MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií Obor Mezinárodní vztahy a energetická bezpečnost

Aplikace EU ETS v České republice – případová studie rozdělení emisních povolenek za období 2008-2012 Diplomová práce Bc. Jaroslav Řehoř

Vedoucí práce: Mgr. Filip Černoch Ph.D UČO: 253864 Obor: Mezinárodní vztahy a energetická bezpečnost Imatrikulační ročník: 2011

Brno, 2013

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci „Aplikace EU ETS v České republice – případová studie rozdělení emisních povolenek za období 2008-2012“ vypracoval samostatně a na základě uvedených zdrojů.

Předkládaná diplomová práce má 231 034 znaků včetně mezer, poznámkového aparátu, příloh a seznamu literatury.

V Brně, dne 10. května 2013

_____________________________ Jaroslav Řehoř

2

Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu své práce Mgr. Filipu Černochovi, Ph.D. za trpělivé vedení práce, odborné rady a cenné připomínky, které mi byly užitečnou pomocí i inspirací při psaní této práce. Také bych rád poděkoval Kláře Sutlovičové a Jaroslavu Suchému za jejich čas který mi věnovali.

3

Anotace Evropská unie deklarovala záměr boje proti změnám klimatu, jež má ukotvení v Kjótském protokolu. Mezi jednotlivé kroky patří i snižování emisí skleníkových plynů a EU tento krok podpořila vytvořením systému emisních povolenek (EU ETS). Zkoumané období je vymezeno druhou fází aplikace EU ETS mezi lety 2008-2012, kdy o konkrétní distribuci emisních povolenek rozhodují jednotlivé státní správy. Samotný výzkum bude směřován k potvrzení či vyvrácení následující hypotézy: Existuje rozpor mezi formálními závazky České republiky vůči environmentální politice Evropské unie a politickou praxí v případě EU ETS. Klíčová slova: emisní povolenky, Evropská unie, Česká republika, druhá fáze, EU ETS, boj proti změnám klimatu, environmentální politika

Abstract The European Union declared its intention to fight against climate change on the basis of the Kyoto Protocol. One of the steps to fight climate change is reduction of carbon dioxide emissions. EU has established EU ETS to achieve it and is implementing this system in three stages. The examined period from year 2008 to 2012 is the second stage of EU ETS application during which are the emission permits granted by governments of member states. The research itself will be directed to confirm or refute the following hypothesis: There is a contradiction between the formal obligations of the Czech Republic to the European Union's environmental policy and political practice in the case of the EU ETS. Key words: emission allowances, European Union, Czech republic, second phase, EU ETS, environmental policy

4

Obsah 1.

ÚVOD ............................................................................................................................................ 7 1.1. Specifikace výzkumného cíle .............................................................................................................. 8 1.2. Design výzkumu .................................................................................................................................. 9 1.2.1. Teoretické ukotvení výzkumu .............................................................................................................. 9 1.2.2. Metodologie výzkumu ....................................................................................................................... 14 1.3. Struktura práce................................................................................................................................. 17 1.4. Zpracování poznatků z použité literatury a sběr dat ......................................................................... 19 1.5. Limity práce ...................................................................................................................................... 20

2.

EVROPSKÝ SYSTÉMU OBCHODOVÁNÍ EMISNÍCH POVOLENEK ............................. 21 2.1. Kjótský protokol ............................................................................................................................... 21 2.1.1. Joint Implementation ......................................................................................................................... 23 2.1.2. Mechanismus čistého rozvoje ............................................................................................................ 23 2.1.3. Mezinárodní obchodování s emisemi ................................................................................................ 24 2.2. EU ETS .............................................................................................................................................. 25

3.

SITUACE V ČESKÉ REPUBLICE PŘED PŘÍPRAVOU NAP II ........................................ 28 3.1. Výchozí situace pro přípravu NAP II .................................................................................................. 28 3.2. Orgány státní správy a tvorba NAP II ................................................................................................ 30 3.3. Použitá metodika vypracování návrhu pro NAP II ............................................................................. 32

4.

SCHVALOVACÍ PROCES NÁRODNÍHO ALOKAČNÍHO PLÁNU II ............................... 35 4.1. Shrnutí v datech ............................................................................................................................... 35 4.2. Analýza schvalovacího procesu ......................................................................................................... 36 4.3. Dílčí shrnutí ...................................................................................................................................... 45

5.

SHRNUTÍ POZIC RELEVANTNÍCH AKTÉRŮ PŘI PROCESU PŘIJÍMÁNÍ NAP II .... 47 5.1. Evropská komise ............................................................................................................................... 47 5.2. Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo průmyslu a obchodu ............................................. 48 5.3. Environmentální NGOs ..................................................................................................................... 50 5.3.1. Tlak environmentálních NGOs na vyšší složku ................................................................................... 54 5.4. Průmyslové svazy ............................................................................................................................. 54 5.4.1. Tlak průmyslových NGOs na vyšší složku ........................................................................................... 56 5.5. Dílčí shrnutí ...................................................................................................................................... 56

6.

PRŮBĚH OBCHODOVACÍHO OBDOBÍ.............................................................................. 59 6.1. Výsledky dotazníkového šetření ....................................................................................................... 61 6.2. Dílčí shrnutí ...................................................................................................................................... 69

5

7.

ZÁVĚR ........................................................................................................................................ 71 7.1. Průběh obchodovacího období a implikace do budoucna ................................................................. 75

8.

LITERATURA ........................................................................................................................... 80 8.1. Primární zdroje ................................................................................................................................. 80 8.2. Sekundární zdroje............................................................................................................................. 83

9.

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK........................................................................................ 91

10. SEZNAM GRAFŮ A TABULEK.............................................................................................. 93 11. PŘÍLOHY ................................................................................................................................... 94 11.1. Příloha 1: Dotazník pro podniky........................................................................................................ 94 11.2. Příloha 2: Hloubkové rozhovory ....................................................................................................... 96 11.2.1. Rozhovor 1 – Představitelka environmentální NGO ...................................................................... 96 11.2.2. Rozhovor 2 – Představitel průmyslové NGO ............................................................................... 100 11.3. Příloha 3 Odpovědi na dotazníkové šetření .................................................................................... 106 11.4. Příloha 4: Kompletní seznam provozů, zařazených do NAP II .......................................................... 117

6

1. Úvod V rámci své environmentální politiky Evropská unie (EU) deklarovala záměr boje proti změnám klimatu. Mezi jednotlivé kroky patří i snižování emisí skleníkových plynů a EU tento krok podpořila vytvořením evropského systému obchodování s emisními povolenkami (European Union Emission Trading Scheme – EU ETS). Jednotlivé politiky1 následně členské státy implementovaly do své legislativy. V rámci tohoto přejímání docházelo k politickým třenicím mezi institucemi EU a státy. Ze stran států permanentně dochází k žádostem o výjimky v jednotlivých politikách. Takovéto případy můžeme nalézt i při aplikaci systému EU ETS v České republice. ČR, stejně jako ostatní členské státy, se snažila získat co největší množství povolenek pro svůj průmysl. Takovéto jednání je předpokladatelné, neboť státy jako aktéři se obecně snaží získat co největší možnou komparativní výhodu. Hlavní problém pro zlepšení účinnosti implementace evropských právních předpisů na státní úrovni spočívá v partikulárních zájmech jednotlivých států, které se snaží reflektovat požadavky dílčích zájmových uskupení, jež působí na vlády jednotlivých zemí. Formální transpozice a praktická aplikace supranacionálních politik jsou zásadně ovlivňovány politickým klimatem a stupněm aktivity dílčích aktérů v dané zemi. Je zřejmé, že v některých politikách se tak děje více a v některých méně. Dále se tyto tlaky liší svou intenzitou stát od státu (Knill, Lenschow 1998: 1350). Environmentální politika je oblast, kde mezery v implementaci jsou zvláště patrné. V médiích v průběhu celého druhého obchodovacího období EU ETS (2008-2012) probíhala debata o nízké motivaci podniků k investicím do environmentálně šetrnějších technologií, nicméně tyto závěry byly velice často generalizovány na celé průmyslové spektrum. Britská nezávislá organizace Sandbag2 uvedla seznam podniků, které během druhé obchodovací fáze vydělaly čistě na povolenkách minimálně 1,8 miliardy eur v rámci celé Evropské unie (Sandbag 2012: 7-8). Lze ale hovořit takto plošně o celé situaci českého průmyslu?

1

Zde chápáno ve smyslu policy v trojdimenionálním pojetí politiky (Fiala, Schubert 2000: 18) Sandbag je britskou neziskovou organizací. Hlavní náplň jejich kampaně je monitorování kroků vedoucí k boji proti změnám klimatu. Zaměřuje se hlavně na problematiku obchodování s emisemi (Sandbag 2012). 2

7

Současná situace, právě po skončení druhého obchodovacího období, nám dává možnost analyzovat tuto problematiku s potřebným časovým odstupem. Hlavním tématem této práce je analýza procesu tvorby druhého Národního alokačního plánu (NAP II) a následně jeho plnění v rámci EU ETS. Ze zkušeností s právě ukončeným obchodovacím obdobím (2008-2012) je patrné, že u významných průmyslových hráčů v České republice došlo také k nahromadění nadbytku emisních povolenek (CDE 2012a). Ačkoli se do právě skončeného období významným způsobem projevila ekonomická krize (a na ni navázaný útlum průmyslu), lze se domnívat, že při přípravě NAP II došlo k určité „nadalokaci“ mezi jednotlivé podniky i v rámci České republiky jako celku. Tento tematický okruh práce byl zvolen z následujících důvodů:  Česká republika je navázána na EU ETS a obchodovací mechanismy Kjótského protokolu. Obchodování s emisními povolenkami značně ovlivňuje investiční plánování podniků, zvláště ve vysoce energeticky náročných sektorech, či v energetickém sektoru samotném.  V soudobé české odborné literatuře neexistuje obdobná práce, která se zabývá tvorbou NAP II a průběhem druhé obchodovací fáze.  Vzhledem k nabytým zkušenostem z ukončeného období mohou být závěry této práce využity jako příspěvek do debaty k dalším revizím systému EU ETS.

1.1.

Specifikace výzkumného cíle

Jak je již naznačeno výše, tématem této práce je mapování a analýza partikulárních zájmů aktérů uvnitř České republiky v souvislosti s implementací a fungováním evropského systému pro obchodování s emisemi. Sledovaným jevem je tvorba Národního alokačního plánu pro druhé obchodovací období. Práce se tedy bude zabývat pouze obdobím 2008-2012. Hlavním cílem této práce je ověření platnosti následujícího předpokladu: „existuje rozpor mezi formálními závazky České republiky vůči environmentální politice Evropské unie a politickou praxí v případě EU ETS.“ Termínem politická praxe zde rozumíme aktivní činnost, jež má za cíl změnu určitého jevu ve společnosti, a prochází všemi stupni společenské aktivity (Goodin 1995: 37). Termínem formální závazky rozumíme veškeré nutné kroky členských států EU, které jsou definovány právem EU. V kontextu tématu 8

práce se jedná o okruh environmentální politiky Evropské unie. K ověření či vyvrácení výše uvedeného předpokladu práce stanoví pomocné výzkumné otázky, které pak bude blíže zkoumat: 1. Byly požadavky Evropské unie v rámci tvorby NAP II v České republice naplněny? 2. Jakým způsobem pomáhaly formulovat NAP II partikulární zájmy v České republice? 3. Jaký vliv měla revidovaná verze NAP II na provozovatele zařízení? Přičemž první otázkou rozumíme nutnost objasnit, zda Česká republika při vytváření Národního alokačního plánu pro druhé období plnila veškeré závazky a pokyny uložené ze strany institucí EU. Z domněnky, že Česká republika nesplnila veškeré závazky, vychází druhá výzkumná otázka. Vychází z předpokladů pluralismu a modelu „policy-making system“, kdy se na tvorbě jednotlivých politik podílí i další aktéři uvnitř státu. V případě tohoto výzkumu lze hovořit o aktérech, kteří participovali na tvorbě NAP II. Mezi ně můžeme řadit nevládní organizace (NGOs) a ty aktéry, kterých se NAP II dotýkal nejvíce – jednotlivé podniky. Cílem této otázky je zodpovědět, jak partikulární zájmy uvnitř České republiky ovlivňovaly orgány státní správy a zda tento vliv byl jednou z příčin zamítnutí prvního návrhu NAP II. Konkrétní postup výzkumu je popsán níže. Druhotným výstupem této otázky by měla být odpověď, zda tito participující aktéři dosáhli svých cílů. Tyto cíle budou definovány na základě dalších kapitol. Za předpokladu, že tedy Česká republika neplnila závazky a pokyny uložené ze strany institucí EU a za předpokladu, že tvorbu NAP II významně ovlivnili další aktéři, si klade otázka č. 3 za cíl odpovědět, zda se výrazně promítla revize NAP II do průběhu samotného obchodovacího období.

1.2.

Design výzkumu

1.2.1. Teoretické ukotvení výzkumu Pro práci byl zvolen teoretický rámec pluralismu. Pro teoretické vymezení a uchopení EU ETS bylo použito poznatků institucionální ekonomie, jelikož je schopna reflektovat 9

instituce (jakou je systém EU ETS) v rámci tvorby obecných pravidel (zákonů) a vliv těchto institucí na populaci (účastníky trhu). Stefan Voigt vytvořil syntézu definice instituce3, ve které rozlišuje dvě složky, z nichž se instituce zpravidla sestávají: složku pravidlovou, a složku sankční (postihovou). Instituce pak tedy definuje „…jako obecně známá pravidla, s jejichž pomocí jsou uspořádány opakující se interakce a jež jsou vybavena donucovacím mechanismem, který v případě porušení pravidel vede k sankci, či k hrozbě sankce“ (Voigt 2008: 22). Vzhledem k potřebám výzkumu je použita Voigtova teorie pro uchopení systému EU ETS a jeho implementace v České republice, neboť i systém EU ETS v sobě zahrnuje jak složku pravidlovou (direktivní rozdělení emisních povolenek, pravidla pro obchodování na burze), tak složku postihovou (sankce za překročení emisních limitů). Politická teorie pluralismu pohlíží na působení zájmových skupin podobně jako na působení ekonomických subjektů na volném trhu. V teoretické rovině se jedná o jakési politické či ideové trhy, na kterých se střetávají názory a zájmy jednotlivců, politických stran a zájmových skupin, které sdružují jednotlivce mající společné kulturní, ekonomické, náboženské, etnické a jiné zájmy (Říchová 2006: 141-148). Práce samotná bude vycházet ze systémově teoretického modelu, který byl definován Davidem Eastonem v následující posloupnosti: input – conversion – output (Easton 1957: 384). Ve vztahu k procesu tvorby politiky to znamená, že se k tomuto systému vztahují zájmy a požadavky (demands), které vychází z okolního prostředí (environment). Politický systém také z okolí dostává podporu (support). Tyto prvky demands a support tvoří tzv. input (vstup), jež je v rámci politického systému zpracováván na politické rozhodnutí (decisions) a politické jednání (actions), tedy output (výstup). Problémem u tohoto modelu je, že způsob, jakým toto zpracování (conversion) probíhá, nevysvětluje (Fiala, Schubert 2000: 55).

3

K této syntéze došel Voigt skrze dva přístupy k postihnutí pojmu instituce: a) Instituce jako výsledek hry. b) Instituce jako pravidlo hry. (Voigt 2008: 21-22). Ve smyslu první definice lze vycházet z vymezení A. Schottera, jež definuje instituce „jako pravidelnost v sociálním chování, s níž jsou srozumění všichni členové společnosti, která specifikuje určité chování v opakujících se situacích, a buď se prosazuje sama od sebe, nebo je prosazována externí autoritou“ (Schotter 1981). K druhému přístupu můžeme zařadit Northovu definici, jež vnímá instituce jako pravidla hry ve společnosti. Definuje instituce jako „lidmi vymyšlená omezení lidské interakce. Utvářejí odpovídající motivace vzájemné směny, ať je tato směna politického, společenského či ekonomického druhu.“ (North 2007: 3)

10

Z tohoto důvodu upřesnili G. Almond a G. Powell Eastonův model o funkce této konverze. Prvním krokem jsou formulace požadavků (interest articulation). Tyto požadavky jsou prezentovány ve formě alternativních návrhů konání (interest aggregation). Autoritou v systému jsou formulovány pravidla (rule making), která jsou dále zaváděna a prosazována (rule application). Aplikace pravidel je následně přizpůsobena individuálnímu případu (rule adjudication). Tyto aktivity jsou vyměňovány uvnitř politického systému a jsou dále předávány jeho okolí (communication). Tímto způsobem je charakterizován proces tvorby politiky (Almond, Powell 1992: 29-30). Tyto konkrétní kroky byly posléze aplikovány na modelu „policy-making system4“ V tomto modelu je již mnohem více rozpracován stupeň conversion (Fiala, Schubert 2000: 60-63). Proces conversion zahrnuje mnoho institucí, struktur a procesů. Ty bývají obvykle analyzovány odděleně. Jann a Wegrich vyzdvihují dva důležité prvky v „policy-making system“, které ovlivňují conversion nejvíce: 1) Struktury a procesy, které ovlivňují vytvoření a formulaci praktických politických rozhodnutí (policy formation). 2) Struktury a procesy, které mají vliv na realizaci politických rozhodnutí a jejich následnou přeměnu v konkrétní politické kroky (policy implementation). (Jann, Wegrich: 2007: 48-49). Tímto rozlišením, kromě samotného dělení na input a output, je přihlíženo také k poznatku, že skutečné politické řešení v podmínkách moderní demokracie se zpravidla často odlišuje od vládních programů, stranických preferencí atd. Kromě toho uvedené dělení také umožňuje, aby byl tento rozpor sám o sobě předmětem analýzy (Fiala, Schubert 2000: 63). Výzkum analýzy policy významně profitoval z teoretického výzkumu pluralismu a korporatismu (tedy ze zkoumání funkce a vlivu zájmových skupin). Tento výzkum následně policy analysis adaptovala. Jako příklad tohoto využití výzkumu zájmových 4

Uvedený model „policy-making system“ od Janna není jen rozšíření Eastonova základního teoretickysystémového modelu. Nabízí také abstrakci průběhu politicky motivovaných rozhodnutí a jejich strukturálních znaků. Snaží se také představit schéma vzájemných vazeb jednotlivých aktérů, s jehož pomocí mohou být popsány a následně analyzovány důsledky politiky. Model je používán hlavně v moderní správní vědě a při výzkumu public policy. Má potenciál podat velmi plastický přehled o celkových souvislostech mezi strukturálními a procesuálními proměnnými politických dějů (Fiala, Schubert 2000:65).

11

skupin může být práce J. Schmidta, který se v perspektivě policy analysis zabývá zájmovými skupinami a systémem politického zprostředkovávaní zájmů, které můžeme chápat jako rozpracování jednoho problému zachyceného v celkovém modelu „policymaking system“ (Ibid: 64). Z výše popsaného lze usoudit, z jakého důvodu neexistuje širší obecná definice výrazu „policy-making system“. Obsah tohoto termínu závisí více na daných výzkumných zájmech, které budou analyzovány, a na skutečném probíhajícím politickém procesu. Obecně zde může být pouze tvrzení, že „policy-making system“ vnímá dílčí faktory vnitřní struktury politického systému, které mají případný vliv na samotný proces politického řešení zkoumaného problému. Pokud uvažujeme nad obecným modelem „policy-making system“, je nutné zdůraznit, že k proměnným na straně input (vedle politických znaků v širším měřítku a kromě základních rysů příslušného socioekonomického systému) musíme počítat ty aspekty, které vyplynou „z podstaty věci“, z konkrétního obsahu definované politiky (v této práci reflektovaného systému EU ETS). Je-li outputem ve sledovaném období výsledná podoba NAP II, tak conversion souhrnně představuje proces tvorby NAP II. Do procesu conversion vstupují inputy v podobě podnětů ze strany více či méně relevantních aktérů a ovlivňují policy formation a policy implementation. Při aplikaci na problematiku tvorby NAP II a fungování systému EU ETS lze na základě této teorie identifikovat několik stupňů aktérů ovlivňující proces tvorby NAP II, které jsou vhodné pro následnou analýzu. Z hlediska významu pro daný systém EU ETS je lze seřadit takto:  Evropská komise jako tvůrce systému a „strážce“ pravidel,  orgány státní správy (v tomto případě reprezentovaná především ministerstvem životního prostředí (MŽP) a ministerstvem průmyslu a dopravy (MPO), které mají na starosti tvorbu Národního alokačního plánu II,  environmentální a průmyslové nevládní organizace (NGOs), které se snaží hájit partikulární zájmy, hlavně v průběhu procesu tvorby NAP II,  jednotlivé subjekty (podniky), zařazené do systému EU ETS, které přijímají rozhodnutí vyšších úrovní.

12

Z těchto uvedených stupňů lze orgány státní správy označit jako tvůrce policy formation a policy implementation, avšak pouze ve vztahu k tvorbě NAP II. Ve vztahu k celému systému EU ETS bychom takto mohli označit instituce EU. Definování konkrétních NGOs pro daný výzkum proběhlo na základě četnosti podnětů k politice EU ETS. Mezi nejaktivnější environmentální NGOs patří Centrum pro dopravu a energetiku, Hnutí DUHA a česká pobočka Greenpeace. Na druhé straně je možné takto identifikovat Svaz průmyslu a dopravy, Svaz chemického průmyslu a Český svaz zaměstnavatelů v energetice. Mezi výše identifikovanými čtyřmi úrovněmi v rámci EU ETS dochází ke vzájemným interakcím. Pro účely práce je důležité sledovat, zda se projevila participace nižších složek na rozhodnutí vyšších složek, zda nižší složka dostatečně aktivizovala vyšší složku, aby ji přinutila k reakci. Tlaky složky (nebo i jednotlivého aktéra, spadajícího do této složky5) mohou být dvojího charakteru: predátorské (útočné) a obranné (Gueguen 2007: 117-127). Obranné pozice jsou velmi často spojovány s hájením určitého stanoviska, konkrétního stavu věcí. Mají nejčastěji podobu informačních kampaní, zveřejňování expertiz či organizování občanských nepokojů s cílem ochránit sebe sama nebo velké skupiny společnosti před negativními důsledky a náklady realizace zájmů (Laboutková, Vymětal, Müller 2010:42-44). Naproti tomu predátorský tlak se zaměřuje na získání dílčí výhody pro malou skupinu, přičemž náklady spojené s realizací tohoto zájmu mají v ideálním případě zaplatit daňoví poplatníci. Nejedná se o „záchranářské“ akce, ale o vyřazení konkurence nebo získání konkurenční výhody za pomoci státu, resp. veřejných činitelů (Ibid). Metody ovlivňování rozhodnutí vyšší úrovně lze také klasifikovat na přímé a nepřímé. Základní charakteristikou přímého lobbingu6 je fakt, že tyto techniky se snaží přímo bez dalších mobilizačních nebo vedlejších efektů na ostatní skupiny ve společnosti oslovit veřejné činitele s rozhodujícím vlivem, ale také pracovníky z jejich servisního zázemí, kteří mohou konečná rozhodnutí významně ovlivňovat. Cílem nepřímého lobbingu není

5

Typicky velká firma, jež svým vlivem může zastínit i vyšší zástupnou složku – průmyslový svaz. Definic pojmu lobbing je mnoho, pro účely této práce poslouží definice Kalninše, který definuje lobbing jako legitimní, legální a uznanou „interakci soukromých osob se státními orgány a orgány místní správy/samosprávy s cílem dosáhnout toho, aby byla nebo nebyla přijata některá rozhodnutí anebo byly nebo nebyly realizovány určité aktivity tak, jak si žádají oni nebo třetí osoby. Lobbování nezahrnuje aktivity soukromých osob, které jsou součástí administrativních nebo právních procedur, stejně jako nezahrnuje aktivity, které se odehrávají výlučně na otevřené veřejné scéně a které by jakýmkoli způsobem mohly být považovány za korupční jednání“ (Kalninš 2007: 17) 6

13

přímý kontakt s lobbovaným veřejným činitelem, ale ovlivňování širšího okruhu lidí okolo něj, diskurs rozhodování a veřejného mínění (Schendelen 2004: 231 - 233). Pozice jednotlivých výše definovaných aktérů v rámci systému EU ETS budeme tedy zkoumat ze dvou perspektiv: 1. Zda relevantní subjekty (v tomto případě se jedná hlavně o NGOs) zaujímaly obranná či útočná stanoviska. 2. Zda se tyto subjekty snažily danou problematiku ovlivnit přímo (jednáním s vyšší úrovní) nebo nepřímo (skrze mobilizační nástroje ve společnosti).

1.2.2. Metodologie výzkumu Obecně práce vychází z empiricko-analytického přístupu, přičemž bylo využito metody případové studie při zaměření se na konkrétní případ aplikace systému EU ETS v ČR. Při aplikaci metody případové studie se, navzdory množství možných definic7, ve své práci přidržíme této jednoduché, přesto však smysluplné definice případu, kterou pro obor Mezinárodní vztahy upravil Petr Drulák: „…podle níž je případem dostatečně ohraničený aspekt historické epizody či dostatečně ohraničená epizoda sama o sobě“ (Kořan in Drulák 2008: 32-33). Vzhledem k tomu, že systém EU ETS je jedním z hlavních pilířů environmentální dimenze evropské energetické politiky a je plánován dlouhodobě, bylo třeba si pro následný výzkum vymezit konkrétní časový rámec. Z tohoto hlediska posloužilo členění dílčích fází EU ETS na tři části. Práce, jak již bylo zmíněno výše, se bude konkrétně zabývat pouze právě ukončenou druhou fází (vymezenou roky 2008-2012) a bude se soustředit výhradně na Českou republiku, vztah Evropské komise k České republice v této problematice, roli MŽP a MPO, NGOs působící v České republice a účastníky tohoto obchodovacího období, vyplývající z konečné podoby druhého Národního alokačního plánu ČR. 7

Obecná definice případové studie nám říká, že jde o intenzivní studium jednoho případu – tedy jedné situace, jednoho problému. Snaží se o exaktní rekonstrukci jednoho empiricky konkrétního procesu nebo jedné vědecky zajímavé činnosti, a to až do takové míry, do jaké je to možné (Fiala, Schubert 2000: 44). Případová studie je metoda kvalitativní, zkoumá současné fenomény do jejich hloubky v jejich skutečném kontextu, zvláště v případě, kdy nejsou hranice mezi fenoménem a jeho kontextem zcela jasné (Yin 2009:18).

14

Metodologie práce je orientována s ohledem na hlavní cíl práce. K naplnění hlavního cíle práce, tj. verifikaci či falzifikace uvedeného předpokladu „existuje rozpor mezi formálními závazky České republiky vůči environmentální politice Evropské unie a politickou praxí v případě EU ETS“ slouží výše zmíněné výzkumné otázky. Jedná se v podstatě o aplikaci deduktivní metody výzkumu8, která dle Olecké a Ivanové (2010) začíná teorií nebo vyjádřením obecně formulovaného problému, přičemž vycházíme z teoretických poznatků, které máme k dispozici. Na počátku formulujeme hypotézy či předpoklady, které rozdělujeme na dílčí úseky, abychom na konci ověřili, zda jsou pravdivé či nikoli (Olecká, Ivanová 2010: 8). Metodologie výzkumu je tedy založena na kombinaci kvalitativních a kvantitativních postupů (dotazníkového šetření). Pro první část práce byla zvolena metoda výzkumu obsahu, který nejlépe umožňuje sběr, organizaci a shrnutí kvalitativních informací ke zvolenému tématu (Ibid: 39). Toho bylo využito při analýze obsahu koncepcí, strategických dokumentů a legislativních nařízení na úrovni supranacionální (Evropská komise) a státní, které se zabývají environmentální politikou a systému EU ETS, případně jeho implementací. Sběr dat k environmentální politice EU, systému EU ETS a konkrétně druhé fázi v ČR byl proveden na základě prostudování primárních písemných materiálů EU a legislativy České republiky. Kvalitativní metoda výzkumu obsahu byla dále použita při zpracování poznatků z odborné literatury vztahující se k tématu emisních povolenek. Pro výzkum pozic a názorů mezi definovanými aktéry na úrovni NGOs byla mimo jiné zvolena metoda hloubkového rozhovoru. Respondenti byli vybráni z důvodu vysoké relevance a angažovanosti v problematice tvorby a reflexe NAP II. Klára Sutlovičová (envrinmentální hledisko) se přímo účastnila vyjednávání o NAP II jako zástupce environmentálních nevládních organizací. V Centru pro dopravu a energetiku (CDE) se problematice EU ETS věnuje nadále. Také Jaroslav Suchý (zde zástupce průmyslové NGO) má na starosti agendu EU ETS ve vlivném Svazu chemického průmyslu (SCHP). Další hledisko při výběru tohoto respondenta bylo, že v době tvorby NAP II působil přímo na MŽP a byl jeden ze strůjců NAP II. 8

Deduktivní metoda využívá především kvantitativní výzkum a logicky se tak nevyhne základním nevýhodám tohoto zkoumání, mezi něž patří určitá redukce a zjednodušení reality i obecnost vyvozených závěrů. Proto by měla být základní analýza postavena na základně tzv. metodě smíšeného výzkumu, která se v poslední době ve výzkumu v sociálních vědách výrazně prosazuje. Tato metoda je založena na kombinaci kvantitativních a kvalitativních metod (Johnson, Reynolds 2012: 28-37). Vzhledem k tomu, že je výzkum prováděn prostřednictvím kombinace kvantitativních (výstupy z dotazníkových šetření) a kvalitativních ukazatelů je tato metoda prakticky aplikována i v této práci.

15

1.2.2.1.

Metodologie dotazníkového šetření

Vzhledem k nedostatku dat, kterými by se dala vykreslit pozice podniků, zapojených do systému EU ETS, byla pro tuto část výzkumu zvolena metoda dotazníkového šetření. „Smyslem dotazování je zadávání otázek respondentům. Jejich odpovědi jsou podkladem pro získání požadovaných primárních údajů. Vybraní respondenti, kteří budou dotazováni, musí odpovídat cílům a záměrům výzkumu“ (Kozel 2006: 138). Dotazování probíhá na základě správně zvolené formy. Zpracovatel má možnost osobní, písemné, elektronické nebo telefonické formy. Tyto druhy dotazování je vhodné kombinovat, ale záleží jen na zpracovateli, kterou variantu kombinace zvolí. Lze použít uzavřených, otevřených či polouzavřených otázek9, které se dále dělí do mnoha podskupin. Z důvodu časové náročnosti pro respondenty byla pro účely tohoto výzkumu vybrána forma uzavřených otázek, nicméně otázky byly koncipovány tak, že respondenti se mohli k jednotlivým otázkám vyjádřit i otevřeně. To mělo výhodu v tom, že respondent, který neměl zájem věnovat se dotazníku déle než pár minut, mohl vyplnit otázky pouze uzavřenou formou. Při tvorbě dotazníku bylo vytyčeno několik cílů, které jsou důležité pro jeho správnou tvorbu. 

Délka dotazníku. Dotazník měl být pouze velikosti jedné strany formátu A4. Z psychologického hlediska působí jedna strana lépe a přehledněji. Navíc celková délka (bez konkrétních odpovědí) neměla respondentovi zabrat více než 5 minut.



Možnost kvantifikace odpovědí. Z tohoto důvodu byly zvoleny otázky tak, aby se na ně dalo odpovědět způsobem pozitivně/negativně. Případně měly určit míru, ale pouze ve vztahu k vlastní firmě.

9

Jen v krátkosti je třeba uvést výhody a nevýhody u otázek uzavřených a otevřených. Uzavřené otázky jsou pro respondenta variantou jednodušší. Otázky i odpovědi jsou standardizovány, což znamená, že varianty možných odpovědí jsou v dotazníku vyznačeny a respondent pouze označuje odpověď, která mu připadá správná (Kozel 2006: 170). U uzavřených otázek je opět celá řada variant, kdy respondent má jednu či více možností odpovědí. Nevýhodou těchto otázek je, že umožňují nahodilé vyplňování. To pak zapříčiní, že nelze přesně vystihnout názor respondenta (Johnová 2008: 113). Otevřené otázky umožňují respondentovi vyjádření svého názoru či postoje. Vzhledem k tomu, že respondent není omezen v odpovědi, jako je tomu u uzavřených otázek, může být jeho odpověď kreativnější. Má tak prostor k zamyšlení a lze tím získat kvalitní odpovědi hlubšího charakteru. Otevřené otázky mají i své nevýhody. Tím je především vyšší časová náročnost pro vyplnění dotazníku.

16



Možnost respondenta vyjádřit se konkrétněji. Poslední otázka dotazníku měla v respondentech vyvolat reakci na provokativně sestavenou otázku.10 Většina respondentů také volný prostor využila pro formulaci vlastního názoru na systém EU ETS. I v dalších otázkách byl respondent pobídnut ke konkrétnější odpovědi,11 nicméně konkrétní odpovědi u většiny otázek podala pouze menšina respondentů. Dotazníky byly zaslány respondentům z technických důvodů formou elektronické

pošty. Byly osloveny veškeré relevantní podniky, tzn. ty, které byly aktivně zapojeny do systému EU ETS v druhé obchodovací fázi. NAP II zahrnoval 394 zařízení, ve vlastnictví 239 firem. K poslednímu dni druhé fáze12 bylo již 32 subjektů neaktivních13. Všem aktivním firmám byl dotazník rozeslán a navrátilo se 41 vyplněných kusů, což představuje návratnost 19,8%. Kompletní znění dotazníku zaslaného respondentům je uvedeno v příloze č. 1. Výsledky uzavřených otázek byly převedeny do tabulek a pro lepší přehlednost též do grafů. Pro rozlišení výsledků a lepší orientaci byly zvoleny výsečové grafy, které lépe znázorňují procentuelní poměr. Ve výsečových grafech jsou uvedeny veškeré odpovědi všech respondentů. Otevřené odpovědi byly zaznamenány a některé z nich použity pro potřeby pochopení stanoviska podniků k systému EU ETS přímo v práci. Veškeré relevantní odpovědi jsou uvedeny v příloze č. 3.14

1.3.

