MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra technické a informační výchovy
Koncepce zájmového útvaru dřevořezby na ZŠ Diplomová práce
Brno 2008 Autor práce: Tomáš Klempa Vedoucí práce: PaedDr. Ing. Josef Pecina, CSc.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a použil jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům
V Brně dne 20.dubna 2008
Tomáš Klempa
Obsah OBSAH ............................................................................................................................ 3 ÚVOD ............................................................................................................................... 6 CÍL PRÁCE..................................................................................................................... 6 Akční výzkum ........................................................................................................... 7 Předpokládané závěry ............................................................................................... 8 1
TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................ 9 1.1
Volný čas .......................................................................................................... 9
1.2
Zájmová činnost ............................................................................................ 10
1.2.1
2
Dělení zájmové činnosti.......................................................................... 11
1.3
Mimoškolní výchova ..................................................................................... 12
1.4
Volný čas a umění ......................................................................................... 12
1.5
Terapeutická funkce výtvarné činnosti....................................................... 15
PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................ 17 2.1
Umění a dřevořezba ...................................................................................... 17
2.2
Sochy, plastiky, skulptury a všechny prostorové objekty ......................... 17
2.2.1
Sochařství................................................................................................ 18
2.3
Řezbářství ...................................................................................................... 20
2.4
Nástroje .......................................................................................................... 20
2.4.1
Základní pracovní nástroje...................................................................... 21
2.4.2
Doplňující nástroje a pomůcky ............................................................... 21
2.5
Materiál.......................................................................................................... 22
2.5.1
Druhy dřevin vhodné pro dřevořezbu: .................................................... 26
2.5.2
Vzácná dřeva........................................................................................... 30
2.5.3
Materiály nevhodné pro dřevořezbu ....................................................... 30
2.6
Techniky dřevořezby a techniky s dřevořezbou spojené .......................... 31
2.6.1
Opracování dřeva .................................................................................... 32
2.6.2
První kroky s dřevořezbou ...................................................................... 33
2.6.3
Techniky povrchové úpravy ................................................................... 35
2.6.4
Dřevořez a dřevoryt ................................................................................ 36
2.6.5
Ostření nástrojů ....................................................................................... 36
2.7 2.7.1
Historie umělecko - řemeslného zpracování dřeva .................................... 39 Egypt ....................................................................................................... 39 3
3
2.7.2
Blízký východ ......................................................................................... 40
2.7.3
Dálný východ .......................................................................................... 40
2.7.4
Antika...................................................................................................... 40
2.7.5
Byzantská říše ......................................................................................... 41
2.7.6
Arabská říše – islám ................................................................................ 41
2.7.7
Románské období ................................................................................... 42
2.7.8
Gotika...................................................................................................... 42
2.7.9
Renesance ............................................................................................... 43
2.7.10
Baroko ..................................................................................................... 43
2.7.11
Rokoko .................................................................................................... 44
2.7.12
Klasicismus ............................................................................................. 44
2.7.13
Empír ...................................................................................................... 45
2.7.14
Biedermeier ............................................................................................. 45
2.7.15
Romantismus .......................................................................................... 46
2.7.16
Secese...................................................................................................... 46
2.7.17
Styly počátku 20. století.......................................................................... 46
2.8
Nářadí a stroje pro dospělé řezbáře:........................................................... 47
2.9
Řezbářství a průmyslová výroba ............................................................... 49
2.10
Zavedení zájmového útvaru ......................................................................... 51
2.10.1
Bezpečnost práce: ................................................................................... 54
2.10.2
Struktura zájmového kroužku ................................................................. 54
2.10.3
Zásady pedagogického vedení ................................................................ 56
2.10.4
Cílová skupina ........................................................................................ 57
2.10.5
Charakteristika základní školy, kde je akční výzkum prováděn ............. 58
2.10.6
Vybavení učebny pro kroužek ................................................................ 60
2.10.7
Obstarávání vybavení a materiálu pro řezbářský kroužek ...................... 61
2.10.8
Vzorové vybavení dílny pro dřevořezbu ................................................ 63
OVĚŘOVÁNÍ NAVRŽENÉ KONCEPCE V PRAXI ....................................... 67 3.1 3.1.1
Vzorová hodina ............................................................................................. 71
3.2
Hrubý plán hodin na pololetí .................................................................. 72 Nejčastější chyby žáků.................................................................................. 73
ZÁVĚR .......................................................................................................................... 75 RESUMÉ ....................................................................................................................... 76 SUMMARY ................................................................................................................... 76 4
SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK .......................................................................... 78 POUŽITÁ LITERATURA........................................................................................... 80 Zdroje z internetu: ................................................................................................... 81 SEZNAM PŘÍLOH : .................................................................................................... 82 PŘÍLOHY ...................................................................................................................... 83
5
Úvod Spojení Aprobací technické a informační výchovy a výtvarné výchovy se může zdát na první pohled poněkud neslučitelné a téměř v rozporu. Je ale možné stanovit disciplínu a jistě ne jednu, ve které je dokonce nutné a žádoucí tyto dva obory spojit. U informační a výtvarné výchovy nemusíme pro příklady chodit daleko. Běžně využijeme smysly pro barevné sladění, kompozici a celkově estetiku, stránek, elektronických prezentacích
při tvorbě webových
a ostatně při tvorbě a editaci jakékoliv grafiky.
Ale jaký obor můžeme navrhnout při spojení technické a výtvarné výchovy? Toto spojení je možné využít při výtvarné tvorbě z nějakého technického materiálu. Může jít o umělecko – řemeslné zpracování kovů, ovšem kovářská výheň je asi příliš nebezpečná, ale mohlo by jít třeba o tepání nebo jiné opracovávání měkkých kovů. Záleží ale především na zkušenosti a možnostech pedagoga, který chce takový zájmový útvar vést. Proto je mou volbou zájmový útvar dřevořezby.
Cíl práce Téma diplomové práce, které jsem si zvolil, si klade cíl navrhnout koncepci zájmového útvaru včetně postupů, technik, metod, struktury hodiny, návrhů výrobků, použitých materiálů, pracovních nástrojů a dalšího potřebného vybavení. Konkrétněji potom také příprava dřeva, broušení a údržba nástrojů, stručný přehled vědomostí, které by měl mít vedoucí kroužku, jak z oblasti praktické tak i teoretické, včetně historických souvislostí. Tato práce má tři části na sebe navazující. Část teoretická, která se zabývá, volnočasovou pedagogikou, organizací volného času a začleněním zájmové činnosti dřevořezby do této kategorie. Dále pak část praktickou, která je zaměřena na uvedení teoretických poznatků a myšlenek do praxe. Ve třetí části diplomové práce jde o ověřování navržené koncepce a metodou pozorování a nestandardizovaných rozhovorů jsou vyvozeny závěry. Mimo jiné se jedná o praktický pokus, s cílem stanovit odpovědi na tyto výzkumné otázky: 1.
Je možné tento zájmový útvar na základní školu zavést?
2.
Jaké podmínky je potřeba vytvořit, aby zájmový útvar mohl vzniknout?
3.
Je mezi žáky základní školy zájem o kroužek tohoto typu? 6
4.
Nebude tento kroužek atraktivní pouze pro chlapce?
5.
Bude náplň kroužku účastníky bavit?
6.
Je časová dotace určená pro kroužek dostatečná?
7.
Zvládnou žáci v určeném časovém rozsahu stanovené výrobky?
8.
Budou natolik zruční, aby zvládli jednoduché řezbářské techniky?
9.
Je tento kroužek ohledně bezpečnosti práce na tolik nevhodný, že by neměl být na základní škole provozován?
10. Je věková hranice vhodná od 6. ročníku nebo by měla být posunuta? 11. Kolik žáků je vzhledem k náročnosti náplně a náročnosti na vybavení a bezpečnost, možné do kroužku přijmout na jednoho pedagoga? Zároveň, kromě tohoto malého pedagogického experimentu, by měla tato práce být jakýmsi návodem či postupem jak zavést kroužek dřevořezby nebo jiný netypický zájmový útvar umělecko-technického zaměření.
Akční výzkum V tomto malém akčním výzkumu (malém pedagogickém experimentu) jde spíše o krok do neznáma. Zakládám zájmový útvar, který na ZŠ nejspíš ještě založen nebyl. Mohu částečně čerpat z toho, jak postupovat a jak koncipovat hodinu podle zásad využívání volného času prostřednictvím zájmového útvar. V technických záležitostech se zase dá opřít o technickou výchovu, v estetických aspektech o výtvarnou, ale i přes to má kroužek dřevořezby své výrazné odlišnosti a určitá specifika. Chci tedy zdůraznit, že tato práce neobsahuje plnohodnotný pedagogický výzkum ani experiment. Neobsahuje ani ucelené statistické zhodnocení. Akční výzkum totiž umožňuje to, že na začátku nejsou jasně stanoveny cíle, metody a postupy což se pro tento případ hodí. Pokud bych měl určit metody zjišťování údajů pro závěrečné shrnutí poznatků, použil bych metodu pozorování a nestandardizovaný rozhovor. Statistické zhodnocení, vzhledem k malému vzorku populace žáků, by nebylo významné. Výstupem z této práce je především důležité ustanovit závěry, jestli je vůbec možné uvést tento zájmový útvar do praxe a zodpovězení otázek uvedených v cíli práce.
7
Předpokládané závěry Nyní si stanovme předpoklady tvrzení, které budou ve 3. části této práce porovnány. Pokouším se tento kroužek založit, protože věřím, že je možné ho na ZŠ zavést (ad.1) a že náplň bude žáky bavit (ad. 3, ad. 5). Pokusím se i v nedostatečných podmínkách vytvořit zázemí pro úspěšné vedení kroužku (ad. 2). Byl bych rád, kdyby do kroužku chodily alespoň jedna nebo dvě dívky, což je 9 – 18 % z celkové počtu žáků, kteří by tento kroužek navštěvovali (ad.4). Ideální časovou dotaci na kroužek bych viděl 2 vyučovací hodiny týdně (ad. 6). Pro jednoduchý výrobek bych odhadoval dvě tyto časové jednotky pro přípravu a práci a jednu časovou jednotku pro dokončení práce a povrchovou úpravu. Takže by mohli zvládnout čtyři až pět jednodušších nebo dvě složitější řezby v dostatečné kvalitě (ad. 7, ad. 8). Procento vzniklých úrazů, podle mého mínění, by nemělo výrazně převyšovat procento úrazů, ke kterým došlo v pracovních činnostech, myšleno těch drobných (ad. 9). Tuto otázku budu moci v závěru popsat pouze v případě, že se do kroužku přihlásí žáci příslušného věku. Osobně si myslím, že by zájem z jejich strany byl, ale v tomto věku se žáci snadno nadchnou pro jakoukoliv atraktivní činnost, ovšem problémem je u této činnosti vydržet. Žáci v tomto věku nemají patřičnou schopnost úsudku a potřebují jistou korekci ze strany pedagogů nebo rodičů. (ad. 10). Vzhledem k počtu dlát a jiného vybavení, také z hlediska bezpečnosti, bych doporučoval 6, maximálně 8 žáků (ad. 11). Tyto teoretické předpoklady konkrétních závěrů budou porovnány v závěrečné 3. části této práce se skutečnými závěry získanými z praxe pozorováním nebo nestandardizovaným rozhovorem.
8
1 Teoretická část
1.1 Volný čas Volný čas lze definovat různými pohledy a se zdůrazňováním ekonomických, sociálních, psychologických, filosofických, pedagogických a kulturně kritických momentů. Jedna z nich uvádí, že se jedná o časový prostor, který člověku umožňuje „...svobodnou volbu činností, kdy si člověk vybírá činnost nezávisle na společenských povinnostech, vykonává ji tedy dobrovolně a tato činnost mu poskytuje uspokojení a příjemné zážitky“ (Vážanský ,M., 1995, str. 17). Obsah pojmu volný čas se měnil s vývojem společnosti. V 50. až 60. letech minulého století se životní styl orientuje na práci. A v této hodnotové stupnici je prioritou volného času odpočinek a relaxace, tedy nabírání sil pro další práci. Ve vztahu k práci bylo chápáno i vzdělávání, tedy především jako příprava na budoucí povolání a případné rozšiřování kvalifikace. Ve volném čase potom byly náplní činnosti spojené s pobytem venku a hromadně organizovanými přípravami na vyučování. V 70. až 80. letech minulého století není přesně vyhraněna práce a volný čas. Do volného času patří řada dalších činností, kromě relaxace také zábava a prožitky. Podobně jako u pracujících nastávají změny v obsahu volného času dětí a mládeže. V tomto období vzniká velké množství zájmových kroužků a to jak při školách tak i mimo školu (Němec, 2003, s. 15). V této době vlivem politického klimatu se stává práce a volný čas objektem plánování a kontroly. V industriální společnosti nabývá volný čas směr spíše ke službám a spotřebě zboží a nebývá spojován s oblastmi jako je umění a sport. Člověk je pasován do role konzumenta a spotřebitele. Lze také poukázat na to, že pojem volný čas vzniká až se zavedením osmihodinové pracovní doby. Volný čas v moderní společnosti není výsadou pouze vládnoucích vrstev, ale má na něj nárok každý svobodný člověk. V 90. letech minulého století mizí hranice mezi prací a volným časem. Není ještě zcela vyřešena a uspořádána otázka volného času. Škola většinou nepomáhá překonávat tuto hranici. Část dne má tedy žák povinnosti a část dne naprostou volnost.
9
Děti a mládež proto hledají zážitky v partách. Často také podléhají komerčním prožitkovým formám trávení volného času. Volný čas je doba, v němž si člověk svobodně volí a dělá takové činnosti, které mu přinášejí radost, potěšení, zábavu, odpočinek, které obnovují a rozvíjejí jeho tělesné a duševní schopnosti, popř. i tvůrčí schopnosti (Němec, 2003, s. 17). Pod pojmem volného času můžeme dnes najít zábavu, odpočinek, zájmovou činnost, rekreaci, dobrovolné vzdělávání či dobrovolnou společensky prospěšnou činnost. Jakousi zvláštností pro využívání volného času dětmi a mládeží je to, že z výchovných důvodů je žádoucí jeho pedagogické ovlivňování. Potřebují tedy citlivé a nenásilné vedení a vhodnou motivaci. Také pestrou nabídku činností, z nichž si mohou vybrat. Během historického vývoje využívání volného času byly zakládány k tomuto účelu různé spolky. V roce 1846 vzniká v Anglii YMCA jako křesťanský spolek sdružení mladých. K nám se dostává až po roce 1919 zásluhou T. G. Masaryka. U nás YMCA budovala síť časových zařízeních jako jsou kluby, domy se studovnami atd. Dva nejvíce rozšířené spolky po celém světě jsou salesiáni a skauti, kde existuje bohatá spolková činnost ve volném čase. Z tělovýchovných organizací lze uvést např. sokol, založený v roce 1862 a orel (1869). Kolem roku 1901 vzniklo hnutí vandervogel, které existovalo v době 1. republiky i mezi německou mládeží na českém území. Bylo zaměřené na pobyt v přírodě, lidové umění aj. Síť zařízení volného času s ideologií státu po roce 1945 tvořily domy pionýrů a mládeže, stanice mladých přírodovědců, techniků, turistů, lidové školy umění, školní družiny, školní kluby apod.
1.2 Zájmová činnost Zájmové činnosti jsou aktivity zaměřené na uspokojování individuálních potřeb, zájmů a schopností.....Zájmové činnosti mají, na narozdíl od zábavy a odpočinku, vždy aktivní charakter. Vždy obsahují volní složku a významně ovlivňují osobnost vychovávaného. (Němec, 2003, s. 23). Když už si někdo najde nějaký předmět zájmu,
10
má snahu o poznávání a kontakt s tímto předmětem nebo jevem. Tato činnost je vždy spojená s citovým prožitkem. Podle Němce můžeme členit zájmovou činnost obsahově, kde by kroužek dřevořezby spadal mezi technicko praktické činnosti a částečně esteticko výchovné. Dále pak podle klasifikace forem, kde by tento zájmový útvar patřil pod činnost pravidelnou, organizovanou a relativně ve stálém zájmovém útvaru.
Podle druhu
aktivity jde o činnost aktivně tvořivou.
1.2.1 Dělení zájmové činnosti Zájmy má každý člověk specifické a individuální. Jiří Němec dělí zájmovou činnost podle několika kritérií a to podle obsahu, úrovně činnosti, intenzity, délky trvání a organizační formy. Podle obsahu dělíme zájmové činnosti na: ● Vědeckotechnické (modeláři, motoristé, amatérští speleologové…) ● Technickopraktické (kutilové, chataři, kuchaři…) ● Společenskovědní (sběratelé, milovníci historie,…) ● Přírodovědné pěstitelské a chovatelské (včelaři, kaktusáři, rybáři…) ● Estetickovýchovné (lidé hrající na hudební nástroje, věnující se výtvarné činnosti, členové amatérského divadla,…) ● Tělovýchovné, sportovní a turistické Podle toho, zda činnost jedinec sám vykonává nebo je pouze divákem a pasivním příjemcem, odborníci rozlišují zájmovou činnost na aktivní (produktivní) nebo receptivní. Znamená to rozlišné úsilí, které při zájmové činnosti jedinec vynakládá. U některých lidí se setkáme se zájmy povrchními nebo naopak hlubokými. Hluboké zájmy silně ovlivňují a působí na jedince.
11
Při tomto dělení zasahuje obsah zájmové činnosti dřevořezby do dvou kategorií a to technickopraktické a estetickovýchové.
1.3 Mimoškolní výchova Ve 20. století se do oblasti volného času rozšířil vliv hromadných sdělovacích prostředků. Ve světě se rozšiřují mimoškolní zařízení, u nás je pozorovatelný nárůst letních dětských táborů. Oblast zájmové činnosti se rozvíjí. V této souvislosti je zapotřebí vymezit termín – mimoškolní výchova. Mimoškolní výchova je výchovná činnost organizována mimo školu. Je představována zařízeními, institucemi, organizacemi, hnutími a nadacemi. Mimotřídní výchova je označení pro práci s dětmi, kterou organizuje škola mimo rámec vyučování (Němec, 2003, s. 20). Z dnešního pohledu mluvíme o činnostech ve volném čase jako o činnostech mimoškolních s dětmi a mládeží, o výchově mimo školu nebo o pedagogice volného času či o pedagogice zážitku. Z literatury především vyplývá, že pedagogické ovlivňování volného času, především však výchova dětí a mládeže v době mimo vyučování, je ve výchovném působení významnou oblastí.
1.4 Volný čas a umění V minulých desetiletích se změnily preferované hodnoty a postoje mladé generace, neúprosně se zvyšuje počet mladistvých toxikomanů a narkomanů závislých na drogách, herních automatech, počítačových a jiných hrách. S herními automaty a drogami potom souvisí také nárůst kriminality mládeže. V tomto období se ještě důrazněji nabízí věta:
„Co s volným časem“. Tím ovšem vyvstává další
sociopedagogická otázka :Jak a čím upoutat mladého člověka ve chvílích, kdy může volně disponovat svým časem (Spousta, 1998. s.7). Z výzkumu institutu dětí a mládeže MŠMT České republiky z roku 1994, který zkoumal aktivity mladých lidí ve volném čase, vyplývá, že nejčastějšími činnostmi mladistvých je poslech hudby, sledování televize, četba časopisů a setkávání se s přáteli.
