MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra speciální pedagogiky
Pracovní uplatnění zdravotně postiţených v Praze Diplomová práce
Brno 2009
Autor práce: Bc. Pavel Vápeník
Vedoucí práce: PhDr. Mgr. Dana Zámečníková, Ph.D.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a použil jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Praze dne 9.3.2009
……………………………… Bc. Pavel Vápeník
2
Na tomto místě bych rád poděkoval PhDr. Mgr. Daně Zámečníkové, PhD. za vedení mé diplomové práce a odborné konzultace.
3
OBSAH ÚVOD……………………………………………………………………………..….... 5 1 ZDRAVOTNÍ POSTIŢENÍ………………………………………………...……… 7 1.1 Klasifikace zdravotního postiţení………………………………………………….. 7 1.2 Dokumenty upravující postavení osob se zdravotním postiţením…..……………. 12 1.3 Přístup ke zdravotně postiţeným v kontextu nedávné historie…………………… 18 1.4 Integrace a její aspekty…………………………………………………………..... 21 2 EDUKACE A PŘÍPRAVA NA POVOLÁNÍ OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŢENÍM………………………………………………………………………... 25 2.1 Vzdělávací systém a legislativa………………………………………………........ 26 2.2 Speciální vzdělávání………………………………………………………………. 29 2.3 Školská poradenská zařízení………………………………………………………. 33 2.4 Profesní orientace…………………………………………………………............. 34 3 ZAMĚSTNÁVÁNÍ OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŢENÍM………………... 37 3.1 Státní politika zaměstnanosti České republiky……………………………………. 37 3.2 Úloha úřadů práce při zaměstnávání osob se zdravotním postiţením…………….. 44 3.3 Podporované zaměstnávání……………………………………………………….. 49 3.4 Povinnost zaměstnavatelů zaměstnávat osoby se zdravotním postiţením………... 51 4 ANALÝZA MOŢNOSTÍ PRACOVNÍHO UPLATNĚNÍ OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŢENÍM V PRAZE………………………………………... 56 4.1 Metody, cíle a techniky a časový harmonogram výzkumného šetření……………. 56 4.2 Charakteristika regionu města Prahy……………………………………………… 59 4.3 Analýza výsledků výzkumného šetření…………………………………………… 61 4.4 Závěry a interpretace výsledků výzkumného šetření……………………………... 79 ZÁVĚR……………………………………………………………………………….. 82 SHRNUTÍ…………………………………………………………………………….. 84 SUMMARY…………………………………………………………………………... 84 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY……………………………………………… 85 PŘÍLOHY……………………………………………………………………………. 90
4
ÚVOD Význam práce pro člověka spočívá v tom, ţe zasahuje do ţivota kaţdého jedince i celé společnosti. Je první a základní podmínkou lidské existence, integruje člověka do společnosti, je projevem společenské aktivity člověka. Práce vede člověka k seberealizaci, zvyšuje sebeúctu a sebevědomí, umoţňuje uspokojování jeho potřeb a vytváření hodnot, které mají význam nejen pro daného jedince, ale i pro společnost. Přístup lidí k práci je různý. Mnoho lidí pracovat chce a práce samotná jim přináší uspokojení či potěšení. Někteří lidé povaţují práci pouze jako prostředek k přeţití a udrţení si určité úrovně a ti tedy pracují proto, aby přeţili. Obě tyto skupiny však tvoří lidé, kteří pracovat mohou a jejich uplatnění na trhu práce je do jisté míry závislé na jejich přístupu, schopnostech, vzdělání a osobních aspiracích. Na trhu práce se však pohybují i početné skupiny lidí, jejichţ moţnosti získat a udrţet si zaměstnání jsou do jisté míry omezeny. Jednou z těchto skupin jsou i osoby se zdravotním postiţením. Uplatnění na trhu práce a seberealizace prostřednictvím práce je u této skupiny osob daleko obtíţnější. Rovněţ riziko nezaměstnanosti je u osob se zdravotním postiţením vyšší neţ u intaktní většiny populace, coţ můţe vést k jejich sociální izolaci. Cílem této diplomové práce je analyzovat moţnosti pracovního uplatnění osob se zdravotním postiţením (dále jen „OZP“) v regionu města Prahy. Analýza byla provedena prostřednictvím dotazníkového šetření u skupiny čítající 100 respondentů z řad zaměstnavatelů v Praze. Šetření zjišťovalo především, zda zaměstnavatelé zaměstnávají OZP, jakou formou plní zákonnou povinnost zaměstnávat OZP, jaké jsou jejich zkušenosti se zaměstnáváním OZP a jaké moţnosti k zaměstnávání OZP poskytují. Práce se dělí na část teoretickou a část výzkumnou (analytickou) a celkově je rozčleněna do čtyř kapitol. V teoretické části práce vyuţívám analýzy poznatků z dostupné literatury, z platné legislativy a z internetových zdrojů. Ve výzkumné části práce uplatňuji metodu dotazníkového šetření, analýzu vzešlých výsledků a jejich následnou interpretaci. První kapitola vysvětluje základní pojmy z oblasti zdravotního postiţení, jejich pouţití v české legislativě a zmiňuje významné světové i české dokumenty upravující postavení osob se zdravotním postiţením. Dále pojednává o přístupu společnosti ke
5
zdravotně postiţeným v době před několika desítkami let a zmiňuje i současnou problematiku integrace. Druhá kapitola se zabývá vzděláváním osob se zdravotním postiţením, tj. hlavním vzdělávacím proudem, speciálním vzděláváním, příslušnou legislativou i následnou přípravou zdravotně postiţeným na budoucí povolání. Třetí kapitola pojednává o samotném zaměstnávání zdravotně postiţených, objasňuje státní politiku zaměstnanosti v České republice, upřesňuje úlohu úřadů práce při zaměstnávání zdravotně postiţených, zmiňuje moţnosti zaměstnávání zdravotně postiţených i povinnosti zaměstnavatelů tyto občany zaměstnávat. Čtvrtá kapitola, tj. výzkumná část diplomové práce, zpracovává výsledky dotazníkového šetření, jehoţ respondenty byli zaměstnavatelé z regionu města Prahy, uvádí výsledky šetření a porovnává je s předem stanovenými hypotézami.
6
1 ZDRAVOTNÍ POSTIŢENÍ V současnosti se zdravotní postiţení stále více chápe jako dimenze, tj. rozměr ţivota, oproti vnímání dřívějšímu, kdy bylo zdravotní postiţení pojímáno spíše jako kategorie, byl diagnostikován defekt a podle druhu a stupně postiţení následovalo opatření. Do popředí se tedy dnes dostává člověk a teprve potom se jedná o tom, zda je člověk zdravý či s postiţením. Pokud označíme člověka za zdravotně postiţeného, je to jako bychom celou jeho osobnost vnímali z pohledu jeho zdravotního postiţení. Řekneme-li naopak člověk se zdravotním postiţením, vidíme před sebou především člověka, kterému je nutno vyjít vstříc v jeho specifických potřebách, ale který je jinak mimo oblasti, kam nesahá jeho postiţení, zcela roven ostatním členům společnosti. Zdravotní postiţení je chápáno jako dlouhodobý nebo trvalý stav, který nelze léčbou odstranit, ale lze zmírnit jeho negativní důsledky prostřednictvím speciálních sluţeb a podpor (Pipeková, 2006).
1.1 Klasifikace zdravotního postiţení K základní klasifikaci zdravotního postiţení se uţívá několik pojmů, které byly zavedeny jiţ v roce 1980 Světovou zdravotnickou organizací v Mezinárodní klasifikaci vad, postiţení
a handicapů (ICIDH - International classification of
impairments, disabilities and handicaps). V této klasifikaci se zdůrazňují pojmy vada, postiţení a handicap (Šťastný, 96). Impairment (porucha, vada) – jakákoliv ztráta nebo abnormálnost psychologické, fyziologické nebo anatomické struktury nebo funkce. Disability (postiţení, změněná schopnost) – jakékoliv omezení nebo ztráta schopnosti (vyplývající z poruchy) jednat a provádět činnosti způsobem nebo v mezích, které se pro člověka povaţují za přirozené. Handicap (znevýhodnění) – nevýhoda (vyplývající pro daného jedince z jeho poruchy nebo postiţení), která omezuje nebo znemoţňuje, aby naplnil roli, která je pro tohoto jedince (s přihlédnutím k věku, pohlaví a sociálním a kulturním
7
činitelům) přirozená. Jankovský (2001) např. definuje handicap jako změnu rolí, které člověk zastává ve vztahu ke společnosti. V roce 1997 vyšla Mezinárodní klasifikace poruch, aktivit a participace (ICIDH 2 - International classification of impairments, disabilities and handicaps). Zde jsou jiţ zdůrazněny moţné aktivity zdravotně postiţených, čímţ je podpořena moţná účast jednotlivců se zdravotním postiţením na společenském a pracovním ţivotě. Impairment (porucha, vada) – stejný výklad jako v roce 1980 Activity (aktivita) – povaha a rozsah funkčnosti na úrovni jednotlivce. Participation (participace) – povaha a rozsah účasti jednotlivce v ţivotních situacích závislých na poruchách, aktivitách, zdravotním stavu a přidruţených faktorech. Konečná verze vyšla v roce 2001 jako Mezinárodní klasifikace funkční schopnosti, postiţení a zdraví (ICF - International Classification of Functioning, Disability and Health). Tato klasifikace jiţ poskytuje jednotný standardizovaný rámec pro popis a porovnání zdraví populace. U poslední verze klasifikace z roku 2001 zmiňuje Votava (2005) změny terminologie oproti předchozí verzi tak, aby bylo co moţná nejvíce zabráněno pejorativnímu označování posuzovaných osob. Dále dodává, ţe poslední klasifikace hodnotí i pozitivní aspekt zdraví, tj. které funkce a orgány nemá daný jedinec porušené. Zdravotní postiţení představuje mnoţství funkčních omezení člověka, která zahrnují somatické, mentální nebo smyslové postiţení, poruchy řeči, špatný zdravotní stav nebo duševní onemocnění. Za zdravotně postiţenou osobu lze povaţovat kaţdou osobu, která si není schopna zajistit, ať jiţ plně nebo částečně , potřeby běţného společenského ţivota v důsledku vrozeného či získaného nedostatku fyzických nebo duševních schopností. Naproti tomu handicap vystihuje konflikt zdravotně postiţeného s prostředím, ve kterém ţije. Handicap zdůrazňuje nedostatky v prostředí i ve společnosti, zahrnujících např. problémy komunikační, informační a vzdělávací, které brání zdravotně postiţeným v zapojení za vyrovnaných podmínek. Národní plán pomoci zdravotně postiţeným občanům z roku 1992 definuje zdravotní postiţení jako „stav trvalého a závažného snížení funkčních schopností 8
v důsledku nemoci, úrazu nebo vrozené vady“ (definice často pouţívaná ve zdravotním pojištění).1 Vyhláška č. 207/1995 Sb., kterou se stanoví stupně zdravotního postiţení a způsob jejich posuzování pro účely dávek státní sociální podpory (ve znění vyhlášky č.156/1997 Sb.), vyjadřuje stupeň zdravotního postiţení jako míru funkční poruchy způsobující omezení nebo znemoţnění uspokojování běţných ţivotních potřeb fyzické osoby v závislosti na věku, pohlaví a sociálních a kulturních potřebách. Funkční poruchou se rozumí nedostatek tělesných, smyslových nebo duševních schopností. Příčiny vzniku zdravotního postiţení mohou být různé. Podílejí se na nich genetické poruchy, ale i prenatálně, perinatálně a postnatálně působící vlivy vnějšího prostředí. Mohou také vzniknout následkem úrazu či onemocnění. Je nutné zohledňovat, zda jde u jedince o postiţení vrozené, či během ţivota získané, neboť doba vzniku postiţení má rozdílné vlivy a dopady na celkovou osobnost člověka. Stejně tak rozsah postiţení podmiňuje podstatným způsobem úspěšnost integračního procesu a určuje jeho podobu a specifický průběh. Postiţení vrozené, popř. získané v ranném věku, výrazně ovlivňuje vývoj osobnosti jedince, neboť v jeho důsledku nemůţe získat určité ţivotní zkušenosti. Se samotným postiţením se však člověk vyrovnává snáze, neboť je na něj adaptován jiţ od narození, resp. od ranného věku. Postiţení získané později je pro člověka mnohem více traumatizující, neboť můţe srovnávat svůj současný stav se stavem předchozím a uvědomuje si, co všechno ztratil. Vzhledem k předchozímu ţivotu bez postiţení však člověku zůstávají získané zkušenosti, které mu mohou pomoci lépe zvládat současnou situaci. Vágnerová (2003) k tomu říká: „Zdravotní postižení je trvalou vlastností jedince, která bývá sociálně nápadná a znevýhodňující. Vzhledem k tomu může být pro postiženého jedince zařazení do společnosti zdravých obtížné“. Národní plán opatření pro sníţení negativních důsledků zdravotního postiţení z roku 1993 dělí zdravotně postiţené podle typu postiţení následovně:2 Zrakově postiţení
1 2
Národní plán pomoci zdravotně postiženým občanům – 1992 [online], [cit. 7. února 2008]. Dostupné z WWW: < http://www.nrzp.cz/dokumenty >. Národní plán opatření pro snížení negativních důsledků zdravotního postižení [online], [cit.8. února 2008]. Dostupné z WWW: < http://www.nrzp.cz/userfiles/file/npo93.pdf >.
9
Sluchově postiţení S poruchami řeči Mentálně postiţení S vadami pohybového ústrojí Diabetici Postiţení epilepsií Duševně nemocní Psoriatici (onemocnění lupénkou) Jiné rozdělení zdravotního postiţení podle typu, je moţné provést z hlediska speciální pedagogiky, dle dělení ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Za ţáka se speciálními vzdělávacími potřebami, jsou podle vyhlášky MŠMT č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, ţáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, ţáků a studentů mimořádně nadaných, povaţováni ţáci se zdravotním postiţením: tělesným, zrakovým, sluchovým, mentálním, autismem, vadami řeči, souběţným postiţením více vadami, specifickými poruchami učení nebo chování (Bartoňová; Vítková, 2007). Celkový počet zdravotně postiţených v České republice po dlouhou dobu určovaly údaje uvedené v Národním plánu vyrovnávání příleţitostí pro občany se zdravotním postiţením z roku 1998, které byly převzaty z Národního plánu opatření pro sníţení negativních důsledků zdravotního postiţení z roku 1993. Oba tyto dokumenty uváděly odhadované celkové číslo 1,2 mil. osob.3 Český statistický úřad zveřejnil v roce 2007 nové aktuální údaje o počtu zdravotně postiţených v České republice. Poslední zveřejněné odhadované údaje 3
Národní plán vyrovnání příležitostí pro občany se zdravotním postižením [online], [cit. 3. února 2008]. Dostupný z WWW: < http://www.nrzp.cz/userfiles/file/npvp1998.pdf >.
10
z celkového počtu obyvatel České republiky, který činil k 31.12.2006 celkem 10 287 189 obyvatel, uvádějí 1 015 548 osob se zdravotním postiţením.4 Dělení osob zdravotně postiţených dle zákona o zaměstnanosti Dnes jiţ neplatný zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, členil osoby zdravotně postiţené na osoby se změněnou pracovní schopností (osoby se ZPS) a osoby se změněnou pracovní schopností s těţším zdravotním postiţením (osoby se ZPS s TZP). Současný zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, toto rozdělení změnil, z důvodů přizpůsobení se terminologii, která se pouţívá v Evropě. Osobami se zdravotním postiţením, podle § 67 tohoto zákona, jsou fyzické osoby: a) plně
invalidní,
které
byly
takto
uznány
orgánem
sociálního
zabezpečení.(automaticky jsou povaţovány za osoby s TZP), b) částečně invalidní, které byly takto uznány orgánem sociálního zabezpečení „Rozhodnutím“, c) zdravotně znevýhodněné, které byly takto uznány rozhodnutím úřadu práce. Dle § 39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, je pojištěnec plně invalidní, jestliţe z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu: a) poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %, nebo b) je schopen pro zdravotní postiţení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Částečně invalidní je pojištěnec dle § 44 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, jestliţe z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 % a také tehdy, jestliţe mu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěţuje obecné ţivotní podmínky. Za zdravotně znevýhodněnou osobu se podle § 67 odst. 3 zákona o zaměstnanosti povaţuje fyzická osoba, která má takovou funkční poruchu zdravotního 4
Výsledky výběrového šetření zdravotně postižených osob za rok 2007 [online], [cit. 2. června 2008]. Dostupný z WWW: < http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/publ/3309-08-za_rok_2007 >.
11
stavu, při které má zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale její moţnosti být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo vyuţít dosavadní kvalifikaci jsou podstatně omezeny z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely tohoto zákona, dle § 67 odst. 4., povaţuje „nepříznivý zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle neţ jeden rok a podstatně omezuje psychické, fyzické nebo smyslové schopnosti a tím i moţnost pracovního uplatnění“.
1.2 Dokumenty upravující postavení osob se zdravotním postiţením Ochrana lidských práv není v dnešní době pouze záleţitostí jednotlivých států, ale probíhá jiţ na mezinárodní úrovni. Mnoho národů a států vyjadřuje prostřednictvím mezinárodních smluv své shody a představy k problematice lidských práv. Mnohé významné mezinárodní dokumenty, jako např. Všeobecná deklarace lidských práv5, Mezinárodní pakt o občanských a lidských právech či Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace, neobsahují výslovné ustanovení o zákazu diskriminace z důvodu zdravotního postiţení. Tyto dokumenty však lze vyuţívat i k ochraně osob se zdravotním postiţením a veškerá práva a svobody, zaručené těmito mezinárodními dokumenty, se vztahují i na osoby se zdravotním postiţením. V posledních desetiletích vzniká řada závazných i nezávazných mezinárodních dokumentů, přímo upravujících práva osob se zdravotním postiţením. Na mezinárodní úrovni však tyto dokumenty vytváří pouze určitý legislativní rámec pro zajištění rovného přístupu ve vztahu ke zdravotně postiţeným. Vytvoření podmínek pro rovné zacházení se zdravotně postiţenými na vnitrostátní úrovni a promítnutí tak obsahů mezinárodních dokumentů do svých právních řádů, je jiţ úkolem jednotlivých států. Dokumenty OSN V roce 1971 byla OSN přijata Deklarace práv mentálně postiţených osob
5
Všeobecná deklarace lidských práv [online], [cit. 7. května 2008] Dostupné z WWW: < http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/vseobecna-deklarace-lidskych-prav.pdf >.
12
(Declaration on the Rights of Mentally Disabled persons)6. Tato deklarace přiznává mentálně postiţeným stejná práva jako ostatním občanům. Je sloţena ze 7 základních článků, které deklarují, ţe mentálně postiţeným osobám musí být zaručená "v maximální moţné míře stejná práva", jako ostatním lidem a dále je jim přiznává právo na odpovídající lékařskou péči a na léčení, práci, ekonomickou jistotu, přiměřenou ţivotní úroveň a rovněţ i právo na takové vzdělání, přípravu, rehabilitaci a výchovu, které jim umoţní maximálně rozvinout své schopnosti a kapacitu. Dalším přijatým dokumentem OSN v průběhu 70. let byla v roce 1975 Deklarace práv zdravotně postiţených osob (Declaration on the Rights of Disabled Persons), která potvrzuje právo postiţených osob na respektování lidské důstojnosti. Je v ní zdůrazněno, ţe zdravotně postiţení mají naprosto stejná lidská práva, ale stejně tak i povinnosti, jako všichni ostatní občané. Rok 1981 vyhlásilo Valné shromáţdění OSN Mezinárodním rokem zdravotně postiţených osob. O rok později přijalo Světový akční program činnosti týkající se zdravotně postiţených osob (World Programme of Action Concerning Disabled Persons). Tento program byl nejvýznamnějším výsledkem Mezinárodního roku zdravotně postiţených a garantoval rovnost práv zdravotně postiţených, včetně jejich práva účastnit se společenského ţivota. Mezinárodní rok zdravotně postiţených 1981 a Světový program z roku 1982 odstartovali vyhlášení dekády OSN věnované osobám se zdravotním postiţením na léta 1983 – 1992. Neméně důleţitým dokumentem je Úmluva o právech dítěte7, kterou přijala OSN v roce 1989. Ta zaručuje zdravotně postiţeným dětem přístup ke vzdělání a přípravě na budoucí povolání. Na 48. zasedání 28. října 1993 schválilo Valné shromáţdění OSN Standardní pravidla pro vyrovnání příleţitostí pro osoby se zdravotním postiţením (Standard Rules on Equalization of Opportunities for Persons with Disabilities)8. Ta byla vypracována na základě Vídeňské Světové konference o lidských právech a zde přijaté Vídeňské deklarace (Vienna Declaration) z června 1993 a rovněţ i na základě zkušeností získaných během Dekády zdravotně postiţených z let 1983 – 1992. 6
Deklarace práv mentálně postižených osob [online], [cit. 7. května 2008] Dostupné z WWW: < http://www.petice.diskriminace.cz/do-postizeni/standardy.phtml >. 7 Úmluva o právech dítěte [online], [cit. 8. května 2008]. Dostupné z WWW:
. 8 Standardní pravidla pro vyrovnání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením [online], [cit. 8. května 2008]. Dostupné z WWW: < http://www.helpnet.cz/dokumenty/mezinarodnidokumenty/1065-3 >.