Struktura práce

Prvním nutným krokem je definování formálních závazků pro Českou republiku, které vyplývají z evropské legislativy týkající se EU ETS. V kontextu práce je třeba rámcové podchycení evropského systému obchodování s emisními povolenkami tak, jak jej implementuje příslušný právní akt na úrovni EU (směrnice 2003/87/ES) a zákon č. 695/2004 Sb. na úrovni České republiky.

Vzhledem k možnostem využívání

mechanismů Kjótského protokolu pro podniky (díky propojovací směrnici 2004/101/ES) je 10

Má podle Vás režim ETS smysl? Nebo jej vnímáte pouze jako politický nástroj poplatný duchu doby? Např. otázka: Využívali jste nějaké možnosti ovlivnit proces rozdělování povolenek? Pokud ano, jaké cesty jste volili (analýzy zaslané na MPO a MŽP, přímý lobbing, nepřímý lobbing skrze agenturu)? 12 Ke dni 31. prosince 2012. 13 Podniky byly buď v likvidaci (např. OP Prostějov), nebo byly odkoupeny jiným aktérem, který také figuroval na seznamu NAP II (příkladem mohou být městské teplárny firmou Dalkia). 14 Navrácené dotazníky v původním formátu jsou na přiloženém CD. 11

17

nutné také ve zkratce představit samotný Kjótský protokol včetně těchto dílčích mechanismů. Další kapitola se bude věnovat samotným schvalovacím procesem NAP II. Důraz zde bude zaměřen především na identifikaci nejdůležitějších událostí, které ovlivnily tvorbu NAP II. Následně budou tyto události podrobeny analýze. Na základě analýzy dojde k potvrzení činnosti výše uvedených aktérů, kteří přímo na tvorbě NAP II participovali, či se snažili tuto tvorbu ovlivnit nepřímo. Právě těmto aktérům bude věnován následující oddíl. Zde budou prezentovány jednotlivé požadavky i argumenty zainteresovaných institucí a organizací. Z analýzy těchto postojů bude následně možné identifikovat pozici a vliv aktéra vůči ostatním aktérům při tvorbě NAP II. Bude tedy možné říci, kteří aktéři jsou relevantní v procesu tvorby, zda zastávaly spíše obranné či útočné stanovisko, nebo kteří aktéři používali nátlakovou metodu a kteří defenzivní. Vzhledem k situaci, kdy Evropská komise je definujícím činitelem systému EU ETS a orgány státní správy vytvářejí NAP II na národní úrovni, bude možné identifikovat nátlakové metody na nižších úrovních. V této kapitole budou využity rozhovory s představiteli zájmových organizací. Následující kapitola se bude již přímo věnovat samotnému obchodovacímu období. Dílčí úsek této kapitoly bude sledovat adaptaci účastníků EU ETS (podniků) na podmínky definované NAP II a reflexi ze strany dalších aktérů. Hlavním tématem této kapitoly bude vyhodnocení dotazníkového šetření, na jehož základě bude možné zjistit, zda se jednotlivé podniky snažily ovlivnit přípravný proces, zda byly spokojeny s přiděleným množstvím emisních povolenek a zda v průběhu obchodovacího období musely reagovat na případný nedostatek emisních povolenek. Díky těmto zjištěním bude možné vyvodit, zda při procesu tvorby NAP II byly snahy o ovlivnění podoby plánu úspěšné. V závěrečné části, na základě shromážděných poznatků v kapitolách předchozích, bude možné vyvodit konkrétní odpovědi na výzkumné otázky: 1) zda opravdu v případě EU ETS existoval rozpor mezi politickou praxí a formálními závazky vůči environmentální politice EU, 2) zda tuto politickou praxi pomohl definovat tlak dalších participujících aktérů a 3) jak se projevil revidovaný NAP II v průběhu obchodovacího období.

18

1.4.

Zpracování poznatků z použité literatury a sběr dat

Ke sběru dat bylo zvoleno několik metod. Lze vycházet z předpokladu, že na kompletní podobu předmětu výzkumu se nutně váže variabilita zdrojů informací i metod jejich získávání, neboť každá z technik poskytuje informace různého druhu, hloubky a částečně zaměření. Jako relevantní zdroje pro účely této diplomové práce byly vybrány oficiální dokumenty EU, legislativní rámec ČR, publikované články v zahraničních i českých akademických časopisech a žurnálech, zahraniční i české knižní publikace, oficiální stanoviska nevládních organizací (NGOs) relevantních k tématu, vyjádření zástupců firem a v neposlední řadě on-line texty a příspěvky zpracovávající problematiku implementace EU ETS. Vztah uvedené literatury a zdrojů je k deklarovanému výzkumu zásadní. Uvedená literatura slouží jako zdroj k vymezení problematiky – analýzy přípravné fáze NAP II a průběhu druhého obchodovacího období. S tímto způsobem získaným materiálem je nadále pracováno při vymezení jednotlivých pozic aktérů a analýzy následných implikací a potvrzení či vyvrácení daného předpokladu. Absolutně základním zdrojem pro tuto práci byly oficiální dokumenty vybraných aktérů, sloužící jako prvotní zdroj, který vedl k zorientování se v dané problematice. Takto byla získána představa o fungování systému EU ETS obecně (a v České republice konkrétně) a vedla k poznatku, v jakém rozsahu je možné z jednotlivých zdrojů čerpat a kde je nutné podpořit sběr dat o sekundární zdroje. Zde byly důležitým informačním zdrojem odborné články, neméně významným zdrojem byla česká periodika. Dále práce vychází z hloubkových rozhovorů s představiteli environmentální NGO (Centrum pro dopravu energetiku) a průmyslové NGO (Svaz chemického průmyslu České republiky). Jednotliví účastníci trhu EU ETS v České republice byli podrobeni dotazníkovému šetření. Pro zisk základních informací o sledovaných jevech posloužily paralelně probíhající textová analýza vybraných periodik, analýza dokumentů, případně sekundární analýza datových souborů. Předmět zkoumání byl primárně zaměřen na tematický okruh výzkumu, nicméně snahou bylo také vycházet z co nejširší tematické základny.

19

1.5.

Limity práce Jedním z limitujících nedostatků by se mohl jevit nedostatečný počet

respondentů dotazníkového šetření. Vrátilo se zhruba 20% rozeslaných dotazníků, což odpovídá hodnotě 41 respondentů. Nicméně odborná literatura uvádí, že vzhledem ke zvolené formě distribuce dotazníku se jedná o standardní vzorek (Kozel 2006: 143). Z technických a časových důvodů bylo nemožné provádět dotazníkové šetření osobně, proto byly dotazníky rozesílány pomocí elektronické pošty. Jako slabinu jakéhokoliv výzkum formou případové studie v sociálních vědách lze označit nízkou schopnost generalizace. V kontextu tématu této práce tedy nemůžeme výsledky, které vzejdou pro případ České republiky, vztáhnout na všechny státy Evropské unie, ani posunout časově (jsou omezeny přípravnou fázi druhého alokačního plánu z jedné strany a koncem obchodovacího období z druhé strany). Pro výzkum pozic a názorů mezi definovanými aktéry na úrovni NGOs byla mimo jiné zvolena metoda hloubkového rozhovoru. Jako slabinu lze vidět množství rozhovorů (pouze dva). Na druhou stranu vybraní respondenti byli při tvorbě NAP II a v celém průběhu druhého obchodovacího období velice aktivní. Klára Sutlovičová se přímo účastnila vyjednávání o NAP II jako zástupce environmentálních NGOs. Také Jaroslav Suchý (zde zástupce průmyslové NGO) má na starosti agendu EU ETS ve vlivném Svazu chemického průmyslu a při tvorbě NAP II pracoval na MŽP, kde se tvorbě NAP II aktivně věnoval.

20

2. Evropský systému obchodování emisních povolenek Tato kapitola se věnuje systému EU ETS v takové podobě, v jaké jej implementuje příslušný právní akt Evropského parlamentu a Rady15. Stanovuje náležitosti, principy a podmínky fungování systému pro druhé obchodovací období. První období bylo vnímáno jako pilotní, trvalo tři roky a probíhalo od roku 2005 do konce roku 2007. Druhá fáze byla pětiletá, vymezená roky 2008 a 2012 a časově se kryje s referenčním obdobím pro dosažení kjótských redukčních cílů (viz dále). Nejprve abychom mohli přejít k samotnému systému EU ETS, je třeba rámcově nastínit cestu k tomuto systému skrze Kjótský protokol a jeho mechanismy. V rámci těchto mechanismů mohly jednotlivé podniky část emisních povolenek v druhém

obchodovacím

období

nahradit

obchodovatelnými

kredity

vytvořené

mechanismem Kjótského protokolu.

2.1.

Kjótský protokol

Rámcová úmluva OSN o změně klimatu byla přijata v Rio de Janeiru v roce 1992 a dnem 21. 3.1994 vstoupila v platnost. Úmluva poskytuje rámec mezinárodnímu vyjednávání o možných řešeních problémů spojených s probíhající změnou klimatu. Vyjednávání zahrnují hlavně otázku snižování emisí skleníkových plynů a vyrovnávání se s negativním dopadem změny klimatu. Česká republika tuto Úmluvu podepsala dne 13. 6. 1993 jako v pořadí třicátá šestá strana (MŽP 2013). Úmluva a následný Kjótský protokol, představují právní podklad pro snížování emisí skleníkových plynů. UNFCCC představuje multilaterální pokus o zmírnění klimatických změn, realizovaný na půdě Organizace spojených národů (OSN). Vyspělé industrializované státy se díky ní zavázaly k boji s následky klimatických změn a globálnímu oteplování. Konkrétní program této snahy je stanoven v tzv. Kjótském protokolu k této smlouvě, jejichž základním cílem byl závazek snižovat celkové emise šesti skleníkových plynů (Greenhouse Gases – GHG)

15

Směrnice 2003/87/EC

21

minimálně o 5% v letech 2008-2012 k referenčnímu roku 199016 (Kjótský protokol 1997:čl. 3, odst. 1). Samotný Kjótský protokol vznikl v roce 1997 dohodou 84 členských zemí OSN. Česká republika jej podepsala 23. 11. 1998 na základě usnesení vlády č. 669 ze dne 12. 10. 1998 a ratifikovala jej 25. 10. 2001. Evropská unie jako celek (EU-15) se již v roce 1997 v protokolu zavázala snížit emise během období 2008 až 2012 alespoň o 8%. Stejný závazek si při ratifikaci stanovila i ČR (MŽP 2013). Země vázané Kjótským protokolem musely své závazky splnit v první řadě v národním měřítku. Ve snaze o dosažení svých cílů mohly státy využít tři nadstavbové quasi-tržní mechanismy a jejich pomocí vytvořit tzv. trh skleníkových plynů (carbon market). Jedná se o tzv. mechanismy flexibility Kjótského protokolu. Mechanismy flexibility mají stimulovat trvale udržitelný rozvoj prostřednictvím technologických transferů a investic a pomoci ratifikujícím zemím dosáhnout svých závazků. Vycházejí z globálního charakteru skleníkových plynů. Není tedy důležité, kde budou finanční prostředky na snižování vynaloženy a na kterém místě na světě dojde ke snížení emisí (UNFCCC 2009). Kjótské mechanismy tak mají představovat nákladově efektivní cestu snížení emisí doma nebo v zahraničí a stimulovat soukromý sektor a rozvojové země, aby se připojily k úsilí o snižování emisí. Stejného snížení emisí uskutečněného v rozvojových zemích tak by mělo být dosaženo s nižšími náklady. Případně se stejnými náklady může být dosaženo většího snížení emisí než v průmyslově vyspělých zemích. V Kjótském protokolu jsou definovány následující tři mechanismy:

16

Konkrétně se jedná o Oxid uhličitý (CO2), Metan (CH4), Oxid dusný (N2O), Chlorfluorderiváty uhlovodíků (HCFC), Perfluorované deriváty uhlovodíků (PFC), Hexafluorid sírový (SF6), (UNFCCC 2013). Země se zavázaly ke snižování těchto šesti skleníkových plynů, jelikož jejich podíl na globálním oteplování je považován za nevýznamnější. Největší pozornost byla věnována omezení produkce oxidu uhličitého (CO 2), jehož emise jsou v porovnání s ostatními skleníkovými plyny ve značné převaze (UNFCCC 2013). Uvolňování oxidu uhličitého probíhá hlavně při spalování fosilních paliv, dále při produkci vápna, cementu, koksu a v dalších průmyslových odvětvích. CO2 se stal referenčním plynem, k němu jsou přepočítávány emise každého dalšího sledovaného skleníkového plynu jako ekvivalent potenciálu oteplování každého z nich. Vyjadřují se v jednotkách zvaných CO2 ekvivalent (CO2-e). To znamená, že emise všech skleníkových plynů jsou měřeny v CO2-e nehledě na to, o který skleníkový plyn se jedná. Jedna jednotka CO 2-e tedy vyjadřuje emisi jedné tuny CO2 nebo množství jiného plynu, způsobující ekvivalentní škodu na životním prostředí.

22

2.1.1. Joint Implementation Joint Implementation (JI) neboli Mechanismus společného provádění je definovaný v čl. 6 Kjótského protokolu. Tento projektový mechanismus umožňuje zemím získat, na základě investičních projektů v zahraničí, Emisní redukční jednotky17 (ERU), využitelné k plnění Kjótských cílů. Systém je nastaven tak, že země, která je zavázaná k redukci emisí v rámci Kjótského protokolu a potřebuje pokrýt své emise, vloží finance v podobě grantu do konkrétního projektu v hostitelské zemi, taktéž zavázané Kjótským protokolem ke snížení emisí. Množstvím ekvivalentu emisí (CO2-e), které byly ušetřeny tímto projektem, snižuje prostřednictvím ERU emisní limity investorské země. Případně může investorská země ERU dále prodat. JI nabízí investujícím stranám flexibilní a nákladově efektivní způsob splnění části svých závazků z Kjóta a zároveň přináší pro hostitelskou stranu přísun zahraničních investic a transfer nových technologií OSN 1997: čl. 6).

2.1.2. Mechanismus čistého rozvoje Dalším systémovým nástrojem je Mechanismus čistého rozvoje18 (CDM). CDM je podobná JI, s tím rozdílem, že cílem investice ze strany země vázané Protokolem je rozvojová země, jež nemá žádný závazek vůči Kjótskému protokolu. Účelem Mechanismu čistého rozvoje je tedy podpora trvale udržitelného rozvoje a zároveň i příspěvek k dosažení cílů rámcové úmluvy OSN o změnách klimatu. Samotný mechanismus fungování je definován v článku 12 Kjótského protokolu a realizované projekty mohou získat obchodovatelné Certifikované redukční jednotky19 (CER). CER, plní stejnou funkci jako ERU, odpovídají emisní ekvivalentní tuně CO2, které se ušetří díky realizovanému projektu a mohou být využity k plnění kjótských cílů.(OSN 1997: čl. 12) Mechanismus čistého rozvoje je vnímán jako průkopnický projekt. Jedná se o první environmentální investiční a kreditní mechanismus svého druhu, který je opravdu celosvětový a přitom využívající standardizovaný emisní kompenzační nástroj.

17

Emisní redukční jednotky (Emission Reduction Units – ERU) Mechanismus čistého rozvoje (Clean Development Mechanism – CDM) 19 Certifikované redukční jednotky (Certified Emission Reductions – CER) 18

23

2.1.3. Mezinárodní obchodování s emisemi Mezinárodní obchodování s emisemi20 (IET) je systémem typu „cap-and-trade“. Základním principem jeho fungování je stanovení maximálního objemu znečišťující látky, který může být emitován do ovzduší („cap“), a to jak celkově, tak pro jednotlivé emitenty, přičemž s jednotlivými podíly lze obchodovat („trade“). Země, které ratifikovali Rámcovou úmluvu OSN, jsou vázány Kjótským protokolem k plnění určitých emisních cílů. Tyto cíle jsou vyjádřeny jako úroveň povolených emisí pro období 2008-2012 a distribuovány v podobě jednotek přiděleného množství21 (AAU). Země těmito povolenkami kryjí svoje národní emise a zbylé povolenky mohou prodat zemím, které přesáhly svoje emisní cíle, případně musí chybějící povolenky nakoupit. Tato aktivita může mít charakter čistě mezivládního obchodu s národními úsporami nebo obchodu podloženého konkrétními projekty (Green Investment Scheme – GIS). Obchodování s povolenkami je určeno článkem 17 Kjótského protokolu. V rámci systému IET mohou být využity kromě AAU i další povolenky, všechny ekvivalentní jedné tuně CO2: 

Eliminační jednotky22 (RMU) jsou vydávány členskými zeměmi na základě projektů v zemědělství a lesnictví, odstraňujících již emitované skleníkové plyny, jako je zalesnění apod.



Emisní redukční jednotky (ERU), získané z projektů realizovaných v rámci mechanismu Joint Implementation.



Certifikované redukční jednotky (CER), získané z projektů Mechanismu čistého rozvoje. Převody a obchodování s těmito třemi typy povolenek jsou evidovány a monitorovány

prostřednictvím systému registrů pod Kjótským protokolem. Převody ERU mezi zeměmi jsou realizovány prostřednictví mezinárodního transakčního systému pod Kjótským protokolem. Obchodovací mechanismy měly být zaváděny jako nástroj klimatické politiky na národní a regionální úrovni. Vlády tak stanoví emisní cíle pro jednotlivé účastníky systému. Největším takovým v současné době fungujícím systémem je EU ETS. 20

Mezinárodní obchodování s emisemi (International Emission Trading – IET) Jednotka přiděleného množství (Assigned Amount Units - AAU) 22 Eliminační jednotky (Removal Units – RMU) 21

24

2.2.

EU ETS

Evropský systém obchodování s emisními povolenkami skleníkových plynů, jež je od roku 2005 zaveden v zemích Evropské unie, je příkladem aplikace konceptu obchodovatelných povolenek v praxi. Systém EU ETS byl vytvořen Evropskou komisí jako jeden z prostředků boje proti globálnímu oteplování, v návaznosti na závazek EU kontinuálně snižovat emise skleníkových plynů. Ke snižování emisí skleníkových plynů se EU zavázala v Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu (OSN 1992). Úkolem EU ETS je vytvořit chybějící trh s právem emitovat skleníkové plyny a zabránit tak jejich neomezenému vypouštění do atmosféry. Cílem bylo, aby pomocí EU ETS došlo k přenesení části externích nákladů do ceny energií a tím znevýhodnit některé druhy paliv po započítání veškerých externích nákladů (Binhack, 2011: 8). EU ETS bývá také označován jako systém „cap-and-trade“ (Evropská komise, 2007:6), Hlavním nástrojem systému jsou tzv. emisní povolenky (emission allowances EUA), které ztělesňují platbu za právo znečistit ovzduší – každá povolenka představuje majetkovou hodnotu odpovídající právu provozovatele zařízení vypustit do ovzduší ekvivalent tuny oxidu uhličitého23 (Evropská komise, 2007:9, zákon č. 695/2004 Sb.). Povolenky neexistují ve fyzické podobě, ale pouze v podobě elektronické na účtech jejich vlastníků v systému rejstříků, který je podobný bankovnímu systému a je začleněný do mezinárodního systému rejstříků užívaného v rámci Kjótského protokolu a je kontrolován centrálním správcem (Evropská komise, 2007:13-14). K provozování zařízení zahrnutého do systému je třeba získat povolení příslušné instituce. Toto povolení stanoví požadavky na monitorování a ohlašování objemu emisí daného zařízení. Každému zařízení je pak na předem definovaná období bezplatně přidělován určitý počet povolenek stanovený v tzv. Národním alokačním plánu (NAP) pro dané období24 (Evropská komise 2007). Noví účastníci EU ETS25 dostanou povolenky zdarma z rezervy, která je vytvořena pro tyto účely v rámci projektované alokace (Směrnice 2003/87/ES).

23

Ekvivalent tuny oxidu uhličitého znamená jednu metrickou tunu oxidu uhličitého nebo množství jiného skleníkového plynu, které má stejný účinek globálního ohřevu na klimatický systém Země. (zákon č. 695/2004 Sb.) 24 Viz. dále. 25 Novými účastníky jsou zde myšlena zařízení nově instalovaná či rozsáhle rozšířená v období určeném směrnicí 2003/87/EC či směrnicí, která ji mění. Zpravidla jde o téměř celé aktuální obchodovací období a konec obchodovacího období jemu předcházejícího (Směrnice 2004/101/ES:26).

25

Podniky, které udrží své emise pod hladinou určenou množstvím přidělených povolenek, mohou přebytečné povolenky prodat. Naopak společnosti, které s velkou pravděpodobností nebudou schopny dodržet emisní limit, který jim byl stanoven prostřednictvím povolenek, mohou chybějící povolenky nakoupit. Mají však i druhou možnost: přijmout výrobní opatření, která sníží množství vypouštěného oxidu uhličitého změnu výrobní technologie, obměnu používaných surovin, omezení objemu výroby apod. Mohou samozřejmě využít i kombinaci těchto přístupů – s největší pravděpodobností budou hledat cestu, která jim přinese co nejméně nákladů. Cena při nákupu a prodeji povolenek je přitom tvořena na tržním principu – nabídkou a poptávkou (Evropská komise 2007:9). Jinými slovy: systém vytváří likvidní trh s emisemi, prostřednictvím něhož jsou stanovovány ceny uhlíku (Evropská komise 2005: 5). Předpisy o ETS nestanovují, kde se má obchodování odbývat. Probíhá buď přímo nebo prostřednictvím brokerů či jiných tržních zprostředkovatelů. (Ibid: 16) Po skončení každého kalendářního roku musí každý provozovatel zařízení zahrnutého do ETS odevzdat počet povolenek odpovídající množství emitovaného CO2. Neučiní-li tak, musí zaplatit pokutu. Odevzdané povolenky jsou vyřazeny a už nemohou být znovu použity. Povolenky nevyužité v daném roce může podnik prodat nebo využít v roce příštím v rámci jednoho obchodovacího období (Evropská komise, 2007). Pro každé období stanovené směrnicí 2003/87/ES je každý členský stát povinen vypracovat národní alokační plán, který stanoví celkové množství povolenek, které budou v daném období rozděleny, a množství přidělené jednotlivým zařízením. Povolenky musejí být rozděleny na základě objektivních a průhledných kritérií stanovených v příloze III směrnice (směrnice 2003/87/ES, zákon č. 695/2004 Sb.). Národní alokační plány musí být v souladu se závazkem členského státu v rámci Kjótského protokolu i s aktuálním a plánovaným pokrokem při jeho dosahování, při rozdělování povolenek mezi jednotlivá zařízení musí brát v potaz reálné možnosti snížit emise ze všech jejich aktivit. NAP se předkládá ke zvážení Evropské komisi – ta může požadovat jeho změny nebo jej zcela zamítnout. Jednou stanovený a Evropskou komisí kladně posouzený plán již nelze měnit. (Evropská komise, 2007:11). Z hlediska zhodnocení druhého obchodovacího období v České republice je důležité, že systém umožňuje provozovatelům zařízení zahrnutých do EU ETS užít jako náhradu emisních povolenek kredity získané z projektových mechanismů definovaných v Kjótském protokolu, ovšem jen do výše 10% jejich celkového přiděleného množství povolenek. 26

Zmíněnými projektovými mechanismy jsou již výše popsané Joint Implementation (JI – společné implementace) a Clean Development Mechanism (CDM – mechanismus čistého rozvoje). Tímto způsobem ETS pomáhá společnostem, aby dostály svým závazkům, a zároveň podporuje investice do projektů na snižování emisí v rozvojových zemích. (Evropská komise: 2007: 3-4; MŽP: 2006: 33). Toho je umožněno na základě tzv. „propojovací směrnice 2004/101/ES“, která doplňuje původní směrnici 2003/87/ES zejména o tématiku propojení EU ETS s kjótskými mechanismy. Tato směrnice byla transponována do legislativy České republiky novelou zákona č. 695/2004 Sb. Zvyšování poptávky po kreditech mechanismu čistého rozvoje a kreditech společného plnění tlačilo na zvýšení jejich ceny, což mělo stimulovat k ještě většímu využívání těchto mechanismů.

27

3. Situace v České republice před přípravou NAP II Je zřejmé, že analýza Národního alokačního plánu pro druhé obchodovací období nemůže být vytržena z časového kontextu. Z tohoto důvodu je důležité vyjasnění výchozí situace pro přípravu NAP II. Vzhledem k parlamentním volbám, které v tomto období proběhly, a personální obměně na ministerstvech, je nutné tyto volby zohlednit. Dále je v této části představena konkrétní metodika výpočtu celkové alokace, jež byla posléze napadena ze strany Evropské komise.

3.1.

Výchozí situace pro přípravu NAP II

Podmínky, které zapříčinily nevýhodnou situaci před zahájením práce na návrhu nového národního alokačního plánu pro obchodovací období 2008-2012, byly především ovlivněny nedostatkem času na přípravu a složitou konstelací vnitropolitické situace, které následovaly po parlamentních volbách v červnu 2006. Vzhledem k nepředvídatelné délce tvorby a schvalování procesu předchozího NAP I (2005-2007) došlo ke značnému zpoždění vlastních příprav návrhu NAP II. To mělo za následek opětovné nedodržení a výrazné překročení závazných termínů, které byly určeny směrnicí a návazně zákonem 695/2004 Sb. Finální podoba NAP I, upravená podle požadavků Komise, byla vládou schválena až v polovině června 2006. Přitom Evropská komise stanovila nejzazší termín pro předložení NAP II k posouzení na 30. červen 2006. Podle článku 9 směrnice 2003/87/ES byl stanoven tento termín na 18 měsíců před samotným zahájením příslušného obchodovacího období. Odpovědné orgány České republiky věděly o nutnosti včasného vytvoření návrhu alokačního plánu dlouho dopředu, přesto se do příprav plánu pro druhé období promítl zásadní časový skluz v přípravě plánu pro první období. Dalším zásadním způsobem ovlivnil přípravu druhého alokačního plánu také výsledek parlamentních voleb do Poslanecké sněmovny ČR. Vzhledem k patové situaci rozdělení mandátů politických stran a dlouhým jednáním o možnostech sestavení vlády došlo k dalším časovým prodlevám. Tyto podmínky vedly k tomu, že nebyla vhodná doba na proces příjímání důležitých politických rozhodnutí, jakým byl NAP II. Nová vláda, jež se již opírala o důvěru poslanecké sněmovny, se sešla poprvé až 4. září 2006. Tento akt ještě 28

více zpozdil proces vytváření návrhu NAP II. Libor Ambrozek, ministr životního prostředí v předešlé vládě Jiřího Paroubka, označil výsledek voleb jako hlavní důvod, proč Česká republika nedodala Evropské komisi NAP včas. „…metodika a schéma rozdělení emisních povolenek je sice připraveno, rozhodnutí, kolik povolenek má být rozdáno, je však politickým rozhodnutím, které nyní nechci přijímat. Nechtěl bych nastřelit něco, co by můj nástupce nemohl obhajovat“ (Euractiv.cz 2006a). Toto posléze dementovalo MPO ve své tiskové správě, kde se ministr Říman vyjádřil: "Minulá vláda do konce června nepřijala žádné rozhodnutí a své nástupkyni nezanechala ani náznak dohody resortů o podobě alokačního plánu, na jehož základě bychom mohli po volbách začít urychleně jednat“ (Ekolist.cz 2006). Obě tato vyjádření je třeba brát s rezervou, protože metodika pro alokaci povolenek z předchozího období (NAP I) byla převzata a použita i při tvorbě nového NAP II. První návrh na výši celkové alokace vznikl až z výstupu jednání MPO a MŽP, jakmile zahájila činnost nová vláda pod vedením Mirka Topolánka. V případě nedodržení termínů vyhotovení Národních alokačních plánů pro druhé období byla Komise připravena využít všechny možné nástroje, které měla pro podobné případy k dispozici, aby členské země donutila řádně dodržovat ustanovení legislativy Evropské unie, které se týkaly systému EU ETS. Tato pozice byla plně v souladu s jejím celkově razantním a důsledným krokům vůči členským zemím před druhým obdobím emisního obchodování. Tento postup Evropská komise zaujala proto, aby zamezila podobným selháním jako v prvním období. Evropská unie již v předstihu varovala, že se státy, které alokační plány nepředloží v požadovaném termínu, bude zahájena příprava na právní řízení pro porušení tehdejšího práva ES (Euractiv.cz 2006a). Nicméně ještě v říjnu téhož roku nebylo Komisi předloženo osm národních alokačních plánů26 (včetně českého). Z tohoto důvodu se Komise snažila přimět tyto státy k rychlejší reakci rozesíláním formálních upozornění, že stát porušuje komunitární právo. Takto byla Česká republika požádána o vysvětlení důvodu, proč nebyl NAP II předložen včas. Pro nápravu byla stanovena dvouměsíční lhůta. Ačkoli se již v této době na návrhu NAP II pracovalo, Evropská komise se rozhodla svůj tlak zintenzivnit a 29. listopadu oznámila, že s okamžitou platností zahajuje řízení pro porušení práva kvůli nepředložení NAP II (BBC 2006). 26

Mimo České republiky NAP II nepředložily tyto státy: Dánsko, Itálie, Maďarsko, Portugalsko, Rakousko, Slovinsko a Španělsko.

29

3.2.

Orgány státní správy a tvorba NAP II

Jako základním prvkem, o kterém se v průběhu vytváření NAP II nejvíce diskutovalo, se ukázalo stanovení výše celkové alokace povolenek, na které byla navázána distribuce povolenek pro jednotlivé podniky. Zaangažované instituce neřešily tento problém poprvé, neboť čerpaly ze zkušeností z přípravy NAP I. Na druhou stranu nešlo nahlížet na model přípravy NAP pro první obchodovací fázi jako vhodný, v praxi vyzkoušený nástroj pro zhotovení dalšího plánu. Jako hlavní důvod lze označit fakt, že příprava NAP II začala v roce 2006, tedy přesně uprostřed prvního obchodovacího období, kdy ještě nemohly být vyvozeny žádné přesné závěry o vlivech použitých metod pro tvorbu daného alokačního plánu a jeho aplikaci na české subjekty zařazené do systému EU ETS. Nedalo se tedy předpokládat, zda nastavení alokace z NAP I, provedené na základě predikcí budoucího růstu emisí skleníkových plynů odpovídalo skutečnému vývoji v sektorech národního hospodářství. Přestože již byly známy první výsledky za obchodovací rok 2005, k vyvozování závěrů o funkčnosti systému a o vlivu jednotlivých konkrétních parametrů NAP I na ekonomické plánování českých podniků mohlo dojít až po skončení celého prvního období. Pokud nebudeme brát v úvahu míru celkové alokace, můžeme říci, že mezi zodpovědnými institucemi (tedy MŽP a MPO) panovala obecná shoda o smyslu a účelu, který by měl Národní alokační plán jako takový plnit. Z toho vyplývá, že se jednalo pouze o nastavení systému a alokaci povolenek tak, aby EU ETS nebyl pro české účastníky ohrožením pro jejich činnost a budoucí rozvoj (Cenia 2007:94). Díky absenci potřeby snižovat emise,27 vycházela základní strategie pro konstrukci návrhu NAP II v použití metody business-as-usual a tomu odpovídaly i alokace povolenek v množství, které pokrylo nebo dokonce převýšilo potřeby firem do roku 2012. Z tohoto hlediska vyjádřil postoj MPO L. Pazdera, který uvedl, že Ministerstvo průmyslu a obchodu usiluje o alokaci povolenek pro druhé obchodovací období ve stejné výši, jako v prvním období s tím, že takové množství se dá před Komisí obhájit (Ihned.cz 2006). Dalo se tedy usuzovat, že ministerstvo průmyslu a obchodu od začátku úvah o NAP II o žádných redukcích emisního limitu ani neuvažovalo.

27

protože plnění závazků ČR z Kjótského protokolu nepředstavoval pro Českou republiku problém ani při mírném navyšování produkce emisí

30

Postoj Ministerstva životního prostředí byl shodný, jak potvrdil tehdejší ředitel odboru změny klimatu28 T. Chmelík: „je třeba usilovat o co nejvíce povolenek…na druhou stranu obhájení i současné úrovně povolenek pro další období by byl úspěch“ (Ihned.cz 2006). V rozhovoru pro Ekolist.cz také uvedl, že „…teď (výsledky za rok 2005, pozn. aut.) se ukázalo, že vysoký příděl emisních povolenek nemusí znamenat i vysoké emise“ (Stejskal 2006). MŽP tedy sledovalo diskurs přidělení takového množství povolenek, které bude v souladu s kritérií legislativy, ale nikoliv dobrovolně méně. Tím podpořilo z pohledu České republiky stanovisko získat povolenek co nejvíce. Taková tvrzení nelze zpochybnit. Jak již bylo zmíněno, nadměrná alokace povolenek jednak nevede k motivaci podniků k redukcím emisí, ale také má negativní dopady na samotné fungování systému obchodování s emisními povolenkami jako takového. Tím se však stát vystavoval riziku sankcí ze strany Evropské komise za narušení volného trhu z důvodu nedovolené státní podpory. I v případě MŽP byla ze začátku patrná rezignace pojmout využití systému EU ETS jako nástroje, který by účinně snižoval emise, což na jednu stranu eliminovalo případné budoucí komplikace při práci na návrhu NAP II z důvodu odlišných názorů ministerstev. Obě ministerstva si tedy pro celkovou alokaci stanovila opravdu smělé cíle, pokud vycházela z předpokladu, že se podaří získat souhlas od Komise na rozdělení stejného objemu povolenek jako za první obchodovací období. Podle toho byl také zformulován první návrh NAP II, i přes to, že se předpokládala reakce Komise, která se bude snažit udržet množství povolenek v jednotlivých alokačních plánech pod úrovní prvního období, aby si zajistila jak naplnění redukčního závazku EU-15, tak celkovou funkčnost celého obchodovacího systému. Komise koncem roku 2005 vydala dokument s názvem Pokyny k alokačním plánům na období 2008–2012 (2005) ve kterých argumentovala, aby se členské státy neopíraly o emise z první fáze ani o další údaje z první fáze. V opačném případě budou zařízení, která v prvním obchodovacím období aktivně snížila emise, neoprávněně znevýhodněna tím, že ve druhé fázi obdrží nižší podíl povolenek než zařízení, která emise během prvního období nesnížila (Evropská komise 2005: 703/ čl. 27). Tyto pokyny byly určeny členských státům a zahrnovaly důležité instrukce pro vypracování alokačních plánů tak, aby byly pro Evropskou komisi akceptovatelné. Toto

28

Tedy útvar, který byl pověřen formulací návrhu alokačního plánu.

