Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra ruského jazyka a literatury
Tradice a novátorství autorské pohádky v díle M. Je. Saltykova-Ščedrina
Bakalářská práce
Brno 2012
Vedoucí práce:
Vypracovala:
Mgr. Eva Malenová, Ph.D.
Michaela Janíčková
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury.
V Brně 16. 4. 2012
.....................................................................
2
Poděkování Děkuji vedoucí práce Mgr. Evě Malenové, Ph.D. za uţitečné rady, za vstřícnost, trpělivost a odbornou pomoc, jeţ se výrazně podepsala na výsledné podobě celé práce.
3
„Я писатель – в этом мое призвание.― „Я люблю Россию до боли сердечной и даже не могу помыслить себя где-либо, кроме России.― (Михаил Евграфович Салтыков-Щедрин)
4
Obsah: 1. Úvod .............................................................................................................. 6 2. Pohádka jako literární ţánr v kontextu ruské literatury ........................ 8 2. 1. Základní definice pohádkového ţánru ................................................................................... 8 2. 2. Ţánrové varianty pohádky a jejich charakteristika .............................................................. 11 2. 3. Autorská pohádka – specifika a zakladatelé ........................................................................ 14
3. Vývojové tendence ruské autorské pohádky .......................................... 16 3. 1. Hlavní představitelé pohádkové tvorby 19. století ............................................................... 17 3. 2. Satirická pohádka v ruské literatuře ..................................................................................... 20
4. M. J. Saltykov-Ščedrin – významná osobnost literární historie ........... 22 4. 1. Břitký satirik a vlastenec ...................................................................................................... 23 4. 2. Přínos v oblasti pohádkového ţánru .................................................................................... 25
5. Analýza satirických pohádek Saltykova-Ščedrina................................. 27 5. 1. Tematické rozdělení pohádek .............................................................................................. 27 5. 2. Kompozice pohádkových vyprávění a jejich ţánrová charakteristika ................................. 37 5. 3. Hlavní hrdinové Ščedrinových příběhů................................................................................ 43 5. 4. Specifika jazyka ................................................................................................................... 46 5. 5. Základní umělecké postupy a prostředky ............................................................................. 53
6. Závěr ........................................................................................................... 58 7. Резюме........................................................................................................ 60 8. Bibliografie ................................................................................................. 66 9. Příloha ........................................................................................................ 71 9. 1. Ukázka z Ščedrinovy pohádkové tvorby .............................................................................. 71
5
1. Úvod Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin patří k významným ruským spisovatelům 19. století. Jeho satirická tvorba obsahuje prozaická i dramatická díla a také spoustu publicistických statí, zabývajících se nejen literaturou, ale i politickou situací v tehdejší ruské společnosti. Autor svou literární činností ostře reaguje na aktuální problémy, kritizuje nespravedlnost, bezpráví, pasivitu a moc vládnoucích vrstev. Zaujímá zřetelně vyhraněný postoj ke všemu, co jej znepokojuje. Ve své kritice se nezdráhá pouţít emocionálně zabarvených slov. Ščedrinova satira ale vlivem cenzury neútočí přímo. Snaţí se svůj postoj vyjádřit pomocí alegorie, nadsázky či grotesky. A proto také autor vyuţívá pohádkového ţánru jako jediné moţnosti k úniku před svými pronásledovateli a cenzurními zákazy. Pohádka je ţánrem s dlouholetou tradicí, ovšem její vývoj nelze povaţovat za zcela ukončený. Vyvíjí se totiţ neustále a velmi často opouští jiţ dříve zavedené postupy a snaţí se přizpůsobit novým tendencím. Přesně tímto směrem se ubírá autorská pohádka, v níţ se fantazie velmi často prolíná s realitou, a to, co se dříve zdálo nemoţným, se nyní stává skutečným. Ščedrinova pohádková tvorba je neodmyslitelně spjata s realitou. Zázračnost a nadpřirozenost ztrácí svůj původní význam a vystupují v roli jakéhosi zástupného modelu. Pro Ščedrina není nic nemoţné. V jeho příbězích se pohádkové motivy mísí s motivy jiných ţánrů, tradiční postupy s novátorskými, coţ se v konečném důsledku projevuje nejen po stránce obsahové, ale i formální. Mnoho literárních vědců, historiků a teoretiků se zabývalo ţivotními osudy a literární činností M. Je. Saltykova-Ščedrina. Proto máme k dispozici spoustu odborných publikací a statí, které tohoto autora přibliţují dnešnímu čtenáři. Existují však také texty, věnující se výlučně Ščedrinovým pohádkám a jejich charakteristice. Cílem této bakalářské práce je na základě dostupných zdrojů podrobit analýze konkrétní autorovy texty a vyvodit z nich patřičné závěry. Teoretické poznatky představují důleţitou součást celé práce, neboť bez nich by následný rozbor nebyl moţný. V centru zájmu stojí především celkový pohled na Ščedrinovu pohádkovou tvorbu, zahrnující tematickou stránku, kompoziční uspořádání, výběr postav a jazyka a vyuţití uměleckých prostředků. Dílo Saltykova-Ščedrina není v současné době čtenáři příliš vyhledáváno. Je to způsobeno především jeho specifickým zaměřením na konkrétní problematiku v určitém časovém období ruských dějin, která se odráţí i v autorových pohádkách. Tato skutečnost
6
Ščedrinovy příběhy určitým způsobem izoluje od ostatní pohádkové produkce, ale zároveň je i vyčleňuje z řady tradičně přijímaných koncepcí. Pojďme si tedy připomenout, jaká pozice v ruské literatuře Ščedrinovi náleţí a jakým způsobem se zapsal do povědomí svých čtenářů. K tomuto účelu nám nemůţe poslouţit nic jiného, neţ samotný vrchol jeho tvorby, a tím jsou autorovy satirické pohádky.
7
2. Pohádka jako literární ţánr v kontextu ruské literatury S jistotou lze říci, ţe se kaţdý člověk v určitou dobu svého ţivota setká s pohádkou, ať uţ jako posluchač na jedné straně nebo samotný čtenář na straně druhé. Pohádkové příběhy nás zavádějí do vzdálených, neznámých krajů na zvláštní a zajímavá místa, tedy do světa, který se nějakým způsobem liší od naší reality. Přijímáme je takové, jaké jsou, aniţ bychom si uvědomovali jejich historický původ či přemýšleli nad základními prvky, které dělají pohádku pohádkou. V rámci této kapitoly se pokusíme vymezit literární ţánr pohádky z hlediska jejího vzniku a původu, z hlediska ţánrových variant a samozřejmě neopomeneme zdůraznit specifika autorské pohádky, která nás zajímá v prvé řadě. Jelikoţ se pohybujeme v oblasti ruské literatury, je důleţité si uvědomit, ţe se nacházíme v konkrétním kulturním prostředí, které je svým způsobem výjimečné a jedinečné. I kdyţ se ruská terminologie související s pohádkou v mnoha ohledech neliší od obecného pojetí, existují zde typicky ruské reálie, které je nutné brát v úvahu a zohlednit v rámci naší práce.
2. 1. Základní definice pohádkového ţánru Pohádka představuje svébytný literární ţánr, který dodrţuje určité obecné zákonitosti, které se v jednotlivých syţetech stále opakují nebo různě modifikují. V Encyklopedii literárních ţánrů je pohádka charakterizována jako: „zábavný, zpravidla prozaický žánr folklorního původu s fantastickým příběhem.―1 Ještě neţ se pustíme do vyjmenovávání základních prvků ţánru, pojďme si rozebrat danou definici, která nám umoţňuje nahlédnout do všech rovin pohádkového vyprávění. Při charakteristice pohádky se zdůrazňuje její folklorní původ. Laik nad otázkou vzniku a původu pohádky nepřemýšlí. Jemu stačí uţ jen samotný fakt, ţe existuje. Ale na druhé straně je mnoho literárních vědců a badatelů, kteří se snaţí nalézt historické kořeny pohádkových příběhů a moţná spojení s jinými literárními ţánry a oblastmi. Podle Jany Čeňkové existují čtyři základní teorie vzniku pohádky. Z pohledu mytologické teorie jsou pohádkové syţety povaţovány za zbytky starých indoevropských mýtů. Druhá teorie, tzv. antropologická zase říká, ţe dějová osnova pohádek vychází z náboţenských rituálů. Migrační teorie připodobňuje pohádku mase lidí, která se stěhuje z místa na místo a v kaţdém novém prostředí se určitým způsobem dotváří a zpřesňuje. U historicko1
MOCNÁ, Dagmar; PETERKA, Josef. Encyklopedie literárních žánrů. Praha: Paseka, 2004. s. 472. ISBN 807185669X.
8
geografické teorie je pak nejdůleţitější původ a směr šíření. Určitě se shodneme na tom, ţe všechny teorie se navzájem prolínají a jedna nevylučuje druhou, coţ je moţné dokázat při podrobné analýze. Pro naše účely však toto není podstatné. Mnohem důleţitější je v této oblasti badatelská činnost ruského teoretika Vladimíra Jakovleviče Proppa, který se zabýval nejen kouzelnou pohádkou a její morfologií, ale i obecně ruským folklorem. Podle něj pohádky čerpaly náměty z nejrůznějších folklorních ţánrů, jako jsou například byliny, legendy či národní písně. Pomeranceva ve své odborné činnosti vychází z Anikina. Pohádku zařazuje k ţánrům ústní lidové tvorby a v knize Russkaja narodnaja skazka píše: „Сказки слушают, рассказывают и читают во всех уголках земного шара. Они выражают мечты о будущем, отношения к действительности, эстетические идеалы[…]―2 Z citovaného úryvku vyplývá, ţe je pohádka natolik rozšířená po celém světě, ţe se s ní můţeme setkat téměř na kaţdém kroku, přičemţ zaujímá široké pole působnosti. Jevgenija Zubareva
upozorňuje
na
to,
ţe
z pohledu
dětského
čtenáře
patří
pohádka
k nejpopulárnějším ţánrům a vysvětluje původ ruského slova „skazka―: „Русское слово сказка стало обозначать один из жанров народного творчества сравнитнльно поздно – не ранее 17 в. Предпологается, что первоначально в таком значении употреблялось слово баснь, производное от слова баять, также означавшего сказывать, рассказывать.―3 Autorka poukazuje na jeden velmi důleţitý prvek pohádky, a tím je příběh. Na základě vývoje názvosloví je tedy pohádka přijímána především jako ţánr, zaloţený na vypravování, které představuje nedílnou součást kaţdého pohádkového syţetu. Nemůţeme však opomenout skutečnost, ţe pohádka byla dříve součástí ústní lidové slovesnosti a literatury pro dospělé a teprve v průběhu vývoje civilizace přešla do oblasti dětské četby, kde plní svou funkci dodnes. Miroslava Genčiová ve své knize upozorňuje na důleţitou úlohu folkloru: „Poetika folklóru ovlivňuje nejen syžetové postupy, kompozici a styl současných autorů, ale dává na základě folklorních žánrů vzniknout žánrům novým.―4 V Encyklopedii literárních ţánrů je v rámci definice pohádky zmíněn její zábavný charakter. Při čtení pohádkového příběhu bychom se tedy měli bavit, smát se, odpoutat se od kaţdodenního ţivota a vejít do světa fantazie. Velmi často se však v souvislosti 2
POMERANCEVA, Erna Vasiljevna. Russkaja narodnaja skazka. Moskva: Izdatelstvo Akademii nauk SSSR, 1963. s. 128. 3 ZUBAREVA, Jevgenija Jevgen'jeva. Dětskaja litěratura: učebnik. Moskva: Vysšaja škola, 2004. s. 38. ISBN 5060045366. 4 GENČIOVÁ, Miroslava. Literatura pro děti a mládež : (ve srovnávacím žánrovém pohledu). Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984. s. 15.
9
s pohádkou hovoří o funkci výchovné a didaktické. V 18. a 19. století bylo hlavním cílem autorů pohádek čtenáře poučit a vštípit jim mravní hodnoty, coţ se negativně podepsalo na úrovni umělecké stránky. V současném pojetí se sice více zohledňuje čtenářský proţitek, výchovná funkce je potlačena, ovšem ne zcela odstraněna. Je zřejmé, ţe pohádka je ve většině případů ţánrem prozaickým. Kdybychom měli zkoumat všechny pohádky na celém světě, jistě by převaţovaly příběhy, zapsané v próze. Ale ono slovíčko „zpravidla― naznačuje, ţe existuje určité mnoţství pohádkových vyprávění také v podobě lyrické či dramatické, na které bychom neměli zapomínat. Vţdyť jen v ruské literatuře Puškinova poéma „Ruslan a Ludmila― náleţí dnes jiţ ke klasickým dílům národní literární historie. Pohádka bývá často označována jako fantastický příběh. Fantazie hraje z tohoto pohledu důleţitou roli. Vladimír Propp píše: „Pohádka je záměrná a poetická fikce. Nikdy se nevydává za skutečnost.―5 Pohádka je pro něj synonymem lţi. Ale právě tato leţ je pro čtenáře přitaţlivá: „Především přitahuje neobyčejností svého podání. Odklon od skutečnosti, výmysl sám o sobě přinášejí zvláštní požitek.―6 Výmysl je tedy jakýmsi základním kamenem pohádkového ţánru a podle Proppa také hlavním motivem pohádkové tvorby, protoţe podle jeho slov: „Ruská pohádka nemá jediný pravděpodobný syžet.―7 Nyní si vyjmenujeme základní prvky a motivy, které se často objevují v pohádkových příbězích. Jedná se o specifické příznaky, které se v konkrétních textech opakují a nabývají ustálené podoby, čímţ uţ na první pohled signalizují, ţe se jedná o pohádku. V prvé řadě mluvíme o tzv. imaginárním, čarovném světě, který se liší od skutečného světa a má svůj vlastní řád. Pohybujeme se tedy v neurčitém prostředí a neurčitém čase. „Příběh obsahuje zpravidla kouzelné, popř. zázračné motivy a přiznává svou vymyšlenost.―8 Pohádka se tedy nesnaţí čtenáře přesvědčit o své pravdě a záměrně odhaluje svou pravou totoţnost. Příběh je vţdy uzavřený a většinou dobro vítězí nad zlem. V úvodu a závěru se často setkáváme se stereotypními frázemi typu „Bylo nebylo…― nebo „Zazvonil zvonec a pohádky je konec.― Podle nich jiţ čtenář snadno uhádne, co bude následovat. V pohádce je kladen důraz na děj, kdy se vypouští nedůleţitá místa, rozuzlení se oddaluje, jednotlivé motivy se opakují a postupně gradují aţ do vítězného konce. Pohádka hojně vyuţívá kouzelných předmětů, které napomáhají hlavnímu hrdinovi v cestě 5
PROPP, Vladimir Jakovlevič. Morfologie pohádky a jiné studie. Jinočany: H a H, 1999. s. 275. Tamtéţ, s. 275. 7 Tamtéţ, s. 275. 8 MOCNÁ, Dagmar; PETERKA, Josef. Encyklopedie literárních žánrů. Praha: Paseka, 2004. s. 472. ISBN 807185669X. 6
10
za štěstím. Co se týče postav, tak těch je několik druhů. Zejména jsou to postavy nadpřirozené, antropomorfizované či typizované určitým znakem a rolí: „Rozvržené bývají v duchu rovnováhy protikladů na kladné a záporné, škůdce a ochránce či pomocníky.―
2. 2. Ţánrové varianty pohádky a jejich charakteristika Nelze zcela jednoznačně vymezit ţánrové varianty pohádky a jejich přesný počet, protoţe v různých odborných publikacích se téměř vţdy setkáváme s jinou klasifikací. V Encyklopedii literárních ţánrů jsou zmíněny dvě varianty – lidová a autorská pohádka. Jaroslav Mandát naopak rozlišuje čtyři formy, a to volnou reprodukci ústní skazky, literární zpracování lidové pohádky, literární pohádku na folklorní motivy a pohádku autorskou. Pro naše účely pracujeme s klasifikací, kterou předkládá ve své knize Literatura pro děti a mládeţ Miroslava Genčiová. Autorka rozlišuje dvě základní ţánrové varianty: lidovou pohádku a pohádku literární, kterou ještě dále dělí do tří podskupin, mezi nimiţ se nachází pro nás nejdůleţitější pohádka umělá neboli autorská. Nyní si podrobněji rozebereme jednotlivé varianty a podáme jejich základní charakteristiku. Autorské pohádce pak bude věnována samostatná kapitola. Lidová, nebo také folklorní pohádka vychází z ústní lidové slovesnosti. Původně nebyla určena dětem, ale dospělým. V rámci této ţánrové varianty rozeznáváme tři základní druhy pohádek: zvířecí, kouzelné a novelistické. Zvířecí pohádky pracují se specifickým pojetím světa, ve kterém jsou zvířata rovnocennými partnery člověka. Vystupují v roli myslících a cítících bytostí. Miroslava Genčiová podle Charlotty Bühlerové ještě dále dělí pohádku do tří skupin. V prvním případě mají zvířata vlastnosti jako v přírodě, jen dokáţí mluvit. V druhém případě zvířata pomáhají člověku pomocí kouzel. Třetí skupina je zajímavá obzvláště pro nás a naši práci, kdy: „v pohádce vystupují zvířata alegoricky znázorňující lidské vlastnosti, lidské vztahy a jednání.―9 Z hlediska ruské literatury představují zvířecí pohádky: „наиболее архаический пласт сказочного фонда.―10 Anikin nachází kořeny takovýchto vyprávění v daleké ruské minulosti, kdy lidé přisuzovali zvířatům schopnost mluvit a myslet a věřili, ţe jsou mezi nimi určité příbuzenské vztahy. Nevymizely všechny pověry a mýty a zvířata se postupně stávala hrdiny nových příběhů: „История животной сказки началась с момента, 9
GENČIOVÁ, Miroslava. Literatura pro děti a mládež : (ve srovnávacím žánrovém pohledu). Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984. s. 24. 10 ZUBAREVA, Jevgenija Jevgen'jeva. Dětskaja litěratura: učebnik. Moskva: Vysšaja škola, 2004. s. 39. ISBN 5060045366.
11
когда прежние рассказы стали терять связи с древними представлениями о животных.
Мир
животных
в
повествовании
смел
восприниматься
как
иносказательное изображение человеческого.―11 Anikin se dále zmiňuje o oblíbených hrdinech zvířecích pohádek. Jako první uvádí lstivou a vychytralou lišku, hloupého vlka či silného a neohroţeného medvěda, který se stal představitelem cara a jeho nedotknutelné moci. V ruských pohádkách se odráţí ţivot a charakter samotného národa, coţ ovlivňuje i jejich poetiku. Zvířecí pohádky jsou zaloţené na humoru, často v nich nacházíme prvky satiry a ironie, která souvisí především se zobrazením mravních hodnot ruské společnosti. Můţeme tedy říci, ţe zvířecí pohádky v ruském prostředí v mnoha ohledech připomínají ţánr bajky, a to nejen typem hlavního hrdiny, ale především mravoučným vyústěním. Kouzelné pohádky jsou zaloţeny na fantazii, animizaci, antropomorfizaci. Jejich typickým znakem je dynamika děje a nevyhnutelné vítězství dobra. Jevgenija Zubareva uvádí, ţe osobitost ruské pohádky spočívá především v systému postav: „Большинство героев волшебной сказки-обычные люди. Исключение составляют персонажи, наделенные
сверхъестественными
свойствами
в
результате
чудесного
рождения.―12 Neméně důleţité místo v příběhu zaujímá kouzelný předmět, který pomáhá hlavnímu hrdinovi dosáhnout kýţeného cíle. Anikin hledá původ syţetů kouzelných pohádek opět v dávné minulosti. Za předchůdce povaţuje vyprávění, která učila člověka dodrţovat zákazy, které jej měly ochránit před ničivou mocí nadpřirozených sil. Tyto zákazy však byly porušovány a do hry vstoupily zázračné předměty, které pomáhaly lidem v boji s mocnostmi zla. V knize Russkoje narodnoje poetičeskoje tvorčestvo Anikin píše: „В сказках выражены социальные, нравственно-этическне убеждения народа.―13 Podle tohoto tvrzení by tedy pohádka byla zaloţena na skutečnosti a my bychom se dostali do rozporu s obecnou definicí, kterou jsme podrobně popsali v předešlé kapitole a která vyzdvihuje nereálnost pohádkového vyprávění. Jakým způsobem se tedy do kouzelné pohádky včleňuje onen výmysl? Na tuto otázku nám odpovídá sám autor: „Благополучный исход сказок, несомненно, носит утопический характер: их вымысел строится по принципу прямой противоположности тому, что существует в жизни.―14 Reálné
11
ANIKIN, Vladimir Prokopjevič; KRUGLOV, Jurij Georgijevič. Russkoje narodnoje poetičeskoje tvorčestvo. Leningrad: Prosveščenije, 1987. s. 166. 12 ZUBAREVA, Jevgenija Jevgen'jeva. Dětskaja litěratura: učebnik. Moskva: Vysšaja škola, 2004. s. 41. ISBN 5060045366. 13 ANIKIN, Vladimir Prokopjevič; KRUGLOV, Jurij Georgijevič. Russkoje narodnoje poetičeskoje tvorčestvo. Leningrad: Prosveščenije, 1987. s. 183. 14 Tamtéţ, s. 185.
12
jevy, vycházející ze ţivota se převrací v nereálné, neskutečné, a tak vzniká základ pohádkového příběhu. Nejmladší vrstvu lidových pohádek tvoří pohádky novelistické, které „zdůrazňují každodenní život včetně sociální problematiky.―15 Miroslava Genčiová ve své knize zdůvodňuje, proč se k dětem tento typ pohádky dostává jako poslední: „Protože předpokládá určitou dávku životních zkušeností, přechází do oblasti dětské četby nejpozději a je v ní určena dětem starším, školního věku.―16 Autorka v rámci novelistické pohádky ještě vyčleňuje pohádku ţertovnou neboli anekdotickou, která se většinou vysmívá typicky lidské vlastnosti, a tou je hloupost. V ruské literatuře se setkáváme s pojmem „бытовая сказка―. Jedná se vlastně o synonymum k termínu novelistická pohádka. Jejich charakteristiku nám podává v knize Detskaja literatura Jevgenija Zubareva: „Они осуждают уродливые явления жизни, подвергая их осмеянию. Это вовсе не означает, что в бытовых сказках нет вымысла.―17 Autorka upozorňuje nejen na komický podtext novelistických vyprávění, ale i přítomnost fantazijních prvků, které nemohou chybět v ţádné pohádce. K problematice realistických motivů se vyjadřuje také Vladimír Propp, který jmenuje například muţiky, popy, statkáře či vojáky, kteří přešli ze skutečného ţivota, do světa pohádky. Tuto skutečnost samozřejmě nepopírá, ale hned vzápětí svou myšlenku doplňuje: „Jakmile si ale položíme otázku, co vlastně tito realističtí mužici, ženy, vojáci a další osoby v pohádce konají, to znamená, jakmile si povšimneme syžetů, ocitneme se náhle v neskutečném, vymyšleném světě.―18 Anikin je poněkud jiného názoru. Za základ novelistických pohádek povaţuje především motivy ze skutečného ţivota, výmysl pro něj v tomto případě nehraje aţ tak zásadní roli. Nejdůleţitější je podle něj odhalování ţivotních pravd: „Свое содержание сказки вынесли из жизни, которой жили их творцы. Поэтому сказкам свойственна острая социальная сатира.―19 V současném pojetí, jak uvádí Zubareva, je novelistická pohádka charakterizována jako beletrizované vyprávění, v němţ hlavní roli
15
MOCNÁ, Dagmar; PETERKA, Josef. Encyklopedie literárních žánrů. Praha: Paseka, 2004. s. 473. ISBN 807185669X. 16 GENČIOVÁ, Miroslava. Literatura pro děti a mládež : (ve srovnávacím žánrovém pohledu). Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984. s. 25. 17 ZUBAREVA, Jevgenija Jevgen'jeva. Dětskaja litěratura: učebnik. Moskva: Vysšaja škola, 2004. s. 44. ISBN 5060045366. 18 PROPP, Vladimir Jakovlevič. Morfologie pohádky a jiné studie. Jinočany: H a H, 1999. s. 273. 19 ANIKIN, Vladimir Prokopjevič; KRUGLOV, Jurij Georgijevič. Russkoje narodnoje poetičeskoje tvorčestvo. Leningrad: Prosveščenije, 1987. s. 207.
