Masarykova univerzita

Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií

Soubor rozhovorů s podnikatelkami v jihomoravské příloze MF DNES Collection of interviews with businesswomen in South Moravian supplement of MF DNES Bakalářská diplomová práce Karolína Svobodová

Brno 2015

Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně s pouţitím literatury a dokumentů uvedených v seznamu literatury. V Brně 4. 1. 2015

…………………………………….

2

Poděkování Mé poděkování patří především Mgr. Lence Waschkové-Císařové, Ph.D. za odborné vedení, projevovanou trpělivost a ochotu. Děkuji i brněnské redakci MF DNES za vstřícný přístup a hodnotné rady a téţ svému příteli a Kateřině Šmajzrové, kteří mi pomohli s gramatickou korekturou celého textu.

3

Anotace Předmětem této bakalářské práce je ţánr publicistického rozhovoru jakoţto součást seriálu jihomoravské přílohy deníku MF DNES nazvaného Podnikatelé od nás. Předkládaný text, jenţ se mimo jiné zabývá právě specifiky výše charakterizovaného novinářského produktu, lze rozdělit do tří hlavních celků. V teoretické části se jeho autorka ve dvou podkapitolách soustředí nejdříve na problematiku publicistického interview a následně podnikání ţen na v České republice, které je zároveň hlavním tématem rámcujícím celou práci. V empirické části se zaměřuje na deskripci cílového média a na vymezení typických znaků daného ţánru ve vybrané rubrice tohoto média, a sice především na základě polostrukturovaných rozhovorů se členy jihomoravské redakce. V tvůrčí části pak podrobuje kritické reflexi sérii pěti rozhovorů vytvořených na základě pravidel a doporučení popsaných v předchozích kapitolách. Prezentace praktických výstupů tohoto textu – sady pěti publicistických interview s jihomoravskými podnikatelkami – má být zároveň naplněním hlavního cíle, jeţ si práce klade, tedy vytvoření série článků daného ţánru odpovídající zařazení v rubrice vybraného média. Klíčová slova: tvůrčí práce, ţurnalistika, publicistika, deník MF DNES, regionální příloha, interview, ţeny, gender, podnikání

Abstract: Publicistic interview as a part of serial called Podnikatelé od nás of South Moravian supplement of daily MF DNES is a subjekt of this bachelor thesis. Proposed text, which deal with (beside other thing) specifics of higher characterized journalistic product, is divided into three main sections. In the theoretical part the author concentrates in two subchapters on issue of publicistic interview and a business of women in Czech republic, which is also main thema of this thesis. In the empirical part she focuces on description of chosen medium for example through using of internal materials of editorial staff and also specification of typical features of this genre in chosen section on the base of semistructured interview with editorial staff. In

4

the creative part, she reflects in a critical way a serie of five interview written thanks to informations obtained in previous chapters. Presentation of practical outcomes of this text – collection of five publicist interviews with South Moravian businesswomen – should be reaching of main goal of this thesis.

Key words: creative work, journalism, publicist, MF DNES daily, regional suplement, interview, woman, gender, business

5

OBSAH

1.

ÚVODNÍ ČÁST .................................................................................................................. 9 1.1 Úvod ................................................................................................................................. 9 1.2 Cíle práce ........................................................................................................................ 11 1.3 Shrnutí kapitoly .............................................................................................................. 12

2.

METODOLOGICKÁ ČÁST ............................................................................................ 12 2.1 Polostrukturované rozhovory ......................................................................................... 13 2.2 Rešerše ............................................................................................................................ 15 2.4 Shrnutí kapitoly .............................................................................................................. 16

3.

TEORETICKÁ ČÁST ...................................................................................................... 17 3.1 Rozhovor ........................................................................................................................ 17 3.1.1 Definice rozhovoru .................................................................................................. 17 3.1.2 Publicistický rozhovor ............................................................................................. 19 3.1.3 Druhy a formy publicistického rozhovoru ............................................................... 21 3.1.4 Tvorba publicistického rozhovoru ........................................................................... 23 Příprava ........................................................................................................................ 23 Vedení rozhovoru ......................................................................................................... 24 Závěrečné zpracování ................................................................................................... 26 3.2 Shrnutí podkapitoly ........................................................................................................ 28 3.3 Ţeny v byznysu ............................................................................................................... 29 3.3.1 Definice podnikatele ................................................................................................ 30 3.3.2 Genderový kontext ................................................................................................... 31 3.3.3 České podnikatelky .................................................................................................. 33 3.3.4 Podnikání v Jihomoravském kraji ............................................................................ 35 3.4 Shrnutí podkapitoly ........................................................................................................ 37

4.

EMPIRICKÁ ČÁST ......................................................................................................... 37 4.1 Deník MF DNES ............................................................................................................ 38

6

4.1.1 Stručná charakteristika ............................................................................................. 38 4.2 Jihomoravská příloha deníku MF DNES........................................................................ 39 4.2.1 Personální obsazení redakce .................................................................................... 40 4.2.2 Organizace práce v redakci ...................................................................................... 41 4.2.3 Cílová skupina, profil čtenářů .................................................................................. 42 4.2.4 Tematická a obsahová struktura............................................................................... 44 4.2.5 Seriály ...................................................................................................................... 46 4.2.6 Seriál Podnikatelé od nás ......................................................................................... 48 Jak napsat dobrý byznys rozhovor ............................................................................... 52 4.3 Shrnutí kapitoly .............................................................................................................. 54 5.

DISKUZNÍ A ANALYTICKO-REFLEKTIVNÍ ČÁST .................................................. 55 5.1 Výběr respondentek ........................................................................................................ 55 5.2 Kritická reflexe rozhovorů.............................................................................................. 58 5.2.1 Kritická reflexe rozhovoru s Taťánou Nepustilovou ............................................... 61 Hodnocení Ivany Solaříkové ........................................................................................ 65 5.2.2 Kritická reflexe rozhovoru s Ngoc Nguyen Thi ...................................................... 66 Hodnocení Veroniky Horákové ................................................................................... 68 5.2.3 Kritická reflexe rozhovoru se Zuzanou Černochovou ............................................. 69 Hodnocení Kristýny Kolibové ..................................................................................... 70 5.2.4 Kritická reflexe rozhovoru s Natašou Foltánovou ................................................... 70 Hodnocení Halky Horké............................................................................................... 72 5.2.5 Kritická reflexe rozhovoru s Hanou Portovou ......................................................... 74 Hodnocení Lukáše Valáška .......................................................................................... 76 5.3 Reflexe naplnění cílů práce ............................................................................................ 77 5.4 Shrnutí kapitoly .............................................................................................................. 78

6.

ZÁVĚREČNÁ ČÁST ....................................................................................................... 79 6.1 Závěr ............................................................................................................................... 79

7

6.2 Jmenný rejstřík ............................................................................................................... 81 6.3 Seznam pouţitých obrázků, grafů a tabulek ................................................................... 83 6.4 Seznam pouţitých zdrojů................................................................................................ 84 6.5 Přílohy ............................................................................................................................ 93 6.5.1 Plné znění autorských textů ..................................................................................... 93 Rozhovor s Taťánou Nepustilovou .............................................................................. 93 Rozhovor s Ngoc Nguyen Thi ...................................................................................... 99 Rozhovor se Zuzanou Černochovou .......................................................................... 103 Rozhovor s Natašou Foltánovou ................................................................................ 109 Rozhovor s Hanou Portovou ...................................................................................... 114 6.5.2 Plné znění kvalitativních rozhovorů ...................................................................... 118 Rozhovor s šéfredaktorkou Hanou Černohorskou ..................................................... 118 Rozhovor s editorkou Kristýnou Kašpárkovou .......................................................... 125 Rozhovor s redaktorem Lukášem Valáškem .............................................................. 129 6.5.3 Interní příručka brněnské redakce MF DNES pro elévy........................................ 141 6.5.4 Publikovaná verze rozhovoru s Taťánou Nepustilovou ......................................... 145

Celkový počet slov: 25 262 Rozsah tvůrčí části (slov): 7 318

8

1. ÚVODNÍ ČÁST

1.1 Úvod Za poslední rok si ţivnostenský list nově vyţádalo patnáctkrát více ţen neţ muţů. Soutěţ Rozjezd roku 2014 pro začínající firmy vyhrála zakladatelka zlínské kavárny Zuzana Kubíčková. Ocenění Ţivnostník roku 2014 získala jihomoravská fyzioterapeutka Emílie Vallová. Jak lze vyčíst z předchozích příkladů, české ţeny se v oblasti byznysu angaţují čím dál častěji a s prokazatelnými úspěchy. Přesto tato skutečnost často nebývá ve společnosti adekvátně reflektována a akcentována. Jedním z dokladů je i podoba rubriky Podnikatelé od nás, která vychází necelých pět let na stránkách jihomoravské přílohy deníku Mladá fronta DNES a za tu dobu se v ní objevilo výrazně méně příběhů podnikajících ţen neţ muţů. Ambicí této práce se proto stává mimo jiné i pokusit se tento trend částečně vychýlit a alespoň dočasně nabídnout ve zmíněném médiu více prostoru pro ţenské podnikatelské příběhy. V souvislosti s tím tato práce představuje pět takzvaných byznys rozhovorů, jak členové jihomoravské redakci texty v rubrice Podnikatelé od nás označují, přičemţ interviewované byly ve všech případech pouze ţeny. Aby mohla série takových rozhovorů vůbec vzniknout, bylo nutné nejdříve specifikovat kritéria pro tvorbu takto tematicky a ţánrově specifikovaných textů. Teoretická kapitola této práce proto přibliţuje základní charakteristiky ţánru publicistického interview a přináší také soubor rad, jak takto ţánrově zařazený text kvalitně napsat, přičemţ klade důraz na všechny tři fáze vzniku – rešerši, vedení rozhovoru i závěrečné zpracování. V druhé půli teoretické kapitoly je s akcentem na aktuální statistiky přiblíţeno téma ţen-podnikatelek. Empirická část práce pak vymezuje specifika rozhovorů zařazených přímo v rubrice Podnikatelé od nás a je opět zakončena souborem doporučení, jak vytvořit dobrý byznys rozhovor. Na základě poznatků získaných z těchto dílčích kapitol vznikla ona pětice profilových interview coby hlavní praktický výstup předkládaného textu. Po dohodě se šéfredaktorkou jihomoravské přílohy deníku MF DNES mají být tyto rozhovory ve zmiňovaném regionálním periodiku rovněţ publikovány.

9

Jádro této práce spočívá v tvůrčí a analyticko-reflektivní části, v níţ jsou všechny výše zmíněné texty nejprve popsány z hlediska průběhu jejich tvorby a následně podrobeny kritice odvozené od pravidel a pouček nastolených předchozími kapitolami. Dále je zde také zhodnoceno naplnění cílů formulovaných níţe v úvodní pasáţi tohoto textu. Všem

zmíněných

oddílům

předkládané

bakalářské

práce

předchází

ještě

metodologická kapitola, která vymezuje dvě základní metody, jejichţ prostřednictvím byly shromaţďovány údaje nutné právě pro vznik následujících částí. V úvodu této práce je kromě přiblíţení struktury textu rovněţ vhodné nastínit motivy vedoucí k volbě jejího tématu a předmětu. Ekonomicky orientovaná rubrika Podnikatelé od nás se objektem mého zájmu stala ze dvou hlavních důvodů. Primárně mě k takovému výběru vedla osobní zkušenost s prací v brněnské redakci, kde se jihomoravská příloha z větší části vytváří. Během intenzivní půlroční praxe mi bylo umoţněno napsat několik desítek rozhovor, většinou se jednalo o texty publikované pod hlavičkou Čtyřkou na Českou, coţ je další ze stálých rubrik listu. Ţádné z mých zde otištěných interview však nepatřilo mezi byznys rozhovory. Důvodem byla především skutečnost, ţe zmíněná rubrika fungovala po dobu mého působení v redakci pouze omezeně. Podle výpovědí zdejšího stálého redaktora Lukáše Valáška náleţí texty z rubriky Podnikatelé od nás mezi články kladoucí na autora velké nároky, jejich zpracovávání se pro mě tudíţ vzhledem k absenci předchozí zkušenosti stalo přitaţlivou osobní výzvou. Jistou roli ve výběru předmětu práce sehrála i má obliba ţánru interview. Ten se zároveň řadí i mezi čtenářsky nejoceňovanější texty. Přestoţe patří mezi nejmladší ţurnalistické ţánry vůbec, jeho publicistická varianta v současné době tvoří nedílnou součást mnohých lifestylových časopisů a víkendových příloh deníků. Atraktivnost rozhovoru je do jisté míry dána i jeho grafickou podobou, která nahrává klipovitému vnímání stále častěji přisuzovanému coby charakteristika výrazné části západní společnosti. Obliba tohoto ţánru ale jistě spočívá i ve skutečnosti, ţe ve srovnání s jinými jediný tento dokáţe přinést čtenáři přímý kontakt s různými osobnostmi, třebaţe tento kontakt je v případě tištěné formy rozhovoru na rozdíl od rozhlasové či televizní poněkud omezený. Za třetím a posledním motivem pro vznik takto laděného textu stál jeden z mých povahových rysů, a sice smysl pro spravedlnost. Třebaţe v České republice je ţenská část populace s tou muţskou oficiálně zrovnoprávněna v různých oblastech jiţ dlouhou dobu, doposud se objevují situace, kdy ţeny musí opakovaně čelit znevýhodnění na základě svého pohlaví. Dle mého názoru se upřednostňování muţských respondentů v ekonomické rubrice

10

Podnikatelé od nás řadí v kontextu celé problematiky mezi méně významné nerovností, jímţ jsou české, potaţmo jihomoravské, ţeny vystaveny.

1.2 Cíle práce Protoţe tato závěrečná práce odpovídá zařazení mezi texty tvůrčího charakteru, její primární cíl spočívá ve vytvoření série pěti publicistických rozhovorů. Výsledné autorské texty přitom musí být jednak tematicky propojené povoláním jednotlivých respondentek, jednak zařaditelné po formální i obsahové stránce do rubriky s názvem Podnikatelé od nás jihomoravské přílohy deníku MF DNES. Jejich podoba by se měla odvíjet především od teoretických konceptů a praktických rad členů redakce popsaných v empirické části práce. Na základě Maxwellovy klasifikace cílů odborných prací (Švaříček, Šedová, 2007, s. 63) chci dosáhnout také tří následujícího: - intelektuální cíl: Přestoţe jiţ vzniklo mnoho podobně tematicky laděných textů, mezi nimi například Série feature o národnostních menšinách Brna pro MF DNES od Veroniky Gecové nebo Soubor lidských příběhů v deníku Mladá fronta Dnes (v regionální příloze Brno) od Lukáše Valáška, ţádná z těchto prací nevěnovala zvláštní pozornost článkům spadajícím pod tradiční rubriku jihomoravské přílohy, na niţ se zaměřuje tato. Z tohoto důvodu lze Soubor rozhovorů s podnikatelkami v jihomoravské příloze MF DNES povaţovat za další z doplnění profilu vybraného média, jeţ přispěje k podrobnějšímu a komplexnějšímu zmapování dané problematiky v oboru mediálních studií a ţurnalistiky. Jako cíl spadající do této podkategorie si tedy vytyčuji obohacení daného oboru sociálních věd o nové poznatky týkající se jedné z regionálních příloh celostátního deníku MF DNES. - praktický cíl: Mou ambicí je také docílit toho, aby byly dané texty průběţně publikovány ve zvolené rubrice vybraného média, čímţ by došlo alespoň k částečnému vyrovnání genderové disbalance nastíněné jiţ v úvodu tohoto textu. Vzhledem k interním zvyklostem v redakci a přetlaku zpravodajsky laděných textů však není pravděpodobné, ţe by vytvořené publicistické rozhovory byly vytištěny bezprostředně po sobě. - personální cíl:

11

V neposlední řadě chci dosáhnout také toho, aby mi práce byla přínosem i v osobní rovině, tedy aby rozšířila okruh mých znalostí o daných problematikách, jeţ reprezentují interviewované podnikatelky, a dále také prohloubila mou zkušenost týkajících se praktické stránky tvorby ţánru interview.

1.3 Shrnutí kapitoly Hlavním cílem předkládané práce je vytvořit soubor autorských produktů ţurnalistického charakteru uveřejnitelných v rubrice jihomoravské přílohy MF DNES s názvem Podnikatelé od nás. Tomu se přizpůsobuje struktura i náplň jednotlivých částí celého textu. Metodologická kapitola vymezuje nástroje, jeţ jsou nezbytné ke sběru dat nutných pro jeho vznik. V teoretické kapitole je rozebíráno nejprve téma celé práce z ţánrologického hlediska, v její druhé půli pak nastíněna problematika českých ţen-podnikatelek. Empirická kapitola se zaobírá charakteristikami cílového média a dané rubriky. Celou bakalářskou práci potom završuje kapitola věnovaná závěrečné reflexi, skrze kterou je hodnocena formální i obsahová stránka jednotlivých autorských článků. Pětice publicistických rozhovorů publikovatelných v rubrice Podnikatelé od nás coby hlavní produkt této tvůrčí práce je součástí příloh. Série interview vedených s jihomoravskými podnikatelkami vznikla z několika důvodů. K výběru tématu a předmětu práce mě vedla především zkušenost s prací v brněnské redakci a naopak absence zkušenosti s tvorbou byznys rozhovorů, jak jsou články vycházející pod hlavičkou Podnikatelé od nás v redakci označovány. Dalším motivem se mi stala ambice alespoň dočasně ovlivnit podobu této rubriky, která je dle mého názoru v současnosti vystavena genderově nevyváţenému přístupu k výběru respondentů.

2. METODOLOGICKÁ ČÁST Před tvorbou kaţdého vědeckého textu by si jeho autor či autorka měli ujasnit, za pomocí jakých nástrojů chtějí získat data, o něţ se budou opírat teoretické, empirické či praktické části jejich studie. Na otázky typu prostřednictvím pouţití jakých metod si opatřím informace potřebné pro naplnění cílů své bakalářské práce? a jaké podoby sběru výzkumných dat si mám vybrat, abych získala validní závěry?, které jsem si jakoţto autorka této závěrečné práce kladla i já, odpovídá tato kapitola.

12

Vzhledem k povaze tohoto textu a zařazení jeho ústředního tématu pod oblast společenských věd jsem se uchýlila k pouţití základních metod kvalitativního výzkumu charakteristického právě pro mnoţinu těchto vědeckých oborů. Metodologické těţiště celého textu spočívá ve vyuţití dvou základních metod sociálních věd – polostrukturovaného rozhovoru a rešerše relevantních primárních i sekundárních dokumentů. Tyto elementární nástroje vyuţívané ke sběru dat jsou podrobněji popsány v následujících podkapitolách.

2.1 Polostrukturované rozhovory Obecně se kvalitativní rozhovory vyuţívají k výzkumům nenumerického charakteru, tedy těch, u nichţ primární tázací zájmeno nezní kdo/co a kolik, ale spíše proč a jak. Výstupem takového rozhovoru je pak určitá interpretace sociální reality (Disman, 2011, s. 285). Kvalitativní rozhovor má dvě krajní polohy - rozhovor standardizovaný a nestandartizovaný. Zatímco první typ se vyznačuje pevně danou strukturou dotazování s otázkami uzavřeného charakteru, typickým znakem toho druhého je vysoká flexibilita prosazovaná během dotazování. Standartizovaný rozhovor se svou striktní danosti podobá dotazníku, naopak rozvolněnost nestandardizovaného rozhovoru umoţňuje samotnému respondentovi, aby se podílel na znění otázek, neboť výsledný produkt vzniká interakcí mezi tazatelem a dotazovaným. Výzkumník se tedy do jisté míry přizpůsobuje odpovědím respondenta (Hendl, 2005, s. 164). Protoţe jsou však obě tyto formy pro účely této práce příliš vyhraněné, zvolila jsem střední cestu takzvaného polostrukturovaného rozhovoru, který nabývá znaků těch obou jiţ zmiňovaných. Polostrukturovaný rozhovor sice stojí na systému předem vytvořených otázek, ale autor se jich během dotazování nemusí striktně drţet, vítaná je naopak schopnost pruţně reagovat na jiţ zodpovězené. Tazatel tedy smí otázky pokládat v různém pořadí a případně je i modifikovat, na druhou stranu by neměl vynechat ţádný ze svých předem připravených dotazů. Některé aplikační varianty také umoţňují, aby výzkumník kladl i otázky doplňující, předem nenachystané. Protoţe rozhovor v polostrukturované podobě minimalizuje nevýhody a kombinuje výhody obou svých krajních forem, bývá jakoţto optimální varianta ve výzkumech sociálního charakteru hojně vyuţíván (Reichel, 2009, s. 111).

13

Samotné tvorbě otázek, které mají vytvářet základní osnovu rozhovoru, předchází ještě takzvaná konstrukce vzorku1, tedy výběr zpovídaných osob. Respondenty pro kvalitativní rozhovory je vhodné volit s ohledem na takzvanou teoretickou nasycenost vzorku, saturaci. Té je dosaţeno v případě, kdyţ uţ dotazování dalších osob nepřispívá k lepšímu porozumění dané problematice, kdyţ další data nepřinášejí nová zjištění (Disman, 2011, s. 300). Hlavním cílem kvalitativního dotazování v této práci je objevit a popsat pravidla, která se v brněnské redakci pouţívají při tvorbě publicistických textů zařazených do rubriky Podnikatelé od nás. Protoţe koncept teoretické saturace vzorku přímo souvisí s výběrem interviewovaných osob, před tvorbou samotných otázek je zapotřebí, aby se výzkumník sám sebe tázal na adekvátnost počtu a druhu oslovovaných respondentů. Má si tedy klást otázku: kolika a kterých lidí se musím tázat, abych z jejich odpovědí porozuměl dané problematice a dokázal ji komplexně uchopit a popsat? Na základě takto formulované otázky se mi jevilo jako vhodné poţádat o rozhovor ty členy redakce jihomoravské přílohy deníku MF DNES, kteří se zásadním způsobem podílí nebo podíleli na vzniku a faktickém naplňování dané rubriky. Jsou jimi šéfredaktorka Hana Černohorská, její bývalá zástupkyně a hlavní editorka Kristýna Kašpárková a redaktor Lukáš Valášek. Hana Černohorská pracuje v deníku MF DNES od roku 1996, poslední čtyři roky pak jako šéfredaktorka jihomoravské redakce, v kteréţto pozici vystřídala svého předchůdce Karla Škrabala. Jakoţto současná vedoucí zodpovídá za celou koncepci regionální přílohy. Ona je tedy tím, kdo určuje, zda a případně v jaké podobě se v regionální příloze objeví nová rubrika či seriál. V kontextu této práce je zásadní také skutečnost, ţe Hana Černohorská rozhoduje o vhodnosti jednotlivých kandidátů na respondenty rozhovorů zařazených (nejen) do dané rubriky. Ve spolupráci s editory pak určuje, kdy článek vyjde a kdo jej napíše. Dále se také podílí na hodnocení výsledného textu. Kristýna Kašpárková je sice v současné době na mateřské dovolené, novinářské zkušenosti však v jihomoravské redakci shromaţďuje uţ více neţ osm let, například na pozici editorky serveru idnes.cz nebo bývalé brněnské magazínové přílohy s měsíční periodicitou CITY. V jihomoravské redakci začínala na postu elévky a postupně se propracovala aţ na místo zástupkyně šéfredaktorky a hlavní editorky. Přestoţe náplň její práce spočívá především

1

Cílem konstrukce vzorku u kvalitativního výzkumu je reprezentovat populaci problému, nikoli jedinců, jak je tomu v případě kvantitativního výzkumu.

14

v redigování autorských textů, sama některé z nich také vytváří. Často mezi ně patří právě ty zařazované do rubriky Podnikatelé od nás. Po Lukáši Valáškovi je jejich nejčastější autorkou. Lukáš Valášek působí v jihomoravské redakci od roku 2008, a sice jako redaktor zaměřující se především na politická a ekonomická témata. Je proto logické, ţe autorství textů z dané rubriky ve většině případů připadá právě jemu. Všechny polostrukturované rozhovory, které jsem vedla s výše charakterizovanými respondenty na základě důkladných rešerší a pečlivých příprav tematických okruhů, jimţ bylo třeba při dotazování věnovat pozornost, tvoří součást příloh této práce.

2.2 Rešerše Druhá pouţitá metoda, rešerše, tvoří spolu s daty získanými na základě polostrukturovaných rozhovorů

metodologická

východiska

této

práce.

Pojem

rešerše,

který

vychází

z francouzského výrazu pro hledání, pátrání a vyšetřování (Kraus, 2005, s. 696), znamená vyhledávání, shromaţďování, třídění a soupis myšlenek2 z různých informačních zdrojů. Citace a parafráze z těchto pramenů tvoří kostru výsledného textu, v případě předkládané bakalářské práce základ teoretické a empirické kapitoly. Rešerše patří mezi důleţité pracovní nástroje odborných a vědeckých prací. Zároveň je však také vyuţívána při tvorbě textů spadajících pod obě základní ţurnalistické činností zpravodajství a publicistiku (Osvaldová, 2002, s. 177). Tato základní metoda pro shromaţďování dat zahrnuje v případě předkládané práce zkoumání jak primárních, tak sekundárních zdrojů. Data získaná prostřednictvím rešerše konkrétně poslouţila pro výstavbu faktického základu druhé poloviny teoretické kapitoly zabývající se genderovou problematikou, konkrétně postavením ţen v prostředí českého byznysu. V této souvislosti jsem nejvíce vyuţívala informace z těchto webových portálů: -

http://www.bisnode.cz/

-

http://www.czso.cz/

-

http://www.oceneniceskychpodnikatelek.cz/

Mezi další dílčí prameny, z nichţ tento text vychází respektive na němţ je zaloţena část empirické kapitoly, patří i interní materiály redakce MF DNES. Jsou to tyto: 2

relevantních vzhledem k cíli rešerše

15

-

Nová koncepce pro regionální redakce

-

Jak a co děláme v MF DNES: Dobré noviny

-

Příručka pro elévy v brněnské redakci MF DNES

Jako hlavní zdroje sekundárního charakteru byly pouţity kniţní publikace, zejména odborného rázu, výjimečně pak populárně naučného. Dále jsem přihlédla téţ k závěrečným pracím současných i bývalých studentů Masarykovy univerzity, které se tematicky blíţí předkládanému textu. Tyto práce neslouţily pouze jako zdroje citací a parafrází, ale poskytly mi téţ tipy na další relevantní literaturu. Okrajově jsem čerpala také ze závěrečných prací absolventů Vysoké školy ekonomické. Mezi sekundární prameny uplatněné v tomto textu se řadí téţ elektronická databáze Anopress, které bylo vyuţito především při zpracovávání autorských textů. Seznam všech pouţitých primárních i sekundárních zdrojů je součástí poslední kapitoly této práce.

2.4 Shrnutí kapitoly Při tvorbě této závěrečné práce byly ze škály nástrojů metodologického aparátu pouţity nejfrekventovanější metody polostrukturovaného rozhovory a rešerše. Data získaná na základě polostrukturovaných rozhovorů mi slouţila především pro tvorbu empirické části práce. Za hlavní cíl tohoto kvalitativního dotazování lze označit vytvoření a deskripci souboru pravidel platných pro tvorbu ţánru publicistického rozhovoru v rubrice Podnikatelé od nás jihomoravské přílohy deníku MF DNES. V podkapitole věnující se metodě polostrukturovaného rozhovoru je téţ odůvodněn výběr interviewovaných osob. Obecně je moţné shrnout, ţe volba respondentů podléhala kritériu míry angaţovanosti jednotlivých členů redakce na procesu tvorby daného mediálního produktu. Rešerše coby druhá hlavní technika sběru dat uţitá při tvorbě předkládaného textu se týkala primárních i sekundárních zdrojů tištěného i elektronického charakteru.

16

3.

TEORETICKÁ ČÁST

3.1 Rozhovor Protoţe hlavním výstupem této práce má být série pěti publicistických rozhovorů, je třeba tento specifický ţánr teoreticky ukotvit. Na toto teoretické vymezení je zaměřena následující kapitola, v níţ vyzdvihuji charakteristiky tohoto ţánrového druhu, srovnávám výrazy rozhovor a interview a osvětluji tyto pojmy v jejich základních významech. Dále také vyjmenovávám a stručně popisuji základní druhy a formy interview a vymezuji specifika publicistického rozhovoru v negativním i pozitivním smyslu. V druhé polovině kapitoly pak věnuji pozornost třem základním fázím tvorby interview na základě praktických rad teoretiků ţurnalistiky i novinářů specializujících se na tento ţánr. 3.1.1 Definice rozhovoru

Na začátku této podkapitoly, jeţ se zabývá definičním určením předmětu této práce, je důleţité zdůraznit, ţe ţurnalistický rozhovor, chápaný v kontextu tohoto textu primárně jako novinářský ţánr3 vykazující určité ustálené znaky, lze v druhém významu vnímat i jako jednu z metod této profese, jako jeden ze způsobů získávání informací, a sice prostřednictvím dotazování různých osob. Tuto metodu je však moţné vyuţít i při tvorbě článků spadajících pod jiné ţánrové kategorie. Praktická

encyklopedie

ţurnalistiky

na

tuto

terminologickou

dvoukolejnost

upozorňuje vymezením rozhovoru jednak jako „ţurnalistické metody, jak získat informace“ a dále potom jako „samostatného, v médiích uplatňovaného druhu; dialogu otázek a odpovědí, v němţ mají partneři na rozdíl od diskuze jasně stanovené role tazatele a odpovídajícího“ (Osvaldová, Halada, 2002, s. 82). V kontextu definičního vymezení rozhovoru je nutné zmínit také skutečnost, ţe takto znějící encyklopedické heslo výše citovaná publikace ztotoţňuje se slovem interview. Synonymně vnímá výrazy rozhovor a interview mnoho ţurnalistických teoretiků. Oba tyto pojmy volně zaměňuje nejen Osvaldová, ale i Tušer, Bartošek, Hochelová nebo Veľas. Vyskytují se však i tací, kteří v obou výrazech vidí určitý významový rozdíl. Na moţnost vnímat oba pojmy odlišně upozorňuje třeba Alena Blaţejovská. (Osvaldová, Kopáč, Blaţejovská, 2009, s. 94). Podle ní se sice rozhovor a interview někdy pokládají za synonyma, 3

Pod slovem ţánr je v této práci chápáno označení pro skupinu ţurnalistických děl vyznačujících se určitými společnými prvky, především kompozičními a tematickými. (Osvaldová, Halada, 2007, s. 243)

17

jindy se ale poukazuje na nikoli nepodstatný rozdíl mezi nimi. „Ve druhém případě je pak interview chápáno jako formálnější, často s předem formulovanými a předloţenými otázkami, s minimalizovanou rolí tazatele, který jako osoba zůstává zcela v pozadí. Rozhovor je v tomto pojetí zaloţen na bezprostředním vystoupení dvou lidí, kteří jsou si navzájem mnohem rovnocennější4.“ Co se etymologického základu týče, slovo interview vstoupilo do ţurnalistického jazyka z anglické dvorní řeči, v níţ se pouţívalo pro označení setkání či přijetí u významných osobností. Angličtina jej převzala z francouzského entrevoir, entrevues, coţ byl výraz pouţívaný pro vysoce ceremoniální setkání (Hvíţďala in Osvaldová, Kopáč, Blaţejovská, 2009, s. 10). Kromě zdůraznění, ţe výraz rozhovor nabývá v ţurnalistické terminologii nejen významu vztahujícího se k ţánrové klasifikaci a ţe je často ztotoţňován s pojmem interview, je v této kapitole také důleţité vystihnout jeho základní rysy. Jiţ výše byla naznačena definice Osvaldové a Halady, kteří rozhovor v podstatě povaţují za stylizovaný dialog. Ke svému popisu interview coby ţánru dodávají také to, ţe respondentem zpravidla bývá osoba veřejně známá nebo vynikající v nějakém oboru. Na tomto pravidle se shodují s Ondřejem Neffem, podle kterého jde vţdy o komunikaci s osobou nějak mimořádnou, a to v nejrůznějším slova smyslu (Neff in Osvaldová, s. 41). Tušer k tomu dodává, ţe interviewovanou můţe být i neznámá osoba, která v určité době vykonala něco významného nebo se stala svědkem zajímavé události (2010, s. 148). Mezi další důleţité charakteristiky rozhovoru patří také to, ţe za jeho tvorbou stojí nějaký záměr, cíl. Ostatně právě jako cílenou výměnu otázek a odpovědí jej definuje RußMohl (2005, s. 63). Novinář by se měl tedy zamýšlet nad formulací otázek ještě před samotným setkáním s respondentem a ujasnit si, čeho chce rozhovorem vlastně dosáhnout a jakými způsoby k tomuto cíli interviewovaného vést. Typickým znakem interview je také jeho specifická grafická podoba vzniklá v důsledku uplatnění mluvené formy jazykového projevu, díky které je na první pohled odlišitelné od ţánrů jiného druhu. Nemusí tomu tak ale být vţdy. Pokud se autor rozhodne potlačit v rozhovoru svou osobnost a přepíše jej v monologické podobě, tedy s vynecháním svých otázek, pak ztrácí ţánr na své grafické výlučnosti. Do tiskovin se rozhovor často

4

Přestoţe někteří mediální teoretici a novináři nemusí pohlíţet na výrazy interview a rozhovor jako na synonymní, já je jakoţto autorka této práce chápu jako slova stejného významu, a na základě toho je v textu volně zaměňuji.

18

zařazuje mimo jiné i díky schopnosti graficky ozvláštnit vydání periodika, přispět k vítané různorodosti. Součástí ustálené formy rozhovoru je také charakteristika zpovídaného. Tu lze buď obsáhnout v úvodu interview, nebo můţe stát samostatně, v infoboxu graficky odlišeném od zbylého textu. Slovník spisovné češtiny a Slovník spisovného jazyka českého interview přisuzují ještě jednu důleţitou charakteristiku, a sice specifikují jeho účel. Podle těchto příruček má být interview uveřejněno, tedy předloţeno k přečtení, poslechu či zhlédnutí veřejnosti (Ústav pro jazyk český, online).

3.1.2 Publicistický rozhovor

Existuje velké mnoţství klasifikací rozhovorů podle nejrůznějších kritérií. Většina autorů se však shoduje na té elementární, která se odvíjí od jejich zařazení pod jednu ze základních novinářských činností – zpravodajství nebo publicistiku. Zatímco zpravodajský rozhovor je v této souvislosti chápán jako dialogizovaná zpráva, jeţ adresátovi zprostředkovává aktuální informace, tedy jeho hlavní funkcí je informovat (Tušer, Follrichová, 2001, s. 22), rozhovor publicistický plní především funkce persuasivní, vzdělávací a zábavní (Bartošek, 1997, s. 63). Čtenáře můţe proto prostřednictvím respondentových odpovědí přesvědčovat o nějaké skutečnosti, obohacovat jeho dosavadní znalosti a stát se pro něj zdrojem pobavení a rozptýlení. Zjednodušeně lze k zásadním rozdílům mezi těmito dvěma druhy ţurnalistických produktů říci, ţe zatímco zpravodajský rozhovor přináší nová fakta, ten publicistický názory na ně. Rončáková vidí odlišnosti v obou typech interview také v jejich rozsahu a hloubce. Podle ní bývá publicistický rozhovor rozsáhlejší a méně povrchní (2011, s. 83). Navíc také zpravidla bývá veden osobně, a sice často déle neţ hodinu, přičemţ mnoho zpravodajských interview vzniká prostřednictvím telefonního hovoru v kratším časovém úseku. Logicky se proto oba druhy téhoţ ţánru liší také v času nutném pro závěrečné zpracování. Různí se však uţ také samotná doba přípravy právě s ohledem na skutečnost, ţe publicistický rozhovor by měl být propracovanější, vedený do větší hloubky. Přestoţe v případě publicistického interview není na rozdíl od toho zpravodajského tak zásadní kritérium aktuálnosti, také takto ţánrově zařazené texty se často zaobírají nějakou významnou aktuální událostí. Tušer k tomu poznamenává, ţe zatímco zpravodajské texty

19

vyţadují aktuálnost časovou (novost), u publicistických textů jde především o aktuálnost společenskou, významovou5 (2010, s. 109). Lze proto dodat, ţe zatímco kritérium aktuálnosti je v případě zpravodajského rozhovoru nutností, u publicistického interview není vyţadováno s takovou naléhavostí, přestoţe jeho naplnění samozřejmě vede ke zvýšení atraktivnosti textu pro čtenářskou obec. Nejen aktuálnost, délka nebo náročnost na přípravu, vedení i zpracování odlišují publicistický rozhovor od toho zpravodajského. Rozdílnosti spočívají také v nestejném významu obrazového doprovodu. Zásadní součást publicistického interview totiţ tvoří z níţe nastíněných důvodů fotografický materiál. V tomto smyslu je nejvhodnějším doplňkem publicistického interview aktuálními snímek zpovídaného pořízenými během, případně bezprostředně před či po interviewování. Vzniklá portrétní fotografie můţe být ve výsledku doplněna třeba i snímky občanskými či pracovními. K pouţití ilustračních fotografií by se mělo přistupovat jen sporadicky (Follrichová, 2004). Zpravodajský rozhovor přítomnost fotografie respondenta s takovou důsledností nevyţaduje. Příslušnost interview k publicistickým ţánrům má vyplývat také

z podoby

ţurnalistových otázek a respondentových odpovědí. Vzhledem k tomu, ţe v případě publicistického dialogu stojí novinář vůči interviewovanému v mnohem rovnocennějším postavení, je jeho partnerem v diskuzi, můţe si dovolit polemiku, otevřený nesouhlas nebo vyjádření alternativního názoru. Zároveň by se však ţurnalista k hodnotícím soudům neměl uchylovat příliš často (Veľas, 1983, s. 182), účelem publicistického rozhovoru totiţ není prezentace jeho názorů, nýbrţ stanovisek jeho protějšku. Novinář má spíše vystupovat v roli mediátora, zprostředkovávat čtenářům adekvátní kontakt se zpovídaným, představit jim osobnost respondenta nahlíţenou z různých úhlů a v kontextu několika odlišných problematik tak, aby si ve výsledku mohli vytvořit ucelenou představu o jeho povaze a ideologických východiscích. Z těchto důvodů bývá publicistickému interview přisuzován také přívlastek profilové, neboli osobnostní. Úkolem takto ţánrově zařazeného článku je totiţ vytvořit portrét, nebo alespoň letmou kresbu dotazovaného (Schildberger, 2003). Burns k tomu píše: „Existují osobní rozhovory, při nichţ chce novinář od svého protějšku slyšet příběhy nebo názory, aby mohl vykreslit jeho charakter.“ (2004, s. 92) Cílem publicistického interview je tedy podat obraz umělecky pozoruhodné nebo společensky významné osobnosti v základních rysech. (Dolanská, 1994, s. 46) 5

Zároveň však upozorňuje, ţe i u některých publicistických textů je dominantní aktuálnost časová, například u reportáţe nebo komentáře.

20

Přestoţe v mnoha otázkách týkajících se publicistického rozhovoru se mediální odborníci rozcházejí, na jeho zařazení mezi publicistiku racionálního typu6 panuje široký konsensus. Uţ v roce 1983 jej takto klasifikoval Štefan Veľas (s. 179). Takové zařazení zdůvodňuje vyjmenováním dominantních znaků ţánrů racionální publicistiky, které ztotoţňuje se základními rysy publicistického interview. Patří mezi ně věcné hodnocení, zaujímání stanoviska k faktům a vyslovování názoru na významné a důleţité skutečnosti. Také Terminologický slovník ţurnalistiky charakterizuje publicistické interview jako ţánr racionální publicistiky. Taková publicistika pak podle jeho autorky posuzuje společensky závaţné problémy a jevy, analyzuje je a zaujímá vůči nim stanoviska (Serafínová, 1989, s. 64).

3.1.3 Druhy a formy publicistického rozhovoru

Publicistické interview můţe nabývat mnoha rozmanitých podob. Tuto skutečnost odráţí existence velkého mnoţství různých typologií. Nejfrekventovanější klasifikace dělí interview na dialogické, monologické a rozpravu. K takovému členění se kloní například Tušer (1999, s. 107) nebo Veľas (2000, s. 24). Podle tohoto dělení můţe novinář koncipovat výsledný text jako střídání otázek a odpovědí, přičemţ osobnost novináře ustupuje do pozadí (dialogické), jako vynechání otázek a splývání odpovědí (monologické7) nebo jako dialog novináře a respondenta, ve kterém oba vystupují v rovnocenném postavení (rozprava). Dialogický rozhovor a rozprava se přibliţují formálně, ale výrazně se liší v roli novináře. Na rozdíl od prvního případu si v tom druhém můţe novinář dovolit se zpovídaným polemizovat, nebo s ním dokonce přímo nesouhlasit. Rozpravu volí jen ten novinář, který je sám takovou osobností, ţe můţe partnerovi směle oponovat a prosazovat svůj názor (Osvaldová in Osvaldová, Kopáč, Blaţejovská, 2009, s. 6). Monologické interview a rozprava se v současných tištěných periodicích objevují ojediněle. Tušer vyuţívá i další klasifikaci, podle níţ dělí publicistické interview na klasické, obsahující věrnou reprodukci otázek a odpovědí, a zpracované, které nepracuje s citacemi, ale uchyluje se spíše k parafrázím. První se vyuţívá v rozhlase a v televizi, druhé v tisku. Tušer

6

V opozici proti publicistickým ţánrům racionálního typu, mezi které se kromě interview řadí také například komentář či recenze, stojí ţánry zaloţené na emocionálních postupech. Patří mezi ně například fejeton či reportáţ. 7 Nejznámějším příkladem takto koncipovaného rozhovoru je kniha Karla Čapka Hovory s T. G. M.