31

sdělení Komise bylo zasláno členům EU již před zahájením procesu tvorby Národních alokačních plánů pro druhé obchodovací období, Českou republiku nevyjímaje. Z tohoto lze tedy usuzovat tendenční snahu obou ministerstev zvýhodnit české firmy i s vědomím možných sankcí ze strany Evropské Komise. MŽP ani MPO svůj přístup ke stanovení celkové stropu alokace nepřizpůsobila, což mělo posléze za následek problémy při projednávání českého NAP II v EK koncem roku 2006. V pokynech se (mimo jiné) dále uvádí, že některé státy musí jako celek své stropy alokovaných povolenek snížit a jiné alespoň udržet. Zvyšování alokovaných povolenek nebylo pro druhé období přípustné vůbec (Evropská komise 2005: 703/ čl. 13,14). Evropská komise dále apelovala na to, aby členské státy kladly větší důraz na analýzu potenciálu dalšího snižování uhlíkové intenzity při výrobě u průmyslových zařízení a dané výsledky zohlednily při přípravě plánu. Komise si tímto slibovala do jisté míry kompenzaci ke zvyšování celkového objemu emisí skleníkových plynů v důsledku hospodářského růstu (Evropská komise 2005: 703/ čl. 11). Další indicií, která mohla ještě upozornit českou vládu, že Evropská komise nebude tolerovat nadměrné množství alokovaných povolenek, bylo rozhodnutí Komise z konce listopadu 2006. V tomto rozhodnutí EK zamítla deset národních alokačních plánů29, z důvodu neslučitelnosti s kritérií směrnice 2003/87/ES. Naprostá většina těchto plánů byla smetena ze stolu kvůli přehnanému očekávání růstu emisí oxidu uhličitého a podcenění potenciálu jeho snižování (Evropská komise 2006a: 15-16). Právě tato kombinace odhodlání českých orgánů státní správy dosáhnout co nejvyššího stropu alokace a nedostatečná reflexe signálů a doporučení ze strany Evropské komise při zpracovávání návrhu se později ukázala jako cesta, která nemohla vést k přijetí prvotního návrhu NAP II.

3.3.

Použitá metodika vypracování návrhu pro NAP II

Práce samotná na vyhotovení návrhu začala v první polovině roku 2006 a probíhala do konce listopadu. V tomto období je zahrnuto i téměř tříměsíční omezení prací, jelikož problematická situace po parlamentních volbách prakticky paralyzovala jakýkoli posun v přípravě. Oproti procesu přípravy prvního návrhu byla práce na NAP II i přesto rychlejší 29

Týkalo se národních alokačních plánů Německa, Irska, Lotyšska, Litvy, Lucemburska, Malty, Slovenska, Švédska a Spojeného království.

32

a celkově méně komplikovaná,30 neboť postup obou zainteresovaných ministerstev byl více koordinovaný. Dalším důvodem byla také jednotná shoda jak na celkovém přístupu k formulaci samotného návrhu, tak na použití stejných postupů a metod při výpočtu celkové a následně jednotlivé individuální alokace. Tato skutečnost znamenala, že mnoho témat31 již nebylo předmětem diskuzí uvnitř ministerstev, potažmo mezi ministerstvy navzájem. I přesto, že byl proces tvorby návrhu z těchto důvodů rychlejší, nepodařilo se jej ani tak předložit Komisi v termínu.

Metoda výpočtu celkové alokace původního návrhu NAP II byla shodná s metodou využitou při tvorbě NAP I (NAP 2006a: 11 – 16): -

Výpočet byl proveden způsobem zdola-nahoru, tedy ke stanovení celkové alokace došlo součtem projektovaných emisí pro jednotlivé sektory.

-

Tento výpočet byl proveden na základě historických emisí z období 1999 – 2001.

-

Koeficienty růstu byly nastaveny podle množství historických emisí v referenčním období, skutečných úrovně emisí v roce 2005 a predikcích vývoje emisí v obchodovacím období do roku 2012.

Metoda stanovení individuální alokace - množství povolenek přidělené jednotlivým zařízením (NAP 2006a: 21 - 28): -

Výpočet pro individuální zařízení byl proveden způsobem shora-dolů, sektor-zařízení.

-

Celková alokace pro daný sektor byla zjištěná v předcházejícím postupu a rozdělena mezi jednotlivá zařízení poměrným způsobem na základě historických emisí (grandfathering).

-

Korekční mechanismy, které zajišťovaly, že žádné zařízení neobdrží méně povolenek, než kolik činily jeho emise v roce 2005, byly navýšené o pět procent.

-

Počítalo se s bonusy pro zařízení, které zajišťovaly centrální zásobování teplem, kombinovanou výrobu elektřiny a tepla. Dalšími bonusy byly povolenky navíc

30

První Národní alokační plán se sestavoval téměř rok. První návrh byl předložen v červnu 2004 a definitivní podoba byla schválena až v dubnu 2005. 31 Nastavení systému EU ETS v ČR – redukce emisí / zajištění dostatku povolenek pro podniky, metoda alokace povolenek, různé bonusy atd.

33

za včasná opatření (dobrovolné snížení emisí v předchozích letech) a rezerva pro nové účastníky systému. -

Všechny povolenky byly rozděleny zdarma (směrnice umožňovala rozdělit deset procent povolenek aukčním způsobem).

-

Poprvé byl povolen banking – možnost převodu části nevyužitých povolenek do dalšího období.

34

4. Schvalovací proces Národního alokačního plánu II Tato kapitola se konkrétně věnuje samotnému procesu schvalování NAP II. Pro lepší orientaci kapitola 4.1. chronologicky shrnuje schvalovací proces a projednávání návrhu NAP II, včetně změn množství alokace, ke kterým došlo po připomínkách k českému nadhodnocení alokačního plánu ze strany Evropské komise. Primárně slouží pro lepší orientaci v navazující kapitole 4.2. jež se konkrétně věnuje samotnému procesu.

4.1.

Shrnutí v datech

První návrh NAP II byl zveřejněn 30. října 2006. Od tohoto data běžela třicetidenní lhůta pro zaslání vyjádření a připomínek. Česká vláda tento návrh schválila 6. prosince usnesením č. 1400 a nařídila ministrovi životního prostředí jej předložit k projednání Evropskou komisí. Celková navržená alokace tehdy činila téměř 102 milionů povolenek (NKÚ 2007: 8). Český návrh NAP II byl Komisí notifikován 8. prosince 2006. K prezentaci ve Výboru pro klimatickou změnu došlo 23. ledna 2007. Česká republika byla následně požádána o zodpovězení doplňujících dotazů. Tyto odpovědi byly poskytnuty 16. února 2007 (Suchý 2007a). Evropská komise 26. Března 2007 přijala rozhodnutí KOM (2007) 1294, ve kterém uvedla, že český návrh Národního alokačního plánu II je v rozporu s několika kritérií Směrnice32, a z tohoto důvodu jej není možné přijmout. Dále Komise oznámila, že návrh bude přijat pod podmínkou odstranění těchto rozporů. Jako hlavní problém se jevila

32

Konkrétně se jednalo o tyto kroky: 1) Roční příděl povolenek nesmí překročit 86,8 milionu tun CO 2. 2) Příděly zařízením, na něž se vztahují bonusy za včasná opatření a kombinovanou výrobu elektřiny a tepla, nesmí překročit předpokládané potřeby. 3) Pokud záruky stanovené stávajícími českými právními předpisy pro přidělování po roce 2012 zůstanou zachovány, bude Komise nucena je přezkoumat v souvislosti s předpisy EU o státních podporách. Podpora při takových zárukách může být shledána za neslučitelnou se Smlouvou. Podle směrnice by Komise mohla při posuzování třetího alokačního plánu rovněž zamítnout provádění alokačních záruk. 4) Je třeba poskytnout více informací o způsobu zacházení s novými účastníky. 5) Je třeba doplnit seznam zařízení (KOM 1294)

35

celková nadalokace. Bylo potřeba snížit výši roční alokace o příděl 15 milionů povolenek (Europa.eu 2007). Ke dni 31. Května 2007 byla vypracována nová verze NAP II, po změnách na základě rozhodnutí Komise. Musela být použita zcela jiná metodika individuální alokace (viz. rozhovor s J. Suchým v příloze). Dále byly zrušeny veškeré bonusy a vypracovány korekce, které byly mimo rezervy pro nové účastníky. Finální podoba druhého Národního alokačního plánu byla schválena vládou až 25. února 2008 usnesením č. 194 a byl vydán ve Sbírce zákonů jako nařízení vlády č. 80/2008 Sb. Celkové množství alokovaných povolenek bylo stanoveno na 86,8 milionů ročně (NAP II). Ke dni 5. června 2007 podala Česká republika žalobu na neplatnost rozhodnutí Evropské komise ze dne 26. března 2007. Tento návrh, bránit se proti administrativnímu snížení celkové alokace povolenek žalobou u Evropského soudního dvora, přeložil tehdejší ministr průmyslu a obchodu Martin Říman a vláda jej 25. května podpořila. Ministerstvo životního prostředí se na žalobě nepodílelo (Euractiv.cz 2007).

4.2.

Analýza schvalovacího procesu

Nejdůležitější události byly naznačeny v předchozí podkapitole. Je z nich patrné, že v průběhu schvalovacího procesu návrhu NAP II se událo několik významných změn, které je nutné analyzovat. Než byla v České republice přijata finální verze NAP II pro období 2008-2012, došlo ke třem významným událostem: 1. V březnu 2007 došlo k odmítnutí návrhu NAP II Evropskou komisí. 2. NAP II byl posléze modifikován na základě požadavků a nařízení Komise v květnu 2007. 3. Žaloba podaná Českou republikou na neplatnost rozhodnutí EK v červnu 2007. K analýze těchto tří skutečností nelze přistupovat izolovaně, protože v procesu přípravy NAP II spolu vzájemně souvisejí. Zjednodušeně řečeno druhá a třetí událost je v přímé návaznosti na událost první, která je společným jmenovatelem změn, které se uskutečnily v návaznosti na ono rozhodnutí Komise. Co bylo tedy konkrétním obsahem výše zmíněného rozhodnutí a proč Evropská komise přijala tak tvrdé stanovisko, jež vyvolalo mezi českými aktéry, kteří participovali na systému EU ETS, vlnu bouřlivých reakcí různého charakteru?

36

Odpověď na první otázku není nikterak složitá. Evropská komise označila za hlavní problém návrhu NAP II jeho neslučitelnost celkové výše alokace povolenek s kritériem č. 1 přílohy Směrnice33 (Komise 2007: 13). Jinými slovy, Komise zjistila v NAP II neopodstatněný příděl povolenek navíc, celkově o 15,06 milionu ročně. Ve své podstatě se jednalo o střet dvou různých konceptuálních přístupů formulace návrhu NAP II. První přístup vycházel z koncepce České Republiky, která usilovala o vytvoření co nejméně zatěžujícího prostředí systému EU ETS pro české podniky přidělením takového množství povolenek, které by bezpečně pokrylo produkované emise, v lepším případě umožní prodej nadbytečných povolenek a tím by podpořil příjmy firem (samozřejmě za cenu přesunutí této ekologické zátěže na území jiné země). Proti této pozici ČR velmi hlasitě protestovali jak ekologické NGOs, tak i odborná environmentální veřejnost (srov. Holub 2006, CDE 2007). V tomto smyslu byl postup Evropské komise předvídatelný. Tlačila na celkové snížení množství povolenek i v alokačních plánech těch zemí, které neměly problém se splněním Kjótského protokolu. Evropská komise tehdy vycházela z premisy, že přidělení nadbytečných několik milionů povolenek nemusí nutně znamenat, že české podniky dramatickým způsobem zvýší své emise, ale pokud by o tyto povolenky byl zájem, využily by se jinde v rámci Unie. Naopak, nepřidělení neopodstatněně vysokého množství povolenek nemuselo nutně znamenat ohrožení pro české firmy, ale zároveň by se dosáhlo toho, že se přebytečná alokace nevyužije v jiné zemi (Evropská komise 2006). Z tohoto důvodu české pojetí národní celkové alokace povolenek přirozeně narazilo na postup Evropské komise, která ve své přístupu k hodnocení alokačních plánů jednotlivých zemí sledovala především dva vzájemně propojené cíle: 

Redukce emisí skleníkových plynů v celounijním měřítku,



zabezpečení fungování systému EU ETS jakožto účinného nástroje pro výše zmíněný cíl. Hlavní motivací Komise, která vedla k rázným škrtům v předložených alokačních

plánech, byla zkušenost ze situace, která nastala během druhého roku prvního 33

Kritérium č. 1 přílohy směrnice 2003/87/EC se týkala stanovení celkové míry alokace povolenek v národních alokačních plánech jednotlivých zemí, které musí být v souladu s cestou k naplnění redukčních závazků, jež na sebe dané státy převzaly prostřednictvím evropských nebo mezinárodních dohod. Dále nesmělo být množství přidělovaných povolenek vyšší, než bylo nezbytně nutné k přísnému uplatnění dalších kritérií přílohy Směrnice. Pro ČR mělo v tomto smyslu zvláštní význam kritérium č. 3, které ukládá členským zemím povinnost sladit alokaci povolenek s potenciálem pro snižování emisí ve svých zařízeních (NAP 2006a: 9).

37

obchodovacího období. Tegdy došlo po zveřejnění výsledků za rok 2005 o výrazné nadalokaci k pádu ceny emisních povolenek na evropských burzách. Nízká cena znamenala, že systém EU ETS přestal být pro firmy motivujícím faktorem ke snižování emisí (Suchý 2007b: 61). Boj proti nadsazeným alokačním plánům se proto stal charakteristickým rysem schvalovací procedury NAP II v Komisi (Skjaerseth, Wettestad 2008: 173). Při tvorbě NAP II nedělaly chyby pouze národní státy díky své nezodpovědnosti, ale určitá špatná rozhodnutí přicházela i ze strany Evropské komise. Diskutabilním prvkem se stala zejména změna při způsobu vyhodnocování přiměřenosti alokačních požadavků jednotlivých zemí v návrzích NAP II. V tomto směru lze zmínit fakt, že ještě během první poloviny roku 2006 Komise zdůrazňovala podmínku nevycházet při tvorbě nových alokačních plánů z objemu emisí za rok 2005, neboť tyto hodnoty byly ovlivněny působením systému. To mohlo vést k tomu, že provozovatelé, kteří emise zredukovali, by mohli být diskriminovaní nižší alokací povolenek oproti těm podnikům, které emise nesnížily. Při hodnocení alokačních plánů pak tedy Komise vycházela hlavně z dat o ověřených emisích za rok 2005 (Evropská komise 2006; Suchý 2007: 61). Za takovou změnu byla Komise napadána ze stran národních států. Na druhou stranu lze v této změně postoje vidět i jistou logiku. Pokud bylo cílem Komise vypořádat se s problémem nadsazených alokačních limitů, musela své stanovisko podložit na množství věrohodně naměřených emisích a ověřitelných informacích a datech. Podle dalšího sdělení Komise lze údaje za rok 2005 považovat za dostatečně věrohodné a reprezentativní, z důvodu nízké odchylky dat z roku 200434 (Evropská komise 2006: 3-4).

34

Komise při používání ověřených údajů o emisích u prvního roku fungování EU ETS věnovala pozornost tomu, zda byl první rok fungování reprezentativním rokem a odůvodněným referenčním bodem pro hodnocení. I když v této fázi nebyly k dispozici žádné údaje o celkových emisích skleníkových plynů, aby bylo možno porovnat údaje o celkových emisích skleníkových plynů za rok 2005 s průměrnými údaji za poslední roky, Eurostat podal zprávu o tom, že spotřeba energie v zemích evropské pětadvacítky byla mezi léty 2004 a 2005 stabilní (1 637,6 milionu tun ropného ekvivalentu v roce 2004 v porovnání s 1 627,2 milionem tun ropného ekvivalentu v roce 2005). Pro léta, která předcházela roku 2005, tedy před zavedením EU ETS, nejsou systematicky k dispozici žádné porovnatelné údaje pro zařízení spadající do systému, protože nedocházelo k nezávislému ověření na základě směrnice. Podle Komise obecně nic nenasvědčovalo tomu, že by jasná většina výjimečných okolností v roce 2005 zjevně ukazovala jedním směrem. Jejím závěrem bylo, že údaje týkající se ověřených emisí za rok 2005 lze zpravidla považovat za reprezentativní (Evropská komise 2006:4).

38

Evropská komise při vytvoření limitu celkové alokace postupovala takto (Ibid:6): Maximální povolený roční průměrný celkový strop = (CIVE * GTD * CITD) + ADD Kde:

CIVE = opravené nezávisle ověřené emise za rok 2005 GTD = vývoj trendu růstu mezi léty 2005 až 2010 CITD = vývoj trendu uhlíkové náročnosti mezi léty 2005 až 2010 ADD = dodatečné emise zahrnuté do rozšířeného rozsahu spalovacích zařízení

CIVE = IVE + AWIVE + EOPT Kde:

IVE = nezávisle ověřené emise za rok 2005 AWIVE = roční průměrné přidělení povolenek zařízením bez zprávy o nezávisle ověřených emisích EOPT = emise za rok 2005 u zařízení, která se rozhodla pro neúčast.

Schválené alokační limity v plánech jednotlivých zemí EU můžeme vidět v tabulce č. 1. Z těchto údajů můžeme vyčíst, že státům, které přistoupily k EU v roce 2004 a 2007, bylo přiznáno vyšší množství emisních povolenek, než kolik tehdy činily měřitelné emise v roce 2005. V případě starších členů EU Komise často postupovala opačným způsobem. Z tabulky lze vyčíst, že České republice bylo i přes velmi radikální snížení limitu o 15% přiděleno větší množství povolenek, než byly emise roku 2005.

39

Tabulka 1 Rozdíly jednotlivých návrhů NAP II a konečné alokace Komisí (v milionech kusů). Zdroj Kubátová 2007; MŽP.

Členský stát

Ověřené Navrhovaný limit alokace emise - 2. období (2008 - 2012) 2005

Povolený limit alokace pro 2. období (v závorce poměr k navrhovanému množství)

Belgie

55,6

63,3

58,5 (92,4%)

Bulharsko

40,6

67,6

42,3 (62,6%)

Česká republika

82,5

101,9

86,8 (85,2%)

Dánsko

26,5

24,5

24,5 (100%)

Estonsko

12,6

24.38

12,72 (52,2%)

Finsko

33,1

39,6

37,6 (94,8%)

Francie

131,3

132,8

132,8 (100%)

Irsko

22,4

22,6

22,3 (98,6%)

Itálie

225,5

209

195,8 (93,7%)

Kypr

5,1

7,1

5,48 (77%)

Litva

6,6

16,6

8,8 (53%)

Lotyšsko

2,9

7,7

3,43 (44,5%)

Lucembursko

2,6

4

2,5 (63%)

Maďarsko

26

30,7

26,9 (87,6%)

Malta

2

4

2,1 (71%)

Německo

474

482

453,1 (94%)

Nizozemí

80,4

90,4

85,8 (94,9%)

Polsko

203,1

284,6

208,5 (73,3%)

Portugalsko

36,4

35,9

34,8 (96,9%)

Rakousko

33,4

32,8

30,7 (93,6%)

Rumunsko

70,8

95,7

75,9 (79,3%)

Řecko

71,3

75,5

69,1 (91,5%)

Slovensko

25,2

41,3

32,6 (78,9%)

Slovinsko

8,7

8,3

8,3 (100%)

Španělsko

182,9

152,7

152,3 (99,7%)

Švédsko

19,3

25,2

22,8 (90,5%)

Velká Británie

242,4

246,2

246,2 (100%)

Celkem

2 122,16

2 325,34

2 082,68 (89,56%)

Požadavky Evropské Komise bylo nutné zohlednit v nové verzi NAP II. Protože se jednalo o podstatnou změnu základního kamene prvního návrhu, musela Česká republika kompletně přepracovat schéma individuální alokace. Tento proces přehodnocení metodiky distribuce povolenek mezi zařízení znamenalo další prodloužení již tak velmi dlouhého procesu schvalování českého NAP II. To pro české podniky znamenalo problém, neboť ty

40

státy EU, které měly své NAP II bezproblémové, dostaly povolenky již přiděleny a došlo k jejich rozdělení na účty jednotlivých provozovatelů. Mezi účastníky trhu začalo obchodování s povolenkami v některých zemích dříve, a vzhledem k tehdejší situaci se neočekávalo, že by povolenek měl být na trhu přebytek. Jejich cena z tohoto důvodu začala relativně významně růst již před samotným začátkem obchodovacího období (v rámci futures kontraktů) a české podniky tento vývoj mohly zatím jen sledovat. Protože české státní orgány musely přepracovat metodu rozdělování povolenek, jednotlivé společnosti nevěděly, jaké finální množství povolenek obdrží a kdy se to dozví. Firmy dostaly jen neoficiální informace, podle jakého klíče se budou emisní povolenky dělit (Kubátová 2007a). Přesto musely vycházet z předpokladu, že obdrží celkově méně povolenek, než kolik by dostaly podle plánovaného prvního návrhu NAP II. Podniky nemohly přizpůsobit své strategické plány očekávanému vývoji, neboť půl roku před novým obchodovacím obdobím byly v nejistotě, zda obdrží dostatečné množství povolenek. Tato situace v kombinaci s rostoucí cenou povolenek na evropských trzích vyvíjela tlak na podniky, které skrze svazy tlačily na státní správu, aby urychleně zveřejnila novou alokaci (Ibid). Ministerstva tedy musela pojmout jako základní strop alokace pro novou verzi NAP II kvótu stanovenou rozhodnutím Komise z 26. Března 2007 na konečných 86,8 milionů povolenek. Další postup rozdělení tohoto množství mezi jednotlivá zařízení pak probíhalo opět na základě historicky ověřených emisí, tentokrát ale na mnohem jednodušším principu (MŽP 2007:6). Výsledkem byla jednotná metodika výpočtu individuální alokace pro všechna zařízení bez dalších složitých korekčních mechanismů. Zrušeny byly všechny bonusové složky, které by ubíraly emisní povolenky ostatním zařízením bez nároku na bonus. Jediným prvkem, který zůstal beze změn, bylo rezervní množství povolenek pro nová zařízení. Jednotlivé podniky rozdělila ministerstva do dvou skupin, jejichž kritériem byl objem ročních emisí oxidu uhličitého, a každé skupině stanovila koeficient, kterým se vypočte příděl povolenek pro dané zařízení na základě emisí z let 2005 – 2006 (MŽP a MPO 2007:6). Státní orgány tedy musely přistoupit na požadavek Komise, protože situace si žádala, aby nový konkrétní NAP II byl předložen co nejdříve. To bylo v daný moment mnohem důležitější, než stížnosti a napadání Evropské komise za krácení českého návrhu NAP II. 41

Ministerstvo průmyslu a obchodu se však možnosti bránit se proti (podle jeho názoru) poškozujícímu rozhodnutí nechtěla vzdát. Hned poté, jakmile byl hotov nový návrh alokačního plánu, který stabilizoval nejisté vyhlídky podniků, začalo MPO pracovat na žalobě, jejiž cílem mělo být zrušení zmíněného rozhodnutí Evropské komise (Euractiv.cz 2007). Samotný akt podání žaloby na Evropskou komisi byl krokem, jenž vyvolal v českém prostředí velmi rozdílné reakce. Nejednalo se o běžný postup proti rozhodnutí nadnárodního orgánu. Je podstatné mít na paměti, že žaloba jménem celé České republiky byla podána na základě návrhu ministerstva průmyslu a obchodu. MPO se tehdy podařilo přesvědčit některé další členy vlády, že administrativní rozhodnutí o významném snížení limitu celkové alokace je pro Českou republiku natolik vážnou hrozbou, že stojí za to pokusit se verdikt Komise změnit soudním řízením. Na druhou stranu se začaly v českých médiích objevovat názory, že tento akt je pouze snahou uklidnit průmyslový sektor a že Česká republika využívá veškerých dostupných prostředků pro zajištění lepších podmínek v rámci systému EU ETS.

Zástupci průmyslu byly škrty v návrhu NAP II totiž

interpretovány jako hrozba pro existenci a růst českých podniků (Kubátová 2007b). Jelikož žaloba neměla odkladný účinek, provozovatelé se museli naučit fungovat v prostředí systému EU ETS po roce 2008 s nižším množstvím povolenek, než na jaké byli do té doby zvyklí. Důvody a obsah žaloby obhajoval zejména ministr průmyslu a obchodu Martin Říman35, který za hlavní nedostatek výše zmíněného rozhodnutí Evropské komise označil metodu použitou pro výpočet povolenek, která jednoznačně znevýhodňuje ekonomiky nově přistoupivších zemí s vyšším předpokladem ekonomického růstu, než měla stará patnáctka. Svá tvrzení o oprávněnosti žaloby ze strany ČR podložil informací, že v průběhu roku 2007 podalo na EK trestní oznámení ze stejného důvodu dalších 7 členských zemí, které k Unii přistoupily po roce 2004 (Říman 2007). Konkrétní argumentace, kterou MPO přesvědčovalo zbytek členů vlády k souhlasu s žalobou, pak vycházela z následného zjištění ministerstva:

35

Za své postoje ve věci NAP II, boj o co největší množství povolenek pro český průmysl a snahu o prolomení těžebních limitů hnědého uhlí si Martin Říman „vysloužil“ titul Ropák roku 2006, jež každoročně uděluje ekologické občanské sdružení Děti Země. Za pozornost stojí, že ve stejné anketě stejného roku se na třetím místě umístila Rut Bízková, tehdejší náměstkyně ministra životního prostředí, za „klíčovou roli při přípravě Národního alokačního plánu na léta 2008 – 2012“ (Děti země 2007). Rut Bízková byla také krátce ministryní MŽP, ke konci vlády Jana Fischera.

42

-

Evropská komise podceňuje vývoj růstu českého hrubého domácího produktu (HDP) po roce 2008.

-

Evropská komise s českou vládou nijak nekonzultovala postup, který byl Komisí zvolen pro výpočet emisí po roce 2008 v ČR. Také nekonzultovala údaje, které pro výpočet použila.

-

ČR má mezi zeměmi Evropské unie specifickou pozici, a tu měla Evropská Komise zohlednit – Česká republika je poměrově s ostatními nejprůmyslovější zemí z EU, podíl průmyslové výroby na HDP je 33 %. Z tohoto je zřejmé, že v ČR nutně musí vznikat více emisí. I v silně industrializovaném Německu je to méně, poměr průmyslu na HDP činí jen 25 % (Havlíček 2007).

Podle předpokladů podpořily žalobu proti Evropské komisi i průmyslové svazy (Kubátová 2007b). V tomto případě je ale třeba vyhnout se jednoduchému zobecnění, neboť ne všichni zástupci průmyslu podporovali žalobu. Polostátní energetická společnost ČEZ, která sama je největším českým emitentem oxidu uhličitého a zároveň největším příjemcem povolenek z alokačního planu, přijala neutrální stanovisko. K žalobě i k návrhu na její stažení, o němž se uvažovalo na MŽP začátkem roku 2008, uvedla, že „společnost bude respektovat jakékoliv rozhodnutí vlády v této věci“ (Euractiv.cz 2008). Je pravděpodobné, že ČEZ raději zvolil na deklaratorní úrovni smířlivější tón, neboť neměl zájem proti sobě ještě více poštvat environmentální NGOs. Dalo se tedy předpokládat, že právě ČEZ bude mít zájem o distribuci co nejvyššího počtu emisních povolenek, neboť v minulém obchodovacím období dokázal z prodeje povolenek profitovat. Na druhou stranu je pravda, že částečně tyto nové příjmy podniku pocházely ze zvýšené ceny elektřiny v důsledku započítávání ceny emisních povolenek do nákladů firmy. Nicméně část zisků tvořily skutečně výnosy z prodeje emisních povolenek, které společnost ušetřila díky přijetí interní strategie vyrovnávání s dopady zavedení systému EU ETS v ČR. Ta spočívala v aktivním modernizování vlastních zařízení a v dalších ekologických projektech, jejichž cílem bylo snižování emisí (ČEZ 2007). Obecně by se tedy dalo říci, že druhá fáze emisního obchodování a nižší příděl povolenek bylo vnímáno jako hrozba pro podniky, které z jakéhokoliv důvodu nepromítly vliv nových pravidel a povinností do svého budoucího plánování a do strategií svého vývoje. Provozovatelům, kteří pravidla systému EU ETS a situaci na trhu s povolenkami 43

přijaly jako důležitá kritéria při formulaci svých rozhodnutí, se nabízela možnost jak se s novou situací vyrovnat. Většina firem se tedy dívala na žalobu s jistou nadějí, že by v budoucnu mohla přinést dodatečné povolenky. Ve svých plánech ale musely počítat s množstvím, které byly přiděleny na základě rozhodnutí Komise. Komise však svá rozhodnutí většinou připravuje tak, aby před soudem obstála. To dokazuje i skutečnost, že ESD v naprosté většině případů rozhoduje právě ve prospěch Komise (Honzák 2007). Ze strany Evropské komise bylo snížení alokace povolenek vnímáno jako snaha o nastavení parametrů systému EU ETS pro druhé obchodovací období aby tak, aby fungoval, jak byl původně navrhnut. Úsilí vlády ČR jít proti základnímu smyslu tohoto politického nástroje36 (snižovat emise ekonomicky efektivním způsobem) a využít emisního obchodování k zajištění nových příjmů podniků za současného růstu emisí zcela pochopitelně narážela na nesouhlas Komise a žaloba stěží na tomto stavu něco mohla změnit. Skutečnost, že podání žaloby schválila vláda automaticky, ještě neznamenala, že všichni její členové s tímto krokem souhlasili. Rozdílnost stanovisek lze vysledovat zejména mezi MPO a MŽP37, a to již v samotném způsobu přijetí rozhodnutí Komise. Zatímco MPO hned po zveřejnění považovalo tento krok EK za nesprávný a diskriminující, nový ministr životního prostředí Martin Bursík snížení emisních povolenek pro český průmysl uvítal (Mach 2007). Zároveň vyjádřil obavu, že žaloba oslabí pozici České republiky v roce 2009, kdy jako předsednická země EU vedla jednání o dalších závazcích členských zemí v rámci Kjótského protokolu po roce 2012 (Havlíček 2007). Na vládě také požadoval, aby se jeho ministerstvo nepodílelo na vypracování podkladů pro žalobu, neboť s ní nesouhlasil. Rostoucí názorové neshody mezi oběma ministerstvy lze do značné míry přičítat osobě ministra životního prostředí, neboť prosazoval zavádění environmentálně zaměřených opatření s větším odhodláním, než jeho předchůdci v této funkci Libor Ambrozek a Petr Kalaš. Po odmítnutí českého návrhu NAP II ze strany EK se cíle resortů MPO a MŽP v oblasti fungování systému EU ETS v ČR začaly rozcházet. Prakticky od počátků implementace tohoto systému v České republice pracovala ministerstva, pokud jde o základní nastavení parametrů systému, ve shodě a za podpory zástupců průmyslu formulovala návrhy alokačních plánů, jejichž hlavním cílem bylo 36 37

Respektive ekonomický nástroj, který byl vytvořen politicky. Ovšem až po nástupu Martina Bursíka 9. ledna 2007.

44

získání vysokého objemu povolenek pro ČR. Nad otázkou žaloby se pak obě ministerstva opět profilovala především jako obhájci vlastních zájmů a poslání svých resortů a názorový nesoulad lze vnímat jako návrat k původním pozicím, od nichž se především MŽP svým přístupem k tvorbě NAP do určité míry odchýlilo.

4.3.