13
Standardní pravidla shrnují řadu dříve přijatých dokumentů a zkušeností, jakoţto Všeobecnou deklaraci lidských práv, Mezinárodní úmluvu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Mezinárodní úmluvu o občanských a politických právech, Úmluvu o právech dítěte, Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace ţen a Světový program akcí týkajících se zdravotně postiţených osob. Zahrnují důleţité principy odpovědnosti, aktivity a spolupráce, upozorňují na kvalitu ţivota zdravotně postiţených, na dosaţení plného zapojení zdravotně postiţených do ţivota a na rovnost (Švarcová, 2000). Nejsou závazná, nemají platnost mezinárodního práva, ale mohou se stát mezinárodními obyčejovými pravidly, pokud budou aplikovány ve velkém počtu států. Dosud však znamenají významný morální a politický závazek členských států OSN pro přijetí opatření k vyrovnání příleţitostí, dosaţení plné integrace a zrovnoprávnění mezi zdravými a zdravotně postiţenými. Dokumenty EU Sociální politika v rámci Evropské unie byla v minulosti vţdy výlučně záleţitostí
jednotlivých
členských
států.
Určitou
změnu
přineslo
přijetí
Amsterodamské smlouvy, jeţ vstoupila v platnost dne 1. 5. 1999.9 Tato smlouva poloţila základy pro vytváření evropské politiky sociálního začleňování a stanovila práva osob se zdravotním postiţením, zejména pak článek 13, v němţ je zakotven i zákaz diskriminace z důvodu zdravotního postiţení. Evropská unie však v oblasti sociální politiky stanovuje pouze společné cíle a principy, realizace konkrétních opatření je stále plně ponechána na jednotlivých členských státech. Proto i Česká republika, jakoţto člen Evropské unie od 1. 5. 2004, musí vytvářet takové politické koncepce, které jsou slučitelné s koncepcemi EU, avšak neměla by v rámci spoluvytváření společné politiky EU zapomínat hájit a prosazovat své národní zájmy. Dalším významným krokem pro vytvoření společné strategie sociálního začleňování byl tzv. Lisabonský proces, zahájený v březnu 2000 při zasedání Evropské rady v Lisabonu. V návaznosti na strategické cíle přijaté v Lisabonu vznikl na zasedání Evropské rady v Nice 7. – 9. prosince 2000 Evropský sociální program (upravený v roce 2002 Výborem pro sociální ochranu).10 V tomto programu byly odsouhlaseny 9
Amsterodamská smlouva [online], [cit. 12. května 2008]. Dostupné z WWW: < http://www.evropskaunie.cz/download/cz/oficialni_dokumenty/Smlouvy_EU/Amsterodamska_smlouva.pdf >. 10 Evropský sociální program smlouva [online], [cit. 12. května 2008]. Dostupné z WWW:
14
4 společné cíle Evropské unie v oblasti sociálního začleňování: usnadnit účast na trhu práce a přístup ke zdrojům, právům, sluţbám a zboţí, předcházet riziku sociálního vyloučení, pomáhat nejzranitelnějším, mobilizovat všechny důleţité účastníky. Významným dokumentem z oblasti zákazu diskriminace a práva na integraci osob se zdravotním postiţením je Charta základních práv Evropské unie, zveřejněná 7. 12. 2000 na zasedání Evropské unie v Nice.11 Aby mohla být právně závazným dokumentem, je její text začleněn do 2. části Smlouvy o Ústavě pro Evropu. Pro osoby se zdravotním postiţením jsou významné především 2 články této charty, článek 21 a 26. Článek 21 zakazuje diskriminaci mimo jiné i důvodu zdravotního postiţení: „Kaţdá diskriminace z jakéhokoli důvodu, např. z důvodu pohlaví, rasy, barvy pleti, etnického nebo sociálního původu, genetických rysů, jazyka, náboţenského vyznání nebo víry, politického nebo jakéhokoli jiného přesvědčení, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, rodu, zdravotního postiţení, věku či sexuální orientace se zakazuje.“ Článek 26 ustanovuje právo osob se zdravotním postiţením na integraci do společnosti: „Unie uznává a respektuje právo postiţených na opatření, která jim mají zajistit nezávislost, společenskou a profesní integraci a účast na ţivotě společnosti.“ Intenzivním začleněním osob se zdravotním postiţením do společnosti a do ekonomiky v rámci Evropské unie se zabývá dokument Rovné příleţitosti pro osoby se zdravotním postiţením: Evropský akční plán, vyhlášený v Bruselu dne 30. 10. 2003.12 Tento akční plán zařazuje problematiku zdravotního postiţení do všech oblastí evropské politiky a v klíčových oblastech zřizuje opatření pro podporu integrace osob se zdravotním postiţením. V počáteční fázi stanovil akční plán nejdůleţitější oblasti a propojil je do čtyř, vzájemně se doplňujících bodů: < http://www.mepco.cz/index.php?pg=dokumenty.htm >. Charta základních práv Evropské unie [online], [cit. 2. června 2008]. Dostupné z WWW: < www.helcom.cz/view.php?cisloclanku=2005040701&PHPSESSID=1f7063f0566fda2874b56d5 da5958fed >. 12 Rovné příležitosti pro osoby se zdravotním postižením: Evropský akční plán [online], [cit. 2. června 2008]. Dostupné z WWW: < www.euroskop.cz/files/19/9B70185F-AD9A-4E38-AA079BAB2B89E6C3.pdf >. 11
15
dostupnost zaměstnání a setrvání v něm, celoţivotní vzdělávání podporující zaměstnatelnost, přizpůsobivost, osobní rozvoj a aktivní občanství osob se zdravotním postiţením, vyuţití nových technologií, které hrají důleţitou roli v zajišťování rovných moţností a pohybu v hospodářství k posílení pozice osob se zdravotním postiţením, bezbariérový přístup do veřejného vystavěného prostředí, coţ je předpoklad pro přítomnost na pracovišti a mobilitu v ekonomické aktivitě a ve společnosti. Dokumenty Rady Evropy Členské státy Rady Evropy přijaly 4. listopadu 1950 v Římě mezinárodní smlouvu nazvanou Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod.13 V platnost vstoupila aţ 3. září 1953, po splnění několika ratifikací, její obsah se postupně rozšiřoval přijímáním dodatkových protokolů. Úmluva garantuje některá občanská a politická práva, např. i postavení zdravotně postiţených osob ve vztahu k diskriminaci. V říjnu 1961 byla v Turíně přijata Evropská sociální charta.14 V platnost vstoupila v roce 1965, průběţně byla doplněna několika dalšími protokoly, v roce 1996 byla přijata Revidovaná Evropská sociální charta číslo 163, rozšířená o další práva. Charta charakterizuje evropský standart lidských práv, upravuje zejména ochranu práv hospodářských a sociálních. Obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání a pro boj proti diskriminaci v zaměstnání a povolání na základě náboţenského vyznání, zdravotního postiţení, věku či sexuální orientace stanovuje směrnice Rady Evropy 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000 (Framework Employment Directive).15 Dokumenty České republiky Problematika týkající se zdravotního je v České republice řešena především prostřednictvím jednotlivých konkrétních zákonů. Při ochraně specifických práv
13
Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod [online], [cit. 1. dubna 2008]. Dostupné z WWW: < http://www.juristic.zcu.cz/dostal/docs/echr_cz.htm >. 14 Evropská sociální charta [online], [cit. 3. dubna 2008]. Dostupné z WWW: < www.mpsv.cz/cz/1132 >. 15 Směrnice Rady Evropy 2000/78/ES [online], [cit. 3. dubna 2008]. Dostupné z WWW: < http://www.dzeno.cz/docs/104-Smernice-78_2000.pdf >.
16
některých skupin zdravotně postiţených se však jeví jako nedostatečná. Základní lidská práva a svobody deklaruje v České republice Listina základních práv a svobod (dále jen „Listina“), přijatá v roce 1991 Federálním shromáţděním spolu s ústavním zákonem č. 23/1991 Sb. Není však označena za přílohu ani součást tohoto zákona. Dle ústavy České republiky, přijaté Českou národní radou a vyhlášené před zánikem České a Slovenské Federativní republiky, byla Listina prohlášena za součást ústavního pořádku České republiky. Listina byla později novelizována ústavním zákonem č. 162/1998 Sb. Listina začíná preambulí a dále se skládá ze šesti hlav rozdělených na články: Hlava první - obecná ustanovení Hlava druhá - lidská práva a základní svobody Hlava třetí - práva národnostních a etnických menšin Hlava čtvrtá - hospodářská, sociální a kulturní práva Hlava pátá - právo na soudní a jinou právní ochranu Hlava šestá - ustanovení společná Listina označuje základní práva a svobody v ní obsaţené jako nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné, z čehoţ vyplývá, ţe Listina tato práva nezakládá ani nevytváří, ale deklaruje je jako práva přirozená. To má za následek, ţe tato práva a svobody není moţné zákonem zrušit či nadmíru omezit. O osobách se zdravotním postiţením hovoří přímo pouze Čl. 29 Listiny, v němţ je uvedeno právo zdravotně postiţených na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky a dále právo na zvláštní ochranu v pracovně právních vztazích a na pomoc při přípravě k povolání.16 Dalším důleţitým dokumentem z oblasti problematiky osob se zdravotním postiţením v České republice je i Národní plán vyrovnání příleţitostí pro osoby se zdravotním postiţením (dále jen „Národní plán“), schválený usnesením vlády ČR č. 256 ze dne 14.4.1998. Od té doby byl Národní plán několikrát upravován a doplňován. Dokument vznikl rozpracováním Standardních pravidel pro vyrovnání příleţitostí pro osoby se zdravotním postiţením, přijatých OSN 28.10.1993. 16
Listina základních práv a svobod [online], [cit. 7. května 2008]. Dostupné z WWW: < http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html >.
17
Národní plán je rozčleněn na kapitoly podle oblastí, které stručně popisují aktuální problém, cíl, kterého se má dosáhnout a jasně formulovaná opatření včetně odpovědného resortu a termínu splnění. Vláda České republiky plnění Národního plánu kaţdoročně kontroluje.17 Mezi významné dokumenty z oblasti problematiky osob se zdravotním postiţením dále patří:18 usnesení vlády ČR č. 466 ze dne 29. 6. 1992 ''Národní plán pomoci zdravotně postiţeným'', usnesení vlády č. 493 ze dne 8. 9. 1993 ''Národní plán opatření pro sníţení negativních důsledků zdravotního postiţení'', usnesení vlády č. 1004 ze 17.8. 2005 ''Národní plán podpory a integrace občanů se zdravotním postiţením na období 2006-2009''.
1.3 Přístup ke zdravotně postiţeným v kontextu nedávné historie Zásadním problémem v tehdejším Československu v období před rokem 1989 byla vysoká míra neinformovanosti obyvatelstva o problematice zdravotně postiţených. Tomuto tématu dávaly sdělovací prostředky minimální publicitu, v mnoha případech se tak stávalo záměrně. Rovněţ investice do všech oblastí, týkajících se osob zdravotně postiţených, byly z ekonomických důvodů nízké. Předškolní poradenství pro rodiče postiţených dětí téměř neexistovalo, počet ţáků ve třídách speciálních škol převyšoval průměr oproti vyspělým státům, nedostatkovým zboţím byly technické pomůcky pro zdravotně postiţené, přestoţe se vyráběly i dováţely. Minimální pozornost byla rovněţ věnována architektonickým a komunikačním bariérám, které velmi znesnadňovaly ţivot zdravotně postiţeným. Tvrzení, ţe vše v péči o zdravotně postiţené v předlistopadovém reţimu bylo špatné, by bylo mylné. Např. sociální zabezpečení zdravotně postiţených bylo na vyšší úrovni, neţ v mnohých vyspělých ekonomikách zahraničních států tehdejší doby. Celková ţivotní úroveň společnosti způsobovala, ţe rozdíly mezi ţivotní úrovní
17
Národní plán vyrovnání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením [online], [cit. 14. března 2008]. Dostupné z WWW: < http://nrzp.cz/userfiles/file/plan_2003.pdf >. 18 Národní rada zdravotně postižených [online], [cit. 17. března 2008]. Dostupné z WWW: < http://www.nrzp.cz/dokumenty >.
18
zdravotně postiţených a intaktní částí společnosti nebyly tolik výrazné, jako dnes Téměř všichni zdravotně postiţení, vyjma poţivatelů plného invalidního důchodu, kteří chtěli a mohli pracovat, získali práci, přestoţe moţnost jejího výběru byla značně omezená. Vývoj po roce 1989 přinesl i zvýšený zájem společnosti o zlepšení ţivotních podmínek zdravotně postiţených, zejména postupné řešení jednotlivých oblastí ţivota a celkovou kvalitativní proměnu jejich postavení. Významným krokem bylo pochopení a přijetí faktu, ţe problematika zdravotně postiţených osob nespadá jen do resortu sociálních věcí a zdravotnictví, ale ţe zdravotní postiţení svým charakterem, příčinami i specifickými nároky na řešení problémů představuje záleţitost meziresortní, tj. ţe je potřebná spolupráce a koordinace všech sloţek státního aparátu. Jako velmi pozitivní a přínosné lze hodnotit postupné seznamování veřejnosti s problematikou zdravotně postiţených ve sdělovacích prostředcích. Nepředpokládalo se, ţe presentace zdravotně postiţených na veřejnosti bude mít bezprostřední vliv na řešení jednotlivých problémů jejich ţivota, z dlouhodobého hlediska však tato skutečnost přispěla k vybudování správných postojů a proměn vztahů veřejnosti k této skupině osob. Počátkem devadesátých let dvacátého století vznikly stovky nestátních sdruţení na občanském principu, resp. nestátních neziskových organizací, a byly vybudovány desítky nových zařízení pro podporu zdravotně postiţených, zejména v oblasti školství a sociálního zabezpečení. Neziskový sektor se v průběhu devadesátých let dále rozvíjel, vznikaly nové formy a metody práce se zdravotně postiţenými. Problematika zdravotního postiţení se postupně dostávala do popředí zájmů, ať uţ na úrovni politické či správní, byly přijímány první právní normy respektující specifické poţadavky a potřeby zdravotně postiţených. Tyto právní normy upravující oblasti, mající bezprostřední vztah ke zdravotně postiţeným, byly v průběhu devadesátých let několikrát novelizovány a přijaty další nové. Usnesením vlády ČR č. 151 z 8.5.1991 byl zřízen Vládní výbor pro zdravotně postiţené občany (dále jen „VVZPO“), jakoţto stálý koordinační, iniciativní a poradní orgán vlády České republiky pro problematiku zdravotně postiţených občanů. VVZPO pomáhá při vytváření rovnoprávných příleţitostí pro zdravotně postiţené občany a celkově se zabývá problémy, které nemůţe vyřešit jiný resort.19 VVZPO spolupracoval 19
Vládní výbor pro zdravotně postižené občany [online], [cit. 24. března 2008]. Dostupné z WWW: < http://www.vlada.cz/cs/rvk/vvzpo/uvod.html >.
19
na přípravě Národního plánu pomoci zdravotně postiţeným občanům (schválen 1992), Národního plánu opatření pro sníţení negativních důsledků zdravotního postiţení (schválen 1993). V roce 1998 byl přijat první Národní plán pomoci zdravotně postiţeným, který byl kaţdoročně aktualizován. Reprezentace zdravotně postiţených koncem devadesátých let stále není jednotná, jsou zde vedle sebe stojící dvě velké organizace, a to nově ustavený Sbor zástupců zdravotně postiţených a transformovaný svaz invalidů (Federace organizací, Sdruţení zdravotně postiţených). O jednotné reprezentaci zdravotně postiţených osob se dá hovořit aţ od 27.6.2000, kdy na ustavujícím shromáţdění zástupců organizací zdravotně postiţených vznikla Národní rada zdravotně postiţených ČR (dále jen „NRZP ČR“). Nyní je NRZP ČR největším a nejreprezentativnějším zástupcem osob se zdravotním postiţením v ČR. Spolupracuje s orgány státní správy a samosprávy v ČR, s mezinárodními organizacemi a institucemi, je hlavním poradním orgánem Vládního výboru pro zdravotně postiţené občany a zastupuje občany se zdravotním postiţením v dalších významných organizacích.20 Koncem devadesátých let dvacátého století a počátkem století jedenadvacátého se systém sociálního zabezpečení, zaměstnanosti ale i školství ukazují jako nedostačující a málo pruţné a nastává nutnost jejich postupné přeměny, coţ se stává součástí širší reformy veřejné správy ČR, včetně veřejných rozpočtů. Tyto politické změny jsou rovněţ koncipovány ve prospěch zdravotně postiţených. Počátek devadesátých let minulého století je rovněţ charakterizovaný snahou o postupné vytváření fungující občanské společnosti, coţ není proces vůbec jednoduchý. Postupně slábne vliv státu a mnohá práva a povinnosti přecházejí do kompetence občanů, včetně občanů se zdravotním postiţením. Nejde však jen o formální změnu, ale o postupný proces, který významně ovlivňuje celospolečenské dění. To s sebou přináší nejen zájem občanů, ale i jejich ochotu vzít na sebe odpovědnost za toto dění (Jankovský, 2001).
20
Národní rada zdravotně postižených [online], [cit. 24. března 2008]. Dostupné z WWW: < http://www.nrzp.cz/narodni-rada-zdravotne-postizenych-cr >.
20
1.4 Integrace a její aspekty Integrací (z lat. Integrare – scelovat, znovuvytvoření celku) zdravotně postiţeného rozumíme začlenění jedince do prostředí většinové (intaktní) společnosti tak, aby v ní dokázal ţít, cítil se přijatý a sám se s ní identifikoval. Nejde však o pasivní adaptaci, ani o plné přizpůsobení a přijetí všeho, co většinová společnost nabízí. Jednotlivec by měl mít moţnost zachovat si svou specifičnost a neodmítat ji pod tlakem většinových postojů. Integrace patří k základním fenoménům rozvoje osobnosti a utváření kvality ţivota zdravotně a sociálně postiţených a bezprostředně souvisí s řešením problémů emancipace postiţených (Jesenský, 1995). Matoušek (2003) povaţuje integraci za snahu o začleňování sociálně nebo zdravotně znevýhodněných lidí do společnosti, včetně začlenění pracovního, jako široce uznávaný ideál novodobé sociální práce, tj. opak sociálního vyloučení. Pedagogický slovník (Průcha; Walterová; Mareš, 1998) popisuje integraci jako přístupy a způsoby zapojení ţáků se zvláštními vzdělávacími potřebami do hlavních proudů vzdělávání a do běţných škol. Integrace se týká nejen výchovy a vzdělávání, ale i bydlení či zaměstnání, tj. souţití zdravotně postiţených a intaktních obyvatel v místě bydliště, integrované vzdělávání postiţených dětí v běţných školách, začleňování do zaměstnání atd. Dotýká se tedy nejen vlastní osobnosti postiţeného, ale i jeho okolí. Zdravotně postiţenému umoţňuje co nejširší zapojení se do normálního ţivota, rozvoj vlastního potenciálu, napodobování vzorů chování a jednání, znamená moţnost socializace, podporu sebevědomí a uvědomění si vlastní hodnoty. Moţnosti integrace jsou různé, jsou však omezeny mírou individuální samostatnosti a nezávislosti postiţeného. Bürli uvádí (in: Mühlpachr, in: Vítková, 2004) tři procesy přizpůsobení v rámci integrace: asimilace – postiţený se vypořádá se způsoby chování většiny a převezme je tak dalece, jak bude moci. Diference se v tomto případě povaţují za negativní a je třeba je zredukovat. Tento proces vede k pozitivním změnám především u lehce postiţených. akomodace – uznává svébytná práva postiţených, tlak na přizpůsobení je v první řadě na většinu. Nejde o potlačování diferencí, ale postiţené dítě jako část skupiny si vyvíjí pozitivní sebeobran. Vede k formám částečné integrace. 21
adaptace – poţaduje vzájemné přizpůsobení postiţených a nepostiţených. Cílem je přiblíţit většinu postiţenému jedinci a naopak postiţeného jedince přiblíţit skupině. Z toho vzniká dynamický proces vzájemného přizpůsobování, vedoucí k rozsáhlým, brzy začínajícím a permanentně probíhajícím formám integrace. Dle Jesenského (1995) jsou hlavními prostředky integrace sociální rehabilitace, enkulturace, speciální výchova a vzdělávání, psychologické působení a pracovní uplatnění. Integrace některých skupin postiţení výrazně podporují rehabilitační, kompenzační a reedukační pomůcky a také odstraňování technických, organizačních a jiných bariér samostatnosti a nezávislosti postiţených. V posledních letech je pojem integrace stále častěji nahrazován výstiţnějším pojmem inkluze, coţ znamená rovnoprávný vztah, vyrovnání příleţitostí, resp. úplné začlenění do společnosti. Vítková (2004) upozorňuje na zprávu Evropské komise, kde se uvádí, ţe „význam pojmu „integrace“ se stále více přibližuje pojmu „inkluze“. Termín „inkluze“ je proti termínu „integrace“ chápán v širším významovém i aplikačním smyslu.“ Inkluze je často brána jako synonymum pojmu integrace, někteří ji však chápou spíše jako vyšší stupeň integrace. Inkluze je dle nich principem a filosofií, která předznamenává, ţe školy by měly vytvořit unifikovaný systém vzdělávání všech ţáků dohromady, a to při zachování stejné úrovně kvality, ve vhodných věkových skupinách, raději neţ zachovávat jiţ existující strukturu postavenou na duálním systému, který segreguje studenty a učitele (Salend in Bazalová, 2006,). Bazalová (2006) uvádí, ţe inkluze se dá chápat jako stav, kdy se člověk s postiţením rodí do společnosti, která akceptuje jeho odlišnost a odlišnost kaţdého svého člena, kdy je tedy normální být jiný; takové dítě se rodí do společnosti, která se nad jeho stavem vůbec nepozastavuje. Samotná integrace ve svém pojetí prolíná oblastmi etiky, sociologie, psychologie, filosofie, pedagogiky, medicíny, ekonomiky, politiky a legislativy. Nejlépe a v největší míře je integrace a metodicky a organizačně propracována v oblasti školství. Jesenský (1998) uvádí, ţe „pedagogickou integraci chápeme jako dynamický, postupně se rozvíjející jev cílového charakteru, ve kterém dochází k partnerskému soužití, komunikaci a kooperaci postižených a intaktních účastníků pedagogického
22
procesu za podmínky vzájemně vyvážené adaptace během jejich výchovy a vzdělávání při oboustranně aktivním podílu na řešení výchovně vzdělávacích situací“. Úspěch procesu integrace závisí na pozitivním postoji všech zúčastněných. Základním předpokladem je akceptace postiţeného jedince lidmi, kteří jej obklopují, tj. spoluţáci a učitelé ve třídě, rodiče spoluţáků či spolupracovníci v zaměstnání. Bez tohoto by bylo zařazení postiţeného mezi zdravé jen pouhým fyzickým přemístěním a mohlo by ještě více prohloubit jeho izolaci od svého okolí. Michalík (2002) upozorňuje, ţe školskou integraci (inkluzi) je nutno chápat jako systém vzájemně se podmiňujících opatření právních, sociálních a pedagogických, realizovaných za součinnosti všech zainteresovaných činitelů. Aby byla úspěšná, musí být splněno mnoho podmínek, jeţ jsou často navzájem spojeny a provázány. Je důleţité si uvědomit, ţe integrace / inkluze není záleţitostí pouze postiţených, ale všech participujících, proto je naprosto nezbytná kvalitní komunikace a vzájemná spolupráce. Za nejdůleţitější podmínky úspěšné integrace (inkluze) uvádí Michalík (2002) tyto aspekty: Rodiče a rodina, škola, učitelé, poradenství a diagnostika, prostředky speciálně pedagogické podpory (podpůrný učitel, osobní asistent, doprava dítěte, rehabilitační, kompenzační a učební pomůcky, úprava vzdělávacích podmínek), další faktory (architektonické bariéry, sociálně psychologické mechanismy, organizace zdravotně postiţených). S pojmy integrace a inkluze se v Evropě pracuje od 70. let 20. století, v České republice od 90. let 20 století. Názory na integraci, resp. inkluzi se v průběhu času vyvíjely a v posledních dvou desetiletích se tyto pojmy staly předmětem intenzivních diskusí a polemik, a to nejen odborných, ale i společenských. V opozici k pojmům integrace a inkluze stojí pojem segregace, všeobecně překládaný jako oddělování či odlučování. Segregace ve vztahu k zdravotně postiţeným zahrnuje ţivot v zařízeních sociální péče či v internátech, vzdělávání ve speciálních 23
školách a zaměstnávání např. v chráněných dílnách. Toto umoţňuje na jednu stranu zdravotně postiţeným velmi dobrý rozvoj, neboť jsou porovnáváni se skupinou stejně či podobně postiţených vrstevníků a mohou tak v mnoha oblastech dosahovat větších úspěchů, neţ kdyby byli neustále vystavováni tlaku norem intaktní populace. Na druhou stranu v důsledku izolovaného umístění jsou ochuzeni o sociální zkušenosti se zdravými vrstevníky. Nejčastějším předmětem sporu není integrace ve své podstatě, ale její časový horizont. Zastánci integrace odmítají vydělování dětí ze systému běţné předškolní výchovy a vzdělávání a poţadují zrušení speciálního školství, nebo alespoň jeho omezení na minimum. Proti tomu však stojí názory na segregované vzdělávání postiţených, které vychází z toho, ţe jsou některé děti natolik odlišné od ostatních, ţe jiţ nemohou vyhovět poţadavkům běţné školy a je proto nezbytné je vzdělávat a vychovávat odděleně s pouţitím speciálních metod a prostředků.