21

mimo to vyčleňuje ještě interview reportáţní, při kterém jsou odpovědi dotazovaného doprovázené například popisem prostředí, v němţ se rozhovor odehrál nebo deskripcí chování zpovídaného (2010, s. 107). Takové rozhovory však nejsou pro české prostředí příliš typické. Objevují se spíše na stránkách západních periodik, zejména těch britských. Další dělící linii mezi druhy publicistických interview lze vymezit na základě druhu média, kterým je interview publiku zprostředkováváno. Podle takového klíče pak nejrůznější autoři rozlišují rozhovory objevující se v tištěných médiích, ať uţ se jedná o noviny nebo magazíny, v rozhlase, nebo televizi. Dělení rozhovorů na tištěný, rozhlasový a televizní lze nalézt v Praktické encyklopedii ţurnalistiky (Osvaldová, Halada, 2002 s. 82) nebo v knize Publicistika racionálního typu (Veľas, 1983, s. 182). Publicistické interview nabývá ve většině případů podoby rozhovoru dvou osob, formálních moţností však existuje více. Jednou z nich je třeba dvojinterview, na které ve své klasifikaci upozorňuje Verner (2010, s. 53) nebo skupinové interview vedené s ještě větším počtem respondentů, neţ jsou dva. Skupinové interview je v české a slovenské terminologii srovnatelné s besedou. Málo pouţívanou, ale téţ pouţitelnou variantou je autointerview, kdy autor textu zpovídá sám sebe. Spíše neţ v ţurnalistice se však uplatňuje v beletrii. Jako příklad lze uvést Vančurovu knihu Autor zpovídá autora (Jacz, 1982, s. 220). Ze zřídka se vyskytujících druhů lze zmínit ještě tzv. nepravé interview vzniklé ne jako produkt osobního rozhovoru novináře a zpovídaného, ale jako článek vytvořený na základě kompilace vzešlé z jiţ publikovaných textů. S ojedinělou klasifikací přichází ještě Verner (2010, s. 52), kdyţ vymezuje různé typy rozhovorů podle stylu vedení novinářem. První moţností podle jeho členění je interview agresivní, v němţ se novinář respondenta záměrně táţe provokativním způsobem. Takto rozhovory typicky iniciuje například Michaela Jílková nebo Václav Moravec. Druhým pólem Vernerovy typologie je dialog vyrovnaný, nevyţadující tolik zřetelné aktivity ze strany ţurnalisty. Takový rozhovor stojí na předpokladu, ţe zpovídaný je dobrý řečník, novinář se tudíţ můţe stáhnout do pozadí a jen občas přerušit monolog respondenta nějakou otázkou. Interviewující v tomto případě spíš jen přikyvuje vypravěči, povzbuzuje jej, nechová se agresivně, ale asertivně, místy aţ pasivně.

22

3.1.4 Tvorba publicistického rozhovoru

Podle Follrichové se mezi čtenáři nezřídka objevuje názor, ţe by novinář neměl rozhovor podepisovat svým jménem, neboť výsledný text není ani tak jeho dílem jako spíše výtvorem zpovídaného (2004). Publicistický rozhovor však v rozporu s tímto stanoviskem patří mezi autorsky obtíţnější texty a na ţurnalistu klade vysoké profesionální nároky. Zásadní vliv na finální podobu interview mají schopnosti novináře projevující se ve všech třech základních fázích tvorby interview8 – v přípravě, ve vedení rozhovoru i v jeho závěrečném zpracování. Příprava

Pečlivá příprava je pro úspěch publicistického interview rozhodující (Schildberger, 2003). I Dočekalová tvrdí, ţe prvním a základním předpokladem úspěšného rozhovoru je zjistit si předem o zpovídaném maximum informací (2006, s. 55). Podle Veľase vyţaduje příprava na publicistické interview podstatně víc času neţ na zpravodajské. Nestačí si totiţ jen předem nastudovat ţivotopisné údaje, ať uţ z osobní nebo profesní roviny respondentovi biografie, je také třeba obeznámit se s problematikou, kterou daná osoba reprezentuje (Tušer, 2010, s. 111). Mallette doporučuje přečíst všechny dostupné materiály, které byly o respondentovi publikovány. V případě, ţe pozornost médií přitáhne minimálně medializovaný člověk, radí získávat informace od členů jeho rodiny, sousedů nebo kolegů z práce (1994, s. 15). Kromě sběru informací vztahujících se k osobě, s níţ chce novinář interview pořídit, je před konáním rozhovoru dobré také se předem zamyslet nad otázkami, které mají zaznít a ty si také písemně zaznamenat. Méně zkušení novináři si zpravidla vypisují konkrétní otázky, ti zkušenější se uchylují spíše k tematickým okruhům, o nichţ chtějí s respondentem hovořit. Přestoţe většina novinářů přípravnou fázi akcentuje, objevují se i takoví, podle nichţ můţe přílišná důkladnost ve sběru informací předcházející samotný rozhovor spíše škodit. Mezi takto smýšlející skupinu ţurnalistů patří například Petr Volf, který si jiţ publikované texty o osobě zpovídaného nečte ze strachu, ţe by jej svazovaly, protoţe by se ostýchal poloţit některé otázky jen z toho důvodu, ţe uţ tak učinil někdo před ním nebo ţe uţ vlastně

8

Dělení na fáze – příprava, vedení a zpracování je nejfrekventovanější, ale ne jediné. Například Ken Metzler rozlišuje deset etap rozhovoru: vyjasnění cíle rozhovoru, prohledání archivů a získání informací o zpovídaném a o tématu, domluvení schůzky, naplánování rozhovoru, setkání s respondentem: prolomení ledů, poloţení první otázky, vytvoření vztahu s respondentem, otázka na „pecku“, ukončení rozhovoru. (1997, s. 15)

23

předem zná odpověď (2009, s. 109). Stejně tak Viliam Buchert vnímá čtení předchozích rozhovorů jako neuţitečné (Vaškeová, 2008, s. 47). Kromě rešerše a předběţné, více či méně detailní formulace otázek, bývá součástí přípravné fáze také výběr místa, kde se rozhovor uskuteční. Volf doporučuje zpovídat respondenta u něj doma, protoţe takové prostředí dokreslí osobnost zpovídaného (2009, s. 111). V novinářské praxe je však běţnější sejít se s interviewovaným na veřejném místě, například v restauraci či kavárně, případně v redakci nebo na respondentově pracovišti. Místo schůzky by mělo být voleno také s ohledem na typ zpovídané osobnosti. Vedení rozhovoru

Kromě pečlivé přípravy patří mezi předpoklady dobrého rozhovoru také schopnost novináře interview správně vést. Největší roli v tomto procesu sehrává způsob kladení otázek. Důleţitý je uţ první dotaz. Podle Šídla by měla nejdřív zaznít takzvaná ice-breaking question, tedy otázka prolamující ledy, navozující atmosféru pohody a důvěry, která se však ve finální verzi rozhovoru nemusí vůbec objevit (2009, s. 64). Štorkán a Bauman doporučují otevřít interview něčím zcela jiným, neţ je jeho námětem. Moţnost představuje například téma záliby, dojmy ze zahraniční cesty nebo nezávazné si povídání o tom, jak kdo vaří kávu (1983, s. 194). Kaţdá z otázek, následujících po těchto úvodních dotazech, by měla nést jedinou myšlenku. Moravec varuje, ţe pokud je v jednom dotazu ukryto více podotázek, často se stává, ţe dotazovaný zodpoví jen jednu (Moravec in Osvaldová, Kopáč, Blaţejovská, 2009, s. 82). Jasně a jednoduše formulovaná otázka usnadňuje respondentovi orientaci v interview. Při vedení rozhovoru by měl ţurnalista také střídat různé typy otázek. Follrichová doporučuje například otevřené, dichotomické, faktické, vysvětlující, zdůvodňující, návodné, hypotetické, alternativní, doplňující nebo pomocné. Zároveň by měly být také obsaţné, stručné, ţivé a dynamické (2004). Z psychologického hlediska je vhodné pokládat nejkontroverznější či nejcitlivější otázky aţ ke konci rozhovoru. S ohledem na logiku textu by měl rozhovor směřovat od otázek jednodušších ke sloţitějším (Tušer, 2010, s. 118). Vodítkem pro to, jaké otázky zvolit, musí být také osobnost zpovídaného. Obecně platí pravidlo, ţe veřejně známému respondentovi není dobré pokládat otázky, které uţ slyšel mnohokrát. Naopak mediálně nezkušeného člověka novinář nemá zatěţovat příliš sofistikovanými otázkami (Rudolf Křesťan in Osvaldová, Kopáč, Blaţejovská, 2009, s. 128). Během interview musí navíc kaţdý ţurnalista stále zvaţovat, zda na své otázky dostává správné odpovědi. Pokud se tak neděje, je nutné otázku znovu formulovat, nebo

24

dotazovaného přímo upozornit, ţe otázka nebyla zodpovězena. Pokud otázka byla zodpovězena, ale novinář znění odpovědi plně neporozuměl, měl by poţádat respondenta o vysvětlení. Nebo můţe předestřít svou interpretaci a otázat se, jestli byla správná (Mallette, 1994, s. 15). Dále platí, ţe ne kaţdá otázka musí končit otazníkem. Mnohdy je působivější otázka nepřímá. Například stručný, provokující fakt nebo úmyslně nepřesné naznačení skutečnosti, které interviewovaného donutí odpověď zpřesnit (Štorkán, Bauman, 1983, s. 203). Mnoho autorů navíc upozorňuje na skutečnost, ţe nejen kladení otázek, ale také naslouchání odpovědím tvoří základ dobrého rozhovoru. Při pozorném poslouchání je totiţ mnohem snazší ţivě reagovat a zachovat návaznost otázek, která se spolupodílí na vytváření rytmu textu. Verner pro vedení rozhovoru vyjmenovává soubor heslovitých rad:

-

začněte rozhovor pochvalou partnera nebo uznáním jeho zásluh

-

usmívejte se

-

udrţujte oční kontakt

-

v průběhu rozhovoru je dobré vyjadřovat respekt nebo sloţit kompliment (ale nepodlézat)

-

přiměřené přitakávejte

-

povzbuzujte

-

samolibé partnery častěji oslovujte jménem nebo titulem

-

přiznejte vlastní omyl, na omyl partnera upozorňujte nepřímo

-

nesouhlas vyjadřujte asertivně

-

projevujte velkorysost

-

klaďte doplňující otázky, působí to empaticky (2010, s. 38)

Naďa Kleivisová výčet obohacuje ještě o zvídavost a empatii coby základní předpoklady dobrého rozhovoru. Také je podle ní dobré „otevřít se pocitu“, ţe kaţdý člověk je unikát (Kleivisová in Osvaldová, Kopáč, Blaţejovská, 2009, s. 58). Jindřich Šídlo zase radí vystupovat sebevědomě, být dobře připravený, chovat se asertivně a přiměřeně drze a pohotově reagovat (Šídlo in Osvaldová, Kopáč, Blaţejovská, 2009, s. 61). I přes předchozí výčet rad a doporučení je nutno uvést, ţe ţádný univerzálně platný způsob vedení rozhovoru, který by za všech okolností vedl k dobrému výsledku, neexistuje.

25

Kaţdý dotazovaný vyţaduje jinou taktiku a jiný osobní přístup a je jen na osobnosti novináře, nakolik se dokáţe odlišným podmínkám přizpůsobit (Štorkán, Bauman, 1983, s. 193). Navzdory předchozímu tvrzení však existuje jedno doporučení, jehoţ dodrţování rozhovoru v naprosté většině případů spíše prospěje, neţ uškodí. Netýká se však psychologické strategie novináře, je to spíše záleţitost technického charakteru. Téměř za všech okolností bývá výhodné pořizovat si zvukový záznam rozhovoru. Pro novináře spočívá jeho výhoda v tom, ţe můţe všechnu svou pozornost věnovat naslouchání respondentovi a pečlivému formulování dalších dotazů a ne pořizování písemného zápisu, které narušuje oční kontakt a tím i psychologické spojení obou aktérů. Pro zpovídaného představuje zvukový záznam důkazní materiál pro případ, ţe by jeho slova byla ve finální verzi textu například vytrţena z kontextu nebo zcela dezinterpretována. Nahrávání rozhovoru na diktafon nebo jiné elektronické zařízení fungující na podobném principu však můţe zároveň pro mediálně nezkušeného interviewovaného znamenat určitý rušivý podnět. Proto bývá ţádoucí před zapnutím nahrávacího zařízení vysvětlit respondentovi, v čem spočívají přínosy zvukového záznamu. Přestoţe diktafon, mobilní telefon a další přístroje tohoto typu ukládají po dobu nahrávání většinu sluchových vjemů, bere si s sebou na rozhovor mnoho novinářů i psací potřeby a poznámkový blok. Do něj si například zaznamenávají otázky, které mají v úmyslu poloţit, ale momentálně jimi nechtějí zpovídaného přerušovat, nebo si zapisují postřehy, jeţ chtějí ověřit aţ po skončení rozhovoru. Po vypnutí diktafonu a schování poznámkového bloku je dobré v rozhovoru ještě chvíli pokračovat. Můţe se stát, ţe zpovídaný se aţ v tomto okamţiku uvolní a „rozpovídá“. Nezřídka v této fázi interview mohou zaznít nejzajímavější odpovědi. Závěrečné zpracování

Materiál nahraný na diktafonu nebo vepsaný do poznámkového bloku v ţádném případě není definitivní text. Novinář s ním musí dále pracovat, upravovat jej, a to zásahy nejrůznějšího druhu. V tištěném rozhovoru je dovoleno například slučovat více odpovědí v jednu nebo naopak rozdělit dlouhou odpověď na dvě prostřednictvím vloţené otázky, která při samotném rozhovoru třeba ani nezazněla. Moţné je také měnit pořadí otázek. Tento postup se nabízí například při hledání pointy, která málokdy zazní v mluveném rozhovoru na jeho konci, ale v jeho tištěné podobě to bývá zvykem. Připojovat se k sobě mohou i odpovědi, které byly vysloveny kaţdá v jinou chvíli rozhovoru. Samozřejmostí je nahrazovat neobratné nebo méně

26

srozumitelné formulace vhodnějšími. V této souvislosti Osvaldová přirovnává novináře k překladatelům převádějícím řeč zpovídaného do jazyka, jemuţ rozumějí recipienti (Osvaldová, Kopáč, Blaţejovská, 2009, s. 5). Při nejrůznějších stylistických zásazích však novinář musí zachovat co nejpřesnější reprodukci interview, nesmí tedy měnit smysl sděleného (Osvaldová, Halada, 2002, s. 82). Zachován by měl zůstat i typický projev zpovídaného (Hochelová, s. 84). K naplnění tohoto pravidla je dokonce moţné ponechat v textu některé nespisovné výrazy, ale pouze v několika zdůvodnitelných případech. Například patří-li tento způsob vyjadřování neodmyslitelně k nějaké osobnosti. Vyskytují se však naopak i případy osob, u kterých je to zcela nevhodné, například u politiků. A to především v těch situacích, kdy se tímto způsobem novinář snaţí zpovídaného zesměšnit. Podle Volfa jde pokaţdé o to nalézt míru mezi autenticitou a stylizací, coţ je podle jeho slov úkol na celý novinářský ţivot (Volf in Osvaldová, Kopáč, Blaţejovská, 2009, s. 111). K závěrečné fázi tvorby rozhovoru patří také psaní perexu, kterému je třeba, jako ostatně u všech ostatních ţánrů, věnovat zvýšenou pozornost, neboť podle kvalit expozice se čtenář často rozhoduje, jestli bude v čtení článku pokračovat, či nikoli. Arkadij Revěnko k tomu píše: „Není nic obtíţnějšího, neţ vymyslet začátek. … Nesmí být falešný, banální nebo otřepaný. Má posluchače upoutat, udat základní tón. Má být co nejprostší, hovorový, co nejvíc se posluchači přiblíţit. Musí mít v sobě však i něco naléhavého, překvapujícího, pozoruhodného či zajímavého.“ (Štorkán, Bauman, 1983, s. 222) Právě perex, případně úvodní odstavec předcházející první otázku, bývá místem v textu, kde je také vhodné stručně představit zpovídanou osobnost. Zatímco někteří novináři zpracované rozhovory zpětně předkládají k posouzení zpovídanému, jiní vyuţívají svého práva tak nečinit. Autorizace, tedy souhlas zpovídaného s konečnou podobou interview, není ze zákona povinná a záleţí tedy skutečně pouze na rozmyslu autora článku, jestli ji zpovídanému nabídne. Naďa Kleivisová u několikastránkových profilových rozhovorů autorizace poskytuje (Kleivisová in Osvaldová, Kopáč, Blaţejovská, 2009, s. 59). Podobný postup volí i Tušer, který nabídku respondentovi přečíst si verzi článku určenou k otištění dokonce počítá mezi nepsaná pravidla novinářské etiky. Navíc jako výhodu autorizace vyzdvihuje moţnost předejít nepřesnostem. (2010, s. 120) Také Dočekalová vnímá autorizaci jako dobrý ţurnalistický zvyk, jenţ seriózní novinář dodrţuje, třebaţe to většinou znamená práci navíc (2006. s. 57). Naopak hlavní komentátor Hospodářských novin Jindřich Šídlo ji povaţuje za nesmyslnou

27

tradici, především potom v souvislosti s politickými rozhovory (Šídlo in Osvaldová, Kopáč, Blaţejovská, 2009, s. 65). Propagátorem střední cesty je Verner, který sice autorizaci doporučuje, zároveň však radí upozornit zpovídaného, ţe v některých zemích, například USA, to rozhodně není běţné (Verner 2010, s. 34). Volf doporučuje nabízet či nenabízet autorizaci s ohledem na mediální exponovanost zpovídaného. Méně zkušeným respondentům, kteří nejsou zvyklí formulovat své názory nahlas, je dobré předem slíbit, ţe do rozhovoru budou moci před otištěním nahlédnout. Cítí se pak uvolněněji, coţ prospívá celkové atmosféře (Volf in Osvaldová, Kopáč, Blaţejovská, 2009, s. 111).

3.2 Shrnutí podkapitoly Základem kaţdého rozhovoru coby jednoho ze základních ţurnalistických ţánrů je dialog. Třebaţe interview můţe být publikováno i v monologické formě, jeho logická konstrukce se opírá o princip střídání otázek a odpovědí. Od obecného rozhovoru se ten novinářský liší především tím, ţe stojí na jasně vymezených rolích tazatele a dotazovaného. Tazatelem je ţurnalista, který interview zároveň řídí a vede k určitému cíli. V roli dotazovaného vystupuje osoba nějakým způsobem významná a to v nejrůznějším slova smyslu. Mezi další charakteristické prvky tohoto ţánru patří také specifická grafická podoba odlišující jej na prvním pohled od všech ostatních novinářských produktů publikovaných v tištěné formě. Ţurnalistické publikace na základě vymezení elementárních novinářských činností zpravidla rozlišují dva základní typy interview – zpravodajské a publicistické. Zjednodušeně lze říci, ţe zatímco zpravodajský rozhovor prezentuje fakta, ten publicistický představuje názory na ně. Publicistické interview, někdy nazývané také profilové nebo osobnostní, většinou vykresluje nějakou osobnost, případně jejím prostřednictvím přibliţuje významnou událost. V prvním případě respondenty bývají zpravidla známé, kvalifikované či jinak význačné osobnosti, které mohou čtenářům poskytnout originální a jedinečné informace z prostředí, v němţ vynikají nebo ho řídí. V současné ţánrologii se ustálil názor, ţe publicistické interview patří mezi ţánry publicistiky racionálního typu, vyznačující se aplikací racionálních postupů, která stojí v opozici proti takzvané publicistice typu emocionálního, blíţící se svým charakterem beletrii.

28

Naopak jako velmi neustálené se jeví další členění publicistických rozhovorů. Nejfrekventovanější typologie vyčleňuje interview dialogické, monologické a rozpravu lišící se jednak grafickou podobou publikovaného textu, jednak rolí, jeţ v něm novinář sehrává. Předpoklady pro vytvoření dobrého rozhovoru vycházejí z kvality novinářova výkonu podaného ve všech třech dílčích částech procesu tvorby. Kvalitní příprava se vyznačuje především pečlivou rešerší a zamyšlením se nad otázkami, které mají v průběhu setkání ţurnalisty s respondentem zaznít. Způsob vedení rozhovoru musí interviewující podřídit osobnosti zpovídaného. Závěrečné zpracování by mělo adekvátně odráţet obsah i formu jiţ uskutečněného rozhovoru při dodrţování kritéria spisovnosti. Autorizační princip ze zákona nevyplývá, je tedy nepovinný. Proto záleţí jen na rozhodnutí novináře, případně na zvyklostech redakce, jestli bude moci respondent do finální verze rozhovoru před otištěním nahlédnout a stávající podobu odsouhlasit.

3.3 Ženy v byznysu „Podnikání uţ dávno není muţským světem, ostatně stačí se podívat na obrovské mnoţství úspěšných podnikatelek (…). Mnohé z nich dokázaly vybudovat svou firmu doslova na zelené louce a k tomu ještě plnit i své mateřské povinnosti. To svědčí o vynikajících řídících a rozhodovacích schopnostech. (…)“ Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek (Antecom, online) Problematika zastoupení ţen v českém byznyse se ve společnosti postupně stává stále diskutovanějším tématem. Přispívá k tomu zajisté i skutečnost, ţe ţeny do českých podnikatelských struktur v posledních letech pronikají častěji a intenzivněji. Konkrétní údaje a statistiky spojené s nárůstem počtu ţen-podnikatelek, které akcentují aktuálnost předkládaného tématu, přináší následující podkapitola. Mimo ni tvoří obsah nadcházejícího textu také definiční vymezení slova „podnikatel“, ukotvení otázky podnikajících ţen v kontextu genderu a stručné nastínění problematiky podnikání v Jihomoravském kraji.

29

3.3.1 Definice podnikatele

Třebaţe se na česky psaných webových stránkách objevuje řada různých charakteristik slova podnikatel, jedinou směrodatnou definicí v tomto smyslu je ta stanovená občanským zákoníkem, neboť vymezení výrazu podnikatel v České republice je pevně ukotveno v legislativě. Nový občanský zákoník, který nabyl účinnosti 1. ledna roku 2014, definuje slovo podnikatel následujícím způsobem: "Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost ţivnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosaţení zisku, je povaţován se zřetelem k této činnosti za podnikatele." Součásti oddílu 5 Zákona č. 89/2012 Sb., který problematiku podnikání na území České republiky řeší, jsou také specifikace slovních spojení soustavná činnost, samostatná činnost a dalších, která definiční určení ještě zpřesňují. Mezi charakteristiky podnikatelů dále patří také jejich zápis v obchodním rejstříku a vlastnictví

ţivnostenského

či

jiného

oprávnění

k podnikání.

Konkrétní

podmínky

podnikatelské činnosti potom upravuje Ţivnostenský zákon, Zákon o obchodních korporacích a částečně také Zákon o zemědělství. Podle údajů obsaţených v Obchodním zákoníku mohou lidé v České republice podnikat dvěma základními způsoby – jako fyzické, nebo jako právnické osoby. Hlavní rozdíl mezi oběma formami spočívá v tom, ţe ţivnostník (nazývaný fyzickou osobou) podniká na své jméno a k zaloţení firmy potřebuje ţivnostenský list, zatímco obchodní společnost (nazývaná právnickou osobou) podniká jménem celé společnosti, tedy všech spoluvlastníků, a k jejímu vzniku je nutná právní smlouva mezi všemi zakladateli (Nejčastější formy podnikání, online). Fyzické i právnické osoby si dále mohou vybírat mezi různými druhy podnikání. Fyzické osoby si na základě ţivnostenského oprávnění volí ţivnost ohlašovací nebo koncesovanou. Mezi koncesované ţivnosti patří například provoz taxisluţby, výroba a prodej alkoholu, provozování cestovní kanceláře nebo bezpečnostní agentury. Ohlašovací ţivnosti se dále dělí na řemeslné, volné a vázané. Zatímco provozování volné ţivnosti nevyţaduje odbornou způsobilost, ţivnost řemeslná a vázaná ano (Business center, online). Právnické osoby definuje zákon o obchodních korporacích a dělí je na pět druhů. Nejčastější formou tohoto podnikání v České republice je společnost s ručením omezeným

30

(s.r.o.), méně se na českém trhu objevují akciové společnosti (a.s.), komanditní společnost (k. s.), veřejné obchodní společnosti (v.o.s.) a druţstva (Partners media, online).

3.3.2 Genderový kontext

Participace ţen na trhu práce se ve většině evropských států neustále zvyšuje, přičemţ Česká republika patří k zemím, v nichţ ţeny svou ekonomickou aktivitou přesahující evropský průměr. Na tuzemském pracovním trhu tvoří ţeny téměř polovinu pracovní síly, coţ představuje nikoli aktuální trend, ale dlouhodobý stav (Válková, 2008). Tato skutečnost je dána především historickým vývojem. V době před sametovou revolucí byly ţeny v souvislosti s charakterem tehdejšího hospodářského systému spojeného s poţadavkem plné zaměstnanosti integrovány na trh práce povinně. Jejich podíl se v rámci celkového mnoţství pracovníků výrazně navyšoval uţ od roku 1948 (Čermáková, 1997). Od pádu minulého reţimu se ţeny také stále častěji prosazují ve vedoucích pozicích. To lze dávat mimo jiné do souvislosti i se zvyšováním úrovně jejich vzdělání. Zřetelný nárůst zájmu ze strany ţen je moţné vypozorovat například ve vztahu k univerzitním oborům vyuţitelným pro podnikatelskou činnost – v posledních dvou letech počet absolventek vysokých škol ekonomického zaměření dokonce převýšil počet muţských absolventů (Český statistický úřad, 2013). Od počátku nového tisíciletí lze zaznamenat také významné navyšování počtu ţen, které se rozhodly pracovně realizovat jako byznysmenky. I přes tuto vývojovou tendenci však poměr podnikajících ţen a muţů zůstává nevyrovnaný. Podíl muţů-podnikatelů na muţské pracovní síle nabývá více neţ dvojnásobného počtu v porovnání se ţenami (Kotýnková, Kuchařová, Průša, 2003). Tato zřetelná disproporce je dána mimo jiné i tím, ţe podnikatelská činnost vyţaduje výrazný časový závazek, coţ můţe pro ţeny vzhledem k jejich postavení v české společnosti představovat problém. Jak totiţ prokazují výzkumy (Čermáková, 2002a, 2002b), péče o děti a domácnost je výrazně častěji záleţitostí ţen neţ muţů. Navíc ţeny častěji musí zbrţďovat svůj kariérní postup a zkracovat aktivní participaci na pracovním procesu z důvodů mateřské dovolené (Nešporová, 2005). Procento matek, které se chtějí vracet po mateřské dovolené na pracovní trh dříve, se sice zvyšuje, ale tyto ţeny se ale následně musejí potýkat s neadekvátním nastavením českého systému zabezpečujícího péči o děti mladší tří let. Instituce pečující o batolata totiţ v současnosti nevytváří dostatečné kapacity (Hašková, Kříţková, 2003).

31

Je ovšem nutné podotknout, ţe ţenské dilema stavící proti sobě péči o rodinu a pracovní uplatnění nemusí nabývat pouze významu překáţky v podnikání.

V některých

případech se naopak můţe stát motivem k odstartování podnikatelské kariéry. V této souvislosti Duchéneaut a Orhan vymezují dvě skupiny důvodů, na jejichţ základě se ţeny rozhodují podnikat (Válková, 2008). První kategorie je vedena motivací ţen dosáhnout nezávislosti, seberealizace, získat společenské uznání a status, naplnit své poslání nebo prostě chuť podnikat. Druhou skupinu tvoří důvody praktičtější povahy. Patří do ní nedostatečný příjem rodiny, nespokojenost se současným zaměstnáním, problémy s hledáním vyhovujícího zaměstnání, ztráta zaměstnání a konečně právě poţadavek flexibility v pracovním rozvrhu v souvislosti s péčí o domácnost a rodinu. S posledním zmíněným bodem přímo souvisí nově se vyskytující fenomén – nárůst počtu ţen, které s podnikáním začínají právě na mateřské dovolené9. Kromě obtíţné harmonizace pracovního a rodinného ţivota dané přístupem zaměstnavatelů k ţenám-matkám existují i další negativní stimuly podněcující ţeny k podnikatelské kariéře. Patří mezi ně jejich prokazatelně horší postavení na trhu práce, větší míra nezaměstnaností a niţší platové ohodnocení. „Únik“ do podnikatelské sféry představuje způsob, jak se s těmito genderovými disbalancemi vyrovnat (Krause, 2005). Přestoţe například otázka péče o rodinu můţe v kontextu problematiky ţenpodnikatelek znamenat bariéru i pozitivní stimul zároveň, existují překáţky, které druhou stránku postrádají. Z komparativní analýzy českých a irských podnikatelek vyplynulo, ţe Češky povaţují za nejvýznamnější okolnosti bránící začátku jejich podnikání kromě rodinných povinností také přístup k financím, přebujelou byrokracii a problematický přístup do obchodního prostředí (Válková, 2008). I kdyţ poslední zmiňovaná bariéra je v současnosti stále více utlumovaná. Souvisí to se vznikem různých iniciativ, které se začínajícím podnikatelkám snaţí pomáhat, případně ţeny k podnikání pobízet a motivovat10. Obecně se překáţky, které ţeny vnímají v podnikání, objevují nejen na celospolečenské, ale i osobní úrovni. Podle agentury IPSOS, která realizovala průzkum trhu v rámci platformy Ţeny s.r.o., nadpoloviční většinu dotázaných odrazuje od podnikání strach, ţe se jím neuţiví. Začít podnikat by jim významně usnadnilo přesvědčení o tom, ţe bude po jejich produktu/sluţbě poptávka. Z výzkumu dále vyplývá, ţe ţeny stále více vyhledávají pomoc kouče či mentora, který by jim s překonáváním některých překáţek v podnikání 9

Tímto specifickým tématem se obšírně zaobírá například Jitka Kalousová ve své diplomové práci s názvem Matky podnikatelky (2010) 10 v jihomoravském kraji například Top centrum podnikatelek nebo Moravská asociace podnikatelek a manaţerek

32

pomohl. Téměř osmdesát procent respondentek vnímá jako problém nedostatečnou státní podporu (Postoje ţen k podnikání, 2014). I přes všechny výše vyjmenované osobní a celospolečenské překáţky, které brání ţenám ve vstupu do podnikatelské sféry, lze shrnout, ţe mnoţství podnikatelek v Česku od devadesátých let neustále vzrůstá. Konkrétní statistiky a analýzy týkající se tohoto trendu přináší následující kapitola.

3.3.3 České podnikatelky

Mnoţství českých podnikatelek v České republice v posledních letech trvale stoupá, přičemţ tento nárůst se projevuje napříč mnoha obory a v různém rozsahu. Přibývá jak drobných ţivnostnic, které svůj byznys provozují s minimálním počtem zaměstnanců, tak i majitelek velkých firem zaměstnávajícím desítky aţ stovky lidí. Podle ratingové agentury Czech Credit Bureau se tak vliv ţen na podnikatelské prostředí neustále zvyšuje (Helas, online). Analýzy Českého statistického úřadu ukazují, ţe ţeny tvoří v současné době zhruba třetinu z celkového počtu podnikatelů (Český statistický úřad, online).

Graf 1 – Zastoupení ţen mezi podnikajícími osobami v ČR Zdroj: Výběrové šetření pracovních sil, Český statistický úřad

33

Ţivnostenské oprávnění, které je třeba k zaloţení nejjednodušší formy podnikání, si letos pořídilo více neţ deset tisíc ţen, zatímco muţských zájemců o tento typ byznysu bylo zhruba patnáctkrát méně. Velice významný je tento výsledek ve srovnání se situací, která panovala v českém podnikatelském prostředí v polovině devadesátých let, kdy ţeny tvořily asi patnáct procent tehdejšího počtu ţivnostníků. Momentálně se mnoţství ţen angaţující se v tomto odvětví byznysu blíţí čtyřiceti procentům (Bisnode, online). Přibývá také majitelek firem registrovaných jako společnosti s ručením omezeným. Podle konzultantské agentury Bisnode je nárůst počtu majitelek takových podniků zřetelný především v posledních pěti letech, přičemţ letošní rok patří v tomto ohledu rekordní. Z posledních údajů vyplývá, ţe firmy typu s.r.o. v současnosti vlastní ze čtvrtiny právě ţeny (Bisnode, online). Přestoţe majitelek firem s miliónovými obraty není na českém trhu mnoho, i v této souvislosti jejich mnoţství stoupá. Podnikatelek, jejichţ společnosti vykazují roční obrat nad deset miliónu, je podle nejnovějších dostupných údajů více neţ osmnáct procent ze všech firem vlastněných ţenami (OCP, online), coţ představuje skoro čtyřicetiprocentní nárůst ve srovnání s rokem 2013 (Helas, online). Stále více ţen navíc podniká v oborech, které jsou přisuzovány spíše muţské části populace. Podle Heleny Kohoutové, majitelky společnosti Helas, která kaţdoročně vyhlašuje soutěţ Ocenění podnikatelka roku, se ţeny prosazují ve všech průmyslových oborech (Lauder, 2014, s. 58). Tuto informaci podtrhuje vítězství Jany Erbové, majitelky kovovýrobní firmy AC-T servis, ve zmíněné soutěţi (AC-T servis, online). Podle agentury NSG Morison podniká v oboru, který je vnímán jako ryze muţský11, celkem čtyřicet procent ţen. Z tohoto počtu se ve třiceti procentech jedná o výrobní činnost. Zhruba ve dvou třetinách případů ţeny podnikají v oboru, který nevystudovaly. Jejich vzdělání je většinou ekonomické, nikoli technické (NSG Morison, online). Z analýzy této auditorské společnosti dále vyplývá i to, ţe ţeny ovládají spíše malé mladší firmy a muţi střední podniky. U větších firem je však poměr téměř vyrovnaný. Poměrně novým trendem v oblasti podnikání je to, ţe se majitelky firem začínají zajímat expanzi do zahraničí. Do dvou let chce na zahraniční trhy expandovat aţ čtyřicet procent oslovených ţen.

11

převáţně technického zaměření

34

Přestoţe v České republice začínají podnikat ţeny nejrůznějších charakteristik, lze je v jistých ohledech vnímat jako koherentní skupinu, která vykazuje rysy, jeţ je v mnohém odlišují od jejich podnikajících protějšků z řad muţů. Rozdíly můţeme nalézt například ve způsobu vedení firem. Aktivity podnikajících muţů se soustřeďují především do čtyř oblastí: obchod, konstrukce, výroba a přeprava. Činnosti ţen naproti tomu disponují větší rozmanitostí – nejvíce se zaměřují na obchodní aktivity spojené s poskytováním sluţeb, často přímo zacílených na oblast podnikání (účetnictví, public relations, poradenství, návrhy interiérů kanceláří atd.) (Gender studies, online). Podle Petra Šímy, znalce poskytujícího firmám právní a poradenský servis, si také daleko více ţen připouští, ţe nemohou být nejlepší ve všech procesech uvnitř firmy, proto mnohem intenzivněji vyuţívají externí zdroje a vyhledávají nástroje jako je například audit. Ţeny si navíc podle něj stále více uvědomují, ţe jejich firma můţe přinést mnohé nepředvídatelné situace, a proto mají daleko větší snahu připravit ji na více budoucích scénářů, a to i v otázce nástupnictví (Helas, online). Genderové rozdíly se dále projevují také ve vztahu k půjčkám. Podnikatelky obecně méně riskují, jsou ve svých krocích opatrnější a podle agentury STEM/MARK je banky vnímají jako spolehlivější klienty (Economia, online). Z tohoto úhlu pohledu ţeny také více akcentují likviditu a stabilitu firmy neţ růst za kaţdou cenu. Investují aţ ve chvíli, kdy mají dostatečný kapitál, a zbytečně se nezadluţují (CRIF Czech Credit Bureau, online).

3.3.4 Podnikání v Jihomoravském kraji

Jihomoravský kraj patří k regionům s významným ekonomickým potenciálem. Jeho hrubý domácí produkt tvoří deset procent hrubého domácího produktu celé země. Nejvíce ekonomických subjektů se koncentruje v hlavním městě regionu a jeho nejbliţším okolí. Do Brna je soustředěný zejména zpracovatelský průmysl, obchod a komerční sluţby. Metropole také postupně získává pozici centra výzkumu a vývoje celostátního významu, přičemţ nejvíce výdajů je směřováno do podnikatelského sektoru (Český statistický úřad, online). Jiţní část regionu se tradičně vyznačuje zemědělstvím, k němuţ ji předurčují zejména geografické podmínky. Přírodní předpoklady umoţňují navazovat na tradiční specializované obory zemědělské výroby, jako jsou vinařství, ovocnářství a zelinářství (Český statistický úřad, online).

35

Mezi

významná

průmyslová

odvětví

patří

strojírenství,

elektrotechnický,

farmaceutický textilní a oděvní průmysl. Z tradičních průmyslových značek lze zmínit TOS (Kuřim), Minervu (Boskovice), Adamovské strojírny a.s., Zetor (Brno), Královopolskou a.s. (Brno), Novou Mosilanu (Brno), Tylex (Letovice), Gumotex (Břeclav) nebo Biovetu (Brno) (Czechinvest, online). V registru ekonomických subjektů bylo k 31. prosinci 2013 evidováno zhruba 295 tisíc subjektů se sídlem v Jihomoravském kraji, z toho asi 220 tisíc osob fyzických a 75 tisíc právnických. Mezi fyzickými osobami převaţují ţivnostníci, mezi právnickými osobami dominují obchodní společností (Český statistický úřad, online). Brno je po hlavním městě země druhým nejčastějším sídlem ekonomických subjektů. Díky tomu Jihomoravský kraj s počtem čtyř společností připadajících na sto obyvatel jako jediný společně s Prahou přesahuje celorepublikový průměr (viz tabulka).

Tabulka 1 – Podnikatelé v jednotlivých krajích Zdroj: Bisnode

Na předních příčkách statistik se Brno pohybuje také v souvislosti se vznikem novým ekonomických subjektů. V prvním pololetí roku 2014 vzniklo v moravské metropoli 1469 nových společností, čímţ se zařadila na druhé místo za Prahu. Také z dlouhodobého hlediska je nejvíce firem zakládáno nejčastěji v Praze a v Brně (Bisnode, online).

36

3.4 Shrnutí podkapitoly Podnikatelská činnost je v České republice vymezená prostřednictvím legislativy. Jedná se především o Občanský zákoník, Ţivnostenský zákon a Zákon o obchodních společnostech. V rámci těchto zákonů jsou mimo jiné vyjmenovány a popsány legální druhy a formy podnikání na zdejším trhu. Třebaţe v českém prostředí firmy zakládají a vlastní stále především muţi, z aktuálních statistik a analýz tuzemského trţního prostředí vyplývá, ţe ţenská část populace začíná v tomto ohledu vykazovat vyšší aktivitu. Děje se tak navzdory tomu, ţe české podnikatelky jsou nuceny čelit specifickým bariérám, z nichţ jednu z nejvýznamnějších představuje slaďování rodinného a pracovního. To spolu s dalšími faktory (hrozba nezaměstnanosti nebo menší šance nalézt adekvátně placené zaměstnání), jeţ vnímají jako překáţku při budování kariéry, však mohou zároveň paradoxně vést k „úniku“ do podnikatelské sféry.

I kdyţ nejvíce ţen dlouhodobě podniká na území Prahy, respektive sídlo jejich firmy je evidováno na praţské adrese, nezanedbatelné mnoţství podnikatelek se nachází také v Jihomoravském kraji, respektive v Brně, které je přirozeným ekonomickým centrem regionu.

4.

EMPIRICKÁ ČÁST

Jako cíl této práce bylo jiţ v první kapitole vytyčeno vytvoření série publicistických rozhovorů zařaditelných do rubriky Podnikatelé od nás jihomoravské přílohy deníku MF DNES. Předpokladem pro dosaţení tohoto cíle je mimo jiné deskripce cílového média a v něm uplatňovaných postupů a pravidel. Informačním základem pro tvorbu tohoto popisu, který je předmětem následující kapitoly, se stala data získaná zejména z relevantních webových stránek, z interních příruček MF DNES a z polostrukturovaných rozhovorů se členy redakce, které jsou coby součást příloh uvedené v závěrečné kapitole této práce.

37

4.1 Deník MF DNES

4.1.1 Stručná charakteristika

MF DNES je celostátní deník, jehoţ přímý předchůdce se objevil na československém mediálním poli v podobě listu Mladá fronta jiţ na konci první poloviny minulého století. Novodobá historie tohoto periodika započala bezprostředně po pádu komunismu. V devadesátých letech v rámci privatizace koupil noviny, respektive celou mediální skupinu Mafra, pod kterou doposud spadají, německý koncern Rheinisch-Bergische Druckerei- und Verlagsgesellschaft. Na jaře roku 2013 se stal novým vlastníkem vydavatelství podnikatel Andrej Babiš. Mediální skupina Mafra provozuje v České republice širokou síť médií. Mezi její tuzemské tituly patří kromě MF DNES také nejstarší český deník Lidové noviny (Mafra, online) a nejčtenější zdarma distribuovaný deník a týdeník Metro a 5plus2 (Median, online). Dále vydavatelství mimo jiné provozuje také webové portály idnes.cz a lidovky.cz. Hlavním periodikem této mediální skupiny však zůstává deník MF DNES, který dlouhodobě patří mezi nejčtenější tituly v republice. Kaţdé číslo si ve druhém a třetím čtvrtletí letošního roku v průměru přečetlo 695 000 lidí, coţ jej umisťuje na druhé místo v kategorii čtenosti celostátních placených deníků (Median, online). Přední pozice v mediálních statistikách MF DNES zaujímá také v souvislosti s objemem prodaného a tištěného nákladu. V září letošního roku se kaţdý den prodalo v průměru 169 593 kusů, přičemţ vytištěno bylo více neţ 200 000 kusů (ABC ČR, online). MF DNES patří mezi tituly novinového formátu vycházejícího v sešitové podobě. První sešit označený písmenem A obsahuje především zpravodajství z domova i ze světa, dále potom rubriky Ekonomika a Kultura a na konci listu umístěnou publicistickou sekci pod názvem Názory. V prvním listu se také objevují texty novinářů z investigativní sekce novin, MF DNES přitom patří mezi malé mnoţství titulů, které si takové oddělení udrţují (MF DNES, online). Hlavní součástí druhého sešitu B je krajské zpravodajství, lišící se obsahem v závislosti na regionu, v němţ noviny vychází. Zhruba uprostřed druhého sešitu se nachází strany s informacemi servisního charakteru a na konci potom rubrika Sport. Deník MF DNES vychází denně s výjimkou neděle. Nově je do něj kaţdý den vloţen suplement časopisového formátu. Časopisecké tituly vycházející jako bezplatné suplementy jsou zaměřeny primárně na oddechové čtení, zatímco o zpravodajských tématech novináři

38

referují na stránkách celostátního novinového výtisku a jeho regionálních příloh. Publicistické texty se objevují jak v novinách, tak i v časopisech MF DNES, ale zaujímají minoritní postavení, i kdyţ díky nedávnému vzniku samostatné rubriky s názvem Publicistika názorové psaní posílilo (Mafra, online). Ustavení nových rubrik a příloh souvisí se změnami z října roku 2014, které se dotkly především grafické stránky titulu. Nová podoba deníku pochází z dílny studia Marvil (Mediář, online). Ve srovnání s minulým layoutem je ten současný zaloţen na jiném typu písma, první stránka nově odkazuje na obsah novin a logo deníku se přesunulo z pohledu čtenáře na levou stranu (Font, online). Dále se změnilo také umístění jmen autorů textů, místo na konci článku se nově objevuje bezprostředně pod perexem. Vymizela také takzvaná fotohnízda12, která podle nových pravidel nahrazuje jediná fotografie u kaţdého článku, přičemţ zbylé fotografické materiály se umisťují na web (Hana Černohorská, 2014, ústní sdělení). Řazení zavedených rubrik a jejich rozsah zůstaly zachovány. Součástí říjnových změn se stalo sjednocení ceny za titul. Ta se momentálně ustálila na osmnácti korunách za jeden výtisk. Grafické, obsahové a ekonomické změny byly provedeny nedlouho po nástupu nového šéfredaktora deníku Jaroslava Plesla, který v čele novin v létě roku 2014 vystřídal investigativní novinářku Sabinu Slonkovou (Mediář, online).