Dílčí shrnutí

V této kapitole byl představen celý proces tvorby Národního alokačního plánu pro druhé obchodovací období. Byly zde identifikovány tři klíčové události, jež konečnou podobu NAP II významně ovlivnily. Prvním problematickým bodem bylo odmítnutí prvního návrhu NAP II ze strany Evropské komise. Návrh ve výši 101,9 milionů kusů povolenek nebyl slučitelný se směrnicí 2003/87/ES, jelikož přesahoval i alokaci za první obchodovací období. Zamítnutí ze strany Komise mělo za následek změnu konkrétní metodiky alokace mezi jednotlivé podniky. Z toho vyplynula nepříjemná pozice pro jednotlivé provozovatele, neboť ti stále nevěděli, kolik povolenek obdrží a díky tomu nemohli EU ETS promítnout do svého strategického plánování. Tato situace nutila podniky skrze průmyslové svazy vyvíjet nátlak na státní správu, aby urychleně představila novou verze NAP II s konkrétní alokací pro jednotlivá zařízení. Dalším problémovým bodem byla nová metodika konkrétní alokace mezi podniky. Vzhledem k časové tísni na přepracování NAP II byl zaveden jednotný postup pro všechna zařízení. Byly zrušeny složité korekční mechanismy a bonusové složky, jelikož by ubíraly emisní povolenky z celkového balíku ostatním zařízením, které na bonus neměly nárok. To vedlo k situaci, kdy podniky, které své emise snížily více, než bylo bezpodmínečně nutné, nedostaly slíbený bonusové množství povolenek v druhém obchodovacím období (Prokopec, dotazníkové šetření 2013). Posledním významným problematickým bodem byla žaloba ze strany České republiky na EK. K tomuto kroku se vláda odhodlala na popud MPO. Argumentačně byla žaloba podložena tvrzením, že růst HDP České republiky je podmíněno průmyslem více, než v jiných zemích EU a tudíž by to mělo být zohledněno vyšším přídělem povolenek. Vláda toto stanovisko schválila, ačkoli MŽP (pod vedením Martina Bursíka) tento krok odmítalo. Environmentální NGOs žalobu jednomyslně odmítly. 45

Dále je z této kapitoly patrné, že relevantní aktéři pro tvorbu NAP II byli na začátku práce identifikováni správně. Orgány státní správy (MŽP a MPO) reagovaly na podněty ze strany Evropské komise. Velice aktivně se k problematice vyjadřovaly jak průmyslové NGOs, tak environmentální NGOs. Následující kapitola se bude proto podrobně věnovat pozicím těchto jednotlivých aktérů.

46

5. Shrnutí pozic

relevantních aktérů při procesu

přijímání NAP II Tato kapitola se věnuje rozčlenění pozic jednotlivých aktérů, kteří se zapojili přímo do tvorby druhého Národního alokačního plánu. Proces byl iniciován ze strany Evropské komise, samotný NAP II tvořily orgány státní správy (MPO a MŽP). K procesu tvorby byli přizváni zástupci průmyslových svazů a částečně i environmentálních NGOs.

5.1.

Evropská komise

Při posuzování stanoviska Komise k českému NAP II je třeba vycházet ze základních cílů, které si Komise vytyčila. Tím je dlouhodobý plán snižování emisí EU 27 jako celku a udržení funkčnosti systému EU ETS. Jak již bylo řečeno výše, Evropská komise dodala státům jasná kritéria, podle kterých se budou Národní alokační plány hodnotit (Evropská komise: KOM[2005] 703), nicméně Česká republika toto nerespektovala a snažila se o co nejvyšší alokaci pro česká zařízení. Pozici nadnárodního orgánu podpořila i vědecká veřejnost. Skupina vedená profesorem Michaelem Grubbem z Cambridge University a Dr. Ottmarem Edenhoferem z Institutu pro výzkum dopadu klimatických změn v Potsdami (nedaleko Berlína) předala v listopadu 2006 tehdejšímu evropskému komisaři pro životní prostředí Stavrovi Dimasovi prohlášení, ve kterém požaduje posílení EU ETS. Na společné tiskové konferenci Dimase a skupiny pro ochranu životního prostředí WWF 9. listopadu Grubb prohlásil, že druhá fáze ETS, která poběží v letech 2008 – 2012 bude „testem důvěryhodnosti“ EU, zda splní své sliby na snížení emisí plynů způsobujících globální oteplování. Zároveň ale Grubb uvedl, že plánované alokace na roky 2008 – 2012 jsou neadekvátní: „Náš odhad je, že aby EU ETS odpovídalo závazkům EU v Kjótském protokolu, musí být současné alokace sníženy o 10%“ (Euractiv.cz 2006b) Komisař Dimas oficiálně prohlášení ekonomů podepsal a slíbil, že „zajistí tvrdé a férové hodnocení“ národních alokačních plánů. „Budu uplatňovat přesně to, čeho musíme dosáhnout v našem kjótském cíli,“ řekl Dimas (Ibid). 47

Dvanáct zemí EU plánovalo vypouštění více CO₂ v letech 2008 – 2012 než byl alokační limit pro první obchodovací období (Kubátová 2007a). Pokud by tyto země následovaly klesající trend v emisích z roku 2005, byl by rozdíl mezi alokací a skutečnou výší emisí markantní. „Vzato dohromady, prvních sedmnáct alokačních plánů, které nám byly oznámeny, navrhuje strop emisí o 15% více než je současná úroveň emisí v těchto členských státech,“ prohlásil Dimas už v říjnu. „Nemohu připustit, aby se toto stalo,“ dodal (Euractiv.cz 2006b).

5.2.

Ministerstvo

životního

prostředí

a

Ministerstvo

průmyslu

a obchodu Při formulaci prvního návrhu NAP II se obě ministerstva (a potažmo celá vláda) přiklonila k požadavkům průmyslu na alokaci co možná nejvyššího množství povolenek. Tento závěr jednoznačně vyplývá z cílů, které si pro sestavení návrhu ministerstva vytyčila (Ihned.cz 2006). Především ministerstvo průmyslu přistoupilo k otázce nastavení celkové alokace z čistě ekonomického pohledu a snažilo se postupovat v této věci takovým způsobem, aby zajistilo podnikatelským subjektům nejlepší možné podmínky tím, že se nebudou muset obávat o nedostatečné množství povolenek pro pokrytí emisí z jejich činností. Tato pozice MPO je přirozeně v souladu se zájmy a posláním ministerstva, nicméně jak již bylo zmíněno výše, bylo v rozporu s deklarovanými pokyny pro tvorbu NAP II ze strany Evropské komise. MPO svůj přístup, který lze při dané situaci ČR (splnění kjótského závazku) považovat za legitimní, nicméně jdoucí proti účelu zavedení emisního obchodování (dosahovat redukci emisí), obhajovalo pozitivním environmentálním dopadem, který z vysoké alokace povolenek vyplývá. Tehdejší poradce ministra průmyslu Miroslav Beneš uvedl, že povolenky pro české hospodářství představují příjem, který mohou firmy využít na investice do moderních technologií snižujících množství vypouštěných emisí. Více povolenek by znamenalo odměnu pro podniky za minulé i budoucí úspory emisí a umožňovalo získat prostředky pro realizaci ekologických opatření. Úlohou nevládních environmentálních organizací by pak

48

měl být dohled nad tím, zda se tak skutečně děje a získané prostředky se investují zpět do ochrany životního prostředí38 (Beneš 2006). Žádná domácí legislativa firmy nezavazovala, kam mají investovat své přebytky. Snaha o co největší příděl emisních povolenek ze strany MPO byla tedy odůvodněna nutností podpořit příjem firem z prodeje nepotřebných povolenek. Tento postoj neimplikoval zájem MPO na snižování průmyslových emisí. MŽP snahu o vysokou alokaci nejprve podporovalo a to vedlo ke schválení prvního návrhu NAP II na alokaci ve výši 101,9 milionů povolenek, který však Komise vrátila k přepracování. Tehdejší pozici MŽP před odesláním prvního návrhu shrnuje Jaroslav Suchý: „Obecně vzato, MŽP se tehdy snažilo připomínky podniků vzít v potaz a zapracovat je na podobě NAP II. Tehdy jsme se na MŽP snažili vytvořit alokační plán v takové podobě, aby byl spravedlivý a vycházel by z historických emisí. Vytvořili jsme návrh NAP II, který jsme poslali do Bruselu a Brusel nám to plošně snížil o 15 mil. povolenek za rok“ (Suchý 2013, Rozhovor 2 v příloze) Po tomto rozhodnutí ze strany Evropské komise došlo k výrazné diferenciaci postojů mezi zodpovědnými resorty. Ministerstvo průmyslu svou pozici nepřehodnotilo a svou rétoriku nezměnilo a bylo ve své pozici natolik jisté, že přesvědčilo vládu o podání žaloby na Komisi. Na druhou stranu Ministerstvo životního prostředí rozhodnutí nadnárodního orgánu uvítalo a od úsilí získat nadměrnou alokaci upustilo (Mach 2007). Velkou roli v tomto případě hrála personální obměna na ministerstvu. Nový ministr Martin Bursík následně rozhodnutí Komise obhajoval s tím, že projekce budoucích emisí jsou značně nadsazené (Šůlová 2007). To znamenalo otevřený střet názorů mezi MŽP a MPO. I když byla reakce obou ministerstev na rozhodnutí Komise naprosto odlišná, práci na úpravě návrhu NAP II to nijak neovlivnilo. Důvodem byla jednak povinnost domácích orgánů řídit se tímto rozhodnutím a také to, že byl vlastně odstraněn nejproblematičtější bod každého návrhu alokačního plánu, a tím byla celková výše alokace. Skrze ní se do návrhů promítaly vlastní zájmy jednotlivých resortů, což někdy vedlo k dlouhým jednáním, než se podařilo najít akceptovatelné řešení. Hodnotu alokace stanovila Komise a ministerstva musela vypracovat novou metodiku rozdělení mezi jednotlivá zařízení. K tomu Jaroslav Suchý poznamenal: „Museli jsme opustit veškeré složité modely, které jsme si vytvořili na jednotlivá odvětví, kdy jsme se snažili zohlednit historické emise,

38

V tomto kontextu snižování emisí skleníkových plynů.

49

a museli jsme zvolit metodu plošného přístupu pro všechny segmenty ekonomiky. Tím pádem nedošlo tedy moc na zohledňování připomínek ze strany průmyslu plošně, ať už to bylo od cementářů, hutníků, nebo chemiků. Řešili jsme maximálně individuální korekce, např. dlouhodobé odstávky z důvodu výměny technologie atd.

Plošné připomínky ale

bohužel nešlo zohlednit, díky nižšímu stropu“ (Suchý 2013, rozhovor 2 v příloze) Vyhotovení upraveného návrhu tak již bylo poměrně rychlé, a to i přesto, že významná část firem firem, které byly do NAP II zahrnuty, požadovaly vyšší příděl povolenek (víz. kapitola věnovaná podnikům).

5.3.

Environmentální NGOs

Mezi relevantní environmentální nevládní organizace v případě druhého alokačního plánu v České republice lze označit Centrum pro dopravu a energetiku, Hnutí DUHA a také českou pobočku Greenpeace, neboť tyto organizace se aktivně zapojovaly do veřejných debat o podobě NAP II i dále v průběhu celého druhého obchodovacího období. Hlavním kritizovaným problémem ekologických nevládních organizací v souvislosti s přípravou NAP II bylo množství celkově alokovaných povolenek. České vládě přiřkly veškeré relevantní environmentální organizace hlavní zodpovědnost za snižování českého znečištění a argumentovaly, že zvyšování českých emisí je projevem bezohlednosti vlády země, která patří mezi nejhorší znečišťovatele v Evropě (Hnuti Duha 2006). Ekologické organizace tedy vystupovaly shodně proti nadměrné alokaci, která vysoce přesahovala poslední tehdejší známé a nezávisle ověřené emise českých zařízení v rámci systému EU ETS. Diskursivně environmentální NGOs kritizovaly na české pozici k EU ETS dva problémy, které shrnula Klára Sutlovičová za CDE: „Pro Českou republiku a většinu další země východní Evropy byl problém samotný cíl. Západní země měly svůj Kjótský protokol, kdežto Česká republika měla de facto splněno ještě předtím, než vůbec něco podepsala. Ekologický cíl nebyl. Druhá věc, která nefungovala, bylo to, že se povolenky rozdávaly zdarma v obrovském množství, téměř ve 100% případů“ (Sutlovičová 2013, rozhovor 1 v příloze).

50

Podle Hnutí DUHA a CDE by měli být ministerstva těmi, kteří stanoví limit znečištění pro český stát v letech 2008 – 2012. Podle něho by se pak rozdělily povolenky mezi podniky. Tato sdružení zdůrazňovala, že v českém prostředí se to děje přesně naopak, že pro NAP II ministerstva pouze posbíraly požadavky průmyslu a podle nich sestavili alokační plán. Kdyby byl limit nastaven direktivně, vláda by získala kontrolu nad velikostí českých emisí (Hnutí DUHA, CDE 2006: 5; Sutlovičová 2013, rozhovor 1 v příloze) Jako hlavní účel systému EU ETS označily ekologické organizace snižování znečištění a jako limitní strop pro počet povolenek pro druhou fázi EU ETS doporučili nejprve 78, později 85 milionů povolenek. Dále požadovaly, aby v odvětvích, kde je to možné, bylo použito při rozdělování povolenek mezi podniky metoda benchmarkingu, místo metody grandfatheringu (Hnutí DUHA, CDE.2006: 19-20; Sutlovičová 2013, rozhovor 1 v příloze). Vzhledem k tomu, že ekologické organizace měly minimální možnost ovlivňovat projednávání návrhu přímo,39 orientovaly se více na propagaci svých stanovisek na veřejnosti skrze média a komentovaly rozhodnutí státních orgánů a Evropské komise. Cílem bylo přinášet protiargumenty straně průmyslové sféry a vyvracet široce přijímanou představu o nutnosti vysoké alokace povolenek. Ve svých článcích tyto organizace zdůrazňovaly především neopodstatněnost zvyšování horní hranice alokačního limitu, který firmy (i MPO) zdůvodnily rostoucím trendem emisí z důvodu rozšiřování průmyslové výroby. V tomto případě měly svou argumentaci podloženou daty za rok 2005, ve kterém došlo ke snížení emisí o 9% v porovnání s rokem 2004 při růstu HDP o 6% (Kotecký 2006). Před zahájením procesu tvorby environmentální NGOs požadovaly, aby budoucí NAP II byl minimálně v souladu s dvěma důležitými vládními dokumenty z roku 2004: Státní energetickou koncepcí a Národním programem na zmírnění dopadů změny klimatu (CDE a Hnutí Duha 2006: 17). V obou těchto dokumentech se Česká republika deklaratorně zavázala ke snižování emisí. Obě vládní politiky implicitně (ve scénářích, na kterých jsou výslovně založeny) předpokládaly snížení emisí v letech 2000-2010 o 18% (v Národním programu 2004), respektive 13% (SEK 2004). Tyto cíle se týkaly celé ekonomiky, tedy rovněž odvětví, které nejsou do obchodování s emisemi zahrnuty. Výše zmíněné

39

Ekologické organizace byly při projednávání návrhu NAP II přizvány, nicméně jak řekla Klára Sutlovičová, jejich stanoviska nebyly zohledňovány, neboť převládl diskurs pomoci firmám za každou cenu (Sutlovičová 2013, rozhovor 1 v příloze)

51

dokumenty pracovaly s celkovým objemem českých emisí oxidu uhličitého, jenž přesahoval 120 milionů tun. Naproti tomu alokační plán se týkal sektorů, které se na celkových emisích podílí asi sedmi desetinami (Ibid). Pokud měl být záměr snížení celkového znečištění (jak jej předpokládaly SEK i Národní klimatický program) splněn, muselo významně poklesnout také množství oxidu uhličitého ze sektorů, kterých se obchodování týká. Proto environmentální NGOs vnímaly EU ETS, respektive NAP II, jako šanci pro nastartování trendu snižování emisí. Organizace věřily, že český průmysl má značný potenciál ke snižování emisí a že tento potenciál se začne využívat. V této souvislosti lze opět připomenout, že emisní obchodování je hlavní nástroj ovlivňující velikost znečištění v odvětvích, která pokrývají asi 70 % českého znečištění. Omezit znečištění z těchto sektorů, byť o několik procent, bylo proto nutné k tomu, aby vláda mohla splnění schválených cílů v SEK 2004 a Národním programu opravdu zajistit. Jak víme, první navrhnutá alokace na téměř 102 milionů povolenek tyto dva dokumenty vůbec nereflektovala. Ani nakonec schválený návrh na necelých 87 milionů povolenek zcela nekorespondoval s výše zmíněnými dokumenty. V grafu č. 1 jsou zohledněny jak predikce SEK 2004 a Národního programu, tak také požadavky environmentálních NGOs.

52

Graf 1 Situace s emisemi před tvorbou NAP II a požadavky SEK, Národního programu a environmentálních NGOs. Zdroj CDE, Hnutí DUHA 2006: 21)

Z grafu lze vyčíst evidentně hrubý rozpor mezi alokačním plánem, který počítal se zvýšením emisí a snižováním celkových emisí o desetinu v energetické koncepci, jež požaduje „připravit se a využít obchodu s emisemi skleníkových plynů (v návaznosti na směrnici EU) k zajištění cílů Státní energetické koncepce“, jimiž mimo jiné jsou „maximální šetrnost k životnímu prostředí a maximalizace energetické efektivnosti“ (MPO 2004: 16). Po nastoupení Martina Bursíka do úřadu a následné změny pozice MŽP došlo k názorovému sblížení environmentálních NGOs s MŽP. Pro ekologická sdružení tento krok znamenal větší proliferaci zastávaných hodnot do pozic, zastávaných MŽP. Nicméně to už bylo v době, kdy se na prvním návrhu NAP II pro Evropskou komisi nic neměnilo. Hnutí DUHA provedlo analýzu jednání o návrhu NAP II na alokaci 101,9 milionů povolenek, jejímž závěrem bylo, že 15% nárůst požadavku na povolenky nebyl výsledkem nemožnosti snižovat emise, ale pouze problémem ekonomickým, kterým je dán absencí nutnosti snižovat emise v České republice díky automatickému plnění kjótského závazku a reálnou možností firem vydělat na prodeji přebývajících povolenek, kterých se přirozeně 53

nechtěli vzdát (Smolíková 2006). Zřeknutí se povolenek dobrovolně bylo vnímáno jako přítěž pro český průmysl, který by se dostal do komparativní nevýhody vůči zemím, které by si případně nadbytečné množství u Evropské komise vymohly. Když koncem března 2007 Evropská komise odmítla český návrh NAP II, české environmentální organizace přijaly toto stanovisko pozitivně.

5.3.1. Tlak environmentálních NGOs na vyšší složku Z analýzy procesu tvorby NAP II a jednotlivých stanovisek environmentálních NGOs je zřejmé, že z hlediska členění vyvíjeného tlaku lze hovořit o obranném charakteru. Lze tak usuzovat hlavně z toho, že environmentální NGOs se vymezily k požadavkům průmyslu a argumentovaly závazkem České republiky ze dvou významných dokumentů – Státní energetické koncepce (2004) a Národního programu na zmírnění dopadů změn klimatu (2004). V těchto dokumentech byly původní redukce plánovány ještě přísnější, než samotné environmentální NGOs požadovaly. Zamítavé stanovisko Evropské komise k prvnímu návrhu NAP II environmentální organizace přivítaly, nicméně na defenzivní pozici se nic nezměnilo. Administrativně snížená alokace na 86,8 milionů kusů povolenek téměř odpovídala původnímu požadavku NGOs na 85 milionů kusů (viz rozhovor s Klárou Sutlovičovou v příloze). Z hlediska členění metody ovlivňování tvorby NAP II ze strany environmentálních NGOs lze charakterizovat jejich postup jako spíše nepřímý. Samozřejmě bylo patrné, že tyto organizace chtěly ovlivnit rozhodování o NAP II přímo a byly i přizvány při jeho sestavování, nicméně podle Kláry Sutlovičové, jež environmentální stranu zastupovala, neměly jejich stanoviska při vyjednávání žádnou odezvu. Z tohoto důvodu se NGOs zaměřily na nepřímé nástroje, jakým byla mobilizace společnosti skrze média formou tiskových prohlášení, ale také expertních analýz.

5.4.

Průmyslové svazy

Průmyslové svazy se na tvorbě NAP II vedle státních orgánů podílely nejvíce a jejich pozice se dá obecně charakterizovat velmi jednoduše – získat co nejvíce povolenek pro podniky. Při zkoumání pozic jednotlivých zastupujících průmyslových svazů se zdaleka

54

nejčastěji objevovala vyjádření o nedostatečném zohlednění emisních potřeb rozvoje ekonomických subjektů. (Srov. SCHP 2006; SPČR 2006; ČSZE 2007). Toto zjištění je shodné jak pro reakce na první návrh z listopadu 2006 (101,9 milionů povolenek), tak i pro upravený návrh, který byl vypracován na základně podmínek Komise v květnu 2007. Jistý rozdíl mezi vyjádřeními lze vysledovat, neboť před prvním návrhem NAP II byly svazy mnohem aktivnější. Po zásahu Evropské komise se i svazy (jako environmentální NGOs) víceméně omezily pouze na deklaratorní rovinu a komentáře. To bylo dáno naprosto odlišnou situací, neboť již nebylo v kompetenci národní vlády rozhodnout o celkové úrovni alokace. Hypotetickou možnost pro prolomení limitu představovala pouze žaloba Komise. Vzhledem k tomu, že Evropský soudní dvůr se ji začal zabývat až v roce 2012, byla tato možnost irelevantní40. Nicméně tehdy veškeré průmyslové svazy tuto žalobu podpořily (Euractiv.cz 2007). Zásadně nesouhlasil také druhý největší český znečišťovatel (hned po ČEZu), ArcelorMittal Ostrava (Kubátová 2007a). Ve stanovisku Svazu průmyslu a dopravy (SPČR) k návrhu NAP II bylo uvedeno, že navrhovaná alokace 101,9 milionů povolenek je stálen nízká (SPČR 2006). Toto vyjádření z dnešního pohledu je samozřejmě neadekvátní, nicméně tehdy se jednalo z pohledu průmyslu o relevantní stanovisko. Posléze samozřejmě bylo napadeno ze strany environmentálních NGOs, jelikož statistiky za rok 2005 ukázaly, že systém skončil s přebytkem 15 milionů EUA. To znamenalo, že Svaz požadoval pro období 2008 – 2012 o 20 milionů tun emisí ročně více. Na druhou stranu je jisté, že Svazy se snažily získat pro své firmy co největší počet povolenek, tudíž zkoušely různé metody, včetně kritiky samotného procesu přípravy. Tyto výhrady lze shrnou do několika bodů: 

měnění pravidel alokace v průběhu příprav NAP II ze strany Evropské Komise;



neoprávněné zásahy Evropské Komise do návrhů NAP, předložených členskými státy;



žaloby členských států a soukromých korporací na neoprávněné snižování objemu povolenek pro NAP II;

40

Žaloba byla stáhnuta 20. Března 2013, pouhý týden před vynesením rozsudku. Paradoxně důvodem byla možnost, že Česká republika tento soudní spor vyhraje, následkem čeho by Evropská komise stanovila zpětně nový limit, který by mohl být ještě striktnější, než žalované rozhodnutí. Takto dopadlo Polsko, které Komisi žalovalo ze stejného důvodu a tak nakonec rádo přijalo dohodu s Komisí na úrovni, kvůli níž se soudili (Klos 2013)

55



technické problémy propojení národních registrů s mezinárodními databázemi (SCHP 2008). Obecně by se dalo říci, že po zásahu Komise začaly průmyslové svazy kritizovat ryze

administrativní přístup Evropské komise ke stanovení limitu povolených emisí, automatické krácení o příslušná procenta bez ohledu na specifické podmínky jednotlivých zemí nebo jednotlivých odvětví. Podle svazů mělo být zohledněno hlavně to, že Česká republika má nejvyšší podíl průmyslu na tvorbě HDP v Evropě (ČSZE 2007: 22; SCHP 2008: 7). Svaz průmyslu a dopravy ČR (SPČR) si přál další revizi EU ETS už v roce 2008. Podle SPČR „tento systém nepřinesl žádné zlepšení (tj. snížení emisí CO2), zatěžuje evropský průmysl, nemotivuje k investicím do šetrných technologií“ (SPČR 2008).

5.4.1. Tlak průmyslových NGOs na vyšší složku Z průběhu tvorby NAP II a stanovisek, které jednotlivé průmyslové svazy k EU ETS zaujaly, je zřejmé, že charakter nátlaku byl silně útočný. Svazy měly zájem na dosáhnutí co největšího počtu emisních povolenek pro své členy. V některých případech byla dokonce výše návrhu 101,9 označena jako nedostatečná. Tento přístup se změnil v situaci, kdy Evropská komise snížila celkový strop na 86,8 milionů povolenek. Po této události by se dal charakter nátlaku průmyslových svazů charakterizovat jako obranný, neboť cílem svazů bylo napadat administrativní snížení alokačního stropu ze strany Komise. Z hlediska metody přímého či nepřímého nátlaku na vývoj problematiky zde lze hovořit o situaci, kdy průmyslové svazy využívaly jak přímé ovlivňování státní správy, tak nepřímé nástroje v podobě článků v českých periodicích, publikování analýz a stanovisek.

5.5.

Dílčí shrnutí

V této kapitole byly představeny pozice jednotlivých zainteresovaných aktérů v procesu tvorby NAP II. Nejprve byla představena pozice Evropské komise, poté MŽP a MPO a nakonec environmentálních a průmyslových NGOs. 56

Evropská komise vycházela ze základního vytyčeného cíle, kterým bylo dlouhodobě snižovat emise EU 27 jako celku. Jedním z prostředků k dosažení tohoto cíle je právě EU ETS. K vytvoření NAP II dodala Komise jednotlivým státům kritéria a pokyny, podle kterých mají své plány vytvořit. Tehdejší komisař pro životní prostředí Stavros Dimas deklaroval tvrdé posuzování návrhu plánů a zavázal se k dodržení vytyčeného kjótského cíle. Česká republika nebyla zdaleka jediná, kdo se pokyny neřídil. Dalších jedenáct zemí ve svých prvních návrzích NAP II požadovalo vyšší příděl povolenek, než byla výše alokace pro první obchodovací období a celkově sedmnáct zemí mělo podle Komise předimenzovaný limit. Těmto zemím, včetně České republiky, byly první návrhy zamítnuty. Obě ministerstva (MŽP a MPO), která se na tvorbě NAP II podílela, se při tvorbě prvního návrhu přiklonila k požadavkům průmyslu. Především MPO se snažilo o co největší množství povolenek pro český průmysl. Prvotní návrh NAP II vycházel ze splněného kjótského závazku, nicméně nebyl v souladu s pokyny pro tvorbu NAP II ze strany Komise. Snaha o co nejvyšší příděl emisních povolenek ze strany MPO byla odůvodněna nutností podpory příjmu podniků z prodeje nepotřebných povolenek. Po odmítnutí tohoto návrhu MPO přesvědčilo vládu o nutnosti žaloby na Komisi. Ministerstvo životního prostředí nejprve také podpořilo vysokou alokaci. Po rozhodnutí ze strany EK své stanovisko přehodnotilo a od úsilí získat vyšší alokaci upustilo. Tento krok byl také podmíněn personální obměnou na MŽP. Nový ministr životního prostředí Martin Bursík následně stanovisko EK obhajoval, což vedlo ke střetu názorů mezi MŽP a MPO. Tento střet názorů tvorbu nového NAP II nepoznamenal, neboť zásadní otázka, výše celkové alokace, byla vyřešena direktivně ze strany EK. Environmentální NGOs od počátku prvních debat o podobě NAP II kritizovaly celkovou výši alokace. Ve svém postupu byly relativně ve shodě, neboť měly jednotný cíl ve snížení alokace. Tyto organizace nepodporovaly metodu grandfatheringu, místo toho limit měl být stanoven administrativně státem. Vzhledem k nízké možnosti ovlivnit sestavování NAP II přímo, orientovaly se více na mobilizaci společnosti skrze svá stanoviska, jež se snažily medializovat. Stanoviska environmentální NGOs se opírala o Státní energetickou koncepci (2004) a Národní program na zmírnění dopad změny klimatu. Cíle, vytyčené v těchto dokumentech, byly s výší alokace neslučitelné. Z tohoto důvodu snížení alokace ze strany EK bylo environmentálními organizacemi přijímáno pozitivně. 57

Charakter ovlivňování tvorby NAP II ze strany environmentálních NGOs lze označit jako defenzivní. Metoda ovlivňování byla zvolena nepřímá, neboť přímý vliv zástupce environmentálních NGOs při tvorbě NAP II nebyl nijak významný. Podniky zastupované průmyslovými svazy měly významnější vliv, neboť se přímo podílely na tvorbě NAP II. Obecně se dá říci, že ve svých stanoviscích deklarovaly nutnost co nejvyšší alokace. Argumentem především bylo, že česká ekonomika je na průmyslu více závislá, než jiné evropské země. Není proto překvapivé, že žaloba na EK ze strany ČR se těšila velké podpoře. Charakter nátlaku průmyslových NGOs lze označit za silně útočný. Svazy požadovaly co největší množství povolenek. Nicméně po zásahu Komise se tento charakter změnil v defenzivní, neboť svazy se snažily obhajovat svá stanoviska. Metody ovlivňování byly k prosazení zájmů použity obě, jak přímým vyjednáváním s MŽP a MPO, tak tlakem na veřejnost.

58

6. Průběh obchodovacího období Tato kapitola se věnuje samotnému průběhu obchodovacího období. Dílčí úsek sleduje adaptaci účastníků EU ETS na podmínky definované NAP II. Hlavním tématem této kapitoly je vyhodnocení dotazníkového šetření, na jehož základě bude možné zjistit, zda se jednotlivé podniky snažily ovlivnit přípravný proces, zda byly spokojeny s přiděleným množstvím povolenek a zda v průběhu obchodovacího období musely reagovat na případný nedostatek emisních povolenek. Následně z těchto informací bude možné vyvodit, zda při procesu tvorby NAP II byly snahy o ovlivnění podoby plánu úspěšné. Průběh obchodovacího období velmi významně ovlivnila ekonomická krize. Na druhou stranu se ukázalo, že k určité přealokovanosti jednoznačně došlo (Strouhal 2013; CDE 2013). ArcelorMittal a ČEZ se pravidelně umísťovaly mezi desítku evropských firem, které nejvíce vydělaly na přebytečných emisních povolenkách. Koncern ArcelorMittal dostal na roky 2008 a 2009 pro svá zařízení v EU navíc 50 milionů povolenek v hodnotě 1,4 mld eur a žebříček bezkonkurenčně vede. ČEZu zbyly povolenky na 7 milionů tun oxidu uhličitého v hodnotě 2,5 miliard Kč, což mu zajistilo sedmé místo (Sandbag 2010). V České republice ArcelorMittal získal jen pro svá zařízení na Ostravsku navíc 2,9 milionů povolenek v ceně zhruba 1 miliardy Kč. Povolenky, které Mittalu přebývaly kvůli štědrému přídělu a dopadům ekonomické krize, si mohl ponechat a emise paradoxně ještě zvyšovat. Díky zmíněné rezervě povolenek tak mohly být emise ArcelorMittal v Evropě v roce 2020 hypoteticky až o 72 % vyšší než jaká byla úroveň v roce 2010 a firma by ani nemusela dokupovat povolenky41 (CDE 2010). Dle analýzy Centra pro dopravu a energetiku nejsou velké přebytky povolenek v případě ČEZu způsobené ekologizací jeho výroby. Skupina ČEZ vyrábí více elektřiny v zastaralých uhelných elektrárnách a vypouští tak více CO2 na jednu vyrobenou kilowatthodinu než je průměr zemí EU. Od roku 2005 se tento uhlíkový emisní faktor elektráren skupiny ČEZ zvýšil o 5 %. To je v rozporu s veřejným závazkem společnosti ČEZ, která usiluje o snížení emisního faktoru o 40 % (CDE 2010). Štědrá politika států v rozdávání povolenek zdarma

41

Právník Ekologického servisu Jan Šrytr k tomu řekl: „ArcelorMittal zjevně ví, jak z každé situace vytěžit maximum. Hovořit by o tom mohli například obyvatelé Radvanic a Bartovic na Ostravsku, jejichž zdraví je díky ArcelorMittal dlouhodobě ohroženo extrémním znečištěním ovzduší. Přestože ArcelorMittal, zjevně disponuje kapitálem, který by mohl jejich problém odstranit, situace lidí za poslední roky se příliš nezlepšuje. To rozhodně nepovažujeme za odpovědné chování“ (CDE 2010)

59

způsobila, že podniky získávaly miliardy neoprávněných zisků a zároveň nebyly v dalších letech motivovány snižovat emise. V roce 2010, kdy už bylo zřejmé, že alokace obecně byla velmi nadhodnocená, se vyjádřila K. Sutlovičová: „Možnost převést si nepotřebné povolenky do dalšího kola a rozdávání povolenek energetickému průmyslu zdarma i v následujícím období zase povede k odsunutí modernizace do nedohledna. Ekologické organizace proto navrhují v příštím kole snížit množství povolenek o 1,4 miliard“ (Sutlovičová in CDE 2010). Environmentální NGOs se pravidelně vyjadřovaly ke zveřejňovaným výsledkům velkých firem, které vždy důsledně podrobily analýze. Z výstupu těchto analýz vyplynulo, že velcí hráči na českém ekonomickém poli získávaly značné přebytky v povolenkách. Nejkonkrétněji se CDE zabývala analýzou roku 2011 ve své studii „Czech Fat Cats 2011“. V tabulce č. 2. můžeme vidět desítku firem s největšími přebytky emisních povolenek v roce 2011 podle této studie.

Tabulka 2 Deset firem v České republice, s největším podílem přebytků povolenek za rok 2011 (v tomto roce byl největší přebytek). Při přepočítávání na peněžní hodnotu byl výchozí kurz EUR/CZK = 1/25, cena jednoho kusu povolenky byla převzata z průměrné denní ceny na spotovém trhu za rok 2011. Zdroj: CDE 2012b; BlueNext exchange data, úprava autor.