Ke klasifikaci zdravotního postižení se užívá Mezinárodní klasifikace vad, postižení a handicapů z roku 1980, která byla postupně přepracovávána až do podoby z roku 2001, kdy vyšla jako Mezinárodní klasifikace funkční schopnosti, postižení a zdraví. K základnímu dělení zdravotního postižení patří rozdělení na postižení vrozené a postižení později získané. Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, dělí osoby se zdravotním postižením na plně invalidní, částečně invalidní a zdravotně postižené. K ochraně práv zdravotně postižených bylo vydáno mnoho dokumentů na mezinárodní, evropské i národní úrovni. Z mezinárodních jmenujme Deklaraci práv zdravotně postižených osob, Standardní pravidla pro vyrovnání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením, z evropských to je Amsterodamská smlouva, Evropská sociální charta a na úrovní České republiky zejména Listina základních práv a svobod a Národní plán vyrovnání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením. Často skloňovaným tématem posledních dvou desetiletí ve spojení se zdravotním postižením jsou pojmy integrace a inkluze. Integrací rozumíme začlenění jedince do většinové společnosti, inkluzí tzv. vyšší stupeň integrace,kdy se jedinec s postižením rodí do společnosti, která jej plně přijímá v rámci rovnoprávného vztahu.
24
2 EDUKACE A PŘÍPRAVA NA POVOLÁNÍ OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŢENÍM Česká společnost prochází od politického převratu v roce 1989 sloţitými strukturálními proměnami, které samozřejmě zasahují i do oblasti školství a vzdělávání. Měnící se charakter společnosti, nové sociální struktury a dynamické vlastnosti ekonomiky ovlivňují vzdělávací a kvalifikační nároky pracovních trhů, podobu vzdělávání a změněné úlohy vzdělání v ţivotě lidí vůbec. Investice do vzdělání začíná vykazovat ekonomickou návratnost, která se projevuje zvýšením výkonnosti a konkurenceschopnosti. Hospodářský a sociální rozvoj s sebou přinesl i nutnost podřídit rozvoj vzdělávání dlouhodobějším hlediskům, neboť vzdělávání se nemůţe rozvíjet bez důsledného plánování a monitorování změn. Oproti ekonomice však vzdělávání nemůţe být restrukturalizováno přímo a okamţitě, stejně tak vloţené investice do něj se projeví aţ zpětně v delším časovém horizontu. Projevené změny však ovlivňují společnost dlouhodobě. Školské systémy se vyznačují vysokou mírou setrvačnosti a rezistencí vůči změnám, proto jejich transformace vţdy vyţaduje velké úsilí a politické odhodlání. Školství České republiky má jiţ hlavní momenty transformace úspěšně za sebou. Změny provedené počátkem 90. let 20. století s sebou přinesly zejména zrušení státního monopolu na vzdělávání, decentralizaci v řízení systému vzdělávání, rozdělení odpovědnosti za vzdělávání mezi ministerstva, regionální a místní správu a rovněţ i moţnost vstupu soukromého sektoru do vzdělávání (Kohout, 2002). Nastolené rychlé tempo změn neudrţela vzdělávací reforma příliš dlouho a průběh 90. let minulého století je charakteristický nedostatkem politické vůle k prosazení myšlenek, které se mohly stát východiskem pro formulaci reformních cílů školské politiky. Důkazem toho je zejména školský zákon, jehoţ původní znění z roku 1984 bylo několikrát novelizováno, čímţ samozřejmě ztrácel na logické soudrţnosti a koncepčnosti, ale v úplnosti byl nahrazen teprve aţ roce 2005. Přestoţe v průběhu 90. let 20. století vzniklo značné mnoţství expertních studií, zásadní zlom v procesu transformace českého školství přinesl aţ Národní program rozvoje vzdělávání v České republice, tzv. Bílá Kniha. Ve své konečné podobě byl
25
dokument schválen v roce 2001 na základě hlavních cílů vzdělávací politiky schválených vládou České republiky v dubnu 1999 (Pipeková, 2006). Bílá kniha je „systémový projekt formulující myšlenková východiska, obecné záměry a rozvojové programy, které mají být směrodatné pro vývoj vzdělávací soustavy ve střednědobém horizontu“.21 Dokument má zásadně změnit tvář školství a vzdělávací soustavy. Nová koncepce navrhuje řadu změn ve způsobu výuky a výchovy ţáků a studentů, výrazně se dotýká pedagogických pracovníků a reaguje na nové podmínky, které školství přinesla reforma veřejné správy. Část dokumentu je věnována vzdělávání osob zdravotně a sociálně znevýhodněných, tedy osob se speciálními vzdělávacími potřebami. Změnil se pohled na ţáky se speciálními vzdělávacími potřebami, vznikla pro ně alternativní nabídka vzdělávacích programů a forem vzdělávání a byla umoţněna integrace dětí a ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami do běţného vzdělávacího proudu (Pipeková, 2006). V souladu s novými principy kurikulární politiky, zformulovanými v Národním programu rozvoje vzdělávání v České republice a zakotvenými v zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, se do vzdělávací soustavy zavádí nový systém kurikulárních dokumentů. Kurikulární dokumenty jsou vytvářeny na dvou úrovních – státní a školní.22 Státní úroveň představují Národní program vzdělávání a rámcové vzdělávací programy, školní úroveň představují školní vzdělávací programy. Rámcové vzdělávací programy se vydávají pro jednotlivé obory vzdělání. Vymezují povinný obsah, rozsah a podmínky vzdělávání a jsou závazné pro tvorbu školních vzdělávacích programů. Kaţdá škola si vytváří vlastní školní vzdělávací program pro vzdělávání, podle kterého bude vzdělávat od školního roku 2007/2008.
2.1 Vzdělávací systém a legislativa Legislativní podmínky a principy vzdělávání v České republice vymezuje zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném 21
Národní program rozvoje vzdělávání v České republice 2001 [online], [cit. 9. března 2008]. Dostupné z WWW: < http://www.msmt.cz/dokumenty/bila-kniha-narodni-program-rozvojevzdelavani-v-ceske-republice >. 22 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání [online], [cit. 6. dubna 2008]. Dostupné z WWW: < http://www.vuppraha.cz/clanek/110 >.
26
vzdělávání (školský zákon), který vešel v platnost 1. ledna 2005 a nahradil tři do té doby platné zákony z oblasti školství, a to zákon č. 29/1984 Sb. o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 76/1978 Sb., o školských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů. Nový školský zákon svým obsahem zajišťuje rovný přístup ke vzdělání všech osob bez rozdílu a bez ohledu na stupeň jejich zdravotního postiţení nebo sociálního znevýhodnění (Pipeková, 2006). Podle § 2 odst. 1 školského zákona je vzdělávání zaloţeno na zásadách: rovného přístupu kaţdého státního občana České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie ke vzdělávání bez jakékoli diskriminace z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, víry a náboţenství, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu a zdravotního stavu nebo jiného postavení občana, zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce, bezplatného základního a středního vzdělávání státních občanů České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie ve školách, které zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí, moţnosti kaţdého vzdělávat se po dobu celého ţivota při vědomí spoluodpovědnosti za své vzdělávání. Dítě, ţák nebo student se speciálními vzdělávacími potřebami je ve smyslu § 16, odst.
1
školského
zákona,
osobou
se
zdravotním
postiţením,
zdravotním
znevýhodněním nebo sociálním znevýhodněním. Zdravotním postiţením je pro účely tohoto zákona mentální, tělesné, zrakové nebo sluchové postiţení, vady řeči, souběţné postiţení více vadami, autismus a vývojové poruchy učení nebo chování. Zdravotním znevýhodněním je pro účely tohoto zákona zdravotní oslabení, dlouhodobá nemoc nebo lehčí zdravotní poruchy vedoucí k poruchám učení a chování, které vyţadují zohlednění při vzdělávání.
27
Sociálním znevýhodněním je pro účely tohoto zákona: rodinné prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, ohroţení sociálně patologickými jevy, nařízená ústavní výchova nebo uloţená ochranná výchova, postavení azylanta a účastníka řízení o udělení azylu na území ČR. Bazalová (2006) uvádí, ţe definice a kategorie charakterizující speciální potřeby se liší stát od státu, některé země definují pouze jednu nebo dvě kategorie speciálních potřeb, jiné jich mají i více neţ deset. Obvykle se rozlišuje mezi 6 – 10 kategoriemi. Dalšími základními právními normami, upravujícími vzdělávání občanů se zdravotním postiţením v České republice jsou: Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů Vyhláška MŠMT č. 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři Vyhláška MŠMT č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání Vyhláška MŠMT č. 15/2005 Sb., kterou se stanoví náleţitosti dlouhodobých záměrů, výročních zpráv a vlastního hodnocení školy Vyhláška MŠMT č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náleţitostech plnění povinné školní docházky Vyhláška MŠMT č. 62/2007 Sb., kterou se mění vyhláška č 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, ţáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, ţáků a studentů mimořádně nadaných Vyhláška MŠMT č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských sluţeb ve školách a školských poradenských zařízeních Vyhláška MŠMT č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, ţáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, ţáků a studentů mimořádně nadaných Směrnice MŠMT č.j. 13710/2001-24 ze dne 6.6.2002 k integraci dětí a ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami
28
2.2 Speciální vzdělávání Vzdělávání dětí, ţáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami (dále jen „speciální vzdělávání“) upravuje vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, ţáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, ţáků a studentů mimořádně nadaných. Speciální vzdělávání se dle § 2 této vyhlášky poskytuje ţákům, u kterých byly speciální vzdělávací potřeby zjištěny na základě speciálně pedagogického, popřípadě psychologického vyšetření školským poradenským zařízením a jejich rozsah a závaţnost je důvodem k zařazení ţáků do reţimu speciálního vzdělávání. Toto vzdělávání se poskytuje i ţákům zařazených do škol zřízených při školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy. Speciální vzdělávání ţáků se zdravotním postiţením je dle § 3 této vyhlášky zajišťováno: formou individuální integrace v běţné škole, nebo ve zvláštních případech ve speciální škole určené pro ţáky s jiným druhem zdravotního postiţení, formou skupinová integrace (vzdělávání ţáka ve třídě, oddělení nebo studijní skupině zřízené pro ţáky se zdravotním postiţením v běţné škole nebo ve speciální škole určené pro ţáky s jiným druhem postiţení), ve škole samostatně zřízené pro ţáky se zdravotním postiţením (speciální škola), kombinací předešlých forem. Ţák se zdravotním postiţením se přednostně vzdělává formou individuální integrace v běţné škole, pokud to odpovídá jeho potřebám a moţnostem a podmínkám a moţnostem školy. Vyţaduje-li to povaha zdravotního postiţení, zřizují se pro děti, ţáky a studenty se zdravotním postiţením školy, popřípadě se souhlasem krajského úřadu v rámci školy jednotlivé třídy, oddělení nebo studijní skupiny s upravenými vzdělávacími programy. Zařazení ţáka se zdravotním postiţením do některé formy speciálního vzdělávání, dle § 9 této vyhlášky, provádí ředitel školy na základě doporučení školského poradenského zařízení a souhlasu zákonného zástupce ţáka nebo zletilého
29
ţáka. Zařazení můţe předcházet diagnostický pobyt tohoto ţáka ve škole, do níţ má být zařazen, a to v délce 2 – 6 měsíců. Typy speciálních škol, dle § 7 odst. 3 školského zákona, jsou:
a) mateřská škola pro zrakově postiţené, základní škola pro zrakově postiţené, střední škola pro zrakově postiţené (střední odborné učiliště pro zrakově postiţené, odborné učiliště pro zrakově postiţené, praktická škola pro zrakově postiţené, gymnázium pro zrakově postiţené, střední odborná škola pro zrakově postiţené), konzervatoř pro zrakově postiţené, b) mateřská škola pro sluchově postiţené, základní škola pro sluchově postiţené, střední škola pro sluchově postiţené (střední odborné učiliště pro sluchově postiţené, odborné učiliště pro sluchově postiţené, praktická škola pro sluchově postiţené, gymnázium pro sluchově postiţené, střední odborná škola pro sluchově postiţené), c) mateřská škola pro hluchoslepé, základní škola pro hluchoslepé, d) mateřská škola pro tělesně postiţené, základní škola pro tělesně postiţené, střední škola pro tělesně postiţené (střední odborné učiliště pro tělesně postiţené, odborné učiliště pro tělesně postiţené, praktická škola pro tělesně postiţené, gymnázium pro tělesně postiţené, střední odborná škola pro tělesně postiţené), e) mateřská škola logopedická, základní škola logopedická, f) mateřská škola speciální, základní škola praktická, základní škola speciální, odborné učiliště, praktická škola, g) základní škola pro ţáky se specifickými poruchami učení, základní škola pro ţáky se specifickými poruchami chování, h) mateřská škola při zdravotnickém zařízení, základní škola při zdravotnickém zařízení, základní škola speciální při zdravotnickém zařízení.
Dojde-li k významné změně speciálních vzdělávacích potřeb ţáka se zdravotním postiţením, zařazení tohoto ţáka do reţimu speciálního vzdělávání přezkoumá školské poradenské zařízení a případně navrhne úpravu tohoto reţimu. V případě přeřazení
30
do jiného vzdělávacího programu zařadí ředitel školy ţáka do ročníku, který odpovídá jeho dosaţeným znalostem a dovednostem. Pokud ředitel běţné školy nebo školy speciální nezařadí ţáka se zdravotním postiţením, který má povinnost plnit školní docházku, do některé z forem speciálního vzdělávání dle § 3 této vyhlášky, oznámí to zákonnému zástupci ţáka, krajskému úřadu a obci, v níţ má ţák trvalý pobyt. (vyhláška č. 73/2005 Sb., §9) Pro ţáky a studenty se zdravotním postiţením a zdravotním znevýhodněním se při přijímání ke vzdělávání a při jeho ukončování stanoví vhodné podmínky odpovídající jejich potřebám. Při hodnocení ţáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami se přihlíţí k povaze postiţení nebo znevýhodnění. Délku středního a vyššího odborného vzdělávání můţe ředitel školy ve výjimečných případech jednotlivým ţákům nebo studentům se zdravotním postiţením prodlouţit, nejvýše však o 2 školní roky, maximálně do věku 26let. Děti, ţáci a studenti se zdravotním postiţením mají právo bezplatně uţívat při vzdělávání speciální učebnice a speciální didaktické a kompenzační učební pomůcky poskytované školou. Dětem, ţákům a studentům, kteří nemohou vnímat řeč sluchem, se zajišťuje právo na bezplatné vzdělávání pomocí nebo prostřednictvím znakové řeči. Dětem, ţákům a studentům, kteří nemohou číst běţné písmo zrakem, se zajišťuje právo na vzdělávání a pouţitím Braillova hmatového písma. Dětem, ţákům a studentům, kteří se nemohou dorozumívat mluvenou řečí, se zajišťuje právo na bezplatné vzdělávání pomocí nebo prostřednictvím náhradních způsobů dorozumívání. Ředitel mateřské školy, základní školy, základní školy speciální, střední školy a vyšší odborné školy můţe se souhlasem krajského úřadu ve třídě nebo studijní skupině, ve které se vzdělává dítě, ţák nebo student se speciálními vzdělávacími potřebami zřídit funkci asistenta pedagoga. V případě dětí, ţáků a studentů se zdravotním postiţením a zdravotním znevýhodněním je nezbytné vyjádření školského poradenského zařízení. V březnu roku 2007 vydalo MŠMT vyhlášku č.62/2007 Sb., kterou se mění vyhláška č.73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, ţáků a studentů se speciálním vzdělávacími potřebami a dětí, ţáků a studentů mimořádně nadaných. Tato vyhláška upravuje zejména počty ţáků
a souběţně působících pedagogických pracovníků ve třídách
zřízených pro ţáky se zdravotním postiţením. Vyhláška č. 62/2007 Sb., měla vstoupit v platnost 1.9.2007, její účinnost však byla odloţena o jeden rok, tj. od 1.9.2008 vyhláškou č. 227/2007 Sb. Dále však 25.8.2008 vstoupila v platnost vyhláška č. 326/2008 Sb., kterou se mění vyhláška 31
č. 73/2005 Sb., ve znění vyhlášky č. 227/2007 Sb. Tato vyhláška posunula platnost vyhlášky č. 62/2007 Sb., z 1.9.2008 na 1.9.2009.23 Ve školním roce 2008/2009 se tedy školy budou nadále řídit vyhláškou MŠMT č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, ţáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, ţáků a studentů mimořádně nadaných, v původním znění.24 Individuální vzdělávací plán Vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu můţe dle § 18 školského zákona nezletilému ţákovi se speciálními vzdělávacími potřebami na ţádost jeho zákonného zástupce povolit ředitel školy s písemným doporučením školského poradenského zařízení. Individuální vzdělávací plán, podle § 6 vyhlášky č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, ţáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, ţáků a studentů mimořádně nadaných, se stanoví v případě potřeby především pro individuálně integrovaného ţáka, ţáka s hlubokým mentálním postiţením, případně také pro ţáka skupinově integrovaného nebo ţáka speciální školy. Vychází ze školního vzdělávacího programu příslušné školy, závěrů speciálně pedagogického vyšetření, popřípadě psychologického vyšetření školským poradenským zařízením, popřípadě praktických lékařů či jiných odborníků a vyjádření zákonného zástupce ţáka nebo zletilého ţáka. Je závazným dokumentem pro zajištění speciálních vzdělávacích potřeb ţáka a zároveň součástí dokumentace ţáka. Individuální vzdělávací plán je vypracován zpravidla před nástupem ţáka do školy, nejpozději však 1 měsíc po nástupu ţáka do školy, nebo po zjištění speciálních vzdělávacích potřeb ţáka. Za zpracování plánu odpovídá ředitel školy a vypracovává se ve spolupráci se školským poradenským zařízením a zákonným zástupcem ţáka nebo zletilým ţákem.
23
Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 62/2007 Sb., kterou se mění vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných [online], [cit. 9. září 2008]. Dostupné z WWW: < http://www.msmt.cz/uploads/soubory/vyhlasky/Novela_ucinnost_326_08.pdf >. 24 Informace odboru 61 o platnosti vyhlášky č. 73/2005 Sb. [online], [cit. 7. září 2008]. Dostupné z WWW: < http://www.msmt.cz/ministerstvo/informace-odboru-61-o-platnosti-vyhlasky-c73-2005-sb >.