4.2 Jihomoravská příloha deníku MF DNES Mimo časopisecké suplementy tvoří součást kaţdého vydání MF DNES také samostatně neprodejná regionální příloha. Kromě centrální praţské adresy Anděl Media Centrum se redakce tohoto titulu nacházejí ve všech krajských městech. Tamější regionální novináři v nich vytvářejí místní mutace, které v podobě krajských příloh vychází kaţdý den jako speciální sešit vloţený do celostátních novin. Přímou konkurenci těchto suplementů vytváří síť okresních Deníků spolu se zpravodajským pořadem České televize Události z regionů. Regionální novináři MF DNES se soustředí na lokální témata, převádějí je do podoby zpravodajských a publicistických textů a následně je publikují nejčastěji právě v krajských přílohách13.

12

skupiny fotografií vztaţená k jednomu textu Někdy však témata nabývající celostátního významu zpracovávají pro praţskou redakci. V některých případech jsou autoři poţádáni o vytvoření dvou odlišných textů na stejné téma určených jak pro celostátní, tak pro krajské vydání. 13

39

Nejinak je tomu v případě brněnské redakce. Ta byla jako jedna z prvních zaloţena uţ v roce 1995 (Valášek, 2013, s. 25), přičemţ jihomoravská příloha vyšla poprvé 21. září 1995 (Vyroubalová, 2011, s. 29). V roce 2005 k ní přibyla výhradně brněnská příloha, ta však byla o sedm let později vlivem redukčních opatření zase zrušena.

4.2.1 Personální obsazení redakce

Od doby vzniku jihomoravské přílohy sídlí lidé podílející se na její tvorbě ve funkcionalistické budově Convalaria umístěné naproti obchodnímu domu Vágner v ulici Česká. Redakce je situovaná do prvního patra této historické stavby. Téměř celé první poschodí vyplňuje pracovní prostor typu open space, jenţ sdílí redaktoři, editoři, korektoři, redakční asistentka a fotograf. Z oddělené kanceláře řídí chod celé redakce šéfredaktorka Hana Černohorská. Funkci editorů zastávají Tomáš Michálek, Halka Horká a Ivana Solaříková14, sporadicky rediguje také Milada Nedopilová a sportovní redaktor Robin Krutil. Jako stálí redaktoři zde pracují Lukáš Valášek a Jana Ustohalová. Z pozice novinářky týdeníku 5plus2 přispívá do jihomoravské přílohy také Veronika Horáková. Někdy se v novinách objeví i příspěvky od okresních redaktorů z tohoto zdarma distribuovaného týdeníku. Spolupráce MF DNES a 5plus2 coby důsledek sloučení regionálních a okresních redakcí obou periodik byla započata na začátku roku 2014 (Mediaguru, online). Součástí redakčního týmu jsou i externí spolupracovnice Kristýna Kolibová, Jana Soukupová, Klára Kubíčková a Julie Kalodová. Na tvorbě novin se podílí také jeden aţ tři elévové z katedry ţurnalistiky při Masarykově univerzitě, kteří se střídají zhruba ve dvouměsíčních intervalech. Všichni výše zmínění tvůrci mediálního obsahu regionální přílohy píší články různě tematicky i ţánrově laděné. Přestoţe někteří členové redakce se zaměřují více na ekonomiku, politiku nebo kulturu, v konečném důsledku musí být schopni napsat jakýkoli text od politické analýzy po reportáţ z degustace vína. Oficiální specializace v rámci redakce neexistuje (Hana Černohorská, 2014, ústní sdělení). Jedinou výjimku tvoří rubrika Sport, kterou má na starosti sportovní redaktor Robin Krutil. Občas do ní přispívá i student Fakulty sportovních studií Jan Daněk, ten se však primárně věnuje práci webeditora serveru brno.idnes.cz. Fotografický materiál vytváří a zpracovává Anna Vavriková, kterou o víkendech a v době pracovní neschopnosti zastupuje další z externích spolupracovníků redakce, Jiří Salik 14

Ivana Solaříková je zároveň hlavní editorkou týdeníku 5plus2.

40

Sláma. O personální záleţitosti a administrativu se stará redakční asistentka Vendula Pavlíčková.

4.2.2 Organizace práce v redakci

Chod brněnské redakce zjednodušuje existence organizačního pracovního systému, podle kterého kaţdý ze zdejších zaměstnanců ví, co se od něj v jednotlivých částech dne očekává. V souladu s tímto reţimem všichni redaktoři odevzdávají do čtyř hodin odpoledne své denní plány s tipy na články, které by se daly následující den zpracovat. Tyto návrhy shromaţďuje šéfredaktorka Hana Černohorská a sestavuje z nich přibliţnou obsahovou skladbu novin15, kterou skrze elektronickou poštu posílá do šesti hodin odpoledne všem členům redakce. Následující den redaktoři přicházejí do redakce kolem deváté hodiny ranní a čtou si aktuální vydání jihomoravské přílohy. O půl desáté se schází kolem redakčního stolu spolu s šéfredaktorkou a editorem k ranní poradě. Šéfredaktorka nejdříve určí takzvanou denní sluţbu, která má za úkol sledovat aktuální události a být editorovi k dispozici aţ do večerních hodin. Na poradě se následně kriticky hodnotí současný výtisk16, přičemţ evaluace nabývá pozitivního i negativního charakteru. Noviny buď připomínkuje jediný člen redakce, nebo se k jejich podobě vyjadřuje kaţdý z přítomných. Všechny hodnotící poznámky zapisuje redakční asistentka, která je později rozešle všem členům redakce včetně chybějících členů. Závěrečné slovo připadá šéfredaktorce. Ta od hodnotící fáze porady přechází k fázi plánovací. V ní přiřazuje témata ke zpracování jednotlivým autorům, kteří následně přizpůsobují délku textů jejich potenciálu určenému právě šéfredaktorkou. Následně se plánuje předběţná podoba layoutu, zalomení přílohy a jednotlivé fotografie. Pokud není z nějakého důvodu šéfredaktorka přítomna, vede poradu editor17. Následně kaţdý redaktor individuálně shromaţďuje informace potřebné k napsání textu, který mu byl na poradě přiřazen, přičemţ při jakýchkoli pochybnostech či nejasnostech se můţe poradit s editorem. Hodinu po poledni začíná editorská porada. Jednotliví autoři se na ní scházejí s editorem a šéfredaktorkou, aby jim referovali o dosavadním průběhu zjišťování informací nutných pro vznik článku, případně také ohlašují komplikace. Po této schůzi začíná 15

Předběţný plán vzniká také na základě čtenářských tipů a zpráv ČTK Regionální novináři MF DNES dostávají zpětnou vazbu také od jiných krajských vedoucích. Kaţdý den hodnotí všechny přílohy jeden vybraný vedoucí regionu (Hana Černohorská, 2014, ústní sdělení). 17 Takto vypadají všechny porady v týdnu, kromě té páteční, která je prodlouţena o plánování textů na následující týden. 16

41

editor noviny ve speciálním počítačovém programu takzvaně „lámat“, tedy určovat jejich výslednou grafickou podobu. Ta se mimo jiné musí přizpůsobit i předem danému umístění a rozsahu inzerce. Po třetí hodině odpoledne přichází první korektoři. Specifikem brněnské redakce je, ţe jsou odtud podrobovány korekturám přílohy všech moravských regionů (Hana Černohorská, 2014, ústní sdělení). Jako poslední se provádějí korektury brněnské a ostravské přílohy, protoţe mají nejpozději uzávěrku. Oficiální deadline pro autory textů určených pro jihomoravskou přílohu je šest hodin večer. Nezřídka se ale stává, ţe tento limit bývá překračován, často potom z toho důvodu, ţe se objeví nějaká důleţitá aktuální událost, kterou je potřeba zpracovat přednostně. Tento úkol většinou připadá denní sluţbě určené na ranní poradě. Jednotlivé texty pak editor čte a upravuje, případně ţádá úpravy po autorech. Jeho úkolem je také vkládat k článkům fotografie a opatřovat je popisky. Následně text předává prostřednictvím redakčního systému Hermes korektorům. V deset hodin pak editor posílá texty, jeţ prošly touto třístupňovou kontrolou, do tiskárny v Olomouci.

4.2.3 Cílová skupina, profil čtenářů18

Nejen o rozsahu, umístění a způsobu zpracování jednotlivých textů, ale také o podobě nastolované agendy rozhodují editoři ve spolupráci s šéfredaktorkou i s ohledem na čtenáře. Protoţe neexistují výzkumy, na základě kterých by bylo moţné charakterizovat čtenářskou obec jihomoravské přílohy, brněnská redakce vychází z údajů platných pro celostátní vydání19 (Hana

Černohorská,

2014,

ústní

sdělení).

Z výzkumů

realizovaných

agenturami

STEM/MARK a Median na ţádost MF DNES například vyplývá, ţe tento titul čtou více muţi neţ ţeny, rozdíl mezi nimi však činí pouhých šest procent. Kromě toho, ţe typický čtenář je spíše muţ neţ ţena, určují jej také tyto charakteristiky: náleţí do věkové skupiny třicet aţ padesát let20, má vysokoškolské nebo středoškolské vzdělání s maturitou, měsíční příjmy jeho domácnosti převyšují třicet tisíc a ze socioekonomického hlediska patří k vyšší střední vrstvě. Vzhledem k povaze této závěrečné práce je také vhodné uvést, ţe zhruba sto tisíc čtenářů se 18

Podle Hany Černohorské se kategorie cílová skupina a profil čtenářů v jihomoravské MF DNES překrývají Podle Hany Černohorské jsou však čtenáři jihomoravské přílohy specifičtí tím, ţe jim nevadí dominantní postavení zpravodajství a publicistiky z Brna na úkor zpravodajství a publicistiky z okresních měst. Ve srovnání s tím v sousedním kraji Vysočina čtenáři vyţadují větší koncentraci novinářů na okresní témata, Jihlava není natolik přirozeným centrem regionu. 20 Naopak nejméně čtenářů má MF DNES mezi mladými lidmi do devatenácti let 19

42

ţiví podnikatelskou činností (Čtenáři deníků MF DNES, Lidové noviny a Metro, online). Mezi důleţitá specifika lidí, kteří MF DNES čtou, se řadí také skutečnost, ţe obvykle vlastní dům nebo byt. Nerespektování této charakteristiky se můţe výrazně promítnout ve výši prodaného nákladu. „Ověřili jsme si to například v době, kdy jsme v celostátu i regionech napsali velké téma nájemní byty a ukázalo se, ţe čtenáři o něj nejeví moc zájem, coţ se odrazilo na počtu prodaných kusů novin. Taky proč by se to téma mělo dotýkat našich čtenářů, kdyţ bydlí ve vlastním? Naopak obrovský úspěch zaznamenalo téma čištění komínů.“ (Hana Černohorská, 2014, ústní sdělení) Přestoţe i v jihomoravské příloze MF DNES se projevuje celosvětově rozšířený trend úbytku čtenářů tištěných periodik, daří se jí dlouhodobě se udrţovat ve trojici nejčtenějších titulů v kraji. Třebaţe podle současných výsledků výzkumů čtenosti dosahuje s počtem 57 000 čtenářů za den aţ třetího místa za svým největším regionálním konkurentem Deníkem Rovnost a celostátním bulvárním titulem Blesk (Unie vydavatelů, online), ještě v prvním pololetí roku 2014 zaujímala pozici nejčtenější seriózní tiskoviny v kraji (Median, online). Srovnáním číselných údajů týkajících se čtenosti mezi jednotlivými krajskými redakcemi MF DNES vychází najevo, ţe jiţní Morava spolu s Prahou, Středočeským a Moravskoslezským krajem patří z tohoto hlediska mezi nejúspěšnější regiony (viz mapa).

Mapa 1 – Čtenost placených deníků v regionech Zdroj: Unie vydavatelů

43

4.2.4 Tematická a obsahová struktura

Regionální příloha Jihomoravského kraje, respektive rubrika s názvem Brno a jiţní Morava, tvoří spolu s celostátně zaměřenými rubrikami Sport, Servis a nově také Studenti píší noviny, sešit B, který v kombinaci se sešitem A představuje základ celých novin doplňovaný různými pravidelnými i příleţitostnými suplementy novinového či časopisového formátu, případně letáky reklamního charakteru. Po grafických změnách naznačených v jedné z předchozích kapitol vypadá titulní strana sešitu B následovně21: Do levého horního rohu je velkými červenými písmeny vysázen název regionu mutované přílohy, pod ním se nachází výčet okresů, které daný kraj tvoří. V pravém protějším rohu se nově objevuje jednoduše vizuálně zpracovaná předpověď počasí, doprovázená odkazem na stránky portálu idnes.cz. Na krajské webové stránky poutá nápis brno.idnes.cz umístěný ve výrazné červené liště oddělující hlavičku od obsahu první strany. Na facebookové stránky přílohy odkazuje záhlaví druhé strany, na kontaktní údaje třetí. Nejvýraznějším a často také nejrozsáhlejším textem titulní strany je takzvaný otvírák22. Jedná se o obsahově nejzávaţnější text celé přílohy, obvykle zpracovaný skrze základní zpravodajský ţánr, tedy zprávu, která referuje o aktuálních událostech pozitivního i negativního charakteru. Pokud je otvírák titulní strany příliš dlouhý, přetahuje23 se do vnitřních stran sešitu, přičemţ bývá pro lepší orientaci čtenáře uveden stejným titulkem i perexem jako na straně první. Pokud je téma tohoto otvíráku natolik obsáhlé, ţe ani přetahem nedojde k jeho dostatečnému vyčerpání, vyuţívá se moţnosti doplnit jej o další texty na stejné téma24, které jsou však jiného ţánrového zaměření, např. reportáţí, story nebo glosou v rubrice Zápisník. Takovým postupem pak vzniká tzv. tematický baliček, jenţ je souborem ţánrově odlišných textů zaměřujících se na stejné či podobné téma (Valášek, 2013, s. 29). Jednou z náleţitostí první strany je velká fotografie, která se buď vztahuje k textu otvíráku, nebo tvoří součást tzv. fotorámu25, speciálnímu boxu určenému pro vizuálně zajímavé události sloţenému z výrazné fotografie a krátkého textu. Podobné rysy jako titulní otvírák strany, tedy společenskou závaţnost a aktuálnost, by měl vykazovat také dominantní text strany číslo dva, označované v redakční koncepci z roku 21

popisováno z pohledu čtenáře Při popisu struktury se z důvodů větší autentičnosti přidrţuji výrazů pouţívaných v redakci, přestoţe mnohé z nich spadají do slangové sféry jazyka. 23 slangový výraz pouţívaný v redakci pro rozdělení článku na dvě části a jejich umístění na více stran z důvodů nedostatku místa na straně první 24 Můţe to být hlavní téma otvíráku i jedno z podtémat. 25 Ten se často objevuje i na následující straně. 22

44

2010 přívlastkem věcná. Obvykle se stejně jako v předchozím případě jedná o zprávu. Případy, kdy se v horní půli druhé strany objeví jiný ţánr, jsou však ve srovnání s titulní stranou méně neobvyklé. Například v posledním předvolebním období byla tato strana vymezována pro velké rozhovory s lídry jednotlivých stran. Dolní poloviny obou prvních stran, takzvané podvaly, jsou obvykle určeny pro obsahově méně závaţné texty. Pokud přistoupíme k dělení zpravodajství na tzv. hard news a soft news26, náleţí podvalové články do druhé kategorie. Z ţánrového hlediska se jedná především o story, reportáţe, kurzívky a rozhovory z rubriky Čtyřkou na Českou (viz kapitola 4.2.5), případně o čtenářské fórum27. Na podvalech druhé a následujících stran se také někdy objevují servisní články sloţené z jednoodstavcových tipů na trávení volného času. Tyto texty však někdy mohou zaujímat i horní poloviny stran (druhou počínaje). Odkazy na volnočasové aktivity se jindy umisťují i po bocích druhé a třetí strany, o prázdninách na straně první ve formě takzvaných letních tipů28. Texty servisního charakteru obvykle zpracovávají elévové, kulturní tipy připravuje i Jana Soukupová. Po bocích druhé a třetí strany se objevují také glosy či komentáře opatřené autorovou fotografií, jeţ spadají do rubriky Zápisník (viz kapitola 4.2.5). Tento prostor bývá vyuţíván také k inzertnímu servisu s oddíly s názvy Prodám, Koupím, Zaměstnání, Pronájem a další. Jeho tvorba spadá pod pracovní náplň redakční asistentky či slouţícího editora. Třetí straně, označované přívlastkem lidská29, dominuje otvírák jiného ţánrového typu, neţ je zpráva. Obvykle je na toto místo zařazována story či reportáţ vykazující publicistické rysy. Podle Hany Černohorské se má tato strana zaměřovat na pozitivní události a lidské příběhy s nimi spjaté. Vznikla v reakci na rozmáhající se trend příliš negativně laděných novin, přičemţ jejím úkolem je jej vybalancovávat (2014, ústní sdělení). Jako ostatně téměř všechno v této kapitole výše zmíněné, ani toto však není nepřekročitelným pravidlem. V září roku 2014 v době zvýšené povodňové aktivity zabírala třetí stranu story o ţeně, jejíţ dům byl záplavami zasaţen jiţ poněkolikáté. V době letních prázdnin, kdy je rozsah přílohy redukován, obvykle připadá třetí strana regionálním textům sportovního zaměření.

26

Tato anglosaská typologie nemá přesný český ekvivalent. Volně přeloţeno se jedná o zprávy závaţné a oddechové. 27 Nepravidelná rubrika sestávající se z krácených dopisů a e-mailů čtenářů. 28 Součástí jsou tři tipy: na dvě hodiny, půlden a den. 29 Autorem koncepce dělení stran na věcnou a lidskou je bývalý zástupce šéfa regionů Petr Orálek.

45

Pokud je součástí vydání i čtvrtá strana30, jejíţ záhlaví je na rozdíl od prvních tří čisté, dominuje jí obvykle otvírák sestavený z tipů na trávení volného času nebo text věnující se tématům z oblasti kultury. Nezanedbatelný prostor v novinách zabírají také inzeráty. Obsazení inzertních ploch je dáno předem a obsah kaţdých novin se mu musí přizpůsobovat. Tematická a obsahová struktura novin částečně vychází z redakční koncepce z roku 2010, kterou vytvářela současná šéfredaktorka Hana Černohorská na základě podkladů tehdejšího zástupce vedoucího regionů Petra Orálka. Součástí tohoto dokumentu je i popis tří stálých seriálů, které doposud v příloze vycházejí. Stručnou deskripci těchto seriálů doplněnou i o charakteristiku těch jiţ zaniklých přináší následující kapitola.

4.2.5 Seriály31

V posledním desetiletí se v jihomoravské příloze MF DNES objevilo několik seriálů. Velké oblibě čtenářů se podle slov editorky Kristýny Kašpárkové těšil především ten s názvem Na kávě s… (2014, ústní sdělení). Jednalo se o celostránkovou story, respektive převyprávěný publicistický rozhovor se zajímavými lidmi z různých oborů. Ještě před ním ve stejném rozsahu vycházela rubrika Umění a kultura, kterou nejprve vedla Dora Kaprálová, následně Jana Soukupová a nakonec Kristýna Kašpárková. Umisťovaly se do ní texty spadající do kategorie umělecká publicistika. Donedávna se na stránkách jihomoravské přílohy krátce vyskytoval také seriál Brněnské stopy, rubrika převzatá od ostravské redakce. Jeho hlavní autorkou a zároveň garantkou byla externí spolupracovnice MF DNES specializující se na kulturu Jana Soukupová, která se v ní zaměřovala na osudy brněnských rodáků, jenţ se v moravské metropoli narodili nebo v ní dlouhodobě ţili, a nyní jsou ve světě uznávaní coby elity ve svých oborech, ať se jedná o sport nebo politiku. Kvůli úsporným opatřením však Brněnské stopy ze stránek přílohy brzy zmizely. Pokud však nějaký brněnský rodák odpovídající výše načrtnutým charakteristikám nebo událost s ním spjatá zrovna slaví výročí, vzpomene se na něj v příloze formou zpravodajského textu (Hana Černohorská, 2014, ústní sdělení). 30

Počet stran přílohy (reálný prostor bez inzerce) osciluje mezi mnoţstvím dvě aţ pět stran denně Členové brněnské redakce MF DNES pouţívají výrazy rubrika a seriál jako synonyma (Kristýna Kašpárková, ústní sdělení, 2014). Stejně s těmito slovy budu zacházet i já v následujícím textu, třebaţe teoretické vymezení tyto pojmy rozlišuje. Osvaldová a Halada definují rubriku jako místo v novinách označující pravidelné umístění materiálů pod společným záhlavím, spojené společným tématem nebo společným zaměřením a seriál jako to, co se zveřejňuje postupně (na pokračování) a tvoří celek, několik tematicky spolu souvisejících mediálních děl (2002, s. 158 a 170). 31

46

Jana Soukupová byla v minulosti garantkou ještě jiného seriálu. Jmenoval se Štatl za Husáka a vypovídal o poměrech v normalizačním Brně (Gecová, 2014, s. 31). Stejně tak patřila tato novinářka mezi přispěvatele do další rubriky, takzvaného Sobotního zápisníku. Jednalo se o rozsáhlejší text názorové publicistiky, který vycházel ve víkendovém vydání a skrze vykopáváky32 komentoval události uplynulého týdne. O vznik tohoto seriálu se zaslouţil bývalý brněnský editor David Maňas (Hana, Černohorská, 2014, ústní sdělení). Do roku 2012 si mohli čtenáři jihomoravské přílohy číst také příspěvky otiskované v rubrice Lidé od nás, která tvořila součást takzvaných okresních stran33. Výrazným specifikem tohoto seriálu, odlišujícím jej od všech jiţ zmíněných, byla skutečnost, ţe vycházel napsaný v první osobě čísla jednotného, čímţ budil dojem, ţe je vytvářen týmţ člověkem, o němţ referuje. Ve skutečnosti se však jednalo o převyprávěný rozhovor publikovaný v ich formě, čili o text vytvořený některým ze členů redakce. Podobně jako Na kávě s… přibliţovala i tato rubrika příběhy lidí z nejrůznějších oborů od knihovnictví, přes kovářství, aţ po ekologii (Valášek, 2013. s. 34-35). V současné době vycházejí v jihomoravské příloze deníku MF DNES pouze tři seriály, dva z nich ne zcela pravidelně. Malý počet omezeně vycházejících seriálů je důsledkem opakované redukce počtu stran přílohy, z nichţ poslední se udála v roce 2012. Vzhledem ke zmenšujícímu se rozsahu novin došlo i ke změně postavení rubrik, respektive jejich mnoţství a frekvence vycházení. Šéfredaktorka Hana Černohorská přiznává, ţe v současnosti jsou seriály některými členy redakce vnímány jako texty přinášející komplikace. Při velkém mnoţství zpravodajsky zpracovávaných aktuálních zpráv bývá totiţ obtíţné najít pro ně na omezeném počtu stran prostor (ústní sdělení, 2014). Podle Lukáše Valáška přispívá k jejich specifické pozici i fakt, ţe je třeba na jejich publikaci myslet předem, coţ v mnohdy chaotickém provozu daném klesajícím počtem zaměstnanců a zvyšováním poţadavků kladených na ty stávající nebývá snadné (ústní sdělení, 2014). I přes nastíněné problémy se však v jihomoravské příloze tři stávající seriály udrţují poměrně dlouhou dobu. První z nich, Zápisník, je obdobou bývalého Sobotního zápisníku. Z ţánrového hlediska se jedná o glosu komentující aktuální dění popsané v některém ze zpravodajských textů novin, které jsou však na rozdíl od bývalého zápisníku vţdy součástí stejného výtisku. 32

Slangový výraz uţívaný v brněnské redakci pro krátký titulek dílčí části článku (např. odstavce), který od textu, k němuţ se vztahuje, není oddělen prázdným řádkem. Obecně bývá za vykopávák označován tučně vysázený titulek fotografie. 33 Jednalo se o mutované listy věnované lokálnímu zpravodajství. Po redukčních opatřeních z roku 2012 tyto strany zanikly.

47

Dříve se tato rubrika objevovala v kaţdém vydání v levém horním rohu druhé strany a byla opatřena autorovou fotografií, která podtrhávala autorský ráz článku. V současnosti se v příloze vyskytuje nepravidelně. Nejčastěji do ní přispívají redaktoři, méně editoři, zřídka jsou autory fotografové či elévové. Cílem rubriky je jednak čtenáře pobavit a zaujmout, jednak mu nabídnout pohled do zákulisí současného dění i práce reportérů v redakci (Valášek, 2013, s. 31). Druhý seriál, Čtyřkou na Českou, bývá publikován pravidelně, a sice zpravidla na podvalu první strany s přetahem na některou ze stran následujících vychází kaţdé pondělí. Stejně jako předchozí rubrika nemá stálého autora, většinou jej píše ten člen redakčního týmu, který je v pátek nejméně pracovně vytíţený. Čtyřkou na Českou spadá svým vznikem ještě do dob, kdy ve funkci šéfredaktora působil Karel Škrabal. Právě toho ve spolupráci s jeho tehdejší zástupkyní Hanou Černohorskou napadlo, ţe noviny zpestří novým seriálem, jehoţ specifikem bude, ţe novinář zpovídá respondenta během jízdy tramvají z Hlavního nádraţí na ulici Česká. Interviewovanými bývají lidé z Brna, kterých se přímo dotýká zdejší aktuální dění nebo jsou dokonce jeho iniciátory. Pokud se zrovna koná filmový festival Jeden svět, ţádá redakce o rozhovor jeho organizátorku, kdyţ začíná školní rok, je moţné oslovit s návrhem interview školníka. Ve srovnání s rubrikou Podnikatelé od nás nabývá Čtyřkou na Českou více zpravodajského rázu, podle Lukáše Valáška se nachází přesně na pomezí zpravodajství a publicistiky (2014, ústní sdělení). Větší příklon tohoto seriálu ke zpravodajství je dán jednak tím, ţe je mnohem více zdůrazňována potřeba aktuálnosti, jednak laděním otázek, které bývají méně osobní34. Třetici seriálů zařazovaných v současné době mezi texty určené k publikaci v jihomoravské příloze deníku MF DNES uzavírá rubrika s názvem Podnikatelé od nás, kterou blíţe charakterizuje následující kapitola.

4.2.6 Seriál Podnikatelé od nás

Kdy přesně se rubrika s názvem Podnikatelé od nás v jihomoravské příloze objevila poprvé, si současná šéfredaktorka Hana Černohorská nevzpomíná. Pamatuje si jen, ţe to bylo ještě v době působení Karla Škrabala v čele redakce. Mediální archiv Anopress zobrazuje jako nejstarší článek umístěný pod touto hlavičkou Boty „alanky“ obul Václav Klaus i Bolek Polívka z března roku 2012 (Anopress, online). Do minulosti o čtyři měsíce vzdálenější jsou 34

Respektive takové dotazy se objevují také, ale v mnohem menší míře vzhledem k rozsahu celého textu.

48

pak datovány texty publikované pod nadpisem Top manaţeři od nás (tamtéţ), které byly podle slov Hany Černohorské přímými předchůdci dnešní rubriky35. Kdyţ se Karel Škrabal stal vedoucím všech regionálních redakcí, zavedl stejné rubriky ve všech dalších krajích36. Do dnešních dnů se však Podnikatelé od nás udrţeli jen v mateřském regionu. Za dobu své existence prošla rubrika jen nepatrnými změnami. Jednou z těch nejvýraznějších se stalo rozšíření okruhu respondentů z brněnských majitelů velkých strojírenských a IT firem na jihomoravské podnikatele zahrnující i drobné ţivnostníky působící v různých oborech. Jednalo se o logický krok, který měl redaktorům usnadnit hledání ve velmi omezeném mnoţství respondentů (Hana Černohorská, 2014, ústní sdělení). Dále došlo v průběhu let také k znepravidelnění dat vydání rubriky. Zatímco dříve vycházela kaţdý pátek, v současnosti se občas přesouvá i do sobotního vydání, v přílišném náporu zpravodajských aktualit je někdy zcela vynechána37. Změnil se také rozsah rubriky – z původní dotace celé strany38 aţ na půlstranu – zatímco umístění zůstalo, a sice na straně tři charakterizované přívlastkem lidská (viz kapitola 4.2.4). Na tomto listu, jak jiţ bylo řečeno, bývají představovány lidské příběhy. V případě byznys rozhovorů – jak celá redakce texty publikované pod hlavičkou Podnikatelé od nás nazývá – se jedná o podnikatelské příběhy zpracované v podobě interview. Výběr respondentů pro tuto rubriku podléhá několika kritériím. Zpovídaný především musí odpovídat charakteristice „úspěšný jihomoravský podnikatel39“, přičemţ úspěch není definován pouze prostřednictvím ekonomických výsledků. Roli hraje také počet stálých zákazníků, stáří podniku, mnoţství zahraničních zemí, ve kterých působí, případně výlučnost nebo neotřelost oboru podnikatelské činnosti. Je to zkrátka o podnikateli pozitivně vybočujícmí z řady jiných podnikatelů (Lukáš Valášek, 2014, ústní sdělení). Vhodný respondent naopak nesmí být kontroverzní v negativním slova smyslu. Rubrika Podnikatelé od nás má být totiţ ze své podstaty pozitivní, má čtenářům představovat příběhy lidí, kteří dosáhli výrazného úspěchu, a sice v souladu s právními a morálními normami České republiky. 35

Pokud se redakce rozhodne vytvořit rozhovor s člověkem, který vystupuje ve vedoucí pozici nějaké společnosti, ale nevlastní ji, článek se pak objeví pod hlavičkou Manaţeři od nás, přičemţ má stejné náleţitosti jako texty umisťované v rubrice Podnikatelé od nás. 36 Coţ bylo v rozporu s tím, proč rubrika vznikla, a sice ve snaze odlišit se od ostatních regionů (Hana Černohorská, 2014, ústní sdělení). 37 Taková situace nastala například na podzim roku 2014v předvolebním období, kdy byly byznys interview zcela vytěsněny mimo jiné rozhovory s lídry stran kandidujících do brněnského zastupitelstva. 38 I v současnosti se můţe rozhovor v tomto rozsahu objevit, ale děje se tak zřídka. 39 Takto charakterizovaní respondenti odpovídají i neformálním pravidlům popsaným v redakční příručce Dobré noviny, která radí nevybírat si pro rozhovory pouze populární, veřejně známé osobnosti, ale také neznámé tváře úspěšné v nějakém oboru. (s. 11)

49

Protoţe byznys rozhovory vznikají jakoţto texty určené pro regionální přílohu, důleţitým kritériem výběru vhodných respondentů je jejich spjatost s Jihomoravským krajem, jeţ můţe nabývat různých podob. Lze je například napsat o podnikateli, který zde má trvalé bydliště, jeho firma tu sídlí nebo soustřeďuje podstatnou část výroby40. Hana Černohorská i Kristýna Kašpárková uvádějí jako hlavní kritérium výběru zajímavost pro čtenáře. Aktuálnost coby základní hledisko uplatňované u převáţné většiny textů zařazovaných v jihomoravské příloze zde striktně vyţadovaná není. Lukáš Valášek k tomu dodává, ţe přítomnost aktualizačního momentu je nikoli podmínkou, ale spíše výhodou (2014, ústní sdělení). Nezvýrazňování aktualizačního prvku coby jednoho z kritérií souvisí i se skutečností, ţe byznys rozhovor svou povahou náleţí do kategorie publicistických textů41, které jsou charakteristické právě menším důrazem na aktuálnost (viz kapitola 3.1.2). Přestoţe respondenty byznys rozhovorů bývají převáţně muţi42, genderové hledisko podle členů redakce nehraje při výběru roli. Podle vyjádření Lukáše Váláška bývá typickým interviewovaným spíše muţ neţ ţena z důvodů, ţe ţeny se do vrcholných pozic dostávají méně často (2014, ústní sdělení). Podle Hany Černohorské hraje v této souvislosti podstatnou roli skutečnost, ţe ţeny jsou „méně vidět“, špatně se hledají a pokud se nějaká objeví, pak se nedokáţe „prodat“ (2014, ústní sdělení). Podobně nepatří mezi kritéria výběru respondentů jejich vazba na Brno, přestoţe bývají oslovování především brněnští podnikatelé. Podle mínění Lukáše Valáška to souvisí se skutečností, ţe jihomoravská metropole je přirozeným ekonomickým centrem regionu. Na rozdíl od genderové a geografické charakteristiky respondentů se u byznys rozhovorů uplatňuje velká věková i oborová diverzita. Podobně bývají vybírání respondenti podnikající v různém rozsahu – škála zahrnuje jak drobné ţivnostníky, tak majitele velkých firem. Různí se také mediální exponovanost vybraných osob – některé jsou mediálně vytěţované, veřejně známé tváře, jiní poskytují rozhovor poprvé. Obecně platí nepsané pravidlo, ţe v po sobě následujících vydáních je vhodné typy respondentů střídat. Výběr respondenta spadá pod pracovní náplň redaktorů a podléhá schválení šéfredaktorky či editora. Nejčastějším autorem byznys rozhovorů je Lukáš Valášek, novinář,

40

Podle slov Lukáše Valáška je v tomto ohledu podstatné umět si před čtenářem výběr respondenta obhájit Obecně se publicistické texty objevují v jihomoravské příloze zřídka. Konkrétně publicistický rozhovor se vyuţívá prakticky pouze v podobě článků v rubrice Podnikatelé od nás. Je to způsobeno profilací média, jehoţ těţiště spočívá ve zpravodajské činnosti, publicistika je v tomto smyslu vnímaná spíše jako nadstavba. 42 Od března roku 2012 bylo v jihomoravského příloze publikován třicet sedm byznys rozhovorů, dvacet sedm z nich prezentovalo muţské podnikatelské příběhy, deset ţenské. V jednotlivých letech byly poměry ţen a muţů coby respondentů těchto interview následující: 2:5 (2012), 2:7 (2013), 6:15 (2014). 41

50

který se i vzhledem k vystudovanému oboru43 orientuje na ekonomická témata. Často je vytváří také editorka Kristýna Kašpárková, především potom ty s gastronomickou tematikou. Elévové přispívají do této rubriky výjimečně

44

. Souvisí to se skutečností, ţe publicistické

interview je náročnější ţánr, v jehoţ zpracování se výrazněji projevuje novinářova zkušenost, respektive nezkušenost45 (Lukáš Valášek, 2014, ústní sdělení). Kromě redaktorů a editorů se na výsledné podobě byznys rozhovorů podílí také fotografové. Fotografie zpovídané osobnosti patří mezi základní náleţitosti těchto textů. Rozhovor bývá zpravidla doprovázen snímkem interviewovaného podnikatele v jeho pracovním prostředí či s produktem jeho podnikatelské činnosti. Dříve se pouţívaly také menší doplňkové fotografie, tento zvyk byl však zrušen v souvislosti s novými grafickými změnami z října roku 2014 (viz kapitola 4.1.1). Mimo fotografie jsou do článku včleněny také dva infoboxy46. První, který se nazývá profil, je medailonek respondenta představující jej a jeho firmu v základních údajích. Druhý infobox, Dotazník, se sestává ze šestice stálých dotazů47, na které interviewovaní odpovídají elektronickou formou48. Mezi náleţitosti byznys rozhovorů patří také červeně napsaná zaráţka Podnikatelé od nás. Kromě ní lze mezi stálé charakteristiky rubriky počítat i ustálenou klasickou dialogickou podobu rozhovoru, třebaţe ve výjimečných případech se vyuţívá i forma dvojinterview49. Přestoţe v ţádném jiném médiu se texty totoţného názvu a charakteristiky neobjevují, některé články publikované v jiných periodicích se jim blíţi. Nejvíce styčných bodů má byznys rozhovor s některými interview publikovanými v Hospodářských novinách či na serveru ihned.cz. Na pozitivně laděných podnikatelských příbězích stojí také model časopisu Forbes nebo speciální vydání časopisu Ekonom (edice Fenomén). Dlouhé texty podobající se byznys rozhovorům se objevují i v celostátním vydání MF DNES na poslední straně sešitu A. 43

Hospodářská politika v kombinaci s Mediálními studii a ţurnalistikou Příkladem můţe být text Dominiky Hromkové Květinářství se na Vánoce chystá celý rok. Letos budou světlé publikovaný 7. 11. 2014. 45 Zvýšené nároky na autora daného textu souvisí i s tím, ţe musí umět napsat dlouhé interview, jehoţ části na sebe plynule navazují. Tvorbu si totiţ nelze usnadnit vkládáním mezititulků. Ty totiţ mezi grafické náleţitosti byznys rozhovorů nepatří. 46 tedy tabulky obsahující základní data o předmětu článku 47 Jmenovitě: Kde ţiji a kde bych chtěla ţít, V kolik jsem ráno v práci a v kolik odcházím, Nejlepší a nejhorší rozhodnutí mého ţivota, Bez čeho se neumím obejít, Jak poznají spolupracovníci, ţe jsem opravdu naštvaná, Koho povaţuji za důleţitou osobnost jiţní Moravy. 48 Dotazník a Profil však nejsou nezbytně nutnými náleţitostmi byznys rozhovorů. Někdy jeden či oba chybí a nahrazuje je například infobox s názvem Fakta, v němţ se objevují informace vztahující se nikoli k podnikající osobě, ale obecně k předmětu jejího podnikání. Příkladem můţe být text Moje restaurace nevaří ani nepeče pojednávající o příběhu zakladatelky první české vitariánské stravovny. K němu přidruţený nfobox nadepsaný Fakta obsahoval údaje o vitariánském ţivotním stylu. 49 Například pokud jsou majiteli firmy dvě sestry, otec a syn apod. 44

51

I kdyţ trend redukce rozsahu krajských příloh MF DNES ohroţuje postavení pravidelných rubrik, byznys rozhovory zůstávají na jejich stránkách déle neţ tři roky. Jistou roli v tom sehrává jednak jeho velká čtenářská obliba projevující se zejména vysokou čteností na webu, kam se tato interview se zpoţděním přepisují, jednak pozitivní zpětná vazba ze strany praţského vedení, které je vnímá jako vítané publicistické zpestření zpravodajsky laděné přílohy (Lukáš Valášek, 2014, ústní sdělení).

Jak napsat dobrý byznys rozhovor

Pozitivní hodnocení byznys rozhovorů ze strany čtenářské obce i centrální redakce je samozřejmě odvozeno od jejich obsahových i formálních kvalit50, na nichţ se největší měrou podílí autoři. V souvislosti s tím se tato podkapitola zaměřuje právě na konkrétní doporučení Lukáše Valáška a Kristýny Kašpárkové (jakoţto v tomto ohledu nejzkušenějších členů redakce), jak takové interview dobře napsat. Jejich tipy jsou obohacené i o rady vyplývající z interní příručky MF DNES s názvem Jak a co děláme v MF DNES: Dobré noviny51, na jejíţ tvorbě se podíleli tehdejší šéfredaktor Pavel Šafr, jeho zástupci Robert Čásenský a Petr Šimůnek a redaktoři Viliam Buchert a Martin Komárek. Prvním krokem k úspěchu je podle Kristýny Kašpárkové i Lukáše Valáška výběr vhodného respondenta. Přestoţe mnoţství informací, které o něm lze předem zjistit, je omezeno, leccos je moţné odvodit. V ideálním případě má být respondent zajímavý předmětem či způsobem svého podnikání (Kristýna Kašpárková, 2014, ústní sdělení) a zároveň ovládat komunikační dovednosti – umět svou práci a obecně obor, ve kterém podniká, přiblíţit čtenáři atraktivním způsobem. Pokud respondent takové charakteristiky nevykazuje, zůstává na novináři, aby se jej dokázal tázat tak, ţe výsledný text bude pro čtenářskou obec poutavý i přes slabší dorozumívací schopnosti zpovídaného. V této souvislosti se v praxi vyskytují dva krajní typy respondentů. Výjimkou nemusí být ani kombinace obou.

50

Kvalitní text je v redakční příručce Dobré noviny definován následovně: Kvalitní text je ten, který čtenářům přináší maximum informací či zábavy, snaţí se dobrat k podstatě věci a události, má logickou koncepci odpovídající zvolenému ţánru a dobře se čte od začátku do konce. (s. 8) 51 Mnohé rady a doporučení obsahuje také interní dokument brněnské redakce Příručka pro elévy. Autory například upozorňuje, aby si hlídali psaní číslic a časových údajů, je v ní také uvedeno několik konkrétních případů, která slova a slovní spojení nepouţívat.

52

V prvním případě se jedná o mediálně nezkušeného člověka, kterého tréma znejišťuje natolik, ţe není schopen komunikovat standardním způsobem. Pak je úkolem ţurnalisty jsnaţit se ho uklidnit a vytvořit příjemnou atmosféru, třeba i tím, ţe z vlastní iniciativy nabídne zpovídanému autorizaci ještě před začátkem rozhovoru (Lukáš Valášek, 2014, ústní sdělení), vysvětlí, jaké výhody přináší pro oba zúčastněné pouţití diktafonu nebo začne interview neformálními, přátelsky laděnými otázkami52. V druhém případě respondent sice nervózní není, ale vyjadřuje se příliš oficiálně, šroubovaně, pro laika nesrozumitelně nebo odpovídá prostřednictvím čísel, frází a sloţitých konstrukcí postrádajících výpovědní hodnotu. V tomto případě je zase na novináři, aby dokázal vyjadřování takového člověka vhodně poloţenými dotazy korigovat, navést jej na správnou cestu, doptávat se na konkrétní věci (Lukáš Valášek, 2014, ústní sdělení). Na atmosféře rozhovoru se podílí také volba místa, kde se setkání novináře se zpovídaným uskuteční53. Vzhledem k povaze textů zařazených do rubriky Podnikatelé od nás doporučuje Lukáš Valášek domluvit si schůzku v pracovním prostředí zpovídaného. Méně mediálně zkušeným lidem to dodá pocit jistoty a novináři dokreslí obraz zpovídané osobnosti. Vhodné je přijít na takové setkání i s fotografem, který po skončení rozhovoru můţe rovnou pořídit snímky podnikatele (Lukáš Valášek, 2014, ústní sdělení). Kristýna Kašpárková upřednostňuje setkání v kavárenském prostředí, kdy fotograf nafotí snímky zpovídaného aţ dodatečně. Dále by měl být rozhovor veden na základě pečlivé přípravy, která zahrnuje hledání informací o konkrétním člověku a jeho firmě, ale také obecně i o oboru jeho podnikání. Bez přípravy se rozhovor nemůţe povést ani zkušenému novináři (Dobré noviny, s. 37). Pokud respondent podniká v oblasti gastronomie nebo prodeje spotřebního zboţí, je také vhodné jeho restauraci či obchod předem anonymně navštívit a prověřit (Kristýna Kašpárková, 2014, ústní sdělení). Přípravná fáze by měla trvat alespoň hodinu a zahrnovat ujasnění si základních otázek, které mají během rozhovoru zaznít54. Pro samotný rozhovor je dobré vyčlenit si čas oscilující mezi hodinou a dvěma. Zatímco Kristýna Kašpárková si s interviewovanou osobou povídá zhruba dvě hodiny, pro Lukáše Valáška je maximální hranicí devadesát minut (2014, ústní sdělení). Jejich odlišné preference souvisí s různým pracovním reţimem. Zatímco Lukáš 52

Byznys rozhovor by měl obecně probíhat v nekonfliktní atmosféře, protoţe je ze své podstaty pozitivně laděný. Někdy však neuškodí ani poloţení otázky konfrontačního charakteru. (Lukáš Valášek, 2014, ústní sdělení) Novinář ale nikdy nevystupuje agresivně, maximálně je neústupný a na svých otázkách si trvá, děje se tak však slušnou formou (Dobré noviny, s. 36). 53 Naprostá většina rozhovorů probíhá osobně, telefonní interview je výjimkou, e-mailového se nevyuţívá vůbec. 54 Pokud se novinář připraví prostřednictvím pečlivé rešerše, není třeba vypisovat si jmenovitě všechny otázky (Lukáš Valášek, 2014, ústní sdělení).