13
hraje především „занимательность сюжета, стройность композиции, образность языка.―20 Druhou ţánrovou variantou je tzv. literární pohádka, coţ je vlastně literární adaptace pohádky lidové. Podle Genčiové existují tři typy literárních pohádek. Jednak jsou to převyprávění, kdy autor přesně zachovává osnovu své předlohy, přičemţ dodává svému příběhu vybroušenější literární formu, ovšem ne na úkor folklorní poetiky. Druhým typem je „zpracování lidové pohádky podle folklorních motivů, v němž je patrna spojitost s lidovou tradicí, ale autor již nedodržuje osnovu a strohý kánon původního textu, pracuje s motivy volně, ale dodržuje tradici ve skladbě pohádky.―21 Převaţuje individuální tvůrčí práce samotného spisovatele, který jiţ striktně nedodrţuje dané postupy. Nejzřetelněji se tento přístup uplatňuje především u autorské pohádky, kterou podrobněji rozebereme v následující kapitole a která bývá někdy vyčleňována jako samostatná ţánrová varianta.
2. 3. Autorská pohádka – specifika a zakladatelé Autorská pohádka představuje v současné době hojně rozšířenou ţánrovou variantu pohádky. Jedná se o jakýsi umělý příběh s pohádkovými rysy, který „se rovněž opírá o stěžejní žánrový princip neskutečna, je však výrazem tvůrčí osobnosti a lidovou tradici vědomě překračuje.―22 I v tomto vyprávění jsou zastoupeny kouzelné motivy, ty se ovšem prolínají s kaţdodenní realitou a stávají se její součástí. I kdyţ se v autorské pohádce stále vyuţívá animizace či antropomorfizace, důleţitější úlohu hraje aktualizace, a to z hlediska vyuţití současných literárních postupů na jedné straně a zobrazení detailů ze ţivota na straně druhé. V odborných publikacích autoři uvádějí, ţe se autorská pohádka obvykle zaměřuje primárně na dětského čtenáře, coţ samozřejmě nelze popřít. Avšak Encyklopedie literárních ţánrů upozorňuje na metatextový charakter autorské pohádky, která uţ „předpokládá u čtenáře určité povědomí o lidové pohádkové tvorbě a jejích postupech.―23 Z tohoto pohledu bychom mohli říct, ţe by měl být tento druh textů určen jiţ starším dětem a mládeţi. Je ale zřejmé, a sami se o tom přesvědčíme, ţe adresáty autorských pohádek mohou být nejen děti, ale i dospělí. Kompozice autorské pohádky bývá zpravidla sloţitější a volnější, a proto někdy připomíná ţánr povídky. 20
ZUBAREVA, Jevgenija Jevgen'jeva. Dětskaja litěratura: učebnik. Moskva: Vysšaja škola, 2004. s. 45. ISBN 5060045366. 21 GENČIOVÁ, Miroslava. Literatura pro děti a mládež : (ve srovnávacím žánrovém pohledu). Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984. s. 26. 22 MOCNÁ, Dagmar; PETERKA, Josef. Encyklopedie literárních žánrů. Praha: Paseka, 2004. s. 473. ISBN 807185669X. 23 Tamtéţ, s. 473.
14
Za počátek rozvoje autorské pohádky je podle Kateřiny Dejmalové povaţováno období romantismu, kdy se projevoval zvýšený zájem o folklor. V pohádce se odráţely konkrétní problémy 19. století, jako například vlastenectví či sociální problematika: „pohádka byla autorem mnohdy využita jako prostředek satiry.―24 Jako první se autorské pohádce věnoval Hans Christian Andersen, který bývá povaţován za jejího zakladatele. Ve své tvorbě se odkláněl od tradičních postupů časovou a místní konkretizací a těsnou souvislostí s prostředím a dobou. Na Andersena poté navazovali další spisovatelé, jmenovitě Oscar Wilde, Alan Alexander Milne či Lewis Carroll. Miroslava Genčiová se zmiňuje o autorské pohádce naučné, která má podle ní nejtěsnější souvislost s pohádkou lidovou, především zvířecí. K jejím prvním představitelům pak řadí významného ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého. V ruské literatuře existuje celá řada spisovatelů, které lze označit za tvůrce autorské pohádky. Někdy pro nás však můţe být problematické přesně určit, zda se jedná jen o adaptaci lidové předlohy nebo v textu jiţ převaţuje invence samotného autora. Abychom se v naší práci vyhnuli případným nejasnostem a nedorozuměním, budeme pracovat výhradně s pojmy lidová a autorská pohádka jako základními ţánrovými variantami.
24
ČEŇKOVÁ, Jana. Vývoj literatury pro mládež a její žánrové struktury: adaptace mýtů, pohádek a pověstí, autorská pohádka, poezie, próza a komiks pro děti a mládež. Praha: Portál, 2006. s. 129. ISBN 807367095X.
15
3. Vývojové tendence ruské autorské pohádky Literatura, jako jedna z uměleckých oblastí, nevznikla jen z jakéhosi náhlého popudu. Vytvářela a formovala se postupně v závislosti na různých okolnostech. Proto také jednotlivé literární ţánry procházely určitými vývojovými fázemi, v jejichţ průběhu získávaly konkrétnější podobu a přizpůsobovaly se tehdejším podmínkám. Musíme však upozornit na to, ţe způsob, jakým se tyto ţánry vyvíjely, závisel ve velké míře na prostředí, ve kterém byly určité postupy pozitivně či negativně přijímány. Nebylo tomu jinak ani v ruské literatuře, v níţ si ţánr pohádky našel své pevné místo. Ruská autorská pohádka procházela v historickém vývoji různými obdobími, v nichţ přijímala nové tendence a zároveň opouštěla jiţ zastaralé postupy. Vycházela z tradice ruského folkloru, o čemţ se zmiňuje ve své stati Ovčinnikova: „Русская литературная сказка восприняла все ценное, что было выработано фольклором: духовный опыт народа, идеалы и надежды, представления о мире и человеке, добре и
зле,
правде
и
справедливости,
-
соединив
нравственные
ценности
и
художественные достижения народа с авторским талантом.―25 Pohádka se stala součástí ruské národní kultury. Autoři se uchylovali k tomuto ţánru s úmyslem najít odpovědi na otázky, týkající se lidské existence a kladli důraz na konkrétní problémy té doby, odráţející se v sociální či politické sféře. Proč si však spisovatelé k tomuto účelu vybrali právě pohádku? Čím je tento ţánr tak výjimečný? Vysvětlení nám podává opět Ovčinnikova: „Сказка уникальна потому, что способна трансформироваться в литературные произведения, не разрушаясь, не переставая быть сказкой. Это вечный способ понимания и изображения мира и человека.―26 První období ve vývoji autorské pohádky Ovčinnikova nazývá допушкинским. Jedná se o období 18. a počátku 19. století, kdy se pohádka stává součástí soustavy literárních ţánrů. V té době na ni nahlíţeli ze dvou úhlů. Jednak byla odsuzována a povaţována za něco škodlivého. Na druhé straně ji však přijímali jako vymyšlený příběh zábavného, didaktického charakteru, který by měl být nedílnou součástí ţivota kaţdého člověka. V 17. a 18. století se objevují první literární zpracování lidových pohádek a v pohádkovém stylu se téţ překládají novely a romány západní a východní Evropy. Druhá polovina 18. století je v ruské literatuře spojena se vznikem pohádkové poemy a je to také období zrodu alegorických pohádek s mravním ponaučením (Kateřina II.) či pohádek 25
OVČINNIKOVA, L. V. Russkaja litěraturnaja skazka XVII-XX veka. Tom 1. Moskva: Drofa, 2008. s. 5. ISBN 987-5-358-05963-4. 26 Tamtéţ, s. 5.
16
kouzelného a dobrodruţného charakteru. Přelom 18. a 19. století se významně zapsal ve vývoji pohádky, která byla vyzdviţena na úroveň ostatních literárních ţánrů. Mnozí autoři ji vyuţívali k vyjádření svých názorů a pomocí ní objevovali nové moţnosti, jak se přiblíţit lidskému srdci. Avšak ke skutečnému rozvoji dochází aţ v období romantismu, kdy se v ruské literatuře objevuje postava Alexandra Sergejeviče Puškina, zakladatele ruské pohádkové tradice. V následující kapitole si připomeneme jména několika představitelů ruské autorské pohádky. Omezíme se jen na 19. století, jeţ nás zajímá ze všeho nejvíc, poněvadţ se pojí s ţivotem a literární tvorbou Saltykova-Ščedrina.
3. 1. Hlavní představitelé pohádkové tvorby 19. století V první polovině 19. století se v rámci ruské historie odehrály dvě významné události. Jednak to byla válka s Napoleonem v roce 1812 a pak také povstání děkabristů v roce 1825. Oba tyto konflikty měly váţný dopad nejen na rozvoj společenského ţivota, ale zapsaly se téţ určitým způsobem do dětské literatury: „Война 1812 г. пробудила усиленное внимание к исторической тематике, к героическим личностиям и сознание необходимости создать национальную детскую литературу.―27 Ve zvýšeném zájmu o historii se odrazil i vliv děkabristů, a to především v oblasti historickobiografické a populárně-naučné literatury. Co se týče ţánrů dětské literatury, největší rozkvět zaznamenala autorská pohádka: „В сказках наиболее полно выразился русский романтизм с его обращенностью к устной народной поэзии, к внутреннему миру человека.―28 V tomto období se velmi silně projevil vliv lidové pohádky. Autoři se snaţili své příběhy tvořit s důrazem na poznání a mravní ponaučení. Hledali cestu, která by umoţňovala v rámci dětské literatury spojit estetickou a didaktickou funkci, poněvadţ se domnívali, ţe není nutné malého čtenáře jen pobavit, ale především poučit. Jak jiţ bylo naznačeno, pohádka se stala v období romantismu nejvyuţívanějším ţánrem v dětské literatuře: „Большинство литературных сказок романтиков могут быть охарактеризованы как произведения в народном духе.―29 Folklorní tradice hrála význačnou úlohu a podílela se na formování autorské pohádky. Na literární scéně se 27
ZUBAREVA, Jevgenija Jevgen'jeva. Dětskaja litěratura: učebnik. Moskva: Vysšaja škola, 2004. s. 88. ISBN 5060045366. 28 ARZAMASCEVA, Irina Nikolajevna; NIKOLAJEVA, Sofija Anatoljevna. Dětskaja litěratura: učebnik. Moskva: Izdatelskij centr Akademija, 2008. s. 110. ISBN 9785769546204. 29 OVČINNIKOVA, L. V. Russkaja litěraturnaja skazka XVII-XX veka. Tom 1. Moskva: Drofa, 2008. s. 8. ISBN 987-5-358-05963-4.
17
objevuje Antonij Pogorelskij, autor první prozaické autorské pohádky pro děti s názvem Čornaja kurica, ili Podzemnyje žitěli. Jedná se o dílo, v němţ se poprvé objevuje ţivý obraz dítěte, které se stává hlavním hrdinou příběhu, a tak umoţňuje čtenáři spoluproţívat jednotlivá dobrodruţství. Vasilij Andrejevič Ţukovskij, významný ruský básník a překladatel, se zaslouţil o rozvoj pohádky v rámci poezie. Jeho texty, psané převáţně hexametrem, jsou nádhernou ukázkou kombinace různých syţetů. Kořeny autorské pohádky jsou jednoznačně spojeny se jménem Alexandra Sergejeviče Puškina, který se, mimo jiné, téţ zabýval dětskou literaturou a otázkami výchovy mladé generace. Pohádky se u něj objevují v období jeho vrcholné tvorby: „Они не предназначались для детей, но почти сразу вошли в детское чтение.―30 K významným dílům v této oblasti patří například Skazka o care Saltaně, Skazka o rybake i rybke nebo Skazka o zolotom petuške. Puškinovy pohádky jsou zaloţeny na folklorním materiálu, který se neomezuje jen na motivy ruského prostředí, ale hojně vyuţívá i jeho zahraničních variant: „Обращаясь к устному народному творчеству, А. С. Пушкин видит в нем неисчерпаемые возможности для обновления литературы.―31 V pohádkové tvorbě Puškin upozorňuje na konflikt mezi světlými a temnými stránkami ţivota. Kladnými hrdiny jsou především prostí lidé, kteří nezahálejí a svou pracovitostí dosahují kýţeného cíle. Autorovy příběhy vyznívají optimisticky, dobro vţdy vítězí nad zlem. Obrazy ruského ţivota a postav z různých sociálních vrstev jsou podány realisticky s vyuţitím kouzelných pohádkových motivů. Autorská pohádka se v podání Puškina dostala na vyšší úroveň a stala se součástí ruské národní tradice: „Сказки помогли поэту обогатить русскую литературу новым поэтическим жанром, развить идеи народности и демократизма, создать в сказочных персонажах и конфликтах образцы глубоко народной философии жизни и социальной сатиры.―32 Zvláštní místo v literatuře romantismu zaujímá Vladimír Fjodorovič Odojevskij, který se váţně zabýval otázkami výchovy dětí. Tvrdil, ţe je důleţité probouzet v dětech zájem o poznání. Pedagogické názory Odojevského se odráţí i v jeho fantasticko-naučných a kouzelných pohádkách. Můţeme jmenovat například Gorodok v tabakerke nebo Dětskije skazki
děduški
Iriněja.
„Их
отличительными
чертами
стали
социально-
дидактическая направленность, сатира, авторская ирония, что в целом может свидетельствовать
о
зарождении
особого
30
типа
литературно-сказочного
ZUBAREVA, Jevgenija Jevgen'jeva. Dětskaja litěratura: učebnik. Moskva: Vysšaja škola, 2004. s. 112. ISBN 5060045366. 31 Tamtéţ, s. 113. 32 Tamtéţ, s. 120.
18
повествования, построенного на гротескной фантастике.―33 Odojevskij se snaţil vcítit do dětského čtenáře a probouzet jeho fantazii propojováním realistických prvků s neskutečnými. V druhé polovině 19. století se jiţ dětská literatura definitivně stala součástí ruské kultury. Dětský svět s jeho potřebami začal být přijímán jako rovnocenný partner světa dospělých. Projevil se také nesmazatelný vil realismu: „Шире стала пониматься проблема народности: простое выражение народного духа признавалось уже недостаточным[...]Иными идеологический
характер,
словами
понятие
связанный
с
народности идеалами
приобрело
более
демократии
и
гражданственности.―34 Revolučně-demokratické názory se neobjevovaly jen v literatuře pro dospělé, ale měly velký vliv i na literaturu dětskou. Autorská pohádka se v tomto období obsahově i formálně přibliţuje ţánru realistické povídky: „Чудеса и превращения, моменты волшебного вымысла уже не являются определяющими чертами сказки.―35 Autoři striktně dodrţují zákony reality. Zvířata, rostliny či předměty jsou stále obdařeny schopností mluvit, vyjadřují své pocity a myšlenky. Ovšem kouzelný svět se postupně ztrácí a nahrazuje jej svět skutečný: „Так двоемире романтической сказки заменяется двоемирем сказки реалистической.―36 V 70. a 80. letech 19. století nastává nová vlna ve vývoji autorské pohádky. Na literárním poli se objevují učebnice Lva Nikolajeviče Tolstého, do nichţ autor zahrnul celou řadu pohádkových příběhů. V dílech tohoto významného ruského spisovatele se setkáváme jak s pohádkami ruskými, tak i zahraničními, které sám autor upravoval s úmyslem přiblíţit exotický svět ruskému prostředí a ruské mentalitě. Pohádky byly Tolstým vyuţívány k tomu, aby si děti snáze zapamatovaly učební materiál: „Лев Толстой впервые сближает стиль научно-популярных и художественных произведений в учебных книгах для детей. В его коротких познавательных сказках и рассказах научность гармонично соединяется с поэтичностью, образностью.―37 Významnou úlohu v rozvoji autorské pohádky sehrál téţ Dmitrij Narkisovič Mamin-Sibirjak, který tvrdil, ţe knihy pro děti formují jejich rozum a pocity a jsou zdrojem jejich výchovy. Napsal více neţ 130 dětských pohádek a povídek, z nichţ můţeme jmenovat například 33
OVČINNIKOVA, L. V. Russkaja litěraturnaja skazka XVII-XX veka. Tom 1. Moskva: Drofa, 2008. s. 8. ISBN 987-5-358-05963-4 34 ARZAMASCEVA, Irina Nikolajevna; NIKOLAJEVA, Sofija Anatoljevna. Dětskaja litěratura: učebnik. Moskva: Izdatelskij centr Akademija, 2008. s. 173. ISBN 9785769546204. 35 Tamtéţ, s. 175. 36 Tamtéţ, s. 175. 37 ZUBAREVA, Jevgenija Jevgen'jeva. Dětskaja litěratura: učebnik. Moskva: Vysšaja škola, 2004. s. 162. ISBN 5060045366.
19
Aljonuškiny skazki. Nelze však zapomenout ani na Vselovoda Michajloviče Garšina. Ten začal svou spisovatelskou dráhu v 70. letech. Jeho pohádky, určené jak dětem, tak i dospělým, v mnohém připomínají příběhy Hanse Christiana Andersena: „[…] его манеру преображать картины реальной жизни фантазией, обходясь без волшебных чудес.―38 K nejznámějším patří například Skazka o žabe i roze nebo Ljaguškaputěšestvennica: „Гаршинские сказки по жанровым особенностям ближе к философским притчам, они дают пищу для размышлений.―39 Výmysl stojí na stejné úrovni jako realita. Autor tyto dvě oblasti nezaměňuje a záměrně jim ponechává jejich jedinečné vlastnosti. Druhá polovina 19. století se stala dobou velkých politických, sociálních a kulturních změn. Proto není divu, ţe se tyto změny projevily i v literatuře, která na ně určitým způsobem reagovala. Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin byl jedním z autorů, který si na tyto změny vytvořil svůj vlastní názor, jenţ neochvějně propagoval i za cenu ztráty společenského postavení. Nebylo tomu jinak ani v jeho pohádkové tvorbě, která se, podobně jako jeho ostatní díla, nesmazatelně zapsala do historie ruské literatury.
3. 2. Satirická pohádka v ruské literatuře Satira jako prostředek k vyjádření určitého názoru či postoje se objevuje v ruské literatuře od nepaměti. Je to způsob, díky němuţ se smích stává nástrojem boje či potvrzením národních ideálů. Setkáváme se s ním téměř ve všech prozaických a básnických ţánrech: „[…]таково свойство русского народа – даже о самом серьезном и важном говорить с улыбкой.―40 Proto nás nepřekvapí, ţe se satira projevuje i v pohádkovém ţánru. Dokonce bychom mohli říci, ţe právě v 19. století je jeho nedílnou součástí v závislosti na společenských a politických událostech. Pohádka sama o sobě představuje svébytnou strukturu, skládající se z určitých typických znaků. O tom jsme se jiţ podrobně zmínili na počátku naší práce. Satirická pohádka zčásti přijímá tradiční postupy, ovšem v mnoha ohledech je také překračuje. Obvykle totiţ před námi neleţí text s typickým pohádkovým úvodem, ale především povídka, vyprávějící o různých událostech skutečného ţivota. Děj probíhá určitou rychlostí a obrazné prostředky jsou potlačeny na minimum. Hrdina je většinou charakterizován 38
ARZAMASCEVA, Irina Nikolajevna; NIKOLAJEVA, Sofija Anatoljevna. Dětskaja litěratura: učebnik. Moskva: Izdatelskij centr Akademija, 2008. s. 220. ISBN 9785769546204. 39 Tamtéţ, s. 222. 40 MOLDAVSKIJ, Dmitrij Mironovič. Russkaja satiričeskaja skazka: [sbornik]. Leningrad: Chudoţestvennaja litěratura, 1979.
20
jednou základní vlastností, vyjádřenou přívlastkem (bohatý, hloupý). Velmi důleţitou úlohu hraje téţ přímá řeč: „Диалог – наиболее подвижная, изменяющаяся часть сатирической
сказки;
в
нем
заметнее
всего
проявляется
творческая
индивидуальность сказочника, богатство его словаря, остроумие, находчивость, изобретательность.―41 Děj satirické pohádky, obzvláště ruské, vyniká vysokým stupněm sociálního zaostření: „Социальные мотивы в русской сказке выдвинуты на первый план, тогда как во всех зарубежных вариантах они смягчены.―42 Pohádkoví hrdinové jsou převzati z jednotlivých společenských vrstev. Na jedné straně se objevují rolníci, muţici, vojáci a na straně druhé car a jeho vrchnost. V pohádkách jsou vyobrazeny jejich konkrétní podoby, mají svá jména a mnohdy se téţ dozvídáme, kde skutečně ţijí. Kladnými postavami jsou většinou představitelé nemajetných vrstev, pracovití lidé se smyslem pro čest, jeţ se dostávají do konfliktu se svými pány, kteří vystupují v roli hlupáků. V tomto případě jde především o postavy milostpánů, kupců a popů: „В сказках перед нами то глупец, волей случая побеждающий умных соперников, то остроумный, веселый победитель, оставляющий в дуруках всех, кто становится на его пути.―43 Satirická pohádka má v ruské literatuře své pevné místo. O tom není pochyb a potvrzuje to i ruský teoretik Anikin. Podle něj pohádka vychází ze skutečného ţivota, a proto k ní neodmyslitelně patří i ostrá sociální satira.44 Ta je rovněţ základním uměleckým prostředkem literární tvorby Saltykova-Ščedrina. Více informací se o tomto autorovi dozvíme aţ v následující kapitole, v níţ se zmíníme nejen o charakteru Ščedrinovy satiry, ale také o autorově přínosu v oblasti pohádkového ţánru.
41
MOLDAVSKIJ, Dmitrij Mironovič. Russkaja satiričeskaja skazka: [sbornik]. Leningrad: Chudoţestvennaja literatura, 1979. 42 Tamtéţ. 43 Tamtéţ. 44 ANIKIN, Vladimir Prokopjevič; KRUGLOV, Jurij Georgijevič. Russkoje narodnoje poetičeskoje tvorčestvo. Leningrad: Prosveščenije, 1987. s. 207.
21
4. M. J. Saltykov-Ščedrin – významná osobnost literární historie Pohybovat se a především uspět ve světě literatury můţe být někdy velmi náročné. V jednom okamţiku se ocitáte v centru pozornosti, avšak ihned vzápětí jako byste ani neexistovali. K tomu, aby se člověk stal dobrým spisovatelem, nestačí jen talent a určitá znalost jazyka, ale především obrovská odvaha a odhodlání bojovat za své názory i za cenu vlastních obětí. Prosadit se na literární scéně ještě neznamená zvítězit. K tomu je totiţ třeba notná dávka vytrvalosti a trpělivosti. Všechny tyto vlastnosti bychom bezesporu našli u ruského spisovatele Michaila Jevgrafoviče Saltykova-Ščedrina. I kdyţ nedosáhl takového věhlasu jako například Dostojevský či Tolstý, patří k významným osobnostem ruské literatury, a to především v oblasti prozaické tvorby, kritiky a publicistiky. Saltykov-Ščedrin se narodil v Tverské gubernii v roce 1826 jako syn šlechtice. V dětství neproţíval šťastné chvíle a nepoznal teplo domova, coţ se později odrazilo nejen v jeho soukromém, ale i literárním ţivotě: „Михаил Евграфович не любил вспоминать о своем детстве, а когда это волей-неволей случалось, вспоминания окрашивались неизменной горечью.―45 Podobně jako Puškin studoval na carskoselském lyceu, kde začal psát básně a v časopise „Отечественные записки― se seznamoval s názory Bělinského. Po dokončení studia pracoval jako úředník v kanceláři vojenského ministerstva. Tato sluţba jej však neuspokojovala, a proto se rozhodl stát spisovatelem. V Petrohradě se Ščedrin připojil k tajnému spolku Petraševců, který propagoval myšlenky utopického socialismu. Jeho nadšení ale velmi brzy vyprchalo, poněvadţ zjistil, ţe si členové organizace v mnoha ohledech protiřečí a ţe jejich přání a touhy neodpovídají tomu, co ve skutečnosti hlásají. I kdyţ spisovatel pocházel z vyšších společenských vrstev, nikdy se neobracel zády k problémům prostého lidu: „Snil o osvobození rolnictva a obrodě Ruska.―46 Své názory poprvé veřejně vyjádřil v novelách „Противоречия― a „Запутанное дело―. Po uvedení prvních autorových děl v roce 1848 se objevila první vlna kritiky. Obsahová stránka obou novel se neslučovala s poţadavky tehdejšího reţimu a byla klasifikována jako škodlivá. Saltykova ihned zatkli a poslali do vyhnanství ve Vjatce. Na tomto místě ţil a pracoval sedm let, poznával tamější ţivot, ale k psaní se uchyloval jen ojediněle. I přesto měl pobyt ve vyhnanství značný vliv na Ščedrinovu literární tvorbu: „Но суровая семилетняя школа провинциальной жизни явилась для Салтыковасатирика плодотворной и действенной. [...] укрепила и углубила демократические 45
LEBEDĚV, JU. V. Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin. In: Russkaja litěratura XVIII-XX vekov (dlja prezentacij, urokov i ЕГЭ) [online]. [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://www.a4format.ru/pdf_files_bio/4649824a.pdf 46 PAROLEK, Radegast; HONZÍK, Jiří. Ruská klasická literatura. Praha: Svoboda, 1977. s. 366.
