован русский характер. Русские люди – самобытные патриоты. Что же касается самой России, русские очень гордятся своей страной, они особенно подчеркивают размер и климат своей родины. И пусть в стране происходит все что угодно, русские всегда будут бороться за свою Россию, пусть даже и со всем внешним миром. Русские отличаются своим патриотизмом и сплоченностью. Русские – противоречивые люди, с одной стороны они очень самоуверенные, но с другой – добрые, щедрые, миролюбивые и

искренние. Русские также известны своим вежливым

поведением, они тактичные, разговорчивые и веселые собеседники. 1918 год связан в истории с эмиграцией русских в Чехию (в то время Чехословакию). Необходимо отметить, что эмигрантами были не только этнические русские, но также украинцы и белорусы. Так

как

правительства

в 1921 году было одобрено о

помощи

беженцам,

то

постановление советского

русские

эмигранты

могли

беспрепятственно переезжать в нашу страну. Гуманитарная, политическая и экономическая помощь, обеспечивала поддержку при получении образования, первую помощь эмигрантам без крыши над головой, помощь инвалидам и т.д. Три волны эмиграции принесли в Чехию немало русских, которые в основном селились в городах, где были школы. После революции отношения между русскими и чехами были весьма сложными и неоднозначными, однако с течением времени отношения постепенно налаживались становились все более толерантными по отношению друг к другу. 45

и оба народа

На территории Чешской республики проживали выдающиеся русские личности. Одним из них был и например генерал Сергей Николаевич Войцеховский, который в 1917 году стал начальником штаба 1-й Чехословацкой дивизии в составе русской армии, а в 1921 году уехал в Чехословакию, где получил гражданство и был произведён в чин генерала армии. Дале стоит сказать о Романе Осиповиче Якобсоне, который в 1920 году переехал в Прагу, где русский ученый вместе с чешскими лингвистами основал Пражский лингвистический кружок. Нельзя не сказать и о Марине Ивановне Цветаевой, которая переехала в Прагу вместе с мужем в 30-ых годах 20-ого столетия. Прага стала для Цветаевой не только домом, но и неисчерпаемым источником вдохновения. В то время, как муж Цветаевой посещал лекции в Карловом университете, Марина Ивановна проводила время в литературном объединении молодых поэтов и прозаиков, живущих в Праге. Это объединение называлось „Скит поэтов“. Цветаева полюбила Прагу всей душой, и ее искренняя привязанность к этому городу нашла свое отражении в стихотворном цикле „Стихи к Чехии“. Первым представителем русской культуры, который был описан в данной работе, стала поэтесса и писательница Любовь Вондроушкова. Русская поэтесса Любовь Вондроушкова

является автором нескольких собраний сочинений

а также русских и чешских поэтических сборников. Она является членом не только Союза писателей, но такжи принимает активное участие в жизни организации Центр русской диаспоры в Чешской республике. Кроме того госпожа Вондроушкова принимает активное участие во многих культурных событиях, таких как, например, фестиваль ARS POETICA – Памятник Пушкину. Второе имя – Александр Левиков, пишущий как прозу, так и поэзию. Этот русский поэт, писатель и публицист написал много книг и газетных статей, которые стали не только популярными, но и прославили своего автора. В настоящее время автор легендарной «Песни журналистам» живет в Праге, является председателем Союза журналистов России, а кроме того пишет стихи и газетные статьи. Затем мы рассматриваем один из видов танца. В 15 веке появляется особый вид сценического искусства – балет. Важной фигурой, связанной со становлением и развитием балета был Доменико да Пьяченца, который считал основными 46

элементами танца «ритм, память, живость, движение, простор и элегантность». Именно он определил 12 танцевальных элементов. Спустя два столетия балет стал неотъемлемой частью каждого королевского двора, а балетные фестивали распространились по всей Европе. К выдающимся деятелям чешского балета относят Александра Кацапова и балетмейстера Алексея Афанасьева. Эти успешные танцоры уже с детства мечтали о балете, и их мечты сбылись. В настоящее время они выступают на сцене Национального театра в Праге под руководством Петра Зуски. Сценическое искусство, и особенно фильм, относится к наиболее распространенным культурным жанром 21 века. Благодаря братьям Люмьер, человечество открыло для себя кинематограф, который с течение времени претерпел ряд существенных изменений. На смену черно-белым и немым короткометражным