32
2.3 Školská poradenská zařízení Typy školských poradenských zařízení a obsah poradenských sluţeb vymezuje vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských sluţeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Poradenské sluţby ve školách a školských poradenských zařízeních jsou poskytovány dětem, ţákům, studentům, jejich zákonným zástupcům, školám a školským zařízením. Obsahem poradenských sluţeb je, dle § 2 této vyhlášky, činnost přispívající zejména k: vytváření vhodných podmínek pro zdravý tělesný, psychický a sociální vývoj ţáků, pro rozvoj jejich osobnosti před zahájením vzdělávání a v průběhu vzdělávání, naplňování vzdělávacích potřeb a rozvíjení schopností, dovedností a zájmů před zahájením a v průběhu vzdělávání, prevenci a řešení výukových a výchovných obtíţí, sociálně patologických jevů (zejména šikany a jiných forem agresivního chování, zneuţívání návykových látek) a dalších problémů souvisejících se vzděláváním a s motivací k překonávání problémových situací, vytváření vhodných podmínek, forem a způsobů integrace ţáků se zdravotním postiţením, vhodné volbě vzdělávací cesty a pozdějšího profesního uplatnění, vytváření vhodných podmínek, forem a způsobů práce pro ţáky, kteří jsou příslušníky národnostních menšin nebo etnických skupin, vytváření vhodných podmínek, forem a způsobů práce pro ţáky nadané a mimořádně nadané, rozvíjení pedagogicko-psychologických a speciálně pedagogických znalostí a profesních dovedností pedagogických pracovníků ve školách a školských zařízeních, zmírňování důsledků zdravotního postiţení a prevenci jeho vzniku. Školská poradenská zařízení jsou pedagogicko-psychologická poradna a speciálně pedagogické centrum. Poradenské sluţby ve školách jsou zajišťovány
33
výchovným poradcem, školním metodikem prevence, popř. školním psychologem nebo školním speciálním pedagogem. Pedagogicko-psychologická poradna (dále jen poradna), dle § 5 této vyhlášky, poskytuje sluţby pedagogicko-psychologického a speciálně pedagogického poradenství a pedagogicko-psychologickou pomoc při výchově a vzdělávání ţáků. Svou činnost uskutečňuje ambulantně na pracovišti poradny a návštěvami zaměstnanců právnické osoby vykonávající činnost poradny ve školách a školských zařízeních. Speciálně pedagogické centrum (dále jen centrum), dle § 6 této vyhlášky, poskytuje poradenské sluţby ţákům se zdravotním postiţením a ţákům se zdravotním znevýhodněním integrovaným ve školách a školských zařízeních, ţákům se zdravotním postiţením a ţákům se zdravotním znevýhodněním ve školách, třídách, odděleních nebo studijních skupinách s upravenými vzdělávacími programy, ţákům se zdravotním postiţením v základních školách speciálních a dětem s hlubokým mentálním postiţením. Svou činnost uskutečňuje ambulantně na pracovišti centra a návštěvami pedagogických pracovníků centra ve školách a školských zařízeních, případně v rodinách, v zařízeních pečujících o ţáky se zdravotním postiţením.
2.4 Profesní orientace Pojem profesní orientace lze chápat jako dlouhodobý proces začleňování mladých lidí do světa práce. Tento pedagogický proces je záleţitostí mnoha výchovných činitelů. Celkově by jej však bylo těţko moţné realizovat bez diagnostiky profesní orientace, která, jak uvádí Přinosilová (2007), „je završena zvolením studijního zaměření, učebního oboru nebo orientací na některou jednodušší činnost, kterou by jedinec mohl vykonávat vzhledem ke svému handicapu. Její správnost a přiměřenost vzhledem ke speciálním potřebám handicapovaného jedince má vliv na kvalitu jeho dalšího života (budoucí profesní uplatnění i sociální zařazení.“ Nezastupitelnou úlohu má spolupráce školy s rodinou. V prostředí školy tuto činnost koordinují odborně školení výchovní poradci a podílejí se na ní i školní psychologové. Značný vliv na správnou volbu povolání mohou mít i třídní učitelé a učitelé jednotlivých předmětů, kteří vycházejí z dlouhodobé znalosti ţáka a jeho rodiny. Největší vliv však v okamţiku rozhodování ţáka o dalším vzdělávání či výběru profese má většinou rodina, která svým dlouhodobým působením poloţila základy 34
formování jeho osobnosti. Dle Přinosilové (2007), se v mnoha případech stává, ţe rodiče při výběru povolání pro své dítě postupují bez hlubšího zkoumání jeho předpokladů, často bez podrobných vědomostí o zvoleném oboru a mnohdy podléhají nekritickým představám o schopnostech svého dítěte. Rovněţ zde hraje roli neznalost či podcenění vhodnosti povolání vzhledem k postiţení a zdravotnímu stavu dítěte, popř. nedostatek informací rodičů o tom, jaké profese mohou být ţákovi v souvislosti s jeho postiţením doporučeny. Proto je právě v těchto případech spolupráce se školou důleţitá a můţe přinést efektivní výsledky. Významnou sloţkou celého poradenského systému profesní orientace a volby povolání jsou i pedagogicko-psychologické poradny (PPP), speciálně pedagogická centra (SPC) a informační a poradenská střediska (IPS) pro volbu povolání, zřízená při úřadech práce. Určitý vliv, zejména v oblasti poskytování informací, mají i veřejné sdělovací a komunikační prostředky. Cílem všech zúčastněných subjektů procesu výběru povolání, je zefektivnit výběr a volbu profese v souladu s moţnostmi a individuálními předpoklady dítěte tak, aby tato volba byla v co největším souladu se společenskou poptávkou. Na jedné straně tak stojí člověk se svými zájmy, schopnostmi, vlastnostmi a zdravotním stavem a na straně druhé stojí určité profese se svými specifiky. Diagnostika profesní orientace a volby povolání je zaměřena na následující oblasti (Přinosilová, 2007): anamnestické údaje (rodinná a osobní anamnéza, anamnéza ţáka, vyšetření rodinného, školního a mimoškolního prostředí), motorika a grafomotorika (hrubá i jemná motorika, úchopy), rozumové schopnosti, lateralita, komunikační schopnosti, osobnostní charakteristiky (včetně citové a sociální oblasti). Nedílnou součástí procesu profesní orientace je naučit ţáky samotné zhodnotit své osobní předpoklady a omezení. Pro správnou volbu profese by ţáci měli umět poznat svou osobnost, uvědomit si své zájmy, schopnosti, zhodnotit své osobní
35
vlastnosti i zdravotní předpoklady. Rovněţ v tomto procesu sebepojetí a sebehodnocení musí působit spolupráce rodiny a školy. Čáp a Mareš (2001) uvádějí, ţe „sebepojetí a sebehodnocení a také vytyčování cílů a úsilí o jejich dosažení závisí na úspěších a nezdarech v činnosti a na názorech a hodnocení druhých lidí, jednotlivců a malé skupiny. Závisí na psychofyziologickém stavu, zdraví a nemoci, vnějších podmínkách, sociálních vlivech i aktivnost-pasivnosti zformované v dosavadním průběhu života.“
Politické změny po roce 1989 se nevyhnuly ani oblasti vzdělávání, jejich nástup však byl pozvolný. Transformace českého školství s sebou v roce 2001 přinesla vznik dlouho očekávaného Národního programu rozvoje vzdělávání v České republice, tzv. Bílé knihy, což je dokument shrnující hlavní cíle vzdělávací politiky ČR. Legislativní podmínky a principy vzdělávání v České republice vymezuje zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, tzv. školský zákon. Speciální vzdělávání, tj. vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami, upravuje vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. Školskými poradenskými zařízeními a obsahem poradenských služeb se zabývá vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních.
36
3
ZAMĚSTNÁVÁNÍ
OSOB
SE
ZDRAVOTNÍM
POSTIŢENÍM Placené zaměstnání je obecně povaţováno za významnou ochranu před sociálním vyloučením. Mělo by se však jednat o zaměstnání, které poskytuje určité standardy charakterizované kvalitou práce, příjmem zabezpečujícím dostatečnou ochranu před chudobou, moţností přístupu ke vzdělávání, osobnostnímu rozvoji i ochrany zdraví při práci. Kvalitní a smysluplné zaměstnání se promítá do kvality ţivota člověka a umoţňuje mu plnou účast i v dalších společenských systémech. Vysokajová (2000) uvádí, ţe „práce není pro většinu zdravotně postižených pouze zdrojem obživy, ale zároveň prostředkem seberealizace s výrazným sociálně rehabilitačním účinkem. Je pro ně důležitá především po stránce psychické a podmiňuje jejich pocit celkové společenské integrace.“. Začlenění na otevřený trh práce můţe být pro některé zdravotně postiţené osoby velmi obtíţné, vzhledem k jejich sníţené pracovní schopnosti v důsledku zdravotního stavu či postiţení. V takových případech hraje významnou roli intervence sociální politiky státu, např. v podobě ochrany před chudobou prostřednictvím sociálních dávek, tvorbě pracovních míst v chráněných dílnách či v podpoře sociálních sluţeb. V České republice zaručuje Listina základních práv a svobod právo na zaměstnání bez ohledu na rasu, barvu pleti, pohlaví, jazyk, náboţenství, politické nebo jiné smýšlení, členství v politických stranách nebo příslušnost k politickým hnutím, národnost, etnický nebo sociální původ, majetek, zdravotní stav nebo věk.
3.1 Státní politika zaměstnanosti České republiky Právní normou stanovující postup k dosaţení cílů politiky státu v oblasti zaměstnanosti je zákon č.435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Základy současné politiky zaměstnanosti byly poloţeny jiţ počátkem 90. let, kdy došlo ke schválení zásad strategie zaměstnanosti. Koncept aktivní úlohy státu byl tehdy umístěn do zákona č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti. V průběhu několika let se politika zaměstnanosti stala jednou ze základních priorit České republiky. Se vzrůstající tendencí nezaměstnanosti se stupňovala také role státu v této oblasti a v posledních letech zaznamenáváme přesun důrazu z pasivní politiky na aktivní politiku zaměstnanosti. 37
Státní správu v oblasti státní politiky zaměstnanosti v České republice vykonávají Ministerstvo práce a sociálních věcí a úřady práce. Jejich působnost je vymezena v zákoně o zaměstnanosti. Na politice zaměstnanosti se mohou podílet také další subjekty činné na trhu práce, zejména zaměstnavatelé a odborové organizace. Dále mohou spolupracovat i územní samosprávné celky, profesní organizace, sdruţení osob se zdravotním postiţením a různé organizace zaměstnavatelů. Cíle státní politiky zaměstnanosti jsou: dosaţení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou po pracovních silách, produktivní vyuţití zdrojů pracovních sil, zabezpečení práva občanů na zaměstnání (tj. zprostředkování zaměstnání, hmotné zabezpečení před nástupem do zaměstnání a v případě ztráty zaměstnání, rekvalifikace). V souladu s těmito cíli usiluje státní politika zaměstnanosti i o pracovní integraci zdravotně postiţených na otevřený trh práce. Zdravotně postiţeným, kterým jiţ zdravotní stav neumoţňuje pohybovat se na otevřeném trhu práce, poskytuje aktivní politika zaměstnanosti jiná vhodná řešení moţnosti zaměstnání. Pasivní politika zaměstnanosti Pasivní politika zaměstnanosti zprostředkovává zaměstnání uchazečům o práci a poskytuje kompenzaci za ztrátu výdělku v nezaměstnanosti po určitou dobu. Stávající zákon o zaměstnanosti jiţ s tímto právně - teoretickým termínem nepracuje, stále se s ním však můţeme setkat v některých vyhláškách ministerstva financí (Vyhláška č. 267/2001 Sb., kterou se stanoví rozsah a struktura podkladů pro vypracování střednědobého výhledu státního rozpočtu a termíny pro jejich předání). Pasivní politika zaměstnanosti zahrnuje dvě rozdílné sloţky, podporu v nezaměstnanosti a pomoc v nezaměstnanosti. Podpora v nezaměstnanosti Systém podpory v nezaměstnanosti je zaloţen na příspěvcích zaměstnavatelů a zaměstnanců a na finanční podpoře státu. Nárok na podporu v nezaměstnanosti má uchazeč, který je schopný doloţit, ţe vykonával v délce alespoň 12 měsíců v posledních 3 letech zaměstnání nebo jinou 38
výdělečnou činnost, která zakládala povinnost odvádět pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Osoby zdravotně postiţené mají při nároku na podporu v nezaměstnanosti stejné podmínky jako ostatní ţadatelé, v její výši a délce nejsou zvlášť zvýhodňováni. Pro délku poskytování podpory (podpůrčí doby), není rozhodující účast na důchodovém pojištění, ale věk uchazeče ke dni podání ţádosti o podporu. Délka podpůrčí doby činí u uchazečů o zaměstnání do 50 let věku 6 měsíců, od 50 do 55 let věku 9 měsíců a nad 55 let věku 12 měsíců. Pomoc v nezaměstnanosti Vyplácení dávek sociální pomoci je vázáno na tzv. sociální potřebnost. Výše dávek nezávisí na dřívějším výdělku, ale garantuje určitou minimální úroveň příjmu a doba poskytování je nejčastěji neomezená. Aktivní politika zaměstnanosti Zákon o zaměstnanosti definuje aktivní politiku zaměstnanosti jako souhrn opatření směřujících k zajištění maximálně moţné úrovně zaměstnanosti. Je základním nástrojem pro boj s nezaměstnaností a zajišťuje rovnováhu na trhu práce. Aktivní politiku zaměstnanosti se zabezpečuje z prostředků účelově určených na politiku zaměstnanosti Ministerstvo práce a sociálních věcí a úřady práce. Podle situace na trhu práce je moţná spolupráce s dalšími subjekty, např. neziskovými organizacemi. V rámci této aktivní politiky můţeme rozlišit programy a opatření regionálního a celostátního charakteru, a dále pak mezinárodní programy zaměstnanosti. Součástí státní politiky zaměstnanosti je podpora zřizování nových pracovních míst poskytováním příspěvků zaměstnavatelům při zaměstnávání uchazečů o zaměstnání, i uchazečům samotným a dále poradenství a cílené programy k řešení zaměstnanosti. Aktivní politika zaměstnanosti vyuţívá zejména těchto nástrojů (opatření), které jsou legislativně upraveny v § 104 odst. 2 zákona o zaměstnanosti: rekvalifikace investiční pobídky veřejně prospěšné práce 39
společensky účelná pracovní místa překlenovací příspěvek příspěvek na dopravu zaměstnanců příspěvek na zapracování příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program Rekvalifikace Rekvalifikace se uskutečňuje na základě písemné dohody mezi úřadem práce a uchazečem o zaměstnání nebo zájemcem o zaměstnání, vyţaduje-li to jejich uplatnění na trhu práce. Rekvalifikací se rozumí získání nové kvalifikace nebo rozšíření stávající kvalifikace uchazeče o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání (§ 108 odst. 1 zákona o zaměstnanosti). Při určování obsahu a rozsahu rekvalifikace se vychází z dosavadní kvalifikace, zdravotního stavu, schopností a zkušeností fyzické osoby, která má být rekvalifikována formou získání nových teoretických znalostí a praktických dovedností v rámci dalšího profesního vzdělávání. Uchazečům o zaměstnání vedeným v evidenci úřadu práce jsou náklady na rekvalifikaci hrazeny. Rovněţ mohou být uchazeči uhrazeny prokázané nutné náklady spojené
s rekvalifikací, jako je stravné, jízdné, nocleţné, nebo pojištění. Rozsah
nákladů rekvalifikace stanovuje rovněţ vyhláška č. 519/2004 Sb.,o rekvalifikaci uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání a o rekvalifikaci zaměstnanců. Rekvalifikace se uskutečňuje formou vzdělávání ve: vzdělávacích programech dalšího profesního vzdělávání, speciálních programech k získání konkrétní pracovní dovednosti, vzdělávacích aktivitách v rámci mezinárodních programů, vzdělávacích programech určených pro uchazeče o zaměstnání, kterým se věnuje zvýšená pozornost při zprostředkování podle § 33 zákona o zaměstnanosti, ve školních vzdělávacích programech pro střední vzdělávání v rámci soustavy oboru vzdělávání, jiných vzdělávacích aktivitách, které směřují k získání nové kvalifikace nebo rozšíření stávající. 40
Rekvalifikaci poskytují akreditované instituce, tj. státní a soukromé školy, státní rekvalifikační střediska či příslušní soukromí podnikatelé, a to na základě dohody s úřadem práce. Podmínky pro akreditaci stanovuje vyhláška č. 524/2004 Sb., o akreditaci zařízení k provádění rekvalifikace uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání. Za rekvalifikaci se nepovaţuje řádné studium na středních a vysokých školách. Investiční pobídky Investiční pobídky jsou nástrojem APZ uvedeným v § 104 zákona o zaměstnanosti. Prostřednictvím investičních pobídek lze poskytnout: hmotnou podporu tvorby nových pracovních míst a rekvalifikace zaměstnanců u investičních pobídek poskytovaných na základě zák. č 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a změně některých zákonů v platném znění. Hmotná podpora činí 80.000 Kč aţ 200.000 Kč na jednoho zaměstnance v závislosti na okrese, ve kterém je investice uskutečněna. Podpora rekvalifikace činí 25 - 35 % v závislosti na okrese, ve kterém je investice uskutečněna. dotace na rekvalifikace zaměstnanců podle "Rámcového programu pro podporu vzniku a rozšíření technologických center a center strategických sluţeb" hmotnou podporu tvorby nových pracovních míst a rekvalifikace zaměstnanců podle "Programu pro podporu tvorby nových pracovních míst v regionech nejvíce postiţených nezaměstnaností". Veřejně prospěšné práce Veřejně prospěšné práce (dále jen „VPP“) jsou, dle ustanovení § 112 zákona o zaměstnanosti, časově omezené pracovní příleţitosti, nejdéle na dobu dvanácti po sobě jdoucích
kalendářních
měsíců.
Slouţí
k zaměstnávání
zejména
dlouhodobě
nezaměstnaných a obtíţně umístitelných osob. Pracovní náplní musí být činnost splňující veřejnou prospěšnost, coţ nejčastěji zahrnuje práce při údrţbě veřejných prostranství, veřejných budov, úklidu a práce ve prospěch obcí a státních institucí. Tato místa vytváří zaměstnavatel na základě písemné dohody s úřadem práce. Finanční příspěvek na úhradu mzdových nákladů zaměstnance, který byl veden v evidenci ÚP, na takto vytvořeném místě můţe být zaměstnavateli poskytován aţ do výše skutečných mzdových nákladů, včetně sociálního a zdravotního pojištění. 41
Vzhledem k časovému omezení nejsou VPP dlouhodobě perspektivní nabídkou, pro dlouhodobě nezaměstnaného však mohou znamenat určité finanční přilepšení, navázání sociálních kontaktů a obnovení si základních pracovních návyků. Pro niţší náročnost na kvalifikaci uchazečů jsou VPP vhodné i pro osoby s nízkým stupněm postiţení, stejně tak i pro osoby s těţším zdravotním postiţením. Společensky účelná pracovní místa Společensky účelná pracovní místa (dále jen „SÚPM“) jsou státem dotovaná pracovní místa, na něţ jsou umísťováni uchazeči o zaměstnání z řad registrovaných nezaměstnaných, kterým nelze jiným způsobem zajistit pracovní uplatnění na trhu práce. Jejich působnost upravuje § 113 zákona o zaměstnanosti. Na SÚPM jsou Úřady práce umísťováni především dlouhodobě nezaměstnaní,
občané se zdravotním
postiţením a lidé starší 50 let. Na příspěvek při zřízení nebo vyhrazení SÚPM není právní nárok, jeho výše závisí na počtu vytvářených pracovních míst a také na míře nezaměstnanosti v daném regionu. Příspěvek na vyhrazení jednoho SÚPM můţe být poskytován nejdéle po dobu šesti měsíců. Přijme-li zaměstnavatel uchazeče, kterému je věnována zvláštní péče při zprostředkování zaměstnání (pozn. do této skupiny se řadí také zdravotně postiţení občané), můţe být příspěvek poskytován aţ po dobu dvanácti měsíců. Společensky účelným pracovním místem se rozumí: nové pracovní místo, které zaměstnavatel zřizuje nebo vyhrazuje na základě písemné dohody s ÚP na dobu sjednanou v dohodě a je obsazováno uchazeči evidovanými úřadem práce, kterým nelze zajistit jiným způsobem pracovní uplatnění nově zřízené pracovní místo pro uchazeče o zaměstnání evidovaného ÚP a začne vykonávat samostatnou výdělečnou činnost. Úřad práce můţe poskytnout příspěvek na zřízení SÚPM ve formě: návratného příspěvku, příspěvku na úhradu úroků z úvěrů, jiného účelově určeného příspěvku, 42
částečné nebo plné úhrady vyplacených mzdových nákladů, včetně pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění. Překlenovací příspěvek Osobě, která opustila evidenci uchazečů o zaměstnání a stala se samostatně výdělečně činnou, můţe Úřad práce, dle § 114 zákona o zaměstnanosti, poskytnout překlenovací příspěvek. Příspěvek se poskytuje nejdéle po dobu tří měsíců, přičemţ měsíční výše dosahuje poloviny částky ţivotního minima, platného ke dni uzavření dohody, na osobu starší 26 let. Příspěvek je vyplácen jednorázově do 30 dnů od uzavření dohody o jeho poskytnutí. Pokud osoba samostatně výdělečně činná ukončí svou samostatně výdělečnou činnost ještě před uplynutím lhůty 3 měsíců, je povinna poměrnou část příspěvku vrátit. Tato moţnost podpory existuje od podzimu roku 2004. Příspěvek na dopravu zaměstnanců Příspěvek na dopravu zaměstnanců můţe dle § 115 úřad práce poskytnout zaměstnavateli, který zajistí kaţdodenní dopravu svých zaměstnanců do zaměstnání a ze zaměstnání v případech, kdy hromadnými dopravními prostředky prokazatelně není provozována doprava vůbec nebo v rozsahu odpovídajícím potřebám zaměstnavatele. Při poskytování příspěvku na dopravu není rozhodující, zda zaměstnavatel zabezpečuje dopravu sám nebo prostřednictvím sjednaného soukromého dopravce. Výše příspěvku můţe činit nejvýše 50 % nákladů vynaloţených na dopravu zaměstnanců, avšak u zvláštní dopravy zaměstnanců s těţším zdravotním postiţením se příspěvek poskytuje ve výši 100% nákladů. Příspěvek můţe být poskytnut i v případě, kdy zaměstnavatel zajišťuje dopravu svých zaměstnanců s těţším zdravotním postiţním, kteří vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemohou vyuţít dopravy hromadnými dopravními prostředky. Příspěvek na zapracování Příspěvek můţe úřad práce poskytnout zaměstnavateli dle § 116 zákona o zaměstnanosti na základě dohody, pokud zaměstnavatel přijímá do pracovního poměru uchazeče o zaměstnání, kterému je při zprostředkování zaměstnání věnována zvýšená péče (dle § 33 zákona o zaměstnanosti). 43
Příspěvek lze poskytovat max. po dobu tří měsíců. Měsíční příspěvek na jednoho zaměstnance pověřeného zapracováním můţe činit nejvýše polovinu minimální mzdy. Zaměstnavateli tento příspěvek nenáleţí v době nepřítomnosti zapracovávaného pracovníka. Příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program Příspěvek můţe Úřad práce poskytnout zaměstnavateli, který přechází na nový podnikatelský (výrobní) program a nemůţe pro své zaměstnance zabezpečit práci v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby. (§ 117) Přechodem na nový podnikatelský program se rozumí taková změna výroby nebo poskytování sluţeb, při které dochází k zásadním technologickým změnám, nebo změna předmětu podnikání zapsaná v obchodním rejstříku nebo v ţivnostenském oprávnění. Příspěvek lze poskytovat na částečnou úhradu náhrady mzdy maximálně po dobu 6 měsíců, která zaměstnancům přísluší podle pracovněprávních předpisů. Měsíční příspěvek na jednoho zaměstnance můţe činit maximálně polovinu minimální mzdy.