22
симпатии писателя, его веру в русский народ и его историю.―47 Nějaký čas zastával pozici vicegubernátora v Rjazani a Tveri, a tak získal moţnost dokonale poznat a seznámit se s ruským byrokratickým systémem. V letech 1862-1864 byl členem redakce „Современник― a po jeho zániku spolupracoval v obnovených „Отечественных записках― společně s Někrasovem. Vlastenecké zápisky pro něj představovaly jediné útočiště, kde mohl svobodně propagovat své názory. Poslední léta ţivota proţil v izolaci a odvrátili se od něj i jeho přátelé. Zemřel v Petrohradě v roce 1889, kde byl také pohřben. Saltykov-Ščedrin proslul především jako satirik a v satirickém duchu jsou napsána všechna jeho díla. V nich se odráţí celý autorův ţivot. Jiţ ve svých prvních prózách se přiklání ke groteskně-fantastickému zobrazení skutečnosti. V současnosti je postavení Ščedrina a jeho tvorby v ruské literatuře trochu problematické, poněvadţ pochopení jeho děl předpokládá u čtenáře „podrobnější znalost ruských reálií.―48 Smysl jednotlivých uměleckých obrazů je totiţ záměrně zašifrován v řadě symbolů, naráţejících na aktuální problémy ruské společnosti. V následující kapitole upozorníme na základní prvky Ščedrinova umění. Charakterizujeme si autorův satirický přístup k literární tvorbě, v němţ se rovněţ naplno odráţí jeho vlastenectví.
4. 1. Břitký satirik a vlastenec Saltykov-Ščedrin je v mnoha odborných publikacích označován jako mistr satiry. Proč si však autor zvolil právě tento způsob uměleckého vyjádření? M. S. Gorjačkina v knize Satira Saltykova- Ščedrina upozorňuje na skutečnost, ţe „Щедрин рос и воспитывался в то, как говорил Белинский, страшное время, когда народ России стонал под игом крепостного права [...]Этот глухой период русской жизни Щедрин в последствии неоднократно рисовал в своих произведениях.―49 Autor se neobracel k národu zády. Naopak. Postavil se čelem ke všem nespravedlnostem, které vládnoucí moc dopouštěla. Nejniţší vrstvy společnosti se stávaly obětí svých vykořisťovatelů. SaltykovŠčedrin vnímal tuto skutečnost velmi intenzivně. Nesmírně miloval Rusko a jako správný vlastenec se nedokázal jen nečinně dívat na to, jak se jeho rodná země brání novým změnám a zůstává stále v jakési zaostalosti. Ščedrin nepouţíval ke svému boji zbraně ani pěsti, ale slova, kterými se snaţil zapůsobit na city člověka a oslovit široký okruh 47
LEBEDĚV, JU. V. Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin. In: Russkaja litěratura XVIII-XX vekov (dlja prezentacij, urokov i ЕГЭ) [online]. [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://www.a4format.ru/pdf_files_bio/4649824a.pdf 48 PAROLEK, Radegast; HONZÍK, Jiří. Ruská klasická literatura. Praha: Svoboda, 1977. s. 365. 49 GORJAČKINA, Marija Sergejevna. Satira Saltykova-Ščedrina. Moskva: Prosveščenije, 1976. s. 3.
23
veřejnosti. Ne vţdy však jeho slova padla na úrodnou půdu a velmi často byla jeho přímá kritika důvodem ztráty společenského postavení. Satira nepředstavuje zrovna nejvděčnější typ umění a uţ vůbec ne v době vyostřených sociálních a politických konfliktů. Vlasta Vlašínová se však zmiňuje o její důleţitosti v ţivotě člověka: „Lidská společnost potřebuje satiru, protože je to účinný prostředek proti kornatění tepen života. A nezdá se, že by kdy lidstvo dosáhlo dokonalosti takové, aby mu nebylo zapotřebí tohoto hořkého a nepříjemného léku.―50 Tuto hořkost však pociťují nejen čtenáři, ale především spisovatelé, jeţ kvůli ní podstupují nemalá příkoří. Osud Ščedrina jako spisovatele byl poznamenán existencí cenzury, která mu bránila vyjadřovat své názory a myšlenky přímo. I přesto můţeme říci, ţe období druhé poloviny 19. století bylo pro vývoj takového autora, jakým byl Ščedrin, velmi příznivé: „Русская литература XIX века, возведенная, по словам Чернышевского, в достоинство общенационального дела, сосредоточила в себе мощный заряд жизнеутверждения и создала благодатную почву для появления великого сатирика.―51 Saltykov přistupoval k satiře s ohledem na principy realismu. Pro něj představovala nejbojovnější formu tohoto umění. Jevila se jako nejlepší způsob vyjádření protestu proti nespravedlivým formám ţivota: „Taková byla satira Saltykova-Ščedrina, nadosobní a velkorysá […] Saltykovovi nešlo o jednotlivosti, ale o zobecnění mířící na podstatu nezdravých společenských jevů.―52 Autor se zabýval otázkami budoucnosti nejen ruského národa, ale v konečném důsledku se vlastně zaměřil na problémy celého lidstva. Saltykov-Ščedrin „v konkrétních obrazech a psychologii zachytil nezaměnitelný kolorit ruského prostředí.―53 Dokázal překonat zájmy své společenské třídy, povznést se nad nimi a přijmout za své demokratické ideály. I kdyţ jsou rysy Ščedrinovy satiry v mnoha ohledech typicky ruské, odráţí se v nich také vliv západoevropských autorů. V odborných publikacích se hovoří převáţně o renesančním humoru Rabelaise, romantické blouznivosti Cervantese, břitkosti Jonathana Swifta a jemné ironii Voltaira. Ščedrinova kritika je aktuální a vţdy šitá na míru. Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů přesně charakterizuje Ščedrinův styl: „Jeho satira se vyznačuje fantastičností,
50
VLAŠÍNOVÁ, Vlasta. Satira okřídlená fantazií. Praha: Lidové nakladatelství, 1975. s. 120. LEBEDĚV, JU. V. Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin. In: Russkaja litěratura XVIII-XX vekov (dlja prezentacij, urokov i ЕГЭ) [online]. [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://www.a4format.ru/pdf_files_bio/4649824a.pdf 52 VLAŠÍNOVÁ, Vlasta. Satira okřídlená fantazií. Praha: Lidové nakladatelství, 1975. s. 120. 53 Tamtéţ, s. 121. 51
24
hyperboličností, groteskností a absurdností.―54 Pod různými maskami se skrývají konkrétní lidské typy, jejichţ odraz nacházíme ve skutečném ţivotě. Proto je Ščedrinovo satirickofantastické ztvárnění tak reálné a uvěřitelné. Autor dovádí činy a myšlenky svých postav do logického konce a podtrhuje jejich podstatu: „Сущность народных типов раскрыта, как правило, при помощи глубокого психологического анализа.―55 Vlasta Vlašínová povaţuje za hlavní tvárný prostředek Saltykovovy satiry groteskno. V něm se totiţ spojuje nejen to, co je ve skutečnosti příliš vzdálené, ale také to, co vnímáme jako protikladné: „Saltykov často a rád spřahuje různorodé věci a jevy a rozehrává mezi nimi nečekané vztahy, které ještě hyperbolicky zvýrazňuje.―56 V autorových textech se střetá tragika s komikou, a to, co se na první pohled jeví jako neskutečné a nesmyslné, se v konečném důsledku stává moţným: „Ščedrinův smích není gogolovský smích skrze slzy, nýbrž smích, při kterém jde člověku mráz po zádech.―57 Satiru ruského revolučního spisovatele bychom mohli označit jako sociální či lépe řečeno politickou. Ostrost dialogů a autorské zobecnění ještě více podtrhuje silný sociální podtext Ščedrinových textů. Ty jsou nasyceny fantaskními a groteskními motivy. Proč se však autor uchyluje k takovémuto zobrazení? Na tuto otázku odpovídá Vlasta Vlašínová, která zdůrazňuje, ţe Saltykov „vytváří fantasticky tragické a groteskní situace proto, aby ukázal na nesmyslnost nebo antihumánnost uvnitř všedních, obvyklých jevů a podnítil odpor k nim.―58 Jako satirika jej nezajímají pozitivní stránky ţivota člověka či celé společnosti, ale zlo se všemi jeho projevy a následky.
4. 2. Přínos v oblasti pohádkového ţánru Pohádky Saltykova-Ščedrina bývají povaţovány za vrchol jeho prozaické tvorby. Vlasta Vlašínová povaţuje tuto stránku autorovy literární činnosti za nejznámější a nejčtenější: „Сказки явились своеобразным итогом, синтезом идейно-творческих исканий сатирика.―59 Ščedrin se k pohádkovému ţánru obrací v době silného tlaku cenzury, tedy především v 80. letech. Pohádka totiţ představuje jakýsi únik před krutými zákazy a zároveň autorovi umoţňuje šířit revoluční myšlenky mezi velký okruh čtenářů. 54
POSPÍŠIL, Ivo. Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů. Praha: Libri, 2001. s. 509. ISBN 8072770683. 55 GORJAČKINA, Marija Sergejevna. Satira Saltykova-Ščedrina. Moskva: Prosveščenije, 1976. s. 42. 56 VLAŠÍNOVÁ, Vlasta. Satira okřídlená fantazií. Praha: Lidové nakladatelství, 1975. s. 122. 57 PAROLEK, Radegast; HONZÍK, Jiří. Ruská klasická literatura. Praha: Svoboda, 1977. s. 368. 58 VLAŠÍNOVÁ, Vlasta. Satira okřídlená fantazií. Praha: Lidové nakladatelství, 1975. s. 122. 59 NIKOLAJEV, P. A. Russkije pisateli: Bibliografičeskij slovar. Moskva: Prosveščenije, 1990. s. 215. ISBN 5-09-001172-9.
25
Jednotlivé příběhy svého času vycházely v „Отечественных записках―, časopise, který byl po určitou dobu satirikovým druhým domovem. Z pohádky se v rukou Ščedrina stala politická satira: „В сказках Щедрина органически сочетаются элементы фантастики с реальной, злободневной политической действительностью.―60 Autor se opírá o tradiční pohádkové postupy a motivy ústní lidové slovesnosti, ale zároveň vnáší do svých vyprávění spoustu reálných a aktuálních prvků. Vytváří specifický typ autorské pohádky, a tím se řadí k mnoha dalším ruským spisovatelům, kteří se podíleli na rozvoji této ţánrové varianty. Ovšem satirikovy fantastické příběhy nejsou primárně určeny dětem, ale dospělým, a proto bychom je jen těţko hledali v publikacích, zabývajících se dětskou literaturou. Tím nechceme říci, ţe je jejich obsah pro malého čtenáře nevhodný. Spíše je pro něj nesrozumitelný a odhalení pravého významu jednotlivých pohádkových vyprávění by zřejmě bylo nad jeho schopnosti. Z předešlého výkladu je zřejmé, ţe Ščedrin jako satirik píše v satirickém duchu i své pohádky. Tuto skutečnost dokládá nejen řada literárních teoretiků a historiků, ale především samotné autorovy texty, v nichţ se naplno projevuje Ščedrinova láska k prostému lidu a nenávist k vládnoucí vrstvě.61 Rozborem konkrétních Ščedrinových pohádek se sami přesvědčíme o tom, do jaké míry se jednotlivé příběhy podobají lidovým pohádkám a jejich tradičním postupům, a ve kterých případech se naopak od svých folklorních kořenů vzdalují. Dozvíme se také, jak se v pohádkové struktuře projevují reálné prvky, jaké umělecké prostředky autor vyuţívá a jakým jazykem promlouvá ke svým čtenářům.
60 61
GORJAČKINA, Marija Sergejevna. Satira Saltykova-Ščedrina. Moskva: Prosveščenije, 1976. s. 159. Tamtéţ, s. 160.
26
5. Analýza satirických pohádek Saltykova-Ščedrina Cyklus autorských pohádek Saltykova-Ščedrina, skládající se z dvaatřiceti příběhů, se váţe především k 80. létům 19. století. Převáţná část z nich totiţ vznikala v průběhu čtyř let, a to od roku 1883 do roku 1886. Sergej Vilinskij upozorňuje na velmi zásadní skutečnost, kdyţ říká, ţe Ščedrinovy pohádky „jsou určeny dospělým, a ne dětem.―62 Pohádky nám něco sdělují, nutí nás k zamyšlení a zároveň nás vybízejí k tomu, abychom si na popisovanou skutečnost udělali vlastní názor. Některá vyprávění se podobají bajkám se zvířecími hrdiny v hlavní roli, jiné se zase přímo obrací k lidem a jejich ţivotním osudům. Co se týče uměleckých prostředků, Ščedrin se nezdráhá vyuţít všech dostupných moţností: „Autor se nedá omezovati formou alegorie a široce používá obyčejného znaku pohádky – fantastičnosti[…]―63 Není to však jen fantastičnost a alegorie, které vytvářejí komický efekt, ale i nadsázka a sblíţení světa lidí se světem zvířat. Prolíná se tedy to, co se ve skutečnosti jeví jako neslučitelné. Autor tím jen potvrzuje svůj osobitý styl a dává nám moţnost poznat jej nejen jako spisovatele, ale především jako člověka: „Třebaže ve Skazkách často najdeme myšlenky, mající význam obecně lidský a ne pouze časový, přece možno říci, že jsou bohatě prosyceny zejména současností, a v prosté, lehké formě tlumočí nám myšlenky a city Saltykova o tehdejším ruském životě.―64 Co se týče vlastní analýzy Ščedrinových pohádek, nebudeme postupovat tak, ţe kaţdou z nich podrobíme důkladnému rozboru. Zaměříme se především na konkrétní příklady, ve kterých se zcela jednoznačně projevují specifika autorského stylu. Pozornost budeme věnovat hlavním tématům pohádek, jejich kompozici, postavám, jazyku a uměleckým prostředkům, jeţ autor ve svých textech vyuţívá. Z hlediska všech vyjmenovaných oblastí budeme analyzovat především tyto pohádky: Medveď na vojevodstve, Dikij pomeščik, Samootverţennyj zajac, Liberal, Povesť o tom, kak odin muţik dvuch generalov prokormil, Koňaga, Propala sovesť a Durak.
5. 1. Tematické rozdělení pohádek Neţ se pustíme do samotné analýzy, musíme si uvědomit, v jaké době vlastně autor ţil a tvořil svá díla. Ve 20. letech 19. století, kdy se vlády ujal Mikuláš I., zesílil dozor nad společností. Za základní principy ţivota byly povaţovány absolutistická moc a pravoslavná 62
VILINSKIJ, Sergej. O literární činnosti M. Jev. Saltykova-Ščedrina. Brno: Filozofická fakulta, 1928. s. 115. 63 Tamtéţ, s. 115. 64 Tamtéţ, s. 117.
27
víra. Vše, co vystupovalo proti těmto dvěma hybným silám, bylo ještě v zárodku zneškodněno. Vláda se obracela ke všem moţným prostředkům (vězení, vyhnanství, cenzura), jen aby zabránila šíření „špatného ovzduší― v ruské společnosti. V 80. letech se ještě více přiostřil vládní teror. Člověk ztratil veškerou důstojnost a byl nucen bezvýhradně se podřizovat stanoveným pravidlům. Saltykov v tomto smyslu mluví o morálním úpadku společnosti, ale i přesto neztrácí naději, ţe spravedlnost jednou zvítězí.65 V Ščedrinových pohádkách se odráţí veškeré problémy ruské společnosti druhé poloviny 19. století, které trápily autora nejen jako člověka, ale především jako vlastence. Odsuzoval vládnoucí systém a jeho kruté zacházení s poddanými, ale na druhé straně také kritizoval pasivnost prostých ruských obyvatel, kteří bez reptání přijímali svůj osud. Saltykovovy pohádky jsou z hlediska tematické stránky velmi pestré. V odborných publikacích nacházíme spoustu různých klasifikací, které se ve své podstatě neliší. Jen stejnou věc označují jinými názvy či jmény. Vlasta Vlašínová v knize Satira okřídlená fantazií upozorňuje především na ta vyprávění, kde se objevuje kritika absolutismu, kritika zbabělosti ruské inteligence a na druhé straně úcta k lidské práci. Sokrutenko zkoumá Ščedrinovy pohádky z hlediska vzájemných vztahů mezi pány a jejich poddanými, v nichţ se naplno projevuje autorův satirický tón. Bušmin v úvodní stati k výboru Ščedrinových pohádek pod názvem Skazki uvádí podobné tematické oblasti jako dříve zmínění badatelé, obzvlášť však upozorňuje na příběhy, v nichţ Saltykov naráţí na úpadek střední společenské vrstvy a krutý osud ruských muţiků. Samozřejmě bychom našli spoustu dalších publikací a jiných zdrojů, zabývajících se touto problematikou. Nesnaţíme se však o jejich celkový přehled, ale abychom zdůraznili, ţe tematická stránka hraje při rozboru Saltykovových pohádek důleţitou roli. Klasifikace, kterou předkládáme je tedy jakousi kompilací zmíněných zdrojů. Jednak vycházíme z jiţ uvedených publikací, ale zapojujeme i svůj vlastní úhel pohledu. Přikláníme se ke čtyřem základním tématům. I kdyţ se můţe zdát, ţe jde o striktní dělení, není tomu tak. Jednotlivá témata se v pohádkách vzájemně prolínají a doplňují: „Так почти в каждой сказке писатель касается жизни народа, противопоставляя ее жизни привилегированных слоев общества.―66 Vymezením tematických okruhů alespoň naznačíme konkrétní oblasti, kterých se Ščedrinova satira dotýká. 65
VILINSKIJ, Sergej. O literární činnosti M. Jev. Saltykova-Ščedrina. Brno: Filozofická fakulta, 1928. s. 105-107. 66 NADOZIRNAJA, T. V.; CKUBAČEVCKAJA, L. A. Skazki. In: Russkaja litěratura XVIII-XX vekov (dlja prezentacij, urokov i ЕГЭ) [online]. [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://www.a4format.ru/pdf_files_bio2/4b1be92e.pdf
28
V prvé řadě se autorova pozornost obrací na vládnoucí vrstvu společnosti. Tematicky lze tuto oblast označit jako kritiku absolutismu a jeho představitelů, ať uţ stojí na pomyslném pranýři sám car či vykonavatelé jeho moci. Saltykov odhaluje nedostatky vládnoucího systému a tím zpochybňuje samu podstatu ruského státu. Do této skupiny bychom mohli zařadit pohádky jako například Orel-mecenat či Bogatyr. K tomuto typu jednoznačně patří i pohádka Medveď na vojevodstve. Jedná se o vyprávění, v němţ se objevuje „беспощадная критика самодержавия и единоначалия в любых его формах.―67 Les v tomto případě symbolizuje absolutistické Rusko. V něm si svévolně ţije spousta zvěře, a proto je nutné zde zavést pořádek. Lev tedy posílá do jednotlivých oblastí své zmocněnce, aby se ujali vlády nad zdejším obyvatelstvem. A tak se v pohádce objevují tři medvědi-vojvodové. Mají stejné jméno, ale odlišnou povahu. Toptygin I. postaví celou svou politiku na páchání zločinu. Vypravěč o něm říká, ţe „всему на свете предпочитал блеск кровопролитий.―68 Ovšem úctu svých poddaných si nezíská, poněvadţ nedopatřením seţere v lese uznávaného číţka. Snaţí se svůj omyl napravit, ovšem uţ je příliš pozdě: „Так и остался Топтыгин 1-й майором навек. А если б он прямо с типографии начал – быть бы ему теперь генералом.―69 Toptygin totiţ zničí tiskárnu aţ v poslední moţné chvíli, ale to uţ jeho reputaci nezachrání. Vypravěč trefně poznamenává, ţe hlavní hrdina chyboval jiţ na začátku své funkce. Tiskárna se měla stát jeho první obětí. Ščedrin vlastně tímto konstatováním poukazuje na činnost cenzury, která v tehdejší době ničila mnohá literární díla a bránila lidem svobodně projevit svůj názor. Toptygin II. chce změnit taktiku a začít ničit uţ po svém příjezdu, ale v lese není ani tiskárna, ani univerzita. Proto zardousí všechna muţikova domácí zvířata. Za tento zločin je pak lynčován: „Ишь, анафема! перед начальством выслужиться захотел, и мы через это пропадать должны!―70 Nakonec jej zabijí, a tak končí celé jeho panování. Toptygin III. se sice nepodobá svým předchůdcům, protoţe odmítá jakékoliv násilí, ale ani při jeho vedení systém neprodělává ţádnou změnu: „И затем все пошло в лесу как по маслу. Майор спал, а мужики приносили поросят, кур, меду и даже сивухи, и складывали свои дани у входа в берлогу. В указанные часы майор просыпался,
67
LEBEDĚV, Ju. V. "Skazki" kak itog satiričeskogo tvorčestva Saltykova-Ščedrina. In: Russkaja litěratura XVIII–XX vekov (dlja prezentacij, urokov i ЕГЭ) [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.a4format.ru/pdf_files_bio2/47d6b22b.pdf 68 SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pisma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja litěratura, 1974. s. 51. 69 Tamtéţ, s. 55. 70 Tamtéţ, s. 56.
29
выходил из берлоги и жрал.―71 Toptygin III. proţije spoustu let, získá vysokou hodnost, ale stejně se pak stane obětí lovců koţešin jako kaţdá jiná zvěř. Ščedrin v pohádce Medveď na vojevodstve odkrývá poměry, které určovaly směr tehdejší ruské společnosti. Pod maskou lva či medvěda se skrývají obrazy cara, ministrů, gubernátorů. Autor vidí příčinu národních omylů přímo v absolutistické moci. Velmi výstiţně tuto skutečnost komentuje ve své stati A. S. Bušmin, který říká: „Спасение не в замене злых Топтыгиных добрыми, а в устранении воевод Топтыгиных вообще, то есть в свержении самодержавия.―72 Pohádka nazvaná Dikij pomeščik popisuje „бедственное положение мужика в пореформенной России[...]―73 Vypráví se v ní o statkáři, který si přeje osvobodit se od svých muţiků. Snaţí se o to ze všech sil a podporu nachází ve čtení novin, primárně určených ruským nevolníkům: „Видят мужики: хоть и глупый у них помещик, а разум ему дан большой. Сократил он их так, что некуда носа высунуть.―74 Statkář nedovoluje svým poddaným volně dýchat, upírá jim právo na vlastní ţivot. Nakonec Bůh vyslyší prosby svých věrných sluţebníků: „Услышал милостивый бог слезную моллитву сиротскую, и не стало мужика на всем пространстве владений глупого помещика.―75 Všichni statkářovi poddaní zmizí a on se teď cítí volný. Ţádní slouţící však jiţ kolem něho neběhají a on se o sebe přestává starat. Lidé se od něj odvracejí a nadávají mu do hlupáků. On jím však uţ je, a proto jej cizí pomluvy nezajímají. Z člověka se postupně stává zvíře. V jednom okamţiku i vypravěč říká: „И вот он одичал.―76I kdyţ se jej podaří vrátit zpět do normálního ţivota, uţ nikdy nebude takový, jako předtím: „[…] тоскует по прежней своей жизни в лесах, умывается лишь по принуждению и по временам мычит.―77 Ščedrin v příběhu o zdivočelém statkáři poukazuje na nesamostatnost vyšších společenských vrstev, na jejich neschopnost vůbec přeţít bez cizí pomoci. Zároveň však upozorňuje i na jinou skutečnost, která se váţe k reformě roku 1860. Oficiálně sice bylo nevolnictví zrušeno, ale realita byla ve skutečnosti zcela jiná, coţ si Ščedrin velmi dobře
71
SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pisma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja litěratura, 1974. s. 59. 72 BUŠMIN, A. S. Ščedrinskije skazki. In: M. Je. Saltykov-Ščedrin. Skazki. Moskva: Prosveščenije, 1971. s. 11. 73 SOKRUTENKO, E. Russkaja literatura 19 veka. Kijev: Radjans'ka škola, 1965. s. 292. 74 SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pisma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja litěratura, 1974. s. 24. 75 Tamtéţ, s. 24. 76 Tamtéţ, s. 28. 77 Tamtéţ, s. 30.
