MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA Přírodovědecká fakulta Ústav antropologie

Obchod s lidmi v antropologickém kontextu

Bakalářská práce Ivana Kasalová

Vedoucí: Mgr. Bc. Alena Řiháková, Ph.D.

Brno 2011

Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně a s pouţitím literatury uvedené v seznamu literatury. V Brně, 20. dubna 2011

………………………………..

ii

Ráda bych touto cestou poděkovala své vedoucí bakalářské práce, Mgr. Bc. Aleně Řihákové, Ph.D., za vstřícný přístup, cenné rady a připomínky.

iii

OBSAH ABSTRAKT .......................................................................................................................... v KLÍČOVÁ SLOVA ............................................................................................................... v ÚVOD .................................................................................................................................... 1 1 VYMEZENÍ PROBLEMATIKY ....................................................................................... 3

2

3

1.1

OBCHOD S LIDMI OBECNĚ ........................................................................................................ 3

1.2

DEFINICE OBCHODU S LIDMI................................................................................................... 5

1.3

ROZDÍLY V POJMECH MIGRACE, PAŠERÁCTVÍ, OBCHODOVÁNÍ A OTROCTVÍ ................. 6

HISTORIE OTROCTVÍ ................................................................................................ 9 2.1

OBECNÉ SHRNUTÍ ....................................................................................................................... 9

2.2

STAROVĚKÉ ŘECKO .................................................................................................................. 11

2.3

STAROVĚKÝ ŘÍM ........................................................................................................................ 13

2.4

STAROVĚKÝ EGYPT ................................................................................................................... 19

2.5

TRANSATLANTICKÝ OBCHOD S OTROKY ............................................................................... 20

2.6

TERMÍNY ZRUŠENÍ OTROCTVÍ A OBCHODU S OTROKY ...................................................... 25

SOUČASNÝ STAV OBCHODU S LIDMI V ČESKÉ REPUBLICE........................ 27 3.1 OBCHOD S LIDMI V ČESKÉ REPUBLICE OBECNĚ ............................................................... 27 3.1.1 PROSTITUCE ......................................................................................................................... 30 3.1.2 NUCENÁ PRÁCE ................................................................................................................... 31 3.1.3 JINÉ FORMY OBCHODU S LIDMI ...................................................................................... 32 3.2

4

PŘÍKLADY POLICEJNÍCH OPERACÍ PROTI OBCHODOVÁNÍ S LIDMI................................ 33

ORGANIZACE OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI A OBCHOD S LIDMI .................... 35 4.1

DEFINICE OBČANSKÉ SPOLEČNOST ...................................................................................... 35

4.2 ORGANIZACE ZABÝVAJÍCÍ SE OBCHODEM S LIDMI V ČR................................................... 35 4.2.1 La Strada Česká republika, o. p. s. ........................................................................................... 35 4.2.2 Mezinárodní organizace pro migraci ....................................................................................... 37 4.2.3 Organizace pro pomoc uprchlíkům .......................................................................................... 38

5

ZÁVĚR ........................................................................................................................ 40

O AUTORCE ....................................................................................................................... 43 SLOVNÍK DŮLEŢITÝCH JMEN A POJMŮ .................................................................... 44 REJSTŘÍK ........................................................................................................................... 48 POUŢITÁ LITERATURA .................................................................................................. 49 TIŠTĚNÉ ZDROJE...................................................................................................................................... 49 ELEKTRONICKÉ ZDROJE ........................................................................................................................ 53 OSTATNÍ ZDROJE ..................................................................................................................................... 55

PŘÍLOHY ............................................................................................................................ 56 iv

ABSTRAKT

Tato bakalářská práce se zabývá zmapováním obchodu s lidmi od historických počátků tohoto problému aţ po současnost s exkursem do prostředí organizací občanské společnosti, které zacházejí s tímto jevem. Práce klade v historickém rozměru největší důraz na kulturu starověkého Egypta, Řecka a Říma. Dále se zabývá stavem obchodu s lidmi na území České republiky. Je zde také zmíněno o policejních akcích, zasahujících proti tomuto kriminálnímu jevu, které úspěšně proběhly. Práce také sleduje organizace občanské společnosti, které pomáhají obětem obchodování s lidmi.

KLÍČOVÁ SLOVA

Gladiátoři - novodobé otroctví - nucená práce - obchod s lidmi - organizace občanské společnosti - otroctví - prostituce - transatlantický obchod.

v

ÚVOD

Obchod s lidmi je v dnešní společnosti stále jedním z největších problémů v rámci porušování základních lidských práv a svobod. Tato problematika se dotýká velké většiny států na světě, ať uţ v ní země figurují jako transportní, cílová nebo zdrojová země. „Obchodování s lidmi, které také můţeme nazvat novodobým otroctvím, je celosvětově

rozšířený

fenomén.

Jeho

výskyt

podporují

především

nerovnováha

mezinárodních ekonomických vztahů, chudoba, tolerance k porušování lidských práv a politická nestabilita v zemích původu, nedostatečná informovanost veřejnosti i obětí a nedostatečné právní vědomí, posunutý systém hodnot ve společnosti, přílišná orientace na principy trţního chování a mýtus lehkého a pokojného ţivota v bohatších zemích“ (Ţáková, 2007). Existuje mnoho forem obchodu s lidmi, nicméně tato práce se bude věnovat zmapování obchodu s lidmi v současnosti s důrazem na odvětví obchodu s lidmi na našem území, které jsou nejčastější, a exkursem do minulosti, kde bude podrobně rozebráno otroctví, jako v minulosti velice rozšířená součást konceptu obchodu s lidmi. Také bude pohlédnuto na činnosti organizací občanské společnosti, které se pohybují v problematice obchodování s lidmi. Jsou stanoveny tři hlavní cíle: Prvním cílem je historická analýza otroctví, jako příklad obchodu s lidmi a zachycení nejstarších zmínek o otroctví. Dalším cílem je přehledné popsání situace obchodu s lidmi v současnosti na území České republiky. A třetím cílem je rozbor organizací občanské společnosti, které se zaměstnávají tímto jevem. Mezi metodické postupy, které jsou při tvorbě této práce pouţity, patří hlavně analýza a syntéza. V bakalářské práci je aplikována relevantní odborná literatura a důvěryhodné internetové zdroje. V první kapitole se práce bude zabývat obchodem s lidmi v celosvětovém kontextu a vysvětlením pojmu obchod s lidmi. Význam bude uveden ve formě definice, kterou vytvořila Organizace spojených národů a v dnešní době tuto definici uţívá mnoho 1

organizací, které se zabývají tímto jevem. Dále bude uveden hlavní rozdíl ve slovech migrace, pašeráctví, obchodování a otroctví. A také bude poukázáno na vztah mezi slovy obchodování a otroctví. V další kapitole se bude historický přehled této věci soustředit na společnosti, ve kterých se obchodování s lidmi projevuje více neţ jinde, a kde také bylo nejvíce rozšířené. Zmíněno bude více kultur, ovšem blíţe se práce zaměří na společnost ve starověkém Egyptě, Římě, Řecku a na obyvatele Afriky, se kterými bylo obchodováno. Následně přijde na řadu část, která bude podávat důleţitá data o zrušení otroctví a obchodu s otroky. Tato kapitola se zaměří na země, které výrazně figurovaly v transatlantickém obchodu s africkými otroky. Také v historické části bude uvedeno několik důleţitých lokalit, které v minulosti slouţily jako důleţitá střediska pro obchod s lidmi a jako trţiště pro prodej otroků. Poté se přejde od problému v minulosti k témuţ v současnosti. V záleţitosti novodobého otroctví bude ukázáno na druhy činností, které se objevují na území České republiky, jaké trasy překupníci pouţívají, jaké země jsou do této problematiky v souvislosti s naším územím zapojeny a jakým způsobem v něm figurují. Obchod s lidmi v České republice bude rozdělen podle druhů obchodu, které se u nás vyskytují nejčastěji a tedy na nucenou práci, obchod se ţenami za účelem prostituce a ostatní formy obchodu s lidmi. V této části budou také popsány některé policejní úspěšné operace proti obchodu s lidmi. Další část práce se bude věnovat organizacím občanské společnosti, které působí v České republice, jejichţ činnost je zaměřena na pomoc lidem, kteří se stali oběťmi obchodu s lidmi, nebo se pomocí jejich projektů snaţí obchodu s lidmi nějakým způsobem předcházet. Zde budou představeny tři organizace, které se svojí činností na tento problém zaměřují nejvýrazněji. Práci uzavírá závěr, který rekapituluje poznatky a předkládá výsledky cílů, které jsou určeny na počátku práce.

2

1 VYMEZENÍ PROBLEMATIKY

V této kapitole se práce zaměří na popsání situace obchodu s lidmi všeobecně v celosvětovém měřítku, také bude rozebrána definice pojmu obchod s lidmi, se kterou pracují organizace zabývající se tímto kriminálním jevem, a také bude přihlédnuto k rozdílu mezi pojmy migrace, pašeráctví, obchodování a otroctví, se zaměřením na souvislosti mezi obchodem s lidmi a otroctvím. 1.1 OBCHOD S LIDMI OBECNĚ Nelegální obchodování s lidmi porušuje základní lidská práva a zasahuje do různých sfér lidských práv: právo na ţivot, na lidskou důstojnost a bezpečí, na ochranu proti mučení a krutému a poniţujícímu zacházení, právo na spravedlivé pracovní podmínky a na ochranu zdraví. Příčiny obchodu s lidmi jsou například ekonomické, sociální, kulturní nebo politické (Cejp et al. 2006, 1–2). Obchodování s lidmi je velice rozšířený kriminální jev. Velmi mu prospívá, ţe je zločinem sociálně skrytým a většinou mu není věnován dostatek pozornosti ze strany státních orgánů a veřejnosti (MV ČR 2006, 2; Shelley 2010, 83–111). Z odhadů ročních zisků, usuzovaných na 31, 6 miliard dolarů, které pachatelé tohoto kriminálního jevu získávají, je zřejmé, ţe jde o jeden z nejvýnosnějších druhů mezinárodního organizovaného zločinu. Tento nelegální obchod se dá díky výši výdělků, které přináší přirovnat k nelegálním obchodům s drogami a zbraněmi (Kostka 2010; MV ČR 2006, 1; MV ČR 2010a). V České republice je podle zákonu §232a Obchodování s lidmi moţná trestní sazba pro osobu obviněnou z obchodování s lidmi minimálně 5 a maximálně 15 let nepodmíněně. Trestný čin ovšem musí vykazovat tyto následující znaky: transport (najímání, přepravování); donucení (pouţití násilí, podvodu nebo zneuţití tísně); vykořisťování (pracovní nebo sexuální vykořisťování) (MV ČR 2006, 4–5). Co se týká rozměru tohoto celosvětového problému, nelze přesně vyjádřit jeho opravdový rozsah, jelikoţ odhady některých institucí, které se o to pokusí, se od sebe 3

značně odlišují. Přesto různé mezinárodní studie uvádějí, ţe je ročně celosvětově obchodováno 700 tisíc–2 miliony osob. A z tohoto celosvětového počtu připadá kaţdoročně 300 tisíc–500 tisíc osob na evropské státy (MV ČR 2006, 1; Ţáková 2007). Podle celé řady prací existuje několik druhů obchodu s lidmi, podle účelu jejich činnosti. Rozlišujeme: obchod s lidskými orgány; nezákonné adopce (prodej dětí); nezákonný obchod s migranty za prací; obchod s dětmi za účelem práce; nucená práce; prostituce; obchod se ţenami; nedobrovolné sňatky a potraty; dluţní otroctví (Campbell et al. 2009, 169–204; Hart 2009, 4–14; Kielland – Tovo 2006, 41–42; Whitaker 1984, 1–53). Různé země mohou mít v této věci různé úlohy, existují země zdrojové, cílové nebo tranzitní. Země, přes kterou pouze obět cestuje ze své země (zdrojová země) do nového státu (cílová země), se označuje jako tranzitní. Mezi zdrojové země se řadí nejčastěji Ukrajina, Slovensko, Rumunsko, Bulharsko, Vietnam, Čína, Filipíny. V rámci Evropy jsou velice atraktivní a vyhledávané cílové země Německo a Rakousko (Bickerstaff 2010, 22– 31; MV ČR 2010a). Dnes se však jiţ země striktně nerozdělují na zdrojové a cílové. Mnohé země jsou obojím. Typickými případy jsou Maroko a Dominikánská republika. Jiné země jsou zase významnými tranzitními body, například Mexiko, Libye, nebo Itálie (Naím 2008, 87). Ve snaze nalézt v zahraničí lepší ţivotní podmínky se lidé stávají oběťmi podvodných nabídek zaměstnání a dostávají se do situace, kdy jsou často nuceni k práci bez nároku na mzdu. Mezi těmito migranty je velký počet ţen, mladých dívek a dětí, které končí v podmínkách otroctví v tradičně ţenských sektorech – domácí práce (domácí sluţby, péče o děti a seniory) a sexuální průmysl. Ţeny v etnických menšinách s omezeným přístupem k sociálním sluţbám jsou velmi náchylné k obchodování (Aronowitz 2009; Winterová – Soukup 2005, 119–120).

4

1.2 DEFINICE OBCHODU S LIDMI Přestoţe obchod s lidmi není problém nové doby, právě ţe naopak, tento problém sahá hluboko do historie lidstva. Definice tohoto kriminálního jevu se začaly objevovat aţ v posledním desetiletí. Například v Antropologickém slovníku (Malina et al. 2009a) se dočteme, ţe otroctví fungovalo jiţ v mladších pravěkých obdobích, kde byli otroci vzešlí z válečných zajatců. Přitom jednotné definování pojmu je jedním za základních předpokladů jednotného a uceleného, tudíţ i účinného boje proti obchodu s lidmi (MV ČR 2010b). První mezinárodně všeobecně uznávaná definice obchodování s lidmi je obsaţena v Protokolu Organizace spojených národů (dále jen OSN) o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zvlášť ţenami a dětmi, který je součástí Úmluvy o nadnárodním organizovaném zločinu. Úmluva byla přijata v italském Palermu dne 13. prosince 2000. Česká republika tento protokol ratifikovala a podepsala Úmluvu dne 10. prosince 2002, k ratifikaci Úmluvy nedošlo (MV ČR 2006, 3). Překáţkou ratifikace je ze strany České republiky absence trestní odpovědnosti právnických osob (Möstlová 2011). Vznik této definice souvisí s ustanovením základních lidských práv a svobod a popudem organizací občanské společnosti, které bojují proti obchodování s lidmi (Hašek 2011d). Podle

této

definice

lze

obchodování

s

lidmi

charakterizovat

takto:

“Obchodování s lidmi znamená najímání, přepravu, převoz, přechovávání nebo přijetí osob za účelem zneuţívání za pomoci hrozby, pouţití síly nebo jiných forem donucení, za pomoci únosu, podvodu, uvedení v omyl nebo zneuţití moci či stavu bezbrannosti nebo pomocí předání nebo přijetí plateb či výhod, a to za účelem získání souhlasu osoby mající kontrolu nad jinou osobou, s úmyslem tuto osobu zneuţívat. Zneuţívání se mimo jiné rozumí vyuţívání jiných osob k prostituci či jiným formám sexuálního zneuţívání, nucená práce či sluţby, otroctví či praktiky podobné otroctví, útisk nebo odjímání orgánů.“ Stejnou definici pouţívá ve svých zákonech i Česká republika v boji proti obchodu s lidmi (Anonym 2004, 4; MV ČR 2010b; OSN 2001, 34). Tento tzv. Palermský protokol jiţ potvrdilo a schválilo k uţívání téměř 100 zemí (Linhartová 2008, 2). Účelem tohoto protokolu je prevence a boj s obchodováním s lidmi se zvláštním důrazem na ţeny a děti, ochrana a pomoc obětem takového obchodování a zahájení spolupráce mezi členskými státy za účelem dosaţení těchto cílů (OSN 2001, 34). 5