Firma

Přebytek EUA v mil. kusů

Přibližná hodnota v mld. Kč

ČEZ ArcelorMittal EPH Veolia Environnement PKN Orlen AGC Group Sokolovská uhelná MVV Energie CZ Holcim Mondi Group

7,1 6,95 5,81 3,71 2,8 0,71 0,67 0,54 0,47 0,44

2,6 2,58 2,27 1,47 1,11 0,25 0,28 0,21 0,18 0,19

Králem povolenkového byznysu v ČR je firma ČEZ, která má po pěti letech právě uzavřeného druhého kola EU ETS na svém kontě 13,5 milionů přebytečných povolenek. 60

Za období 2008 až 2012 mají čeští znečišťovatelé téměř 60 milionů povolenek navíc. Jejich současná tržní hodnota se pohybuje kolem 6,8 miliardy Kč (CDE 2013). Za problémy ETS označily NGOs jak chybná politická rozhodnutí v minulosti, tak vliv ekonomické krize a neexistence účinného mechanismu v rámci ETS, který by na podobné jevy uměl reagovat. Jak lze vidět z tabulky č. 3, ekonomická krize se projevila snížením emisí mezi léty 2008-2009. Lze předpokládat, že tak masivní propad v roce 2009 by nenastal. Nicméně i v roce 2008, kdy česká ekonomika pracovala na plný výkon, nebyl celkový limit 86,8 milionů tun oxidu uhličitého naplněn.

Tabulka 3 Roční emise oxidu uhličitého podniky, zapojené do systému EU ETS v České republice. Hodnoty v Mt. Zdroj ČHMÚ 2013, úprava autor.

Rok Emitované množství oxidu uhličitého

2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 83,9 80,7 82,2 86,3 79,7

73

75,6 74,2

Vzhledem k vysokému množství povolenek na trhu, došlo k masivnímu propadu jeho ceny. Barbora Hanžlová z Centra pro doprava a energetiku řekla: „Klíčové opatření ke snížení emisí v EU, obchodování s povolenkami, je v krizi. Nabídka emisních povolenek dlouhodobě převyšuje poptávku, cena padá hluboko pod motivační hranici, ale vláda a europoslanci zatím váhají nad navrženým řešením. Kromě rychlé intervence, odebrání části povolenek z přesyceného systému, je třeba přijmout také zásadní změny, které zajistí, že ETS bude dělat to, co má – podporovat rozvoj inovací a čistější ekonomiky“ (CDE 2013).

6.1.

Výsledky dotazníkového šetření

Tato podkapitola se věnuje pozici firem, které se aktivně účastní systému EU ETS a byly zapojeny již ve druhé fázi (2008 – 2012). Kompletní seznam zařízení a jejich vlastníků včetně konečné konkrétní alokace je přiložen v příloze č. 4.

61

Naprostá většina firem neuvádí žádná veřejná stanoviska či výroční zprávy vůči EU ETS (za jednu z mála výjimek lze označit ČEZ). Z tohoto důvodu byla ke sběru dat ohledně stanovisek zainteresovaných firem zvolena metoda dotazníkového šetření. K přípravě NAP II nezaujalo z celkového počtu respondentů více než 58% žádné stanovisko, jak lze vidět na grafu č. 2. V dotazníku takto reagovaly obecně spíše podniky s nižší alokací povolenek, což se dalo předpokládat. Téměř 30% respondentů uvedlo, že vůči systému aktivně vyhranilo a 12% respondentů systém EU ETS přivítalo.

Graf 2 Procentuelní vyjádření odpovědi na dotaz: Zaujala vaše firma nějaké stanovisko k přípravě NAP II? Zdroj: dotazníkové šetření, úprava autor.

Ty podniky, které zaujaly kladné stanovisko vůči EU ETS a vyjádřily se k dané problematice konkrétněji, uvedly, že díky příjmům navíc mohly investovat do šetrnějšího způsobu výroby a tím snížit své vstupní náklady na palivo. Je jasné, že tyto odpovědi se nedají generalizovat a musí se hodnotit případ od případu. Obecně se ale dá říci, že takto odpověděla významná menšina respondentů, jak lze vidět z grafu. Z konkretizovaných negativních reakcí lze vyčíst obavy z carbon leakage. Firmám vadilo, že program zahrnuje jen velmi nízké procento celosvětových emisí a vztahuje se pouze

na

evropské

podniky.

Těm

přináší

náklady

navíc

a

snižují

jejich

konkurenceschopnost na globálním trhu. Navíc získané prostředky jsou použity na ekologizaci výroby jen zčásti. Firma, jež si nepřála být jmenována, také upozornila na to, že na systému profituje řada nově vzniklých obchodních společností. 62

Na otázku, zda má systém EU ETS smysl, byla takřka jednoznačná záporná odpověď. Většina dotazovaných firem označila EU ETS za politický nástroj bez většího významu, hlavně z důvodu zapojení pouze evropských firem. Ty firmy, které již nemohou svou výrobu nijak významně ekologizovat za současných technologií, vnímají systém pouze jako způsob, kterým se odvádějí prostředky do státní pokladny nebo do rukou soukromých firem, které díky tomuto systému vznikly. Ty firmy, které se nestavěly k systému zcela zamítavě, vnímají EU ETS jako systém, který kdyby byl správně nastaven, mohl by být účinný. Za současných podmínek to tak ale nevnímají.

Druhá otázka měla zjistit, zda byly firmy spokojeny s množstvím obdržených povolenek pro období 2008-2012. V této otázce firmy zohlednily své zkušenosti s již ukončeným obdobím. Jak je vidět z grafu 2, 68% firem vnímalo tehdejší konkrétní alokaci kladně, 20% záporně a 12% nemělo na alokaci vyhraněný názor.

Graf 3 Procentuální vyjádření na dotaz spokojenosti s množstvím obdržených povolenek pro období 2008-2012. Zdroj: dotazníkové šetření 2013, úprava autor.

Obecně firmy tedy hodnotily kladně množství obdržených povolenek. Podle části respondentů

přebytky

vznikaly hlavně

63

z důvodu

utlumení

výroby,

zapříčiněné

ekonomickou krizí a poklesem poptávky po zboží na trhu. Přebytečné povolenky firmy prodaly v aukci a některé částečně investovaly do obnovení technologického zařízení. V tomto kontextu je zajímavé vyjádření Libora Prokopce z Vápenky Čertovy schody, který byl velmi nespokojen s množstvím obdržených povolenek pro svůj podnik: „příděl byl kalkulován na základě skutečně vykázaných fosilních emisí za období 2005-2007. Kdo šetřil ŽP (např. spaloval biomasu místo fosilních paliv) byl „potrestán“ o to menší alokací na 2. období“ (Prokopec 2013, dotazníkové šetření v příloze 2).

Další otázka se týkala konkrétní pozice spokojenosti/nespokojenosti podniků ve chvíli, kdy byla oznámena konečná konkrétní alokace. Cílem této otázky bylo zjistit, jakým způsobem se změnilo vnímání firem před a po zkušenosti s druhou fází. Otázka č. 2 tedy reflektovala zkušenost nabytou, kdežto otázka č. 3 se zabývala pozicí firem bez zkušeností. Jinými slovy jak se změnila pozice mezi léty 2007 a 2013.

Graf 4 Procentuální vyjádření na dotaz, zda se lišily požadavky firem na výši povolenek od schváleného Národního alokačního plánu II. Zdroj: dotazníkové šetření 2013, úprava autor.

Z porovnání grafů 3 a 4 vyplývá, že přibližně stejný počet (68% k 71%) firem bylo spokojeno jak při schválení NAP II, tak při zkušenosti s již ukončeným obchodovacím obdobím. V dotaznících firmy odpovídaly téměř totožně, jen v opačném poměru (Ano/Ne). Tento výsledek implikuje dva výstupy: 64



před tvorbou NAP II existovaly kvalitní predikce k dalšímu vývoji emisí jednotlivých podniků.



Původní požadavky firem na alokaci byly naddimenzovány, jelikož většině respondentů množství povolenek stačilo

Firmy, kterým povolenky chyběly, kvantifikovaly svůj nedostatek v rozmezí 10 – 50%. Tuto horní hranici určila firma Sellier & Bellot, a.s. Podniky měly požadavky na větší množství povolenky i z důvodu naplánování větších investic do úsporných opatření. Jak uvedl Pavel Ondra za společnost P-D Refractories CZ a.s.: „…investicemi v řádu stovek milionů korun jsme snížili spotřebu zemního plynu zejména na pecních agregátech a tím i produkci oxidu uhličitého. Z toho vyplývaly naše zvýšené požadavky na zmíněné období“ (Ondra 2013, dotazníkové šetření v příloze 2).

Další otázka z dotazníku se věnovala nákladům firem, které byly spojeny s aplikací EU ETS ve druhé fázi. Otázka byla formulována do takové podoby, aby byla zohledněna diametrální velikost respondentů. Své náklady spojené s EU ETS měly firmy porovnávat se svým vlastním obratem. Tím bylo dosaženo jisté měřitelnosti, neboť pokud by firmy pouze své náklady vyčíslily v korunách, měly by odpovědi malou vypovídající hodnotu. Určitý objem peněz znamená pro každý podnik jinou míru nákladu. Jak je patrné z grafu č. 5, dvě třetiny (konkrétně 66%) dotázaných podniků označilo své náklady za poměrně nízké. Mezi hlavní položky byly obvykle označovány dodatečné analýzy paliv, náklady na administrativní vedení agendy, náklady na auditorské firmy, vedení účtu u OTE a.s.42, náklady spojené s monitorováním emisí či různá školení zaměstnanců, které rozšířily pracovní náplň zaměstnanců a jejich mzdy.

42

Firma spravuje národní rejstřík povolenek na emise skleníkových plynů.

65

Graf 5 Procentuelní vyjádření podniků ve vnímání nákladů spojených s EU ETS k poměru jejich obratu. Zdroj: dotazníkové šetření 2013, úprava autor.

Jako náklady žádné, případně limitně se blížící nule, označily především velké firmy s relativně malým množstvím povolenek, nebo takové firmy, které uvedly, že prodejem povolenek si náklady pokryly. Jako poměrně vysoké označily své náklady ty podniky, jejichž výroba je velmi energeticky náročná. Nominálně nejvyšší náklady spojené s druhou fází uvedla Vápenka Čertovy schody a.s., jejíž náklady spojené s druhou fází EU ETS byly vyčísleny na více než 2 mil. Kč za rok (Prokopec 2013, dotazníkové šetření v příloze 2)

Další otázka na předešlou navazovala. Firmy měly odpovědět, zda se emisní povolenky promítly do cen jejich služeb a produktů. Původně odpovědi měly nabývat pouze dvou hodnot (Ano/Ne, případně mohly firmy uvést procentuelní vyjádření podílu EU ETS v ceně), určitý podíl firem (15%) avšak ve své odpovědi uvedl, že zatím se sice cena EUA nepromítla v konečné ceně produktu, nicméně v dohledné době tento krok plánují.

66

Graf 6 Procentuelní vyjádření na dotaz, zda se systém EU ETS promítl do cen služeb a produktů zainteresovaných firem. Zdroj: dotazníkové šetření 2013, úprava autor.

Jak lze vyčíst z grafu č. 6, 61% respondentů nezahrnulo náklady spojené s EU ETS do ceny svých služeb a produktů. Necelá čtvrtina (24%) respondentů uvedla, že již byli nuceni tento náklad v ceně zohlednit. Zatím se jedná o jednotky procent, nicméně podle vyjádření některých respondentů lze do budoucna očekávat rostoucí trend v podílu na ceně produktu (Ostrovská teplárenská a.s.; Synthesia a.s.) Zajímavou odpovědí bylo stanovisko Josefa Kratochvíla ze společnosti Teplospol a.s. Podle jeho vyjádření snížila v přímém důsledku zavedení EU ETS tato firma cenu svého produktu o 1-2%. Nicméně žádný další respondent se o snížení ceny z důvodu zavedení EU ETS nezmínil.

V následující otázce měli respondenti odpovědět, zda se nějakou cestou snažili o ovlivnění procesu tvorby NAP II. Pokud respondenti odpověděli kladně, část z nich se vyjádřila i ke konkrétnímu způsobu tohoto ovlivňování. Z Grafu č. 7 vyplývá, že 41% firem nějakou formu lobbingu zvolilo.

67

Graf 7 Procentuální vyjádření na otázku, zda se podniky snažily ovlivnit proces rozdělování povolenek. Zdroj: dotazníkové šetření 2013, úprava autor.

Z konkrétní odpovědí aktivních společností lze vyčíst, že většina zvolila cestu lobbingu skrze své zastupující průmyslové svazy. Část podniků se také snažila jednat přímo s relevantními orgány státní správy, případně i na nadnárodní úrovni v institucích EU. V tomto případě byly nejčastější formou vlastní expertní analýzy.

Poslední kvantifikovatelná otázka souvisela se stanovisky firem vůči třetí fázi EU ETS, konkrétně se týkala postoje společností k seznamu ohrožených odvětví. Jak můžeme vidět z grafu č. 8, 29% procent respondentů nemělo k dané problematice vyhraněný názor.

68

Graf 8 Procentuální vyjádření na otázku, jak společnosti vnímají seznam ohrožených odvětví. Zdroj: dotazníkové šetření 2013, úprava autor.

Větší polovina (56%) jej vnímala pozitivně, neboť jej chápe jako snahu o zachování průmyslu v České republice, potažmo v Evropě. Většina firem, které takto odpověděly, byly samozřejmě samy zahrnuty v tomto seznamu. Negativní stanoviska zaujaly především ty firmy, které do seznamu ohroženého odvětví nespadaly. Ty vnímaly tento nástroj jako pokřivení tržního principu EU ETS. Dále byla jako problém označena nejistota s tímto seznamem a jeho podobou po roce 2014, neboť některé firmy nedostaly jasné stanovisko, zda mohou s povolenkami zdarma počítat, či nikoli.

6.2.

Dílčí shrnutí

Tato kapitola sledovala průběh obchodovacího období z hlediska situace na trhu. Z první části kapitoly je zřejmé, že k určité přealokovanosti došlo. Největší přebytky emisních povolenek vykázaly firmy, které byly nelichotivě ze strany CDE označené za „tlusté kočky“. Další část této kapitoly se věnovala přímému vyhodnocení dotazníkového šetření. Z dotazníku vyplynulo několik zajímavých faktorů. Prvním bodem bylo zjištění, že k přípravě NAP II nezaujalo žádné stanovisko více než 58% respondentů. Tuto odpověď v dotazníku uvedly spíše podniky s nižší alokací 69

povolenek. Část respondentů (12%) zaujalo kladné stanovisko, neboť se domnívali, že díky EU ETS vykážou dílčí příjem, který budou moci investovat do šetrnějšího způsobu výroby a snížit vstupní náklady na palivo. Zbylá část respondentů zaujala negativní stanovisko. Dalším zjištěním byl fakt, že přibližně stejný počet respondentů (68% a 71%) bylo spokojeno s přiděleným množstvím povolenek jak při schválení NAP II, tak při zkušenosti s již ukončeným obchodovacím obdobím.

Z tohoto zjištění vyplývá, že původní

požadavky firem na alokaci byly naddimenzovány, jelikož většině respondentů m množství obdržených povolenek stačilo, respektive některé vykazovaly i značný přebytek. Jiné zjištění se týkalo nákladovosti systému EU ETS pro podniky. Plné dvě třetiny respondentů považují nákladovost systému za poměrně nízkou. Část podniků (17%), hlavně s malými a energeticky velmi náročnými provozy, označila své náklady spojené s EU ETS za poměrně vysoké. Necelá čtvrtina respondentů dokonce uvedla, že náklady z EU ETS se promítly do cen jejich služeb a produktů. Posledním zjištěním bylo, že 41% podniků se snažilo aktivně ovlivnit proces tvorby NAP II. Nejčastěji volený způsob na aktivní participaci byl tlak skrze zastupující průmyslové svazy. Některé podniky se také snažily jednat přímo s MŽP a MPO. Z výše uvedeného je patrné, že významná část podniků měla aktivní zájem na participaci při tvorbě NAP II. Aktivních firem bylo přes 40%. Vzhledem k přebytkům a nízkým nákladům na systém EU ETS u většiny firem se dá předpokládat, že i přes administrativní snížení celkové alokace ze strany EK dostaly firmy uspokojivé množství povolenek. Z tohoto hlediska průmyslové NGOs svého cíle dosáhly, ačkoli původně požadovaly mnohem více povolenek pro své členy. Problémem byl fakt, že některé firmy byly konkrétně postihnuty plošným snížením povolenek více, než jiné. Tady lze hovořit o případech, kdy firmy investovaly do snížení svých emisí více, než bylo nutné. Z původního návrhu měly tyto firmy dostat kompenzace, nicméně druhá verze NAP II toto již neumožňovala.

70

7. ZÁVĚR Tato diplomová práce se zabývala druhou fází obchodování s emisními povolenkami v rámci systému EU ETS. Základní předpoklad, tedy „Existuje rozpor mezi formálními závazky České republiky vůči environmentální politice Evropské unie a politickou praxí v případě EU ETS“, byl na základě zodpovězených výzkumných otázek potvrzen. Toto tvrzení lze podložit třemi jevy, které nastaly při procesu tvorby a schvalování Národního alokačního plánu II. Za prvé, vláda již v roce 2004 schválila dva důležité strategické dokumenty: Státní energetickou koncepci a Národní program na zmírnění dopadů klimatu. Obě vládní politiky implicitně (ve scénářích, na kterých jsou výslovně založeny) předpokládaly snížení emisí v letech 2000-2010 o 18% (v Národním programu 2004), respektive 13% (SEK 2004). V těchto dokumentech bylo deklarováno, že je třeba další budoucí politiky, týkající se snižování emisí skleníkových plynů, synchronizovat s těmito cíli. Vzhledem k cílům MŽP a MPO při vyjednávání o podobě NAP II lze usuzovat, že v průběhu tvorby NAP II byly tyto strategické dokumenty „v šuplíku“. Toto de facto znamenalo, že deklaratorní politika České republiky byla v rozporu s tehdejšími zájmy a reálnou politickou praxí. Za druhé lze konstatovat, že Česká republika nesplnila závazek ze směrnice 2003/87/ES, kde je výslovně ustanoveno, že členské státy musí svou vlastní klimatickou politiku (pro ČR byla definována výše zmíněnými dokumenty) harmonizovat s evropskou legislativou o ochraně klimatu). V tomto případě došlo tedy k rozporu závazku povinností vůči politice, ke které se Česká republika zavázala svým vstupem do Evropské unie. Za třetí, Česká republika nerespektovala konkrétní pokyny Evropské unie pro tvorbu druhého Národního alokačního plánu. V těchto pokynech, vydaných koncem roku 2005 (tudíž před samotným zahájením tvorby NAP II) jsou výslovně uvedeny dva principy, které nebyly ze strany prvního českého návrhu NAP II naplněny: 

Výše celkové alokace nesmí přesáhnout úroveň celkové alokace předešlého Národního alokačního plánu (I)



Národní alokační plán II nemá a)vycházet z predikcí růstu emisí z důvodu zvyšování HDP a b) referenčního roku 2005 (zde je třeba podotknout, že posléze rok 2005 byl 71

ustanoven jako referenční i ze strany EK. K tomu ale došlo později, implicitně v pokynech pro tvorbu NAP II toto omezení nebylo) Z výše uvedeného je již de facto patrná odpověď na první výzkumnou otázku, která zněla: Byly požadavky Evropské unie v rámci tvorby NAP II v České republice naplněny? Vzhledem k nedodržení pokynů lze na tuto otázku odpovědět, že Česká republika neplnila požadavky ze strany Evropské unie při tvorbě NAP II. Z analýzy samotného procesu tvorby Národního alokačního plánu II vyplynuly další indikace: Ministerstvo průmyslu a obchodu se kontinuálně snažilo o co nejvyšší počet povolenek pro český průmysl. I po administrativním snížení limitu celkové alokace ze strany EK své stanovisko nezměnilo a přesvědčilo vládu o nutnosti bojovat za výši celkové alokace soudní cestou. Toto stanovisko nejprve zastávalo kupodivu i Ministerstvo životního prostředí. V rámci tvorby prvního návrhu razilo linii co nejvyšší alokace. Po zamítavém stanovisku Komise a příchodu Martina Bursíka došlo ke změně tohoto stanoviska. Personálně obměněné MŽP nepodpořilo žalobu na Evropskou komisi z důvodu nízké alokace. Druhá výzkumná otázka zněla: Jakým způsobem pomáhaly formulovat NAP II partikulární zájmy v České republice? Lze konstatovat, že průmyslové NGOs, reprezentované průmyslovými svazy, velice aktivně participovaly na tvorbě NAP II. Z dotazníkového šetření vyplynulo, že svazy používaly jednotlivé podniky jako médium pro své požadavky, což lze předpokládat za přirozené. Z analýzy průběhu tvorby NAP II a stanovisek, které jednotlivé průmyslové svazy k EU ETS zaujaly, je zřejmé, že před zamítnutím prvního návrhu NAP II Komisí zaujaly silně útočné stanovisko, poněvadž svazy chtěly dosáhnout co největšího počtu emisních povolenek pro své členy. V některých případech byla dokonce výše návrhu 101,9 označena jako nedostatečná. Tento přístup se změnil v situaci, kdy Evropská komise snížila celkový strop na 86,8 milionů povolenek. Po této události by se dalo stanovisko průmyslových svazů charakterizovat jako obranné stanovisko, neboť cílem svazů bylo napadat administrativní snížení alokačního stropu ze strany Komise. Z hlediska přímého či nepřímého tlaku na vývoj problematiky zde lze hovořit o situaci, kdy průmyslové svazy využívaly jak přímé ovlivňování státní správy, tak

72

nepřímé nástroje v podobě deklaratorních prohlášení v českých periodicích, publikování analýz a stanovisek. Environmentální NGOs byly v případě EU ETS reprezentované hlavně organizacemi CDE, Hnutí DUHA a české pobočky Greenpeace. Z analýzy procesu tvorby NAP II a jednotlivých stanovisek environmentálních NGOs je zřejmé, že z hlediska členění vyvíjeného tlaku lze hovořit o obranném charakteru. Lze tak usuzovat hlavně z toho, že environmentální NGOs se vymezily k požadavkům průmyslu a argumentovaly závazkem České republiky ze SEK a Národního programu na zmírnění dopadů změn klimatu. Zamítavé stanovisko Evropské komise k prvnímu návrhu NAP II environmentální organizace přivítaly, nicméně na defenzivní pozici se nic nezměnilo. Administrativně snížená alokace na 86,8 milionů kusů povolenek téměř odpovídala původnímu požadavku NGOs na 85 milionů kusů (viz rozhovor s Klárou Sutlovičovou v příloze). Z hlediska dalšího rozčlenění aktivit environmentálních NGOs lze charakterizovat jejich postup jako spíše nepřímý. Samozřejmě bylo patrné, že tyto organizace chtěly ovlivnit rozhodování o NAP II přímo a byly i přizvány při jeho sestavování, nicméně podle Kláry Sutlovičové, jež environmentální stranu zastupovala, neměly jejich stanoviska při vyjednávání žádnou odezvu. Z tohoto důvodu se NGOs zaměřily na nepřímé nástroje, jakým byla mobilizace společnosti skrze média formou tiskových prohlášení, ale také expertních analýz.

73

Obrázek 1 Schematické zobrazení vztahů jednotlivých aktérů, před vznikem prvního návrhu NAP II. Autorská tvorba.

Na obrázku č. 1 můžeme vidět schematické zobrazení vazeb a tlaků mezi jednotlivými aktéry při vytváření NAP II.43 Tlak průmyslových NGOs lze charakterizovat jako přímou snahu o ovlivnění státní správy. Tyto NGOs zastávaly útočné stanovisko (chtěly co nejvíce povolenek). Environmentální NGOs, zastávaly obranné stanovisko a státní správu ovlivňovaly spíše nepřímo. Na druhou stranu se více angažovaly k publikování veřejných prohlášení a analýz. Tomu se průmyslové NGOs věnovaly méně, místo toho částečně spolupracovaly i s evropskými svazy (viz. dotazníkové šetření), které se snažily prosadit své zájmy na evropské úrovni. Autor této práce se také domnívá, že vzhledem k tomu, že tvorba NAP II probíhala během voleb a krátce po nich, byl zvýšený zájem veřejnosti o tvorbu národních politik. Systém EU ETS byl v této době velmi medializován, takže lze usuzovat, že orgány státní správy pociťovaly částečný tlak ze strany veřejnosti. Veřejnost díky aktivnějšímu přístupu environmentální NGOs44 částečně také tlačila na podniky, aby více využívaly zelené technologie. Některé podniky reagovaly veřejnými prohlášeními (zejména ČEZ). Významné podniky také lobbovaly přímo na státní správu. 43

Jedná se samozřejmě o velmi zjednodušené schéma. Nicméně slouží pro názorné zobrazení vazeb mezi jednotlivými aktéry. Silně vyznačené šipky znamenají významnější tlaky. 44 Toto může být také důvodem, proč ve volbách 2006 uspěla strana Zelených. NGOs problematiku klimatu velmi medializovaly.

74

7.1.

Průběh obchodovacího období a implikace do budoucna

Česká republika snížila emise skleníkových plynů mezi roky 1990 a 2010 ze 195,5 na 139,2 Mt, což je o 29% (jak lze vidět na grafu 9). Z toho vyplývá, že závazek stanovený Kjótským protokolem (snížení emisí o 5,2% do kontrolního období 2008 – 2012; země EU se zavázaly 8%) byl s velkou rezervou splněn. Strmý pokles emisí však nastal již od začátku 90. let minulého století z důvodu restrukturalizace ekonomiky. Trend mezi roky 2007 až 2009 byl výrazně klesající, z důvodu globální ekonomické krize a celkového poklesu zátěže životního prostředí.

Graf 9 Celkové množství emisí Mt CO2ekv. v ČR. Zdroj: ČHMÚ 201345, úprava autor.

45

Na stránkách ČHMÚ k dnešnímu dni nebyly dostupné přepočty emise skleníkových plynů na ekvivalent oxidu uhličitého za rok 2011. Přesné údaje za rok 2012 nejsou zatím zpracovány vůbec, existují pouze odhady.

75

Třetí výzkumná otázka byla ve znění: Jaký vliv měla revidovaná verze NAP II na provozovatele zařízení? V sektorech, které byly zařazeny do systému EU ETS, lze vidět tento trend (na grafu č. 10). Je z něj jasně patrné, že se do činnosti podniků projevila ekonomická krize. Lze konstatovat, že v celém druhém obchodovacím období (ani předtím) se k limitnímu množství emisí (definované NAP II) reálné množství emisí pouze přiblížilo, ale nikdy tuto hranici nepřekročilo.

Graf 10 Emise oxidu uhličitého sektory zařazenými do EU ETS. Červená linie představuje limit Národního alokačního plánu II. Za rok 2012 nejsou data úplná, pouze předběžná. Zdroj ČHMÚ 2013. Úprava autor

Jak vyplývá z dotazníkového šetření a analýzy sekundární literatury, zatímco některé společnosti s ETS bojují, většina zařízení má přebytek povolenek z fáze II. Graf č. 11 ukazuje první desítku firem s nejvyšším přebytkem emisních povolenek v České republice. Prvních deset společností vlastní více jak 75% z celkového počtu českých přebytečných povolenek, přičemž první tři společnosti (ČEZ, ArcelorMittal a EPH) samotné vlastní více než polovinu těchto přebytků. Tyto přebytky povolenek mohly být použity buď k zajištění předpokládaných budoucích výpadků, nebo jsou prodávány za účelem zisku a zvýšení příjmu. Nicméně 76

společnosti poskytují jen velmi málo informací o tom, co dělají s množstvím povolenek přidělených zdarma.

Graf 11 Podíly firem, které vykázaly přebytky emisních povolenek za období 2008-2012 v České republice. Zdroj: CDE 2012b, úprava autor.

V roce 2007, první z TOP TEN - ČEZ - učinil veřejný závazek na "reinvestování zisku z uložených povolenek v rámci EU pro obchodování s emisemi na opatření k dalšímu snižování emisí skleníkových plynů, modernizace a opatření ke zlepšení kvality životního prostředí" (ČEZ 2007:4) a slíbil, že každoročně na toto téma vydá report o dalších pokrocích. Tento závazek byl učiněn v Akčním plánu snižování emisí oxidu uhličitého (2007). V tomto plánu ČEZ vítal využití ekonomického nástroje (EU ETS) pro snižování emisí a vnímal jej jako vhodné řešení, především ve srovnání s případnými alternativami (administrativní omezení, nástroje bez možnosti flexibility). Skupina ČEZ jako společnost působící na území EU chtěla ve svých strategických záměrech vycházet z rámce, který byl na úrovni EU přijat (ČEZ 2007: 7).

77

Poslední veřejně dostupná tiskové zpráva ČEZu na toto téma je z roku 2009 a ani ta se nevěnuje množství zisků z přebytku povolenek, ani nákladům na zahájení projektů.46 Při pohledu do výročních zpráv mezi prvními třemi podniky z žebříčku, je možné zjistit, že zatímco zpráva za rok 2010 ČEZ zahrnuje zisk z prodeje povolenek (1,6 mld. Kč), ve zprávě z roku 2011 již tato informace chybí. Podobně ArcelorMittal Česká republika a EPH neinformují o svých příjmech z přebytků ETS povolenek. V tomto kontextu je velice zajímavé vyjádření Jaroslava Suchého: „V tomto případě se musím konkrétně ČEZu částečně zastat. Samozřejmě na povolenkách vydělal. Nicméně procento povolenek, které prodali, k poměru k celkovým množstvím povolenek se kterými pracovali, je mnohem nižší, než u jiných firem. ČEZ je bohužel velmi vidět, ale některé hutní firmy ze svého balíku prodaly mnohem vyšší procento než jmenovaný ČEZ“ (Suchý 2013: rozhovor v příloze 2). Z dotazníkového šetření dále vyplynulo, že některé podniky (zejména malé) byly na systému EU ETS ztratné. Částečně to lze přičíst i k administrativnímu snížení celkové alokace ze strany Komise, neboť původní návrh počítal s bonusy pro ty podniky, které investovaly do snížení emisí více, než bylo potřeba. Tyto bonusy byly plošně z NAP II odstraněny a část podniků to významně poškodilo. Budoucnost EU ETS vnímají firmy a svazy velmi nejistě. Obavy lze shrnout do několika bodů:  Prvek spekulace s ohledem na nízkou transparentnost virtuálního trhu s povolenkami bude i v dalším období vývoje EU ETS obtížně předvídatelný.  Náklady na redukci emisí po dříve realizovaných levnějších opatření v předchozím období budou v evropském průmyslu mít rostoucí tendenci.  Na současném vysokém a mimořádném růstu cen elektrické energie se podílí celá řada faktorů, z nichž významnou roli hrají i emisní povolenky.  Některé podniky vyjádřily obavu z carbon leakage. Z dosavadního vývoje situace je velmi nepravděpodobné, že se EU ETS stane globálním systémem = ekonomiky členských států EU budou vystaveny nerovným konkurenčním podmínkám. To vedle energetické náročnosti vyplývající z povahy konkrétních průmyslových procesů znamená, že subjekty, které pro svou činnost potřebují významné množství

46

Poslední vydaná Zpráva o společenské odpovědnosti 2008/2009 shrnuje mimo jiné Akční plán opatření Skupiny ČEZ, nicméně konkrétně se k emisních povolenkám tato Zpráva nevyjadřuje (ČEZ 2009: 68-73).

78

elektrické energie, hradí dodatečné náklady na nákupy povolenek výrobců elektřiny. To v budoucnu povede k tomu, že část výrobců promítne do cen svých produktů či služeb i EU ETS buď přímo, nebo druhotně skrze vyšší náklady na energii. Dále z prohlášení jednotlivých aktérů systému EU ETS vyplynulo několik zajímavých faktů, které lze brát jako doporučení pro další debatu nad EU ETS. Vzhledem k tomu, že přebytky hromadili hlavně velcí emitenti (s vyšším potenciálem úspor), lze z případové studie vydedukovat, že vyřazením malých emitentů z povinnosti participace na systému by došlo k vhodné optimalizaci celkového systému. Z tabulky č. 4 vyplývá, že téměř 42% emitentů v České republice produkuje méně než 10 000 tun emisí oxidu uhličitého ročně. To celkově nepředstavuje ani 1% podílu emisí na celkových emisích podniků, zapojených do EU ETS.

Tabulka 4 Četnost zařízení dle roční emise v ČR. Zdroj: NAP II, SChP 2009:21. Úprava autor.

průměrné roční emise CO2 kt

<10

<12,5

<15

<17,5

<20

<22,5

<25

podíl zařízení ve skupině na celkovém počtu (%)

41,7

47,9

54,3

57,8

61,5

64

66

počet zařízení ve skupině

168

193

219

233

248

258

266

2,489

2,715

2 068

2 255

podíl emisí skupiny na celkových emisích ETS (%) emise skupiny zařízení (kt/rok)

0,856 1,191 1,621 1,894 2,233

711

989

1 347 1 574 1 855

Pokud bychom počítali se vzorkem zařízení s menší roční emisí než je 25 000 tun oxidu uhličitého, což představuje dvě třetiny z celkového počtu zařízení v systému, došli bychom k podílu 2,7% na celkových emisí zařízení v EU ETS. V tomto vzorku jsou započítány i takoví emitenti, jakými jsou například nemocnice. Autor této práce se domnívá, že především jich by se mohlo jednat doporučení udělení výjimky a odstranění ze systému EU ETS. Jak se vyjádřilo značné množství respondentů (včetně CDE v rozhovoru), systém jak je teď postaven, znevýhodňuje malé účastníky vůči velkým účastníkům. Pokud nelze jinými mechanizmy docílit spravedlivosti v tomto systému, bylo by vhodné některé účastníky vyřadit. 79

8. Literatura Veškeré internetové odkazy byly zkontrolovány ke dni 2. 5. 2013.

Primární zdroje

8.1.

CENIA (2007): Zpráva o životním prostředí České republiky v roce 2006 (plné znění). Praha,

MZP.

Online

text


b5dac8075c1256662002b0723/14d66d099a80768cc12574e20044627d/$FILE/Zprav a_2007_komplet.pdf> CENTRUM PRO DOPRAVU A ENERGETIKU (2010): Tisková zpráva CDE: ČEZ a

Mittal

vydělávají

miliardy

na

povolenkách.