12
Z dnešního pohledu můžeme ještě dodat aktivity spojené s dynamicky se rozvíjejícími informačními technologiemi a zábavní (multimediální) elektrotechnikou. Jsou to např. mobilní telefony, běžně kamkoliv přenosné hudební a video přehrávače, počítače, herní konzole. Navíc je zde všudy přítomný a dostupný internet,
Obr. 1: Nezávadné trávení volného času dětmi. Čas trávný v přírodě navíc spojený s pohybem nebo přírodopisným pozorováním není nevyužitý.
který nám sice slouží jako jeden obrovský informační a komunikační kanál, ale zároveň je také desinformačním, lživým, komerčním a manipulačním nástrojem nebo zdrojem nekonstruktivního a neefektivního ubíjení času. Také samozřejmě vlivem médii a násilnických počítačových her vzrůstá brutalita mezi mládeží, agrese a vandalismus. Vandalismus, co by bezhlavé ničení a naprostá neúcta k práci druhých, můžeme eliminovat právě vlastní fyzickou prací žáků. Negativní dopad těchto aspektů na mladé lidi a z ní plynoucí kriminalita se sice projevuje až v pozdějším věku (zpravidla 15-25), ale už u mladších žáků na základní škole můžeme formovat vhodnou zájmovou činností jejich hodnotovou a postojovou hierarchii. Ideálně se k tomu hodí práce s různým materiálem, kde si žáci mohou uvědomit, jak obtížné je nejen materiál získat, ale především z něj usilovnou prací vytvořit výrobek. V pracovní činnosti, jakou je dřevořezba, platí toto tvrzení dvojnásob. Práce je mnohem zdlouhavější, vyžaduje více trpělivosti a píle a každý takto vyrobený předmět je o to cennější a originálnější. Žák sám, nebo jen za malé podpory pedagoga, může snadno dojít k myšlence, že zničení takovéhoto výtvoru jinou osobou, by byl čin ryze
13
barbarský. Takto mohou potom přemýšlet i o ostatních předmětech vyrobených lidskou rukou a o přírodě, která je obklopuje. V takovémto zájmovém útvaru by bylo vhodné se spíše soustředit na praktickou stránku věci. Naučit účastníky vhodnému výběru materiálu, příslušného kvalitního nástroje, potřebné techniky zpracování, úpravy a dokončování na konkrétním jednotném výrobku, než se hned pouštět do abstrakce a moderního umění. Samozřejmě je možné návštěvníky v průběhu kroužku upozornit na další možnosti, styly a směry uměleckého vyjadřování. Později při získání určité míry dovednosti si mohou jednotlivci sami zvolit jak téma, tak i zpracování svého budoucího výtvoru. Už dříve byla zmíněna příroda jako velký inspirační zdroj pro člověka. Současné postmoderní umění má naprosto jiné rysy. Neztvárňuje se už přírodní realita, stírají se hranice mezi realitou a fikcí. Umělci se vzdávají vnějších inspiračních podmětů a někteří dokonce programově usilují o to, aby bylo jejich umělecké dílo co nejdále od přírodního inspiračního zdroje
(Spousta, 1998, s. 28). A tímto směrem se ubírá
abstraktní umění. V minulosti byl rozšířeným vyjadřovacím prostředkem symbolismus. Symbol totiž v sobě nese hlubší význam, i když sám o sobě může být jednoduchý. Často se také v umění používá princip citace, ironie, evokace a dílo popírající svou konstrukci. V procesu vytváření díla se ztrácí dialog, tedy jakési sdělení mezi tvůrcem a divákem. Umělci tvoří z tohoto úhlu pohledu pouze pro sebe a umělecké dílo ztrácí kdysi ceněný význam a funkci v jakési osobní výpovědi tvůrce. Potom můžeme tvrdit, že se z díla ztrácí samotné umění. Na samotném konci 20. století velká četnost všech možných uměleckých stylů a směrů
není pouze obměnou uměleckých vyjadřovacích prostředků a pracovních
postupů a technik, které se po staletí rozvíjely a zdokonalovaly. Postmoderní umění se těchto tradičních modelů a forem zříká a právě proto v procesu vytváření nových stylů dává toto tvrzení najevo. Z těchto aspektů také vyplývá i jiný náhled na výchovu uměním. Umění je z tohoto úhlu pohledu obsahově složité a zvláštní výrazově mnohotvárné a má větší nároky na vnímání prožívání a pochopení uměleckého díla. Je potřeba se také naučit 14
určité umělecké dílo přijmout a hned je nezavrhovat, což je někdy velice těžké a pro děti a mládež někdy nepřijatelné (Spousta, 1998, s. 28). O estetice a umění, konkrétně o umění a kráse, by se dalo také polemizovat. Znamená dnes ještě umění v současném slova smyslu, rovná se krása? Pokud bychom měli hovořit o umění jako o výchovném prostředku ve volném čase, jedná se o způsob vyjádření a seberealizace. Když se zabýváme otázkou samotného vzniku uměleckého tvoření, nedojdeme k žádným konkrétním závěrům. Proces uměleckého tvoření je proces natolik specifický, individuálně podmíněný, osobitý a často i neopakovatelný, že vyslovit objektivně platné zákonitosti umělecké tvorby se nedaří (Spousta, 1998, s. 26). Umění může v lidském životě plnit mnoho funkcí, může sloužit k obohacení duševního života, přinášet radost, zušlechťovat a esteticky působit. Dlouho už prochází krizí funkčnost umění. V podstatě od té doby, co se umění začalo stávat zbožím. Nesloužilo už pouze jedné sociální vrstvě. Umění je také svázáno s každodenním životem. U folklorního umění je funkčnost naprosto zřejmá, má svou formu i obsah. Postmoderní umění nemusí být nutně estetické. Souvisí to s proměnami hierarchie hodnot v současné společnosti.
1.5 Terapeutická funkce výtvarné činnosti Pro terapeutické účely volno časových aktivit je prvořadý samotný proces vytváření než samotný výrobek. V této snaze se spíše než umění uplatňují principy hry, tedy umění je hra. Tímto dílem může umělec reflektovat sám sebe. Dílo nemusí být reálné, spíše se ale vztahuje k samotnému tvůrci. Terapie umění se také jinak nazývá arteterapie, používá se k léčbě různých duševních nemocí, ale také k odstraňování psychických a fyziologických závislostí. Kromě terapeutické funkce umění lze rovněž vyčlenit funkci relaxační i jako nástroj pro rehabilitaci, pro uvolnění napětí a celkové duševní uvolnění. Tento styk s uměním a
15
v tomto případě také s přírodním materiálem, může člověka zbavit špatné nálady a přivést ho k pozitivnímu myšlení a uklidnění. Umělecká tvorba může svého tvůrce povznést nad každodenní starosti. Moderně orientovaným a přemýšlivým učitelům a vychovatelům je zřejmé, že nosným prvkem veškeré moderní výchovy uměním se musí stát tvořivost (Spousta, 1998, s. 34). Tvořivost totiž může plně rozvinout fantazii a rozvíjet myšlení, které je tolik potřebné ve veškerých oblastech lidské činnosti. Umění může také zjemňovat vnímavost člověka, dělat ho citlivějším k útrapám, zbavovat ho agresivity a učit ho toleranci. V tomto případě se jedná o humanizační funkci umění. Ohledně terapeutických účinků výtvarné činnosti se dnes klade velký důraz na diagnostiku a studium dětské kresby. Výtvarný projev klientů je jedním z hlavních léčebných prostředků arteterapie, patřící mezi nejvýznamnější psychoterapeutické postupy. Tento obor se formoval a vyvíjel zhruba sto let. V arteterapii se výtvarné techniky používají proto, aby klientům usnadnily vyjadřování jejich pocitů, což je důležité jak pro terapeuta, tak případně pro terapeutickou skupinu. Terapeutovi tyto techniky umožňují rozpoznat některé – jinak těžko přístupné – osobnostní rysy klientů (Caroline Caseová, Tessa Dallezová, str.9).
16
2 Praktická část
2.1 Umění a dřevořezba Umění se i z hlediska historie výtvarné kultury dělí na určité obory, či chcete-li oblasti, které se mohou vzájemně prolínat. Je to architektura, plošná tvorba (malba, kresba a grafika) , sochařství a užité umění. Pokud se podíváme na tyto obory z hlediska dřevořezby, můžeme tvrdit, že sochy vyrobené ze dřeva nemohou být součástí stavby. Nejsou to např. štukové výzdoby
1
nebo architektonické doplňky v podobě soch nebo
reliéfů, ale dřevěné sochy bývají často umísťovány do výklenků, především v kostelech. Stejně tak mohou být o řezby ze dřeva doplněny další části staveb (většinou v historickém interiéru). Dalším oborem, do kterého řezbářství zasahuje, je plošná výtvarná tvorba, kdy pro tisk můžeme použít dřevořez nebo dřevoryt. Do kategorie sochařství a jiných objektů patří všechny samoúčelové řezbované předměty. Do užitého umění patří všechny účelové umělecké předměty ze dřeva vytvořené řezbářskými technikami od kostelních oltářů a lavic, přes renesanční barokní interiérový nábytek, až po řezbované rámy obrazů a drobné šperky.
2.2 Sochy, plastiky, skulptury a všechny prostorové objekty V zájmovém útvaru, kterým se zaobírá tato diplomová práce, tedy prostorovou tvorbou, je potřeba pedagogem vyložit a popsat různé způsoby trojrozměrného vyjadřování. Abychom se v tomto dělení orientovali, zvolme si zásadu pohledovosti, tzn. z kolika pohledů můžeme prostorový objekt pozorovat. Tedy z kolika úhlů pohledu je výrobek dokončený a dotvořený pro oko diváka. Dalším dělením může být použitý materiál, ale také způsob výroby.
1
plastická ornamentální výzdoba
17
2.2.1 Sochařství (Bernhard, 1996) Vedle malířství a grafiky se jedná o významnou část výtvarného umění. Jsou to z pevných látek vytvořené prostorové objekty. Můžeme je nazývat také plastikou nebo skulpturou. Základní formy sochařství jsou reliéf, plastika (nebo skulptura) a architektonická plastika. Podle velikosti se tyto umělecké předměty dělí na drobné a nebo monumentální, podle látky na skulpturu nebo plastiku. Ve 3. stol. před kr. vznikala sochařská díla, která byla přirozeně vázána na architekturu. Teprve v Antice se objevuje volná postava a s ní tzv. kontrapost (pohybová vyváženost). Neboť ranné křesťanství plně odmítalo plastické tvary, vznikají v této době především reliéfy. Až do 10. století zůstával ukřižovaný Ježíš jedinou plně plastickou postavou křesťanského umění. Ve středověku převážila znovu architektonická plastika a v renesanci se volné postavy řecké a římské antiky staly nejoblíbenějšími sochařskými tématy. Portrétní plastiky a náhrobní skulptury, v podstatě pomníky, poukazují na zvýšený význam individua. Modernu zahajují např.umělci A. Rodin a Maillol vytvářející věcné i abstraktní práce. Před konkrétním dílem vytváří umělci zpravidla kresbu, či malý model, tzv. bozzeto.2 Sochařská díla by měla být umísťována na podstavci, v nice (výklenek v tlustém zdivu) nebo pod baldachýnem (ozdobný stříškový výstupek nad sochou). Volná socha – může stát v prostoru, tzn., že je dokončena ze všech stran. Je to mnoha pohledový útvar. Michelangelo rozlišuje u volné sochy sedm pohledů. Jiní sochařští tvůrci soch z historie rozlišují až čtyřicet pohledů. Reliéf – je plastika přiražená ke zdi. Zde se uplatňuje jednopohledový model. Důležitý je pouze rozdíl mezi nejhlubším a nejvyšším místem. Podle toho ještě můžeme
2
drobná skica sochařského díla z hlíny, vosku nebo dřeva
18
rozdělit reliéf na nízký, střední a vysoký (hluboký). Nízký reliéf je uplatňován především při výrobě mincí.3 Steca – je náhrobní kámen nebo kámen předávající informaci. Jako např. pamětní deska s reliéfem hodně rozšířená v Egyptě. Plaketa – se liší od mince tím, že je jednostranná, není vymezena rámem, tvarem ani hloubkou reliéfu, ten ovšem ve většině případů bývá nízký. Většinou bývá vytvořená pro určitou příležitost jako pamětní plaketa nebo medaile. Glyptika – je umělecké řezání a rytí do drahého kamene a skla technikou řezby do hloubky. Zde rozlišujeme techniku gema a kamej. Gema je negativní rytí do kamene a kamej je pozitivní rytí. Glyptika není hloubkově vymezená. Architektonická socha – je socha spojená se stavbou nebo k ní nějak připojena. Většinou se jedná o sochy, které jakoby podpíraly další architektonické prvky nebo části staveb. Jde o méně pohledové dílo než je volná socha. Počet možných pohledů záleží na tom, jak moc socha ze stavby vystupuje do prostoru. Skulptura – je jakýkoliv prostorový útvar vytvořený sochařskou metodou, tedy postupným odebíráním materiálu. Lze hovořit o sochařské opracování nejen různých druhů kamenů jako pískovce, mramoru, ale také dřeva. Plastika – se vytváří naopak přidáváním materiálu, tedy metody modelování z hlíny, moduritu, sádry či jiné plastické hmoty. Kromě technik modelování zde patří také techniky lití. Objekt – moderní netradiční pojetí sochy. Může se jednat o kombinaci různých technik a materiálů, někdy dokonce odpadu. Enviroment –
jde o celý prostor, tedy objekt, který výtvarnému záměru
podřizuje celé prostředí (např. i budovy). Jedná se o velmi široký pojem, kde může jít o součásti aglomerace i přírody tvořící vzájemně provázaný celek.
3
u mince referst je strana rubová (v našem případě ta s hodnou mince), avers je strana lícová (bývá to ta se státním znakem
19
2.3 Řezbářství Od nepaměti se pomocí řezbářství vyráběly předměty denní potřeby, ale i velmi dekorativní architektonická a umělecká díla. Tento obor vždy patřil k pokročilé formě zpracování dřeva a v historii byl nedílnou součástí truhlářské výroby. Příprava pro řezbu Někdy je možné tvořit spontánně a konečný tvar je dílem improvizace. Jindy vytváříme podle předem připraveného náčrtu (příloha 12, 13, 14) nebo modelu z jiného materiálu, či dokonce přesného výkresu. Do přípravy je možné někdy zahrnout všechny tři uvedené možnosti. Zvláště u začátečníků je větší potřeba si předem vytvořit vizuální představu o prostorovém objektu. Narozdíl od jiných materiálů je u dřeva velice obtížné a někdy dokonce nemožné, oddělený materiál vrátit zpět. Při výrobě z nákresu je vhodné ho mít v měřítku 1:1. Někdy stačí nákres z jednoho pohledu, u složitějších prostorových tvarů je nutný třípohledový výkres. Pokud získáme předlohu a chceme ji zvětšovat či zmenšovat, můžeme použít současných technických prostředků jako je procentuální změna velikosti na kopírce. V prostředí dílny je obvyklejší pracovat s mřížkou. Na původní návrh naneseme čtvercovou mřížku o jedné straně čtverce 5 mm a pokud pak chceme mít celkový výrobek 4 x větší, překreslíme návrh na větší papír do mřížky o straně 20 mm. Někteří řezbáři modely nezhotovují. Tvrdí, že modelování a řezbářství jsou dva protichůdné procesy (jak se dozvíme i v následující kapitole). Při modelování se materiál přidává, kdežto při vyřezávání ubírá.
2.4 Nástroje Velice důležité je mít kvalitní a ostré nástroje, zvláště jako v tomto případě, pokud chceme motivovat žáky k práci. Neboť zvláště mladé lidi mohou prvotní neúspěchy rychle odradit.
Existuje
také
stanovisko
o
20
Obr. 2: Základní druhy řezbářských dlát bez rukojeti.
bezpečnosti práce, kdy ostrý nástroj se nebrání vniknutí do materiálu a naopak tupý nástroj po materiálu sjíždí a smýká se a tak může snadněji zranit ruku tvůrce.
2.4.1 Základní pracovní nástroje Pro dřevořezbu používáme dva základní typy nástrojů - řezbářská dláta a řezbářské nože. Nože jsou pouze tři základní druhy. Většinou se jedná o nože s velice krátkým ostřím, narozdíl od nožů na jiné účely. Řezbářská dláta se od truhlářských liší většinou profilem i rukojetí. Takovým
sekundárním
nástrojem
pro
řezbáře je palička. Bývá dřevěná, vysoustružená z tvrdých dřevin (z habru, akátu, buku či jasanu). Někdy bývá ze silonu s dřevěnou rukojetí. Palička by měla být kulatá (tedy kruhového průřezu v celé délce), není potom nutné sledovat to, kterou stranou ťukáme (jako u kladiva), nýbrž se můžeme plně soustředit na ostří dláta. Řezbářská dláta mají většinou dřevěnou šesti či osmihrannou rukojeť se zaoblenými hranami. Ta kvalitní musí být kovaná, Obr. 3: Tvary a velikosti řezbářských palic (s hlavou a rukojetí v jedné ose)
mají broušený povrch a jsou i finančně náročnější. Pro začátek by kromě nože a většího ubíracího dláta, nemělo chybět několik rovných a půlkulatých dlát
různých průměrů a velikostí. Alespoň jedno dláto by mělo být s profilem ve tvaru „V“ s úhlem menším nebo rovným 90. stupňům. Tuto základní sadu dlát můžeme později doplňovat o dláta se lžícovitými tvary a s různým zahnutím pro vybírání dutin apod.
2.4.2 Doplňující nástroje a pomůcky Dalšími doplňujícími nástroji mohou být poříz (obr. 4), který bych ale z důvodu bezpečnosti pro tento kroužek nedoporučoval. Vyhlazování řezby někdy můžeme provádět pilníky, struháky a brusným papírem různé hrubosti zrna. Některými řezbáři je ale práce s pilníky a struháky (rašplemi) zavrhována jako neřezbářská technika. S žáky
21
bych je možná použil jen v omezené míře. Někdy se nepoužívá ani broušení z důvodu zachování charakteristické stopy řezbářského dláta. Když už broušení používáme, tak se v ručním obrábění připravují dlouhé kousky dřívek o různých tloušťkách s konci olepenými smirkovým papírem pro vybroušení v nejužších dutin řezby. Doplňujícími pomůckami pro řezbu mohou být různé podložky, svěrky, ztužidla, upínací vozíky v hoblici (obr. 27), pomocné skřipce nebo speciálně vyrobené přípravky pro lepší uchycení obrobku. Většinou se proto počítá s nadmírou materiálu určenému právě pro přichycení nebo přišroubování k podložce. U přichycení řezby vrutem
Obr. 4: Poříz
nebo šroubem musíme dbát na to, aby v žádném případě nedošlo ke kontaktu vrutu nebo šroubu s ostřím dláta. Stejná podmínka platí i pro kovové svěrky a ztužidla.
2.5 Materiál Obecné rady o výběru materiálu pro dřevořezbu platit mohou, ale také nemusí. Jsou dřeviny vhodnější a méně vhodné, ale každý má právo si vybrat podle toho, jak se mu s konkrétním dřevem pracuje a k jakému druhu dřeva má přístup. Obecné rady, že by se nemělo pracovat s bělovou částí dřeva z důvodu jeho nevyzrálosti a rizika pozdějšího borcení a celkově menší kvality této části, ale pro řezbářství může být naopak výtvarně zajímavý barevný přechod mezi jádrem a bělí. Stejně tak dřeň má být ze dřeva vždy vymanipulována z důvodu snadného přístupu pro houby, plísně a hmyz. Rovněž také ubírá konstrukční pevnosti dřeva. Pro řezbu objemnějších děl z jednoho kusu dřeva je však nevyhnutelné, aby se kulatina kmene podélně nerozřezávala a dřeň tím pádem v materiálu zůstala. Barevné změny ve dřevě mohou mít příčinu buďto v napadení dřeva houbou, plísní nebo mohou vzniknout při špatných podmínkách skladování, tzn., že dojde ke špatnému odvádění vlhkosti při sušení a tím se může dřevo například zapařit. Jako poslední jmenovaná příčina, tedy změna barvy způsobená vlhkostí, se projevuje nejvíce u jehličnatých dřevin, konkrétně u smrku, borovice a modřínu, charakteristickým tzv. modráním.
22
Dřevo napadené houbou může nabývat takových barevných odstínů, které jsou u zdravého dřeva nevídané. Toto jsou další důvody, proč můžeme pro řezbu použít někdy i dřeva, která jsou pro jiné účely naprosto nevyhovující. Výběr druhů dřeva se většinou řídí místními přírodními zdroji. Sháníme tedy dřevo, které je poměrně lehce dostupné nebo nejlépe vyhovuje prostředí, do něhož bude hotový výrobek umístěn. Všechny druhy dřeva jsou různé jakosti, struktury, vzhledu, barvy i tvrdosti. Jedná se přece o přírodní heterogenní materiál, jehož vznik je ovlivněn podmínkami růstu a genetickou dědičností. Musíme se naučit rozpoznávat, k čemu se který druh dřeva hodí a jak ho nejvhodněji opracovat. Dřevo, které používáme na výrobky ve školní dílně, nemusí být vždy vhodné pro dřevořezbu. Tedy druhy dřevin jako jsou smrk, borovice nebo buk, nejhojněji využívané, nejsou nejvhodnější. Smrk a borovice, co by zástupci jehličnatých dřevin, jsou dobře obrobitelné dřeviny, jsou měkké a lehké. Borovice je navíc vhodná i na výrobky pro exteriér kvůli dostatečnému obsahu pryskyřice v tracheidách (cévicích) a ve školní dílně se může použít například na ptačí budku. Obě tyto dřeviny se snadno štípou, čehož se v minulosti využívalo na výrobu šindelů, ale pro dřevořezbu jsou však tyto vlastnosti krajně nevhodné. Při obrábění řezbářským dlátem je snadná štípatelnost velkou překážkou. Dřevo je svou strukturou nejvíce podobné kompozitu, tedy materiálu obsahující různé struktury pevných částic, které mají pro strom nosný charakter a měkčích zón odlehčujících celkovou konstrukci. Ne že by struktura listnatých dřevin nebyla rovněž kompozitně uspořádána, ale její struktura je mnohem homogennější. Výrobci kvalitních řezbářských dlát dokonce doporučují nepoužívat jejich výrobky na jehličnany. Vysvětlují to nevhodností jejich nerovnoměrné struktury, tedy uspořádání letokruhů, kde se pravidelně střídá stavbou odlišná jarní a letní část. Jarní širší část je velice měkká a lehká a naopak užší, ale za to velice tvrdá část letního letokruhu může údajně v ostří řezbářského dláta dokonce vytvořit nepatrné zuby. Takové dláto potom hůře vniká do povrchu dřeva. Zkouškami a měřením hustoty a tvrdosti dokonce bylo prokázáno, že samostatná letní část letokruhu smrku by byla dokonce tvrdší a má větší hustotu než dřevo dubové.