3.2 Úloha úřadu práce při zaměstnávání osob se zdravotním postiţením Úřad práce vede evidenci osob se zdravotním postiţením. Tato evidence však nezahrnuje všechny osoby zdravotně postiţené, které mají trvalý pobyt v příslušném území úřadu práce, ale pouze ty osoby, kterým bude poskytovat sluţby podle zákona o zaměstnanosti, tj. sluţby v rámci zprostředkování, poradenství, rekvalifikace a pracovní rehabilitace. Evidence obsahuje identifikační údaje o osobě se zdravotním postiţením, údaje o omezeních v moţnostech pracovního uplatnění (pracovní rekomandace), údaje o právním důvodu, na základě kterého byla uznána osobou se zdravotním postiţením, a údaje o poskytování pracovní rehabilitace. Údaje z evidence osob se zdravotním postiţením jsou určeny výhradně pro účely zařazení a setrvání těchto osob na trhu práce a pro statistické účely. Ochrana těchto údajů je zaručena zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů. 44
Podle §68 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, je úřad práce povinen po ukončení poskytování sluţeb (po ukončení pracovní rehabilitace, po nástupu do zaměstnání) nebo poté, co fyzická osoba přestane být osobou se zdravotním postiţením, údaje týkající se této fyzické osoby učinit nepřístupnými do doby, neţ nastanou nové důvody pro jejich další zpracování. Pracovní rehabilitace Pracovní rehabilitace je definována jako souvislá činnost zaměřená na získání a udrţení vhodného zaměstnání osoby se zdravotním postiţením, kterou na základě její ţádosti zabezpečují úřady práce a hradí náklady s ní spojené. Byla ustanovena zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Zahrnuje zejména poradenskou činnost zaměřenou na volbu povolání, volbu zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti, teoretickou a praktickou přípravu pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, zprostředkování, udrţení a změnu zaměstnání, změnu povolání a vytváření vhodných podmínek pro výkon zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti. Pracovní rehabilitaci zajišťuje na základě ţádosti osoby se zdravotním postiţením úřad práce příslušný podle místa bydliště ve spolupráci s pracovně rehabilitačními středisky, popř. můţe příslušný úřad práce na základě písemné dohody pověřit zabezpečením pracovní rehabilitace jinou právnickou nebo fyzickou osobu. Ţádost obsahuje identifikační údaje ţadatele včetně dokladů dosvědčujících, ţe ţadatel je osobou se zdravotním postiţením.Úřad práce ve spolupráci s osobou se zdravotním postiţením sestaví individuální plán pracovní rehabilitace s ohledem na její zdravotní způsobilost, schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost a kvalifikaci a s ohledem na situaci na trhu práce. Podle § 69 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, mohou být na základě doporučení ošetřujícího lékaře vydaného jménem zdravotnického zařízení na pracovní rehabilitaci zařazeny fyzické osoby, které jsou uznány za dočasně neschopné práce. Zařazení této fyzické osoby na pracovní rehabilitaci nesmí být v rozporu s její zdravotní způsobilostí; úřad práce je povinen zařazení písemně oznámit příslušné okresní správě sociálního zabezpečení s uvedením data zahájení, místa výkonu, denního rozsahu a celkové délky trvání pracovní rehabilitace. Maximální délka pracovní rehabilitace však můţe činit 24 měsíců.
45
Příprava k práci osob zdravotně postiţených Příprava k práci je cílená činnost zaměřená na zapracování osoby se zdravotním postiţením na vhodné pracovní místo a k získání znalostí, dovedností a návyků nutných pro výkon zvoleného zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti. Příprava k práci trvá nejdéle 24 měsíců a je podmíněna písemnou dohodou mezi úřadem práce, osobou se zdravotním postiţením a zaměstnavatelem. Dokladem o absolvování přípravy k práci je osvědčení vydané právnickou nebo fyzickou osobou, u níţ byla příprava k práci prováděna. Příprava k práci osob se zdravotním postiţením se provádí: na pracovištích jejího zaměstnavatele individuálně přizpůsobených zdravotnímu stavu této osoby; příprava k práci můţe být prováděna s podporou asistenta, v chráněných pracovních dílnách a na chráněných pracovních místech právnické nebo fyzické osoby, ve vzdělávacích zařízeních státu, územních samosprávných celků, církví a náboţenských společností, občanských sdruţení a dalších právnických a fyzických osob. Zaměstnavateli, který provádí na svém pracovišti přípravu k práci osob se zdravotním postiţením, můţe úřad práce dle § 72 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, uhradit náklady na přípravu k práci těchto osob. Pro osoby se zdravotním postiţením mohou být organizovány specializované rekvalifikační kurzy, které jsou uskutečňovány za stejných podmínek jako rekvalifikace. Osobě se zdravotním postiţením, která nepobírá dávky nemocenského pojištění, starobní důchod nebo mzdu (plat) nebo náhradu mzdy (platu), náleţí po dobu přípravy k práci na základě rozhodnutí úřadu práce při rekvalifikaci podpora. Její výše bude činit 60 % z dosaţené průměrné měsíční mzdy nebo vyměřovacího základu, popř. 60 % z doby náhradní. Podpora při rekvalifikaci náleţí i v případě, ţe tato osoba není vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání (Červinka, 2007). Chráněné pracovní místo a chráněná pracovní dílna Chráněné pracovní místo a chráněná pracovní dílna jsou pracovní místa vytvořená zaměstnavatelem pro osobu se zdravotním postiţením na základě písemné dohody s úřadem práce. 46
Dle § 75 a §76 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, stanoví Ministerstvo práce a sociálních věcí prováděcím právním předpisem charakteristiku chráněného pracovního místa a chráněné pracovní dílny, způsob výpočtu ročního přepočteného počtu zaměstnanců, kteří vykonávají práci v chráněné pracovní dílně, druhy nákladů, na které lze poskytnout příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů chráněného pracovního místa a chráněné pracovní dílny, a způsob poskytování příspěvku. Výši průměrné mzdy za první aţ třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku vyhlásí ministerstvo na základě údajů Českého statistického úřadu sdělením uveřejněným ve Sbírce zákonů. Chráněné pracovní místo Chráněné pracovní místo musí být provozováno nejméně 2 roky ode dne sjednaného v dohodě s Úřadem práce. Příspěvek Úřadu práce na vytvoření chráněného pracovního místa můţe činit maximálně (násobeno průměrnou mzdou v národním hospodářství za první aţ třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku): a) osminásobek pro osobu se zdravotním postiţením, b) dvanáctinásobek pro osobu s těţším zdravotním postiţením, c) desetinásobek pro osobu se zdravotním postiţením, vytváří-li zaměstnavatel na základě jedné dohody deset a více chráněných pracovních míst, d) čtrnáctinásobek
pro
osobu
s těţším
zdravotním
postiţením,
vytváří-li
zaměstnavatel na základě jedné dohody 10 a více chráněných pracovních míst. Příspěvek je nenárokový a uvedené násobky jsou maximální. Úřad práce můţe rozhodnout o poskytnutí např. jen 50 % těchto částek. Další podmínky poskytnutí příspěvku jsou, aby ţadatel (zaměstnavatel) neměl v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky, neměl nedoplatek na pojistném a na penále na veřejné zdravotní pojištění nebo na pojistném a na penále na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, s výjimkou případů, kdy bylo povoleno splácení ve splátkách a není v prodlení se splácením splátek. Osobě zdravotně postiţené, která se rozhodne vykonávat samostatně výdělečnou činnost, můţe úřad na její ţádost poskytnout příspěvek na vytvoření chráněného pracovního místa. Výše příspěvku můţe činit maximálně (násobeno průměrnou mzdou v národním hospodářství za první aţ třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku): 47
a) osminásobek pro osobu se zdravotním postiţením, b) dvanáctinásobek pro osobu s těţším zdravotním postiţením. Maximální výše částek příspěvků opět není definitivní a úřad práce je můţe sníţit s ohledem na vlastní rozpočet. Rovněţ podmínky dohody o vytvoření chráněného pracovního místa pro osobu samostatně výdělečně činnou jsou stejné jako u dohody se zaměstnavatelem a úřadem práce. Úřad práce můţe na základě písemné dohody se zaměstnavatelem nebo s osobou se zdravotním postiţením, která se rozhodne vykonávat samostatnou výdělečnou činnost, poskytnout i příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů na chráněné pracovní místo obsazené osobou se zdravotním postiţením. Roční výše příspěvku můţe činit maximálně trojnásobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první aţ třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku. Chráněná pracovní dílna Chráněné pracovní dílny jsou pracoviště zaměstnavatele vymezené na základě dohody s Úřadem práce a přizpůsobené pro zaměstnávání osob se zdravotním postiţením, které mají ztíţenou moţnost, popř. se vůbec nemohou, uplatnit na trhu práce. Těmto občanům je v chráněných pracovních dílnách poskytováno pracovní a společenské uplatnění formou pracovní činnosti. Podmínkou pro provozování chráněné pracovní dílny je, aby v ní bylo zaměstnáno alespoň 60 % zaměstnanců se zdravotním postiţením. Stejně jako u chráněného pracovního místa je podmínkou, aby chráněná pracovní dílna byla provozována po dobu minimálně dvou let a i v tomto případě poskytuje úřad práce příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů chráněné pracovní dílny. Jeho maximální výše můţe činit (násobeno průměrnou mzdou v národním hospodářství za první aţ třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku): a) čtyřnásobek pro osobu se zdravotním postiţením, b) šestinásobek pro osobu s těţším zdravotním postiţením.
48
3.3 Podporované zaměstnávání Podporované zaměstnávání (dále jen „PZ“) je časově omezená sluţba určená lidem, kteří hledají placené zaměstnání v běţném pracovním prostředí. Jejich schopnosti získat a zachovat si zaměstnání jsou přitom z různých důvodů omezeny do té míry, ţe potřebují individuální dlouhodobou a průběţně poskytovanou podporu před i po nástupu do práce.25 Zákon o zaměstnanosti definuje PZ v § 69 odst. 2 jako souvislou činnost zaměřenou na získání a udrţení vhodného zaměstnání. Cílem PZ je vyrovnávání příleţitostí pro pracovní uplatnění lidí, kteří v důsledku zdravotního postiţení nebo jiných znevýhodňujících faktorů mají ztíţený přístup na otevřený trh práce a mohou tak být nebo jsou omezeni ve svém společenském uplatnění. Cílovou skupinou pro tuto sluţbu PZ jsou lidé, kteří nejsou z různých důvodů sami schopni získat a udrţet si zaměstnání a potřebují odbornou individuální podporu postavenou na osobní pomoci, tj. lidé se zdravotním postiţením, lidé bez domova, lidé závislí na návykových látkách, příslušníci etnických menšin či lidé po návratu z výkonu trestu odnětí svobody. PZ umoţňuje lidem z cílové skupiny získat a udrţet si takové zaměstnání na otevřeném trhu práce, které odpovídá jejich zájmům, schopnostem, nadání i osobním moţnostem, a zároveň odpovídá potřebám zaměstnavatele. Dalšími cíly PZ je zvýšit míru samostatnosti uţivatelů sluţeb, podpořit rozvoj jejich dovedností potřebných k nalezení, získání a udrţení si práce, posílit jejich pracovní návyky a zvýšit zájem o profesní rozvoj. Tyto cíle jsou z dlouhodobého hlediska velmi důleţité, neboť jejich naplňování předpokládá, ţe ti, kteří sluţbu vyuţijí, nebudou jiţ v budoucnu, pokud ztratí zaměstnání, potřebovat asistenci při jeho hledání, neboť by toho měli být jiţ sami schopni. Uchazeč o běţné zaměstnání se tradičně nejdříve vzdělává a získává dovednosti, které později vyuţije na pracovním místě. U PZ je postup opačný. Trénink pracovních dovedností probíhá přímo na místě a uţivatel podporovaného zaměstnávání se přizpůsobuje a vzdělává přesně v tom, co od něj zaměstnavatel na pracovním místě vyţaduje (Bartoňová; Bazalová; Pipeková, 2007). Podpora poskytovaná v rámci PZ zahrnuje osobní pomoc uţivateli, tj. poradenství a individuální konzultace, doprovázení, zastupování, pracovní asistenci a další aktivity přímo i nepřímo související s pracovním uplatněním uţivatele. V případě
25
Podporované zaměstnávání [online], [cit. 21. července 2008]. Dostupné z WWW: < http://www.uniepz.cz/index.php/pz >.
49
potřeby je součástí podpory také koordinace pomoci ze strany rodiny a dalších návazných sluţeb, které mohou ovlivnit získání a zachování vhodného zaměstnání. Sluţba rovněţ zahrnuje podporu zaměstnavatelů, coţ v praxi obnáší pomoc s administrativou související s přijetím uţivatele PZ do pracovního poměru, s úpravou pracovního místa a pracovní náplně, vytvořením podmínek pro přijetí pracovníka do pracovního kolektivu, motivaci apod. Sluţba PZ je poskytována maximálně po dobu 2 let, v odůvodněných případech i déle. Vyţaduje-li to situace, navazuje na ni jiný typ sluţby, např. osobní asistence nebo poradenství apod. Sluţbu PZ lze vyuţít opakovaně, pokud je to v zájmu zachování pracovního místa či nalezení místa nového. Systém PZ vznikl koncem sedmdesátých a počátkem osmdesátých let v USA a základy tohoto modelu poloţil americký psycholog Mark Gold. Samotné počátky deinstitucionalizace sluţeb pomoci zdravotně postiţeným lze sledovat jiţ od dob druhé světové války. V té době se zbrojní průmysl USA potýkal s nedostatkem pracovních sil, proto byli do výroby zapojeni i klienti ústavů pro mentálně postiţené. Ve druhé polovině dvacátého století byly za účelem přestupu pracovních poţadavků mentálně postiţených ze segregovaného prostředí do prostředí integrovaného zřízeny chráněné dílny. V praxi však k tomuto přechodu docházelo pouze u pracovníků, kteří nevyţadovali intenzivní péči. Sluţby PZ tak vznikly jako alternativa k ostatním sluţbám určeným k zaměstnávání zdravotně postiţených, které byly však povaţovány za jiţ málo efektivní. Legislativně bylo PZ ukotveno roku 1984 zákonem „Developmental Disability Act“. PZ se dále rozšiřovalo do Kanady i Austrálie, kde je dodnes běţným způsobem pomoci lidem s postiţením, ale i do Evropy a dokonce i do zemí, jako je např. Peru či Zambie. V Evropě jsou tyto sluţby nejvíce rozšířené ve skandinávských zemích, především v Norsku a Švédsku. V Německu tyto sluţby poskytují soukromé organizace na základě výběrového řízení a smlouvy s úřadem práce a sluţba je zde časově omezena pouze na 9 měsíců. V ostatních evropských zemích je PZ většinou nesystematické a poskytuje se nerovnoměrně dle regionálních podmínek.26 Evropskou zastřešující organizací je Evropská unie pro podporované zaměstnávání (European Union of Supported Employement – EUSE). K jejím významným činnostem patří organizace Mezinárodních konferencí k podporovanému 26
Podporované zaměstnávání v evropských zemích [online], [cit. 22. července 2008]. Dostupné z WWW: < http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=258 >.
50
zaměstnávání, které se konají vţdy po 2 letech, či příprava základních koncepčních dokumentů (Standardy a etický kodex v podporovaném zaměstnávání) V České republice vznikla první agentura PZ roku 1995 v Praze na základě finančních prostředků ze zdrojů Americké vládní agentury pro mezinárodní rozvoj. Po roce 2000 došlo k rozšíření této sluţby do dalších regionů a to zejména na základě dvou nadregionálních projektů (PALMIF a EQUAL) financovaných z prostředků Evropské Unie a státního rozpočtu. Zastřešující organizací v České republice je Česká unie pro podporované zaměstnávání. Tato organizace vznikla roku 2000 a jejím posláním je organizace vzdělávání pracovníků agentur PZ, pořádání pravidelných setkávání agentur PZ, vydávání materiálů a čtvrtletních časopisů, podpora spolupráce se zaměstnavateli, s úřady práce, s jinými státními institucemi a mnoho dalších podpůrných činností.27 Financování sluţby PZ je téměř výhradně na základě grantů udílených nevládním organizacím (státní dotace MPSV, granty krajských a obecních úřadů, nadace). Rozvoj sítě agentur PZ je financován z velké části z prostředků Evropské Unie. V současnosti je PZ zastoupeno téměř ve všech krajích ČR, největší zastoupení má Praha. Ročně vzniká mnoho poskytovatelů PZ, u některých je zaznamenán také zánik. PZ můţe být někdy kombinováno s příspěvky úřadu práce pro zaměstnavatele na vytvoření společensky účelného pracovního místa nebo veřejně prospěšnou práci. V oblastech s vysokou nezaměstnaností či pro uchazeče s větším znevýhodněním můţe být tato kombinace v některých případech jedinou šancí na získání pracovního místa.
3.4 Povinnost zaměstnavatelů zaměstnávat osoby se zdravotním postiţením Zaměstnavatelé s více neţ 25 zaměstnanci (v průměrném ročním přepočteném počtu) v pracovním poměru jsou podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, povinni zaměstnávat osoby se zdravotním postiţením a to ve výši povinného 4 % podílu
těchto
osob
na celkovém
počtu
zaměstnanců
zaměstnavatele.
Kaţdý
zaměstnanec, který je osobou s těţším zdravotním postiţením, se do tohoto podílu započítává třikrát (Červinka, 2007). 27
Podporované zaměstnávání [online], [cit. 21. července 2008]. Dostupné z WWW: < http://www.uniepz.cz/index.php/pz >.
51
Způsob výpočtu průměrného ročního přepočteného počtu zaměstnanců a výpočtu plnění povinného podílu stanoví ministerstvo dle § 81 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, prováděcím právním předpisem. Povinnost zaměstnávat občany se zdravotním postiţením plní zaměstnavatel: přímým zaměstnáváním zdravotně postiţených osob v pracovním poměru, podle § 81, odst. 1, zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, odebíráním výrobků nebo sluţeb od zaměstnavatelů zaměstnávajících více neţ 50 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postiţením, nebo zadáváním zakázek těmto zaměstnavatelům nebo odebíráním výrobků chráněných pracovních dílen provozovaných občanským sdruţením, státem registrovanou církví nebo náboţenskou společností nebo právnickou osobou evidovanou podle zákona upravujícího postavení církví a náboţenských společností nebo obecně prospěšnou společností, nebo zadáváním zakázek těmto subjektům nebo odebíráním výrobků nebo sluţeb od osob se zdravotním postiţením (včetně zadávání zakázek), které jsou osobami samostatně výdělečně činnými a nezaměstnávají ţádné zaměstnance (dle § 81, odst. 2) odvodem do státního rozpočtu, dle § 82, výše odvodu do státního rozpočtu činí za kaţdou osobu se zdravotním postiţením, kterou by zaměstnavatel měl zaměstnat, 2,5 násobek průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za první aţ třetí čtvrtletí kalendářního roku, v němţ povinnost plnit povinný podíl osob se zdravotním postiţením vznikla. Výši průměrné mzdy za první aţ třetí čtvrtletí vyhlásí Ministerstvo financí na základě údajů Českého statistického úřadu sdělením uveřejněným ve Sbírce zákonů. Způsoby plnění povinného podílu zaměstnávání zdravotně postiţených osob lze vzájemně kombinovat. Zvolený způsob splnění povinnosti za uplynulý kalendářní musí však zaměstnavatel oznámit příslušnému úřadu práce do 15. února následujícího roku. Tyto povinnosti se nevztahují na zaměstnávání občanů v zařízeních ozbrojených sil a ozbrojených sborů, včetně zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají příslušníky Hasičského záchranného sboru České republiky.