Praha.

Online

text

CENTRUM PRO DOPRAVU A ENERGETIKU (2011): Tisková zpráva CDE: České podniky lonik vydělaly přes 3,5 miliardy na povolenkách. Praha. Online text CENTRUM PRO DOPRAVU A ENERGETIKU (2012a): Tisková zpráva CDE: Nejštědřejší dotační titul pro české firmy: emisní povolenky. Praha. Online text CENTRUM PRO DOPRAVU A ENERGETIKU (2013): Tisková zpráva CDE: Emise klesly, ale krize na trhu s povolenkami trvá. Praha. Online text ČESKÝ HYDROMETEOROLOGICKÝ ÚSTAV (2013): Znečištění ovzduší na území České

republiky

v roce

2011.

Praha.

Online

dostupné

na

ČEZ (2007): Akční plán snižování emisí CO skupinou ČEZ do roku 2020. Praha. Online 2

text EVROPSKÁ KOMISE (2005): SDĚLENÍ KOMISE „Další pokyny k alokačním plánům systému EU pro obchodování s emisemi na období 2008 až 2012“. KOM(2005) 703 v

konečném

znění.

Brusel.

Online

text


UriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2005:0703: FIN:cs:PDF> 80

EVROPSKÁ KOMISE (2006): SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU o hodnocení národních alokačních plánů pro přidělování povolenek na emise skleníkových plynů ve druhém období systému EU pro obchodování s emisemi, které doplňuje rozhodnutí Komise ze dne 29. listopadu 2006 o národních alokačních plánech Německa, Řecka, Irska, Lotyšska, Litvy, Lucemburska, Malty, Slovenska, Švédska a Spojeného království v souladu se směrnicí 2003/87/ES. KOM (2006)

v konečném

725

znění.

Brusel.

Online

text


lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2006:0725: FIN:CS:PDF > EVROPSKÁ KOMISE (2007). Rozhodnutí Komise č.1294 ze dne 26. března 2007 o národním alokačním plánu pro přidělování povolenek na emise skleníkových plynů oznámeném Českou republikou. Brusel. EVROPSKÁ KOMISE (2009): Systém EU pro obchodování s emisemi. Brusel. Online text EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE (2003): Směrnice o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a

o

změně

směrnice

Rady

96/61/ES.

Brusel.

Online

text


lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:15:07:32003L0087: CS:PDF> EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE (2004): Směrnice Evropského Parlamentu

a

Rady

2004/101/ES.

Lucemburk.

Online

text


lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2004:338:0018:0018:CS: PDF> EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE (2008): Směrnice Evropského parlamentu

a

Rady

2008/101/ES.

Lucemburk.

Online

text


lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2009:008:0003: 0021:cs: PDF> IRZŽP, MŽP (2012): Souhrnná zpráva za rok 2010. 2012. Online dostupné na MPO

(2004):

Státní

energetická



81

koncepce.

2004.

Online

text

MŽP (2004): Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu v České republice. Praha. Online text MŽP (2007): Vypořádání připomínek uplatněných v rámci veřejného projednávání k materiálu Národní alokační plán České republiky pro období 2008 – 2012. Praha. MŽP (2009): Páté národní sdělení České republiky k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu včetně doplňujících informací podle čl. 7.2. Kjótského protokolu. Praha, 2009.

Online

text


dokumenty_o_zmene_klimatu/$FILE/OMV-Narodni_sdeleni_CR_2009-2009 1209.pdf> MŽP a MPO (2007): Národní alokační plán České republiky na roky 2008 – 2012. Praha. Online

text


plan%202008-2012.pdf> NEJVYŠŠÍ KONTROLNÍ ÚŘAD (2007): Shrnutí kontrolní zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu z kontroly finančních prostředků v oblasti ochrany ovzduší. Praha. Online text OSN (1992): Rámcová úmluva OSN o změně klimatu, Rio de Janeiro. Online text OSN (1997): Kjótský protokol k rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu.

Kjóto.

Online

text


cz/kjotsky_protokol/$FILE/OMV-cesky_protokol-20081120.pdf> PARLAMENT ČR (2004): Zákon 695/ 2004 Sb. o podmínkách obchodování s povolenkami

na

emise

skleníkových

plynů.

Praha.

Online

text



82

SVAZ PRŮMYSLU A DOPRAVY ČR (2006). Stanovisko SP ČR k zveřejněnému NAP na 2. Období. Praha. Online text . SVAZ PRŮMYSLU A DOPRAVY ČR (2008): Stanovisko k navrhovaným změnám EU ETS. Praha. Online dostupné na SVAZ CHEMICKÉHO PRŮMYSLU (2008): Očekávané dopady legislativních návrhů Evropské komise, týkající se energetiky a ochrany světového klimatu na český chemický

průmysl.

Praha.

Online

text


php?id=2368> UNFCCC (2009): The Mechanisms under the Kyoto Protocol [online]. Bonn: UNFCCC. Online text UNFCCC (2013): Kyoto Protocol. United Nations Framework Convention on Climate Change. Online text

Sekundární zdroje

8.2.

ALMOND, Gabriel, POWELL Bingham (1992). Comparative politics today: a world view. 5th ed. New York: HarperCollins, 1 v. ISBN 06-735-2029-3. BAŽANTOVÁ, Ivana a kol. (2007): Lobbing a korupce při tvorbě veřejné politiky. 1. vyd. Praha: Prospektrum, 131 s. ISBN 9788071751441. BBC

(2006):

EU

takes

action

over

carbon

plans.

Online

text

BENEŠ, Miroslav (2006): Víc povolenek nevede k větším emisím. Hospodářské noviny. Online

text


emisim> BINHACK, Petr (2011): Podkladová studie: Současnost a budoucnost evropské energetiky. AMO, Online text www.evropsky-dum.cz/getFile.aspx?itemID=205 83

CDE, Hnutí DUHA, GreenPeace (2006): Národní alokační plán 2008 – 2012: Připomínky

ekologických

organizací

k návrhu.

Praha.

Online

text

CENTRUM PRO DOPRAVU A ENERGETIKU (2012b): Czech Fat Cats 2011. Praha, Online

text


a9ed52af69/czech-fat-cats-2011_final.pdf> ČESKÝ SVAZ ZAMĚSTNAVATELŮ V ENERGETICE (2007): Důsledky rozhodnutí Evropské komise o přidělení povolenek na emise skleníkových plynů na období 2008 – 2012 pro národní hospodářství České republiky. Praha: ViP. ČEZ (2009): Zpráva o společenské odpovědnosti 2008/2009. Praha. Online text DĚTI ZEMĚ (2007): Tisková zpráva Dětí země. Výsledky anket „Ropák roku 2006“ a Zelená perla 2006“. Brno. Online text EASTON, David (1957): An Approach to the Analysis of Political Systems. World Politics / Volume 9 / Issue 03 / April 1957, pp 383-400. Copyright © Trustees of Princeton University 1957Published online: 18 July 2011. Online dostupné na EKOLIST.CZ (2006): MPO ČR: Vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu k zahájení řízení

pro

porušení

práva

vůči

ČR.

Online

text

EURACTIV.CZ (2006a): Emisní kvóty: EU pohrozila, že bude trestat opozdilce. Online text


pohrozila-e-bude-sthat-opozdilce>

84

EURACTIV.CZ (2006b): Důvěryhodnost EU vyrovnat se s klimatickými změnami je v sázce,

varují

ekonomové.

Online

text


dnes0/clanek/dvryhodnost-eu-vyrovnat-se-s-klimatickmi-zmnami-je-v-szce-va> EURACTIV.CZ (2007): Česká republika žaluje Komisi kvůli povolenkám. Online text EURACTIV.CZ (2008): Bursík chce ve vládě jednat o stažení žaloby kvůli povolenkám. Online text EUROPA.EU (2007): Obchodování s emisemi. Komise přijímá rozhodnutí o českém a polském národním alokačním plánu na období 2008-2012. Brusel. IP/07/412. Online text FIALA Petr, SCHUBERT Klaus (2000) Moderní analýza politiky. 1. vyd. Brno: Barrister, 2000. ISBN 80-859-4750-1. GUÉGUEN, David (2007) European lobbying. 1st ed. Brussels: Europolitics, vi, 154 s. ISBN 29-304-0906-1. HAVLÍČEK, David (2007: Vláda se dohodla: Zažalujeme Komisi. Hospodářské noviny. Online

text


komisi> HNUTÍ DUHA, CDE (2006): NAPříště snížit. Doporučení ekologických organizací pro alokační plán 2008 až 2012. Brno: AZ Color, 36. s. ISBN 80-86834-00-x HOLUB, PETR (2006): Více povolenek vede k větším emisím. Hospodářské noviny. Online text HONZÁK, Radek (2007): Komisaři věří, že u soudu o povolenkách uspějí. Hospodářské noviny. Online text IHNED.CZ (2006): MPO chce emisní povolenky ve stejné výši až do roku 2012. Online text < http://byznys.ihned.cz/c1-18384810> 85

JANN, Werner; WEGRICH, Kai (2007): Theory of the Policy Cycle. In: FISCHER, Frank, MILLER Gerald: Handbook of public policy analysis: theory, politics, and methods. 5th ed. Boca Raton: CRC/Taylor, 2007, xxv, 642 p. ISBN 978-157-4445619. Online JOHNOVÁ, Radka (2008) Marketing kulturního dědictví a umění: [art marketing v praxi]. 1. vyd. Praha: Grada, 284 s. ISBN 9788024727240. JOHNSON, Janet Buttolph a H. REYNOLDS (2012). Political science research methods. 7th ed. Los Angeles: CQ Press, xxxi, 646 p. ISBN 16-087-1689-9. KALNINŠ, Valts, Gerald MILLER a Mara S SIDNEY (2007): Parliamentary lobbying between civil rights and corruption: an insight into lobbying practice in Latvia and recommendations for the Saeima ; according to the situation of July, 2004. 5th ed. Latvia:

Providus,

xxv,

642

p.

ISBN

99-847-5169-4.

Online

KLOS, Čestmír (2013): Chalupovo mlčení a povolenky „za hubičku“. Českápozice.cz. Online

text


chalupovo-mlceni-

povolenky-„za-hubicku“> KNILL, Christoph; LENSCHOW, Andrea (1998): Coping with Europe: the impact of British and German administrations on the implementation of EU environmental policy, Journal of European Public Policy, Volume 5, Issue 4, 595-614. Online text KOŘAN, Michal (2008): Jednopřípadová studie. In: DRULÁK, Petr. Jak zkoumat politiku: kvalitativní metodologie v politologii a mezinárodních vztazích. Vyd. 1. Praha, 255 s. ISBN 9788073673857. KOTECKÝ, Vojtěch (2006): Snižme emise, prospěje to všem. Hospodářské noviny. Online text

86

KOZEL, Roman (2006). Moderní marketingový výzkum: nové trendy, kvantitativní a kvalitativní metody a techniky, průběh a organizace, aplikace v praxi, přínosy a možnosti. 1. vyd. Praha: Grada, 277 s. ISBN 802470966x KUBÁTOVÁ, Zuzana (2007a): Firmy mají problém s emisemi. Hospodářské noviny. Online

text


5D=

21082710> KUBÁTOVÁ, Zuzana (2007b): Česká žaloba firmám víc povolenek nepřinese. Hospodářské noviny. Online text LABOUTKOVÁ, Šárka, Petr VYMĚTAL a Karel MÜLLER (2010): Lobbing v moderních demokraciích. Vyd. 1. Praha: Grada, 256 s. ISBN 9788024731650. LABOUTKOVÁ, Šárka (2009) Prosazování zájmů v EU: národní a specifické zájmy jako legitimní prostředek ovlivňující tvorbu a rozhodovací procesy hospodářské politiky v Evropské unii. Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 112 s. ISBN 9788086729534. LIŠKA, Václav, Kamila SLUKOVÁ a Jolana VOLEJNÍKOVÁ (2011): Institucionální ekonomie. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 235 s. ISBN 9788074310515. MACH, Martin (2007): Bursík a aktivisté vítají menší počet povolenek, Říman zvažuje žalobu.

Ekolist.cz.

Praha.

Online

text


zpravy/bursik-a-aktiviste-vitaji-mensi-pocet-povolenek-riman-zvazuje-zalobu> MŽP (2013): Informace k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu. Online text NORTH, Douglass Cecil (2007): Institutions, institutional change and economic performance. 25th printing. Cambridge: Cambridge University Press, viii, 152 s. ISBN 0521397340. OLECKÁ, Ivana a Kateřina IVANOVÁ (2010): Metodologie vědecko-výzkumné činnosti. Olomouc: Moravská vysoká škola Olomouc, 44 s. ISBN 9788087240335.

87

ŘÍCHOVÁ, Blanka (2006) Přehled moderních politologických teorií: [empirickoanalytický přístup v soudobé politické vědě]. Vyd. 2. Praha: Portál, 303 s. ISBN 8073671778. ŘÍMAN, Martin (2007): Proč osm nováčku žaluje Evropskou komisi. 13.9.2007. Hospodářské

noviny.

Online

text


novacku-zaluje-komisi> SANDBAG (2010): Cap or Trap? How the EU ETS risks locking-in carbon emissions. Londýn.

Online

text


media/pdfs/reports/

caportrap.pdf> SANDBAG (2012): Losing the lead? Europe´s flagging carbon market. Londýn. Online text SCHENDELEN, M. (2004): Jak lobbovat v Evropské unii, aneb, Machiavelli v Bruselu. Vyd. 1. Brno, 2004, 350 s. Evropská politika. ISBN 80-865-9875-6. SCHOTTER, Andrew (1981): The Economic Theory of Social Institutions. Cambridge University Press, 177. ISBN 9780521230445. SKJÆRSETH, Jon Birger a WETTESTAD, Jorgen (2008). EU emissions trading: initiation, decision-making and implementation. Aldershor, Hampshsire, England: Ashgate, xiii, 216 s. ISBN 9780754648710. SMOLÍKOVÁ, Dagmar (2006): Česká jízda načerno. Sedmagenerace.cz. Online text SORELL, S., SIJM, J (2003): Carbon Trading in the Policy Mix. Oxford Review of Economic

Policy.

2003,

roč.

19,

č.

3,

s.

420-437.

Online

text

STEJSKAL, Jan (2006): Vysoký příděl povolenek nemusí znamenat vysoké emise. Rozhovor s Tomášem Chmelíkem, ředitelem odboru změny klimatu ministerstva životního prostředí.. Online text

88

STRECKOVÁ, Yvonne (1998) Teorie veřejného sektoru. 1. přepracované vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1998, 181 s. ISBN 8021017376. STROUHAL, Jan (2013): Systém emisních povolenek je pro firmy zlatý důl. Mohou na nich

bleskově

vydělat.

2013.

Hospodářské

noviny.

Online

text

SUCHÝ, JAROSLAV (2007a): Národní alokační plán České republiky 2008 – 2012. Před Bruselem a po Bruselu, aneb co s povolenkou? Praha. Online text SUCHÝ, JAROSLAV (2007b): Emisní obchodování v České republice: novinky z projednávání Národního alokačního plánu II aneb co s povolenkou. Pro-Energy. roč. 1, č. 2, s. 60-64. Online text ŠŮLOVÁ, Karolína (2007): MŽP ČR: Cílem obchodování s emisními povolenkami je snižování znečištění: reakce MŽP na dnešní rozhodnutí Evropské komise o Národním alokačním

plánu.

Ekolist.cz.

Online

text


zpravy/cilem-obchodovani-s-emisnimi-povolenkami-je-snizovani-znecisteni-reakcemzp-na-dnesni-rozhodnuti-evropske-komise-o-narodnim?add_disc=1> VERMANS, Frank (2012): A literature-based multi-criteria evaluation of the EU ETS, Renewable and Sustainable Energy Reviews, Volume 16, Issue 8, October 2012, Pages

5493-5510,

ISSN

1364-0321,

10.1016/j.rser.2012.05.036.

VOIGT, Stefan (2008): Institucionální ekonomie. Praha: Alfa nakladatelství, 236 s. ISBN 9788087197134. YIN, R. K (2009). Case Study Research. Design and Methods. 4th ed. London: Sage Publications.

Online

text


services/get?file=/frei/ZfP_1_2012_93>

89

TSCHACH, Ingo (2012): EUA-CER Swap Price Developments. Explaining Swap Price Developments

with

Behavior

of

Market

Participants.

Online

text



90

9. Seznam použitých zkratek AAU - Jednotka přiděleného množství (Assigned Amount Units) CER - Certifikované redukční jednotky (Certified Emission Reductions) CDE – Centrum pro dopravu a energetiku CDM - Mechanismus čistého rozvoje (Clean Development Mechanism) CO2-e – skleníkový plyn, jež má takový potenciál skleníkového efektu jako ekvivalent jedné tuny oxidu uhličitého ČSZE - Český svaz zaměstnavatelů v energetice EK – Evropská komise ERU - Emisní redukční jednotky (Emission Reduction Units) ESD – Evropský soudní dvůr EU – Evropská Unie EU ETS - EU Emission Trading Scheme (Evropský systém obchodování s povolenkami na emise oxidu uhličitého) EUA – Emisní povolenka EU (EU emission allowance) IET - Mezinárodní obchodování s emisemi (International Emission Trading) IPCC – Mezivládní panel pro změnu klimatu JI – Mechanismus společného postupu (Joint implementatiton) MPO – Ministerstvo průmyslu a obchodu MŽP – Ministerstvo životního prostředí NAP – Národní alokační plán (2005-2007) NAP II – druhý Národní alokační plán (2008-2012) NGO – Non-Governmental Organization (nevládní organizace) OSN – Organizace spojených národů RMU - Eliminační jednotky (Removal Units) SCHP – Svaz chemického průmyslu České republiky

91

SPČR – Svaz průmyslu a dopravy České republiky UNEP – Environmentální program spojených národů WMO – Světová meteorologická organizace

92

10.

Seznam grafů a tabulek

Graf 1 Situace s emisemi před tvorbou NAP II a požadavky SEK, Národního programu a environmentálních NGOs. ................................................................................................... 53 Graf 2 Procentuelní vyjádření odpovědi na dotaz: Zaujala vaše firma nějaké stanovisko k přípravě NAP II? ................................................................................................................. 62 Graf 3 Procentuální vyjádření na dotaz spokojenosti s množstvím obdržených povolenek pro období 2008 - 2012.. ..................................................................................................... 63 Graf 4 Procentuální vyjádření na dotaz, zda se lišily požadavky firem na výši povolenek od schváleného Národního alokačního plánu II. ................................................................. 64 Graf 5 Procentuelní vyjádření podniků ve vnímání nákladů spojených s EU ETS k poměru jejich obratu ......................................................................................................................... 66 Graf 6 Procentuelní vyjádření na dotaz, zda se systém EU ETS promítl do cen služeb a produktů zainteresovaných firem ........................................................................................ 67 Graf 7 Procentuální vyjádření na otázku, zda se podniky snažily ovlivnit proces rozdělování povolenek ......................................................................................................... 68 Graf 8 Procentuální vyjádření na otázku, jak společnosti vnímají seznam ohrožených odvětví. ............................................................................................................................... 69 Graf 9 Celkové množství emisí Mt CO2ekv. v ČR ............................................................ 75 Graf 10 Emise oxidu uhličitého sektory zařazenými do EU ETS. Červená linie představuje limit Národního alokačního plánu II. .................................................................................. 76 Graf 11 Podíly firem, které vykázaly přebytky emisních povolenek za období 2008-2012 v České republice.................................................................................................................... 77

Tabulka 1 Rozdíly jednotlivých návrhů NAP II a konečné alokace Komisí ..................... 40 Tabulka 2 Deset firem v České republice, s největším podílem přebytků povolenek za rok 2011. .................................................................................................................................... 60 Tabulka 3 Roční emise oxidu uhličitého podniky, zapojené do systému EU ETS v České republice. ............................................................................................................................. 61 Tabulka 4 Četnost zařízení dle roční emise v ČR. ............................................................. 79 Tabulka 5 Kompletní seznam provozů včetně alokace .................................................... 117

93

11.

Přílohy

11.1. Příloha 1: Dotazník pro podniky Průvodní dopis Dobrý den, jsem student Masarykovy univerzity v Brně a píšu diplomovou práci o dopadech aplikace systému obchodování s emisními povolenkami na naše firmy (respektive firmy působící v ČR). Zaměřil jsem se na druhé obchodovací období (roky 2008-2012). Jelikož máme za sebou právě zmíněnou druhou fázi, rád bych Vás všechny požádal o vyplnění krátkého dotazníku na téma povolenky a Vy. Věřím, že pokud se tento email dostane do rukou zodpovědné osobě, která u Vás povolenky řeší, bude vyplnění dotazníku trvat méně než 5 minut. Jménem celé Masarykovy univerzity bych Vás chtěl poprosit o spolupráci. Dotazník naleznete v příloze. S pozdravem, Jaroslav Řehoř

Legenda – každá otázka se dá odpovědět pozitivně nebo negativně, případně neutrálně. Prakticky stačí jednoslovní odpovědi. Přesto bych Vás chtěl poprosit, pokud máte čas, zodpovědět otázky i konkrétněji! Odpovědi vepisujte přímo pod otázky. Každý Váš komentář mi pomůže lépe porozumět problematice. 1. Zaujala Vaše firma nějaké stanovisko k programu EU ETS, či některých dílčích fází? Ano/ pozitivně Ano/ negativně Ne 2. Byli jste spokojeni s množstvím obdržených emisních povolenek pro fázi II. (2008-2012)? Ano Ne Neutrální

94

3. Lišily se Vaše požadavky na výši povolenek od schváleného Národního alokačního plánu II.? Pokud ano, o kolik? Ano Ne 4. Jak vnímáte výjimku ČR částečného rozdělení povolenek pro fázi lll. (20132020)? Obdržíte nějaké povolenky zdarma? Pozitivně Negativně Neutrálně 5. Jaké náklady jste měli spojeny s aplikací EU ETS? (případně prosím o konkrétní odpověď) Žádné Poměrně nízké Poměrně vysoké 6. Promítly se emisní povolenky do cen vašich služeb a produktů? Popřípadě o kolik %? Ano (o kolik %?) Ne 7. Využívali jste nějaké možnosti ovlivnit proces rozdělování povolenek? Pokud ano, jaké cesty jste volili (analýzy zaslané na MPO a MŽP, přímý lobbing, nepřímý lobbing skrze agenturu)? 8. Má podle Vás režim ETS smysl? Nebo jej vnímáte pouze jako politický nástroj poplatný duchu doby?

95

11.2. Příloha 2: Hloubkové rozhovory Tato příloha obsahuje přepis dvou hloubkových rozhovorů.

11.2.1. Rozhovor 1 – Představitelka environmentální NGO

Klára Sutlovičová – ředitelka Centra pro dopravu a Energetiku V CDE pracuje od roku 2003, od roku 2010 je ředitelkou. Účastní se mnoha konferencí na téma změny klimatu a při projednávání druhého Národního alokačního plánu zastupovala environmentální NGOs. Aktivně se zabývá problematikou EU ETS.

(Tazatel) Jaký je Váš názor na systém EU ETS? (Klára Sutlovičková) Od začátku systém provázelo několik problémů. Pro Českou republiku a většinu další země východní Evropy byl problém samotný cíl. Západní země měly svůj Kjótský protokol, kdežto Česká republika měla de facto splněno ještě předtím, než vůbec něco podepsala. Ekologický cíl nebyl. Druhá věc, která nefungovala, bylo to, že se povolenky rozdávaly zdarma v obrovském množství, téměř ve 100 % případů. Dále byl problematický celý proces implementace, který probíhal za velice zvláštních okolností. Jednak nebyly vybudovány institucionální kapacity, které by se věrohodně problematikou zabývaly, nebyly data atd. MŽP bylo do velké míry odkázáno na podkladech podniků.

MPO i MŽP chtěly maximální množství povolenek pro firmy. Ano, na tomto panovala maximální shoda. Cílem bylo vymoci co nejvíce na EK.

Evropská komise vydala Pokyny pro tvorbu NAP II, ve kterých bylo stanoveno, že státy nemohou vycházet z podmínek pro první obchodovací období. Angažovalo se CDE při tvorbě NAP II? Ano, existovala tehdy meziresortní skupina – Komise pro přípravu Národního alokačního plánu, která ale z 90% byla tvořena zástupci průmyslu. Za NGOs jsem se 96

zúčastnila já, nebo kolegové z Hnutí DUHA. Měli jsme představu, že NAP II by měl vést ke snížení emisí, nikoli ke zvýšení emisí. Byli jsme ale převálcováni zástupci průmyslu s tím, že je třeba za každou cenu neházet české ekonomice klacky pod nohy. Hlavním argumentem bylo, že Kjótské podmínky plníme a není třeba radikálnějších opatření.

Business as usual? Ani ne business as usual jako spíše dostat z toho maximum, aby firmy mohly na EU ETS vydělávat. Firmy chtěly v podstatě nadalokaci.

Tehdy tento návrh narazil na Evropskou komisi. Komise ze zkušeností z prvního kola navrhla vzoreček, podle kterého spočítala alokaci na úrovni jednotlivých států. Tento vzoreček zohledňoval historické emise, cíle a možnosti. Podle tohoto vzorečku posuzovala veškeré alokační plány. Předem se dalo očekávat, kolik Česko povolenek obdrží, přesto se dohodli (tvůrci NAP II – pozn. aut.), že to teda zkusí, jestli NAP II projde tak jak ho navrhli.

Váš postoj, jako zástupce environmentálních NGOs byl tedy konkrétně jaký? Zastávali jsme názor, že je třeba emise nadále snižovat. Chtěli jsme celkovou alokaci v hodnotě kolem 85 milionů povolenek za rok. Původní návrh byl kolem 107 milionů. K tomu číslu 85 mil. jsme došli tak, že jsme se podívali na existující scénáře vývoje snižování emisí v ČR. Vycházeli jsme z platné Státní energetické koncepce, dále pak z klimatické politiky ČR a z dokumentu Národního programu na snižování dopadu klimatických změn v ČR, což je dosud platný dokument ze stejného roku jako byla Státní energetická koncepce. Podle těchto dokumentů bylo možné snižovat emise určitým tempem. Z toho připadá na český průmysl, který je zahrnutý do EU ETS, zhruba 60% českých emisí. Takže 60% těchto závazků může pomoci splnit EU ETS a tímto způsobem jsme došli k tomu číslu 85 milionů tun emisí. To byl expertní přístup, který jsme k tomuto vyjednávání zvolili. Ve výsledku byl náš požadavek ještě mnohem mírnější, než hlásala česká klimatická politika.

97

Z dotazníkového šetření vyplynulo, že malé podniky vnímají EU ETS jako velkou přítěž pro svůj byznys. Z vašich analýz tzv. Fat Cats vyplývá, že tyto podniky ze systému EU ETS vyloženě profitují. Myslíte, že nastavení systému spíše nahrává velkým podnikům? Ano, zaznamenali jsme určitou spolupráci mezi zodpovědnými úředníky a zástupci velkých firem. Po vyjednání NAP II došlo také k personálním přesunům z MŽP do velkých průmyslových firem a organizací. Systém byl ušit na míru. Ale ono to ani nemohlo dopadnout jinak, protože MŽP tehdy vyzvalo svazy, aby dodaly čísla a z toho se pak udělal NAP II.

Některé firmy se vyjádřily, že místo systému EU ETS by uvítali administrativně jednodušší režim, třeba uhlíkovou daň. Jak se k tomu staví CDE? Jsem přesvědčena o tom, že velké firmy by tento krok nepodpořily. Na oko se k této otázce staví kladně, neboť vycházejí z doměnky, že něco takového nemůže nikdy legislativním procesem projít. Motivace malých podniků může být takováto, ale velké firmy a svazy to spíše používají jako alibi, aby v očích veřejnosti vypadali dostatečně zeleně. Takový krok by se musel schválit na úrovni EU jednomyslně. Dovedete si představit, že 27 zemí by se dohodlo na přeměnu ETS k uhlíkové dani? Osobně bych byla pro, ale realisticky vím, že to nemá šanci projít. Kdo chce v tuto chvíli uhlíkovou daň, je alibista. Samozřejmě malé podniky mohou být výjimkou, neboť by odpadla administrativní zátěž.

Firmy se obávají Carbon Leakage. Co vy na to? Na to existuje spousta studií. Většinou to vypadá, že obavy jsou přehnané. V některých sektorech to může hrozit a má cenu se tím zabývat, ale obecně v řadě sektorů je to irelevantní námitka. V tomto ohledu je zajímavé, že české firmy si nakupují uhlíkové kredity skrze projekty na snížení emisí, kterým nahrazují emisní povolenky. Týká se to zemí, jako je Jižní Korea, Ukrajina, Čína a podobné státy. To jsou z mého pohledu země, které mohou být v určitých segmentech přímým konkurentem pro český průmysl. Těmito dotacemi zvyšují konkurenceschopnost svých přímých konkurentů. Nutno říct, že ve velké míře o tom pravděpodobně ani netuší, protože se o původ svých kreditů ani nezajímají. Pro ně je 98

důležité, že kredity jsou levné a že je dostanou v takové míře, jaké potřebují. Když si naše cementárna koupí uhlíkové kredity z nějakého opatření z cementárny někde na Ukrajině, je to z mého pohledu problém. Z krátkodobého hlediska to vyjde levněji, ale z dlouhodobého plánování je to samozřejmě nerozum.

Jak se stavíte ke třetímu období EU ETS? No, jestli nějaké tedy ještě bude…

Myslíte, že EU ETS nemá budoucnost? Ne, to vůbec nechci říct. Na druhou stranu je budoucnost dost problematická, protože se ukázalo, že spousta věcí, které jsme napadali, se potvrdila. Cena povolenky je taková, jaká je a ten systém nefunguje. Když se podíváte na průzkumy, zda podniky, které jsou zahrnuté do systému, dělají vůbec nějaké investice, protože tady máme nějaké EU ETS, tak Vám vyjde, že systém svou funkci vůbec neplní. Pokud firmy dělají vůbec nějaké investice spojené se snížením emisí, tak je to z důvodu obměny starých technologií, protože na ně tlačí jiná legislativa. ETS ale není vůbec motivačním faktorem při investičních rozhodnutích. Takže se to celé zvrhlo do byznysu pro pár vyvolených a pokud se neudělá radikální změna, tak se obávám, že výsledek bude pouze neskutečná administrativní zátěž pro účastníky s nulovým výsledkem.

Jak se stavíte k seznamu ohrožených odvětví? Když se objevily první návrhy, tak byly na něm vypsány snad všechny ekonomické činnosti. Dělali jsme si legraci, že jediný, kdo přijde zkrátka, jsou výrobci zmrzliny. Myslím si, že ten seznam potřebuje radikální reformu. Když se tvořil, tak pracoval s cenou povolenky ne 5 euro, ale 25 euro, což už dávno není pravda. Tento seznam je největším strašákem pro ty, kteří si nepřejí reformu EU ETS.

Některými jsou výjimky vnímány jako pokřivení tržního principu EU ETS. Moje teze zní, že EU ETS nikdy nefungovalo jako tržní nástroj, protože mu to nebylo umožněno politickými tlaky. Nemohl být standardním ekonomickým nástrojem. Teď přišla 99

doba, kdy se začalo uvažovat, že se do systému zasáhne a řada lidí se ozvala, že bychom měli systém nechat pracovat, je to tržní nástroj, ať si pracuje sám. Ale podle mého názoru to tak nikdy nefungovalo. A když ho necháme pracovat dále, tak se systém sám od sebe nespraví. Když byl proveden první zákrok, musíme teď provést nápravu. Zákrok je třeba udělat a pak systém nechat žít a dosáhnout toho, kdy v roce 2020 dojdeme k tomu, že 100% povolenek bude draženo. Pak teprve tehdy budeme moci hovořit o ETS jako o tržním nástroji ke snižování emisí.

Jakým způsobem to udělat? Základním krokem je snížit množství povolenek v oběhu.

Přinesla tedy EU ETS z Vašeho pohledu nějakou výhodu? Ano, díky tomuto systému přesně víme, které provozovny kolik emisí vypouští. Došlo ke katalogizaci provozoven a jejich emisí. Do této doby nic takového neexistovalo. Toto je velký pokrok. Sice je to administrativa navíc, pro malé firmy problematická, ale díky tomu máme auditovaná čísla, se kterými můžeme pracovat dále.

11.2.2. Rozhovor 2 – Představitel průmyslové NGO Jaroslav Suchý – odbor energetiky a změny klimatu, Svaz chemického průmyslu. Mezi léty 2004 – 2007 byl členem týmu oddělení obchodování s emisemi. Poslední rok byl jeho vedoucím. Je jedním z tvůrců systému EU ETS v České republice a spolupodílel se na tvorbě Národního alokačního plánu. Rovněž pomáhal při vytváření tohoto systému v Rumunsku a pracoval jako poradce při zavádění EU ETS v dalších zemích, které se připravovaly na vstup do Evropské unie.

(Tazatel) Jaký je váš osobní názor na systém EU ETS? (Jaroslav Suchý) Systém EU ETS určitým způsobem splnil svou roli, neboť emise skleníkových plynů poklesly a myslím si že poklesly i díky tomu, že ten systém obchodování tady je, takže nějakou roli sehrál. Některé firmy na tomto systému dokonce

100

vydělaly, že dostaly povolenky zdarma. Případně se uzavíraly výroby nebo se investovalo do čistších technologií. Takže můj osobní názor je takový, že i pomohl průmyslu.