53

Valášek je nucen pracovat v klasickém redakčním provozu, Kristýna Kašpárková se obvykle věnuje tvorbě rozhovoru ve svém volném čase, takţe si můţe dovolit nashromáţdit velké mnoţství zvukového materiálu, protoţe jej pak nemusí přepisovat 55 pod tlakem denní uzávěrky. Při vedení interview je dobré myslet na skutečnost, ţe čistě přepis zabere zhruba dvakrát více času, neţ rozhovor trval. K tomu se navíc musí připočítat dodatečné úpravy, tvorba titulku, perexu, medailonku atd. K těmto závěrečným úpravám by se mělo přistupovat s cílem vyváţit typický vyjadřovací styl zpovídaného se spisovným jazykem56 (Lukáš Valášek, 2014, ústní sdělení). Výsledný text má být v ideálním případě napsán maximálně srozumitelně, bez zbytečných cizích slov a zkratek, převáţně prostřednictvím kratších vět (Dobré noviny, s. 8). Protoţe v jistém slova smyslu je byznys rozhovor příběh, měl by být zakončen pointou (Lukáš Valášek, 2014, ústní sdělení). Zavedenou praxí v brněnské redakci je poslat zpovídanému finální verzi tohoto typu rozhovoru k autorizaci57. Zároveň je však třeba jej upozornit, ţe zpětná kontrola se týká pouze ověřování faktické správnosti textu. Podle slov Kristýny Kašpárkové totiţ mají dotyční občas tendence přepisovat rozhovor v PR článek slouţící k propagaci jejich vlastní firmy. I bez dodatečného zásahu zpovídaných však můţe interview někomu připomínat propagační text, vyplývá to z jeho pozitivní podstaty. I z toho důvodu je občas dobré zeptat se na pár otázek konfliktnějšího rázu (2014, ústní sdělení). Obecně platí pravidlo, ţe novinář by měl být přesvědčený o kvalitách podnikání člověka, o němţ má interview vyjít.

4.3 Shrnutí kapitoly Empirická kapitola tohoto textu vytváří svým charakterem předpoklady k naplnění hlavního cíle celé práce, jímţ je vytvoření pětice interview odpovídajících svým charakterem tzv. byznys rozhovorům, které bývají nepravidelně zařazovány na třetí stranu jihomoravské přílohy MF DNES pod hlavičkou Podnikatelé od nás. Byznys

rozhovory

lze

definovat

jako

publicistická

interview

s úspěšnými

jihomoravskými podnikateli doplněná výraznou fotografií zpovídaného a dvěma infoboxy. Tyto dialogickou formou zpracovávané podnikatelské profily patří mezi trojici seriálů, které se na stránkách jihomoravské přílohy udrţely i po roce 2012, jenţ mimo jiné přinesl i 55

Naprosto běţnou praxí je zaznamenávat rozhovor na diktafon. V některých opodstatněných případech je moţné ponechat i výrazy nespisovné. 57 Doporučuje to i Příručka pro elévy. 56

54

redukci počtu stran, čímţ došlo k oslabení pozice rubrik a publicistiky obecně. Navzdory tomu, ţe interview zařazená pod hlavičku Podnikatelé od nás spadají do obou výše zmíněných kategorií, z přílohy dosud nevymizely. Jistou roli v tom sehrává jednak jejich čtenářská obliba a kladné hodnocení ze strany centrální redakce, jednak tvůrčí schopnosti jejich autorů. Přestoţe texty totoţného charakteru a názvu jako byznys rozhovory se v jiných periodicích nevyskytují, některé na jiných místech publikované články se jim obsahově i formálně velice blíţí. Mezi nimi například i celostránková interview publikovaná na poslední straně sešitu A celostátního vydání MF DNES, jehoţ je jihomoravská příloha samostatně neprodejnou součástí. MF DNES patří mezi jedno z mála českých periodik, které má v kaţdém krajském městě redakci. Jihomoravská redakce sídlí od počátku svého vzniku v roce 1995 ve funkcionalistické budově Convalaria v Brně. V ní kromě šéfredaktorky přílohy Hany Černohorské, editorů, redaktorů, fotografů a korektorů MF DNES pracují také zaměstnanci týdeníku 5plus2. Jak MF DNES, tak 5plus2 totiţ patří stejnému vydavatelství, a sice mediálnímu domu Mafra, jehoţ vlastníkem je od roku 2014 podnikatel a politik Andrej Babiš.

5.

DISKUZNÍ A ANALYTICKO-REFLEKTIVNÍ ČÁST

Obsah následující kapitoly vytváří společně se souborem autorských textů umístěných níţe v přílohách hlavní výstupy této prakticky orientované závěrečné práce a představuje tedy nejvýznamnější pasáţ celého textu. Význam reflektivní části konkrétně spočívá v kritickém zhodnocení série pěti autorských rozhovorů na základě jejich konfrontace s poznatky získanými v teoretické a empirické kapitole a v popisu procesu jejich vzniku. Dílčí součástí této páté části je také objasnění motivů, které mě vedly k výběru jednotlivých respondentek.

5.1 Výběr respondentek Pří volbě respondentek pro publicistické rozhovory jsem se řídila dvěma druhy kritérií. První skupina kritérií vyplynula z kvalitativních rozhovorů jakoţto soubor pravidel nebo ustálených zvyklostí uplatňovaných při tvorbě textů určených ke zveřejnění v rubrice

55

jihomoravské přílohy MD DNES Podnikatelé od nás. Podle těchto nepsaných instrukcí musí oslovená osoba úspěšně podnikat, přičemţ úspěch není definován jen ekonomickými výsledky firmy typu roční obrat, ale také počtem pravidelných klientů, mnohaletou rodinnou tradicí nebo například ziskem ocenění v různých soutěţích. Respondentova podnikatelská činnost by také měla být spojena s jihomoravským regionem, ideálně geografickým určením sídla podniku. Vítané, nikoli však bezpodmínečně vyţadované je naplnění kritéria aktuálnosti, podle kterého by měla být vybraná osoba, její firma, či předmět jejího podnikání nějakým způsobem spjata s aktuálním děním. Protoţe tato práce vzhledem ke zvolenému tématu nabývá částečně genderového charakteru, základním kritériem vyplývajícím z povahy tohoto textu je poţadavek, aby byla zpovídaná osoba ţena. Druhá skupina kritérií není odvozena od pevně daných pravidel či zaţitých zvyklostí brněnské redakce MF DNES souvisejících přímo s tvorbou publicistických rozhovorů, přesto se mi jeví jako vhodné k ní přihlíţet, neboť se podle mé zkušenosti uplatňuje v denním provozu redakce u podstatné většiny článků. Nikoli mezi podmínky vzniku novin, ale mezi jejich přednosti patří, pokud se daří dosahovat pestré skladby. V praxi je tudíţ výhodou, pokud celkové obsahové sloţení tištěného periodika vychází ze směsice informací různého charakteru58. Jednoduše řečeno se jedná o kritérium rozmanitosti. Toto vodítko se neuplatňuje pouze při tvorbě jednotlivých vydání, ale také jimi napříč. Proto není hodnoceno pozitivně, pokud se v krátkých časových intervalech po sobě v novinách objeví články podobného ţánrového a tematického zaměření59. Vedena snahou představit ve výstupech práce co nejširší škálu respondentek, podřizovala jsem jejich výběr kromě výše popsaných obecných poţadavků také kritériu různorodosti, konkrétně potom

rozsahu a druhu jejich

podnikatelských aktivit a také jejich osobním charakteristikám. S ohledem na všechna výše zmíněná kritéria byly rozhovory vedeny s následujícími podnikatelkami: Taťána Nepustilová: Pracuje jako ředitelka vzdělávací agentury Top Language Centre, která na trhu vystupuje coby objekt zařazený ve skupině podniků se statusem společnosti s ručením omezeným. Její firma, zaměstnávající několik desítek lidí, brzy oslaví dvacáté výročí od zaloţení. Obraty podniku se momentálně pohybují v řádech 58

texty laděné pozitivně, negativně, politicky, ekonomicky, kulturně atd. Lukáš Valášek jednu ze svých osobních metod výběru respondentů pro texty z rubriky Podnikatelé od nás popsal takto: … kdyţ ten rozhovor plánuju, často si kladu otázku - člověka z jakého oboru jsme dlouho neměli? (2014, ústní sdělení). 59

56

miliónů korun. Volba této respondentky souvisí s výhrou v soutěţi Ocenění podnikatelka roku 2014. Zuzana Černochová: Je prototypem méně zkušené podnikatelky. Její svatební agentura Jedinečná svatba čítá kromě ní pouze pár příleţitostných zaměstnanců. Jakoţto vhodnou kandidátku mi ji doporučila spoluţačka Adéla Hájková. V případě rozhovoru se Zuzanou Černochovou poslouţila jako aktualizační prvek skutečnost, ţe spolu s konkurenční agenturou vstupuje na trh s novou sluţbou. Ngoc Nguyen Thi: Majitelku hojně navštěvovaného bistra situovaného v prostorech vietnamské trţnice v ulici Olomoucká jsem si vybrala mimo jiné i na základě její příslušnosti k etnické menšině. Touto volbou bylo rozšířeno nejen národnostní určení respondentek, ale také věkové, neboť vybraná Vietnamka patří mezi starší z oslovených ţen. Aktualizačním momentem se v jejím případě stalo čtyřleté výročí velkého poţáru celé vietnamské trţnice včetně její stravovny. Nataša Foltánová: Vlastní českou ekodrogerii specializující se na především na distribuci a prodej ekologických mycích a pracích prostředků. Na její podnikatelské aktivity mě upozornil přítel, který si přečetl její medailonek na serveru moudrepodnikanizen.cz. Její profesní příběh mě zaujal uţ proto, ţe ve srovnání s ostatními respondentkami ji k podnikání vedla ojedinělá motivace. Nataša Foltánová totiţ vnímá svou práci jako poslání. Jistou roli v souvislosti s jejím výběrem hrál také fakt, ţe se obor, ve kterém podniká, podstatně liší od oborů představených v ostatních čtyřech textech. Jako aktualizační moment jsem pouţila vyhodnocení ročních ekonomických výsledků podniku. Hana Portová: Je ze všech zpovídaných ţen nejstarší a nejzkušenější. Od roku 1992 vede rodinnou slévárnu v Brně-Chrlicích. Podniká tedy v oboru, který je společností vnímán především jako muţský. K rozhodnutí zařadit ji mezi ostatní respondentky mě vedl jeden z článků Lukáše Valáška otištěný právě v rubrice Podnikatelé od nás, v němţ označila majitelka cukrárny Pusinka Jarmila Kříţová Hanu Portovou za svůj podnikatelský vzor. Jako aktualizační prvek jsem vyuţila skutečnost, ţe výrobky z dílny její slévárny zdobí vánoční strom Českého národního domu v New Yorku.

57

5.2 Kritická reflexe rozhovorů Abych předešla zbytečnému opakování téhoţ, je na začátku této kapitoly vhodné popsat obecný postup, který obvykle uplatňuji u osobních rozhovorů a jehoţ jsem vyuţívala i při všech interview určených pro tuto bakalářskou práci. Dílčí rozdíly a konkrétní problémy všech pěti článků jsou předestřeny v níţe uvedených kapitolách vztahujících se k jednotlivým textům. Při dodrţení obvyklého postupu si nejprve na základě spontánního či vyţádaného doporučení od svých známých, kamarádů či kolegů, případě na základě vlastního tipu či inspirace z různých médií přečtu základní dostupné informace o navrhovaných osobách. Poté zhodnotím tento neobsáhlý sběr dat a rozhodnu, zdali dotyčného s prosbou o rozhovor oslovit či nikoli. Pokud jej shledám jako vhodného adepta, kontaktuji jej, většinou telefonicky, neboť telefonát ve srovnání s e-mailovou komunikací podle mých zkušeností šetří čas a minimalizuje riziko, ţe u vybrané osoby nevzbudí odezvu. Při kladné reakci na poţádání o interview rovnou přecházím ke smluvení času a místa schůzky. Nejdříve se zeptám na preference druhé osoby, pokud nemá ţádné konkrétní návrhy, přejímám iniciativu a přicházím s nimi sama. Místo se snaţím volit s ohledem na odhad charakteru jednotlivých respondentů. Den před sjednaným setkáním shromaţďuji prostřednictvím rešerše veškeré dostupné materiály, pročítám je a do wordového dokumentu si zapisuji otázky, které mě při čtení napadají. Ty pak seskupuji do tematických bloků. Souhrn tematických skupin si poté znovu přečtu a přidám další otázky pro dotvoření dojmu obsahové komplexnosti a logické konzistentnosti rozhovoru. Nakonec si dotazy přepíši na papír, protoţe mi to pomáhá si je lépe zapamatovat. Písemnou formu volím také proto, ţe podle mé zkušenosti působí psaný text na respondenty lépe neţ tištěný. Kromě svých vlastních otázek a poznámek s sebou na schůzku někdy nosím také sloţku s vytištěnými texty, které uţ o respondentech byly publikovány, a v nich si zvýrazňovacím fixem označuji pasáţe, jeţ hodlám během rozhovoru citovat. Způsob vedení rozhovoru vţdy přizpůsobuji typu zpovídané osobnosti. Obecně mi byl vţdy ku prospěchu iniciativní přístup, přiměřeně projevovaný zájem o ţivot interviewovaného a o témata, která předkládá, demonstrace vlastní pečlivé přípravy na interview a základní orientace v probíraných tématech. Uvolnění atmosféry napomáhá také adekvátní přitakávání, přikyvování a potlačování projevů únavy. Délku interview se snaţím v horní hranici omezovat na hodinu a půl, coţ je také doporučované maximum ze strany redaktora Lukáše Valáška pro rozhovory určené do rubriky Podnikatelé od nás.

58

Převádění zvukového záznamu interview do písemné podoby provádím v co nejkratší době po setkání samotném, protoţe to povaţuji za efektivní. Dokáţu si totiţ poměrně přesně vybavit, které pasáţe jsou vhodné k přepisu a které mohu při přehrávání přeskočit. Uţ při přepisování spojuji výpovědi v tematické bloky, a pokud je třeba, vytvářím mezi nimi logická propojení například vkládáním otázek, které však ve skutečnosti během rozhovoru nezazněly. Pokud mám času nazbyt, textu nějakou dobu nevěnuji pozornost. Kdyţ jej pak po několikahodinové pauze znovu čtu, získám potřebný odstup a lépe se mi hodnotí, nakolik je kvalitní, případně jak ho upravit, aby se takovým stal. Nakonec většinou vytvářím perex a úvodní odstavec. Při jejich tvorbě se opírám o klíčová slova a věty, která jsem si v průběhu přepisování zvýraznila. Co se týče doby psaní titulku, různí se. Někdy mě napadne při samotném vedení interview, jindy ho vymýšlím aţ jako úplně poslední část textu. V případě, ţe mě ţádný vhodný titulek nenapadá, poţádám o pomoc editora. Před odesláním článku k autorizaci k němu ještě připojím svůj podpis. Dříve jsem byla zvyklá psát své jméno a příjmení na konec článku, vzhledem ke grafickým změnám z října roku 2014 však bylo nutné vloţit tyto údaje mezi perex a úvodní odstavec textu. K autorizaci posílám respondentům zejména interview většího rozsahu nebo texty na odborná témata. Společným úsilím pak většinou upravujeme detaily, případně zavádějící formulace. Na základě doporučení členů brněnské redakce jsem autorizaci automaticky nabídla i všem pěti zpovídaným podnikatelkám, jejichţ výpovědi se staly praktickým základem této práce. Ustálených redakčních zvyklostí jsem se však nedrţela pouze ve snaze naplnit obecné poţadavky na zpracování tvůrčí bakalářské práce, ale také z důvodů, ţe mi šéfredaktorka Hana Černohorská přislíbila publikaci celé pětice rozhovorů. Kvůli této skutečnosti nejsou níţe přiloţené autorské texty opatřené fotografií, přestoţe, jak bylo napsáno výše, obrazový materiál tvoří nedílnou součást rubriky, o níţ tato práce pojednává. Dle domluvy mají snímky dodatečně pořídit redakční fotografové. Stalo se tak jiţ v případě prvního rozhovoru s Taťánou Nepustilovou, který byl uveřejněn 20. prosince 201460. Vzhledem k tomu, ţe doposud byl publikován pouze jediný z pětice předkládaných autorských textů, lze konstatovat, ţe jeden z vytyčených cílů celé této bakalářské práce byl naplněn pouze z jedné pětiny. Konkrétně se jedná o praktický cíl definovaný jako ambice dosáhnout zveřejnění všech pěti textů vzhledem k uvedené snaze vyrovnat poměry byznys

60

Tištěná verze je součástí příloh této práce.

59

rozhovorů vedených se ţenami a s muţi s ohledem na skutečnost, ţe muţští respondenti doposud výrazně převládají. Protoţe zbylé čtyři články doposud neprošly editací, rozhodla jsem se kaţdý z nich poslat s ţádostí o jejich stručné zhodnocení editorům nebo redaktorům z brněnské redakce. Jejich obecné evaluace jsou zahrnuty do jednotlivých podkapitol dílčích reflexí. Za tímto účelem jsem oslovila editorky Halku Horkou a Ivanu Solaříkovou, redaktorku Veroniku Horákovou, redaktora Lukáše Valáška a externí spolupracovnici Kristýnu Kolibovou, neboť všichni výše uvedení novináři pracují v brněnské redakci (viz kapitola 4.2.1) a s hodnocením byznys rozhovorů mají zkušenost. V této části práce je opět v zájmu předejití opakování týchţ informací vhodné zhodnotit aspekty společné pro celou pětici předkládaných autorských děl. Jedná se například o skutečnost, ţe navzdory snaze o dosaţení kritéria rozmanitosti je podnikatelská činnost všech pěti dotazovaných ţen situovaná do Brna. Jak však jiţ bylo výše řečeno, podle Hany Černohorské se jihomoravská příloha MF DNES vyznačuje tím, ţe jsou její mimobrněnští čtenáři tolerantní k vyššímu mnoţství článků, jeţ se zaobírají především brněnskými tématy, neboť Brno je přirozenou spádovou oblastí i centrem regionu. Navíc z ekonomických statistik jasně vyplývá, ţe jihomoravská metropole se vyznačuje největší hustotou podnikatelských sídel ze všech měst v kraji (viz. kapitola 3.2.3). Vzhledem ke specifikům čtenářské obce jihomoravské přílohy je tedy moţné konstatovat, ţe shodná lokace firemních sídel oslovených respondentek by neměla představovat problém. Navíc jak jiţ bylo naznačeno v kapitole Cílová skupina, čtenost, z interních statistik také vyplývá, ţe nezanedbatelný podíl mezi čtenáři zaujímají právě podnikatelé, pro něţ by byznys rozhovory měly představovat atraktivní texty. Typický čtenář MF DNES je sice spíše muţ neţ ţena, ale odchylku tvoří ani ne desítka procent. Navíc neexistuje důvod k předpokladu, ţe by bylo pro muţskou část čtenářů nepříjemné či dokonce nepřijatelné číst příběhy úspěšných ţen. Na tomto místě bych téţ chtěla v obecné rovině zreflektovat, zda předkládané mediální produkty odpovídají z ţánrologického hlediska zařazení mezi publicistické rozhovory. Jiţ z grafické podoby všech textů vyplývá, ţe se jedná o články zaloţené na principu dialogů. Tyto dialogy byly vedeny ve snaze dosáhnout předem vytyčeného základního cíle – představit čtenářům atraktivním způsobem profesní profily zajímavých jihomoravských podnikatelek. Texty byly dodatečně obohaceny také o medailonky a ustálené dotazníky, coţ napomohlo dotvoření komplexního obrazu zpovídaných osobností, přičemţ všestranné představení

60

osobitého člověka patří mezi jedno ze specifik publicistického rozhovoru. Z těchto důvodů bývá označován také jako osobnostní nebo profilové interview. Příslušnost vytvořených děl ke kategorii publicistických rozhovorů lze vyvozovat také s ohledem na funkce, které předkládané texty plní. Do popředí vystupují zejména funkce vzdělávací a zábavní. Zdroje zábavy a poučení se v případech jednotlivých čtenářů různí. Podle mého úsudku je mohou pobavit například pasáţe z interview se svatební koordinátorkou týkající se změn příjmení novomanţelů, nový poznatek pak pro ně můţe představovat například přiblíţení pozice oboru slévárenství v českém průmyslu nebo vymezení rozdílů mezi čínskou a vietnamskou gastronomií. Důleţitým rysem publicistických rozhovorů je také přítomnost persvazivní funkce. V této souvislosti je v textu opět moţné identifikovat mnoho různých pasáţí, které mají potenciál čtenáře například názorově ovlivnit nebo se stát impulzem k hlubším zamyšlením se nad určitou problematikou61. Takového účinku mohou nabýt například části rozhovoru s Taťánou Nepustilovou týkající se popisu podnikání v ukrajinských podmínkách. Publicistické interview bývá ve srovnání s tím zpravodajským významně spojováno s větším výskytem názorů, stanovisek, postojů interviewovaného i interviewujícího. V tomto ohledu jsem se coby autorka projevovala méně výrazně. Výpovědi jednotlivých respondentek byly totiţ natolik zajímavé, ţe nebylo zapotřebí v textu zvýrazňovat mou osobu. Názorová orientace zpovídaných je v různé míře očividná v kaţdém z pěti rozhovorů, nejzřetelnějších obrysů nabývá v případě Nataši Foltánové, která se profiluje jako idealisticky orientovaná ekoloţka a Hana Portové, jeţ vyzdvihuje význam tradic a patriotismu. Přítomnost názorově laděných, zábavních a vzdělávacích pasáţí, naplnění persvazivní funkce, grafická stránka výsledných textů nabývajících podoby osobnostních profilů nasvědčují tomu, ţe zadání vytvořit sérii publicistických rozhovorů bylo naplněno.

5.2.1 Kritická reflexe rozhovoru s Taťánou Nepustilovou

Volba první respondentky, majitelky brněnské vzdělávací agentury Top Language Centre (TLC), se odvíjela, jak jiţ bylo uvedeno, od výsledků soutěţe Ocenění podnikatelek roku 2014. Taťána Nepustilová se stala vítězkou v kategorii malých firem. S poţadavkem o rozhovor jsem ji ve snaze o zachování co největší aktuálnosti oslovila hned den následující po 61

Persvaze je v tomto kontextu vnímána nejen jako označení pro funkci přesvědčovací, ale také získávací, ovlivňovací, vybízecí, hodnotící a uvědomovací (Jaklová, online).

61

soutěţi. Schůzka byla vzhledem k respondentčině pracovnímu vytíţení a častým zahraničním cestám domluvena prostřednictvím telefonátu na nejbliţší moţný termín, a sice za týden od onoho telefonního hovoru. Rozhovor jsem neprodleně nabídla šéfredaktorce brněnské redakce Haně Černohorské, ta ale s odkazem na přílišné mnoţství zpravodajských aktualit, které mají logicky přednost před publicistickými texty, navrhla přesunutí publikace rozhovoru na pozdější datum. Interview bylo nakonec uveřejněno aţ 20. prosince, tedy více neţ měsíc po konání podnikatelské soutěţe. Tato skutečnost jasně odráţí fakt nastíněný uţ v předchozích kapitolách, a sice ţe kritérium aktuálnosti není v případě publicistických rozhovorů ve srovnání s rozhovory zpravodajskými nikterak výrazně akcentováno. Pokud se témata předkládaná v byznys interview přímo nedotýkají aktuálního dění, bývá zvykem vyměnit konkrétní časové údaje v článku za výrazy „nedávno“ nebo „před nedávnem“, aby text nepůsobil příliš neaktuálním dojmem. Přestoţe Taťána Nepustilová není příliš mediálně známou osobností, několik článků vztahujícím se k jejímu osobnímu nebo pracovnímu příběhu se v médiích jiţ objevilo. Vyhledávání pomocí internetové databáze Anopress zobrazilo po zadání jejího jména do vyhledávače tři relevantní výsledky za dobu posledních šesti let. Nejuţitečnější informace mi přinesla story uveřejněná na portálech ekonomických periodik E15 a Profit (v téţe podobě), která se zaměřovala především na respondentčinu profesní zkušenost nabytou během rok a půl dlouhého pobytu na Ukrajině. Cenným informačním zdrojem se ukázal být také mediální archiv umístěný na stránkách společnosti TLC. Čerpala jsem z něj především údaje týkající se fungování firmy. Aby byla rešerše komplexní, vyhledala jsem si také interview s profesně stejně či podobně zaměřenými lidmi. Odpovědi interviewované na tento typ ukázek se ale nakonec ukázaly příliš obecné, proto jsem se rozhodla je do finální verze rozhovoru nezařadit. Absolutně nejpřínosnějším vodítkem při tvorbě konkrétních otázek i orientačních tematických okruhů se mi stal respondentčin blog, který si od roku 2012 vede na webovém portálu idnes.cz. Blog se sestává ze čtyř rubrik s názvy – Projekt SOS dětské vesničky, Záţitky z podnikání, Osobní a Nezařazené. Dohromady je ve všech umístěno několik desítek článků. Texty se týkají převáţně osobních postřehů a záţitků ze světa byznysu, ale objevují se i velmi osobně laděné příspěvky. Po stránce obsahové byl tento zdroj neocenitelný, trochu mě však znejistil způsob vyjadřování autorky blogu charakteristický poměrně nízkou stylistickou úrovní. Z tohoto důvodu jsem na setkání, které se uskutečnilo 13. listopadu 2014 v osm hodin ráno v kanceláři společnosti Top Language Centre, přicházela nervózní. V prvních minutách

62

schůzky však podnikatelčin perfektní mluvený projev mé pochyby rozptýlil. Bezprostředně po vzájemném představení mě ředitelka TLC provedla kancelářskými interiéry. Po krátké exkurzi jsme se usadily v respondentčině pracovně. Ještě před rozhovorem jsem se jí zeptala, jestli jí nevadí, ţe budu interview zaznamenávat na nahrávací zařízení. Po jejím souhlasu s pořizováním nahrávky jsem na stůl umístila zapnutý diktafon a zvukový záznamník na mobilním telefonu62. První poloţená otázka přímo navazovala na prohlídku prostor podniku: Proč se interviewovaná rozhodla kancelář přestěhovat právě do AZ Toweru?. Od tohoto tématu jsme se plynule přesunuly k popisu začátků jejího podnikání. Nejvíce času zabrala konverzace o její ukrajinské zkušenosti. Uţ v průběhu rozhovoru jsem se rozhodla, ţe toto téma je natolik zajímavé a bohaté na příběhy, ţe jej vyuţiji jako těţiště celého článku, přestoţe podobně laděný článek, jak bylo zmíněno výše, jiţ publikován byl63. Taťána Nepustilová má novináři oceňované komunikační nadání – na otázky odpovídala přímo, ale v rozvinutých větách a atraktivní formou. Mluvila velmi civilně, její projev neobsahoval ţádné bezobsaţné fráze charakteristické pro některé typy podnikatelů. Pokládané otázky jsem často začínala konstatováním nějaké skutečnosti. Například Na svém blogu píšete o vítězství své sestry na mistrovství světa v kung-fu. Také máte, nebo jste někdy měla sportovní ambice? Snaţila jsem se rovněţ přesně uvádět zdroje – např. V rozhovoru pro ekonomický portál e15 se píše, ţe odmítáte princip půjček. Proč? Tuto metodu jsem si osvojila při sledování zpravodajského pořadu ČT 24 Hyde Park, v němţ se k ní často uchyluje můj osobní novinářský vzor – Daniel Stach. Všimla jsem si, ţe hosté pořadu reagují na uvádění zdrojů svých citací pozitivně a navíc to podle mě působí profesionálně a přispívá ke zvýšení důvěryhodnosti a prestiţe novinářského povolání. Posledních deset minut rozhovoru připadlo na téma současných firemních aktivit interviewované. Věnovat mu menší časovou dotaci bylo od počátku mým záměrem ve snaze vyhnout se tomu, aby výsledný text příliš připomínal PR článek, coţ patří podle editorky Kristýny Kašpárkové mezi největší rizika, jimţ tvůrci byznys rozhovorů čelí. Odpovědi na otázky týkající se současného fungování firmy se mi ve srovnání s obsahem zbytku rozhovoru stejně jevilo jako nezajímavé, takţe nebylo třeba těmto informacím věnovat příliš prostoru. Přestoţe jsem se snaţila hlídat si čas, abych se trvání interview podle rad Lukáše Valáška neprodluţovalo nad doporučovaných devadesát minut, rozhovor protáhl na stopáţ

62

Protoţe uţ se mi v minulosti několikrát stalo, ţe diktafon selhal, od té doby se snaţím nahrávky pořizovat ve dvojím vyhotovení. 63 Stalo se tak však jiţ před čtyřmi lety a text navíc nebyl zpracován ve formě rozhovoru.

63

přesahující dvě hodiny. Protoţe jsem však na schůzku šla ještě před redakční poradou, věděla jsem, ţe si dlouhé přepisování mohu dovolit a článek případně zvládnu odevzdat do deadlinu v šest hodin večer. Nakonec nebylo nutné spěchat, protoţe šéfredaktorka Hana Černohorská uveřejnění článku odloţila na neurčito. Hodinu po konci schůzky jsem dle předchozí domluvy adresovala vyzpovídané e-mail. Jednalo se o prosbu o vyplnění dotazníku sestávajícího se ze sady šesti ustálených otázek. Je zvykem, ţe na tuto šestici dotazů neodpovídá podnikatel osobně při rozhovoru, ale skrze elektronickou poštu, aby měl dostatek času si své odpovědi promyslet a byly tak zajištěny rovné podmínky pro všechny zpovídané. Naopak informace nutné k sestavení další náleţitosti článku, medailonku, jsem cíleným dotazováním získala uţ při osobním setkání. Takový postup jsem volila i v případě dalších respondentek. Při následném přepisování interview se ukázalo, ţe délka nahraného záznamu sice nepředstavuje problém vzhledem k času nutnému na jeho zpracování do písemné podoby, potíţe však nastaly v oblasti rozhodování, které pasáţe rozhovoru pouţít a které vynechat. Přepisem totiţ bylo zaplněno dvanáct normostran a pro mě jakoţto autorku bez zkušenosti se zpracováváním tohoto typu textu bylo nesmírně těţké určit, která témata vyzdvihnout a která potlačit. Nakonec jsem se rozhodla upozadit údaje týkající se sluţeb, jeţ firma poskytuje, její historie a současných ekonomických výsledků a to ze dvou základních důvodů. Jednak se MF DNES neprofiluje jako ekonomické periodikum, jednak tyto údaje jsou z velké části k nalezení přímo na stránkách firmy TLC. Výsledný článek se tedy zaměřoval primárně na prezentaci respondentčiny zahraniční zkušenosti, která je bohatá na příběhy64, okrajově potom také na její dobrovolnickou činnost spojenou s dětmi z pěstounských rodin. V závěrečné fázi, tedy při přepisování, skládání otázek a stylistických úpravách jsem dodrţela podmínku vynechat informace vyslovené mimo záznam. Ty se týkaly jednak výše mzdy, kterou respondentka ţádala za práci na Ukrajině a o níţ je z důvodů vyplývajících z pracovní smlouvy povinna mlčet před veřejností. Druhá informace sdělená off record souvisela s doposud neověřenými analýzami srovnávajícími počet klientů její a konkurenční firmy. Protoţe se mi jevily argumenty interviewované proti zveřejnění jako opodstatněné, skutečně jsem tyto číselné údaje do finální podoby článku nezahrnula. Vzhledem k dohodě na následné autorizaci jsem navrhovanou podobu článku odeslala interviewované ke schválení. Stejný postup byl aplikován i v případě ostatních respondentek.

64

Coţ je nejen v MF DNES, ale napříč celým, minimálně českým, mediálním spektrem oceňované hledisko (Čuřík, 2012, s. 34)

64

Hodnocení Ivany Solaříkové

Moc se mi líbí výběr zpovídané paní. Je to zajímavý člověk se zajímavým ţivotním příběhem, navíc zřejmě umí dobře vyprávět. Výborné také je, ţe v rozhovoru zmiňuješ brněnské souvislosti - AZ Tower, její předchozí působení, začátky podnikání atd. Text čtenáře chytne. Líbí se mi styl pouţitého jazyka. Odpovědi jsou čtivé, otázky dobře kladené. Ideální je také rozsah. Klidně bych si jako čtenář přečetla i víc, paní opravdu poutavě vypráví. To uţ by ale musel být text určený třeba pro nějaký časopis. MF DNES má bohuţel omezený prostor. Vadí mi ale, ţe jsme paní zpovídali coby podnikatelku roku, ale o tom, co vlastně ta její nynější práce obnáší, nepíšeme skoro nic. Co se týče TLC (mimochodem ta zkratka se tam objevuje aţ příliš často a chtělo by ji občas nahradit třeba slovem firma), tak tam píšeme jen o stěhování do AZ Tower a o krušných začátcích. Ale za to určitě tu cenu nedostala. Chtěla bych se dozvědět, jestli sama překládá, nebo uţ je jen manaţerkou. Do kterého nejšílenějšího jazyka překládali atd. Nejzásadnějším tématem toho rozhovoru je její pobyt na Ukrajině, takţe by stačilo, kdybychom v perexu tu Ukrajinu uvedli. Např. "zkušenosti sbírala v náročném ukrajinském prostředí", nebo něco podobného. Navíc mi tu chybí informace, co to vlastně bylo za podnik na té Ukrajině. Jaká fabrika? Z boxu bych vypustila zmínku o Vladimírovi Nepustilovi. Nejsem si jistá, jestli ho znají úplně všichni čtenáři. Přijde mi zbytečné dávat do souvislosti se zpovídanou paní úplně cizího člověka. K hodnocení Ivany Solaříkové bych chtěla připojit pár stručných poznámek. Informace o Vladimíru Nepustilovi nebyla součástí původního textu. Tato zmínka se v medailonku objevila aţ na pokyn Hana Černohorské, podle které je jazykovědec Nepustil v Brně známou postavou a tudíţ je důleţité interview s jeho jmenovkyní doplnit náleţitým vysvětlením. Občasné názorové rozdíly mezi šéfredaktorkou a editory nejsou v prostředí brněnské redakce výjimečné, tedy alespoň pokud mohu soudit podle podoby pravidelných ranních porad. Jelikoţ má však konečné slovo Hana Černohorská, zmínku o Vladimíru Nepustilovi nepovaţuji za chybu. Jistého pochybení jsem se ale nejspíš skutečně dopustila při rozhodování o tematické skladbě rozhovoru, kdy jsem na základě výše popsaných myšlenkových pochodů došla

65

k závěru vyzdvihnout téma pracovní zkušenosti na Ukrajině a SOS vesniček na úkor aktuálního fungování firmy. Za největší prohřešek povaţuji absenci vysvětlení, proč respondentka uspěla ve zmiňované soutěţi. Kritéria hodnocení účastnic soutěţe jsem znala ještě před vedením rozhovoru, musím ale přiznat, ţe otázku vztahující se na subjektivní hodnocení úspěšného fungování podniku jsem Taťáně Nepustilové během rozhovoru nepoloţila. Jak dále upozorňuje Ivana Solaříková, chybí také konkrétní popis ukrajinské firmy. Toto je naopak informace, na kterou jsem se tázala, ale respondentka mi nebyla schopna jednoduše odpovědět. Její charakteristika zabrala tři řádky, a protoţe ani já jsem její výpověď neuměla zjednodušit bez zkreslení, po domluvě jsme tuto informaci vynechaly. K výtkám editorky vztahujícím se na nepřítomnost otázek týkajících se přesné pracovní náplně podnikatelky a překladatelské činnosti její firmy nemám připomínky. Obě jsou opodstatněné. Pokud by rozhovory vznikaly v klasických redakčních podmínkách, chybějící informace bych na její doporučení doplnila.

5.2.2 Kritická reflexe rozhovoru s Ngoc Nguyen Thi

Vietnamská podnikatelka v oblasti pohostinství představuje výjimku ve způsobu počátečního oslovování respondentek. Zatímco všechny ostatní kandidátky byly kontaktovány prostřednictvím mobilního telefonu, Ngoc Nguyen Thi bylo třeba oslovit osobně. Respondentku jsem totiţ znala jen pod přezdívkou a i vzhledem k nedostatečným osobním údajům se mi nepodařilo najít na ni telefonní či e-mailový kontakt. Navíc jsem si nebyla jistá tím, nakolik ovládá český jazyk. Tato pochybnost se po návštěvě jejího bistra Bun Ca Hai Phong 21. listopadu 2014 dopoledne ukázala jako opodstatněná, oslovená nejenţe nemluvila česky, ale navíc vůbec nerozuměla. Moji úvodní řeč ale vyslechl jeden z tamějších pravidelných zákazníků a nabídl se s tlumočením. Kdyţ za pomocí překladu Ngoc Nguyen Thi pochopila, co po ní ţádám, nejdřív interview z důvodu nedostatku času odmítla. Tlumočící zákazník se za mě ale přimluvil a majitelka bistra přislíbila odpovědět na pár otázek. Z důvodů nedostatku dostupných informací o této respondentce bylo moţné provést pouze minimální rešerši. Při tvorbě otázek jsem se zaměřovala především na téma vietnamské gastronomie. Moje první dotazy během rozhovoru však směřovaly k základním faktům typu odkud pochází a jak dlouho provozuje v Brně podnik. Respondentčiny odpovědi byly velmi

66

úsečné a strohé, reagovala spíš heslovitě, proto bylo potřeba neustále ţivě reagovat doplňujícími otázkami, které téma vyčerpají. Interview netrvalo déle neţ půl hodiny, coţ se promítlo i v rozsahu výsledného textu, u něhoţ jsem vyuţila minimální moţné rozsahové sazby, zatímco v případě předchozího rozhovoru s Taťánou Nepustilovou tomu bylo přesně naopak65. Zkratkovitost respondentčina vyjadřování se ukázala jako problematická při následném přepisu zvukového záznamu. Často se stávalo, ţe otázky a odpovědi na sebe plynule nenavazovaly a výsledný text působil příliš stroze. Bez dalšího setkání nebylo moţné ho vylepšit, tak jsem se rozhodla ponechat jej ve stávající podobě s tím, ţe jeho vzhled vlastně odráţí průběh rozhovoru i styl komunikace interviewované. Zachycení typického vyjadřovacího způsobu zpovídaného přitom patří mezi jednu z charakteristik dobrého byznys rozhovoru. Kromě specifické komunikace s respondentkou se tento text ve srovnání se zbylými čtyřmi lišil také podobou obsahu dotazníku. Jeden z infoboxů jsem se totiţ rozhodla vyuţít právě k popsání okolností vzniku článku. Jak však vyplývá z kapitoly Seriál Podnikatelé od nás, dotazník a profil netvoří nezbytně nutné náleţitosti textu, ve zdůvodnitelných případech je moţné nahradit je jinými infoboxy. Při závěrečném sepisování rozhovoru pro mě bylo časově nejnáročnější rozhodování, zda v textu také zmínit informaci, ţe hygienické podmínky fungování bistra nejspíš nejsou v souladu s aktuálně platnými předpisy. Uvedení této skutečnosti totiţ můţe být zásadní při potenciálním rozhodování čtenářů, zda podnik navštívit, na druhou stranu respondentce by mohlo přitíţit, coţ rozhodně nebylo účelem mého textu. Nakonec jsem se rozhodla informaci potlačit s tím, ţe pouţití sousloví vietnamské bistro, vyvolá ve čtenáři poměrně věrnou představu o dodrţování hygienických podmínek v podniku. I přes prvotní rozhodnutí zachovat původní zkratkovitou verzi textu jsem nakonec přistoupila k dílčím úpravám. Stalo se tak na základě e-mailové komunikace s dcerou interviewované, která se nejprve uvolila, ţe výslednou podobu článku své matce přetlumočí a následně se nabídla, ţe jí poloţí ještě pár dalších otázek. S její pomocí jsem přistoupila ještě k několika dílčím úpravám. Uvědomuji si sice, ţe takový postup není příliš vhodný, v této situaci se mi však jevilo jako naprosto zásadní především ověřit si zpětně faktickou správnost informací obsaţených v textu.

65

Různá délka textů však můţe být vnímána i pozitivně vzhledem ke snaze předloţit v rámci této práce co nejrozmanitější škálu tvůrčích výstupů.