52
Pracovní poměr s osobou se zdravotním postiţením Vznik pracovního poměru s osobou se zdravotním postiţením se nijak neliší od ostatních občanů. O pracovním poměru s osobou se zdravotním postiţením se zakládá písemná pracovní smlouva, můţe být sjednána zkušební doba i pracovní poměr na dobu určitou. Podle dřívější právní úpravy zákoníku práce bylo moţné zrušit pracovní poměr s osobou zdravotně postiţenou pouze se souhlasem úřadu práce a zaměstnavatel měl povinnost najít zaměstnanci nové pracovní místo. Aktuální znění zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce) tuto povinnost ruší a k ukončení pracovního poměru s osobou zdravotně postiţenou jiţ není potřeba souhlasu úřadu práce, zaměstnavatel pouze musí tuto skutečnost (§ 48 odst. 5) úřadu práce oznámit. Pracovní poměr tedy můţe být zrušen ve zkušební době na ţádost kterékoliv z obou stran, dohodou, výpovědí nebo okamţitým zrušením pracovního poměru podle § 55 zákoníku práce (porušení povinností zaměstnance). Zaměstnavatel můţe pouţít jakýkoliv výpovědní důvod podle zákoníku práce, nebo můţe ukončit pracovní poměr se zdravotně postiţeným zaměstnancem po vzájemné dohodě i bez uvedení důvodů. Motivační faktory k zaměstnávání osob se zdravotním postiţením Příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postiţením Zaměstnavateli zaměstnávajícímu více neţ 50 % osob se zdravotním postiţením z celkového počtu svých zaměstnanců se poskytuje dle § 78 zákona o zaměstnanosti příspěvek na podporu zaměstnávání těchto osob. Příslušným úřadem práce pro poskytování příspěvku je úřad práce, v jehoţ obvodu má sídlo zaměstnavatel, který je právnickou osobou, nebo v jehoţ obvodu má bydliště zaměstnavatel, který je fyzickou osobou. Výše příspěvku činí měsíčně: 0,66násobku průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za první aţ třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku za kaţdou zaměstnanou osobu s těţším zdravotním postiţením, 0,33násobku průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za první aţ třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku za kaţdou jinou zaměstnanou osobu se zdravotním postiţením . 53
Pro zjištění celkového počtu zaměstnanců, zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postiţením, a zaměstnanců, kteří jsou osobami s těţším zdravotním postiţením, je rozhodný průměrný přepočtený počet zaměstnanců za kalendářní čtvrtletí. Způsob výpočtu průměrného přepočteného počtu zaměstnanců a zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postiţením, za kalendářní čtvrtletí stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem. (Zákon o zaměstnanosti 2004, §78) Sleva na dani z příjmu zaměstnavatelů Zaměstnává-li zaměstnavatel (právnická nebo fyzická osoba) zaměstnance se zdravotním postiţením nebo s těţším zdravotním postiţením, umoţňuje mu zákon č. 586/1992 Sb. o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů, sníţit si daň z příjmů. Dle § 35 odst. 1 písm. a) a b) tohoto zákona je moţné sníţit si daň o: částku 18.000,- Kč za kaţdého zaměstnance se zdravotním postiţením, částku 60.000,- Kč za kaţdého zaměstnance s těţším zdravotním postiţením, Pro výpočet nároku na tyto slevy na dani je rozhodný průměrný přepočtený počet zaměstnanců se zdravotním postiţením a zaměstnanců s těţším zdravotním postiţením ve zdaňovacím období, zaokrouhlený na 2 desetinná místa. Výpočet se provede zvlášť pro zaměstnance se zdravotním postiţením a zaměstnance s těţším zdravotním postiţením. Další slevou je zaplacení poloviční daně u zaměstnavatelů (právnických osob) zaměstnávajících nejméně 25 zaměstnanců (vymezeno v § 17 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů), u nichţ podíl zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postiţením, činí více neţ 50 % průměrného ročního přepočteného počtu všech jejich zaměstnanců.
Legislativní normou v oblasti zaměstnávání je v České republice zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Státní politika zaměstnanosti ČR se dělí na politiku pasivní a aktivní. Pasivní politika zaměstnanosti zprostředkovává zaměstnávání uchazečům o práci a poskytuje kompenzaci za ztrátu výdělku po určitou dobu. Aktivní politika zaměstnanosti je základním nástrojem pro boj s nezaměstnaností a zajišťuje 54
rovnováhu na trhu práce. Zahrnuje rekvalifikace, investiční pobídky, veřejně prospěšné práce, společensky účelná pracovní místa, překlenovací příspěvek, příspěvek na dopravu zaměstnanců, příspěvek na zapracování a příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program. Úřady práce evidují osoby se zdravotním postižením, kterým budou poskytovat služby podle zákona o zaměstnanosti, tj. služby v rámci zprostředkování, poradenství, rekvalifikace a pracovní rehabilitace. Po písemné dohodě se zaměstnavateli může přispívat na zřízení a provoz chráněných pracovních míst a chráněných pracovních dílen. Pro lidi, kteří hledají placené zaměstnání v běžném pracovním prostředí, avšak jejich schopnosti získat a uchovat zaměstnání jsou z různých důvodů omezeny do té míry, že potřebují individuální dlouhodobou a průběžně poskytovanou podporu, je zřízena časově omezená služba podporovaného zaměstnání. Zaměstnavatelé s více než 25 zaměstnanci v pracovním poměru, jsou podle zákona o zaměstnanosti povinni zaměstnávat OZP ve výši 4 % z celkového počtu zaměstnanců. Tuto povinnost mohou plnit přímým zaměstnáváním, tzv. náhradním plněním, nebo odvodem do státního rozpočtu.
55
4 ANALÝZA MOŢNOSTÍ PRACOVNÍHO UPLATNĚNÍ OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŢENÍM V PRAZE Zaměstnávání osob se zdravotním postiţením je dlouholetým celospolečenským problémem, na který se však stále nedaří najít účinná a jednoznačná řešení. Podíl zaměstnaných zdravotně postiţených osob na celkovém počtu zaměstnaných lidí se stále pohybuje okolo hranice 2%. Tento stav dlouhodobě přetrvává i přes průběţně přijímaná opatření na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postiţením. Osoby se zdravotním postiţením tvoří specifickou skupinu uchazečů o zaměstnání, které se při zprostředkování zaměstnání věnuje zvýšená péče. Problémy s umisťováním těchto uchazečů však přetrvávají a v nabídkách volných míst je jen velmi málo vhodných míst pro tyto občany. Skupina osob se zdravotním postiţením nachází uplatnění na trhu práce velmi obtíţně. Příčiny však mohou být různé, zejména se však jedná o omezené moţnosti osob se zdravotním postiţením vykonávat určitá zaměstnání, např. s ohledem na zdravotní omezení, moţné niţší pracovní výkony v souvislosti se zdravotním postiţením, mnohdy nízkou či ţádnou kvalifikací a zároveň i ve vlastním zájmu o uplatnění se v pracovním procesu.
4.1 Cíle, metody, techniky a časový harmonogram výzkumného šetření Téma diplomové práce „Pracovní uplatnění zdravotně postiţených v Praze“ bylo zvoleno na základě zkušeností autora se zaměstnáváním osob, získaných v jedné soukromé společnosti, zabývající se dopravou zásilek. Autor zde pracuje na pozici niţšího managementu a okruh jeho podřízených zde čítá dle sezóny a mnoţství práce 50 aţ 80 osob, které se z velké části rekrutují z řad zahraničních brigádních pracovníků, dlouhodobě nezaměstnaných, osob po výkonu trestu i osob se zdravotním postiţením. Region města Prahy byl zvolen proto, ţe v tomto městě autor ţije jiţ téměř 25 let, je mu velmi blízké a ačkoli není v Praze narozený, cítí se plně součástí města. Cílem diplomové práce bylo zjistit, jaké jsou moţnosti pracovního uplatnění osob se zdravotním postiţením v regionu města Prahy. To při hlubším rozboru obnáší zjistit, kteří zaměstnavatelé zaměstnávají osoby se zdravotním postiţením, tj. co je hlavním předmětem činnosti zaměstnavatele, jak dlouho jiţ působí na trhu, kolik 56
zaměstnává zaměstnanců celkově, kolik zaměstnává zaměstnanců z řad osob se zdravotním postiţením, na jakých pozicích tyto zaměstnance zaměstnává a co zaměstnavateli přináší zaměstnávání osob se zdravotním postiţením, zda je pro něj výhodné či nikoliv a jaký má náhled na zaměstnávání osob se zdravotním postiţením. Vedlejším, resp. symbolickým cílem bylo, přimět zaměstnavatele a personalisty ve zkoumané lokalitě k určitému vlastnímu zamyšlení nad moţnostmi pracovního uplatnění osob se zdravotním postiţením a uvědomění si, ţe placené zaměstnání je pro většinu zdravotně postiţených jedním z hlavních prostředků sociální integrace. Splnění tohoto cíle však není moţno v rámci této diplomové práce postihnout. Metodologie K naplnění stanovených cílů bylo zvoleno kvantitativní metody za vyuţití dotazníkového šetření. Dále byla vyuţita analýza odborné literatury z oblastí zaměstnávání, státní sociální politiky, vzdělávání a zdravotnictví, zahrnující odborné kniţní publikace, příslušnou legislativu i internetové zdroje. Analýza moţností pracovního uplatnění osob se zdravotním postiţením byla provedena pomocí dotazníkového šetření. Se ţádostí o účast na tomto dotazníkovém šetření bylo osloveno 100 respondentů z řad zaměstnavatelů z různě velkých podniků a organizací v regionu Hlavního města Prahy. Do šetření jiţ nebyli zahrnuti zaměstnavatelé z okresů Praha-východ a Praha-západ, neboť tyto okresy jiţ spadají do Středočeského kraje. Ze 100 rozeslaných dotazníků se vrátilo řádně vyplněných zpět 42, coţ tedy činí návratnost 42 %. Dotazník byl distribuován výhradně v elektronické podobě prostřednictvím e-mailů a byl adresován v případě větších společností na personální oddělení, v případě menších zaměstnavatelů přímo majitelům či jednatelům firem. Dotazník tvoří celkem 30 otázek. Většina otázek je uzavřených s výběrem z několika moţných odpovědí, pouze malou část dotazníku tvoří otázky volné s moţností vlastní odpovědi. Celé znění dotazníku je přílohou této diplomové práce. Otázky jsou obsahově rozděleny do několika menších tématických celků, jejichţ zodpovězení by mělo dát odpovědi na předem stanovené hypotézy a tak je vyvrátit či potvrdit. Výstupem mého výzkumu by mělo být zmapování přístupu zaměstnavatelů k osobám se zdravotním postiţením.
57
Výzkum byl proveden kvantitativní metodou dotazníku tak, aby zahrnul co nejširší okruh respondentů a zajistil tím vysokou reliabilitu vzešlých výsledků. Přestoţe kvantitativní metoda ve výzkumu převaţuje, lze v něm spatřovat i prvky kvalitativního šetření, a to zejména v částech dotazníku, kdy respondenti nezodpovídají jen holá fakta a příslušné počty, ale vyjadřují k dané otázce a problematice vůbec i svůj osobní názor. Kvalitativní prvky výzkumu tak pomohly dokreslit a objasnit poznatky získané metodou kvantitativní a tím získat i detailnější informace o zkoumaném vzorku. Hypotézy: Před započetím výzkumu byly stanoveny následující hypotézy: Osoby se zdravotním postiţením (dále jen „OZP“) jsou zaměstnávány především na méně náročné práce manuálního a administrativního charakteru, neţ na zodpovědné a specializované pozice Zaměstnavatelé při zaměstnávání OZP preferují formu hlavního pracovního poměru před vedlejším pracovním poměrem a ostatními formami pracovního poměru. OZP jsou zaměstnávány více na běţných pracovních místech, neţ na chráněných pracovních místech, v chráněných pracovních dílnách a dalších moţných formách zaměstnávání. Mezi zdravotně postiţenými zaměstnanci převaţují lidé s niţším vzděláním a niţší kvalifikací nad lidmi s vyšším vzděláním a odbornou kvalifikací. Nalezení a vytvoření vhodné pracovní náplně pro OZP je pro zaměstnavatele větší problém, neţ úprava bezbariérového prostředí či začlenění do kolektivu ostatních zaměstnanců. Zaměstnavatelé povaţují zaměstnávání OZP důleţité a přínosné především pro celou společnost, neţ pro konkrétní podnik/organizaci. Časový harmonogram výzkumného šetření: Příprava výzkumného šetření: červen 2007 - prosinec 2007 Realizace výzkumného šetření: leden 2008 - březen 2008 Teoretická část práce: leden 2008 - září 2008 Zpracování výsledků výzkumu: září 2008 - leden 2009 58
4.2 Charakteristika regionu města Prahy Praha je hlavním a zároveň největším městem České republiky. Rozkládá se na ploše 496 km2, coţ představuje 0,6 % území státu. Počtem obyvatel zaujímá Praha mezi 25 hlavními městy států EU 9. místo.28 Hlavní město Praha má z hlediska ekonomiky výsadní postavení v rámci České republiky. Je hospodářským centrem státu, regionem s největší nabídkou pracovních příleţitostí i střediskem pro zprostředkování vlivů nadnárodních hospodářských vztahů na celém území státu. V Praze sídlí všechny hlavní orgány státní správy, většina finančních institucí a zahraničních firem, coţ má podstatný vliv na ekonomiku města. Praha tak svým ekonomickým výkonem stabilně vytváří téměř čtvrtinu celostátního hrubého domácího produktu. Počet trvale bydlících obyvatel na území města Prahy dosáhl k 30.6.2008 celkem 1.212.097 obyvatel. Rok starší údaj z 30.6.2007 udává celkem 1.188.126 obyvatel. Národnostní sloţení obyvatel trvale bydlících v Praze je poměrně homogenní. Podle sčítání lidu v roce 2001 tvoří Češi 93,4%, dále Slováci s 1,6% a příslušníci jiných států, především Rusové, Ukrajinci a Vietnamci. K Romské národnosti se přihlásilo 653 obyvatel, dle odborných odhadů je jejich počet však podstatně vyšší, cca 20-25 tisíc. Podle vyhlášky č. 55/2000 Sb., hlavního města Prahy, je Praha statutárním městem. Od roku 2001 se Praha pro výkon státní správy člení na 22 správních obvodů, z hlediska
samosprávy
ji
tvoří
57
autonomních
městských
částí
s vlastními
zastupitelskými orgány. Pracovní sílu v Praze tvořilo k 30.3.2008 celkem 652.300 osob, přičemţ počet obyvatel, představujících pracovní sílu kontinuálně roste od roku 2005. Počet zaměstnaných v Praze se dlouhodobě pohybuje na cca 13% celostátní zaměstnanosti. Město se však potýká s nízkým počtem pracovníků ve vybraných profesích, jako např. ve stavebnictví, obchodě či zdravotnictví, jejichţ nedostatek je nutno z velké části řešit tuzemskou i zahraniční migrací. Dojíţdění za prací má tedy pro Prahu mimořádný význam. Na celkovém počtu osob dojíţdějících za prací do Prahy se podílejí zejména obyvatelé z okresů Středočeského kraje, především z obcí z okresů Praha-východ, Praha-západ a Kladno.
28
Zpráva o situaci na trhu práce v Praze [online], [cit. 9. listopadu 2008]. Dostupné z WWW: < http://portal.mpsv.cz/sz/local/ab_info/statist >.
59
Stejně tak zde existuje skupina obyvatel Prahy vyjíţdějící za hranice kraje, resp. do jeho blízkého okolí. Údaje z roku 2001 uvádějí, ţe nejvíce vyjíţdějících směřuje do Středočeského kraje, zejména do okresů Praha-východ a Praha-západ. Úřad práce hlavního města Prahy Sluţby zaměstnanosti v Praze zajišťuje v současné době Úřad práce hlavního města Prahy prostřednictvím centrálního pracoviště a 8 územních poboček. Územní působnost poboček se kryje s působností jednotlivých správních obvodů a městských částí nebo pobočky zajišťují sluţby pro více správních obvodů a městských částí. ÚPP nezajišťuje systém státní sociální podpory podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.29 Podle statistik Úřadu práce hlavního města Prahy má míra nezaměstnanosti k 30.9.2008 v hlavním městě hodnotu 2,1 %. Celkový počet uchazečů o zaměstnání k 30.9.2008 činí 17.136 osob, celkový počet volných pracovních míst, rovněţ k tomuto datu, činí 27.670.30 Počet uchazečů o zaměstnání z řad osob se zdravotním postiţením k 30.9.2008 tvoří 1.957 osob, coţ je přibliţně 11% na celkovém počtu uchazečů o zaměstnání. Podíl osob se zdravotním postiţením na celkovém počtu uchazečů se udrţuje dlouhodobě kolem 11 – 12%.
29
Zpráva o situaci na trhu práce v Praze [online], [cit. 9. listopadu 2008]. Dostupné z WWW: < http://portal.mpsv.cz/sz/local/ab_info/statist >. 30 Stručný komentář k nezaměstnanosti [online], [cit. 11. listopadu 2008]. Dostupné z WWW: < http://portal.mpsv.cz/sz/local/ab_info >.
60
4.3 Analýza výsledků výzkumného šetření Hlavní obor činnosti dotazovaného podniku / organizace: Mezi respondenty, kteří vrátili vyplněný dotazník, tvoří největší procentuální podíl společnosti a podniky z oblastí Velkoobchod a maloobchod; opravy motorových vozidel (17%), Informační a komunikační činnosti (14%) a Administrativní a podpůrné činnosti (14%). Dále následuje Zpracovatelský průmysl (12%), Peněţnictví a pojišťovnictví (12%) a Doprava a skladování (10%). Nejniţší procentuální podíl zaujímají zaměstnavatelé z oblastí Ubytování, stravování a pohostinství (5%), Vzdělávání (5%), Profesní, vědecké a technické činnosti (5%), Stavebnictví (2%), Činnosti v oblasti nemovitostí (2%) a Zdravotní a sociální péče (2%). Graf č. 1: Hlavní obor činnosti dotazovaného podniku / organizace
2%
5%
12% 2%
14%
17%
5%
2% 12%
10% 5%
14% Zpracovatelský průmysl Stavebnictví Velkoobchod a maloobchod; opravy mot. vozidel Doprava a skladování Ubytování, stravování a pohostinství Informační a komunikační činnosti Peněžnictví a pojišťovnictví Činnosti v oblasti nemovitostí Profesní, vědecké a technické činnosti Administrativní a podpůrné činnosti Vzdělávání Zdravotní a sociální péče
Zdroj: Dotazníkové šetření
61
Tabulka č. 1: Hlavní obor činnosti dotazovaného podniku / organizace Hlavní obor činnosti Zpracovatelský průmysl Stavebnictví Velkoobchod a maloobchod; opravy mot. Vozidel Doprava a skladování Ubytování, stravování a pohostinství Informační a komunikační činnosti Peněţnictví a pojišťovnictví Činnosti v oblasti nemovitostí Profesní, vědecké a technické činnosti Administrativní a podpůrné činnosti Vzdělávání Zdravotní a sociální péče Zdroj: Dotazníkové šetření
Počet odpovědí Podíl v % 5 12 1 2 7 17 4 10 2 5 6 14 5 12 1 2 2 5 6 14 2 5 1 2
Právní forma dotazovaného podniku / organizace: Nejvíce zastoupenou právní formou dotazovaného podniku / organizace byla jednoznačně společnost s ručením omezeným (45%), následována akciovou společností (38%). S velkým odstupem následují organizační sloţky státu / kraje / obce (5%), osoba samostatně výdělečně činná (5%), nestátní nezisková organizace/nadace (5%) a příspěvková organizace (2%). Tabulka č. 2: Právní forma činnosti dotazovaného podniku / organizace Právní forma podniku / organizace Organizační sloţka státu / kraje / obce Příspěvková organizace Nestátní nezisková organizace, nadace Akciová společnost (a.s.) Společnost s ručením omezeným (s.r.o.) Osoba samostatně výdělečně činná Zdroj: Dotazníkové šetření
Počet odpovědí Podíl v % 2 5 1 2 2 5 16 38 19 45 2 5
62
Graf č. 2: Právní forma činnosti dotazovaného podniku / organizace
5%
5%
2%
5%
45%
38%
Organizační složka státu/kraje/obce
Příspěvková organizace
Nestátní nezisková organizace, nadace
Akciová společnost (a.s.)
Společnost s ručením omezeným (s.r.o.)
Osoba samostatně výdělečně činná
Zdroj: Dotazníkové šetření
Doba působnosti dotazovaného podniku / organizace: Téměř polovina všech podniků / organizací působila na trhu více neţ 11 let (48%), těsně následovaly podniky / organizace s působností od 6 do 10 let (40%) a poté s velkým odstupem podniky / organizace s působností od 1 do 5 let (7%) a mladší neţ 1 rok (5%). Graf č. 3: Doba působnosti dotazovaného podniku / organizace
5%
7%
48%
40%
méně než 1 rok
1 až 5 let
Zdroj: Dotazníkové šetření 63
6 až 10 let
11 let a více
Tabulka č. 3: Doba působnosti dotazovaného podniku / organizace Doba působnosti podniku / organizace Méně neţ 1 rok 1 aţ 5 let 6 aţ 10 let 11 let a více Zdroj: Dotazníkové šetření
Počet odpovědí Podíl v % 2 5 3 7 17 40 20 48
Počet zaměstnanců v současnosti: Rozdělení zaměstnavatelů podle počtu zaměstnanců by bylo vhodné na tři skupiny. První skupinu tvoří zaměstnavatelé do počtu 25 zaměstnanců, kterých bylo celkově 23%. Druhou skupinu tvoří středně velké podniky a společnosti od 26 do 250 zaměstnanců, kterých bylo 55% a zbylou skupinu s 22% tvoří velcí zaměstnavatelé s více jak 250 zaměstnanci . Tabulka č. 4: Počet zaměstnanců v současnosti Počet zaměstnanců v současnosti 25 a méně 26 aţ 250 251 a více Zdroj: Dotazníkové šetření
Počet odpovědí Podíl v % 10 23% 23 55% 9 22%
Zaměstnávání osob se zdravotním postiţením: Většina respondentů uvedla, ţe zaměstnává osoby se zdravotním postiţením (83%), zbytek respondentů (17%) tyto osoby nezaměstnává. Tabulka č. 5: Zaměstnávání osob se zdravotním postiţením Zaměstnávání OZP Ano, zaměstnává Ne, nezaměstnává Zdroj: Dotazníkové šetření
Počet odpovědí Podíl v % 35 83% 7 17%
64
Podíl osob se zdravotním postiţením zaměstnaných v současnosti: Podíl osob se zdravotním postiţením na celkovém počtu zaměstnanců v dotazovaných podnicích / organizacích, zaměstnávajících osoby se zdravotním postiţením, je v průměru 6%.