Firmy obecně se přiklánějí k názoru, že cíl je dobrý, nicméně systém sám osobě je nefunkční a není nejlepším řešením. Jako lepší řešení označily zavedení daně na oxid uhličitý. Náklady na administrativu jsou neúměrné. Jak to vidí váš svaz? Tak to určitě, pro malé firmy může přinést nepřiměřené náklady. Nicméně systém samotný přinesl i příležitost těmto firmám na systému vydělat. Kdyby byla uhlíková daň, tak by platili všichni, což nepokládám za nejlepší řešení.

Je vůbec třeba, aby se člověk omezoval kvůli procesu změny klimatu? Určitě omezování skleníkových plynů v rozumné míře je dobré, protože i v souvislosti se sledování emisí dochází ke snižování spotřeby paliv a zvyšuje se efektivita zařízení a snižují se náklady na energie atd.

Znamenají náklady firem, sdružené ve vašem svazu, nějakou významnou zátěž? Ze začátku ano, ale postupem času se naše firmy s tím vyrovnaly. Chemičky, které máme ve sdružení, jsou poměrně velké podniky. specializované

zaměstnance,

jejichž

přínos

To znamená, že mají přímo

spočíval

i

v aktivním

obchodování

s emisními povolenkami. A určitě si na sebe vydělali. Na druhou stranu EU ETS přinesly i druhotné náklady. Hlavně teď hovořím o vyšších cenách elektrické energie, což pro nás jako pro chemiky je možná ještě větší problém, než samotná cena povolenky. To povede i k tomu, že pokud se zvýší cena povolenky, zvýší se pro nás cena elektrické energie a nám se to promítne do nákladů.

Myslíte si, že EU ETS snižuje konkurenceschopnost evropského průmyslu? Hrozí podle Vás Carbon leakage? Ono je to všechno provázané. Pokud se podíváme pouze na systém EU ETS, tak když se podíváme na Asii, tak cena povolenky roli hraje i v konkurenceschopnosti. V praxi to pro chemický průmysl znamenalo, že základní chemie se z Evropy skutečně vytrácí 101

a dováží se. Buď z Ukrajiny, nebo z východní Asie, či dokonce z Afriky. To vedlo k tomu, že české i evropské chemičky se začaly zaměřovat na specializovanější chemii, což má na druhou stranu vyšší přidanou hodnotu. Dále je v útlumu hutní průmysl. Díky útlumu výroby a naddimenzování povolenek měly částečný zisk hutní podniky i z EU ETS. To se ale postupně stává přítěží a může se stát, že prostě z Evropy odejdou. Cena povolenky a cena elektrické energie má 100% vliv na rozhodování, zda investovat zde, nebo jinde. Dalším případem je cementářský průmysl. Teď se jim už vyplatí vozit k nám polotovar, na kterém zde udělají pouze finální úpravu. To hlavní, kde se spotřebovává nejvíce elektrické energie a kde by byly třeba povolenky se již děje hodně mimo EU. Statisticky výroba cementu u nás zůstala stejná, ale polovina přidané hodnoty z výroby zůstala za hranicemi. Dříve se u nás vyráběl cement od začátku do konce. U nás se emise snížily, ale pouze virtuálně, neboť se zvýšily jinde. Typickým příkladem je Velká Británie. Bijí se do prsou, že jim klesla spotřeba elektrické energie a emise skleníkových plynů od roku 1990, ale už neuvedou, že rapidně vzrostly dovozy energeticky náročných výrobků. Každé A musí mít B. Kdyby se započítaly emise i za výrobu dovezeného zboží, emise by se nesnížily. Spíše naopak, neboť tyto výrobky vznikají většinou v technologicky ne tak vyvinutých provozech, s neefektivní energetickou výrobou.

Obecně firmy nemají důvěru k systému EU ETS, vnímají ji jako přítěž. Jako stanovisko zastává váš svaz k vylepšení systému? Momentálně pracujeme na našem stanovisku do konzultace s EK, uzávěrka je 2. července. Zatím k tomuto žádné oficiální stanovisko nemáme. Základním kamenem, ze kterého vycházíme, je to, aby se v EU sladily různé politiky, které se navzájem překrývají. Jedná se hlavně o environmentální politiky, jakým je právě snižování emisí skleníkových plynů, boj za zvyšování podílu využití obnovitelných zdrojů a politika zvyšování energetické účinnosti. To jsou tři pilíře environmentální politiky EU, ke kterým se vydávají směrnice zvlášť. Často se pak stává, že se tyto politiky tlučou mezi sebou navzájem. Toto bude tedy jedna z našich hlavních připomínek, aby se celý systém zjednodušil.

102

Co se týče NAP II, angažovali jste se v procesu přípravy? Tehdy jsem ještě nepracoval ve Svazu chemického průmyslu, seděl jsem právě na druhé straně, na MŽP a podílel jsem se na přípravě NAP II tam. Co si ale pamatuji, tak od SChP přišlo mnoho připomínek. Právě z nich momentálně vycházíme při zpracovávání dopadové studie za období 2008-2012, která ale ještě není hotova. Obecně vzato, MŽP se tehdy snažilo připomínky vzít v potaz a zapracovat je na podobě NAP II. Tehdy jsme se na MŽP snažili vytvořit alokační plán v takové podobě, aby byl spravedlivý a vycházel by z historických emisí. Vytvořili jsme návrh NAP II, který jsme poslali do Bruselu a Brusel nám to plošně snížil o 15 mil. povolenek za rok.

Jak jste na to reagovali? Museli jsme opustit veškeré složité modely, které jsme si vytvořili na jednotlivá odvětví, kdy jsme se snažili zohlednit historické emise, a museli jsme zvolit metodu plošného přístupu pro všechny segmenty ekonomiky. Tím pádem nedošlo tedy moc na zohledňování připomínek ze strany průmyslu plošně, ať už to bylo od cementářů, hutníků, nebo chemiků. Řešili jsme maximálně individuální korekce, např. dlouhodobé odstávky z důvodu výměny technologie atd. Plošné připomínky ale bohužel nešlo zohlednit, díky nižšímu stropu. Svazy a firmy tehdy protestovaly, nicméně teď se ukazuje, i díky recesi, že firmy jsou víceméně v plusu.

Angažoval se SChP v přípravě třetí fáze? Samozřejmě. Bojovali jsme zejména o emisní faktory při výrobě kyseliny dusičné a ethylenu. Tehdy se nám podařilo při vyjednávání někam posunout. Dále jsme samozřejmě lobbovali pro chemický průmysl za emisní povolenky zdarma podle článku 10a Směrnice.

Takže jste se angažovali jak na státní úrovni, tak na evropské úrovni? S jakým výsledkem? Ano, v komunikaci s EU jsme velice aktivní. Některé dílčí úspěchy jsme ve vyjednávání zaznamenali. Průběžně zasíláme naše připomínky. Zrovna dnes jsme zaslali

103

dopis europoslancům ohledně úterního (16.4.2013 pozn. autora) hlasování o backloadingu, administrativního snížení emisních povolenek v oběhu.

S jakými dalšími organizacemi spolupracujete? Máme velice úzkou spolupráci se Sdružením velkých spotřebitelů energie, s Asociací energetických manažerů a Svazem průmyslu a dopravy. Ty sdružují jak výrobce elektrické energie, tak významné spotřebitele elektrické energie. Je to velmi vhodná platforma pro komunikaci našich požadavků. A zároveň zde nacházíme společnou řeč ohledně přehnaného zavádění obnovitelných zdrojů do výroby energie.

Jedna z věcí, která se hodně kritizuje ze všech stran, se týká výroby energií, kdy výrobce si účtuje cenu povolenky klientům, a zároveň inkasuje povolenky zdarma, se kterými potom operuje na trhu. Znamená to tedy, že systém zvýhodňuje určité segmenty? Ano, toto se děje. Kritizoval jsem to už tehdy, když jsem působil na ministerstvu životního prostředí. Nedávno se mi dostalo vysvětlení od zástupce společnosti ČEZ, proč to tak dělají. ČEZ tyto povolenky vnímá jako náklady příležitosti, to znamená, že když tu povolenku nevyužijí, tak by ji mohli prodat. To znamená, že ji ocení cenou, za kterou by ji v podstatě prodali, kdyby ji nevyužili. Takovýmto způsobem zdůvodnili, proč tu cenu povolenku zahrnují, i když ji nevyužijí.

Jak se k tomu stavíte vy? V tomto případě se musím konkrétně ČEZu částečně zastat.

Samozřejmě na

povolenkách vydělal. Nicméně procento povolenek, které prodali, k poměru k celkovým množstvím povolenek se kterými pracovali, je mnohem nižší, než u jiných firem. ČEZ je bohužel velmi vidět, ale některé hutní firmy ze svého balíku prodaly mnohem vyšší procento než jmenovaný ČEZ. Nesmíme zapomínat ale na fakt, že v hutnictví došlo k útlumu.

104

Environmentální NGOs kritizují nakupování CER kreditů ze zemí typu Ukrajina a Čína. Argumentují tím, že de facto tyto podniky podporují svou přímou konkurenci v třetích zemích. Jak to vnímáte? Firmy využívají všechny možnosti systému tak, jak je systém nastaven. Byl na ně „ušitý bič“, musí pracovat s povolenkama a snaží se všemožnými způsoby snižovat své náklady. A toto je jedna z cest. Nehledejme v tom nic špatného, firmy se chovají pouze podle tržního mechanismu.

Bude v nákladech pro chemičky velký rozdíl, teď, když nastala třetí fáze? Samozřejmě bude záležet na ceně povolenky. Dělali jsme si různé dopadové studie a došli jsme k tomu, že v období 2013 až 2020 budou naše firmy muset nakoupit zhruba 29,5 milionu povolenek. A tady se samozřejmě promítne cena povolenky, protože bude rozdíl, pokud si naše firmy budou muset nakoupit povolenku za 3 eura nebo za 30 eur. Má to tedy miliardové dopady, takže je třeba plánovat s rozmyslem.

Dostanou chemičky pro třetí období nějaké povolenky zdarma? Ano, část, chemičky jsou zařazeny na seznamu ohrožených odvětví, nicméně zdaleka to nebude 100%. Bude to zhruba 48% a tento poměr se bude do konce (do roku 2020, pozn aut.) snižovat.

Co se týče seznamu ohrožených odvětví, některé firmy v dotazníku uvedly, že vnímají tento seznam jako deformaci trhu, které přinesou nerovné podmínky na trhu. Samozřejmě tak reagovaly podniky, které na tomto seznamu zařazeny nejsou. Jak to vnímáte vy? Myslíte si, že se EU ETS tímto neznehodnotí? Z pohledu chemického průmyslu tento seznam nějakým částečným způsobem pomůže. Na druhou stranu máme rozdílné názory s cementárenským průmyslem. Jeho zástupci se bojí, že kdyby byla nízká cena povolenky, tak by vypadli z režimu ohrožených odvětví a nedostávali by povolenky zdarma. Díky tomu, že nedostaneme 100%, tak kdybychom my vypadli z režimu ohrožených odvětví, tak když si spočítáme, jestli nakupovat 100% povolenek za cenu 4-5 eur, nebo dostávat 50% povolenek ale zbytek nakupovat za 15 eur, tak pro nás by nám vycházelo, kdybychom vypadli z režimu a kupovali je za nižší ceny. 105

Ale jak říkám, je to názor chemického průmyslu z propočtů, které jsme si udělali. Ohrožená odvětví tedy ANO, ale záleží na nastavení.

Jak vidíte budoucnost EU ETS? Má budoucnost? Myslím, že EK udělá všechno proto, aby tento systém udržela. Udělá všechno proto, aby dostala cenu povolenky nad úroveň 15 eur za kus.

To už ale může znamenat

významný problém pro malé firmy. Typickým příkladem jsou keramičky, pro které je budoucnost velmi nejistá.

11.3. Příloha 3 Odpovědi na dotazníkové šetření Konkrétní odpovědi respondentů. Většina firem využila možnosti odpovídat na uzavřené otázky, aniž by své odpovědi rozvinula. Jistou výjimku tvoří otázka č. 8, jež byla koncipována jako otevřená, avšak ne všichni respondenti na ni odpověděli.

Zaujala Vaše firma nějaké stanovisko k programu EU ETS, či některých dílčích fází

Ano, pozitivně

Ano, negativně

Ne

5

12

24

Počet respondentů

Konkrétní rozvité odpovědi 

Ano/ pozitivně, proces výroby keramiky se jen těžko ovlivní (velká spotřeba zemního plynu pro vypalovací proces – 90% veškeré energie na vstupu), přesto se zaváděním nových výrobních technologických postupů a energetických úspor podařilo snížit emise skleníkových plynů. Navíc koncern, pod který spadá náš závod má vypracovanou dlouhodobou strategii na snížení emisí vypouštěných skleníkových plynů. (Milan Rys, Schiedel)



Ano/ negativně, nejedná se ale o oficiální stanovisko firmy, ale jednotlivců, kteří se tímto problémem zabývají. Program zahrnuje jen velmi nízké procento celosvětových emisí. Evropským podnikům přináší náklady navíc a snižuje jejich 106

konkurenceschopnost na globálním trhu. Navíc získané prostředky jsou použity na ekologizaci výrob jen zčásti. Na systému profituje řada nově vzniklých obchodních společností. (Firma si nepřeje být jmenována) 

Ano/ negativně, zejména prostřednictvím Svazu výrobců vápna a Evropské vápenické asociace. Jeden z hlavních argumentů je snižující se počet alokovaných povolenek zdarma a riziko tzv. carbon leakage.

(Libor Prokopec, Vápenka

Čertovy schody) 

Ano/negativně , ve třetím obchodovacím období bude neúměrně zatěžovat hospodaření firmy. (Tomáš Procházka, Synthesia)

Byli jste spokojeni s množstvím obdržených emisních povolenek pro fázi II. (20082012)?

Počet respondentů

Ano

Ne

Neutrálně

28

8

5

Konkrétní odpovědi 

Ano, množství bylo dostačující. Stačilo nám 2/3 vydaných povolenek. Zhruba 1/3 jsme zobchodovali na trhu s povolenkami. Bohužel toto bylo zapříčiněno recesí a tudíž poklesem výroby a odbytu o 30%. „Povolenky spokojenost – na druhou stranu raději nespokojenost s množstvím než pokles výroby“ (Milan Rys, Schiedel)



Ano, jejich výše byla pro nás stanovena velice příznivě a společnost měla možnost nevyužité povolenky prodat a výtěžek z prodeje použít k částečnému obnovení technologií (Fišer,ZTA)



Ne, příděl byl kalkulován na základě skutečně vykázaných fosilních emisí za období 2005-2007. Kdo šetřil ŽP (např. spaloval biomasu místo fosilních paliv) byl „potrestán“ o to menší alokací na 2. období. (Libor Prokopec, Vápenka Čertovy schody)

107

Lišily se Vaše požadavky na výši povolenek od schváleného Národního alokačního plánu II.?

Počet respondentů

Ano

Ne

12

29

Konkrétní odpovědi 

Ano, min. o 10% (Libor Prokopec, Vápenka Čertovy schody)



Ano, o 12% (Tomáš Procházka, Synthesia)



Ano, o 20% (Marek Krössl, Liapor)



Ano, cca 50 000ks povolen (Michaela Balounová, Energy Ústí)



Ano, cca o 10%. Úspornými opatřeními- investicemi řádu stovek milionů jsme snížili spotřebu zemního plynu zejména na pecních agregátech a tím i produkci CO2 a z toho vyplývající požadavky na povolenky. (Pavel Ondra, P-D REFRACTORIES.CZ)



Ano, méně o cca 20% při přidělování povolenek na zmíněné období. Po roce 2009 se toto obrátilo a povolenek byl naopak přebytek.(Milan Rys, Schiedel)



Ano, dostali jsme o cca 50% méně povolenek (Beata Kremlová, Sellier & Bellot, a.s)



Ano, ale měli jsme přebytek díky přechodu kotelny z mazutu na zemní plyn (Josef Kratochvíl, Teplospol a.s.)

Jak vnímáte výjimku ČR částečného rozdělení povolenek pro fázi lll. (2013-2012)?

Pozitivně Negativně Neutrálně Počet respondentů

Konkrétní odpovědi 108

23

6

12



Pozitivně, ano povolenky dostaneme zdarma, neboť spadáme do ohroženého odvětví (Věra Molíková, PLEAS)



Pozitivně – obdržíme povolenky navíc náš charakter výroby bez degrese do roku 2020. Pokud se nezmění pravidla pro přidělování. (Milan Rys, Schiedel)



Velice negativně není jasné rozdělení po roce 2014 vyřazení sektoru z ohrožených sektorů (Miroslav Kulhan, Heluz).



NEGATIVNĚ Počet zdarma přidělovaných povolenek se bude postupně snižovat. Především pro nemocnice by měla být udělena výjimka!!! Všechny povolenky potřebné pro provoz vlastní plynové nemocniční výtopny by měly být zásadně přidělovány zdarma. (Jan Klen, FN Brno)



Neutrálně – část povolenek nám má být přiznána, do dnešního dne jsme neobdrželi žádné rozhodnutí ohledně přidělení povolenek na 3 období (Hana Krajíčková, Teplárny Bruntál)

Jaké náklady jste měli spojeny s aplikací EU ETS?

Žádné Počet respondentů

Poměrně nízké Poměrně vysoké

7

27

7

Konkrétní odpovědi 

Žádné – náklady teprve nastanou ve III.fázi, kdy obdržíme pouze asi třetinu potřebných povolenek (Firma si nepřeje být jmenována)



Poměrně nízké - monitorování, verifikace, žádosti o povolenky zdarma, audity (Michaela Galíková, Teplárny Brno)



Poměrně nízké – do 0,5 MCZK/rok; pořízení přesnějších vah, dodatečné analýzy paliv apod. (Vladimír Buk, Mondi Štětí)



Poměrně nízké, ověření emisí, administrativní náklady (Josef Boltnar, Teplárna Kyjov)



Poměrně nízké – veškerou agendu ohledně zpracování nových monitorovacích plánů atd. si provádím sama, pouze ověření množství CO 2 nám provádí akreditovaná firma (Hana Krajíčková, Teplárna Bruntál) 109



Poměrně nízké - cca 74.000,-Kč v roce 2011, 39.000,-Kč v roce 2012 (Václav Nejdl, Transteplo Kdyně)



Poměrně nízké, agendu obchodování emisí musí též někdo u firmy zpracovávat, verifikace, vedení účtu v OTE a.s., též nejsou zdarma. (Vladimír Štěpnička, Terea Cheb)



Poměrně nízké - Cca. 150tis. do školení a monitoringu. Realizací investic na úsporu emisí CO2 jsme generovali výnosy z prodeje EUA. (Josef Kratochvíl, Kronospan)



Poměrně vysoké – plán jsme si zpracovaly ve vlastní režii. Náklady na případné verifikace a aktualizace monitorovacích plánů a hlášení. Řádově 50 000,-CZK ročně. Legislativa poměrně složitá a procházela v průběhu let značnými změnami. Na druhou stranu se tyto náklady vrátily zpět z prodeje emisních povolenek. (Milan Rys, Schiedel)



Poměrně vysoké – v průměru více než 2 mil. Kč/rok – (Libor Prokopec, Vápenka Čertovy schody)



Poměrně vysoké – rozšíření pracovní náplně zaměstnanců a tím zvýšení mzdy (zvýšení administrativní zátěže), verifikování emisí, vedení účtu u OTE, darovací daň apod. (Michaela Balounová, Energy Ústí)

Promítly se emisní povolenky do cen vašich služeb a produktů?

Ne Počet respondentů

Zatím ne Ano 25

6

10

Konkrétní odpovědi 

Ne, část povolenek se nám podařilo prodat a náklady se zatím vešly do firemní režie. (Vladimír Štěpnička, Terea Cheb)



Ne, dokázali jsme na systému profitovat (Marek Krössl, Liapor)



Ano, zatím o 3 %, ale v budoucnu o 11 % (Tomáš Procházka, Synthesia)

110



ANO, postupný nárůst ceny tepla z titulu povolenek během let 2013 až 2020 cca o 5 až 8 % (Oldřich Špalek, Teplárny Ostrov)



Ano, snížení ceny o 1-2% (Josef Kratochvíl,Teplospoů a.s)

Využívali jste nějaké možnosti ovlivnit proces rozdělování povolenek? Pokud ano, jaké cesty jste volili (analýzy zaslané na MPO a MŽP, přímý lobbing, nepřímý lobbing skrze agenturu)?

Počet respondentů

Ano

Ne

17

24

Konkrétní odpovědi 

Ne, pouze jsme na MŽP odeslali požadované podklady ke zpracování NAP a přidělení povolenek. (Vladimír Štěpnička,Terea Cheb)



Žádné možnosti jsme nevyužívali. Zaměřili jsme spíš na spolupráci z MŽP. (Fišer, ZTA)



Ano, prostřednictví Českomoravského cihlářského svazu – analýzy, rozbory apod. (Miroslav Kulhan, Heluz)



Podklady zaslané na MPO (Firma si nepřeje být jmenována)



Ano, v I. a II. Fázi - prostřednictvím, sektorových svazů průmyslu, MPO apod. (Vladimír Buk, Mondi Štětí)



Všechny vyjmenované způsoby včetně téhož na úrovni EU (Libor Prokopec, Vápenka Čertovy schody)



ANO Spolupracovali jsme s SCHP při přípravě studie vlivu EU ETS na českou chemii. (Tomáš Procházka, Synthesia)



Ano, komunikace se zástupci MŽP (Michaela Balounová, Energy Ústí)



Ano, zpracování a zaslání analýz vývoje výroby v následujících obchodovacích období odeslané na MŽP a MPO. (Naďa Hamplová, CKD KH)



Ano, jsme členem Evropského svazu výrobců lehkých kameniv EXCA, jehož sekretariát v Bruselu se snažil prosazovat naše společné zájmy. (Marek Krössl, Liapor)



„Pouze tiše kritizovali“(Milan Rys, Schiedel) 111



Ano na MPO a MŽP (Michaela Součková, Česká zbrojovka)



Ano, osobní lobbing + vlastní expertní analýzy (Michaela Pechová, Kronospan)

Má podle Vás režim ETS smysl? Nebo jej vnímáte pouze jako politický nástroj poplatný duchu doby?  Zrovna v současné situaci, kdy se ceny povolenek propadly na minimum a je tedy např. výhodnější spalovat uhlí než plyn, si myslím, že smysl nemá. (Michaela Galíková, Teplárny Brno)  Nemá smysl a je skutečně vnímán jako politický obchod (Miroslav Kulhan, Heluz)  ETS je podle mého názoru jen ekonomický nástroj, který dokáží dobře využívat/zneužívat silná průmyslová loby. Dopady ETS na reálné řízení omezování emisí CO2 je jistě podstatně nižší, než se očekávalo. (Vladimír Buk, Mondi Štětí)  Pokud by byl správně nastaven, mohl by být účinný, za současných podmínek tomu však tak není. (Libor Prokopec, Vápenka Čertovy schody)  Pouze politický nástroj poplatný duchu doby (Jiří Pour, Kotouč)  Jedná se o politický nástroj poplatný duchu doby. (Tomáš Procházka, Synthesia)  nemá smysl, jedná se pouze o politický nástroj (Michaela Balounová, Energy Ústí)  Jedná se dle našeho pohledu o politický nástroj s velmi omezenou funkcí. (Petr Dušek, Klima)  Neutrální postoj – již se nás netýká (Zdeněk Klíma, ČKD Blansko)  Je to ten NEJVĚTŠÍ nesmysl hned po REACH. Nechápu, proč Evropa propaguje tento „eko-terorismus“, který bude naše další generace ještě dost mrzet (ostatní světadíly toto nerespektují a akorát dojde k přesunu průmyslu jinam…) (Michal Derner, ESAB)  Pokud by to dodržovali všechny země, tak ano. Jinak je to jenom o penězích a lobbing politiků (Věra Molíková, PLEAS)

112

 Jedná se o jasný humbuk, mnoho povyku pro nic a hlavně se tím nic nevyřeší. Jen narůstá administrativa a nabaluje další neproduktivní firmy. (Martina Ježková, OMGD)  Žádný významný smysl obchodování nemá, rozhodně nemá zásadní vliv na snížení emisí CO2. Jedná se pouze o další nástroj pro finanční toky. (Naďa Hamplová, CKD KH)  Politický nástroj poplatný duchu doby , nemá to smysl když nebudou do tohoto zapojeni největší znečišťovatelé na světě což je např. USA a Japonci . (Krajíčková Hana, Teplárny Bruntál)  Z principu ochrany životního prostředí je asi základní myšlenka dobrá. S životním prostředím se ale nedá obchodovat. Každá společnost se chová ke svému okolí na základě určitého stupně vývoje a stavu své ekonomiky. Obchodování s povolenkami a dodržování režimu ETS si mohou dovolit jen ekonomicky silné státy. Obchodování s životním prostředím je zneužitelné a nemorální. (Zdeněk Žlab, SECO Group)  V současné podobě spíše to druhé (Oldřich Špalek, Teplárny Ostrov)  Systém obchodování emisemi je ze zákona povinný jen pro část producentů skleníkových plynů, které tak znevýhodňuje vůči provozovatelům menších zdrojů, kteří do systému nejsou zapojeni, jakož i proti znečišťovatelům ze zemí, které se k systému obchodování s emisemi (zatím) nepřipojily. Efektivnější by bylo, celý systém obchodování emisemi zrušit a zákonem, v jednotlivých státech, stanovit jednoznačnou uhlíkovou daň – pro všechny producenty skleníkových plynů dle schématu: znečišťuješ, tak zaplať v reálných penězích a učiň si u sebe nápravu! (Vladimír Štěpnička, Terea Cheb)  Vzhledem k tomu, že jsme malá firma vyrábějící teplo a máme instalovaný výkon těsně nad limitní hranicí, mám osobně k celému systému nemalé výhrady: 1. Naše teplárna je z roku 1959. Byla „zděděna“ z minulé éry, kdy kotelna sloužila pro zásobování teplem pro okolní průmyslové podniky. Průmyslová výroba poklesla, a i přes připojení téměř celého města se výpadek ve výrobě v žádném případě nepodařilo nahradit. Tomu odpovídá i nastavení výkonu kotelny a tudíž právě nešťastné zařazení do systému. Přitom 80% malých zařazených zařízení produkuje jen 6% z celkové produkce CO2. Nehledě na to, jaký má smysl „buzerovat“ jen 113

část světa – buď se zapojí všichni, nebo to nemá smysl. Je to spíše politický nástroj – viz. vývoj cen povolenek. 2. Jaký vliv bude mít na cenu výrobku (tepla) pro naše zákazníky budu moci zhodnotit, až budu vědět, jaká bude cena povolenky v roce 2014 a následujících letech. Všichni víme, kde skončila cena povolenky na konci I. fáze. Samozřejmě budeme muset povolenky přikoupit, a proto se cena tepla zvedne i o tento náklad. 3. Celkové náklady na zařazení do systému odhaduji zhruba na 1% našich nákladů. Ale to není nejhorší – problém je v tom, kolik imaginárních nákladů a výnosů v tomto programu je. (Václav Nejdl, Transteplo Kdyně)  Dle našeho názoru nemá EU ETS žádný smysl s ohledem na zlepšování životního prostředí. Jde pouze o vytvoření finančního prostředí, ve kterém profitují pouze určité subjekty... (Marek Krössl, Liapor)  Dle mého osobního názoru se tento nástroj na snížení emisí míjí účinkem a někdy se chová spíše kontraproduktivně. Zejména vstup ČR do obchodu v první zkrácené etapě, byl co do množství alokovaných povolenek silně naddimenzován. Velký podíl na tom mělo i MŽP špatným nastavením podmínek. Nebo že by někomu bylo šito přímo na míru ? (Milan Rys, Schiedel)  Je součástí chaotického systému zvýhodňování a znevýhodňování určitých průmyslových činností v zájmu „ochrany životního prostředí“, kterého umí dokonale využívat silné lobbistické skupiny, mnohdy napojené na šedou ekonomiku. (Josef Boltnar, Teplárna Kyjov)  Ve své podstatě režim ETS má smysl. Použití povolenek je jeden ze systémů ochrany ovzduší. Měl by však být režim nastaven tak, že by byl nastaven nějaký základ, který by se meziročně musel snižovat modernizací technologií. Subjekt, který prokáže snížení tak by měl být zvýhodněn a odměně, při nedodržení postižen.(Fišer, ZTA)  Pro nás nemá smysl, nic pozitivního nám nepřinese, jen zvýší náklady na poskytování zdravotní péče při nákupu povolenek ve III. Fázi. (Jan Klen, FN Brno)  Nejsme schopni globálně posoudit. Zatím měl systém přidělování povolenek spíše charakter dotace. (Pavel Ondra, P-D REFRACTORIES.CZ) 114

 Nemá smysl. Trh v podstatě nefunguje, v systému jsou zahrnuty i menší firmy, které provozují předimenzovanou kotelnu vybudovanou před 30 a více lety. (Michaela Součková, Česká zbrojovka)  Nemá smysl a vnímáme ho negativně (Beata Kremlová, Sellier & Bellot, a.s)  Nemá smysl, je poplatný duchu doby (Pavel Vostarek, Diamo)  Záměr byl zřejmě dobrý. Jaký bude výsledek, je ve hvězdách. (Josef Kratochvíl, Teplospol)  Má smysl nebude-li dublován poskytováním podpor do systému energetiky (zelené bonusy, podpora tepla a elektriky ze zdrojů). Realizátoři projektů by měli dodržet EUA

a z nich realizovat subvence projektů.

(Martina Pechová,

Kronospan)  Je to jakýsi druh virtuální reality, kde pod záminkou hrozby globálního oteplování, povinně bojujeme s přírodním plynem, jemuž veškerá vegetace i živočichové, vděčí za svou fyzickou existenci na této planetě. (Firma si nepřeje být jmenována)  Na tomto uměle vytvořeném systému (problému) parazituje příliš zájmových skupin a lidí, kteří díky němu našli své pracovní uplatnění, svou životní šanci a přihřívají si svou polívčičku. Od členů IPCC, úředníků EK, ministerstev, přes burzy a obchodníky, operátora trhu (OTE, a.s.), ověřovatele, atd. (Firma si nepřeje být jmenována)  Ekologie, včetně omezování produkce skleníkových plynů, je především ohromný byznys, ve kterém se platí reálnými penězi, nikoliv virtuálními kredity a povolenkami. Je proto příznačné, že na jedné straně se neustále hledají drahá technická řešení k omezování množství oxidu uhličitého v atmosféře, ale na straně druhé, jsou současně likvidovány lesní porosty, které tento oxid spotřebovávají a dlouhodobě ho vážou ve své dřevní hmotě. Činíme tak opět jen v zájmu dalšího ekologického byznysu – výroby biopaliv, které opět nakupujeme a používáme – povinně dle zákona! (Firma si nepřeje být jmenována)  Cena povolenek je ovlivněna nejen jejich vydaným množstvím a skutečnou (s)potřebou, ale i spekulacemi a politickými tlaky. Je proto nestabilní, nelze jí dopředu plánovat, předvídat budoucí náklady a činit, na úrovni producentů skleníkových plynů, strategická rozhodnutí. (Firma si nepřeje být jmenována)

115

 Současný pseudo-trh systému obchodování povolenkami, s jejími nízkými a nestabilními cenami, neustálé handrkování politiků na národní i mezinárodní úrovni a zpochybňování množství povolenek dostupných na trhu, nemůže producenty skleníkových plynů dostatečně stimulovat k investicím do drahých technologií, omezujících produkci skleníkových plynů. (Firma si nepřeje být jmenována)  Prostředky, které by mohly firmy vynaložit na ekologizaci své výroby, odvádějí formou nákupu povolenek do státních prostředků i do rukou soukromých firem. Stát plánuje vrátit pouze část těchto prostředků do smysluplných projektů. Evropský průmysl, který je ohrožený asijskou levnou konkurencí, si řeže větev sám pod sebou. O co méně emisí vypustí Evropa, o to daleko více vypustí Čína a další země. (Firma si nepřeje být jmenována) 

nástroj jako takový, chápu jako motivaci firmy k investicím do výroby, aby se snížila ekologická zátěž a ušetřené povolenky by pak měli být "motivací" k těmto krokům. Protože je můžu prodat a peníze pak použít na financování těchto investic. Potud je to jasné, jen cena povolenek, resp. množství alokované na naši firmu, zdaleka nepokryje investice nutné vynaložit na snížení emisí z naší výroby. Pak se tedy ptám, pokud to má být motivační, musí být cena, resp. množství jiné, jinak ekonomická kalkulace převáží nad ekologickým myšlením, protože nákup povolenek vyjde levněji než investice. Pokud je to chápáno jako určitý druh sankce, resp. daně, pak to splňuje svůj účel. Každé odvětví průmyslu má svá specifika, ekonomická situace v ČR je taková jaká je, dál není třeba komentovat. Záleží ovšem na morálních kvalitách každého z nás (Firma si nepřeje být jmenována)

116

11.4. Příloha 4: Kompletní seznam provozů, zařazených do NAP II

Tabulka 5 Kompletní seznam provozů včetně alokace. Zdroj NAP II, úprava autora

Číslo povolení

Zařízení

Alokace

CZ-0215-06/M

Actherm, spol. s r.o., odštěpný závod Chomutov

CZ-0331-05

Aero Vodochody a.s.

CZ-0282-05

AES Bohemia spol. s r.o. Planá nad Lužnicí

374 975

CZ-0294-05

AGC Flat Glass Czech a.s. - Závod Barevka

23 604

CZ-0334-05

AGC Flat Glass Czech a.s. - Závod Řetenice

276 238

CZ-0432-07

AGC Flat Glass Czech a.s. – Výrobní linka R3

152 000

CZ-0431-07

AGRIS spol. s r.o.

13 005

CZ-0412-06

Aircraft Industries, a.s. - Kunovice - kotelna

13 579

CZ-0097-06/M

AL INVEST Břidličná, a.s.

