Masarykova univerzita

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav

Ves Hradec v druhé polovině 17. století Hospodaření obce a jejích obyvatel

Magisterská diplomová práce Marian Macoun

Vedoucí práce: PhDr. Bronislav Chocholáč, Dr.

Brno 2012

Prohlašuji, ţe jsem magisterskou diplomovou práci vypracoval samostatně a všechny pouţité prameny a literaturu uvádím.

V Brně …………………………..

…………………………….. Marian Macoun

Děkuji PhDr. Bronislavu Chocholáčovi, Dr., za to, ţe se ujal vedení mojí práce, za jeho pomoc, cenné rady a připomínky. Děkuji také své manţelce Evě za její trpělivost a pochopení. Děkuji i synům Marianovi, Vojtěchovi, Františkovi a Josífkovi, neboť čas strávený touto prací měl patřit jim.

Marian Macoun

Obsah: 1. Úvod ………………………………………………………………………………………...…. . 2. Prameny ………………………………………………………………………………………

5

3. Literatura………………………………….………………………………………….….….

12

4. Úsovské panství v raném novověku…………………………………….…

15

6

5. Hradec a Hradečná a jejich obyvatelé v 16. a 17. století…… 20 5.1 Počet obyvatel a jejich sociální struktura………………………………..…. 21 5.2 Povinnosti poddaných…………………………………………………………….……. 23 5.3 Hradečanská fara………..………………………………………………………….… 31 5.4 Důsledky třicetileté války………………………………………………………..…… 32 6. Obecní hospodaření…………………………………………………..…………….. 6.1 Příjmy Hradce……………………………………………………………………………... 6.2 Výdaje Hradce……………………………………………………………………..….... 6.3 Hospodaření Troubelic v roce 1687………………………………………...... 6.4 Příjmy Troubelic.……………………………………………………………………..…. 6.5 Výdaje Troubelic……………………………………………………………………….….

35 35 42 55 55 58

7. Hospodaření jednotlivců……………………………………………………….... 7.1 Ceny gruntů………………………………………………………………………………... 7.2 Prodeje usedlostí a pohyb jejich cen……………………………………..…. 7.3 Inventáře usedlostí………………………………………………………………….….. 7.4 Skupování ročních splátek - vejrunků…………………………………..… 7.5 Výměnky.………………………………………………………………………….…… …. 7.6 Hradečtí rychtáři………………………………………………………………….….……

65 65 67 73 74 77 79

8. Srovnání finanční situace obce a jednotlivých hospodářů….

82

9.Závěr……………………………………………………………………………………………….

84

Seznam pouţitých zkratek……………………………………………………………….… Seznam pouţitých pramenů…………………………………………………………….… Seznam pouţité literatury.…………………………………………………..………….. Seznam příloh…………………………………………………………………………….…….. Přílohy………………………………………………………………………………………….……..

86 86 88 90 90

1. Úvod Jednou z nejméně známých oblastí ţivota venkovského obyvatelstva v raném novověku je finanční hospodaření obcí a právě tímto aspektem se tato práce především bude zabývat. S ohledem na jedinečně dochované účetní prameny bude tato sonda provedena pro dvě obce bývalého úsovského panství v 2. polovině 17. století, Troubelice a zejména pro ves Hradec. Tato obec je dnes součástí Nové Hradečné. Nejprve budou popsány desátkové povinnosti poddaných k záduší a poté platební a robotní povinnosti vůči vrchnosti. Z několika typů pramenů bude popsána skladba osedlého obyvatelstva a změny, ke kterým docházelo od konce 16. století do konce 17.století. Dochované prameny umoţní alespoň nahlédnout do obecního hospodaření jedné středně velké vsi úsovského panství na severozápadní Moravě v druhé polovině 17. století a porovnat její hospodaření s hospodařením sousední velké obce téhoţ panství. Zároveň se práce pokusí objasnit, jaké měly obce příjmy, jaká vydání, s jakým ročním rozpočtem hospodařily, zda a jak se v jejich rozpočtech projevovala politická situace střední Evropy. Podrobným studiem gruntovnice ukáţe tato práce na dopad třicetileté války na hospodaření jednotlivců, na míru válečného zpustošení zkoumané vsi a jejích obyvatel. Následně také, jak dlouhé bylo období, neţ se jejich hospodářská situace navrátila do stavu před válkou. Z gruntovnice bude také moţné zjistit zajímavé aspekty prodejů a splácení jednotlivých gruntů, tedy stanovování výměnkových podmínek pro dřívější drţitele usedlostí a skupování vejrunkových splátek některými podnikavými lidmi. V závěru práce bude učiněn pokus srovnat finanční hospodaření obce s hospodařením jednotlivce z téţe vsi. Práce bude doplněna poznatky z farních matrik o demografické údaje a o sociální a profesní postavení poddaných.

5

2. Prameny Jedním z nejdůleţitějších informačních zdrojů práce byly obecní účty. Účetní materiál obecně není pramenem v české historiografii věnující se dějinám raného novověku neznámým. Především však byl vyuţíván badateli, kteří se zaměřili na přiblíţení dějin privilegovaných vrstev raně novověké společnosti.1 U neprivilegovaných vrstev společnosti, zvláště pak u venkovského obyvatelstva, tomu bylo naopak. Důvod je zřejmý, postrádáme účty vedené na jednotlivých usedlostech a aţ na výjimky i účetní zápisy o hospodaření jednotlivých vesnic.2 Při uváţení výše uvedeného lze povaţovat obecní účty z úsovského panství 2. poloviny 17. století za velmi cenné. Z celého úsovského panství se obecní účty z období po třicetileté válce zachovaly ve dvou lokalitách. Jednalo se o čtyři účty z let 1666, 1680, 1685 a 1688 pro vesnici Hradec3 a jeden pro ves Troubelice z roku 1687.4 Do dnešní doby se tyto účty dochovaly v poměrně dobrém stavu, aţ na účet z roku 1686, který je čitelný obtíţně, neboť pouţitý inkoust vybledl. Jednalo se o několik přeloţených listů papíru, na nichţ byly rychtářem společně s ostatními představiteli obce vyúčtovány příjmy a výdaje obce v uplynulém roce.5 Účty byly psány písařem,6 česky, kurentem na obyčejný papír. Nejstarší účet z roku 1667 je napsán na jednom přeloţeném listu papíru, ostatní účty na dvou přeloţených, do sebe vloţených listech, takţe vznikla jakási kníţka, či deník (folia nejsou číslována). Při účtování bylo počítáno v rýnských zlatých, krejcarech a denárech.7 Příjmy z vejrunkových splátek byly zaznamenávány 8 v hřivnách. 1

Jen výběrově je moţné připomenout několik prací: Ledvinka, Václav: Úvěr a zadluţení feudálního velkostatku v předbělohorských Čechách. (Finanční hospodaření pánů z Hradce 1560-1596). Praha 1985; z nejnovějších Sterneck, Tomáš: Město, válka, daně. Brno v moravském berním systému za dlouhé války s Vysokou Portou (1593-1606). Praha 2006; Borovský, Tomáš – Bronislav Chocholáč – Pavel Pumpr.(edd.): Peníze nervem společnosti. K finančním poměrům na Moravě od poloviny 14. do počátku 17. století. Brno 2007; Pumpr, Pavel: Beneficia, záduší a patronát v barokních Čechách. Na příkladu třeboňského panství na přelomu 17. a 18. století. Brno 2010. 2 K tomu podrobněji Chocholáč, Bronislav: Poddaní na venkově. In. Borovský, T. - Chocholáč, B. – Pumpr, P. (edd.), Peníze, s. 292-293. 3 ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, obecní účty, inv.č. 11. 4 ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Troubelic, obecní účty, inv.č. 103. 5 V účtech byli tito lidé označováni jako „osoby úřední“, přičemţ první z nich byl titulován jako „purkmistr“. V Hradci byly zaznamenávány osoby čtyři, v Troubelicích šest. V dalším textu práce pouţívám pro tento orgán termín rada ve shodě s titulaturou uvedenou v prameni. 27. ledna 1686 účtoval společně s rychtářem „půrkmistr Jiřík Slíva, Adam Šindler, Martin Kroutil a Jiřík Blaţek, osoby ouřední“. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, obecní účty, inv.č. 11, účet Hradce roku 1685. Pouţívání titulu „purkmistr“ vesnickou samosprávou nebylo ojedinělé, podobně byl titulován například rychtářův zástupce v Sebranicích na Vysočině. Doušek, R.: Sebranice a jejich rychtář Ondřej Kanýz (16941761). Vesnická komunita a její kultura v první polovině 18. století. Brno 2009, str. 64. 6 V účtech byly zaznamenány platby za písaře a za sepsání účtu. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, obecní účty, inv.č. 11, např. účet Hradce roku 1688. 7 1 zlatý rýnský = 60 krejcarů, 1 krejcar = 2 denáry, přičemţ byly pouţívány zkratky: R = zlatý rýnský, kr = krejcar a d = denár. 8 Pro označení hřivny byla pouţívána v pramenech zkratka hrzl. Na zlaté rýnské byla převáděna v následujícím poměru: 1 hřivna = 1 rýnský, 5 krejcarů, 1 denár. Například v účtu roku 1666 stojí v příjmech: „Od Petra

6

Společným znakem všech účtů je oddělení příjmů od výdajů a také sečtení kaţdé sumy na jednotlivých stranách. Jen nejstarší hradecký účet sepsaný v roce 1667 neuvádí jména rychtáře a rady, pouze místo, kde k účtování došlo, tedy dědinu Hradec. U později vzniklých účtů jsou zaznamenány a to hned na úvod kaţdého účtu. Kaţdý účet také uvádí, s jakým přebytkem obec hospodařila v předešlém roce, a samozřejmě také jak skončilo hospodaření v právě účtovaném roce. Dalším společným znakem všech účtů je také to, ţe k jejich sepsání docházelo na počátku roku, jenţ následoval po účtovaném roce. Tedy tři účty jsou z měsíce ledna, dva z února. Tyto prameny by ztratily na své jedinečnosti v případě pochybností o tom, zda jsou skutečně jejich původci obce a ne například městečka, či dokonce města, neboť z tohoto prostředí se účetní materiál zachoval v mnohem větším počtu. V předbělohorské době totiţ existovala na Moravě menší městečka,9 neţ byla ves Hradec se svými 27 osedlými.10 Pochybnosti lze vyvrátit tím, ţe kaţdý zkoumaný účet měl v záhlaví uvedeno místo, ve kterém k účtování došlo – vţdy v podobě „v diedinie“. V ţádném dalším zkoumaném archivním prameni, ani v literatuře jsme se pro Hradec a Troubelice v raném novověku s termínem označujícím jinou formu sídla neţ vesnici nesetkali.11 Otázkou zůstává, proč rychtář s radou účet sepisoval? Obec musela za jeho vyhotovení zaplatit písaři a další výdaje představoval nákup papíru a inkoustu. Nejpravděpodobnější příčinou bude poţadavek vrchnosti, aby rychtář společně s obecními radními předloţil písemné vyúčtování hospodaření obce za uplynulý rok. Tuto hypotézu potvrdily vrchnostenské artikule Jana Adama Ondřeje Lichtenštejna z roku 1690. Tamní článek č. 23 nařizoval všem obecním radám vesnic, které hospodařily s nějakým obecním majetkem, aby v první postní sobotu předloţily písemné vyúčtování předchozího roku.12 Poţadavek artikulí zřejmě nebyl novinkou, jen patrně zaznamenal a zpřesnil dřívější praxi, neboť všechny účty jsou zhotoveny ještě před začátkem postní doby dávno před vydáním artikulí. Podle zkoumaného účetního materiálu prováděl jeho kontrolu „pan důchodní“ - úsovský důchodní písař.13 Jelikoţ se ve výdajových poloţkách Hradce i Troubelic objevují částky zaplacené za křídu,14 je pravděpodobné, ţe alespoň část peněţních transakcí obce byla křídou v průběhu roku někam (stůl, zeď), Kašpárka 1 hrzl činí ….. 1 r 5 kr 1 d “. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, obecní účty, inv.č. 11, účet Hradce roku 1666. 9 Srov. Matějek, F.: Feudální velkostatek a poddaný na Moravě. S přihlédnutím k přilehlému území Slezska a Polska. Praha 1959, s. 234. 10 ZA Opava, pob.Olomouc, fond Velkostatek Úsov a Nové Zámky, urbář panství Úsov z roku 1600, inv.č.1b. 11 Podobně v urbářích stojí nadepsáno: „Ves Hradec“ a „Ves Troubelice“. ZA Opava, pob.Olomouc, fond Velkostatek Úsov a Nové Zámky, urbář panství Úsov z roku 1564, inv.č.1a. Tamtéţ, urbář panství Úsov z roku 1600, inv.č.1b. 12 Vrchnostenské artikule úsovského panství z roku 1690 jsou v práci citovány podle Lolek, J.: Kronika úsovského panství. Tiskem nevydáno, v drţení pana Stanislava Motlíčka v Úsově, s. 448. 13 Ve všech účtech se vyskytují poloţky typu: „panu důchodnímu při soudu“, coţ bude právě výdaj při kontrole obecního účetnictví. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, obecní účty, inv.č. 11. 14 Poloţka za křídu je zaznamenána v účtu roku 1680 (3 kr) a 1685 (3 kr). ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, obecní účty, inv.č. 11.

7

zaznamenávána a v ročním účtování pak přepisována na papír. Tomu by nasvědčovalo i to, ţe sice byly odděleny příjmy od výdajů, ale jinak jsou jednotlivé poloţky zapisovány bez nějakých obsahových pravidel, zřejmě tak, jak za sebou chronologicky následovaly. Klíčovým pramenem pro poznání hospodářských poměrů jednotlivých hradeckých drţitelů usedlostí byla gruntovní kniha.15 Hradecká gruntovnice - kniha v koţené vazbě o rozměrech 21x31 cm - byla vedena od roku 1632 pro jednotlivé grunty odděleně, tzv. vloţkovým zápisem.16 V prvním záznamu, tzv. učtení,17 je vţdy uveden název gruntu podle jeho dosavadního majitele, rozsah drţených rolí a cena, za kterou byl naposledy prodáván. Tyto zápisy byly provedeny ozdobným kaligrafickým písmem, následující záznamy byly psány kurentem. Zápisy do knih byly prováděny větším počtem písařských rukou, jejich konkrétní identifikaci nebylo moţné provést. Všechny stránky knihy jsou očíslovány arabskými čísly od 1 do 88. Většinou sloţku gruntu tvořily tři stránky. Na první byly provedeny zápisy o prodejích, na druhé o poloţených penězích a na třetí o tom komu byly poloţené peníze vyplaceny. Odděleně tak byly vedeny zápisy o prodejích gruntů, o poloţených a vyplacených splátkách. V Hradci před i po třicetileté válce bylo 27 gruntů, stejný počet usedlostí bylo zaznamenáno v gruntovnici. Všech 27 učtení bylo zapsáno česky. Z pokračujících zápisů bylo 24 českých a tři německé. Příčinu pouţití němčiny je nesnadné určit. Kupující byli Němci,18 kteří do Hradce po válce přicházeli z horských oblastí a český jazyk neovládali. Aby pro ně byl zápis srozumitelný, byl písařem (snad za poplatek) pouţit jejich rodný jazyk. Postupem času, od prvního zápisu v roce 1632 aţ do konce 17. století německých zápisů přibývá, aby počátkem 18. století převáţily. Od českých zápisů se německé obsahově liší pouze termínem splátek stanovovaných při prodejích. V českých zápisech je splátkovým termínem den svatého Václava (28.září), v německých svatého Michala, coţ je hned následující den (29.září). Svatý Václav byl v 17. století vnímán Čechy (i na Moravě) bezesporu jako zemský patron. Němci se naproti tomu drţeli své tradice, svátku patrona Němců, archanděla Michaela, jehoţ oslava má v Německu doposud zvláštní význam. Světec bývá zobrazován v rytířském brnění, s přílbou, mečem a kopím.19 Od protireformace také jako bojovník s Luciferem.20 Učtení v hradecké gruntovnici bylo zapsáno při jejím zaloţení a obsahovalo název gruntu (podle drţitele), velikost usedlosti, její cenu a většinou i věřitele, kterým se říkalo „nápadníci“.21 Název gruntu byl 15

ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice, inv. č. 1. Ke způsobům vedení pozemkových knih podrobně Procházka, Vladimír: Česká poddanská nemovitost v pozemkových knihách 16. a 17. století. Praha 1963, s. 40-45. 17 Srov. Chocholáč, B.: Selské peníze. Brno 1999, s.42. 18 Jmenovali se: Kristian Antzenberger, Johann Entlicher a Martin Neumann. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice, inv. č. 1, s.13, 31, 69. 19 V tom je jistá podobnost se svatým Václavem, svatý Michal je také kníţetem - nebeského vojska. 20 Schauber,V. – Schindler, H.M.: Rok se svatými. Kostelní Vydří 1994, s. 505-506. 21 Např. věřiteli gruntu Pavla Pavleny byli „nápadníci starší vdova Maryna, Jan, Dorota, Adam, Štěpán, dieti“. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice, inv. č. 1, s. 13. 16

8

vyveden ozdobným kaligrafickým písmem, zřejmě i pro snadnější orientaci v knize. Pokud byl grunt splácen předchozím drţitelům, jsou uvedeni jménem, případně s další informací, například, ţe jde o sirotky nebo o vdovu. Ve většině případů jsou tyto osoby zapsány jiţ v učtení, pokud tomu tak není, jsou jejich jména zapsána v zápise o prodeji. Následuje letopočet a den, kdy je prodej zapisován na povolení hejtmana úsovského panství, jenţ je většinou uváděn jménem. Hejtmany bývali příslušníci niţší šlechty ve sluţbách Lichtenštejnů, neboť v gruntovnici i v kupních smlouvách jsou uváděni vţdy jako „urození a stateční“. V pramenech se střídalo označení hejtman s termínem vrchnostenský úředník, půjde však nejspíše o jednu a tutéţ úřednickou funkci. V dalším textu byly uváděny náleţitosti prodeje, komu byl grunt prodáván a za kolik, případně s jakým inventářem. Často je v úvodu uvedeno, ţe grunt je prodáván celý, se všemi rolemi k němu patřícími „tak jak v mezích od starodávna vymezen jest“ a se vším, co k němu patřilo a bylo „přibito hřebíkem“.22 Nejobsáhlejší částí zápisu prodeje gruntu bylo vţdy stanovení podmínek splácení celkové sumy, neboť ani jednou nedošlo k zaplacení celé částky hned. Při prodeji tak byla vyplacena část závdavku a byly stanoveny roční splátky závdavku a zbylé části, kterou v Hradci nazývali „purkrecht“.23 Byla stanovena výše splátek a doba jejich splácení. Častým jevem je prominutí části celkové sumy peněz a sníţení ceny z důvodu zchátralého stavení, nebo zanedbaných rolí, k čemuţ docházelo většinou v období po třicetileté válce. Cena byla sniţována také při prodeji synovi nebo jiným příbuzným. Ceny gruntů a výše splátek byly uváděny v hřivnách, a to po celé 17. století. Počítání na hřivny tak v této finanční oblasti přetrvávalo i v době, kdy bylo v jiných finančních sférách dávno opuštěno a nahrazeno měnou moravského a později rýnského zlatého. Na konci kaţdého gruntovního zápisu o prodeji byli uvedeni svědci nebo „rukojmí“, kteří se za kupujícího zaručovali, ţe bude dobrým hospodářem a bude plnit své povinnosti vůči vrchnosti a také povinnosti kontribuční. Často je alespoň jeden z těchto svědků členem obecní rady. Čím významnější bylo postavení prodávajícího - rychtář, sedláci podle velikosti gruntu, tím významnější byli svědci zápisu.24 Některé (dochováno je 15 kusů) záznamy kupních smluv uvedených v gruntovnici mají své předchůdce v podrobnějších, na samostatných listech papíru sepsaných smlouvách o prodejích gruntů. 25 Ve srovnání se záznamy v gruntovní knize byly samostatné zápisy kupních smluv většinou podrobnější při popisu okolností prodeje a rozsahu inventáře. Navíc byly poskytovány informace o dalších polích a loukách, které byly hospodáři pronajaty, či přikoupeny. Také záznamy výměnkových podmínek byly zapsány podrobněji neţ v gruntovnici. Navíc bylo z 22

ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, kupní smlouva na grunt Pavla Šína, inv.č. 14. Například při prodeji gruntu Ondřeje Truhláře v roce 1659 zůstalo po odečtení závdavku „purkrechtních peněz 96 hrzl“. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice, inv. č. 1, s. 1. 24 Při prodeji rychty Pavlem Šínem svědčil dokonce hradečanský farář Kobylka. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, kupní smlouva na grunt Pavla Šína, inv.č. 14. 25 ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, kupní smlouvy, inv.č.14. 23

9

některých kupních smluv moţné zjistit i příbuzenské vztahy kupců, prodejců a svědků zápisu. Dalšímu zkoumanými prameny byly urbáře, které se zachovaly dva z předbělohorského období. První se znakem pánů z Boskovic vznikl v roce 1564, druhý za lichtenštejnské vrchnosti v roce 1600.26 Oba urbáře jsou zachovány ve velmi dobrém stavu, svázány do knih s koţenou vazbou, byly psány v českém jazyce.27 Na úsovském panství byla v 16. a počátkem 17. století pouţívána měnová soustava moravského zlatého. Jeden moravský zlatý se rovnal třiceti bílým grošům, jeden groš měl sedm denárů a jeden denár měl dva haléře.28 Obilí, v tomto případě oves, bylo měřeno na korce, coţ převedeno na litry činilo 93 litrů.29 Geografický rozsah úsovského panství postihla nedatovaná mapa, jejíţ vznik však lze řadit mezi léta 1621 aţ 1633.30 Je na ní zachyceno město Uničov, které bylo od svého zaloţení městem královským a k úsovskému panství patřilo jen ve výše zmíněných letech, kdy bylo potrestáno za účast v proticísařském povstání. Tehdy byl Uničov „svěřen“ Karlu z Lichtenštejna jako město poddanské, a proto byl uveden na mapě jako součást úsovského panství , stejně jako ves Německá Libina, která městu Uničovu patřila. Uničovské poddanství trvalo do roku 1633, kdy byla městu císařem Ferdinandem II. udělena milost a vrácena většina práv královského města. Další skutečností potvrzující uvedené datování jsou počty osedlých na textu popisu mapy, kde údaje pro Hradec i Hradečnou a další obce souhlasí s urbářem z roku 1600. Měřítko mapy uvedeno není, odhadem můţe jít o 1 : 25 000. Autor mapy rovněţ není uveden. Z doby první lánové vizitace se pro Hradec zachoval soupis poddanských usedlostí datovaný rokem 1657.31 Přehled na jednom foliu vyhotovil hradecký rychtář, zřejmě jako podklad pro výběr daní. Zároveň si tímto způsobem svědomitě poznamenal věřitele jednotlivých gruntů.32 Přehled pouţitých pramenů v práci uzavírají svatební smlouvy, matriky, misál a hospodářské instrukce. Svatební smlouvy podobně jako kupní smlouvy byly sepisovány na samostatných listech papíru. V práci byly vyuţity smlouvy z let 1649 aţ 1695,33 kterých se zachovalo šest kusů. Smlouvy byly sepisovány písařem za účasti rodičů obou nastávajících manţelů, v přítomnosti svědků, coţ byli často obecní radní. Ve smlouvách byl kladen velký důraz na mravopočestnost , takţe je vţdy uvedeno, ţe oddávaní mladí lidé jsou „děti vlastní“, mládenec je „šlechetný“ a dcera je 26

ZA Opava, pob.Olomouc,fond Velkostatek Úsov a Nové Zámky, urbáře panství z roku 1564 a 1600 inv.č.1a,b. 27 O urbářích úsovského panství více Řezníček, Jan : Moravské a Slezské urbáře. Po 1372/Před 1407-1771 (1849). Praha 2002, s. 316-317. 28 Novotný, Jaroslav : Míry, měny a ceny v urbářích a odhadech na Moravě a ve Slezsku. Slezský sborník 58, 1960, s. 89-111. 29 Tamtéţ. 30 ZA Opava, pob.Olomouc, fond Velkostatek Úsov a Nové Zámky, mapa panství Úsov, inv.č. 2. 31 ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, soupis gruntů z roku 1657, inv.č.14. 32 Soupis je nadepsán: „Poznamenání jak mnoho gruntů v diedině Hradci jest a jak mnoho nápadníků kterému gruntu vedle vědomí našeho se nachází“. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, soupis gruntů z roku 1657, inv.č.14. 33 ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, svatební smlouvy, inv.č. 7.

10

„panna“.34 Pro práci byly vyuţity záznamy o předávaném věnu a výbavě, o příbuzenských vztazích, a také zmínky o sociálním a profesním postavení zaznamenaných osob. Farní matriky byly vedeny faráři, při kostele svatého Vavřince v Hradečné, v českém, německém a výjimečně latinském jazyce.35 V rámci jedné matriky byly odděleně vedené zápisy křtů, sňatků a pohřbů. Z 2. poloviny 17. století se nám zachovaly dvě matriky. Starší, pokud byly vůbec vedeny, zřejmě nepřečkaly období třicetileté války. Matriky kromě obvyklých záznamů uvádí občas i příčinu úmrtí pohřbívaných osob. Dále často sociální a profesní postavení, místo původu, či prohřešky proti mravnosti v případě záznamů křtů nemanţelských dětí. S kostelem v Hradečné souvisí i další pramen – misál z 15. století.36 Kniha s dřevěnou vazbou v kůţi je celá psána na pergamenu a kromě liturgických textů a krásných kaligrafií obsahuje i české a několik latinských poznámek jednotlivých farářů. Nejvíce zápisů je z druhé poloviny 16. století a z přelomu 16. a 17. století. Tehdy byla místa mezi liturgickými texty zaplněna a v pozdějších dobách psali kněţí své poznámky asi jinam. Poslední pramen - vrchnostenské artikule (hospodářské instrukce) pro úsovské panství Jana Adama Ondřeje z Lichtenštejna z roku 1690 - se nezachoval v originálu, pouze v opise uvedeném v díle Jakuba Lolka.37 Lolkova práce vznikla zhruba před sto lety a dosud nebyla vydána tiskem.38 Uvedené hospodářské artikule obsahovaly 30 článků týkajících se zejména oblasti řízení a správy panství, kompetencí vrchnostenských úředníků, povinností představitelů obcí a všech poddaných. První články artikulí, zabývající se katolickou věroukou, následují články většinou hospodářské povahy, přičemţ značná část je věnována instrukcím o hospodaření v lesích, rybnících, polích a lukách. Vynechány nejsou ani instrukce pro úsovského kata, příznačně ponechané aţ na konec artikulí.

34

Např. svatební smlouva Jana Šína s Annou Mazalovou z Troubelic. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, svatební smlouvy, inv.č. 7. 35 ZA Opava, farní matrika kostela v Hradečné z let 1652 – 1689, inv.č. 8047 a farní matrika kostela v Hradečné z let 1668 – 1700, inv.č. 8048. 36 Depozitář památkového oddělení Olomouckého arcibiskupství, Wurmova 9, Olomouc. 37 Vrchnostenské artikule úsovského panství z roku 1690. In: Lolek, J.: Kronika úsovského panství. Tiskem nevydáno, s. 425-453 (v drţení pana Stanislava Motlíčka v Úsově). 38 Řídící učitel ve Zvoli, rodák z Lipinky (patřící k úsovskému panství) Jakub Lolek, vlastenec a regionální historik, dokončil Kroniku v roce 1916. Historii regionu se věnoval i ve své, nedávno tiskem vydané práci: Lolek, J.:Rok na naší chalupě. Ţivot, zvyky a obyčeje na severní Moravě v 1. polovině 19. století. Praha 2005.

11

3. Literatura Významnou prací o ţivotě venkovských obyvatel, bez níţ se snad ţádný historik venkova neobejde, je Přehled dějin selského stavu v Čechách a na Moravě Kamila Krofty z roku 1919.39 O ţivotě a finančních poměrech poddaného obyvatelstva v 17. století psal jiţ počátkem 20. století ve své práci Kniha o Kosti Josef Pekař.40 Jako jeden z prvních badatelů pouţil při své práci zápisy pozemkových knih jako pramen k hospodářským dějinám venkova. Pozemkové knihy, jejich význam, charakteristiku, druhy zápisů a další v nich obsaţené údaje, zpracoval ve svém díle Vladimír Procházka a přispěl tak významně k poznání tohoto typu historického pramene a ţivota na venkově raného novověku zároveň.41 Moravským historikem venkova byl bezesporu František Matějek s celou řadou svých cenných prací z druhé poloviny 20. století. V období marxistické historiografie tak dokázal udělat pro poznání venkova obrovský kus objektivní, ideologií nepoznamenané práce. Nejcennější jeho prací je zřejmě edice pramene moravských lánových rejstříků. Pro srovnání vztahů mezi poddanými a vrchností na jiných panstvích jsem pouţil hned několik jeho prací.42 V zahraničí, zejména v západní Evropě (výjimkou ve východní Evropě je polská historiografie s Bronislavem Geremkem),43 byly příznivější podmínky pro historické bádání, coţ se také projevilo větším mnoţstvím kvalitních, zejména mikrohistorických prací. Zájem o ţivot „obyčejných“ lidí a zvláště bohatství pramenů umoţnily v sedmdesátých letech 20.století vznik takzvané italské mikrohistorické škole s jejími představiteli Giovanni Levim, Carlo Ginsburgem a Carlo Ponim. Tito historikové odmítali vidět dějiny jako sled politických dějů, pokroku a ţivotopisů významných postav historie. Zachované inkviziční protokoly poslouţily Ginsburgovi k nahlédnutí do myšlení a duševního světa mlynáře, který se dostal pro své netajené názory do sporu s katolickou církví a byl vyšetřován inkvizicí.44 Zejména o kulturních dějinách raného novověku hlavně v německy mluvících zemích psal Richard van Dülmen v práci Kultura a kaţdodenní ţivot v raném novověku – vesnice a město,45 jehoţ mnohé závěry lze vztahovat i na poměry na Moravě. Jeho další práce, tentokrát z historické

39

Krofta,K.: Přehled dějin selského stavu v Čechách a na Moravě. Praha 1919. Později vyšlo pod názvem Dějiny selského stavu. Praha 1949. 40 Pekař, J.: Kniha o Kosti. Kus české historie I-II. Praha 1909 a 1911. 41 Procházka, V.: Česká poddanská nemovitost v pozemkových knihách 16. a 17. století. Praha 1963. 42 Matějek,F.: Podsedek na Moravě. Obrazy z dějin poddaného lidu. Brno 1970. Matějek, F.: Cesta poddaného lidu na Moravě ke znevolnění. Brno 2000. Matějek, F.: Feudální velkostatek a poddaný na Moravě. S přihlédnutím k přilehlému území Slezska a Polska. Praha 1959. 43 Geremek,B.: Slitování a šibenice. Dějiny chudoby a milosrdenství. Praha 1999. 44 Ginsburg, C.: Sýr a červi: Svět jednoho mlynáře kolem roku 1600. Praha 2000. 45 Van Dülmen, R.: Kultura a kaţdodenní ţivot v raném novověku II. Vesnice a město. Praha 2006.

12

antropologie,46 se věnuje niţším vrstvám raně novověké společnosti, tedy i těm venkovským a ukazuje na význam cti ve vnímání tehdejších lidí. Z německého prostředí pochází i práce Reinera Becka o bavorské vsi Unterfinningu, ve které autor zpracováním všech dostupných pramenů vytvořil takzvaný „metapramen“ a s jeho pomocí popsal vztahy mezi obyvateli této vsi.47 Výčet zahraničních prací není a ani nemůţe být úplný, nelze však opomenout přínos školy Annales, například mikrohistorickou studii E. Le Roy Ladurieho. Popis masopustního karnevalu, během něhoţ dojde k výměně společenských a sociálních rolí obyvatel a následně ke krveprolití, je mistrným dílem tzv. dějin mentalit.48 V díle se autor mezioborovým průzkumem pomocí sociologie, ekonomie a psychologie snaţil o tzv. totální dějiny. Podobným mikrohistorickým dílem je Le Roy Ladurieho popis práce inkvizitora v katarské středověké vesnici.49 V českých zemích se tématu venkova v posledních dvaceti letech věnovali například Jiří Mikulec50 a Jaroslav Čechura51, kteří ve svých knihách popsali některé aspekty vztahů mezi poddanými a jejich vrchnostmi. Zejména druhý autor popsal vztahy vysloveně krizové, kdy se poddaní domáhali svých (skutečných i domnělých) práv násilím. Josef Petráň se ve své mikrohistorické studii zaměřil na lokalitu jediné vesnice – Ouběnic, kterou popsal od nejstarší historie, včetně sociálních a hospodářských vztahů jejích obyvatel. 52 Pro téma a zaměření této práce byly nejinspirativnější studie o finančním hospodaření poddaných na venkově Bronislava Chocholáče. 53 Ve své práci Selské peníze 54 pouţil jako hlavní pramen pozemkové knihy obcí několika panství na Českomoravské vrchovině a na základě jejich podrobného studia objasnil některé stránky hospodaření venkovanů v 16. a 17. století. Studie ukazuje pohyb cen nemovitostí a faktory, které jej ovlivňovaly, poměr závdavku k celkové ceně nemovitosti a zadluţenost obyvatel ve zkoumaných lokalitách. Část práce se zabývá splátkovým systémem a skupováním ročních splátek (vejrunků) některými poddanými, například kostelníky, kteří spravovali zádušní majetek. Ţivotními podmínkami poddaných v období raného novověku se zabývají i kvalifikační práce studentů Masarykovy univerzity. Dvě práce popisují demografické, sociální, finanční a další poměry poddaných na venkově,55 přičemţ byly vyuţity typické prameny pro dějiny venkova, tedy 46

Van Dülmen, R.: Bezectní lidé. O katech, děvkách a mlynářích. Praha 2003. Beck, R.: Unterfinning. Ländliche Welt von Ambrach der Moderne. München 1993. 48 Le Roy Ladurie, E.: Masopust v Romansu. Od Hromnic po Popeleční středu 1579-1580. Praha 2001. 49 Le Roy Ladurie, E.: Montailou, okcitánská vesnice v letech 1294 – 1324. Praha 2005. 50 Mikulec,J.: Poddanská otázka v barokních Čechách. Praha 2003. 51 Čechura, J.: Broumovská rebelie.Praha 1997. 52 Petráň, J.: Příběh Ouběnic. Praha 2001. 53 Chocholáč, B. : Poddaní na venkově. In:Borovský, T – Chocholáč, B – Pumpr, P.(edd.): Peníze nervem společnosti. Brno 2007. 54 Chocholáč, B.: Selské peníze. Brno 1999. 55 Mlejnek, O.: Panská Lhota v raném novověku. Magisterská práce, Brno 2006. Vydáno i kniţně, Mlejnek, O.: Panská Lhota v raném novověku. Brtnice- Brno 2008; Starý,L.: Ţivotní poměry poddaných na houstoňském panství v 17. století (na příkladu vesnic Třemešné a Slatina). Magisterská práce, Brno 2010. 47

13

gruntovní knihy, matriky a účetní materiál z vrchnostenských kanceláří. Větší je počet prací o hospodářských poměrech poddaných ţijících v poddanských městech, jejichţ autorky čerpaly především z účetních pramenů, vzniklých v prostředí městských úřadů.56 Z historických prací k dějinám regionu severozápadní Moravy byly pouţity zejména práce Viktora Pinkavy 57 a Jana Březiny.58 K popsání historie úsovského panství byla vyuţita také Kronika úsovského panství Jakuba Lolka, napsaná před zhruba sto lety, tiskem nevydaná, existující jen v několika opisech. Řídící učitel ve Zvoli, rodák z Lipinky (patřící k úsovskému panství) Jakub Lolek, vlastenec a regionální historik, ji dokončil v roce 1916.59 Zejména cenný je přepis vrchnostenských artikulí Jana Adama Ondřeje z roku 1690, jejichţ originál se do dnešních dnů nedochoval.