23
U výše zmiňovaného buku tyto problémy se štípatelností a nestejnoměrnou strukturou nenastávají. Naopak této dřeviny se u nás hojně využívá všude tam, kde jsou potřeba pevné konstrukce. Pro nejvíce stejnoměrnou (homogenní) strukturu ze všech u nás těžených dřevin je nejvíce používán pro ohýbání dřeva. Také se často používá pro soustružení na dýhy, násady a dřevěné nástroje. Pro řezbu a zvláště pro začátečníky je příliš tvrdý a barevně i strukturou nevýrazný. Pro dřevořezbu je nejvíce využíváno lípy, která sice také nemá příliš zajímavou strukturu, ale patří stejně jako buk do dřevin listnatých s roztroušeně pórovitým uspořádáním cév. Oproti buku je však mnohem měkčí, lépe obrobitelná a pro začátek naprosto ideální. Dřeviny se dělí na listnaté a jehličnaté, měkké a tvrdé. Listnaté se dále dělí podle struktury, konkrétně uspořádání cév vzhledem k letokruhům, na kruhovitě pórovité, roztroušeně pórovité a přechodné. Pro řezbu se nejlépe hodí již zmiňované roztroušeně pórovité měkké dřeviny (např. lípa, olše, topol, vrba), ale z hlediska finální řezby je jejich kresba4 někdy příliš jednotvárná. Proto řezbáři rádi používají také dřeviny přechodné, ty tvořící mezičlánek roztroušeně a kruhovitě pórovitých dřev. U nás jsou zastoupeny ořešákem královským (Juglans Regia) a třešní ptačí (Prunus Avium). Obě tyto dřeviny, patřící do roztroušeně pórovitých, společně se švestkou obecnou (Prunus Domestica) jsou barvou a strukturou mnohem zajímavější než výše zmiňované roztroušeně pórovité. Ty jsou většinou velice světlé až s neznatelnou strukturou. Švestkové dřevo je tvrdé, tedy má větší hustotu, ale je velice ceněno pro krásnou barvu s červeno fialovými odstíny. Z hlediska použití dřeva pro řezbu, musíme přemýšlet nad pozdějším umístěním výtvoru, tedy zda bude umístěn do interiéru nebo exteriéru. Pro předměty do interiéru je možné použít těchto „měkčích dřevin“, přesněji řečeno dřevin s menší hustotou a malým nebo žádným obsahem pryskyřice, tříslovin a dalších látek nacházejících se ve dřevě a tvořících přirozenou ochranu proti povětrnostním a biologickým vlivům. Tedy právě proto se spíše do interiéru hodí dřeviny jako lípa, olše, topol, vrba, javor a hrušeň. Naproti tomu modřín a borovice jsou vhodné do exteriéru, ale ne příliš vhodné pro řezbu. Na venkovní dřevěné výrobky a dokonce i vodní stavby, se velice dobře z našich
4
Starší označení pro kresbu dřeva je fládr
24
dřevin hodí dub, který můžeme pro řezbu použít. Podobnou strukturu, pevnost, tvrdost a hustotu jako u dubu můžeme pozorovat i u jasanu jilmu a akátu. Ale práce na takto tvrdém dřevě postupuje pomaleji, zato však je trvanlivější, vzhlednější a cennější. Měkké dřevo se opracovává snadněji a dříve se používalo hlavě pod polychromii5. Dubu odpovídá opracování ve velkých plochách, hrubými řezy, bez detailů. Skladbě středně tvrdého, např. hrušni, vyhovuje spíše opracování detailní, jemnými řezy a drobnými ploškami. Dřevům měkkým a hustým vyhovuje členitější tvarování, zabíhající do jemných detailů. Při úpravě povrchu hodně záleží na dokončovacích pracích, patinování, leštění, moření, polychromii apod. Není totiž ani možno vyřezat týž tvar do dřeva všech druhů. Dáváme přednost hlavně těm povrchům, které vyhovují skladbě dřeva a nepotlačují jeho charakteristický výraz. Vyhneme se povrchům, které vznikají přenášením pracovních způsobů z jiných materiálů (např.sádry, kovu, kamene aj.). Dobře volené dřevo a správně opracovaný povrch má mít měkké přechody mezi světlem na povrchu a stínem v hloubkách plastiky. Povrch dřeva může být (Šedý, 1982): •
hrubý — odráží světlo rozptýleně, barva dřeva se zdá světlá;
•
hladký neleštěný — tvoří jemné přechody mezi světlem a stínem, barva dřeva se zdá temnější;
•
leštěný — má ostrý lesk a tvrdé přechody mezi světlem a stínem, barva dřeva se zdá nejtmavší.
Barvou je dřevo používané pro plastiky velmi rozmanité a to od jednobarevného všech možných odstínů (špinavě bílé, světle žluté, narůžovělé, přes odstíny hnědé, červené, černé) až po různobarevně figurované. Podle barvy se dělí dřeva do dvou skupin (Šedý, 1982) : jednobarevná, tedy bělová, např. lípa, olše, javor, bříza, buk atd., vícebarevná, u kterých rozlišujeme jádro a běl, např. jasan, ořešák, dub, atd. 5
povrchová úprava neprůhlednými barvami a zlacením
25
Barva dřeva je důležitým činitelem při určování materiálu pro plastiku a je možno ji částečně ovlivnit opracováním povrchu. Vytvoří se tím rozdílné podmínky pro odraz světelných paprsků. Jiným faktorem barvy je oxidace povrchu, tedy některá dřeva časem zesvětlí, jiná ztmavnou. Většinou platí pravidlo, že světlá dřeva tmavnou a tmavá dřeva světlají. Hmotnost dřeva je důležitá především při dopravě materiálu a při manipulaci s plastikou na pracovišti. Čerstvě poražené dřevo je mnohem těžší než vyschlé. Proto se dřevo vybírá i podle technických možností jeho zpracování a podle vybavení pracoviště. Při zpracování dřeva se využívá všech jeho vlastností. Výrazná kresba let u jehličnatých druhů dřeva se zvýší opalováním a kartáčováním. Jeho štípatelnosti se využije např. při výrobě štípaných ozdobných předmětů. Schopnost měkkých listnatých i jehličnatých dřev přijímat barvu umožňuje barvit dřevo mořením. Výrazných let u kořenice (tj. spodní část kmene s výraznou kresbou) se využívá při výrobě dýh na nábytek a intarzie. Dřevo je velmi vděčný materiál. Je pružné a měkké na omak, dobře se opracovává, leští, lakuje a je zvláště cenné pro svou krásnou texturu. Hodí se pro všechny druhy plastik, figurek, loutek, zvířátek, masek, hlav, ozdob, reliéfů, dále pro výrobu drobných předmětů, např. bižutérie. Běžné řezivo se používá k rámování obrázků, k výrobě poliček na knihy, květiny atd. Z dýh, překližek a tenkých prkének se dělají intarzie, z větších kusů kmenů a špalků větší plastiky, totemy, stylizované hlavy, zvířata a ozdobné předměty.
2.5.1 Druhy dřevin vhodné pro dřevořezbu: (Hájek, 1993; Kopečný, 2004; Patřičný, 1999) V následujících odstavcích si popišme některé druhy dřeva, které pro řezbu můžeme využít. Nejedná se o vyčerpávajícím způsobem zaznamenaný popis jednotlivých druhů, ale spíš jakýsi nástin dřevin, které můžeme v řezbářském kroužku použít a o jejichž vlastnostech bychom měli mít alespoň hrubou představu.
26
Hrušeň (Pyrus communis) má dřevo narůžovělé až červenohnědé, je tvrdé s hustými vlákny a poměrně dobrou opracovatelností. Málo sesychá, nebortí se a „nepracuje“. Dobře vzdoruje červotoči a je-li dřevo dobře vyschlé, vyniká stálostí tvaru. Jabloň (Malus) má širokou světlejší běl a červenohnědé, někdy tmavě žíhané jádro. Je tvrdší než dřevo hrušně, ale velmi sesychá, praská a bortí se. Společně s hrušní se dá použít pro řezbářské výrobky. Třešeň (Prunus) dřevo je tvrdé, pevné, pružné a houževnaté s poměrně výraznými letokruhy. Bělová část je úzká, smetanově narůžovělá až dožluta. Jádro červeno hnědé. Na vzduchu časem červená a tmavne. Dobře se obrábí a má mírný lesk. Trochu hůře se dláty řeže napříč vláken, ale jinak se k řezbářským pracím hodí. Hodně se bortí a „pracuje“. Je nutno ji sušit pomale.
Obr. 5: Textura třešňového dřeva
Švestka ( Prunus) její dřevo je husté, stejnoměrné a velmi tvrdé. Lze využít jen menší kusy, které se však musí sušit zatížené a pomalu. Běl je úzká, světle žlutá až našedlá, jádro je růžovo a červeno hnědé . Často má až fialové odstíny. Ze švestkového dřeva se dobře vyřezává. Patří také do dílen šperkářů, restaurátorů, výrobců fajek a exkluzivního nábytku. Lípa (Tilia) je jednou z nejlepších dřev pro řezbáře. Dřevo má sametovou šedobílou až nažloutlou barvu. Je měkké, stejnorodé s hustými vlákny a proto poměrně pevné. Není ale příliš trvanlivé, musí se chránit zejména před červotočem. Po kvalitním vysušení se nebortí a málo sesychá. Lze je dobře řezat dláty podél i napříč vláken. Dřevo je matné bez lesku, ale dobře se tónuje mořidly.
Obr. 6: Textura lípového dřeva
Trnovník akát (Robinia pseudoacacia) od úzké bílo hnědé běli se střídají v jádru žluto zeleno hnědé barvy s rozdílnou a mnohdy zajímavou kresbou. Dřevo je těžké a velmi tvrdé. Dobře odolává vodě i povětrnostním vlivům. Také se ale velice trhá a bortí při rychlém nebo nedostatečném vysušení.
27
Javor (Acer) má stejnoměrné husté a těžké dřevo. Léta jsou široká, dřevo má bílé až žlutobílé, někdy až slonovinově bílé. Patří k nejsvětlejším našim dřevinám. Pro samotnou řezbu není příliš vyhledávaný, ale má výborné resonanční vlastnosti a používá se při výrobě hudebních nástrojů, především houslí, jejichž části bývají vyráběny řezbářskými technikami. Jasan (Fraxinus) jeho běl je u mladých stromů velmi široká. Je sametově bílá, někdy světle narůžovělá. Při dlouhodobém působení světla tmavne. Z bílé přechází do zlatavé, někdy slámově žluté barvy. Jádro bývá nepravidelně ohraničené a středně hnědé. Letokruhy jsou výrazné a s krásnou kresbou. Je rovněž velmi tvrdý při opracovávání, ale dobře se leští. Dub (Quercus) roste v Americe, Evropě i Asii. Dřevo je podle toho různě zbarvené. U nás rostoucí dub má plavou až hnědou barvu stejnoměrnou v celém jádru a světle hnědou běl. Má výrazné nezaměnitelné dřeňové paprsky. Hůře se obrábí, protože je tvrdý a pevný, ale zato trvanlivý (dobře
Obr. 7: Textura dubového dřeva
snáší i střídání vlhka a sucha). Je vhodný pro řezbáře i sochaře, dá se poměrně dobře řezat i napříč vláknem, dobře se lepí i moří, byl oblíben a zpracováván i v historii. Z dubu je většina sudů na víno včetně řezbovaných kruhových vík, řezbovaných lavic v kostelech a mnoho dalších. Olše (Alnus) dřevo je narůžovělé až šedooranžové. Má stejnoměrnou strukturu bez výrazných letokruhů a barevných změn. Je měkké, pevné a dá se dobře obrábět dláty. V řezbářství
je
z měkkých
dřevin
hned
po
lípovém
nejoblíbenější. A také z hlediska trvanlivosti je na tom podobně. Obr. 8: Textura dřeva olše
Topol (Populus) dřevo je měkké, řídké, lehké a ne příliš pevné. Trpí odlupčivostí letokruhů (tzn. dřevo se rozpadá na hranici letokruhů). Není to dřevo příliš kvalitní a po dlátu je stopa nehladká (chlupatá), ale pro začátečníka se hodí. Buk (Fagus) bukové dřevo je tvrdé a poměrně pevné, má velice světle hnědou až narůžovělou barvu, je stejnorodé a poměrně husté. Dobře se obrábí, ale řezbáři není
28
příliš oblíben. Používá se někdy místo dubu na řezbované podložky pod lovecké a rybářské trofeje a také na výrobu hraček. Borovice (Pinus) má měkké dřevo, bělová část je sametově bílá až nažloutlá, někdy až okrová. Jádro je oranžově hnědé. Letokruhy jsou výrazné, dřevo někdy trpí charakteristickým zamodráváním. Mechanické vlastnosti dřeva (např. pevnost, pružnost) to však nemění, dobře se opracovává. Jako u ostatních měkkých druhů dřeva je potřeba dokonale ostré nástroje s delším zkoseným ostřím než pro práci s tvrdým dřevem. Nástroje jsou někdy zanesené od velkého množství pryskyřice obsažené ve dřevě. Bříza (Betulla) dřevo břízy je smetanově bílé, někdy našedlé, nahnědlé i narůžovělé bez lesku. Typickým znakem jsou hnědé dřeňové skvrnky. Je stejnoměrně husté, středně tvrdé a za sirova se řeže dláty mnohem lépe než po vyschnutí (jako ostatně většina dřev). Špatně odolává povětrnostním vlivům, podléhá snadno hnilobě a houbám a proto se nehodí do venkovních prostor. Při sušení na vzduchu proschne téměř bez popraskání obvodu i vnitřku kulatiny. U březového dřeva se nejdříve sloupe bílá kůra, potom se dřevo suší 2 až 3 měsíce venku nastojato a posléze teprve pod střechou. Modřín (Larix) je to dřevo polotvrdé, tvrdší než borové, pevné a trvanlivé. Bělová část je světle žlutohnědá, jádro okrové až červenohnědé. Má hustě uspořádané letokruhy, vyniká krásou mnoha drobných, většinou zarostlých suků. Stejně jako u borovice lze řezbu z modřínu umístit i do exteriéru. Ořech (Juglans) má husté dřevo. Běl má šedobílou a jádro je proměnlivé, ale většinou tmavohnědé, někdy s černým ohraničením (záleží na podmínkách růstu).
Dobře se
dřevořezbou opracovává a především je ceněno pro barvu. Je tvrdé a pevné, díky obsahu tříslovin poměrně trvanlivé.
Obr. 9: Textura ořechového dřeva
Pozn.: Většina dřev vhodných pro dřevořezbu, zejména pak dřeva listnatá, se hodí rovněž pro soustružení. Mnohé, především ty barevnější dřeviny, také pro dýhování a intarzie.
29
2.5.2 Vzácná dřeva (Kopečný, 2004; Patřičný, 1999) Pro úplnost je potřeba se také zmínit o některých cizokrajných dřevinách. Eben (Diospyros) má hnědočerné až černé jádro. Dřevo je stejnoměrně husté, velmi tvrdé a těžké (hmotnost větší než 1000 kg/m3). U nás je k dostání jen v malých kusech a velmi obtížně se řezbářsky zpracovává. Mahagon (Swietenia) pod tímto názvem se skrývá mnoho druhů tropického dřeva, které jsou mahagonu odstínem podobné. Barva je obvykle načervenale hnědá. Struktura bývá různá, takže např. brazilský nebo honduraský mahagon se dobře opracovává řezbářskými technikami, ale u afrického mahagonu mohou činit potíže neuspořádaná Obr. 10: Textura dřeva mahagonu - sapelli
vlákna.
Palisandr (Dalbergia) má barvu tmavě fialovou až čokoládově hnědou s černými žilkami. Někdy bývá u nás řazen k tzv. dřevům ořešákového typu. Je velmi tvrdý, těžký, ale křehký. Zhotovují se z něho dekorativní předměty. Kvajak (Cuaiacum) tvrdé a husté dřevo, obvykle tmavohnědé s černými skvrnami. Může však mít i výrazně světlejší nahnědlý či nazelenalý odstín. Hůře se opracovává. Lze ho však dobře leštit. Exotických dřevin je celkem nepřeberné množství. V obchodě s africkými, čínskými a indickými soškami narazíme na celou řadu různých tropických dřev, v nichž se ani běžný zpracovatel neorientuje a proto je zde uvedeno jenom těchto několik zástupců.
2.5.3 Materiály nevhodné pro dřevořezbu Materiály nevhodné pro dřevořezbu jsou v podstatě všechny další aglomerované a jiné materiály na bázi dřeva. Jedná se o dřevotřískové desky (DTD), laťovky, sololity (DVD), MDF – desky, OBS – desky, překližky atp. Z velkoplošných materiálů lze pro povrchovou řezbu použít snad jedině průmyslově vyráběnou spárovku, tedy desku
30
slepenou z opracovaných prken, fošen nebo hranolů, takže jde v podstatě o běžný masivní dřevěný materiál a proto je možné ho použít. Lze namítnout, že někdy pro řezbu nepohrdneme ani překližkou, tedy materiálem vždy s lichým počtem dýh, lepených a lisovaných k sobě tím způsobem, že každá jednotlivá vrstva má
dřevní
vlákna
orientovaná
pootočením o 90° vůči předchozí i
Obr. 11: Laťovka – není vhodným materiálem pro dřevořezbu, ale její pevná konstrukce, lehkost a měkký povrch dobře poslouží jako podložka pro dřevořezbu.
následující vrstvě. A pokud jsou některé vrstvy ze světlého a jiné z tmavého dřeva, pak povrchová řezba může působit velice zajímavě. Ale není to úplně snadné. Velice lehce se můžeme proříznout do hlubší vrstvy než jsme původně chtěli a materiál se vrstvením také stává méně poddajný. Hůře se obrábí i kvůli ztvrdlému lepidlu nacházejícímu se mezi jednotlivými dýhami v překližce. To potom navíc ještě způsobuje rychlejší otupení nástrojů. Nejedná se zkrátka o masivní dřevo, které zůstává pro řezbu nejvhodnějším.
2.6 Techniky dřevořezby a techniky s dřevořezbou spojené Je potřeba orientovat se nejen v materiálech a nástrojích přímo se dotýkajících dřevořezby, jako jsou techniky rytí a řezání rukou od těla
Obr. 12: Způsob obrábění proti sobě (proti tělu). Nástroj držíme v jedné ruce, častěji rydlo než dláto. Pro tento způsob obrábění stačí kratší rukojeť i kratší „želízko“ dláta. Tento způsob je oblíbený u slovenských řezbářů, pro začátečníky bych ho však nedoporučoval.
31
nebo proti tělu. Volně z ruky nebo za pomocí ťukání paličkou, dále pak techniky ostření a údržby řezbářských nástrojů, ale je namístě znát také dokončovací postupy povrchové úpravy a příbuzné techniky dřevořezbě jakými jsou dřevořez a dřevoryt.
2.6.1 Opracování dřeva Až do poloviny 19. stol. se dřevo opracovávalo pouze ručně, dnes se ještě drží ruční zpracování z větší části práce jen v některých oborech a i odsud často mizí. Jedná se především o obory
Obr. 13: Tento způsob držení dláta se používá pro jemnou řezbu, spíše rytí, kdy rukojeť držíme oběma rukama jako na obrázku a tlačíme jej do řezu. Praváci drží v levé ruce dláto a pravou dlaní tlačí do zadní části rukojeti. Tato zadní ruka vede a usměrňuje dláto v řezu (pro leváky je to levá). Spodní částí dlaně můžeme na dláto někdy také poťukávat. Toto poťukávání ovšem není příliš vhodné pro dětské ruce. Žádoucí je vzít si raději malou paličku a obrábět podle následujícího obrázku.
uměleckořemeslného zpracování dřeva jako jsou: drobné řezby, doplňky, dekory a opravy starého nebo výroba nového rustikálního nábytku. Také při výrobě kopií historického nábytku, bižuterie, sochařství a plastik ze dřeva. Dřevo má oproti jiným materiálům řadu výhod, je poměrně lehké, pružné, snadno zpracovatelné a poměrně levné. Má však i své nedostatky. Je nestejnorodé a má různé mechanické vlastnosti dané například druhem dřeviny, místem růstu, směrem vláken aj. Kromě toho se mění poněkud rozměry a tvar sesycháním, borcením a bobtnáním, s čímž je nutné počítat i při práci (Šedý, 1985 str.11) Musíme brát v úvahu, že materiál, se kterým budeme pracovat, by již měl být „umrtvený“, tedy dostatečně vysušený a vymanipulování části se dření, která je u dřeva branou pro vlhkost, napadení houbou atp. Aby nedocházelo k tomu, že po dosažení požadovaného tvaru řezby a po jejím dokončení bude dřevo ještě pracovat tzn. popraská, seschne se, či se zkroutí. 32
Používány jsou ale i opačné postupy, kdy řezbář vyrobí sochu z jednoho kusu
Obr. 14: Obrábění pomocí paličky. Dláto drží praváci v levé ruce a paličku v pravé (leváci naopak viz obrázek). Při tomto způsobu obrábění může být libovolně dlouhá kovová část a rukojeť je žádoucí delší, aby nedocházelo k úderům palice do palce nebo ruky.
dřeva bez vyřezání dřeně a bez vysušení, neboť před vysušením dřevo nevykazuje takovou tvrdost a můžeme ho tak snadněji obrábět. Potom je však postup vysoušení o to komplikovanější, že se musí provádět velice pozvolna (např. ve sklepě). Je nutné uskutečnit opravy výsušných trhlin. Nevýhodou je také, že toto vysoušení u objemnějších soch trvá zpravidla několik let. Platí zde pravidlo, že za správných podmínek na našem území (sestavení dřeva v hráni, požadované vlhkosti, teploty a pohybu vzduchu) prosychá dřevo rychlostí cca 10 mm za rok.