Ačkoliv shoda na obecné definici obchodu s lidmi představuje velký úspěch, má tato definice určité nedostatky: nedokonale vysvětluje některé pojmy jako „nátlak“, „vykořisťování“, „nevolnictví“, coţ vede k nejasnostem; Protokol nedává obětem ţádnou záruku práv v zemích původu, jejich ochrana je ponechána jen na rozhodnutí cílového státu; oběti obchodu s lidmi nejsou výslovně chráněny před tresty za vykonávanou činnost, ke které byly donuceny; nenabízí obětem ochranu před okamţitým vyhoštěním ze země (Multikulturní centrum Praha 2011). Evropská Unie vytvořila také definici obchodu s lidmi, která je obsaţena v Rámcovém rozhodnutí Rady o boji proti obchodování s lidmi (dále jen Rámcové rozhodnutí) z 19. července 2002. Obě definice obsahují většinou tytéţ prvky, avšak definice obsaţená v Protokolu OSN o obchodování s lidmi tvoří základ Rámcového rozhodnutí. Také definice v Rámcovém rozhodnutí neobsahuje všechny prvky definice OSN, především se nevztahuje na obchodování s lidmi za účelem vynětí orgánů. OSN definice pojednává o obchodování s lidmi a pašování migrantů komplexně, zahrnuje také aspekty pomoci obětem, prevenci, kooperaci a v neposlední řadě i opatření prováděná na hranicích. Naproti tomu definice vytvořená Evropskou Unii je především součástí legislativy Evropské Unie v oblastech trestního práva a trestního řízení (Winterová – Soukup 2005, 191). 1.3 ROZDÍLY V POJMECH MIGRACE, PAŠERÁCTVÍ, OBCHODOVÁNÍ A OTROCTVÍ Význam těchto slov bude vysvětlen nejprve v rámci přesunu přes hranice státu a posléze bude poukázáno na smysl pojmů navzájem mezi sebou. Pohyb přes hranice nebo v rámci hranic jednoho státu můţe být dobrovolný nebo nucený. Dobrovolný posun bývá označován jako migrace. Migrace se vyznačuje legalitou a dobrovolností. Lidé migrují do jiné oblasti kvůli zlepšení ţivotních podmínek. Ovšem Lindenová (2005, 12) zase uvádí, ţe migrace můţe být legální i nelegální a také míra dobrovolnosti je diskutabilní vzhledem k okolnostem, které vyústí v migraci. Tento jiný postoj k migraci nám graficky ukazuje Příloha 1 (Lindenová 2005, 12). V této souvislosti

6

se často mluví o push- a pull-faktorech. Jako pull-faktory jsou chápané atraktivní podmínky země, která svým moderním prostředím a svobodnou společností láká lidi, kterým toto jejich současná země nenabízí. Push-faktory jsou faktory negativní, mezi které patří chudoba, nedostatek pracovních míst a mladí lidé jsou nuceni se přestěhovat do jiných regionů nebo zemí (Breitkreuz 2009, 8). Antropologický slovník nabízí tuto definici migrace: „Přesun jednotlivců i skupin v prostoru, který je spolu s porodností a úmrtností klíčovým prvkem v procesu populačního vývoje a výrazně ovlivňuje společenské a kulturní změny obyvatel na všech úrovních. Podstatné jsou otázky, zda migrace byla vědomá a záměrná, zda nové teritorium bylo jiţ osídleno jinou populací, do jaké míry probíhala migrace násilně aj. Z evolučního hlediska jde o jednorázovou událost; je to vlastně přemístění se populace nebo její části z jedné lokality na jinou, přičemţ lokality se nemusí lišit ve smyslu definice ekologické niky. Migrace můţe mít dlouhotrvající účinek, ale nemusí být spojena s následnou kolonizací. Příčiny migrací mohou být různé, pozitivní i negativní. S ekonomickým rozvojem se intenzita migrace neustále zvyšuje“(Malina et al. 2009a). Nucený přesun je označován jako obchodování. Obchodování se vyznačuje nedobrovolností, podvodným chováním zprostředkovatele, které vede k otrocké práci oběti. Pašeráctví je ilegální a je zde nutný poplatek za zprostředkování. Migrací, obchodováním nebo pašeráctvím se člověk můţe dostat do lepších ţivotních podmínek, ale i do horších, neţ v jakých prozatím ţil. Východiskem z horší situace můţe být, podle Přílohy 2 a Přílohy 3, útěk (Příloha 2, Příloha 3). Účelem pašování je nelegální překročení hranic, kdeţto cílem obchodování je vykořisťování obchodované osoby. U pašování jde tedy primárně o bezpečnost a ochranu státu proti nelegálním migrantům, naproti tomu u obchodování jde prvotně o ochranu jednotlivce před vykořisťováním a zneuţitím (Winterová – Soukup 2005, 70). Grafické znázornění rozdílu mezi těmito pojmy ukazují Přílohy 2 a 3. Pojmem otroctví označujeme nesvobodu, úplnou závislost, porobu, útlak a útisk. Ve faktickém otroctví jsou často drţeny ţeny, které se staly obětí obchodování a jsou nuceny vykonávat nejrůznější práce bez nároku na mzdu. V historii bylo otroctví legální. Otroctví je součást pojmu obchod s lidmi. Obchod s lidmi se vyznačuje velice podobnými prvky jako otroctví – zneuţívání lidí jinými osobami, nucení násilím k práci bez nároku na odměnu. Tyto termíny společně označují moc druhé osoby nad obětí, v dnešní době jejich provozování je nelegální, u obou většina obětí skončí u práce, která je nedobrovolná a bez nároku na mzdu nebo s pouze minimální odměnou, která neodpovídá v ţádném případě 7

náročnosti a času stráveném při činnosti. Otroctví bylo v historii velice časté a je to neoddělitelné odvětví pojetí obchodu s lidmi. Tato práce se v následující kapitole zaměří na otroctví v minulosti. Termín novodobé otroctví prakticky označuje obchod s lidmi v dnešní době (Člověk v tísni 2011; Malina et al. 2009a; Ministerstvo vnitra ČR 2010a).

8

2 HISTORIE OTROCTVÍ

Následně se zaměříme na otroctví jako jednu z forem obchodu s lidmi. Vzhledem k největšímu legálnímu rozšíření otroctví v dávné historii bude tato část rozebírat otroctví v minulosti, se zaměřením na otroctví ve starověkém Řecku, Římě a Egyptě. 2.1 OBECNÉ SHRNUTÍ „Otroky byli lidé, které jejich páni vlastnili jako věci“ (Prosecký et al. 1999, 295). „Otroctví je definováno jako stav nebo poměr osoby, nad níţ se vykonávají některé nebo všechny sloţky práva vlastnického a tudíţ se s ním mohlo i obchodovat“ (Anonym 1990, 106). Člověk se mohl stát otrokem různými způsoby – pokud jako dluţník nebyl schopen splácet svůj dluh, byl dopraven jako kořist z válečného taţení do cizí země – tento způsob získávání otroků byl velice rozšířený ve starověku i středověku, dále pokud byl unesen jako kořist při lupičských výpravách, nebo oběť při přepadení lodi (Avdijev 1955, 44, 82, 205; Vývoj lidské společnosti: pořadač a osnova průvodních textů a obrazů 1955). Zánik otroctví se konal dvěma způsoby, buď propuštěním na svobodu, tudíţ se z otroka stal propuštěnec, který měl také specifické postavení v právních pramenech, nebo smrtí (Kincl 1979, 4, 16, 58). Obchodníci s otroky získávali otroky někdy lupem, jindy je zase koupili na místech, kde stáli méně peněz a potom je prodali na místech, kde za ně utrţili mnohem více. Existují úřední dokumenty o tom, ţe armády, které táhly do boje, doprovázeli úředníci, kteří byli pověřeni organizováním prodeje otroků na místě. Ceny otroků se řídily podle různých hledisek – podle kvalifikace otroka, podle moţnosti jeho pouţití, problémovosti otroka, a také doby, kdyţ byly časté válečné výpravy a otroků bývalo hodně, tak ceny byly nízké. Otroci byli prodáváni na trzích nebo pronajímáni jen na určité období nebo určitou práci. Z důvodu povaţování některých druhů prací za nečestné, museli je provádět jen otroci. V dobách otrokářských válek bylo s otroky zacházeno často hůř neţ s dobytkem, protoţe otroků byl dostatek a jejich cena byla velmi nízká. Z tohoto důvodu nemuseli otrokáři o otroky nijak pečovat, protoţe jim bylo jedno, jak dlouho otrok vydrţí na ţivu (Vývoj lidské společnosti: Pořadač a osnova průvodních textů a obrazů 1955). 9

Cena otroků byla závislá na mnoţství dodávaných otroků. Pokud se naráz prodávalo více otroků byli levnější, ale pokud člověk kupoval pouze jednoho otroka, byla cena vyšší. Obecně ale platila ustálená pravidla. Staří, nemocní a zesláblí otroci byli levnější neţ mladí, silní a zdraví jedinci (Chodějovská 2008, 36–39). Trhy s otroky bývaly v kaţdém velkém městě. Nejznámější otrokářské trhy se nacházely na ostrově Délos (Hošek – Marek 1990, 55), v druhé polovině 10. století v Praze (Malina et al. 2009a; www.luzickacesta.cz 2010), Benátkách (L‘Historie 2004, 45). Na ostrově Délos bylo denně prodáno a koupeno na tisíce otroků (Vývoj lidské společnosti: Pořadač a osnova průvodních textů a obrazů 1955). První počátky otroctví spadají pravděpodobně jiţ do doby eneolitu (5200 př. n. l.– 3500př. n. l.), kdy se pouţívali otroci, kterými se stali zajatci ze střetů mezi zemědělci a kočovníky (Malina et al. 2009a). V právní sbírce z Ešnunny se také objevují zmínky o obchodování s otroky. Tato právní sbírka je nejstarší akkadsky psaný zákon z poloviny 2. tisíciletí př. n. l. (Klíma 1962, 130; Štefková 2005, 26). Zmínky o otroctví se objevují také v Chammurapiho zákoníku (Plavcová 1995, 16–17; Prosecký et al. 1999, 296). Část Chammurapiho zákoníku ukazuje Příloha 4. V Chammurapiho zákoníku je dokonce několikrát zmíněno o obchodu s otroky, například se zde uvádí, ţe „ muţ mohl ţenu získat jako otrokyni tím, ţe za ni tchánovi zaplatil určitý výkup“ (Avdijev 1955, 81) nebo také, ţe „ při prodeji otroka byla stanovena tří denní lhůta ke zjištění, zda prodávaný otrok není uprchlý“ (Avdijev 1955, 84). Obchod s otroky existoval i ve starověké Mezopotámii, Babylónii, Indii, Číně a Chetitském státu. Ve starověké Číně (4. tisíciletí př. n. l.) ukazují na obchod s otroky především nápisy z nádob. Na trzích existovaly speciální čtvrtě, kde se prodávali otroci (Avdijev 1955, 581; Malina et al. 2009a). Ve starověké Indii (32. století př. n. l.) bylo zvykem, ţe otec mohl prodávat své děti do otroctví. Důkazy o tomto zvyku se zachovaly v náboţenských knihách a sbornících zákonů (Avdijev 1955, 529). S otroky se mohlo zacházet libovolně, člověk je mohl kupovat, prodávat, darovat nebo je mohl získat zděděním (Avdijev 1955, 531). V Mezopotámských městech (3. tisíciletí př. n. l.) byly nalezeny klínové nápisy, které dokládají obchodování s otroky (Avdijev 1955, 30; Klíma 1962, 80–82). „O existenci obchodu na počátku třetího tisíciletí před n. l. svědčí zachované texty smluv o prodeji otroků, domů, polí, domácích zvířat a drahých kovů “(Avdijev 1955, 47). Podmínky takovéhoto prodeje se zapisovaly do zvláštních dokladů (Avdijev 1955, 50). Řada dokumentů také ukazuje, ţe v Chetitském státu (25. století př. n. l.) se hojně uţívalo otroků. Jejich zdrojem byly války, obchod a dluhy, kvůli kterým se lidé často 10

stávali otroky, pokud je nedokázali splácet (Avdijev 1955, 310). Ve starověkém Babylóně (2. tisíciletí př. n. l.) také docházelo k obchodu s otroky, o čemţ svědčí nalezené válečkové pečeti v rozvalinách Byblu a na Krétě (Avdijev 1955, 79). 2.2 STAROVĚKÉ ŘECKO Dějiny starověkého Řecka se datují asi od konce 13. století př. n. l. aţ do poloviny 2. století př. n. l., kdy území ovládli Římané (Malátková et al. 2004, 869). Existuje definice řeckého otroka podle 6 rysů sestavená historiky: jeho majitel ho můţe volně prodávat a kupovat jako kterékoli jiné zboţí; často pochází z jiné oblasti, neţ ve které byl zakoupen; má vlastní jméno, které mu dal jeho pán; neexistuje smlouva mezi pánem a otrokem; otroka mohl člověk i ukrást stávajícímu pánovi; pán mu mohl darovat svobodu (L’Historie 2004c, 52–53). Člověk se mohl stát otrokem mnoha způsoby. Dítě narozené otrokyni bylo také otrokem, otec mohl prodat své děti do otroctví, také člověk umírající hladem se mohl sám prodat do otroctví. Velkým zdrojem otroků byly války, kdy poraţení byli zajati a prodáni do otroctví, pirátství nebo také dluţník mohl být uvrhnut do otroctví. Ovšem dluţní otroctví v Athénách později zakázal Solón (640–548 př. n. l.) (Buttinová 2002, 54). V Athénách existovalo jedno z nejdůleţitějších trţišť s otroky ve starověkém Řecku. Hromadně se sem dováţeli otroci (Lisový et al. 2010, 87). Také Buttinová (2002, 54) uvádí, ţe se v Athénách konaly veřejné draţby otroků na trzích, jedna z nich probíhala na agoře při kaţdém novoluní. Podle řeckého práva se otroci povaţovali za věc. Jejich pán s nimi mohl volně nakládat, nemohl je však zabít. Otroci náleţeli buď státu, anebo soukromým osobám. Pokud pán nakládal s otrokem nelidsky, mohl otrok utéci do chrámu, kde byl na nějaký čas před pánem chráněn (Kincl 1979, 16). Grant (1999, 305) říká, ţe otroci byli naprostým vlastnictvím svých pánů. Svobodu mohl získat jen od majitele. A z právního hlediska byli na stejné úrovni jako pracovní nástroje. Otroci byli velmi početnou skupinou obyvatelstva. Například v Athénách klasického období se odhaduje, ţe kaţdý druhý obyvatel byl otrokem (Bradley – Cartledge 2011, 134– 152; L’Historie 2004c, 52; Miller et al. 2010, 30–45). Tab. 1 ukazuje rozvrstvení společnosti početně. 11

Tab. 1: Počet různých vrstev obyvatel v Athénách (podle autora: Buttinová 2002, 55). Obyvatelstvo v 5. století v Athénách (kolem roku 432) Společenská třída

Muţi

Rodinní

Celkem

příslušníci Občané

40 000

110 000

Metoikoi

10 000 aţ 15 000

30

000

150 000 aţ 40 000

25 000 Otroci

110 000

Podle Granta (1999, 305) můţeme předpokládat, ţe v Athénách bylo v 5. století př. n. l. kolem 60 000 aţ 100 000 otroků, tedy otroci představovali více neţ čtvrtinu obyvatelstva. Ceny otroků se lišily. Otroci nekvalifikovaní stáli 2 nebo 2, 5 min. Otroci, kteří ovládali řemeslo, byli draţší, stáli od 2 do 3 min. Za otrokyně, které byly především pro potěšení pána, se platilo od 10 do 30 min. Za celý rok otrokovi práce na něm majitel vydělal asi 60 drachen (100 drachen = 1 mina) (Lisový et al. 2010, 88). Otroci – cizinci byli poměrně levní (Grant 1999, 305). Otroci se pouţívali na různorodé práce a činnosti. Vyuţívalo se jejich práce v obchodech, domácnostech, státních úřadech i městských institucích a v neposlední řadě i v obraně měst jako stráţci (Buttinová 2002, 54–55; Mckeown 2007, 97–102). Otroci pracovali i v dolech například ve známých dolech v Laureiu na jihu Attiky, v mincovnách, zemědělství a také kamenolomech (Lisový et al. 2010, 85, 88). „V klasickém období pocházela většina otroků ze vzdálených oblastí, zejména ze zemí kolem Černého moře (Skythové, Thrákové), z Malé Asie a Blízkého východu, řidčeji z Afriky. Potřeba otroků byla velká, neboť byli vyuţíváni ve všech oblastech. Nejen v těch, kde bylo třeba vykonávat těţkou práci, ale také v bankách a administrativě.“ (L’Historie 2004c, 53).