56

Bradáčová, M.: Poddanské město Turnov po třicetileté válce ve světle účetních pramenů. Magisterská práce, Brno 2008; Grünbaumová, H.: Ţivot městečka Drnholce ve 2. polovině 17.století ve světle účetního materiálu. Bakalářská práce, Brno 2008; Němečková , J.: Hospodaření poddanského města na západní Moravě v 2.polovině 17. a počátkem 18. století na příkladu Velké Bíteše. Magisterská práce, Brno 2010; Přibylová, J.: Hospodaření městečka Ţidlochovice v 2. polovině 16. století a počátkem 17.století. Magisterská práce, Brno 2008. Diplomové práce jsou uloţeny na Historickém ústavu FF Masarykovy univerzity. 57 Pinkava,V.: Unčovský a Rýmařovský okres. Vlastivěda moravská. Brno 1922. 58 Březina, J.: Zábřeţsko do roku 1848. Ostrava 1963. 59 Práce odpovídá době svého vzniku, projevuje se v ní autorovo vlastenectví a určitý romantismus. Přesto bylo přínosné ji pouţít, neboť Jakub Lolek měl při jejím psaní k dispozici prameny, které se do dnešní doby nezachovaly, neboť většina archivu úsovského panství v roce 1945 při bombardování Opavy shořela.

14

4. Úsovské panství v raném novověku Prvním známým majitelem úsovského panství je Jiljík (Idík) ze Švábenic, který je povaţován za stavitele hradu.60 Po něm drţel panství Hrabiš z Úsova a poté Šternberkové. Po Šternbercích zůstal Úsov na čas v přímém drţení moravských markrabat. Roku 1374 jej markrabě Jan Jindřich odkázal Prokopovi, po němţ dědil panství jeho bratr Jošt. Po roce 1408 bylo úsovské panství opět zastavováno, v roce 1416 je získal rod pánů z Vlašimi.61 Nejstarší privilegia, dochovaná v opisech, pocházejí z roku 1466,62 kdy Karel z Vlašimi dává vsi Troubelicím privilegium na osvobození od robotního vození dříví. Další je z roku 1492,63 kdy je uděleno právo odúmrtě deseti vsím a městečku Úsovu (vsi Hradec a Hradečná mezi nimi však ještě nejsou). Po vymření rodu pánů z Vlašimi se v roce 1513 stává majitelem a pánem Úsova a k němu patřícímu panství Ladislav z Boskovic, nejvyšší komorník markrabství moravského, cestovatel, sběratel a mecenáš umění, jeden z nejvýraznějších šlechticů mezi tehdejší moravskou šlechtou. Po jeho smrti v roce 1520 se panství ujal jeho syn Kryštof z Boskovic, zastávající rovněţ vysoké zemské hodnosti. Ten úsovské panství přenechal v roce 1547 Janu Jetřichovi z Boskovic, sám si ponechal po svém otci zděděné statky Moravskou Třebovou, Zábřeh, Rudu a Sovinec. Jan Jetřich panství rozmnoţil o dvě další vsi, Měník a Lazce a neţ v roce 1562 zemřel, odkázal majetek svému strýci Albrechtu Černohorskému z Boskovic.64 Ten také zastával v markrabství řadu významných úřadů. Postupně byl zemským podkomořím, nejvyšším sudím a nejvyšším komorníkem. Přes svou manţelku Boţini z Lipého byl spřízněn s nejvyšším maršálkem království českého Pertoldem z Lipé a na Krumlově. Náboţenským vyznáním byl evangelík a do českého jazyka dal přeloţit luterský katechismus a další náboţenské spisy. Na svých panstvích výrazně zasahoval do chodu farností a snaţil se o sjednocení všech evangelíků.65 V době vlády Albrechta Černohorského z Boskovic patřilo k úsovskému panství třicet vesnic a městečko Úsov. Samotné městečko nebylo zdaleka největší jak rozlohou, tak počtem obyvatel. V roce 1564 mělo padesátčtyři osedlých, v roce 1600 společně i s devíti Ţidy bylo osedlých šedesát. Tři vsi na panství byly v této době větší – Troubelice, Medlov a největší Šumvald – měl stodeset osedlých.66 Centrum dominia, správní středisko s vrchnostenským úřadem na hradě Úsově, leţelo na okraji celého panství, při jeho západní hranici, coţ se nezměnilo po celou dobu trvání 60

Hosák, L.: Historický místopis země Moravskoslezské V. Olomoucký kraj. Brno 1936, s. 593-594. Tamtéţ. 62 ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Troubelic, opis listiny z roku 1466, inv.č. 1. 63 Tamtéţ, opis listiny z roku 1492, inv.č. 2. 64 Hosák, L.: Historický místopis země Moravskoslezské V, s. 593-594. 65 Válka, J.: Dějiny Moravy II. Morava reformace renesance a baroka. Brno 1995, str. 58 – 59. 66 ZA Opava, pob.Olomouc, fond Velkostatek Úsov a Nové Zámky, Urbář panství z roku 1564 inv.č. 1a. Urbář panství z roku 1600, inv.č. 1b. 61

15

patrimoniální správy. Na západě úsovské panství sousedilo s Mohelnicí, která patřila k biskupskému mírovskému panství, na severozápadě se zábřeţským panstvím. Na jihu panství sousedilo s městem Litovlí,67 na jihovýchodně s královským městem Uničovem, na východě se sovineckým a na severu s janovickým panstvím. Z geografického hlediska úsovské panství zahrnovalo dva typy krajiny, zvlněné podhůří Jeseníků a rovinatou severní Hanou. Největší a nejbohatší vsi panství (Šumvald, Troubelice, Medlov) leţely právě na úrodné půdě severní Hané, nejmenší vsi (Veleboř, Nemrlov, Bezděkov) zase naopak leţely v krajině kopcovité, na severu panství.68 V roce 1564 ţilo na úsovském panství 77O osedlých, většinou Čechů. Němci (podle jmen v urbáři) převaţovali v osmi vesnicích, z nichţ největší byl Medlov, který byl zřejmě německými kolonizátory zaloţen, neboť se v jeho okolí nalézala a později těţila stříbrná ruda. Na panství hospodařily čtyři panské dvory: v Úsově, v sousední Klopině, ve Střítěţi a v Králové.69 V systému řízení vrchnostenského velkostatku měli své nezastupitelné místo rychtáři, či fojti,70 sídlící v jednotlivých vsích panství. Ve většině lokalit úsovského panství byli rychtáři v raném novověku povinni robotovat a platit vrchnosti podobně jako ostatní poddaní, jen v pěti vsích bylo jejich postavení poněkud odlišné. V Troubelicích, Moravské Libině, Pískově, Mladoňově a Mostkově byli v případě zemské hotovosti vázáni vojenskou povinností společně se svým pánem. V takovém případě se měli dostavit ve zbroji, s koněm a pacholkem do sluţby svému pánu, přičemţ ten mohl po skončení taţení od nich koně odkoupit, pokud by se „jemu líbil“ 71. Zaplatit měl „podle slušnosti“. Tito rychtáři měli i své poddané „človíčky“ a hospodařili na větší rozloze polí neţ ostatní osedlí. V Moravské Libině k rychtě patřili tři lidé, pět čtvrtí lánu, šenk a zahrady. 72 Tento vztah mezi rychtáři a vrchností nepochybně přetrvával z dřívějších dob.73 Albrecht Černohorský pobýval střídavě na zámku Černá hora a na úsovském hradě, který nechal částečně přestavět a na němţ v roce 1572 také zemřel. Posledním majitelem Úsova z rodu Boskoviců byl Jan Šembera, jenţ se nedočkal muţského potomka a tím vymřel tento významný moravský rod po meči, a to 30. dubna 1597. Přes první manţelku byl Jan Šembera spřízněn s rodinou Šliků, manţelství však bylo bezdětné. Druhá ţena, Anna Krajířka z Krajku, mu porodila dvě dcery, Annu Alţbětu a Kateřinu. Prvorozená dcera Anna Alţběta byla v roce 1595 67

Litovel, podobně jako Uničov, patřila v některých obdobích raného novověku k úsovskému panství. Mapa úsovského panství v příloze. 69 ZA Opava, pob.Olomouc,fond Velkostatek Úsov a Nové Zámky, Urbář panství z roku 1564, inv.č.1a. 70 Pojmenování se v pramenech střídá, význam se nemění. 71 Dobové texty jsou přepsány podle těchto transkripčních pravidel: Vintr, J.: Zásady transkripce českých textů z barokní doby.(on-line. cit. 23.3. 2011). Dostupné na: http://www.flu.cas.cz/Com/stc/vintr.htm. Např: ss - š, cz – c, rz – ř, w – v, i, í, y, ý – podle současných pravopisných pravidel. 72 ZA Opava, pob.Olomouc, fond Velkostatek Úsov a Nové Zámky, urbáře panství z roku 1564 a 1600 inv.č.1a,b. 73 Podobné postavení měli i rychtáři v sousedním zábřeţském panství. Manská povinnost rychtářů (fojtů) na severní Moravě byla častá zejména na statcích olomouckého biskupa. Srov. Matějek, F.: Feudální velkostatek a poddaný na Moravě. S přihlédnutím k přilehlému území Slezska a Polska. Praha 1959, s. 215- 216. O manských povinnostech rychtářů pojednává i Válka, J.: Dějiny Moravy I. Středověká Morava. Brno 1995, s. 95. 68

16

provdána za kníţete Karla z Lichtenštejna, a tak se majitelem úsovského panství aţ do roku 1945 stal po vymření muţské větve Boskoviců tento, pro českou a moravskou historii tak významný rod.74 Ziskem úsovského panství se Lichtenštejn stal majitelem jednoho z největších a nepochybně prosperujících dominií na severní Moravě. Počet osedlých obyvatel se od roku 1564 do roku 1600 zvýšil o 10% aţ 15%, zejména v kategorii nelánového obyvatelstva. Na panství kromě čtyř panských dvorů stál a vařil pivo panský pivovar v Úsově, obilí mlely panské mlýny v Polici, Bezděkově, Stavenici, Hradci a v Šumvaldě. Na řece Oskavě stály minimálně dva hamry, v horním (proti proudu Oskavy) byl rozemílán vápenec. Vrchnost hospodařila na osmi rybnících a v rozsáhlých lesích plných zvěře. V Úsově, centru panství, bylo deset domů osídleno Ţidy,75 kteří se pravděpodobně věnovali obchodu, řemeslům, nebo měli v nájmu některou část vrchnostenského podnikání, jak bývalo tehdy obvyklé.76 O duchovní správu se na území panství staraly farnosti s kostely v Hradečné, Medlově, Úsově a v Šumvaldě. Karel z Lichtenštejna, první z tohoto rodu s kníţecím titulem, připojil úsovské panství ke svým drţavám Mikulovu, Lednici a Plumlovu. Přestoţe byl vychováván v bratrské víře ve škole jednoty bratrské v Ivančicích, přestoupil ke katolictví a zahájil tím svou politickou kariéru.77 Postupně získal výnosné zemské úřady nejvyššího moravského zemského sudího, v roce 1600 byl jmenován tajným císařským radou a nejvyšším hofmistrem Českého království. V době sporu Rudolfa II. s bratrem Matyášem stál na straně arcivévody, za coţ byl po Matyášově triumfu v roce 1608 odměněn kníţecím titulem. Ještě před vypuknutím stavovského povstání získal Opavské vévodství a Krnovské kníţectví.78 Nejvíce však rozmnoţil svůj majetek v průběhu pobělohorských konfiskací. Na severozápadní Moravě získal Moravskou Třebovou, Rudu, Zábřeh, Bludov, Štíty a Brannou. Karel z Lichtenštejna se tak v průběhu pobělohorských konfiskací stal po Františku kardinálu z Ditrichštejna nejčastějším nabyvatelem konfiskovaných statků na Moravě. V počtu nově získaných poddaných pak byl na místě úplně prvním.79 Jako skutečný magnát angaţovaný v politice domácí i zahraniční na Úsově samozřejmě nesídlil, správu panství za něj i za následující majitele vykonávali úředníci. Pro nejvýznamnějšího z nich se pouţívalo různých pojmenování, nejčastěji hejtman.80 Po smrti Karla z Lichtenštejna (12. února 1627) se dědicem jeho statků a jedním z nejbohatších aristokratů habsburské monarchie stal syn Karel Eusebius (1611-1684). Jeho manţelkou byla Johanna Beatrix 74

Stellner, F. – Ţupanič, J. – Fiala, M.: Encyklopedie kníţecích rodů zemí koruny české. Praha 2001, s. 132-133. Ţidovská komunita ţila v Úsově aţ do nacistické okupace, kdy byla deportována a vyvraţděna. Do dnešních dnů se v Úsově zachovala ţidovská synagoga a hřbitov. 76 Válka, J.: Dějiny Moravy II, s.130 – 131. 77 Tamtéţ, s. 46. 78 Stellner, F. – Ţupanič, J. – Fiala, M.: Encyklopedie kníţecích rodů zemí koruny české, s. 132-133. 79 Knoz, T: Pobělohorské konfiskace. Moravský průběh, středoevropské souvislosti, obecné aspekty. Brno 2006, s. 794. 80 Seznam hejtmanů úsovského panství v raném novověku v příloze. 75

17

Ditrichštejnová.81 Karel Eusebius v mládí podnikl kavalírskou studijní cestu do Německa, Itálie, Nizozemí a Francie, odkud si přinesl některé nové poznatky o ţivotě vysoké aristokracie, o čemţ napsal později knihu. Projevil se také jako kulturní mecenáš a schopný hospodář na svých panstvích, která po třicetileté válce vyvedl z mnohdy neutěšeného stavu.82 Úsovské panství jako celek sice nebylo ušetřeno válečných škod, ale podle počtu pustých gruntů patřilo k méně zasaţeným a jiţ brzy po skončení konfliktu došlo k obsazení pustých hospodářství a k obnově zemědělské činnosti. Při první lánové vizitaci se na panství nacházelo ještě 8,5 % pustých gruntů, 18,8 % za války zpustlých gruntů jiţ bylo v té době nově osídleno a obděláváno.83 Počet osedlých obyvatel panství byl v době první lánové vizitace přibliţně 820, o necelé čtvrt století (1678) se pohyboval kolem 900.84Z uvedených skutečností lze vyvodit závěr, ţe oblast podhůří Jeseníků nebyla zasaţena takovou měrou válečného pustošení a zkázy jako panství leţící v rovinné a tudíţ pro vojska přístupnější oblasti.85 Po Karlu Eusebiovi dědil panství jeho syn Jan Adam Ondřej (16621717), který proslul jako vynikající podnikatel a finančník. Na severní Moravě zvětšil svá panství koupí nedaleko od Úsova leţícího šternberského panství se stejnojmenným středověkým hradem. Na přelomu 17. a 18. století vlastnil Jan Adam Ondřej celkem 5800 km² pozemků, na kterých se nacházelo 24 měst, 35 trhových městeček, 756 vesnic a 46 zámků. 86 V letech 1699 a 1712 koupil dvě zadluţená panství v říši a zaloţil tak dodnes existující Lichtenštejnské kníţectví. Další velkou investicí byla stavba reprezentativního paláce ve Vídni.87 Pro úsovské panství vydal Jan Adam Ondřej v roce 1690 vrchnostenské artikule, které se dochovaly pouze opsané v Kronice úsovského panství.88 Manţelkou Jana Adama Ondřeje byla také kněţna Ermunda Marie Terezie z Ditrichštejnu. Z tohoto manţelství vzešlo celkem sedm dětí, dva synové a pět dcer, ale synové Karel Josef a František Dominik zemřeli dříve neţ jejich otec, a tak dědictví pro rod zachránila dcera Gabriela příbuzenským sňatkem s kníţetem Josefem Janem Adamem z Lichtenštejna z Gundakarské linie, kterou zaloţil Gundakar, bratr Karla z Lichtenštejna. Manţelství však bylo bezdětné, a tak majetek posléze přijal Josef Václav Lichtenštejn (1696-1772), který se potomků také nedočkal. Pokračovatelem linie byl potom syn jeho bratra Emanuela, 81

Stellner, F. – Ţupanič, J. – Fiala, M.: Encyklopedie kníţecích rodů zemí koruny české, s. 134. Válka, J.: Dějiny Moravy II, s. 142. 83 V sousedství leţící panství Mírov, patřící olomouckým biskupům, vykazovalo 7,3 % pustých gruntů a ještě méně bylo postiţeno panství Zábřeh, kde byla jen 2,1 % poustek. Dlouhou dobu Švédy obsazený Uničov vykazoval na svém panství 11,7 % pustých hospodářství a podobně na tom bylo panství města Olomouce s 12,1 % poustkami. Na panství kláštera Všech svatých v Olomouci bylo 13,6 % a na panství Klášterního Hradiska 15,5 % poustek. Snad nejvíce bylo v kraji zpustošeno panství města Plumlova, kde po skončení války zůstalo 42,9 % pustých gruntů. Srov. Matějek, F.(ed.): Lánové rejstříky Olomouckého kraje z let 1675-1678. Olomouc 1994, s. 29, 51, 53, 57, 87, 109, 113. 84 Tamtéţ, s. 67. 85 Srov. Tamtéţ, s. 64. 86 Stellner, F. – Ţupanič, J. – Fiala, M.: Encyklopedie kníţecích rodů zemí koruny české, s. 135. 87 Válka, J.: Dějiny Moravy II, s.142. 88 Lolek, J.: Kronika úsovského panství, s. 425- 453. 82

18

František Josef (1726-1781), a jeho dva synové, Alois I. Josef (17591805) a Jan I. Josef (1760-1835). Následoval Alois II. (1796-1858) a Jan II. vévoda opavský a krnovský (1840-1929), který byl nejdéle vládnoucím evropským monarchou všech dob. Jako kníţe vládl svým panstvím a Lichtenštejnsku celých 71 let. Jan II. se neoţenil, nezanechal dědice, a tak po jeho smrti usedl na trůn jeho mladší bratr František I., kterým nejstarší linie vymřela. Současná panovnická dynastie pochází od Františka Josefa, mladšího syna Jana I. Josefa. V roce 1945 byly všechny statky Lichtenštejnů na území Československa zkonfiskovány. V Lichtenštejnsku v současnosti panuje kníţe Jan Adam II. (nar. 1945), jehoţ manţelkou je Marie rozená hraběnka Kinská.89

89

Stellner, F. – Ţupanič, J. – Fiala, M.: Encyklopedie kníţecích rodů zemí koruny české, s. 135-139.

19

5. Hradec a Hradečná a jejich obyvatelé v 16. a 17.století Hradec a Hradečná (nyní Nová Hradečná) leţí v nadmořské výšce zhruba 300 metrů, na rozhraní mezi severním okrajem Hané a podhůřím Jeseníků. Od jiţní strany táhnoucí se rovina se v těch místech začíná vlnit do prvních kopců, nad nimiţ ční zalesněný vrchol Bradla (600 m/nm.). Vzdálenost vsi od tehdejšího centra panství Úsova je přibliţně 10 kilometrů. Lidské osídlení na území dnešní obce Nové Hradečné je prastarého původu, zejména v jiţní části, bývalém Hradci, je moţno v lokalitě Hradisko i v dnešní době nalézt stopy dávného lidského působení. Hradisko se nachází asi 800 metrů jihovýchodně od obce na pravém břehu říčky Oskavy, která jiţní částí Hradce protéká směrem od severu k jihu. Podle archeologů se na Hradisku jedná o osídlení mladšího a pozdního halštatského období,coţ je určeno podle střepů nalezených zejména v roce 1976.90 Nalezeny byly zejména části amfor, vázovitých nádob, naběraček, různých malých nádobek, hrnců a misek. V souvislosti s uvedeným poznáním dřívějšího osídlení místa je moţno si klást otázku, zda a jakou roli hrál tento aspekt při zakládání nové vsi během kolonizace, nebo zda dokonce nebyla lokalita Hradce osídlena kontinuálně.Velice zajímavé by bylo zjistit, jaký byl vztah k tomuto místu ze strany obyvatel vsi Hradce ve středověku, či raném novověku, neboť s různými artefakty dávné lidské činnosti se například při zemědělských pracích obyvatelé jistě setkávali. Jisté je, ţe název „Hradisko“ byl pro tuto lokalitu v 17.století pouţíván, jak bude uvedeno dále. V literatuře je uváděna existence staré, jiţ ve středověku uţívané cesty z Hradce, či přes Hradec, do města Uničova.91 Cesta se měla jmenovat Trhová, nebo Trhovice a na indikační skice z roku 1835 je ještě zachycena.92 Hradec tak leţel na významné a frekventované cestě mezi Uničovem a Šumperkem.93 Kdy přesně byla ves Hradec zaloţena není známo, předpokládá se období 13. století a znám není ani její zakladatel. Podle kruhové dispozice zástavby a zejména z českých jmen a příjmí v urbáři z roku 1564 je nejpravděpodobnější, ţe první obyvatelé zaloţené vsi byli Češi.94 Naproti tomu ves Hradečná je podélného typu, stavení byla zaloţena podél potoka a některá jména v tomtéţ urbáři jsou německá, coţ by nasvědčovalo pozdějšímu zaloţení vsi i osadníky z německy mluvících oblastí. V Kronice úsovského panství vyslovil autor domněnku, ţe Hradečná byla zaloţena jako tzv. Hradečná Lhota, tedy jako ves patřící k Hradci a jí částečně podřízená.95 Tomu by nasvědčoval i etymologický 90

Nekvasil, J.: K otázkám kolem Hradiska u Nové Hradečné, okr.Olomouc. Archeologické rozhledy 1978, s. 487 – 495. 91 Pinkava,V.: Unčovský a Rýmařovský okres. Vlastivěda moravská. Brno 1922, s.39. 92 MZA Brno, D 9, indikační skici. http://www.mza.cz/indikacniskici 93 V současnosti tato cesta jiţ neexistuje. Hlavní cesta mezi Uničovem a Šumperkem vede nyní přes Šumvald a Libinu, a Hradec (Novou Hradečnou) míjí. 94 ZA Opava, pob.Olomouc, Velkostatek Úsov a Nové Zámky, urbář úsovského panství z r.1564, inv.č.1a. 95 Lolek, J: Kronika úsovského panství, s. 23.

20

vývoj z dřívějšího Hradce, který byl zřejmě pojmenován podle nedalekého Hradiska, k pozdější Hradečné, či Hradečnu. První písemná zmínka o vsi Hradec je v lenní listině markraběte Karla z roku 1344, který hrad Úsov s městečkem a mýtem, mýto v Uničově a vsi Medlov, Troubelice, Police, Dţbánov, Svinov, Lazce, Hlivice, Benkov, Stavenice, Hradečná, Hradec, Moravská Libina a Mostkov dává do drţení Jaroslavovi a Albertovi ze Šternberka.96 Nejstarší vyobrazení Hradce a Hradečné je na barevné, nedatované mapě úsovského panství.97 Hradec byl nepravidelnou okrouhlicí, jejímţ středem protékal potok Brabenec (někdy nazývaný Lipinka),98 který se dnes jmenuje Brabínek. Stavení autor nakreslil deset a jeden mlýn stojící za vsí, na náhonu, směrem k Moravské Libině. Počet stavení neodpovídá skutečnosti, autorovým záměrem bylo spíše zachytit tvar a polohu vesnice.99 Ves je obehnána plotem, aby do polí neutíkalo různé domácí zvířectvo a nepůsobilo škody na pěstovaných plodinách. 100 Ke vsi patřící pole začínají hned za staveními, takţe jednotliví sedláci měli alespoň k některým snadný přístup. Tento fakt potvrzuje i mnohem pozdější stabilní katastr z roku 1835 a jeho indikační skicy. Hradečná je ves protáhlého tvaru s jednotlivými staveními podél téhoţ potoka jako Hradec, jen výše proti proudu. Stavení je na mapě jen sedmnáct, coţ opět neodpovídá počtu osedlých, příčina bude stejná jako u Hradce. I Hradečná má alespoň symbolicky nakreslen plot kolem vsi a mezi domy několik stromů. Stejně jako v Hradci k jednotlivým domům navazují pole. Nad vsí stojí kostel s čtverhrannou věţí bez kopule a se hřbitovem obehnaným kamennou zdí. Vedle kostela stojí farní budova.101 5.1 Počet obyvatel a jejich sociální struktura První jména poddaných některých vsí úsovského panství bylo moţné zjistit z tzv. Hradečanského misálu,102 kam si farář kostela svatého Vavřince v Hradečné v roce 1553 zaznamenal desátky, jeţ měli poddaní k faře patřících vsí povinni odvádět. Tento zápis je bohuţel jen zčásti čitelný. I tak je však tento pramen cenný, neboť umoţňuje zjistit v kombinaci s později sepsaným urbářem, jaké přibliţně asi mohly být sklizně hospodářů na jednotlivých usedlostech v polovině 16. století. Jednotliví hospodáři byli uvedeni většinou pouze jménem, jen několik jich bylo zapsáno i s příjmím a jsou to první známí poddaní z Hradce.103 U jmen z dalších vesnic, zejména z Troubelic, kde bylo více osedlých, je jiţ 96

Hosák, L.: Historický místopis země Moravskoslezské V., s. 593-594. ZA Opava, pob.Olomouc,fond Velkostatek Úsov a Nové Zámky, nedat. mapa panství, inv.č.2. 98 Pinkava,V.: Unčovský a Rýmařovský okres, s.140. 99 Součástí mapy je i tabulka s počty osedlých, které souhlasí s urbářem z roku 1600. Autor tedy počty osedlých v jednotlivých vsích znal. 100 Srov. Van Dülmen, R.: Kultura a kaţdodenní ţivot v raném novověku II. Vesnice a město. Praha 2006, s. 14. 101 Na dispozičním uspořádání se do dnešní doby nic nezměnilo. 102 Hradečanský misál. Památkový depozitář Olomouckého arcibiskupství, Wurmova 9, Olomouc. 103 Jména hospodářů a velikost odváděných desátků v příloze. 97

21

příjmí častější. Několik hospodářů mělo totiţ stejná jména, a tak je bylo potřeba odlišit. V Hradci bylo v roce 1553 minimálně 18 osedlých, kteří odváděli desátek ve výši 20 korců104 a 1 věrtele.105 V Hradečné bylo zjištěno ve stejné době 20 osedlých. O tom, ţe odvádění desátků neprobíhalo vţdy bezproblémově, svědčí zápis v Hradečanském misále z roku 1568, kde tehdejší farář varuje své nástupce před přílišnou důvěrou k sedlákům, neboť jsou „vyjebaní“ a při odvádění platů k záduší podvádějí víc neţ „čerti“.106 Podle stylu písma byl zápis učiněn bezprostředně po odhalení takového nekalého činu knězem patřičně popuzeným. Případ v Hradečné nebyl ojedinělý, ke krácení farářova příjmu docházelo často jak ze strany patronů kostelů tak ze strany sedláků.107 Na opačnou stranu vztahů faráře a farníků patřily dary, které zejména ti movitější poddaní věnovali kostelu. V roce 1608 věnoval kostelu v Hradečné troubelický fojt společně se svou ţenou barvený ubrus. Podobný dar dostal pro kostel farář od Mandy Marka Jakubce také z Troubelic. Maruše Jana Dobrého z Králové darovala také jeden ubrus „ke cti a chvále Boţí“, coţ farář s povděkem přijal a přál těmto lidem „odplatu Boţí na onom světě“.108 Tito poddaní svými dary zřejmě napodobovali mecenášství své paní, manţelky Karla z Lichtenštejna Anny Alţběty z Boskovic, která rok před nimi darovala hradečanskému záduší zelený ornát a dva cvilichové ubrusy na velký oltář.109 Všechny tyto dary byly potřebné, neboť poté, co skončila na panství vláda evangelických Boskoviců, odešli (spíše byli nuceni odejít) z far i evangeličtí kněţí a odnesli si s sebou i některý inventář kostelů. Nový majitel panství, Karel z Lichtenštejna, který v té době jiţ byl katolíkem a to velmi horlivým,110 dosazoval na fary na svém panství katolické kněze a jak vidno, jeho manţelka a někteří movití poddaní jim pořizovali novou výbavu do prázdných kostelů. Přehled drţitelů usedlostí z celého panství představuje urbář z roku 1564 sepsaný za vlády Albrechta Černohorského z Boskovic. 111 Nebyl to první urbář panství, neboť je v něm zmínka o starším urbáři sepsaném za Kryštofa z Boskovic, to znamená v letech 1520 aţ 1547, jenţ se však nedochoval. Urbář z roku 1564 je zachován ve velmi dobrém stavu a umoţňuje nahlédnout do ţivota poddaných na panství v té době, zejména na míru jejich povinností vůči vrchnosti, ať uţ vyjádřenou v peněţní, či naturální formě a také na jejich robotní povinnosti. Dalším vítaným poznatkem z tohoto pramene je moţnost stanovit alespoň přibliţný počet 104

Korec – dutá míra, 93 litry. Srov. Hlaváček, I. – Kašpar, J. – Nový, R.: Vademecum pomocných věd historických. Jinočany 2004, s.172. 105 Věrtel – dutá míra, 23,250 litru. Tamtéţ. 106 Hradečanský misál. Památkový depozitář Olomouckého arcibiskupství, Wurmova 9, Olomouc. 107 Chocholáč, B. : Poddaní na venkově. In:Borovský, T – Chocholáč, B – Pumpr, P.(edd.): Peníze nervem společnosti. Brno 2007, s. 304. 108 Hradečanský misál. Památkový depozitář Olomouckého arcibiskupství, Wurmova 9, Olomouc. 109 Zelená je liturgická barva církevního mezidobí jiţ od středověku, pouţívá se při bohosluţbách nejčastěji. 110 Srov. Stellner, F. – Ţupanič, J. – Fiala, M.: Encyklopedie kníţecích rodů zemí koruny české, s. 132. 111 SZA Opava, pob.Olomouc, fond Velkostatek Úsov a Nové Zámky, inv.č.1a.

22

obyvatel jednotlivých vsí a celého panství. Poddaní panství jsou uváděni jmény, někdy s příjmím a také rozsahem majetku, na němţ hospodaří. Podle urbáře ţilo ve vsi Hradec 22 osedlých, šlo tedy o ves spíše menší.112 Byli počítáni jen muţi, hospodáři na gruntech, zahradách a jednom „novém stavení“, v pozdějších pramenech se jiţ pouţívá termín „vejstavek“. Vejstavky byly domky postavené na obecní půdě, nebo na vyklučením porostu získaných pozemcích, v nichţ bydleli ti nejchudší osedlí, jejichţ obţivou byla námezdní práce. Rozsah obdělávané půdy (pluţiny) celé vsi byl 9 lánů, 3 čtvrtě a 1 hon (záhon). Z lánových hospodářů náleţelo nejvíce půdy ke statku Bartoně Dohnala – 7/8 lánu rolí a k tomu ještě louka. Podle velikosti obdělávané půdy následovalo sedm hospodářů se ¾ lánu, dalších sedm obdělávalo ½ lánu. K jednomu z těchto gruntů patřila také krčma a k dalšímu louka. Ve vsi byl také jeden čtvrtláník. Následovali nelánoví hospodáři, drţitelé zahrad, pro něţ byl pouţíván termín „zahradníci“,113 těchto bylo pět. Jedno zahradnické hospodářství vzniklo po odkoupení mlýna vrchností a druhé odkupem části Havlíčkova gruntu. Jeden ze zahradníků hospodařil i na kousku pole. V novém domku - „vejstavku“ bydlel Matěj, tak jak mu bylo vrchností povoleno. Osedlé obyvatelstvo Hradce tak mělo tři kategorie: lánové hospodáře (sedláky), nelánové (zahradníky) a jednoho domkáře. Ke vsi patřilo 6 louk, na kterých však nehospodařili Hradečtí, ale osedlí z okolních vsí Troubelic, Pískova a Hradečné. 5.2 Povinnosti poddaných Urbář úsovského panství z roku 1564 pro ves Hradec stanovuje dávky poddaných v peněţní a naturální formě podle velikosti obdělávané půdy. Robotní zatíţení se řídí částečně také rozlohou drţených pozemků, zčásti je společné pro celou ves. Vsím Hradci a Hradečné bylo v roce 1563 uděleno majitelem panství Albrechtem Černohorským z Boskovic právo odúmrtě 114 a právo hospodařit v lese pod Bradlem,115 coţ však nebylo zadarmo, jak plyne z o rok později sepsaného urbáře. V odúmrtní listině ponechal Albrecht Černohorský na poddaných, komu grunt odkáţí, jen aby „dobrým člověkem byl“, vymínil si však, aby kněţím na statku a v dědinách nebyla odkázána částka větší neţ jedna hřivna. Za odúmrť byly v urbáři stanoveny platby peněţní podle velikosti obhospodařované půdy, za lesní hospodaření platby naturální v korcích ovsa a ve slepicích. 112

Průměrně velká ves v Olomouckém kraji v 16. století měla 26 osedlých. Matějek, F.: Cesta poddaného lidu na Moravě ke znevolnění, s.28. 113 Na severní Moravě neexistovali podsedci, tento termín pro nelánové obyvatelstvo se začíná pouţívat jiţněji, aţ v okolí Olomouce. Srov.:Matějek,F.: Podsedek na Moravě. Obrazy z dějin poddaného lidu. Brno 1970, s.33. Nejpočetnější vrstvou nelánového obyvatelstva byli na sever od Olomouce zahradníci. Matějek, F.: Cesta poddaného lidu na Moravě ke znevolnění, s. 105. 114 ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradečná, listina Albrechta Černohorského z Boskovic udělující právo odúmrtě, inv.č.2. 115 ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradečná, listina Albrechta Černohorského z Boskovic udělující právo uţívat les pod Bradlem, inv.č. 1.