30
uvědomoval: „Этой сказкой гениальный сатирик развивал мысль о том, что ограбленные при освобождении крестьяние не могут существовать; а обнищание и вымирание
крестьян
влечет
за
собой
упадок,
вырождение
и
одичание
крепостников.―78 Takţe můţeme říci, ţe se opět vracíme k otázce vládního systému. Saltykov v něm vidí spoustu děr a protichůdných směrů, které nemohou najít společný cíl. Druhá tematická oblast je zaměřena na střední vrstvu společnosti. Můţeme říci, ţe se jedná o kritiku ruské inteligence, která se snaţí dokázat, ţe dosáhnout štěstí lze jen tehdy, kdyţ se člověk bez výhrad podrobí zavedenému systému.79 Ščedrin v charakteristice svých postav vyzdvihuje ty vlastnosti, kterými není, podle jeho názoru, radno se chlubit. Jde především o strach ze svých nadřízených, snaha neupadnout v nemilost a z toho plynoucí slepé vykonávání příkazů. Autor v tomto způsobu ţivota vidí úpadek společnosti, kdy lidé ztrácí svůj vlastní názor a neuvědomují si, ţe jejich apatie škodí nejen jim samým, ale celé společnosti. K tomuto tématu patří například pohádky Premudryj piskar, Zdravomyslennyj zajac nebo Karas-idealist. Do této oblasti řadíme i pohádku s názvem Samootverţennyj zajac.V tomto příběhu, jak se dočteme v jedné stati, „воспроизводится особый тип трусости, свойственной интелигенции, но не чуждой и народу.―80 Zajíc se proviní tím, ţe neuposlechne volání vlka na cestě za svou milou. Vlk tedy uplatní právo silnějšího a přikáţe zajíci, aby zůstal sedět poblíţ doupěte a čekal, aţ na něj přijde řada. Má se totiţ stát součástí vlčího jídelníčku. V očekávání blíţící se smrti, zajíc přemýšlí o ţivotě a vzpomíná na svou nevěstu, která na něj čeká. I kdyţ by rád utekl, při pohledu na vlčí doupě se jeho odvaha vytrácí: „А у него, у зайца, сердце так и закатится!―81 Naplno se projeví jeho zbabělost. Nepřesvědčí jej ani slova bratra nevěsty, která chřadne z důvodu ţenichovy nepřítomnosti. Zajíc na naléhání nesměle odpovídá: „Не могу, волк не велел!―82 Chce za kaţdou cenu uposlechnout příkazu. Vlk mu sice dovolí navštívit svou vyvolenou, avšak v zástavě si nechává jejího bratra a určuje zajíci dobu, za kterou se musí vrátit. Zajíc dodrţí, to co slíbil, protoţe „слово, вишь, дал, а заяц своему слову – господин.―83 Vlk je s jeho věrností spokojen a v závěru říká: „И вот вам моя резолюция:
78
SOKRUTENKO, E. Russkaja litěratura 19 veka. Kijev: Radjanska škola, 1965. s. 293. Tamtéţ, s. 294. 80 LEBEDĚV, Ju. V. "Skazki" kak itog satiričeskogo tvorčestva Saltykova-Ščedrina. In: Russkaja litěratura XVIII–XX vekov (dlja prezentacij, urokov i ЕГЭ) [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.a4format.ru/pdf_files_bio2/47d6b22b.pdf 81 SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pisma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja litěratura, 1974. s. 35. 82 Tamtéţ, s. 36. 83 Tamtéţ, s. 37. 79
31
сидите, до поры до времени, оба под этим кустом, а в последствии я вас... ха – ха... помилую!―84 Ščedrin v pohádce o obětavém zajíci vyjadřuje svůj názor na společnost jako takovou, která se nedokáţe vzepřít nesmyslným zákonům a pravidlům. Hlavním hrdinou je obětavý zajíc, který je zároveň představitelem zbabělosti: „Уже в одном этом заглавном выражении
сатирик
проникновенно
постиг
противоречивость
психологии
подневольной личности, извращенность человеческих свойств в обществе, основанном на насилии.―85 V závěru pohádky dává vlk zajíci ještě naději, ale jen z jakéhosi vlastního uspokojení. Sám čtenář pochopí, ţe vlk nepřestane být vlkem, protoţe uţ je to tak v přírodě zařízeno. A ten, kdo se této mocné síle nepostaví, nedokáţe nikdy svůj osud změnit. V pohádce nazvané Liberal Ščedrin zobrazuje typ člověka, jenţ ve svém psychickém vývoji prochází různými stádii. Zpočátku se hrdina naprosto oddává svým ideálům: „Три фактора должны лежать в основании всякой общественности: свобода,
обеспеченность
и
самодеятельность.―86
Nejprve
tedy
koná
„по
возможности―. Nijak to se svou horlivostí nepřehání. Všeobecné blaho sice stojí u něj na prvním místě, ale hned na druhém místě se snaţí uchránit své ideály od předčasné záhuby. Postupně se však jeho činnost přestává líbit nadřízeným, kteří nejsou schopni pochopit a přijmout za své jeho názory. Proto hlavní hrdina změní svůj přístup a začíná se řídit heslem „хоть что-нибудь―. Uţ se tak nehoní za svými ideály, nikam nespěchá a vše dělá pomalu a s rozvahou. Sedí a čeká, jaké plody tato činnost přinese. Ale ani tento způsob nepřináší kýţené ovoce a liberál se ptá: „[...]неужто можно и еще дальше под гору идти?―87 Nakonec se přiklání „применительно к подлости―. Vše, co kdy hlavní hrdina vyznával, je nyní jiţ nepodstatné. Jeho činnost se váţe jen ke konkrétní situaci, a kdyţ to okolnosti vyţadují, nebrání se vyuţít i nestandardních prostředků. Liberál ztrácí všechny své ideály, jeho činnost je naprosto zbytečná a navíc lidu neprospěšná. Bušmin ve své stati Ščedrinskije skazki zdůrazňuje skutečnost, ţe v pohádce je „остроумно олицетворена эволюция русского буржуазного либерализма.―88 Kdo se 84
SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pisma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja litěratura, 1974. s. 39. 85 BUŠMIN, A. S. Ščedrinskije skazki. In: M. Je. Saltykov-Ščedrin. Skazki. Moskva: Prosveščenije, 1971. s. 13. 86 SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pisma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja litěratura, 1974. s. 162. 87 Tamtéţ, s. 165. 88 BUŠMIN, A. S. Ščedrinskije skazki. In: M. Je. Saltykov-Ščedrin. Skazki. Moskva: Prosveščenije, 1971. s. 15.
32
ale skrývá pod pojmem liberál? Výkladový slovník nám říká, ţe se jedná o svobodomyslného člověka, volnomyšlenkáře, který je stoupencem liberalismu, směru, jenţ se snaţí lidem zajistit maximální svobodu, zaloţenou na toleranci a bezpečí. V Ščedrinově pohádce se však setkáváme s ruským liberálem, který zde vystupuje jako „представитель трусливого и предательского по отношению к демократии реформизма.89 Saltykov odhaluje pravou tvář ruské inteligence, jeţ se neustále ohání svými vzletnými názory, ale nedokáţe je uplatnit v reálném ţivotě. Snaţí se totiţ vţdy najít tu nejschůdnější cestu, dosáhnout vlastního úspěchu, ovšem bez ohledu na ostatní: „[...] Щедрин срывал с них маску красивых и хороших, но пустых и лживых фраз и выставлял для всеобщего обозрения и осмеяния их подлинный облик.―90 Dalším tématem, které se nějakým způsobem prolíná téměř všemi pohádkovými příběhy, je problematika nejniţších vrstev ruské společnosti: „Щедрин всегда смотрел на мужика трезвым, критическим взглядом и был далек от славянофильской, так и от народнической его идеализации.―91 Prostý člověk se v autorově podání nachází v zajetí svého osudu. Stává se vězněm v zemi, kterou svýma vlastníma rukama udrţuje při ţivotě. Saltykov se snaţí poukázat nejen na krutost, která je na prostém lidu páchána, ale také na pracovitost ruských muţiků, jeţ jim pomáhá udrţet si svou důstojnost. Zároveň však autor kritizuje nevýbojnost prostých lidí, snaţí se potlačit jejich strach a probudit v nich touhu vzepřít se svému nepříteli. Jak uţ bylo naznačeno dříve, s tématem, zabývajícím se otázkami ţivota muţiků, se v určité podobě setkáváme ve všech Ščedrinových textech. Z nich můţeme vyčlenit ty příběhy, v nichţ tato problematika vystupuje do popředí a tvoří základní rámec celého vyprávění. Jedná se především o pohádky Bednyj volk, Kisel či Děrevenskij poţar. Typickou ukázkou nelidského zacházení vrchnosti se svými poddanými je pohádka Povesť o tom, kak odin muţik dvuch generalov prokormil. Na první pohled by se mohlo zdát, ţe hlavními hrdiny vyprávění jsou dva generálové, kteří se zčista jasna ocitnou na neobydleném ostrově. Vypravěč nám hned na začátku podává jejich charakteristiku: „Служили генералы всю жизнь
в какой-то регистратуре, там родились,
89
UŠAKOV, D. N. Balšoj tolkovyj slovar sovremennogo russkogo jazyka (onlajn versiia). In: Russkij jazyk dlja školnikov, abiturientov, studěntov [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.classes.ru/allrussian/russian-dictionary-Ushakov-term-26974.htm 90 SOKRUTENKO, E. Russkaja litěratura 19 veka. Kijev: Radjans'ka škola, 1965. s. 295. 91 LEBEDĚV, Ju. V. "Skazki" kak itog satiričeskogo tvorčestva Saltykova-Ščedrina. In: Russkaja litěratura XVIII–XX vekov (dlja prezentacij, urokov i ЕГЭ) [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.a4format.ru/pdf_files_bio2/47d6b22b.pdf
33
воспитались и состарались, следовательно, ничего не понимали.―92 Z ní však vyplývá, ţe oba generálové prochází celým svým ţivotem bez větších nesnází. Nyní se však ocitají na neznámém místě a neví si rady. Hlad je však přinutí přemýšlet, ale výprava za potravou skončí neúspěšně. Generálové by snad začali pojídat sebe navzájem, ale objeví se spásná myšlenka: „А что, ваше превосходительство, если бы нам найти мужика?―93 Hlavním hrdinou je tedy muţik, který se na ostrově opravdu nachází a hned se ujímá svých povinností. Generálové jsou nadšeni a rozplývají se samým blahem. Jejich radost ale nemá dlouhého trvání. Začínají se nudit a v tu chvíli opět muţik přiloţí svou ruku k dílu. Postaví generálům člun, na kterém je dopraví domů, za coţ obdrţí náleţitou odměnu: „Однако, и об мужике не забыли, выслали ему рюмку водки да пятак серебра: веселись, мужичина!―94 V jedné ze statí, věnujících se problematice Ščedrinových pohádek čteme, ţe příběh o dvou generálech je „остроумный русский вариант робинсонады.―95 Generálové se ocitají na pustém ostrově nejen prostřednictvím zázračného přesunu, ale především proto, ţe je to autorův záměr. Je to totiţ místo, jeţ zaručuje všem přítomným stejné podmínky. Pravými robinsony v tomto případě nejsou generálové, ale samotný muţik, který jediný je schopen přeţít na neobydleném ostrově bez cizí pomoci. Ščedrin umocňuje kontrast mezi oběma světy tím, ţe záměrně zveličuje muţikovu snahu zavděčit se svým pánům. Na druhou stranu však také zdůrazňuje neschopnost generálů zajistit si základní potřeby a vysmívá se jejich hlouposti. Koňaga představuje symbol tvrdé práce, která je muţikovým kaţdodenním smyslem ţivota. Ruské slovo „коняга― je vlastně hovorovým výrazem, vytvořeným od slova „конь―. Z hlediska sémantiky se toto označení pouţívá především pro pojmenování koně, primárně vyuţívaného k práci. V českém překladu se setkáváme s označením Tahoun96, které vystihuje pravou podstatu hlavního hrdiny. Bušmin tvrdí, ţe Ščedrinova pohádka je „выдающееся произведение Щедрина о бедственном положении крестьянства в царской России.―97 Od rána do večera Koňaga s muţikem obdělává
92
SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pisma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja litěratura, 1974. s. 7. 93 Tamtéţ, s. 11. 94 Tamtéţ, s. 13. 95 LEBEDĚV, Ju. V. "Skazki" kak itog satiričeskogo tvorčestva Saltykova-Ščedrina. In: Russkaja litěratura XVIII–XX vekov (dlja prezentacij, urokov i ЕГЭ) [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.a4format.ru/pdf_files_bio2/47d6b22b.pdf 96 SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Pohádky. Praha: Mladá fronta, 1976. s. 182. 97 BUŠMIN, A. S. Ščedrinskije skazki. In: M. Je. Saltykov-Ščedrin. Skazki. Moskva: Prosveščenije, 1971. s. 18.
34
pole, i kdyţ uţ se sotva udrţí na nohách. A práce neubývá, právě naopak, je jí čím dál víc. Obrovské lány polí, na jejichţ konec sotva dohlédneme, vypravěč přirovnává k osudu hlavního hrdiny: „Самая жизнь Коняги запечатлена клеймом бесконечности. Он не живѐт, но и не умирает.―98 I přes značné vyčerpání kůň pokračuje v práci. Je to jeho povinnost, která mu byla jiţ před dávnými časy předurčena. Pustopljasy v závěru jen přihlíţejí a obdivují se jeho vytrvalosti. Význam ruského hovorového slova „пустопляс― nám podává výkladový slovník Kuzněcova: „Несерьѐзный, легкомысленный человек; праздный гуляка.―99 V našem případě sice vystupují pod tímto označením koně, ovšem za nimi se skrývají konkrétní lidé, kteří se ohánějí jen prázdnými frázemi. Chválí pracovitost svého druha a pobízejí jej k lepšímu výkonu, ale sami ruku k dílu nepřiloţí: „Вот уж именно дело мастера! Упирайся, Коняга! Но-о, каторжный, но-о!―100 V příběhu, vyprávějícím o síle a obětavosti, je zcela jasně vyjádřen názor na postavení muţiků v ruské společnosti. Tito lidé představují základní jednotku celého státu, čehoţ si je autor vědom. Ovšem skutečnost, ţe se v nich skrývá obrovská moc, je něco, co ještě tito lidé nedokázali v sobě najít. Proto je východisko z bezútěšného ţivota ještě v nedohlednu. Čtvrtá tematická oblast, kterou zvlášť vydělujeme, se zaměřuje na problematiku morálky a mravních hodnot, uznávaných v ruské společnosti. Pohádky, spadající do tohoto okruhu se sice ve své podstatě téţ zabývají vzájemnými vztahy mezi vládnoucími vrstvami a prostým lidem, ovšem uţ ne z hlediska jakési historické předurčenosti či vnějších pohnutek, ale poukázáním na jejich morální zásady. V těchto příbězích, jak potvrzuje Lebeděv „приводится мысль о ненормальности нормального в обществе, где все представления о добре и зле извращены.―101 A tak přetvářka a faleš vítězí nad pravdou a upřímností. K tomuto tématu se váţí pohádky Dobrodětěli i poroki či Christova noč. V rámci analýzy se zaměříme na dva příklady, zahrnující danou tematiku. Jednak se hlouběji podíváme na pohádku Propala sovesť, a pak také na příběh s názvem Durak.
98
SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pisma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja litěratura, 1974. s. 173. 99 KUZNĚCOV, S. A. Balšoj tolkovyj slovar russkogo jazyka. In: Slovari i enciklopediji na Akaděmike [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://dic.academic.ru/dic.nsf/efremova/232623/%D0%9F%D1%83%D1%81%D1%82%D0%BE%D0%BF %D0%BB%D1%8F%D1%81 100 SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pisma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja litěratura, 1974. s. 176. 101 LEBEDĚV, Ju. V. "Skazki" kak itog satiričeskogo tvorčestva Saltykova-Ščedrina. In: Russkaja litěratura XVIII–XX vekov (dlja prezentacij, urokov i ЕГЭ) [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.a4format.ru/pdf_files_bio2/47d6b22b.pdf
35
„Пропала совесть.―102 Těmito slovy začíná stejnojmenná pohádka SaltykovaŠčedrina. Lidé se cítí svobodnější, nezávislejší a neostýchají se vyuţívat lsti a podvodu. V celé společnosti nastává chaos, krádeţe a pustošení jsou na denním pořádku: „Люди остервенились, пошли грабежи и разбои, началось вообще разорение.―103 V pohádce se setkáváme s abstraktním hrdinou, a tím je svědomí. Jedná se o postavu, která dokáţe řídit lidské ţivoty a měnit způsob uvaţování všech, se kterými se setká. Je to ale také hrdina, který samostatně přemýšlí a slovně hodnotí situaci, ve které se nachází. Ztracené svědomí se povaluje na cestě a trápí se tím, ţe jej všichni přehlíţí. Jednoho dne jej však nějaký člověk zvedne. Paradoxem je, ţe se k tomu odhodlá v domnění, ţe za něj utrţí peněţitý obnos: „И вдруг он почувствовал, что его пронизала словно электрическая струя какая-то.―104 I kdyţ má svědomí na člověka velký vliv, nelze za něj zaplatit ţádnými penězi. Muţi se v mysli náhle vynoří všechny jeho minulé hříchy, vše špatné, co ve svém ţivotě vykonal. Svědomí mu nedopřeje klidu, trápí jej výčitky, a proto se snaţí nevítaného hosta velmi rychle zbavit. A tak se svědomí ocitá v rukou hospodského Prochoryče, který provozuje svůj podnik bez povolení. Poté je svědomím zasaţen Lovec, dohlíţející na chod svého rajónu. Všimněme si, ţe autor svého hrdinu nepojmenovává konkrétním jménem, ale určitým příznakem pro něj charakteristickým. Vypravěč totiţ říká, ţe Lovec „стеснять себя не любил и запускал лапу довольно свободно.―105 Vše, co se jen tak povaluje na cestě není nikdy v bezpečí před jeho chamtivýma rukama. Jak hořkou příchuť můţe svědomí mít, pozná i ţidovská rodina Samuila Brţockého. Svědomí putuje z jedněch rukou do druhých, ale nikde nenachází útočiště: „За что вы меня тираните! За что вы мной, словно отымалкой какой, помыкаете?―106 Tak si stěţuje svědomí na svůj osud. Nakonec se však najde člověk, který vyplní úpěnlivou prosbu a umístí svědomí do srdce malého dítěte. Ščedrin v této pohádce vyjadřuje svůj nesouhlas s jakýmkoliv zločinným chováním, které podporuje leţ a násilí. Svůj pohled na celou situaci dokládá ztrátou svědomí, před nímţ ani jedna ţivá duše není bez poskvrny. Lidé se bojí podívat pravdě do očí, a proto pohazují svědomím jako kusem hadru. I kdyţ v Ščedrinově příběhu převládá přetvářka a klam, přece jen se najde alespoň jeden ţivý tvor, jenţ je schopen svědomí přijmout a tím je dítě. V něm autor vidí budoucnost mravně nezkaţené společnosti. 102
SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pisma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja litěratura, 1974. s. 13. 103 Tamtéţ, s. 14. 104 Tamtéţ, s. 14. 105 Tamtéţ, s. 18. 106 Tamtéţ, s. 23.
36
Pohádka s názvem Durak vypráví příběh o Ivánkovi, kterého všichni povaţují za hlupáka: „Бывают дураки легкие, а этот мудреный.―107 Slovo „мудреный― je zde pouţito ve smyslu komplikovaný, nesnadno pochopitelný. V jednu chvíli hlavní hrdina sedí doma s matkou a v druhou uţ běţí jako splašený aţ se země otřásá. Kdyţ na něj někdo křičí nebo jej bije, on nic neslyší a necítí. Dělá si jen to, co on sám chce, a tím se odlišuje od ostatních, kteří slepě dodrţují stanovená nařízení. Jenţe jak je to vlastně s tou jeho hloupostí? Kdyţ mu něco přijde na mysl, tak to okamţitě udělá. Ukradne chléb pro svého kamaráda Ljovku, který trpí hladem. Vytrhne kohouta z rukou kuchaře a zpod jeho ostrého noţe. V jiném okamţiku zase skočí do vody a snaţí se zachránit tonoucího. I kdyţ Ivánek vše dělá z dobré vůle, okolí jeho pohnutky nechápe: „Как ни любили дурака все домочадцы за его ласковость и тихость, но с течением времени он всех поступками своими донял.―108 Nepomáhá ani fyzické trestání a domluvy rodičů. Posílají jej do školy, vystuduje jen z milosti. Chtějí jej oţenit, ale nevěsta se nemůţe smířit s jeho zvláštní povahou a svatbu zruší. A tak zůstává „hlupák― ve svém rodném domě a rodiče se uţ jen modlí, aby je Bůh ušetřil té hanby. A jednoho dne Ivánek opravdu zmizí: „Где он теперь? Сыт ли? Одет ли? Много ли дураку нужно, чтоб погибнуть?―109 Tak na něj po letech vzpomínají staří rodičové. Syn se nakonec vrací domů, ovšem dřívějšího hlupáka uţ by v něm hledal jen málokdo. Je hubený, bledý se zmučeným výrazem ve tváři. Z dřívějšího veselého a zdravím kypícího člověka nezůstalo vůbec nic. Svět plný lsti a přetvářky jej natolik znechutí, ţe se dobrovolně vzdává jakékoliv snahy na změnu: „так до смерти и осталась при нем кличка: дурак.― V pohádkovém příběhu o hloupém Ivánkovi Ščedrin ukazuje, ţe jakékoliv vybočení ze zaběhnutých kolejí, staví člověka do velmi nepříznivého světla. Postoj, který se neslučuje s názorem ostatních, je špatný. Podle těchto kritérií odsuzuje Duraka nejen společnost, ve které ţije, ale i jeho rodiče. Mravní zásady, které Ivánek vyznává, nejsou pro ostatní přijatelné. Ščedrin naopak svého hrdinu obdivuje a snaţí se čtenářovu pozornost přenést na Ivánkův charakter vyuţitím ironie a nadsázky.
5. 2. Kompozice pohádkových vyprávění a jejich ţánrová charakteristika Pohádky Saltykova-Ščedrina mají svůj osobitý charakter, který se určitým způsobem projevuje nejen v rámci obsahové, ale i formální stránky. Autor vytváří novou 107
SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pisma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja litěratura, 1974. s. 140. 108 Tamtéţ, s. 142. 109 Tamtéţ, s. 148.
37
podobu pohádkového ţánru, v němţ vyuţívá jiţ v minulosti zavedené postupy a zároveň vnáší do svých textů nové prvky, odráţející potřeby tehdejší doby. Ščedrin navazuje na tradici folklorní lidové pohádky, obzvláště kouzelné a zvířecí. V jeho příbězích se často objevují známé pohádkové syţety, ovšem nejen ony nás zavádějí na jiţ důvěrně známá místa: „Салтыков-Щедрин заимствует в народнопоэтическом творчестве не столько сказочные сюжеты, сколько сюжетно-композиционные схемы сказочного жанра.―110 Kompozice jednotlivých pohádek se v mnoha případech podobá tradičním koncepcím. V prvé řadě musíme zmínit pouţití stereotypních úvodních pasáţí, které čtenáři signalizují, o jaký typ textu se jedná a zároveň jej přímo vtahují do děje. Tak například pohádka Dikij poměščik začíná slovy: „В некотором царстве, в некотором государстве жил-был помещик, жил и на свем глядучи радовался.―111 Vypravěč nám představuje hlavního hrdinu pomocí tradičního pohádkového úvodu, ovšem ihned vzápětí dodává: „[...]читал газету «Весть» и тело имел мягкое, белое и рассыпчатое.―112 V textu se objevuje konkrétní ruská reálie, která narušuje tradiční strukturu a zároveň posouvá příběh do jiné sféry. Klasický začátek, typický pro folklorní pohádku se objevuje i v Liberálovi, ovšem v poněkud zkrácené formě: „В некоторой стране жил-был либерал[...] ―113 Ihned po tomto konstatování totiţ následuje přímá řeč, kdy hlavní hrdina dává najevo svůj nesouhlas se situací ve společnosti. Autor nechává promlouvat samotného liberála hned v úvodu zřejmě proto, aby upozornil na jeho zálibu v planých řečech. Teprve poté nám podává jeho charakteristiku: „[...]либерал не только благородно мыслил, но и рвался благое дело делать.―114 V pohádce o dvou generálech vypravěč říká: „Жили да были два генерала[...] ―115 Krátce a výstiţně začíná své vyprávění, a tak určitým způsobem naznačuje pokračování v pohádkovém duchu. Podobně je uvedena i pohádka s názvem Durak: „В старые годы, при царе Горохе это было: у умных родителей родился сын дурак.―116 Počáteční promluva nám připomíná slova starých lidových vypravěčů, snaţících se zaujmout své posluchače hned v úvodu.