фильма

пришли

многочасовые

цветные

картины,

с различными спецэффектами, 3D или анимированные фильмы. Именно

кинематографии

посвятили

свою

жизнь

следующие

две

выдающиеся личности. Их телевизионная и театральная деятельность хорошо известна чешским зрителям. Актрису Лилиану Малкину мы можем видеть не только на телеэкранах, но и на подмостках театров Театр на Фидловачке и Театра Виола. Её детская мечта стать танцовщицей не осуществилась, поэтому она посвятила свою жизнь актерскому мастерству. В 1990 году актриса получила приглашение приехать в Чехию, а так как она по-настоящему влюбилась в Прагу, а кроме того получила и место в театре, она не раздумывая переехала. Ключевую роль в ее карьере сыграл известный фильм, получивший Оскара – «Коля». Русская актриса моментально стала любимицей чешских зрителей. В театре „На Фидловачке“ работает еще одна известная личность- актер театра и кино Александр Минаев. Уже с детства Александр был связан с театром и актерским мастерством. Свою первую роль он сыграл в одиннадцать лет в любительском театре. Но несмотря на то, что театр играл в жизни актера огромную роль, неожиданно он решил оставить сцену и переехать вслед за своей любимой (актрисой брненского HaDivadla) в Чехию. В настоящее время Александр Минаев не только играет в кино, но и является режиссером. В первую

47

очередь Минаев работает в Драматической студии в городе Усти-на-Лабе, где он поставил одну из известнейших пьес – „Ревизора“ Гоголя. В работе, посвященной культуре и искусству нельзя ни сказать и об изобразительном искусстве. В данной работе мы рассматриваем и живопись, конкретно, один из ее жанров - портрет. Наш следующий герой создает портреты. Портрет изображает человека либо группы людей, реже, в исключительный случаях, животное. Владимир Зубов начал заниматься живописью в трудный для него период жизни, когда он переживал кризис в личной жизни. Зубов очень тяжело переживал развод, но через три года счастье снова улыбнулось ему, и он повторно женился на Ольге, своей первой жене. С 1998 года он активно занимается

изобразительным

искусством.

В

настоящее

время

художник

выставляет и продает картины в своей собственной галерее в городе Кутна-Гора. Далее в данной бакалаврской работе мы рассматриваем один из видов театрального искусства – оперу. Опера – это жанр музыкально-драматического искусства, в котором содержание воплощается средствами музыкальной драматургии, главным образом посредством вокальной музыки. В этом музыкальном жанре слиты в единое целое поэзия и драматическое искусство, вокальная и инструментальная музыка, мимика, танцы, живопись, декорации и костюмы. Истоки оперы как самостоятельного вида искусства относятся к 16 столетию. Именно в это время во Флоренции возникла группа под названием „Камерата“,

целью группы было совместное обсуждение древнегреческой

музыки и способа её воплощения в современной итальянской музыке. Считается, что первую оперу создал итальянский композитор и певец Якопо Пери. Первая опера "Дафна" была впервые исполнена во Флоренции в 1597 году, но,

к сожалению, до наших времен она не сохранилась. С этого момента

и началось постепенное развитие совершенно нового, для того времени, вида искусства, которое продолжалось на протяжении XVII-XVIII веков. Национальный театр в Праге является «домом» не только солистов балета, но и оперы. Русский оперный певец Олег Коротков выступает в Национальном театре, у него замечательный бас. В начале своей певческой карьеры певец выступал в Перми и Екатеренбурге, а в 1991 году он переехал в город Кошице, где начал свою сольную карьеру в Восточно-Словацком государственном театре. Из Словаки певец переехал в Чехию, где с 1999 по 2011 года был солистом 48

Государственной оперы Праги, а с января 2012 года артист работает в Опере национального театра. В пермском Оперном театре выступал и другой солист – Николай Вишняков, который в настоящее время также работает в Национальном театре в Праге. И, наконец, последняя выдающаяся личность – русская сопранистка Марина

Вискворкина.

До

2011

года

певица

выступала

в

пражской

Государственной опере, где исполняла роли Офелии, Королевы ночи и Оскара. С января 2012 года певица является солисткой Оперы Национального театра, где в первую очередь исполняет роль Виолетты. Можно утверждать, что поставленная нами цель была достигнута. Собрав и изучив все необходимые материалы, мы описали жизнь и творчество некоторых выдающихся русских личностей, живущих в настоящее время на территории Чехии, а так же мы охарактеризовали области искусства, в которых данные личности самореализовываются. Думается, что данная бакалаврская работа послужает материалом к урокам русского языка и страноведения а также будет интересна всем тем, кто увлекается русской культурой.