12

2.3 STAROVĚKÝ ŘÍM Počátek římských dějin je podle současné literatury datován od roku 753 př. n. l., coţ také označuje legendární zaloţení města Řím, a konec rokem 476 n. l. (Lisový et al. 2010, 121–122; Malina et al. 2009a). Římská společnost byla velmi členitá. Její nejniţší vrstvou byla zároveň vrstva nejpočetnější – otroci (Dillon – Garland 2005, 295–330; L’Historie 2004b, 52–53). Otroci byli velice často také předlohou pro různá umělecká ztvárnění, coţ můţeme vidět například na Příloze 5 a Příloze 6. Způsobů, kterými se mohl obyčejný člověk stát otrokem, bylo mnoho. Velkým přínosem získávání otroků bylo otročení válečných zajatců. Ovšem existovaly i jiné způsoby, jak získat otroka. Otroky se stávali zajatci pirátů, odloţené děti a také existovalo otroctví z trestu nebo otroctví pro dluhy, které bylo v roce 326 př. n. l. zrušeno. Ovšem největší význam měly dva jiné způsoby, byl to především dovoz otroků na otrokářské trhy a pak také otroctví narozením. Jak to mohlo vypadat na takovém otrokářském trhu, nám ukazuje Příloha 7. „…brzy se vytvořil regulérní trh s otroky, jehoţ střediska byla zpočátku na Rhodu, v Puteoli v Kampánii, tehdy nejvýznamnějším importním přístavu Říma, v Aquileii a v Tanaidu v ústí Donu. Po římských represáliích vůči Rhodu se nejdůleţitějším překladištěm v Egejském moři stal Délos. V něm se rovněţ prodávali zajatci pirátů z východního Středomoří, otroci, kteří pocházeli často z Bithýnie, Pontu, Kappadokie nebo Sýrie. Rozsah těchto trhů s otroky jiţ nelze bezpečně zjistit“ (Christ 2010, 77–78). Také Hošek a Marek (1990, 55) uvádějí jako významné velkootrokářské trţiště ostrov Délos, kam otrokáři sváţeli otroky na prodej. Otroctví narozením vznikalo tehdy, byla-li matkou otrokyně, společenský status otce nerozhodoval (Hošek – Marek 1990, 55; Christ 2010, 77; Kincl 1979, 58). Moţný způsob získání otroka také bylo, kdyţ nepoctivý otrokář unesl otroka stávajícímu majiteli a tohoto otroka znovu prodal. Ovšem pokud dřívější majitel otroka vypátral a doţadoval se ho zpátky, tak mu byl vrácen, protoţe v Římě platilo, ţe kradené věci náleţely původnímu majiteli, i kdyţ byly uţ prodány (Anonym 2007, 44–45). Otrok byl práv zbavený jedinec. S bezprávnou osobou bylo v právní praxi jednáno jako s věcí, s níţ můţe svobodný občan jakkoli nakládat. Z tohoto plyne, ţe otrok se nemohl účastnit politického ţivota, slouţit ve vojsku, uzavírat sňatek a ani vlastnit majetek. To vše mohl jen jeho pán a také na jeho pánovi záleţelo, jaké bude mít otrok postavení (Anonym 2007, 44–45; Hošek – Marek 1990, 55; Kincl 1979, 58; L’Historie 2004b, 52–53). 13

Postupem času se zavedla při prodeji otroků různá označení, která měla napomoci orientaci kupujících a také urychlovala proces obchodu. Kaţdý nabízený otrok byl označen tabulkou, která mu vysela na krku. Na tabulce byl uveden výčet jeho fyzických i intelektuálních dovedností i nedostatků. Označovaly se jim i nohy barvou. Bílá barva značila, ţe se jedná o otroka dovezeného z ciziny, který předtím nepatřil ţádnému římskému občanovi. Označovali se i otroci, kteří se dříve dopustili zločinu, byli nespolehliví, měli sklony k útěkům. Později bylo zavedeno, ţe otrok musí nosit na krku obojek, na kterém bylo uvedeno jméno majitele a prosba o navrácení v případě útěku (Anonym 2007, 44–45). Obojek, který otroci nosili, je ukázán v Příloze 8. Podle Christa (2010, 78–79) byla cena nekvalifikovaného, zdravého a silného otroka tak vysoká, ţe si ho běţný rolník nemohl dovolit, nebo jen opravdu výjimečně. Pro porovnání uvádí, ţe ţold římského legionáře činil ročně asi 120 denárů. A cena otroka nekvalifikovaného, silného a zdravého činila kolem 500 denárů. A to je uvedená cena pouze nekvalifikovaného otroka, ceny kvalifikovaných otroků byly mnohem vyšší. Otrok s kvalifikací, například pokud byl dobrý řemeslník nebo vzdělaný, mohl stát i 1500 denárů. Tento autor také uvádí, ţe nejvyšší známá cena, jaká kdy byla za otroka zaplacena, byla 175 000 denárů. Jednalo se o otroka specialistu v určitém oboru. Kvalifikovaní otroci byli velice ceněni, protoţe jejich práce přinášela jejich pánům peníze, například pokud byl otrok velice řemeslnicky zdatný (Brentano 1929, podle Češka 1959, 52). Otroci se podle ceny dělili do několika skupin. Tyto skupiny a jejich ceny nám ukazuje Tabulka 2, do této tabulky ovšem autor nezařadil skupinu luxusních otroků. Mezi skupinu luxusních otroků patří privilegovaní otroci císařští, kteří zastávali často i významné úřady (Češka 1959, 63–64).

14

Tab. 2: Druhy otroků a jejich cena (podle autora: Češka 1959, 63). I.

Otroci

kvalifikovaní,

odborníci

v nějakém 10 000 – 20 000 sesterciů

zaměstnání II. Vyučení otroci a obratní sluhové

8 000 – 10 000 sesterciů

III. Spolehliví otroci, schopní samostatně pracovat

3 000 – 8 000 sesterciů

IV. Silní otroci, vhodní pro těţkou práci

± 2 000 sesterciů

V. Otroci podřadní, lacině koupení a děti

± 1 000 sesterciů

Zvláštní skupinou otroků a také skupinou jinak ceněnou byla skupina gladiátorů, tímto problémem se bude tato práce zaobírat později. Otroci patřili do nejniţší společenské vrstvy, ale jejich vrstva nebyla stejnorodá. Otroci byli podle Lisového et al. (2010, 262– 263) rozděleni do kategorií: otroci pracující v zemědělství, pracující v řemeslnických dílnách, slouţící bohatým měšťanům, vykonávající státní sluţbu, otrocká inteligence a gladiátoři. Podle toho, kolik otrok stál, se odvíjelo to, k jaké práci bude pouţíván a jaká bude jeho ţivotní úroveň. Nejhorší zacházení měli otroci pracující v dolech, volnější reţim i zacházení měli otroci pracující v pastevectví. V pastevectví byli otroci odkázáni více sami na sebe, museli mít také určité znalosti, protoţe o stádo čítající 700–1000 kusů se staralo přibliţně 15 otroků. Existovali také otroci pracující ve výrobě textilní, keramické, ve stavitelství, řemeslné výrobě. Velmi kvalifikovaní otroci často vedli i řemeslné dílny a dohlíţeli na práci jiných, podřízených otroků. Dále fungovali otroci v domácnostech. Existují důkazy, ţe tito otroci měli mnohem lepší ţivotní úroveň neţ výše zmiňovaní, protoţe funkce, které zastávaly, byly zaloţené na důvěře mezi pánem a otrokem. Byly to funkce vrátného, kuchaře, chůvy, lékaře, tajemníka, správce a mnoho dalších (Christ 2010, 79–80). Podle jiného autora není rozdělení otroků tak jednoduché, rozdělení je členité. Hlavní rozdělení je na otroky městské a otroky venkovské. Ovšem městští otroci nebyli vţdy ve městech, označovala se tak pouze pánova sluţebnictva, i kdyţ byli na vesnici (Digesta, podle Češka 1959, 51). Dále byly tyto dvě skupiny otroků vnitřně diferenciované. Dělily se na otroky nevyučené řemeslu a otroky, kteří byli řemeslu nebo nějakému umění vyučení (Češka 1959, 51). Dále bylo běţné dělit otroky podle toho, zda pracovali spoutáni nebo volně

15

(Columella, podle Češka 1959, 52). Další skupinou otroků jsou otroci luxusní (Marquardt 1886, podle Češka 1959, 56). Zvláštní skupinou jsou gladiátoři, kteří se stávali jak z otroků, tak i jiných skupin obyvatelstva. Velkou zábavou Římanů byly gladiátorské zápasy. Podle tradice se dostaly do Říma v roce 264 př. n. l., kdy měly podobu pohřebních her (Příloha 9), které se odehrály nad hrobem zamřelého na jeho počest. Ovšem později se tyto zápasy staly oblíbenou podívanou a pořádaly se častěji a staly se vyhledávanou podívanou a pozbyly své původní funkce. Gladiátoři přebývali v gladiátorských školách, kde ţili a cvičili se v bojích a připravovali na souboje. Ve školách panovala velmi přísná kázeň a za kaţdý sebemenší přestupek byl gladiátor potrestán (Hošek – Marek 1990, 167–170). Příloha 10 ukazuje, jak mohla taková gladiátorská škola vypadat. Skupina gladiátorů se skládala z otroků, válečných zajatců, zločinců odsouzených na smrt i ze svobodných občanů, kteří se nechali najmout. Částky, za které se nechávali najímat, byly velmi nízké, kolem 2 000 sesterciánů. Na vystoupení před veřejností se gladiátoři připravovali velmi dlouho. Vystoupení se uskutečňovala v amfiteátrech (Hošek – Marek 1990, 170). Podle Meijera (2006, 44) se stávali gladiátory pouze ti otroci, kteří se provinili nějakým těţkým zločinem, třeba vraţdou, travičstvím nebo zneuctěním chrámu (Příloha 11). A také uvádí, ţe existují i svobodní občané, kteří se dobrovolně přihlásili do gladiátorské školy a upsali se na dobu určitou. Pořádání gladiátorských zápasů bylo velmi nákladné, ale císařům ani úředníkům to nevadilo, protoţe díky tomu získávali u lidí velkou popularitu (Hošek – Marek 1990, 167). Ovšem později uţ se gladiátorské hry staly pro státní finance neúnosné a nebyly na ně peníze. Proto se gladiátoři rozdělili do několika tříd. Vystoupení nákladných gladiátorů bylo prokládáno vystoupeními gladiátorů niţších tříd (Meijer 2006, 74). Příloha 12 znázorňuje souboj mezi dvěma gladiátory. Rozdělení kategorií i cen za vystoupení i za gladiátora ukazuje následující Tabulka 3 (Potter – Mattingly 1999, podle Meijer 2006, 75).

16

Tab. 3: Rozdělení kategorií gladiátorů i cen za vystoupení a za gladiátora (podle autora: Potter – Mattingly 1999, podle Meijer 2006, 75). Cena

za

gladiátora

v Třída gladiátorů Cena

sesterciích

za

představení

v

sesterciích

3 000

třetí

30 000 – 40 000

4 000

druhá

30 000 – 40 000

5 000

první

30 000 – 40 000

5 000

třetí

40 000 – 100 000

6 000

druhá

40 000 – 100 000

8 000

první

40 000 – 100 000

5 000

pátá

100 000 – 150 000

6 000

čtvrtá

100 000 – 150 000

8 000

třetí

100 000 – 150 000

10 000

druhá

100 000 – 150 000

12 000

první

100 000 – 150 000

6 000

pátá

150 000 – 200 000

7 000

čtvrtá

150 000 – 200 000

9 000

třetí

150 000 – 200 000

12 000

druhá

150 000 – 200 000

15 000

první

150 000 – 200 000

Podobné rozdělení nám předkládá i jiný autor, následující Tabulka 4 ukazuje rozdělení, podle nákladů na hru a kolik následně stojí gladiátoři, kteří v nich budou vystupovat.

17

Tab. 4: Dělení gladiátorských her dle povoleného nákladu do hry (podle autora: Češka 1959, 61). A. Náklad do hry 30 000–60 000 sesterciů I. skupina gladiátorů

5 000 sesterciů

II. skupina gladiátorů

4 000 sesterciů

III. skupina gladiátorů

3 000 sesterciů

B. Náklady na hry 60 000–100 000 sesterciů I. skupina gladiátorů

8 000 sesterciů

II. skupina gladiátorů

6 000 sesterciů

III. skupina gladiátorů

5 000 sesterciů

C. Náklad na hry 100 000–150 000 sesterciů I. skupina gladiátorů

12 000 sesterciů

II. skupina gladiátorů

10 000 sesterciů

III. skupina gladiátorů

8 000 sesterciů

IV. skupina gladiátorů

6 000 sesterciů

V. skupina gladiátorů

5 000 sesterciů

D. Náklad na hry 150 000–200 000 sesterciů I. skupina gladiátorů

15 000 sesterciů

II. skupina gladiátorů

12 000 sesterciů

III. skupina gladiátorů

9 000 sesterciů

IV. skupina gladiátorů

7 000 sesterciů

V. skupina gladiátorů

6 000 sesterciů

Ceny jednotlivých gladiátorů podle jejich zkušeností a dovedností nám ukazuje Tabulka 5. Gladiátoři první třídy tvořili pomyslný zlatý hřeb her, druhou třídu tvořili uţ více méně zkušení zápasníci, ale stále nepatřili ke špičce, třetí třída byli gladiátoři známí, ale pouze v laciných představeních, a čtvrtá a pátá třída byli začátečníci (Češka 1959, 61– 62).

18

Tab. 5: Ceny gladiátorů (podle autora: Češka 1959, 62).