67

S odstupem času vnímám jako další z nedostatků také nezařazení otázky týkající se toho, s jakými konkrétní následky poţáru vietnamské trţnice na ulici Olomoucká se před třemi lety Ngoc Nguyen Thi musela vypořádávat. Její výpověď byla však příliš negativně laděná a tudíţ nevhodná k uveřejnění v rámci byznys rozhovorů vzhledem k jejich charakteristice coby pozitivních podnikatelských příběhů. Dotaz však mohl zdůraznit aktualizační moment nastíněný v perexu. Navíc informace obsaţené v čele článku by měly mít svůj odraz v následující stati. V době mé redakční praxe mě na tuto skutečnost často upozorňoval editor Tomáš Michálek v případě, ţe mnou odevzdané texty byly s tímto pravidlem v rozporu. Hodnocení Veroniky Horákové

Pěkný a poutavý začátek, který naláká k přečtení článku. Jenom v úvodu chybí, ţe restaurace leţí v Olomoucké ulici, která se nachází v Brně. Dobře zvolené otázky, pěkně na sebe navazují. Odpovědi jsou většinou stručné, čtenáře neunaví. Chybí mi tam víc otázek, které by souvisely s Brnem. Moţná bych doplnila, jestli se pro zvědavost byla najíst i v jiných vietnamských restauracích v Brně a co říká na jejich kvalitu. Jinak je rozhovor příjemný. Souhlasím s výtkou Veroniky Horákové, ţe v úvodu jednoznačně chybí informace o širším geografickém ukotvení. Na druhou stranu místní určení vyplývá z domicilu umístěného před prvním odstavcem. Stejně jako v následujícím rozhovoru je mi i zde vytýkáno, ţe otázky nejsou úţeji vztaţené k Brnu. Zatímco u interview s Natašou Foltánovou tuto připomínku vnímám jako opodstatněnou, v tomto případě nebylo moţné získat na základě takto laděných otázek odpovědi se zajímavou výpovědní hodnotou. Dotazovaná totiţ tráví naprostou většinu času ve svém podniku a o okolní dění se v podstatě vůbec nezajímá. Uznávám ovšem, ţe dotaz směřující k hodnocení konkurence zaznít měl. Dodatečně mě napadlo ještě mnoho zajímavých otázek, které mohly padnout. Ovšem nestalo se tak z důvodů výše vysvětlených omezených časových moţností. Rozvinutí dodatečné e-mailové komunikace s dcerou zpovídané sice moţné bylo, s ohledem na pravidla nastavená v teoretické kapitole a zvyklosti uplatňované v brněnské redakci jsem však k němu nepřistoupila. Nicméně je nutné přiznat, ţe spěch, ve kterém byl rozhovor veden, jeho konečné podobě rozhodně neprospěl.

68

5.2.3 Kritická reflexe rozhovoru se Zuzanou Černochovou

Podobně jako v případě Ngoc Nguyen Thi také u Zuzany Černochové rešeršní činnost omezoval nedostatek relevantních informací získaných z veřejných zdrojů. Jedinou výjimku představovaly kladné reference jejich dřívějších zákaznic, coţ mě sice utvrdilo o vhodnosti svého výběru, ale nepřineslo ţádné nové poznatky, na nichţ by se dala vystavět ucelená sada předem připravených otázek. Zvolila jsem proto podobný přístup jako u předchozí respondentky, a sice zaměření se nikoli na osobnost zpovídané, ale na obor jejího podnikání. Svatebních agentur funguje v Jihomoravském kraji velké mnoţství a jejich webové portály, jakoţto i webové stránky týkající se svateb obecně, mi poskytly dostatek údajů, kterých se dalo vyuţít při sestavování orientačních otázek. Setkání se třetí respondentkou se odehrálo 25. listopadu 2014 v cukrárně Tři Ocásci na Gorkého ulici. Lukáš Valášek mi sice doporučil scházet se se zpovídanými v jejich pracovním prostředí, avšak v tomto případě by to znamenalo u Zuzany Černochové doma, coţ jsem si jednak nedovolila navrhnout, jednak se mi to nezdálo vhodné z hlediska komplikovaného dopravování se do místa jejího bydliště, malé obce v okrese Brno-venkov. Výběr místa setkání nebyl náhodný. Na fotografiích ze svateb, které respondentka pomáhala organizovat, jsem si všimla, ţe mezi součást svatební tabule často patří zákusky zvané makrónky. Cukrárna Tři Ocásci je přitom přípravou těchto sladkostí proslulá. Přestoţe Zuzana Černochová nakonec dala před cukrovím přednost čaji, rozhovor se odehrával v přátelské atmosféře. Napomohla tomu snad i skutečnost, ţe mi ji doporučila naše společná kamarádka. Protoţe tato respondentka patřila mezi ty méně mediálně zkušené, jevilo se mi jako ţádoucí začít rozhovor jednoduchými otázkami. Nejprve jsem ji poţádala, ať mi ve stručnosti představí sebe a svůj podnik a postupně jsem kladla i komplikovanější dotazy typu Jaké vlastnosti by měla dobrá svatební koordinátorka mít. Mou snahou bylo stejně jako v případě zbylých čtyř rozhovorů střídat otázky různého typu, jak to doporučuje mediální teoretička Mária Follrichová. Toto úsilí se částečně odráţí i ve výsledném rozhovoru, kde zazněly otázky nepřímě, návodné, doplňující nebo hypotetické. Tentokrát se mi podařilo rozhovor ukončit v doporučovaných devadesáti minutách, coţ se pozitivně projevilo na délce přepisování zvukového záznamu interview. Protoţe jsem k přepisu přistoupila neprodleně po ukončení setkání, bylo snadné nahrávku přetvořit ve finální text. Nejvíce času mi zabralo psaní úvodního odstavce a titulku. Titulek jsem nakonec z asi pěti moţných variant vybrala ten, který obsahoval tázací větu. Přestoţe novinářské příručky doporučují šetřit interpunkčními znaménky coby znaky bulvarizace, podle mojí

69

zkušenosti v jihomoravské redakci MF DNES patři otazníky v titulcích mezi často vyuţívané prvky. Úvod rozhovoru se Zuzanou Černochovou je postaven na poměrně hojně vyuţívaném postupu, kdy novinář upozorňuje na rozpor mezi vystudovaným oborem zpovídaného a současnou náplní jeho práce. Zařazování takzvaných opačných stereotypů typu „profesionální modelka obědvá svíčkovou s pěti knedlíky“ je častou praxí uplatňovanou nejen v MF DNES, ale i jiných periodicích. Právě z důvodů nedostatečné stylistické originality povaţuji úvod celého rozhovoru za nepříliš zdařilý. Také zbývající text nepřesahuje kvality průměru. Není to dáno chybným zpracováním rozhovoru, jeho vedením ani přípravou na něj, ale uţ výběrem respondentky, který bývá zvláště u publicistických rozhovorů naprosto klíčový.

Zuzana

Černochová je sice milá a komunikativní ţena, nestojí však za ní tak silný podnikatelský příběh jako je tomu v případech zbylých interviewovaných. Hodnocení Kristýny Kolibové

Rozhovor je čtivý, akorát dlouhý, dle mého obsahuje vše. Po stylistické stránce nemám výtky. Je vidět, ţe měl tázající připravené otázky, ale zároveň pohotově reagoval na vzniklé podněty, coţ bylo příjemné zpestření. Moc neproţívám „směje se“ a „červená se“ v závorkách, ale to je podle vkusu autora a cílového média. Zajímavé téma a velmi inspirující dáma. K poznámce vztahující se k uţití sloves v závorkách přibliţujících atmosféru rozhovoru bych dodala, ţe konkrétně verbum „směje se“ patří v brněnské příloze MF DNES mezi často vyuţívané stylistické prostředky, třebaţe bývá uvedeno spíše v podobě podstatného jména (smích). Můj cit pro stylistiku mě však vede spíše k uţití slovesného tvaru, neboť podle mého názoru slovesa patří mezi slovní druhy, prostřednictvím kterých je atmosféra situace lépe zachytitelná.

Je pravda, ţe jiné výrazy neţ (smích) a (směje se) bývají k rozhovorům

přidruţovány méně často, nicméně i takové se, zejména v byznys rozhovorech Kristýny Kašpárkové, také objevují.

5.2.4 Kritická reflexe rozhovoru s Natašou Foltánovou

Další respondentka, Nataša Foltánová, podniká sedmým rokem v oblasti prodeje ekologických drogistických prostředků, zejména pracích a mycích přípravků vyrobených z

70

mýdlových ořechů. Moţná i díky atypičnosti předmětu jejího podnikání a růstu obliby ekologických alternativ mezi širší veřejností bylo uţ v minulosti její osobě a firmě věnováno několik novinových a časopiseckých textů. Některé články mi před rozhovorem poslala k přečtení sama Nataša Foltánová. Tři z nich – rozhovor pro dámský magazín Marianne, interview pro ekonomický server zeny.e15.cz a autorský, velmi osobně laděný text publikovaný v Pravém domácím časopise – mi spolu se story uveřejněnou na webových stránkách moudrépodnikanizen.cz slouţily coby rešeršní základ k vytváření předběţné podoby otázek určených pro osobní rozhovor. K tomuto účelu jsem dále vyuţila texty vyhledané v mediálním archivu Anopress. Z nich mezi informačně nejbohatší patřily články otištěné v Hospodářských novinách (17. 4. 2014), časopise Vlasta (26. 2. 2014) a ve speciální příloze MF DNES s názvem Zdraví (11. 9. 2009). Článek s titulkem Stačí strčit ořech do pračky. A hned perete bio byl podle archivu publikovaný také v jihomoravské příloze MF DNES. Vzhledem k datu publikace zprávy (3. 2. 2011) jsem však tuto skutečnost nepovaţovala za překáţku ve zpracování byznys rozhovoru. Přesto jsem se interview určené do rubriky Podnikatelé od nás snaţila stavět na jiných, v MF DNES doposud nezveřejněných faktech a zjištěních, i kdyţ některé zásadní údaje logicky nebylo moţné vynechat. Schůzka s Natašou Foltánovou se uskutečnila ve čtvrtek 4. prosince 2014 ve vegetariánské jídelně Rebio. Kdyţ jsem totiţ týden předtím respondentce navrhla sejít se u ní v kanceláři, odvětila, ţe příjemnější pro ni bude setkat se v centru města, protoţe v areálu bývalého Zetoru, kde její firma Tierra Verde sídlí, právě probíhají rekonstrukční práce. Z doporučení a rad obsaţených v předchozí empirické kapitole sice vyplývá, ţe ideální je poţádat zpovídaného o interview zasazené do jeho pracovního prostředí, zároveň si však myslím, ţe v odůvodněných případech podobných tomuto je omluvitelné od takového poţadavku ustoupit. Rozhovor se navíc odehrál v prostorech respondentčiny oblíbené stravovny, coţ mohlo přispět k tomu, ţe zpovídaná působila uvolněně a vyrovnaně. Protoţe mluvila velmi rychle, netrvalo setkání více neţ hodinu, coţ se pozitivně projevilo při přepisování záznamu do písemné podoby. Během kladení otázek jsem čelila jednomu výraznému problému. Díky rešerší mi bylo známo, ţe interviewovaná je duchovně zaměřená, v jejich odpovědích na mé otázky se však tento povahový rys neprojevoval. Kdyţ jsem se zeptala na její vztah k duchovním otázkám přímo, mluvila velmi racionálně a pragmaticky bez toho, aby její výpověď svědčila o jejím specifickém přístupu k povolání, jeţ například popsala v autorském textu v Pravém domácím časopisu. Její zvláštní postoj k vlastní práci se však promítl v

71

odpovědi na otázku týkající se principů fungování platformy sdruţující podobně smýšlející podnikatele. Smyslu její výpovědi jsem později vyuţila jak v titulku, tak i perexu článku. K duchovním a filosofickým otázkám se interviewovaná vrátila ještě po ukončení oficiální fáze rozhovoru, tedy po vypnutí diktafonu. Podnikatelka se více uvolnila, zpomalila tempo řeči a vyjadřovala se méně formálně. V konečné verzi rozhovoru jsem vyuţila i těchto výpovědí poskytnutých mimo zvukový záznam. Moţná i z důvodu, ţe se jednalo jiţ o můj čtvrtý rozhovor tohoto typu, nezabralo jeho přepisování a závěrečné úpravy příliš mnoho času. Bezprostředně po setkání jsem cestou domů promýšlela moţné podoby titulků a alternativy perexů a úvodů. Finální verze rozhovoru byla hotová za méně neţ čtyři hodiny (včetně přepisu). Protoţe se mi výsledná podoba tohoto textu ve srovnání s mými dalšími byznys rozhovory jevila jako nejvýrazněji se blíţící PR článku, rozhodla jsem se do interview zařadit také jednu otázku konfrontačního charakteru, která měla tento dojem oslabit. Konkrétně se jedná o dotaz směřující k problematice ekologických stop jejího podnikání v souvislosti s exportováním surovin nutných pro výrobu ekodrogerie. Kromě toho, ţe někomu ze čtenářů můţe tento byznys rozhovor vyznít jako propagační článek, povaţuji za jeho výrazný problém také ne zcela plynulou návaznost některých jeho dílčích částí. V tomto ohledu bych velmi ocenila moţnost pouţití mezititulků, které však, jak uvedl v jednom z kvalitativních rozhovorů Lukáš Valášek, mezi náleţitosti takto zařazených textů nepatří. Narušení plynulosti interview by bylo moţné částečně utlumit vloţením z textu vyjmuté zajímavé citace vysázené větší velikostí písma. Takové grafické prvky se dle mých zkušeností pouţívají v jihomoravské příloze MF DNES poměrně hojně. Protoţe začátek článku by mohl mnohým vyznít jako příliš zacílený na ţenskou část čtenářstva, přičemţ z posledních výzkumů čtenosti vyplývá, ţe zhruba polovinu čtenářské obce MF DNES tvoří muţská část populace, snaţila jsem se tuto počáteční disbalanci vyváţit směřováním dalších otázek k problematice marketingu a managementu. Téma menstruačních kalíšků, které firma Nataši Foltánové také distribuuje, bylo potlačeno. Protoţe je však zpovídaná označila za svůj nejoblíbenější produkt, zdálo se mi vhodné zařadit o nich alespoň stručnou zmínku do medailonku. Hodnocení Halky Horké

Hele podle mého: Zajímavá ţena se zajímavým podnikáním. Zpracování dobré, stylisticky taktéţ, jen některé odpovědi bych polidštila a zjednodušila, zejména v pasáţi o Fóru. Logické

72

navazování otázek a odpovědí. V případě ţe jde o byznys rozhovory vydávané v Brně, mi tam chybí více brněnsko-jihomoravských ukotvení v začátku. Rozhodně mi chybí informace, zda má, či nemá děti. A pak bych si také ráda přečetla o zaměstnancích z chráněných dílen. Trošku mne zarazila otázka na ekologickou stopu, to bych nějak opsala, aby čtenáři hned pochopili, o co jde. Editorka Halka Horká ve svém hodnocení naráţí mimo jiné na to, ţe v textu postrádá některé osobní informace. Během rozhovoru na tento typ dotazů došlo a ukázalo se, ţe Nataša Foltánová má se svým bývalým manţelem velmi problematický vztah. Interviewovaná mě ještě během schůzky poţádala, jestli je moţné informace týkající se jejího manţela nezveřejňovat, neboť se obává, ţe by to mohlo vést k dalšímu zhoršení jejich vzájemných vztahů. Vzhledem k tomuto zdůvodnění jsem tyto údaje do výsledného textu nezařadila. Jejich absence však podle mého mínění nevedla ke zkreslení jejího podnikatelského profilu, protoţe jednak nebyly natolik zásadní, jednak neznamenaly v kontextu celého textu přínos. Bezprostředně po probírání tohoto tématu došlo i na otázku týkající se respondentčiných potomků. Respektive předpoklad, ţe nějaké má, byl explicitně obsaţen v jednom z poloţených dotazů. Ukázal se však jako mylný. V důsledku toho nastala rozpačitá situace a nepříjemné ticho, protoţe jsem vůbec netušila, jak dále navázat. Zpětně si uvědomuji, ţe bych nejspíš nepochybila, pokud bych se citlivě zeptala na důvody toho, proč nemá děti, ale v danou chvíli jsem to nedokázala a poněkud křečovitě otevřela nové téma. Psát do osobně laděného medailonku větu Je rozvedená a nemá děti se mi zdálo nevhodné, a proto byla tato informace vynechána. Jak ale naznačuje hodnocení Halky Horké, nejspíš to byla chyba. Před případným zveřejněním by bylo nutné odstranit i další nedostatky, na něţ editorka upozorňuje. Jedná se především i nedostatečné geografické ukotvení rozhovoru. To by se dalo napravit dodatečným poloţením několika otázek vztahujícím se k Brnu, například proč si její firma vybrala za sídlo zrovna prostory bývalého areálu Zetoru nebo na kterých místech ve městě přednáší o ekologickém praní. Bez dodatečných otázek by bylo moţné doplnit téma chráněných dílen, které se objevuje v medailonku. Se zpovídanou jsme se nad ním totiţ během rozhovoru pozastavily, z konečné verze článku jsem ho však vzhledem k rozsahovým omezením vynechala. Na základě výše zmíněné stručné evaluace jsem si také uvědomila, ţe před publikací textu by bylo třeba některé části rozhovoru přeformulovat, respektive „polidštit“, jak píše ve svých postřezích editorka Halka Horká.

73

5.2.5 Kritická reflexe rozhovoru s Hanou Portovou

Důvod, který mě vedl k výběru poslední respondentky, se v podstatě neliší od jednoho z těch pro volbu předešlé zpovídané. Je jím obor jejího podnikání. Hana Portová jako jediná z interviewovaných ţen pracuje v hospodářském odvětví, které je společností vnímané především jako „muţské“, a sice ve slévárenském průmyslu. V souvislosti s tím totiţ představuje vedle majitelek ekodrogerie, vietnamského bistra, svatební agentury a společnosti zaměřené na firemní vzdělávání zase jiný druh podnikání, coţ napomáhá přispět k jednomu z vytyčených cílů tvůrčí části práce, jímţ je tematická rozmanitost. Hana Portová není stoprocentní majitelkou rodinného podniku. Z poloviny jej vlastní také

její

sestra.

Taková

vlastnická

struktura

by

podle

pravidel

vyplývajících

z polostrukturovaných rozhovorů měla vést ke vzniku takzvaného dvojinterview, tedy interview vedeným se dvěma respondenty, v tomto případě respondentkami. V souladu s touto zvyklostí bylo mým záměrem také vyzpovídat obě ţeny současně, během prvního telefonního hovoru s Hanou Portovou však vyšlo najevo, ţe se její sestra ve vedení firmy naprosto neangaţuje a o záleţitosti spojené s fungováním podniku dlouhodobě nejeví zájem. Vzhledem k pasivní podobě jejího podnikání jsem se proto rozhodla ji nakonec s prosbou o rozhovor neoslovit. Přestoţe Hana Portová vede chrlickou slévárnu ALFE uţ více neţ dvacet let, o její osobě a firmě toho bylo publikováno překvapivě málo. Mediální archiv Anopress sahající aţ do roku 1996 vyhledal pouze čtyři relevantní výsledky. V prvním případě se jednalo o reportáţ ČT odvysílanou u příleţitosti ukončení provozu jedné z historických pecí slévárny, v druhém o zprávu publikovanou na serveru idnes.cz v souvislosti se stým výročím zaloţení podniku, ve třetím o článek z roku 2007 v rubrice Ekonomika brněnského deníku Rovnost, a ve čtvrtém o text v jiţ neexistujícím časopise Obchod & finance. Na základě informací z těchto zdrojů jsem vytvořila seznam základních otázek doplněný o dotazy týkající se obecně slévárenského průmyslového odvětví a takto připravená potom jela na smluvené místo setkání, do výrobní haly chrlické slévárny. Tou mě její majitelka nejdříve provedla a po půl hodinové exkurzi pak pozvala do své vlastní kanceláře. Setkání zasazené přímo do pracovního prostředí interviewované podle mého názoru výrazně prospělo výsledné podobě rozhovoru. Podněty z okolí mě totiţ inspirovaly k otázkám, které by mě například v kavárně či restauraci vůbec nenapadlo poloţit.

Hana Portová na ně

odpovídala velice pečlivě, někdy zabíhala aţ do přílišných detailů a podruţností, případně otevírala témata, která s předmětem rozhovoru vůbec nesouvisela. Vysvětlováním názorů na

74

některé záleţitosti mě uvedla do situace, se kterou jsem byla v takové míře konfrontována poprvé a nevěděla jsem, jak se v ní zachovat. Týkalo se to například pohledu na historickou úlohu Václava Havla nebo způsoby trestání rodičů nezletilých delikventů. Původně jsem nechtěla na vyslovené názory reagovat, abych svým nesouhlasem nenarušila atmosféru rozhovoru, který má být veden v přátelském duchu. Publicistické interview však ze své definice opravňuje autora k polemizování s respondentem a autoři byznys rozhovorů přiznávají, ţe i oni se někdy nevyhýbají konfliktním tématům. Z těchto důvodů jsem slušnou a kultivovanou formou vyjádřila alternativní názor a bezprostředně poté vyslovila další dotaz, který by vrátil konverzaci zpět ke klíčovým otázkám. Zpovídaná můj postup akceptovala a za hodinu a čtvrt bylo na mém nahrávacím zařízení dostatek mluveného materiálu, abych mohla poděkovat za rozhovor a odejít nahrávku zpracovat. Protoţe rozhovor se aţ na výjimky příliš neodchyloval od nastolených témat a otázky na sebe plynule navazovaly, zabral mi jeho přepis pouze dvě a půl hodiny. Poprvé v ţivotě se mi dokonce stalo, ţe se odpověď na mou poslední otázku hodila jako pointa. Součástí drobných závěrečných úprav bylo také vepisování vysvětlivek za dva výrazy, jejichţ význam není podle mého názoru všeobecné známý, a sice rozeta a jádro. V rámci závěrečného zpracování mi nejdéle trvalo vymýšlení perexu, neboť Hana Portová byla jedinou respondentkou, u které jsem si předem nebyla jistá aktualizačním momentem, jenţ by publikaci článku ospravedlňoval. Majitelka chrlické slévárny totiţ nefigurovala na mém seznamu původních pěti kandidátek na byznys rozhovor, ale byla náhradnicí za Dagmar Jelínkovou, majitelku firmy Economy Rating a ředitelku brněnského TOP centra podnikatelek. Po předběţné rešerši se však ukázalo, ţe paní Jelínková uţ rozhovor před třemi lety brněnské MF DNES poskytla, a to dokonce do stejné rubriky. Proto jsem nakonec oslovila právě Hanu Portovou. Jako aktualizační moment byla nakonec vyuţita skutečnost, ţe se ve slévárně momentálně kromě tradičních produktů vyrábí také skleněné baňky zdobené kovovým dekorem, které se buď prodávají veřejnosti, nebo darují firemním partnerům. Pokud by měl být článek v budoucnu publikován, bylo by třeba toto zdůvodnění nahradit nějakým aktuálnějším. Největším problémům jsem v případě tvorby tohoto rozhovoru čelila po předloţení výsledného textu k autorizaci. Nespokojenost respondentky s konečnou podobou rozhovoru byla natolik výrazná, ţe bylo nutné se s ní znovu osobně sejít a všechny její námitky postupně probrat. Hana Portová však během tohoto dodatečné setkání navrhovala takové úpravy, které by zcela změnily vyznění celého článku a především by podle mého názoru zkreslily obraz její osoby. Po tři hodiny trvající diskuzi se mi podařilo přesvědčit ji ve většině sporných

75

případů o výhodách zachování původní verze. Majitelce slévárny se například nejprve vadilo, ţe se rozhovor příliš zaměřuje na ni a potlačuje osobnost její sestry. Musela jsem jí proto vysvětlit, ţe byznys rozhovor má představovat její podnikatelský příběh a nikoli příběh celé slévárny. Tomu by se dalo předejít, pokud bych jí ještě před konáním rozhovoru obeznámila se svými záměry a cíly. Pro příště takto budu v případech rozhovorů s méně mediálně zkušenými osobami postupovat. Haně Portové nevyhovovalo také zachování některých hovorových a slangových výrazů. Podle jejího mínění to z ní v očích čtenářů činí hloupou a nevzdělanou osobu a nepřímo poškozuje taky její firmu. Po této diskuzi jsem na její naléhání skutečně přistoupila k redukci některých nespisovných výrazů, jiné se mi však povedlo obhájit a zachovat. Nakonec jsem vynechala také pasáţ týkající se jejího popisu fungování čínských sléváren, protoţe tuto informaci označila za neověřenou. Zároveň však bylo nutné ji upozornit, aby propříště více zvaţovala slova, případně je doplnila nutnými připomínkami, protoţe novinář je odkázán na znění nahrávky a pokud ona něco prezentuje jako fakt, nemá šanci odhalit jeho spornost. Taková situace nastala například v případě, kdy mi respondentka během rozhovoru řekla, ţe plochu, na níţ slévárna stojí, dostala její babička věnem. Po předloţení k autorizaci se však rozvzpomněla, ţe si tím není zcela jistá. Z uvedeného příkladu vyplývá, jak uţ jsem zmínila výše, ţe před konáním rozhovoru je vhodné poučit méně mediálně zkušené respondenty o postupech a pravidlech uplatňovaných při tvorbě mediálních produktů určených ke zveřejnění, zejména v souvislosti s autorizačním principem. Hodnocení Lukáše Valáška

Za atraktivní povaţuji výběr respondentky. Ţena, která vede slévárnu – to je zajímavý kontrast, se kterým můţe následně autor velmi dobře pracovat. Samotný rozhovor se pak správně soustředí především na příběh podnikatelky, který čtenáře mainstreamového média bude zajímat asi více neţ třeba specifika jednotlivých výrobků továrny. Příště bych se moţná více zaměřil na formulaci jednotlivých otázek. Protoţe je byznys rozhovor rozsáhlý formát, právě otázky plní roli jakýchsi mezititulků. Kdyţ jsou zajímavé, ponouknou čtenáře k dalšímu čtení. Přitom navíc samy mohou nést informaci, kterou se autor při rozhovoru dozvěděl. Místo ptát se "kam všude výrobky vyváţíte?", se tak lze ptát "Vyváţíte výrobky Rakouska, Německa, Belgie a Francie. Liší se podle země, s čím máte úspěch?" Celkově je rozhovor zajímavý a obsahuje řadu pro čtenáře atraktivních informací. Povaţuji ho za povedený.

76

Redaktor Lukáš Valášek mě na moţnosti „zhutňování“ textu v podobě kladení informačně více nasycených otázek upozorňoval uţ v průběhu kvantitativního rozhovoru. Je nutné přiznat, ţe tohoto doporučení jsem vyuţívala málo nejen v případě rozhovoru s Hanou Portovou, ale i u čtyř dalších interview. Pokud bych v budoucnu měla moţnost napsat další článek do rubriky Podnikatelé od nás, bylo by třeba se na zdůrazňovanou skutečnost více zaměřit.

5.3 Reflexe naplnění cílů práce Na závěr této podkapitoly je rovněţ vhodné reflektovat naplnění základních cílů práce vymezených v úvodní kapitole. Dosaţení praktického cíle předkládaného textu jiţ bylo hodnoceno výše. Vzhledem k dosavadní publikaci jediného z pětice vytvořených autorských děl je vnímám jako nedostatečné. Nicméně dohoda s šéfredaktorkou Hanou Černohorskou na otištění zbylé čtveřice článků pořád trvá, pravděpodobnost zveřejnění je tedy stále vysoká. Obohacení oboru mediálních studií a ţurnalistiky o nové dílčí poznatky bylo ztotoţněno s intelektuálním cílem této práce. V souvislosti s tím tato práce skutečně předkládá informace, které doposud nebyly v těchto souvislostech prezentovány a popsány. Naplnění intelektuálního cíle konkrétně představuje podkapitola zaměřená na deskripci rubriky Podnikatelé od nás. Dle mého názoru bylo úspěšně dosaţeno také předsevzetí zkušenostně se obohatit a vzdělat prostřednictvím vytváření praktické části práce. Na základě interview s Taťánou Nepustilovou a Ngoc Nguyen Thi jsem si uvědomila, ţe je vhodné drţet se předem doporučovaného časového plánu a vytyčenou délku vedení rozhovoru ani nezkracovat, ani neprodluţovat. Díky interview s Hanou Portovou mi došlo, jakého významu nabývá autorizační princip vzhledem k problematice etiky v ţurnalistice, Toto uvědomění mě vedlo k hlubšímu zamyšlení se nad tím, zda autorizace aktivně nabízet či nikoli. Pokud jsem v minulosti článek ke zpětné kontrole respondentům předloţila, ve většině případů bylo nutné přistoupit k přepisování textu z důvodů výskytu nepřesností, někdy i faktických chyb. Příručka pro elévy vytvořená v brněnské redakci doporučuje poskytovat autorizaci, kdykoli si autor textu není podobou svého mediálního výstupu jistý. Tato rada se mi jeví i jako praktické vodítko do budoucna. Sloţitější situace nastává, pokud zpovídaný autorizaci poţaduje a já jakoţto autorka textu nepociťuji potřebu mu jej ke kontrole předloţit. Takové okolnosti však

77

nenadešly ani v jednom z případů tvorby textů určených pro tuto bakalářskou práci, proto není třeba se tímto tématem dále zabývat. Kromě rozhovoru s Hanou Portovou, Taťánou Nepustilovou a Ngoc Nguyen Thi pro mě bylo osobním přínosem i setkání s Natašou Foltánovou, protoţe jsem byla nucena čelit rozpačitým situacím a ptát se na intimní otázky. Interview s poslední respondentkou, Zuzanou Černochovou mě zase naučilo být obezřetnější v případě volby respondenta. Hlavní cíl této práce, tedy vytvoření pětice byznys rozhovorů určených pro publikaci v jihomoravské příloze MF DNES, a sice s ohledem na kritéria, podmínky, pravidla, zvyklosti a doporučení vytyčená v empirické a teoretické kapitole, byl z mého úhlu pohledu naplněn téţ. Jednotlivé mediální produkty odpovídají svým charakterem publicistickým rozhovorů, respondentkami se staly úspěšné jihomoravské podnikatelky, jejich příběhy byly prezentovány atraktivní formou a v pozitivním kontextu. Naplnění cíle této práce dosvědčují také jednotlivá hodnocení ze strany editorů a redaktorů brněnské redakce, kteří na výsledných produktech neshledali ţádná závaţná pochybení, která by byla v rozporu s redakčními zásadami a postupy.

5.4 Shrnutí kapitoly V této kapitole jsem se snaţila popsat tvorbu jednotlivých byznys rozhovorů coby praktických výstupů této práce, a sice ve všech třech jejich fázích, a dále také zreflektovat uplatňovaný tvůrčí postup na základě jeho konfrontace s teoretickými koncepty i praktickými doporučeními členů redakce. Podle mého názoru se mi podařilo naplnit kritéria výběru respondentek i formální a obsahové poţadavky na texty zařazované v dané rubrice při dodrţení ţánrového zařazení. Protoţe jedním z hlavním hodnotících hledisek výsledných textů je podle šéfredaktorky jihomoravské přílohy i její bývalé zástupkyně zajímavost pro čtenáře, pokusím se stručně zhodnotit kvality jednotlivých článků nazírané právě skrze toto kritérium. V této souvislosti se mi jako nejzdařilejší jeví hned první text. Během tvorby rozhovoru s Taťánou Nepustilovou jsem se sice potýkala s komplikacemi spojenými s krácením textu, důleţité však je, ţe jsem se z tohoto příkladu dokázala poučit a napříště se příliš dlouhému vedení rozhovoru vyhnula. Interview s titulkem I uklízečce musíte dát najevo, ţe si její práce váţíte je plné krátkých příběhů, coţ je v současné ţurnalistice čtenářsky oceňované hledisko. Také aktualizační moment je nejsilnější právě v případě tohoto článku.

78

Jako texty průměrné kvality hodnotím interview s Ngoc Ngueyn Thi (jehoţ jednoznačnou slabinou je jeho délka a zkratkovitost), s Natašou Foltánovou (které by mohlo vzhledem k podobě zpracování čelit nařčení, ţe se jedná o nekriticky laděný propagační materiál) a Hanou Portovou (jeţ snad mohlo být vzhledem k potenciálu tématu zajímavější). Jako lehce podprůměrný vnímám rozhovor se svatební koordinátorkou Zuzanou Černochovou. V tomto případě se na atraktivnosti textu promítlo nedostatečné předběţné povědomí o osobě respondentky. Zuzana Černochová je sice velmi sympatická ţena, její podnikatelský příběh však podle mého názoru nemá dostatečné předpoklady na zpracování a publikaci v médiu formátu jihomoravské přílohy MF DNES. Přestoţe kvalita jednotlivých výstupů této práce je kolísavá, ve výsledku je souhrnně hodnotím pozitivně, neboť byly vytvořeny v souladu s pravidly popsanými v teoretické a empirické kapitole této práce a navíc je šéfredaktorka brněnské přílohy MF DNES Hana Černohorská schválila k následnému uveřejnění, čímţ bylo částečně dosaţeno jednoho z cílů této práce. Z výše popsaných důvodů vnímám jako uspokojivé téţ naplnění intelektuálního a personálního cíle předkládaného textu.

6.

ZÁVĚREČNÁ ČÁST

6.1 Závěr Hlavním cílem bakalářské práce s názvem Soubor rozhovorů s podnikatelkami v jihomoravské příloze MF DNES se stalo vytvoření série ţurnalistických textů zařaditelných do rubriky Podnikatelé od nás, která vychází ve zmiňovaném médiu. V souladu s tímto záměrem bylo nutné před samotnou tvůrčí činností přistoupit k teoretickému vymezení ţánru a tématu práce, charakteristice cílového média i dané rubriky a určení principů, postupů a pravidel, jejichţ dodrţení garantuje vznik textů odpovídající článkům nazývaných redakcí byznys rozhovory. Ještě před vznikem těchto kapitol bylo třeba vytyčit metody, jejichţ prostřednictvím mělo dojít ke sběru relevantních informací, o nichţ se měl následující text opírat. Z nástrojů uplatňovaných v oblasti sociálních věd jsem vyuţila dva základní – analýzu relevantních dokumentů a polostrukturované rozhovory se členy jihomoravské redakce. Právě doporučení obsaţená v kvalitativních interview mi pomohla s definicí základních kritérií, jichţ je třeba při psaní textů publikovaných pod hlavičkou Podnikatelé od nás dosáhnout. Všechny podstatné

79

zásady jsem při tvorbě série pěti rozhovorů s brněnskými podnikatelkami dodrţela, třebaţe se mi nepovedlo vyvarovat se některým drobných pochybením. Určité kvalitě předkládaných autorských výstupů nasvědčuje i fakt, ţe se je šéfredaktorka brněnské přílohy MF DNES rozhodla publikovat. V časovém období před tiskem této bakalářské práce byl prozatím zveřejněn pouze rozhovor vedený s Taťánou Nepustilovou. Toto interview zároveň povaţuji za nejzdařilejší z mediálních produktů předkládaného textu. I kdyţ jsem se při jeho tvorbě potýkala s jistými potíţemi, konečná verze článku byla bohatá na příběhy, coţ bývá pozitivně reflektováno jak ze strany čtenářů, tak editorů. Nejen v případě rozhovoru s Taťánou Nepustilovou jsem musela čelit určitým problémům, specifické výzvy přinášel i kaţdý ze čtveřice těch ostatních. V tomto kontextu se pro mě nejcennější staly komplikace spojené s autorizací interview s Ngoc Nguyen Thi a Hanou Portovou, které mě přiměly k hlubšímu zamyšlení se nad tímto ţurnalistickým principem. Při tvorbě těchto textů bylo totiţ třeba důkladně dbát na to, abych čtenářům poskytla pravdivý obraz skutečnosti a zároveň nepoškodila zpovídanou podnikatelku. Skutečnost, ţe čtyři z pěti rozhovorů doposud nebyly vydány, mě vede ke konstatování, ţe praktického cíle práce vytyčeného v úvodní části, jsem prozatím nedosáhla. Šéfredaktorka brněnské přílohy MF DNES mi však publikaci přislíbila. Přesto, i kdyby této ambice v budoucnu nebylo docíleno, ostatních tří vytyčených cílů se mi dosáhnout podařilo. Práce tedy splnila zadání. Pokud by však ke zveřejnění zbylých čtyř textů nedošlo, vnímala bych to jako své osobní selhání, neboť bych zároveň neuspěla ve své snaze o genderové vyváţení mediálních výstupů rubriky Podnikatelé od nás. Téma četnosti mediálního zobrazování ţenských a muţských respondentů zastávajících vrcholné pozice tvoří součást širší genderové problematiky, problematiky vlivu obrazu ţeny v médiích na veřejné mínění o rovnosti obou pohlaví. Nebylo v moţnostech této bakalářské práce uchopit tak široké téma v celé jeho komplexnosti, v budoucnu by se mi však mohlo stát námětem pro diplomovou či dizertační práci výzkumného charakteru.

80

6.2 Jmenný rejstřík

5plus2, 38, 40, 55, 87, 122

Forbes, 51

ABC ČR, 38, 82

František Schildberger, 20, 23

Adamovské strojírny, 35

Gender studies, 35, 84

Adéla Hájková, 57

Gumotex, 36

Alena Blaţejovská, 17, 18, 21, 24, 25, 26,

Halka Horká, 40, 60, 73

27, 28

Hana Černohorská, 8, 14, 39, 40, 41, 42,

Alena Kříţková, 31, 85

45, 46, 47, 48, 49, 50, 55, 59, 60, 64, 65,

Andrej Babiš, 38, 55

77, 79, 117

Andrej Tušer, 17, 18, 19, 21, 23, 24, 27

Hana Hašková, 31

Anna Vavriková, 40

Hana Portová, 57, 74, 75, 112, 116

Arkadij Revěnko, 27

Helas, 33, 34, 35, 86

Barbora Osvaldová, 15, 17, 18, 21, 22, 24,

Helena Kohoutová, 34

25, 26, 27, 28, 46

Hospodářské noviny, 51, 71, 133

Bertrant Duchéneaut, 32

IPSOS, 32

Bioveta, 36

Ivana Solaříková, 40, 60, 66

Bisnode, 34, 36

Jan Daněk, 40

Blesk, 43

Jan Halada, 17, 22, 27, 46

Bun Ca Hai Phong, 66, 98, 101

Jan Hendl, 13

Czech Credit Bureau, 33, 35

Jan Mládek, 29

Czechinvest, 36, 83

Jana Erbová, 34

Česká televize, 39

Jana Soukupová, 40, 45, 46, 119, 124

Český statistický úřad, 31, 33, 35, 36, 85,

Jana Ustohalová, 40

86, 89

Jana Válková, 31, 32

Dagmar Hochelová, 17, 27

Jarmila Kříţová, 57

Dagmar Jelínková, 75

Jaroslav Bartošek, 17, 19

Danica Krause, 32

Jaroslav Čuřík, 64

Danuša Serafínová, 21

Jaroslav Plesl, 39

David Maňas, 47

Jindřich Šídlo, 24, 25, 27

Dora Kaprálová, 46, 124

Jiří Kraus, 15

Economia, 35, 86

Jiří Reichel, 13

Ekonom, 51

Jiří Salik Sláma, 40

Emílie Vallová, 9

Joseph Alex Maxwell, 11

81

Julie Kalodová, 40

90, 91, 97, 102, 107, 112, 117, 122, 123,

Karel Hvíţďala, 18

125, 128, 132, 133, 139

Karel Škrabal, 14, 48, 118, 120

Michaela Jílková, 22

Karel Štorkán, 24, 25, 27

Milada Nedopilová, 40

Ken Metzler, 23

Milan Bauman, 24, 25, 27

Klára Kubíčková, 40

Miloslav Disman, 13, 14

Klára Šedová, 11

Minerva, 35

Královopolská a.s, 35

Mladá fronta, 9, 11, 38, 87, 90, 139

Kristýna Kašpárková, 14, 46, 50, 51, 52,

Muriel Orhan, 32

53, 54, 63, 70, 123, 134, 139 Kristýna Kolibová, 40, 60 Ladislav Průša, 31 Lidové noviny, 38, 42, 83, 86 Lucie Vaškeová, 23

Naďa Kleivisová, 25, 27 Nataša Foltánová, 7, 8, 57, 68, 70, 71, 73, 78, 79, 107, 111 Ngoc Nguyen Thi, 7, 8, 57, 66, 68, 69, 77, 78, 80, 97, 101

Ľudovít Jacz, 22

Nora Dolanská, 20

Lukáš Valášek, 7, 10, 11, 14, 15, 39, 40,

Nová Mosilana, 36

44, 47, 48, 49, 50, 51, 52, 53, 54, 56, 57,

NSG Morison, 34

58, 60, 63, 69, 72, 76, 77, 119

Olga Nešporová, 31

MAFRA, a.s., 38

Ondřej Neff, 18

Magdalena Kotýnková, 31

Pavel Šafr, 52

Malcolm Mallette, 23, 24

Pavel Verner, 22, 25, 27, 28

Mária Follrichová, 19, 20, 22, 24, 69

Petr Orálek, 46

Marie Čermáková, 31

Petr Šíma, 35

Markéta Dočekalová, 23, 27

Petr Šimůnek, 52

Martin Komárek, 52

Petr Volf, 23, 27, 28

Martina Vyroubalová, 39

Radim Kopáč, 17, 18, 21, 24, 25, 26, 27,

Marvil, 39 Masarykova univerzita, 40, 103 Median, 38, 42, 43

28 Rheinisch-Bergische

Druckerei-

und

Verlagsgesellschaft, 38

Metro, 38, 42, 83

Robert Čásenský, 52

MF DNES, 1, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 11, 12, 14,

Robin Krutil, 40

15, 16, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 46, 47,

Roman Švaříček, 11

48, 51, 52, 54, 55, 56, 60, 64, 65, 70, 71,

Rovnost, 43, 74

72, 75, 78, 79, 80, 83, 84, 85, 86, 87, 89,

Rudolf Křesťan, 24

82

Sabina Slonková, 39

Václav Havel, 75

Silvia Lauder, 34

Václav Moravec, 22, 24

STEM/MARK, 35

Vendula Pavlíčková, 40

Stephan Ruß-Mohl, 18

Věra Kuchařová, 31

Štefan Veľas, 17, 20, 21, 22

Veronika Gecová, 11, 46

Taťána Nepustilová, 7, 8, 56, 59, 61, 62,

Veronika Horáková, 7, 40, 60, 68

63, 67, 77, 78, 80, 91, 96, 142

Viliam Buchert, 23, 52

Terézia Rončáková, 19

Vladimír Nepustil, 65

Tomáš Michálek, 40, 68

Vladislav Vančura, 22

Top Language Centre, 56, 61, 62, 91, 96

Zuzana Černochová, 57, 69, 70, 79, 102

TOS, 35

Zuzana Kubíčková, 9

Tylex, 36

Ţeny s.r.o, 32

Unie vydavatelů, 43, 89

6.3 Seznam použitých obrázků, grafů a tabulek Graf 1 – Zastoupení ţen mezi podnikajícími osobami v ČR……………………………. 30 Tabulka 1 – Podnikatelé v jednotlivých krajích………………………………………… 33 Mapa 1 – Čtenost placených deníků v regionech……………………………………….. 41

83

6.4 Seznam použitých zdrojů ABC ČR – Kancelář ověřování nákladu tisku. Ověřovaná data – periodický tisk – deníky [online]. 2014, Praha: ABC ČR – Kancelář ověřování nákladu tisku [cit. 2014-12-12]. Dostupné z: http://www.abccr.cz/overovana-data/periodicky-tisk1/?filterYear=2014&filterMonth=10¬Verified Analýza podnikatelek OCP 2014. nsgmorison.cz [online]. [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: http://www.nsgmorison.cz/cs/media#oceneni-ceskych-podnikatelek BARTOŠEK, Jaroslav. Ţurnalistika: úvod do studia. Vyd. 1. Olomouc: Filozofická fakulta Univerzity Palackého, 1997, 130 s. BURNS, Lynette Sheridan. Ţurnalistika: [praktická příručka pro novináře]. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 186 s. ISBN 8071788716 Czechinvest, Agentura pro podporu podnikání a investic, Regionální kancelář pro Jihomoravský kraj. Regionální prezentace [online]. [cit. 2014-12-15 ]. Dostupné z: http://www.czechinvest.org/data/files/jihomoravsky-kraj-450.pdf ČERMÁKOVÁ. Marie. Postavení ţen na trhu práce [online]. 1997 [cit. 2014-12-23]. Dostupné z: http://sreview.soc.cas.cz/uploads/1815c8033438c841b2dca524e33aa4e7dfa234bd_248_389C ERMA.pdf ČERMÁKOVÁ, M.; HAŠKOVÁ, H.; KŘÍŢKOVÁ, A.; LINKOVÁ, M.; MAŘÍKOVÁ, H. Podmínky harmonizace práce a rodiny v České republice. 2002a, Praha: Sociologický ústav Akademie věd ČR. ČERMÁKOVÁ, M.; HAŠKOVÁ, H.; KŘÍŢKOVÁ, A.; LINKOVÁ, M.; RADIMSKÁ R.; ŘEHÁČKOVÁ D. 2002b. Na cestě do EU: rovné příleţitosti muţů a ţen v ČR. Praha: Sociologický ústav Akademie věd ČR. ČERNÝ, Aleš. Posvítí na olympiádu v Soči. in MF DNES. Praha: Mafra, 17. 12. 2011, č. 294, s. 3. Dostupné také z: http://muj.anopress.cz

84

ČESKO. Zákon č. 89 Sb. ze dne 3. února 2012 občanský zákoník. In: Sbírka zákonů České republiky. 2012, částka 33. Dostupné také z: http://zakony.centrum.cz/obcansky-zakoniknovy/cast-1-hlava-2-dil-5 ČESKO. Novela zákona č. 455 Sb. ze dne 2. října 1991 o ţivnostenském podnikání. In: Sbírka

zákonů

České

republiky.