2.6.2 První kroky s dřevořezbou Velkým zdrojem pro řezbáře vždy byla a je příroda. Vždyť to, že máme v rukou tento přírodní materiál právě vybízí k tomu, abychom do něj vyřezali nějaký přírodní motiv a celé dílo pak bude o to více harmonicky působit. Pro vytváření podkladu pro řezbu je potřeba myslet trojrozměrně, dělat si náčrty, skicy a v dnešní době není problém zaznamenávat si zajímavé tvary, které náhodou někde zahlédneme digitálním fotoaparátem nebo mobilním telefonem. (Patřičný, 1999) Nejjednodušší, čím můžeme začít, je vyřezávání drážek do dřeva. Vzory si nejprve předkreslíme tužkou a potom nožem nebo dlátem vyřežeme. Drážkování patří mezi základní způsoby zdobení (např. rukojetí). Jinou zdobnou technikou je tzv.
33
linkový řez, používaný například na truhlách a starých dětských dřevěných hračkách. Linka se vyřezává buď ze dvou stran nožem nebo špičkou zkoseného rohového dláta. Postupujeme tak, že čistá plocha se po přebroušení opálí nebo namoří (mezi dřívější techniky patřilo tzv. zakuřování). Do této tmavé plochy se následně vyřezávaly linky, geometrické tvary nebo ornamenty. Výsledná linka (stopa po nástrojích) potom byla světlá. Při začátcích je vhodné si pro vyřezávání reliéfu opatřit měkké dřevo lípy nebo olše. Už při přípravě dřeva je třeba počítat s nadmírou pro pozdější upínání materiálu k pracovnímu stolu. Pro vyzkoušení stopy dláta je dobré opatřit si ještě zkušební vzorek, nejlépe stejného druhu dřeva, abychom se seznámili s tím, jak se dláto v řezu chová. Jedna ruka dláto vede do řezu, druhá přidržuje a přitom se opírá. Musíme se vždy snažit dlátem opravdu řezat, nejen na ně tlačit, či s ním škrábat. Jako cvičení se dá vzorek dřeva všelijak pořezat různými typy dlát pro vyzkoušení. Později se pokusit znovu povrch vzorku srovnat do roviny, polovinu plochy půlkulatým a druhou polovinu rovným dlátem. Nacvičit je třeba i dořezávání nožem k vyříznuté rysce, kterou můžeme postupně prohlubovat. Dobrým námětem ke cvičení může být zhotovení lžíce ze dřeva. Nejdříve vydlabeme misku lžíce, potom její vnější část a nakonec rukojeť. Ke složitějším trojrozměrným dílům, figurám, či hlavičkám loutek, je dobře přistupovat později. Co zkusit nejdříve nějakou masku, či totem (Patřičný, 1999, s.40). Úplně prvním úkolem začínajícího řezbáře v kroužku bude z vysušeného špalíku dřeva odstranit kůru a nečistoty běžným plochým truhlářským dlátem nebo sekyrkou, abychom si zbytečně netupili dláta řezbářská. Jak je možné, že se i na vysušeném špalku dřeva nachází kůra? Pokud totiž přirozeným způsobem vysoušíme dřevo, je nutné docílit toho, aby nám při tomto zdlouhavém procesu dřevo co nejméně popraskalo. Musíme proto vést jeden řez nebo štěp radiálně, tedy podél vláken procházející biologickým středem dření dřeva. Tímto rozdělením materiálu se ve velké míře zbavíme pnutí a tvorby primárních prasklin vycházejících od dřeně. Tím, že tyto části kmene ponecháme v kůře, zabráníme tím sekundárnímu praskání (od povrchu ke středu). Kůra 34
samozřejmě na druhou stranu brání odcházení vlhkosti a celkově tak o něco prodlužuje dobu sušení.
2.6.3 Techniky povrchové úpravy Povrch výrobku bychom měli, kromě broušení, dokončit ještě napuštěním nebo nalakováním. Řezbáři často používaná lípa totiž velice snadno nasákne mastnotou z rukou a rychle černá. Pokud řezba svým charakterem a použitým dřevem nevyžaduje vysoký lesk, snažíme se mu vyhnout. A vůbec lakování jako takové příliš nepoužíváme, pouze při umístění řezby do exteriéru z důvodu ochrany proti povětrnostním vlivům. Pro řezbu a zvláště pak lípovou, se hodí spíše matný povrch. Proto ho můžeme pouze přimořit mořidly a napustit fermeží nebo navoskovat. Moření nám slouží ke sjednocení barevnosti nebo k dosažení vzhledu vzácnějších dřevin nebo k dosažení netradičních odstínů a barev. Moření nezakrývá texturu dřeva, dodává se v lihové formě již připravené a množstvím vrstev vytvoříme požadovaný tón. Prášková mořidla, které je nutno rozmíchat za studena ve vodě a potom vařit, jsou dnes již na ústupu. Toto mořidlo připravujeme v nekovové nádobě a nanášíme je většinou kouskem molitanové houby nejdříve napříč a potom podél vláken. Dřevo z čelního pohledu (z pohledů letokruhů) má mnohem větší schopnost nasáknout tekutinu než jiné části dřeva. Proto ho musíme před mořením navlhčit, aby čelo nenasálo více mořidla a tím nebylo tmavší než mořidlo na okolním dřevě. Nakonec se musí mořidlo středně hrubým kartáčem zbavit vzdušné oxidace ještě před dalším dokončováním povrchu. Povrchová
úprava
voskováním
se
vytváří
roztavením
včelího
vosku
v rozehřátém terpentýnovém oleji (příloha 20). Přesný poměr není stanoven. V rozehřátém terpentýnu rozpouštíme kousky včelího vosku tak dlouho, dokud není směs dostatečně hustá, aby nestékala při nanášení. Nanáší se hadříkem nebo štětcem, bohužel je nutná rychlost nanášení z důvodu rychlého tuhnutí vosku. Tato metoda není z pedagogického hlediska (tedy nutnosti rychlosti) příliš vhodná, ale je poměrně jednoduchá a dostupná a lze ji instruktážní metodou snadno předvést. Nakonec je nutné nanesenou vrstvu rozleštit kouskem flanelového hadříku (příloha 21).
35
2.6.4 Dřevořez a dřevoryt (Ray, 2000) Úzce spojené s dřevořezbou jsou rytecké techniky do dřeva, které se potom používají pro tzv. tisk z výšky. Již staří Egypťané používali do dřevěných kvádrů vyryté vzory k potisku látek. Tisk na papír se objevil až v 7. století před Kr. v Číně.
Obr. 15: Typy dlát:
Kromě zdobných motivů
a) standardní rovné dláto ve tvaru mělkého „U“,
tu už figuroval i text. V Evropě
se
dřevorytu
metody
b) speciální dláto na vybírání hlubokých tvarů, tzv. očko, nebo-li miskové dláto ve tvaru písmene „U“,
v tiskařství
objevily až na konci 14. století. Neboť se sem
c) rydlo především pro dřevořez a dřevoryt, případně pro jemnou řezbu. Rydlo má speciální rukojeť určenou pro dlaň jedné ruky. Mívá i jiné tvary, nejčastěji však hříbku.
papír dostal teprve o století dříve. Tuto metodu zkoumal
a
rozvinul
Albrecht Dürer.
Odbočení od hlavního tématu byla uskutečněna především z důvodu objasnění termínů dřevoryt a dřevořez (někdy také mylně označován jako dřevořezba). Hlavní rozdíl je v tom, že pro dřevoryt se štočky6 nařežou z prken podél vláken, tedy rytí probíhá do plochy dřeva. Štoček pro dřevořez je zase řezán z fošen nebo hranolů napříč vláken. Samotné rytí se potom provádí do čela dřeva, tedy z pohledu na letokruhy. Nástroje pro tyto techniky se nazývají rydla. Od řezbářských dlát se liší tím, že mají krátkou hříbkovitě zakončenou7 rukojeť, jsou zpravidla drobnější, menší a mají kratší čepel. Měly by být rovněž z kvalitní oceli a pro drobnou dřevořezbu je můžeme použít.
2.6.5 Ostření nástrojů Někdy ostřením nástrojů můžeme strávit stejnou dobu jako vlastní tvorbou. Broušení řezbářských nástrojů, tedy dlát a nožů, je zcela specifické. Sice stejně jako u 6 7
jako štočky se označují špalíky dřeva určené pro rytí a pozdější tisk někdy označována jako hruškovitě zakončená nebo zkráceně hruška
36
řezbářských dlát se snažíme dosáhnout co nejlepšího úhlu břitu pro konkrétní tvrdost dřeva, ale nemáme zde rovné ostří jako u běžného dláta, nýbrž ostří v profilu ve tvaru „V“ nebo různě otevřeného písmene „U“. Proto musí být způsob broušení poněkud odlišný. Můžeme použít brusný kámen různých hrubostí, vlhčený vodou, lépe však olejem. Jako u truhlářských dlát se nejdříve snažíme vytvořit na ostří tzv. „jehlu“, kterou broušením po obou
stranách
hřbetu
postupně
odstraňujeme.
Nejdříve ji vytvoříme na hrubém kameni a poté postupně vytahujeme a odbrušujeme na kamenech jemnější
hrubosti.
Nakonec
můžeme
použít
nejjemnější, snadno dostupný kámen ze střešní krytiny, tzv. břidlici. Broušení a pojmenování Obr. 16: Broušení běžného truhlářského dláta
kvalitnějších brusných kamenů je uvedeno v závěru této kapitoly.
Zatímco u běžných truhlářských dlát stačí k broušení dvě hrubosti brusného kamene, u dlát řezbářských přidáváme již zmíněnou břidlici. Další obtahování ostří následuje pomocí koženého řemene. Nakonec ještě na filcový nebo plstěný kotouč připevněný na hřídel, který je poháněn elektromotorem, naneseme zelenou brusnou pastu hrubosti č. 2 a ostří vyleštíme do dokonalosti. Plochými brusnými kameny, kterými ostříme truhlářská dláta, můžeme brousit pouze stranu hřbetu ostří u dlát řezbářských. Z druhé strany musíme použít kámen takového tvaru, jaký je profil broušeného dláta (tedy kámen o průřezu ve tvaru „V“, „U“ nebo kapkovitého průřezu). U dlát tvaru „V“ hřbet ostří brousíme stejným způsobem jako truhlářské dláto pouze s tím, že brousíme obě vnější strany písmene „V“. U dláta tvaru písmene „U“ děláme na hřbetu ostří krouživé pohyby. Další způsob broušení je pomocí precizních a kvalitních brusných kamenů. Ten nejlepší řezný nástroj je nepoužitelný, jestliže není dost ostrý. To, jak je hrana ostrá, záleží na krystalické struktuře oceli, na tvaru ostří, na použitém brusném materiálu a
37
konečně na zručnosti osoby, která nástroj brousí. Vyčerpávající popis různých metod broušení rozličných typů řezbářských nástrojů by překročil rámec této diplomové práce.
Mokré a suché broušení
(www.michalmolin.cz)
Kalená ocel se nesmí během broušení moc zahřát. Když dosáhne teploty cca. 670°C, ocel mění svou strukturu a zcela ztrácí tvrdost. Ale již při značně nižších teplotách (150°C), může popouštění oceli a rozptyl uhlíku výrazně snížit výdrž čepele. Když ostří dosáhne této teploty, samotná čepel je často na dotek jen mírně teplá. Možnost přehřátí se zvyšuje s tvrdostí a obsahem uhlíku v oceli. Výjimku tvoří pouze rychlořezná ocel. Proto je doporučováno ruční broušení za mokra nebo použití stroje chlazeného vodou, kde nedochází k výraznému ohřátí oceli.
Tvrdé a měkké kameny
(www.michalmolin.cz)
Čím jsou kameny "měkčí", tím účinněji brousí, jelikož brusné částice jsou v důsledku své volné vazby (měkké pojivo) neustále vystavovány kontaktu s broušeným nástrojem. Z tohoto důvodu dosahují např. japonské King Stones se svou volnou vazbou ostrého břitu mnohem rychleji, než tvrdý arkansaský kámen. To ale na druhou stranu znamená, že se rychleji opotřebovávají, a musí být častěji srovnávány. Tvrdé brusné kameny (např. arkansas) jsou lepší pro řezbářská dláta, protože se tak snadno nedeformují tvarem ostří. Základní pravidlo by mohlo znít: čím je ocel tvrdší, tím by měl být brusný kámen měkčí.
Voda a olej Přidáním vody nebo oleje vymýváme odbroušené částice a zachováváme brusný efekt brusného kamene. Voda, která je doporučována pro japonské kameny, je pro tento účel nejvhodnější. Je také všude dostupná, lehce se jí zbavíme, nezanechává žádné skvrny a neškodí pokožce. Jelikož nástrojová ocel není rezuvzdorná, měli bychom čepel po každém broušení na mokrém kameni pečlivě vysušit.
Japonské brusné kameny, nazývané též Toishi (www.michalmolin.cz) Syntetické japonské brusné kameny pro mokré broušení mají výborný brusný efekt a používá je stále více uživatelů. Vzhledem ke své relativně měkké struktuře jsou brusné částice neustále vystavovány kontaktu s nástrojem a dosahují tudíž vyššího brusného efektu. Tyto brusné částice obsahují oxidy kovů a karbidy o vysoké chemické 38
čistotě, které jsou spolu pojeny v keramické hmotě. Japonské brusné kameny jsou vhodné jak pro japonské, tak pro evropské řezné nástroje a nože. V případě potřeby mohou být srovnány brusným papírem nebo rovnacím kamenem.
2.7 Historie umělecko - řemeslného zpracování dřeva Zájmový útvar, kterým se zaobírá tato práce, je orientován a částečně směřován k pozdějšímu uplatnění absolventů tohoto kroužku v profesi umělecko řemeslného zpracování dřeva. Proto je vhodnou motivací, kterou může učitel při výuce použít, alespoň v kostce umět žákům vyložit vývoj tohoto řemesla v historických souvislostech. Důležité v tomto shrnutí je také fakt, že jsou dochovány záznamy pouze u kultur, které ovládaly písmo a tím mohly zaznamenávat. Naši součastníci potom mohly tyto záznamy číst, objevovat všechny historické artefakty a uvádět je do souvislostí. Nábytek začal člověk zpracovávat před více než 10 000. lety. První představy o nábytku a užitných výrobcích ze dřeva se nám zachovaly v podobě písemností starých Sumerů (cca před 6 000. lety). První skutečně dochovaný nábytek a umělecké předměty ze dřeva pochází z Egypta.
2.7.1 Egypt (3000 př.kr.) Egypťané znali dobře vlastnosti dřeva, využívali je v konstrukci a spojování dřeva. Ovládali technologie lepení, dýhování, řezby, povrchové úpravy a snad i soustružení8. Nedostatky v opracování povrchu, pilkami, dláty a noži odstraňovali broušením a tmelením. Do postupně nanášených vrstev laku vkládali drahé kovy, perleť, slonovinu, želvovinu apod. Častá byla lehátka, na nichž se spalo, jedlo i přijímaly návštěvy. Časté a velmi zdobené výrobky byly především truhly pro mumie, tzv. sarkofágy. U nábytku byly nožky ve tvaru zvířecích tlapek, které byly orientovány jako u zvířete.
8
O tomto tvrzení vědci vedou spory
39
2.7.2 Blízký východ Asýrie, Babylon, Féničané, Persie (2000 př. kr.) Nejvíce se zpracováváním dřeva zabývali v Asýrii. Zde byly velice chladné noci, proto zde byla vyráběna vysoká židle a s ní podnožka, aby sedící nemusel dávat nohy na zem. Soustružení už znali zcela určitě a povrchovou úpravou bylo často nanášení kovového povlaku na dřevo. Ve výše zmíněných kulturách byla rozšířena, podobně jako v Egyptě stylizace nožek do zvířecích tlapek, tentokrát s orientací nohou od sebe, v kombinaci s rostlinnými motivy (borová šiška, hrozen vína). Féničané jako vynikající mořeplavci ovládali navíc pomocí máčení dřeva ve slané vodě ohýbání na výrobu trupů lodí.
2.7.3 Dálný východ Čína, Indie, Japonsko (1000 př.kr.) Všechny tři tyto kultury se rozvíjely nezávisle na sobě. Jejich výrobky se vyznačují konstrukční čistotou. Čína se vyznačuje ornamentalistikou a zdobením, které sloužilo později jako vzor pro ornamentalistiku islámu. Indické výrobky měli ještě zdobnější dekor a silně ovlivnily Evropu v době baroka. Indové sice lehávaly na zemi, ale sedávali na vyvýšených plošinách a vyráběli také různé květinové stolky, šperkovnice apod. V Japonsku se nejvíce používaly dělící stěny, tzv. paravany. Používali rostlinné náměty, které sloužily jako vzor pro Evropu, tentokrát v období Rokoka. Znali techniky soustružení, broušení a řezbování.
2.7.4 Antika Řecko (700 př. kr.- 333 př. kr. podmaněni Římem) Etrusko (600 př. kr. – 300 př. kr. podmanění Římem) Řím (500 př. kr. – 529 rozpad říše římské) Řekové věnují velkou pozornost stavbám a sochám. Mnohdy na úkor nábytku a dalších předmětů ze dřeva. Řekové přebírají znalosti v opracování dřeva od Egypťanů a Asyřanů. Používají hoblíky, soustružení, dýhování, tmelení a lakování. U nábytku zjednodušují tvary, ale zdokonalují konstrukci a využívají antropometrii. Široce
40
uplatňují lehátko pro spánek, přijímání návštěv, jídlo i psaní. Kromě dřeva často využívají bronzu. Stoly jsou kulaté a na třech nohách. Tři nohy měly proto, aby se neviklaly a také proto, že když už seděli u stolu, tak většinou byli tři. Nohy byly orientovány do zvířecích tlapek nebo lidských postav, rozbíhajících se do stran od osy (stolu). Pro ukládání věcí sloužily truhlice, které měly víko ve tvaru střechy domu, s tzv. typanou. Častá je dekorace řezbou, intarzií, vykládání slonovinou, želvovinou či perletí. Etruskové, předchůdci Římanů, jsou postupně s Římany asimilováni. Spíše než v opracování dřeva, vynikali ve zpracovávání kamene a kovů. Typickým a častým výrobkem jsou kovové svícny na třech nohách. Římané byli velice disciplinovaný a bojový nárok, který od roku 500 let př.kr., poráželi jednu kulturu za druhou (Etrusky, Féničany, Kartágo, Řeky a další). Od poražených národů pak přejímali všechny dovednosti. Velkou pozornost věnovali interiéru. Místnosti členili a obkládali je dřevem, textiliemi i mramorem. Na výzdobu využívali malby i reliéf. Lehátko je významné jako u Řeků, truhly pobíjeli plechem jako Etruskové a objevují i proutí a vyplétaný nábytek (proutí z olše a vrby). Stylizace postav a zvířecích tlapek je doposud ta nejdokonalejší. Úroveň zpracování a množství stolových desek hovoří o majetnosti majitele.
2.7.5 Byzantská říše (476 – 1453) Po pádu Říma císař Konstantin zakládá nový stát s hlavním městem Istanbul (Cařihrad). Po rozkvětu říše v 7. až 8. stol. však nastává slábnutí moci a sílení vlivu islámu. Výrobky ze dřeva a nábytek zpočátku nese prvky antiky, později je ovlivňován prvky velké (stavební) architektury jako jsou sloupy a oblouky. Tato výzdoba se zde zároveň mísí s arabskou ornamentalistikou.