23

Nejvíce platil, odváděl v naturáliích a robotoval hospodář na gruntě s 7/8 lánu Bartoň Dohnal. Následovali hospodáři na ¾ lánu a po nich pololáníci. Ještě méně bylo poţadováno po jediném čtvrtláníkovi a zahradnících. Ani na vejstavku ţijící Matěj nebyl opomenut a platil a odváděl v naturáliích přibliţně tolik co zahradníci. Zvláštní postavení krčmy v hospodářském systému venkova potvrdilo její výslovné uvedení v urbáři s platbou za její nájem. U téměř poloviny poddaných byly robotní povinnosti převedeny do peněţní formy. Jako hlavní kritérium pro převod byla zřejmě schopnost tyto povinnosti splácet.116 Pro sledované období, tj. druhou polovinu 17. století, je jako pramen přínosnější později sepsaný lichtenštejnský urbář z roku 1600.117 Podle něj ţilo ve vsi Hradec dvacet sedm drţitelů usedlostí, tedy o pět více neţ před třiceti šesti lety. Všichni nově přibyvší byli zahradníky. Poprvé byli zmíněni i podruzi, a to v souvislosti s robotní povinností. V Hradci jich bylo pět, ale jak je v urbáři uvedeno, mohlo jich být někdy i sedm. Lze předpokládat, ţe podruzi, kteří si na rozdíl od děveček a čeledínů mohli zaloţit vlastní domácnost a mít děti, ţili společně s hospodáři na těch největších gruntech. Novou kategorií podle rozsahu obhospodařovaných pozemků ve srovnání se starším urbářem představovali dva drţitelé 5/8 lánu, kteří vznikli tím, ţe jednomu byla jedna osmina lánu odňata a přidělena nově vzniklému dalšímu čtvrtláníkovi. Všichni hospodáři jiţ byli zapsáni s příjmím, v některých případech tak bylo moţno usuzovat na převod usedlosti z otce na syna, nebo na některého z příbuzných. Největší grunt – 7/8 lánu – drţel Prokop Dohnalem i s velkou loukou. Třičtvrtěláníků bylo v Hradci pět, dva osedlí hospodařili na 5/8 lánu, pololáníků bylo celkem sedm, stejně jako dříve jeden s krčmou a nově uvedený jeden s mlýnem, čtvrtláníci byli dva.118 Nejvíce bylo zahradníků, kteří zaznamenali největší nárůst za období třiceti šesti let.119 Tento jev potvrzuje tehdejší trend přibývání nelánového obyvatelstva na venkově. Urbář kromě louk uvedených společně s grunty evidoval ještě pět dalších. Uţ jen tři z jejich drţitelů byli z Hradečné. Nadále deset hospodářů mělo převedeno roboty na peněţní ekvivalent. Lze předpokládat, ţe za robotu platili hospodáři na stejných gruntech a jedné zahradě jako v dřívější době. Nově se v urbáři objevila platba z panského mlýna, coţ je dokladem šířícího se vrchnostenského podnikání. Míra všech povinností byla nadále stanovena podle rozsahu 116

O tom, ţe hlavním kritériem při výběru plátců za robotu byla schopnost splácet, svědčí fakt, ţe mezi platícími byl největší sedlák ve vsi Dohnal, tři třičtvrtěláníci, čtyři pololáníci včetně krčmáře, jeden čtvrtláník a jediný ze zahradníků, Jokl Mild. Platby jsou poţadovány tradičně na svatého Jiří a na svatého Václava. V případě třičtvrtěláníka Matěje Veselého, pololáníků Jana Lišky a Jana Rohana a zahradníka Jokla Milda je poţadována platba za robotu o Hromnicích. Tento termín je neobvyklý, podobně jako v některých vsích Olomouckého kraje termín svatomartinský. Srov. Matějek, F.: Feudální velkostatek a poddaný na Moravě. S přihlédnutím k přilehlému území Slezska a Polska. Praha 1959, s. 260. 117 ZA Opava, pob. Olomouc, fond Velkostatek Úsov a Nové Zámky, urbář z roku 1600, inv.č.1b. 118 Ve spíše menších vesnicích byl čtvrtláníků obvykle malý počet. Srov. Matějek, F.: Feudální velkostatek a poddaný na Moravě, s. 256. 119 Seznam hradeckých osedlých v příloze.

24

obhospodařované půdy, a tak nejvíce povinností spočívalo na hospodáři na 7/8 lánu, nejméně drţitelích zahradnických usedlostí.120 Rozdíly byly i v rámci jednotlivých velikostních kategorií gruntů, jejichţ drţitelé platili různé výše dávek, coţ však není v té době nic neobvyklého.121 Příčinu nebylo snadné určit, nejpravděpodobnější vysvětlení můţe být, ţe ve středověku nemusela být celá ves vlastnictvím jednoho majitele. Různí vlastníci stanovili rozdílné peněţní i naturální dávky, coţ přetrvalo do pozdějších dob.122 Popřípadě někteří poddaní mohli mít v dřívějších dobách zvláštnější postavení vůči své vrchnosti, které později pozbyli, dávky však zůstaly stejné. Nejčastěji šlo o mlynáře, dvořáky, svobodníky nebo many. O zvláštním dřívějším postavení poddaných v Hradci však prameny nevypovídají. Nelze vyloučit ani moţnost rozdílné bonity drţené půdy, a tedy rozdílné moţnosti dosahovaného zisku,123 stejně jako rozdíly ve výměře skutečně obhospodařované půdy, byť ve stále stejně pojmenovávané kategorii třičtvrtěláník, pololáník, čtvrtláník. Čtyři z pěti třičtvrtěláníků odváděli přibliţně stejně, ročně 1 zlatý 15 grošů (jeden 19 grošů). Naproti tomu Hanuš Matal, drţící stejnou rozlohu polí, odváděl ročně 2 zlaté 5 grošů, coţ je o 20 a o 15 grošů více neţ předchozí. Podobné rozdíly jsou v kategorii zahradníků, kde Laurenc Břehoun platil ročně 18,5 groše plus naturálie, coţ bylo v této skupině nejvíce a ti nejchudší platili 4,5 groše s naturáliemi v případě Prokopa Kováře, či 6,5 groše bez naturálií v případě Martina Koláře. U tohoto nelánového obyvatelstva zase lze předpokládat, ţe ti s menšími dávkami byli vrchností usazeni na různě získané půdě (vyklučením, rozdělením atd.) v dřívější době, neţ ti s dávkami většími, protoţe v pozdějších desetiletích, či staletích, obecně byly dávky stanovovány na vyšší úrovni. Odúmrť byla vyměřena podle drţených čtvrtí lánu u sedláků. Za jednu čtvrť se platil 1 groš. Pravidlo porušoval Vávra Polách, jenţ místo 2 grošů za půllán platil 3, ale tomu byla počítána čtvrť v Hradečné. Vítek Draţný místo 1 groše platil jen půl a Ondra Krajíček místo 2,5 platil 3 groše. Zahradníci platili všichni bez rozdílu 0,5 groše ročně. Právo odúmrtě tak poddaní získali za nepříliš vysokou, spíše jen symbolickou cenu a v případě neexistence dědiců mohli svá hospodářství s povolením vrchnosti předat, nebo prodat. Proto taková hospodářství nebyla zanedbávána, coţ zase bylo výhodné pro vrchnost, neboť nedocházelo k neplacení poddanských dávek.

120

Největším plátcem vrchnosti v peněţní i naturální formě byl v Hradci největší hospodář na 7/8 lánu (Prokop Dohnálek). Platil, mimo naturální dávky, celkem 2 zlaté 17½ groše a 10 denárů, coţ byl plat značně velký. Nejméně platil zahradník Hanuš Bartl, celkem 6½ groše a jako jediný z celé vsi byl ušetřen naturálních dávek. František Matějek uvádí jako nejvyšší plat z lánu 2 kopy 40 gr., coţ bylo placeno v 16. století v některých vsích patřících olomoucké kapitule. Matějek, F.: Feudální velkostatek a poddaný na Moravě, s. 260. Seznam jednotlivých osedlých v Hradci a jejich platby vrchnosti viz příloha s. 103. 121 Srov. Matějek, F.: Feudální velkostatek a poddaný na Moravě, s. 257 – 281. 122 Srov. Válka, J.: Dějiny Moravy I., s. 97. 123 Rozdílná bonita půdy byla rozlišována a při platbách zohledňována na nedalekém biskupském panství Mírov. Podobně tomu bylo na panství Šternberk. Srov. Matějek, F.: Feudální velkostatek a poddaný na Moravě, s. 252, 261.

25

Celkem tedy roční příjem vrchnosti ze vsi Hradec činil 112 zl 11 gr 1 d. Pokud porovnáme stálé příjmy z celé vsi s příjmem z mlýna, dostaneme poměr 47 ku 65 zlatých, coţ dosvědčuje převahu příjmů z vrchnostenského podnikání nad příjmy ze stálých plateb poddaných. Za výběr vrchnostenských dávek a jejich včasné odvedení na zámek v Úsově byli zodpovědní rychtáři jednotlivých vsí. Minimálně od roku 1690 jim za zpoţdění, nebo nevybrání dávek v celém rozsahu hrozilo uvěznění hejtmanem panství, a to na dobu, dokud nezaplatí dvě kopy grošů pokuty.125 Platby uvedené v urbáři dostávala vrchnost bezezbytku pouze v optimálním případě, tedy tehdy, pokud nedošlo k epidemiím postihujícím obyvatele a tím k úbytku hospodářů, nebo epidemiím dobytka, coţ mělo zase vliv na menší produkci hnoje a tím na menší výnosnost polního hospodaření. Dalším významným faktorem bylo počasí a jím způsobované neúrodné roky. V Hradečanském misále je cenný zápis faráře Jakuba Zepdeliuse z roku 1596, právě o nepřízni počasí: „ Léta Páně 1596 byla tak veliká zima, vítr a deště o svatém Janu Křtiteli i potom o svatých Petru a Pavlu, ţe někdy o Vánocích tak teplo bejvá. Bůh svou všemohoucnost ukázati ráčí. Pane Boţe, smiluj se nad námi.“126 Prameny bohuţel nevypovídají, jak byla řešena povinnost plateb vrchnosti v letech neúrody. Hodnota větší části robotních povinností byla oceněna a vyčíslena v peněţní částce, aby podle potřeby mohla vrchnost vyţadovat jejich splnění v peněţní formě.127 Sedláci, protoţe vlastnili potah, byli za kaţdou drţenou čtvrť povinni orat třikrát v roce po čtyřech záhonech. Tato robota byla přepočítána na peněţní částku a podle vypočtené výše byla nejnákladnější a nejvíce zatěţující. Na ves Hradec bylo počítáno orání 216 záhonů, 4 záhony v jednom dni, tedy 54 dnů, přičemţ jeden den byl za 8 grošů, celkem vyčísleno na 14 zlatých a 12 grošů. Jestliţe na jeden lán bylo počítáno 12 kop záhonů,128 tj. 720 záhonů na jeden lán, vychází na hradecké orání více neţ jedné čtvrti lánu. Na zoraných záhonech byli dále povinni zasít, sklidit a svést obilí, vyčísleno na 7 zlatých. Za kaţdou drţenou čtvrť byli dále povinni jeden záhon hrachu zasít, sklidit a svést, vyčísleno na 17,5 groše. Další část robot jiţ nebyla odstupňována podle počtu drţených čtvrtí a týkala se tak všech za robotu neplatících, tedy i zahradníků. Všichni výše zmínění byli povinni na panské louce za Hradečnou kosit, usušit a shrabat seno (oceněno na 1 zlatý 6 grošů). Z této louky byli povinni 12 vozů sena přivézt do panských dvorů (za 1 zlatý 6 grošů). Další povinností bylo 124

124

Za obdělávaná pole a louky bylo placeno 22 zl 18 gr 10 d, za roboty 4 zl 27 gr 6 d, platba za odúmrť činila 1 zl 15 gr. Z celé vsi bylo odváděno 133 slepic po 1,5 gr (celkem 6 zl 19½ gr), 4 kopy 25 kusů vajec po 3 gr za kopu (celkem 13 gr 1 d 3 h) a 85 měřic ovsa po 4 gr (celkem 11 zl 10 gr). Z panského mlýna činila roční platba 65 zl. 125 Vrchnostenské artikule úsovského panství z roku 1690. In: Lolek, J.: Kronika úsovského panství, s. 431. 126 Hradečanský misál. Památkový depozitář Olomouckého arcibiskupství. Wurmova 9, Olomouc. 127 Srov. Novotný, Jaroslav: Míry, měny a ceny v urbářích a odhadech na Moravě a ve Slezsku. Slezský sborník č. 58, 1960, s.102. 128 Srov. Tamtéţ.

26

sklidit 72 záhonů ovsa a sít hrách a viku (za 2 zlaté 12 grošů).129 Pěstování těchto plodin v raném novověku tak alespoň z části nahrazovalo nedostatek hnojiv v zemědělství. Nejčastěji pouţívanými hnojivy byla kravská, koňská a prasečí mrva, ovčí hnůj a fekálie. Jestliţe se vlivem neúrody, nebo dobytčí epidemie sníţil stav chovaných zvířat, klesalo mnoţství potřebného hnojiva, coţ se zase odrazilo v niţší sklizni na polích. Tento stav v zemědělství trval aţ do zavedení umělých hnojiv v 19. století.130 Kaţdý za robotu neplatící hospodář byl povinen přivézt jeden vůz dřeva k zámku nebo k pivovaru (18 vozů po 3 groše, celkem 1 zlatý 24 grošů). Další část robot se jiţ týkala všech osedlých bez rozdílu. Kaţdý hospodář ze vsi musel jeden den rubat dřevo (27 dní po 2 gr, celkem 1 zl 24 gr). Za uţívání lesa byli všichni povinni odvézt jeden vůz hnoje z úsovského a stříteţského dvora na popluţí. Za jeden vůz bylo počítáno 8 grošů, celkem 7 zlatých 6 grošů. Další robotou byla povinnost vozit vápenec k hornímu hamru do Oskavy, coţ bylo vyčísleno na 12 zlatých. Tato povinnost byla značně neurčitá a mohla být i příčinou sporů s vrchností. Stejně jako předchozí povinnost byla tato potaţní robota jistě velice neoblíbená. Vápenec byl v hamru drcen a vypalován na vápno, surovinu potřebnou ve stavebnictví. Provoz těchto vápenných hamrů nebyl obvyklou činností vrchnostenského podnikání, neboť byl podmíněn výskytem vápence a k rozvoji tohoto podnikání docházelo aţ v pobělohorském období.131 Úsovské panství bylo tedy v tomto ohledu výjimečné. Zvládnout technologii drcení a vypalování vápna nebylo jednoduché a vedoucí pracovníci hamru byli venkovskou elitou. Kdyţ mistr z hamru v Oskavě křtil v roce 1688 svého syna, byla mu do matriky zapsána dvě jména – Karel Josef, coţ bylo u venkovského obyvatelstva neobvyklé. Za kmotry šla podobná vrstva společnosti - farář z Hradečné, rychtář Lorenc Mauler z Hradečné a Rosina, manţelka mlynáře z Hradce.132 Selky ve vsi byly povinny příst z panského přediva po třech loktech příze v jeden štůček, celkem 6 ½ štůčku. Jeden byl počítán za 5 grošů, celkem 1 zlatý 2 ½ groše. Selky tak zpracovávaly značnou produkci vlny úsovského panství, kde bylo chováno více neţ 2000 kusů ovcí. 133 Zpracovávání a předení příze bylo na severní Moravě obvyklou robotou, 134 neboť jednotlivá panství prodávala tkaniny holandským obchodníkům.135 129

Vika (Vikev setá) je na pěstování poměrně nenáročná rostlina z čeledi bobovitých. Pěstuje se jako krmná luštěnina nebo pícnina v nově obdělané půdě, či čerstvě zoraných lukách. Bývala seta v období mezi dvěma obilovinami, kdy dávala největší výnosy zrna. Další nezanedbatelný význam tkvěl v její nenáročnosti na obsah dusíku v půdě a také v tom, ţe po odkvětu ukládá rostlina do půdy značné mnoţství ţivin, nejvíce právě dusíku a draslíku.Vlastnosti a uţitečnost pěstování hrachu, který byl na panství také pěstován, jsou podobné. Duchoň, F.: Velká encyklopedie zemědělská. Díl II. Praha 1948, s.519-520. 130 Srov. Van Dülmen,R.: Kultura a kaţdodenní ţivot v raném novověku II. Vesnice a město. Praha 2006, str. 35. 131 Matějek, F.: Feudální velkostatek a poddaný na Moravě, s.190. 132 ZA Opava, farní matrika kostela v Hradečné z let 1668 – 1700, inv.č. 8048. 133 Matějek, F.: Cesta poddaného lidu na Moravě ke znevolnění, s. 36. Dále bylo panským hospodářstvím chováno 85 krav, 110 jalovic a 60 sviní. Tamtéţ, s. 122. 134 Na nedalekém panství Bludov byl povinen napříst určený počet příze kaţdý poddaný. Matějek, F.: Cesta poddaného lidu na Moravě ke znevolnění,s. 118 – 119. 135 František Matějek také uvádí, ţe obchod s přízí a tkaninami měl počátky jiţ v předbělohorské době. Tamtéţ.

27

Poddaní byli dále povinni drţet hlásky na zámku podle potřeby, 136 fůrami i pěší robotou pomáhat při stavebních pracích na zámku, dvorech, panských mlýnech, pivovarech a rybnících. Opět šlo o značně neurčitou povinnost, pokud jde o počet dní poţadované roboty. Existence panského pivovaru přinášela všem šenkýřům na panství povinnost čepovat pouze v něm vařené pivo. Vrchnostenské artikule z roku 1690 krčmáře napomínaly, aby ani jeden den nebyli bez piva, jinak budou vrchností pokutováni. V případě krčmáře a rychtáře v jedné osobě (případ Hradce) by taková pokuta byla dvojnásobná. Zároveň bylo šenkýřům připomínáno, aby pouţívali jedině spravedlivé míry. 137 Další povinností hradeckých bylo chodit na hony zajíců a vozit tenata slouţící k lovu. Podruzi ve vsi ţijící byli povinni v zahradách rýt a plít plevel. Aby byly povinnosti podruhů svědomitě plněny, nabádaly vrchnosti své úředníky a rychtáře k ostraţitosti, koho do podruţství přijmou. Na panství Rosice, Rychmburk a Slatiňany hraběnky Berkové mohli rychtáři a konšelé přijmout do podruţství jen takové lidi, kterým někdo dosvědčil jejich předchozí dobré chování. „Špatní lidé“ přijímáni být neměli.138 Podobně na úsovském panství nesměl být nikdo do podruţství přijat bez povolení vrchnostenského úředníka a bez toho, aniţ by před úředníkem sloţil slib věrnosti a poslušnosti rychtáři své obce. Pokud by rychtář do podruţství vzal někoho bez vědomí a svolení vrchnosti, měl být trestán dvěma týdny vězení ve věţi na zámku a k tomu udělat 50 sáhů dřeva pro potřeby zámku.139 Podle výše trestu hrozícího rychtářům lze usuzovat, ţe otázka podruţství byla pro vrchnosti značně citlivá. Celkem byla robota vsi Hradec vyčíslena na 50 zlatých 20 grošů. Míru robotních povinností je nesnadné zhodnotit, zvláště kdyţ není vyjádřena počtem dní.140 Srovnání s jinými panstvími příliš nepomůţe, neboť na kaţdém panství byly roboty odlišné,141 stejně tak jako vrchnostenské dávky.142 Přesto je moţné říci, ţe robotní zatíţení na úsovském panství bylo spíše většího rozsahu. Při uváţení případů přesně nespecifikovaných robot s nevyčísleným počtem dní, jaké se na úsovském panství také vyskytovaly, docházelo ke zvyšování poţadavků ze strany vrchnosti a k častým sporům s poddanými. Do robotních vztahů mezi vrchností a poddanými zasáhl v roce 1680 robotní patent císaře Leopolda I., který měl ţivot poddaných ulehčit. Oproti tomuto záměru však situaci spíše zhoršil a poddaným robotní povinnosti většinou přibyly.143 Reakce poddaného obyvatelstva byly různé,

136

Podobnou povinnost měli poddaní i na dohled vzdáleném Mírově. Srov. Matějek, F.: Feudální velkostatek a poddaný na Moravě, s. 261. 137 Vrchnostenské artikule úsovského panství z roku 1690. In: Lolek, J.: Kronika úsovského panství, s. 450. 138 Kalousek, J. (ed.): Řády selské a instrukce hospodářské. AČ 22, Praha 1905, s.560. 139 Vrchnostenské artikule úsovského panství z roku 1690. In: Lolek, J.: Kronika úsovského panství, s. 444 – 445. 140 František Matějek odhadoval míru robot vesnic na úsovském panství v předbělohorském období aţ na 33 dní v roce. Matějek, F.: Cesta poddaného lidu na Moravě ke znevolnění, s.38. 141 Srov. Matějek, F.: Feudální velkostatek a poddaný na Moravě, s. 281-310. 142 Tamtéţ, s. 272-273. 143 Mikulec, J.: Poddanská otázka v barokních Čechách. Praha 1993, s. 32.

28

od nejrůznějších stíţností a petic směrovaných spravedlivému panovníkovi aţ po ozbrojená vystoupení proti svým vrchnostem. Na úsovském panství docházelo k nejběţnější reakci na tyto povinnosti, totiţ k robotní práci nedbale a nepečlivě prováděné, jak o tom svědčí nepřímá stíţnost majitele panství Jana Adama Ondřeje, kníţete z Lichtenštejna ve vrchnostenských artikulích z roku 1690. Kníţe ve 24. článku vytýká rychtářům, ţe tolerují pozdní příchody na robotu, kdy mnozí přichází aţ na snídani, nebo dokonce aţ v poledne a práce udělají jen málo. Rychtáři pak dokonce na robotu někdy nechodí vůbec, a proto jsou napomínáni, aby své povinnosti začali plnit svědomitě a aby zpřísnili dohled nad obyvateli svých vesnic při robotách. Pokud bude rychtář přistiţen, ţe se roboty neúčastní, měl být potrestán vězením ve věţi, odkud bude propuštěn aţ po zaplacení bečky soli. Ostatní poddaní pak měli být za kaţdou neúčast na robotě trestáni prací navíc, a to děláním dvou, nebo v případě práce s koňským potahem čtyř sáhů dřeva. Pokud by rychtář absenci jemu svěřených poddaných toleroval, měl být pokutován, tedy dělat dřevo ve dvojnásobném mnoţství.144 Hradci nejbliţší polohou, provázaná svazky příbuzenskými, kmotrovskými a vztahy hospodářskými, byla ves Hradečná, zároveň sídlo farnosti s farním kostelem a farou. Obě vsi se od sebe lišily nejen stavebním uspořádáním, ale také sociální strukturou osedlého obyvatelstva. Zatímco v Hradci téměř jedna čtvrtina osedlých hospodařila na ¾ lánu, v případě Prokopa Dohnálka ještě na větší rozloze, v Hradečné taková rozloha obdělávané půdy nepatřila ani k jednomu gruntu, všechna zde drţená hospodářství byla menší. V Hradci počet osedlých v zahradnické kategorii mírně přesahoval jednu třetinu, v Hradečné počet zahradníků přesahoval jednu polovinu osedlých.145 Největšími grunty ve vsi bylo šest hospodářství s 5/8 lánu. Podle velikosti gruntů následovalo deset pololáníků, další dva měli 3/8 lánu. Na jedné čtvrti lánu hospodařil i v Hradci usedlý Vávra Polách. Nebylo na něj zapomenuto a za tuto čtvrť robotoval s hradečanskými, tak jak písař poznamenal v urbáři pro Hradec. V kategorii zahradníků bylo 21 hospodářů, z nichţ však někteří drţeli malé kousky polí. Devět z nich hospodařilo na pozemcích vzniklých vyklučením porostu, podobně jako v Hradci. Do kategorie zahradníků patřil i Vítek Staňků, jenţ hospodařil na knězem pronajatém poli, které se velikostí, podle výše plateb, mohlo blíţit jedné čtvrti lánu. Poměr sedláků k zahradníkům tak v Hradečné činil osmnáct ku jedenadvaceti. Celkem urbář uvádí třicet osm osedlých, nikoliv třicet devět, jak vychází ze součtu. S Hradečanskými tak byl počítán Vávra Polách, jenţ bydlel v Hradci. Domácností bylo více, kdyţ k osedlým připočteme ještě podruhy, o kterých urbář uvádí, ţe jich v Hradečné bývá osm. 144 145

Vrchnostenské artikule úsovského panství z roku 1690. In: Lolek, J.: Kronika úsovského panství, s. 448. Seznam hradečanských osedlých v příloze.

29

Povinnosti poddaných v Hradečné byly podobné jako v Hradci, v kaţdé jednotlivé kategorii podle rozlohy drţené půdy se vyskytovaly rozdíly v platbách, způsobené dřívější tradicí a snad i rozdílnou bonitou obdělávané půdy. V kategorii zahradníků jich z celkového počtu dvaceti sedmnáct bylo povinno vozit hnůj (po 8 gr, celkem 4 zl 16 gr). Jinak stejně jako v Hradci k peněţním platbám patřily i obvyklé dávky naturální, tedy odváděn byl oves, slepice a vejce.146 Ceny za jednotlivé produkty byly také stejné, tedy jedna měřice ovsa za 4 gr, slepice za 1,5 gr a jedna kopa vajec za 3 gr. Celkem stálé platy vrchnosti z Hradečné činily 51 zl 25 grošů 2,5 denáru za jeden rok. Poněkud odlišnější neţ v Hradci uţ byly robotní povinnosti. Povinnost orat, sít a sklízet podle počtu drţených čtvrtí byla pro obě vsi stejná, místo sušení sena museli Hradečanští sušit a sváţet otavu,147 coţ bylo vyčísleno na 4 zlaté. Lze předpokládat, ţe obě vesnice sušily a sklízely seno na stejných loukách, jen se střídaly v termínech práce. Povinnost Hradečanských však byla přece jen méně namáhavá, neboť při otavách mnohdy nebývá takové mnoţství trávy. Další odlišnou povinností bylo v případě potřeby robotovat na panském mlýně v Hradci (2 zl 18 gr). Stejná pro obě vsi byla povinnost chodit na hony a vozit vápenec k hamru do Oskavy. Honební povinnost vyčíslena nebyla, vození vápence bylo za 12 zlatých pro obě vsi stejné. Za uţívání lesa pod Bradlem byla Hradečanským stanovena povinnost vozit hnůj z panských dvorů v Úsově a Stříteţi na popluţí, jeden vůz počítán za 8 grošů. Povinnosti bylo ušetřeno sedmnáct zahradníků, kteří za uţívání lesa platili. Ostatní platili celkem 5 zlatých 18 grošů. Platem navíc bylo v Hradečné kostelní podací za 2 zlaté. Celkem byla robota vsi Hradečné vyčíslena na 83 zlaté 8,5 groše. Srovnáme-li příjmy vrchnosti z obou sousedních vsí, zjistíme, ţe stálé platby se lišily nepatrně (Hradec - 47 zl, Hradečná - 51 zl). Obě vsi obdělávaly téměř stejně velkou pluţinu, i kdyţ bylo v Hradečné více osedlých, 38 oproti 27 v Hradci, sociální skladba vsi s větším počtem méně majetného obyvatelstva neumoţnila vrchnosti vybírat větší dávky. Dalším faktorem, který sníţil příjem vrchnosti z Hradečné, byla platba pěti osedlých části urbariálních dávek záduší. To neplatilo jedině tehdy, kdyţ fara nebyla obsazena, v tom případě připadla platba vrchnosti. Větší rozdíl mezi vesnicemi byl v příjmech z robot (Hradec - 50 zl 20 gr, Hradečná - 83 zl 8,5 gr). Zde se jiţ projevil rozdílný počet méně majetného obyvatelstva, neboť i ti osedlí, kteří nedrţeli ţádnou půdu, byli povinni robotovat a přinášet tak své vrchnosti zisk. V druhé polovině 16. století začalo převaţovat nad příjmy ze stálých plateb poddaných vrchnostenské podnikání a tento aspekt v pozdější době pokračoval. Jeden jediný mlýn v Hradci tak vrchnosti přinášel ročně 65 zlatých, o 18 zlatých více neţ platba celé vsi. Nedaleká velká ves Šumvald platila při sto deseti osedlých na stálých platbách vrchnosti 280 zl a 18 gr.

146 147

Srov. Matějek, F.: Cesta poddaného lidu na Moravě ke znevolnění, s.34. Otavou se nazývá druhá senoseč v zemědělské sezoně.,

30

Z rybníků téţe vsi měla vrchnost roční příjem více neţ dvojnásobný - 670 zl a 26 gr.148 5.3 Hradečanská fara Hradečanský farář byl dalším hospodářem ve vsi, s půdou a kusem lesa patřícím k faře. Nebylo neobvyklé, kdyţ některé pozemky za předem sjednaných podmínek pronajal.149 V roce 1563 farář Matouš Morava pronajal na šest let farní pozemek sousedící s troubelickými poli Staňkovi, rolníkovi z Troubelic, k uţívání jako louky. O vlivu vrchnosti na farní hospodaření svědčí v zápise uvedené povolení vrchnostenského úředníka Hynka Bořka z Poličan v úvodu a opakovaně i na konci (panství za vlády Boskoviců).150 Kostel s farou v Hradečné stojí na kopci, takţe získávat k ţivotu potřebnou vodu nebylo snadné. Kdy byla studna zhotovena není známo, ale v roce 1601 byla nařízením kněze Matouše Fyrsyczera z Olešné ve Slezsku znovu obnovena a zřejmě i prohloubena. Studna byla vyhloubena a vytesána do hloubky 18 sáhů, za coţ kněz zaplatil dvěma mistrům, Janu Kouřimskému z Kouřimě a Martinu Dulkovi z Rovenska, 1 zlr za kaţdý sáh151 a přidal navíc 6 zlr, 2 korce ţita, 2 kopy tvarůţků a 2 kopy vajec. Studna tak mohla být hluboká 30 metrů,152 dílo bezesporu náročné, coţ farář jaksepatří ocenil. S oběma studnaři byl tedy kněz spokojen, a tak po dokončení práce na studni začali oba pracovat na opravě kostela. V tom jim měli pomáhat kostelníci Vávra Krupička z Hradečné a Vítek Badal z Troubelic. Po skončení práce na kostele nechal farář v roce 1607 stavět ještě novou farní stodolu.153 V období před třicetiletou válkou tak byl na faře v Hradečné velice činorodý kněz, který musel být i zdatným hospodářem, neboť jen při odpovídajícím finančním zajištění se mohl pustit do takových investic. O jeho hospodářských schopnostech svědčila i potřeba vystavět novou stodolu. Navíc měl tento kněz i přehled o tehdejší politické situaci, neboť v roce 1608 do misálu latinsky poznamenal, ţe uherským králem se právě stal Matyáš Habsburský.154 Období hospodářského rozvoje a nárůstu počtu obyvatel bylo přerušeno téměř celoevropským válečným konfliktem, který Čechy a Moravu zasáhl zničující měrou.

148

SZA Opava, pob. Olomouc, f. Velkostatek Úsov a Nové Zámky, urbář z roku 1600, inv.č.1b. Vítek Staňků za kus pronajatého pole platil ročně 12 gr. Dalšími plátci záduší byli pololáník Jan Ambůzů (ročně 14 gr), osminkář Martin Staňků (ročně 9 gr 4 d) a dva zahradníci: Bartoň Šimků 4 gr a 2 slepice a Havel Hoblík 1,5 gr. ZA Opava, pob. Olomouc, f. Velkostatek Úsov a Nové Zámky, urbář z roku 1600, inv.č.1b. 150 Hradečanský misál, depozitář Olomouckého arcibiskupství, Wurmova 9, Olomouc. 151 Sáh – délková míra, 1,77 metru. Srov. Hlaváček, I. – Kašpar, J. – Nový, R.: Vademecum pomocných věd historických, s.172. 152 Tak hluboká je studna na faře i v dnešní době. 153 Hradečanský misál. Památkový depozitář Olomouckého arcibiskupství, Wurmova 9, Olomouc. 154 Tamtéţ. 149

31

5.4 Důsledky třicetileté války Válečné události se severozápadní Moravě zpočátku války vyhýbaly, ale nakonec neminuly ani tento kraj. Nejprve v roce 1621 vtrhnul do kraje Jan Jiří Krnovský se svým vojskem, které zpustošilo řadu měst včetně Uničova. V roce 1626 protestantské vojsko Mansfeldovo obléhalo město Uničov, které se však po statečné obraně dokázalo ubránit. Hned následující rok byl Uničov neúspěšně obléhán znovu, tentokrát Dány usazenými na Sovinci. Po těchto sice ničivých, ale spíše krátkodobých válečných projevech přišlo období relativního klidu, které bylo přerušeno vpádem švédského vojska v roce 1642. Vojsko generála Torstensona dobylo a obsadilo 14. června Olomouc, později Litovel, Mohelnici a 18.června Uničov. Uničov se švédskému vojsku bránil šest dní a obránci kapitulovali aţ po statečném odporu. Město muselo zaplatit značnou sumu výpalného, byly vydrancovány kostely a městské domy. Navíc se Švédové pod velením plukovníka Dankwarta ve městě usadili a podnikali kořistnické výpravy do blízkého i vzdáleného okolí. V roce 1643 jimi bylo vypáleno městečko Úsov a vydrancována Mohelnice. Město Uničov v roce 1643 při neúspěšném útoku císařského vojska zachvátil poţár, při kterém větší polovina města shořela.155 Třicetiletá válka sice skončila podepsáním Vestfálského míru v roce 1648, ale utrpení obyvatel v kraji pokračovalo aţ do července 1650, kdy teprve švédské posádky z Olomouce, Uničova a Sovince odtáhly. Tyto válečné akce a několikaletá přítomnost vojska v kraji měly na obyvatele okolních vsí neblahý a mnohdy zničující vliv. Bohuţel, z časů třicetileté války se prameny z Hradce a Hradečné nezachovaly a lze se jen domnívat, jak se válečné události projevily právě na těchto obcích.156 Po skončení třicetileté války vyvstala nutnost provést soupis poddaných a jejich majetku pro potřebu zdanění rustikální půdy, tedy majetku poddaného lidu na venkově a v poddanských městech, vrchnostenský majetek zdaněn nebyl. Z tohoto důvodu byl v Čechách proveden soupis v letech 1654–56, tzv. Berní rula, a na Moravě v letech 1656–57, tzv. Lánové rejstříky. Oba soupisy však byly vypracovány ve spěchu s mnoha nedostatky a nepřesnostmi, coţ zapříčinilo velké mnoţství protestů, a zdanění provázely komplikace.157 V důsledku toho vypracoval moravský zemský sněm 10. dubna 1669 instrukci pro lánovou komisi, která provedla nový soupis majetku poddaných na venkově a poddanských městech v letech 1669 aţ 1679.158 155

Pinkava, V: Unčovský a Rýmařovský okres, s.34. Například ještě v předválečném roce 1607 prošel Hradcem a Hradečnou vojenský oddíl ze Šumperka, který táhl do Nového Jičína. Tito vojáci za sebou zanechaly škodu a útratu v hotových penězích, „…které s nimi nebozí lidé utratili“, za celkem 50 zlatých. Hradečanský misál. Depozitář Olomouckého arcibiskupství, Wurmova 9. Olomouc. 157 Do dnešních dnů se první soupis lánových rejstříků zachoval jen zlomkovitě. 158 Uloţen pod názvem Lánové rejstříky v MZA Brno. Pro úsovské panství - MZA Brno, D1, inv.č. 91Lánové rejstříky úsovského panství. Edice sumářů pro Olomoucký kraj viz Matějek, F. (ed.): Lánové rejstříky olomouckého kraje z let 1675-1678. Olomouc 1994. 156

32

Přestoţe se první lánový soupis pro úsovské panství a tím pádem ani pro vsi Hradec a Hradečnou nezachoval, mají historici k dispozici jedinečný pramen k Hradci právě z doby prvního soupisu. V Hradci v roce 1657 si totiţ rychtář Pavel Šín velmi svědomitě sepsal všechny hospodáře ve vsi,159 včetně tzv. nápadníků, tedy těch lidí, jimţ byla vyplácena „spravedlnost“,160 tedy vejrunková splátka.161 Z tohoto soupisu vyvstává obraz Hradce nedlouho po skončení pustošivé třicetileté války a umoţňuje zjistit, jakou měrou asi byla ves postiţena a jak rychle docházelo k obnovení hospodářské činnosti. V neposlední řadě také ukazuje, kdo komu splácel nebo zda měl své hospodářství jiţ splacené. Částečně také umoţňuje zjistit jak se vyvíjela drţba jednotlivých gruntů, neboť v několika případech od sepsání posledního urbáře v roce 1600 přes celou třicetiletou válku aţ do tohoto rychtářského soupisu je moţné zjistit, ţe v několika případech došlo k výměně hospodáře pouze jednou, či dvakrát. V roce 1657 hospodařilo v Hradci šestnáct sedláků na různě velkých výměrách lánů, devět zahradníků a dva domkáři.162 Celkem tedy dvacet sedm osedlých, tj. stejný počet jako v urbáři z roku 1600. Krátce po válce ani jedno hospodářství nebylo pusté. Ke změnám v Hradci došlo v počtu drţených čtvrtí lánů jednotlivými sedláky. Jeden čtvrtinový grunt zanikl, počet obdělávaných polí se však nezměnil - 9 lánů 3,5 čtvrtě - tedy stejně jako v urbářích z let 1564 a 1600. Lánové rejstříky z roku 1678 potvrzují fakta sepsaná rychtářem před jednadvaceti lety a navíc umoţňují zjistit, ke kolika výměnám na usedlostech za onu dobu došlo. Z dvaceti sedmi gruntů v Hradci bylo jedenadvacet osídleno starými usedlíky a na šesti byli usedlíci noví. 163 Z toho byla dvě selská hospodářství, ostatní čtyři byly změny v kategorii zahradníků. V sousední Hradečné byla situace odlišná, neboť z třiceti devíti osedlých jich jen šestnáct bylo starousedlých a více neţ polovina, přesně devatenáct, jich bylo nově osedlých. V Hradečné do prvního soupisu zůstávaly také čtyři grunty pusté.164 Tato ves tak prošla z neznámých příčin mnohem většími změnami neţ nedaleko leţící Hradec. Na celém úsovském panství docházelo po třicetileté válce k pohybu obyvatelstva, na pustá hospodářství přicházeli obyvatelé z vyšších méně úrodných poloh. Podle jmen se jednalo většinou o německy mluvící osadníky. V Hradci se rok po odchodu Švédů usadil Mates Langer, který přišel z Červeného Potoka, vsi nedaleko Králík. Dalším německy mluvícím hospodářem byl Kristián Antzenberger, který koupil 5/8 grunt po neboţtíku Janu Hrkankovi v roce 1655.