Převaha skupin zaměstnanců podle pohlaví: Zaměstnavatelé uvedli, ţe mezi zdravotně postiţenými zaměstnanci převaţují z více jak dvou třetin muţi (68%), zbylou necelou jednu třetinu tvoří ţeny (32%) Tabulka č. 6: Převaha skupin zaměstnanců podle pohlaví Převaha skupin zaměstnanců podle pohlaví Ţeny Muţi Zdroj: Dotazníkové šetření
Počet odpovědí Podíl v % 11 32% 24 68%
Forma plnění zákonné povinnosti dle § 81 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, zaměstnávat zdravotně postiţené, pro zaměstnavatele s více jak 25 zaměstnanci: Velmi vyrovnaný byl počet zaměstnavatelů, kteří plní tuto zákonnou povinnost přímým zaměstnáváním osob se zdravotním postiţením (43%) v porovnání se zaměstnavateli, kteří tuto povinnost plní tzv. náhradním plněním (39%). Mnohem menší část zaujali zaměstnavatelé, kteří tuto zákonnou povinnost plní kombinací několika moţností (12%) a nejméně bylo zaměstnavatelů, kteří odvádějí peníze přímo do státního rozpočtu (6%). Tabulka č. 7: Forma plnění zákonné povinnosti zaměstnávat OZP Forma plnění zákonné povinnosti zaměstnávat OZP Počet odpovědí Podíl v % Přímým zaměstnáváním OZP 14 43% Náhradním plněním 12 39% Odvodem do státního rozpočtu 2 6% Kombinací těchto způsobů 4 12% Zdroj: Dotazníkové šetření
65
Graf č. 4: Forma plnění zákonné povinnosti zaměstnávat OZP
12% 6% 43%
39%
Přímým zaměstnáváním OZP
Náhradním plněním
Odvodem do státního rozpočtu
Kombinací těchto způsobů
Zdroj: Dotazníkové šetření
Důvody, proč zaměstnavatelé nezaměstnávají osoby se zdravotním postiţením: Ze zaměstnavatelů, kteří nezaměstnávají osoby se zdravotním postiţením, uvedla většina jako důvod, ţe pro zdravotně postiţeného není moţné v rámci jejich podniku / organizace vytvořit vhodnou pracovní náplň (70%). Podstatně menší část zaměstnavatelů uvedla důvod, ţe zdravotně postiţení mají nízkou efektivitu práce (15%) a stejný počet zaměstnavatelů uvedl, ţe se v jejich podniku / organizaci dosud ţádný zdravotně postiţený o zaměstnání neucházel (15%). Tabulka č. 8: Důvody, proč zaměstnavatelé nezaměstnávají OZP Důvody, proč zaměstnavatelé nezaměstnávají OZP Počet odpovědí Podíl v % Není moţné vytvořit vhodnou pracovní náplň 5 70% Zdravotně postiţení mají nízkou efektivitu práce 1 15% Dosud se ţádný zdr. postiţený o zaměstnání neucházel 1 15% Zdroj: Dotazníkové šetření
Forma pracovního poměru, kterou zaměstnavatelé převáţně zaměstnávají osoby se zdravotním postiţením: Většina zaměstnavatelů zaměstnává osoby se zdravotním postiţením formou hlavního pracovního poměru na dobu neurčitou (66%) , následuje hlavní pracovní poměr na dobu určitou (29%). Malý procentuální podíl tvoří dohody o pracovní činnosti (5%). 66
Tabulka č. 9: Forma pracovního poměru, kterou zaměstnavatelé převáţně zaměstnávají OZP Forma převaţujícího zaměstnávání OZP Hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou Hlavní pracovní poměr na dobu určitou Dohoda o pracovní činnosti Zdroj: Dotazníkové šetření
Počet odpovědí Podíl v % 23 66% 10 29% 2 5%
Moţnosti zaměstnavatelů zaměstnávat osoby se zdravotním postiţením na ţivnostenský list: Odpovědi na tuto otázku byly poměrně jednoznačné, drtivá většina zaměstnavatelů odpověděla, ţe v jejich podniku / organizaci není moţné zaměstnávat osoby se zdravotním postiţením na ţivnostenský list (95%). Pouze malá část zaměstnavatelů uvedla tuto formu zaměstnání jako moţnou (5%). Tabulka č. 10: Moţnosti zaměstnavatelů zaměstnávat OZP na ţivnostenský list: Moţnosti zaměstnavatelů zaměstnávat OZP na ŢL Ano Ne Zdroj: Dotazníkové šetření
Počet odpovědí Podíl v % 2 5% 40 95%
Typy pracovních míst, která v dotazovaných podnicích / organizacích zastávají osoby se zdravotním postiţením: Více neţ polovina zaměstnavatelů zaměstnávajících osoby se zdravotním postiţením uvedla, ţe zaměstnávají zdravotně postiţené na běţných pracovních místech (51%). Na chráněných pracovních místech zaměstnává osoby se zdravotním postiţením více jak čtvrtina zaměstnavatelů (29%), zbylá procenta tvoří podporované zaměstnávání (14%) a chráněné pracovní dílny (6%).
67
Graf č. 5: Typy pracovních míst, která v dotazovaných podnicích / organizacích zastávají OZP
14% 6%
51% 29%
Na běžných pracovních místech
Na chráněných pracovních místech
V chráněné pracovní dílně
V rámci podporovaného zaměstnávání
Zdroj: Dotazníkové šetření Tabulka č. 11: Typy pracovních míst, která v dotazovaných podnicích / organizacích zastávají OZP Typy pracovních míst zastávané OZP Na běţných pracovních místech Na chráněných pracovních místech V chráněné pracovní dílně V rámci podporovaného zaměstnávání Zdroj: Dotazníkové šetření
Počet odpovědí Podíl v % 18 51 10 29 2 6 5 14
Konkrétní pozice zastávané v dotazovaných podnicích / organizacích osobami se zdravotním postiţením: Seznam konkrétních pozic, zastávaných osobami se zdravotním postiţením u dotazovaných zaměstnavatelů je poměrně rozsáhlý a jde napříč spektrem mnoha pracovních oborů. Nelze tedy říci, ţe by zaměstnavatelé obsazovali zdravotně postiţenými pouze určité typické pozice. Tabulka však neuvádí přesné počty jednotlivých pozic, ale pouze počet odpovědí dotazovaných zaměstnavatelů, ţe tento druh pozice je u nich obsazován osobou se zdravotním postiţením.
68
Tabulka č. 12: Konkrétní pozice zastávané v dotazovaných podnicích / organizacích OZP Pracovní pozice Vrátný / stráţný Telefonní operátor Účetní Skladník / skladový dělník Prodavač Pracovník v oblasti informační a výpočetní techniky Uklízeč Zahradník Manager Řidič osobního / dodávkového vozidla Vedoucí skladu Obsluha čerpací stanice pohonných hmot Redaktor Korektor Lektor Zdroj: Dotazníkové šetření
Počet odpovědí 21 13 10 9 8 8 3 2 2 2 1 1 1 1 1
Řídící či vedoucí funkce, zastávaná osobou se zdravotním postiţením, v dotazovaném podniku / organizaci: Dva zaměstnavatelé uvedli, ţe osoby se zdravotním postiţením u nich zastávají pozice managerské, jeden zaměstnavatel zaměstnává zdravotně postiţeného na pozici vedoucího dílny.
Informovanost zaměstnavatelů (personalistů) o legislativních ustanoveních, týkajících se osob se zdravotním postiţením: Převáţná většina respondentů uvedla, ţe jsou o legislativních ustanoveních týkajících se zaměstnávání osob se zdravotním postiţením informováni dostatečně (86%), zbylá část uvedla, ţe jsou informováni pouze částečně. Nikdo z respondentů neuvedl, ţe není informován dostatečně.
69
Tabulka č. 13: Informovanost zaměstnavatelů (personalistů) o legislativních ustanoveních, týkajících se OZP Dostatečná informovanost zaměstnavatelů Ano, jsem Ne, nejsem Jsem informován/a pouze částečně Zdroj: Dotazníkové šetření
Počet odpovědí Podíl v % 36 86 0 0 6 14
Podpůrné nástroje státu (Úřadu práce, Ministerstva práce a sociálních věcí), které zaměstnavatelé vyuţívají v souvislosti se zaměstnáváním osob se zdravotním postiţením: Z podpůrných nástrojů státu vyuţívá nejvíce zaměstnavatelů slevy na daních z příjmů (83%), o poznání méně je vyuţíván příspěvek na vytvoření a provoz chráněného pracovního místa (12%) a příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů chráněné pracovní dílny (5%).
Tabulka č. 14: Podpůrné nástroje státu, které zaměstnavatelé vyuţívají v souvislosti se zaměstnáváním OZP Podpůrné nástroje státu vyuţívané při zaměst. OZP Počet odpovědí Podíl v % Slevy na daních z příjmů zaměstnavatele 29 83% Příspěvek na vytvoření a provoz CHPM 4 12% Příspěvek na částečnou úhradu provoz. nákladů CHPD 2 5% Zdroj: Dotazníkové šetření
Povědomí zaměstnavatelů (personalistů) o moţnostech a omezeních souvisejících s výkonem zaměstnání osob se zdravotním postiţením: Většina respondentů uvedla, ţe má povědomí o této oblasti zaměstnanců (71%), zbylá část uvedla, ţe neví přesně a není si jistá (29%).
70
Tabulka č. 15: Povědomí zaměstnavatelů (personalistů) o moţnostech a omezeních souvisejících s výkonem zaměstnání OZP Povědomí zaměstnavatelů Ano, mám Nevím, nejsem si jistá / jistý Zdroj: Dotazníkové šetření
Počet odpovědí Podíl v % 30 71% 12 29%
Nutnost nově přijaté zdravotně postiţené zaměstnance pro práci speciálně zaškolovat: Více jak polovina respondentů uvedla, ţe své nově přijaté zdravotně postiţené zaměstnance pro práci většinou zaškolovat nemusí (59%). Naproti tomu téměř třetina respondentů uvedla, ţe tyto zaměstnance většinou zaškolovat musí (29%) a zbylá část zaměstnavatelů tuto skupinu zaměstnanců musí zaškolovat vţdy (12%). Tabulka č. 16: Nutnost nově přijaté zdravotně postiţené zaměstnance pro práci speciálně zaškolovat Nutnost nové ZP zaměstnance speciálně zaškolovat Ano, vţdy Většinou ano Většinou ne Zdroj: Dotazníkové šetření
Počet odpovědí Podíl v % 4 12% 10 29% 21 59%
Nutnost nově přijaté zdravotně postiţené zaměstnance rekvalifikovat: K problematice rekvalifikace všichni zaměstnavatelé, zaměstnávající osoby se zdravotním postiţením shodně uvedli, ţe své nově přijaté zdravotně postiţené zaměstnance většinou rekvalifikovat nemusí.
Nedostatky v oblastech kvalifikace zdravotně postiţených potřebných k tomu, aby dosáhli lepšího pracovního uplatnění: Za nedostatečnou kvalifikaci zdravotně postiţených zaměstnanců k tomu, aby dosáhli lepšího pracovního uplatnění, uvedli zaměstnavatelé především technické a manuální dovednosti (29%) a vyšší stupeň vzdělání (21%), dále pak schopnost běţné 71
uţivatelské práce s PC (19%), znalost cizích jazyků (17%) a znalost administrativy (14%). Graf č. 6: Nedostatky v oblastech kvalifikace OZP potřebných k tomu, aby dosáhli lepšího pracovního uplatnění
17%
21%
19% 29%
14%
Znalost cizích jazyků
Schopnost běžné uživatelské práce s PC
Znalost administrativy
Technické a manuální dovednosti
Vyšší stupeň vzdělání
Zdroj: Dotazníkové šetření Tabulka č. 17: Nedostatky v oblastech kvalifikace OZP potřebných k tomu, aby dosáhli lepšího pracovního uplatnění Nedostatky v kvalifikaci Znalost cizích jazyků Schopnost běţné uţivatelské práce s PC Znalost administrativy Technické a manuální dovednosti Vyšší stupeň vzdělání Zdroj: Dotazníkové šetření
Nejčastěji
zastoupená
výše
Počet odpovědí Podíl v % 7 17 8 19 6 14 12 29 9 21
dosaţeného
vzdělání
zdravotně
postiţených
zaměstnanců: Za nejčastěji zastoupenou výši dosaţeného vzdělání zdravotně postiţených zaměstnanců uvedlo nejvíce respondentů střední odborné vzdělání (31%) a střední odborné vzdělání s maturitou (26%). Menší podíl zaujímá základní vzdělání (17%) a střední všeobecné vzdělání s maturitou (14%), nejméně pak připadá na vysokoškolské vzdělání (9%) a vyšší odborné vzdělání (3%). 72
Graf č. 7: Nejčastěji zastoupená výše dosaţeného vzdělání zaměstnaných OZP
3%
9%
17%
14%
31% 26%
Základní
Střední odborné
Střední odborné s maturitou
Střední všeobecné s maturitou
Vyšší odborné
Vysokoškolské
Zdroj: Dotazníkové šetření Tabulka č. 17: Nejčastěji zastoupená výše dosaţeného vzdělání zaměstnaných OZP Dosaţené vzdělání Základní Střední odborné Střední odborné s maturitou Střední všeobecné s maturitou Vyšší odborné Vysokoškolské Zdroj: Dotazníkové šetření
Počet odpovědí Podíl v % 6 17 11 31 9 26 5 14 1 3 3 9
Druhy zdravotního postiţení, s nimiţ zaměstnavatelé zaměstnávají (popř. zaměstnávali) osobu se zdravotním postiţením: Mezi současnými či bývalými zdravotně postiţenými zaměstnanci dotazovaných zaměstnavatelů tvoří největší část osoby se somatickým postiţením (40%), dále pak osoby se smyslovým postiţením (17%) a postiţením v oblasti řeči a komunikace (17%). Menší měrou jsou zastoupeny osoby s kombinovaným postiţením (11%), mentálním postiţením (9%) a psychickým onemocněním (6%).
73
Graf č. 8: Druhy zdravotního postiţení, s nimiţ zaměstnavatelé zaměstnávají (popř. zaměstnávali) OZP
17%
17% 9%
11%
6% 40%
Smyslové postižení (zrakové, sluchové)
Mentální postižení
Somatické postižení (tělesné, pohybové)
Psychické onemocnění
Kombinované postižení
Postižení v oblasti řeči a komunikace
Zdroj: Dotazníkové šetření Tabulka č. 18: Druhy zdravotního postiţení, s nimiţ zaměstnavatelé zaměstnávají (popř. zaměstnávali) OZP Druh zdravotního postiţení Smyslové postiţení (zrakové, sluchové) Mentální postiţení Somatické postiţení (tělesné, pohybové) Psychické onemocnění Kombinované postiţení Postiţení v oblasti řeči a komunikace Zdroj: Dotazníkové šetření
Počet odpovědí Podíl v % 6 17 3 9 14 40 2 6 4 11 6 17
Druhy zdravotního postiţení, s nimiţ by zaměstnavatelé nebyli schopni (nemohli) zaměstnat osobu se zdravotním postiţením: Při výběru druhu zdravotního postiţení, s nimiţ by zaměstnavatelé nebyli schopni či nemohli zaměstnat osobu se zdravotním postiţením, nejvíce z nich označilo mentální postiţení (39%), dále pak psychické onemocnění (29%) a smyslové postiţení (27%). Jen velmi malá část zaměstnavatelů by nebyla schopna či nemohla zaměstnat osobu s postiţením v oblasti řeči a komunikace (3%) a se somatickým postiţením (2%).
74
Graf č. 9: Druhy zdravotního postiţení, s nimiţ by zaměstnavatelé nebyli schopni (nemohli) zaměstnat OZP
3% 27%
29%
2% 39%
Smyslové postižení (zrakové, sluchové)
Mentální postižení
Somatické postižení (tělesné, pohybové)
Psychické onemocnění
Postižení v oblasti řeči a komunikace
Zdroj: Dotazníkové šetření Tabulka č. 19: Druhy zdravotního postiţení, s nimiţ by zaměstnavatelé nebyli schopni (nemohli) zaměstnat OZP Druh zdravotního postiţení Smyslové postiţení (zrakové, sluchové) Mentální postiţení Somatické postiţení (tělesné, pohybové) Psychické onemocnění Postiţení v oblasti řeči a komunikace Zdroj: Dotazníkové šetření
Počet odpovědí Podíl v % 11 27 16 39 1 2 12 29 2 3
Moţnost akceptace na pracovišti vlastních pomůcek zdravotně postiţeného: V souvislosti s akceptací vlastních zdravotních pomůcek na pracovišti uvedlo 56% dotázaných, ţe by to moţné nebylo. Zbylých 44% uvedlo, ţe by to moţné bylo, v mnoha případech však tato odpověď byla s poznámkami, ţe by opravdu záleţelo na konkrétním druhu pomůcek.
75
Tabulka č. 20: Moţnost akceptace na pracovišti vlastních pomůcek zdravotně postiţeného Moţnost akceptace vlastních prac. pomůcek OZP Ano Ne Zdroj: Dotazníkové šetření
Počet odpovědí Podíl v % 18 44% 24 56%
Obvyklý věk zdravotně postiţených zaměstnanců v dotazovaných podnicích / organizacích: Věkové
sloţení
zdravotně
postiţených
zaměstnanců
u
dotazovaných
zaměstnavatelů se obvykle nejčastěji pohybuje v rozmezí 31 aţ 40 let (32%) a 41 aţ 50 let (29%). V menším poměru jsou zastoupeny kategorie 21 aţ 30 let (19%) a 51 let a více (17%), nejméně obvykle zastoupenou skupinou jsou zdravotně postiţení zaměstnanci ve věku 20 let a mladší (3%). Graf č. 10: Obvyklý věk zdravotně postiţených zaměstnanců v dotazovaných podnicích / organizacích
3%
17%
19%
29% 32%
20 let a méně
21 až 30 let
31 až 40 let
Zdroj: Dotazníkové šetření
76
41 až 50 let
51 let a více
Tabulka č. 21: Obvyklý věk zdravotně postiţených zaměstnanců v dotazovaných podnicích / organizacích Obvyklý věk zaměstnanců se ZP 20 let a méně 21 aţ 30 let 31 aţ 40 let 41 aţ 50 let 51 let a více Zdroj: Dotazníkové šetření
Počet odpovědí Podíl v % 1 3% 7 19% 11 32% 10 29% 6 17%
Závaţné problémy spojené se zaměstnáváním osob se zdravotním postiţením: Necelé dvě třetiny zaměstnavatelů uvádí, ţe ţádné závaţné problémy při zaměstnávání osob se zdravotním postiţením nemá (60%), přibliţná čtvrtina přiznává problémy při spolupráci s Úřady práce (23%), další problémy tvoří častější pracovní neschopnost zdravotně postiţených zaměstnanců (11%) a jejich nízká produktivita práce (6%). Tabulka č. 22: Závaţné problémy spojené se zaměstnáváním OZP Závaţné problémy spojené se zaměstnáváním OZP Ţádné závaţné problémy Problémy při spolupráci s Úřady práce Častější pracovní neschopnost OZP Nízká produktivita práce OZP Zdroj: Dotazníkové šetření
Počet odpovědí Podíl v % 21 60% 8 23% 4 11% 2 6%
Podpora nestátních neziskových organizací, sdruţujících či zaměstnávajících osoby se zdravotním postiţením, ze strany dotazovaných podniků / organizací: Téměř dvě třetiny zaměstnavatelů (62%) uvedlo, ţe nestátní neziskové organizace nepodporuje, dalších 22% je podporuje příleţitostně a pouze 16% je podporuje pravidelně.