110
LUČENECKAJA-BURDINA, I. Ju. Svojeobrazije ţanra skazok v tvorčeskoj praktike M. Je. SaltykovaŠčedrina 1880-ch godov. In: Dětskaja litěratura i dětskaja kniga:aktualnyje problemy izučenija, prepodovanija i interpretaciji: materialy 2-oj mežvuzovskoj naučno-metodičeskoj konferenciji. Jaroslavl: Izd60 JaGPU im. K. D. Ušinskogo, 2004, s. 25. ISBN 5-87555-503-3. 111 SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pisma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja litěratura, 1974. s. 23. 112 Tamtéţ, s. 23. 113 Tamtéţ, s. 162. 114 Tamtéţ, s. 162. 115 Tamtéţ, s. 7. 116 Tamtéţ, s. 140.
38
Dalším důleţitým prvkem, který se u Ščedrina objevuje, je imitace pohádkového času a prostoru. V tradičním pojetí se fantastický příběh odehrává v neurčitém čase a neurčitém prostředí. Na první pohled by se mohlo zdát, ţe je tomu tak i u Ščedrinových pohádek. Autor nás však záměrně mystifikuje: „В сказочные зачины Салтыков-Щедрин вводит
современные
композиционно-сюжетные
социально-политические модели
народных
реалии. сказок
современным содержанием.―117 Saltykov si s časovou
Таким сатирик
образом, наполняет
a místní určeností záměrně
pohrává, a tím se vlastně vzdaluje od tradičních postupů. V pohádce o dvou generálech je zřetelně vidět prolínání neurčitého a konkrétního. Oba vládní představitelé se ocitnou někde na nějakém ostrově, blíţe nespecifikovaném, a vzápětí se dozvídáme přesný název místa jejich dřívějšího pobytu: „Оставшись за штатом, поселились они в Петербурге, в Подьяческой улице на разных квартирах[...] ―118 Dikij poměščik se zase snaţí vydat „в Чебоксары―119 ve snaze najít ztracené muţiky. V souvislosti s konkretizací a vyuţitím reálných prvků se nabízí otázka, zda se u Ščedrina setkáváme s kouzelným pohádkovým světem. Odpověď zní ano. Saltykov vyuţívá ve svých příbězích zázračné motivy, ovšem zdaleka ne v takové míře, na jakou jsme zvyklí z tradičních pohádkových vyprávění. Zvířecí hrdinové dokáţí mluvit i samostatně myslet. Toptygin II. si promýšlí nejlepší strategii, kterou pouţije po převzetí svého úřadu: „Главным образом, он рассчитывал на то, что как приедет на место, так сейчас же разорит типографию: это и Осел ему советовал.―120 Obětavý zajíc zase vzdychá nad svým nešťastným osudem: „Через столько-то суток и часов смерть должна прийти.―121 Zázraky jsou u Ščedrina spojeny s případy náhlého zmizení, ke kterému dochází například na pozemcích hloupého statkáře: „Куда девался мужик никто того не заметил, а только видели люди, как вдруг поднялся мякинный вихрь и, словно туча черная, пронеслись в воздухе посконные мужицкие портки.―122 Neskutečným se také jeví přítomnost generálů na neobydleném ostrově či způsob, jakým se svědomí ocitá v srdci dítěte: „Отыскал мещанинишка маленькое русское дитя,
117
LUČENECKAJA-BURDINA, I. Ju. Svojeobrazije ţanra skazok v tvorčeskoj praktike M. Je. SaltykovaŠčedrina 1880-ch godov. In: Dětskaja litěratura i dětskaja kniga:aktualnyje problemy izučenija, prepodovanija i interpretaciji: materialy 2-oj mežvuzovskoj naučno-metodičeskoj konferenciji. Jaroslavl: Izd60 JaGPU im. K. D. Ušinskogo, 2004, s. 25. ISBN 5-87555-503-3. 118 SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pisma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja litěratura, 1974. s. 7. 119 Tamtéţ, s. 28. 120 Tamtéţ, s. 55. 121 Tamtéţ, s. 35. 122 Tamtéţ, s. 24.
39
растворил его сердце чистое и схоронил в нем совесть.―123 Kdybychom se na kouzelné motivy v Ščedrinových pohádkách podívali podrobněji, zjistili bychom, ţe se vţdy objevují na konkrétním místě jako logický důsledek předchozích událostí. Generálové jsou potrestáni za svou lehkomyslnost vyhnanstvím na ostrově. Muţici jsou naopak odměněni za svou věrnost vysvobozením z područí statkáře. Hlupák uniká před nepochopením a nevraţivostí svého okolí a Svědomí konečně nachází bezpečné útočiště v dětském srdci. Ve všech těchto případech se projevuje Ščedrinův pesimistický přístup ke skutečnosti, která neumoţňuje člověku proţít plnohodnotný ţivot. Jedině zázrak se stává příslibem lepší budoucnosti, spojené s dosaţením lidského štěstí. Tradiční pohádka je zaměřena především na děj. Jednotlivé motivy se často opakují, a tím běh děje zpomalují a záměrně oddalují konečné rozuzlení celého příběhu. S tím souvisí i vyuţití číselné symboliky. Na principu opakování jsou zaloţeny i pohádky Saltykova-Ščedrina: „[…]события разворачиваются замедленно с троекратными повторениями.―124 Číslo 3 se objevuje v mnohých autorových textech a hraje v nich podstatnou roli. V pohádce Medveď na vojevodstve je trojímu opakování podřízeno hned několik situací. Jednak se zde mluví o třech Toptyginech, tedy o třech různých povahových charakterech. Lev posílá postupně kaţdého z nich na svá panství, aby uspořádali zdejší poměry. Jeho příkaz se tedy třikrát opakuje. Ščedrin zcela záměrně oddaluje rozuzlení příběhu názornou ukázkou několika různých pokusů o převzetí moci v dané oblasti. Vyuţitím čísla 3 navazuje na tradiční koncepce, ale zároveň zvyšuje efektivnost svého uměleckého vyjádření a tragičnost celé situace. V pohádce Dikij pomeščik se číselná symbolika odráţí v popisu statkářovy situace po zmizení muţiků. Třikrát jej totiţ nazývají hlupákem. Poprvé toto oslovení pouţije herec Sadovskij: „Однако, брат, глупый ты помещик!
кто
же
тебе,
глупому,
умываться подает?―125 Podruhé statkáře nazývají hloupým generálové, jimţ nabízí k pohoštění tvrdý suchar, ale ani teď si nad tím neláme hlavu: „Видит помещик, что его уж в другой раз дураком чествуют, и хотел было уж задуматься, но так как в это время на глаза попалась
колода
карт,
123
то махнул на все рукою и начал
SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pisma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja litěratura, 1974. s. 23. 124 LUČENECKAJA-BURDINA, I. Ju. Svojeobrazije ţanra skazok v tvorčeskoj praktike M. Je. SaltykovaŠčedrina 1880-ch godov. In: Dětskaja litěratura i dětskaja kniga:aktualnyje problemy izučenija, prepodovanija i interpretaciji: materialy 2-oj mežvuzovskoj naučno-metodičeskoj konferenciji. Jaroslavl: Izd60 JaGPU im. K. D. Ušinskogo, 2004, s. 25. ISBN 5-87555-503-3. 125 SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pisma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja litěratura, 1974. s. 25.
40
раскладывать гранпасьянс.―126 Potřetí uţ i policejní náčelník vyjadřuje svůj názor: „Глупый же вы, господин помещик!―127 Ani trojí potvrzení nevyvratitelného však nedokáţe statkáře přesvědčit. Opakováním děj graduje, pomalu, ale jistě míří k závěrečnému vyvrcholení, které je v tomto případě spojeno s naprostým zdivočením hlavního hrdiny. Číslo 3 se objevuje i v pohádce o obětavém zajíci, a to přesně v okamţiku, kdy se hlavní hrdina vrací od své ţeny zpět k vlkovi a snaţí se doběhnout včas: „Умен был косой; зараньше так рассчитал, чтобы три часа у него в запасе оставалось, однако, как пошли одни за другими препятствия, сердце в нем так и похолодело.―128 Trojka v tomto případě hraje zásadní roli v kritickém okamţiku ţivota a smrti. V pohádce o hloupém Ivánkovi se číslo 3 objevuje na několika různých místech, zdánlivě spolu nesouvisejících. Ale co kdyţ je to autorův záměr a existuje mezi nimi určitá spojitost. Jednak jsou zde tři členové rodiny: otec, matka a syn. Poté vypravěč v jednom okamţiku komentuje Ivánkův skutek a říká: „Раз нищий под окном остановился, а у мамочки, как на грех, в ту пору трехрублевенькая бумажка на столе лежала, — он взял да ВСЕ три рублика нищему в суму и ухнул!―129 Matku samozřejmě synova štědrost netěší. Ale důleţitější je v tomto případě to, proč autor opět vyuţívá ono magické číslo. Zřejmě chce zdůraznit, ţe jde jen o peníze, za něţ není nutné člověka hned lynčovat. Trojka se objevuje ještě v jednom okamţiku, a to při záchraně tonoucího, do níţ se zapojí i Ivánkova matka. Otec se snaţí přesvědčit stráţníky, aby vytáhli především jeho rodinu. Vypravěč však jen tak mimochodem dodává: „Наконец городовые всех троих из воды вытащили.―130 V Liberálovi plní trojí opakování důleţitou funkci. Jednak zpomaluje plynutí děje a zároveň umoţňuje čtenáři detailně nahlédnout pod povrch liberálovy takzvané činnosti. Ten se totiţ nejprve přiklání k „по возможности―, poté je to alespoň „хоть что-нибудь― a nakonec uţ jen „применительно к подлости―. Ščedrin v tomto případě vyuţívá tradiční pohádkový motiv ke zvýraznění úpadku ruské inteligence. Liberál třikrát mění svůj způsob činnosti, aţ se nakonec dostává přesně k tomu, co na začátku sám odsuzoval. V rámci celkové kompozice nemůţeme zapomenout na tzv. „присказки― . Jedná se o krátké průpovídky, hojně se vyskytující v lidových pohádkách. Ščedrin je velmi často ve 126
SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pis'ma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja literatura, 1974. s. 26. 127 Tamtéţ, s. 27. 128 Tamtéţ, s. 38. 129 Tamtéţ, s. 142. 130 Tamtéţ, s. 143.
41
svých příbězích vyuţívá a mohli bychom říci, ţe i v některých případech dokonce „zneuţívá―. Většinou jde o slovní spojení či větné konstrukce, které nějakým způsobem doplňují text a ozvláštňují jej. Některé slouţí k urychlení dějového spádu. Například v pohádce O tom, jak jeden muţik dva generály uţivil131 se oba trosečníci rozhodnou prozkoumat ostrov, přičemţ vypravěč komentuje tuto situaci dvěma slovy: „Сказано – сделано.―132 Podobnou formuli nacházíme i v příběhu o ztraceném svědomí, kdy ţid Samuil vymyslí, jak se nevítaného návštěvníka co nejrychleji zbaví a ihned poté je napsáno: „Задумано – сделано.―133 Obětavý zajíc se zase snaţí dodrţet svůj slib a vrátit se včas k vlkovi a jak uţ to v pohádce bývá: „Скоро сказка сказывается, а дело промежду зайцев еще того скорее делается.―134 Podobných příkladů bychom mohli najít spoustu. Některé присказки se vyskytují i v případech, kdy se vypravěč snaţí na něco upozornit či podtrhnout nemoţnost či neuvěřitelnost určité situace. V pohádce o dvou generálech je s nepatrným údivem poukázáno na muţikův původ: „[…]оказалось, что мужик знает даже Подьяческую, что он там
был, мед-пиво пил, по усам текло, в рот не
попало!―135 A ihned vzápětí vypravěč reaguje na fyzické utrpení muţika slovy: „этого ни пером описать, ни в сказке сказать.136 Výše uvedené příklady ještě navíc získávají v podání a kontextu Ščedrina silný ironický podtext. Ve folklorní pohádce zpravidla dobro vyhrává nad zlem. U Saltykova-Ščedrina se se šťastným koncem setkáváme jen zřídka a navíc má v mnoha případech velmi hořkou příchuť. Kdyţ se podíváme na závěrečnou pasáţ příběhu o třech medvědech-vojevůdcích, uvědomíme si, ţe se autor snaţí čtenáře nejen pobavit, ale také probudit jeho smysly a donutit jej přemýšlet. Zpočátku totiţ konec pohádky vyznívá velmi pozitivně. Toptygin III. je po dobu vykonávání svého úřadu odměňován vyššími hodnostmi, ovšem ihned vzápětí nás vypravěč vyvádí z omylu, kdyţ říká: „Но тут явились в трущобу мужики-лукаши, и вышел Топтыгин 3-й из берлоги в поле. И постигла его участь всех пушных зверей.―137 Pokojný ţivot v medvědím doupěti jej nezachrání před potupnou smrtí. V pohádce Liberál se závěrečná pasáţ odvíjí v podobě dialogu, kdy hlavní hrdina jde po ulici v druţném rozhovoru se svým přítelem. V jednom okamţiku však na něj zpoza rohu plivne neznámý člověk a liberálův kamarád říká: „Плюнуть ему на тебя за твои 131
SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Pohádky. Praha: Mladá fronta, 1976. s. 5. SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pis'ma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja literatura, 1974. s. 8. 133 Tamtéţ, s. 22. 134 Tamtéţ, s. 37. 135 Tamtéţ, s. 12-13. 136 Tamtéţ, s. 13. 137 Tamtéţ, s. 59. 132
42
либеральные дела захотелось, а в глаза сделать это смелости не хватает.―138 V citovaném úryvku můţeme najít dva významy. Jednak se autor snaţí upozornit na skutečnost, ţe liberál je právem potrestán útokem neznámého člověka za svou špatnou činnost. Na druhé straně ale Ščedrin odsuzuje i jednání útočníka, který nenašel odvahu postavit se k liberálovi čelem. Autor upozorňuje na přílišnou zbabělost a neschopnost veřejně hájit svá práva a bojovat za ně. Optimisticky nevyznívá ani závěr Koňagi. V rozhovoru sice Pustopljasy chválí utrmáceného koně a nazývají jej mistrem svého řemesla, sami však ruku k dílu nepřiloţí, jen jej ponoukají k ještě většímu výkonu. Poněkud optimističtěji se jeví vyústění pohádky, vyprávějící o ztraceném svědomí. Vypravěč zde vystupuje v roli proroka, který je poslem dobrých zpráv, jeţ dávají naději na lepší budoucnost: „И будет маленькое дитя большим человеком, и будет в нем большая совесть. И исчезнут тогда все неправды, коварства и насилия, потому что совесть будет не робкая и захочет распоряжаться всем сама.―139
5. 3. Hlavní hrdinové Ščedrinových příběhů Postavy mají v pohádkách Saltykova-Ščedrina rozličný charakter. Velmi často se zde setkáváme se zvířecími hrdiny, kteří jsou obdařeni lidskými vlastnostmi. V podobě zvířat jsou totiţ zobrazeni typičtí představitelé tehdejší společnosti: „Зоологическая маска предоставляла писателю некоторые преимущества и в цензурном отношении, позволяла употреблять более резкие сатирические оценки и выражения.―140 Saltykov prostřednictvím zvířecího světa upozorňuje na nedostatky světa lidí. Všímá si především negativních projevů, snaţí se zachytit jejich podstatu. U Ščedrinových pohádek se někdy můţeme setkat s označením „басни в прозе―141 A ani není divu, poněvadţ autor se ţánru bajky v mnoha ohledech přibliţuje, coţ je patrné především ve výběru postav. Zvířecí hrdinové se však ne vţdy podobají svým vzorům z lidových pohádek: „Герои сатирических сказок о животных наделены автором характерными чертами, существенно дополняющими, а подчас и опровергающими наши традиционные
138
SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pis'ma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja literatura, 1974. s. 166. 139 Tamtéţ, s. 23. 140 BUŠMIN, A. S. Ščedrinskije skazki. In: M. Je. Saltykov-Ščedrin. Skazki. Moskva: Prosveščenije, 1971. s. 6. 141 RODIN, I. O.; PIMENOVA, T. M. Idějno-chudoţestvennoje svojeobrazije skazok Saltykova-Ščedrina. In: Russkaja literatura XVIII-XX vekov (dlja prezentacij, urokov i ЕГЭ) [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.a4format.ru/pdf_files_bio2/4b164454.pdf
43
представления о них.―142 V tradičním podání většinou zajíc není obdařen vlastnostmi, jeţ by jej stavěly do role udatných bojovníků. Obvykle se totiţ vyznačuje slabostí, u níţ se nepředpokládají ţádné hrdinské činy. V Ščedrinově pohádce se však jako slabost vyzdvihuje zajícova svědomitost: „Сколько раз сердце в нем разорваться хотело, так он и над сердцем власть взял, чтобы бесплодные волнения его от главной цели не отвлекали. Не до горя теперь, не до слез; пускай все чувства умолкнут, лишь бы друга из волчьей пасти вырвать!―143 Malý hrdina v sobě nachází poslední zbytky síly k záchraně svého přítele, dokáţe se obětovat pro druhé i za cenu vlastního utrpení. I přesto si však vlk prosadí svou vůli, čímţ dá jasně najevo, kdo je pánem situace. Pohádka Medveď na vojevodstve je ukázkou toho, jak se nejsilnější lesní zvíře mění v slabého tvora bez jakékoliv autority. Vypravěč charakterizuje Toptygina I. těmito slovy: „Был он старый служака-зверь, умел берлоги строить и деревья с корнями выворачивать; следовательно, до некоторой степени и инженерное искусство знал.―144 Lev, jako představitel cara, mu udělí hodnost majora a pošle jej „внутренних супостатов усмирять.145 Medvěd nedokáţe splnit zadané úkoly a z krveţíznivého zvířete se najednou stává hlupák, jemuţ se vysmívá celá lesní říše. Podobný osud postihne i Toptygina II., i kdyţ on „был умнее своего тезки и, что всего важнее, понимал, что в деле административной репутации от первого шага зависит все будущее администратора.―146 Muţici sami skoncují s jeho ţivotem při záchraně svého majetku. Dokáţí v sobě probudit bojovného ducha a zvítězit nad mocným nepřítelem. Toptygin III. se chlubí svou moudrostí stejně jako jeho předchůdci. Snaţí se potlačit zločinné chování, ale nemůţeme od něj čekat ani ţádnou dobročinnost. Zaujímá jakýsi neutrální postoj, který jej však neuchrání před jistou smrtí. Ščedrin ve výše jmenované pohádce zobrazuje pod zvířecí maskou „высшую царскую администрацию.―147 Objevují se zde tři různé charaktery, z nichţ ani jeden neodpovídá autorově představě o ideálním panovníkovi. V pohádce se ještě navíc vyskytuje postava osla, který je tradičně označován přízviskem hloupý. V tomto případě je
142
LUČENECKAJA-BURDINA, I. Ju. Svojeobrazije ţanra skazok v tvorčeskoj praktike M. Je. SaltykovaŠčedrina 1880-ch godov. In: Dětskaja litěratura i dětskaja kniga:aktualnyje problemy izučenija, prepodovanija i interpretaciji: materialy 2-oj mežvuzovskoj naučno-metodičeskoj konferenciji. Jaroslavl: Izd60 JaGPU im. K. D. Ušinskogo, 2004, s. 26. ISBN 5-87555-503-3. 143 SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pisma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja litěratura, 1974. s. 38. 144 Tamtéţ, s. 50. 145 Tamtéţ, s. 51. 146 Tamtéţ, s. 55. 147 SOKRUTENKO, E. Russkaja litěratura 19 veka. Kijev: Radjanska škola, 1965. s. 295.
44
tomu ale naopak. Lev jej vyuţívá jako svého poradce: „Осел в ту пору у него в советах за мудреца слыл.―148 V tomto konstatování se projevuje Ščedrinův smysl pro humor, který je zde vyvolán vyjádřením pravého opaku. Odjakţiva hloupý osel se nyní odvaţuje udílet rady samotnému panovníkovi. V obraze Tahouna Ščedrin poukazuje na těţký ţivot ruských muţiků: „Коняга -обыкновенный мужичий живот, замученный, побитый, узкогрудый, с выпяченными ребрами и обожженными
плечами, с разбитыми
ногами.―149 Kůň představuje taţnou sílu, která udrţuje chod polních prací. Autor jej přirovnává k muţikovi a jeho činorodosti, bez níţ by přestal existovat celý ruský národ. Bušmin obdivuje Ščedrinův postup při výběru postav a také jeho schopnost zachovat v popisu zvířecích hrdinů jejich přirozenou podstatu: „[…]медведь, волк, лиса, заяц, щука, карас, орел, ястреб, ворон, чиж – все это не просто условные обозначения, не внешние иллюстрации, а поэтические образы, живо воспроизводящие облик, повадки, свойства представителей животного мира.―150 Jiţ dříve jsme se zmínili o tom, ţe se Ščedrinovy příběhy podobají ţánru bajky, kde se obvykle zvířata chovají jako lidé. U Saltykova však v mnoha případech pozorujeme obrácený postup: „V jeho pohádkách jednají lidé často jako zvířata.―151 Dikij pomeščik je typickým představitelem hrdiny, z něhoţ se postupně stává tvor, podobný zvířeti: „Весь он, с головы до ног, оброс волосами, словно древний Исав, а ногти у него сделались, как железные. Сморкаться уж он давно перестал, ходил же все больше на четвереньках и даже удивлялся, как он прежде не замечал, что такой способ прогулки есть самый приличный и самый удобный.―152 Tento obrácený postup viditelně dominuje v příbězích, kde hrají hlavní roli lidé. Generálové na neobydleném ostrově, kteří v ţivotě nepoznali, co je to hlad, ztrácí jakékoliv zábrany: „Вдруг оба генерала взглянули друг на друга: в глазах их светился зловещий огонь, зубы стучали, из груди вылетало глухое рычание. Они начали медленно подползать друг к другу и в одно мгновение ока остервенились.―153 Začnou je ovládat zvířecí pudy. Objevení muţika však oba generály zachrání před vzájemným pojídáním. Ovšem nyní je zase k roli zvířete odsouzen sám muţik, který slouţí svým pánům od rána do večera, za coţ je i náleţitě „odměněn―: 148
SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pisma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja litěratura, 1974. s. 51. 149 Tamtéţ, s. 171. 150 BUŠMIN, A. S. Ščedrinskije skazki. In: M. Je. Saltykov-Ščedrin. Skazki. Moskva: Prosveščenije, 1971. s. 7. 151 PAROLEK, Radegast; HONZÍK, Jiří. Ruská klasická literatura. Praha: Svoboda, 1977. s. 378. 152 SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pisma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja litěratura, 1974. s. 28-29. 153 Tamtéţ, s. 9.
45
„[…]веревкою генералы привязали мужичину к дереву, чтоб не убег, а сами легли спать.―154 Chovají se k němu jako k psovi, který je povinen stráţit svého pána a bdít nad jeho pohodlím. V textech Saltykova-Ščedrina se objevují i tradiční pohádkové postavy. V jedné z pohádek hned v úvodu čteme: „В некотором царстве Богатырь родился. Баба-яга его родила, вспоила, вскормила, выхолила, и когда он с коломенскую версту вырос, сама на покой в пустыню ушла, а его пустила на все четыре стороны.―155 Úryvek obsahuje nejen typický pohádkový vstup, ale zároveň se v něm vyskytují hned dva známí hrdinové: bogatyr a baba jaga. V Ščedrinových pohádkách jsou vzájemné vztahy jednotlivých folklorních postav odlišné od klasických koncepcí. Často se setkáváme s podivuhodnými kombinacemi, které působí velmi komicky. Typickým příkladem je jiţ zmíněná pohádka Bogatyr, kde jeţibaba vystupuje v roli matky hlavního hrdiny. Jméno Ivan je v ruské pohádkové tradici spojováno s přívlastkem hloupý, i kdyţ se většinou prokáţe, ţe drţitel tohoto jména je ve skutečnosti chytřejší, neţ všichni ostatní. Jednoho takového „Иванушку― najdeme i u Ščedrina v příběhu nazvaném Durak. O jeho hlouposti nikdo nepochybuje, i kdyţ vypravěč říká: „Бывают дураки легкие, а этот мудреный.―156 Ivan se snaţí pomáhat bezbranným lidem, za coţ jej ostatní odsuzují. Teprve aţ v závěru pohádky se objeví náhodný pocestný, který ocení Ivánkovu čistou duši. Ščedrin všeobecně známé pohádkové postavy umísťuje do nového, reálného světa. Oţivuje je a zasazuje do zcela odlišného prostředí, čímţ zpochybňuje jejich neskutečnost či nadpřirozenost. Folklorní hrdinové jsou součástí Ščedrinových textů a jejich zasazení do nečekaných situací se projevuje především prostřednictvím humoru a nadsázky.