159

Pod soupis se nepodepsal, jméno je v jiných pramenech. Mnohem pouţívanější je v historických pracích pojem „vejrunk“. Srov. Procházka, V.: Česká poddanská nemovitost v pozemkových knihách 16. a 17.století, s. 318. Pro větší srozumitelnost je v dalším textu práce pouţit tento termín. 161 ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, soupis gruntů z roku 1657, inv.č.14. 162 Seznam hradeckých osedlých v roce 1657 v příloze. 163 MZA Brno, fond D1, Lánové rejstříky úsovského panství, inv.č. 91. 164 Matějek, F.(ed.): Lánové rejstříky olomouckého kraje z let 1675-1678, s.66. 160

33

V pramenech se tedy v druhé polovině 17.století začala objevovat němčina, přičemţ jména a příjmí byla přepisována a přizpůsobována pouţitému jazyku. Antzenberger je tak česky Ambroţ. Rychtář Pavel Šín byl zřejmě také původem Němec, protoţe se vyskytuje verze jeho příjmí „Schön“.165 Německy mluvící osadníci na severozápadní Moravě hovořili dialektem ovlivněným nedalekým Slezskem a střední vokály úţili, takţe místo „schön“ vyslovovali německy „schien“.166 To bude zřejmě původ příjmí hradeckého rychtáře Šína, jak je zapsáno ve většině pramenů.

165 166

ZA Opava, farní matrika kostela v Hradečné z let 1652 – 1689, inv.č.8047. Březina, J.: Zábřeţsko do roku 1848. Ostrava 1963, s. 47.

34

6. Obecní hospodaření 6.1 Příjmy Hradce Jiţ dříve bylo konstatováno, ţe z hospodaření vesnice po třicetileté válce se zachovaly celkem čtyři účty z let 1666, 1680, 1685 a 1688, jeţ byly sestaveny rychtářem za podpory (kontroly?) obecní rady.167 Čistopis účtu vyhotovil obcí najatý písař. Účetnictví bylo kaţdoročně kontrolováno vrchnostenským úředníkem. První příjmovou poloţkou byl zůstatek z předchozího účetního období,168 který byl vţdy kladný a pohyboval se v rozmezí od 0,6 do 7,1 zlatých rýnských.169 V kombinaci s údaji o přebytcích z let 1666, 1680, 1685 a 1688 lze konstatovat, ţe obec vţdy hospodařila s vyrovnaným rozpočtem, coţ svědčí o zodpovědnosti rychtáře a jeho rady. K finanční zodpovědnosti jistě přispívalo i napomínání vrchnosti, která rychtářům nařizovala netrpět v obcích dluţníky a dluţníkům hrozila vězením.170 Příjmy v průběhu účetního roku lze rozdělit do několika skupin. První lze označit jako příjem z „úřední“ činnosti obce. Sem především patřily přebytky vzniklé při výběru daně. Její výše v jednotlivých letech byla na jednotlivé lokality panství rozdělena vrchností. Vlastní výběr pak prováděli rychtáři, jimţ zřejmě pomáhali i ostatní představitelé obecní rady, zvláště purkmistr.171 V roce 1680 byla hradeckými odváděna kontribuce, která byla počítána na celou ves a vybírána od ledna do konce srpna měsíčně po 12 rýnských 40 krejcarech 0,5 denáru, coţ činilo úhrnem 101 rýnských zlatých 21 krejcarů 1 denár. V období září aţ prosinec bylo vybíráno na celou ves měsíčně po 15 rýnských 16 krejcarech 2 denárech, 172 coţ činilo 61 rýnských 6 krejcarů 2 denáry. Celková vybraná částka činila 162 zlatých 27 krejcarů 3 denáry. Do Úsova bylo odvedeno a proti kvitancím předáno 161 zlatých 1 krejcar 1 denár, takţe obci měl zůstat v rozpočtu 1 rýnský 26 krejcarů 2 denáry. Ve skutečnosti obecní účet uvádí o 4 krejcary zůstatek větší. Další zachovaný obecní účet z Hradce je z roku 1686. Hospodaření v předešlém roce, tedy 1684, skončilo přebytkem a v obecní truhle tak na počátku roku 1685 zůstalo 7 zlatých 8 krejcarů a ½ denáru. Stejným způsobem obec vybrala kontribuci v roce 1685, která však byla o zhruba 10 % vyšší neţ před pěti lety (179 zlatých 49 krejcarů). Kontribuce byla vybírána stejným způsobem jako v minulém účtovaném období, tedy prvních osm měsíců celkem 100 zlatých 40 krejcarů, zbytek v období po 167

Seznam představitelů obce v příloze. Finanční částky byly uloţeny na rychtě v „truhle obecní“ . ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, obecní účty, inv.č. 11, účet z roku 1666. 169 V jednotlivých účtech dosáhl zůstatek následující hodnoty: 5 zlr 26 kr (za rok 1665), 3 zlr 31 kr 0,5 d (za rok 1679), 7 zlr 8 kr 0,5 d (za rok 1684) a jen 34 kr 1d (za rok 1687). 170 Vrchnostenské artikule úsovského panství z roku 1690. In: Lolek, J.: Kronika úsovského panství, s. 429. 171 Ve velkých vesnicích panství, jako byl Šumvald, Troubelice a Medlov by vybírání daně jedním člověkem bylo, nejen časově, nesmírně náročné. 172 V tomto období bylo vybíráno více, pravděpodobným důvodem byla skutečnost, ţe bylo po ţních a finanční situace poddaných mohla být příznivější. 168

35

ţních. Na panství bylo odvedeno 173 zlatých 26 krejcarů,173 takţe zbytek daně ve výši 6 zlatých 23 krejcarů byl přidán do obecního rozpočtu. Poslední dochovaný hradecký obecní účet ze 17. století je z roku 1689. V roce 1688 byla, stejně jako v předchozích účtovaných letech, vybírána kontribuční daň. Za kaţdý měsíc v roce bylo vybráno 12 zlatých 35,5 krejcaru, coţ celkově činilo 151 zlatých 6 krejcarů. Vrchnostenskému úřadu do Úsova nebyla odvedena celá částka, ale jen 138 zlatých 36 krejcarů. Vrchnost po představitelích hradecké obce poţadovala za kaţdý měsíc v roce 11 zlatých 33 krejcarů, coţ byla právě výše zmíněná částka. Ke kontribuční dani však v roce 1688 přibyla i daň z komínů 174, která byla vybírána ve čtyřech termínech. V prvním termínu z kaţdého komínu po 10 krejcarech, v dalších třech termínech pokaţdé po 20 krejcarech. Celkově tak byla v Hradci vybrána komínová daň ve výši 30 zlatých 20 krejcarů. Po rozpočítání celé částky vychází na celou hradeckou obec 26 zdaněných komínů. Za jeden komín byla placena daň 1 zlatý 10 krejcarů. Jestliţe je z dalších pramenů (urbář, lánové rejstříky, rychtářův soupis osedlých, vysvětlivky mapy úsovského panství) zřejmé, ţe v Hradci dlouhodobě bylo 27 osedlých, pak jedno stavení asi nemělo dani podléhající komín, nebo, coţ je pravděpodobnější hypotéza, bylo v roce 1688 jedno stavení (grunt, zahrada) neobsazené. Celá komínová daň byla společně s kontribucí odvedena vrchnostenskému úřadu v Úsově. Celkově to bylo 168 zlatých 56 krejcarů. Přebytek z vybrané daně činil 12 zlatých 30 krejcarů, které byly přidány do rozpočtu obce. Do této příjmové poloţky lze jistou opatrností zařadit i poplatek za moţnost společné pastvy s obecním stádem, kterou musel uhradit panský mlynář.175 S jinou formou úředních příjmů (jako například z pokut apod.) jsme se ve zkoumaných lokalitách nesetkali. Další příjmovou skupinu představovaly příjmy z vlastní zemědělské činnosti obce a z pronájmů obecních nemovitostí a polností.176 V roce 1666 obec ještě (menší) část obecních polí obhospodařovala ve vlastní reţii. Pěstovala na nich obilí (ţito), které prodávala.177 Nejpozději do konce 70. let 17. století se této činnosti obec vzdala a veškeré obecní polnosti pronajala. To potvrzují i výdajové poloţky z 80. let, v nichţ zcela chyběly platby za provedené zemědělské práce (mlatcům apod.). Hradecká obec pronajímala nejen malé pozemky („kousek pole“, či „uţívání

173

Daň byla předávána kontribučnímu písaři, jenţ obecním představitelům vystavoval potvrzení – kvitanci. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, obecní účty, inv.č. 11, účet z roku 1686. 174 Kamil Krofta uvádí, ţe na Moravě bývala komínová daň placena od roku 1671. Srov. Krofta, K.: Přehled dějin selského stavu v Čechách a na Moravě, s. 142. V předchozích účtovaných letech však v účtech komínová daň uváděna není. Je moţné (podle podobně vysokých odváděných částek), ţe v předchozích účtech nebyl rozlišován typ daně a komínová daň byla zahrnuta společně s kontribucí. 175 Jednalo se o jednorázovou platbu pouze v roce 1680, která činila 1 zlr 10 kr. 176 V roce 1666 to bylo za prodané ţito 2 zlr 22 kr 2½ denáru a dalších 8 zlr 28 kr za pronájem; v dalších letech šlo pouze o pronájmy: 1680 - 10 zlr 18 kr; 1685 - 11 zlr 16 kr a 1688 - 9 zlr 21 kr. 177 Účet uvádí jen poloţku „za prodané ţito“, aniţ by bylo zapsáno komu obec obilí prodala. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, obecní účty, inv.č. 11, účet z roku 1667.

36

břehu“), za něţ bylo placeno v krejcarových částkách, ale i velkou louku 178 a větší pole, resp. jejich větší počet v rukou jednoho nájemce, za něţ platili nájemci i několik rýnských zlatých. Mezi nájemce obecních polností patřil i mlynář na panském mlýně.179 Část jeho plateb však mohly představovat i poplatky za náhon vedený přes obecní pozemky, podobně jako tomu bylo ve Velké Bíteši na západní Moravě.180 Pole, na kterém ještě v roce 1666 obec pěstovala ţito, si nejpozději v roce 1680 pronajal rychtář Václav Fríb, právě za částku, kterou obci toto pole vynášelo. Za pole, společně s pozemky, které si pronajímal jiţ předchozí rychtář,181 platil Václav Fríb obci kaţdoročně 4 rýnské.182 Schopný hospodář a finančník, jakým Fríb nepochybně byl,183 uplatnil jako hradecký rychtář svůj vliv a stal se tak největším nájemcem v Hradci. Proč obec odstoupila od vlastní zemědělské činnosti nelze jednoznačně odpovědět. Důvodem mohl být „tlak“ ze strany rychtáře, aby mu obec pronajala další pozemky, nebo naopak bylo pro ni výhodné dostávat kaţdoročně nájem bez rizika dopadů neúrody, resp. neměla zájem starat se o pole ve vlastní reţii, protoţe to vyţadovalo po představitelích obce zvýšené úsilí, z něhoţ osobně neměli ţádný zisk. Není moţné ani vyloučit, ţe k hospodaření ve vlastní reţii obce došlo jen přechodně po konci třicetileté války, kdy byl přebytek volné (pusté) půdy a tudíţ nebyl mezi hospodáři zájem o pronájem půdy. Po sanování negativních následků války se mohl zvýšit zájem o pronájem půdy a situace se tak navrátila k předválečným poměrům. Z finančního hlediska obec pronájmem svých dříve obdělávaných polí neutrpěla ţádnou ztrátu, neboť odpadly náklady na sklizeň a mlácení obilí (21 kr v roce 1666), a tudíţ výnos zůstal zhruba stejný. Pronájmem všech obecních polí a luk nezaniklo vlastní zemědělské hospodaření obce zcela, Hradečtí v malém rybníce chovali ryby (zřejmě pouze pro vlastní potřebu), avšak bez toho, ţe by se tato činnost promítla do obecního účetnictví. Jedinou pronajímanou nemovitostí obcí byla kovárna, která stála v Hradci na obecní půdě. Kovář z ní platil pravidelný nájem,184 který se během 22 let více neţ zdvojnásobil.185 Co bylo příčinou zvýšení nájmu je nesnadné určit. Je moţné, ţe při změně obecního kováře, ke které 178

Pronájmem obecní louky „ pod Hradiskem“ získala hradecká obec v roce 1666 1 rýnský 12 krejcarů. V roce 1666 byl mlynářem v Hradci Martin Keprt, který byl společně s manţelkou Barborou kmotrem velkého počtu dětí z Hradce i okolních vsí. V roce 1680 byl jiţ mlynářem jeho syn Jíra ( společně s manţelkou Dorotou také oblíbení kmotři), který zemřel počátkem roku 1689 ve věku 46 let a byl pohřben na hřbitově v Hradečné. ZA Opava, farní matrika kostela v Hradečné z let 1652- 1689, inv.č.8047. 180 Mlynář pod vsí Křoví platil za průtok 1 zl 45 kr. Němečková, J.: Hospodaření poddanského města na západní Moravě v 2.polovině 17. a počátkem 18. století na příkladu Velké Bíteše. Diplomová práce HÚ FF MU, Brno 2010, s. 32. 181 Tyto pozemky (pole a louku) převzal Fríb do nájmu 11. června 1677, kdyţ koupil půllánový grunt s krčmou po předchozím rychtáři, který v únoru toho roku zemřel. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, kupní smlouvy, inv. č. 14. 182 Nejpozději v roce 1685 přibylo k pronajatým polím i „uţívání břehu“, coţ rychtáře stálo 30 krejcarů. 183 Více viz Hospodaření jednotlivců. 184 V roce 1666 byl hradeckým kovářem Jakub Solpenc, jehoţ manţelkou byla Manda, s níţ měl necelý rok starou holčičku Annu. V roce 1688 byl kovářem Mikuláš Straka, který se před rokem oţenil se Zuzanou, dcerou zahradníka Matěje Hlouchy. ZA Opava, farní matrika kostela v Hradečné z let 1652 – 1689, inv.č. 8047. 185 Příjmy z obecní kovárny: 1666 – 2zlr; 1680 – 2 zlr 30 kr; 1685 – 3 zlr a 1688 – 4 zlr 34 kr 1,5 d. 179

37

v Hradci došlo, byl novému kováři stanoven obcí (podnikavým rychtářem Fríbem) vyšší nájem. Zároveň byla obec kovářovým zákazníkem.186 Poslední poloţkou, pokud odhlédneme od drobného prodeje pouţitého předmětu,187 byl příjem z „finančního podnikání“ obce. Ve vesnici existoval na gruntech splátkový systém, do něhoţ z části byla i obec zapojena, kdyţ získávala příjem z vyplacených vejrunků.188 Tyto příjmy, které byly uváděny jako jediné v hřivnách,189 činily 3,7 % (v roce 1688) aţ 13 % (v roce 1680) čistých ročních příjmů obce.190 Na první pohled by se mohlo zdát, ţe celkové obecní příjmy v jednotlivých letech byly, jak ukazuje graf níţe, v poměrně širokém hodnotovém rozpětí. To se však výrazně zúţí po odpočtu odváděné kontribuce, jejíţ výše nebyla do účtu z roku 1666 uvedena.

Příjmy obce Hradec (v zlr) 250 200 150

Ostatní příjmy Vybrané daně

100 50 0 1666

1680

1685

1688

186

Viz výdaje na obecní hospodářství v roce 1688. Obec prodala Adamu Šindlerovi řetěz od studny za 51 kr, který získala na hradečanské faře. Záznam v účtu svědčí o faktu, ţe ţelezo bylo v raném novověku ceněnou surovinou. 188 Obecní účty i hradecká gruntovnice zachycují jen vejrunkové částky obci vyplacené. Ţádný pramen bohuţel nevypovídá o tom, jakým způsobem je obec získala (prodej gruntovních peněz, dar apod.). 189 Hřivny byly převáděny do krejcarové měny v poměru 1 hřivna = 1 zlatý rýnský, 5 krejcarů, 1 denár. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, obecní účty, inv.č. 11, účty let 1666, 1680 a 1688. 190 V jednotlivých letech se jednalo o následující částky: 1666 - 2 zlr 43 kr 1d; 1680 - 3 zlr 15 kr 3 d a 1688 - 1 zlr 5 kr 1 d. V roce 1685 nebyl příjem ţádný. 187

38

Kaţdoroční příjmy, s nimiţ obec reálně mohla hospodařit, se pohybovaly v rozmezí 20 aţ 40 zlr. Příjmy byly tvořeny z úřední činnosti, ze zemědělského hospodaření ve vlastní reţii a pronájmu obecních polností a nemovitostí a z finančního podnikání, tj. z vyplacených vejrunkových splátek.

39

Struktura příjmů obce v roce 1666 12%

23%

12%

53% úřední činnost pronájem obecních polností a nemovitostí finanční podnikání jiné

Struktura příjmů obce v roce 1680 10%

8%

17%

65%

40

Struktura příjmů obce v roce 1685

33%

67%

Struktura příjmů obce v roce 1688 6% 3%

úřední činnost

pronájem obecních polností a nemovitostí finanční podnikání 91%

41

Získané poznatky o výši a struktuře hradeckých příjmů po třicetileté válce lze srovnat s poměry v městských lokalitách (výzkumy pro některá sídla z jiţní a západní Moravy), neboť zatím v jiných vesnicích pro absenci účetních pramenů nebyly prováděny.191 Městečka, podobně i město Velká Bíteš, měla také příjmy z pronájmů luk a polí, ale podstatnou část jejich příjmů tvořily zisky z prodaného vína, destilátů, piva a soli. Např. městečko Ţidlochovice192 mělo příjem jen z vyčepovaného piva v roce 1668 větší neţ činil celý příjem Hradce v roce 1666. Příjem ze soli v městečku pak byl téměř trojnásobný neţ hradecký roční příjem. Velká Bíteš 193 pronajímala své louky a po skončení třicetileté války z nich měla zisk 30 aţ 50 zlatých ročně.194 Stejně tak byla ve Velké Bíteši pronajímána i pole, přičemţ plat v jednotlivých případech nepřesahoval částku 1 zl, coţ bylo mnohem méně, neţ platil rychtář Fríb v Hradci. To by mohlo znamenat, ţe podnikavý rychtář měl v pronájmu obecní pozemky značné rozlohy, coţ pro něj muselo být výhodné, neboť jinak by toto své „podnikání“ opustil, coţ se do roku 1688 nestalo. 6.2 Výdaje Hradce

195

Výdajová stránka hradeckého obecního hospodaření byla ve srovnání s příjmy poloţkově pestřejší a četnější. Vesnická vydání je moţné rozdělit do několika skupin. Výdaje na: vlastní zemědělské hospodaření obce, vojsko, úřední činnost, budování a opravy obecních nemovitostí Výdaje do vlastní zemědělské činnosti obce byly nevelké. 196 Jiţ v části věnované příjmům bylo uvedeno, ţe obec ještě v 60. letech obhospodařovala část svých polí, na nichţ pěstovala ţito. Ve výdajích se tak objevily náklady spojené se mzdou námezdných pracovníků (ţenci, mlatci apod.). V 80. letech 17. století tuto činnost jiţ obec neprovozovala, pouze se omezila na chov ryb pro vlastní potřebu, který nejenom zde, ale po celé Moravě měl staletou tradici. První rybníky na Moravě vznikaly jiţ v průběhu kolonizace ve 12. a 13. století, kdy je zakládaly zejména klášterní řády. Hlavní rozvoj rybníkářství 191

Srov. Chocholáč, B. : Poddaní na venkově. In:Borovský, T – Chocholáč ,B – Pumpr, P.(edd.): Peníze nervem společnosti, s. 322. 192 Ţidlochovice měly v druhé polovině 17.století 103 osedlých. Přibylová, J.: Hospodaření městečka Ţidlochovice v 2. polovině 16. století a počátkem 17.století. Magisterská diplomová práce HÚ FF MU, Brno 2008, s. 31. Příjem z piva v Ţidlochovicích v roce 1668 dosáhl 21 zl. 45 kr, příjem z prodeje soli dosáhl v roce 1668 57 zl. 30kr. Tamtéţ s. 121-122. 193 Velká Bíteš měla v letech 1666-1668 celkem 98 osedlých. Němečková,J.: Hospodaření poddanského města na západní Moravě v 2.polovině 17. a počátkem 18. století na příkladu Velké Bíteše, s. 20. 194 Tamtéţ, s. 29. 195 Jak je jiţ uvedeno v kapitole Prameny, v obecních účtech byly odděleny příjmy od výdajů, jinak byly jednotlivé poloţky zapisovány bez nějakých pravidel. Rozdělení výdajů do jednotlivých kategorií jsem provedl podle jejich charakteru, přičemţ jsem si vědom toho, ţe některé poloţky by mohly patřit i do jiné výdajové kategorie. Například některé částky vyplacené na vojsko by mohly být zařazeny i do kategorie křesťanské milosrdenství. Podobně blízko k sobě mají výdaje úřední s výdaji na provoz rychtářského úřadu. 196 Konkrétně se jednalo v roce 1666 o 33 kr, v roce 1680 o 2 zlr 15 kr a o pět let později o 1 zlr 21 kr. V roce 1688 nebyl zaznamenán ţádný výdaj.

42

na Moravě nastává od druhé poloviny 15. století, kdy začaly být budovány rybníky snad ve všech oblastech s vhodnými podmínkami. Chov ryb a jejich prodej se v 16. století stal tak výnosnou činností, ţe se do ní v rámci svého velkostatkového podnikání pouští stále více i šlechta. Na úsovském panství bylo sedm velkých panských rybníků, z nichţ největší byly v Šumvaldě, Medlově a v Moravské Libině.197 Na všech panských rybnících bylo poddaným uloţeno prosekávat v zimě led, v tuhých mrazech ráno i večer, a zabraňovat tak udušení ryb. Zároveň jim bylo článkem XVII. vrchnostenských artikulí pod hrozbou ztráty hrdla zakázáno ryby v těchto rybnících, strouhách a výpustích bez povolení lovit.198 Třicetiletá válka způsobila zánik řady rybníků v Čechách i na Moravě, coţ se, jak je z účtu zřejmé, hradecké obci nestalo. Obecní rybník, či spíše rybníček stál zřejmě pod mlýnem na společné vodní strouze, jak bývalo tehdy obvyklé 199 a Hradečtí si tak mohli zpestřit jídelníček rybím masem. To činívali zejména v postních obdobích, neboť církev trvala na dodrţování postů i u laických příslušníků a rybí maso, na rozdíl od masa teplokrevných zvířat, bylo povoleno konzumovat.200 Přestoţe náklady na chov ryb v obecním rybníku máme pouze z roku 1680, v němţ koupili Hradečtí 30 kaprů za téměř 1 zlatý, další ryby za 11 krejcarů a navíc 48 krejcarů vynaloţili na provoz (opravu?) obecního rybníku, neznamená to, ţe by v ostatních letech chov ryb v obci neexistoval (násada se nekupovala kaţdoročně, náklady si mezi sebou rozdělili pozdější odběratelé ryb apod.). Chov ryb v rybnících nebyl jediným způsobem, jak obstarat ţádané rybí maso, další a mnohem starší moţností neţ rybníkářství byl lov v tekoucích vodách. Bylo běţné, ţe vrchnost v raném novověku pronajímala právo lovu na tekoucích vodách svých panství, neboť to pro ni bylo výhodnější neţ lov provozovat ve své vlastní reţii.201 Také na úsovském panství bylo právo lovu na tekoucích vodách pronajato za pravidelný plat. Jednalo se o dvě řeky, Moravu a Oskavu a čtyři potoky, Selku, Bradlenec, Okenici a Nedvězku. Lov ryb byl prováděn nejčastěji do proutěných vrší, saků nebo do sítí a ten, kdo by v tom rybářům bránil, měl být trestán vězením, či na hrdle, jak nařizoval článek XVIII. vrchnostenských artikulí.202 Hradečnou a Hradcem protéká právě potok Bradlenec (nyní Brabínek) a nedaleko Hradce teče řeka Oskava, takţe lze předpokládat, ţe právo lovu ryb a raků měl i někdo z obyvatel těchto vsí. Prameny však o tom bohuţel mlčí. 197

ZA Opava, pob.Olomouc,fond Velkostatek Úsov a Nové Zámky, nedat. mapa panství, inv.č.2. Vrchnostenské artikule úsovského panství z roku 1690. In: Lolek, J.: Kronika úsovského panství, s. 443. 199 Matějek, F.: Feudální velkostatek a poddaný na Moravě, s. 185. 200 K dodrţování postních zvyklostí nabádal své poddané i Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna a hrozil za jejich nedodrţování poměrně vysokými tresty. Ten, kdo by porušoval postní nařízení, měl být jako „neposlušný a protivník církve“ trestán dvěma týdny vězení a pokutou deseti liber vosku příslušnému kostelu.Viz Vrchnostenské artikule úsovského panství z roku 1690. In: Lolek, J.: Kronika úsovského panství, s.427. 201 Matějek, F.: Feudální velkostatek a poddaný na Moravě, s. 108 – 109. 202 Vrchnostenské artikule úsovského panství z roku 1690. In: Lolek, J.: Kronika úsovského panství, s. 444. 198

43

Do této výdajové skupiny je moţné s jistými výhradami zařadit i pravidelný příspěvek vesnice na odměnu pro obecního pastýře,203 často označovaný jako „závdavek“, který nedosahoval velké výše ( nejvýše 36 kr v roce 1685). Většinu peněţního a naturálního platu pastýři platili jednotliví hospodáři (například podle počtu kusů dobytka z gruntu vyháněného k obecní pastvě). Největší podíl výdajů obce tvořily úřední výdaje,204 tedy většinou vydání spojená se správou vesnice a s povinnostmi k vrchnostenskému úřadu.205 Nejběţnější, nevelké, ovšem opakující se částky, vynakládala obec na sluţby písaře.206 Kaţdoročně tak hradečtí zaplatili písaři celkem okolo 2 rýnských zlatých.207 V roce 1680 nechali Hradečtí opsat císařskou supliku, coţ je stálo 7 krejcarů. Touto suplikou bude s největší pravděpodobností robotní patent císaře Leopolda I. z 28. června 1680, který byl však publikován aţ na podzim téhoţ roku a platil zprvu jen v Čechách.208 Patent reguloval počet robotních dnů na tři dny v týdnu v době mimosezónních prací a měl ulehčit a zmírnit postavení poddaných. Po svém vydání byl vykládán jako císařská milost a jako ochrana poddaných proti jejich přetěţování. Ve skutečnosti na mnoha panstvích přinesl spíše zhoršení postavení poddaných, neboť tři dny v týdnu doposud nebyli povinni robotovat a navíc patent v době ţní, senoseče a dalších sezónních prací umoţňoval vrchnosti poţadovat časově neomezenou robotu. Prameny bohuţel neumoţňují zjistit, s jakými pocity byl přijat obyvatelstvem úsovského panství. Kromě robot se patent týkal i dalších vztahů mezi vrchností a poddanými, například měl zabránit nezákonnému zvyšování kontribucí a příliš tvrdému trestání třeba i proti vrchnosti vzbouřivších se poddaných. Vrchnost byla nabádána k mírnosti a ke křesťanské laskavosti. Z historického hlediska šlo o hlavní, dlouhodobě působící zásah panovnické moci do vztahu vrchnost – poddaný s celozemskou působností, jeden ze znaků vzrůstajících absolutistických tendencí státu.209 Dalším kaţdoročně účtovaným výdajem bylo proplácení nákladů na cesty do Úsova, do vrchnostenské kanceláře. Podle vrchnostenských artikulí z roku 1690 byli přestavitelé obcí povinni dostavit se na zámek k vyslechnutí důleţitých vrchnostenských rozhodnutí, „oznamkám“.210 Na druhé straně Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna zakazuje chodit na zámek 203

V roce 1666 byl hradeckým pastýřem jistý Jíra, jehoţ manţelka se jmenovala Kristina. ZA Opava, farní matrika kostela v Hradečné z let 1652 – 1689, inv.č.8047. 204 V jednotlivých letech se jednalo o následující částky: 1666 - 6 zlr 45 kr; 1680 - 8 zlr 25 kr; 1685 - 10 zlr 14 kr a 1688 - 10 zlr 45 kr. 205 Výjimkou byl rok 1685, kdy největší část výdajů v Hradci tvořily vojenské výdaje. 206 Např. sepsání obecního účtu počátkem roku 1681 stálo obec 6 krejcarů. 207 Některá tato vydání byla zapsána jako „s písařem utraceno“ coţ zahrnovalo i pohoštění písaře a zřejmě i dalších osob (nejčastěji rychtáře). 208 Na Moravě vstoupil v platnost aţ v roce 1713. František Matějek uvádí, ţe na některých panstvích na Moravě se jím však začala vrchnost řídit jiţ v roce 1680. a některá panství (Hodonín, Uherský Brod) zavedla třídenní robotu v týdnu ještě před jeho vydáním. Matějek, F.: Cesta poddaného lidu na Moravě ke znevolnění, s.113. 209 Mikulec, J.: Poddanská otázka v barokních Čechách, s. 25 – 54. 210 Vrchnostenské artikule úsovského panství z roku 1690. In: Lolek, J.: Kronika úsovského panství, s. 451.

44

zbytečně a obtěţovat nejrůznějšími dotazy, či oznámeními hejtmana panství. Pro „styk s veřejností“ byla rychtářům a dalším představitelům obcí vyhrazena středa a sobota.211 Čím vyšší bylo postavení osoby, se kterou obecní správa jednala (hejtman, důchodní písař), tím vyšší byly částky, které obec vynaloţila. Tyto poloţky jiţ byly účtovány v rýnských, přičemţ ani jednou neklesly pod 1 rýnský zlatý. Nejnákladnější bylo pro obec jednání s důchodním písařem, coţ probíhalo kaţdoročně při tzv. „soudu“, kde rychtář s konšely předkládal účet obecního hospodaření.212 Dobré vztahy s tímto vrchnostenským úředníkem byly zřejmě nezbytné k bezproblémovému uzavření obecního rozpočtu a tím výhodné i pro rychtáře a jeho radu, neboť v případě potřeby mohl důchodní písař některé nedostatky „přehlédnout“.213 V roce 1666, za rychtáře Matouše Šína byly důchodnímu písaři vyplaceny téměř dva zlaté, kdeţto v pozdějších letech, za rychtářství Václava Fríba to byl dvojnásobek této částky. Podnikavý Fríb si zřejmě z obecního rozpočtu platil nadstandartní vztahy s vrchnostenským úředníkem a zároveň tímto způsobem mohl projevovat svou vděčnost za to, ţe se stal v Hradci rychtářem právě on. Při prodeji hradecké rychty po smrti Matouše Šína právě Václavu Fríbovi, totiţ figuruje „pan důchodní“ na kupní smlouvě jako zástupce vrchnosti 214 a rozhodnutí o budoucím rychtáři mohl jistě ovlivnit.215 Mezi úřední výdaje je nutné také zahrnout náklady na provoz rychtářského úřadu, které představovaly nákup kancelářských potřeb (křída, papír, inkoust), dřeva na topení a jídla a pití zkonzumovaného během roku při jednání obecních představitelů.216 Hradecká rychta byla zároveň krčmou, takţe obecní rada při svých jednáních nemusela trpět hladem a ţízní a jak plyne z účtů ani netrpěla.217 Rychtář a krčmář v jedné osobě neopomenul naúčtovat obci ani docela malé částky za snězená jídla a vypité nápoje.218 V některých letech „spolkly“ výdaje na provoz vesnické správy aţ pětinu všech příjmů obce!