2.7.6 Arabská říše – islám (kolem roku 630) Mohamed vytváří nové náboženství – islám. Jedním z přikázání koránu je šířit myšlenky náboženství všemi směry. Proto následovala expanze Arabů na blízký východ
41
do Egypta, severní Afriky a přes Gibraltar do jedné poloviny Portugalska. Nejen v Evropě po Arabech zůstávají nádherné stavby, které vynikají v ornamentech, klenutých obloucích a pod. Arabské náboženství zakazuje zobrazování živých bytostí, proto má výzdoba nábytku a jiných výrobků ze dřeva, pouze rostlinný a geometrický motiv. Zdobení je vyráběno řezbou, intarsií, pokovováním a vyleptáním. Mezi nové druhy nábytku patřila pohovka (otoman), stojany a skříně na korán, stolky na kávu a častá je také dělící stěna (paravan nebo také španělská stěna).
2.7.7 Románské období (1000 – 1200) Od zániku Římské říše musela Evropa neustále odolávat útokům východních kmenů. (Gótové, Hunové, Slované, Avaři). Nezbytností byla záchrana života a území. Z řemeslníků se stali vojáci a z tohoto důvodu byly zapomenuty všechny techniky zpracování a to nejenom u dřeva. Je to éra stabilizování politických poměrů, stavba kamenných hradů, výstavby podhradí, bazilik a rotund. Stavby jsou nízké, ponuré a nedostatečně osvětlené. Nábytek je rozmísťován podél stěn, častá je truhla a potravinová skříň, nejčastěji v podobě strážní budky. Spojování a zároveň zdobení se vytvářelo pouze kovovými pásy. Spávalo i sedělo se na lavicích, které byly vyšší než dnes a nohy se dávaly na trnože, které byly nad zemí. Z důvodu velmi chladné podlahy. Teprve v pozdější době vznikaly stoly a postele. Postele byly opět zvýšené, měly hrubou konstrukci a jednotlivé kusy dřeva drželo u sebe pouze kování (kovové pásky a hřeby). Vysoká čela postele chránila spícího proti průvanu. Jako tepelná izolace a ochrana proti hmyzu se objevovaly u postelí baldachýny.
2.7.8 Gotika (1200-1450) Důležitým stavebním znakem je lomený oblouk a křížová klenba. První katedrála se začíná stavět v roce 1132 (Saind Denis). Nízké stavby nevyhovují nárůstu křesťanství a z toho důvodu se stavby vyvyšují a také se prodlužují okna a do nich se dávají výplně s barevnými skly. Je zde snaha o mystičnost prostoru a jím vyjadřovat velikost boha vůči malosti člověka. Ve výrobcích ze dřeva v gotice mizí ozdobné
42
kovové pásky. Objevuje se povrchová řezba s rostlinnými a figurálními motivy (hrozny, listy dubu, buku či vinné révy). Nábytek se stěhuje doprostřed místnosti. Zejména velký těžký stůl sloužící na veškerou pracovní činnost. Dále pak široká postel s nebesy, na které spí všichni členové domácnosti a přijímají se zde i návštěvy. V roce 1322 byla vynalezena rámová pila na vodní pohon, což vede k dalšímu rozvoji ve zpracování dřeva. Většinou se dřevo spojuje kovovými hřeby nebo kolíky. Znali už vrták, pilku, hoblík, dláto, škrabku, soustruh aj. V pozdní gotice se objevily první zásuvkové komody.
2.7.9 Renesance (1400-1600) Renesance (znovuzrození) vzniká ve 14. stol. v Itálii v souvislosti s rozvojem společnosti a vědy. Tento sloh navazuje na antiku. Současně zde tvoří řada géniů v literatuře, malbě a sochařství. Stavby domů se zklidňují. Domy mají 2 až 4 patra. Jednotlivá patra jsou zakončena římsou s atikou. Poprvé se objevuje samostatná koupelna s vanou a ve stolování vidličky. Mezi nejkrásnější výroby ze dřeva patřily v této době postele, které stávaly uprostřed místnosti, byly opatřeny baldachýnem a opět sloužily pro spánek všech členů rodiny i pro přijímání návštěv. Nábytek byl rozšířen o kabinetní skříň, psací skříňku a roztahovací stůl. Do renesančního nábytku se přenášely stavební prvky (atika, římsa, pilastr). V pozdějším renesančním období se dřevo obohacovalo řezbou, malbou, intarsií, inkrustací9, marketerií10, zlacením a vykládáním. Oblíbenou dřevinou byl ořech, mořený javor a eben. Obliba a výroba truhel dosahuje dokonalosti (až 7 ks truhel na jednu domácnost). Konec období renesance někdy známe pod pojmem manýrismus.
2.7.10
Baroko
(1600-1720) Baroko vzniklo ze slova baruucca (přetočený, překroucený) ve Francii za vlády Ludvíka XIV. Zatímco renesance stojí v klidu, baroko se dává do pohybu. Architektura je mohutná, rozložitá a vypíná se do oblouků a křivek. Baroko ukazuje svoji okázalost 9
ozdobné vykládání povrchu dřeva jiným materiálem (kamenem, želvovinou, slonovinou, perletí apod.) ozdobné vykládání ve dřevě mědí nebo jinými barevnými materiály
10
43
proti nicotnosti člověka. Na lidské smysly působí barvou, tvarem, stínem, hudbou i vůní. Stavby i nábytek šlechty je pompézní a nákladný. Rozlišují se u staveb i výrobků ze dřeva, zda je určen pro šlechtu, měšťany nebo prostý lid. Výrobci nábytku se dělili na ebenisty (vyráběli skříně, stoly apod.) a židličkáře – čalouníky. Oblíbenými zdobnými technikami byly marketérie, plastická řezba (basreliéf), prostorová řezba, zlacení, malba a intarzie. Oblíbenou dřevinou byl eben a ořech. Reliéf byl někdy tak složitý, že nebylo možné ho vyrobit. Tak ho nahrazovali, nebo alespoň jeho části, sádrou. Nábytek měl nadlidská měřítka, byl robustní, komody nahradily truhly. Postel se stává jevištěm a nebesa jsou držena překroucenými točitými sloupy. Mezi nejkrásnější výrobky baroka patří stoly s intarzovanými pláty a luby zdobila marketérie. Ve spodní části stolu jsou řezbované úhlopříčkové trnože. Konce podloketníku byly zakončeny charakteristickou volutou. Výrobky ze dřeva, i když jsou užitné, se stávají samy o sobě uměleckým dílem.
2.7.11
Rokoko
(1720-1750) někde do 1770 Rokoko vzniklo ze slova Rocaille, což znamená zvlněná mušle a odehrává se za vlády Ludvíka XV. Ústřední byly přírodní motivy. Nábytek má lidská měřítka, působí lehce až neklidně, je to tzv. tančící nábytek. Je takto pojmenován díky esovitému prohnutí nožek. Oblíbená jsou barvená dřeva v odstínech růžového, citrónového a bílého emailu s pozlacenými ozdobami. Poprvé se objevují nábytková kolečka ze slonoviny (∅ 1,5 cm). Ke konci baroka vzniká žaluziový uzávěr. Anglie se v této době vydává vlastní cestou, je to tzv. gregoriánské období. Vzniká zde řada hodnotných uměleckých výrobků ze dřeva od konkrétních tvůrců např. T. Chippendal a R. Adam.
2.7.12
Klasicismus
(1750-1800) Je to období Ludvíka XVI. ve Francii, v německy mluvících zemích je tento sloh označován jako Zopfstile. Po vyčerpání tvůrčích možností baroka a rokoka se svět opět vrací k antice. Vládne zde klid, souměrnost, vzdušnost a světlost. Je položen základ moderního umění, objevují se lázně, divadla a silnice. Nábytek a výrobky ze dřeva si zachovávají svou lehkost. Znakem jsou nožky, které se směrem dolů zužují. Jsou
44
čtvercového nebo oválného průřezu. Nohy nebo i sloupy, coby dekor výrobků ze dřeva, jsou opatřeny žlábkováním (kamelováním). Ze dřevin je v oblibě mahagon v kontrastu s bronzovými ozdobami. Je zrušena dřívější povinnost označovat své výrobky cechovním razítkem, což vede ke snížení kvality. V oblibě jsou toaletní, hrací a květinové stolky.
2.7.13
Empír
(1800-1820 Evropa, 1800-1850 Francie, 1800- 1900 Rusko) Je to císařský sloh, který oslavuje Napoleona. Volně navazuje na antiku a přináší do něj prvky Egypta a antiky. V této době vznikají silnice, pošty, železnice, objevují se první rozcestníky a dopravní značky. Nábytek má disproporční rozměry, podpěry mají podobu labutí, sfing, okřídlených lvů apod. Stabilitu výrobků vytváří dozadu prohnuté nohy. Postele se stávají opět okázalé díky baldachýnům a tím, že je celá umístěna na podiu. Čela lůžek jsou propojena obloukovou bočnicí. Stoly jsou kulaté nebo osmihranné a se stylizací okřídlených lvů, postav ap. V oblibě jsou také stolky se sklopným zrcadlem, tzv. psychou.
2.7.14
Biedermeier
(1820-1850) Napoleonskými válkami zničená Evropa neměla ani chuť, ani prostředky napodobovat drahé francouzské vzory. Zejména v německy mluvících zemích je zaznamenán odklon od staré antiky k měšťanskému stylu nerušeného poklidu. Jedná se ryze o interiérový sloh. Typické jsou pavlačové městské domy se vznikajícími rozvody vody a splachovacími WC, plynovým a elektrickým osvětlením. Nábytek má měkkou plynulou linii a tvoří základ výrobků ze dřeva pro 20. století. V průmyslu se objevují frézky, vrtačky, pásové pily a stroje na ohýbání dřeva apod. V oblibě je žilkované dřevo, kořenice v kombinaci s vysokým leskem povrchové úpravy. V módě je houpací křeslo, nejčastěji kruhový stůl na jedné noze a trojúhelníkové podstavě, sloupové hodiny a ptačí klece.
45
2.7.15
Romantismus
(1850-1890) Šlechta vzpomíná na svou pozici a dřívější slávu. Překotný rozvoj průmyslu vede k návratu předchozích jistot. Ve stavebnictví je v oblibě zejména neogotika, neorenesance. Ve tvorbě interiéru, zejména neorokoko, ale i renesance, baroko a klasicismus. Průmyslová výroba se snaží o co nejlevnější výrobu nejokázalejších předmětů. Rozmanitost pseudoslohů je tak velká, že je velmi obtížné se v ní orientovat. V módě je zařizovat každý pokoj v jiném stylu. V oblibě je opět mahagon
a
eben,
všude
je
přemíra
dekorací.
Řemeslná
výroba
pozbývá
konkurenceschopnosti a pozvolna zaniká.
2.7.16
Secese
(1890-1910) Secese znamená odtržení, v Německu a Rakousku označována jako Jugendstil (Hofman, Wágner), ve Francii Art nouvea, v Anglii Libreti. Jedná se poslední sloh. Základním požadavkem je využití nových technologií a materiálů (sklo, ocel, beton). Tento sloh souvisí s vytvářením nového životního stylu a otvírá cestu k moderní architektuře. Dominuje výzdoba květů, listů, stvolů a folkloristických motivů. Secesi někdy dělíme na dva styly, francouzský – rozmarné vedení linií, někdy příliš složitý (nadpřirozené výjevy) a anglický a německý – je definován přímou linií a logickou stavbou. V oblibě jsou hladké plochy. Častý je nový plošný materiál - laťovka, zdobená dýhovou sesazenkou, intarsií, kováním. Secesi násilně ukončila 1. světová válka.
2.7.17
Styly počátku 20. století
Kubismus (Janák, Hoffmann, Chachol, Gočár), konstruktivismus (L.Corbusier, bauhaus, De Still, funkcionalismus (Alvar Aalto), formalismus, dekorativismus, purismus, expresionismus atd. Kubismus vzniká ve Francii r. 1914 (hlavním představitelem je P. Picasso). Tvary jsou rozděleny na jednotlivé plošky připomínající vybroušený drahokam. Forma výrobku je preferována před účelností. Kubus rovná se kvádrová nebo hranolová
46
sestava. I když Kubus popírá pravý úhel, vyzdvihává pyramidální tvary.V letech 19091925 je rozvíjen český kubismus. Konstruktivismus vzniká po 1. světové válce, je preferován několika významnými architekty a školami (Corbusier). Zastávají myšlenku, že výrobek je pěkný jen tehdy, pokud je správně a logicky konstruovaný. Konstrukční spoje je nutno neskrývat, ale naopak přiznávat a navíc zviditelňovat. Funkcionalismus je nejrozšířenější styl v tvorbě nábytku a ostatních výrobků pro interiéry ve 20. století. Využívá jen to, co je účelné, považuje funkci účelnosti za jedinou a správnou. Určuje také kvalitu výrobků a souvisí s rozvojem techniky. Vzniká řada výrobků s využitím nových materiálů, např. lamely nebo laminové imitace dřeva. Nejvýznamnějším představitelem je finský návrhář A. Alto. Formalismus hlásá, že forma je to jediné co určuje krásu a tím i kvalitu výrobku. Tvaru se má obětovat například i funkčnost či správná konstrukce. Dekorativismus zastává stanovisko, že výrobek je krásný jen tehdy, je-li složitě zdobený. Purismus je opak dekorativismu, snaží se o maximální jednoduchost a čistotu tvaru. Expresionismus je snaha o modernizaci nábytku a jiných výrobků hojnými výtvarnými prostředky a znaky. Výrobek je obohacován různým dekorem, který nesouvisí s funkcí ani dobou vzniku. Všechny tyto tendence měly krátkou životnost, s výjimkou funkcionalismu. Byly záležitostí spíše módy než vytvářením moderních architektonických či uměleckých hodnot.
2.8 Nářadí a stroje pro dospělé řezbáře: Vedoucí kroužku by měl být schopen popsat také procesy a postupy, jakým byly vytvořeny obrovské sochy ze dřeva, které mohou žáci vidět v parcích nebo při volné
47
tvorbě sochařů v exteriéru. Seznámit účastníky s technikou, kterou moderní řezbář většinou ovládá. Obr. 17: Zleva: teslice rovná, teslice vydutá, sekera, jiný pohled na vydutou teslici. Teslice se dříve používaly ke zhotovování tradičních dřevěných nádob jako jsou necky, vahany, koryta, mísy kulaté i oválné a to vše z jednoho kusu dřeva, většinou topolového
Základním prostředkem pro hrubou dřevořezbu z většího kusu kmene (samozřejmě vyjma techniky pro transport jakým jsou traktory, či nákladní auta se zdvižným ramenem), je řetězová pila. Ta může být na elektřinu, ale zpravidla se kvůli většímu výkonu a mobilnosti, používá pila benzínová. Po hrubém zpracování přichází fáze ručního obrábění řezbářskými dláty, ovšem mnohem větších rozměrů, než které používáme v kroužku. Dnes už samozřejmě existuje, ale ne úplně často se u neprofesionálních řezbářů používá, pneumatické dláto. Toto zařízení je podobné sbíječce nebo vrtacímu kladivu, jen místo do sklíčidla upnutého zednického dláta je dláto řezbářské. Také se používají, i když méně, teslice, což jsou netradiční sekery s vydutým nebo rovným o 90° otočeným, dokonale nabroušeným ostřím (obr. 17). Dalšími postupy po dokončení detailu drobnějšími řezbářskými dláty přichází mnohdy ke slovu broušení, většinou kotoučovou bruskou nebo oscilačně vibrační bruskou (obr. 18), či na vrtačce připevněným brousícím kotoučem. Toto broušení se provádí brusnými papíry s různými hrubostmi zrna. Postupuje se od nejhrubších k nejjemnějším.11
Drobnější řezby se
brousí malou, tzv. přímou bruskou, kde se do sklíčidla umísťuje malý brusný kotouč nebo váleček. Často bývá tato bruska Obr. 18: Oscilační bruska z trojúhelníkovou hlavou
opatřena také bovdenovým nástavcem, takže vznikne stroj podobný zubařské
11
Brusné papíry se označují číslem, které znamená počet brusných zrn přilepených k podkladu na 1 cm2, takže nejhrubší je 40 a dále řada pokračuje 80, 100, 120, 150, 180 až po ty nejjemnější pro broušení laků (např.320)
48
vrtačce. Často se také používá obyčejná vrtačka s brousícím kotoučem upnutým do sklíčidla vrtačky. Tento kotouč je opatřený suchým zipem, na který se přidělávají kruhové brusné papíry s různou hrubostí nebo leštící či drátěné (vymílací) kartáče. Kotouč pro broušení má pryžový podklad, což umožňuje částečně se tvarově přizpůsobit broušené ploše. Obr. 19: Pneumatické kladivo, ruční elektrické nářadí podobný pneumatickému dlátu
Jsou samozřejmě i profesionálnější dřevo-sochaři, kteří na větší řezby použijí po motorové pile pneumatické dláto (obr. 19) a nakonec vibrační, kotoučovou nebo oscilačně-vibrační brusku a na menší tvary přímou brusku. Také jsou mistři, kteří pracují raději ručně a práci dlátem ovládají tak znamenitě, že povrch už nebrousí a používají místo laku tradiční přírodní včelí vosk, smíchaný s terpentýnovým olejem za tepla nanášeným. Takováto dřevořezba z ořechového dřeva pokrytá 15. vrstvami této receptury přetrvá údajně i stovky let.
2.9
Řezbářství a průmyslová výroba Technologie výroby menších soch ze
dřeva
a
loutek
zprůmyslněla.
v současnosti
Tato
práce
se
značně stala
malosériovou výrobou. Protože jsem byl na krátké praxi ve výrobně loutek, můžu tento proces výroby ve stručnosti popsat. Tělíčka loutek se vyráběla v jiném provozu a k nám na úsek montáže a dokončování přicházela dost hrubě opracovaná, ale co je skryto pod šaty, na to se zde tolik nehledělo. Já jsem
49
Obr. 20: Čtyřvřetenová kopírovací frézka
pracoval v provozu, kde se dělala poněkud jemnější práce na nohou, rukou a hlavách loutek. Zkrátka věcí, které byly na konečné loutce vidět. Loutky se zde vyráběly ve velikostech od cca 25 cm po největší asi 90 cm. Do dílny se ke konečným úpravám někdy dostaly i sochy madon, určených do kostelů nebo soukromých sbírek ve velikostech 40-100cm. Postup výroby je jak u loutek, tak u soch podobný: 1. Dřevo potřebné na výrobu (např.: lípa) se v umělé sušárně (komorové, tunelové nebo mikrovlnné) vysuší. Není ani potřeba, aby socha byla z jednoho kusu dřeva, stačí klidně rozměrově menší hranoly a prkna. Ty se po vysušení vyhoblují a slepí na požadovaný objem. 2. Na čtyřvřetenové kopírovací frézce se podle jednoho originálního modelu vyfrézují 3 kopie najednou. Je možné frézovat i sochy v různém měřítku vůči originálu. (tyto stroje se používají také například k průmyslové výrobě pažeb). Tento stroj je podobný soustruhu s kopírovacím zařízením, jenomže zvládá tři kopie místo jedné a je určen pro výrobky s nekruhovým průřezem (obr. 20). 3. Socha teď už má požadovaný tvar, ale je ještě potřeba jí vybrousit a nalakovat, popř. nabarvit. Broušení se nedá provádět bruskami brousícími rovné plochy, jako jsou pásové a kotoučové, ale používají se na to speciální tzv. přímé
brusky,
podobné
spíše
zubním
vrtačkám, než bruskám. 4. Lakovaní se provádí většinou stříkáním stříkací pistolí, jako třeba u nábytku. Když se provádí barvení dokončuje základ
se
stříká
se ručně, ale
většinou
moderními
chemickými a impregnačními prostředky. 5. Dílo je hotovo a od originální ruční práce je prakticky nerozeznatelné. Sám jsem se zúčastnil dvou sochařských sympózií v Botanické zahradě Arboretum Křtiny. Proto můžu stručně popsat i postup výroby velkých soch, které by se do kopírovací frézky nevešly. Díla
50
Obr. 21: Motorová řetězová pila je hojně využívaná řezbáři pro hrubé práce na velkých dřevořezbách.
takovýchto nadšenců jsou sice originály a
na dnešní dobu skoro ruční prací, ale
technika nám při nich velice pomáhá. Při takovéto práci s kládou dřeva o průměru asi 80 cm a délce přes 2,5 m musí při vztyčování budoucí sochy pomáhat traktor. S hrubým vytvořením tvaru pomůže řetězová pila. Na jemnější vymezení tvaru už jen ruka, palička a dláto. Na impregnaci proti vlhkosti, houbám a hmyzu pomáhá penetrační látka a vodě odolný lodní lak, vše na chemické bázi.