I. třída

12 000, 15 000 sesterciů

II. třída

8 000, 9 000, 10 000 sesterciů

III. třída

5 000, 6 000, 7 000 sesterciů

IV. třída

3 000, 4 000 sesterciů

V. třída

1 000 – 2 000 sesterciů

Gladiátoři zápasili ve skupinách, jako jednotlivci, se zbraněmi, bez zbraně, se zvířaty, nebo na vozech (Hošek – Marek 1990, 167–170). 2.4 STAROVĚKÝ EGYPT Počátek starověkého Egypta se datuje, spojením Horního a Dolního Egypta, koncem 4. století př. n. l. a jeho konec se označuje rokem 332 př. n. l., kdy Egypt obsadil Alexandr Veliký (Malátková et al. 2004, 239; Malina et al. 2009a; Vachala 2001, 224–226). Zdrojem otroků byly války, obyvatelstvo přemoţeného území, Egypťané odsouzení za těţké zločiny nebo osoby, které sami sebe prodaly do otroctví. Mnohdy byla potřeba získat otroky hlavním důvodem vojenského taţení (Avdijev 1955, 205; L’Historie 2004a, 52–53). Do otroctví se mohl člověk i narodit (Trigger et al. 2005, 294). V raném starověkém Egyptě ale nebývalo mnoho otroků (Lexa 1955a, 184). Otroci byli původně výhradním majetkem faraona. Faraon mohl otroka někomu darovat nebo půjčit na určitou dobu nebo na vykonání určité práce (L’Historie 2004a, 52). Teprve aţ v dobách Nové Říše jsou prokazatelné zprávy, ţe otroci jsou i majetkem soukromých osob. V Pozdní době bylo otroctví dokonce i uzákoněno a dochovalo se i mnoţství smluv o prodeji otroků a jejich cenách (Trigger et al. 2005, 295). Dochovaly se i soudní zápisy o pronájmu otrokyň: „…Toho dne Nebmehi, pastýř domu Amenhotepova, k pastýři dobytka Messjovi a řekl: „Jsem nahý. Budiţ mi zaplacena cena za dva [pracovní] dny otrokyně Charje!“ Pastýř dobytka Messje mu dal: plášť stojící 3 ½ kotoučku, kus plátna stojící ½ kotoučku. [Nebmehi] přišel zase a řekl: „Zaplať mi cenu za 4 pracovní dny otrokyně Henvy!“ Pastýř dobytka Messje mu dal: 8 šestipytlů zrní, stojících 4 kotoučky, 6 koz stojících 3 kotoučky a 1 kotouček stříbra, dohromady 12 (chybně místo 8) kotoučků. …“ (Lexa 1955c, 68–69, překlad Gardiner) a také o sporu o zaplacení kupní ceny za otrokyni: 19

„… přišel ke mně obchodník Reje s otrokyní,…,řekl mi: ,Kup si toto děvče a zaplať mi její cenu!‘ To mi řekl, já jsem si vzala to děvče a zaplatila jsem mu její cenu. Hle, povím cenu, kterou jsem za ni dala před úředními osobami: …dohromady všeho je za 4 debeny a 1 kit stříbra, co jsem zaplatila obchodníku Rejovi, …, on mi dal tot děvče a já jsem je pojmenovala Gemnejheramente.“ (Lexa 1955c, 99, překlad Gardiner). A také se dochoval úřední zápis o prodeji sebe do otroctví: „Uspokojil jsi mé srdce penězi za to, ţe budu tvým otrokem. Jsem tvým otrokem navţdy a nikdy se jiţ nemohu státi svobodným vůči tobě ani penězi, ani jakýmkoli obilím, ani čímkoli jiným na světě, i se svými dítkami, které se narodily, i s těmi, které se nám narodí, i s oděvy, které jsou na našich tělech a se vším, co máme a čeho nabudeme od roku 3 prvního měsíce záplavy do budoucna po všecka léta aţ na věky“ (Lexa 1955b, 137). V egyptském právu byl otrok bezprávní jedinec. V právních pramenech je uváděn vedle věcí a dobytka. Ovšem zde se objevují i některé zvláštní rysy, například víme, ţe otrok mohl vypovídat u soudu, zde i skládal přísahu stejně jako svobodný občan, mohl uzavírat řádná manţelství a mohl mít i svůj vlastní majetek (Kincl 1979, 4–5). Pro majitele byl otrok věcí, se kterou mohl nakládat podle svého uváţení. Mohl ji prodat nebo si ji ponechat (Trigger et al. 2005, 295). Jak uţ bylo zmíněno, otroci patřili faraonovi, nejvyššímu vládci. Kdyţ své otroky podělil mezi poddané, zbylé otroky rozdělil na několik skupin. Byly to skupiny pracující v lomech a dolech, v dopravě, v pomocných zavodňovacích a stavebních pracích. Byli také pronajímáni kaţdému, kdo je potřeboval k jakémukoli účelu (Lexa 1955a, 183). 2.5 TRANSATLANTICKÝ OBCHOD S OTROKY Transatlantický obchod s otroky trval více neţ tři staletí (Lindner 2007a, 28), viz Tab. 6.

20

Tab. 6: Důleţité časové údaje Transatlantického obchodu s otroky (podle autorů: Davidson 1964, 7–112; Iliffe 2001, 160–164; Němec 2001). DŮLEŢITÉ ČASOVÉ ÚDAJE 1540

z Afriky do Ameriky plyne několik tisíc otroků ročně

1550– kvete evropský obchod s africkými otroky 1850 1580– v tomto období bylo převezeno Portugalci do Brazílie 1 000 000 1680

afrických otroků

1592

španělský král vydal assiento (povolení) na vývoz otroků ve velkých počtech

1611– vystavěli své základny v Africe i Holanďané 1612 1618

vznikla

první

korporace

anglických

finančníků,

Společnost

londýnských obchodních podnikatelů pro africké kraje, poté začaly vznikat podobné společnosti i jiných evropských států 1637

dobyli Holanďané tvrz Elminu

1642

Holanďané dobyli i jinou portugalskou tvrz a Portugalce definitivně vyhnali ze Zlatého pobřeţí

1659

anglickému parlamentu je předloţena petice kvůli hrůzným podmínkám během plavby

1670– v tomto období francouzské lodě vozili 3 000 otroků ročně do 1672

Ameriky; královský příkaz poskytoval moţnost kaţdému Francouzi účastnit se na obchodu s otroky

1713

se Británie zmocnila assienta na otroky a obchod se španělskými koloniemi se stal jen britskou záleţitost

1748– v tomto období vyplulo z Nantského přístavu 541 lodí s 146 799 1782

otroky a z tohoto počtu se pouze 127 133 prodalo

1791– bylo na Kubě vyloděno více neţ 1 000 000 otroků 1840

21

1795– nejmohutnější obchodování s africkými otroky 1804 1812

bylo podle archivních materiálů britské sněmovny do Brazílie dovezeno 50 000 otroků, v roce 1839 byl počet mnohem větší

1823

zaloţena společnost proti otrokářství v Londýně (Anti-slavery Committee)

1829

otrokářská loď zadrţela otrokářskou loď, na které se vyskytovaly otřesné podmínky pro otroky

Roku 1637 Nizozemci dobyli tvrz Elminu, tímto krokem přišli Portugalci o výsadní postavení na západoafrickém pobřeţí a od tohoto období pak dodávali Nizozemci mnoho otroků za nízké ceny (jak ukazuje Tab. 7) na plantáţe cukrové třtiny na Barbados a na Guadeloupe (Iliffe 2001, 164). Příloha 13 ukazuje grafické znázornění rozloţení černých otroků v podpalubí lodi při převozu přes Atlantický oceán. Roku 1829 se nalodil jistý Angličan jménem Walsh v Brazílii na loď, která pronásledovala a zadrţovala otrokářské lodě. Walsh jednu otrokářskou loď navštívil a popsal, co viděl: „(otroci) uzavřeni v mezipalubním prostoru, kam vedly zamříţované palubní dveře. Měli tak málo místa, ţe seděl jeden druhému mezi nohama, a byli tak namačkáni, ţe ve dne ani v noci ţádný neměl moţnost si lehnout nebo aspoň změnit polohu. Poněvadţ patřili různým majitelům, na jejichţ účet byli dopravováni, měl kaţdý otrok vypálený cejch svého majitele…. Cejchy měly pod prsem nebo na paţi, a jak mi lodní důstojník docela lhostejně řekl, vypalovaly se tyto značky ţhavým ţelezem ….“ Walshovi kolegové prozradili, ţe podmínky na této popsané lodi byly jedny z nejlepších, které doposud viděli (Davidson 1964, 9–10). Počet naloděných otroků se neudával na počet kusů, nýbrţ se řídil tonáţí. Jedna loď obvykle pojala 400 aţ 500 otroků. Lodě bývaly dřevěnou přepáţkou rozděleny na část, kde pobývali muţi a v druhé části ţeny. Pokud bylo otroků nadbytek, přistavěli tesaři v mezipalubí tzv. balkón, kam byli uloţeni zbylí otroci (L’Historie 2004d, 45). Plavba přes Atlantický oceán trvala bez mála šest týdnů. Pro otroky to byla plavba velmi náročná a vyčerpávající. Otroci bývali spoutaní řetězy, trpěli nedostatkem jídla a vody, po celou dobu plavby leţeli bez hnutí ve vlastních výkalech. A prostředí, ve kterém byli, bylo teplé a vlhké. Není tedy divu, ţe se zde rychle šířily infekce. Během kaţdé plavby zemřelo kolem třetiny otroků (Balejíková 2009, 59; Hatt 2007, 14–22; Richardson et al. 2007, 46–50; Walvin 2006, 65–71). 22

Lindner (2007b) předkládá, ţe během celého období atlantického obchodu s otroky, jich pětina nepřeţila plavbu přes oceán a další miliony Afričanů zemřely uţ v Africe jako oběti při lovech otroků. Tab. 7: Průměrná cena za otroka na západoafrickém pobřeţí (přibliţná čísla přepočtená na konstantní hodnotu měny v roce 1782) (podle autora: Manning 1990, podle Iliffe 2001). Období

Cena (Lstg)

1550

10

1600

14

1670–1680

<5

1730–1740

25

1780–1790

25

1860–1870

> 10

Tab. 8: Vývoz otroků z Afriky přes Atlantik v jednotlivých stoletích (podle autora: Lovejoy, Transformations in Slavery, Cambridge 1983, 19, podle Iliffe 2001, 164). 1450–1600

367 000

1601–1700

1 868 000

1701–1800

6 133 000

1801–1900

3 330 000

Tabulka 8 výstiţně předkládá, jak se počet vyvezených otroků extrémně zvýšil během několika staletí. Příloha 14 znázorňuje známý Transatlantický trojúhelník, který ukazuje, s čím bylo obchodováno a směr, kam zboţí putovalo. V pozdějších dobách obchodu s africkými otroky se vytvořil trojúhelník ekonomických vztahů mezi Afrikou, Amerikou a Evropou. Z Afriky se směrem do Ameriky vyváţeli otroci. Ti v Americe svou prací vyrobili suroviny, po kterých prahla Evropa. V Evropě bylo toto zboţí draze prodáno. Díky těmto penězům měla Evropa na výrobu průmyslového zboţí (textilie, ozdoby, sklo, zbraně a alkohol), které v Africe měnili za otroky (Kříţová 2007, 31; Lacina et al. 1987, 47). Důsledky vývozu afrických otroků se odrazily také na růstu počtu populace. Tab. 9 nám ukazuje růst obyvatelstva na kontinentech, ovšem tvůrci této tabulky pracovali jen 23

s údaji o otrocích, kteří přistáli na Americkém kontinentu, tedy nebrali v ohledu uhynulé otroky během plavby anebo otroky, kteří uhynuli ještě v Africe (Davidson 1964, 335). Tab. 9: Růst obyvatelstva (v miliónech) v jednotlivých světadílech od roku 1650 (podle autora: Davidson 1964, 335). Rok

Evropa

Afrika

Asie

Amerika

1650

103

100

327

13

1750

144

95

475

12

1800

192

90

597

25

1850

274

95

741

59

1900

423

120

915

144

Graf 1 ukazuje procentuální zastoupení vyjmenovaných zemí na vývozu afrických otroků do Nového světa. Pod zastoupením menší evropské státy rozumíme Dánsko, Švédsko, Braniborsko a Brazílii. Ovšem počítalo se jen s údaji o otrocích, kteří připluli do Ameriky ţiví (Lacina et al. 1987, 47).

Graf 1: Procentuální podíl zemí na vývozu všech afrických otroků, kteří se dostali do Nového světa (data převzata z: Lacina et al. 1987, 47).

35 30 Angličané

25

P o rtu g a lc i

20

Holanďané 15 F ra n c o u zi 10

Američané (po roce 1783) Menší evropské státy

5

24

M e n ší

e vr o p ské stá ty

r o ce 1 7 8 3 )

A m e r iča n é ( p o

F r a n co u zi

H o la n ď a n é

P o r tu g a lci

A n g liča n é

0

Mnoho dokumentací se zachovalo z oficiálních transakcí a právě tyto dokumenty nám do nejmenších podrobností ukazují informace o počtech a částkách za otroky (Klíma 2007a, 40–43). Otroci, kteří cestu přes oceán přeţili, byli poté několik dní dobře ţiveni, byla jim ošetřena veškerá zranění a nakonec byli pomazáni olejem, aby měli lepší a zdravější vzhled. Poté byli na trhu nabídnuti k prodeji. Kupci otroky velmi dobře zkoumali. Prohledávali jim ústa, osahávali jim pohlaví, čichali k jejich dechu a plivali jim do tváře, aby si otestovali jejich reakci. Pokud se osvědčili, bylo nově koupenému otroku vypáleno jméno majitele. Následky násilného zavlečení do jiné země a také do jiné kultury se projevovaly ještě dlouho po jejich únosu. Mnozí, kteří onemocněli ještě během plavby, zemřeli brzy po vylodění, jiným se ani po létech nepodařilo přizpůsobit novým ţivotním podmínkám. Odmítali se učit cizí jazyk nebo nemluvili vůbec. Jak velký šok utrpěli, lze usuzovat i z toho, ţe některé ţeny po příchodu do kolonie se staly neplodné (Einhorn 2006, 11–25; Kachur 2006, 27–38; Kašpar 2002, 117–119). V 17. století jistý obchodník prohlásil: „… bez cukru není Brazílie, bez otroků není cukr a bez Angoly nejsou otroci.“(Dedow 2010, 6). 2.6 TERMÍNY ZRUŠENÍ OTROCTVÍ A OBCHODU S OTROKY Po roce 1750 začalo docházet ke zlomu v obchodování s otroky. Bylo to nejen kvůli tomu, ţe začaly vznikat společnosti proti otroctví, například v roce 1787 byla zaloţena nadace Společnost pro zrušení obchodu s otroky (Society for the Abolition of Slave Trade), která usilovala o znovuosídlení Afriky bývalými otroky, a v roce 1823 byla v Londýně otevřena společnost proti otrokářství, která se jmenovala Výbor proti otroctví (Anti-slavery Committee). Ale důvody byly také ekonomického nebo rasového charakteru. Otroci se svým majitelům přestávali vyplácet a narůstaly obavy z rostoucího počtu černochů v populaci kolonií (Kříţová 2007, 30–33; Němec 2001). První zemí, která se odhodlala zrušit obchodování s otroky, bylo Dánsko. Dekret o zákazu obchodování s lidmi vydal dánský král v březnu 1792 (Hojda 2007, 7). Poté Dánsko následovali Holanďané, kteří zakázali otroctví v roce 1814, potom bylo otroctví zakázáno v Británii roku 1834. Ve Francouzských koloniích bylo otroctví zrušeno v roce 1794, avšak Napoleon Bonaparte jej obnovil, definitivní zrušení proběhlo roku 1848. V celých Spojených státech amerických tomu bylo roku 1865, roku 1886 na Kubě,

25

roku 1888 v Brazílii a v roce 1873 byl uzavřen zanzibarský trh s otroky (Chateau 2007, 25–26; Němec 2001). Pod britským tlakem vyhlásil portugalský ministr Dekret o zrušení obchodu s otroky v celé říši v roce 1836 (Klíma 2007b, 36). Teprve aţ v roce 1963 bylo zrušeno otroctví v Saudské Arábii a v roce 1980 v Mauretánii (Opper 2006, 242). Důleţitým termínem, který se řadí mezi významné dny v boji proti otroctví, je 25. září 1926, kdy byla zařazena v platnost Úmluva o otroctví. Tehdejší Československo ji přijalo 10. října 1930. Strany, které tuto Úmluvu podepsaly, se zavazují zabraňovat a potlačovat obchod s otroky a v neposlední řadě také usilovat o postupné a co nejrychlejší úplné potlačení otroctví ve všech jeho podobách (Adamus 2000, 181–185). Celosvětově se také slaví Mezinárodní den památky obětí obchodu s otroky, tento den připadá na 23. srpna a slaví se kaţdoročně. Stejně tak se slaví 2. prosince Mezinárodní den za odstranění otroctví (OSN 2011). Ve Francii se od roku 2001 kaţdoročně připomíná zrušení otroctví, za den připomínky bylo stanoveno datum 10. května (Chateau 2007, 25–26). Otroctví však v ţádném případě není minulostí, i přes zákazy většiny států neustále existuje. Ať uţ v podobě dětské práce na kakaových plantáţích západní Afriky, mezi nomády jiţní Sahary nebo v ulicích Říma a Londýna jako novodobé otroctví (Lindner 2007a, 28–32).