5. 4. Specifika jazyka Pohádky Saltykova-Ščedrina jsou povaţovány za jedinečné a originální nejen z hlediska kompozice, ale i jazykové stránky. Autor totiţ vyuţívá takové jazykové prostředky, jeţ mu umoţňují naplno vyjádřit svůj názor na danou skutečnost. Sokrutenko ve své stati, věnované Ščedrinovým pohádkám říká: „В сказках Щедрин показал себя гениальным мастером эзоповского языка.―157 Ezop je jiţ od dob starověkého Řecka spojován s ţánrem bajky a bývá povaţován za jeho tvůrce. Bajka je totiţ typickou formou 154
SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pisma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja litěratura, 1974. s. 12. 155 Tamtéţ, s. 192. 156 Tamtéţ, s. 140. 157 SOKRUTENKO, E. Russkaja literatura 19 veka. Kijev: Radjanska škola, 1965. s. 297.
46
vyjádření alegorie, která nepřímo, pomocí jinotajného jazyka popisuje konkrétní případy ze skutečného ţivota. Stejným způsoben pracuje i Ščedrin, jemuţ okolnosti nedovolují nazvat určitou věc pravým jménem: „Имена почти всех героев, названия многих произведений, вся их сюжетная ткань, огромное количество намеков, ссылок на факты, на события носят в творчестве Щедрина зашифрованный характер.―158 V mnoha případech jsou však autorovy naráţky na určitou situaci zcela jednoznačné. Tak například v pohádce Medveď na vojevodstve se vypráví o medvědech, lese a zvěři, která v něm ţije. Jenţe autor pod těmito slovy skrývá jejich pravý význam. V jednom okamţiku vypravěč říká: „Узнала лесная челядь, что майор к ним в лес едет, и задумалась.―159 Všimněme si slovního spojení „лесная челядь―. O čem se zde ve skutečnosti hovoří? Výkladový slovník výrazem челядь označuje: „до отмены крепостного права дворовые слуги.―160 I kdyţ se tedy nacházíme v lese, můţeme si pod tímto pojmenováním představit prostý lid, který s určitou obavou vyhlíţí svého cara, jemuţ oddaně slouţí. Na jiném místě čteme: „И так как неблагополучные, но вожделенные лесные порядки ни разу в это время нарушены не были так как никаких злодейст кроме натуральных, непроизводилось, то и Лев не оставил его милостью.161 Ščedrin velmi jemně naznačuje, ţe lesní řád za vlády Toptygina III. sice není poznamenán velkými zločiny, ale také se nemůţe pochlubit ţádnými viditelnými pokroky. Autor ve skutečnosti kritizuje pasivitu vládnoucího systému, který zemi rozhodně neprospívá. V pohádce Dikij pomeščik Ščedrin zdivočením statkáře dává jasně najevo, ţe přítomnost muţiků v ruské společnosti je nezbytná. Nepřímo upozorňuje na osud poddaných v carském Rusku po zrušení nevolnictví: „Сократил он их так, что некуда носа высунуть.―162 Statkář je ve své snaze zbavit se muţiků velmi pečlivý a důsledný, na coţ sám následně doplatí. V pohádce o dvou generálech se Ščedrin velmi ironicky vyjadřuje o štědrosti zmíněných pánů ke svému zachránci: „[…]выслали ему рюмку водки да пятак серебра.―163 Autor si velmi dobře uvědomuje, jak se vrchnost chová ke svým poddaným. Muţici za svou pracovitost a oddanost nedostávají náleţitou odměnu, ale dočkají se jen výsměchu a pohrdání. 158
GORJAČKINA, Marija Sergejevna. Satira Saltykova-Ščedrina. Moskva: Prosveščenije, 1976. s. 174. SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pisma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja litěratura, 1974. s. 51. 160 VINOGRADOV, Viktor Vladimirovič; UŠAKOV, D. Tolkovyj slovar russkogo jazyka. Tom 4, SJaščurnyj. Moskva: Gosudarstvennoje izdatelstvo inostrannych i nacionalnych slovarej, 1940. 161 SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pisma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja litěratura, 1974. s. 59. 162 Tamtéţ, s. 24. 163 Tamtéţ, s. 13. 159
47
Jazyk Saltykova-Ščedrina je velmi bohatý. O vyuţívání tradičních pohádkových formulí jsme se zmínili jiţ v předchozích kapitolách. V autorových textech se však nacházejí
také různá přísloví a pořekadla, vycházející z tradic ruského folkloru:
„Использование пословиц и поговорок в тексте сказок создаѐт народнопоэтическую атмосферу иронического осмысления происходящего.―164 V pohádce Liberál hlavní hrdina mění svůj způsob činnosti, ovšem nedaří se mu rychle se přizpůsobit novému postupu a vypravěč říká: „И пшеничное, мол, зерно не сразу плод дает[...]―165 Upozorňuje na to, ţe je nutné mít trpělivost, poněvadţ jen ta přináší růţe. Kdyţ se vzdělaní lidé pokoušejí hlavního hrdinu popostrčit k další fázi veřejné činnosti, promlouvají mu do duše: „Коли ты, либерал, заварил кашу, так уж не мудри, вари до конца.―166 V přeneseném slova smyslu spojení „заварить кашу― znamená zavařit si pěknou věc z hlediska negativního hodnocení situace. Přesné znění přísloví je: co sis nadrobil, to si také sněz. V ruštině je to vyjádřeno slovy: „ты заварил кашу, ты и расхлебывай.―167 Ščedrin ale vytváří poněkud jinou variantu. Hlavní hrdina má dokončit to, co začal bez zbytečných řečí, tedy vařit aţ do konce. Celý ţivot Koňagy je zasvěcen tvrdé práci. Pustopljasy obdivují jeho vytrvalost a dohadují se, odkud pramení jeho síla snášet kaţdodenní trmácení na poli. Jeden z nich říká: „Понял он, что уши выше лба не растут, что плетью обуха не перешибешь[...]―168 V citované pasáţi se vlastně říká, ţe všechno má své hranice a ţe hlavou zeď nikdy neprorazíš, proto nemá cenu vzpírat se tomu, co je dáno. Práce Tahouna je povaţována za jemu předurčený osud, který se nedá změnit. Na konci pohádky se ještě objevuje přísloví: „Вот уж именно дело мастера боится!―169 V knize pojednávající o ruských příslovích a pořekadlech je význam tohoto přísloví popsán takto: „Умелому, знаюшему человеку любое дело не страшно, он с ним быстро и хорошо справляется.―170 Přísloví se pouţívá při uznání kvality lidské práce. V případě zmíněné pohádky se jedná o ironickou 164
LUČENECKAJA-BURDINA, I. Ju. Svojeobrazije ţanra skazok v tvorčeskoj praktike M. Je. SaltykovaŠčedrina 1880-ch godov. In: Dětskaja litěratura i dětskaja kniga:aktualnyje problemy izučenija, prepodovanija i interpretaciji: materialy 2-oj meţvuzovskoj naučno-metodičeskoj konferenciji. Jaroslavl: Izd60 JaGPU im. K. D. Ušinskogo, 2004, s. 27. ISBN 5-87555-503-3. 165 SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pisma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja litěratura, 1974. s. 164. 166 Tamtéţ, s. 165. 167 LEŠKA, Oldřich; KOPECKIJ, Leontij Vasiljevič. Rusko-český slovník. I, A-O. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. s. 356. 168 SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pisma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja litěratura, 1974. s. 175. 169 Tamtéţ, s. 176. 170 FELICYNA, Vera Petrovna; PROCHOROV, Jurij Jevgen'jevič. Russkije poslovicy, pogovorki i krylatyje vyraženija: lingvostranovedčeskij slovar. Moskva: Russkij jazyk, 1980.
48
poznámku. Pustopljasy povzbuzují koně k lepšímu výkonu a chválí kvalitu jeho práce, ale zároveň ospravedlňují svou vlastní nečinnost. Ve Ztraceném svědomí se dříve obávaný Lovec najednou zdráhá vyuţít svých osvědčených metod a tu se objevuje přísloví: „Вот и близок локоть, да не укусишь!―171 O jeho existenci se dozvídáme z Rusko-českého slovníku Kopeckého, v němţ nalezneme český překlad. Význam přísloví bychom mohli vyjádřit asi takto: to, co bylo pro Lovce ještě před nedávnem moţné, je teď nedosaţitelné. Ironií je, ţe poté co jej navštíví svědomí, se nedokáţe chovat tak, jako předtím a muţici si najednou mohou dovolit svobodněji dýchat. V Ščedrinových textech se vyskytuje spousta frazeologizmů, které svým způsobem děj oţivují. Obětavý zajíc je zpozorován vlkem při důvěrném rozhovoru s bratrem své nevěsty. Snaţí se vlkovi vysvětlit, ţe nehovoří o ničem důleţitém, ale on mu odpovídá: „То-то ничего! Знаю я вас! Пальца вам тоже в рот не клади! Сказывайте в чем дело?―172 Upozorňuje na to, ţe si musí dát na zajíce pozor, aby se nepokusil o nějaký podvod. V Liberálovi zase vzdělanci přesvědčují hlavního hrdinu, aby konal podle jejich přání a říkají: „[...] и с радостью готовы тебя, козла, в огород пустить.―173 Nechtějí mu dovolit vlastní způsob činnosti. On se téţ zdráhá opustit své ideály, ale nakonec se podrobuje většině. V pohádce o koni umořeném prací vypravěč upozorňuje na obrovskou rozlohu polí, na kterých se kříţem kráţem pohybuje Koňaga od rána do večera: „Исходил его Коняга с сохой вдоль и поперек, и все-таки ему концакраю нет.― Při rozhovoru Pustopljasů jeden z nich přemýšlí nad ţivotem svého druha a ironicky poznamenává, ţe si ţije „у Христа за пазушкой.―174 Tím vlastně říká, ţe Koňaga má bezstarostný ţivot, coţ je ve skutečnosti přesně naopak. Druhý Pustopljas ale vyvrací všechny domněnky svých kamarádů slovy: „Ах, господа, господа! Все-то вы пальцем в небо попадаете!―175 Podle něj jsou vedle, jak ta jedle. Koně totiţ není moţné fyzicky zničit, protoţe je uţ na tvrdou práci zvyklý. Hloupý Ivánek dovádí své rodiče k nepříčetnosti. Tatínek kárá maminku za přílišnou shovívavost: „[...]хуже выйдет, ежели ты, вместо того чтобы сечь, лясы с ним точить будешь!―176 Zavrhuje zbytečné domlouvání a navrhuje pro jejich syna fyzický trest.
171
SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pisma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja litěratura, 1974. s. 18. 172 Tamtéţ, s. 36. 173 Tamtéţ, s. 164. 174 Tamtéţ, s. 175. 175 Tamtéţ, s. 175. 176 Tamtéţ, s. 142.
49
Ščedrinovy pohádky se obrací k širokému okruhu čtenářů, čemuţ odpovídá i pouţité lexikum. V textech se setkáváme s hovorovými a nespisovnými slovy . Tak například ztracené svědomí leţí dlouho na cestě, kdyţ tu jej náhle zvedne „какой-то несчастный пропоец, позаривщийся с пьяных глаз даже на негодную трапицу, в надежде получить за нее шкалик.―177 Opilý člověk se domnívá, ţe by za tento odhozený hadřík mohl dostat štamprličku něčeho ostřejšího. Ovšem ve skutečnosti mu nalezená věc velmi znepříjemňuje ţivot a nedá mu ani chvíli pokoje. Jakmile se svědomí dostává do rukou hospodského Prochoryče, létají kolem hromy a blesky: „Коли человек делом занят, да этакая пакость к нему привяжется.―178 Povaţuje nenadálou návštěvu za ohavnost, která mu brání v jeho práci. Svědomí mu ale najednou otvírá oči a on jako úplně jiný člověk promlouvá do duše štamgastovi: „Коли бы ты одну рюмочку выпил — это так! это даже пользительно! — говорил он сквозь слезы, — а то ведь ты норовишь, как бы тебе целое ведро сожрать!―179 Odrazuje jej od opilství a tím vlastně ohroţuje svou ţivnost. Z citovaného úryvku lze vyčíst, ţe se autor neobrací jen na jednu konkrétní osobu, ale svou výtku vztahuje na celou společnost, která se nespokojí s málem. Zákazník se brání slovnímu útoku hospodského a říká mu: „Да что ты, никак, Прохорыч, с ума спятил!―180 Povaţuje jej za blázna, ale kdyţ pochopí, co je příčinou Prochoryčova zvláštního chování, raději se od něj drţí co nejdál. Hloupý statkář je nespokojen se svými muţiky: „А ну, как он у меня все добро приест?―181 Obává se, aby mu nesebrali všechen majetek, a proto jim neustále něco zakazuje. A muţici bědují: „Господи! легче нам пропасть и с детьми с малыми, нежели всю жизнь так маяться!―182 Přejí si, aby je Bůh vysvobodil z jejich trápení, coţ se nakonec splní. V pohádce o obětavém zajíci hlavní hrdina spěchá co nejrychleji zpět k vlkovi. Dobíhá v posledním okamţiku a z posledních sil, přičemţ vypravěč říká: „И кубарем скатился с горы в болото.―183 Snaţí se nezklamat vlkovu důvěru a zachránit svého kamaráda i za cenu vlastního poníţení. Pohádka Medveď na vojevodstve začíná popisem zločinů, které mohou být zapsány v historii, a které nikoliv. V prvé řadě se hovoří o velkých a váţných událostech, jeţ stojí zato zaznamenat. Ovšem úvodní odstavec se zmiňuje i o jiných zločinech: „Злодейства же малые и шуточные именуются 177
SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pisma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja litěratura, 1974. s. 14. 178 Tamtéţ, s. 16. 179 Tamtéţ, s. 16. 180 Tamtéţ, s. 17. 181 Tamtéţ, s. 24. 182 Tamréţ, s. 24. 183 Tamtéţ, s. 39.
50
срамными[…]―184 Ty jsou tak nepatrné, ţe se do historie nikdy nezapíší, přesto jsou však odsouzeníhodné a sprosté. Povaha hloupého Ivánka trápí nejen jeho rodiče, ale všechny obyvatele, kteří s ním přicházejí do styku. Vypravěč o něm mimo jiné říká: „[…]которое слово совсем бы позабыть надо, а он его-то и ляпнет.―185 Vţdy plácne to, na co by měl raději zapomenout. Jednoduše řečeno dělá si, co chce, ať uţ se to někomu líbí nebo ne. Proto není divu, ţe ihned posléze čteme: „[…]он всех поступками своими донял.―186 Nikdo uţ nedokáţe snášet Ivánkovy výtrţnosti, jenţe s hlupákem člověk přece nic nenadělá. Občas se u Ščedrina objeví i vulgární slova, jimiţ vyjadřuje nelibost nad určitým chováním či situací. Například při charakteristice Toptygina I. vypravěč říká: „[…]не был зол, а так, скотина.187 Na konci jeho vlády je pak okomentováno zničení tiskárny slovy: „Сделавши все это, сел, сукин сын, на корточки и ждет поощрения.―188 Svým jednáním se Toptygin I. pyšnit nemůţe, coţ potvrzuje i fakt, ţe ho za něj odměna nečeká. Všechny dosud zmíněné jazykové prostředky spojují Ščedrinovy pohádky s realitou. Spolu s nimi se v textech vyskytují ještě jiné výrazy: „Наряду с ними писатель широко включает в фольклорную стилизацию книжную лексику и канцеляризмы.―189 Tak v pohádce o dvou generálech čteme, ţe oba slouţili „в какойто регистратуре―a ţe „получали пенсию.―190 Hloupého statkáře zase policejní úředník poučuje: „А известно ли вам, господин помещик, что казначейство без податей и повинностей, а тем паче без винной и соляной регалий, существовать не может?―191 Upozorňuje jej na to, ţe státní pokladna bez daní za muţiky nemůţe spolehlivě fungovat. Toptygin II. si na rozdíl od svého předchůdce moc dobře uvědomuje „что в деле административной репутации от первого шага зависит все будущее администратора.―192
184
SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pisma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja litěratura, 1974. s. 50. 185 Tamtéţ, s. 141. 186 Tamtéţ, s. 142. 187 Tamtéţ, s. 51. 188 Tamtéţ, s. 55. 189 LUČENECKAJA-BURDINA, I. Ju. Svojeobrazije ţanra skazok v tvorčeskoj praktike M. Je. SaltykovaŠčedrina 1880-ch godov. In: Dětskaja litěratura i dětskaja kniga:aktualnyje problemy izučenija, prepodovanija i interpretaciji: materialy 2-oj meţvuzovskoj naučno-metodičeskoj konferenciji. Jaroslavl: Izd60 JaGPU im. K. D. Ušinskogo, 2004, s. 27. ISBN 5-87555-503-3. 190 SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pisma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja litěratura, 1974. s. 7. 191 Tamtéţ, s. 27. 192 Tamtéţ, s. 55.
51
Jazyk se pro Ščedrina v mnoha případech stává prostředkem k zobrazení povahových vlastností jednotlivých postav: „В языковом строе сказок появилось и совершенное мастерство речевой характеристики.―193 Hlavní hrdinové Ščedrinových příběhů svým slovním projevem prozrazují čtenáři, jaké je jejich společenské postavení, jaké jsou jejich názory a jak by se zachovali v konkrétních situacích. Generálové na neobydleném ostrově urputně přemýšlí, jak a kde by mohli získat nějaké jídlo, kdyţ v tom jeden z nich říká: „Кто бы мог думать, ваше превосходительство, что человеческая пища, в первоначальном виде, летает, плавает и на деревьях растет?―194 Druhý generál svému kolegovi jen přikyvuje. Ščedrin poukazuje na jejich naivitu, neschopnost a hloupost. Celá debata působí na jednu stranu velmi komicky, ale na druhé straně vrhá nepříznivé světlo na vládnoucí činitele v ruské společnosti. V pohádce o zdivočelém statkáři se hlavní hrdina chvástá: „А вот бог, по молитве моей, все мои владения от мужика очистил!―195 Z jeho řeči čtenář na první pohled pozná, ţe se jedná o člověka, který mnoho rozumu nepobral. Naivně si myslí, ţe právě jeho modlitba byla vyslyšena a ještě oslavuje zmizení muţiků. Hloupé myšlenky dovedou hlavního hrdinu aţ ke ztrátě lidské podoby. Obětavý zajíc je ochoten pro svou nevěstu udělat vše, co jí na očích vidí. Na své cestě za štěstím ale potkává vlka, jenţ mu brání v uskutečnění jeho tuţeb: „[…] то сиди ты вот под этим кустом и жди очереди. А может быть... ха-ха... я тебя и помилую!―196 Z vlkových slov zřetelně cítíme jeho přesvědčení o neomezené moci nade všemi a povinnosti ostatních poslechnout na slovo. V pohádce Liberál diskutuje hlavní hrdina se vzdělanci o tom, co si lze představit pod pojmem svoboda a oni mu odpovídají: „Не только не предосудительно, но и весьма похвально, - ответили сведущие люди, ведь это только клевещут на нас, будто бы мы не желаем свободы; в действительности мы только об ней и печалимся... Но, разумеется, в пределах...―197 Z jejich řeči lze velice snadno odvodit, jakou zastávají politiku: všechno má své meze, proto není nutné zabývat se určitým problémem déle neţ je zdrávo. Pokrytectví, neupřímnost a přetvářka ovládají jejich mysl. Ščedrin se zde pokouší naznačit, ţe řeč ruské inteligence je sice velmi květnatá a na úrovni, ale obsahově prázdná. Z jejich úst totiţ vycházejí jen plané sliby, které nenachází odezvu ve skutečném ţivotě. 193
SOKRUTENKO, E. Russkaja literatura 19 veka. Kijev: Radjans'ka škola, 1965. s. 296. SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pisma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja litěratura, 1974. s. 9. 195 Tamtéţ, s. 25. 196 Tamtéţ, s. 35. 197 Tamtéţ,s. 163. 194
52
Jazyk Ščedrinových pohádek je tak barvitý, ţe nás někdy aţ překvapí, jakými způsoby je moţné určitou věc vyjádřit. M S. Gorjačkina ve své knize, pojednávající o Ščedrinově satiře, píše: „Речь героев сказок необычайно индивидуализирована, рисует конкретный социальный тип.―198 Charakter promluv a vyuţité jazykové prostředky čtenáři pomáhají zařadit jednotlivé postavy do konkrétních sociálních vrstev a umoţňují mu snadněji se orientovat v autorových satirických textech.
5. 5. Základní umělecké postupy a prostředky Saltykovovy satirické pohádky představují vrchol autorovy literární tvorby. Střetají se v nich různé umělecké prostředky a postupy, které spolu se Ščedrinovým osobitým způsobem vyjadřování vytváří jedinečnou strukturu. Autor bezmyšlenkovitě nekopíruje tradiční postupy, ale vyuţívá svůj vlastní styl, zaloţený na předem promyšlených principech. Co se tedy týče uměleckých prostředků, nejčastěji se v pohádkách setkáváme s alegorií, ironií, hyperbolou či groteskou. Postupně si budeme jednotlivé postupy charakterizovat a uvádět konkrétní příklady. Základním uměleckým postupem, který Saltykov vyuţívá je alegorie. Jedná se o způsob, jímţ autor skrytě popisuje realitu své doby. Alegorie se uplatňuje při výběru postav, kdy se v textu objevují tradiční zvířecí hrdinové jako zástupci konkrétních lidských typů. V pohádce Medveď na vojevodstve se setkáváme se lvem, v němţ Ščedrin zpodobňuje cara, který trestá majora za jeho přestupek: „И приказал отчислить его по инфантерии.―199 Medvěd zde vystupuje v trojí podobě jako zástupce vládnoucí vrstvy, dohlíţející na chod a pořádek v lese, tedy ruské zemi. V zajícovi, který se ze strachu podrobuje vlkově vůli Ščedrin zobrazuje typ ruského inteligenta, jenţ přijímá názor většiny a sní o závratné kariéře: „Снится ему, будто волк его при себе чиновником особых поручений сделал, а сам, покуда он по ревизиям бегает, к его зайчихе в гости ходит...―200 Tvrdou prací zmučený kůň v pohádce nazvané Koňaga se nezvykle podobá ruskému muţiku a jeho osudu. Vţdyť i vypravěč o něm tvrdí, ţe je to „обыкновенный мужичий живот.―201 Zubareva ve své stati, věnované Ščedrinovým pohádkám píše: „[…]аллегорическое уподобление у Щедрина практически всегда имеет в своей основе социальную антитезу, предпологающую противопоставление власти и ее 198
GORJAČKINA, Marija Sergejevna. Satira Saltykova-Ščedrina. Moskva: Prosveščenije, 1976. s. 171-172. SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pis'ma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja literatura, 1974. s. 55. 200 Tamtéţ, s. 35. 201 Tamtéţ, s. 171. 199
53
жертвы.―202 Tak se střetá medvěd s lesními muţiky či vlk se zajícem, z nichţ kaţdý zastupuje svou společenskou třídu. S alegorickým ztvárněním skutečnosti do jisté míry souvisí i míšení světa reálného s fantastickým:
„Фантастика
сказок
политической действительностью.―
203
Щедрина,[…],
связана
с
конкретной
Spojení těchto protichůdných časových plánů
často vytváří komický efekt, ale také vystihuje podstatu zobrazované problematiky. V příběhu o medvědech-vojevůdcích se o Toptyginovi I. píše, ţe „до некоторой степени и инженерное искусство знал.―204 Medvěd je obdařen vyloţeně lidskou dovedností a navíc ještě získává hodnost majora. Generálové se jakýmsi zázrakem ocitají na neobydleném ostrově: „[…]по щучьему велению, по моему хотению, очутились на необитаемом острове.―205 Na tomto pustém místě nachází muţika. Ovšem jeho objevení zas aţ tak velkým zázrakem není, protoţe toho přece můţeme najít všude, tedy i na takovém místě, kde bychom to nejméně čekali. Ščedrinovy texty jsou od začátku aţ do konce naplněny mnoha ironickými poznámkami a naráţkami. Ironie hraje v satirikově tvorbě zásadní roli, poněvadţ umoţňuje zobrazit určitou skutečnost vyjádřením opaku její pravé podstaty. V pohádce Durak se ironie projevuje při charakteristice hlavního hrdiny: „Бывают дураки легкие, а этот мудреный.―206 Ivánek je sice hlupák, ale ne obyčejný. Je to takový mudrlant, který přemýšlí o různých věcech a vţdy má na všechno pohotovou odpověď. Vypravěč o něm říká: „Случится в городе пожар - он первый идет в огонь; услышит ли, что гденибудь есть трудный больной - он бежит туда, садится к изголовью больного и прислуживает.―207 Ivan se do všeho vrhá po hlavě, snaţí se pomáhat, kde je třeba a za to je odsuzován i svými rodiči: „Не раз родители задумывались, каким бы образом дурака пристроить, чтобы он хоть мало-мальски на человека похож был.―208 Vůbec jej nepovaţují za zástupce lidského druhu a přitom je to člověk se srdcem na pravém místě. Generálové se na ostrově trápí. Ironií je, ţe nedokáţí správně určit jednotlivé světové strany, i kdyţ jeden z nich „служил еще в школе военных кантонистов учителем
202
ZUBAREVA, Je. Ju. Skazki. In: Russkaja litěratura XVIII-XX vekov (dlja prezentacij, urokov i ЕГЭ) [online]. [cit. 2012-04-10]. Dostupné z: http://www.a4format.ru/pdf_files_bio2/47cabc8d.pdf 203 GORJAČKINA, Marija Sergejevna. Satira Saltykova-Ščedrina. Moskva: Prosveščenije, 1976. s. 169. 204 SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pisma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja litěratura, 1974. s. 50-51. 205 Tamtéţ, s. 7. 206 Tamtéţ, s. 140. 207 Tamtéţ, s. 146. 208 Tamtéţ, s. 146.