211

Tamtéţ. V roce 1666 stál „soud“ Hradecké 1zlr 45 kr. V letech 1680, 1685, 1688 dostal „pan důchodní“ pokaţdé 4 zlr. 213 Tak jako se stalo při kontrole obecního účtu Troubelic z roku 1687. 214 Důchodní písař Jeho Kníţecí Milosti se jmenoval Leonhart Welzl. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, kupní smlouvy, inv. č. 14. Kupní smlouva na krčmu s půllánem ze dne 11. června 1677. 215 O tom, ţe z rychtářování Václava Fríba měl důchodní písař finanční prospěch více v kap. Hospodaření jednotlivců. 216 V roce 1666 se jednalo o částku 4 zlr 49 kr; v roce 1680 – pouze o 34 kr; v roce 1685 - 7 zlr a o tři roky později 4 zlr 42 kr. 217 Kaţdoročně byla z obecních peněz placena kořalka a pivo, z jídel blíţe nespecifikované maso a chléb. V roce 1666 bylo koupeno i koření - sůl, pepř, zelí, šafrán a sádlo. V roce 1680 bylo výjimečně vypito i víno za 3 krejcary. 218 Opakující se částka v roce 1680 byly 4 krejcary za kořalku. 212

45

Mezi výdaje jednorázového charakteru patřily náklady spojené s opravou obecních nemovitostí a zařízení. Náklady na opravu klády 219 v roce 1680 potvrdily niţší soudní pravomoc rychtáře a členů rady obce, a především moţnost výkonu trestu přímo ve vsi.220 Skutečnost, ţe kládu obec nechala spravovat, mohlo znamenat potřebu potrestání nějakého deliktu. Podle vrchnostenských artikulí z roku 1690 měl být vsazením do klády trestán kaţdý, kdo by bezdůvodně vynechal nedělní bohosluţbu, nebo dokonce místo účasti na mši seděl a pil v hospodě. V kládě měl být tak dlouho, dokud by nezaplatil libru vosku pro kostel, ke kterému příslušel. Podobně kaţdý, kdo by byl přistiţen při klení a rouhání se Bohu, coţ mnozí v „oţralosti činí“, měl jít do klády, dokud by nezaplatil 5 grošů. Třetí delikt, za nějţ hrozila kláda bylo neudrţování a nečištění komína na stavení. Takového nepořádného hospodáře měl rychtář vsadit do klády na tak dlouho, dokud nebude závada odstraněna. V horším případě, pokud by špatný stav jeho komína dokonce způsobil poţár, měl být trestán jako palič, tedy na hrdle.221 Ne s kaţdým delikventem si však hradecký rychtář Václav Fríb uměl poradit. V roce 1682 za celou hradeckou obec napsal stíţnost na Bartoně Dosihače, který v opilosti sprostě uráţel celou obec, takţe byl vsazen do obecního vězení (mimochodem další zařízení opravované na náklady obce). Ve vězení však nemohl být ponechán „do smrti“, takţe byl, zřejmě kdyţ vystřízlivěl, propuštěn a varován, aby se jeho jednání jiţ neopakovalo. Bartoň však znovu pil („celou noc a také den“) a uráţel všechny lidi okolo a tak rychtář ţádal vrchnost aby byl exemplárně potrestán.222 Jak celý případ pokračoval není moţné zjistit, faktem je, ţe Bartoň Dosihač a jeho ţena Maryna ani v jednom případě nebyli poţádáni o kmotrovství lidmi z Hradce, tudíţ je moţné dovodit, ţe v Hradci oblíbeni nebyli. Oba byli za kmotry jen dvakrát v ţivotě, pokaţdé dětem ze sousedních Troubelic.223 Jestliţe údrţba klády patřila k drobným výdajům, pak oprava mostu byla jednou z nejvyšších nákladových poloţek vůbec. V roce 1688 se obecní rada rozhodla opravit špatný most přes náhon u mlýna. Náhon není a ani tehdy určitě nebyl příliš široký,snad 1,5 metru, hloubka mohla však být přibliţně stejná, a to představovalo nebezpečí zvláště pro děti. V březnu v roce 1676 se v hradeckém potoce utopila dcerka některého z hradeckých sousedů 224 a v květnu roku 1681 přímo v náhonu utonula dvouletá Anna, dcerka Dobiáše Blaţka.225 Snad i tyto tragické události vedly k rozhodnutí vynaloţit 9 rýnských 23 krejcarů 1½ denáru, most 219

Oprava klády stála obec 6 krejcarů, které byly vyplaceny Matesu Blaţkovi, jenţ ji provedl. Mates Blaţek byl zručným muţem a obecní zakázky zřejmě plnil ke spokojenosti obce, neboť o osm let později opravoval i obecní most. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, obecní účty, inv.č. 11, účet roku 1680. 220 Srov. Krofta, K.: Přehled dějin selského stavu v Čechách a na Moravě, s. 69. 221 Vrchnostenské artikule úsovského panství z roku 1690. In: Lolek, J.: Kronika úsovského panství, s. 435. 222 ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, stíţnost na Bartoně Dosihače, inv.č.5. 223 ZA Opava, farní matrika kostela v Hradečné z let 1668 – 1700, inv.č. 8048. 224 ZA Opava, farní matrika kostela v Hradečné z let 1652- 1689, inv.č. 8047. Matrika je ve špatném stavu a jméno dívky ani rodičů není čitelné. 225 ZA Opava, farní matrika kostela v Hradečné z let 1652- 1689, inv.č. 8047.

46

opravit a nebezpečí alespoň zmírnit. Kovář Mikuláš Straka tak byl v onom roce obecní „zakázkou“ evidentně vytíţen, protoţe většina vynaloţených prostředků padla na zhotovení hřebíků, pantů a dalších v kovárně vyráběných a k opravě mostu potřebných věcí.226 Výdaje na vojsko tvořily většinou nevelké krejcarové částky, které jsme zahrnuli mezi almuţnu, neboť často je v účtech zapsána i bliţší charakteristika obdarovaných vojáků. Pravidelně byli malými částkami obdarováváni vojáci propuštění („obdaňkovaní“)227 a staří. Nepříliš vysoké částky, které jiţ byly zahrnuty do nákladů na vojáky, 228 byly placeny také za pohoštění vojáků Hradcem jen projíţdějících.229 Výrazně větší výdaje nastaly Hradeckým, kdyţ se vojsko v obci ubytovalo. V roce 1685 se v účtu zřetelně projevila válečná situace Evropy, která nedávno čelila největšímu tureckému nebezpečí. Dva roky předtím, v roce 1683, bylo tureckým vojskem pod velením velkovezíra Kara Mustafy obleţeno hlavní město monarchie Vídeň. S pomocí vojska polského krále Jana Sobieského se podařilo Turky u Vídně porazit a obrátit na útěk. Válka však pokračovala v Uhrách, kde byla následující rok osvobozena Ostřihom, a v roce 1685, kdy bylo osvobozeno jiţní Slovensko.230 V Hradci, na severozápadě Moravy se tato válka projevila zvýšeným počtem projíţdějících a procházejících vojáků, z nichţ někteří ve vsi zůstávali na „kvartýr“ a kterým bylo potřeba zajistit stravu a pití.231 Obec tak vojákům kupovala chleba, maso, máslo, drůbeţ, pivo a také oves pro jejich koně. Zároveň bylo z obecního rozpočtu přispěno hospodáři, který měl náklady s ubytováním zraněného vojáka, jenţ u něj „měsíc leţel“.232 Náklady na vojáky v roce 1685 dosáhly téměř 40 % všech výdajů obce. Přítomnost vojáků v kraji se neprojevovala jen ve financích, ale i v oblasti mezilidských vztahů, kdy se vojáci stávali otci dětí místních ţen. V předjaří, 2. března roku 1680, byl v hradečanském kostele pokřtěn Jan, syn Jana Konstrana, vojáka ze Stralsundského regimentu, a Elizabethy, dcery rychtáře Jana Wollmanna z Mostkova. V tomto případě šlo o křest manţelského dítěte, neboť jinak kněţí poznamenávali poklesky ţen a muţů. Další podobný zápis je o křtu dítěte Johanese Erasma, jehoţ otec byl vysoký důstojník - general polní maršál Wilhelm Langer.233 V tomto případě však šlo o zřejmě „vojenskou“ rodinu a matka nebyla z místních 226

Opravu mostu prováděl Mates Blaţek, jenţ za to od obce dostal 2 zlaté 15 krejcarů, s pomocníkem Dobiášem Kranzem, jenţ dostal 28 krejcarů. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, obecní účty, inv.č. 11, účet roku 1688. 227 Z německého abdanken – propustit, odstoupit. 228 Celkové výdaje na vojaky v jednotlivých letech činily následující částky: v roce 1666 - 2 zlr 18 kr; v roce 1680 - 2 zlr 49 kr; v roce 1685 - 13 zlr 57 kr 4,5 d a o tři roky později - 1 zlr 7 kr. 229 Hradecký rychtář a krčmář v jedné osobě účtoval obci náklady jako: „polední útrata jednoho furýra“, „útrata jednoho korneta“, či „ kořalka pro dva vojáky“. Šlo o částky 5 – 6 krejcarů. 230 Válka, J.: Dějiny Moravy II., s.122. 231 Zraněný poručík, který v červenci pobýval v obci, vypil 15 mázů vína za 2 zlaté 15 krejcarů. (1 máz = 1,4 litru, tj. 21 litrů. Srov. Hlaváček, I. – Kašpar, J. – Nový, R.: Vademecum pomocných věd historických, s.173.) 232 Zraněný byl ubytován u Macůrka, jenţ za to dostal od obce 46 krejcarů 1½ denáru. Celkem měsíční léčba a ubytování zraněného poručíka přišla obec na 6 zlatých 46 krejcarů 1½ denáru, tedy téměř polovinu všech výdajů na vojsko v tom roce. 233 ZA Opava, farní matrika kostela v Hradečné z let 1652 – 1689, inv.č. 8047.

47

ţen. Vojáky v té době jejich ţeny běţně doprovázely, o čemţ svědčí zápis v matrice pohřbených z roku 1687, kdy byl na hradečanském hřbitově koncem března pohřben půl roku starý Hendrich, syn jedné „vojenky, která se v Hradci zdrţovala“.234 V matrice ze 7. prosince roku 1687 je zápis o křtu dítěte Tomáše, jehoţ matkou byla „jedna poběhlá z Dubicka“ a otcem „soldát bejti měl“.235 V některých případech uvedení vojáka za otce nemanţelského dítěte však mohlo jít i o situace, kdy matky na vojáky otcovství sváděly, aby chránily skutečné milence. Smilstvo a cizoloţství bylo jednak těţkým, „smrtelným“ hříchem a pak také bylo postihováno vrchnostmi, a to velmi citelně. Na úsovském panství měli být v manţelství ţijící lidé za cizoloţství trestáni dokonce na hrdle, svobodní pak měli být mrskáni metlami a půlročním vězením. Hospodář, jenţ by na své děti nedal pozor a jehoţ dcera by se „zmrhala“, nebo syn „spustil“, měl být pokutován částkou padesáti kop míšeňských. Navíc hospodáři neručili jen za své vlastní děti, ale i za celou svou čeládku.236 Pravidelnou součástí obecních výdajů byly náklady na almuţny. Tento typ výdajů je moţné rozdělit do dvou kategorií – výdaje, k nimţ byly představitelé obce více či méně nuceny, a na almuţny, které poskytovali z křesťanského milosrdenství.237 V letech 1666 a 1680 byly dávány almuţny ve výši 3 aţ 6 krejcarů na jednoho almuţníka,238 coţ bylo jen o málo méně neţ bylo poskytováno v městečkách.239 V účtech z let 1685 a 1688 není rozlišeno, kolik a komu přesně byl určen příslušný obnos, ale propuštění vojáci jsou společně s tělesně, ţivelně, či válkou postiţenými shrnuti pod jeden údaj. Avšak právě demobilizovaní příslušníci armády představovali pro venkovské obyvatelstvo nemalou hrozbu. Bývalí vojáci byli zvyklí uplatňovat násilí jako obvyklou normu chování a mnozí z nich nastoupili do armády z kriminálního prostředí.240 Řada z nich se neměla kam vrátit, takţe jim mnohdy nezbývalo, neţ se toulat krajem a čekat aţ budou znovu potřební – na novou válku. Výdaje, které s těmito lidmi souvisely, by tak spíš neţ almuţna mohly být nazvány výpalným. Zkušený rychtář měl zajisté určitou finanční rezervu, aby v případě příchodu propuštěných vojáků mohl odvrátit hrozící nebezpečí obětováním menšího, či podle situace většího obnosu. Naproti tomu záznamy o finančních darech lidem postiţených válkou, vypáleným, bývalým zajatcům,či tělesně postiţeným lze nazvat almuţnou skutečnou a svědčí o sociální citlivosti venkovského prostředí. Někteří 234

ZA Opava, farní matrika kostela v Hradečné z let 1652 – 1689, inv.č. 8047. Tamtéţ. 236 Vrchnostenské artikule úsovského panství z roku 1690. In: Lolek, J.: Kronika úsovského panství, s. 430. 237 Celkově se jednalo o následující částky: 1666 – 44 kr; 1680 - 14 kr; 1685 - 3 zlr 13 kr a 1688 - 2 zlr 39 kr. 238 Účet zaznamenává „poutníka, zajatého, kněze, ztraceného“ a také příspěvek na spálený kostel v Lanškrouně. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, obecní účty, inv.č. 11, účet z roku 1666. 239 V jihomoravském Drnholci se výše almuţen pohybovala ve výši 3 aţ 15 krejcarů. Grünbaumová, H.: Ţivot městečka Drnholce ve 2. polovině 16.století a počátkem 17.století. Bakalářská diplomová práce HÚ FF MU, Brno 2008, s. 37. 240 Srov. Vybíral, Z.: Člověk ve válce. In: Bůţek,V – Král, P. (edd) : Člověk českého raného novověku. Praha 2007, s. 446 – 467. 235

48

obdarovaní pocházeli ze značně vzdálených míst a na své cestě museli být jiţ delší dobu.241 Vzdálenost místa odkud do Hradce přicházeli byla pro místní obyvatele zřejmě neobvyklá a překvapující, takţe bylo do účtů místo jejich původu zaznamenáno.242 V účtovaných letech tvořily almuţny od 1% do 9% obecních výdajů, průměrně 5%,243 coţ je výrazně větší podíl neţ tomu bylo ve zkoumaných městečkách na jiţní Moravě.244 Uvedený údaj je poněkud zkreslen tím, ţe městečka měla mnohem větší příjmy i výdaje a podíl almuţen ve srovnání s těmito částkami tak v procentuálním vyjádření poněkud ztrácí. Přesto uvedené podíly almuţen ve výdajích obcí svědčí o větší štědrosti venkovského obyvatelstva. Nelze se však také domnívat, ţe by almuţna byla dávána vţdy a všem lidem, a to z mnoha důvodů. I při ţebrání docházelo k podvodům, jako ke snadnému způsobu obţivy se k ní uchylovali zběhlí poddaní nebo různí povaleči.245 Zřejmě ani výše zmíněná sociální citlivost venkovanů neplatila za všech okolností. Majitel panství Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna své poddané v roce 1690 musel napomínat, aby se ujímali zbloudilých cestujících, kteří zvláště v zimních měsících často sejdou z cesty a za pohostinství a ukázání správné cesty rádi zaplatí. Apeloval přitom na křesťanskou povinnost poddaných a zároveň hrozil tresty, pokud se dozví o případech, kdy pro „hrdost mysli a pouhé troupovství“ se zbloudivšímu pocestnému pomoci nedostane.246 Ve výdajích obce se drobnými částkami projevilo i plnění robotních povinností vesnicí.247 K nejčastějším platbám patřilo proplácení cest na úsovský zámek a tamní drţení hlásek.248 Nepatrné výdaje na farnost byly tvořeny především dary (úplatky) faráři 249 a příspěvky na konání svátku Boţího těla.250 Opakovaně

241

Účty uvádí almuţníky z Olomouce, Lanškrouna a Libavé. SOkA Olomouc, fond obce Hradec, obecní účty, inv.č. 11, účty roků 1666, 1680, 1689. Největší vzdáleností je 5O km z Hradce do Lanškrouna, podobně z Hradce do Libavé. Olomouc je od Hradce vzdálena zhruba 35 km. 242 V roce 1688 bylo věnováno z obecních peněz 7 krejcarů dvěma ţebravým františkánům (bernardýnům), kteří přicházeli aţ z Olomouce a Hradec tak zřejmě patřil do sběrné oblasti jejich kláštera. 243 Průměrný podíl byl počítán ze čtyř účtů Hradce a jednoho účtu Troubelic. 244 Od konce třicetileté války do počátku 70. let 18. století se bítešské almuţny pohybovaly v rozmezí 0,451,08% celkového vydání. Němečková,J.: Hospodaření poddanského města na západní Moravě v 2.polovině 17. a počátkem 18. století na příkladu Velké Bíteše, s. 66. Ve stejném období v Rousínově 0,12-0,78% a v Drnholci 0,04-0,73%. Hálová, P.: Ţivot v městečku Rousínov v druhej polovici 17. storočia a prvej polovici 18. storočia. Magisterská diplomová práce HÚ FF MU Brno 2006, s. 62-63. Grünbaumová, H.: Ţivot městečka Drnholce v 2. polovině 17. století ve světle účetního materiálu. Bakalářská práce HÚ FF MU Brno 2008, s. 40. 245 Srov. Tinková, D.: Člověk na okraji společnosti. In: Bůţek,V – Král, P. (edd) : Člověk českého raného novověku, s. 196. 246 Vrchnostenské artikule úsovského panství z roku 1690. In: Lolek, J.: Kronika úsovského panství, s. 452. Motivem tohoto napomenutí byl ale zřejmě především finanční prospěch. 247 Částky v jednotlivých letech: 1666 – 44 kr; 1680 ţádné výdaje neuvedeny; 1685 – 12 kr a 1688 – 36 kr. 248 Např. v roce 1685 bylo za tři dny pobytu na zámku vyplaceno 12 krejcarů jednomu čeledínovi. Podobně v roce 1688 byla za totéţ stejná částka vyplacena „ dvěma sousedům“. 249 V roce 1666 dostal na pouti farář od hradecké obce kuřata za 12 krejcarů. 250 Částky byly v následující výši: 1666 – 20 kr; 1680 – 24 kr a 1685 3 kr 1,5 d. V roce 1688 nebyl zaznamenán ţádný výdaj.

49

s výjimkou roku 1688 byla placena nevelká částka (3 krejcary) „dvěma konšelům“ za nesení „podnebí“ během této slavnosti. Katolická festivita Boţího těla s průvodem byla v barokní době jistě velmi okázalá i na venkově.251 V průvodu bývala knězem nesena svátost oltářní, za níţ, za zpěvu duchovních písní a pronášených motliteb, šli podle významu seřazeni představitelé obcí, následováni obyvatelstvem. Tyto svátky byly pro venkovské obyvatelstvo volnými dny bez robot a jedinou „dovolenou“.252 Představitelům Hradce připadla role nesení nebes (baldachýnu) nad monstrancí, coţ konávali, jak potvrzují další účty, pravidelně. O tuto sluţbu se Hradečtí dělili s další vsí, neboť baldachýn je upevněn na čtyřech ţerdích. Těmi dalšími dvěma muţi mohli být konšelé z Hradečné. O míře upřímné zboţnosti konšelů můţe vypovídat fakt, ţe si za tuto činnost nechávali platit, coţ však nebylo vůbec neobvyklé. Podobně platilo za takovou sluţbu například město Velká Bíteš.253 Poutě, průvody a jiné slavnosti měly demonstrovat vítězství katolicismu jako jediného, pravého, spásu přinášejícího náboţenství. Katolická církev se však i ve druhé polovině 17.století potýkala (zejména v Čechách, ale i na Moravě) s nedostatkem kněţí, a tak christianizace venkova vázla. 254 Navíc mezi venkovany přetrvávaly různé pověry a zřejmě i sklony k jinověrství, neboť ještě v roce 1690 napomíná Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna své poddané, aby „jinam za poučením bludným přes pole neutíkali“, ale jen kněze v kostelích v Hradečné, Šumvaldě, Medlově a v Úsově „pilně, bedlivě a náboţně poslouchali“.255 Mezi ostatní výdaje byly zařazeny jednorázové nevelké výdaje, které buď nebylo moţné zařadit do výše uvedených skupin,256 nebo je účty blíţe nespecifikovaly.257

251

Srov. Pekař, J.: Kniha o Kosti. Kus české historie. Praha 1970, s.168. Srov. Petráň, J.: Dějiny hmotné kultury II. Praha 1997, s. 649 – 651. 253 Za aktivní účast při procesí Boţího těla byli ve Velké Bíteši placeni městští sluţebníci rektor, varhaník a sládek. Němečková,J.: Hospodaření poddanského města na západní Moravě v 2.polovině 17. a počátkem 18. století na příkladu Velké Bíteše, s. 56-57. 254 Srov. Petráň, J.: Dějiny hmotné kultury II., s. 649 – 651. 255 Vrchnostenské artikule úsovského panství z roku 1690. In: Lolek, J.: Kronika úsovského panství, s. 426. 256 Jen v roce 1666 42 kr a o čtrnáct let později 54 kr. 257 V roce 1666 vyplatila obec 3 krejcary Janu Nemluvilovi, aniţ by byla do účtu zapsána příčina. V témţe roce obec zaplatila útratu „ dvou rychtářů Jeho Milosti Krále“ ve výši 27 krejcarů, coţ bylo zřejmě pohoštění v rychtářově krčmě. 252

50

Výdaje obce Hradec (v zlr) 250 200 ostatní

150

kontribuce a komínová daň

100 50 0 1666

1680

1685

1688

Celkové výdaje i s kontribucí činily v Hradci částky zhruba 180 aţ 200 rýnských zlatých, coţ svědčí o tom, ţe v průběhu roku prošlo rukama rychtáře, popř. členů vesnické správy poměrně značné mnoţství prostředků. Pro srovnání lze uvést, ţe tato částka převyšovala hodnotu kteréhokoliv zahradnického gruntu v obci,258 nehledě k tomu, ţe se po určitou dobu prodávaly ještě za ceny niţší. Taková suma peněz vyţadovala od představitelů vesnické správy velkou dávku zodpovědnosti a obezřetnosti. Závěrem je moţné konstatovat, ţe výše výdajů byla regulována příjmovou stranou obecního hospodářství. Celkové výdaje v jednotlivém roce sice mohly přesáhnout reálně vytvořené příjmy, avšak rozdíl musel být uhrazen ze zůstatku předchozího účetního období, v němţ si do jisté míry obec mohla kumulovat prostředky na případné větší, ať „plánované“ nebo nenadálé vydání. Ve zkoumaných pramenech se ani v jednom případě neobjevila moţnost zadluţení obce úvěrem, po některých letech (1688) však zůstávalo v obecní pokladně jen minimum prostředků.259

258

Nejdraţší zahradnický grunt Jakuba Balcárka stál 150 hřiven (zhruba 163 rýnských). ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice inv.č. 1 259 Přebytek po roce 1666 činil 3 zlr 43 kr 2,5 d; po r. 1680 - 5 zlr 10 kr 0,5 d; po r. 1685 - 2 zlr 45 kr 0,5 d a o tři roky později pouhých 22 kr 2 d.

51

Výdaje obce v roce 1666 4%

zemědělské hospodaření úřední činnost

2% 3%

4% 4%

vojsko

14%

almužny robota 69%

farnost jiné

Výdaje v roce 1680 5% 2% 1%

12%

15%

65%

52

Výdaje obce v roce 1685 1% 9%

4%

47%

39%

Výdaje obce v roce 1688 9% 2% 4%

32%

obecní hospodářství úřední činnost vojsko almužny

53%

robota

53

Tak jako existovaly v městském prostředí jiné, bohatší druhy příjmů neţ na venkově, měla města a městečka i odlišná vydání, která s těmito příjmy souvisela.260 Zároveň však města i vesnice vykazovala podobné typy výdajů, lišící se jen objemem vynaloţených prostředků. Jak jiţ bylo uvedeno výše, grafy potvrzují skutečnost, ţe kaţdoroční největší podíl výdajů obce byl v souvislosti s úřední činností. Podobná situace byla také ve sledovaných městských lokalitách na jihozápadní Moravě. 261 Například v městečku Drnholci bylo v druhé polovině 17.století vydáváno kaţdoročně jen na inkoust, papír, křídu, svíčky a další potřeby nezbytné pro fungování kanceláře 20 aţ 40 zlatých,262 tedy často víc neţ tvořil celý rozpočet Hradce. Podobná situace byla i v městečku Ţidlochovice, kde rovněţ část městských příjmů „padla“ na výdaje v souvislosti s provozem obecní rady.263 Městečka, na rozdíl od vsí, měla i své stálé zaměstnance, které pro chod úřadu potřebovala a ty musela platit. Zaměstnáván tak byl písař, trubač, rychtářský posel a někdy i mistr popravčí.264 Hradecká obec v případě potřeby písaře najímala, jako posel býval vyuţit některý z obyvatel, za coţ bylo placeno nevelkými částkami.265 Jen v roce 1685, kdy byli v obci ubytováni vojáci, se objemu úředních výdajů přiblíţily výdaje na vojsko, coţ bylo v oněch letech podobné i ve městech.266 V roce 1688 podobné výše dosáhly výdaje na opravu mostu. I tento typ výdajů je podobný městskému prostředí, liší se jen výší vynaloţené částky, neboť města vlastnila mnohem větší počet nejrůznějších nemovitostí o něţ se musela starat.267 V ţádném roce nechybí v obecních výdajích částky na almuţny a to ani v těch letech, kdy měla obec mimořádná vydání (na vojáky a opravu mostu). Kupodivu právě v těchto letech tvoří almuţny nejvyšší podíl ze zachycených let, coţ bylo způsobeno probíhající válkou s Turky. V těchto letech procházelo Hradcem, který leţel na frekventované Trhové cestě, větší počet válkou nejrůznějším způsobem postiţených lidí. V tomto směru byla situace podobná zřejmě na celé Moravě.268 260

Častým výdajem měst byl nákup soli, piva a vína k provozování obchodu. Městu Velká Bíteš odčerpávaly značnou část příjmů právě výdaje na provoz a vedení úřadu. Ve srovnání s Hradcem byly tyto výdaje (stejně i příjmy) mnohonásobně větší. Němečková, J.: Hospodaření poddanského města na západní Moravě, s. 47. 262 Grünbaumová, H.: Ţivot městečka, s. 26. 263 Přibylová, J.: Ţidlochovická obec a její obyvatelé v 17. století. Magisterská diplomová práce HÚ FF MU, Brno 2008, s. 128. 264 Např. obecní písař v Ţidlochovicích dostal v roce 1651 plat 22 zl. Přibylová, J.: Ţidlochovická obec a její obyvatelé v 17. století, s. 131. 265 Nejčastěji účty zaznamenávají cesty do Úsova, za něţ bývalo placeno v řádu několika krejcarů. V roce 1666 dostal Mates Šlejška za cestu do Úsova 3 krejcary. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, obecní účty, inv.č. 11, účet roku 1666. 266 Největší výdaje na vojsko mělo město Velká Bíteš v roce 1683, kdy byla obleţena Vídeň a kdy výdaje dosáhly 330 zl. Němečková, J.: Hospodaření poddanského města na západní Moravě, s. 69. 267 Ve Velké Bíteši náklady na opravy kostela, věţe, fary, školy a špitálu ve většině případů nepřekračovaly hranici 30 zl ročně. Tamtéţ, s. 60. 268 Výdaje na almuţny stouply výrazně v oněch letech např. městu Velká Bíteš a městečku Drnholec na jihozápadní Moravě. Němečková, J.: Hospodaření poddanského města na západní Moravě, str. 67. Grünbaumová, H.: Ţivot městečka, s. 40-41. 261

54

Srovnatelné výdaje obce se v podílech na celkových výdajích podobají výdajům měst a městeček,výjimku tvoří jen vyšší podíl almuţen v Hradci, jak uţ bylo uvedeno výše.

6.3 Hospodaření Troubelic v roce 1687 Jediný dochovaný účet ze 17. století s Hradcem sousedících Troubelic umoţňuje pokusit se srovnat hospodaření dvou vsí na jednom panství v téţe době. Ves Troubelice byla co do počtu obyvatel i co do rozlohy mnohem větší neţ Hradec a to se promítlo i do obecního účtu. Podle urbáře z roku 1600 měly Troubelice pluţinu o rozloze 29 lánů a 4,5 prutu,269 coţ je třikrát více neţ obdělávali Hradečtí. Také poloha Troubelic, leţících jiţně od Hradce, v jiţ téměř rovinné krajině byla pro zemědělství příznivější. Dalším příznivým faktorem byla vyšší bonita obdělávané půdy a naopak mírně niţší nadmořská výška. S větší rozlohou obdělávané půdy souvisel i vyšší počet osedlých obyvatel Troubelic. Tyto měly v roce 1600 osedlých 71, oproti 27 v Hradci,270 coţ je více neţ dvaapůlkrát více. Troubelice patřily k faře v Hradečné a jejich ekonomického významu si byl vědom i farář, který v roce 1553 při zaznamenávání desátků ze všech vsí patřících k jeho farnosti učinil u Troubelic poznámku: „nejprvnější dědina“.271 6.4 Příjmy Troubelic Obecní rada nejprve,272 stejně jako v Hradci, zaznamenala výsledek hospodaření v předloňském roce. Na rozdíl od Hradeckých však Troubeličtí nevykázali zůstatek, ale ani ztrátu. V roce 1686 hospodařili s vyrovnaným rozpočtem. V obecním účtu je konstatováno poněkud lakonicky : „ Po předešlém počtu nezůstalo nic.“ 273 Stejně jako v Hradci i v Troubelicích bylo povinností představitelů obce vybírat daně. Na kontribuci bylo vybíráno měsíčně z celé obce po 40 rýnských 30 krejcarech, celkově za rok 486 zlr. Na komínovou daň bylo vybíráno čtvrtletně z celé obce po 9 rýnských 50 krejcarech, celkem za rok 39 rýnských 20 krejcarů. Úhrnem daňové příjmy činily 525 zlr 20 krejcarů. Kontribuce byla v Troubelicích vybírána zvlášť od podruhů, kterých zde bylo patnáct (vybráno za celý rok 9 rýnských 37 krejcarů). Podruzi se nepodíleli na komínové dani, protoţe ţili na gruntech, které jim nepatřily. Peníze od nich vybrané byly přidány do obecního rozpočtu a slouţily

269

ZA Opava, pob. Olomouc, fond Velkostatek Úsov a Nové Zámky, urbář panství Úsov, inv.č.1b. Tamtéţ. 271 Hradečanský misál. Depozitář Olomouckého arcibiskupství, Wurmova 9, Olomouc. 272 Seznam představitelů obce v příloze. 273 ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Troubelic, obecní účty, inv.č. 103. 270

55

k zaplacení kontribuce. Rychtář a purkmistr vybrali a zapsali jména podruhů a vybrané částky.274 Někteří podruzi platily v té době velice oblíbenými mincemi, pro které byla různá místní pojmenování. V Troubelicích jim říkali „pataky“,275 jinde pětigroše, pětičeskány nebo pětičeské. Ve skutečnosti nešlo o pětigroše, ale o patnáctikrejcarové mince, které však měly nominální hodnotu sedmnáct krejcarů, přestoţe na nich bylo vyraţeno XV. 276 Podle výše platby lze usuzovat i na značné majetkové rozdíly mezi jednotlivými podruhy. Zatímco ten nejbohatší z nich byl schopen dát jeden rýnský zlatý, tedy 60 krejcarů, nejchudší podruh dal do obecní pokladny pouze 1½ krejcaru. Další dva chudí podruzi zaplatili kaţdý 3 krejcary, tedy dvacetinu platby toho nejmajetnějšího. Vrchnostenskému úřadu v Úsově byla odvedena celá vybraná komínová daň, ale kontribuce jen ve výši 480 zlatých, takţe 6 rýnských z této daně obci zůstalo. Celkem odvedená daň Troubelic za rok 1687 činila 519 rýnských 20 krejcarů.277 Výběr komínové daně je v účtu jmenovitě rozepsán a ukazuje tak na fakt, ţe ne všichni osedlí platili stejnou částku. Nejmenší částkou je 10 krejcarů, které platili dva osedlí.278 Nejvíce na komínovou daň přispěl rychtář 279 2 rýnskými a 20 krejcary. Dalších deset movitějších sedláků z Troubelic 280 odvedlo daň alespoň jeden rýnský. Nejběţnější vybranou částkou bylo 40 aţ 50 krejcarů. Celkem komínovou daň odvedlo šedesát osedlých, coţ naznačuje, pokud některým nebyla daň odpuštěna, ţe ještě jedenáct stavení bylo v Troubelicích pustých. Při druhé lánové vizitaci v roce 1678 to bylo sedmnáct pustých stavení281 a za devět let, do roku 1687, tak bylo jen šest z nich znovu osazeno. Ve srovnání s Hradcem byla troubelická obec více zapojena do zemědělského hospodaření ve vlastní reţii. Prodala ve dvou termínech přes 40 měřic obecního ţita a utrţila přes 33 zlr.282

274

Podruzi v Troubelicích a jejich platba obci: Jan Kozák 3 kr., Sedlákova podruhyně 2 „pataky“, Jan Polách 1½ kr., Kovářka 2 „pataky“, Kropáčka 3 kr., Fridrich 6 kr., Mariin muţ 30 kr., Brdka 2 „pataky“, „Staré“ Srda 18 kr., Abraham 6 kr., Jíra Blatnik 4½ kr., Augustka 2 „pataky“, Rumlek 3 kr., Jíra Janků 36 kr., Martin Kršek 1 rýnský. (Vybraná suma je menší neţ uvedená v účtu, zřejmě účet nezaznamenal všechny příjmy.) ZA Opava, SOk A Olomouc, fond obce Troubelic, obecní účty, inv.č. 103. 275 Patak – pětník, pětigroš. Srov. Vorel Petr: Od praţského groše ke koruně české. Průvodce dějinami peněz v českých zemích. Praha 2000, s. 240-241. 276 V době vlády Leopolda I. byly raţeny ve velkém mnoţství ve všech vládních mincovnách a pro svůj pěkný vzhled, vysokou platební sílu i poměrně značný obsah stříbra si rychle získaly oblibu, o čemţ svědčí i výše uvedený účet. Patnáctikrejcarové společně se šestikrejcarovými mincemi představovaly nejtypičtější platidlo vlády Leopolda I. Srov. Vorel Petr: Od praţského groše ke koruně české, s. 240-241. 277 Na venkovské poměry obrovská částka. Jen jeden grunt v Hradci stál více neţ tento obnos. 278 Dobiáš Majer a Jan Mazal. 279 Jméno pramen opět neuvádí. 280 Jíra Smrčka,Václav Skácel, Dosahač, Bartoš, Havel Hlavatý, Tomáš Dobrých, Jan Tomečků, Jan Štos, Ondra Kouřil a Matěj Řeháků. 281 Matějek, F. (ed.): Lánové rejstříky olomouckého kraje z let 1675-1678, s.67. 282 Pravděpodobně jeden termín byl nedlouho po sklizni, kdy byla měřice ţita prodána ze 16,5 kr (jen menší mnoţství 13,5 měřice), a druhý výrazně později (na jaře? ), kdy měřice stála téměř třikrát tolik (46 kr) – prodáno 29,5 měřice.