2014,

částka

130.

Dostupné

také

z:

http://business.center.cz/business/pravo/zakony/zivnost/cast2.aspx Čtenáři deníků MF DNES, Lidové noviny a Metro. data.idnes.cz [online]. [cit. 2014-12-02]. Dostupné z: http://data.idnes.cz/soubory/mafra_all/A140820_TVE_MFD1412.PDF ČUŘÍK, Jaroslav. Vývoj zpravodajství v tištěných a online médiích. In: ČUŘÍK, Jaroslav a Rudolf BURGR. Nové trendy v médiích. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2012, s. 34 – 55. ISBN 9788021058255. Dostupné také z: http://www.munimedia.cz/book/i/publikace.pdf DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uţivatele. 4., nezměn. vyd. Praha: Karolinum, 2011, 372 s. ISBN 9788024619668. DOČEKALOVÁ, Markéta. Tvůrčí psaní pro kaţdého. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 152 s. ISBN 802471602x. DOLANSKÁ, Nora. Jak se stát Hemingwayem: Příručka pro budoucí ţurnalisty. Praha: Karolinum, 1994, 106 s. ISBN 8070668911. FOLLRICHOVÁ, Mária. Publicistické interview – spoločné dielo interviewujúceho a interviewovaného

[online].

2004

[cit.

2014-10-18].

Dostupné

z

http://www.fphil.uniba.sk/~follrichova/vedecke_studie/interview.doc GECOVÁ, Veronika. Série feature o národnostních menšinách Brna pro MF DNES. Brno, 2014. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, 83 s. Gender studies. Ţeny na trhu práce: realita a perspektivy [online]. 2007 [cit. 2014-12-18]. Dostupné

z

85

http://aa.ecn.cz/img_upload/8b47a03bf445e4c3031ce326c68558ae/zeny_na_trhu_prace_tisko va_verze_celek-cut.pdf JACZ, Ľudovít. Malá encyklopédia ţurnalistiky. 1. vyd. Bratislava: Obzor, 1982, 570 s. JAKLOVÁ, A. Persvaze a její prostředky v současných ţurnalistických textech. rec.ucj.cas.cz

[online].

2002

[cit.

2014-12-10]Dostupné

z:

nase-

http://nase-

rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7689 JAROŠOVÁ, Bohdana. Boty "alanky" obul Václav Klaus i Bolek Polívka. in MF DNES. Praha: Mafra, 3. 3. 2012, č. 54. s. 3. Dostupné také z: http://muj.anopress.cz HAŠKOVÁ, Hana a Alena Kříţková. Průzkum veřejného mínění o postavení ţen na trhu práce [online]. 2003, Praha: Sociologický ústav AV ČR. [cit. 2014-12-20]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/957/zprava.pdf HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 407 s. ISBN 8073670402. HROMKOVÁ Dominika. Květinářství se na Vánoce chystá celý rok. Letos budou světlé. in MF DNES. Praha: Mafra, 7. 11. 2014, č. 261, s. 3. Dostupné také z: http://muj.anopress.cz Jak a co děláme v MF DNES: Dobré noviny. Praha: MF DNES KAMENÍČKOVÁ, Věra. Analýza aspektů firem českých podnikatelek [online]. 2014, Crief. [cit. 2014-12-26]. Dostupné z: http://ocp-zpravodaj.cz/2013/2/50-analyza-aspektu-firemceskych-podnikatelek KAŠPÁRKOVÁ, Kristýna. Příručka pro elévy. Brno: MF DNES. KOTÝNKOVÁ, Magdalena; KUCHAŘOVÁ V. a PRŮŠA L. The Gender Dimensions od Social Security Reform in the Czech Republic. In Fultz, E.; Ruck, M.; Steinhilber, S. (eds.) The gender dimesions of social security reform inc etnral and eastern Europe: case srudies of

86

the Czech republic, Hungary and Poland. 2003, Budapešť: International Labour Office. Dostupné také z: http://www.ilo.org/public/libdoc/ilo/2003/103B09_160_engl.pdf Krajská správa ČSÚ v Brně. Základní tendence demografického, sociálního a ekonomického vývoje Jihomoravského kraje v roce 2013 [online]. Brno: Český statistický úřad, 2014[cit. Dostupné

2014-11-16].

z:

http://www.czso.cz/xb/redakce.nsf/i/zakladni_tendence_vyvoje_jihomoravskeho_kraje_v_roc e_2013/$File/zakladni_tendence_JmK2013.pdf KRAUS, Jiří. Nový akademický slovník cizích slov: A-Ţ. Vyd. 1. Praha: Academia, 2005, 879 s. ISBN 8020013512. KRAUSE, Danica. Analýza trhu práce České republiky z pohledu problematiky genderu se zaměřením na popis stavu a struktury zaměstnanosti ţen v managementu [online]. 2005, Praha: VÚPSV. [cit. 2014-12-22]. Dostupné z: http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_178.pdf KŘAPOVÁ, Petra. Víme, kdo jsou české podnikatelky [online]. Praha: Helas, 2014 [cit. 2014Dostupné

11-14].

z:

http://www.oceneniceskychpodnikatelek.cz/soubory/OCENNI_ESKCH_PODNIKATELEK__tiskova_zprava_-_vsledky_7._roniku.docx KUBÍČKOVÁ, Klára. Moje restaurace nevaří ani nepeče. in MF DNES. Praha: Mafra. 6. 9. 2014, č. 209, s. 3. Dostupné také z: http://muj.anopress.cz Kulatý stůl na téma Ţeny v práci (Women at work) [online]. Praha: Český statistický úřad. [cit.

2014-11-15].

Dostupné

z

http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/kulaty_stul_na_tema_zeny_v_praci_women_at_work LAUDER, Silvie. Máma má byznys. in Respekt. Praha: Economia, 20. 10. 2014, č. 271, s. 54. Dostupné také z: http://muj.anopress.cz Lidové noviny: Noviny osobností. Noviny, jak mají být. mafra.cz [online]. [cit. 2014-11-29]. Dostupné z: http://www.mafra.cz/cs/mafra-tiskove-zpravy.asp?y=mafra_all%5Ccs_produktya-sluzby_lidove-noviny.htm

87

MALLETTE, Malcolm F. Příručka pro novináře střední a východní Evropy. Praha: Lidové noviny, 1994, 161 s. ISBN 8071060453.

METZLER, Ken. Creative interviewing: the writer's guide to gathering information by asking questions. 3rd ed. Boston: Allyn and Bacon, c1997, xiii, 238 p. ISBN 0205262589. Mediální skupina MAFRA sdruţuje pod svou střechou produkty ze všech oblastí mediálního trhu.

mafra.cz

[online].

[cit.

2014-11-29].

Dostupné

z:

http://www.mafra.cz/cs/default.asp?y=mafra_all\cs_o-spolecnosti_portret-spolecnosti.htm MF Dnes a 5plus2 spojí regiony, propustí 20 lidí. mediaguru.cz [online]. [cit. 2014-12-02]. Dostupné z: http://www.mediaguru.cz/2014/01/mf-dnes-a-5plus2-spoji-regionalni-redakcepropusti-20-lidi/#.VJxdvF4BB MF Dnes přichází s novým vzhledem a denně s časopisem. mediar.cz [online]. [cit. 2014-1128].

Dostupné

z:

http://www.mediar.cz/mf-dnes-prichazi-s-novym-vzhledem-a-denne-s-

casopisem/ Mladá

fronta

DNES.

mafra.cz

[online].

[cit.

2014-11-29].

Dostupné

z:

http://www.mafra.cz/cs/default.asp?y=mafra_all\cs_produkty-a-sluzby_mlada-frontadnes.htm Nejčastější formy podnikání. startnatrhprace.cz [online]. [cit. 2014-11-14]. Dostupné z: http://www.startnatrhprace.cz/nejcastejsi-formy-podnikani Nejlepší českou podnikatelkou je Ing. Jana Erbová z Horních Počernic. actservis.cz [online]. [cit. 2014-11-16]. Dostupné z: http://www.actservis.cz/zpravy/zprava.asp?zpravicka=30 NEŠPOROVÁ, Olga. Harmonizace rodiny a zaměstnání: Rodiny s otci na rodičovské dovolené. 2005, Praha: VÚPSV. Dostupné také z: http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_176.pdf Nová podoba deníku MF DNES. font.cz [online]. [cit. 2014-12-01]. Dostupné z: http://www.font.cz/design/nova-podoba-deniku-mf-dnes.html

88

O

MF

DNES.

tistena.mfdnes.cz

[online].

[cit.

2014-12-02].

Dostupné

z:

https://tistena.mfdnes.cz/mfdnes OSVALDOVÁ, Barbora a Jan HALADA. Praktická encyklopedie ţurnalistiky. 2., dopl. vyd. Praha: Libri, 2002, 240 s. ISBN 8072771086. OSVALDOVÁ, Barbora, Radim KOPÁČ a Alena BLAŢEJOVSKÁ. Rozhovory o interview. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 166 s. ISBN 9788024616186. Postoje

ţen

k podnikání

[online].

2014

[cit.

2014-12-20].

Dostupné

z:

http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/ovladnou-zeny-byznys-21-stoleti--52998.html Studenti vysokých škol podle skupin oborů v akademickém roce 2012/2013. czso.cz [online]. [cit.

Dostupné

2014-12-18].

z:

http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/t/6D0027D63A/$File/1413133313.pdf Registrované ekonomické subjekty v obcích Jihomoravského kraje k 31. 12. 2013. czso.cz [online].

[cit.

2014-11-16].

Dostupné

z:

http://www.czso.cz/xb/redakce.nsf/i/pocet_podnikatelskych_subjektu_v_obcich_jihomoravsk eho_kraje_k_31_12_podle_pravni_formy_2013/$File/RES_obce_2013.pdf REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009, 184 s. ISBN 9788024730066. RONČÁKOVÁ, Terézia. Ţurnalistické ţánre: učebnica pre poslucháčov vysokoškolského štúdia. Ruţomberok: Verbum, 2011, 146 s. ISBN 9788080847296. RUß-MOHL, Stephan. Ţurnalistika: komplexní průvodce praktickou ţurnalistikou. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, 292 s., [22] s. barev. obr. příl. ISBN 8024701588. Sedmý ročník Ocenění Českých Podnikatelek pod záštitou ministerstva průmyslu a obchodu. itradenews.cz [online]. [cit. 2014-12-12]. Dostupné z: http://itradenews.cz/novinky/18/sedmyrocnik-oceneni-ceskych-podnikatelek-pod-zastitou-ministerstva-prumyslu-a-obchodu

89

SERAFÍNOVÁ, Danuša. Terminologický slovník ţurnalistiky: slovensko-česko-ruskoanglicko-nemecko-francúzsky. 1. vyd. Bratislava: Alfa, 1989, 388 s. ISBN 800500107x. SCHILDBERGER, František. ZUR708 Publicistické ţánry v tištěných médiích. Brno: Masarykova univerzita, 2003, 1 sv. (různé stránkování). Slonkovou v čele MF Dnes střídá Plesl. mediar.cz [online]. [cit. 2014-11-28]. Dostupné z: http://www.mediar.cz/slonkovou-v-cele-mf-dnes-strida-plesl/ STRAŠILOVÁ, Gabriela. Ţeny a muţi na trhu práce [online]. Praha: Český statistický úřad, 2014

[cit.

2014-11-16].

Dostupné

z:

http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/bce41ad0daa3aad1c1256c6e00499152/e488e4cd795108c6c125 7cfb003be582/$FILE/%C4%8CS%C3%9A%20KS%20%C5%BDeny%20podnikatelky.pdf SVOBODOVÁ, Karolína. Jazykovka prodělávala, podnikatelka se vydala zocelit na Ukrajinu. in MF DNES. Praha: Mafra, 20. 12. 2014, č. 297 s. 3. Dostupné také z: http://muj.anopress.cz.ezproxy.muni.cz/Search/PagesAuth/My_Search.aspx?f=3 ŠTORKÁN, Karel a Milan BAUMAN. Umění interviewu. S.l.: Novinář, 1983, 315 s. ŠVAŘÍČEK, Roman a Klára ŠEĎOVÁ. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007, 377 s. ISBN 9788073673130. TUŠER, Andrej. Ako sa robia noviny. 4., prepracované vyd. Bratislava: Bratislavská vysoká škola práva, 2010, 288 s. ISBN 9788089447237. TUŠER, Andrej. Praktikum mediálnej tvorby. 1. vyd. Bratislava: Bratislavská vysoká škola práva, 2010, 368 s. ISBN 9788089447169. TUŠER, Andrej a Mária FOLLRICHOVÁ. Teória a prax novinárskych ţánrov I. 2. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského, 2001, 106 s. ISBN 8022315559.

90

VÁLKOVÁ, Jana. Ţeny v manaţerských pozicích a harmonizace profesního a rodinného ţivota. 2008, 95 s. Unie vydavatelů. Media projekt. 2. a 3. čtvrtletí 2014 [online]. [cit. 2014-11-29]. Dostupné z: http://www.median.cz/docs/MP_2014_2+3Q_prezentace.pdf Unie vydavatelů. Media projekt. 1. a 2. čtvrtletí 2014 [online]. [cit. 2014-11-29]. Dostupné z: http://www.median.cz/docs/MP_2014_1+2Q_prezentace.pdf Ústav pro jazyk český. Interview. prirucka.ujc.cas.cz [online]. [cit. 2014-09-15]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=interview_1 VALÁŠEK, Lukáš. Soubor Lidských příběhů v deníku Mladá fronta Dnes (v regionální příloze Brno). Brno, 2013. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. 125 s. VAŠKEOVÁ, Lucie. Techniky rozhovoru vybraných českých novinářů. Brno, 2008. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, 103 s. V Česku vzniká rekordní mnoţství firem. bisnode.cz [online]. [cit. 2014-11-14]. Dostupné z: http://www.bisnode.cz/tiskove-zpravy/v-cesku-vznika-rekordni-mnozstvi-firem/ VEĽAS, Štefan. Novinárska publicistika. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1983, 230 s. VEĽAS, Štefan. Teória a prax novinárskych ţánrov II. 2. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského, 2000, 66 s. ISBN 8022314935. VERNER, Pavel. Zpravodajství a publicistika. Vyd. 2., upr. a dopl. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2010, 128 s. ISBN 978-80-86723-88-4. VYROUBALOVÁ, Martina, Soubor interview se sportovci: Nové a málo známé sporty na stranách deníku MF DNES. Brno, 2011. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, 107 s.

91

Výdaje na výzkum a vývoj v Jihomoravském kraji v letech 2007 aţ 2012. czso.cz [online]. [cit.

Dostupné

2014-11-16].

z:

http://www.czso.cz/xb/redakce.nsf/i/vydaje_na_vyzkum_a_vyvoj_v_jihomoravskem_kraji_v_ letech_2007_az_2012 Vzrůstá podíl ţen mezi ţivnostníky. bisnode.cz [online]. [cit. 2014-11-14]. Dostupné z: http://www.bisnode.cz/novinky/infografika-vzrusta-podil-zen-mezi-zivnostniky/ Začínáme podnikat: Právní formy podnikání. penize.cz [online]. [cit. 2014-11-14]. Dostupné z: http://www.penize.cz/podnikani/225445-zaciname-podnikat-pravni-formy-podnikani

Zastoupení ţen mezi majiteli českých firem prudce roste. bisnode.cz [online]. [cit. 2014-1114].

Dostupné

z:

http://www.bisnode.cz/tiskove-zpravy/zastoupeni-zen-mezi-majiteli-

ceskych-firem-prudce-roste/ Ţeny jsou v podnikání méně spokojené neţ muţi, pro banku jsou ale spolehlivějším partnerem.

probyznysinfo.ihned.cz

[online].

[cit.

2014-11-14].

Dostupné

z:

http://probyznysinfo.ihned.cz/c1-62669050-zeny-jsou-v-podnikani-mene-spokojene-nezmuzi-pro-banku-jsou-ale-spolehlivejsim-partnerem 40 % podnikatelek podniká v ryze muţských oborech. crif.cz [online]. [cit. 2014-11-14]. Dostupné

z:

http://www.crif.cz/Novinky/Novinky/Pages/40--PODNIKATELEK-

PODNIK%C3%81-V-RYZE-MU%C5%BDSK%C3%9DCH-OBORECH.aspx

92

6.5 Přílohy

6.5.1 Plné znění autorských textů Rozhovor s Taťánou Nepustilovou

I uklízečce musíte dát najevo, že si její práce vážíte Brněnská podnikatelka Taťána Nepustilová hovoří pěti jazyky, ovládá těsnopis a učila se i znakovou řeč. Kdyţ někdo potřebuje přeloţit úřední dokument z maďarštiny do mandarínštiny, můţe se obrátit na její firmu Top Language Centre (TLC). Ta se sice primárně zaměřuje na firemní vzdělávání, ale mimo to také překládá z a do více neţ dvou set jazyků. Karolína Svobodová, spolupracovnice MF DNES BRNO Kanceláře společnosti TLC připomínají botanickou zahradu. O druhu a umístění rostlin přitom rozhodovali zaměstnanci. Stejně jako o obrazech a fotografiích zdobících zdi sedmnáctého patra AZ Toweru, nejvyšší české budovy, kde firma TLC sídlí. Její majitelka se objímá se svými spolupracovníky nebo je uplácí zmrzlinou. Moţná i netypické metody Taťány Nepustilové jí minulý měsíc vyslouţily Ocenění podnikatelka roku 2014. Proč jste si vybrala zrovna kancelářské prostory v AZ Toweru? Jsou nejlepší. Před devatenácti lety jsme začínali v pěší zóně, v klášteře u minoritů na Římském náměstí jako jazyková škola pro veřejnost. Klenuté stropy a vstup do kanceláří přes pavlač se však k našemu současnému byznysu zaměřujícímu se na firmy nehodí. Kdyţ nám začal růst počet zákazníků i výnosy, rozhodla jsem se jít do vlastní nemovitosti. Tenkrát za mnou přišel jeden realitní makléř a upozornil mě, ţe se chystá zajímavý developerský projekt na kanceláře. Tak jsem se s developerem sešla. Ten mi dal nabídku, já z ní omdlela a prohlásila to téma za uzavřené. Co vás přimělo změnit názor?

93

Manţel. On toho sice moc nenamluví, ale kdyţ uţ něco řekne, stojí to za to. A ten se mě tehdy diplomaticky zeptal: A ty se budeš za pět let znovu stěhovat, protoţe budeš chtít zase něco lepšího? Nebylo by jednodušší vzít rovnou to nejlepší? Tak jsme si vypočítali, ţe je to sice velká investice, ale reálná. Jak velká? Třicet miliónů za celé sedmnácté patro. Ale beru to jako výhodnou investici. AZ Tower je prestiţní adresa, která by nám měla stačit i na další desetiletí. Vaše firma příští rok slaví dvacetileté výročí. Jaké byly její začátky? Nelehké. Po dvou měsících od startu jsem zjistila, ţe si nevydělám na účty. To byla úsměvná doba, kdy jsem po městě běhala v tričku s nápisem TLC, rozdávala letáčky a vykřikovala: Naše jazykové kurzy jsou nejlepší! Padly na to všechny mé vlastní úspory a stejně to nestačilo. A tak jsem se nechala zaměstnat. Pracovní doba mi končila v pět, pak jsem jela vystřídat svou brigádnici v TLC a aţ do večera seděla za stolem a dělala papíry. Tak to šlo čtyři roky. Přesto se mi TLC nepodařilo dostat z červených čísel. Nechtělo se mi to vzdávat, ale zároveň jsem neviděla cestu ven. V tu chvíli mě na kafe pozval můj bývalý zaměstnavatel a mezi řečí mi říká: Já teď hledám šikovného člověka na ředitelskou pozici. Začal o té práci básnit a zasel ve mně semínko zvědavosti. A já na to, ţe nabídka zní fantasticky, ale jak je moţné, ţe mu na ni ještě nikdo nekývl. Ukázalo se, ţe podnik se nachází na Ukrajině. Pak mi pověděl, ţe tam chce mě a ať si sama stanovím, za jakou výplatu jsem ochotná pro něj pracovat. Řekla jsem si o úplné hausnumero a on kývl. A pod podmínkou, ţe čas od času pojedu domů zkontrolovat vlastní firmu, jsem kývla i já. Jak na vás reagovali ukrajinští zaměstnanci? Jako na mimozemšťana. Kombinace mladá ţena z ciziny ve vedoucí pozici, která na ně mluví rusky, jim vyrazila dech. Co bylo na Ukrajině vašim úkolem?

94

Stabilizovat firmu a vytvořit pevný rámec pravidel, evropských standardů, v obrovské fabrice uprostřed polí. Kdyţ jsem nastoupila, nebylo tam vlastně nic stanoveno. Zaměstnanci neměli nastavené mzdy, určený výplatní termín, směny, pracovní smlouvy… Mladé úřednice v kanceláři nic neuměly. Musela jsem je učit psát dopisy, vyplňovat faktury a zvedat telefony. Občas jsem se musela potýkat s takovými banalitami… Například? Čisticí prostředky. Přistihla jsem své pracovnice, jak čistí stoly v jídelně prudkou ţíravinou. Doma měly totiţ jen jediný přípravek a tím myly všechno. Nebylo zbytí, musela jsem jim názorně demonstrovat, co se jak pouţívá. V kostýmku a lodičkách jsem nakráčela na toalety, vyleštila zrcadlo, umyvadlo, pak si klekla a pustila se do záchodové mísy. Zaškolení pomohlo. Později se ale stalo, ţe se u dělnice ţivící dvanáct krků našel při prohlídce Cif. Nechala jsem si ji zavolat a ptala se jí, proč to udělala. Paní mi se slzami v očích odpověděla, ţe si vţdycky přála mít něco tak luxusního doma. Bylo mi jí hrozně líto, ale skončilo to výpovědí. Součástí nastavování pravidel musela být i férovost. Stejný metr pro všechny. V té době jsem si uvědomila, jak odlišný svět to je. Jak to myslíte? Jako tehdy na Ukrajině to snad u nás nevypadalo ani za první světové války. Ţádné spotřební zboţí, regály zející prázdnotou. Tam jste si v krámu koupila štangli salámu pochybného původu, boty a lopatu. A to nemluvím o tom, ţe neexistoval ţádný sociální ani zdravotní systém. Já jsem zaţila tu surovou Ukrajinu, ve které neuvidíte ani traktor na poli. Místo něj si to rázuje po poli nějaký Přemysl Oráč s koněm a dřevěným rádlem. Co dalšího se vám stalo na Ukrajině a tady je nemyslitelné? Napadají mě dvě věci. Kdyţ jsem na Ukrajinu přijela, mým cílem a přáním se stalo zlepšit pracovní podmínky lidí. K tomu byla ale potřeba komunikace, kterou tam nikdo neovládal. Nepomohlo ani to, ţe jsem se naučila ukrajinsky. Oni totiţ zkrátka nebyli zvyklí na to, ţe se jich někdo ptá na názor. Ţe potřebuje slyšet podněty a nápady z jejich strany. Já poloţila otázku a po ní následovalo ticho. A tak jsem zavedla novou metodu. Kdo něco řekne, dostane

95

ledňáka. A fungovalo to. Nanuk stál tenkrát v přepočtu dvacet korun, přičemţ oni vydělávali osm set měsíčně, takţe to byla vzácnost A ta druhá, v Česku nepředstavitelná, věc? Vysvětlování slova výlet. To bylo v době, kdy uţ jsme k sobě se zaměstnanci měli blíţ. Nezištně mi pomohli nad rámec svých pracovních povinností a já je na jedné z pravidelných schůzí pozvala na výlet. Člověk by čekal nadšení, ale nastala jen podivná šuškanda. Aţ pak se kolegyně, která stála vedle mě, osmělila: Co je to výlet? A já začala trpělivě vysvětlovat. Přijedou autobusy, my si do nich sedneme a odvezou nás támhle do Karpat. Tam se projdeme, dáme si šašlik (marinované maso na špízu, pozn. red.) a zase pojedeme zpátky. Nakonec se ukázalo, ţe ty asi padesát kilometrů vzdálené hory ještě nikdo z nich nenavštívil. A naopak? Co pozitivního jste zažila tam a u nás je ojedinělé? Houţevnatost a soudrţnost lidí. To, ţe si všichni automaticky pomáhají. Díky ukrajinské zkušenosti jsem si uvědomila, jak zásadní jsou mezilidské vztahy na pracovišti. Jako šéf musíte dávat i uklízečce najevo, ţe si její práce váţíte. Musíte se za své zaměstnance umět postavit. Já se za ně na Ukrajině bila jako lvice a oni mi to vraceli.

Jak? Zkrátka se ke mně chovali hezky. Několik lidí se mi stalo druhou rodinou. Třeba kdyţ jsem onemocněla a kašlala jako tuberák, přišli za mnou a začali na mě mluvit jak na malé dítě: Vy to potřebujete, paní Taťáno, jen se toho nesmíte bát. Neodsuzujte to, fakt vám to pomůţe. A já vůbec netušila, o čem mluví. A pak z nich vylezlo: Byl to ten nejčistější pes široko daleko. Museli jsme ho zabít, aby vám bylo líp. A dali mi do ruky krabičku s psím sádlem. Nakonec mě přesvědčili. Za čtyři dny uţívání jsem byla fit. Co vám ukrajinská zkušenost přinesla? Na jednu stranu mě zocelila, na druhou učinila sociálně citlivější. Naše firma teď například dva roky spolupracuje s brněnskou SOS vesničkou.

96

Proč podporujete zrovna děti z pěstounských rodin? Protoţe ta organizace nechtěla jen peníze, ale reálnou pomoc. Kdyţ jsme se rozhodli, ţe budeme dělat charitu, naprostá většina oslovených neziskovek nám poslala číslo účtu. Ale moje představa byla – najdeme organizaci, která bude chtít i něco jiného. Cokoli. Budeme natírat plot nebo rýt zahradu. Paní ředitelka z brněnské SOS řekla, ţe vítaná je jakákoli pomoc. Jak tedy pomáháte? Pořádáme pro děti jazykové kurzy. A taky je pro ně vytvořený praktický projekt, na němţ spolupracuji s dalšími společnostmi. Dětem, kterým je patnáct plus, dáváme moţnost vyzkoušet si pracovat. Zní to banálně, ale oni ţijí v rodinách, které nemají klasické pracovní návyky. Jejich rodiče neodcházejí do práce, protoţe prací pěstouna je být doma. Povedlo se nám zajistit spoustu placených praxí a brigád. Smyslem celého projektu je ukázat těm dětem, jak vypadá trh práce a jak se na něm udrţet. Ohlas byl obrovský. Jaké máte výsledky? Nedá se říct. První kolo bylo spíše na zkoušku. Ale s ostatními zaměstnavateli jsme se shodli na smysluplnosti našeho počínání a příští rok do toho jdeme zase. Za úspěch povaţuji, pokud se nám podaří zařadit do normálního ţivota alespoň několik jedinců. Spousta z nich totiţ skončí na ulici, protoţe nemají základní pracovní návyky a jsou absolutně finančně negramotní. Takže vašim cílem je zvýšit zaměstnanost dětí z pěstounských rodin? Ano, ale zároveň jim také psychicky pomoci. V poslední době mě dojal příběh jednoho zdejšího chlapečka. Hrál mi v dětském pokojíku na klavír vlastní písničku o mamince. Skladatel z něj sice nevyroste, ale bylo to velmi dojemné. Ptala jsem se, o které mamince ta písnička je. Znám jeho minulost a vím, ţe ţil se svou biologickou matkou, která jemu a jeho sestře ubliţovala, takţe jí byli odňati. On to nezvládl a podřezal si ţíly, proto má dodnes zjizvené zápěstí. Se svou sestrou skončil v SOS vesničce, kde se o ně starala stejná pěstounka. Ta jim ale po pěti letech řekla, ţe je velmi unavená a uţ o ně nemůţe dál pečovat. Takţe je

97

přes celou republiku přestěhovali do medlánecké vesničky k třetí mámě. Cílem našeho projektu je proto mimo jiné i to, ukázat těmto zlomeným dětem, ţe je někdo chce, ţe o ně má zájem a ţe si je nechá. Ţe je společností ţádaný. I kdyţ to není ze strany rodiny, ale zaměstnavatele. A myslím, ţe v některých případech se nám to i daří.

PROFIL: Taťána Nepustilová pochází z Brna, kde vystudovala střední ekonomickou školu. Pracovat začala v sedmnácti letech, ve dvaceti zaloţila firmu Top Language Centre, se kterou letos získala prestiţní Ocenění podnikatelka roku 2014 v kategorii malých firem. V současnosti TLC patří mezi pět největších tuzemských vzdělávacích agentur specializujících se na firemní vzdělávání, jmenovitě na jazykové kurzy a školení měkkých dovedností. Mimo to nabízí také překladatelské sluţby a tlumočení. Kapitál pro rozjezd svého podniku si Taťána Nepustilová vydělala jako manaţerka ukrajinské společnosti Service Centre v obci Stryj u Lvova. Ţije se svým manţelem a čtyřletým synem v domku na okraji lesa. Známý brněnský psycholog Vladimír Nepustil, zakladatel netypické metody výuky cizích jazyků, není jejím příbuzným, jde o náhodnou shodu jmen i oborů. DOTAZNÍK: Kde žiji a kde bych chtěla žít Kancelář mám v Brně a bydlím v Lipůvce a rozhodně bych to nevyměnila. Pro práci je město nutností, ale pro ţivot s rodinou a odpočinek je krásné být blízko přírodě. V kolik jsem ráno v práci a v kolik odcházím Vstávám v pět, a pokud to jde, přicházím do práce na šestou. Kdyţ nejsem na cestách, ve čtyři odpoledne odcházím z kanceláře, abych byla maminkou a manţelkou. Nejlepší a nejhorší rozhodnutí mého života Myslím, ţe nemám nejlepší a nejhorší rozhodnutí. Mohu říci spíše nejtěţší – tím bylo přijetí práce na Ukrajině a následně i odjezd z ní a také některé personální změny. Bez čeho se neumím obejít Bez lásky a objetí, bez všech těch lidí kolem mne.

98

Jak poznají spolupracovníci, že jsem opravdu naštvaná Jsem osoba, která je opravdu velmi spokojená a šťastná, pokud se někdy něco nedaří, jsem spíše zklamaná a to poznají na výrazu mé tváře a mohu říci, ţe vţdy je někdo, kdo mě “podrţí” a někdy i obejme. To co děláme, není o mne, je to o nás. Všichni k tomu tak přistupujeme, i to je důvodem, proč se nám daří a je u nás vţdy pohodová atmosféra.

Rozhovor s Ngoc Nguyen Thi

Jednou za rok vykouřím marlborku. Za zesnulého manžela Při velkém poţáru vietnamské trţnice před čtyřmi lety její bistro shořelo do základů. Dnes však Ngoc Nguyen Thi na rekonstruovaných dvanácti metrech čtverečních denně obslouţí i sto padesát strávníků. Láká je na autentickou vietnamskou kuchyni, která nemá v centru města obdoby. Karolína Svobodová, spolupracovnice MF DNES BRNO Mnozí její zákazníci ji znají pod přezdívkou Ahojpaní. Ngoc Nguyen Thi totiţ kaţdého, kdo vejde do jejího bistra ve vietnamské trţnici na ulici Olomoucká, hlasitě vítá typickým českým pozdravem. „Ahoj“ je jedno z mála slov, které v češtině zná. Zato umí výborně německy. A skvěle vaří. Dokonce tak, ţe k ní chodí na jídlo i kuchaři z luxusních brněnských restaurací. Jak zní v českém překladu název vašeho bistra? Bun Ca znamená „maso na grilu“ nebo „oheň maso“, Hai Phong je název mého rodného města. Bun Ca Hai Phong je váš první podnik? Ne, podnikala jsem s manţelem uţ v Německu. V Brémách nám patřilo také bistro. Jak je možné, že umíte tak dobře německy, ale česky ne?

99

V Německu jsem sedm let docházela na jazykový kurz. V Česku kvůli práci není na učení se řeči čas. Taky jste tomu německému bistru šéfovala a zároveň pomáhala s vařením jako v tomto? Pomáhala? Já jsem hlavní kuchařka i manaţerka v jednom (směje se). Ale zaměstnávám ještě dalšího pomocníka v kuchyni a jednu servírku. Někdy mi v práci vypomáhá taky dcera Maiko. Kdo vás naučil vařit? Maminka, která kuchařinu zvládá výborně i teď, ve svých devadesáti dvou letech. Jíte pouze vietnamská jídla nebo si někdy dáte i něco z české kuchyně? Stravuju se převáţně tady v bistru, takţe vietnamsky. Většinu času trávím v práci, proto to ani jinak nejde. Pracuju kaţdý den kromě pondělí od osmi do osmi. Kdyţ mám chuť, tak si po práci zajdu ještě do jedné české restaurace ve Slatině a objednám si s sebou smaţený sýr a hranolky. A co ta česká gastronomie? Občas si taky něco dám. Z nápojů mi chutná pivo a víno. A kdyţ jsme u těch neřestí… jednou do roka taky vykouřím marlborku. Proč jednou za rok? Je to můj pravidelný rituál, jehoţ prostřednictvím vzpomínám na svého zesnulého manţela. Normálně nekouřím, ale v den výročí jeho narozenin si cigaretu zapálím, párkrát potáhnu a pak ji napíchnu na dřevěnou tyčku, kterou umístím do mísy s rýţí. A tento zvyk rozšiřuju ještě o typickou vietnamskou tradici – do misky přidám vonné tyčinky a k tomu nachystám speciální jídlo, sladkou rýţi, slepici, slaný rýţový nákyp a ovoce. Všechny suroviny musí být v lichém počtu a mohou se sníst aţ potom, co tyčinky dohoří. Takový obřad se ve Vietnamu

100

vykonává v době narozenin blízkých, kteří uţ neţijí, ale také při příleţitosti různých vietnamských svátků. Máte oblíbené vietnamské jídlo? Lidi se mě na to ptají často, ale nemám. A co chutná nejvíc vašim zákazníkům? Češi, kteří sem chodí na oběd nebo na večeři, si dávají hlavně polévky Pho Bo a Pho Bun Ca (varianty typického vietnamského pokrmu, vývaru s rýţovými nudlemi a kousky masa dochuceného koriandrem a čerstvými bylinkami – pozn. red.). Hodně si objednávají také smaţené rýţové nudle Pho Xao. Kdo jsou vlastně vaši zákazníci? Samozřejmě především lidé ze zdejší vietnamské komunity. Často tu obědvají ale také manaţeři z blízkého okolí, zaměstnanci z CT parku, ze slatinské průmyslové zóny a zdejší technicko-hospodářští pracovníci. Dělníci sem moc nechodí, takţe zákazníky mám většinou mezi lidmi, kteří pracují hlavou. Ti si kromě polévek Pho objednávají i sety, kde je od všeho kousek, takové degustační menu. Nechybí samozřejmě jarní závitek a rýţe. A čerstvá zelenina. Vietnamská bistra na Olomoucké jsou čerstvými surovinami proslulá. Kde je sháníte? Kupuju je od místních kluků, kteří nám sem tyto potraviny vozí. Většinou z přístavu v Hamburku. Ostatně tyhle věci z dovozu je moţné nakoupit ve zdejších obchodech a uvařit si z nich doma. Levně se tu dá pořídit třeba tofu nebo jasmínová rýţe. Prodává se tady také spousta koření a bylinek typických pro vietnamskou gastronomii… Ano, hlavně koriandr, zázvor, kardamom, citrónová tráva, jarní cibulka, sójové klíčky a bambusové výhonky nebo galangal (oddenek podobný zázvoru – pozn. red.). Mimochodem

101

právě ve vyuţití výhradně čerstvých surovin se liší vietnamská kuchyně od čínské. Čínské fastfoody víc staví na mraţené zelenině. Češi si čínskou a vietnamskou gastronomii často pletou. V čem spočívají další rozdíly? Vietnamská

kuchyně

je

také

zdravější,

protoţe

obsahuje

méně

tuku.

Vietnamci pouţívají rybí omáčku, zatímco Číňané sójovou. Naopak čínští kuchaři do jídla nepřidávají kokosové mléko, my ano. Podle mých zkušeností se liší také v podávání polévky. Zatímco Číňané jedí před hlavním chodem hutný vývar, my dáváme přednost čirému zeleninovému, který se servíruje po hlavním jídle nebo i během něj. Typickým čínským pokrmem je pekingská kachna. Hodně návštěvníků se po ní ptá, ale tu bohuţel ve vietnamském bistru opravdu nemáme. Typické vietnamské jídlo představují jarní závitky. Každý Vietnamec je prý připravuje jinak. Jak je děláte vy? Na rýţový papír dám hovězí maso, smaţenou jarní cibulku, čerstvý salát, arašídy a rýţové nudle a pak všechno sroluju. Jarní závitky se plní takto, jiná náplň se dává do smaţených závitků. Jarní závitky se nesmaží? Ne. Pokud je závitek smaţený, pak nemůţe být zároveň jarní. Navíc smaţené závitky se plní jinak – směsí bílého zelí, skleněných nudlí a masa. Na vietnamské závitky už jsou Češi zvyklí. Co exotičtějšího pro ně vaše bistro nabízí? Domácí kimči, polévku se šneky nebo restované larvy bource morušového. Jak chutnají? Podobně jako kobylky, i kdyţ to asi není moc dobré vysvětlení, co? (směje se) Jako cukřík z masa

a

arašídů

obalený

v cukrovo-moučném

obalu?

102

PROFIL: Ngoc Nguyen Thi se před šestapadesáti lety narodila v Hai Phongu, třetím největším vietnamském městě. V tomto průmyslovém námořním přístavu vyrůstala spolu s matkou a šesti sourozenci. Po revoluci v roce 1995 odešla se svým muţem podobně jako mnozí její krajané do Evropy. Usadili se v německých Brémách. Po smrti manţela se odstěhovala se svými dvěma dcerami za bratrem do České republiky. Bistro Bun Ca Hai Phong vede od roku 2002. Většina jídel ze zdejšího menu stojí stokorunu. Protoţe se však servírují nebývale velké porce, je dobré přijít sem spíše s prázdným ţaludkem. Jelikoţ se ve vývařovně stravují především vietnamští trhovci, vaří se tu podle autentických asijských receptur. Majitelka bistra bydlí se svou mladší dcerou Maiko na sídlišti ve Slatině. Její druhá dcera emigrovala do Velké Británie.

Protoţe Ngoc Nguyen Thi nemluví česky ani anglicky, rozhovor s ní zprostředkoval její pravidelný zákazník Ondřej Haťapka, slovenský inţenýr pracující jako vedoucí obchodu společnosti Lesy – Drevo v kanceláři na Kraví hoře. S majitelkou Bun Ca Hai Phongu komunikuje německy. Vídají se skoro kaţdý den, protoţe Haťapka sem chodí jíst pravidelně a čas od času vypomáhá i s obchodními záleţitostmi. Poznali se zhruba před třemi lety, kdyţ na trţnici sháněl tenisky. Protoţe na Olomouckou chodí převáţně ve večerních hodinách, mají čas si povídat. „Bavíme se o rodině, o nás samotných, o práci, o ţivotě, o lásce. Stěţujeme si a podporujeme se,“ říká třiatřicetiletý Slovák. Rozhovor se Zuzanou Černochovou

Svatební trendy? Nesleduju, říká oblíbená svatební koordinátorka Pracuje i osmnáct hodin denně. Jako psycholoţka, floristka, designérka a manaţerka v jednom. Umění organizace svateb podle Zuzany Černochové vyţaduje skloubení mnoha disciplín. Karolína Svobodová, spolupracovnice MF DNES

103

BRNO Stačilo trochu alkoholu a pár lţivých superlativů a vystudovaná právnička se ţiví jako svatební koordinátorka. Přestoţe dokáţe kaţdé svatbě vtisknout osobitý styl a ducha třeba vázáním kytek nebo výrobou dekorací, byla po většinu svého ţivota majitelka svatební agentury Zuzana Černochová podle svých slov na manuální práce „úplně levá“. Nejlepší kamarádku si našla u konkurence a teď spolu rozjíţdí půjčovnu svatebních dekorací. Jaká byla vaše cesta od právnických paragrafů ke svatebním kytkám? Popravdě aţ do roku 2009 vůbec nic nenasvědčovalo tomu, ţe bych mohla pracovat jako svatební koordinátorka. Pocházím z právnické rodiny a do svých osmadvaceti jsem neprojevila nejmenší sklony ke kreativitě či manuální zručnosti. Neumím kreslit, zpívat, ani se vlastně pořádně obléknout (směje se). Zlom nastal na svatbě známých, kde kolegu mého muţe zničehonic napadlo, ţe bych mohla zorganizovat svatbu jeho sestře. Zničehonic? Zaznělo tam, ţe mám zkušeností s vedením dětských táborů a jsem dobrý koordinátor. Ale hlavní roli sehrál nejspíš alkohol (červená se). Pod jeho lehkým vlivem jsem na nabídku kývla a manţelův kolega, který byl taky v náladě, hned volal nastávající nevěstě, ţe jí našel nejlepší a nejzkušenější svatební koordinátorku v Brně. Kaţdopádně do pěti minut se mi to rozleţelo v hlavě, kdyţ mi vytanulo na mysli, ţe mám na právech za měsíc státnice, a vzala jsem to zpět. Nicméně přesně v den těch státnic mi v pět odpoledne zadrnčel telefon a ozvala se cizí slečna, ţe se mnou teda na tu svatbu počítá. Čekali na mě měsíc, tak jim nešlo dát jen tak košem. Vysvětlila jsem jim, jak se věci mají a oni mě kupodivu stále chtěli.