2.10 Zavedení zájmového útvaru Dříve jsem již vedl kroužek informatiky na této základní škole, proto jsem věděl, že musím kontraktovat zástupkyni ředitele pro první stupeň, pod jejíž kompetenci všechny kroužky zájmové činnosti spadají. Paní zástupkyně mi ale oznámila, že v této věci nastala změna a kroužky musí být vedeny pod hlavičkou centra volného čau. Protože se daný kroužek bude odehrávat na základní škole, nikoliv v budově centra volného času, bylo nutné o celé záležitosti uvědomit, ale i získat souhlas, ředitele základní školy. Po souhlasu ředitele bylo nutné domluvit si schůzku s vedoucí oddělení příslušného odvětví zájmových útvarů, kde jsem se dozvěděl, že minimální počet není zcela konkrétně stanoven, ale v běžných zájmových útvarech by měl činit minimálně 12 účastníků. Jsou ovšem výjimky, např. výuka flétny apod., kde je nutnost individuálnějšího přístupu a je akceptovatelných i 5 žáků. Stejně tak tomu je i v případě, že je zaváděn zcela nový kroužek a to je právě případ kroužku dřevořezby. Centrum volného času neslibuje přílišnou finanční podporu. Potřebný materiál pro kroužek by musel být zahrnut do platby účastníků kroužku. Běžná částka za kroužek činí 450,- Kč za osobu. Každé nutné vybavení pro kroužek by tuto částku navýšilo. Přičemž přirozeně platí, že čím méně účastníků, tím by částka pro jednotlivce byla vyšší. Tímto způsobem jsem ale nechtěl budoucí zájemce a jejich rodiče, či zákonné zástupce, demotivovat. Jak ještě zmíním, materiál jsem opatřil z vlastních zdrojů a na finanční prostředky, především na nákup základního nástrojového vybavení (řezbářská dláta), jsem požádal ředitele základní školy a zbytek opět z vlastního vybavení. Po domluvě s centrem volného času jsem zhotovil nabídkový leták kroužku (příloha 2) a po zjištění předběžného zájmu ve třídách, jsem rozdal letáky konkrétním 51
žákům a do každé třídy. V této fázi jsem si ověřil fakt, že po ústním vylíčení náplně kroužku, se přihlásilo 7 dětí a po rozdání letáků se počet zájemců více než zdvojnásobil. Nejčastějšími otázkami kladenými žáky v první fázi bylo: 1.
co konkrétně budeme v kroužku dělat (tedy žádali informace o konkrétním obsahu hodin)
2.
kde bude zájmový útvar probíhat
3.
kdo kroužek zájmové činnosti povede
Těchto informací jsem potom v druhé fázi využil při tvorbě letáku. Z předchozích zkušeností s vedením zájmového útvaru informatiky vím, že i přes velký počet uchazečů a nutnosti otevření dvou těchto paralelních kurzů, později klesl počet uchazečů o třetinu až polovinu, což vedlo ke sloučení. V současné době plánuji jeden kroužek s maximálním počtem osmi účastníků, s cílem naučit je základní znalosti a dovednosti v tomto oboru práce se dřevem. Především pozorováním, případně rozhovorem s účastníky, zjistit reálnou funkčnost kroužku a zájem o něj a další kritéria stanovená v úvodní části této práce. Počty přihlášených žáků byly v čase tak různé a nepřehledné, že bylo nutné umístit je do tabulky: Tabulka 1: Přihlašování a odhlašování žáků v průběhu zavádění kroužku
čas
počet
počet
současný počet
přihlášených odhlášených 14 dní před zahájením kroužku
7
0
7
týden před zahájením kroužku
9
1
15
1. týden kroužku
1
4
12
2. týden kroužku
3
3
12
3. týden kroužku
2
6
8
Důvody přeskupování a odhlašování z kroužku jsem rovněž zjišťoval rozhovorem se žáky.
Zjistil jsem, že 5 žáků ze sportovní třídy se chce odhlásit
z důvodu stanovení konání zájmového kroužku na čtvrtek, neboť mají v tento den v odpoledních hodinách trénink. Přesunul jsem proto kroužek na středu ve 13.50 hod, 52
hned po jejich vyučování také proto, že v tuto dobu mohla většina účastníků z ostatních tříd. Aniž by věděly o časových posunech, dodatečně se přihlásily postupně do kroužku ještě tři dívky i když dosud žádné v seznamu nebyly. Dopředu mi bylo jasné, že pokud stanovím dětmi požadovaný čas hned po vyučování, nastane problém, že některé třídy naopak v tomto termínu nebudou moci kroužek navštěvovat. Je tu ale další riziko, že žáci, kterým končí vyučování velmi brzy, nebudou ochotni čekat třeba až dvě vyučovací hodiny než skončí vyučování všem zájemcům o kroužek. Z předchozí zkušenosti vedení kroužku totiž vím, že pokud je to možné, musí kroužek následovat bezprostředně po vyučování. Žáky čekání otráví a zbaví motivace. Řešení této problematiky jsem dokončoval jeden týden před zahájením kroužku. Bylo to v době, kdy se do kroužku hlásilo celkem 15 uchazečů. Stanovil jsem tedy začátek kroužku na 13.50 hod., což vyhovovalo 80% uchazečů, tedy 12. žákům. Třem jsem se musel omluvit, že kroužek nemohou navštěvovat z důvodu pro ně nevyhovujícího času. Důvodem dalšího odhlašování žáků byla dlouhodobá nemoc jedné účastnice a zlomená noha dalšího účastníka. Kolize s jinými zájmovými kroužky byla příčinou zrušení účasti u dalších dvou žáků. Ze sportovní třídy žáci nakonec přestali docházet úplně. Zúčastnili se prvních dvou hodin, potom byli na lyžařském výcviku a další středu měli mimořádný zápas. Bohužel také s oteplováním na jaře žáci nechtějí v uzavřené místnosti školní dílny trávit svůj volný čas. Myslím si, že toto je jeden z důvodů, proč nakonec všichni žáci ze sportovní třídy svou účast po mojí urgenci zrušili. Dva žáci skončili z finančních důvodů, neboť jeden kroužek již rodiče platí a druhý už platit odmítli. V prvním týdnu kroužek navštěvují 4 dívky a 8 chlapců, tedy vyjádřeno procenty je to asi 30% dívek a 70% chlapců, což je překvapivé zjištění vůči mému prvotnímu odhadu. Tento zájem ze strany dívek se dá vysvětlovat jejich bližším vztahem k výtvarnému umění a dalším důvodem může být zájem jenom některé dívky a ostatní tam chodí z kamarádství. Od druhého týdne kroužku už byl stav 5 dívek a 3 chlapci, což je asi 63 % dívek a 37% chlapců.
53
2.10.1
Bezpečnost práce:
•
Pracujte ve vhodně osvětlené místnosti.
•
Ostrá dláta zkoušejte na odřezku dřeva, nikdy ne bříškem prstu.
•
Obě ruce potřebujete k práci tak, že výrobek musí být pevně upnut k pracovnímu stolu.
•
Podlahu a své pracoviště udržujte v čistotě (z důvodu možnosti uklouznutí nebo zakopnutí)
•
Pozor na odlétající třísky.
•
Nářadí držte v rukou pevně, aby vám dláto nebo palička nevyletěla a sebe nebo někoho jste nezranili.
•
Nástroje nezvedejte vůbec do výšky očí.
•
Nefoukejte prach ani piliny, vzniká tím riziko vniku prachu a pilin do očí. Některé druhy dřevin mají agresivní třísky a prach, protože obsahují toxické látky, čímž se chrání proti cizopasným živočichům a houbám (akát, tis, některé druhy exotických dřevin).
•
Veškerá poranění hlaste neprodleně vedoucímu kroužku.
•
Nikdy neřežte noži nebo dláty směrem proti svému tělu nebo proti ruce.
•
Nepracujte s dláty ani jinými ostrými nástroji jste-li unaveni nebo se necítíte dobře.
•
Nástroje, se kterými zrovna nepracujete ukliďte.
•
Nepracujte s nástroji jiným způsobem, než vám bylo předvedeno.
2.10.2
Struktura zájmového kroužku
Zahájení Nejprve je potřeba se s účastníky přivítat a zjistíme kdo je přítomen. Jedná se o jakési formální zahájení, abychom upoutali pozornost a určitým způsobem uklidnili a vedli účastníky k soustředění se. Prezence by se měla důsledně provádět na začátku schůzky, abychom zabránili nenutným pozdním příchodům (i když se jedná o volno časovou aktivitu). Vytvoření vstupní atmosféry
54
Předchozí, např. školní zatížení žáků, může vést k ovlivnění jejich nálady (rozmrzelosti nebo naopak bujarého veselí) a únavy. Těmto okolnostem musí vedoucí činnosti přizpůsobit úvodní atmosféru. Buďto tedy přítomné zklidní nebo naopak povzbudí k práci. Motivace činnosti Je nutné dětem vysvětlit, co budou dělat, jakým způsobem a jakých výsledků by měly dosáhnout a proč. Zejména v zájmovém kroužku by měla být motivující samotná náplň, tedy obsah, ale i osobní zaujetí vedoucího, pomůcky a materiál, který použijeme. Vlastní činnost Po vedoucím je požadováno, aby jasně vytýčil cíl činnosti, promyslel metodický postup, organizaci a připravil pomůcky. Dopředu by měla být také promyšlena a zajištěna bezpečnost. Závěr schůzky Před ukončením činnosti v kroužku by mělo přijít zhodnocení a to jak průběhu, tak i dosažených výsledků. Hodnocení vyzdviháváme především klady, abychom zbytečně účastníky nedemotivovali. Následuje úklid po činnosti, uložení nástrojů a pomůcek (i rozpracovaných výrobků). Na závěr si můžeme ještě sdělit náplň příštího setkání, případně zadal úkoly či donesení pomůcek na příště. Při práci s dětmi by si měl každý vychovatel a vedoucí zájmového útvaru uvědomit, že výchovné možnosti jsou v obsahu zájmové oblasti (oboru) dány jen potencionálně, teprve uvědomělé vyhledávání a cílené uskutečňování výchovných záměrů v podmínkách zájmové činnosti, se aktuálně projeví. Proto se u těchto pracovníků v zájmových útvarech předpokládá znalost příslušného oboru metodiky práce, ale i zájem o práci s dětmi, znalost věkových zvláštností a vyzrálá osobnost pedagoga. (Němec, 2003, s. 26). V oblasti výchovy a volného času má v ČR velkou úlohu veřejná správa. Resort školství garantuje nejenom školskou výchovu, ale i výchovu mimo vyučování a činnost ve volném čase. Za tímto účelem spravuje mnohá zařízení. O těchto zařízeních hovoří
55
zákon č. 390 české národní rady a školských zařízení z roku 1991. Tato zařízení jsou známá pod názvem centra volného času či domy dětí a mládeže. Starají se o vytváření dostatků příležitostí k rozvoji talentů zájmových aktivit u dětí všech sociálních vrstev.
2.10.3
Zásady pedagogického vedení
Jedná se o způsob odpočinku, rekreace a zábavy, pozitivně ovlivňuje psychohygienu jedince. Hodnotné a trvalé zájmy kladně působí na studijní i pracovní výkony i vztahy v rodině. Pedagog pracující s dětmi a mládeží mimo školní čas, by měl dodržovat zásady jako vytvoření bezpečného prostředí a vytváření příjemné a tvořivé atmosféry. Jako u všeho je důležitá motivace, kterou lze chápat jako přidané hodnoty, které dítě obohatí, přemýšlí nad problémem a řeší jej. Je to prostor pro podněty k úvahám, dialogu v němž se utváří řetězec myšlenek. Motivace také slouží k podporování zájmu o činnost a o uspokojování individuálních potřeb dětí. Pedagog by měl zjišťovat k čemu mají děti předpoklady a proto je také dobré, aby věděl co znají a v jaké prostředí se pohybují. Je proto žádoucí, aby znal jednotlivé členy kroužku ještě před jeho samotným založením. Vedoucí zájmového kroužku by měl zpracovat plán činnosti zájmového útvaru, který obsahuje cíl, obsah, úkoly a materiální a organizační zajištění. Měl by také tento plán předložit účastníkům kroužku ke schválení, příp. k doplnění. Dětem by měla být poskytnuta možnost alespoň v rámci školy a nebo na veřejnosti presentovat své výsledky práce. Z hlediska hodnocení bychom potom měli dát prostor jedinci vyjádřit se k výsledkům své činnosti, tedy vést ho k sebehodnocení a teprve potom hodnotíme práci sami. Vždy ovšem objektivně a spravedlivě. V případě, že výsledky u konkrétní osoby nedopadly úspěšně, nesrovnáváme jeho práci s ostatními. Zvláště pak v konkrétním případě dřevořezby, obzvláště není žádoucí vyvolávat mezi účastníky soutěživost. Ta by mohla vést především ke snaze pracovat rychle, ukvapeně a bez rozmyslu, což je neslučitelné s bezpečností a samotnou podstatou řezbářství, založenou především na rozvaze a trpělivosti.
56
Zásadou pedagogického vedení žáků je nabízet myšlenkové cesty, které jsou jim vlastní a podporují jejich svobodné rozhodování. Nutné je respektovat myšlení a cítění jednotlivce. Je třeba si uvědomit, že se jedná o volno časovou aktivitu, kterou si děti volí samostatně a dobrovolně. Účelem není dosažení výborných estetických výrobků a uměleckých děl, ale zajímavé, kreativní a tvořivé využití volného času dětí. To povede k pozitivnímu individuálnímu rozvoji jedince a zabrání nežádoucímu nebo snad patologickému trávení volného času. K tomu, aby se děti rády do kroužku vracely, přispívá i sociální prostředí, atmosféra a vztahy mezi dětmi a pedagogem.
2.10.4
Cílová skupina
Zde se budu zabývat cílovou skupinou, které se ve své diplomové práci věnuji a tou jsou žáci základní školy. V této kapitole bych chtěl zmínit základní a důležitá teoretická fakta a informace, které jsou nezbytné a potřebné v realizaci praktické. Cílovou skupinu si definujeme a zařadíme. Seznámíme se s psychologickými hledisky vývoje, s problémy a riziky této věkové kategorie. Definice a vymezení školního věku Použiji zde definici Prof. Matějčka, který tento věk rozděluje do tří kratších časových úseků: Mladší školní věk - 6 až 8 let, zahrnuje přibližně první dva roky školní docházky. Střední školní věk - 9 až 12 let, žáci 1. a 2. stupně základní školy Starší školní věk - 12 až 15 let, kryje se s obdobím puberty Jedná se o děti, jejichž hlavní náplní a značnou částí života je škola. V souvislosti z kroužkem dřevořezby je z těchto tří kategorií aktuální Starší školní věk. Obsah zájmové činnosti a druh aktivit ve volném čase se u dětí a mládeže odvíjí od věku, vyspělosti jedince a návaznosti na předchozí průpravu. Zájmy mladších žáků nejsou většinou diferencované a proto je vhodné jim předkládat k výběru řadu rozmanitých činností. Děti teprve hledají a zkouší možnosti, objevují své schopnosti a dovednosti pro určitou aktivitu. Charakteristickým projevem tohoto věku je touha po
57
nových zážitcích a nadšení pro činnosti, které jsou podmíněné dobrou a vhodnou motivací. S přibývajícím věkem se zájmy dětí prohlubují a vyhraňují.
2.10.5
Charakteristika základní školy, kde je akční výzkum
prováděn Akční plán byl prováděn na Základní škole Milenova 14, Brno se souhlasem vedení školy. Experiment je prováděn na této škole z toho důvodu, že zde působím již 3. rokem jako učitel praktických činností a informatiky. Myslím si, že je dobré zavádět nové metody, prvky či právě dotčený kroužek zájmové činnosti na škole, kde vedoucí
podobného
zájmového
útvaru zná jak prostředí, kolegy, vedení
a
především
to
nejdůležitější – žáky. Rovněž žáci mohou vstupovat
do kroužku
s tím, že svého pedagoga znají a už
Obr. 22: Pohled na jeden pavilon sídlištní školy ZŠ Milénova
tím může být přispěno k vytvoření bezpečného zázemí. Škola se nachází v městské části Lesná, v lokalitě Brno – sever. I když je to škola sídlištní, ne příliš vzhledného pavilónového typu, nachází se v příjemně zeleni obklopené oblasti, daleko od rušných komunikací. Navštěvují ji žáci v největší míře s nejbližšího okolí, tedy sídlišť panelových domů. Škola přímo sousedí s centrem volného času a přímo u ní se nachází lanové centrum. Je orientována sportovně, konkrétně na volejbal, má rozšířenou působnost v oblasti speciální pedagogiky, zejména pro integrace. Pokud by přejímala některé prvky z alternativního školství, přikláněla by se k daltonskému plánu. Škola je mimo jiné vybavena vlastní kuchyní a jídelnou, družinou, starou a novou počítačovou učebnou, kuchyňskou učebnou, tělocvičnou a vlastním bazénem.
58
Na této škole jsou zpravidla dvě až tři třídy v každém ročníku I. i II. stupně. Přičemž třídy A a B jsou běžné a třída C, popř. B (pokud jsou v ročníku pouze 2 třídy), je sportovně zaměřena, tedy žáci této třídy museli v 5. ročníku absolvovat sportovně talentové zkoušky. S tímto ohledem jim potom bývá rozšiřována výuka spojená s tělesnými aktivitami na úkor
zpravidla
výchovných
předmětů, tedy i výuky praktických činností. Také u těchto sportovních tříd bývají sportovními aktivitami nahrazovány
povinně
volitelné
předměty jako druhý jazyk nebo rozšiřující informatika. Hodinová
Obr. 23: Školní dílna, kde bude kroužek dřevořezby probíhat
dotace pro praktické činnosti byla před zavedením Rámcového vzdělávacího programu v podobě Školského vzdělávacího programu (dále jen SVP), značně omezena, konkrétně činila jednu hodinu týdně. Tato hodina se ještě členila v 6. ročníku na: Pěstitelské práce, Dílny a Práce s počítači. V 7. ročníku bylo: Vaření, Dílny a Práce s počítačem. V 8. ročníku: dělení na Elektrotechnika kolem nás, Provoz a údržba domácnosti a Práce s počítačem. V 9. ročníku byla: Příprava na budoucí povolání, Dílny a Práce s počítačem. Přitom každý žák navštěvoval dílny pouze jedno čtvrtletí. Tzn., že obor podle SVP nazvaný Práce s technickými materiály, navštěvoval každý žák pouze ¼ vyučovací hodiny týdně, v poměru k celému školnímu roku. Nyní podle nově vypracovaného SVP, zavedeného pro letošní školní rok (2007/2008), zaváděný pro 1. a 6. ročníky, je informatika (dříve práce s počítačem), zavedena jako samostatný předmět. Přestože vzdělávací obsah Práce s technickými materiály (vzdělávacího oboru Člověk a svět práce) nebyl rozšířen, čas strávený v dílnách byl zvýšen na půl hodiny týdně vzhledem k celému školnímu roku, právě vlivem vyřazení informatiky z tohoto předmětu.
59
Z výše uvedených důvodů můžeme stanovit domněnku, že poměrně malé hodinové dotace věnované vzdělávacího obsahu s technickou tématikou, může být po předmětech technického směru zvýšený zájem. Také pro žáky ze sportovních tříd už sice neplynou podle SVP úlevy z výchovných předmětů, ale do této doby ji tito žáci částečně měli. Proto můžeme předpokládat zvýšený zájem o tuto činnost zejména u nich.
2.10.6
Vybavení učebny pro kroužek
Kroužek bude probíhat v odborné učebně nazvané školní dílna. Ta zde byla znovu zavedena před několika lety tím, že se vyklidila místnost, ve které byl dříve sklad a nanosily se sem takřka archaické pracovní stoly. Malé truhlářské hoblice se musely vyřadit, neboť jich funkčních bylo pouze 5. Pro práci se dřevem by se ale jistě hodily lépe. Bohužel však musely být z hlediska úspor prostoru nahrazeny pracovními stoly se svěráky. Bylo možné si nechat v dílně pouze jeden typ pracovního stolu a můj předchůdce zvolil tuto variantu. Škola je asi rok po celkové rekonstrukci bazénu, necelý rok po dokončení druhé počítačové učebny a také čerstvě po rekonstrukci školní výukové kuchyně. Zároveň se opravuje střecha včetně světlíků, kterými do budovy zatéká a proto v současné době nejsou finanční prostředky pro renovaci dílny a dílenského vybavení. V dílně se nachází základní ruční nástroje pro práci s kovem, se dřevem a plastem. Především ruční pily na kov i dřevo, sady pilníků a kleští. Hoblíky, dláta a rašple (struháky) jsou zde ale v omezené míře. Právě sortiment těchto nástrojů by bylo nutné i pro kroužek rozšířit. Se strojním vybavením je to této základní škole ještě komplikovanější. Ručně ovládané stroje, jako jsou ohýbačka na kov a nůžky na plech, jsou pro kroužek nevyužitelné, stojanová vrtačka, kotoučové brusky a pásová pila se zde sice nacházejí, ale z důvodu zastaralé elektroinstalace nemám povolení je používat a v současné době se čeká na výměnu. Příprava materiálu musí tedy být bohužel v plné režii vedoucího kroužku.