49

Seznam použité literatury: 1) Baletománie: to nejlepší z historie i současnosti baletního umění = Ballet Mania : the best from past and present ballet art : I. premiéra 24. února 2005 ve Stavovském divadle, II. premiéra 26. února 2005 ve Stavovském divadle. Praha: Národní divadlo, c2005, 63 s. ISBN 80-7258-182-1. 2) BAZIN, A. Co je to film?. Praha: Čs. filmový ústav, 1979, 240, [2] s. [24] s. fot. příl. 3) BRODSKÁ, B. Dějiny baletu v Čechách a na Moravě do roku 1945. 1. vyd. V Praze: Akademie múzických umění, 2006, 236 s., lvi s. obr. příl. ISBN 80-7331-047-3. 4) BRODSKÁ, B. Dějiny ruského baletu. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984, 128 s. 5) GORODINSKIJ, V. Opera a balet v SSSR. 1. autoris. vyd. Praha: Svět sovětů, 1950, 136, [4] s. 6) KARP, P. Balet i drama. Leningrad: Iskusstvo, 1980, 243 s. 7) LISICYNA, T. Paradox ruské duše: z Úvahy o ruské duši: Objev L. Tolstého a osud Ruska : (filologická bádání v oblasti ruské etnopsychologie) ; Slovo k příteli a bratrovi-. 1. vyd. Praha: Orego, 2000, 55 s. ISBN 80-86117-49-9. 8) MARKOVIČOVÁ, O. Dejiny tanca a baletu pre 3. a 4. ročník tanečných oddelenína konzervatóriách: učebný text. 1. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogi cké nakladateľstvo, 1981, 87 s. 9) MÁCHAL, J. Dějiny českého dramata. 2. změn. vyd. Praha, 1929. 10) MONACO, J. Jak číst film: svět filmů, médií a multimédií : umění, technologie, jazyk, dějiny, teorie. 1. vyd. Praha: Albatros, 2004, 735 s. ISBN 80-00-01410-6. 11) PAVIS, P. Divadelní slovník: [slovník divadelních pojmů]. Vyd. 1. Praha: Divadelní ústav, 2003, 493 s. ISBN 80-7008-157-0. 12) ROBERTS, E. Rusové. 1. vyd. Praha: Sagitta, 1995, 63 s. ISBN 80-901561-8-5. 13) Rossijane v Čechii: včera i segodnja. Izdanije 1-oje. Editor Oleg Alborov. Praha: Ottovo nakladatelství, 2012, 255 s. Biblioteka Koordinacionnogo soveta rossijskich sootečestvennikov v Čechii. ISBN 978-80-7451-216-2. 14) Rusové a Morava: Russkije i Moravija : sborník referátů a sdělení z konference 13. ledna 2007. Brno: Lynx, 2007, 119 s. ISBN 978-80-86787-21-3. 50

15) SALZMANN, Z. Jazyk, kultura a společnost: úvod do lingvistické antropologie. 1. vyd. Praha: Ústav pro etnografii a folkloristiku AV ČR, 1997, 211 s. 16) SAVICKÝ, I. Osudová setkání: Češi v Rusku a Rusové v Čechách:1914-1938. Vyd. 1. Praha: Academia, 1999, 271 s., [12] s. obrazových příloh. ISBN 80-200-0770-9. 17) SLÁDEK, K. Ruská diaspora v České republice: sociální, politická a religiózní variabilita ruských migrantů. Praha: Pavel Mervart, 2010, 144 s. ISBN 978-80-87378-49-6. 18) VONDROUŠKOVÁ, Ljubov'. Co mám ráda. Brno: Lynx, 2007, 45 s. ISBN 978-80-86787-16-9. 19) ŽEL'VIS, V. Rusové: xenofobní průvodce. V Praze: XYZ, 2009, 105 s. ISBN 978-80-7388-203-7. Internetové zdroje 1) Alexandre Katsapov: Principal Dancer of the National Theatre Ballet [online]. 2013 [cit. 2013-03-12]. Dostupné z: http://www.alexanderkatsapov.estranky.cz/ 2) Centrum ruské diaspory. [online]. 2008 [cit. 2012-07-11]. Dostupné z: http://centrum-ruske-diaspory.webnode.cz/ 3) CSFD.cz: Česko-Slovenská filmová databáze [online]. 2001 [cit. 2013-03-15]. Dostupné z: http://www.csfd.cz/ 4) ČESKÝ-JAZYK.cz [online]. 2003 [cit. 2013-03-12]. Dostupné z: http://www.cesky-jazyk.cz/cjl/ 5) Čítanie.madness.sk [online]. 2004 [cit. 2013-03-12]. Dostupné z: http://citanie.madness.sk/ 6) ČT24 – Česká televize [online]. 1996 [cit. 2013-03-17]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ 7) Divadlo Na Fidlovačce [online]. 2010 [cit. 2013-03-18]. Dostupné z: http://www.fidlovacka.cz/ 8) FDb.cz: FILMOVÁ DATABÁZE [online]. 2003 [cit. 2013-03-12]. Dostupné z: http://www.fdb.cz/ 9) Home-VZ-Galerie [online]. [cit. 2013-03-19]. Dostupné z: http://www.zubov.cz/ 10) Kultura. [online]. 2007 [cit. 2012-07-11]. Dostupné z: http://www.multikultura.cz/multikulturni-vychova/vychozi-pojmy/kultura/ 51