16 454

CZ-0298-05

ALFA Plywood, a.s.

CZ-0134-07/M2

ArcelorMittal Ostrava a.s.

CZ-0161-05

ASAVET a.s.

13 970

CZ-0091-05

Atel Energetika Zlín, s.r.o. - Teplárna Zlín

294 696

CZ-0358-07/M

Avirunion, a.s. - Závod Nové Sedlo

62 506

CZ-0357-07/M

Avirunion, a.s. - Závod Rudolfova huť

43 034

CZ-0338-05

Befacoal - Oslavany

4 445

CZ-0337-05

BEFACOAL s.r.o. - kotelna Dobříš

4 597

CZ-0365-05

Best - Business, a. s. - provozovna Kunštát

1 676

CZ-0046-05

BEZ Motory, a.s.

12 523

CZ-0340-05

Biocel Paskov a.s.

86 190

CZ-0277-05

Bratři Řehounkové, Cihelna Časy s.r.o.

1 579

CZ-0264-05

Brněnské papírny s.p. - kotelna Předklášteří

11 766

CZ-0385-05

BRUDRA s.r.o. - Kotelna ENERGO BRUDRA

CZ-0384-05

BRUDRA s.r.o. - Sdružení Teplárna Radotín

2 655

CZ-0217-05

Burson Properties, a.s. - divize Antonínův důl

11 387

CZ-0301-06/M

CARMEUSE CZECH REPUBLIC s.r.o. - Vápenka Mokrá

195 269

CZ-0427-06

CARTHAMUS a.s. - provoz Energoblok Domoradice

26 000

CZ-0136-05

Cement Hranice, a.s.

594 885

CZ-0253-05

CENTROPOL CZ, s.r.o.

29431

CZ-0186-05

CEREPA a.s. Červená Řečice

6 676

CZ-0395-06

Cihelna Hlučín s.r.o.

4 618

CZ-0379-05

Cihelna Hodonín, s.r.o.

9 283

CZ-0019-05

Cihelna Kinský spol. s r.o.

11 428

CZ-0352-05

Cihelna Kryry

10 409

CZ-0295-05

Cihelna Polom spol. s r.o.

4 312

175 911 6 288

192 6 958 508

117

340

CZ-0290-05

Cihelna Vysoké Mýto

2 892

CZ-0062-05

Cihelny STAMP Miskolezy, s.r.o.

1 216

CZ-0241-05

CRYSTALEX a.s. - závod Nový Bor

16 002

CZ-0242-05

CRYSTALEX a.s. - závod Nový Bor, provoz Hostomice

2 501

CZ-0300-06/M

CTZ s.r.o. Uherské Hradiště

23 553

CZ-0023-05

Cukrovar Vrbátky a.s. - Uhelná kotelna

23 338

CZ-0234-05

Cukrovar Vrdy s.r.o.

24 695

CZ-0342-06

Cukrovary TTD a.s. - České Meziříčí

51 973

CZ-0360-06

Cukrovary TTD a.s. - Dobrovice

49 870

CZ-0359-07/M

Cukrovary TTD a.s. - Lihovar Chrudim

16 959

CZ-0229-06/M

CUTISIN s.r.o.

15 613

CZ-0372-05

Česká rafinérská, a.s. - rafinérie ropy Kralupy nad Vltavou

428 897

CZ-0231-05

Česká rafinérská, a.s. - rafinérie ropy Litvínov

438 338

CZ-0270-05

Česká zbrojovka a.s. - kotelna v hlavním závodě

6 051

CZ-0033-05

České lupkové závody a.s.

27 318

CZ-0140-05

ČESKOLIPSKÁ TEPLÁRENSKÁ a.s. - Výtopna Holý Vrch

4 877

CZ-0141-05

30 314

CZ-0262-07/M

ČESKOLIPSKÁ TEPLÁRENSKÁ a.s. - Výtopna LOOS Stará Lípa Českomoravský cement, a.s., nástupnická společnost - závod Králův Dvůr

CZ-0260-07/M

Českomoravský cement, a.s., nástupnická společnost - závod Mokrá

657 200

CZ-0261-07/M

Českomoravský cement, a.s., nástupnická společnost - závod Radotín

516 415

CZ-0198-05

ČEZ, a. s. - Elektrárna Dětmarovice

CZ-0199-05

ČEZ, a. s. - Elektrárna Hodonín

CZ-0200-05

ČEZ, a. s. - Elektrárna Chvaletice

2 719 059

CZ-0201-05

ČEZ, a. s. - Elektrárna Ledvice

2 075 308

CZ-0202-05

ČEZ, a. s. - Elektrárna Mělník 2

1 102 095

CZ-0203-05

ČEZ, a. s. - Elektrárna Mělník 3

1 985 052

CZ-0204-05

ČEZ, a. s. - Elektrárna Počerady

6 696 795

CZ-0205-05

ČEZ, a. s. - Elektrárna Poříčí

CZ-0206-05

ČEZ, a. s. - Elektrárna Prunéřov 1

2 298 039

CZ-0207-05

ČEZ, a. s. - Elektrárna Prunéřov 2

6 335 369

CZ-0210-05

ČEZ, a. s. - Elektrárna Temelín

CZ-0208-05

ČEZ, a. s. - Elektrárna Tisová

1 891 798

CZ-0209-05

ČEZ, a. s. - Elektrárna Tušimice 2

5 309 817

CZ-0211-05

ČEZ, a. s. - Teplárna Dvůr Králové nad Labem

CZ-0135-05

ČKD Blansko Strojírny, a.s.

9 916

CZ-0034-05

ČKD Kutná Hora, a.s. - Slévárna Kutná Hora

6 737

CZ-0041-05

ČKD Kutná Hora, a.s. - Slévárna tvárné litiny

640

CZ-0275-06/M

DAEWOO AVIA a.s.

CZ-0317-05

Dalkia Česká republika, a.s. - Elektrárna Třebovice

CZ-0320-05

Dalkia Česká republika, a.s. - Mobilní kotelna Jižní Město

CZ-0236-06/M

Dalkia Česká republika, a.s. - paroplyn. kogen. jednotka Ústí n.L.

14 720

CZ-0326-07/M

Dalkia Česká republika, a.s. - Provoz Nový Jičín

11 119

CZ-0323-05

Dalkia Česká republika, a.s. - Provozovna Fakultní nemocnice

CZ-0324-05

Dalkia Česká republika, a.s. - Provozovna Setuza

0

2 456 468 447 015

781 405

3 428

100 628

5 646

118

1 351 122 168

676 6

CZ-0322-05

Dalkia Česká republika, a.s. - Špičková výtopna Olomouc

12 526

CZ-0329-05

Dalkia Česká republika, a.s. - Teplárna Československé armády

224 425

CZ-0330-05

Dalkia Česká republika, a.s. - Teplárna Frýdek - Místek

133 269

CZ-0328-05

Dalkia Česká republika, a.s. - Teplárna Karviná

467 600

CZ-0327-05

Dalkia Česká republika, a.s. - Teplárna Krnov

77 131

CZ-0321-05

Dalkia Česká republika, a.s. - Teplárna Olomouc

424 142

CZ-0325-05

Dalkia Česká republika, a.s. - Teplárna Přerov

552 888

CZ-0318-05

Dalkia Česká republika, a.s. - Teplárna Přívoz

168 343

CZ-0237-06/M2

Dalkia Česká republika, a.s. – Teplárna Trmice

1 110 478

CZ-0362-05

Dalkia Česká republika, a.s. - Výtopna Anenská

5 366

CZ-0319-07/M

Dalkia Česká republika, a.s. - Výtopna Mariánské Hory

36 459

CZ-0235-07/M

DEZA, a.s., Valašské Meziříčí

134 660

CZ-0292-05

DH Dekor spol. s r.o.

3 734

CZ-0038-05

DIAMO, s.p., odštěpný závod GEAM provoz Chemická úpravna

20 105

CZ-0339-05

DIAMO, s.p., odštěpný závod Těžba a úprava uranu Stráž pod Ralskem

23 711

CZ-0139-05

Dřevozpracující družstvo - Kotelny družstva

13 786

CZ-0148-05

ECK Generating, s. r. o. - Elektrárna Kladno

1 594 252

CZ-0430-07

EGRES CZ a.s.

CZ-0315-05

Elektrárna Kolín, a.s. - Kolín východ

977

CZ-0316-05

Elektrárna Kolín, a.s. - Kolín Zálabí

212 189

CZ-0150-05

EMBA spol. s r.o.

4 250

CZ-0389-06

Energetické centrum s.r.o.

19 203

CZ-0035-05

Energetika Chropyně a.s. - výtopna

11 798

CZ-0350-07/M

Energetika Kopřivnice, a.s.

122 172

CZ-0110-05

Energetika Malenovice, a.s.- výtopna

CZ-0101-06/M

ENERGETIKA TŘINEC, a.s.

CZ-0394-05

Energetika Vítkovice - Energetické hospodářství Mohelnice

20 356

CZ-0302-05

Energetika Vítkovice - kotelna I

508 577

CZ-0189-05

Energie Holding, a.s. - Kotelna Louny

11 401

CZ-0188-05

Energie Holding, a.s. - Výtopna Hradčany

16 158

CZ-0187-05

Energie Holding, a.s. - Výtopna Litoměřice - Kocanda

45 317

CZ-0096-05

ENERGOAQUA, a.s.

28 195

CZ-0092-06/M

ENERGOTRANS a.s. - Mělník 1

CZ-0283-05

ENERGY Ústí nad Labem

CZ-0026-05

Energzet, a.s. - teplárna

5 475

CZ-0382-05

EPC Motol

17 943

CZ-0291-05

ESAB VAMBERK,s.r.o.

14 394

CZ-0102-05

EVRAZ VÍTKOVICE STEEL, a.s.

340 001

CZ-0008-05

EUROSERUM s.r.o.

12 528

CZ-0420-06

Fakultní nemocnice Brno, příspěvková organizace

13 179

CZ-0240-05

Fakultní Thomayerova nemocnice s poliklinikou

9 007

CZ-0064-05

Ferromet group s.r.o. - divize 1 (Železárny Veselí, a.s.)

1 906

CZ-0267-05

Ferromet group s.r.o. - divize 2 (ŽELEZÁRNY Hrádek, a.s.)

19 630

CZ-0239-06

FOMA BOHEMIA spol s r.o.

2 956

CZ-0307-05

Fosfa akciová společnost

9 741

12 500

203 1 789 184

2 209 181 146 141

119

CZ-0133-05

Františkolázeňská výtopna, s.r.o.

37 892

CZ-0390-05

Geopos spol. s.r.o.- cihelna Dřínov

1 971

CZ-0032-05

GLAZURA s.r.o.

15 046

CZ-0115-05

Gumotex a.s.

14 062

CZ-0415-06

GZ DIGITAL MEDIA a.s.

2 873

CZ-0269-05

HAMÉ a.s.

7 202

CZ-0368-05

Hanácká keramika – Blatec

440

CZ-0367-05

Hanácká keramika - Branka

2 962

CZ-0398-05

Hanácká potravinářská společnost s.r.o. - Cukrovar Prosenice

13 603

CZ-0175-05

HASIT Šumavské vápenice a omítkárny, a.s.

53 143

CZ-0088-07/M

Helior CZ a.s. - TEVEX

38 361

CZ-0310-05

HELUZ cilhlářský průmysl v.o.s. - Cihelna Dolní Bukovsko

9 746

CZ-0280-05

HELUZ cilhlářský průmysl v.o.s. - Cihelna Libochovice

27 255

CZ-0306-05

HELUZ cilhlářský průmysl v.o.s. - Hevlínské Cihelny

22 182

CZ-0397-06

Hexion Specialty Chemicals, a.s.

61 644

CZ-0381-06/M2

Holcim Česko a.s.

561 232

CZ-0071-05

Huhtamaki Česká republika, a.s.

CZ-0049-05/M

International Power Opatovice a.s. – EOP – SRT farářství

203

CZ-0051-05/M

International Power Opatovice a.s. – EOP – SRT Chrudim

1 247

CZ-0050-05/M

International Power Opatovice a.s. – EOP - ZVU

1 147

CZ-0080-05/M

International Power Opatovice, a.s. - Elektrárna Opatovice

CZ-0129-05/M

International Power Opatovice, a.s. - Teplárna Pardubice

CZ-0232-05

IROMEZ s.r.o. - kotelna K1

6 229

CZ-0387-05

IROMEZ s.r.o. - kotelna K2

884

CZ-0063-05

IVAX Pharmaceuticals s.r.o.

15 647

CZ-0036-05

Iveco Czech Republic, a.s. (Karosa a.s. Vysoké Mýto)

13 465

CZ-0223-05

Jablonecká teplárenská a realitní, a.s. - Výtopna Brandl

41 244

CZ-0224-05

Jablonecká teplárenská a realitní, a.s. - Výtopna Rýnovice

30 900

CZ-0109-05/M

Jablonex Group,závod Polubný, Příchovice a Desná

22 211

CZ-0021-07/M

JÄKL Karviná, a.s.

12 812

CZ-0083-05

Jan Fiala - Cihelna Šterboholy

2 710

CZ-0130-05

JIHLAVSKÉ KOTELNY,s.r.o. - KOTELNA K4 U BŘÍZEK

9 269

CZ-0185-06/M

JIP - Papírny Větřní, a.s.

46 471

CZ-0025-05

KA Contracting ČR, s.r.o. - Teplárna Králův Dvůr

6 855

CZ-0024-05

KA Contracting ČR, s.r.o. - Teplárna Náchod

128 404

CZ-0052-05

Kappa Packaging Czech, s.r.o.

19 335

CZ-0077-05

KABLO ELEKTRO a.s.

2 946

CZ-0052-05

Karlovarská teplárenská a.s.

6 188

CZ-0259-05

KAUČUK, a.s.

CZ-0278-05

Keramost - Prunéřov

CZ-0054-06

Keravit spol. s r.o. Ostrava

6 161

CZ-0417-06

Kladno GT, s.r.o. - Elektrárna Kladno 2

25 000

CZ-0142-06

Klatovská teplárna a.s.

27 828

CZ-0363-06/M

KLIMA a.s.

4 023

CZ-0423-06

KNAUF INSULATION, spol. s r.o.

35 000

8 504

2 570 577 523

428 873 498

120

CZ-0230-06/M

KOMTERM, a.s. - JITEX Písek a.s.

23 614

CZ-0252-06

Kongresové centrum Praha a.s.

5 284

CZ-0218-05

KOTOUČ ŠTRAMBERK, spol. s r. o.

CZ-0304-05

KOVOBRASIV Mníšek, spol. s r. o.

4 029

CZ-0353-07/M2

KRÁLOVOPOLSKÁ, a.s.

1 711

CZ-0099-05

Královský pivovar Krušovice a.s.

5 776

CZ-0090-05

Krkonošské papírny, a.s. - Závodní elektrárna

304 857

CZ-0174-05

KRONOSPAN CR spol. s r.o. Jihlava

51 740

CZ-0343-05

KRPA, a.s.

90 501

CZ-0220-07/M

KULIČKOVÉ ŠROUBY KUŘIM, a. s., závod Energetika

8 269

CZ-0421-07/M

KX POWER, a.s.

210 564

CZ-0193-05

Lafarge Cement, a.s.

42 995

CZ-0002-05

LASSELSBERGER a.s., závod Borovany

CZ-0004-05

LASSELSBERGER a.s., závod Chlumčany

38 239

CZ-0364-05

LASSELSBERGER a.s., závod Podbořany

35 138

CZ-0407-05

LASSELSBERGER a.s., závod RAKO 1

3 044

CZ-0081-05

LASSELSBERGER a.s., závod RAKO 2

8 833

CZ-0082-05

LASSELSBERGER a.s., závod RAKO 3

0

CZ-0233-05

LAUFEN CZ s.r.o., provozovna Bechyně

5 861

CZ-0426-06

Leasing Morava s.r.o.

CZ-0404-06

Letiště Praha - výtopna SEVER

16 535

CZ-0413-05

Lias Vintířov, LSM, k.s. - LIAPOR

15 238

CZ-0247-06/M

Litovelská cukrovarna, a. s.

14 135

CZ-0332-05

LOSTR a.s.

12 211

CZ-0182-07/M

Lovochemie, a.s. - Plynová kotelna

26 379

CZ-0181-07/M

Lovochemie, a.s. - Uhelná kotelna

5 154

CZ-0173-05

Maso Planá , a.s.

10 298

CZ-0238-05

MESIT reality spol. s r.o.- kotelna MESIT

19 414

CZ-0075-05

Městské inženýrské sítě Studénka a.s. - centrální výtopna

14 485

CZ-0311-05

MITAS a.s.

15 738

CZ-0373-05

Mlékárna Hlinsko, s.r.o.

CZ-0375-05

Mlékárna Klatovy a.s.

15 127

CZ-0147-07/M

Mondi Packaging Paper Štětí a.s.

29 381

CZ-0100-05

Moravské keramické závody a.s.

13 192

CZ-0027-05

Moravskoslezské cukrovary, a.s. - Hrušovany nad Jevišovkou

4 007

CZ-0103-05

Moravskoslezské cukrovary, a.s. - Opava

1 589

CZ-0406-05

MORAVSKÝ LIHOVAR KOJETÍN a.s.

5 298

CZ-0435-07

MSO PIPES & TUBES a.s.

12 538

CZ-0374-05

Natural Keramika s r.o., Jevíčko

9 652

CZ-0333-06/M

Nemocnice Kroměříž, příspěvková organizace

4 735

CZ-0433-07

oaza-energo – provozovna České Budějovice

25 549

CZ-0434-07

oaza-energo – provozovna KH

37 652

CZ-0248-05

ODĚVNÍ PODNIK a.s. Prostějov

130 532

CZ-0127-06/M2

OKD a.s., - Důl Paskov - kotelna Chlebovice

125 836

CZ-0128-06/M2

OKD a.s., - Důl Paskov - kotelna Staříč

124 427

909

0

0

121

6 385

CZ-0126-06/M2

OKD a.s., - Důl Paskov - kotelna Sviadnov

2 791

CZ-0105-06/M3

OKD, a.s. - Důl ČSM - teplárna

4 530

CZ-0124-06/M3

OKD, a.s., - Důl Darkov - kotelna závodu 3

36 459

CZ-0107-06/M4

OKD, a.s., - Důl Lazy - kotelna Lazy

10 392

CZ-0165-05

OKD, OKK, a.s. - Koksovna Jan Šverma

15 010

CZ-0117-05

OKD, OKK, a.s. - Koksovna Svoboda

11 332

CZ-0245-05

Olšanské papírny a.s. - závod Aloisov

40 561

CZ-0244-05

Olšanské papírny a.s. - závod Jindřichov

7 740

CZ-0243-05

Olšanské papírny a.s. - závod Lukavice

9 467

CZ-0392-06

OMGD, s.r.o., provozovna Kaznějov

6 233

CZ-0254-06

Omnicon - ÚVN Praha

89 233

CZ-0196-05

OP papírna, s.r.o. - závod Olšany

43 405

CZ-0028-05

OPATHERM a.s. - Výtopna Hillova

13 699

CZ-0029-05

OPATHERM a.s. - Výtopna Olomoucká

7 531

CZ-0356-06/M

OSTROJ a.s.

27 293

CZ-0228-05

Ostrovská teplárenská, a.s. - provoz teplárna Ostrov

171 607

CZ-0195-05

Papírny Bělá a.s.

2 845

CZ-0345-05

PAPOS, v.o.s.

12 952

CZ-0001-05

Paralax a.s. - Cihelna Nebužely

27 121

CZ-0007-05

PARAMO, a.s. - HS Kolín

3 601

CZ-0006-05

PARAMO, a.s. - HS Pardubice

7 698

CZ-0086-07/M

PBS Industry, a.s.

8 015

CZ-0031-07/M

P-D Refractories CZ a.s. - Lokalita Svitavy

CZ-0030-07/M

P-D Refractories CZ a.s. - Lokalita Velké Opatovice

773 324

CZ-0371-05

PIANA Týniště, a.s.

827 098

CZ-0145-07/M2

PILSEN STEEL s.r.o.

CZ-0344-05

Pivovary Staropramen a..s - pivovar Staropramen Smíchov

CZ-0159-05

PLEAS a.s., Havlíčkův Brod

CZ-0138-05

Plzeňská energetika a.s.

17 008

CZ-0121-06/M

Plzeňská teplárenská, a.s. - Centrální zdroj tepla

2 227

CZ-0119-06/M

Plzeňská teplárenská, a.s. - Výtopna Bory

3 283

CZ-0118-06/M

Plzeňská teplárenská, a.s. - Výtopna Doubravky

58 887

CZ-0079-06/M

Plzeňská teplárenská, a.s. - Výtopna Světovar

370 543

CZ-0022-05

Plzeňský Prazdroj, a.s. - Pivovar Radegast Nošovice

40 059

CZ-0045-05

Plzeňský Prazdroj,a.s. závod Plzeň

46 116

CZ-0108-05

Poldi Hütte, s.r.o.

29 988

CZ-0152-05

Pražská teplárenská a.s. - Teplárna Holešovice

6 173

CZ-0093-06/M

Pražská teplárenská a.s. - Teplárna Malešice

0

CZ-0151-05

Pražská teplárenská a.s. - Teplárna Michle

85

CZ-0153-05

Pražská teplárenská a.s. - Teplárna Veleslavín

0

CZ-0155-05

Pražská teplárenská a.s. - Výtopna Juliska

CZ-0154-05

Pražská teplárenská a.s. - Výtopna Krč

CZ-0156-05

Pražská teplárenská a.s. - Výtopna Ruzyně

6 792

CZ-0157-05

Pražská teplárenská a.s. - Výtopna Třeboradice

4 143

CZ-0408-06

Pražské vodovody a kanalizace

2 761

5 990

1 813

122

771 0

8 294 300 869

CZ-0005-05

Procter&Gamble - Rakona, s.r.o.

2 965

CZ-0163-07/M

Příbramská teplárenská, a.s. - CZT Příbram

2 772

CZ-0162-07/M

Příbramská teplárenská, a.s. - Výtopna Ryneček

80 647

CZ-0065-05

Psychiatrická léčebna - plynová kotelna Dobřany

46 196

CZ-0279-06/M

Reframo - provozovna Kadaň

10 496

CZ-0219-05

Refrasil s.r.o.

9 374

CZ-0055-07/M2

RWE Gas Storage, s.r.o. - Háje u Příbrami

24 394

CZ-0059-06/M

RWE Transgas Net, s.r.o. - Břeclav

17 636

CZ-0060-06/M

RWE Transgas Net, s.r.o. - Hostim

6 152

CZ-0057-06/M

RWE Transgas Net, s.r.o. - Kouřim

38 069

CZ-0056-06/M

RWE Transgas Net, s.r.o. - Kralice nad Oslavou

52 259

CZ-0058-06/M

RWE Transgas Net, s.r.o. - Strážovice u Pačejova

8 053

CZ-0061-06/M

RWE Transgas Net, s.r.o. - Veselí nad Lužnicí

3 599

CZ-0428-06

Rýnovická energetická s.r.o.

9 045

CZ-0131-07/M2

Saint-Gobain Vertex, s.r.o. - Hodonice

8 703

CZ-0132-07/M2

Saint-Gobain Vertex, s.r.o. Litomyšl

6 887

CZ-0040-07/M3

SCB Foundry, a.s. - Slévárna České Budějovice

7 555

CZ-0222-05

Seco GROUP a.s. - odštěpný závod AGS Jičín

5 039

CZ-0068-05

Sellier & Bellot, a.s.- Centrální kotelna

4 300

CZ-0249-05

Semperflex Optimit s.r.o

3 224

CZ-0366-05

SCHIEDEL S.R.O. ZAVOD ZLIV

13 346

CZ-0274-05

SIEMENS KOLEJOVÁ VOZIDLA s.r.o.

19 530

CZ-0418-06

Siemens s.r.o. - Všeobecná fak. nemocnice - Benátská

11 861

CZ-0419-06

Siemens s.r.o. - Všeobecná fak. nemocnice - Wenzigova

31 359

CZ-0287-07/M

Silike spol. s r.o.

24 492

CZ-0184-05

Sklárny BOHEMIA, a.s.

34 060

CZ-0094-05

Sklárny Kavalier, a.s.

4 478 948

CZ-0066-05

Sklárny Moravia a.s.

6 410

CZ-0168-07/M2

Sklo Bohemia, a.s.

304 225

CZ-0043-05

SLEZAN Frýdek-Místek a.s. - závod 03

10 612

CZ-0042-05

SLEZAN Frýdek-Místek a.s. - závod 04

19 619

CZ-0197-06/M

Sokolovská uhelná, a.s. - Zpracovatelská část Vřesová

482 871

CZ-0399-07/M

SPH - SLUŽBY, s.r.o.

15 802

CZ-0180-05

Spolana, a.s. - Závod Energetika

3 809

CZ-0416-06

Správa domů města Kaplice

CZ-0281-05

Stölzle-Union, a.s.

5 028

CZ-0048-06/M

Synthesia a.s., odštěpný závod SYNTHESIA

6 239

CZ-0194-05

ŠKODA AUTO a. s., Mladá Boleslav, závod Kvasiny

9 553

CZ-0114-05

ŠKODA JS a.s.

16 530

CZ-0256-05

ŠKO-ENERGO, s.r.o. - Teplárna ŠKO-ENERGO

11 364

CZ-0257-05

ŠKO-ENERGO, s.r.o. - Výtopna Vrchlabí

10 442

CZ-0370-06

TEBYT Aš s.r.o.

3 112

CZ-0069-05

Tepelné hospodářství Prachatice s.r.o.

2 878

CZ-0044-06

Tepelné hospodářství Rychnov nad Kněžnou, s.r.o.

93 508

CZ-0312-06/M

Tepelné hospodářství STA

24 009

123

527 845

CZ-0166-05

Tepelné zásobování Brno, a.s. - Výtopna Kamenný Vrch

451 663

CZ-0396-06

Tepelné zásobování Brno - CZT Teyschlova 33

13 993

CZ-0276-05

Tepelné zásobování Rakovník s.r.o. - CZT

120 412

CZ-0191-07/M

Teplárenská - Výtopna Proboštov

451 231

CZ-0285-05

Teplárna České Budějovice, a. s. - Výtopna Vráto

38 347

CZ-0284-05

Teplárna České Budějovice, a.s. - Teplárna Novohradská

76 726

CZ-0143-05

Teplárna Kyjov, a.s. - Paroplynová kogenerační jednotka

67 389

CZ-0167-07/M

Teplárna Liberec, a. s.

22 028

CZ-0085-06/M

Teplárna Otrokovice a.s.

3 611

CZ-0429-06

Teplárna Otrokovice, a.s. - Záložní zdroj TOT, a.s.

3 845

CZ-0265-05

Teplárna Písek,a.s. - teplárna Písek

4 901

CZ-0266-05

Teplárna Písek,a.s. - výtopna Samoty

474 355

CZ-0087-05/M

Teplárna Strakonice, a.s.

13 093

CZ-0098-05

Teplárna Tábor, a.s. - TTA 1

64 594

CZ-0158-05

Teplárna Tábor, a.s. - TTA 2

22 665

CZ-0172-05

TEPLÁRNA TÝNEC s.r.o.

36 042

CZ-0225-06/M

Teplárny Brno a.s. - Provoz Brno sever

7 508

CZ-0227-06/M

Teplárny Brno a.s. - Provoz Červený Mlýn

37 784

CZ-0361-06/M

Teplárny Brno a.s. - Provoz Staré Brno

22 860

CZ-0226-06/M

Teplárny Brno a.s. - Provoz Špitálka

13 100

CZ-0146-05

TEPLO BRUNTÁL a.s. - výtopna Dolní

19 494

CZ-0255-05

TEPLOSPOL a.s. - Kotelna Vajgar

28 128

CZ-0176-07/M

TEPVOS, spol. s r.o. - kotelna Štěpnice

15 466

CZ-0272-05

TEREA Cheb s.r.o. - výtopna Nemocnice

4 087

CZ-0271-05

TEREA Cheb s.r.o. - výtopna Skalka

1 977

CZ-0171-05

TERMO Děčín a.s. - CZT Teplárna Benešovská

CZ-0170-05

TERMO Děčín a.s. - Teplárna Bynov

6 215

CZ-0169-05

TERMO Děčín a.s. - Teplárna Želenice

3 945

CZ-0414-06

TERMO Frýdlant nad Ostravicí

7 463

CZ-0314-05

Thermoservis spol. s r. o. - Kotelna CZT Nymburk

24 636

CZ-0313-05

Thermoservis spol. s r. o. - Kotelna ŽOS Nymburk

12 169

CZ-0335-05

TON - ENERGO a.s. - Závodní teplárna Bystřice pod Hostýnem

19 601

CZ-0336-05

TON - ENERGO a.s. - Závodní teplárna Holešov

494 692

CZ-0120-06/M2

TONDACH Česká republika s.r.o. - závod Blížejov

4 874

CZ-0122-06/M

TONDACH Česká republika s.r.o. - Závod Hranice

38 131

CZ-0073-06/M

TONDACH Česká republika s.r.o. - Závod Jirčany

37 813

CZ-0074-06/M2

TONDACH Česká republika s.r.o. - závod Stod

38 203

CZ-0123-06/M

TONDACH Česká republika s.r.o. - Závod Šlapanice

109 316

CZ-0273-05

Toray Textiles Central Europe s.r.o.

CZ-0070-05

TRANSTEPLO Kdyně s.r.o. - kotelna Nádražní

6 086

CZ-0192-05

TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY, a.s.

11 550

CZ-0405-05

TS Vlašim plynová výtopna Pila

10 365

CZ-0258-06/M

TTS Energo - teplárna JIH

5 850

CZ-0263-05

TTS Energo s.r.o. - kotelna K13

4 037

CZ-0409-06

TYLEX Letovice a.s.

8 187

124

170 684

786

CZ-0386-05

Unilever ČR spol. s.r.o. – kotelna Nelahozeves

CZ-0400-07/M3

UNIPETROL RPA, s.r.o. - závod Energetika

141 174

CZ-0160-07/M3

UNIPETROL RPA, s.r.o. - závod Petrochemie - Energoblok EJ

17 723

CZ-0190-07

United Energy, a.s. - Teplárna Komořany

25 933

CZ-0053-07/M

VÁLCOVNY PLECHU, a. s.

129 339

CZ-0144-06/M2

Vápenka Čertovy schody a.s.

116 224

CZ-0178-05

Vápenka Vitošov s.r.o.

CZ-0293-05

Velveta a.s. - závodní teplárna

242 629

CZ-0179-05

VETROPACK MORAVIA GLASS, akciová společnost

91 522

CZ-0355-05

Visteon-Autopal, s.r.o.

1 871

CZ-0084-07/M2

VÍTKOVICE HEAVY MACHINERY a.s.

6 018

CZ-0299-05

Vitrablok, k.s.

96 271

CZ-0078-05

Vlastimil Bělák - cihelna

157 353

CZ-0111-05

Vytápění Mariánské Lázně s.r.o.

10 398

CZ-0020-05

Wienerberger - cihelna Jezernice

163 949

CZ-0250-06/M

Wienerberger - Poklopová pec

23 849

CZ-0251-06/M

Wienerberger - Tunelová pec

10 397

CZ-0403-05

Wienerberger cihlářský průmysl, a.s. - cihelna Hrachovec

4 323

CZ-0009-05

Wienerberger cihlářský průmysl, a.s. - cihelna Kunín

4 266

CZ-0402-05

Wienerberger cihlářský průmysl, a.s. - cihelna Štíty

8 019

CZ-0013-05

Wienerberger cihlářský průmysl, a.s. závod Číčenice

11 368

CZ-0017-05

Wienerberger cihlářský průmysl, a.s. závod Holice

7 505

CZ-0011-05

Wienerberger cihlářský průmysl, a.s. závod Hostomice

10 732

CZ-0015-05

Wienerberger cihlářský průmysl, a.s. závod Lety

10 744

CZ-0012-05

Wienerberger cihlářský průmysl, a.s. závod Novosedly

CZ-0018-05

Wienerberger cihlářský průmysl, a.s. závod Osík

26 255

CZ-0010-05

Wienerberger cihlářský průmysl, a.s. závod Řepov

21 388

CZ-0016-05

Wienerberger cihlářský průmysl, a.s. závod Tuněchody

20 372

CZ-0014-05

Wienerberger cihlářský průmysl, a.s. závod Týn n/Vltavou

4 894

CZ-0391-05

Zásobování teplem Adamov, s.r.o.

18 678

CZ-0376-05

Zásobování teplem Vsetín a.s. - Energetika Jasenice - P

18 237

CZ-0377-06/M

Zásobování teplem Vsetín a.s. - Energetika Jasenice - U

16 876

CZ-0104-06/M

Zásobování teplem Vsetín a.s. - Teplárna Jiráskova

30 674

CZ-0378-06/M

Zásobování teplem Vsetín a.s. - Výtopna Ohrada

4 453

CZ-0354-05

Zbrojovka Brno a.s. - v konkurzu

16 230

CZ-0380-05

Zeolit Kladno

CZ-0349-05

ZEVETA Bojkovice, a.s.

5 855

CZ-0289-05

Zlínské cihelny, s.r.o. - závod Malenovice

2 736

CZ-0288-05

Zlínské cihelny, s.r.o. - závod Žopy

3 429

CZ-0411-05

ZŘUD-Masokombinát Polička, a.s.

11 674

CZ-0308-05

ZVVZ a.s. Milevsko

10 169

CZ-0348-06/M2

Žatecká teplárenská a.s. - Výtopna Perč

CZ-0309-05

Žďas, a.s.

CZ-0164-06/M

ŽDB GROUP a. s.

CZ-0393-05

ŽOS České Velenice CZ a.s.

2 076

2 817

112

2 507 119

2 819 782 301 096 1 409 704

125

53 104

126