60
2.10.7
Obstarávání vybavení a materiálu pro řezbářský kroužek
Ředitel školy však přislíbil alespoň malou finanční výpomoc na pořízení základních pomůcek. Pro kroužek využiji zčásti koupený a zčásti vlastní materiál. Shánění materiálu a zvláště pro dřevořezbu je velice obtížné a nákladné. Pokud se nejedná o plošnou reliéfní řezbu, nemůžeme použít deskové řezivo a hranoly běžně k dostání v obchodech pro domácí dílnu nejsou dostatečně velkých průřezů. Navíc se většinou jedná o smrkové dřevo a to není příliš vhodné. Zajistit tímto způsobem dostatečně rozměrný materiál a ještě k tomu z lípy, olše nebo ořechu, je prakticky nemožné. Je možné se poptat přímo na pile, ale většinou podobný sortiment nezpracovávají příliš často a
Obr. 24: Tvar běžné truhlářské palice (osy hlavy a násady jsou na sebe kolmé).
navíc je dřevo nevysušené. Další možnost je obrátit se na údržbu městské zeleně, neboť lípa je u nás zákonem chráněná, je prakticky nemožné ji ve větší míře těžit. Ale právě z polomů nebo prořezů prováděných zmiňovanou společností je možné toto dřevo získat, bohužel však v surovém stavu. Proto musím dřevo již několik let sušené vzít z vlastních zdrojů. Je mnoho výrobců řezbářských dlát na našem trhu, ale jak je již zmíněno v kapitole 2.4. Nástroje, kvalitní dláto je kované, nikoliv pouze vybroušené z nástrojové oceli. Právě v tom se různí výrobci liší. Laik může rozeznat ocel broušenou od kované zkouškou zvonivosti12, přičemž kovaná ocel je zvonivá. Také někdy není chromově lesklé, ale má charakteristickou tmavší patinu. Praktičtí odborníci tvrdí, že kované dláto lépe a déle drží ostří. Pro začátečnické účely nám postačí ty základní a obyčejné sady broušené oceli, které je možné zakoupit v některých obchodech s ručními nástroji, ale také ve výtvarných potřebách. Je možné také základní dláta tvaru „U“ vybrousit uhlovou a kotoučovou bruskou za neustálého
12
dláto uchopíme dvěma prsty za násadu a jiným kovovým předmětem cinkneme o dřík (kovové tělo) dláta
61
chlazení z kvalitní oceli obroušených pilníků (příloha 5 – 11). Tyto dláta ovšem z důvodu křehkosti by neměly mít příliš dlouhou čepel. Hrozí zde rozlomení dláta. Žáci by před prací měli být upozorněni na to, že s těmito dláty nesmí ubírat příliš velkou třísku nebo s nimi jakýmkoliv způsobem páčit. Lepší je také použít dláta s alespoň malým prohnutím než úplně rovná (obr. 25)
Obr. 25: a) Na obrázku je zcela rovná ocelová část řezbářského dláta, stejně jako u běžného truhlářského dláta. Při obrábění rovné plochy však může docházet a dochází ke kontaktu kloubů prstů s podkladem. Může dojít k odřeninám a škrábnutím.
a)
b) Z hlediska ochrany ruky a ergonomie je lepší tvar dláta z tohoto obrázku, tedy aby kovová část dláta byla alespoň částečně zahnutá (velký rádius).
b)
V dílnách se nachází dřevěné palice určené pro dlabání běžnými dláty. Mají rukojeť zasazenou do hlavy palice kolmo, podobně jako u kladiva. Jak již je zmíněno v kapitole 2.4. Nástroje, pro dřevořezbu se více hodí palice, kdy je rukojeť v jedné ose s hlavou. Ale my budeme muset použít první zmíněný druh palic, který se dílně nachází. Tyto palice ale nemají optimální hmotnost a tak při práci musíme improvizovat. Doporučil bych žákům, aby palice při práci drželi ve středu rukojeti, nikoliv na jejím konci. Dalším upozorněním je ťukání do dláta boční stranou hlavy palice, nikoliv jejím čelem.
62
2.10.8
Vzorové vybavení dílny pro dřevořezbu
Ideálním vybavením pro tento kroužek by bylo nějaké odborné pracoviště, konkrétněji rukodílna pro dřevozpracující obory. Tedy pracovní stoly v podobě truhlářských hoblic s předním i zadním upínacím vozíkem. Pokud se jedná o drobnější řezby, měla by být hoblice vybavena také poděráky13 z tvrdého dřeva. Proto, aby žádné řezbářské dláto nemohlo přijít do kontaktu s kovem upínacího mechanismu. Především u dětí je problematické se tomuto kontaktu vyhnout. Samozřejmě by mělo být alespoň tolik hoblic, kolik je dětí v kroužku. Hoblice mohou být i menší velikosti Obr. 26: Skřipec
vzhledem k úspoře místa. Na dnešním trhu je již dostatečné množství
různých
velikostí
těchto
pracovních
stolů.
Z hlediska ergonomie by bylo vhodné mít různé výškové hladiny pracovních desek nebo dokonce výškově nastavitelné hoblice. Ekonomičtějším řešením může být podkládání hranolky o různé velikosti. Výhodný je také žlab na odkládání nástrojů, který je běžný u hoblic, ale u jiných typů pracovních stolů se příliš nevyskytuje. Zvláště pak u dlouhé procedury broušení a leštění ostří dlát je důležité aby nedocházelo k jejich pádu na zem. Jsou různí výrobci těchto stolů a dřívější stejnorodost kvality použitých materiálů je různá. Dříve se stoly tohoto typu vyráběly výhradně
z bukového
dřeva.
Dnes
jsou
mnohdy z kvalitního bukového dřeva pouze pracovní desky a nohy někdy dokonce ze smrku. Do nabídek se dokonce dostávají i
Obr. 27: Zadní vozík truhlářské hoblice s upnutým materiálem
stoly, které mají i horní desku z nekvalitních materiálů a těchto výrobků by bylo dobré se vyvarovat. Dalšími doplňky pro dřevořezbu může být tzv. skřipec (obr. 26), který se skládá ze dvou křídel zakončených dřevěnými čelistmi a většinou klavírovým pantem. Slouží
13
kovová zarážka s pružnou sponou, která se umísťuje do děr v hoblici a slouží na upínání materiálu
63
k upínání menších kousků dřeva, které se společně se skřipcem umístí do zadního vozíku hoblice (obr. 27) nebo svěráku. Každý žák by měl mít také dostatečně velkou podložku z laťovky nebo spárovky. Jednak z důvodu ochrany pracovního stolu před poškození a dále je také možné řezbu zespodu krátkými vruty přišroubovat k desce a tu potom upnout ztužidlem k hoblici. U hoblice je přirozeně možné podložku upnout mezi poděráky. V případě dostatečně velké podložky mohou být jak poděráky, tak ztužidla v dostatečné vzdálenosti od obrobku, opět z důvodu ochrany nástrojů. Dalším poněkud archaickým, ale přesto velice účinným upínacím zařízením, může
být
lavice
s upínacím
mechanismem, podobná té na výrobu šindelů (obr. 28). Tento důmyslný systém spočívá v tom, že řezbář si sedne obkročmo na lavici, nohou zaklesnutou do třmenu připevněného k táhlu, upne řezbu ve vyvýšené pracovní části. Celá lavice je stabilní právě vahou řezbáře. Navíc upínání nohou umožňuje rychlé uvolnění, pootočení a opětovné upnutí
Obr. 28: Stolice pro výrobu šindelů
výrobku a pokračování v obrábění. Těmito lavice asi není v současné době vhodné mít vybavenou celou učebnu, ale za ukázku a předvedení práce pomocí instruktáže jistě stojí za zmínku. Alternativou upínání obrobku může být také masivní malířský stojan. Samozřejmě v případě, že budeme vyřezávat například reliéf do obdélníkovité nebo čtvercové desky. Tento způsob není příliš častý, také z důvodu, že obráběná deska je ve svislé poloze, narozdíl od pracovního stolu, a dochází tím k nepřirozenému sklonu dláta při obrábění. Rozestavění stolů je ideální do kruhu nebo podél stěn místnosti. Uspořádání jako běžné školní lavice je v tomto případě velice nešťastné. Důležitý je dostatečný pracovní prostor, kterým předcházíme zranění jeden druhého. V omezeném pracovním prostoru se mohou třeba žáci i neúmyslně strkat loktem a tím kazit práci druhého. Důležité je dostatečné osvětlení místnosti z důvodu někdy velmi jemné práce. Podstatná je také dobrá větratelnost místnosti pro případ nanášení povrchové úpravy. 64
Potřebný je samozřejmě také dostatek nástrojového vybavení. Prodejci hovoří asi o sedmnácti základních typech řezbářských dlát pro jednoho řezbáře. Předpokládejme, že by ale dostačovalo pro začátek 3 – 4 dláta pro každého účastníka plus další společná sada méně používaných dlát. Vybavení každého účastníka by se mohlo skládat z jednoho hlubokého, ubíracího dláta ve tvaru „U“ šířky 10 mm, podobné dláto mělčího profilu, tedy spíše ubírací, šířky asi 15 mm, jedna klínožka, dláto průřezu ve tvaru „V“. Případným čtvrtým dlátem by mohlo být užší ubírací dláto podobné prvnímu zmiňovanému, široké asi 5 mm. Sada, která je přístupná všem, potom obsahuje dláta rozměrově doplňující (tedy menší i větší) ta dláta, která má již každý u sebe. Kromě základních dlát by tu nemělo chybět několik tzv. oček, nebo-li lžiček (někdy také zvaných misková dláta určená pro vybírání velmi hlubokých dutin). Také několik řezbářských nožů i když předpokládejme, že nejsou příliš vhodné vzhledem k bezpečnosti pro práci dětí. Orientačně pro každých pět žáků by mělo být 20 dlát. Počet paliček by měl být o něco vyšší než počet žáků. Paličky by měly být dřevěné, tělo i rukojeť v jedné ose a alespoň dvou rozměrných velikostí či hmotností. Ideální je také dvojnásobný počet truhlářských ztužidel (některá ztužidla nebo svěrky by stačily i modelářské), než je počet účastníků kroužku. Skřipec by měl být na každého žáka jeden. Při běžné práci v ručních dílnách se stojí, u vyřezávání a zvláště při tvorbě detailů je doporučené sedět. Proto byl mělo být v místnosti dostatek židlí, aby byly židle dobře skladovatelné a mohly se snadno zasunout pod pracovní stoly, je dobré aby byly bez opěradel. Většinou je totiž člověk u tohoto typu práce nakloněný dopředu a opěradlo tudíž pozbývá svou účelnost. Pro přípravu materiálu je vhodné mít alespoň základní strojové vybavení, se kterým by přirozeně měl pracovat především vedoucí kroužku. Z důvodu bezpečnosti by žáci měli strojnímu opracování dřeva pouze přihlížet. Spíše je žádoucí, aby byly tyto stroje v jiné místnosti kvůli hluku a prašnosti. Pro snadnější manipulaci s materiálem je ale vhodné, aby strojovna na rukodílnu navazovala. Stroje jsou ideální: kotoučová pila, horní rovinná frézka (protahovačka), spodní rovinná frézka (srovnávačka), stojanová vrtačka, pásová pila, kotoučová bruska na
65
ostření nástrojů. Dále by neměl chybět elektromotorek s filcovým kotoučem na hřídeli pro leštění ostří dlát, brusné a obtahovací kameny pro ruční broušení. Ruční vrtačka s plynulou regulací otáček a s přepínáním směru otáčení. Vrtačka upnutá ve stojanu nebo svěráku může sloužit stejně jako elektromotorek, pouze do ní upneme filcový kotouč s hřídelkou a na něj naneseme brusnou pastu. Tyto stroje nemusí být profesionální kvality, do školní dílny opravdu dostačuje vybavení kategorie hobby, či různé kombinované stroje, které plní více funkcí a jsou úspornější na místo (např. rovinná frézka horní v kombinaci se spodní). Vhodná je také kvalitní ruční elektrická vrtačka, ze které lze upnutím do příslušného zařízení, vytvořit vrtačku stojanovou. Je také možnost zakoupit zařízení, ze kterého po zapojení vrtačky, vznikne malý soustruh. Soustruh není sice stěžejním zařízením pro ruční dílnu, či řezbářský kroužek, ale může sloužit pro vytváření kruhových podstavců, drobnějších soch nebo jejich částí. Soustružení na tomto malém soustruhu s relativně nízkými otáčkami může být i další alternativou zájmové činnosti na ZŠ pro starší žáky. Pro centra volného času a podobná zařízení by byl nákup strojového vybavení asi neperspektivní, pokud by zde ve větších frekvencích práce se dřevem neprobíhala. K tomuto účelu se daleko lépe hodí právě zázemí základní školy a s vedením nakloněným práci v dílnách, kde se toto strojové vybavení využije nejen pro kroužek, ale i na přípravu materiálu na výuku pro praktické činnosti. Takovýchto hobby strojů je dnes na trhu nepřeberné množství různé kvality a ceny.
66
3 Ověřování navržené koncepce v praxi Závěry a odpovědi na otázky stanovené v úvodu této práce budou popsány v následujících odstavcích. Z celého průběhu práce vyplývá, že kroužek dřevořezby pro základní školu, s jistými obtížemi, zavést lze. Z toho místa bych odkázal především na kapitolu 2.10. Zavedení zájmového útvaru. Po překonání zde uvedených úskalí je kroužek dřevořezby schopen existence. O podmínkách pojednává kapitola 2.4. Nástroje, 2.5. Materiál, 2.10.6. Vybavení učebny pro kroužek“. 2.10.8. Vzorové vybavení dílny pro dřevořezbu. Zázemí dílny pro praktické činnosti bylo pro kroužek vyhovující a dalo se využít i školního nářadí a pracovních stolů jako základu, bez kterého by to opravdu nešlo. Největším problémem byly pracovní stoly se svěrákem bez upínacích vozíků a poděráků (obr. 27). První závažnější problém s uchycením obrobku jsem vyřešil podložkami z laťovky a jednoduchým přišroubováním krátkými vruty k podložce. Teprve podložka je malými ztužidly přichycena k pracovnímu stolu. Po vyřezání jedné části se výrobek odšroubuje, otočí a znovu přišroubuje. Je tak připraven k dalšímu obrábění. Nevýhodu je nutnost určité nadmíry materiálu pro přišroubování. Je také možné šroubovat materiál v těch místech, kde předpokládáme otvory v hotovém výrobku nebo jednoduše vzniklé drobné dírky v hotovém výrobku zatmelíme. Nedostatek dlát jsem doplnil z vlastní sady a také některými, které jsem sám vyrobil ze starých pilníků vybroušením úhlovou a kotoučovou bruskou. Nedostatek paliček jsem opět vyřešil vysoustružením asi pěti kusů různých průměrů z vysušeného bukového hranolu. Další řešení komplikací se sháněním materiálu jsou popsány v kapitole 2.11.7. „Obstarávání vybavení a materiálu pro řezbářský kroužek“. Z mého pozorování vyplývá, že žáci mají zájem o práci v podobném kroužku a právě na škole s žádnou nebo malou dotací hodin, práce s technickými materiály je z řad žáků zvýšený zájem. Součet všech přihlášených je 22 žáků, kteří se postupně přihlásili z celkového počtu 254. žák na druhém stupni. I když se jich většina opět odhlásila, můžeme hovořit o vážných uchazečích. Procentuálně by tedy šlo o 8,7% žáků z celého druhého stupně. Přičemž předpokládám a zároveň by bylo nezávisle 67
předestřeno pracovnicí centra volného času, že první rok je rozběhový, proto v podstatě nezáleží na počtu uchazečů. V dalších letech potom i těch několik málo zájemců, kteří kroužek navštěvovali a skutečně se jim líbil, motivují další žáky. Také v případě, že se žáci nemohou v dalších letech rozmyslet a nebo přesně nevědí jak to v tomto kroužku chodí, můžete je odkázat, kromě vámi vysloveného popisu, ještě odkázat na žáky, kteří již kroužek absolvovali. Ze zkoumání tohoto malého vzorku, ze kterého sice nemůžeme dělat žádné směrodatné závěry, ale překvapivě vyplývá velký zájem ze strany děvčat (63% z celkového počtu). Děvčata v této činnosti v žádném případě nezůstávají svojí dovedností za chlapci. Tempo této práce je navíc zcela individuální a z důvodu malého počtu žáků je možný větší individuální přístup pedagoga přizpůsobený tempu práce jednotlivců. Žáky vyřezávání ze dřeva baví a samotná práce včetně jejich výtvorů je motivuje k další činnosti. Kroužek sice stále probíhá a celkové hodnocení je možné konstatovat až na závěr školního roku, ale dosavadní činnost a nadšení je dostatečným ukazatelem jejich zájmu. Z časovou dotací jsem počítal se dvěmi vyučovacími hodinami týdně následující bezprostředně za sebou, neboli jedna vyučovací jednotka o 90. minutách týdně. S tímto návrhem jsem ale nepochodil v centru volného času, proto jsem navrhl 90 minut jednou za 14 dní. Opět jsem byl upozorněn, že žáci přestávají chodit do kroužku nebo ho zapomínají navštěvovat, pokud neprobíhá pravidelně každý týden. Bylo tedy nutné původní návrh pozměnit na jednu 45. minutovou vyučovací jednotku za týden. Naštěstí já i žáci mají po kroužku volno a proto stejně neoficiálně kroužek vždy trvá o něco déle (trvá cca 70. minut). Na začátku jsem si sice stanovil, že žáci zvládnou čtyři až pět jednoduchých nebo dvě složitější řezby. Tyto alternativy jsem na začátku určil proto, že jsem nemohl předvídat s jakou mírou dovedností se mi žáci do kroužku přihlásí. Nyní už ale mohu konstatovat, že všichni dotyční jsou schopni zvládnout jak jednoduché řezby v podobě lžíce, misky nebo plošného ornamentu, tak i lehce pokročilé techniky tvarově složitějších výrobků (masky, zvířata, drobný šperk apod.).
68
V současné době pracují žáci na svém druhém jednodušším výrobku a zhruba od konce dubna bychom začali složitější závěrečnou řezbou. Každý by potom zvládnul dvě jednodušší a jednu složitější řezbu. V tabulce v závěru tohoto odstavce můžeme pozorovat záznamy z úrazového deníku za poslední čtyři pololetí, které se staly u jedné třídy v dílnách při práci s technickými materiály. Zároveň je můžeme porovnat s mými záznamy úrazů, které se staly v kroužku. Procento je sice o něco vyšší, ale ne znepokojující. Rozhodně se nejedná o důvod, aby nemohl tento kroužek i nadále fungovat. V prvním případě poranění se jednalo o neuposlechnutí prvního bodu bezpečnosti práce uvedeného v kapitole 2.10.1. Bezpečnost práce, konkrétně, že řez dlátem nesmí nikdy být prováděn proti tělu nebo proti ruce. Jednalo se jen o ne příliš hlubokou ranku ukazováčku levé ruky. Další tři úrazy už nevznikly poraněním o dláto, nýbrž o ostrou hranu obráběného dřeva. Šlo většinou o lehké odření kůže. Mohu tedy stanovit následovníkům radu, že jakékoliv hrany rozpracovaného obrobku, které nebudou mít roli ve výsledném tvaru, je nutné okamžitě odseknout truhlářským dlátem, ohoblovat nebo ztupit pilníkem. Stejně tak postupujeme u hrubých povrchů nebo trčících třískách. Dosud nedošlo k vážnějším úrazům a při dodržování bezpečnosti, doufejme ani nedojde. Tabulka 2: Drobné úrazy ve školní dílně v jednotlivých letech
Počet drobných úrazů jedné třídy v dílnách dle úrazového denníku 3
2003/2004
4
2004/2005
5
2005/2006
3
2006/2007
Školní rok
Toto je srovnání úrazů z jedné náhodně vybrané třídy za průběh jednotlivých školních roků. V kroužku dřevořezby se za první čtvrtletí staly 4 drobné úrazy. Každá třída chodí do dílen pouze jedno pololetí, takže když vypočítáme průměr a vydělíme dvěma dostaneme průměrný počet úrazů v této třídě za jedno čtvrtletí. Toto číslo (1,87 úrazu za čtvrtletí v jedné třídě) můžeme porovnat z počtem úrazů v kroužku. Rozdíl tu sice je ,ale ne markantní a věřím že z nabytými zkušenostmi žáků se v kroužku budou drobné úrazy opakovat méně často.