26

3

SOUČASNÝ STAV OBCHODU S LIDMI V ČESKÉ REPUBLICE

Nyní bude rozpracována podoba obchodování s lidmi na území České republiky. Bude zmíněno, jaké druhy obchodování se na našem území vyskytují nejvíce. V předchozí kapitole bylo rozebíráno otroctví, které je neoddělitelnou součástí konceptu obchodu s lidmi, nicméně i v současnosti je do pojmu obchod s lidmi zahrnuto i otroctví, proto se často pouţívá pro obchod s lidmi označení novodobé otroctví. 3.1 OBCHOD S LIDMI V ČESKÉ REPUBLICE OBECNĚ V České republice bylo zaznamenáno zvýšení počtu obchodování s lidmi ve spojitosti se specifickou migrační situací po pádu ţelezné opony na počátku 90. let minulého století. Postupem doby Česká republika měnila svoji pozici ze zdrojové země na zemi, která se díky své poloze a ekonomické úrovni stávala atraktivní cílovou zemí. V České republice se komplexně obchodem s lidmi zabývá Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (dále jen ÚOOZ). Tento útvar má celorepublikovou působnost (Kousal 2003, 32). Tabulka 10 přehledně rozděluje podle daného roku počty osob odsouzených za obchodování s lidmi buď podmíněně, nebo nepodmíněně.

27

Tab. 10: Přehled odsouzených osob a uloţené tresty za obchodování s lidmi (podle autora: Drahošová 2008, 4). Počty pravomocně odsouzených osob a uloţených trestů za obchodování s lidmi Rok

1998

1999

2000 2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

Počet

5

25

16

15

20

5

12

20

2

4

3

17

6

7

5

1

3

8

0

3

2

8

10

8

15

4

9

12

2

1

odsouzených osob K nepodmíněné mu trestu K podmíněném u trestu Obchodování s lidmi není pouze mezinárodní, ale probíhá i v rámci České republiky, bez překročení hranic (Vláda ČR 2005, 9). Nejčastější formy obchodování s lidmi, které se vyskytují v České republice, jsou za účelem prostituce, nucené práce, potom v daleko menší míře za účelem domácí práce, nuceného sňatku, nucení ţebrotě, páchání trestné činnosti. Témata nelegální adopce nebo obchod s lidskými orgány byly zaznamenány pouze okrajově, částečně také proto, ţe se na ně výzkum primárně nezaměřoval (Archiv MV ČR 2008a; Vláda ČR 2005, 12–14; Vláda ČR 2008, 6). Nejvíce obětí obchodu s lidmi pochází v České Republice z oblastí s velkou nezaměstnaností a z měst s rozvinutým cestovním ruchem (Archiv MV ČR 2008a). Mezi zdrojové země pro Českou republiku patří Ukrajina, Slovensko, Rumunsko, Bulharsko, Jugoslávie, Čína, Thajsko, Filipíny a nově se začínají objevovat také oběti z Nigérie a Konga (Archiv MV ČR 2008a). Tabulka 11 nám předkládá počty osob, označených za oběti obchodu s lidmi v jednotlivých krajích České republiky za rok 2009.

28

Tab. 11: Počet obětí obchodu s lidmi za rok 2009 (podle autora: MV ČR 2010c, 32). Počty obětí obchodování s lidmi identifikované Policií ČR v roce 2009, dle krajů Česká Praha Střední Jiţní Západní Severní Východní Jiţní Sever Republik

Čechy Čechy Čechy

Čechy

Čechy

Morava ní

a

Mora va

Muţi

0

0

0

0

0

0

0

0

0

Ţeny

5

1

1

0

1

1

1

0

0

14

0

7

7

0

9

0

0

2

0

1

1

0

1

0

0

15

1

7

8

1

10

0

0

Skupin 37 y Počet

5

skupin Celkem 42

Trasy, kterými obchodníci převáţejí své oběti, jsou velmi flexibilní a rychle se mění. Trasa, v kaţdém konkrétním případě, závisí na momentálních podmínkách. Vzhledem k potřebě flexibility je dopředu známá často jen původní země, ve které byla oběť získaná a země cílová. Často se trasy obchodovaných osob shodují s trasami, které se vyuţívají pro pašování drog nebo zbraní (Archiv MV ČR 2008a). Příloha 15 znázorňuje, odkud a kam je organizován přesun obětí obchodu s lidmi. Červené šipky naznačují, z jakých zdrojových zemí cesty začínají a kam prvotně poté směřují a modré šipky uţ znázorňují cesty k cílovým zemím (Příloha 15). Těţiště aktivit zaměřených na prevenci obchodu s lidmi spočívá především v působení organizací občanských společností a v opatření Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy. Mezi organizace, které se nejaktivněji zapojují do boje proti obchodu s lidmi a do prevence patří nevládní nezisková organizace La Strada (Vláda ČR 2005, 29). Pracovníci organizace La Strada pořádají pro policisty a mnohé další experty pohybující se v oblasti organizovaného zločinu, ale také i pro laickou veřejnost semináře o obchodu s lidmi. Témata seminářů jsou například potřeby obětí, procesy, kterými prochází obchodovaná ţena, moţnosti a metody spolupráce mezi neziskovými organizacemi a Policií ČR. Na těchto seminářích jsou také probírané otázky ohledně sociálních potřeb a náleţitosti ohledně pobytu obětí obchodu. La Strada také ve spolupráci s Ministerstvem vnitra vydává osvětové letáky, které upozorňují na moţná nebezpečí práce 29

v zahraničí. Příloha 16 ukazuje jeden z těchto informačních letáků, který vydala organizace La Strada (Archiv MV ČR 2008b; Bartunková 2003, 104–108; Drahošová 2008, 10).

3.1.1 PROSTITUCE Nelegální obchod se ţenami by se dal rozdělit do 3 kategorií: Dovoz do České republiky (nejčastěji jsou oběťmi ţeny z bývalých států Sovětského svazu). Vývoz z České republiky (ţeny z České republiky jsou odváděné do států západní Evropy). Domácí či pouliční prostituce. Toto odvětví obchodu s lidmi je v České republice závaţným a velice rozšířeným problémem. Zisky z tohoto sektoru jsou obrovské (Kousal 2003, 32–35). Jedním z druhů obchodu s lidmi, který funguje v České republice, je obchod se ţenami za účelem prostituce. Tento druh je velice rozšířený po celé republice, avšak nejvíce v příhraničních oblastech České republiky s Německem a Rakouskem, hned dalším těţištěm je Praha. V tomto odvětví obchodu s lidmi narůstá obchodníků z řad českých občanů, kteří se nacházejí na okraji společnosti. Například některé klany Romů v oblastech Chomutova nebo západních Čech, které organizují a kontrolují tento obchod s jejich vlastními ţenami. Ale také známé jsou v tomto odvětví ruskojazyčné a bulharské skupiny, které působí po celé republice, hlavně příhraničních oblastech a velkých městech. Obchodníci lákající ţeny pouţívají velmi nápadité metody: neformální seznámení přes přátele, oslovení přes seznamovací inzerát, oslovení přes modelingovou agenturu slibující práci modelek a hostesek, donucování a podvody, vydírání, omezování osobní svobody, odebrání cestovních dokumentů a peněz. Poté obchodníci těţí z jejich vlastní slabosti a neznámého prostředí (Českobratrská církev evangelická 2009, 10–11; Vláda ČR 2005, 8). Tabulka 12 nás informuje o počtech zjištěných případů obchodu s lidmi Policií ČR v daných letech.

30

Tab. 12: Údaje o obchodování se ţenami (podle autora: Vláda ČR 2005, 9). Počty Policií ČR zjištěných trestných činů obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku (dříve obchodování se ţenami) Rok

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

Zjištěno trestných činů

34

23

13

27

15

10

13

Objasněno trestných činů

34

22

13

25

10

9

12

a 49

38

21

26

12

19

30

Počty

vyšetřovaných

stíhaných osob Prostředí, ve kterém se pohybují ţeny obchodované za účelem prostituce, tvoří noční kluby, priváty a ulice. Podle studie jsou v klubech upřednostňovány ţeny mladší ve věku asi kolem 18–28 let a na ulicích se pohybují starší prostitutky (Hulíková – Kocourek 2005, 18). Informace o situaci prostituce na území České republiky lze získat z několika zdrojů – od Policie ČR a od několika specializovaných organizací občanské společnosti (MV ČR 2010c, 9).

3.1.2 NUCENÁ PRÁCE Nucená práce se často označuje pojmem novodobé otroctví. Ovšem toto označení není zcela přesné. Otroctví se vyznačuje vlastnictvím, zatímco u nucené práce se předpokládá pouze uplatnění nátlaku a odebírání svobody (Lindenová 2005, 11). Nucená práce je definována jako: „kaţdá práce nebo sluţba, která se na nějaké osobě vymáhá pod pohrůţkou jakéhokoliv trestu a ke které se tato osoba nenabídla dobrovolně“ (Odbor bezpečnostní politiky 2006, 1). V České republice se oběti nucené práce objevují hlavně ve 3 sektorech, kterými jsou: stavebnictví – zedník, skladník, dlaţdič, svářeč; lesnictví a zemědělství - sběr lesních plodů, hlemýţďů; výroba v menších a středních podnicích, manufakturní výroba, švadleny, šičky, uklízečky, natěračky.

31

Dále je tato práce dělena na muţskou a ţenskou práci z hlediska fyzické náročnosti. Ovšem ve stavebnictví je práce především muţskou záleţitostí. Zdrojovými zeměmi v tomto odvětví obchodu s lidmi jsou především Ukrajina, Moldavsko, Bělorusko a Polsko (Intermundia 2005, 36; Vláda ČR 2008, 7). V České republice jsou nejčastějšími lokalitami v tomto odvětví obchodu s lidmi velká města, ve kterých je velký turistický ruch. Jsou to například Mariánské Lázně, Karlovy Vary, Zlín, Praha, Ostrava, Brno a Liberec. Místem práce bývají stavby, velkosklady,

prádelny,

továrny,

hotely,

restaurace,

zahradnictví

a

průmyslové

velkovýrobny. Místo práce bývá často i místem ubytování. Pracovní doba je ve všech případech delší neţ osm hodin. Často se odborníci setkávají s pracovní dobou okolo dvanácti hodin, ovšem i osmnácti hodinové směny nejsou ničím neobvyklým. Navíc pokud je vykonávána práce na stavbě a blíţí se vypršení lhůty pro dokončení stavby, pracuje se i v noci. Také práce v sobotu a v neděli se objevuje často. Odborníci shledávají tyto pracovní podmínky nevyhovující aţ škodlivé. Osoby nejsou ani vybavené ochrannými pomůckami. Takové podmínky v práci přináší mnohá rizika – úrazy, onemocnění, infekce (Intermundia 2005, 36–37). S procesem najímání se pojí nátlak a přesvědčovací metody, ale i podvody jako jsou – zkreslující informace o pracovním místě, účtování nadprůměrných poplatků za cestu, najímání na neexistující pracovní místa, a v neposlední řadě také poskytnutí půjček, které kvůli extrémně vysokým úrokům nemohou obchodované osoby splatit (Lindenová 2005, 22). V roce 2008 se objevily spekulace o nárůstu obětí nucených prací vzhledem k celosvětové hospodářské krizi, ovšem tyto obavy se nepotvrdily (MV ČR 2010c, 10).

3.1.3 JINÉ FORMY OBCHODU S LIDMI V sociologickém výzkumu se uvádí, ţe experti zabývající se obchodem s lidmi se na území České republiky nesetkali s obchodem s lidmi za účelem nucených sňatků a také nebyl zaznamenán ţádný případ obchodu s lidmi za účelem obchodu s lidskými orgány. Obchod s lidmi za účelem páchání trestné činnosti souvisí především s příchodem mladistvých na naše území, kteří jsou socializováni v prostředí nelegálních činností. Tento druh obchodu s lidmi na našem území existuje, i kdyţ v menším mnoţství v porovnání s nucenou prací a obchodem za účelem prostituce. S prodejem dětí se v tomto výzkumu setkali odborníci jen v jednom případě. Tento jev souvisí se situací mladších migrantek, 32

pro které je těhotenství překáţkou jak v práci, tak i v souvislosti s finanční situací, přičemţ jim jejich náboţenské vyznání brání v potratu. V této situaci si proto vyberou moţnost dítě prodat (Intermundia 2005, 42–45; MV ČR 2010c, 12–15). Tabulka 13 a Tabulka 14 nám dává přehled o počtu zjištěných případů obchodování s lidmi a obchodování s orgány v daných letech. Tab. 13: Počty zjištěných případů obchodu s dětmi (podle autora: MV ČR 2010c, 18). Počty Policie ČR zjištěných trestných činů obchodování s dětmi Rok

2000

2001

2002 2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Zjištěno

1

0

1

1

5

0

2

0

0

1

Objasněno

0

0

1

1

4

0

1

0

0

0

Tab. 14: Počty zjištěných případů nelegálního nakládání s buňkami, tkáněmi a orgány (podle autora: MV ČR 2010c, 18). Počty Policie ČR zjištěných trestných činů nedovolené nakládání s buňkami, tkáněmi a orgány Rok

2000

2001

2002 2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Zjištěno

0

0

0

1

6

10

10

14

14

8

Objasněno

0

0

0

1

4

6

4

9

4

4

Vzhledem k počtu zjištěných případů těchto trestných činů, lze usoudit, ţe se na území České republiky vyskytují pouze ojediněle (MV ČR 2010c, 18). 3.2 PŘÍKLADY POLICEJNÍCH OPERACÍ PROTI OBCHODOVÁNÍ S LIDMI Kvůli lepší představě o organizovaném zločinu na území České republiky a práci Policie ČR je následně uvedeno několik úspěšných policejních operací proti obchodování s lidmi. Popsány budou operace Aškelon II, Gelo, Enter, Dusík a Tuong. Operace s krycím názvem Aškelon II navazuje na vydání tří zadrţených obyvatel Izraele a Ruské federace na Chebsku k trestnímu stíhání do Izraele v průběhu roku 2006. Od roku 2005 se detektivové ÚOOZ zaměřili na skupinu osob organizujících na Chebsku prostituci. Tato skupina delší dobu vozila na naše území dívky z Ukrajiny, najímané 33

k provádění sexuálních sluţeb. Dívky výdělky musely odevzdávat prostřednictví několika osob jednomu z hlavních pachatelů. Ten peníze přerozděloval a dívky následně dostaly zpět jen polovinu původního zisku. Dne 20. března 2007 bylo zadrţeno 13 pachatelů z této skupiny. Polovinu z nich čeká trest odnětí svobody. Z výslechů se policie dozvěděla, ţe skupina organizovala více neţ stovku dívek k prostituci (Drahošová 2008). Operace Gelo je název pro dvoudenní akci, která se uskutečnila po půlročním sledování jisté skupiny osob. Skupina prováděla v Ruské federaci nábor dívek pro práci uklízeček a pokojských v penzionech na Šumavě. Ovšem po příjezdu na naše území dívky nutili k prostituci v nočních erotických klubech. Prostitucí dívky pachatelům splácely fiktivní poplatky. Všichni pachatelé byli po dopadení obviněni z obchodování s lidmi (Drahošová 2008). V rámci operace Enter zadrţeli detektivové z ÚOOZ v roce 2007 tři Ukrajince, kteří na našem území organizovali nelegální práci. Lákali ukrajinské a bulharské dělníky na velké výdělky. Po příjezdu dělníků do České republiky dostávali dělníci časté fiktivní finanční pokuty a bylo jim vyhroţováno fyzickými tresty. Dělníky zaměstnávali v různých firmách a z vydělaných peněz jim vypláceli minimum. V případě fiktivního dluhu byli dělníci bez mzdy. Pokud se dělníci chtěli obrátit o pomoc na policii, odrazovali je organizátoři s tím, ţe by mohli mít problémy se zákonem. Tím je záměrně drţeli v omylu a závislosti. Všichni aktéři byli obviněni z obchodování s lidmi (Drahošová 2008). Během operace Dusík byli zadrţeni v roce 2007 tři muţi a dvě ţeny. Jedná se o skupinu napojenou na další skupiny v zahraničí. Nejméně od roku 2001 pachatelé provozovali mnoho nočních klubů na Děčínsku, kde vydělávali na prostituci českých, slovenských, ukrajinských a běloruských dívek. Pachatelé od dívek vymáhali fiktivní dluhy. Některé dívky dokonce pracovaly několik týdnů zdarma. Všem stíhaným osobám hrozí v případě uznání viny aţ 8 let trestu odnětí svobody (Drahošová 2008). Při akci Tuong byla v roce 2007 zadrţena skupinka Asiatů, která organizovala v Praze a Chebu prostituci. Ve Vietnamu oslovili dívky pro práci v barech, obchodech a restauracích. Organizátoři si účtovali mnoho peněz za zprostředkování. Po příjezdu byly dívky převezeny do nočních klubů, kde pod psychickým a fyzickým nátlakem byly nuceny poskytovat sexuální sluţby. Pachatelé organizovali noční klub výhradně pro vietnamské klienty. Tyto vietnamské podniky jsou pro běţného občana snadno přehlédnutelné. Jsou to často rodinné domy na periferiích, kolem nichţ je v noci větší pohyb Asiatů. Ve vietnamské komunitě je obchodování s lidmi velice rozšířené. Tato zadrţená skupina byla obviněna z trestního činu obchodování s lidmi a kuplířství (Drahošová 2008). 34

4

ORGANIZACE OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI A OBCHOD S LIDMI

V následujících řádcích této bakalářské práce se budeme zaměřovat na organizace občanské společnosti, které patří v České republice mezi nejvýraznější bojovníky proti obchodu s lidmi. Těmto organizacím ještě předchází podkapitola, které nám nabízí definici pojmu občanská společnost. 4.1 DEFINICE OBČANSKÉ SPOLEČNOST Občanskou společnost chápeme jako prostor jednání mezi rodinou, trhem a státem. Je reprezentována řadou organizací. Část občanské společnosti, která je tvořena organizacemi, označujeme jako občanský sektor nebo organizovaná občanská společnost (Skovajsa et al. 2010, 30–31). Jiná definice uvádí, ţe občanská společnost je společnost lidí, kteří si jsou rovni před zákonem. Tento pojem bývá také ztotoţňován s vládou práva, kdy občané dodrţují abstraktní pravidla při střetávání kaţdodenních zájmů. Na Západě je v současné době občanská společnost povaţována za projev demokracie. (Dohnalová – Müller 2003, 243). 4.2 ORGANIZACE ZABÝVAJÍCÍ SE OBCHODEM S LIDMI V ČR Zde se budeme blíţe seznamovat s organizacemi působící v České republice, které se aktivně podílejí na boji proti obchodu s lidmi a následné péči o oběti tohoto jevu.