56

Naopak v Troubelicích, na rozdíl od Hradce zcela chyběly příjmy z pronájmů obecních pozemků. To bude s největší pravděpodobností způsobeno tím, ţe ve vsi byl ještě jistý počet pustých gruntů, takţe ti hospodáři, kteří chtěli půdu navíc, mohli obdělávat a sklízet na půdě, která by jinak leţela ladem. Na obecní půdě tak hospodařila ve své reţii obec. Stav, v němţ pole pustých gruntů byla osévána jinými hospodáři, trval minimálně do roku 1690 a byl pro vrchnost jistě nevýhodný. Hospodáři, jiţ takto cizí pozemky vyuţívali, z nich totiţ neplatili vrchnostenské dávky. Proto Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna nařizuje ve svých artikulích rychtářům, aby ve svých vsích zaznamenali co, kdo a kam zasel a přinesli tento seznam v první postní sobotu na zámek. Zároveň majitel panství nabízí těm hospodářům, kteří nemají dosti osiva, aby se na něj obrátili, ţe jim, bude-li moci, půjčí osivo („bude je semenem fedrovati“).283 Dalšími poloţkami, která na rozdíl od Hradce chyběly, byly příjmy z finančního hospodaření a z obecních nemovitosti. Je velice 284 nepravděpodobné, ţe by v tak velké vesnici chyběla kovárna, spíše je 285 moţné předpokládat existenci více (snad dvou) kováren, které ale nestály na obecní půdě a obci tak z nich nebylo placeno. Je moţné, ţe kovárna stála a pracovala v rámci některého z gruntů, a kovář s rodinou byli podruhy. Celkové příjmy vsi Troubelic, která se počtem osedlých rovnala průměrným městečkům,286 dosahovaly značné výše, i kdyţ městečkům se rovnat nemohly.287 Ve srovnání s Hradcem však byly vysoké (568,5 zlr), ovšem po odpočtu odevzdané kontribuce a komínové daně od všech obyvatel obce (519,3 zlr) se obecní příjmy zmenšily na necelých 50 zlr. Průměr na jednoho aktivního osedlého je zde dokonce niţší neţ ve zhruba stejném období v Hradci. Příjem obce tvořily pouze dvě poloţky, přebytek z vybraných daní a příjem ze zemědělského hospodaření ve vlastní reţii.

283

Vrchnostenské artikule úsovského panství z roku 1690. In: Lolek, J.: Kronika úsovského panství, s. 427-428. Srov. Chocholáč, B. : Poddaní na venkově. In:Borovský, T – Chocholáč, B – Pumpr, P.(edd.): Peníze nervem společnosti, s. 297. 285 Tím spíše, ţe jedno ze jmen v účtu uvedených podruhů je „Kovářka“. 286 Průměrně velké městečko v Olomouckém kraji mělo po třicetileté válce 70 osedlých. Matějek, F.: Cesta poddaného lidu na Moravě ke znevolnění, s. 73. 287 Městečko Ţidlochovice (103 domů) mělo v roce 1668 celkový příjem 1062 zl. 8 kr. 1 d. (bez kontribuce). Přibylová, J.: Hospodaření městečka Ţidlochovice v 2. polovině 16. století a počátkem 17.století, s. 127. 284

57

Příjmy obce Troubelic v roce 1687

26% prodané žito přebytek daně 74%

6.5 Výdaje Troubelic Zaznamenané výdaje na zemědělské hospodaření ve vlastní reţii byly nevelké a nedosáhly ani hodnoty 1,5 zlr. Z této částky bylo zaplaceno mlatcům ţita 1 zlr 3 kr. Nejsou zde další nutné výdaje spojené s obděláváním obecních polí (minimálně ţencům, ale i za orbu apod.). Jakým způsobem tyto práce byly hrazeny (pokud nedošlo k opomenutí zápisu výdajů), nevíme. Pravděpodobně mohlo jít o naturální formu. Z poloţky o „šacování“ ryb písařem (9 kr) lze hypoteticky předpokládat, ţe troubelická obec chovala ryby, podobně jako tomu bylo v Hradci. Jelikoţ v ţádném z dochovaných účtů nebyl nalezen příjem za prodej ryb, lze předpokládat, ţe ryby nebyly určeny na trh, ale slouţily jen k potřebě obyvatel těchto vsí. Stejně jako Hradcem protéká i Troubelicemi potok, jmenuje se Selka, na němţ bylo vrchností za plat pronajato rybářské právo. Kromě potočních druhů ryb mohli nájemci lovit i raky, coţ bývalo prováděno zejména v noci za svitu loučí.288 Článek XVIII. vrchnostenských artikulí zakazuje všem ostatním lidem lov v Selce a činění jakýchkoliv překáţek rybářům. Za neuposlechnutí a porušení tohoto nařízení mají být viníci trestáni jako zloději, tedy „na hrdle“.289 Taktéţ zdejší obec jako i Hradec poskytovala pastýřům menší příspěvek (12 kr) „do prutu“, coţ mohl být stejný typ platby jako „závdavek“ v Hradci. 288 289

Vrchnostenské artikule úsovského panství z roku 1690. In: Lolek, J.: Kronika úsovského panství, s. 444. Tamtéţ, s. 444.

58

Výdaje na opravu obecních nemovitostí se v roce 1687 v Troubelicích promítly do opravy kamen (nákup kachlí a postavení kamen) v horní pastýrně, za kterou obdrţel hrnčíř 1 zlr 27 kr. Pastýrna, nebo-li pastouška, tak byla na svou dobu překvapivě poměrně komfortně vybavena kachlovými kamny. Velká obec troubelická potřebovala větší počet pastýřů a pastoušky vlastnila dvě – horní a dolní. Příbytek pastýřů stával mimo vesnici, pastýři ţili v pastevní sezoně, tedy od jara do zimy, mimo venkovské společenství, a měli tudíţ zvláštní postavení v tehdejší společnosti. To pramenilo z jejich poněkud skrytého způsobu ţivota, coţ zavdávalo příčinu k nejrůznějším nepravdivým dohadům, a také z jejich skutečných schopností, které si osvojili v souvislosti se svou prací. Celodenní pobyt v přírodě se stádem zvířat naučil tyto lidi větší citlivosti a vnímavosti k počasí, ke zvířatům jim svěřeným i divoce ţijícím a také k rostlinám. K běţným dovednostem pastýřů patřila znalost bylin jedovatých i léčivých, přičemţ tyto vlastnosti také dovedli vyuţívat k léčení zvířat i lidí. Stejně tak k jejich dovednostem patřilo umění napravovat vymknuté končetiny nebo i zlomeniny dobytčat, ke kterým na pastvě docházelo, a měli tak i jakousi povědomost o anatomii. I pro toto své umění byli v nouzi venkovským obyvatelstvem vyhledáváni, neboť lékařské ošetření bylo většinou nedosaţitelným luxusem a pastýř tak byl často poslední moţností, jak zraněnému nebo nemocnému člověku pomoci. Zároveň však na pastýřích ulpíval stín nepočestnosti, neboť přicházeli do styku s mršinami, které stahovali z kůţí a uklízeli, coţ byla činnost přináleţející katovskému řemeslu.290 Na úsovském panství byli rychtáři povinni v případě uhynutí dobytčete poslat do Úsova pro kata a jen on měl mršinu uklidit.291 Jen stěţí si lze představit fungování tohoto nařízení v praxi, vţdyť z nejvzdálenějších vsí to bylo do Úsova aţ 25 kilometrů a tuto vzdálenost by musel jít posel a kat dvakrát (tam a zpět). V praxi si tak ve vzdálených oblastech panství venkované pomáhali sami právě pomocí pastýřů a uhynulé kusy dobytka odklízeli na zvláštní místa, o čemţ svědčí dochovaná pojmenování takovýchto lokalit.292 Největší část výdajů, podobně jako v Hradci, tvořily úřední výdaje. Celkem bylo utraceno 25 zlr 27,5 kr, coţ představovalo 54 % všech výdajů (mimo odvod daní). Jestliţe Hradečtí utrácely u soudu pravidelně 4 zlaté a Troubeličtí téměř 9, lze usuzovat, ţe důchodní písař měl příjem z obecních peněz podle velikosti obce. Tyto platby vrchnostenskému úředníkovi snad mohli být venkovskými představiteli vnímány i jako tzv. „poctovné“, tedy plat za přímluvu u majitele panství, nebo alespoň u hejtmana,293 spíše se jednalo o prostý úplatek, nebo spropitné, podobně

290

Van Dülmen,R.: Bezectní lidé. O katech, děvkách a mlynářích. Praha 2003, s. 35. Vrchnostenské artikule úsovského panství z roku 1690. In: Lolek,J.: Kronika úsovského panství, s. 452. 292 Nedaleko Hradečné se doposud lesnímu úvozu říká „Pustá“, právě proto, ţe do něj byla uhynulá zvířata v dřívějších dobách odklízena a lidé se mu vyhýbali. 293 Srov. Chocholáč, B. : Poddaní na venkově. In:Borovský,T – Chocholáč,B – Pumpr,P.(edd.): Peníze nervem společnosti, s. 313. 291

59

jako jej platila některá města.294 Další tentokrát mimořádný výdaj (téměř 6 zlr) byl spojen s útratou komisařů provádějících ocenění vypáleného gruntu.295 Více neţ 6,5 zlr bylo vydáno z obecní pokladny na konzumaci piva, destilátů a dalších potravin představiteli vesnické správy. Zbytek úředních výdajů představovaly drobné výdaje na kancelářské potřeby (nové tabulky a kníţky, sklenici a inkoust aj.), cestovné rychtáře do Úsova (20 kr 1,5 d) apod. 296 Stejně jako v Hradci i v Troubelicích měla obec náklady na vojáky a na almuţny. Za ubytování a potraviny pro jejich potřebu (křen, petrţel, sůl, maso telecí, hovězí a uzené) vyplatila celkem 4 zlr 13 kr 1,5 denáru,297 coţ představovalo necelou desetinu všech výdajů (po odpočtu daní). Na almuţny obdaňkovaným vojákům, chromým, vypáleným a chudým lidem vydala obec jen 0,6 zlr, coţ bylo pouhých 1,2 % všech výdajů. Troubelice v mnoţství poskytnutých almuţen výrazně za Hradcem zaostávaly. Uvedené srovnání je nesnadné vysvětlit, výše udělovaných almuţen mohla souviset i s charakterovými vlastnostmi představitelů vesnic. Kaţdopádně z jednoho jediného zachovaného účtu Troubelic nelze učinit v tomto směru jakýkoli závěr. Jako dar faráři lze pravděpodobně interpretovat úhradu výroby došků pro faru (24 kr). V Troubelicích na rozdíl od Hradce se objevil výdaj obce v naturáliích spojený s podporou činnosti některého z vesničanů.298 Do ostatních výdajů byly podobně jako v Hradci zařazeny náklady, které nebylo moţné jednoznačně identifikovat a zařadit k výše uvedeným výdajovým skupinám.299

294

Město Velká Bíteš platilo důchodnímu písaři kaţdoročně 6 zlatých jako spropitné a dalších 6 zlatých „podle obyčeje“. Němečková,J.: Hospodaření poddanského města na západní Moravě, s. 47. 295 Jednalo se o grunt Jíry Nováka, který zřejmě vyhořel, neboť v roce 1687 neprobíhaly v kraji vojenské akce (pokud nebyl vypálen dříve a k ocenění došlo z různých důvodů se zpoţděním). 296 Troubelický rychtář byl, podobně jako v Hradci, i krčmářem, takţe na účet obce šly i částky za pohoštění některých (pro něj významných) osob. Např. pohostil za 41 kr moravskotřebovského šosmistra se čtyřmi pacholky a se psy. 297 Pozoruhodné (pro venkovské prostředí) je uvedení křenu mezi koupenými potravinami. 298 Jírovi Novákovi byly půjčeny 2 kopy slámy na výrobu došků. Polovina (1 kopa) je mu nakonec věnována, druhou má zaplatit později. 299 Jednalo se o 2,1zlr; třicátek na panské ovce 6 krejcarů; na ovce doloţeno dalších 30 krejcarů; na panskou pšenici doloţen 1 rýnský 30 krejcarů.

60

Výdaje obce Troubelice v roce 1687 1% 2% 6%

8%

12%

zemědělské hospodaření úřední činnost vojsko panské hospodaření almužny

71%

farnost

Celkové výdaje Troubelic v roce 1687 po odpočtu daní dosáhly hodnoty téměř 36 zlr. Zejména nízké výdaje v tomto roce vedly k přebytku 13,5 zlr. Při porovnání výdajů obou vesnic je zřejmé, ţe představitelům troubelické vesnické správy procházelo v tomto roce rukama bezmála 600 zlr, coţ bylo třikrát více neţ v Hradci. Tento rozdíl především způsobovalo mnoţství odváděných daní (viz graf).

61

Výše odvedených daní (v rýnských zlatých) 600 500 400 300 200 100 0 Hradec 1680 Hradec 1685

Troubelice 1687 (s komínovou daní)

Hradec 1688 (s komínovou daní)

Jejich výše byla ovlivněna, jak jiţ bylo výše konstatováno, počtem usedlostí v lokalitě a rozsahem rustikálu. Nezanedbatelnou roli sehrávala také bonita obdělávané půdy. Všechny tyto faktory se promítly do průměrné výše daní vybírané z jednoho osedlého, která se v Hradci pohybovala v 80. letech 17. století v rozmezí od 6 do 6,4 zlr, kdeţto v Troubelicích v roce 1687 činila při neúplném osazení vesnice 8,75 zlr (teoreticky při obsazení všech poustek by poklesla na 7,3 zlr). Srovná-li se na podíl výdajů obecních peněz, potom největší část obecních rozpočtů (mimo daně) tvořily úřední výdaje. Výjimkou byl jen rok 1685 v Hradci, kdy větší část tvořily výdaje na vojsko a na další jiţ zřejmě nezbylo. S jistou nadsázkou lze konstatovat, ţe zvláště v některých letech obce hospodařily jen proto, aby zaplatily správu sebe samých.

62

Úřední výdaje v procentech 70 60 50 40 30 20 10 0

62 54 41

37 28

Hradec 1666 Hradec 1680 Hradec 1685

Troubelice 1687

Hradec 1688

S výjimkou roku 1685 se náklady na vojáky pohybovaly kolem deseti procent ročních výdajů (bez daní). Tedy i v „mírových“ letech museli představitelé vesnické správy kaţdoročně zajistit určité mnoţství prostředků (bez ohledu na daně) na pokrytí potřeb vojáků , s nimiţ se dostali do kontaktu. Výše vojenských výdajů výrazně vzrostla v době aktivních válečných akcí v zemi (průtahy vojsk apod.).

Podíl výdajů na vojsko v procentech 50 40 30 20 10 0 Hradec 1666 Hradec 1680 Hradec 1685

Troubelice Hradec 1688 1687

63

Výdaje obcí na vojsko v krejcarech 900 800 700 600 500 400 300 200 100 0 1665 Hradec 1680 Hradec 1685 Hradec

1687 Troubelice

1688 Hradec

Získané poznatky z obou zkoumaných vesnic prokázaly, ţe i ve vesnickém prostředí běţně docházelo k poskytování finančních prostředků na almuţny. Jeho percentuální výše ve vztahu celkovým výdajům zejména v Hradci převyšovala obdobné údaje zjištěné ve větších sídlech – městečkách jiţní a západní Moravy.

Výdaje z křesťanského milosrdenství v krejcarech 250 200 150 100 50 0 Hradec 1666 Hradec 1680 Hradec 1685

Troubelice 1687

Hradec 1688

64

7. Hospodaření jednotlivců Jestliţe několik málo zachovaných obecních účtů umoţňuje alespoň nahlédnout do hospodaření obcí, o finančním hospodaření jednotlivých hospodářů vypovídá pouze gruntovnice,300 neboli pozemková kniha. Ta je hlavním pramenem k hospodaření na jednotlivých selských a zahradnických gruntech v Hradci. Účty vedené hospodáři se nezachovaly, pokud vůbec v písemné formě někdy existovaly.301 Pohyb cen gruntů, časté uvádění jejich stavu při prodejích, popisy inventáře a výměnkových podmínek alespoň zčásti objasní stav a vývoj hospodaření jednotlivých osedlých v druhé polovině 17. století v Hradci. Vejrunkový splátkový systém a vejrunkové „podnikání“ potom nástin hospodářské a finanční situace doplní. 7.1 Ceny gruntů Studiem cen poddanských nemovitostí se v nedávné době zabývala celá řada historiků, přičemţ hlavním problémem bylo stanovení, zda usedlost byla, či nebyla zboţím v rukou poddaných.302 Dalším problémem bylo určit, které faktory se podílely na výši jejich cen. V tomto ohledu bude nejpřesnější závěr B. Chocholáče, ţe totiţ cenu usedlosti tvořila tradice dřívějších prodejů, momentální hospodářská a stavební úroveň usedlosti, společně s moţností jejího uţitku, a stav nabídky a poptávky po gruntech v lokalitě.303 Ceny hradeckých usedlostí byly zkoumány v období 1632 aţ 1694 (první a poslední údaj o ceně gruntu v pozemkové knize). V záznamech kupních smluv byly grunty prodávány po celé sledované za stále stejné, tradiční, v prvním učtení uvedené ceny.304 Tyto ceny se záhy stávaly pouze nominálními údaji a od skutečné ceny se někdy i značně lišily, avšak vţdy jen směrem dolů. Ke zvýšení nedošlo ve sledovaném období ani v jednom případě. Cenu gruntu v Hradci ovlivňovalo mnoţství půdy, které k němu náleţelo. Průměrná cena tamních třičtvrtělánových gruntů (7) na počátku sledovaného období byla 408,6 hřivny, půllánových 307,5 hřivny. Srovnáním s cenami gruntů na panstvích Telč a Ţdár na západní Moravě, zjistíme, ţe tradiční ceny hradeckých gruntů byly mnohem vyšší. Ve vsi 300

V dalším textu pouţívám pouze tento termín. Je vhodnější jiţ z toho důvodu, ţe součástí prodeje bylo kromě pozemků i stavení a inventář, včetně zvířat. 301 Známy jsou z tohoto prostředí pouze ve formě tzv. vrubovek, tedy dřevěných holí, do nichţ hospodáři zářezy zaznamenávaly své pohledávky, dluhy nebo jinou evidenci. Chocholáč, B.: Poddaní na venkově. In:Borovský, T – Chocholáč, B – Pumpr, P.(edd): Peníze nervem společnosti, s. 292. 302 A. Míka byl názoru, ţe poddaný prodával jen právo hospodaření na půdě, kterou drţel, neboť vlastníkem byla vrchnost. Míka, A.: Poddaný lid v Čechách v první polovině 16.století. Praha 1960, s. 208. K podobným závěrům došel i J. Petráň a V.Procházka, tedy, ţe cena vyjadřovala moţný uţitek poddaným. Petráň, J.: Poddaný lid v Čechách na prahu třicetileté války. Praha 1964, s. 25 – 26. Procházka, V.: Trhová smlouva na poddanskou nemovitost v Čechách v 16. a 17. století. SH 10, 1962, s. 100. 303 Chocholáč,B.: Selské peníze, s. 75. 304 Ceny gruntů v Hradci v příloze.

65

Hostěnice se v období 1619 – 1648 prodávaly grunty v rozsahu do půllánu za 50 aţ 70 zlatých, podobně i v severněji poloţené Růţené (46 – 80 zl.). Grunty s rozlohou od půl do jednoho lánu se v Růţené prodávaly průměrně za 105 zlatých.305 V období po skončení třicetileté války, tj. od roku 1649 – 1700, se grunt s rozsahem do půl lánu v Hostěticích prodával průměrně za 62 míšeňských kop, v Růţené za 57,8 mk. Grunt s rozsahem do jednoho lánu stál v Hostěticích 150 mk, v Růţené v průměru 116 mk. Nejdraţší grunt v Růţené, s rozlohou více neţ jeden lán, stál 230 mk., 306 tedy jen o málo více, neţ v Hradci nejlevnější půllánový grunt.307 Příčinou niţších cen budou zejména drsnější klimatické poměry (nadmořská výška těchto vsí je 583 a 604 m/nm., Hradce 270 m/nm.) Českomoravské vrchoviny a horší bonita půdy uvedené oblasti. Z těchto důvodů byla zemědělská činnost na Vysočině obtíţnější a grunty potřebovaly větší rozlohu polí ke své soběstačnosti neţ tomu bylo v Hradci. Půllánový grunt v Hradci mohl být ekonomicky zcela soběstačný, kdeţto stejně velká usedlost na Vysočině se mohla občas potýkat s existenčními problémy. Při srovnávání cen selských gruntů nelze opominout ani rozdílnou hustotu osídlení obyvatelstvem, která bude na severní Hané nepochybně vyšší neţ na Vysočině, a tudíţ větší poptávku po obdělávatelné půdě. Ceny hradeckých zahradnických usedlostí byly na počátku sledovaného období v průměru 82 hřiven. Dokonce ceny čtyř z nich byly vyšší neţ čtvrtlánová usedlost Jana Blaháka (výjimečně i o 100 %). V gruntovnici i v kupních smlouvách se několikrát termín „grunt“ a „zahrada“ u největší zahradnické usedlosti a čtvrtlánového gruntu střídalo a ukázalo tak na jejich ekonomickou blízkost.308 Srovnáním tradičních cen zahradnických gruntů v Hradci, s cenami podsedků na západní Moravě, zjistíme, ţe v této kategorii osedlých (lišících se jen pojmenováním) jiţ nejsou tak výrazné rozdíly cen jako u selských gruntů. V období 1619 – 1648 byla cena podsedku v Dolní Bobrové 30 – 75 mk v Radešíně 52 – 80 mk.309 V druhé polovině 17. století byla průměrná cena podsedku v Dolní Bobrové 30 mk v Radešíně téměř 68 mk.310 Zjištěný fakt je způsoben tím, ţe tato hospodářství neobdělávají tak velký rozsah půdy, aby stačil k obţivě celé rodiny a na ţivobytí si musí přivydělávat řemeslnou, či nájemnou prací,311 takţe klimatické podmínky a bonita půdy jiţ nehrají ve stanovování ceny usedlosti tak výraznou roli, jako u selských gruntů. Cenu těchto usedlostí potom tvoří i mimozemědělská činnost, která na nich probíhá.312

305

Chocholáč,B.: Selské peníze, s. 90. Tamtéţ, s. 93 – 94. 307 Míšeňská kopa měla 70 krejcarů, tedy jen o 5 více neţ byla v Hradci počítána hřivna. 308 ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice, inv. č. 1, kupní smlouvy, inv.č.14. 309 Chocholáč,B.: Selské peníze, s. 90. 310 Tamtéţ, s. 94. 311 Tamtéţ, s. 95. 312 Tamtéţ, s. 95. 306

66

Ceny dvou v Hradci stojících „vejstavků“, tedy nových stavení, postavených na obecní, nebo vyklučením porostu získané půdě. Průměrná cena vejstavku tedy byla 35 hřiven. Ve vsi Růţená na Vysočině se v druhé polovině 17. století prodávaly chalupy (stavení postavená na obecní půdě, podobně jako vejstavky v Hradci) průměrně za 43 mk.,313 tedy dokonce za víc neţ byla tradiční cena v Hradci. Příčina bude pravděpodobně také v mimozemědělské činnosti na těchto staveních, podobně jako u podsedků a zahradníků. Lze tedy shrnout, ţe ceny usedlostí neodráţely jen velikost půdy (jako další příklad lze uvést největší grunt v Hradci s rozlohou 7/8 lánu obdělávaných polí Pavla Šlejšky byl několikrát oceněn na 500 hř, tři čtvrtě lánový grunt Matesa Langera na 700 hř), ale i vybavenost gruntu ţivým a mrtvým inventářem. Dalším faktorem byla jistě i tradice dřívějších prodejů a stav nabídky a poptávky v lokalitě.314

7.2 Prodeje usedlostí a pohyb jejich cen Jednotlivé prodeje hradeckých usedlostí lze rozdělit do několika skupin: 1) 2) 3) 4) 5)

Prodej Prodej Prodej Prodej Prodej

otcem synovi ještě za jeho ţivota315 synovi po smrti otce novému hospodáři po smrti hospodáře dosavadního stávajícím hospodářem novému hospodáři 316 po zběhnutí hospodáře317

Vţdy do transakcí „vstupovala“ obec prostřednictvím rychtáře nebo obecních radních, v jejichţ přítomnosti byl prováděn zápis do gruntovnice, nebo kteří dokonce stanovovali cenu usedlosti svým odhadem. Nejmenší vliv měla obec na prodeje takříkajíc „v rodině“, kdy byla usedlost vlastně jako dědictví předávána synovi. V těchto případech docházelo často ke sníţení ceny „z otcovské lásky“,318 v jednom případě byla cena sníţena vnukovi. V ostatních případech vliv představitelů obce rostl a největší byl v případě prodeje novému, cizímu hospodáři po smrti hospodáře starého, a to především v období po třicetileté válce, kdy vlivem úbytku obyvatelstva bylo mnoţství usedlostí na panství pustých. Rychtář, radní a také obecní rozpočet v některých případech na prodejích usedlostí 313

Chocholáč,B.: Selské peníze, s. 93. Tedy faktory, ke kterým dospěl i B.Chocholáč ve studii Selské peníze. Chocholáč, B.: Selské peníze, s. 75. 315 Sem zařazen i jeden převod z dědečka na vnuka. Bartoň Haluzka koupil v roce 1660 zahradu od svého „dědka“ Mikuláše Haluzky. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice, inv.č. 1, s. 44. 316 Sem zařazen i jeden frejmark (výměna dvou hospodářství). K uvedenému případu došlo v Hradci jednou, v roce 1662, kdy byl vyměněn grunt v Hradci za grunt v Troubelicích. Popisuji níţe. 317 V jednom případě ve sledovaném období. V roce 1662 byla prodána pustá zahrada po Pavlovi Zoškovi, který z ní „ušel“. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, kupní smlouvy, inv.č. 14. 318 Např. Prokop Korger odpustil svému synu Ondřejovi z tohoto důvodu 36 z celkových 66 hřiven. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, kupní smlouva z roku 1665, inv.č. 14. 314

67

vydělali. V roce 1659 prodal rychtář Pavel Šín ¾ lánový pustý grunt Matouši Šlejškovi a společně s Pavlem Šlejškou si ponechali k svému uţívání část polí a zahradu. Obojí se mělo vrátit ke gruntu aţ po zaplacení dluhů, které u obce měl předchozí hospodář, neboţtík Bartoň Polách.319 V roce 166O byla rychtářem a konšely ohodnocena a prodána zahrada po neboţtíku Vítku Lysejch a obec získala za „vykázání kupu“ 3 hřivny, které měly být spláceny od následujícího roku.320 V době před příchodem švédského vojska do kraje zaznamenává gruntovnice tři prodeje gruntů. Dva grunty se prodávaly za plné, nesníţené ceny. Ţivý i neţivý inventář na gruntech nechyběl a nebyl poškozen, pole byla obdělaná, nezpustlá. O dobré finanční situaci hospodářů svědčí i schopnost začít splácet cenu gruntu v následujícím roce,321 či dokonce ještě v roce koupě.322 Dlouho trvající válka se promítla ve třetí transakci - prodeji ¾ lánového gruntu Jakuba Slívy - v roce 1638 byla cena sníţena o více neţ polovinu pro špatný stav hospodářství.323 V roce 1643 bylo švédským vojskem obsazeno nedaleké město Uničov a Švédové tam setrvali aţ do července 1650. Uničovská švédská posádka musela podnikat spíţovací a kořistnické výpady do okolních vsí. Jen 8 kilometrů vzdálený Hradec tak jistě nebyl ušetřen. Jak se tato okolnost projevila v cenách usedlostí? Tři roky po příchodu Švédů zaznamenává gruntovnice prodej největšího hradeckého gruntu, přičemţ cena byla sníţena pro špatný stav hospodářství o 90 hřiven. Také inventář gruntu jiţ nebyl bezvadný, neboť místo vozu dostal kupec jen přední nápravu.324 Rychtář s radními měli zájem na brzkém obsazení uprázdněných hospodářství, o čemţ svědčí kupní smlouva na grunt s půl lánem polí Dobiáše Blaţka z roku 1653. Tehdy rychtář, „ouřad hradecký“, prodal pustý grunt po neboţtíku Janu Vozimovi za jeho obvyklou, avšak jen nominální, cenu 200 hřiven Dobiáši Blaţkovi. Závdavek nebyl poţadován a z celkové sumy bylo odpuštěno celých 170 hřiven pro celkovou zpustlost usedlosti. Zbytek, 30 hřiven, měl nový hospodář splácet o svatém Václavu, ale aţ od roku 1657 jedinému „nápadníkovi“ sirotkovi Adamovi. 319

ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, kupní smlouvy, inv.č.14. První splátky se obec dočkala aţ v roce 1666 (1½ hřivny), druhé části v roce následujícím. Šlo zřejmě o poplatek za zprostředkování prodeje a stanovení příznivé ceny hospodářství, které bylo „hrubě sešlé“. Z celkové ceny 80 hřiven bylo 30 odpuštěno. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice, inv. č. 1, s. 4243. 321 V roce 1632 prodal svůj půllánový grunt Bláha Liška Markovi Blahákovi za 300 hřiven. Prodávající přidal klisnu, vůz, pluh, dvoje brány, slepici s kohoutem a také domovní zbroj – ručnici a oštěp, vše v ceně gruntu. Zmíněný inventář byl ohodnocen na celkem 30 hřiven. Splátky závdavku byly stanoveny na 10 hřiven hned od následujícího svatého Václava, po čtyři roky a potom na 5 hřiven aţ do zaplacení celé sumy. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice, inv. č. 1, s. 53. 322 V roce 1641, kdyţ prodával grunt se třemi čtvrtěmi lánu Jan Chmel a za 350 hřiven jej kupoval Bartoň Lulka, nebyla cena sniţována a první splátka byla stanovena ještě téhoţ roku. Také tentokrát dostal kupující ke gruntu dva koně, vůz, brány a čtyři slepice s kohoutem. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice, inv. č. 1, s. 57. 323 Cena byla sníţena za chybějící osivo, pluh, brány, vůz, koně a na opravu stavení. Kupující však dostal poměrně velký počet (8) slepic. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice, inv. č. 1, str. 60. 324 Na svatého Štěpána roku 1648 prodal Matěj Vykroutil grunt s třemi a půl čtvrtěmi lánu Pavlu Šlejškovi. Z vozu zůstala jen „náprava přední jedna“. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice, inv. č. 1, s. 72. 320

68

Sirotek Adam se vyučil tkalcovskému řemeslu, odešel pracovat do Chrudimi a tam ještě před rokem 1670 zemřel. Grunt tak byl povaţován za zaplacený a Dobiáš Blaţek na něm hospodařil aţ do roku 1670.325 Největší částka byla z celkové ceny odpuštěna při prodeji nejdraţšího, třičtvrtělánového gruntu v roce 1651. Tehdy, 19. února, pouhých sedm měsíců po odchodu Švédů z kraje, prodal rychtář Pavel Šín s mlynářem Jírou Geprtem grunt po neboţtíku Pavlu Nemluvilovi za 700 hřiven Matesu Langerovi, který do Hradce přišel z Červeného Potoka. Grunt byl evidentně ve velmi špatném stavu, jiţ v učtení je uvedeno, ţe na něm leţí dluh 23 hřiven hradečanskému kostelu. Z ceny bylo odpuštěno 400 hřiven a dalších 50 hřiven bylo ponecháno kupci na případné další dluhy, pokud nějaké budou nalezeny. Inventář při prodeji zaznamenán nebyl („nepřidává nic“). Lhůta do počátku splácení zbylých 250 hřiven byla stanovena na dva roky, ovšem kaţdoroční splátka byla 8 hřiven, které Mates Langer aţ do své smrti v roce 1666 platil. V roce 1667 platila vejrunk vdova Langerová, v roce 1668 jiţ nezaplatila nic (pro samotnou ţenu bylo obtíţné vést hospodářství) a v následujícím roce byl grunt prodán Jírovi Chmelovi. Grunt v ceně 700 hřiven byl prodán za závdavek 450 hřiven, z nichţ bylo 120 sraţeno a ve vejrunkových splátkách tak zbývalo zaplatit 250 hřiven. Mates Langer byl dobrým hospodářem, neboť za osmnáct let poté, co prázdný grunt koupil, jej vdova Langerová prodávala se dvěma koňmi, vozem a pluhem za cenu o 50% vyšší, neţ kdyţ jej její muţ kupoval.326 V procentuálním vyjádření byla cena nejvíce sníţena při výše uvedeném prodeji půllánového gruntu Dobiáše Blaţka v roce 1653 a při prodeji 2½ čtvrťového gruntu Kristiána Ambroţe v roce 1655. Blaţek získal grunt za 15%, Ambroţ za 17% v učtení uvedené ceny. Oba dva byli schopní hospodáři, neboť Blaţek grunt v roce 1670 prodal za 50% a Ambroţ v roce 1669 dokonce za 80% celkové ceny. Při prodejích zahradnických hospodářství byla situace podobná, jen částky byly niţší. 20.července 1651 prodal rychtář zahradnickou usedlost po zemřelém Janu Balcárkovi jeho synovi Jakubovi za 150 hřiven, z nichţ sedmdesát bylo odpuštěno. Důvodem sníţení ceny bylo velmi sešlé stavení a chybějící inventář. Splátky byly stanoveny na 2 hřivny ročně, které Jakub Balcárek splácel svému bratru Václavovi aţ do roku 1688, kdy celou částku splatil a grunt byl zaplacen.327

325

V roce 1655, tedy dva roky po tom, co Dobiáš Blaţek začal na koupeném gruntě hospodařit, byl jiţ povaţován za spolehlivého a svědčil na kupní smlouvě při prodeji gruntu Mikuláše Hlouchy jeho synovi Matějovi. Mikuláš Hlouch prodal grunt se třemi čtvrtěmi lánu svému synovi za 400 hřiven, ze kterých mu celých 300 odpustil pro celkovou zpustlost. Zbytek byl Matěj povinen splácet od svatého Václava roku 1659, tedy po čtyřech letech, po třech hřivnách ročně. Matěj na gruntě hospodařil do roku 1680, kdy jej prodal Jírovi Blaţkovi (byl-li to syn Dobiáše Blaţka nebylo bohuţel moţné zjistit) za 400 hřiven, ze kterých mu odpustil 150. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice, inv. č. 1. s. 7. 326 ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice, inv. č. 1. s. 19. 327 ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice, inv. č. 1. s. 29. V Hradci byl Jakub, říkali mu také Jorka, společně se ţenou Annou oblíbeni, o čemţ svědčí jejich časté kmotrovství. Jakub zemřel v roce 1693, tedy 42 let potom, co na usedlosti začal hospodařit, a doţil se tak poměrně vysokého věku. ZA Opava, farní matrika kostela v Hradečné z let 1668- 1700, inv.č. 8048.