69
Na internetu jsou nabízeny kurzy dřevořezby většinou pro dospělé a pokud je mohou navštěvovat děti, uvádí se nejčastěji věková hranice 12 roků. Toto tvrzení jsem plánoval ověřit v praxi. Bohužel ze dvou žáků 6. ročníku se mi jeden odhlásil a druhému nevyhovoval termín konání kroužku. Proto jsem nemohl tuto skutečnost v praxi ověřit. Tím, že se žáci odhlašovali ještě v průběhu konání kroužku, jsem měl možnost alespoň jednu hodinu vyzkoušet si práci s větším počtem žáků. Byla to hodina, kde se připravoval materiál a bylo nutné špalíky
dřeva
kůry)
a
odkornit
v místě
(zbavit
rozštípnutí
zhoblovat plochu dřeva do roviny, aby bylo možné materiál touto rovnou plochou uchytit k desce. Protože se nejednalo o řezivo, ale spíš jakýsi neforemný kus dřeva (štěp z kulatiny), žákům se velice špatně obráběl a hůře upínal. Zde byla nutná pomoc učitele. Nebylo možné Obr. 29: Příprava materiálu – zbavení kůry dřeva běžným truhlářským dlátem a paličkou .
věnovat
se
zároveň
takovému počtu žáků, zvláště v této úvodní fázi. Po odhlášení některých
žáků se ustálil počet na osmi žácích, přičemž vždy někdo chybí a tento počet se mi zdá na hranici úměrného zvládnutí žáků pedagogem. V tomto typu činnosti se dají předvádět frontálně jen základní úkony. Výrobek každého je individuálního tvaru a málo kdo na něm má společné rysy. Proto musí pedagog společně s jednotlivými žáky plánovat postup a každému zvlášť demonstrovat další kroky postupu. Dle mého názoru, v kroužku určeném pro začátečníky, není v silách jednoho pedagoga větší počet žáků zvládnout.
70
3.1 Vzorová hodina 1. Délka hodiny: jak již bylo zmíněno, pracovnice centra volného času povolila pro realizaci kroužku jednu 45. minutovou vyučovací jednotku týdně. Je prakticky nemožné v tomto čase cokoliv zvládnout. Proto úředně probíhá kroužek 45 minut, ale neoficiálně vždy minimálně 70 minut po domluvě s rodiči i zúčastěnými žáky.
2. Pomůcky: Každý žák má k dispozici podložku, 2 modelářská ztužidla, řezbářskou paličku a minimálně 2 dláta, další možnost výběru dlát ze společných sad, pracovní stůl, svěrák a přístup k dalším nástrojům jako pilníkům, struhákům, hoblíkům a pilkám.
3. Téma hodiny: Nelze jednoznačně stanovit název hodiny, neboť každý se zabývá individuálním výrobkem. Následující postup konzultuje vedoucí s každým žákem zvlášť. U prvního výrobku, který měl být jednoduchý, došlo ke shodě tvaru opakujícího se prohlubeniny na všech výrobcích. Všichni vytvářeli buďto misku, lžičku nebo šálek. Můžeme si proto v této vzorové hodině vysvětlit postup odebírání hlubokého tvaru.
4. Motivace: Jedná se o jednu z úvodních hodin, proto se nepouštíme do složitějšího vyřezávání detailů, ale celkem rychlého odebírání materiálu. Práce zpočátku není příliš náročná na přesnost a měkký materiál pod dláty rychle ubývá. Tvar výrobku se dynamicky mění, což samo o sobě má pozitivní motivační dopad.
5. Vysvětlení techniky: Zvolíme si přesný konkávní tvar (tvar vyhloubeni), může se jednat v případě misek o kapku, srdce, ovál a další tvary. U šálku kulatý nebo hranatý tvar a samotná lžíce má svůj
Obr. 30: Příprava materiálu pro upnutí k podložce. Touto akumulátorovou vrtačkou se byly zhotovovány i pomocné otvory k prohloubení konkávního tvaru (misky).
specificky tvar vydutě. Po přesném určení tvaru a zvolení vhodného místa ve dřevě vzhledem k letokruhům, nakreslíme tužkou tento tvar, přičemž bereme na vědomí alespoň 15 – 20 mm tloušťku stěny u misky, alespoň 10 mm
71
u šálku a lžíce. Tato poněkud přehnaná nadmíra je zvláště důležitá u začínajících řezbářů a navíc pro hrubou práci. Pro dokončování a dočišťování hotové vydutě, můžeme čáru posunout tak, aby tloušťka stěny zůstala u misky alespoň 10 mm a u lžíce 4 mm. Musíme brát na zřetel to, že tento tvar budeme obrábět ještě z druhé, tedy vnější strany. Dřevu, zvláště pak měkkému jako je lípa, musíme vždy i ve finální podobě ponechat určitou tloušťku. Děti musí pochopit, že se nejedná o kov, plast nebo ani keramiku a že každý materiál má svoje specifikum.
6. Samotná práce žáků: Úvodní části hodiny by měly být stručné, krátké ale výstižné, aby těžiště hodiny spočívalo v samostatné práci žáků. Samozřejmě něž žáci práci začnou, pedagog je obejde a zkontroluje správnost jejich nákresu na dřevě. Žáci s miskou si vezmou paličku a širší dláto a do připraveného a odkorněného špalku dřeva, může od středu po instruktáži (příloha 17: instruktáž práce s nástroji) učitelem odebírat dřevěný materiál. Stejným postupem pracují žáci se lžící či šálkem, pouze s menší paličkou a menším profilem dláta. Dláta jsou vždy ve tvaru „U“ hluboká odebírací. Čím bude vytvářená výduť hlubší, tím více budeme místo rovného dláta potřebovat dláto s prohnutím. Pro rychlejší odebírání je možné si pomoci ruční vrtačkou (kolovrátkem) se širokým vrtákem nebo akumulátorovou vrtačkou (obr. 30). Opatrně vytvoříme množství nepříliš hlubokých děr, výrazně si tím usnadníme práci.
7. Ukončení: Pokud není práce hotová a skutečně žáky baví, je těžké je od ní odtrhnout a práci ukončit. Přesto však vyučující požádá žáky, aby odložili a uklidili nástroje, povolili ze ztužidel a uklidili rozpracované výrobky a zametli si na svých pracovištích.
8. Zhodnocení práce: U úklidu je možné slovně zhodnotit průběh hodiny co nám šlo nebo naopak v čem se musíme zdokonalit. V případě úrazů nechat žáka vyložit postup, jakým k úrazu došlo, aby se ostatní danému kroku vyhnuli. Co budeme dělat dál nebo v čem pokračovat příště a zda si mají žáci přichystat nějaký návrh.
3.1.1 Hrubý plán hodin na pololetí Tento plán zcela záměrně není umístěn do praktické části práce neboť byl vytvořen až se zkušeností z prvních hodin.
72
1.
Seznámení se s nářadím a materiálem, výběr výrobku a bezpečnost práce.
2.
Vlastní náčrt, výběr konkrétního materiálu a jeho příprava.
3.
Přenesení náčrtu na připravený materiál, vytváření vydutě (misky).
4.
Prohloubení vydutě, dotvoření a dočištění dna (misky).
5.
Otočení misky, přenesení náčrtu a tvorba vnějšího tvaru (misky).
6.
Dokončení tvaru (misky), dohladka pilování broušením nebo vytvořením řezbovaného reliéfu.
7.
Dokončení vnějšího reliéfu (misky).
8.
Povrchové dokončení mořením a voskováním.
9.
Výběr výrobku číslo 2, větší výrobek (maska, ulita, zvíře, plošná plastika apod.), výběr a příprava materiálu.
10. Přenesení návrhu na dřevo…
… další kroky se v podstatě opakují, střídá se tvorba konvexních a konkávních tvarů nebo tvorba plošného reliéfu. Dalším výrobkem může být třeba šperky (jako spona do vlasů, brož apod.) nebo malý nástěnný reliéf. Tyto drobné předměty by ale měly být z tvrdšího dřeva. Pozn. Za pololetí by mělo proběhnout přibližně dvacet jedna 45.vyučovacích jednotek zájmové činnosti a nebo jedenáct 90.vyučovacích jednotek při konání kroužku 1 x za 14 dní.
3.2 Nejčastější chyby žáků Při samotném praktickém vedení
kroužku
můžeme
pozorovat u dětí chyby při práci s nástroji, které dopředu nemůžeme odhadnout. takové
teoreticky Žáci
varianty
vymyslí a
způsoby
držení dláta a jiných nástrojů,
Obr. 31: Špatné držení rukojeti dláta
které by nikoho, kdo má alespoň malou praxi, ani nenapadly. Hned na obrázku 31 můžeme pozorovat třináctiletou dívku jak drží dláto palcem u čepele a zezadu ťuká do
73
násady dláta paličkou. Mnohdy dokonce křížila ruce s dlátem a paličkou, což je neergonomické a fyzicky náročné, tělo a zvláště ruce se rychleji unaví, což může mít demotivující následky. Na dalším obrázku můžeme vidět chlapce, který nástroje drží správně, vytknout by se dalo držení násady paličky až nahoře u hlavy, ale touto polohou uchopení je možné regulovat
Obr. 32: Správné držení paličky a dláta
intenzitu úderu14. Chyby zmiňované v minulém odstavci musíme odstraňovat hned při jejich zjištění, aby konkrétní osoba nezískala špatný pracovní návyk, kterého by se jen těžko zbavovala a těžko bychom ji odnaučovali již zažitému zlozvyku. Dívce jsem tedy pomohl ke správnému přechytnutí nástroje, sice chvíli tvrdila, že se jí to předtím drželo lépe, ale nakonec uznala, že je výhodnější správné držení dláta. Ohledně křížení rukou také pochopila, že je snazší výrobek obejít z jiné strany nebo třeba i povolit upnutí a pootočit ho. Na obrázku (obr. 33) jsou chlapcovy Obr. 33: Nedovolené obrábění proti druhé ruce
ruce, které vytváří jemný reliéf na malém
šálku. Toto zobrazené upnutí výrobku do svěráku je v kroužku výjimečné, viz. kap. 2.10. Zavedení zájmového útvaru, kde se píše o přišroubování k podložce a ta je potom upnuta k pracovnímu stolu za pomoci ztužidel. Neboť se jedná o drobný předmět a z vnější strany částečně obráběný pilníky a struháky, musel být pevně upnutý do svěráku. Je zde ovšem použito hliníkových vložek, které chrání nástroje před kontaktem s litinou čelistí svěráku. I přes upnutí má chlapec potřebu přidržovat na jedné straně výrobek a mnohdy se pak dostane ostří dláta proti ruce. 14
pokud držíme rukojeť palice nebo kladiva v dolní části, úder má větší razanci, ale nemusí být tak přesný, začátečníci zpravidla drží rukojeť až u hlavy, neboť jsou si jisti přesnějším úderem. I profesionálové tohoto držení používají při velmi jemném obrábění a dokončování řezu.
74
Řešením je upozornění žáka na vzniklé nebezpečí. Tato chyba, narozdíl od ostatních zde uvedených, je začleněna to zásad o bezpečnosti práce. Dalo by se tedy říct, že chlapec tuto zásadu nedodržel a je potřeba na ni upozornit. Na tomto obrázku (obr. 34) dívce očividně překážejí v práci vlasy. Tato překážka
v práci
není
v
kapitole
o bezpečnosti práce zanesena, ale je potřeba ji tam zařadit nebo zmínit,
Obr. 34: Neupnuté vlasy při práci
podobně jako ve školních dílnách, že by dlouhé vlasy měly být při práci upnuty gumičkou nebo schovány pod pokrývku hlavy. Ta se výjimečně může nosit v dílnách i z důvodu zvýšené prašnosti. Vysvětlil bych žákům, že při naklonění nad výrobkem nám mohou dlouhé vlasy zaclonit výhled zrovna ve chvíli, kdy potřebujeme sledovat ostří. Takto si můžeme poničit výrobek nebo se dokonce zranit.
Závěr Tento zájmový útvar rozvíjí estetické cítění, prostorovou představivost, rozvíjí vnímání a chápání tvarové a poměrové proporce. Učí žáky získat vztah k materiálu, ale i k pracovním nástrojům. Volná tvorba nebo rozšíření zadaného, potom učí tvůrčímu a kreativnímu přístupu, samostatnosti, aktivitě a rozvoji schopnosti. Může také přispívat ke schopnosti organizovat si svou činnost v pracovním i volném čase. V rámci možností byly ověřeny teoretické poznatky v praxi a kroužek byl jak zaveden, tak i provozován a probíhá nadále. Jestli i vedení školy a pracovníci centra volného času uznají tento kroužek za životaschopný, může být provozován i v dalších letech. Hotové výrobky vytvořené v kroužku nebo i fotodokumentace, by měly být prezentovány alespoň ve škole (fotografie i na webu školy). Výstava může sloužit také pro povzbuzení budoucích zájemců o kroužek.
75
Činnost dřevořezby a vůbec uměleckořemeslné zpracování dřeva nemusí být jenom zájmovou činností, ale také profesí. Pokud by ze strany alespoň některých žáků byly ambice věnovat se tomuto oboru i do budoucna, měl by pedagog podat pomocnou ruku a nabídnout možnost rozvíjet se a pokračovat i za hranice základní školy. Proto v příloze nechybí také tři letáky středních odborných škol, nabízející obory uměleckořemeslného zpracování dřeva.
Resumé Diplomová práce „Koncepce zájmového útvaru dřevořezby na ZŠ“ se zabývá tématikou společensky nezávadného trávení volného času dětmi a mládeží. Konkrétně se jedná o činnost technickou a zároveň uměleckou, přesněji uměleckořemeslnou práci se dřevem. Tento útvar zájmové činnosti je zaměřen především na získávání dovedností v této oblasti. Pojednání je složeno z teoretických poznatků o vedení zájmového útvaru obecně, dále jsou zde popsány mé praktické zkušenosti s řezbářstvím a prací se dřevem. Především však tato práce řeší následné uvedení této problematiky do praxe. Celá praktická část potom pojednává o problémech, účastnících, úkolech a výsledcích s touto činností spojených. Zároveň je koncipována jako návod pro případné další zakladatele podobných kroužků. Diplomová práce sice neobsahuje plnohodnotný pedagogický výzkum, ale o to hodnotnější jsou získané a prakticky ověřené poznatky. Jedná se o akční výzkum (malý pedagogický experiment), jehož vypovídající hodnota je snížena z důvodu malého vzorku žáků. O to cennější je však uvedení tohoto dosud nevyzkoušeného zájmového útvaru s jeho specifiky do běžného školního prostředí.
Summary The diploma thesis “The conception of a woodcarving hobby group at primary schools” deals with the theme of socially unobjectionable spending free time of children’s and young people’s. It deals with both technical and artistic work with wood. This hobby group activity concetrates on developing skills in this area. The diploma work consists of theoretical pieces of knowledge from leading the above mentioned hobby group and it also presents my practical experience in woodcarving and working
76
with the wood in it. Above all, the practical part of this thesis deals with subsequent putting the discussed issues into practice. The whole practical part deals with problems, participants, tasks and results connected with this free-time activity. At the same time it is conceived as an instruction manual for prospective leaders of similar hobby groups. The thesis does not contain full-value pedagogical research but it includes practically verified experience. The testifying value is decreased due to a small sample of pupils. On the other hand, adequate putting of this completely new hobby group activity with its specific features into practice is quite valuable.
77
Seznam obrázků a tabulek Obr. 1: Nezávadné trávení volného času dětmi.. ........................................................... 13 Obr. 2: Základní druhy řezbářských dlát bez rukojeti. .................................................. 20 Obr. 3: Tvary a velikosti řezbářských palic ................................................................... 21 Obr. 4: Poříz................................................................................................................... 22 Obr. 5: Textura třešňového dřeva .................................................................................. 27 Obr. 6: Textura lípového dřeva ...................................................................................... 27 Obr. 7: Textura dubového dřeva .................................................................................... 28 Obr. 8: Textura dřeva olše ............................................................................................. 28 Obr. 9: Textura ořechového dřeva ................................................................................. 29 Obr. 10: Textura dřeva mahagonu - sapelli ................................................................... 30 Obr. 11: Laťovka ........................................................................................................... 31 Obr. 12: Způsob obrábění proti sobě (proti tělu). .......................................................... 31 Obr. 13: Tento způsob držení dláta se používá pro jemnou řezbu ................................ 32 Obr. 14: Obrábění pomocí paličky. ............................................................................... 33 Obr. 15: Typy dlát.......................................................................................................... 36 Obr. 16: Broušení běžného truhlářského dláta .............................................................. 37 Obr. 17: Teslice ............................................................................................................. 48 Obr. 18: Oscilační bruska z trojúhelníkovou hlavou ..................................................... 48 Obr. 19: Pneumatické kladivo ....................................................................................... 49 Obr. 20: Čtyřvřetenová kopírovací frézka ..................................................................... 49 Obr. 21: Motorová řetězová pila. ................................................................................... 50 Tabulka 1: Přihlašování a odhlašování žáků v průběhu zavádění kroužku................... 52 Obr. 22: Pohled na jeden pavilon sídlištní školy ........................................................... 58 Obr. 23: Školní dílna, kde bude kroužek dřevořezby probíhat ...................................... 59 Obr. 24: Tvar běžné truhlářské palice............................................................................ 61 Obr. 25: Obrábění rovným a prohnutým řezbářským dlátem ........................................ 62 Obr. 26: Skřipec ............................................................................................................. 63 Obr. 27: Zadní vozík truhlářské hoblice s upnutým materiálem ................................... 63 Obr. 28: Stolice pro výrobu šindelů.............................................................................. 64 Tabulka 2: Drobné úrazy ve školní dílně v jednotlivých letech .................................... 69 Obr. 29: Příprava materiálu.(1) ...................................................................................... 70 Obr. 30: Příprava materiálu (2)...................................................................................... 71
78
Obr. 31: Špatné držení rukojeti dláta ............................................................................. 73 Obr. 32: Správné držení paličky a dláta......................................................................... 74 Obr. 33: Nedovolené obrábění proti druhé ruce ............................................................ 74 Obr. 34: Neupnuté vlasy při práci.................................................................................. 75
79
Použitá literatura 1.
BERNHARD, M.; BODMER, G. ad. Universální lexikon umění. Praha : Grafoprint-Neubert 1996. 494s. ISBN 80-85785-46-3
2.
CASSEOVÁ, C., DALLEYOVÁ, T. Arteterapie s dětmi. Praha: Portál, 1995. ISBN 80-277- 0547 – 5
3.
HÁJEK, V. Pracujeme se dřevem. Praha : Svoboda-Libertas, 1993. 369 s ISBN 80-205-0323-4
4.
JŮVA,
V.
Úvod
do
pedagogiky.
Brno
:
Paido,
1999.
H
i
s.
ISBN 80-85931-78-8 5.
KOPEČKÝ, R. Encyklopedie dřeva. Praha : Columbus, spol. s.r.o., 2004. 512 s. ISBN 80-7249-187-3
6.
MATĚJČEK, Z. Co děti nejvíc potřebují. Praha : Portál, 2003, 230 s. ISBN 80-7178-853-8
7.
NĚMEC, J. Kapitoly ze sociální pedagogiky a pedagogiky volného času . Brno : Paido, 2003. 119 s. ISBN 80-7315-012-3.
8.
PATŘIČNÝ, M. Pracujeme se dřevem – Jak porozumět dřevu. Grand 1999. ISBN 80-7169-848-2
9.
RAY, S. Encyklopedie výtvarných technik a materiálů. Praha : Slovart, 2000. ISBN 80-7209-245-6
10. SCIGIEL, M. SCIGIELOVÁ, P. Kapitoly z technické zájmové činnosti. 1. vydání. Brno : Paido, 2003. ISBN 80-7315-045-X 11. SPOUSTA, V. Metody a formy výchovy ve volném čase. Brno : Paido, 1998. ISBN 80 – 210- 1275 – 7 12. ŠEDÝ, V. Práce se dřevem pro lidové školy umění. Praha : Státní pedagogické nakladatelství 1982. páté upravené vydání 14-516-82 počet stran 160+28 stran příloh SPN 8-33-11/5 13. VÁŽANSKÝ, M., SMÉKAL, V. Základy pedagogiky volného času. Brno : Paido, 1995. 176 s. ISBN 80-901737-9-9 14. VĚTVIČKA, V., Evropské stromy. Praha: Aventinum, 2001. 216 s. ISBN 807150-182-X
80
Zdroje z internetu http://www.andaria.net/index.php?link=vyroba/rezbarstvi http://www.aveart.cz/ http://www.curiavitkov.cz/prace4.html http://www.defcon-x.de/textures http://www.drevorezby-nekola.cz/ http://drevorezba.wz.cz/drevorezba.htm http://www.petr-hejna.cz/rezbarstvi.htm http://www.rejent.cz/ http://www.rezbarstvitittl.unas.cz/vyrobky.htm http://drevorezba.wz.cz/drevorezba.htm http://www.vranov.info/stejskal/ http://www.kamenstedry.cz/doplnky-drevo.php http://www.vidivici.cz/narexby2/?c=narexby_323 http://www.vytvarnepotreby.com/dlata/dlata-pro-rezbare.htm http://www.naradi-michal.cz/cz/narex-bystrice-rezbarska-dlata-n1-c74.html http://www.pochman.eu/shop/RezbARskA-dlAta-c-602_640_637.html http://www.michalmolin.cz http://rezbarstvi.ic.cz/galerie.html http://www.naradionline.cz/products/w150gif/gsh388.gif http://kralickebetlemy.wz.cz/technologieI.php
81
Seznam příloh
82
Přílohy
83