Jak ta svatba dopadla? Ke spokojenosti všech, i kdyţ to byla fuška. Dva měsíce na přípravu v době, kdy je běţné plánovat a zařizovat rok dopředu. Následně jsem si zaloţila agenturu a příjemně se tím bavila. Takový dobře placený koníček na mateřské. Takže ještě plánujete návrat k právu?

104

Popravdě na to nemám povahu. Ač to zní divně, jsem na práva příliš spravedlivá. Navíc kdyţ mě přijali na Masarykově univerzitě na práva, rozbrečelo mě to. A štěstím to nebylo. Rodičeprávníci mě vţdycky vedli tímto směrem, i kdyţ sama k tomu oboru nemám vztah. Neláká vás třeba ani rodinné právo? Vůbec. Školní praxi jsem absolvovala na městském soudu na oddělení opatrovnictví a setkávání s některými osudy pro mě bylo tak psychicky náročné, ţe jsem se z toho vzpamatovávala i několik dní. Raděj zůstanu u těch svateb. Kdyţ se vrátím k té své první, během ní jsem si prvně uvědomila, jak těţké je sehnat dobrého a spolehlivého dodavatele. Setkávala jsem se často s lidmi, kteří mi rovnou ve dveřích řekli „nemáme“ a dál uţ se o mě nezajímali. Nešlo mi to do hlavy, protoţe já byla vycepovaná hotelovkou, kde nás učili „kdyţ chce host slona, zařiďte slona“. A už ho po vás někdo na svatbu chtěl? To ne, ale s netypickými poţadavky se setkávám. Třeba kdyţ mám hlídat, aby se konkrétní osoba neopila. Nebo někoho nemůţu pustit na svatbu, jiné zas musím drţet od sebe, aby se nepohádali. Už jste zažila na svatbě nějaký průšvih? Jistě. Farář měl zrovna kázání před hostinou, kdyţ vtom jednomu ze zaměstnanců cateringu spadl podnos s hořícím lihem. Lidé kolem plamen začali chytře hasit papírovými ubrousky, takţe se to rozhořelo ještě víc a blafl i ubrus. Dodnes vidím ten obraz – svatebčané zaujatě poslouchající knězova slova a v pozadí poţár, o kterém nemají ponětí. Ohořelým ubrusem to naštěstí skončilo. Nicméně za chvíli vyšlo najevo, ţe jsou sice nachystané skleničky i přísady na koktejly, ale chybí, kdo by je míchal. Nakonec se toho chopily moje asistentky, přestoţe s tím měly nulovou zkušenost. A jejich mojita slavila úspěch, i kdyţ v nich chyběly limetky, protoţe i na ty dodavatel zapomněl. Naštěstí jsem v tom byla nevinně, dodavatele vybírali manţelé, já jen koordinovala svatební den. Co za služby kromě koordinace nabízíte?

105

Především návrhy dekorací. S konkrétními nápady a představami, jak by měla svatba vypadat, mě totiţ oslovuje málo lidí. Z devadesáti procent za mnou zákazníci přichází s přáním, abych jejich svatbě vdechla nějaký ráz, styl, téma. Jak to udělat, aby každá svatba byla skutečně jedinečná? Klíčem k úspěchu je budoucí novomanţelé lépe poznat, sblíţit se s nimi. Svatba je vysoce osobní záleţitost a její podoba by měla hlavně vypovídat o páru. Takţe se snaţím nabourat vztah klient-dodavatel, získat si jejich důvěru, blíţ je poznat a podle toho pak vymýšlím a tvořím. Jaké jsou aktuální svatební trendy? Bude to znít divně, ale já trendy nesleduju. Kdyţ za mnou přijde subtilní plavovláska, tak ji třeba do art deca prostě nenacpu, i kdyby to frčelo sebevíc. Ale dá říct, ţe hodně lidí teď tíhne k takovému tomu vesnickému vintage stylu. A ze sladkostí letí makronky. Také si stále více novomanželů bere nové příjmení. Třeba letos v létě se manželský pár ze Znojma nechal přejmenovat na Jedinečné. Nemá v tom Jedinečná svatba prsty? Vím, to bylo vtipné, my s tím však nemáme nic společného. Ale vzpomínám si na ještě jeden zajímavý případ změny příjmení, i kdyţ to bylo čistě z praktických důvodů. Paní pracuje u notáře, věnuje se především problematice dědictví. A pod dokumenty tohoto typu by bylo hloupé podepisovat se manţelovým příjmením – Mrtvá. Tak vybrali vhodnější. Snad po ţenichově mamince za svobodna. Vy jste si příjmení neměnila? Ne. Moje svatba byla úplně obyčejná. Bez dekorací a bez kytek. Tenkrát mě vůbec nenapadlo, ţe to jde dělat i originálně. Kdybyste se měla vdávat až teď po svojí zkušenosti, jak by to vypadalo? Požádala byste o pomoc svatební koordinátorku?

106

A víte, ţe ano? S přípravou by mi nejspíš pomáhala moje kamarádka Míša Dvořáčková, která taky vede v Brně svatební agenturu. Vy kamarádíte s konkurencí? Tak ji vůbec neberu, to byla láska na první pohled (směje se). Mimochodem s Míšou teď chystáme nový projekt Decstore na půjčování dekorací. Oběma se nám to kupí, protoţe pořizujeme a vyrábíme stále něco nového. Třeba váziček mám uţ na třicet druhů. S Míšou se pouštíme i do interiérů. Třeba ve Slavkově jsme pomáhali v babičkovském retro stylu zařizovat Krámek – prodejnu s farmářskými výrobky. A koketuju také s dílničkami, na nichţ by se třeba teď vyráběly adventní věnce. Doma na statku na to máme podkroví jak dělané. Jak vypadá s takovým množstvím aktivit váš pracovní režim? Největší zápřah představují samozřejmě svatby. V létě pracuju od pondělí do středy osmnáct hodin denně a po zbytek týdne někdy téměř v kuse. Ale to je moje chyba, sama sobě nejsem dobrým manaţerem, nedokáţu zodpovědnost delegovat na jiné, byť bych mohla. Ale teď jste nově přibrala do pracovního týmu i svého manžela… Ano, já totiţ nejsem zrovna praktický člověk. Nezvládám třeba papírování. Proto teď spojujeme můj smysl pro estetiku a manţelův pro praktičnost. Takže tu nudnější část práce přesunete na něj? Kdyţ on je ten tabulkový typ (omluvně krčí rameny). Já mám doma tu kopu papírů, on šanony, já hromadu oblečení a on komínky. Takţe by nám to společné podnikání mohlo skvěle fungovat.

PROFIL: Narodila se v roce 1981 ve Zlíně, kde vystudovala gymnázium. Po jeho absolvování strávila rok na právnické fakultě v Bratislavě a následně tři roky na hotelové škole v Praze, aby se nakonec vrátila na práva, tentokrát do Brna. Firmu Jedinečná svatba zaloţila v roce 2009. Za šest sezón koordinovala svatby po celé republice od Karlových varů po Ostravu, od Jeseníku

107

po Břeclav, a dokonce si na jednu svatbu odskočila i do Rakouska. Bydlí se svým manţelem, dvěma syny a deseti slepicemi na statku v obci Mokrá-Horákov, kde si sama pěstuje některé rostliny pro svatební květinové dekorace. DOTAZNÍK: Kde žiji a kde bych chtěla žít Ţiji na malém statku v obci Mokrá - Horákov a i kdyţ jsem vyrostla ve městě a celý dosavadní ţivot v něm i ţila (bydlíme tady teprve rok) nedovedu si představit lepší, příjemnější a pohodlnější místo k ţivotu. Připadám si jako na dovolené na chalupě. Neměnila bych. V kolik jsem ráno v práci a v kolik odcházím. To záleţí na ročním období, jednotlivých dnech, ale obecně lze říct, ţe jsem v práci pořád a mám jen přestávky. Volno mám, kdyţ jsem odpoledne s dětmi, ale jinak svatby zabírají veškerý můj čas, myslím na ně i při úklidu a vaření, nápady přicházejí třeba i v noci, někdy toho ani moc nenaspím. Nejlepší a nejhorší rozhodnutí mého života. To je otázka úhlu pohledu. Celý můj ţivot je skládačka z různých rozhodnutí a i kdyţ se v danou chvíli můţe jevit jako špatné, nasměruje mne správným směrem a naopak. Navíc rychle zapomínám a v celkovém kontextu ta špatná nevidím. Jsem spokojená a věřím, ţe všechno je jak má být. Bez čeho se neumím obejít. V práci určitě bez počítače a internetu v mobilu. Taky mám radost z kaţdého úspěchu a potřebuji vědět, ţe se má práce líbí, bez toho by mne to nebavilo. V soukromém ţivotě potřebuji společnost – rodiny, přátel, čím víc lidí kolem je, tím líp... Jak poznají spolupracovníci, že jsem opravdu naštvaná. Pokud se to týká někoho z nich, mlčím (kdo mne zná, ví, ţe to není normální) a vyhýbám se očnímu kontaktu. Nebývá to ale moc často. Koho považuji za důležitou osobnost jižní Moravy. Společenský ţivot nestíhám moc sledovat, váţím si řady lidí ve svém okolí ať uţ za jejich přístup k ţivotu a k lidem, morální kvality, prospěšnou práci nebo sílu, se kterou bojují s nepřízní osudu. Osobností je pro mne kaţdý z nich bez ohledu na to, kolik lidí to o něm ví.

108

Rozhovor s Natašou Foltánovou

Své podnikání beru jako službu světu Reklamu má minimální, prodejní oddělení ţádné. Přesto její firma na ekodrogerii poslední rok zase vyrostla o čtyřicet procent. Práce však pro Natašu Foltánovou primárně není zdrojem peněz, ale prostředkem, jak lépe slouţit planetě a společnosti. Karolína Svobodová, spolupracovnice MF DNES BRNO Podnikání rozjela z garáţe. Objednala sto kilo mýdlových ořechů z Nepálu, v kuchyni je zabalila, opatřila etiketami a začala s nimi obcházet prodejce. Dnes její firmu Tierra Verde oslovují dodavatelé z celé Evropy. Přestoţe je Nataša Foltánová její výlučnou vlastnicí, rozhoduje o všem společně se svými pěti nejbliţšími kolegy. A výjezdní zasedání pořádá na kajaku. Jak vás napadlo založit firmu na ekologické čisticí prostředky? Bydlela jsem se svým bývalým manţelem na vesnici a měli jsme u domu septik, coţ je zařízení sbírající odpadní vodu. Postupně nám začalo docházet, ţe není jedno, co do toho kanálu pouštíme. Nemůţete tam totiţ splachovat moc chemikálií, protoţe by vám to ten septik vyřadilo z provozu. A netěšila mě samozřejmě ani skutečnost, ţe mi jeho obsah prosakuje do záhonů s mrkví. Tak jsem začala hledat nějaké řešení a narazila přitom na mýdlové ořechy, které mi dovezla kamarádka ze zahraničí. Zalíbily se mi, ale kdyţ jsem si je chtěla pořídit sama, nebyly tu k sehnání. Tak mě napadlo, ţe bych si mohla zaloţit firmu a začít je sem dováţet. Co to vlastně mýdlové ořechy jsou? Jsou to plody stromu, který roste v Himalájích na území Indie a Nepálu. Lidé je tam odjakţiva pouţívají na očistu těla, Indky si nimi také myjí vlasy. A pak přišli na to, ţe se dají pouţít i na čištění prádla, protoţe obsahují přírodní saponát saponin. Jak se používají?

109

Hrst ořechů se zabalí do látkového sáčku a ten se vloţí spolu s prádlem do bubnu pračky. Protoţe však tenhle způsob pouţití některým lidem přišel příliš náročný, rozhodli jsme se ořechy zpracovat do tekuté nebo práškové formy. Ořechový gel a prášek se aplikují stejně jako konvenční prostředky ze supermarketu, akorát na rozdíl od nich představují mnohem menší ekologickou zátěţ. A navíc prádlo změkčují, takţe uţ není třeba přidávat aviváţ. A cenové srovnání? Ořechy jsou levnější. Protoţe je k nim však na více znečistěné prádlo vhodné pouţít ještě další prostředky, vyjde to ve výsledku cenově přibliţně stejně jako klasický prací prášek. Jaké jsou jejich nevýhody? Jedná se o přírodní mýdlo, takţe nečistí s takovou razancí, na kterou jsou lidé zvyklí. Musí se proto někdy kombinovat třeba s kyslíkovým bělidlem, které se dnes uţ přidává do všech pracích prostředků místo chlóru. Pokud perete ořechy bílé prádlo, můţe se vám stát, ţe časem zešedne. Ale pouţitím bělidla tomu předejdete. Blíží se začátek nového roku. Nakolik úspěšný pro vás byl z ekonomického hlediska ten minulý? Vyrostli jsme zase asi o čtyřicet procent. Ale ekonomické výsledky pro nás nejsou primární.

A co tedy? Našim heslem je: Nepracujeme, abychom vydělávali peníze, ale vyděláváme peníze, abychom mohli slouţit světu. Jak tomu mám rozumět? Rozhodně ne tak, ţe jsme charita. Ale zkrátka zisk není primární důvod pro naši práci, ale je jejím výsledkem. Člověk se nepustí do tohoto typu podnikání s vidinou bohatství.

110

Tierra Verde se sdružuje s podobně smýšlejícími podnikateli. Jak to přesně funguje? Dříve se ta platforma jmenovala Fórum vědomého businessu, dnes je to jen Fórum.je. Jedná se o projekt, který propojuje byznysmeny, kteří nevnímají podnikání pouze jako maximalizaci zisku a nekonečný růst, ale jako svou ţivotní misi, sluţbu světu. Podnikají v souladu s přesvědčením, ţe je třeba změnit vztah lidí k planetě, ke způsobu ţivota na ní. Ale znovu opakuju, ţe to není charita. Členy Fóra jsou třeba majitelé IT firem nebo koučové na volné noze. Jak vaše setkání vypadají? Povídáme si na nich společně o problémech, s nimiţ se střetáváme. Například na poslední schůzce jsme probírali reklamu. Já třeba nemám ve firmě ţádné prodejní oddělení ani sales manaţera. Několikrát jsme něco takového zkoušeli zavést, ale vţdycky z toho z různých důvodů sešlo, tak jsem si říkala, ţe to tak asi má být. A navíc fungujeme i téměř bez reklamy.

To jde? Docela jednoduše. I kdyţ máme tedy webové stránky a inzerujeme v magazínu Sedmá generace a Pravém domácím časopisu. Jinak nic. Jakým způsobem tedy zákazníky oslovujete? Ale my je nemusíme oslovovat. Oni si nás najdou sami. Často odstartuje cestu domácnosti k pouţívání ekodrogerie narození dítěte. Děti mají pokoţku pětkrát propustnější neţ dospělí, a reagují na oblečení prané v konvenčních prostředcích citlivěji. Ona totiţ ani nejlepší pračka ten Persil nebo Ariel dokonale nevymáchá, vţdycky tam zůstanou nějaké syntetické zbytky. Máma pak vezme dítě osypané vyráţkou k dermatologovi, ten mu předepíše kortikoidy a to bývá moment, kdy si rodiče řeknou: Tak takhle ne. A začnou hledat jiné řešení. A protoţe my jsme schopni jim tu alternativu nabídnout, jdou k nám. Máte zákazníky jen v České republice?

111

Ne, hodně exportujeme do Chorvatska, Polska, Litvy a Švédska. Na Slovensku máme dokonce dceřiný podnik. A před dvěma měsíci se nám přihlásila o spolupráci také velká distributorská firma, která rozváţí zboţí po celé Francii. V tom je ten vtip. My nejen zákazníky, ale ani ty partnery cíleně nevyhledáváme, oni přicházejí sami. Tak nač potom mít reklamu a obchodní oddělení? A odkud dovážíte? Prvně volba padla na Nepál, protoţe jsem si říkala, ţe ta země má málo obchodních příleţitostí. Ale absolutně to nefungovalo, takţe bylo třeba odjet do Indie a tam si prostřednictvím klasického výběrového řízení vybrat nového dodavatele. Co ekologická stopa? Ale konvenční prostředky mají ekologickou stopu mnohem větší. Akorát se na jejich obalu nedočtete, odkud se suroviny na jeho výrobu přiváţí. Naši ekologickou stopu se navíc snaţíme minimalizovat jinými způsoby. Pro mě osobně je velkým tématem nové vyuţití pro uţ pouţité obalové materiály. Od začátku naší existence zpracováváme pytle, ve kterých nakupujeme suroviny, na různé tašky a pouzdra. Momentálně sortiment rozšiřujeme i o materiály získané od jiných firem. Máte spoustu pracovních aktivit. Stíháte odpočívat? Někdy ano. Mým velkým koníčkem je mořský kajak. Nedávno jsem byla pracovně na Krétě a po delší době si zajezdila. Dva kajaky máme taky na brněnské přehradě. Občas na nich s kolegy pořádáme výjezdní zasedání (směje se). Je vaše firemní kultura nestandardní i v jiných ohledech? Ano, nemáme třeba klasickou organizační strukturu, ale vedeme firmu v kruhu. V tom nejuţším je nás pět plus a dovednost tohoto stylu řízení se učíme takříkajíc za pochodu. Jak ten model funguje? To máte všichni stejné rozhodovací pravomoci?

112

Ne, ale všechno řešíme konsenzem – prostě spolu debatujeme, dokud se neshodneme. Čistě technicky sice zůstávám majitelem firmy, ale nikdy nebylo potřeba, abych na sílu prosazovala svůj názor. Sice se v tom reţimu stále učíme fungovat, občas i metodou pokus-omyl, ale dosavadní výsledky jsou skvělé.

PROFIL: Nataša Foltánová pochází z Brna. Ve Znojmě vystudovala zahradnictví na střední zemědělské škole. Těsně před sametovou revolucí emigrovala do Kanady. V prvních letech po příjezdu studovala mezinárodní obchod na montrealské Concordia Univerzity, pak tu do roku 1999 zůstala pracovat. Po návratu do Česka se ţivila překládáním obchodních textů a v roce 2008 zaloţila firmu Tierra Verde obchodující s mýdlovými ořechy, která dnes kromě přírodních čisticích prostředků prodává také menstruační kalíšky. Sídlo podniku se nachází v Líšni, v areálu bývalého Zetoru. Pod jednou střechou s Tierra Verde tam funguje také chráněná dílna Tierra Nueva, v níţ handicapovaní zaměstnanci vyrábí a balí ekovýrobky ze série YELLOW & BLUE. DOTAZNÍK: Kde žiji a kde bych chtěla žít Ţiji v Brně, a více času chci trávit u moře. V kolik jsem ráno v práci a v kolik odcházím To je různé, den ale začínám brzy a končím pozdě. Pokud zrovna nikam nejedu, začínám obvykle v sedm, končím podle potřeby a programu. Nejlepší a nejhorší rozhodnutí mého života Myslím si, ţe ţádné dobré nebo špatné rozhodnutí neexistuje. Děláme v daný okamţik to nejlepší, co dokáţeme a zrovna to, co v daný moment potřebujeme pro svůj vývoj, co se potřebujeme naučit nebo zaţít. Bez čeho se neumím obejít Kdyby neexistoval Internet, tak můţeme firmu zavřít. Jak poznají spolupracovníci, že jsem opravdu naštvaná Nevím, jestli to poznají, moc často se to totiţ nestává.

113

Koho považuji za důležitou osobnost jižní Moravy Jana Amose Komenského.

Rozhovor s Hanou Portovou

Odkoupit rodinnou firmu bylo naší morální povinností Jako jedna z mála ţen v republice vede Hana Portová slévárnu. Více neţ stoletý rodinný podnik, v jehoţ čele stojí, vzkvétá a prosperuje v době, kdy stejně zaměřené firmy krachují jedna za druhou. Karolína Svobodová, spolupracovnice MF DNES BRNO Strojírenské odlitky, lavičky, pouliční lampy, odpadkové koše, ozdobná zábradlí nebo sakrální předměty. Chrlická slévárna ALFE zásobuje průmyslovými i dekorativními výrobky města po celé Evropě. Zde vyrobené skleněné baňky s kovovými ornamenty teď dokonce zdobí vánoční stromeček Českého národního domu v New Yorku. Jak vzpomínáte na začátek devadesátých let, kdy jste se postavila do čela slévárny? Známí se mi tenkrát smáli, ţe jsem se zbláznila, snaţit se v padesáti vzkřísit takovou ruinu. Slévárnu, kterou ještě za Rakouska-Uherska zaloţil můj dědeček, totiţ znárodnili v devětačtyřicátém roce komunisti a po čtyřicet let ji minimálně spravovali. Rozjeli tu ve velkém průmyslovou výrobu, ale na udrţování prostor nedbali. Protoţe po pádu reţimu se podle privatizačního zákona majetek navracel jenom fyzickým osobám a dědeček ji zaloţil jako osobu právnickou, musela jsem naše rodinné dědictví společně se svou sestrou od státu koupit zpět. Kolik vás to stálo? Čtyři miliony. Ale já a sestra jsme se zabejčily, vzaly si půjčku a zadluţily se, abychom podnik vrátily do rodiny a mohly ho opravit. Povaţovaly jsme to za naši rodinnou povinnost.

114

To byl hlavní důvod, proč jste se podnik rozhodly získat zpět? Nebo máte i vztah k oboru? Přímý vztah ke slévárenství nemám, vystudovala jsem hospodářskou školu a celých pětatřicet let pracovala ve firmě Stavební stroje na investičním oddělení. Hlavní roli v dvaadevadesátem určitě sehrála právě morální povinnost vůči odkazu mých předků. Ještě dnes, kdyţ vybuduju něco nového nebo opravím to staré, tak potom vyjdu na dvůr, podívám se na nebe a ptám se – tak co dědečku a tatínku, udělala jsem to dobře? Pamatujete si na dědečka? Mně bylo čtrnáct, kdyţ zemřel, takţe ano. Byl to velmi pracovitý člověk a šetrný hospodář. Před první světovou válkou pracoval v německé firmě Uxa na Dornychu, která mimochodem stojí dodnes, jako vedoucí výroby a pan majitel mu tehdy řekl, ţe je tak šikovný, ţe by si měl zaloţit vlastní podnik. A dědeček ho poslechl a vybudoval slévárnu Morávia. Vystavěl ji za tehdejší vesnicí Chrlice na poli, které prý dostala babička věnem, vedle nádraţí. Chrlické nádraží nedávno získalo cenu nejkrásnější nádraží roku… Ono vţdycky vypadalo pěkně. U vchodu za dřevěným plůtkem stála perníková chaloupka. Ona je tam tedy i dnes, ale já ji pamatuju ještě jako dítě. Tehdejší výpravčí pan Matějka jí kaţdý rok natíral perníčky a přes léto v ní schovával seno pro králíky. A taky tu bylo hodně zeleně, kytek a stromů, pod nimiţ se sedávalo na lavečkách, které lil právě můj dědeček. Chodila jste do slévárny i jako malá holka? Ano, zatímco jiné děti si na písku plácaly bábovky, já chodila za děvčaty do jaderny plácat jádra (ručně vyráběné pískové předměty vyuţívající se pro tvarování odlitků – pozn. red.). A vaše sestra? Ta je o sedm let mladší a tyhle časy nepamatuje. To je moţná důvod, proč se dnes ve vedení slévárny neangaţuje, přestoţe je z padesáti procent její spolumajitelka.

115

Mnoho majitelů firem podnikajících v technických oborech si dnes stěžuje, jak těžké je najít nové zaměstnance. Taky se s tím potýkáte? I my s tím bojujeme. Sehnat třeba mladého šikovného formíře je dneska takřka nemoţné. Souvisí to i s tím, ţe se napříč celou republikou zrušily slévárenské průmyslovky i učební obory. Snaţila jsem se ten trend zvrátit. Oslovila jsem vesničky SOS a dětské domovy, ať se starší děti přijdou podívat, jak ten obor funguje a co obnáší a kdyby dostatečný počet z nich projevil zájem, zaplatila bych jim tři roky učebního oboru. Respektive finančně bych se podílela na obnovení oborů formíř a slévač. Mrzelo by mě totiţ, kdyby mělo řemeslo našich předků zaniknout. A pár učňů bych si také vzala k sobě na praxi. Jenţe to jsem se se zlou potázala. Bylo mi řečeno, ţe kdybych chtěla vzít třeba jen dva praktikanty, musela bych pro ně postavit oddělenou dílnu a sociální zázemí. Na tom to ztroskotalo. Dnes alespoň nabízím základním školám exkurze, aby se mohly starší děti podívat, co slévárenství obnáší, protoţe devadesát devět procent z nich o tom nemá tušení. To se pak nemůţeme divit, ţe se nikdo z nich nechce stát formířem, kdyţ ani neví, ţe taková práce existuje. Aţ odejdou do důchodu ostřílení formíři, tak já nevím, kdo tu práci po nich převezme. Jak je na tom české slévárenství obecně? Špatně, slévárny krachují jak na běţícím pásu. Drtí je čínští konkurenti se svými levnými výrobky. Podle mojí zkušenosti je to ale velmi nekvalitní zboţí. A jak se vaší firmě daří držet se nad vodou? Naši výhodou je, ţe jsme malá slévárna, takţe přijímáme i zakázky na pár kusů. V Číně to dělají po stovkách aţ tisících. Navíc se u nás pracuje ručně, s minimálním vyuţitím strojů. Zkrátka vyrábíme kvalitní odlitky a spousta lidí to stále dokáţe ocenit. Jistou roli hraje, zejména v očích zahraničních klientů, i skutečnost, ţe jsme rodinná firma s dlouholetou tradicí. Na to v cizině hodně slyší. Do kterých cizích zemí exportujete? Hlavně do Rakouska, Slovenska, Německa, Belgie a Francie, Maďarska a USA:

116

A co konkrétně? To se různí. Třeba lavičky před Schönbrunnem, venkovní osvětlení ve Vídni nebo sloupky v Marseille – to všechno je naše práce. A také jsme odlévali vázy před královským palácem ve Švédsku. Kde nejdál může český cestovatel narazit na vaše výrobky? Asi v New Yorku. Naše odlitky se pouţily k rekonstrukci staré prachárny nebo pro zábradlí brooklynských rodinných domů postavených ve staroanglickém stylu. Dále naše slévárna pro tamější Český národní dům odlila rozetu (kruhová dekorace zdobená rostlinnými ornamenty – pozn. red.). A na vánočním stromečku jim tam teď visí i naše baňky z tvrzeného skla zdobené kovovým dekorem. A v Česku najdeme vaše odlitky kde? Všechny lavičky luţáneckého parku jsou lité u nás, také některé venkovní dekorace v rozáriu zámku Hluboká nebo historická zábradlí na zámku v Mikulově. Který z výrobků považujete za svůj největší pracovní úspěch? Úspěch není o konkrétních výrobcích. Moje krédo zní: Kdo si neváţí minulosti, nemůţe ani vytvářet budoucnost. Já si práce svých předků váţím a snaţím se ji rozvíjet. Myslím, ţe se mi to daří a právě to povaţuji za největší úspěch.

PROFIL: Čtyřiasedmdesátiletá Hana Portová se narodila v Chrlicích, kde od svých padesáti let vystupuje jako jednatelka rodinné slévárny ALFE. Podnik je dědictvím po jejím dědečkovi Antonínu Haraštovi, který jej zaloţil ještě za dob Rakouska-Uherska, a sice pod názvem Morávia, protoţe patřil mezi vlastence a velké příznivce Masaryka. Kdyţ tři roky po sametové revoluci přešla firma opět do rukou jeho vnuček, byla přejmenována na slévárnu ALFE, coţ je sloţenina názvů chemických značek hliníku a ţeleza. V roce 2013 chrlická firma získala ocenění Poslanecké sněmovny za přínos k rozvoji českého podnikatelského

117

prostředí. Ve volném čase se Hana Portová věnuje práci na zahrádce v Modřicích, četbě historických knih a sledování vědomostních soutěţí. DOTAZNÍK: Kde žiji a kde bych chtěla žít Ţiji v bytě v Modřicích a jsem s tím spokojená. Nestěhovala bych se V kolik jsem ráno v práci a v kolik odcházím Přicházím v deset hodin dopoledne a mezi čtvrtou a pátou vyráţím domů. Nejlepší a nejhorší rozhodnutí mého života Nejlepší bylo rozhodnutí odkoupit zpět slévárnu a podílet se na její obnově. Bez čeho se neumím obejít Bez svých nejbliţších a přátel. Jak poznají spolupracovníci, že jsem opravdu naštvaná Zvýším hlas. Ale nedovedu se zlobit dlouho. Pokud někdo z nich udělá chybu, vytknu mu ji a tím to povaţuji za vyřešené. Koho považuji za důležitou osobnost jižní Moravy Z jihomoravského regionu mě nikdo nenapadá. Ale velice si váţím paní Marie TomáškovéDytrychové, která ţije v Olomouckém kraji. Také stojí v čele rodinného slévárenského podniku. Firma rodiny Dytrychových se ale na rozdíl od nás specializuje na výrobu zvonů. Odlévali dokonce zvon pro papeţe Jana Pavla II.

6.5.2 Plné znění kvalitativních rozhovorů Rozhovor s šéfredaktorkou Hanou Černohorskou

Setkání s Hanou Černohorskou se uskutečnilo osobně 29. října 2014 v její kanceláři. Trvalo přibliţně tři čtvrtě hodiny a bylo zaznamenáno na nahrávací zařízení.

118

Jak dlouho rubrika Podnikatelé od nás vychází a kdo ji vymyslel? Přesné datum ti neřeknu, ale bylo to v době, kdy ještě vycházela zvlášť jihomoravská a brněnská mutace MF DNES. Takţe pět let zpátky? Tehdy jsme se dohodli s Karlem Škrabalem, který v té době redakci šéfoval, ţe začneme s novým seriálem. Kdyţ jsem se krátce poté stala vedoucí já, zahrnula jsem to do nové koncepce novin. Byznys rozhovory vycházely jak v brněnské, tak v jihomoravské příloze, třebaţe respondenty byli především lidé z Brna. Karel pak povýšil na zástupce šéfredaktora regionů a následně tento typ interview zavedl i v jiných regionálních redakcích. Takţe napříč republikou začaly vycházet texty buď pod hlavičkou Podnikatelé od nás, nebo Manaţeři od nás, to znamená, ţe na třetích stranách všech krajských příloh se začaly objevovat dlouhé rozhovory regionálními podnikateli. Snaţili jsme se tím hrát i na strunu místním patriotům, lákali čtenáře stylem: Pojďte se podívat, jaké tady máme schopné a šikovné lidi. V naší redakci jsme se ze začátku hodně zaměřovali především brněnské majitele počítačových firem a strojírenský podniků. Ale časem se to změnilo a dnes píšeme jak o menších ţivnostnících, tak o podnikatelích z okresních měst. Přišlo nám totiţ škoda zaměřovat se jen na velké ryby, kdyţ za drobnými podnikateli také stály zajímavé příběhy. A tak jsme do novin začali zařazovat třeba i pekaře a řezbáře. Vycházejí byznys rozhovory stále i v jiných regionálních přílohách? Nevím, jestli ve všech, mám totiţ přehled jen o divizi jiţní Morava, kam spadá kromě nás ještě Zlín a Vysočina, a tam byly zrušeny. Jakými změnami tato rubrika za dobu, co existuje, prošla? Kromě těch, co uţ jsem nastínila, mě ještě napadá, ţe dřív vycházely díly tohoto seriálu kaţdý pátek. Ale pak začalo přibývat inzerce a ubývat stránek a rubrika uţ nebyla tak pravidelná. Navíc se překlopila do sobotníku, protoţe z ní vykrystalizovalo spíše čtení na víkend. Dřív také zaujímala prostor celé strany, teď je to spíše výjimka a dáváme jí tři čtvrtiny strany, častěji uţ jen polovinu. Jak nové rubriky vznikají? Zespoda od řadových redaktorů nebo seshora od pražského vedení?

119

Různě. Dřív se to dělo běţně z postů šéfredaktorů. Kdyţ jsem třeba vytvářela novou koncepci, napadlo mě noviny zpestřit o nějakou rubriku, tak jsem ji přidala. To bylo ale v době, kdy jsme vycházeli na osmi stranách. Teď vnímám rubriky spíš jako zátěţ, jako něco, co je občas obtíţné do novin procpat. V současnosti se nám do nich například málokdy vejdou věci, které jsou nadčasové, třebaţe se o to snaţíme. Příkladem mohou být pondělní noviny, do kterých míváme zpravidla nachystané nějaké nadčasové téma. Souvisí to samozřejmě s tím, ţe redaktor, který má víkendovou sluţbu by celé noviny sám neupsal a tak mu některé články napíše jiný autor ještě před víkendem. Ale děje se to stále méně často. Vznik nové rubriky býval taky dřív často odvozen od snahy odlišit se od ostatních regionů. A tak třeba David Čtverka jako vedoucí ostravského regionu přišel se seriálem Ostravské stopy. Brno mělo Na kávě s… – převyprávěné rozhovory se zajímavými osobnostmi. S tím mimochodem přišel taky Karel Škrabal. Dohromady jsme vymysleli taky rubriku Čtyřkou na Českou – několikaminutové interview, které vzniká v tramvaji cestou z Hlavního nádraţí na zastávku Česká, a vychází v pondělníku. Tento seriál vznikl mimo jiné i kvůli potřebě dostat do těch novin lidi, kteří nám z nich jinak vypadávali. Byl to třeba zajímavý člověk, ale jako materiál na storku se to nehodilo. Příkladem můţe být organizátor nějaké akce, festivalu. Čtyřkou na Českou je pro takové lidi ideální formát. Vybavuješ si kromě zmíněných ještě nějakou jinou rubriku, která vycházela? Vzpomínám si na sobotní zápisník. Byl to autorský text, v němţ redaktor shrnul a okomentoval události uplynulého týdne. Pokud si správně pamatuju, tak tuhle rubriku vymyslel bývalý brněnský editor Dalibor Maňas. Jak se sobotní zápisník lišil od dnešních autorských zápisníků? Logicky samozřejmě tematickou šíří, protoţe dnešní zápisníky komentují jednu událost, jedno téma, kdeţto ten sobotní obsáhl více témat. Proto taky vyţadoval více prostoru, zpravidla na podvalu nějaké strany, přičemţ jednotlivé události byly odlišeny vykopáváky. Když jsi zmínila rubriku Ostravské stopy, jak jsou na tom ty brněnské?

120

Rozjíţděli jsme ji, měli jsme dokonce přichystáno asi deset dílů dopředu. Dostala to za úkol naše externí spolupracovnice specializující se na kulturu Jana Soukupová. V rámci té rubriky jsme chtěli čtenářům připomenout osobnosti, které v Brně začínaly a teď působí někde ve světě, třeba vědce nebo herce či sportovce. V okamţiku, kdy jsme tento seriál rozjeli, přišlo úsporné opatření, a tak jsme se rozhodli rubriku ukončit. Přednost dostaly aktuální informace. I kdyţ samozřejmě pokud se objeví nějaká významná osoba, která zrovna slaví výročí, tak na to v novinách vzpomeneme v nějakém zpravodajském textu. Jakou pozici dnes rubriky v jihomoravské příloze zastávají? Obecně si říkáme, ţe nám spíš komplikují ţivot. Nejen kvůli nedostatku místa, ale taky proto, ţe na ně musíme neustále myslet. Z toho důvodu teď máme jenom tři. Čtyřkou na Českou vychází kaţdé pondělí, u byznys rozhovorů a Zápisníku je to pohyblivější a méně pravidelné. Jakou roli hrají v jihomoravské příloze ekonomická témata? Ekonomická zpravodajština je důleţitá. Jak často se do novin dostává, se nedá říct, protoţe je to velmi nepravidelné. Obecně ta témata byla v minulosti častější, coţ souvisí s uţ zmíněným umenšujícím se prostorem. A také dříve v redakci pracoval člověk vysloveně zaměřený na ekonomickou agendu. Momentálně ekonomická témata píše nejčastěji Lukáš Valášek, coţ neznamená, ţe má čas věnovat se výhradně jim. A žánr rozhovoru má v jihomoravské příloze jakou pozici? Ty se objevují v novinách často, hlavně ten zpravodajský. Publicistický potom především v těch byznys rozhovorech. Jakým pravidlům podléhá výběr respondentů pro byznys rozhovory? To znamená – jaký respondent musí být, abys ho autorovi schválila? Musí to být úspěšný podnikatel a je dobré, kdyţ je text něčím aktuální - teď dostal nějakou cenu, teď vyvinul novou technologii a podobně. Přesná pravidla kaţdopádně ţádná nejsou, přistupujeme k tomu spíš intuitivně. Hlavním kritériem je zajímavost pro čtenáře. Proč jsou respondenty častěji muži než ženy?

121

Nezaměřujeme se primárně na muţe, ale zkrátka oni jsou častěji v čele podniků. A kdyţ jsme do měsíčního magazínu CITY, který uţ teď nevychází, dělali rubriku Kapitány Brna o osobnostech na vedoucích postech, tak byl vţdy problém najít úspěšné ţeny-podnikatelky. A kdyţ uţ jsme je našli, často se neuměly prodat. Proč bývají byznys rozhovory publikované na straně tři? Určil to ještě Petr Orálek jako zástupce šéfredaktora pro regiony, kterého později vystřídal právě Karel Škrabal. Petr rozdělil strany v novinách na důleţité (jednička), kde se uveřejňují ty nejzásadnější zprávy, věcné (dvojka), na těch se často rozvíjejí věci z jedničky, a lidské (trojka). Pamatuju si, čím tehdy argumentoval. Podle něj jsme tenkrát čtenáře příliš zahlcovali krimi kauzami, nehodami a podvody. Podléhali jsme falešnému dojmu, jak jsou tyto záleţitosti důleţité. Strana tři ten trend měla zvrátit, byla vyčleněná především pro pozitivně laděné storky, rozhovory a reportáţe, zatímco předchozí strany zaplňovalo klasické zpravodajství. Jak vypadá současná koncepce jihomoravské přílohy, kdy vznikla a kdo se na jejím vytváření podílel? Autorkou jsem já, kaţdý regionální vedoucí si koncepci zpracovává sám. Zároveň se tak ale děje na základě podkladů, které vytvořil v tomto případě Petr Orálek. Smyslem bylo určení priorit pro kaţdý region. To znamená – co je pro ten region důleţité, čím ţije, co jeho obyvatele zajímá. Určili jsme si v ní také cílovou skupinu. A jaký je tedy typický čtenář brněnské přílohy? Středoškolsky nebo vysokoškolsky vzdělaný člověk, který se zajímá o dění ve svém okolí. Je zaměstnaný, ambiciózní, lépe finančně situovaný a vlastní dům nebo byt. To znamená, ţe naši čtenáři patří mezi ty lépe finančně situované. Ověřili jsme si to například v době, kdy jsme v celostátu i regionech napsali velké téma nájemní byty a ukázalo se, ţe čtenáři o něj nejeví moc zájem, coţ se odrazilo na počtu prodaných kusů novin. Taky proč by se to téma mělo dotýkat našich čtenářů, kdyţ bydlí ve vlastním? Naopak obrovský úspěch zaznamenalo téma čištění komínů.

122

Liší se typický čtenář celostátních novin a jihomoravské přílohy? Jihomoravská mutace se oproti ostatním regionům odlišuje tím, ţe čtenáře z Břeclavi neurazí třeba to, kdyţ věnujeme celé noviny jen událostem z Brna, protoţe se tu zkrátka dělo to nejzajímavější a nejdůleţitější v celém kraji. Je to tím, ţe Brno je přirozeným centrem regionu, spádovou oblastí, kam spousta lidí jezdí za prací, a proto mnoho z nich přirozeně zajímá. Komplikovanější to mají třeba na Vysočině, protoţe Jihlava takovou pozici nemá. Tímto je Jiţní Morava specifická. Proto nám vůbec nevadí, ţe je většina byznys rozhovorů o podnikatelích z Brna. Obecně se dá ale říci, ţe čtenáře celostátu a krajských příloh ztotoţňujeme. Jak vypadá organizace práce v redakci? Redaktoři mi do čtyř pošlou své denní plány – to znamená návrhy témat, na nichţ chtějí pracovat následující den – já si jejich nabídku přeberu, poskládám, určím, co by mohlo být otvírákem té které strany. Podle toho sestavím plán, který jim nejlépe ten večer pošlu, ideálně do osmnácti hodin. Druhý den přicházejí redaktoři na devátou a přečtou si aktuální noviny. O půl desáté se scházíme na poradě, hodnotíme noviny a detailně plánujeme vydání na další den. Já nebo editor se bavíme s Aničkou nebo Salikem o fotkách, určujeme, co musí nafotit a kdy. Kaţdý redaktor pak pracuje individuálně s tím, ţe kdykoli se můţe obrátit na editora s prosbou o radu. V jednu se koná editorská porada, na které redaktoři informují o tom, co se jim k danému tématu podařilo zjistit, ohlašují případné změny nebo komplikace. Po poradě by měla být definitivně určená podoba novin, začíná se kreslit layout, to znamená, ţe se řeší zalomení a rozsah jednotlivých textů. Ale definitivní samozřejmě není nikdy nic a v novinách to platí dvojnásob. Kdyţ přijde nějaká aktuálka, zkrátka se to znovu přelomí. Kaţdý den má jeden z redaktorů sluţbu, takţe jeho úkolem je sledovat právě tyto aktuality a být editorovi k dispozici aţ do večerních hodin. Odpoledne, zhruba kolem čtvrté, pak přichází korektoři. Naše redakce je výjimečná tím, ţe se odtud čtou přílohy z celé Moravy. Korektoři nejprve kontrolují deníky, které mají uzávěrky dřív, naposledy se čte Brno a Ostrava. Redaktoři mají oficiální deadliny do šesti do večera, ale ne vţdycky se to stihne. Na autory musíme tlačit, aby zbyl čas na vícestupňovou kontrolu od editora a korektorů. Noviny ze všech moravských krajů se pak posílají do tiskárny v Olomouci.