54
каллиграфии и, следовательно, был поумнее.―209 Příkladem ironického odsouzení je situace, ve které generálové naleznou muţika: „самым нахальным образом уклонялся от работы.―210 Ten je nařčen z toho, ţe se záměrně vyhýbá práci, přičemţ generálové ani neví, co toto slovo znamená. Na konci pohádky muţik obdrţí odměnu. Generálové prokazují svému zachránci dobrodiní: „[…]выслали ему рюмку водки да пятак серебра: веселись, мужичина!―211 Ve skutečnosti se mu však tímto darem vysmívají. V pohádce Medveď na vojevodstve se ironie objevuje hned v několika případech. V jednu chvíli se dozvídáme, ţe „Осел в ту пору у него в советах за мудреца слыл.―212 Zvíře, které je většinou povaţováno za hloupého tvora se nyní pyšní svou moudrostí, která mu umoţňuje vykonávat příslušný úřad. Ironie v tomto případě podtrhuje nejen hloupost osla, ale i samotného lva. Ironický podtext má i zdánlivá nespokojenost vypravěče se svévolností lesních obyvatel: „Такая в ту пору вольница между лесными мужиками шла, что всякий по-своему норовил. Звери - рыскали, птицы - летали, насекомые ползали; а в ногу никто маршировать не хотел.―213 Ščedrin těmito slovy naznačuje, ţe dosud poklidný ţivot skončí, jakmile Toptygin nastoupí do svého úřadu. Zdivočelého statkáře nazývají hlupákem hned třikrát. Ovšem jeho hloupost se ještě více zviditelňuje při srovnání s tak malým zvířetem, jakým je myš: „Но мышонок был умный и понимал, что помещик без Сеньки никакого вреда ему сделать не может.―214 Ironii Ščedrin vyuţívá i při charakteristice generálů, kteří poctí statkáře svou přítomností: „Генералы были хоть и настоящие, но голодные, а потому очень скоро приехали.―215 S vidinou bohatého pohoštění neváhají přijmout statkářovo pozvání, ale čeká je jen prázdná spíţ. Společně s ironií Ščedrin vyuţívá ve svých příbězích hyperbolu, neboli jinými slovy nadsázku. Příznak nebo vlastnost určitého jevu záměrně zveličuje. V pohádce Povesť o tom kak odin muţik dvuch generalov prokormil vypravěč s určitou nadsázkou říká, ţe generálové neznají ţádná slova, kromě jediné fráze: „Примите уверение в совершенном моем почтении и преданности.―216 Tato věta jim však umoţňuje spokojený ţivot a slušnou penzi. Neschopnost zajistit si základní ţivotní potřeby výrazněji vystupuje do popředí v okamţiku, kdy se generálové diví, ţe při získávání potravy je nutné dodrţet 209
SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pisma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja litěratura, 1974. s. 8. 210 Tamtéţ, s. 11. 211 Tamtéţ, s. 13. 212 Tamtéţ, s. 51. 213 Tamtéţ, s. 51. 214 Tamtéţ, s. 28. 215 Tamtéţ, s. 25. 216 Tamtéţ, s. 7.
55
určitý postup: „[…]признаться, и я до сих пор думал, что булки в том самом виде родятся, как их утром к кофею подают!―217 Ščedrin ale zveličuje i muţikovu pokornost, se kterou se snaţí zajistit generálům co nejlepší pohodlí: „[…]из собственных волос сделал силок и поймал рябчика.―218 Saltykov hovoří s nadsázkou o muţikově chování ne proto, aby jej zesměšnil, ale „делает это лишь для того, чтобы показать страшные ее последствия.―219 Muţik uvije z konopí provaz a generálové ho jím přiváţou ke stromu a za všechnu námahu se mu ani nedostane řádného poděkování. V pohádce o hloupém statkáři Ščedrin záměrně zveličuje proces zdivočení: „[…]с головы до ног, оброс волосами, ногти у него сделались, как железные, ходил же все больше на четвереньках.―220 V tomto případě hyperbola přechází v grotesku, v níţ se objevují prvky fantastičnosti. Toptygin I. nezačíná své působení v přidělené oblasti příliš šťastně. Podaří se mu nešťastnou náhodou seţrat číţka. Tato na první pohled celkem obyčejná věc má pro něj velmi nepříznivé následky, coţ autor zdůrazňuje neustálým opakováním faktu: „Дурак! его прислали к одному знаменателю нас приводить, а он Чижика съел! Вот так скотина! добрые люди кровопролитиев от него ждали, а он Чижика съел!―221 Ščedrin zviditelňuje medvědův přestupek a tím dává najevo, ţe ţádný zločin není zanedbatelný a ţe za všechno špatné, co člověk vykoná, musí přijít spravedlivý trest. Ironií je, ţe seţrat obyčejného číţka je v konečném důsledku horší, neţ očekávané krveprolití. V citovaném úryvku se vyskytuje nesprávný gramatický tvar кровопролитиев, který můţe být znakem hovorovosti či nevzdělanosti prostých obyvatel lesa, tedy muţiků. Groteska je dalším uměleckým prostředkem, který se v Ščedrinových pohádkách vyskytuje: „Помогает художнику вскрыть самую сущность изображаемого явления, остро обличить его.―222 Groteska je zaloţena na spojování nespojitelného, slučování neslučitelného a míšení reality s fantazií. Příkladem vyuţití tohoto uměleckého prostředku můţe být pohádka o dvou generálech. Na neobydleném ostrově se objevují ruské noviny:
217
SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pisma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja litěratura, 1974. s. 9. 218 Tamtéţ, s. 11. 219 ZUBAREVA, Je. Ju. Skazki. In: Russkaja litěratura XVIII-XX vekov (dlja prezentacij, urokov i ЕГЭ) [online]. [cit. 2012-04-10]. Dostupné z: http://www.a4format.ru/pdf_files_bio2/47cabc8d.pdf 220 SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pisma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja litěratura, 1974. s. 28. 221 Tamtéţ, s. 52. 222 MATJUŠENKO, L. I.; MATJUŠENKO, A. G. Skazki. In: Russkaja litěratura XVIII-XX vekov (dlja prezentacij, urokov i ЕГЭ) [online]. [cit. 2012-04-10]. Dostupné z: http://www.a4format.ru/pdf_files_bio2/4da54a7d.pdf
56
„Да вот нашел старый номер «Московских ведомостей», и больше ничего!―223 Komicky vyznívá i scéna, v níţ generálové začínají pojídat sami sebe: „[…]откусил у своего товарища орден и немедленно проглотил. Но вид текущей крови как будто образумил их.―224 Vzpamatují se aţ při první prolité krvi, která je vrátí zpět do reality. Ščedrin zde poukazuje na skutečnost, ţe řád je vlastně neoddělitelnou součástí těla generálů. Zdivočelý statkář si svou zvířecí podobu docela uţívá. Policejní náčelník je s ním však hodně nespokojen. Rozhodne se zmizelé muţiky ulovit a nastěhovat zpět na jejich dřívější místo. Vypravěč celou situaci komentuje takto: „Как нарочно, в это время чрез губернский город летел отроившийся рой мужиков и осыпал всю базарную площадь.―225 Muţici se vrací v podobě letícího roje. I ze statkáře se opět stává člověk, ale některé zvířecí návyky uţ mu zůstanou napořád.
223
SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pisma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja litěratura, 1974. s. 8. 224 Tamtéţ, s. 9. 225 Tamtéţ, s. 29.
57
6. Závěr Pohádka patří k jednomu z nejrozšířenějších literárních ţánrů, při jehoţ vzniku sehrála důleţitou úlohu ústní lidová slovesnost. Autorská pohádka jako její ţánrová varianta představuje jakousi další vývojovou fázi, v níţ se odráţí nové tendence, projevující se nejen v oblasti literatury, ale i v jiných druzích umění. Saltykov-Ščedrin vyuţívá tuto variantu při tvorbě svých satirických pohádek. Ovšem autorská pohádka v podání Ščedrina není jen napodobeninou uměle vytvořených koncepcí, ale jedinečnou a originální kompozicí samotného autora. Saltykov-Ščedrin je povaţován za jednoho z předních ruských satiriků své doby. Jeho literární tvorba zahrnuje spoustu děl, která se svou obsahovou stránkou dnešnímu čtenáři poněkud vzdalují. Tato skutečnost ale nic nemění na tom, ţe autorovy pohádky patří k vrcholnému období jeho literární činnosti. Ščedrin v nich naplno rozvíjí svůj způsob uměleckého vyjádření, zaloţený na satirickém zachycení skutečnosti. Autorovy texty navazují na tradici ruské autorské pohádky a pokračují v tendenci zobrazit ruský národní charakter. Jelikoţ však Saltykovova tvorba spadá do ne příliš poklidného období druhé poloviny 19. století, setkáváme se v jeho pohádkovém díle s ostrou kritikou tehdejší sociální a politické situace. Vlast a její zájmy stojí v pomyslném Ščedrinově ţebříčku na prvním místě, a proto nejen jako člověk, ale především jako spisovatel hájí pravdu a spravedlnost před všemi, kteří se ji snaţí potlačit. I kdyţ je Ščedrin za své názory pronásledován, vţdy najde způsob, jak překonat překáţky, jeţ mu do cesty staví cenzura. Pohádka pro něj ztělesňuje záchranné lano, jehoţ se můţe v rozbouřeném moři zachytit. V Ščedrinových textech se objevují tradiční prvky pohádkového ţánru. K nim patří především klasické úvodní pasáţe či trojí opakování určitého motivu. Setkáváme se v nich s nadpřirozenými jevy a zázraky. Co se týče výběru postav, autor vyuţívá zástupce zvířecí říše k zobrazení konkrétních lidských typů, čímţ se přibliţuje ţánru bajky. V Ščedrinových pohádkách najdeme i klasické pohádkové postavy, které jednotlivé příběhy svým způsobem ozvláštňují. I kdyţ Ščedrin folklorní motivy hojně vyuţívá, vytváří jedinečný typ vyprávění, zaloţený na propojení světa fantazie se světem reálným. Skutečnost se v autorských pohádkách Saltykova-Ščedrina odráţí hned v několika oblastech. Co se týče tematické stránky, autor reaguje na situaci v tehdejší ruské společnosti a odhaluje praktiky vládnoucích vrstev, skutečnou tvář ruské inteligence, duševní sílu a odolnost prostého lidu a celkový úpadek morálních a etických hodnot. Tradiční pohádkovou formu Ščedrin naplňuje aktuální problematikou. Postavy začleňuje
58
do konkrétního času a prostoru, v němţ se navíc objevují ruské reálie, podporující autorův záměr vytvořit satirický obraz skutečnosti. Z hlediska jazykové stránky se zde střetají různé vrstvy ruského lexika. V prvé řadě v pohádkách nacházíme hovorová a nespisovná slova, jejichţ pouţití souvisí s adresátem pohádek, jímţ je v tomto případě široká veřejnost. Nejsou to ale jen neutrální slova, která se v textech objevují. Ščedrin úmyslně zařazuje do svých příběhů i kniţní výrazy a kancelářský slang. Pohádky jsou zaloţeny na kontrastu různých stylů, coţ v konečném důsledku vytváří komický efekt. Ščedrin ve svých pohádkách alegoricky zobrazuje skutečný svět s celou jeho absurdností a nespravedlností. Vyuţívá při svém vyjadřování ironii, sarkasmus, nadsázku, humor či grotesku. Všechny tyto prostředky podtrhují satirické vyznění Saltykovových textů, silně působí na čtenáře a ovlivňují jeho postoj k zobrazované skutečnosti. Ščedrinovy příběhy nejen popisují, ale především vyzývají k zamyšlení. I kdyţ v současné době nejsou témata Ščedrinových pohádek aktuální, přesto není na škodu se s těmito texty seznámit, protoţe člověk nikdy neví, jaké poklady se v nich mohou skrývat.
59
7. Резюме Тема настоящей бакалаврской работы – Традиция и инновация литературной сказки в творчестве М. Е. Салтыкова-Щедрина. Работа состоит из предисловия, теоретической и практической частей, заключения, библиографических данных и приложения. В предисловии говорится о том, что является целью настоящей работы и каких областей она касается. Бакалаврская работа занимается литературной деятельностью известного русского сатирика 19-ого века Салтыкова-Щедрина, который в своем творчестве присоединился к жанру сказки как многие дпугие писатели. Цель – показать каким образом Щедрин использует традиционные сказочные приемы и как они проявляются в оригинальной сказочной композиции самого автора. Теоретическая часть является основой бакалаврской работы. В ней определены теоретические исходы к данной теме. В первой главе дается общая характеристика сказки и ее жанровых вариантов. Сказка является одним из основных жанров устного народного творчества. Она представляет собой особенный тип повествования, сюжетная и композиционная основа которого в определенных текстах постоянно повторяется. К характерным признакам сказки принадлежат больше всего вымысел и игра с фантазией. Сказка тесно связана с фольклором. Литературные теоретики и историки пытаются найти исторические корни сказочных повестсвований и возможности связи с другими литературными
жанрами.
Существует
несколько
теорий,
описывающих
происхождение сказок. Они переплетаются и одна не исключает другую. Важнейшей в этой области является деятельность русского теоретика Владимира Яковлевича Проппа, который занимался не только волшебной сказкой, а также фольклором вообще. По его мнению сказки складывались на основе фольклорных жанров былин, легенд и национальных песен. Сказка воспринимается как жанр, основанный на повествовании. Раньше она относилась только к литературе для взрослых. Позже она перешла в детскую литературу, где выполняет свою функцию до сих пор. Фантастичность является важнейшим элементом сказочного жанра. В первую очередь мы говорим о так
60
называемом воображаемом, волшебном мире, у которого в отличие от реального, собственный распорядок. Действие происходит в неопределенном времени и на неопределенном месте. Сказка использует волшебные предметы, которые помогают главному герою достичь своего счастья. Отдельные мотивы повторяются и отдаляют развязку действия. Что касается персонажей, мы встречаемся больше всего с сверхъестественными или олицетворенными героями, которые могут быть и положительные, и отрицательные. Жанровые
варианты
сказки
и
их
количество
нельзя
определенно
разграничить, потому что мнения об этом расходятся. Но обычно приводятся два основных варианта – народная и литературная сказка. Народная сказка содержит фольклорные элементы, исходящие из устного народного творчества. В рамках этого варианта выделяются три основных вида сказок: сказки о животных, волшебные сказки и новеллистические сказки. Наиболее древними являются сказки о животных, где звери имеют способность думать и говорить как люди. Эти повествования основаны
на
юморе,
сатире
и
иронии.
Волшебные
сказки
отличаются
фантастичностью и связаны с анимизмом и антропоморфизмом. Добро почти всегда побеждает зло. В композиции этого вида преобладают волшебные элементы. Новеллистическая или бытовая сказка описывает повседневную реальную жизнь при помощи фантазии и комизма. Литературная
сказка
в
настоящее
время
принадлежит
к
широко
распространенному жанровому варианту. Это какое-то искусственное повествование с сказочными элементами. Оно продолжает народную традицию, но в большинстве случаев превышает ее границы. Волшебные мотивы соединяются с реальными и создают оригинальную сказочную композицию. Развитие литературной сказки относится к 19 веку, когда проявлялся повышенный интерес к фольклору. Ее основателем
является
Ганс
Христиан
Андерсен,
который
отклонился
от
традиционных приемов. Во второй главе говорится о развитии русской литературной сказки, упоминаются имена главных представителей этого жанра. Последний раздел данной главы занимается свойствами сатирической сказки в русской литературе. Русская литературная сказка проходила в историческом развитии разными эпохами. Она стала составной частью русской национальной культуры. Писатели пользовались этим жанром, чтобы найти ответы на вопросы, касающиеся 61
человеческого существования. Первые литературные обработки народных сказок появились уже в 17 веке, но расцвет произошел только на рубеже 18 и 19 веков, когда сказка была положена на уровень других литературных жанров. В первой половине 19 века история занимала в детской литературе важное место. Авторы пытались соединить познавательную функцию с эстетической и дидактической. К представителям дитературной сказки в это время принадлежали например Антоний Погорельский, Василий Андреевич Жуковский или Александр Сергеевич Пушкин. Во второй половине 19 века в детской литературе начал проявляться реализм. Авторы подвергали сказочную поэтику законам действительности. В это время литературная сказка развивалась благодаря произведениям Льва Николаевича Толстого, Вселовода Михаиловича Гаршина и также Михаила Евграфовича Салтыкова-Щедрина. Сатира, как средство выражения определенного взгляда, появляется в русской литературе с давних времен. В рамках детской литературы мы говорим о так называемой сатирической сказке, каторая имеет свою собственную структуру. Она относится к рассказу, повествующему о событиях реальной жизни. Действие отличается высокой степенью социальной остроты. Главные герои взяты из конкретных общественных слоев. С одной стороны мы встречаемся с мужиками, крестьянами, а с другой стороны с царем и его помощниками. В этом духе написаны и сказки Салтыкова-Щедрина, который принадлежит к выдающимся лицам русской литературы 19 века. Третья глава посвящена самому Щедрину, его жизни и творчеству. Здесь говорится также о вкладе автора в жанре сказки. Салтыков-Щедрин известен как хороший прозаик, журналист и сатирик. Его литературная деятельность связана с политической ситуацией в царской России. Он присоединяется к гротескно-фантастическому изображению действительности. Сатира Салтыкова-Щедрина отличается резкостью. Автор принимает свою судьбу и критикует поведение правительственных слоев, которые унижают крестьян. Щедрин является большим патриотом и все, что его волнует, ои изображает в своих произведениях. Его сатирические тексты наполнены иронией и юмором. Под маской животных скрыты конкретные человеческие типы. Трагизм соединяется с комизмом и явления с первого взгляда бессмысленные становятся
62
возможными. Сатира
проявляется и в сказочном творчестве Щедрина, которое считается вершиной его литературной деятельности. Салтыков обращается к жанру сказки в 80-ых годах, когда цензура оказывала большое давление. Сначала сказки печатались в журнале Отечественные записки и получали большую известность. Но тексты Щедрина не являются сказками в прямом смысле слова. Это скорее политическая сатира. Автор опирается на традиционные сказочные приемы, но использует также свои собственные, при помощи которых создает
специфическую
форму
литературной
сказки.
Тексты
Щедрина
предназначены не для детей, а для взрослых. Они включают реальные, актуальные элементы, которые реагируют на современные проблемы русского общества. Практическая часть бакалаврской работы основана на анализе, который исходит из конкретных сказочных текстов. В этой части мы занимаемся тематической стороной сказок Щедрина, их композицией, главными героями, языком и основными художественными средствами. Темы отдельных сказок разнообразны. В первую очередь Салтыков обращает внимание на правящую группу общества. Автор критикует абсолютизм, царскую власть и обнаруживает недостатки правительственной системы. К этой теме принадлежат например сказки „Орел-меценат―, „Медведь на воеводстве― или „Дикий помещик―. Вторая тематическая область занимается средним слоем и его поведением. Щедрин критикует жизнь русской интелигенции и то, что она бессмысленно подчиняется своим начальникам и подавляет собственные мнения. Сюда входят сказки „Премудрый пискарь―, „Самоотверженный заяц― или „Либерал―. Третьей темой является тема народа и его тяжелой судьбы. Автор стремится показать жестокое обращение дворян к мужикам. Но он также изображает простых трудолюбивых людей, которые сохраняют страну в живых. Притом Щедрин критикует пассивность крестьян, которые не хотят воевать за свои права. К этой теме принадлежат сказки как „Бедный волк―, „Повесть о том, как один мужик двух генералов прокормил― или „Коняга―. Четвертая тематическая область занимается проблематикой нравственности и этических ценностей. Салтыков говорит о том, что правда и искренность не существуют. В обществе господствуют только лицемерие и фальшь. Эту тему мы можем найти в сказках „Добродетели и пороки―, „Пропала совесть― или „Дурак―.
63
Что касается композиции, Щедин продолжает традиции фольклорной сказки. В его текстах появляются классические сказочные введения, наполненные русскими реалиями. Неопределенные время и пространство играют вторичную роль. Место и время обычно конкретно определены. Щедрин использует также волшебные мотивы. Животные говорят и думают. Происходят какие-то чудеса. В сказках появляется троекратное повторение мотива или эпизода, которое замедляет действие. Нельзя забыть на существование так называемых присказок, которые оживляют и ускоряют действие. В народной сказке обычно добро побеждает зло. Но у Щедрина мы редко встречаемся со счастливым концом. Героями сказок Щедрина очень часто становятся животные, которые обладают способностью говорить. У них человеческие свойства, поэтому они подобны людям. Но иногда также люди ведут себя как звери. В текстах появляются традиционные сказочные персонажи, но их взаимоотношения переплетаются по другому и это производит комическое впечатление. Что касается вредителей и помощников, у Щедрина нет четкого предела между положительными и отрицательными героями. Язык сказок отличается многообразностью. Автор аллегорически изображает действительность, значит он не называет конкретные вещи своими именами. Под определенными названиями находятся скрытые значения. Но многие намеки Щедрина однозначны и мы не должны сомневаться в том, что он имеет в виду. Салтыков использует пословицы и поговорки, исходящие из фольклора. В сказках находятся
фразеологизмы,
которые
оживляют
действие
и
подчеркивают
сатирическую основу. Автор использует просторечные и разговорные слова, чтобы приблизиться простым людям. Язык становится средством изображения черт характера героев. Салтыков-Щедрин пользуется разными художественными приемами и средствами и создает оригинальную структуру. Основным художественным приемом является аллегория, которая помогает автору выявить свои взгляды не нарушая цензурные запреты. Ирония играет в литературном процессе сатирика важную
роль.
Она
обозначает
полную
противоположность
основания
изображаемого. Гипербола позволяет Щедрину обратить внимание читателя на то, что по его мнению важно. Автор преувеличивает какие-нибудь события, ситуации и благодаря этому возникает комический эффект. Часто в сказках появляется гротеск. Переплетается фантазия с реальностью и соединяется несоединительное. 64
Тексты отличаются фантастичностью с одной стороны и убедительностью с другой стороны. Они в большистве случаев многозначны, но их послание однозначно – заинтересовать, развлечь, но прежде всего убедить читателя в том, что надежда на изменение никогда не умирает. В конце работы дается список литературы и интернет-ссылок. В приложении находится пример из творчества Щедрина – сказка „Повесть о том, как один мужик двух генералов прокормил―.
65
8. Bibliografie Primární literatura SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Skazki : 1869-1886 ; Pestryje pisma:1884-1886. Moskva: Chudoţestvennaja litěratura, 1974. 528 s. SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Pohádky. Praha: Mladá fronta, 1976. 112 s. Sekundární literatura AGEKJAN, I. Bolšoj spravočnik : ves russkij jazyk, vsja russkaja litěratura. Minsk: Sovremennyj litěrator, 2002. 990 s. ISBN 985456925X. AKSENOVA, Marija. Enciklopedija dlja dětěj. Moskva: Avanta, 1999. 669 s. ISBN 5848300011. ANIKIN, Vladimir Prokopjevič; KRUGLOV, Jurij Georgijevič. Russkoje narodnoje poetičeskoje tvorčestvo. Leningrad: Prosveščenije, 1987. 479 s. ARZAMASCEVA, Irina Nikolajevna; NIKOLAJEVA, Sofija Anatoljevna. Dětskaja litěratura: učebnik. Moskva: Izdatelskij centr Akademija, 2008. 574 s. ISBN 9785769546204. BUŠMIN, A. S. Ščedrinskije skazki. In: M. Je. Saltykov-Ščedrin. Skazki. Moskva: Prosveščenije, 1971. 208 s. ČEŇKOVÁ, Jana. Vývoj literatury pro mládež a její žánrové struktury: adaptace mýtů, pohádek a pověstí, autorská pohádka, poezie, próza a komiks pro děti a mládež. Praha: Portál, 2006. 171 s. ISBN 807367095X. FELICYNA, Vera Petrovna; PROCHOROV, Jurij Jevgen'jevič. Russkije poslovicy, pogovorki i krylatyje vyraženija: lingvostranovedčeskij slovar. Moskva: Russkij jazyk, 1980. 240 s. GENČIOVÁ, Miroslava. Literatura pro děti a mládež: (ve srovnávacím žánrovém pohledu). Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984. 245 s. GORJAČKINA, Marija Sergejevna. Satira Saltykova-Ščedrina. Moskva: Prosveščenije, 1976. 238 s.