4.2.1 La Strada Česká republika, o. p. s. La Strada ČR je organizací občanské společnosti, která v České republice působí jiţ od roku 1995. Celou svou činností se zaměřuje na hledání řešení problematiky obchodu s lidmi. Pro svou práci pouţívá definici obchodu s lidmi OSN (Anonym 2004, 33–34). Počátek organizace spadá do roku 1995, kdy vznikla jako projekt organizace proFem. Od roku 1998 je La Strada ČR registrována jako samostatný právní subjekt. V 90. letech zahájila provoz specializované prevenční telefonní linky. V rozmezí let 2000– 2003 získává organizace svůj první azylový dům pro poskytování bezpečných ubytovacích sluţeb na tajné adrese. V tomto období se pracovníci La Strada setkávají poprvé 35

s obchodovanými ţenami za účelem vykořisťování v šicích dílnách. Do té doby jejich sluţby vyuţívaly jen ţeny obchodované za účelem sexuálního vykořisťování. V roce 2004 se zakládá mezinárodní siť La Strada International a je zahájen provoz poradny. V témţe roce byla publikována i první Doporučení vládě České republiky. V roce 2006 je vytvořen koncept práce v terénu. V roce 2008 se La Strada ČR zapojila do iniciativy evropských neziskových organizací COM-ACT EUROPE (European Action Pact for Compensation for Trafficked Persons = Evropský akční pakt pro odškodnění pro obchodované osoby) (Hašek 2011d). La Strada se specializuje na problematiku obchodování s lidmi. Změřuje se také na prevenci obchodování s lidmi v podobě vydávání informačních materiálů, pořádání přednášek, školení a informačních kampaní. Ovlivňuje veřejnou politiku a v oblasti obchodování s lidmi, poskytuje právní a sociální poradenství, pomoc při návratu do země původu a v neposlední řadě také pomoc při hledání nového zaměstnání. V rámci sociálních sluţeb nabízí organizace svým klientům pomoc ve třech hlavních bodech: Krizová pomoc – Úkolem je řešení aktuální situace a stabilizovat ji. Zahrnuje bezplatné ubytování na dobu maximálně sedmi dní. Účelem krizové pomoci je stabilizovat krizovou situaci ohroţených osob. Azylové domy – Jejich funkce je stabilizovat celkovou situaci zapříčiněnou obchodováním. Záměrem azylových domů je zajištění bezpečnosti pro danou osobu, na dobu maximálně jednoho roku obstarat ubytování bez ohledu na jejich pobytový status. Odborné a sociální poradenství – Cílem je minimalizovat následky trestné činnosti, zlepšit ţivotní podmínky obchodovaným osobám a rozšiřovat moţnosti řešení jejich obtíţné situace. Všechny tyto sluţby jsou určené pro osoby obchodované a vykořisťované (Hašek 2011b). Organizace La Strada má nyní dva aktuální projekty. Probíhají ve stejném časovém rozmezí, tedy od června 2010 do května 2013. Projekty se jmenují Odhalování obchodu s lidmi za účelem nucené práce a pracovního vykořisťování a Dláţdíme cestu ke spravedlnosti, cílem jich obou je zpřístupnit obchodovaným a vykořisťovaným osobám právní ochranu, umoţnit snadnou dostupnost spravedlnosti (Hašek 2011c). Cílem této organizace je napomáhat odstranění obchodování s lidmi a poskytovat obětem obchodování podporu a ochranu. 36

Lidé, kteří vyuţijí od organizace La Strada nějakou z jejích poskytujících sluţeb, se dají rozdělit do dvou skupin. Do první skupiny patří obchodované osoby, které s odborníky řeší svoji situaci komplexně. Do druhé skupiny patří osoby, které vyuţijí jen poradenské sluţby a se svou situací se jiţ pak dále vyrovnávají sami (Hašek 2011a).

4.2.2 Mezinárodní organizace pro migraci Mezinárodní organizace pro migraci je mezivládní organizace, která má hlavní sídlo v Ţenevě. Tato organizace působí od roku 1951 a v současnosti má jiţ 132 členských států a 97 pozorovatelů, z toho 17 států a 80 světových a regionálních mezivládních a neziskových organizací. Pracuje v ní okolo 7000 zaměstnanců, kteří podílejí na více neţ 2860 projektech. V České republice účinkuje Mezinárodní organizace pro migraci od roku 1998. Jak uţ bylo výše zmíněno organizace vznikla v roce 1951, avšak pod názvem Prozatímní mezivládní výbor pro evropské migrační trendy. Nicméně se z ní brzy stal Mezivládní výbor pro evropskou migraci. Mezivládní výbor pro evropskou migraci v roce 1960 přímo asistoval 1 miliónu migrantů. V roce 1980 Rada Mezivládního výboru pro evropskou migraci jako projev uznání organizaci přejmenovala na Mezivládní výbor pro migraci. A v roce 1989 se z ní stává Mezivládní organizace pro migraci v dnešní podobě. Nyní přímo asistuje 13 miliónům lidí po celém světě (IOM 2011a). Mezi hlavní aktivity této organizace patří: Dobrovolné návraty obětí obchodu s lidmi a reintegrace - Tato aktivita je celosvětovým programem, který funguje i v České republice. Během jednoho roku asistuje asi 300 aţ 400 lidem z různých států. Sluţba dobrovolné návraty a reintegrace nabízí migrantům dobrovolný návrat do zemí původu bez administrativních průtahů. Spolu s odpovědnými státními a nestátními organizacemi aktivně pomáhá migrantům získat právní postavení pomocí platných cestovních dokumentů, aby mohli legálně odcestovat z České republiky do své původní země. Výhodou tohoto procesu je to, ţe se tak migranti vrací do své země jako běţní turisté, bez informování lokálních úřadů. Pracovní migrace - Mezinárodní organizace pro migraci reaguje na stoupající počet cizinců na našem území, kteří sem přicházejí za prací. Proto usilují o to, 37

aby byl celý systém pracovní migrace nastavený tak, aby byli spokojení jak cizinci, tak i česká společnost, a aby bylo minimalizováno nelegální zaměstnávání cizinců. Aby tento systém fungoval, je důleţité splnit základní podmínky, které jsou: 1. Posílit práva cizinců na pracovním trhu. 2. Poskytnout cizincům informace. 3. Nastavit reţim kontrol a postihů a také pomáhat obětem. Migrace a rozvoj - Přístup Mezinárodní organizace pro migraci k migraci a rozvoji vychází z pozice mezinárodní migrace, která pokud je správně řízena, můţe přispět k rozvoji a prosperitě zemí původních i cílových i samotných migrantů. Poukázat na pozitivní vztah mezi migrací a rozvojem je dlouhodobý záměr této organizace v celosvětovém měřítku. Integrace cizinců v České republice - V této oblasti existují pro cizince internetové stránky www.domavcr.cz. Určené jsou pro cizince, kteří ţijí nebo se chystají ţít v České republice. Cílem těchto stránek je zvýšit informovanost cizích příslušníků dlouhodobě pobývajících na našem území. Tyto stránky nabízí 5 jazykových verzí. Na těchto stránkách cizinci najdou rady pro ţivot zde ohledně rodiny, zaměstnání, podnikání, bydlení, vzdělání, sdruţování a mnoho dalšího (IOM 2011b). Mezinárodní organizace pro migraci uskutečnila v období mezi roky 2004–2005 pilotní výzkum obchodu s lidmi na území České republiky podle zadání Ministerstva vnitra. Tato studie byla zaloţena na rozhovorech s oběťmi obchodování i s odborníky v dané oblasti. Výzkum byl zaměřen zejména na nucenou práci (IOM 2011c).

4.2.3 Organizace pro pomoc uprchlíkům Organizace pro pomoc uprchlíkům uţ 20 let pomáhá uprchlíkům a cizincům, kteří se nacházejí na území České republiky. Je organizace občanské společnosti, která nabízí svým klientům mimo jiné i právní a sociální poradenství (OPU 2011a). Organizace pro pomoc uprchlíkům nabízí svým klientům sluţby jako: Právní a sociální poradenství - Představují konzultace a zastupování v právních záleţitostech týkajících se zákona o azylu, zákona o pobytu cizinců, zákona o občanství nebo zákona o rodině, aj.

38

Vzdělávací programy - Tato aktivita zahrnuje vzdělávací projekty pro školy, výukovou činnost pro vysokoškolské studenty o dané problematice, rekvalifikační kurzy pro klienty a kurzy českého jazyka pro cizince. Zahraniční pomoc – Se snaţí o prohloubení spolupráce se zahraničními organizacemi. Tato sluţba také poskytuje podporu vnitřně přesídleným občanům zahraničních států, kteří se jiţ nemohou vrátit do svých původních domovů v dané zemi. A také podporuje pracovní uplatnění běţenců (OPU 2011b). V letošním roce má tato organizace hned několik projektů v činnosti. Mezi tyto běţící projekty patří například: Moje budoucnost v ČR? V pohodě. - Je to projekt pro nezletilé cizince, kteří se na našem území nacházejí bez doprovodu svých rodičů a byli soudním nařízením svěřeni do péče Zařízení pro děti - cizince. Cílem je zajistit dětem pobytový status před odchodem ze Zařízení pro děti - cizince a připravit je na samostatný ţivot. Podpora cizinců při integraci na trh práce - Tato aktivita je realizována pouze v Jihočeském a Středočeském kraji. Cílem je poskytnutí základních informací o moţnostech uplatnění na pracovním trhu pro cizince. Vybraným uchazečům bude v rámci tohoto projektu nabídnuto absolvování kurzu českého jazyka. „Uplatněte se“ - Tato aktivita je určena pro cizince za třetích zemí, kteří se legálně zdrţují na území České republiky. Tento projekt účastníkům nabízí bezplatné kurzy českého jazyka, rekvalifikační kurzy, stáţe u vybraných zaměstnavatelů, kurzy sebeprezentace a nácviky pracovního pohovoru (OPU 2011c).

39

5

ZÁVĚR

Obchod s lidmi je celosvětový a stále velmi rozšířený problém. I přes boje proti obchodování a zákony, které tento druh zločinu zakazují, je pořád mnoho lidí, kteří se stávají oběťmi obchodování s lidmi. Velice těţko je zjišťován počet obětí na našem území. Je to z důvodů nenahlášení tohoto trestného činu. Mezi tyto důvody například patří stud oběti, která naletěla podvodníkům, nebo strach z výhrůţek, neznámého prostředí, policie, o svou rodinu v původní zemi. V úvodu bylo uvedeno, ţe tato práce má tři hlavní cíle. Prvním cílem byla historická analýza otroctví a snaha o zachycení nejstarších zmínek otroctví. Historická analýza otroctví byla provedena v prostředí kultur, ve kterých se nejvýrazněji pouţívala instituce otroctví. Mezi tyto kultury patří starověké Řecko, starověký Řím a starověký Egypt. V těchto kulturách se jako obchodované zboţí určené pro práci nejvíce pouţívali otroci, kteří byli prodáváni na trzích a lidé, kteří je koupili, byli jejich vlastníky. Člověk mohl upadnout do otroctví: narozením; válečným zajetím; pro dluhy; z trestu. V Řecku se také objevují zmínky o prodeji sebe sama do otroctví, pokud například neměl prostředky pro obţivu, nebo v Římě se otroky stávaly i odloţené děti. Co se týče práv otroků v těchto kulturách, platily pro ně stejné podmínky a to takové, ţe s otrokem bylo zacházeno jako s věcí, byl to jedinec zbavený veškerých práv. Toto samozřejmě platilo i v Egyptě ovšem s výjimkou, ţe otrok mohl vlastnit majetek, uzavírat manţelství a vypovídat u soudu jako běţný občan. V Řecku a Římě byla společenská vrstva otroků velice početná. V raném Egyptě nebylo otroků mnoho a byli pouze majetkem faraona, který je mohl libovolně rozdělit mezi lid, ale v pozdějších dobách uţ bývali otroci majetkem soukromých osob a jejich počet stoupl.

40

Ceny otroků se řídily podle různých okolností například podle kvalifikace, zdravotní způsobilosti nebo problémovosti otroků. Cenu také určovalo mnoţství otroků, v dobách, kdy jich byl dostatek, byla cena nízká a při nedostatku pracovní síly byla velice vysoká. Podařilo se zjistit, ţe nejstarší zmínky otroctví sahají aţ do dávné lidské historie, eneolitu. Kdy jako otroci slouţili zajatci, kteří vzešli ze střetu mezi zemědělci a kočovnými kmeny. Dále se potom otroctví po celou dobu aţ do počátků 19. století objevovalo víceméně legálně. Největšího rozmachu dosahovala tato instituce ve starověku. Druhým cílem bylo zmapovat situaci obchodu s lidmi na území České republiky. V této otázce bylo zjištěno, ţe rozmach tohoto trestního činu nastal na počátku 90. let 20. století. Postupně se z České republiky stávala ze zdrojové země, země cílová. Pro Českou republiku jsou obecně zdrojovými zeměmi Ukrajina, Slovensko, Rumunsko, Bulharsko, Jugoslávie, Čína, Thajsko a Filipíny. Nejvíce rozšířenými formami u nás jsou obchod s lidmi za účelem prostituce a také nucené práce. Obchod s lidmi za účelem prostituce se vyskytuje hlavně v příhraničních oblastech a v Praze. Prostředí, ve kterém funguje, tvoří nejčastěji noční kluby, priváty a ulice. Obchod s lidmi za účelem nucené práce se u nás organizuje ve třech hlavních sektorech: tovární výroba; stavebnictví; lesnictví a zemědělství. Tato forma obchodu s lidmi se vyznačuje hrubým porušováním pracovních podmínek. Mezi často porušovaná pravidla patří pracovní doba, bezpečnost práce a neadekvátní mzda. Další formy, jako prodej dětí, nucené sňatky nebo prodej lidských orgánů, se u nás buď nevyskytují vůbec, anebo pouze v minimálním mnoţství. Třetím a posledním cílem této bakalářské práce bylo rozebrat organizace občanské společnosti, které se zabývají otázkou obchodu s lidmi. V této práci byla zmapována činnost organizací La Strada ČR, Mezinárodní organizace pro migraci a Organizace pro pomoc uprchlíkům. La Strada ČR působí na našem území od roku 1995. Mezi její hlavní činnosti patří právní a sociální poradenství pro oběti obchodování s lidmi a také pořádání programů na podporu prevence tohoto jevu. Cílem této organizace je odstraňování obchodu s lidmi a poskytování obětem podporu a ochranu. Mezinárodní organizace pro migraci působí v České republice od roku 1998. Mezi její aktivity patří pomoc při dobrovolných návratech obětí, usnadnění a zpřístupnění pracovní migrace a integrace cizinců na území České republiky. Organizace pro pomoc uprchlíkům zde pracuje od roku 41

1991. Její náplní je poskytování právního a sociálního poradenství, vzdělávacích programů pro cizince, kteří ţijí na našem území. Tyto organizace se u nás nejvíce angaţují v boji proti obchodování s lidmi a svými projekty a akcemi obchodování s lidmi mnohokrát předcházejí a také o tomto problému informují širokou veřejnost. Občanským společnostem všeobecně nelze upřít fakt, ţe mají zásluhy na ukončení legálního otroctví v minulosti a zlepšení podmínek obětí v současnosti. Proti obchodu s lidmi bojují jak vládní organizace, tak i veřejný sektor organizace občanské společnosti, zatím se ovšem úplně vymýtit tuto problematiku nepodařilo.