69

V témţe roce (5. srpna) byla rychtářem prodána zahradnická usedlost po neboţtíku Hanuši Kresovi Martinu Najmanovi, který do Hradce přišel z Abersdorfu,328 za 67 hřiven, ze kterých bylo odpuštěno 24 hřiven ze stejného důvodu jako v předchozím případě. Splátka byla stanovena na jednu hřivnu ročně. Martin Najman hospodařil na usedlosti 11 let, do roku 1662, kdy za stejných podmínek prodal usedlost Jakubovi Slívovi.329 Při prodeji vestavku po neboţtíku Bartlovi Haukovi v roce 1652 byla cena z 50 hřiven sníţena na 30, neboť „chalupa je pobořená“.330 Petr Kašpárek z Lipinky tak zaplatil o dvě pětiny méně. Uvedené příklady dosvědčují, ţe se situace po skončení třicetileté války v cenách gruntů a zahradnických usedlostí projevovala výrazným sníţením cen. Ve většině případů prodejů usedlostí docházelo ke sníţení nadepsané ceny více neţ o jednu třetinu, v případě prodeje gruntu Dobiáši Blaţkovi to bylo o více neţ čtyři pětiny. Cena gruntu, která byla nadepsána v učtení, se zejména po roce 1650 stala cenou pouze nominální a od skutečné ceny se značně lišila. Od prvního výrazného poklesu ceny gruntu v roce 1648 lze sledovat výrazné sniţování cen (v průměru o více neţ 35 %), které postihlo všechny typy hospodářství ve vsi podobně, aţ do roku 1670. Zřejmě oněch zhruba 20 let po odchodu Švédů bylo potřebných k tomu, aby se situace sedláků, zahradníků i domkářů začala zlepšovat a aby se tento fakt projevil v cenách jejich hospodářství. K největšímu průměrnému poklesu cen selských gruntů v poválečném období docházelo v desetiletí od roku 1650 do roku 1659 a činilo 60 %.331 Soudě podle výše cen gruntů (a faktorů, které ji ovlivňovaly) byla v desetiletí od roku 1650 do roku 1660 hospodářská situace obyvatel Hradce nejhorší za celou druhou polovinu 17. století.

328

Jediný v současnosti existující Abersdorf leţí v Bavorsku. V tomto případě půjde spíše o některou zaniklou horskou ves v Jeseníkách. 329 ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice, inv. č. 1. s. 34. 330 ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice, inv. č. 1. s. 47. 331 Průměrné sníţení ceny bylo počítáno z 8 prodejů v době 1650 – 1659.

70

Vývoj průměrných cen selských gruntů v Hradci (v procentech) 100 80 60 40 20 0 1632-1649 1650-1659 1660-1669 1670-1679 1680-1694 (4 prod.) (8 prod) (11 prod.) (5 prod.) (6 prod.) V Hradci však existovaly dvě pozoruhodné výjimky. Největší grunt se Pavla Šlejšky (7/8 lánu) byl v roce 1648 prodán za 82 % a v roce 1668 za 90 % své ceny. Za deset let v roce 1678 byl prodán jiţ za 100 % (500 hřiven) své ceny a nový hospodář rok potom ještě přikoupil k hospodářství zahradu.332 Podobně mnohem menší čtvrtlánový grunt prodal Michal Vajgl v roce 1652 za 92% (69 hřiven) jeho ceny a kupec Jan Blahák k němu za devět let přikoupil ještě louku.333 Pravděpodobně příčinou těchto výjimek mohly být mimořádné schopnosti hospodářů.

332 333

ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice, inv. č. 1, s. 70. Tamtéţ, s. 73.

71

Pohyb průměrných cen zahradnických gruntů a vejstavků (v procentech)

100 80 60 40 20 0 1651-1659 1660-1669 1670-1679 1680-1693 (7 prod.) (8 prod.) (5 prod.) (5 prod.) Faktorů ovlivňujících ceny usedlostí bylo samozřejmě více neţ jen dopad válečného pustošení. S velikostí usedlosti souvisela míra zatíţení kaţdoročními splátkami vrchnosti a zejména stále více uplatňovaná a neoblíbená robota. Jestliţe byla hospodářská situace nejhorší v 50. letech a ceny gruntů dosáhly svého dna, potom nejpozději v roce 1660 dochází k obratu pozorovatelnému ve výši průměrných cen. V následujícím desetiletí se průměrné ceny gruntů pohybovaly v rozmezí 50 aţ 70 % (původní ceny) a situace hospodářů se zlepšuje.334 V období od 70. let do počátku 90. let byla cena selských i zahradnických gruntů sniţována průměrně jen o 10 aţ 15 %. 335 Z uvedených údajů plyne, ţe dvacet pět let po odchodu švédského vojska byla situace hospodářů konsolidovaná a ceny jednotlivých usedlostí se téměř vrátily k původním hodnotám. O zlepšeném stavu jednotlivých hospodářství svědčí i rozrůstající se inventáře usedlostí.

334

Dobiáš Blaţek prodal svůj grunt v roce 1670 svému synu Matyášovi za 200 hřiven, ze kterých odpustil polovinu. Sám jej koupil v roce 1653 za 30 hřiven. Jan Nemluvil prodal svůj půllánový grunt v ceně 200 hřiven svému synu Václavovi za 190 hřiven v roce 1678, ale i s dluhy hradečanskému kostelu. Kdyţ grunt prodával Václav v roce 1692 Václavu Poláchovi ze Šumvaldu, nemusel slevit z prodejní částky jiţ nic. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice, inv. č. 1 s. 7 a 16. 335 Kdyţ v roce 1692 prodával rychtář grunt po neboţtíkovi Jírovi Slívovi, nebylo z částky 260 hřiven odečteno nic a Jan Šimek z Lipinky na transakci přistoupil. Bartoň Polách koupil třičtvrtělánový grunt v roce 1659 za 100 hřiven (nominální cena byla 400 hřiven) a v roce 1693 jej prodal za 300 hřiven. Tamtéţ, s. 60 a 66.

72

7.3 Inventáře usedlostí Inventáře usedlostí sepisované při jednotlivých prodejích umoţňují nahlédnout do jejich stavu a ukazují také na sociální diferenciaci venkovského obyvatelstva. Při prodeji gruntů byly v předávaném majetku uváděny nejcennější věci. Nejčastěji vůz, pluh nebo radlice 336 a brány. V sedmi případech je při prodeji gruntů sniţována cena za domovní zbroj, která tak byla vnímána jako oceňovaná součást inventáře usedlosti. Jen ve třech případech byla uvedena, ve dvou dokonce jmenovitě – ručnice a oštěp u gruntu Marka Blaháka v roce 1632 a ručnice a tři sekery u gruntu Pavla Šlejšky v roce 1678. Domovní zbroj nebyla výsadou jen selských gruntů, ale je zmíněna i při prodeji zahrady Jakuba Polácha v roce 1655. Z toho je patrné, ţe jednotlivé usedlosti byly dříve vybaveny zbraněmi, které se společně s usedlostí předávaly. Poddanský řád hraběnky Františky Berkové z roku 1626 pro panství Rychmburk, Rosice a Slatiňany přímo nařizoval zbraně společně s usedlostí pod dohledem panského úředníka předat tak, aby „zbroj ke gruntu náleţející u něj zůstávala“.337 Byl-li to pozůstatek dřívějších dob, kdy se sedláky jako s ozbrojenou čeledí počítala vrchnost,338 z pramenů zjistit nelze. Zemské sněmy na Moravě po třicetileté válce vydaly v letech 1650 a 1654 usnesení, aby sedlákům byly zbraně odebrány, 339 ale jak vidno, minimálně u jednoho gruntu v Hradci (toho největšího) byly zbraně ještě dlouho potom. Svou roli v tomto případě mohla hrát i skutečnost, ţe Pavel Šlejška byl členem obecní rady, a tak jako hradecký „konšel“ měl zřejmě důvěru své vrchnosti a zbraně doposud odevzdat nemusel. Na úsovském panství jistý počet zbraní mezi poddanými přetrvával i nadále, neboť Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna ve svých artikulích z roku 1690 zakazuje různé druhy pytláctví, zejména chození poddaných s ručnicí do panských lesů a polí, coţ, jak uvádí, někteří stále činívají.340 V rámci inventáře usedlosti bylo předáváno obilí na spotřebu, „na chléb“ a na osivo, které bylo děleno na ozimé a jarní. Z obilí bylo pěstováno ţito, oves, ječmen i pšenice. Kromě obilí byl ještě často uváděn hrách, vika a někdy také sláma. Z ţivého inventáře koně a drůbeţ. Koně bývali obvykle dva, v případě prodeje třičtvrtělánového gruntu Bartoně Polácha v roce 1693 dokonce tři. Slepic bývalo s gruntem předáváno pět aţ šest a jeden kohout. V některých případech je zaznamenána kráva nebo tele. Pokud něco z těchto věcí, nebo zvířat chybělo, coţ bývalo nejvíce po třicetileté válce, byla cena sniţována, jak to bylo v případě 336

ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice, inv. č. 1, s. 70. Kalousek, J. (ed.): Řády selské a instrukce hospodářské, s.561. 338 Srov. Pekař, J.: Kniha o Kosti, s. 273. Podobně k vybavení poddanských gruntů zbraněmi: Procházka, V.: Česká poddanská nemovitost v pozemkových knihách 16. a 17. století, s. 93-95. 339 Krofta,K.: Přehled dějin selského stavu v Čechách a na Moravě, s. 113. 340 Kromě palných zbraní poddaní v panských lesích pytlačili i s tenaty a oky na zajíce a s rukávníky na koroptve. Zpěvné ptactvo bylo loveno čihadly, síťkami a slepy. Vrchnostenské artikule úsovského panství z roku 1690. In: Lolek, J.: Kronika úsovského panství, s. 439. 337

73

prodeje gruntu Matesi Langerovi v roce 1651, kterému se „ k tomu gruntu nepřidává nic“.341 Inventář zahradnických hospodářství je mnohem skromnější a často není uveden vůbec. Při prodeji zahrady Mikuláše Hlouchy v roce 1677 byla s hospodářstvím ponechána jedna slepice a kohout; 342 při prodeji zahrady Jakuba Šlejpýře v roce 1662 jeden valach, korec ţita, věrtel ječmene a dva věrtele ovsa.343 Kdyţ v roce 1665 prodával Prokop Korger svou zahradu synu Ondřejovi za cenu 66 hřiven, ze kterých mu „z otcovské lásky“ 36 odpustil, tvořily inventář jen dvě sekery a jedna motyka.344 7.4 Skupování ročních splátek - vejrunků Ceny usedlostí ve vesnici nebyly ani v jedno případě uhrazeny hned v hotovosti, ale splácely se postupně, proto důleţitou součástí prodeje usedlosti bylo také stanovení výše kaţdoročních splátek, které v Hradci nazývali „spravedlnost“.345 Výše splátek byla přímo úměrná ceně gruntu, takţe dosahovala osm hřiven u nejdraţšího gruntu a jen dvě hřivny u nejlevnějších selských usedlostí. Nejdraţší zahradnický grunt byl splácen dvěma hřivnami, ostatní od jedné a půl, po nejběţnější jednu hřivnu, kterou splácely i hradecké vestavky. Splátkový systém mohl zaručovat předchozímu majiteli pravidelný a nezanedbatelný příjem. Ať uţ to byli rodiče, předchozí majitel, nebo při vypořádání dědictví sourozenci. Tento příjem však mohl být narušen platební neschopností plátce, nebo v případě prohřešku proti vrchnosti, či mravům věřitelem.346 V devíti případech zaznamenaných v hradecké gruntovnici byla část vejrunkových splátek placena záduší. V osmi případech šlo o farní kostel v Hradečné, v jednom o kostel v Polici. Protoţe v gruntovnici není jediný záznam o skupování vejrunků v Hradci záduším, jednalo se zřejmě o odkazy části vejrunkového nároku většinou před smrtí jeho majitele, coţ bylo v některých případech i uvedeno jako „odporučení“. Další moţností je půjčování peněz záduším, o čemţ však v pramenech není ani zmínka. V období 1659 aţ 1690 bylo sedláky odkázáno a vyplaceno kostelu v Hradečné celkem 21 hř. Dalších 13,5 hř bylo odkázáno kostelu v Polici. Tyto peněţité dary nebyly jen výsadou movitých sedláků, ale v menší míře i zahradníků, a dokonce i jednoho domkáře. V období 1663 aţ 1691 bylo odkázáno a vyplaceno touto kategorií osedlých celkem 7,5 hřivny kostelu v Hradečné. První zaznamenané odkazy a splátky (1659 u sedláků a 1663 u zahradníků) potvrdily lepšící se finanční situaci obyvatel obce po odchodu vojska z kraje. 341

ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice, inv. č. 1, s. 16. Tamtéţ, s. 50. 343 Tamtéţ. 344 Prokopova otcovská láska nestála celých 30 hřiven, protoţe přímo ve smlouvě je určeno, ţe odpuštěné peníze má Ondřej pouţít na zaplacení dluhů. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, kupní smlouvy, inv.č. 14. 345 V práci pouţívám obvyklejší termín „vejrunk“. 346 Srov. Chocholáč, B.: Selské peníze, s.136. 342

74

Jestliţe vejrunkové splátky záduším lze vysvětlit jako platbu za slouţení zádušních mší po skončení pozemské pouti odkazatele, horší situace je v případě vysvětlení splácení vejrunků obci. Ani v jednom případě nebylo v gruntovnici uvedeno, ţe by obec skoupila vejrunkové nároky, přesto byla obci ze šesti usedlostí část vejrunků placena. V několika případech byl uveden v gruntovnici zápis o splácení dluhů obci, pravděpodobně v době špatné finanční situace hospodářů platila obec některé jejich závazky vůči vrchnosti, či panovníkovi. Pouze jednou došlo k platbě vejrunku obci ze selského gruntu,347 všech pět ostatních případů byla hospodářství zahradnická. Vysvětlení by mohlo být v tom, ţe tato zahradnická hospodářství vznikla na obecní půdě a obec na nich mohla v jistých případech uplatňovat svoje finanční poţadavky. Jestliţe moţnost, ţe obec vejrunky skupovala vyloučit nelze, naskýtá se zajímavé vysvětlení plateb a období, kdy byly vejrunky obci placeny. Všechny zaznamenané vejrunkové platby obci začínají v letech před rychtářstvím Václava Fríba, ani jedna zaznamenaná platba nezačíná v průběhu jeho rychtářské funkce. To by mohlo znamenat, a další prameny jsou toho dokladem,348 ţe vejrunky, které by dříve koupila obec, skupoval jiţ on sám. Jako rychtář měl kromě podnikavého ducha a finančních prostředků také informace o lidech, kteří potřebovali finanční hotovost a byli tak ochotni své vejrunkové nároky prodat.349 Kromě záduší a obce byl zaznamenán ještě jeden příjemce vejrunkových splátek, čímţ byl ve dvou případech důchodní písař panství, „pan důchodní“. V prvním případě zaplatil dvakrát 6 hřiven v letech 167879 nový rychtář Václav Fríb, tedy hned co koupil půllánový grunt s krčmou po předchozím rychtáři. Mohlo tedy jít o jakési zakoupení rychty a zároveň vyjádření vděčnosti panu důchodnímu, jenţ mu k rychtářství pomohl.350 Podruhé zaplatil důchodnímu Martin Kropáč v roce 1677 ze třičtvrtělánového gruntu 4 hřivny. V gruntovnici byla příčina platby zapsána jako „od rozdílu“, coţ mohla být úhrada za provedený přehled věřitelů a jejich nároků. Splácení usedlosti končilo jejím doplacením nebo tehdy, kdyţ ten, komu bylo spláceno, svůj nárok prodal drţiteli usedlosti.351 Období, kdy usedlost nebyla splácena, bývala krátká, neboť kdyţ se majiteli podařilo své závazky uhradit, byl jiţ vysokého věku a brzy své hospodářství prodal, nebo předal synovi a došlo k novému zadluţení.

347

Viz půllánový grunt Jana Šína, syna bývalého rychtáře Pavla Šína a bratra stávajícího rychtáře Matouše. Prameny bohuţel nevypovídají, proč k těmto platbám obci za grunt, který Jan vyměnil, docházelo. 348 ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice, inv. č. 1, s. 20, 21. 349 Obci platili zahradníci : Blahák 8 hř, Lysejch 7 hř, Polách 3 hř, Hlouch 5½ hř. Chalupník Srda 10 hř. Sedlák Jan Šín 12 hř. Zachycené platby počínají v roce 1666, končí v roce 1683. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice, inv. č. 1. 350 Pan důchodní Leonhard Welzl byl přítomen u prodeje hradecké rychty po zemřelém rychtáři Šínovi právě Václavu Fríbovi. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond ves Hradec, kupní smlouva z roku 1677, inv. č.14. 351 V roce 1657 například neměl být splácen půllánový grunt Jana Nemluvila, ale nebylo to proto, ţe by byl jiţ splacen. Zřejmě vinou válečných událostí nebylo komu splácet a nikdo se o své pohledávky nehlásil. Rychtář Pavel Šín si poznamenal: „nápadníci ani dluhy nejsou, neví se o nich“. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond ves Hradec, soupis gruntů 1657, inv. č.14.

75

Na úsovském panství a ve vsi Hradci ţili podnikaví a ekonomicky silní lidé, kteří investovali své finance a skupovali vejrunkové splátky i za cenu, ţe se navrácení vloţených peněz nemuseli doţít. Celkem bylo nalezeno v hradecké gruntovnici ve sledovaném období 21 záznamů o skupování vejrunků (z toho jen na zahradnických gruntech). K nejbohatším lidem na venkově patřili rychtáři a krčmáři, coţ se v Hradci spojovalo v jedné osobě. V krčmě se na venkově scházela zejména muţská společnost a kromě finančních prostředků získával krčmář také cenné informace, ke kterým patřily jistě i ty, kdo se nachází ve finanční tísni, či je z jiných důvodů ochoten prodat své vejrunkové podíly. V roce 1677 se hradeckým rychtářem stal Václav Fríb, kdyţ po dovolení vrchnosti koupil půllánový grunt s krčmou po neboţtíku a bývalém rychtáři Matesu Šínovi. Z celkové částky 350 hřiven mu bylo odpuštěno 20 hřiven na opravu stavení, 20 hřiven sloţil při koupi, 60 dalších závdavkových hřiven splácel kaţdoročně po 6 hřivnách. Po splacení závdavku se splátka sníţila na 4 hřivny ročně.352 Jiţ pět let po této investici byl schopen koupit vejrunkové splátky Bartoně Zelníka, jenţ měl za ţenu dceru po Matesu Langerovi. Za jeho podíl 129,5 hřivny zaplatil Fríb 28 rýnských. V roce 1684, za pouhé dva roky jiţ investoval znovu a na témţe gruntě koupil splátky Jíry Chmele ve výši 32,5 hřivny za 8 rýnských 48 krejcarů. Se svým podnikáním byl zřejmě spokojen, neboť v roce 1691 skoupil ještě gruntovní peníze Vávry Langera ve výši 129 hřiven, za které tentokrát platil v hřivnách (zřejmě chyba písaře), kterých bylo 30. Těchto splátek si jiţ moc neuţil, neboť za tři roky v únoru 1694 zemřel a byl pohřben na hřbitově v Hradečné.353 Rychtář Fríb nebyl v Hradci jediný, kdo vejrunky kupoval, avšak jen on kupoval splátky na cizích gruntech. V ostatních případech skupovali vejrunky drţitelé usedlostí od věřitelů na svých gruntech.354 Ke koupi vejrunkových splátek se v Hradci v jednom případě odhodlala dokonce i ţena, vdova po Tomáši Dosihačovi, která 3. listopadu 1669 skoupila vejrunk v ceně 13 hřiven od svých dvou bratrů a sestry za 4 hřivny v hotovosti. Vdova Dorota ţila na druhém nejchudším stavení ve vsi (cena 40 hř.), a přesto si mohla koupi dovolit. Transakce ji nepochybně nezruinovala, neboť domek prodala aţ v roce 1680, přičemţ 352

ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice, inv. č. 1. Prodej gruntu s krčmou po Matesu Šínovi, s.22. 353 ZA Opava, farní matrika kostela v Hradečné z let 1668 – 1700, inv.č. 8048. Věk není uveden. 354 Dalším movitým a podnikavým člověkem v Hradci byl Řehák Kvapil, drţící největší grunt (7/8 lánu). Ten v roce 1685 skoupil podíl na svém gruntě od svého švagra Lorence Rýznara z Klopin v hodnotě 63,5 hřivny za 15 hřiven. V období od roku 1685 do 1689 skoupil další splátky na své usedlosti tentokrát od Ondry, Michala, Pavla a Matěje Blaţků v ceně 33,5 hřivny za 6 rýnských 15 krejcarů. Ve skupování splátek na své usedlosti pokračoval, kdyţ v roce 1693 koupil 8,5 hřivny od Matese Hlouchy za 1 rýnský 30 krejcarů a roku 1705 od Jíry Slívy stejnou částku za stejnou cenu. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice, inv. č. 1. Prodej gruntu po Pavlu Šlejškovi, s. 74. Na gruntě, který sám drţel, skoupil část splátek od svých „nápadníků“ také Bartoň Lulka. V roce 1659, tedy po šestnácti letech, co na usedlosti začal hospodařit, skoupil 35 hřiven za 7 hřiven v hotovosti. Zbývalo mu zaplatit dalších 35, kaţdoročně po jedné hřivně, coţ však nestihl, neboť v roce 1666 zemřel. Tamtéţ. Prodej gruntu po Bartoni Lulkovi, s. 57.

76

smlouva zahrnovala i výměnek, na kterém ţila minimálně do roku 1692.355 Vejrunky byly skupovány zhruba za pětinu aţ čtvrtinu jejich původní hodnoty. Výjimkou byl prodej splátek na gruntu (3/8 lánu) po Pavlu Pavlenovi, kdy byla cena jen desetinová.356 Naopak, zřejmě sourozenecká náklonnost způsobila v jednom případě, ţe byl vejrunk koupen za polovinu jeho hodnoty.357 Vejrunkové splátky nebyly vţdy placeny jen penězi. V Hradci v roce 1691 zaplatil Jakub Blahák své sestře ze Šumvaldu za 26 hřiven šesti ovcemi.358 Poměrně obvyklou praxí bylo odečítat z vejrunků různá vydání, které zaplatil drţitel usedlosti. V roce 1662 Jan Truhlář pomohl uspořádat svatbu své sestry Zuzany, za coţ si ze splátek odečetl 2,5 hřivny. Kdyţ v roce 1667 zemřela jeho matka, odečetl 25 hřiven (její podíl) za to, ţe ji opatroval aţ do její smrti.359 Bartoň Lulka si zase v roce 1685 odečetl ze svých vejrunkových splátek 2,5 hřivny za to, ţe u něj dvakrát přezimovala jalovice jeho příbuzných.360 Občas je v gruntovnici záznam, na co byly vejrunky pouţity, coţ umoţňuje utvoření alespoň představy o tehdejších cenách. Například ze splátek Zachara Šindlera v roce 1669 byly pouţity 3 rýnské 37 krejcarů na zaplacení pohřbu předchozího hospodáře na gruntu (3/8 lánu) Jana Hauka.361 Pohřeb tak byl zřejmě i s kázáním nad hrobem, coţ v roce 1619 stálo v Hradečné 14 grošů, jak si zaznamenal tehdejší farář.362 7.5 Výměnky Další oblastí, která umoţnila postihnout ţivotní poměry venkovského obyvatelstva, bylo stanovování podmínek doţití rodičů při předávání usedlosti. Ve sledovaném období (1632 – 1700) bylo v hradecké gruntovnici zaznamenáno třináct výměnkových dodatků, přičemţ nejstarší byl z roku 1641. V letech špatné hospodářské situace byly uvedeny jen dva další (1651 a 1660). Zbytek (10) byl v čase rozloţen rovnoměrněji. Na selských gruntech jich bylo v rámci 35 transakcí uvedeno devět, u zahradnických usedlostí v rámci 25 převodů jen čtyři. Této oblasti vztahů byl v Hradci přikládán nemalý význam, jak ukázala poměrně podrobná popsání budoucího vzájemného souţití v kupních smlouvách a o něco stručnější v gruntovnici. Většinou bylo uvedeno, ţe

355

ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice, inv. č. 1. s. 38-40. V roce 1675 skoupil jeho tehdejší drţitel Zachar Šindler vejrunkové splátky od Štěpána Srdy ve výši 29 hřiven za pouhé tři rýnské v hotovosti! Tedy za přibliţně 10% skupované částky. Na stejném gruntě v roce 1684 prodal svých 29 hřiven Kašpárek, původem z Lipinky, za 3 rýnské Martinu Kroutilovi. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice, inv. č. 1. s. 14, 15. 357 Jan Truhlář v roce 1667 skoupil podíl své sestry v celkové hodnotě 12 hřiven za cenu 6 hřiven. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice, inv. č. 1. s. 2. 358 Tamtéţ.Grunt Jakuba Blaháka, s.87. 359 Tamtéţ.Grunt Ondřeje Truhláře, s. 2. 360 Tamtéţ. Grunt Bartoně Lulky, s. 58. 361 Prodej gruntu Pavla Pavleny. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice, inv. č. 1. s. 15. 362 Hradečanský misál. Depozitář Olomouckého arcibiskupství, Wurmova 9, Olomouc. 356

77

stávající hospodář je jiţ vysokého věku a nemůţe řádně hospodařit a plnit tak své povinnosti vůči vrchnosti.363 Kaţdý výminkový zápis popisoval způsob obţivy, přičemţ často byla uváděna pomístní jména polí a luk,364 jindy bylo ponecháno na vůli výměnkáře, kde bude chtít hospodařit.365 Dále, které plodiny a také v jakém mnoţství budou k obţivě výměnkářů sety, coţ byly nejčastěji obiloviny, ale také hrách a vika. Zvláště velký význam byl přikládán popisu obdělávání půdy, zejména jejímu hnojení.366 Kromě polních plodin byly velmi často poskytovány k uţívání i ovocné stromy, zejména jabloně, hrušně a nejčastěji švestky.367 Časté uvádění ovocných stromů ukazuje na nezanedbatelný význam ovoce v tehdejší stravě a také na rozvinuté ovocnářství v Hradci a okolních vesnicích. 368 Bydlení výměnkářů bývalo zajištěno buď v samostatném obydlí, které jiţ stálo,369 nebo které si mohli postavit a do smrti uţívat,370 anebo se o něm zápis nezmiňuje a v takovém případě bydleli společně s novým hospodářem. I ve výmincích je patrný majetkový rozdíl mezi sedláky a zahradníky. Porovnáme-li poměr směn a uvedených výměnků, vychází u selských gruntů výměnek na téměř kaţdou čtvrtou směnu, kdeţto u zahradníků na kaţdou šestou. Výměnek byl uveden u nejbohatšího zahradnického gruntu Jakuba Balcárka. Ten se v roce 1651 ujal zahradnického hospodářství po svém zemřelém otci Janovi a ve výminkovém dodatku se zavázal chovat jednu krávu pro potřebu své matky Maryny. K tomu měla mít aţ do své smrti k dispozici ještě deset ovocných stromů, coţ byl počet neobvyklý i

363

Do kupní smlouvy při prodeji třičtvrtělánového gruntu Jakuba Slívy v roce 1661 je zaznamenáno nejen to, ţe je vysokého věku a je „sešlý člověk“, ale i stav jeho manţelky. Ta byla chromá a „všecka nestatečná“, coţ zřejmě znamenalo psychickou chorobu. „ Starý a sešlý člověk“ byl při prodeji i Jan Nemluvil, či Matouš Šlejška. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, kupní smlouvy z roku 1661, 1678, 1693, inv.č. 14. 364 Vdova po Jakubovi Slívovi dostala k uţívání čtyři záhony na „Hůrce“ a z horní čtvrti „U kopců“ dvě plachty sena. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice, inv. č. 1. s. 61. 365 Kdyţ se v roce 1680 ujal Jíra Dosíhač vejstavku po svém otci Tomášovi, byl jeho matce a vdově ponechán jeden záhon rolí, „kde bude chtít“. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice, inv. č. 1. str. 38. 366 Kdyţ v roce 1678 Jan Jandů prodal svůj třičtvrtělánový grunt Ondrovi Slívovi, vymínil si ještě téhoţ roku sklidit tři záhony hrachu. Aţ do smrti měl uţívat chaloupku, kterou si vystaví, a dvě jabloně. Nový hospodář byl dále povinen do hnojeného úhoru sít jednu měřici ţita, přičemţ hnůj dodá prodejce. Kdyby však hnůj neměl, bude hnojit polovinu vymíněné půdy nový hospodář. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice, inv. č. 1. s. 14. 367 Např. vdova po Tomáši Dosihačovi dostala v roce 1680 i dva stromy „karlátkové“. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice, inv. č. 1. s. 38. 368 Jiţ sto let před těmito zápisy v gruntovnici, v roce 1585, si poznamenal hradčanský farář Petr Třebovský, ţe nechal štěpovat pět hrušní a pět jabloní na památku a k uţívání budoucím farářům. Čtyři jabloňové štěpy se ujaly, jeden byl utrţen větrem. S hruškou to bylo horší, štěpy se ujaly jen dva, tři se ulomily, v čemţ kněz viděl ďáblův škůdcovský úmysl. Hradečanský misál. Depozitář Olomouckého arcibiskupství, Wurmova 9, Olomouc. 369 Jan Nemluvil svůj půllánový grunt prodal v roce 1678 svému synu Václavovi. Vymínil si chaloupku k uţívání aţ do své a matčiny smrti a jednu měřici obilí setého do úhoru. Kdyţ tento grunt v roce 1692 Václav Nemluvil prodával, vymínil si na kupci Václavu Poláchovi zřejmě tutéţ chaloupku, ve které doţil jeho otec. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice, inv. č. 1. s. 16. 370 Např. v roce 1662 si vymínil postavit „chaloupku“ bývalý rychtář Pavel Šín. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice, inv. č. 1. s. 22.

78

pro mnohem bohatší grunty ve vsi.371 Jiný, mnohem chudší zahradnický výměnek poskytoval zhruba desetinu předchozího.372 7.6 Hradečtí rychtáři Nejstarším známým hradeckým rychtářem byl Pavel Šín drţící grunt s půllánem, krčmou a řeznictvím. Poprvé jej prameny zmiňují jako „dědiníka a krčmáře“ na svatební smlouvě v roce 1649. Tehdy svědčil nevěstě Aneţce, vdově po Štěpánu Dohnálkovi, při vstupu do manţelství s Vaškem Vykroutilovým.373 Kdy přesně se rychtářem stal, z pramenů není zřejmé. V obci byl nepochybně oblíben, o čemţ svědčí jeho časté kmotrovství při křtech dětí z Hradce a dalších vsí. V roce 1653 šel například za kmotra Maryně, dceři Mikuláše a Kateřiny ze Šumvaldu. Společně s ním byla kmotrou Dorota, dcera šumvaldského rychtáře Vávry, a Judita, dcera mlynářova. Pro rychtáře to byla jistě vítaná příleţitost, jak udrţovat vztahy s venkovskou elitou sousední vsi. Ještě mnohem častější kmotrou byla Pavlova ţena Regina. V letech 1652 aţ 1662 stála při křtu minimálně ve dvaceti případech. 374 Křtěné děti byly ponejvíce z Hradce, potom z Hradečné a dalších přifařených vesnic.375 Jestliţe kmotrovství lidí jako byli rychtář a jeho ţena, mlynář se ţenou a členové obecní rady posilovalo sociální status rodičů dítěte, v případě kmotrovství kostelníka a jeho ţeny hrála důleţitou roli jejich blízkost kostelu. Občas se kmotry dětí stávali i vojáci, kteří nepatřili k místnímu obyvatelstvu.376 Výjimečně mohlo dojít ke křtu dítěte i bez kmotrů a dokonce i bez kněze.377 Hradecký rychtář Pavel s manţelkou Reginou měli dva dospělé syny, Jana a Matouše (Matese). Jan se roku 1658 oţenil s dcerou Tomáše Mazala z Troubelic a tam také začal hospodařit. Od svého otce dostal do začátku 10 rýnských a příslib pomoci s pořízením koní, vozu, pluhu a bran. Svatba musela být okázalá podle počtu svědků na svatební smlouvě, kde je uvedena honorace obou vsí, jako byl rychtář, mlynář, řezník a strýcové, švagři a další příbuzní ţenicha a nevěsty.378 V Troubelicích hospodařil Jan do roku 1662, v němţ vyměnil svůj grunt s Tomášem Kosičem a vrátil se do Hradce. V gruntovnici není ani zmínka o ţádosti k vrchnosti o povolení výměny, oba hospodáři pouze předstoupili 371

ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice, inv. č. 1. s. 28. Prokop Korger si v roce 1665 vymínil uţívání obydlí, jeden záhon rolí a jednu jabloň. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice, inv. č. 1. s. 25. 373 ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, svatební smlouvy, inv.č.7. 374 Minimálně proto, ţe matrika je neúplná a poškozená. 375 Nejčastějšími kmotry v období druhé poloviny 17. století však byli hradečanský kostelník Nikolaus Schmidt a jeho ţena Anna. Nechyběli od roku 1652 aţ 1668 při křtu nikdy více neţ čtvrt roku. A v čase od roku 1652 do roku 1664 byl Nikolaus (zkráceně někdy psán Nykl) za kmotra celkem ve dvaceti pěti případech. ZA Opava, farní matrika kostela v Hradečné z let 1652 – 1689, inv.č. 8047, s. 1-25. 376 V roce 1652 stál při křtu Maryny Jana Blaháka z Hradce voják Berg. V roce 1681 se společně s hradeckou mlynářkou Kateřinou stal kmotrem Juliany Martina Kropáče z Hradce kaprál Martin Blaţke. Tamtéţ. 377 Na počátku října roku 1691 bylo pohřbeno dítě Jíry Krále z Hradce, které v nouzi pokřtila „jen bába“, jak uvedl kněz. ZA Opava, farní matrika kostela v Hradečné z let 1668 – 1700, inv.č. 8048. 378 ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, svatební smlouva Jana Šína z roku 1658, inv.č.7. 372

79

před „právo“ s tím , ţe jsou domluveni na výměně, včetně jejích podmínek. Transakce proto proběhla bez překáţek. Iniciátorem „handlu“ byl Jan Šín, který zřejmě touţil po návratu do rodného Hradce, protoţe na rozdíl od Tomáše Kosiče mu zanechal v Troubelicích navíc jednoho koně, půl vozu, tři věrtele ţita na chléb a jeden věrtel viky. V Hradci hospodařil více neţ tři desítky let,379 zemřel v únoru 1694.380 Rok 1662 byl v rodině Šínových rokem velkých majetkových přesunů, neboť téhoţ dne (8.ledna) bylo zapsáno i předání gruntu jeho otce Pavla druhému synu Matoušovi. Půllánový grunt s krčmou v ceně 350 hřiven byl předán za závdavek 75 hřiven, ze kterých jich bylo odpuštěno 40 jako otcovská pomoc. Dalších 18 hřiven Pavel odpustil za klisnu a 13 hřiven za řetěz, domovní zbroj a nedostatky na voze. Zbylé 4 hřivny závdavku, starý otcův dluh, měl Matouš zaplatit rychtáři v Pískově. Zbytek kupní ceny (275 hřiven) měl Matouš platit kaţdoročně na svatého Václava po 4 hřivnách. Ke gruntu Matouš dostal 3 měřice ţita na chléb, 3 měřice hrachu, 2,5 věrtele viky a všechno ozimé obilí potřebné k setí. Dále dostal vůz, pluh, dvě brány, dvě sekery a šest slepic s kohoutem. Součástí kupní smlouvy bylo i ustanovení výměnku pro staré rodiče. Pavel Šín a jeho manţelka Regina měli aţ do své smrti uţívat chaloupku, kterou si postaví, a část ovocného sadu s deseti stromy. Po jejich smrti to všechno mělo zase patřit ke gruntu. O výjimečném postavení rychtáře v Hradci svědčí i svědecká účast hradečanského faráře Václava Františka Kobylky na této smlouvě. V ţádném jiném případě prodeje gruntu v 17. století farář jako svědek nefiguroval. Na otcovském gruntě s krčmou tak začal hospodařit Matouš se svou ţenou Marinou. Nepřevzal jen hospodářství, ale stal se po otci i hradeckým rychtářem. Za jeho úřadu byl sepsán první dochovaný obecní účet z roku 1666. Jak Matouš hospodařil se zjistit asi nepodaří, jisté je, ţe rok po předání gruntu mu otec z otcovské lásky odpustil dalších 37 hřiven a místo dohodnutých 4 hřiven ročně platil první tři roky jen hřivny dvě. Aţ od roku 1667 platil alespoň 3 hřivny. Tento stav trval aţ do jara 1677, kdy v únoru ve věku 40 let Matouš zemřel. Grunt tak osiřel a uprázdnil se i rychtářský úřad. Proč se gruntu a rychtářství neujal Jan Šín, nebylo moţné z pramenů zjistit. Snad neměl podporu vrchnosti, coţ bylo k zastávání rychtářského úřadu nezbytné, nebo prostě neměl zájem. Pravděpodobně by se musel přestěhovat na grunt s krčmou po svém otci a bratrovi, tedy na tradiční sídlo hradeckého rychtáře, coţ moţná nechtěl. Podle splátek za svůj grunt se mu dařilo o něco lépe neţ bratrovi, neboť platil kaţdoroční vejrunk 3 hřivny, tak jak bylo dohodnuto. Úřad rychtáře v Hradci (ale i v Troubelicích a jinde na panství) byl spjat s provozováním krčmy, která ke gruntu patřila, coţ mohlo být někdy střetem zájmů. Kaţdý rychtář byl povinen dohlíţet na pořádek a plnění povinností poddanými ve své vsi, ale zároveň jako krčmář měl zájem na 379

ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice, inv. č. 1. s.54. Pochován byl na hřbitově v Hradečné 1. března 1694. ZA Opava, farní matrika kostela v Hradečné z let 1668 – 1700, inv.č. 8048. 380

80

zisku z prodeje jím čepovaného piva, kořalky a vína. Prameny hojně vypovídají o mnohdy nezřízeném poţívání alkoholu venkovským obyvatelstvem, coţ zapříčiňovalo nejrůznější konflikty se zákonem. 381 Nejinak tomu bylo na úsovském panství, neboť by jinak Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna nemusel napomínat rychtáře a ostatní poddané, aby nechodili do hospod pít a hrát i v čase bohosluţeb. Dále napomínal, aby rychtáři nepřehlíţeli nepořádné hospodáře, „jichţ se velmi zhusta a mnoho nachází“, kteří místo práce sedí v krčmě a „skrze pití a ţraní se spouštějí“, a jejich grunty „na spadení a oboření se nacházejí“. Krčmáři byli zase napomínáni, aby nepřechovávali „povaleče, zloděje neb jiné škůdce zemské“, a budou-li s takovými přistiţeni, budou s nimi i trestáni.382 Krčmáři a rychtáři v jedné osobě museli tedy zručně balancovat na hraně mezi svým úřadem a krčmářskou ţivností. Faktem je, ţe uprázdněný rychtářův grunt s krčmou koupil v červnu 1677 Václav Fríb a ten se stal také novým hradeckým rychtářem. Za jeho úřadu byly sepsány obecní účty z let 1681, 1685 a 1688, které se dochovaly do současnosti. Václav Fríb byl zdatným finančníkem, jak bylo uvedeno výše. Zda byl rychtářem aţ do své smrti v roce 1694, nebylo moţné zjistit, kaţdopádně jej v úřadu vystřídal jeho syn Matouš. Václav Fríb zemřel v únoru 1694, tedy ve stejném roce jako syn předchozího rychtáře Jan Šín.383 Nejpozději tehdy se stal rychtářem jeho syn Matouš, který však jiţ v roce 1697 zemřel a byl 2. září pohřben na hřbitově v Hradečné.384

381

Srov. Grulich, J.: Venkovan. In: Bůţek,V.- Král,P. (edd.): Člověk českého raného novověku, s. 180. Vrchnostenské artikule z roku 1690. In: Lolek,J.: Kronika úsovského panství, s. 435 – 436. 383 ZA Opava, farní matrika kostela v Hradečné z let 1668 – 1700, inv.č. 8048. 384 Tamtéţ. 382

81

8. Srovnání finanční situace obce a jednotlivých hospodářů Jak jiţ bylo uvedeno, hradecká obec hospodařila s nepříliš vysokým ročním rozpočtem, který však vţdy končil přebytkem. 385 V sousedních Troubelicích skončilo hospodaření v jednom roce beze zbytku, v druhém také s přebytkem. S největší pravděpodobností byly takové výsledky hospodaření obcí i v letech, ze kterých se účty nezachovaly. Svůj podíl na pozitivních výsledcích obecního hospodaření mělo vrchnostenské varování před zadluţením. Představitelé obce si byli dobře vědomi, ţe jsou pod kontrolou a nejméně jednou za rok budou muset výsledek hospodaření vrchnosti předloţit. Rychtáři tedy museli v průběhu roku velmi obezřetně hospodařit s obecními penězi a mít jistou rezervu, aby nemuseli v případě nenadálých nutných výdajů (vojsko) půjčit obci ze svého. Domnívám se, ţe ony přebytky obecních rozpočtů jsou právě rezervami pro nenadálé výdaje. Nejstarší zjištěný výsledek hospodaření obce je z roku 1665, tedy z doby, kdy probíhala konsolidace hospodářských poměrů po třicetileté válce. Švédské vojsko odešlo z kraje před patnácti lety a většina gruntů ještě odstraňovala následky rekvizic. Ještě minimálně pět let trvalo, neţ se situace jednotlivých hospodářů vrátila do stavu před válečným zpustošením. Hradecká obec však v onom a i v následujícím roce hospodařila s přebytkem, byť jistě byly potřeby, na které mohla finanční prostředky vynaloţit. Jiná byla finanční situace jednotlivých hradeckých hospodářů, kteří byli vlastně téměř nepřetrţitě zadluţeni. Většina z nich byla povinna splácet vejrunky za svůj grunt,386 někteří ještě další dluhy a závazky. Na rozdíl od obce však nebyli pod tak přísnou kontrolou a pokud jejich finanční hospodaření nevybočilo z jistých mezí, ţili s dluhy stále. Řada sedláků se však zadluţovala ve městech,387 dluhy neplatila a tak docházelo k tomu, ţe věřitelé přicházeli k rychtářům se stíţnostmi a prosbami o pomoc. Rychtář měl v takovém případě dluţníka přimět k zaplacení dluhu, či jej neprodleně uvěznit dokud nezaplatí. Vrchnost ale takovými případy zadluţených jedinců obtěţována být neměla.388

385

Zjištěné přebytky v Hradci byly v letech: 1665, 1666, 1679, 1680, 1684, 1685, 1687, 1688. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, obecní účty, inv.č. 11. 386 Výjimkou byl půlláník Jan Nemluvil. Zřejmě vinou válečných událostí nebylo komu splácet a nikdo se o své pohledávky nehlásil. Rychtář Pavel Šín si poznamenal: „nápadníci ani dluhy nejsou, neví se o nich“. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond ves Hradec, soupis gruntů 1657, inv. č.14. 387 V článku č. 5 vrchnostenských artikulí konstatuje Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna, ţe se „mnohdykráte stává a přihází, ţe neváţní lidé od lidí statky kupujíce, či ve městě neb jinde peníze vypůjčí a potom neplatí“. Vrchnostenské artikule úsovského panství z roku 1690. In: Lolek, J.: Kronika úsovského panství, s. 429. 388 Tamtéţ.

82

Nejmovitějším člověkem v Hradci byl v době sepsání obecních účtů bezesporu rychtář a krčmář Václav Fríb. Prameny umoţňují alespoň částečně, srovnat jeho finanční situaci s finanční situací obce. Příjem obce po odvedení daně se v průměru pohyboval ve sledovaných letech ve výši 20 aţ 30 zlr. Lze předpokládat, ţe takové příjmy dosahovala obec i v letech, z nichţ obecní účty postrádáme. Pro srovnání - se stejnými, popř. ještě vyššími prostředky z vlastní usedlosti mohl v některých letech disponovat hradecký rychtář.389 Musel totiţ zaplatit kontribuci, nájem obecních polí, vejrunky za rychtu, a navíc ještě skupoval gruntovní peníze! Ke všem těmto vydáním je ještě nutné připočítat urbariální dávky patřící k jeho půllánovému gruntu s krčmou a také církevní desátek faře v Hradečné. Navíc dochované prameny nezachycují všechna finanční vydání, ale jen jejich část (např. výdaje na drahé oblečení, ozdoby apod.). na druhé straně je nutné zmínit, ţe na skupování gruntovních peněz mohl několik let šetřit. I tak je zjevné, ţe nejmovitější člověk ve vsi disponoval, alespoň v některých letech, většími finančními prostředky neţ jím vedená obec.

389

Viz finanční výdaje Václava Frýba: v roce 1682 44 zlr 30 kr (koupě vejrunku za 28 zlr, splátka vlastního vejrunku 6 zlr 30 krejcarů, kontribuce 6 zlr a platba za obecní pole 4 zlr;v roce 1684 25 zlr 18 kr (koupě vejrunku za 8 zlr 48 kr, splátka vlastního vejrunku 6 zlr 30 kr, kontribuce 6 zlr a platba za obecní pole 4 zlr); v roce 1691 47 zlr 30 kr (koupě vejrunku za 32 zlr 30 kr, splátka vlastního vejrunku 4 zlr 30 kr, kontribuce 6 zlr a platba za obecní pole 4 zlr 30 kr).

83

9. Závěr Cílem této práce byl pokus přiblíţit ţivot obyvatel jedné vsi úsovského panství v raném novověku do konce 17.století, zvláště v jeho finančních a hmotných aspektech. Soudě podle urbářů z let 1564 a 1600 byl ţivot a práce poddaných na venkově úsovského panství jiţ před třicetiletou válkou pevně spjat s vrchnostenským velkostatkem. Poddaným sice bylo darováno právo odúmrtě, výhodné však i pro vrchnost, ale i za to byli povinni, byť nemnoho, platit. Větší částky platili poddaní za počet drţených čtvrtí lánů a za další, třeba vyklučením získané pozemky. Ještě větší podíl plateb a zátěţe pro poddané představovaly robotní povinnosti. Další povinností bylo odvádění církevního desátku a daní. Prameny bohuţel neumoţnily zjistit, jak se s těmito povinnostmi, zvláště s robotou, poddaní v Hradci a Hradečné dokázali vypořádat. Přes všechnu tuto zátěţ mohli ti nejbohatší lidé, fojt a fojtová z Troubelic, selka z nedaleké Králové, v té době darovat jistě velmi cenné dary hradečanskému kostelu. Rozsah válečných škod, které utrpěly zkoumané vsi, nedosáhl takové míry jako v jiţnějších, vojskům přístupnějších oblastech. Podrobné studium hradecké gruntovnice a zkoumání pohybu cen usedlostí v Hradci umoţnilo zjistit rozsah škod na jednotlivých gruntech. I kdyţ se ceny gruntů, zahrad a chalup ve všech prodejích v druhé polovině 17. století uváděly nejprve v nezměněné tradiční výši, skutečná cena se měnila odpuštěním její části podle aktuálního stavu hospodářství. K odpouštění největších částek docházelo v Hradci po odchodu švédského vojska z kraje, kdy také docházelo k největší frekvenci prodejů. Postupem času se hospodářská situace zlepšila a v poslední čtvrtině století se vrátila (podle výše cen a rozsahu inventářů) ke stavu v prvních zápisech (1632, 1638, 1641). Časté záznamy o skupovaných vejruncích dokazují, ţe na venkově ţili podnikaví lidé, a to někdy i mezi nejchudšími osedlými, kteří v případě vlastnění potřebného obnosu neváhali s investicí. Dále je to doklad tolerance ze strany vrchnosti k těmto transakcím. Ani ve vrchnostenských artikulích není jediná zmínka o zákaze prodávání a skupování vejrunků. Obecní účty umoţnily zjistit, ţe i obecní hospodaření bylo pod bedlivým dohledem vrchnosti, a to i v případě, kdy v obecním rozpočtu nebyly příliš vysoké částky. Srovnání s výdaji hradeckého rychtáře v letech, kdy skupoval vejrunky, ukazuje, ţe nejbohatší jedinec ve vsi mohl, alespoň v některých letech, disponovat větší částkou neţ byl „rozpočet“ středně velké obce. Naproti tomu obec v ţádném ze zachycených účtů nevykázala dluh. Naopak, ve většině případů zůstával obcím přebytek, čímţ se obecní hospodářství lišilo od hospodaření svých obyvatel, kteří byli vlastně stále zadluţeni, neboť museli splácet vejrunky. Skladba jednotlivých obecních výdajů potvrzuje velký vliv vrchnostenského úřadu, neboť obvykle největší část rozpočtu bývala vynaloţena na úřední výdaje. Nejdůleţitější osobou, kontrolorem, byl pro obecní představitele důchodní písař panství. Pro obce

84

bylo nezbytné udrţovat s tímto úředníkem dobré vztahy, neboť jen tak mohlo být účetnictví zdárně uzavřeno. Rychtáři Hradce a Troubelic byli respektovanými a zručnými osobami, neboť dokázali ve všech případech vybrat větší částky daní, neţ bylo zapotřebí odvést a v obecním rozpočtu tak tyto přebytky zůstávaly. Zároveň na těchto lidech leţela značná odpovědnost, protoţe vybrané a odváděné daně dosahovaly na venkovské poměry obrovské výše. Rychtáři a krčmáři v jedné osobě hostili některé, z jejich pohledu významné osoby a útratu neváhali naúčtovat obci. Obecní rozpočet s nimi kontrolovali obecní radní, kteří byli při zasedání také pohoštěni, takţe rychtářům leccos „prošlo“. Vydání na provoz rychtářského úřadu se svými záznamy o nezanedbatelných částkách za pivo, víno, kořalku a různé potraviny, svědčí o tom, ţe ţivot (některých) poddaných na venkově nebyl vţdy jednotvárný a všední. Fakt, ţe se při účtování představitelé obce nemuseli obávat tyto poloţky uvádět, můţe být dalším důkazem dobrých vztahů s „panem důchodním“. Zřetelně se v rozpočtech obcí také promítá tehdejší politická situace monarchie, tedy válka s Osmanskou říší, probíhající v nedalekých Uhrách. Stačilo měsíční ubytování zraněného poručíka a Hradec přišel o téměř polovinu rozpočtu. V obcích nepochybně existoval i „tlak veřejného mínění“, neboť po dvou tragédiích, kdy se utopily malé děti, je v Hradci rozhodnuto vynaloţit třetinu obecních prostředků na opravu mostu. Křesťanské milosrdenství venkovských obyvatel se projevovalo v almuţnách udělovaných v naturální i peněţní formě. Práci doplňující studium farních matrik ukázalo na těsně provázané vztahy obyvatel jednotlivých i vedle sebe leţících vsí. Poznámky o mravnostních poklescích při zápisech křtů svědčí o velice citlivém vnímání mravopočestnosti tehdejšími lidmi.

85

Seznam použitých zkratek AČ Archiv český hř hřivna HÚ FF MU Historický ústav, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita d denár f fond mk míšeňská kopa MZA Moravský zemský archiv kr krejcar s strana SH Sborník historický SOkA Státní okresní archiv ZA Zemský archiv zlm zlatý moravský zlr zlatý rýnský

Použité prameny: MZA Brno, fond D1, Lánové rejstříky úsovského panství, inv.č. 91. ZA Opava, pob.Olomouc, fond Velkostatek Úsov a Nové Zámky, urbář 1564, inv.č.1a. ZA Opava, pob.Olomouc, fond Velkostatek Úsov a Nové Zámky, urbář 16OO, inv.č.1b. ZA Opava, pob. Olomouc, fond Velkostatek Úsov a Nové Zámky, nedatovaná mapa Úsovského panství, inv.č.2. ZA Opava, farní matrika z kostela v Hradečné z let 1652 – 1689, inv.č.8047. ZA Opava, farní matrika z kostela v Hradečné z let 1668 – 1700, inv.č. 8048. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec,obecní účty, inv.č. 11. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovní kniha 1632 – 1705, inv.č.1.

86

ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, svatební smlouvy 1649 – 1695, inv.č.7. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, soupis usedlostí 1657, inv.č.14. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, kupní smlouvy 1630 – 1700, inv.č.14. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, stíţnost na Bartoně Dosihače, inv.č.5. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Troubelice, obecní účet z roku 1688, inv.č. 103. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradečná, listina Albrechta Černohorského z Boskovic udělující právo uţívat les pod Bradlem, inv.č.1. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradečná, listina Albrechta Černohorského z Boskovic udělující právo odúmrtě, inv.č.2. Hradečanský misál z 15. století. Depozitář památkového Olomouckého arcibiskupství, Wurmova 9, Olomouc.

oddělení

Vrchnostenské artikule úsovského panství z roku 1690. In. Lolek, J.: Kronika úsovského panství. Tiskem nevydáno. V drţení pana Stanislava Motlíčka v Úsově. Prameny přístupné na internetu: Matriky: http://matriky.archives.cz/matriky_lite/pages/zoomify Indikační skici: http://www.mza.cz/indikacniskici Edice pramenů: Kalousek, J.(ed.): Řády selské a instrukce hospodářské 1350-1626. Archiv český 22, Praha 1905. Matějek, F.(ed.): Lánové rejstříky olomouckého kraje z let 1675-1678. Olomouc 1994.

87

Použitá literatura: Bradáčová, M.:Poddanské město Turnov po třicetileté válce ve světle účetních pramenů. Diplomová práce HÚ FF MU, Brno 2008. Březina, J.:Zábřeţsko do roku 1848.Ostrava 1963. Bůţek, V. – Král, P.(edd): Člověk českého raného novověku. Praha 2007. Doušek, R.:Sebranice a jejich rychtář Ondřej Kanýz (1694-1761). Brno 2009. Duchoň, F: Velká encyklopedie zemědělská II. Praha 1948. Fridrich, G.: Rukověť křesťanské chronologie. Praha 1934. Grünbaumová, H.: Ţivot městečka Drnholce ve 2.polovině 16.století a počátkem 17.století. Diplomová práce HÚ FF MU, Brno 2008. Hlaváček,I.-Kašpar, J.-Nový, R.:Vademekum pomocných věd historických. Jinočany 2004. Hosák, L.: Historický místopis země Moravskoslezské V. Olomoucký kraj. Brno 1936. Hurt, R.: Dějiny rybníkářství na Moravě a ve Slezsku. I. a II. díl. Ostrava 1960. Chocholáč, B.: Poddaní na venkově.In: Borovský,T.-Chocholáč, B. – - Pumpr,P.(edd.): Peníze nervem společnosti. Brno 2007, str. 292 – 336. Chocholáč, B.:Selské peníze.Sonda do finančního hospodaření poddaných na západní Moravě koncem 16. a v 17.století. Brno 1999. Klučina, P.: Třicetiletá válka. Obraz doby 1618 – 1648. Praha 2000. Knoz, T.:Pobělohorské konfiskace. Moravský průběh, středoevropské souvislosti, obecné aspekty.Brno 2006. Krofta, K.:Přehled dějin selského stavu v Čechách a na Moravě. Praha 1919. Ledvinka, V.: Úvěr a zadluţení feudálního velkostatku v předbělohorských Čechách. (Finanční hospodaření pánů z Hradce 1560-1596). Praha 1985. Lolek, J.: Kronika úsovského panství. Tiskem nevydáno, v drţení pana Stanislava Motlíčka v Úsově. Matějek, F.: Feudální velkostatek a poddaný na Moravě. S přihlédnutím k přilehlému území Slezska a Polska. Praha 1959. Matějek, F.: Podsedek na Moravě. Obrazy z dějin poddaného lidu. Brno 1970. Matějek, F.: Morava za třicetileté války. Praha 1992. Matějek, F.:Cesta poddaného lidu na Moravě ke znevolnění. Brno 2000. Mikulec, J.:Poddanská otázka v barokních Čechách. Praha 1993. Míka, A.: Poddaný lid v Čechách v první polovině 16.století. Praha 1960. Mlejnek, L.:Panská Lhota v raném novověku. Diplomová práce HÚ FF MU, Brno 2006. Nekvasil, J.:K otázkám kolem Hradiska u Nové Hradečné, okr.Olomouc. Archeologické rozhledy, Praha 1978, str. 487 – 495. Němečková, J.: Hospodaření poddanského města na západní Moravě v 2. polovině 17. a počátkem 18. století na příkladu Velké Bíteše. Diplomová práce HÚ FF MU, Brno 2010. 88

Novotný, J.: Míry, měny a ceny v urbářích a odhadech na Moravě a ve Slezsku. Slezský sborník 58,1960, str.89 – 111. Pekař, J.: Kniha o Kosti. Praha 1970, IV. vydání. Petráň, J.: Dějiny hmotné kultury II.(2). Kultura kaţdodenního ţivota od 16. do 18. století. Praha 1997. Petráň, J.: Příběh Ouběnic. Praha 2001. Petráň, J.: Problémy cen, mezd a materiálních podmínek ţivota od 16. do poloviny 19. století. Praha 1971. Petráň, J.: Poddaný lid v Čechách na prahu třicetileté války. Praha 1964. Pinkava, V.:Unčovský a Rýmařovský okres.Vlastivěda moravská. Brno 1922. Procházka, V.: Česká poddanská nemovitost v pozemkových knihách 16. a 17. století. Praha 1963. Procházka, V.: Trhová smlouva na poddanskou nemovitost v Čechách v 16. a 17. století. SH 10, 1962, str. 100. Přibylová, J.: Hospodaření městečka Ţidlochovice v 2. polovině 16. století a počátkem 17. století.Diplomová práce HÚ FF MU, Brno 2008. Pumpr, P.: Beneficia, záduší a patronát v barokních Čechách. Na příkladu třeboňského panství na přelomu 17. a 18. století. Brno 2010. Schauber, V. – Schindler,H.M.: Rok se svatými. Kostelní Vydří 1994. Starý, L.: Ţivotní poměry poddaných na houstoňském panství v 17.století (na příkladu vesnic Třemešné a Slatina).Diplomová práce HÚ FF MU, Brno 2010. Stellner, F. – Ţupanič, J. – Fiala, M.: Encyklopedie kníţecích rodů zemí koruny české. Praha 2001. Sterneck, T.: Město, válka, daně. Brno v moravském berním systému za dlouhé války s Vysokou Portou (1593-1606). Praha 2006. Válka, J.: Dějiny Moravy II. Morava reformace, renesance a baroka. Brno 1996. Válka, J.: Dějiny Moravy I. Středověká Morava. Brno 1995. Van Dülmen, R.:Bezectní lidé. O katech, děvkách a mlynářích. Praha 2003. Van Dülmen, R.:Kultura a kaţdodenní ţivot v raném novověku.Vesnice a město. Praha 2006. Vorel, P.: Od praţského groše ke koruně české. Průvodce dějinami peněz v českých zemích. Praha 2000.

89

Seznam příloh 1. Hejtmani úsovského panství v druhé polovině 17.století 2. Hospodáři v Hradci odvádějící desátek faře v Hradečné v roce 1553 3. Seznam hospodářů v Hradci podle urbáře z roku 1600 4. Seznam hospodářů v Hradečné podle urbáře z roku 1600 5. Seznam osedlých v Hradci podle rychtářova soupisu z roku 1657 6. Ceny gruntů v Hradci v 2. polovině 17. století 7. Seznam představitelů obcí 8. Mapa úsovského panství 9. Hradec na mapě úsovského panství (1620 – 1633) 10. Hradečná na mapě úsovského panství (1620 – 1633) 11. Troubelice na mapě úsovského panství (1620 – 1633) 12. Hrad a městečko Úsov na mapě úsovského panství (1620 – 1633) 13. Titulní strana nejstaršího hradeckého účtu z 20. února 1667 14. Hradecká gruntovnice na straně 22 15. Hradečanský misál 16. Část hradečanského misálu s poznámkami faráře Jakuba Zepdeliuse 17. Obec Nová Hradečná (dříve Hradec a Hradečná) z Kříţového vrchu

Přílohy 1. Hejtmani úsovského panství v druhé polovině 17.století V letech 1658 aţ 1661 1662 - 1667 1667 - 1672 1678 - 1679 1681 - 1684 1687 1699 - 1708

390

390

Michal Gabriel Matyáš Nedomanský Štěpán Bauer Ondřej Stänzel von Cronfels Johann Kirchner Vilém Petráš Matyáš Valentin Roller

ZA Opava, SOkA Olomouc: fond obce Hradec, gruntovnice, inv. č. 1, kupní smlouvy, inv.č. 14.

90

2. Hospodáři v Hradci odvádějící desátek faře v Hradečné v roce 1553

391

Václav, odváděl 1 korec 392 „všeho“ Matuš, 2 věrtele 393 Adina, 3 věrtele Blaţek, 1 korec Bláha Krškův, 1½ korce (podle urbáře z r.1564 drţel tři čtvrtě lánu) Martin Liška, 1 korec Jan Liška z malého mlýna ½ korce (drţel půl lánu a hospodařil na mlýně) Ander, 1 korec Martin Vaškův, 1½ korce (drţel tři čtvrtě lánu) Březinův (nečitelné) 1 korec Jan Vaškův, 3 věrtele Marek, 2 korce Švehla, 2 věrtele (drţel půl lánu) Sviral, 1½ korce Jan Stiskal, 1½ korce (drţel tři čtvrtě lánu) Jan Polách, 1½ korce (drţel půl lánu) Wandův z Jírova, 2 věrtele Myškův Kuba, 4 věrtele

3. Seznam hospodářů v Hradci podle urbáře z roku 1600

394

Prokop Dohnálek, hospodařící na třech a půl čtvrtích lánu a louce. Třičtvrtěláníci: Pavel Vonímal Jura Martinů Hanuš Matal, jenţ hospodařil i na dvou loukách Jiří Mlynářů Tomáš Stejskal (po předešlém Jírovi Stejskalovi) Dvaapůlčtvrtěláníci: Ondra Krajíček Jan Dlouhej Pololáníci:

391

Hradečanský misál. Památkový depozitář Olomouckého arcibiskupství, Wurmova 9, Olomouc. Korec – dutá míra, 93 litry. Srov. Hlaváček, I. – Kašpar, J. – Nový, R.: Vademecum pomocných věd historických. Jinočany, 2004, str.172. 393 Věrtel – dutá míra, 23,250 litru. Tamtéţ. 394 ZA Opava, pob.Olomouc, fond Velkostatek Úsov a Nové Zámky, inv.č. 1b. 392

91

Bláha Skýva Bláha Matesů Jakub Mlynář, jenţ hospodařil i na panském mlýně Vítek Klestil Bláha Matoušů, k jehoţ hospodářství patřila i krčma Bláha Liška Vávra Poláchů, jenţ hospodařil i na jedné louce v Hradci a v Hradečné drţel jednu čtvrť rolí. Čtvrtláníci: Michal Klopar Vítek Draţný Zahradníci: Laurenc Břehoun Bartoň Koutnej Jakub Kadlec Michal Will Jan Panáč Kuba Hluchej Urban Ondrášů Prokop Kovář Hanuš Bart Martin Kolář Hospodáři na hradeckých loukách: Mach Jakůbyn Václav Štrejzl Ondra Vykroutil Kašpar Zednik z Hradečné Jokl Lekl z Hradečné Martin Staňků z Hradečné

92

4. Seznam hospodářů v Hradečné podle urbáře z roku 1600

395

Největšími grunty ve vsi byla hospodářství s dvěma a půl čtvrtěmi lánu. Hospodářů bylo šest: Hans Lenz Jura Růţků Jakub Lekl Martin Machálek Kašpar Zednik Ondra Vykroutil Podle velikosti gruntů následovali pololáníci. Těch bylo deset: Wocz Dyntar Jan Ambůzů Martin Staňků Václav Málek Ondra Šimků Řihák Chaloupka Jan Peičel Václav Ihutil Jan Baul Vondra Řezník Jen o polovinu čtvrtě méně, tedy jeden a půl čtvrtě lánu drţely dva hospodáři: Wit Bart Tomáš Pekáč Na jedné čtvrti lánu hospodařil v Hradci usedlý Vávra Polách. Nebylo na něj zapomenuto a za tuto čtvrť robotoval s hradečanskými, tak jak písař poznamenal v urbáři pro Hradec. V kategorii zahradníků bylo 21 hospodářů, z nichţ však někteří drţeli malé kousky polí. Devět z nich hospodařilo na pozemcích vzniklých vyklučením lesa, podobně jako v Hradci. Zahradníci v Hradečné: Havel Hoblík, s pozemkem získaným vyklučením lesa. Jokl Krumpeš, s „klučí“. Jan Hadač 395

ZA Opava, pob.Olomouc, fond Velkostatek Úsov a Nové Zámky, inv.č. 1b.

93

Jan Kokrhal Jan Pičnej, s klučí. Jan Drabal Adam Pavlíků, k zahradě patřila i polovina čtvrtě lánu a kluč. Kryštof Hadrlák Jan Staňků Bláha Ambroţů s pozemkem získaným vyklučením lesa. Beneš Dlabalů, také s klučí. Vítek Badal, s klučí. Matěj Pečný Jan Šimků, s klučí. Bartoň Dohnálek, hospodařící i na jedné louce. Matouš Kněz (zajímavé příjmí, snad zběhlý kněz?) Jan Stoupal, k jehoţ zahradě patřila i polovina čtvrtě lánu. Bartoň Šimků, s klučí. Jan Pečnyho, s klučí. Adam Rohanů Do kategorie zahradníků patřil i Vítek Staňků, jenţ hospodařil na knězem pronajatém poli, které se velikostí, podle výše plateb, jenţ knězi dvakrát ročně odváděl, mohlo blíţit jedné čtvrti lánu.

5. Seznam osedlých v Hradci podle rychtářova soupisu z roku 1657

396

Ve vsi největším hospodářem byl čtyři čtvrtě drţící sedlák Bartoň Polách. Jedna jeho čtvrť ovšem nepatřila k Hradci, ale k Hradečné. Druhé největší hospodářství obdělával Pavel Šlejška, tři a půl čtvrtě lánu. Třičtvrtěláníků bylo šest: Matouš Janda Mates Langer Bartoň Lulla Jakub Slíva Šimek Burtow Matouš Slocký Jedno hospodářství s dvěma a půl čtvrtěmi lánu obdělával Kristián Ambroţ. Pololáníků bylo pět: Dobiáš Blaţek Jan Nemluvil Pavel Šín Marek Blahák Pavel Rynda

396

SOkA Olomouc, fond ves Hradec, soupis gruntů 1657, inv. č.14.

94

Na jedné a půl čtvrti hospodařil Pavel Pavlena a jedinou čtvrť drţel Jan Blahák, jehoţ rychtář v soupisu zařadil mezi zahradníky. To by mohlo znamenat, ţe drţení pouze jedné čtvrtě lánu, zejména pokud nebyla nijak zvlášť úrodná, nepostačovalo k samostatnému ţivobytí a čtvrtláník se způsobem hospodářského ţivota blíţil spíše k zahradníkům. Ve vsi dále ţilo devět zahradníků: Ondra Truhlář Prokop Korger Jakub Balcárek Martin Nejmon Will Lysejch Jakub Polách Petr Kašpárek Mikuláš Sládek Jakub Šlejpin Ve dvou vejstavcích ţili Marek Zelinka a Jíra Stolař.

6. Ceny gruntů v Hradci v 2. polovině 17. století Sedláci

397

Rozloha obdělávaných polí Cena gruntu

Pavel Šlejška Mates Langer Matěj Hlouchů Šimek Jurkův Bartoň Polách

3½ čtvrtě lánu 3 čtvrtě lánu 3 čtvrtě lánu 3 čtvrtě lánu 3 čtvrtě lánu

500 700 400 400 400

hř. hř. hř. hř. hř.

Mates Janda Bartoň Lulka Jakub Slíva Pavel Pavlena

3 čtvrtě lánu 3 čtvrtě lánu 3 čtvrtě lánu 2½ čtvrtě lánu

350 350 260 350

hř. hř. hř. hř.

Pavel Šín Bartoň Rynda Marek Blahák Jan Nemluvil

½ ½ ½ ½

350 350 300 230

hř. hř. hř. hř.

Jan Blahák

¼ lánu

397

lánu + krčma lánu lánu lánu

75 hř.

Pouţita jména hospodářů, podle nichţ byl grunt, zahrada, či vejstavek poprvé do gruntovnice zapsán.

95

Zahradníci Jakub Balcárek Ondřej Truhlář Jakub Polách Vít Lysejch Martin Nejmon Prokop Korger Jakub Šlejpýř Mikuláš Hloucha Petr Kašpárek

Cena 150 hř. 120 hř. 90 hř. 80 hř. 67 hř. 66 hř. 60 hř. 55 hř. 50 hř.

Chalupníci Cena vejstavku Jíra Stolař 40 hř. Marek Zelinka 30 hř. 7. Seznam představitelů obcí Hradec 1667 Rychtář Matěj (Mates) Šín,398 ostatní nezjištěni. Hradec 1681399 Rychtář Václav Fríb, osoby úřední Mates Šlejška, Jíra Slíva, Jakub Blahák, Jíra Chmel. Hradec 1686 400 Rychtář Václav Fríb, purkmistr Jiřík Slíva, osoby úřední Adam Šindler, Adam Kroutil, Jiří Blaţek. Hradec 1689 401 Rychtář Václav Fríb, purkmistr Jakub Balcárek, osoby úřední Mates Šlejška, Adam Šindler, Ondra Slíva. Troubelice 1688 402 Rychtář nezjištěn, purkmistr Matěj Maršál, osoby úřední Bartoň Kropáč, Michal Šlejška, Tomáš Dobrých, Jíra Sklenář, Matěj Vrána.

398

V účtu jména neuvedena. Jméno rychtáře zjištěno z jiných pramenů. ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, gruntovnice inv.č. 1, svatební smlouvy inv.č. 7, kupní smlouvy inv.č. 14. 399 ZA Opava, SOkA Olomouc, fond obce Hradec, obecní účty, inv.č. 11, účet z roku 1681. 400 Tamtéţ, účet z roku 1686. 401 Tamtéţ, účet z roku 1689. 402 ZA Opava, SOk A Olomouc, fond obce Troubelic, obecní účty, inv.č.103.

96

1. Mapa úsovského panství

97

2. Hradec (Grätz) na mapě úsovského panství (1620 – 1633)

98

3. Hradečná (Markersdorf) na mapě úsovského panství (1620 – 1633)

99

4. Troubelice (Treiblitz) na mapě úsovského panství (1620 – 1633)

100

5. Hrad a městečko Úsov (Ausse) na mapě úsovského panství (1620 – 1633)

101

6. Titulní strana nejstaršího hradeckého účtu z 20. února 1667

102

7. Hradecká gruntovnice na straně 22

103

8. Hradečanský misál

104

9. Část hradečanského misálu s poznámkami faráře Jakuba Zepdeliuse

105

10. Obec Nová Hradečná (dříve Hradec a Hradečná) z Kříţového vrchu

106