66
KANDEL, Boris Lvovič. M. Je. Saltykov-Ščedrin: rekomendatělnyj ukazatěl litěratury. Leningrad: Gosudarstvennaja publičnaja bibliotěka imeni M. Je. Saltykova-Ščedrina, 1951. 158 s. LEŠKA, Oldřich; KOPECKIJ, Leontij Vasiljevič. Rusko-český slovník. I, A-O. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. 662 s. LEŠKA, Oldřich; KOPECKIJ, Leontij Vasiljevič. Rusko-český slovník. II, P-Ja. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. 694 s. LUČENECKAJA-BURDINA, I. Ju. Svojeobrazije ţanra skazok v tvorčeskoj praktike M. Je. Saltykova-Ščedrina 1880-ch godov. In: Dětskaja litěratura i dětskaja kniga:aktualnyje problemy izučenija, prepodovanija i interpretaciji: materialy 2-oj mežvuzovskoj naučno-metodičeskoj konferenciji. Jaroslavl: Izd-60 JaGPU im. K. D. Ušinskogo, 2004, s. 22-28. ISBN 5-87555-503-3. MAKAŠIN, S. M. Je. Saltykov-Ščedrin v vospominanijach sovremennikov v dvuch tomach. Tom 1. Moskva: Chudoţestvennaja litěratura, 1975. 408 s. MAKAŠIN, S. M. Je. Saltykov-Ščedrin v vospominanijach sovremennikov v dvuch tomach. Tom 2. Moskva: Chudoţestvennaja litěratura, 1975. 398 s. MANDÁT, Jaroslav. Lidová pohádka v ruském vývoji literárním. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1960. 158 s. MOCNÁ, Dagmar; PETERKA, Josef. Encyklopedie literárních žánrů. Praha: Paseka, 2004. 699 s. ISBN 807185669X. MOLDAVSKIJ, Dmitrij Mironovič. Russkaja satiričeskaja skazka: [sbornik]. Leningrad: Chudoţestvennaja litěratura, 1979. s. NIKOLAJEV, P. A. Russkije pisatěli: Bibliografičeskij slovar. Moskva: Prosveščenije, 1990. s. 215. ISBN 5-09-001172-9. OVČINIKOVA, L. V. Russkaja litěraturnaja skazka XVII-XX veka. Tom 1. Moskva: Drofa, 2008. 254 s. ISBN 987-5-358-05963-4. PAROLEK, Radegast; HONZÍK, Jiří. Ruská klasická literatura. Praha: Svoboda, 1977. 629 s. PAVLOVA, I. B. "Gore" i "zlosčastie" v proizvedenijach M. J. Saltykova-Ščedrina. Russkaja reč: nayčno-populjarnyj žurnal. 2011(č. 5), s. 18-22. PAVLOVA, I. B. Ob odnom stradatělnom obraze u M. Je. Saltykova-Ščedrina, N. A. Někrasova i F. M. Dostojevskogo. Russkaja reč: nayčno-populjarnyj žurnal. 2011(č. 3), s. 12-15.
67
PAVLOVA, I. B. Obrazy prirodnych stichij v proizveděnijach M. Je. SaltykovaŠčedrina. Russkaja reč: nayčno-populjarnyj žurnal. 2011(č. 2), s. 7-13. POKUSAJEV, Jevgraf Ivanovič; PROZOROV, V. V. M. Je. Saltykov-Ščedrin: biografija: posobije dlja učaščichsja. Leningrad: Prosveščenije, 1969. 164 s. POMERANCEVA, Erna Vasiljevna. Russkaja narodnaja skazka. Moskva: Izdatelstvo Akademii nauk SSSR, 1963. 128 s. POMERANCEVA, Erna Vasiljevna. Sud'by russkoj skazki. Moskva: Nauka, 1965. 220 s. POSPÍŠIL, Ivo. Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů. Praha: Libri, 2001. 680 s. ISBN 8072770683. PROKOPENKO, Zoja Timofejevna. M. Je. Saltykov-Ščedrin i I. A. Gončarov v litěraturnom processe XIX. veka. Voroneţ : Izdatelstvo Voroneţskogo universiteta, 1989. 222 s. ISBN 574550188X. PROPP, Vladimir Jakovlevič. Morfologie pohádky a jiné studie. Jinočany: H a H, 1999. 362s. RYBNIKOVA, Marija Aleksandrovna. Russkije poslovicy i pogovorki. Moskva: Izdatelstvo Akademii nauk SSSR, 1961. 229 s. SALTYKOV-ŠČEDRIN, Michail Jevgrafovič. Ja ljublju Rossiju do boli serděčnoj. Moskva: Molodaja gvardija, 1975. 384 s. SMIRNOV, Vitalij Borisovič. Gleb Uspenskij i Saltykov-Ščedrin: G. I. Uspenskij v "Otěčestvennych zapiskach". Saratov: Saratovskij universitět, 1964. 137 s. SOKRUTENKO, E. Russkaja litěratura 19 veka. Kijev: Radjanska škola, 1965. TURKOV, Andrej Michajlovič. Saltykov-Ščedrin. Moskva: Molodaja gvardija, 1964. 368 s. VILINSKIJ, Sergej G. O literární činnosti M. Jev. Saltykova-Ščedrina. Brno: Filosofická fakulta s podporou Ministerstva školství a národní osvěty, 1928. 246 s. VINOKUR, G; UŠAKOV, D. Tolkovyj slovar russkogo jazyka. Tom 1, A-Kjuriny. Moskva: Gosudarstvennyj institut Sovetskaja enciklopedija, 1935. 1562 s. VINOGRADOV, Viktor Vladimirovič; UŠAKOV, D. Tolkovyj slovar russkogo jazyka. Tom 2, L-Ojalovet'. Moskva: Gosudarstvennoje izdatelstvo inostrannych i nacionalnych slovarej, 1938. 1089 s. VINOGRADOV, Viktor Vladimirovič; UŠAKOV, D. Tolkovyj slovar russkogo jazyka. Tom 3, P-Rjaška. Moskva: Gosudarstvennoje izdatelstvo inostrannych i nacionalnych slovarej, 1939. 1423 s. 68
VINOGRADOV, Viktor Vladimirovič; UŠAKOV, D. Tolkovyj slovar russkogo jazyka. Tom 4, S-Jaščurnyj. Moskva: Gosudarstvennoje izdatelstvo inostrannych i nacionalnych slovarej, 1940. 1499 s. VLAŠÍNOVÁ, Vlasta; KŘEPINSKÁ, Margita. M. J. Saltykov-Ščedrin v české literatuře. V Praze: Státní knihovna ČSR - Slovanská knihovna, 1976. 94 s. VLAŠÍNOVÁ, Vlasta. Satira okřídlená fantazií. Praha: Lidové nakladatelství, 1975. 166 s. VOJNOVA, L. Frazeologičeskij slovar russkogo jazyka: svyše 4000 slovarnych statěj. Moskva: Russkij jazyk, 1986. 543 s. ZUBAREVA, Jevgenija Jevgen'jeva. Dětskaja litěratura: učebnik. Moskva: Vysšaja škola, 2004. 550 s. ISBN 5060045366. Internetové zdroje BASKAKOV, V. N. Skazki Saltykova-Ščedrina. In: Saltykov-Ščedrin Michail Jevgrafovič [online]. [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://saltykov-schedrin.litinfo.ru/saltykov-schedrin/articles/baskakov-skazki.htm
BUSLAKOVA, T. P. Skazki. In: Russkaja litěratura XVIII-XX vekov (dlja prezentacij, urokov i ЕГЭ) [online]. [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://www.a4format.ru/pdf_files_bio2/47cba6d8.pdf
KUZNĚCOV, S. A. Balšoj tolkovyj slovar russkogo jazyka. In: Slovari i enciklopediji na Akaděmike [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://dic.academic.ru/dic.nsf/efremova/232623/%D0%9F%D1%83%D1%81%D1 %82%D0%BE%D0%BF%D0%BB%D1%8F%D1%81
LEBEDĚV, JU. V. Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin. In: Russkaja litěratura XVIII-XX vekov (dlja prezentacij, urokov i ЕГЭ) [online]. [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://www.a4format.ru/pdf_files_bio/4649824a.pdf LEBEDĚV, Ju. V. "Skazki" kak itog satiričeskogo tvorčestva Saltykova-Ščedrina. In: Russkaja litěratura XVIII–XX vekov (dlja prezentacij, urokov i ЕГЭ) [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.a4format.ru/pdf_files_bio2/47d6b22b.pdf MATJUŠENKO, L. I.; MATJUŠENKO, A. G. Skazki. In: Russkaja litěratura XVIII-XX vekov (dlja prezentacij, urokov i ЕГЭ) [online]. [cit. 2012-04-10]. Dostupné z: http://www.a4format.ru/pdf_files_bio2/4da54a7d.pdf 69
NADOZIRNAJA, T. V.; CKUBAČEVCKAJA, L. A. Skazki.In: Russkaja litěratura XVIII-XX vekov (dlja prezentacij, urokov i ЕГЭ) [online]. [cit. 2012-0210]. Dostupné z: http://www.a4format.ru/pdf_files_bio2/4b1be92e.pdf RODIN, I. O.; PIMENOVA, T. M. Idějno-chudoţestvennoje svojeobrazije skazok Saltykova-Ščedrina. In: Russkaja litěratura XVIII-XX vekov (dlja prezentacij, urokov i ЕГЭ) [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.a4format.ru/pdf_files_bio2/4b164454.pdf Saltykov-Ščedrin, Michail Jevgrafovič. Enciklopedija Krugosvet: Universalnaja naučno-populjarnaja onlajn-encyklopedija [online]. © 1997-2012 [cit. 2012-0210]. Dostupné z: http://www.krugosvet.ru/enc/kultura_i_obrazovanie/literatura/SALTIKOVSHCHEDRIN_MIHAIL_EVGRAFOVICH.html?page=0,2 Skazka. Enciklopedija Krugosvet: Universalnaja naučno-populjarnaja onlajnencyklopedija [online]. © 1997-2012 [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://www.krugosvet.ru/enc/kultura_i_obrazovanie/literatura/SKAZKA.html UŠAKOV, D. N. Balšoj tolkovyj slovar sovremennogo russkogo jazyka (onlajn versiia). In: Russkij jazyk dlja školnikov, abiturientov, studěntov [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.classes.ru/all-russian/russian-dictionaryUshakov-term-26974.htm ZUBAREVA, Je. Ju. Skazki. In: Russkaja litěratura XVIII-XX vekov (dlja prezentacij, urokov i ЕГЭ) [online]. [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://www.a4format.ru/pdf_files_bio2/47cabc8d.pdf
70
9. Příloha 9. 1. Ukázka z Ščedrinovy pohádkové tvorby Повесть о том, как один мужик двух генералов прокормил Жили да были два генерала, и так как оба были легкомысленны, то в скором времени, по щучьему велению, по моему хотению, очутились на необитаемом острове. Служили генералы всю жизнь в какой-то регистратуре; там родились, воспитались и состарились, следовательно, ничего не понимали. Даже слов никаких не знали, кроме: «Примите уверение в совершенном моем почтении и преданности». Упразднили регистратуру за ненадобностью и выпустили генералов на волю. Оставшись за штатом, поселились они в Петербурге, в Подьяческой улице, на разных квартирах; имели каждый свою кухарку и получали пенсию. Только вдруг очутились на необитаемом острове, проснулись и видят: оба под одним одеялом лежат. Разумеется, сначала ничего не поняли и стали разговаривать, как будто ничего с ними и не случилось. — Странный, ваше превосходительство, мне нынче сон снился, — сказал один генерал, — вижу, будто живу я на необитаемом острове... Сказал это, да вдруг как вскочит! Вскочил и другой генерал. — Господи! да что ж это такое! где мы! — вскрикнули оба не своим голосом. И стали друг друга ощупывать, точно ли не во сне, а наяву с ними случилась такая оказия. Однако, как ни старались уверить себя, что все это не больше как сновидение, пришлось убедиться в печальной действительности. Перед ними с одной стороны расстилалось море, с другой стороны лежал небольшой клочок земли, за которым стлалось все то же безграничное море. Заплакали генералы в первый раз после того, как закрыли регистратуру. Стали они друг друга рассматривать и увидели, что они в ночных рубашках, а на шеях у них висит по ордену. — Теперь бы кофейку испить хорошо! — молвил один генерал, но вспомнил, какая с ним неслыханная штука случилась, и во второй раз заплакал. —
, однако, делать? — продолжал он сквозь слезы, — ежели
теперича доклад написать — какая польза из этого выйдет?
71
— Вот что, — отвечал другой генерал, — подите вы, ваше превосходительство, на восток, а я пойду на запад, а к вечеру опять на этом месте сойдемся; может быть, что-нибудь и найдем. Стали искать, где восток и где запад. Вспомнили, как начальник однажды говорил: «Если хочешь сыскать восток, то встань глазами на север, и в правой руке получишь искомое». Начали искать севера, становились так и сяк, перепробовали все страны света, но так как всю жизнь служили в регистратуре, то ничего не нашли. — Вот что, ваше превосходительство: вы пойдите направо, а я налево; этак-то лучше будет! — сказал один генерал, который, кроме регистратуры, служил еще в школе военных кантонистов учителем каллиграфии и, следовательно, был поумнее. Сказано — сделано. Пошел один генерал направо и видит — растут деревья, а на деревьях всякие плоды. Хочет генерал достать хоть одно яблоко, да все так высоко висят, что надобно лезть. Попробовал полезть — ничего не вышло, только рубашку изорвал. Пришел генерал к ручью, видит: рыба там, словно в садке на Фонтанке, так и кишит, и кишит. «Вот кабы этакой-то рыбки да на Подьяческую!» — подумал генерал и даже в лице изменился от аппетита. Зашел генерал в лес — а там рябчики свищут, тетерева токуют, зайцы бегают. — Господи! еды-то! еды-то! — сказал генерал, почувствовав, что его уже начинает тошнить. Делать нечего, пришлось возвращаться на условленное место с пустыми руками. Приходит, а другой генерал уж дожидается. — Ну что, ваше превосходительство, промыслил что-нибудь? — Да вот нашел старый нумер «Московских ведомостей», и больше ничего! Легли опять спать генералы, да не спится им натощак. То беспокоит их мысль, кто за них будет пенсию получать, то припоминаются виденные днем плоды, рыбы, рябчики, тетерева, зайцы. — Кто бы мог думать, ваше превосходительство, что человеческая пища, в первоначальном виде, летает, плавает и на деревьях растет? — сказал один генерал. — Да, — отвечал другой генерал, — признаться, и я до сих пор думал, что булки в том самом виде родятся, как их утром к кофею подают! — Стало быть, если, например, кто хочет куропатку съесть, то должен сначала ее изловить, убить, ощипать, изжарить... Только как все это сделать? — Как все это сделать? — словно эхо, повторил другой генерал. 72
Замолчали и стали стараться заснуть; но голод решительно отгонял сон. Рябчики, индейки, поросята так и мелькали перед глазами, сочные, слегка подрумяненные, с огурцами, пикулями и другим салатом. — Теперь я бы, кажется, свой собственный сапог съел! — сказал один генерал. — Хороши тоже перчатки бывают, когда долго ношены! — вздохнул другой генерал. Вдруг оба генерала взглянули друг на друга: в глазах их светился зловещий огонь, зубы стучали, из груди вылетало глухое рычание. Они начали медленно подползать друг к другу и в одно мгновение ока остервенились. Полетели клочья, раздался визг и оханье; генерал, который был учителем каллиграфии, откусил у своего товарища орден и немедленно проглотил. Но вид текущей крови как будто образумил их. — С нами крестная сила! — сказали они оба разом, — ведь этак мы друг друга съедим! И как мы попали сюда! кто тот злодей, который над нами такую штуку сыграл! — Надо, ваше превосходительство, каким-нибудь разговором развлечься, а то у нас тут убийство будет! — проговорил один генерал. — Начинайте! — отвечал другой генерал. — Как, например, думаете вы, отчего солнце прежде восходит, а потом заходит, а не наоборот? — Странный вы человек, ваше превосходительство: но ведь и вы прежде встаете, идете в департамент, там пишете, а потом ложитесь спать? — Но отчего же не допустить такую перестановку: сперва ложусь спать, вижу различные сновидения, а потом встаю? — Гм... да... А я, признаться, как служил в департаменте, всегда так думал: «Вот теперь утро, а потом будет день, а потом подадут ужинать — и спать пора!» Но упоминовение об ужине обоих повергло в уныние и пресекло разговор в самом начале. — Слышал я от одного доктора, что человек может долгое время своими собственными соками питаться, — начал опять один генерал. — Как так? — Да так-с. Собственные свои соки будто бы производят другие соки, эти, в свою очередь, еще производят соки, и так далее, покуда, наконец, соки совсем не прекратятся... — Тогда что ж? 73
— Тогда надобно пищу какую-нибудь принять... — Тьфу! Одним словом, о чем ни начинали генералы разговор, он постоянно сводился на воспоминание об еде, и это еще более раздражало аппетит. Положили: разговоры прекратить, и, вспомнив о найденном нумере «Московских ведомостей», жадно принялись читать его. «Вчера, — читал взволнованным голосом один генерал, — у почтенного начальника нашей древней столицы был парадный обед. Стол сервирован был на сто персон с роскошью изумительною. Дары всех стран назначили себе как бы рандеву на этом волшебном празднике. Тут была и „шекспинска стерлядь золотая―, и питомец лесов кавказских, — фазан, и, столь редкая в нашем севере в феврале месяце, земляника...» — Тьфу ты, господи! да неужто ж, ваше превосходительство, не можете найти другого предмета? — воскликнул в отчаянии другой генерал и, взяв у товарища газету, прочел следующее: «Из Тулы пишут: вчерашнего числа, по случаю поимки в реке Упе осетра (происшествие, которого не запомнят даже старожилы, тем более что в осетре был опознан частный пристав Б.), был в здешнем клубе фестиваль. Виновника торжества внесли на громадном деревянном блюде, обложенного огурчиками и держащего в пасти кусок зелени. Доктор П., бывший в тот же день дежурным старшиною, заботливо наблюдал, дабы все гости получили по куску. Подливка была самая разнообразная и даже почти прихотливая...» — Позвольте, ваше превосходительство, и вы, кажется, не слишком осторожны в выборе чтения! — прервал первый генерал и, взяв, в свою очередь, газету, прочел: «Из Вятки пишут: один из здешних старожилов изобрел следующий оригинальный способ приготовления ухи: взяв живого налима, предварительно его высечь; когда же, от огорчения, печень его увеличится...» Генералы поникли головами. Все, на что бы они ни обратили взоры, — все свидетельствовало об еде. Собственные их мысли злоумышляли против них, ибо как они ни старались отгонять представления о бифштексах, но представления эти пробивали себе путь насильственным образом. И вдруг генерала, который был учителем каллиграфии, озарило вдохновение... — А что, ваше превосходительство, — сказал он радостно, — если бы нам найти мужика? — То есть как же... мужика? 74
— Ну, да, простого мужика... какие обыкновенно бывают мужики! Он бы нам сейчас и булок бы подал, и рябчиков бы наловил, и рыбы! — Гм... мужика... но где же его взять, этого мужика, когда его нет? —
— мужик везде есть, стоит только поискать его! Наверное, он
где-нибудь спрятался, от работы отлынивает! Мысль эта до того ободрила генералов, что они вскочили как встрепанные и пустились отыскивать мужика. Долго они бродили по острову без всякого успеха, но, наконец, острый запах мякинного хлеба и кислой овчины навел их на след. Под деревом, брюхом кверху и подложив под голову кулак, спал громаднейший мужичина и самым нахальным образом уклонялся от работы. Негодованию генералов предела не было. — Спишь, лежебок! — накинулись они на него, — небось и ухом не ведешь, что тут два генерала вторые сутки с голода умирают! сейчас марш работать! Встал мужичина: видит, что генералы строгие. Хотел было дать от них стречка, но они так и закоченели, вцепившись в него. И зачал он перед ними действовать. Полез сперва-наперво на дерево и нарвал генералам по десятку самых спелых яблоков, а себе взял одно, кислое. Потом покопался в земле — и добыл оттуда картофелю; потом взял два куска дерева, потер их друг об дружку — и извлек огонь. Потом из собственных волос сделал силок и поймал рябчика. Наконец, развел огонь и напек столько разной провизии, что генералам пришло даже на мысль: «Не дать ли и тунеядцу частичку?» Смотрели генералы на эти мужицкие старания, и сердца у них весело играли. Они уже забыли, что вчера чуть не умерли с голоду, а думали: «Вот как оно хорошо быть генералами — нигде не пропадешь!» — Довольны ли вы, господа генералы? — спрашивал между тем мужичина-лежебок. — Довольны, любезный друг, видим твое усердие! — отвечали генералы. — Не позволите ли теперь отдохнуть? — Отдохни, дружок, только свей прежде веревочку. Набрал сейчас мужичина дикой конопли, размочил в воде, поколотил, помял — и к вечеру веревка была готова. Этою веревкою генералы привязали мужичину к дереву, чтоб не убег, а сами легли спать. Прошел день, прошел другой; мужичина до того изловчился, что стал даже в пригоршне суп варить. Сделались наши генералы веселые, рыхлые, сытые, белые. 75
Стали говорить, что вот они здесь на всем готовом живут, а в Петербурге между тем пенсии ихние всѐ накапливаются да накапливаются. — А как вы думаете, ваше превосходительство, в самом ли деле было вавилонское столпотворение, или это только так, одно иносказание? — говорит, бывало, один генерал другому, позавтракавши. — Думаю, ваше превосходительство, что было в самом деле, потому что иначе как же объяснить, что на свете существуют разные языки! — Стало быть, и потоп был? — И потоп был, потому что, в противном случае, как же было бы объяснить существование допотопных зверей? Тем более, что в «Московских ведомостях» повествуют... — А не почитать ли нам «Московских ведомостей»? Сыщут нумер, усядутся под тенью, прочтут от доски до доски, как ели в Москве, ели в Туле, ели в Пензе, ели в Рязани — и ничего, не тошнит! Долго ли, коротко ли, однако генералы соскучились. Чаще и чаще стали они припоминать об оставленных ими в Петербурге кухарках и втихомолку даже поплакивали. — Что-то теперь делается в Подьяческой, ваше превосходительство? — спрашивал один генерал другого. — И не говорите, ваше превосходительство! все сердце изныло! — отвечал другой генерал. — Хорошо-то оно хорошо здесь — слова нет! а все, знаете, как-то неловко барашку без ярочки! да и мундира тоже жалко! — Еще как жалко-то! Особливо, как четвертого класса, так на одно шитье посмотреть, голова закружится! И начали они нудить мужика: представь да представь их в Подьяческую! И что ж! оказалось, что мужик знает даже Подьяческую, что он там был, мед-пиво пил, по усам текло, в рот не попало! — А ведь мы с Подьяческой генералы! — обрадовались генералы. — А я, коли видели: висит человек снаружи дома, в ящике на веревке, и стену краской мажет, или по крыше словно муха ходит — это он самый я и есть! — отвечал мужик. И начал мужик на бобах разводить, как бы ему своих генералов порадовать за то, что они его, тунеядца, жаловали и мужицким его трудом не гнушалися! И выстроил он 76
корабль — не корабль, а такую посудину, чтоб можно было океан-море переплыть вплоть до самой Подьяческой. — Ты смотри, однако, каналья, не утопи нас! — сказали генералы, увидев покачивавшуюся на волнах ладью. — Будьте покойны, господа генералы, не впервой! — отвечал мужик и стал готовиться к отъезду. Набрал мужик пуху лебяжьего мягкого и устлал им дно лодочки. Устлавши, уложил на дно генералов и, перекрестившись, поплыл. Сколько набрались страху генералы во время пути от бурь да от ветров разных, сколько они ругали мужичину за его тунеядство — этого ни пером описать, ни в сказке сказать. А мужик все гребет да гребет, да кормит генералов селедками. Вот, наконец, и Нева-матушка, вот и Екатерининский славный канал, вот и Большая Подьяческая! Всплеснули кухарки руками, увидевши, какие у них генералы стали сытые, белые да веселые! Напились генералы кофею, наелись сдобных булок и надели мундиры. Поехали они в казначейство, и сколько тут денег загребли — того ни в сказке сказать, ни пером описать! Однако, и об мужике не забыли; выслали ему рюмку водки да пятак серебра: веселись, мужичина!
77