123

Odnedávna mají noviny nový layout. Můžeš shrnout největší změny, které se dotkly jihomoravské přílohy? Texty zabírají víc místa, zmizely jedňáky. Na stránkách je potom logicky míň zpráv, protoţe ubyly právě ty menší prvky. Potom se změnilo i umístění jména autora článku, to se přesunulo z konce článku pod perex. Záměrem bylo, aby se noviny více blíţily magazínovému čtení, proto jsou třeba i barevnější. Jsou i nějaká nová pravidla pro tvorbu fotek? Musí být větší. Nové pravidlo je i to, ţe zmizely fotohnízda, to znamená, ţe více fotek z jedné akce se uţ v novinách neobjeví, ty najde čtenář na webu. Jak dnes funguje regionální spolupráce brněnské MF DNES a týdeníku 5plus2? Redaktoři z týdeníku pravidelně nabízí věci do MF DNES. To nás posílilo, protoţe info z okresů jsme většinou byli nuceni přebírat z ČTK. Zpracovávají ty texty stejně pro týdeník i deník? Ne, do MF DNES nabídnou aktuální verzi a do týdeníku, který by měl být spíš pohodový, nekonfliktní text. Třeba si z té zpravodajské události zpracují rozhovor, storku, reportáţ. Existují nějaké interní příručky, manuály, návody? Máme etický kodex a Jak psát v MF DNES, to je ale dost staré a málo pouţívané. Jakým způsobem probíhá hodnocení obsahu regionálních příloh? Regionální vedoucí hodnotí kaţdý den noviny napříč celou republikou. Máme rozpis, podle kterého se střídáme, takţe zpětná vazba je na denní bázi. A jak uţ jsem řekla, hodnocení probíhá také na kaţdé ranní poradě. Redakční asistentka ho pak posílá všem členům redakce, takţe se dostane i k těm, kteří na poradě nebyli.

124

Rozhovor s editorkou Kristýnou Kašpárkovou

Vzhledem k fyzickému stavu respondentky66 se rozhovor uskutečnil nepřímo, skrze e-mailovou komunikaci, a sice 5. října 2014. Jaké

postavení

má

v jihomoravské

příloze

publicistický

rozhovor?

Myslím, ţe i vzhledem k počtu stran (příloha osciluje mezi reálným prostorem bez inzerce mezi mnoţstvím dvě aţ pět stran denně) a věnovanému prostoru (rozhovor vychází minimálně jednou týdně, většinou i častěji, zpravidla na celé straně nebo jejich třech čtvrtinách) má postavení poměrně výrazné a tudíţ významné. A vnímám to tak i lidsky, nestatisticky – publicistický rozhovor, delší, do hloubky vedený, nepovrchní, je deviza novin. Zpravodajství si kaţdý hned přečte na webu či ho můţe sledovat v jiných, rychlejších médiích. Naopak publicistika je podle mě to, co by noviny měly podporovat. Jaké postavení mají v jihomoravské příloze pravidelné seriály a rubriky? Jaké za dobu, kdy v redakci pracuješ, vycházely? Promiň, co všechno vycházelo, si za těch osm let nedokáţu vybavit, aniţ bych se důkladně neprobrala archivem. Tak jen popaměti: Z nejstarších dob (tedy před cca osmi aţ pěti lety) si vzpomínám například na jednotýdenní celostránkovou rubriku Umění a kritika. Vedla ji Dora Kaprálová, pak Jana Soukupová a nakonec já. To byl prostor pro uměleckou publicistiku, recenze, rozhovory, analýzy. Vycházelo to v době, kdy měla jihomoravská příloha osm stran, z toho první čtyři mutované jinak pro Brno a jinak pro jiţní Moravu. Pár let na to vycházela ve stejném rozsahu souběţně oblíbená Na kávě s ... – převyprávěný publicistický rozhovor se zajímavými lidmi ze všech oborů, o nich i jejich práci, záţitcích atd. Doteď vychází byznys rozhovor jako pravidelná rubrika, po prázdninách se, předpokládám, vrací i rubrika Brněnské stopy. Chápeš V

redakci

byznys ty

rozhovor dva

pojmy

jako

rubriku,

nerozlišujeme,

není

nebo

seriál?

k tomu

důvod.

66

Kristýna Kašpárková byla v době konání rozhovoru v osmém měsíci těhotenství, a protoţe jí hrozil předčasný porod, měla od lékaře doporučeno neopouštět lůţko.

125

Jakými

změnami

za

dobu

své

existence

byznys

rozhovory

prošly?

Téměř

ţádnými.

Jakou

podobu

má

byznys

rozhovor

nyní?

Uţ jsem odpověděla výše, ţe je to zpravidla strana či tři čtvrtiny strany. Představíme na ní konkrétního člověka, jeho byznys, ale snaţíme se i o představení oboru obecně. Pokouším se si v byznys rozhovoru ostře hlídat hranici, kdy uţ by byl rozhovor PR (i kdyţ mi to samozřejmě i tak mohou lidé vyčíst, ale i z toho důvodu na to myslím opravdu ostraţitě – a zdůrazňuju to i často při autorizacích, kdy dotyční mívají tendence si tam to vlastní PR přidávat). Stavím tak předem i otázky – aby nebyly podbízivé, jen „sluníčkové“, ale aby měly i trochu konfliktní ráz, je-li to na místě, a abychom čtenáře obohatili i o poznatky o oboru obecně. A začíná to uţ výběrem. Sama dělám byznys rozhovor vţdy jen s někým, o kom jsem přesvědčená, ţe věci dělá dobře a jinak, neotřele, rozhovor s ním bude přínosný pro laika i lidi z jeho oboru. Předem samozřejmě neodhadnete vše, ale částečně to lze. Uţ se mi i stalo, ţe člověk, s nímţ jsem rozhovor dělala, takový nebyl, a při autorizaci chtěl vše pro mě zajímavé a pro něj kontroverzní vyškrtnout a udělat z toho opravdu PR článek, jaký by mu visel na webu. Takové úpravy jsem odmítla, pod to se nepodepíšu – protoţe já rozhovor vedu, ptám se na věci, které mě (a čtenáře) zajímají a on nemá právo mé otázky škrtat, můţe na ně jen odpovídat. Jak

často

vychází?

Zpravidla jednou týdně. Je Jak

u kdy,

nich obecně

je

důležité to

vţdy

lepší.

kritérium Ale

zde

aktuálnosti? to

není

nutné.

Jak důležitou roli hrají u byznys rozhovorů fotografie? Existují nějaká pravidla pro jejich

tvorbu?

Používají

se

někdy

třeba

i

fotky

z archivu?

Kdyţ máš celostránkový rozhovor postavený na jednom konkrétním člověku, je jeho

126

fotografie nedílnou součástí. Pravidla konkrétně pro byznys neexistují. Fotky z archivu jsou veliká nouzovka, nevím o případu, kdy by to tak bylo. Kdo byznys rozhovory píše? Střídají se redaktoři MF DNES. Výjimečně elévové, takový rozhovor vyjde, jen kdyţ se jim povede. Po Lukáši Valáškovi jsi nejčastější autorkou byznys rozhovorů ty. Proč je píšeš? Pracuješ přece jako editorka… Protoţe mě to baví. Domluvila jsem se s Hanou, ţe nechci jen editovat, ale zůstat v kontaktu i se psaním, a třikrát čtyřikrát do měsíce jsem tedy odevzdávala i texty – rozhovory, ale nejen ty. Ale aktuální zpravodajství se v tomto reţimu psát moc nedá, publicistika naopak ano, tak asi i proto převaţují rozhovory. Jak si vybíráš respondenty? Jak je oslovuješ? To je různé, jednou volám, jindy píšu. Není v tom pravidlo. Vybírám si je podle toho, zda je to, co dělají, nosné na rozhovor (viz výše). Přece nebudu dělat rozhovor s někým, kdo nemá co říct, kdo dělá všecko buď špatně či průměrně apod. Jak se na rozhovor připravuješ? Vyhledám si informace o konkrétním člověku/podniku i o jeho oboru obecně. Otázky si připravím předem, stejně tak určitou vývojovou osu, jakou chci rozhovor vést, aby měl řekněme dramatický oblouk a otázky byly poskládané v nějakém smysl dávajícím pořadí. Naţivo při rozhovoru vše samozřejmě přizpůsobím tomu, jak se rozhovor vyvíjí. Reaguju na to, co dotyčný říká. A pokud má třeba nějakou restauraci či obchod, vypravím se tam anonymně předem. Nebo takto naopak objevím lidi na rozhovor - ţe někde jsem a zaujme mě to tam – to je případ třeba Oceanu 48, Cattani, Ebisu, Martináka... Jak rozhovor probíhá?

127

Jedině osobně. Zatím s tím nebyl problém. Ráda chodím na rozhovory do kaváren. Mám většinou nabrány na diktafonu tak dvě hodiny materiálu (to by se na papír rukou fakt psát nedalo),

z

toho

Kolik

pak

vybírám

času

to

nejzajímavější

obvykle

při

rozhovor

přepisu. zabere?

Zpravidla si povídáme tak dvě hodiny, příprava předtím je různá, to se nedá spočítat. Přepisuju zhruba rychlostí přepis hodiny rozhovoru rovná se dvě hodiny čistého času, pak to ještě tak dvě hodiny edituju, krátím apod. Výhoda je, ţe nepracuju pod tlakem, docela se s těmi rozhovory pak mazlím, kdybych měla limit na odevzdání tentýţ den, asi bych to musela dělat Píší

mnohem titulky

byznys

rozhovorů

rychleji. autoři

textů

nebo

editoři?

Jak kdo, jak kdy. Já si titulek i perex vţdy ráda vymýšlím sama, ale editor je od toho, ţe má „další oči“ a je fajn to s někým ještě případně probrat. Taky záleţí na velikosti titulku, coţ se přizpůsobuje

tomu,

jak

Poskytuješ

vypadá

protější

strana

autorizaci?

apod. Proč?

Ano. Můţe se stát, ţe kvůli zkrácení něco napíšu tak, ţe to pak není zcela pravda a ráda si to nechám zkontrolovat. Nebo můţete nějaké číslo přeslechnout a napsat jiné apod. Takţe vţdy prosím o faktické úpravy textu. Zpravidla to bývá bez problémů. Ale jsou i situace, ţe někteří zpovídaní přepíšou komplet všechno – a udělají z toho PR canc plný „realizací vizí klientů“ apod., ale to se pak sejdeme nebo si zavoláme a vysvětlím mu, ţe co řekl na diktafon, mi neřekl jako kamarádce na kafi, ale novinářce (obecně mám pocit, ţe mediální gramotnost je v této zemi ještě docela na nízké úrovni a toto bývá přesně ten případ), a ţe jsem pod rozhovorem podepsaná já, protoţe ho vedu a kdyby mluvil takto, rozhodně to přepisovat nebudu a nebylo to, co mě zajímalo (a co zajímá čtenáře). Kdyby měla vyjít taková autorizovaná podoba, prostě se na to radši vykašlu, nepodepíšu se pod to, slušně poděkuju za jeho čas, ale vysvětlím mu, ţe takto to nefunguje a rozhovor smaţu a neodevzdám k vydání. Zatím

jsme

se

vţdy

domluvili,

ale

v

tomhle

jsem

poměrně

neústupná.

128

Z pohledu editora – jaké nejčastější chyby autoři byznys rozhovorů dělají? Nejčastější chyba? Nevím o ţádné, myslím, ţe nejdůleţitější je právě hlídat si, aby to nebyla jen

reklama

na

něco/někoho,

ale

aby

byl

text

přínosný

v

obecné

rovině.

Jak napsat dobrý byznys rozhovor? Viz předchozí odpovědi. Obecně platí jako asi všude: pořádně se připravit, sledovat třeba nějakou oblast dlouhodobě a mít v ní přehled, aby vše nebylo klouzání po povrchu. Rozhovor lze ale ovlivnit vţdy jen do určité míry – kdyţ se jako nezajímavý/nespolupracující ukáţe ten, se kterým ho děláte, máte prostě často smůlu, ať jste připraveni nebo se ho snaţíte rozmluvit sebevíc. Takţe uţ ten výběr respondenta je klíčový. Rozhovor s redaktorem Lukášem Valáškem

Rozhovor se uskutečnil osobně při setkání v kavárně Podnebí 15. října. Interview trvající přibliţně hodinu a čtvrt bylo nahráno na diktafon. Jaký prostor věnujete v jihomoravské příloze ekonomickým tématům? Ekonomika je něco, co do těch novin patří, je to součást klasického zpravodajství. Ale zároveň nejsme vysloveně ekonomicky zaměřený list, takţe se to téma neobjevuje zas tak moc. Píšeme třeba o nezaměstnanosti nebo o úspěšných jihomoravských podnikatelích. Nedá se ale říct, jak často nebo na jakém prostoru, to se hodně liší podle aktuálního dění. Kaţdopádně články zaměřené na ekonomiku jsou důleţitou součástí naší přílohy. Jakou formou se tato témata zpracovávají? Prostřednictvím jakých žánrů? Nejčastěji je to klasická zpráva, třeba právě o aktuálních číslech týkajících se nezaměstnanosti, vývoje cen nájmů bytů, stavby nákupních center a podobně. Stejně tak to můţe být i storka nebo právě byznys rozhovor s nějakým úspěšným podnikatelem. No a co se týče délky těch textů, škála je široká, v podstatě od jedňáku po otvírák. Zkrátka rozsah se přizpůsobuje tomu, o jak moc závaţné záleţitosti ten článek pojednává.

129

Specializuje se někdo z redakce na ekonomická témata? Redakce je tak malá, ţe není prostor na to, aby měl někdo svůj důsledně vymezený rank. Takţe nikdo nedělá jenom ekonomiku nebo jenom politiku. A dá se alespoň říct, kdo texty na ekonomická témata píše nejčastěji? Já. Píšete o ekonomice spíše pozitivně, nebo negativně? Půl na půl. Navíc v tom samotném článku by měly být zastoupeny pozitivní i negativní hlasy. Kdyţ napíšeš, ţe v Brně přibývá obchodních ploch, nedá se říct, jestli je to dobře nebo špatně. Některý Brňan to ocení kvůli většímu výběru zboţí, jiný nadává na zahlcení centra obchodními domy na úkor jiných veřejných ploch. Jakou pozici zastává žánr publicistického rozhovoru v jihomoravské příloze MF DNES? MF DNES je zpravodajský deník, takţe publicistika obecně je doplňková záleţitost. Rozhodně ji nenajdeš v novinách kaţdý den. Přibliţně máme stanoveno, ţe je to věc, která vychází třeba jednou týdně, a to především v pátek nebo v sobotu. Není to ale ţádné striktní pravidlo. Musíme se samozřejmě přizpůsobovat prostoru v novinách a počtu inzerátů s tím, ţe se to odvíjí od kaţdodenní agendy. Například teď ve volebním období byznys rozhovory nevycházely, protoţe se dával prostor spíše politickým tématům, letos konkrétně třeba velkým rozhovorům s lídry jednotlivých stran. Takţe publicistika musela ustoupit do pozadí. Byznys rozhovor je totiţ jen jakási ozdoba novin, něco, co je obohacuje, je to nadstavba zpravodajství, které se v novinách objevuje především. Čtenáře můţe pobavit, inspirovat, odvést ho od těch superzávaţných témat, rozšířit mu v nějakém oboru obzory. Publicistika zůstává důleţitou součástí novin i proto, ţe je to jakási nadstavba nad internetem. Kde se kromě rubriky Podnikatelé od nás dá publicistický rozhovor využít? No je to dobrá věc třeba u témat, která nejsou úplně prudce aktuální, ale přesto stojí za zmínku. Zatímco publikaci zpravodajského článku si musím pokaţdé obhájit v souvislosti

130

s tím, proč ho píšu zrovna dnes, publicistika se můţe zaměřovat na dlouhodobě zajímavé lidi. Byť samozřejmě není na škodu, kdyţ to odpálíš od něčeho aktuálního. U byznys rozhovorů třeba od aktuálního vynikajícího meziročního výsledku firmy nebo od výhry v nějaké prestiţní soutěţi. Nebo firma otevřela novou pobočku, tak o tom napíšeme. Rozhodně tam ale není silný tlak na aktualizační moment. I kdyţ ta firma otevřela novou pobočku před měsícem, byznys rozhovor to téma snese, zatímco na zpravodajství uţ je to staré. Obecně je dobré zpracovávat ten publicistický rozhovor na nějaká širší témata, představovat toho člověka v širších souvislostech. Vzpomeneš si na nějaký konkrétní případ publicistického rozhovoru, který byl v jihomoravské příloze publikován, a nespadal pod rubriku Podnikatelé od nás? Těch situací, kdy si řekneme – tak a teď uděláme publicistický rozhovor – není mnoho. Teď si vybavuju situaci, kdy odcházel profesor Vorlíček, šéf Ţluťáku, ze své dlouholeté pozice, tak jsme to vyuţili pro jakýsi bilanční rozhovor. Ptali jsme se ho, proč odchází, co plánuje dál a tak. Když říkáš, že se publicistické rozhovory objevují zřídka, co to znamená? Pokud nepočítáme byznys rozhovory, tak méně neţ jednou měsíčně. Jakou pozici mají v novinách pravidelné seriály a rubriky? Myslím, ţe dřív ty seriály byly oblíbená záleţitost, která se uplatňovala dost. Ale brněnská příloha se o několik stránek smrskla a seriály celkem vymizely. Protoţe v okamţiku, kdy musíš do novin dostat nějakou kaţdodenní zpravodajskou agendu, je nevýhodné svazovat se pravidelnými seriály. Taky je těţké na to myslet, ţe zkrátka třeba kaţdý čtvrtek musí někdo napsat, já nevím, třeba zápisník. Pak se na to zapomene a čtenář bude nepříjemně překvapen, ţe ten čtvrteční zápisník chybí. Proto dáváme čtenářům jasně najevo, ţe naše rubriky jsou nepravidelné. Jaké rubriky u vás v současnosti vycházejí? Kromě byznys rozhovoru ještě Čtyřkou na Českou.

131

A co připravovaný seriál Jany Soukupové Brněnské stopy. Rozjel se? Taky nějak funguje, ale stejně jako byznys rozhovory jsou pauznutý přes volby. Můžeš ty dvě rubriky charakterizovat? Brněnské stopy postihují zajímavé Brňany, kteří něco dokázali ve světě. Moc víc o tom nevím, protoţe je to poměrně nová rubrika, nefunguje víc neţ půl roku, a já do ní nepřispívám. Čtyřkou na Českou je poměrně netypický rozhovor, který je vedený během jízdy tramvaje číslo 4 z Hlavního nádraţí na zastávku Česká, takţe trvá poměrně krátkou dobu. Jeho úkolem je představit zajímavé Brňany nebo i přespolní, kteří třeba v Brně dlouhodobě ţijí nebo pracují. A zase je tu vyţadovaný nějaký aktualizační moment. Kdyţ se koná v Brně festival, můţeš svést pořadatele toho festivalu, kdyţ se blíţí Velikonoce, svezeš duchovního. Ale neptáš se pouze na duchovní činnost nebo festival. Máš se zajímat taky o to, jak se tomu dotyčnému v Brně ţije a tak. Je tedy aktualizační moment důležitější u Čtyřkou na Českou než u byznys rozhovorů? Jednoznačně. V prvním případě je to podmínka, aby takový rozhovor mohl vůbec vyjít v druhém spíše výhoda. Je tedy Čtyřkou na Českou zpravodajský rozhovor, nebo publicistický? Tam je to přesně na pomezí. Jaký prostor je těm jmenovaným rubrikám věnovaný? Čtyřkou na Českou se přetahuje z jedničky někam dál, ale není to dlouhý text. Coţ samozřejmě souvisí s tím, ţe na jeho nabrání máš jenom pár minut. Byznys rozhovor je přesný opak. Tam máš k dispozici celou stranu nebo její větší část. Jinak vychází na trojce. Brněnské stopy podle situace. Můţe to být ale třeba otvírák nějaké stránky mimo tu první. Jaká jsou specifika rubriky byznys rozhovorů?

132

Vychází ideálně jednou za týden, většinou o víkendu. Ale často musí ustoupit nějakým závaţnějším tématům. Nebo v létě se také objevují spíš sporadicky, protoţe noviny jsou menší. Jak se vyznačuje graficky? V perexu je červeně napsaná grafická zaráţka Podnikatelé od nás. V archivu jsem narazila na zarážku Manažeři od nás. Je to ta stejná rubrika? Dřív se to jmenovalo jinak. Teď ale neděláme rozhovory jen s top manaţery, ale třeba malými ţivnostníky, podnikateli/řemeslníky. Vybavuju si třeba interview s jedním výrobcem houslí. Kromě zarážky – vzpomeneš si na nějaké další grafické prvky? Dva infoboxy a velká fotka dotyčného člověka. Jedna nebo víc? Většinou víc, ale jedna je hlavní. Na té bývá zachycen v prostředí typickém pro jeho podnikání. Na těch dalších menších fotkách můţe být objekt toho jeho podnikání – kniha, housle… Co za fotky používáte? Jsou to snímky, které pořizuje fotograf v době, kdy ty ten rozhovor vedeš? Nebo používáte fotky z archivu, ilustrační fotky, případně osobní fotky zpovídaného? Kaţdý publicistický rozhovor na fotce do jisté míry stojí. Proto na s novinářem na interview chodí i fotograf. Během rozhovoru se nefotí, to je častější třeba u politiků, kdyţ chceš zachytit jejich emoce. Fotograf pořizuje snímky aţ po rozhovoru a naaranţuje si je v typickém prostředí. Jiné fotky se v podstatě nevyuţívají. I kdyţ jako vţdycky existují výjimky. Třeba kdyţ je ten člověk v zahraničí a rozhovor neprobíhá osobně. No a úplně scifi je, ţe bychom si

133

fotky přebírali od toho člověka. To se nedělá vůbec, protoţe nemají kvalitu blíţící se té tiskové. Jak vypadají infoboxy, které si už zmínil coby další výrazný grafický prvek? Jeden box obsahuje medailonek toho člověka a informace o té firmě a v tom druhém je ustálený dotazník, díky kterému můţe čtenář porovnávat jednotlivé osobnosti. Jo a taky se dají vytáhnout kratší citace a rozbít tím větší mnoţství textu. Používají se mezititulky? To byla v MF DNES praxe tak do roku 2000. Teď je u nás neuvidíš. Coţ teda klade větší nároky na autora. Dotazy na sebe musí logicky navazovat, aby čtenář nebyl zaskočen nějakou mimózní otázkou, která vůbec nasedi do toho, co bylo zatím řečeno. Coţ neznamená, ţe nesmíš změnit téma. Ale mezititulkem si holt pomoct nemůţeš. Je rozhovor opatřen malou fotkou autora a kontaktem na něj? U byznys rozhovorů to není zvykem. Tak se to píše jen u autorských stran, fotka je taky u zápisníku. Za dobu, po kterou v redakci pracuješ – prošla rubrika nějakými změnami? Je tak úspěšná a máme na ni takové ohlasy, ţe se měnit ani nemusí, netřeba ji reformovat. I kdyţ získat nějakou zpětnou vazbu našich čtenářů není lehké. Pozitivní dopisy chodí zřídka, to spíš naopak. Na druhou stranu čtenost na webu to má vysokou. Byznys rozhovory se překlápí na web? Ve většině případů ano, ale samozřejmě se zpoţděním, jinak by to nemělo smysl. Třeba za týden. Jaká je jejich čtenost na webu?

134

To je interní informace, kterou nemůţu říct. A zpětná vazba od vedení regionů? Byznys rozhovory jsou chválená záleţitost. Hodnotitelé novin si všímají, ţe je to příjemné zpestření. Stejně tak pravidelně chválí Čtyřkou na Českou. Víš o nějakém jiném médiu, které by mělo podobný seriál? Něco podobného můţeme někdy najít i v celostátní MF DNES, kde vychází na poslední straně prvního sešitu. Srovnatelný ţánr se určitě objevuje i v Hospodářských novinách a asi nejvíc se to blíţí textů otiskovaným ve Forbesu, kde taky hledají pozitivní podnikatelské příběhy. Na tom je vlastně postavený celý model toho média. Jak pro byznys rozhovory vybíráš respondenty? Nedá se to generalizovat. Někdy přijde tip z vedení, jindy na ně narazím při klasické novinářské práci. Můţe to být i doporučení od přátel, zdrojů nebo třeba kolegů. To se týká hlavně okresů, protoţe tam z Brna často nedohlídneš. Tak je fajn, kdyţ tě třeba Vyškov nebo Znojmo upozorní na zajímavého člověka. Inspiraci beru samozřejmě i z jiných médií. Jakým kritériím výběr respondenta podléhá? Musí to být podnikatel úspěšný v nějakém oboru. Jak definujete úspěch? Různě. Můţe to být obrat firmy, její zisk, Stejně tak počet zákazníků, počet zemí, ve kterých firma působí. Ale i zajímavost oboru nebo dlouhá tradice firmy. Respondentem je zkrátka člověk, který by měl vybočovat v pozitivním slova smyslu. Pak by taky neměl být kontroverzní. Má to být totiţ pozitivní příklad nejen podnikání. Ta rubrika je totiţ pozitivní ze své podstaty. Rozhodně v ní nebudeš řešit třeba úplatky. Takţe si třeba nevybereš člověka, který byl ve vězení nebo propustil tisíc zaměstnanců.

135

Kdo je to jihomoravský podnikatel? Člověk, který tady podniká. Co to znamená? Že má tady jeho firma sídlo? Nejen. Můţe v tom hrát roli i třeba trvalé bydliště. Má mít prostě na jiţní Moravu nějakou vazbu. Nemusí tu jen podnikat, ale třeba odtud pocházet a mít firmu někde v cizině. Nebo do Jihomoravského kraje můţe soustředit velkou část svého podnikání. Důleţité je umět si v tom rozhovoru umět obhájit, proč o tom píšeš. Kdo byznys rozhovory ještě píše? Nejvíc já a pak Kristýna Kašpárková. Ale nikde není psáno kdo jo a kdo ne. Pro mě i pro ni je to vítané zpestření v tom klasickém zpravodajském provozu. Takže do té rubriky přispívají i elévové? Ne moc často. Ale nikde se rozhodně nepíše, ţe si byznys rozhovor napsat nemůţou. V té souvislosti je důleţité, ţe je to autorsky náročnější ţánr. A taky časově náročný. Zabere celý den. To je taky důvod, proč třeba teď byznys rozhovory nevycházely. V tom předvolebním a volebním shonu jsem zkrátka na ně neměl čas. Navíc na byznys rozhovoru jde víc neţ u jiných článků poznat, jestli to psal zkušený novinář. Jak vypadá typický respondent takového rozhovoru? Je to většinou muţ, protoţe zkrátka zastávají významnější pozice. Ale i na ţeny se někdy dostane. Dělal jsem třeba rozhovor s majitelkou cestovní kanceláře. A co se věku týče? Tam je hodně velký rozptyl. Brňané, nebo lidé z okresů?

136

Hlavně z Brna. Pro podnikatele je to přirozená spádová oblast. Podnikatelské centrum na Moravě. Zaměřuješ se více na velké podnikatele, nebo drobné živnostníky? Musíme to měnit, aby to čtenáře nenudilo monotónností. Střídáte témata těch rozhovorů, nebo naopak je naopak publikujete v nějakých tematických balíčcích, třeba že se zaměříte na lidi podnikající ve strojírenství a o těch vyjde po sobě víc rozhovorů… I to je ideální prostřídat. Taky kdyţ ten rozhovor plánuju, často si kladu otázku – člověka z jakého oboru jsme dlouho neměli? Používá se klasická dialogická forma? V naprosté většině případů. Ale někdy to můţe být i dvojinterview. Kdyţ má firma dva zakladatele, bylo by hloupé poţádat o rozhovor jen jednoho. Jak se na interview připravuješ? Dělám si dvojí rešerši. Nejdřív si ověřuju, jestli ten člověk za rozhovor opravdu stojí. Takové základní věci, neţ ho oslovím. Pak mu zavolám, domluvíme se na termínu a začnu s klasickou rešerší. Odpíchnu se třeba od stránek jeho firmy, podívám se na jeho obchodní partnery, proklepnu dodavatele, mrknu do archivu, jestli se o tom člověku uţ psalo. Bývají to lidé medializovaní, nebo spíš málo známé tváře? Jak kdy. Ale samozřejmě je lepší přijít s někým novým, doposud neobjeveným. Můţeš udělat i rozhovor s někým, kdo se objevuje v novinách často, to je ale mnohem těţší. Neměla by ses totiţ ptát na to, na co se ptalo dvacet novinářů před tebou. Nudí to toho zpovídaného i čtenáře, protoţe je dost moţné, ţe něco podobného uţ četl.

137

Kolik času ti rešerše zabere? Hodinu aţ dvě. Máš na setkání připravené konkrétní otázky? Jsem ten typ novináře, který si to přesně nepřipravuje, protoţe by mě to zbytečně svazovalo. Kdyţ si uděláš dobrou rešerši, tak to ani nepotřebuješ otázku po otázce. Spíš si ujasňuju tematické okruhy. Jít tam bez přípravy a vţdycky kdyţ zjistíš, ţe ten člověk nehýbe pusou, tak bez rozmyslu hodit nějakou otázku do placu není zrovna fajn. Musíš toho člověka dobře poslouchat a navazovat na to, co říká. Musíš být o to pozornější, ţe ti lidé nejsou často mediálně gramotní a neví, co by ten novinář chtěl vlastně slyšet, co je pro čtenáře zajímavé. Nebo neumí mluvit konkrétně, to bývá často problém. Ty musíš toho člověka vést, doptávat se ho. Je pro tebe důležitá volba místa, kde se rozhovor uskuteční? Třeba u rozhovorů s politiky se s tím hodně kalkuluje. Uskuteční se v redakci, kde máš navrch ty, v jeho kanceláři, kde má navrch on, nebo na neutrální půdě, třeba v kavárně? U byznys rozhovorů dáváme přednost jít za ním do práce. Je to lepší i kvůli focení v jeho přirozeném prostředí, o kterém uţ byla řeč. A kdyţ to jsou mediálně ne příliš gramotní lidé, pomůţe jim to uvolnit se. Z toho, cos řekl, vyplývá, že ty rozhovory děláš osobně? Jsou i případy, kdy se tak děje po telefonu nebo e-mailem? Takové případy jsou spíš výjimečné. Není moc praktické hodinu a půl telefonovat, škodí i absence očního kontaktu. Ale třeba nedávno se konala soutěţ Vinař roku a vyhrál ji člověk z jihu Moravy, který ale bezprostředně po soutěţi odjel do zahraničí. To je ale věc, kterou si příloha vinařského kraje nemůţe nechat ujít, tak jsem to nabral po telefonu. Kladeš otázky, které se týkají povolání toho člověka, nebo jeho osobního života?

138

Já je vţdycky hned na úvod upozorňuju, ţe předmětem toho rozhovoru je nejen jejich podnikání, ale oni komplexně. Čtenář určitě ocení i to, kdyţ ten článek není jen o nějakém softwaru, o tom, kde všude se uplatňuje, proč je lepší neţ ty od konkurence, ale ocení i třeba vyprávění o tom, jak se tomu člověku povedlo dosáhnout úspěchu, jak je moţný, ţe začínal jako učitel a teď je z něj velkovýrobce cihel. Patří tam i to, jak odpočívá. Byznys rozhovor je vlastně komplexní obraz člověka, jeho portrét. Dokreslit to můţou i tvrdý ekonomický data, ale obrat nebo počet vyrobených produktů za rok nejsou věci, které lidi aţ tak zajímají. Mají své místo i otázky konfrontačního charakteru, nebo je to vysloveně přátelské povídání? No pokud vím, ţe ten člověk zrovna propustil sto lidí, je správné se ho na to zeptat. On má pak moţnost třeba vysvětlit, ţe tím krokem optimalizoval chod firmy zachránil pracovní místa pěti stem dalším. Zkrátka nemá cenu to malovat na růţovo. Tomu ale předejdeš právě tak, ţe si raděj vybereš méně kontroverzní osoby. Ale kdyţ tam cítíš něco potenciálně negativního, tak to neignoruješ, musíš se na to zeptat. Jak dlouho si povídáte? Od půl hodiny do hodiny a půl. Nad maximum uţ nemá cenu jít, protoţe to dané téma se jednak za tu dobu vyčerpá a taky musíš myslet na to, ţe nemáš v klasickém redakčním provozu příliš času na přepis. Zbytečně si pak ztěţuješ tu v uvozovkách postprodukční fázi. Když mluvíš o přepisování, znamená to, že si zaznamenáváš rozhovor na diktafon? Diktafon je velice uţitečný novinářský nástroj, bez kterého si tu práci nedokáţu dost dobře představit. Bez umění těsnopisu bych si to asi neuměl zapsat a taky bych se psaním připravil o důleţitý oční kontakt. Ale píšu si třeba poznámky – tato pasáţ mě zaujala a napíšu si, v které minutě záznamu je. Nebo tě napadne otázka a ten člověk mluví a mluví a ty ten dotaz nechceš zapomenout, tak si ho zapíšeš. Ale rozhodně tyhle poznámky nezaberou čtyři strany. A pak nastává moje nejneoblíbenější fáze – přepisování. I kdyţ nepřepisuju slovo od slova, tak to zabere dost času. Jak moc saháš do způsobu projevu zpovídaného?

139

Tak překlápím nespisovný projev do spisovného jazyka, noviny si totiţ musí udrţovat nějakou jazykovou kulturu. Taky občas překládáš příliš odbornou řeč tak, aby to laikovi bylo srozumitelné, ale abys zároveň nezkreslil to původní sdělení. Poskytuješ články k autorizaci? V případě těchto rozhovorů ano. Podle mojí zkušenosti to prospívá jeho kvalitě. No a málo mediálně zkušeným lidem slibuji autorizaci předem, aby pak nebyli tak nervózní, ţe něco špatně naformulují. Kdyţ mají kontrolu nad tím, co vyjde, uvolní se a jsou víc v pohodě. Ale je třeba toho člověka upozornit, ţe má opravovat jen faktické chyby a ne to přepsat na PR blábol. Je zvykem zakončovat byznys rozhovor pointou? Protoţe je to v jistém slova smyslu příběh, je dobré tam pointu mít. Snaţím se o ni proto, ţe je to odměna pro čtenáře, kteří ho přečtou celý. Jak vypadají titulky? Bývají to citace vytažené z rozhovorů? Často to tak bývá. V publicistice si s titulkem můţeš víc vyhrát, nevadí třeba, pokud není srozumitelný, pokud ho pochopíš aţ při čtení samotného článku. Co je u zpravodajství nemyslitelné, si tady můţeš dovolit. Nakolik se do toho rozhovoru promítá osobnost novináře? Kvalitu novináře poznám uţ podle toho, kdyţ si přečtu jen otázky. Ty totiţ musí mít něco navíc. Nestačí se ptát – kdy firma vznikla, kolik máte zaměstnanců a jaký obrat. Musíš víc pracovat s textem. Kdyţ ti třeba v odpovědi poví, ţe mají zákazníky v padesáti zemích světa, můţeš uměle vytvořit otázku – Máte zákazníky v padesáti zemích světa. Jak jste toho dosáhli? Musíš umět pouţít zkratku, udělat ten text hutný a nabitý. Velká výhoda je, ţe v publicistickém rozhovoru nevadí dlouhé otázky. Můţou být i několikavěté. Na co by si měl dávat autor, který píše do této rubriky poprvé, dát pozor?

140

Musí si uvědomovat, jak podstatná je rešerše a ţe si musí vyhradit dostatek času na zpracování. A taky nesmí zapomínat na to, jak má velký prostor a ţe by ho měl smysluplně vyuţít.

6.5.3 Interní příručka brněnské redakce MF DNES pro elévy

autor: Kristýna Kašpárková PRÁCE V REDAKCI ·

Pořiďte si reprezentativní e-mailovou adresu. Přece nechcete, aby vám politici psali na

něco jako [email protected] (a vy jim tuhle adresu diktovali do telefonu). Doporučujeme [email protected] nebo něco podobného. ·

Kdyţ někomu voláte, vţdy se na začátku hovoru dotyčnému představte a hned uveďte i

to, ţe voláte z média. Tedy: „Dobrý den, tady Jan Novák, redakce MF DNES Brno.“ Neříkejte jen Mladá fronta, to je jiná firma. ·

Porada začíná denně v 9.30 hodin. Buďte v redakci uţ dřív, abyste si stihli přečíst

noviny a na hodnocení mohli dát zpětnou vazbu kolegům. Sami o totéţ určitě taky stojíte. Do editorské porady ve 13 hodin se zpravidla neví, jaký konkrétní rozsah bude článek mít, buďte trpěliví (ale klidně za editory choďte a ptejte se, rádi vám poradí, od toho tu jsou). Ale uţ na článku dělejte – vyrazte do terénu, obvolávejte lidi, sepište si kostru článku nebo klidně i celý dopředu. ·

V době editorské porady (od 13 hodin) je důleţité, abyste byli v redakci, kdyby se vás

editor potřeboval zeptat na detaily vašeho textu (pokud jste v terénu, buďte na telefonu). Pak dostanete layout, text se snaţte odevzdat nejpozději do 18 hodin (výjimkou jsou samozřejmě akce, co se konají později, apod.). Editor tak bude mít čas se vašemu textu věnovat pečlivě. ·

Do 16 hodin pošlete vedoucímu redakce svůj plán, co budete (chcete) dělat následující

den. ·

Domů odejděte aţ poté, co se ujistíte, ţe denní editor má od vás všechny texty a nemá k

nim výhrady a uţ nic dalšího nepotřebuje. ·

Zvolte do práce adekvátní oblečení. Vţdycky je lepší být oblečený trošku víc slušně

neţ míň. Můţe se stát, ţe vás pošleme třeba na pohřeb, a tam duhové triko vhodné není.

141

Nenutíme vás chodit v kostýmku a obleku, ale je dobré zamyslet se nad tím, co je vhodné a slušné. ·

Nabízejte své vlastní tipy na články. Cokoliv vás napadne. V nejhorším vám někdo

řekne, ţe takový článek nechce. Jste v redakci, abyste psali, tak pište, nejlépe to, co vás baví. Buďte aktivní. Zkuste být originální.

JAK PSÁT TEXTY ·

Myslete na to, co by zajímalo vás a proč. A u kaţdého textu myslete na svého čtenáře –

proč mu stojí za to obětovat kus svého drahocenného času tomu, aby si přečetl zrovna váš článek? Přesvědčte ho hned v první větě nebo titulkem (zkrátka co nejdřív). Myslete na to, co čtenáři text přinese. Nezaplácáváte prázdné místo, ale píšete zajímavý a uţitečný text. ·

Kaţdý text má svůj domicil a podpis (je-li to velký text), nebo zkratku autora (u

menších). Nezapomínejte na to. Formu, kam co patří, okoukejte z novin. ·

A nezapomínejte na titulek a perex (patří-li do vašeho textu). Pravděpodobně vám ho

editor přepíše (uţ kvůli lepšímu nápadu nebo proto, aby se mu na stejné straně třeba neopakovala slova, coţ vy nemůţete vědět). Ale nedílnou součástí textu je titulek, takţe ho vymyslete. (I vám to, ţe se vše pokusíte shrnout do jedné věty, pomůţe ujasnit si, proč a o čem vlastně text má být). ·

Kdo, co, kdy, kde, proč, jak. Nic vám v článku nechybí, ţe ne?

·

Hlídejte si časové údaje, tedy „dnes“, „včera“ a podobně. Myslete na to, ţe akce, na

které jste na reportáţi, se do novin píše jako „včera“. „Zítra“ je v novinách taky něco jiného neţ v den, ve který to píšete. (A taky přemýšlejte, jak píšete na web, pokud to po vás budeme chtít – tam článek bude viset třeba týden, takţe „zítra“ bude pokaţdé jiný den apod.) ·

A myslete na čas: buď mějte vše v textu v přítomném (hodí se třeba pro reportáţ) - říká

XY, komentuje YZ, nebo v minulém - řekl, komentoval. Nekombinujte to. ·

Pozor na tyto časté chyby a nešikovnosti zejména v servisních textech typu Tipy na

víkend: a) Kdyţ píšete časové údaje, drţte jednotnou formu pro celý text: tedy buď všude 19 hodin, 20 hodin, nebo 19.00, 19.30 apod.

142

b) Číslovky, kde to jde krátce, piště slovem: tedy pět, ne 5. Ale 339 uţ napište číslem. Zde uţíváme selský rozum. c) A bacha na bohuţel častou formulaci "vstupné stojí", to je blbost. Stojí leda lístek nebo vstup, vstupné například činí, je, bude. Je to podobné jako cena, ta taky "nestojí". ·

Autorizace textů je ze zákona nenároková. Kdyţ zpovídanému pošlete zpracovaný

rozhovor, je to vaše rozhodnutí a dobrá vůle. Vyplatí se to třeba v momentech, kdy si nejste jistí faktickou správností nebo tím, jak jste zpovídanému dopsali větu, kterou v reálu nedořekl (mluvený jazyk je úplně jiný neţ psaný a stává se to). ·

Ale připravte se na to, ţe vám můţe vrátit zcela přepsaný text. A bezzubý. Je pak na

vás, jaké vztahy udrţíte a co si obhájíte – a co máte na diktafonu nahrané. Klidně se s námi přijďte poradit. A pozor: kromě rozhovorů po vás mohou lidé chtít k náhledu i celý článek. To se nikdy neposílá, jen jejich citace a parafráze. ·

Pište nešroubovaně, zapomeňte na předlouhá souvětí jako do diplomky. A na cizí slova:

co se dá napsat česky, napište česky. Čtenář nepotřebuje poučovat a čeština je taky pěkný jazyk. Zkuste si napsané věty říct nahlas. ·

Do novin, pokud to nemá speciální smysl, nepíšeme slovo „pan“ a „paní“. Buď napište

funkci (primátor Onderka), nebo křestní jméno (Roman Onderka). I v citaci můţete „Řekl mi to pan Onderka...“ zaměnit za Romana. ·

Pozor na výraz mladík. Zaprvé – je to zprofanované jakoţto metafora určité sociální

skupiny, zadruhé se zamyslete nad tím, zda někdo, komu je 28 let, je fakt ještě mladík. ·

Kdyţ jdete nabrat anketu, vyberte různé lidi: pohlavím, věkem... A co všechno vás

zajímá kromě jejich odpovědi? Křestní jméno a příjmení, věk, povolání a bydliště. ·

Smog, hluk, stres. Tak to včera vypadalo...

Afrika, Tanzanie, ale i Morava. Taková témata včera... Aneb: bacha na "takové" začátky článků, jsou neobratné, sklouzávají k nim nejčastěji autoři, kteří by chtěli začít "zajímavě", ale neví stylisticky, jak na to. A pokud máte pocit, ţe jste tímhle originální tak ne, nejste - jste uţ asi stopadesátí v řadě. ·

A pozor na klišé a úřednické výrazy. Otupuje to smysl textu, představuje

zautomatizované myšlení. Nepište věci jako tohle: nehoda si vyţádala xx obětí... kalamita ochromila dopravu

143

finanční prostředky časový horizont napříč politickým spektrem plné ruce práce hostit festival, v rámci festivalu lezl mu mráz po zádech úsměv je přešel xy je hit, xz teď letí říká s tím, ţe… měl se dopustit, měl zabít (často pouţívají policajti, bacha - copak snad někdo dotyčného "zaúkoloval"?)

144

6.5.4 Publikovaná verze rozhovoru s Taťánou Nepustilovou

145