42

O AUTORCE

Ivana Kasalová (*18. 2. 1989, Ivančice)

Studium osmiletého gymnázia v Moravském Krumlově zakončila maturitní zkouškou v roce 2008. Ve stejném roce úspěšně sloţila přijímací zkoušku do oboru Antropologie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Tento obor si zvolila díky velkému zájmu o biologii a dějiny lidstva. Nadále by ráda pokračovala ve studiu hlavně sociokulturní antropologie a prohlubovala svoje dosavadní znalosti.

43

SLOVNÍK DŮLEŢITÝCH JMEN A POJMŮ

agora – Místo, kde se konala pravidelná shromáţdění lidu v řeckých městech; starořecké náměstí. Součást kulturního ţivota starořeckého obyvatelstva. Athény – Hlavní město Řecka, v minulosti se v Athénách nacházely známé trţiště pro prodej otroků. Osídlení Athén je doloţeno od roku 3 000 př. n. l. assiento – Právo trţit za otroky měl výhradně španělský král, avšak právo pronajímal bohatým kupcům a právě toto právo se nazývalo assiento. Babylonie – Jiţní část Mezopotámie, která se po vzniku teritoriálního státu nazývala podle svého hlavního města Babylonu. Vznik 2. tisíciletí př. n. l. Babylonie byla známá vysokou kvalitou svých řemeslných výrobků. Benátky – Město ve starověkém Římě. Nacházelo se na něm pobřeţí, které se jmenovalo Nábřeţí otroků a bylo místem prodeje otroků. Délos – Ostrov poblíţ starověkého Říma, kam se sváţeli otroci k prodeji; významné trţiště s otroky. denár – Římská stříbrná mince raţená od roku 187 př. n. l. dluţní otroctví – Znamená upadnout do otroctví k osobě, které je dluţeno. Kvůli neschopnosti splácet dluh. Otroctví většinou trvá po dobu odpracování dluhu, avšak existují i případy, kdy dluţící osoba je nucena v otroctví zůstat. drachna – Platidlo. Elmina – Tvrz vystavěná původně Portugalci na březích Afriky, která později slouţila pro dočasné uloţení pochytaných otroků. O několik let později ji obsadili Nizozemci. eneolit – Pozdní doba kamenná, nazývaná také jako Chalkolit nebo doba měděná. Je to odbodí počátků pouţívání kovů (mědi, zlata, stříbra). Klima bylo asi o 1 aţ 2 °C teplejší neţ dnes. Vznikaly opevněná sídliště a hradiště. Evropská Unie – Nadnárodní seskupení států, zkratka EU, které vykazuje značnou míru hospodářské a politické integrace. Jednotlivé státy si ponechávají svou suverenitu, ale část ji přenášejí na společné orgány EU. faraon – Panovník starověkého Egypta.

44

gladiátor – Speciálně vycvičený římský bojovník, který zápasil v aréně proti jinému gladiátorovi nebo proti zvěři. Většina gladiátorů byla otroky, válečnými zajatci nebo odsouzenci, někteří se nechali najímat za peníze dobrovolně i za cenu smrti v aréně. Chammurapi – Babylonský panovník, který vládl v letech 1792–1750 př. n. l. Zavedl centralizovanou správu, budoval zavodňovací kanály. Dal vytvořit slavný Chammurapiho zákoník. Chammurapiho zákoník – zákoník z 18. století př. n. l., který vytvořil vládce Chammurapi. Je vytesán klínovým písmem do bazaltové stély. Obsahuje 282 ustanovení, ve kterých jsou obsaţeny právní normy, především z oblasti trestního, správního a procesního práva. Je to nejrozsáhlejší dochovaná právní mezopotamská památka. Chetitská říše – Říše v Malé Asii, vlastní chetitská historie se počíná psát od poloviny 17 století př. n. l. konsensuální – Legální, dohodnutý; např. konsensuální migrace – legální způsob. La Strada – La Strada Česká republika je nevládní nezisková organizace, která působí v oblasti řešení problematiky obchodu s lidmi. Je jedinou specializovanou organizací, která se v rámci České republiky výhradně věnuje poskytování pomoci obchodovaným a vykořisťovaným osobám. Cílem organizace je přispívat k odstranění obchodování s lidmi a vykořisťování a poskytovat podporu a ochranu vykořisťovaným, obchodovaným osobám. Mezinárodní organizace pro migraci – Nestátní nezisková organizace, věnující se problematice obchodu s lidmi. V České republice působí tato organizace od roku 1998 na základě smlouvy podepsané mezi Českou republikou a Mezinárodní organizací pro migraci dne 15. října 1997. Její hlavní aktivity jsou tyto: dobrovolné návraty, migrace a rozvoj, pracovní migrace, prevence a potírání obchodu s lidmi, integrace cizinců v České republice. Mezopotámie – Název oblasti mezi řekami Eufratem a Tigridem. Jedno z nejstarších center starověkých civilizací. Doloţené doklady o osídlení tohoto území jiţ z paleolitu. migrace – Stěhování či přesun skupin i jednotlivců v prostoru. mina – Platidlo, 100 drachen = 1 mina. nezákonné adopce – Mnoho chudých rodin z oblastí třetího světa je v bezvýchodné situaci a proto prodají své dítě bohatým bezdětným párům, které jsou ochotné za dítě zaplatit velké sumy peněz. Tyto prodeje jsou samozřejmě nelegální. novodobé otroctví – Označení pro obchod s lidmi.

45

nucená práce – Kaţdá práce nebo sluţba, která se na nějaké osobě vymáhá pod pohrůţkou jakéhokoliv trestu a ke které se tato osoba nenabídla dobrovolně. obchod s lidmi - Obchodování s lidmi, které také můţeme nazvat novodobým otroctvím, je celosvětově rozšířený fenomén. Jeho výskyt podporují především nerovnováha mezinárodních ekonomických vztahů, chudoba, tolerance k porušování lidských práv a politická nestabilita v zemích původu, nedostatečná informovanost veřejnosti i obětí a nedostatečné právní vědomí, posunutý systém hodnot ve společnosti, přílišná orientace na principy trţního chování a mýtus lehkého a pokojného ţivota v bohatších zemích, vysoká poptávka po levném, prodejném sexu a po levné pracovní síle v cílových zemích a často i nejrůznější formy genderové či rasové diskriminace. obchod s lidskými orgány – Je obchod týkající se lidských orgánů pro účely transplantace. V mnoha zemích je tento obchod nelegální, přesto existují země, kde uţ došlo k legalizaci toho obchodování. Organizace pro pomoc uprchlíkům – Je nevládní a nezisková organizace, která pomáhá uprchlíkům a cizincům na území České republiky. občanská společnost – Je oblastí institucí, organizací a jedinců v prostoru mezi rodinou, státem a trhem, v prostoru, kde se lidé mohou dobrovolně sdruţovat s cílem prosadit společné zájmy. Organizace spojených národů – Mezinárodní organizace, jejímţ cílem je udrţovat mezinárodní mír. Zkratka OSN. Zaloţena 26. června 1945 na mezinárodní konferenci v San Francisku. Mezi další cíle této organizace patří rozvíjení přátelských vztahů mezi národy,

řešení

mezinárodních

problémů

hospodářského,

sociálního,

kulturního

a humanitárního charakteru. otroctví – Nesvoboda, podléhání nadřízené osobě, úplná závislost, útlak, útisk. Forma obchodu s lidmi. pašeráctví – Nelegální pomoc jedné či více osobám s přesunutím na jiné místo. Praha – Hlavní město České republiky, v 10. století n. l. byla velkým střediskem pro prodej otroků. právní sbírka z Ešnunny – Nejstarší akkadsky psaná sbírka zákonů, jsou v ní uvedené zmínky o otroctví. Ešnunna je archeologická lokalita, nacházející se 60 km severozápadně od Bagdádu, nachází se na území dnešního Tell Asmaru. proFem o. p. s. – Konzultační středisko pro ţenské projekty. Uţ od roku 1993 se zaměřuje na poskytování poradenských sluţeb a konzultací ţenským projektům a organizacím. 46

prostituce – Poskytování pohlavního styku za odměnu. pull – faktory – Přitaţlivé, lákavé faktory, které vedou migranty ke snaze dostat se do určité země, např. svoboda, demokratický reţim, vysoká ţivotní úroveň. push – faktory – Odstrašující, vytlačující faktory, které vedou obyvatele dané země k migraci do jiné oblasti kvůli např. nesvobodě, nezaměstnanosti, nízké kvalitě ţivota. Solón – Řecký státník a básník, který zrušil otroctví pro dluhy. Ţil od konce 7. století do 1. poloviny 6. století př. n. l. šekel – Platidlo. transatlantický trojúhelník – Směr nákupu a výrobků: z Ameriky do Evropy putovaly rostlinné produkty, z Evropy do Afriky se vyváţelo průmyslové zboţí a z Afriky do Ameriky putovali otroci. Toto schéma fungovalo kolem 18. století n. l. vykořisťování – Znamená bezohledné, nespravedlivé vyuţívání jiné osoby. Zařízení pro děti – cizince - Projekt je zaměřen jak na zlepšení materiálnětechnických podmínek v zařízení, tak zajištění podmínek pro co nejlepší integraci dětí do české společnosti. Projekt klade velký důraz na volnočasové aktivity jednotlivců i skupin, v rámci zařízení i mimo něj tak, aby se nezletilí bez doprovodu co nejlépe orientovali v českém socio-kulturním zázemí, reáliích, a podpořila se jejich integrace. Tyto aktivity zahrnují pobyty mimo zařízení během prázdnin, jak jarních, tak letních, krátkodobé výjezdy, poznávací i pobytové, během celého roku, a to vícedenní i jednodenní, také podporu účasti dětí v zájmových krouţcích a klubech. Během těchto různých aktivit a jejich prezentací se naskýtá moţnost seznamovat českou společnost s jinými kulturami a tím podpořit multikulturní povědomí v ČR.

47

REJSTŘÍK nucená práce 5, 7, 9, 10, 33, 36, 41, 42, 44, 48, 49 nucený sňatek.................................... 33 obchod s lidskými orgány ............. 8, 33 obchod se ţenami ...................... 7, 9, 34 prodej dětí ..................................... 8, 42 prostituce....... 5, 7, 9, 32, 34, 35, 37, 42 transatlantický ............................... 5, 26 vynětí orgánů .................................... 11 Organizace spojených národů .. 10, 11, 31, 40, 49, 51 otroctví ... 5, 6, 7, 9, 10, 12, 13, 14, 15, 17, 24, 31, 36, 44, 47, 48, 51 gladiátoři .. 5, 20, 21, 22, 23, 24, 49, 52, 60 otrok . 7, 10, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 42, 43, 44, 46, 47, 48, 49, 52, 55, 56, 57, 59, 61 cena ............... 13, 14, 17, 19, 22, 25, 28 obchod s otroky........................... 14, 15 trh .................................... 14, 16, 17, 18 otrokáři ...................................... 13, 18, 38

A assiento.................................................. 26 D definice obchodování s lidmi ... 10, 11, 12, 51 E Evropská Unie................................. 10, 11 F faraon .................................................... 24 Ch Chammurapiho zákoníku ...................... 14 L La Strada ............................................... 40 M migrace........................................ 7, 11, 41 O občanská společnost .................. 5, 6, 7, 39 La Strada .. 4, 34, 40, 41, 44, 46, 50, 52, 53, 54, 63 Mezinárodní organizace pro migraci . 4, 41, 44, 51 obchod s lidmi .. 1, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 44, 46, 47, 48, 49, 50, 51, 52, 62 dluţní otroctví ............................... 9, 16 domácí práce ................................. 9, 33 nedobrovolné sňatky ........................... 9 nelegální adopce ........................... 8, 33 novodobé otroctví ....................... 5, 6, 7

P pašeráctví ............ 7, 11, 12, 34, 52, 53, 54 pull-faktory ........................................... 11 push-faktory .......................................... 11 T transatlantický obchod .......................... 26 transatlantický trojúhelník ........ 29, 52, 61 U Útvar pro odhalování organizovaného zločinu............................................... 32

48

POUŢITÁ LITERATURA

TIŠTĚNÉ ZDROJE Adamus, V. (2000): Mezinárodní dokumenty o lidských právech: anglicky a česky. Praha: Linde. Anonym (1990): Člověk a lidská práva: sbírka úmluv a deklarací. Praha: Spektrum. Anonym (2004): Doporučení vládě České republiky týkající se problematiky obchodování s lidmi z pohledu nevládní neziskové organizace La Strada, o. p. s. Česká republika: La Strada. Anonym (2007): Těţké cesty ke svobodě. 100+1 zahraničních zajímavostí, 44(8), 4445. Aronowitz, A. A. (2009): Human trafficking, human misery: the global trade in human beings. New York: Praeger Publishers. Avdijev, V. I. (1955): Dějiny starověkého Východu. Praha: SNPL. Balejíková, A. (2009): Slzy otroků. Lidé a země, 58(2), 58–61. Bartunková, I. (2003): Spolupráce NNO a policie, moţnosti a omezení. Praha: Themis. Bickerstaff, L. (2010): Modern-Day Slavery. New York: The Rosen Publishing Group. Bradley, K. – Cartledge, P. (2011): The Cambridge World History of Slavery: Volume 1, the Ancient Mediterranean World. Cambridge: Cambridge University Press. Brentano, L. (1929): Das Wirtschaftsleben der antiken Welt. Podle: Češka, J. (1959): Diferenciace otroků v Itálii v prvních dvou stoletích principátu. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. Breitkreuz, R. (2009): Analyse der Push- und Pull-Faktoren der Migration. GRIN Verlag. Buttinová, A. M. (2002): Řecko. Překlad: Jitka Matějů. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Campbell, G. et al. (2009): Children in Slavery through the Ages. Ohio: Ohio University Press. Cejp, M. et al. (2006): Obchodování s lidmi – naléhavý celosvětový problém. Kriminalistika, 3, 1–34. 49

Columella: Podle: Češka, J. (1959): Diferenciace otroků v Itálii v prvních dvou stoletích principátu. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. Českobratrská církev evangelická (2009): Obchod s lidmi, sexuální vykořisťování ţen a zneuţívání dětí v česko – německém příhraničí. Praha: Českobratrská církev evangelická. Češka, J. (1959): Diferenciace otroků v Itálii v prvních dvou stoletích principátu. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. Davidson, B. (1964): Černá paní. Afrika: léta zkoušek. Překlad: František Jungwirth. Praha: Mladá fronta. Dedow, F. (2010): Sklaverei in der Karibik und Brasilien. GRIN Verlag. Digesta XXXII 99, pr. Podle: Češka, J. (1959): Diferenciace otroků v Itálii v prvních dvou stoletích principátu. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. Dillon, M. – Garland, L. (2005): Ancient Rome: from the early Republic to the assassination of Julius Caesar. New York: Routledge. Dohnalová, M. – Müller, K. (2003): Občanská společnost: Minulost – současnost – budoucnost. In: Malina, J. (ed.), Panoráma biologické a sociokulturní antropologie, sv. 17. Brno: Nadace Universitas Masarykiana – Akademické nakladatelství Cerm – Masarykova Univerzita – Nakladatelství a vydavatelství Nauma. Drahošová (2008): Zpráva pro ministra vnitra Mudr. Mgr. Ivana Langera: O stavu obchodování s lidmi v ČR za rok 2007. Praha: MV ČR. Einhorn, L. R. (2006): American taxation, American slavery. Chicago: The University of Chicago Press. Grant, M. (1999): Klasické Řecko. Překlad: Gerik Císař. Praha: BB art. Hart, J. (2009): Human Trafficking. New York: The Rosen Publishing Group. Hatt, Ch. (2007): Slavery: from Africa to the Americas. London: Evans Brothers. Hojda, Z. (2007): Konec obchodu s otroky? První bylo Dánsko!. Dějiny a současnost, 29(4), 7. Hošek, R. – Marek, V. (1990): Řím Marka Aurelia. Praha: Mladá fronta. Hulíková, T. – Kocourek, J. (2005): Zpráva z projektu: Pilotní výzkum mezi zákazníky komerčních sexuálních sluţeb ve dvou příhraničních regionech České republiky. Praha: IOM. Chateau, L. (2007): Zrušení otroctví – připomínka stále aktuální. Listy, 37(4), 25–26. Chodějovská, E. (2008): Cervantes otrokem. Dějiny a současnost, překlad, 30(5), 3639.