11) Lecyklopedia [online]. [cit. 2013-03-18]. Dostupné z: http://leccos.com/ 12) LJUBOV VONDROUŠKOVÁ. [online]. 2001 [cit. 2012-07-11]. Dostupné z: http://www.obrys-kmen.cz/ADLAN/D16/clanek13.html 13) Národní divadlo [online]. 2013 [cit. 2013-03-12]. Dostupné z: http://www.narodni-divadlo.cz/cs 14) NEKOLNÝ, B. Scénická umění: Studie o sociálně ekonomickém potenciálu kulturních a kreativních průmyslů v České republice [online]. 2010 [cit. 201303-12]. Dostupné z: http://new.institutumeni.cz/media/document/scenicka_umeni.pdf 15) Obec spisovatelů [online]. [cit. 2013-03-12]. Dostupné z: http://www.obecspisovatelu.cz/Obec_spisovatelu/Uvod.html 16) Olivier [online]. 2005 [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: http://www.iolivier.cz/ 17) Ptejte se knihovny [online]. 2004 [cit. 2013-03-12]. Dostupné z: http://www.ptejteseknihovny.cz/ 18) Reflex.cz [online]. 2001 [cit. 2013-03-15]. Dostupné z: http://www.reflex.cz/ 19) Rusové v Čechách. Hospodářská a kulturní studia (HKS) [online]. 2005 [cit. 2013 -11]. Dostupné z: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=ru sove_v_cechach 20) Vojcechovský Sergej Nikolajevič. Klub přátel pplk. Karla Vašátky [online]. 2009

[cit.

2013-04-11]. Dostupné z: http://www.karelvasatko.cz/zivotopisy-

legionaru/ruske-legie-/vojcechovsky Slovníky: 1) KOPECKÝ, L. V., LEŠKA, O. a kol. Česko-ruský slovník ve dvou dílech. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1976. 864 s. 2) KOPECKIJ, L. Rusko-český slovník. 3. opr. vyd. Praha: Slovan. nakl., 1950, [2], 11, 1369, [2] s. 3) Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Praha: Paseka, 1996-2003, 28 sv. ISBN 80-7203-007-8. 4) ŠROUFKOVÁ, M., VENCOVSKÁ, M., PLESKÝ, R. Rusko-český, česko-ruský slovník: rusko-českij, česko-ruskij slovar. Voznice : LEDA, 2002. 979 s. ISBN 8085927411.

52

Seznam příloh: Příloha 1: Alexandr Levikov – „КАРЛОВ МОСТ“ Příloha 2: Alexandr Levikov – „Песня журналистов“ Příloha 3: Vladimír Zubov – Portrét Gérard Depardieu

53

Příloha 1: Alexandr Levikov – „КАРЛОВ МОСТ“

КАРЛОВ МОСТ С. К. Весна... И снова златый дождь Висит повсюду надо Влтавой. Ты говоришь: "Какая мощь Весь этот город остроглавый!" Его холмы в речных излучинах, Хитросплетенья улиц странных Тобою пройдены, изучены И сметены, как ураганом. Но, видно, старое вино, Что было выпито давно, Твоей не утолило жажды. И мысль, мелькнувшая однажды, Пройдя круг жизни половинный К тебе вернулася... с Мариной.* "Он что, забыл про время просто, Ее возлюбленный? Он ждет! Тот рыцарь, что стоит у моста, Он верит ей - она придет!". - А ты? Ты веришь? "Может статься, Но я хотела бы дождаться..." Растолковать не попрошу Секрет твоей загадки личной, Мне ясен смысл. Слегка гашу Его иронией привычной: 54

- Не для тебя ли град сложил Здесь император... римский, вроде? "Он лишь корону предложил... Но я согласна... Ты не против?" 1998 г.

55

Příloha 2: Alexandr Levikov – „Песня журналистов“

Песня журналистов ... Правде жизни верные во всём, Этой правды негасимый свет От своих блокнотов донесём До потомков через толщу лет. Куплены в дорогу сигареты, Не грусти любимая, родная... В путь зовут далёкие планеты, Но пока я близко улетаю. Трое суток шагать, трое суток не спать Ради нескольких строчек в газете... Если снова начать, я бы выбрал опять Бесконечные хлопоты эти..

56

Příloha 3: Vladimír Zubov – Portrét Gérard Depardieu

Zdroj: http://www.zubov.cz/foto/depar.jpg

57