50

Christ, K. (2010): Krize a zánik Římské republiky. Přeloţil: Hlavička. Praha: Vyšehrad. Iliffe, J. (2001): Afrika a Afričané. Dějiny kontinentu. Překlad: Luboš Kropáček. Praha: Vyšehrad. Intermundia (2005): Výzkum obchodu s lidmi především za účelem nucené práce. Havířov: Intermundia. Kachur, M. (2006): Slavery in the Americas: The Slave Trade. New York: Chealsea House. Kašpar, O. (2002): Dějiny Karibské oblasti. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Kielland, A. – Tovo, C. M. (2006): Children at work: child labor practices in Africa. London: Lynne Rienner Publisher. Kincl, J. (1979): Obecné dějiny státu a práva 1.Otrokářský stát a právo. Praha. Klíma, J. (2007a): Chutné ovoce, okovy a krev: Mosambik v zajetí otrokářů. Dějiny a současnost, 29(10), 40–43. Klíma, J. (2007b): Mosambik: stručná historie států. Praha: Libri. Klíma,

J.

(1962):

Společnost

a

kultura

starověké

Mezopotámie.

Praha:

Československá akademie věd. Kousal, L. (2003): Obchodování s lidmi v ČR jako forma organizovaného zločinu. Praha: Tiskárny MV. Kříţová, M. (2007): Otroctví v Novém světě: Břemeno, nebo poţehnání modernizující se Evropy?. Dějiny a současnost, 29(10), 30–33. L‘Historie (2004): Dějiny otroctví: středověk. 100+1 zahraničních zajímavostí, (14), 45. L‘Historie (2004a): Dějiny otroctví: Egyptské jho. 100+1 zahraničních zajímavostí, 41(10), 52–53. L’Historie (2004b): Dějiny otroctví: Otroci ve starém Římě. 100+1 zahraničních zajímavostí, 41(13), 52–53. L’Historie (2004c): Dějiny otroctví: Otroci v řecké demokracii. 100+1 zahraničních zajímavostí, 41(11), 52–53. L’Historie (2004d): Dějiny otroctví: Směr: Amerika. 100+1 zahraničních zajímavostí, 41(16), 44–45. Lacina, K. et al. (1987): Nejnovější dějiny Afriky. Praha: Nakladatelství Svoboda. Lexa, F. (1955a): Veřejný ţivot ve starověkém Egyptě. I. Výklad. Praha: Nakladatelství Československé Akademie Věd. 51

Lexa, F. (1955b): Veřejný ţivot ve starověkém Egyptě. II. Doklady. Praha: Nakladatelství Československé Akademie Věd. Lexa, F. (1955c): Veřejný ţivot ve starověkém Egyptě. II. Doklady. Překlad: Alan H. Gardiner. Praha: Nakladatelství Československé Akademie Věd. Lindenová, M. N. J. van der (2005): Obchodování s lidmi za účelem nucené práce. Výukový manuál. Praha: MV ČR. Lindner, T. (2007a): Černé svědomí bílého muţe: Peklo i ráj pod Saharou. Lidé a země, 56(6), 28–32. Lindner, T. (2007b): Zahoď své srdce otroku: před 200 lety. Respekt, 18(10), 18. Lisový, I. et al. (2010): Přehled dějin starověku a kaţdodenní kultury antického Řecka a Říma (soukromé reálie). Ostrava: Ostravská univerzita. Malátková, J. et al. (2004): Ottova encyklopedie A-Ţ. Praha: Ottovo nakladatelství. Marquardt, J. (1886): Das Privatleben der Römer. Podle: Češka, Josef (1959): Diferenciace otroků v Itálii v prvních dvou stoletích principátu. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. Mckeown, N. (2007): The Invention of ancient slavery. Duckworth: Duckworth. Meijer, F. (2006): Gladiátoři: lidová zábava v koloseu. Překlad: Schürová. Praha: AURORA. Miller, P. F. et al. (2010): Slavery in Ancient Greece. London: VDM Publishing House. MV ČR (2006): Obchodování s lidmi. Manuál pro Policii ČR. Praha: Ministerstvo vnitra ČR. MV ČR (2010c): Zpráva o stavu obchodování s lidmi v České republice za rok 2009. Praha: MV ČR. Naím, M. (2008): Černá kniha globalizace. Praha: Vyšehrad. Odbor bezpečností politiky (2006): Stanovisko OBP k trestnímu činu obchodování s lidmi podle § 232a trestního zákona ve vztahu k pojmům nucené práce a jiné formy vykořisťování. Praha: Ministerstvo vnitra. Opper, R. (2006): Columbus und die Sklaverei. Books on Demand. OSN (2001): Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména se ţenami a dětmi, doplňující Konvenci spojených národů proti mezinárodnímu organizovanému zločinu. In: Scheinost, M. (ed.), Konvence OSN a další dokumenty k organizovanému zločinu, Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 33–42. Plavcová, M. (1995): Základy právní kultury I. Hradec Králové: Gaudeamus. 52

Potter, D. S. – Mattingly, D. J. (1999): Life, Death, and Entertainment in the Roman Empire. Podle: Meijer, F. (2006): Gladiátoři: lidová zábava v koloseu. Praha: AURORA. Prosecký, J. et al. (1999): Encyklopedie starověkého Předního východu. Praha: Libri. Richardson, D. et al. (2007): Liverpool and transatlantic slavery. Liverpool: Liverpool University. Shelley, L. (2010): Human Trafficking: A Global Perspektive. Cambridge: Cambridge University Press. Skovajsa, M. et al. (2010): Občanský sektor: Organizovaná občanská společnost v České republice. Praha: Portál. Štefková, A. (2005): Společnost ve starověké Mezopotámii z antropologické perspektivy. Bakalářská práce (Bc.). Brno, Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. Trigger, B. G. et al. (2005): Starověký Egypt. Dějiny společnosti. Překlad: Landgráfová, Mynářová. Praha: VOLVOX GLOBATOR. Vachala, B. (2001): Staří Egypťané. Praha: Libri. Vláda ČR (2005): Národní strategie boje proti obchodování s lidmi (pro období 2005–2007). Praha: MV ČR. Vláda ČR (2008): Národní strategie boje proti obchodování s lidmi (pro období 2008–2011). Praha: MV ČR. Vývoj lidské společnosti: pořadač a osnova průvodních textů a obrazů 1-2, Otrokářský společenský řád (1955) Praha: Fotografia. Walvin, J. (2006): Atlas of Slavery. Edinburgh: Pearson Education. Whitaker, B. (1984): Slavery: report. New York: United Nations. Winterová, D. – Soukup, D. (2005): Zpráva expertní skupiny o obchodování s lidmi. Evropská komise Generální ředitelství pro justici, svobodu a bezpečnost. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci. ELEKTRONICKÉ ZDROJE Archiv MV ČR (2008a): Obchod s lidmi: Popis situace v obchodu s lidmi. (online). http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/rs_atlantic/mvcr/prevence/lidiobchod/9462.html. Archiv MV ČR (2008b): Obchod s lidmi: Prevence obchodu s lidmi. (online). http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/rs_atlantic/mvcr/prevence/lidiobchod/9465.html. Člověk

v tísni

(2011):

Humanitární

http://clovekvtisni.cz. 53

a

rozvojová

pomoc.

(online).

Hašek, R. (2011a): La Strada. (online). http://www.strada.cz/. Hašek,

R.

(2011b):

La

Strada:

Sociální

sluţby.

(online).

http://www.strada.cz/cz/socialni-sluzby/208.html. Hašek,

R.

(2011c):

La

Strada:

Projekty.

(online).

http://www.strada.cz/cz/projekty/211.html. Hašek,

R.

(2011d):

La

Strada:

Historie

a

současnost.

(online).

http://www.strada.cz/cz/kdo-jsme/historie-a-soucasnost/ci_9/207.html. IOM

(2011a):

Mezinárodní

organizace

pro

migraci:

O

nás.

(online).

Mezinárodní

organizace

pro

migraci:

Aktivity.

(online).

Mezinárodní

organizace

Publikace.

(online).

http://www.iom.cz/o-nas. IOM

(2011b):

http://iom.cz/aktivity. IOM

(2011c):

pro

migraci:

http://iom.cz/publikace-vyzkum/publikace. Kostka, P. (2010): Musíme dbát o dodrţování lidských práv i u nás. (online). http://www.senat.cz/zpravodajstvi/zprava.php?id=654. Linhartová, K. (2008): Obchodování s lidmi z pohledu mezinárodního práva a jeho implementace

do

českého

právního

řádu.

(online).

http://aa.ecn.cz/img_upload/224c0704b7b7746e8a07df9a8b20c098/KLinhartova_Obchodo vanislidmizpohledumezinarodnihoprava.pdf. Malina, J. et al. (2009a): Antropologický slovník aneb co by mohl o člověku vědět kaţdý

člověk

(s

příhlédnutím

k

dějinám

literatury

a

umění).

(online).

http://is.muni.cz/do/1431/UAntrBiol/el/antropos/slovnik.html. MV ČR (2010a): Obchod s lidmi – popis situace v obchodu s lidmi. (online). http://www.mvcr.cz/clanek/obchod-s-lidmi-popis-situace-v-obchodu-s-lidmi-979350.aspx. MV ČR (2010b): Obchod s lidmi – definice. Definice obchodování s lidmi podle OSN. (online). http://www.mvcr.cz/clanek/obchod-s-lidmi-definice.aspx. Multikulturní centrum Praha (2011): Obchodování s lidmi z pohledu mezinárodního práva

a

jeho

implementace

do

českého

právního

řádu.

(online).

V.

(online).

http://www.migraceonline.cz/e-knihovna/?x=2126657. Němec,

J.

(2001):

Historie

otroctví

v

Africe

http://www.afrikaonline.cz/view.php?cisloclanku=2005121201. OPU (2011a): Organizace pro pomoc uprchlíkům: Home. (online). http://opu.cz/. OPU (2011b): Organizace pro pomoc uprchlíkům: Co nabízíme. (online). http://opu.cz/cz/co-nabizime/. 54

OPU

(2011c):

Organizace

pro

pomoc

uprchlíkům:

Projekty.

(online).

http://opu.cz/cz/o-nas/projekty/. www.luzickacesta.cz (2010): Návrh textu na informační tab. U jarníkových schodů v Kralupech. (online). http://www.luzickacesta.cz/archeologie.html. OSN

(2011):

Mezinárodní

dny

a

týdny.

(online).

http://www.osn.cz/zpravodajstvi/kalendar/?i=233. Ţáková, M. (2007): Obchodování s lidmi – charakteristika. Stávající situace v obchodu s lidmi. (online). http://www.icm.cz/obchodovani-s-lidmi-charakteristika. OSTATNÍ ZDROJE

E-mail: Möstlová, Š. (2011): Re: odpověď občance. (online). Message to: Ivana Kasalová. 13. duben 2011 (cit. 14. duben 2011). Osobní komunikace.

Relevantní zákony: Zákon č. 40/2009 Sb., §232a Obchodování s lidmi.

55

PŘÍLOHY Popis Obrázků: Příloha 1 – Různé typy migrace Příloha 2 – Vztahy mezi migrací, obchodováním a pašeráctvím Příloha 3 – Vztahy mezi migrací, obchodováním a pašeráctvím vzhledem k pohybu v rámci/přes hranice Příloha 4 – Část Chammurapiho zákoníku Příloha 5 – Soška černého otroka Příloha 6 – Soška znázorňující otroka Příloha 7 – Na reliéfu je znázorněn trh s otroky Příloha 8 – Obojek, na kterém je jméno majitele otroka a výzva k jeho vrácení v případě útěku Příloha 9 – Ukázka pohřebních her Příloha 10 – Gladiátorská škola v Pompejích Příloha 11 – Otroci jdoucí na gladiátorskou smrt Příloha 12 – Zápasící gladiátoři Příloha 13 – Uloţení otroků v podpalubí lodi při plavbě přes Atlantský oceán Příloha 14 – Transatlantický trojúhelník Příloha 15 – Trasy obchodu s lidmi v současnosti Příloha 16 – Informační leták od La Strada

56

Příloha 1

RŮZNÉ TYPY MIGRACE LEGÁLNÍ MIGRACE

NELEGÁLNÍ MIGRACE

↓

↓

KONSENSUÁLNÍ

KONSENSUÁLNÍ

(legální postup)

NEBO NEKONSENSUÁLNÍ Vyhýbání se kontrolám při odchodu a vstupu do země. -

obchodování s lidmi (konsensuální) pašování (nekonsensuální)

↓

↓

STATUS

STATUS

Legální a zdokumentovaný

Nelegální a nezdokumentovaný

Různé typy migrace (podle autora: Lindenová 2005, 12).

57

Příloha 2

Vztahy mezi migrací, obchodováním a pašeráctvím (převzato z: Lidská práva v praxi, GAATW, La Strada, 2002, 12).

58

Příloha 3

Vztahy mezi migrací, obchodováním a pašeráctvím vzhledem k pohybu v rámci/přes hranice (převzato z: Lidská práva v praxi, GAATW, La Strada, 2002, 13).

59

Příloha 4

Část Chammurapiho zákoníku (převzato z: Prosecký, 1999, 421).

60

Příloha 5

Soška černého otroka (převzato z: Christ, 2010, 22).

61

Příloha 6

Soška znázorňující otroka (převzato z: Christ, 2010, 23).

62

Příloha 7

Na reliéfu je znázorněn trh s otroky (převzato z: Lisový, 2010, 262).

63

Příloha 8

Obojek, na kterém je jméno majitele otroka a výzva k jeho vrácení v případě útěku (převzato z: Anonym, 2007, 44).

64

Příloha 9

Ukázka pohřebních her (převzato z: Meijer, 2006).

Příloha 10

Gladiátorská škola v Pompejích (převzato z: Meijer, 2006).

65

Příloha 11

Otroci jdoucí na gladiátorskou smrt (převzato z: Meijer, 2006).

66

Příloha 12

Zápasící gladiátoři (převzato z: Meijer, 2006).

67

Příloha 13

Uloţení otroků v podpalubí lodi při plavbě přes Atlantský oceán (převzato z: Davidson 1964, 69).

68

Příloha 14

Transatlantický

trojúhelník

(převzato

http:www.afrikaonline.czview.phpcisloclanku=2001081401).

69

z:

Příloha15

Trasy obchodu s lidmi v současnosti (převzato z: Archiv ČR 2008a).

70

Příloha 16

Informační leták od La Strada (převzato z: Archiv MV ČR 2008b).

71