77
Tabulka č. 23: Podpora nestátních neziskových organizací, sdruţujících či zaměstnávajících OZP, ze strany dotazovaných podniků / organizací Podpora nestátních neziskových organizací (NNO) NNO podporuje pravidelně NNO podporuje příleţitostně NNO nepodporuje Zdroj: Dotazníkové šetření
Počet odpovědí Podíl v % 7 16% 9 22% 26 62%
Pohled zaměstnavatelů na zaměstnávání osob se zdravotním postiţením: Zaměstnávání osob se zdravotním postiţením povaţuje za důleţité a společensky přínosné téměř polovina respondentů (47%) a za nutnost pomáhat zdravotně postiţeným více jak další třetina (36%). Zbytek dotázaných označil zaměstnávání zdravotně postiţených za obtíţnou záleţitost pro podnik / organizaci. Tabulka č. 24: Pohled zaměstnavatelů na zaměstnávání OZP Pohled zaměstnavatelů na zaměstnávání OZP Důleţité a společensky přínosné Nutnost pomáhat zdravotně postiţeným Obtíţná záleţitost pro podnik / organizaci Zdroj: Dotazníkové šetření
Počet odpovědí Podíl v % 20 47% 15 36% 7 17%
Pracovní zkušenosti zaměstnavatelů se zdravotně postiţenými zaměstnanci: Téměř všichni respondenti (97%) shodně uvedli, ţe pracovní zkušenosti s osobami se zdravotním postiţením mají stejné, jako se všemi ostatními zaměstnanci. Pouze 3% respondentů má s těmito osobami většinou negativní pracovní zkušenosti. Tabulka č. 25: Pracovní zkušenosti zaměstnavatelů se zdravotně postiţenými zaměstnanci Pracovní zkušenosti zaměstnavatelů s OZP Stejné jako se všemi ostatními zaměstnanci Většinou negativní Zdroj: Dotazníkové šetření
78
Počet odpovědí Podíl v % 34 97% 1 3%
Obvyklá reakce pracovního kolektivu na nově přijatého zdravotně postiţeného zaměstnance: Více jak dvě třetiny (71%) respondentů uvedlo, ţe reakce jejich pracovního kolektivu na nově přijatého kolegu se zdravotním postiţením je zpočátku neutrální a kolektiv vyčkává, jak se nový zaměstnanec projeví. Zbylých 29% respondentů označilo pracovní kolektiv za uzavřený, vztahy na pracovišti za chladné a z toho vyplívající i negativní přijetí nového zaměstnance se zdravotním postiţením. Tabulka č. 26: Obvyklá reakce pracovního kolektivu na nově přijatého zdravotně postiţeného zaměstnance Obvyklá reakce pracovního kolektivu Zpočátku neutrální Většinou negativní Zdroj: Dotazníkové šetření
Počet odpovědí Podíl v % 25 71% 10 29%
4.4 Závěry a interpretace výsledků výzkumného šetření Rozsah činnosti zaměstnavatelů, jimţ byly dotazníky distribuovány, byl velmi široký a zahrnoval mnoho oborů podnikání. Stejně tak v navrácených vyplněných dotaznících byli zastoupeni zaměstnavatelé ze širokého spektra oborů podnikatelských činností. Převaţující právní formou dotazovaných podniků/organizací byla společnost s ručením omezeným (45%), následována akciovými společnostmi (38%). Většina těchto podniků/organizací působila na trhu jiţ delší dobu. Největší procentuální zastoupení měly podniky/organizace s dobou působnosti více neţ 11 let (48%), trochu menšího podílu dosáhly podniky/organizace s dobou působnosti od 6 do 10 let (40%). Většina těchto subjektů se řadila ke středně velkým podnikům/organizacím s 26 aţ 250 zaměstnanci (55%). Hypotéza č. 1 Šetření ukázalo, ţe většina respondentů osoby se zdravotním postiţením (dále jen „OZP“) zaměstnává (73%). Podíl zdravotně postiţených zaměstnanců na celkovém počtu zaměstnanců činí 6%, více neţ dvě třetiny z toho tvoří muţi (68%). Zaměstnavatelé, jichţ se týká zákonná povinnost dle § 81 zákona č. 435/2004 79
Sb., o zaměstnanosti, zaměstnávat zdravotně postiţené, v největším počtu případů (43%)
uvedli, ţe takto činí přímým zaměstnáváním zdravotně postiţených, před
dalšími moţnými formami. Druhou nejpočetněji odpovědí však bylo vyuţívání formy tzv. náhradního plnění (39%). Přesto však byla hypotéza č. 1 verifikována. Hypotéza č. 2 Zdravotně postiţení zaměstnanci jsou v lehce nadpoloviční většině zaměstnáváni na běţných pracovních místech (51%). Tím tedy byla verifikována hypotéza č. 2. Více neţ čtvrtina zaměstnavatelů zaměstnává OZP na chráněných pracovních místech, podporované zaměstnávání zaujímá 14% a chráněné pracovní dílny 6%. Hypotéza č. 3 Výsledky výzkumu ukázaly, ţe OZP jsou zaměstnávány na nejrůznějších pozicích napříč spektrem trhu práce. Různorodost pracovních pozic uvádí tabulka č. 12, která však neobsahuje přesné počty zaměstnanců, ale pouze pracovní pozice u dotazovaných zaměstnavatelů, na nichţ jsou zaměstnávány OZP. Jak lze vidět v tabulce, u poměrně velkého počtu zaměstnavatelů jsou OZP zaměstnávány i na odborných a zodpovědných pozicích, jako jsou účetní, prodavači či pracovníci v oblasti IVT. Hypotéza č. 3 byla falzifikována, neboť OZP nejsou obsazovány především na méně náročné práce manuálního a administrativního charakteru, ale poměrně často zastávají i náročné a zodpovědné profese. Hypotéza č. 4 Respondenti uvedli, ţe mezi zdravotně postiţenými zaměstnanci jsou nejvíce zastoupeni lidé se středním odborným vzděláním (31%) a středním odborným vzděláním s maturitou (26%). Rovněţ znalosti a předpoklady nově přijatých zdravotně postiţených zaměstnanců jsou na takové úrovni, ţe je zaměstnavatelé pro konkrétní práci většinou speciálně zaškolovat nemusí (59%). Naproti tomu tyto zaměstnance většinou speciálně zaškolovat musí 29% zaměstnavatelů. Všichni zaměstnavatelé však shodně uvedli, ţe své nově přijaté zdravotně postiţené zaměstnance pro danou práci většinou rekvalifikovat nemusí. Hypotéza č. 4 tímto byla falzifikována. Hypotéza č. 5 Zaměstnavatelé, kteří nezaměstnávají OZP, ve více neţ dvoutřetinové většině 80
uvedli jako hlavní důvod nemoţnost vytvoření vhodné pracovní náplně pro OZP (70%) v rámci jejich podniku / organizace. Menší část zaměstnavatelů uvedla, ţe OZP nezaměstnávají z důvodu jejich nízké efektivity práce (15%), či se v jejich podniku / organizaci dosud ţádný zdravotně postiţený o zaměstnání neucházel (15%). Ţádný z respondentů neuvedl jako důvod pro nezaměstnávání OZP nemoţnost úpravy bezbariérového pracoviště, nebo problémy se přijetím a začleněním do kolektivu zaměstnanců. Hypotéza č. 5 tedy byla verifikována. Hypotéza č. 6 Rovněţ hypotéza č. 6 byla verifikována. Největší část respondentů uvedla, ţe v zaměstnávání OZP nevidí ani tak velký přínos pro konkrétní podnik/organizaci, jako spíše pro celou společnost. Za důleţité a společensky přínosné označilo zaměstnávání OZP 47% respondentů, dalších 36% povaţuje zaměstnávání OZP jako nutnost pomáhat zdravotně postiţeným. Za obtíţnou záleţitost pro podnik/organizaci označilo zaměstnávání OZP 17% respondentů. Za přínosné pro podnik/organizaci neoznačil zaměstnávání OZP nikdo z dotázaných. Zpracováním výsledků výzkumného šetření vzešlo, ţe z předem stanovených 6 hypotéz byly 4 verifikovány a 2 falzifikovány.
81
ZÁVĚR Cílem mé diplomové práce bylo analyzovat moţnosti pracovního uplatnění osob se zdravotním postiţením a pohled samotných zaměstnavatelů na zaměstnávání těchto osob v regionu města Prahy. Teoretická část práce se nejprve zabývá základní klasifikací a charakteristikou zdravotního postiţení a seznamuje se základními pojmy. Podrobně je rozebrána i česká legislativa vztahující se k problematice zdravotního postiţení a spolu s tím jsou zmíněny i důleţité dokumenty na světové, evropské i národní úrovni, upravující postavení osob se zdravotním postiţením. Není opomenuta ani problematika vzdělávání osob se zdravotním postiţením, je zmíněna reforma českého školství a její přínos, podrobně je rozebrána současná platná legislativa této oblasti. Ve vztahu k osobám se zdravotním postiţením je popsán hlavní vzdělávací proud, speciální vzdělávání i příprava na budoucí povolání. Velký prostor teoretické části práce je věnován samotnému zaměstnávání zdravotně postiţených, objasnění státní politiky zaměstnanosti ČR, platnému znění zákona o zaměstnanosti, úloze Úřadů práce, moţnostem zdravotně postiţených zaměstnanců i povinnostem zaměstnavatelů při zaměstnávání těchto osob. Analytická část práce jiţ seznamuje se samotným výzkumným šetřením, které bylo v rámci této diplomové práce provedeno, zpracovává jeho výsledky a konfrontuje je s předem stanovenými hypotézami. Výzkumné šetření bylo provedeno formou strukturovaného dotazníku a s ţádostí o účast na tomto šetření bylo osloveno 100 respondentů z řad zaměstnavatelů v regionu města Prahy. Výsledky výzkumu ukázaly, ţe vyplněné dotazníky vrátili zpět především středně velcí aţ velcí zaměstnavatelé, kteří na trhu působili jiţ delší dobu. Přístup těchto podniků/organizací se zdá být zodpovědný a pozitivně ovlivňuje situaci osob se zdravotním postiţením na trhu práce. Zpracování dat ukázalo, ţe většina zaměstnavatelů osoby se zdravotním postiţením zaměstnává a to formou hlavního pracovního poměru na dobu neurčitou a na běţných pracovních místech. Rovněţ ti zaměstnavatelé, kterým povinnost zaměstnávat zdravotně postiţené ukládá zákon o zaměstnanosti, plní tuto povinnost přímým zaměstnáváním. Zaměstnavatelé, kteří zdravotně postiţené nezaměstnávají, tak činí většinou proto, ţe pro tyto osoby nemohou najít vhodnou pracovní náplň. 82
Z výsledků výzkumu rovněţ vzešlo, ţe informovanost zaměstnavatelů či personalistů o legislativních ustanoveních, týkajících se zaměstnávání osob se zdravotním postiţením, je dostatečná. Samotní zaměstnavatelé povaţují zaměstnávání zdravotně postiţených za důleţité a společensky přínosné, popř. jako nutnost pomáhat zdravotně postiţeným. Se zaměstnáváním zdravotně postiţených však většinou problémy nemají, pro práci je nemusí speciálně zaškolovat ani rekvalifikovat a i stávající pracovní kolektiv přijímá nové kolegy povětšinou stejně, jako všechny ostatní.
83
Shrnutí Předkládaná diplomová práce se zabývá moţnostmi pracovního uplatnění osob se zdravotním postiţením v regionu města Prahy. Teoretická část práce definuje a klasifikuje zdravotní postiţení, uvádí důleţité světové a národní dokumenty o právech lidí se zdravotním postiţením a zaměřuje se na moţnosti vzdělávání a pracovního uplatnění osob se zdravotním postiţením. Tato část vychází z odborné literatury. Analytická část práce vychází z výzkumného šetření, zjišťuje moţnosti pracovního uplatnění osob se zdravotním postiţením a přístup zaměstnavatelů k těmto osobám.
Summary Presented graduation theses deals with the question of working possibilities of people with disabilities in Prague. The theoretical part of the graduation theses contains definition and classification of disabilities, important international and national documents about rights of people with disabilities and after is focused on educational possibilities and working possibilities of peoples with disabilities. This part comes out from special literature. The analytic part of the graduation theses comes out of research and analyses working possibilities of people with disabilities and an opinion of employers to employ those people.
84
SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ Literární zdroje: BARTOŇOVÁ, M.; BAZALOVÁ, B.; PIPEKOVÁ, J. Psychopedie. Texty k distančnímu vzdělávání. Brno: Paido 2007. 150 s. ISBN 978-80-7315-161-4. BARTOŇOVÁ, M.; VÍTKOVÁ, M. Strategie ve vzdělávání dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Texty k distančnímu vzdělávání. Brno: Paido 2007. ISBN 97880-7315-158-4. BAZALOVÁ, B. Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v zemích Evropské unie a v dalších vybraných zemích. Brno: MU 2006. 188s. ISBN 80-2103971-X. ČAČKA, O. Psychologie vrstev duševního dění osobnosti. Brno: Doplněk 2002. ISBN 1081-218-2002. ČÁP, J.; MAREŠ, M. Psychologie pro učitele. Praha: Portál 2001. ISBN 80-7178463-X. ČERVINKA, T. a kol. Zaměstnávání občanů se zdravotním postižením, důchodců, mladistvých a studentů, absolventů škol, žen a dalších kategorií. Olomouc: ANAG 2007. ISBN 978-80-7263-382-1. JANKOVSKÝ, J. Ucelená rehabilitace dětí s tělesným a kombinovaným postižením. Praha: TRITON, 2001. ISBN 80-7254-192-7. JESENSKÝ, J. Integrace – znamení doby. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-7184691-0. JESENSKÝ, J. Kontrapunkty integrace zdravotně postižených. Praha: Karolinum, 1995. 175 s. ISBN 80-7184-030-0. KOHOUT, K. Základy obecné pedagogiky. Praha: VŠ J. A. Komenského, 2002. ISBN 80-7148-043-2. MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-549-0. MICHALÍK, J. Škola pro všechny aneb Integrace je když … ZŠ Integra 2002. 56s. ISBN 80-283-9885-X. PIPEKOVÁ, J. a kol. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 2. vydání. Brno: Paido 2006. 85
ISBN 80-73155-120-0. PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2001. ISBN 80-7178-579-2. PŘINOSILOVÁ, D. Diagnostika ve speciální pedagogice. Texty k distančnímu vzdělávání. Brno: Paido 2007. ISBN 978-80-7315-157-7. ŠŤASTNÝ, J. Aplikace individuálních přístupů v péči o zdravotně postižené: texty k semináři. 1. vyd. Praha: Aleko, 1996. ISBN 80-85341-54-9. ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-506-7. VALENTA, M. a kol. Přehled speciální pedagogiky a školská integrace. Olomouc: UP 2003. 322s. ISBN 80-244-0698-5. VOTAVA, J. a kol. Ucelená rehabilitace osob se zdravotním postižením. Praha: Karolinum, 2005 . ISBN 80-246-0708-5. VÁGNEROVÁ, M. Úvod do vývojové psychopatologie II. univerzita, 2003. 111 s. ISBN 80-7083-670-9.
Liberec : Západočeská
VYSOKAJOVÁ, M. Hospodářská, sociální, kulturní práva a zdravotně postižení. Praha: Karolinum, 2000, 139 s. ISBN 80-246-0057-9.
Webové stránky: Amsterodamská smlouva [online], [cit. 12. května 2008]. Dostupné z WWW: . Deklarace práv mentálně postižených osob [online], [cit. 7. května 2008] Dostupné z WWW: < http://www.petice.diskriminace.cz/do-postizeni/standardy.phtml >. Evropská sociální charta < www.mpsv.cz/cz/1132 >.
[online],
[cit. 3. dubna 2008].
Dostupné
z WWW:
Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod [online], [cit. 1. dubna 2008]. Dostupné z WWW: http://www.juristic.zcu.cz/dostal/ docs/echr_cz.htm >. Evropský sociální program smlouva [online], [cit. 12. května 2008]. Dostupné z WWW: < http://www.mepco.cz/index.php?pg=dokumenty.htm >. 86
Charta základních práv Evropské unie [online], [cit. 2. června 2008]. Dostupné z WWW:<www.helcom.cz/view.php?cisloclanku=2005040701&PHPSESSID=1f7063f 0566fda2874b56d5da5958fed >. Informace odboru 61 o platnosti vyhlášky č. 73/2005 Sb. [online], [cit. 7. září 2008]. Dostupné z WWW: < http://www.msmt.cz/ministerstvo/informace-odboru-61-oplatnosti-vyhlasky-c-73-2005-sb >. Listina základních práv a svobod [online], [cit. 7. května 2008]. Dostupné z WWW: < http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html >. Národní plán opatření pro snížení negativních důsledků zdravotního postižení [online], [cit.8. února 2008]. Dostupné z WWW: < http://www.nrzp.cz/userfiles/file/npo93.pdf >. Národní plán pomoci zdravotně postiženým občanům – 1992 [online], [cit. 7. února 2008]. Dostupné z WWW: < http://www.nrzp.cz/dokumenty >. Národní plán vyrovnání příležitostí pro občany se zdravotním postižením [online], [cit. 3. února 2008]. Dostupný z WWW: . Národní plán vyrovnání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením [online], [cit. 14. března 2008]. Dostupné z WWW: . Národní program rozvoje vzdělávání v České republice 2001 [online], [cit. 9. března 2008]. Dostupné z WWW: < http://www.msmt.cz/dokumenty/bila-kniha-narodniprogram-rozvoje-vzdelavani-v-ceske-republice >. Národní rada zdravotně postižených [online], [cit. 17. března 2008]. Dostupné z WWW: < http://www.nrzp.cz/dokumenty >. Podporované zaměstnávání [online], [cit. 21. července 2008]. < http://www.unie-pz.cz/index.php/pz >.
Dostupné z WWW:
Podporované zaměstnávání v evropských zemích [online], [cit. 22. července 2008]. Dostupné z WWW: < http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=258 >. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání [online], [cit. 6. dubna 2008]. Dostupné z WWW: < http://www.vuppraha.cz/clanek/110 >. Rovné příležitosti pro osoby se zdravotním postižením: Evropský akční plán [online], [cit. 2. června 2008]. Dostupné z WWW: < www.euroskop.cz/files/19/9B70185FAD9A-4E38-AA07-9BAB2B89E6C3.pdf >. Směrnice Rady Evropy 2000/78/ES [online], [cit. 3. dubna 2008]. Dostupné z WWW: 87
< http://www.dzeno.cz/docs/104-Smernice-78_2000.pdf >. Standardní pravidla pro vyrovnání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením [online], [cit. 8. května 2008]. Dostupné z WWW: < http://www.helpnet.cz/ dokumenty/mezinarodni-dokumenty/1065-3 >. Stručný komentář k nezaměstnanosti [online], [cit. 11. listopadu 2008]. Dostupné z WWW: < http://portal.mpsv.cz/sz/local/ab_info >. Úmluva o právech dítěte [online], [cit. 8. května 2008]. Dostupné z WWW: . Vládní výbor pro zdravotně postižené občany [online], [cit. 24. března 2008]. Dostupné z WWW: < http://www.vlada.cz/cs/rvk/vvzpo/uvod.html >. Všeobecná deklarace lidských práv [online], [cit. 7. května 2008]. Dostupné z WWW: < http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/vseobecna-deklarace-lidskych-prav.pdf >. Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 62/2007 Sb., kterou se mění vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných [online], [cit. 9. září 2008]. Dostupné z WWW: < http://www.msmt.cz/uploads/soubory/vyhlasky/Novela_ucinnost_326_08.pdf >. Výsledky výběrového šetření zdravotně postižených osob za rok 2007 [online], [cit. 2. června 2008]. Dostupný z WWW: < http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan. nsf/publ/3309-08-za_rok_2007 >. Zpráva o situaci na trhu práce v Praze [online], [cit. 9. listopadu 2008]. Dostupné z WWW: < http://portal.mpsv.cz/sz/local/ab_info/statist >.
Legislativa: Vyhláška č. 62/2007 Sb., kterou se mění vyhláška č 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, ţáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, ţáků a studentů mimořádně nadaných Vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských sluţeb ve školách a školských poradenských zařízeních Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, ţáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, ţáků a studentů mimořádně nadaných Vyhláška č. 207/1995 Sb., kterou se stanoví stupně zdravotního postiţení a způsob 88
jejich posuzování pro účely dávek státní sociální podpory Vyhláška č. 519/2004 Sb., o rekvalifikaci uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání a o rekvalifikaci zaměstnanců Vyhláška č. 524/2004 Sb., o akreditaci zařízení k provádění rekvalifikace uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání Zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 23/1991 Sb., ústavní zákon Zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů
89
Příloha č. 1
Dotazník pro zaměstnavatele 1. Uveďte hlavní obor činnosti Vašeho podniku / Vaší organizace: Zemědělství, lesnictví a rybářství Těţba a dobývání Zpracovatelský průmysl Výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla a klimatizovaného vzduchu Zásobování vodou; činnosti související s odpadními vodami, odpady a sanacemi Stavebnictví Velkoobchod a maloobchod; opravy a údrţba motorových vozidel Doprava a skladování Ubytování, stravování a pohostinství Informační a komunikační činnosti Peněţnictví a pojišťovnictví Činnosti v oblasti nemovitostí Profesní, vědecké a technické činnosti Administrativní a podpůrné činnosti Veřejná správa a obrana; povinné sociální zabezpečení Vzdělávání Zdravotní a sociální péče Kulturní, zábavní a rekreační činnosti Ostatní činnosti 2. Uveďte právní formu vašeho podniku / Vaší organizace: Organizační sloţka státu/kraje/obce Příspěvková organizace Státní podnik Nestátní nezisková organizace, nadace Akciová společnost (a.s.) Společnost s ručením omezeným (s.r.o.) Veřejná obchodní společnost (v.o.s.) Komanditní společnost (k.s.) 90
Druţstvo Sdruţení Osoba samostatně výdělečně činná Jiný. Uveďte prosím jaký: ………………………………………………………... 3. Jak dlouho působí Váš podnik / Vaše organizace? méně neţ 1 rok 1 aţ 5 let 6 aţ 10 let 11 let a více 4. Kolik zaměstnáváte v současné době zaměstnanců? ............................................... Popř. jaký byl průměrný evidenční počet zaměstnanců Vašeho podniku / Vaší organizace v roce 2007? ……………………………………………………………... 5. Zaměstnává Váš podnik / Vaše organizace osoby zdravotně postiţené? Ano, zaměstnává Ne, nezaměstnává 6. Kolik zaměstnáváte osob zdravotně postiţených? ………………………………... Popř. jaký byl průměrný evidenční počet Vámi zaměstnávaných zdravotně postiţených zaměstnanců v roce 2007? ……………………………………………… 7. Mezi Vašimi zdravotně postiţenými zaměstnanci převaţují: Ţeny Muţi 8. Pokud má Váš podnik / Vaše organizace více jak 25 zaměstnanců, uveďte, jakou formou plníte zákonnou povinnost dle § 81 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, zaměstnávat zdravotně postiţené? přímým zaměstnáváním osob se zdravotním postiţením v pracovním poměru odběrem výrobků a sluţeb od organizace s 50% podílem zdravotně postiţených zaměstnanců (náhradním plněním) 91
odvodem do státního rozpočtu kombinací těchto způsobů 9. Pokud Váš podnik / Vaše organizace nezaměstnává osoby zdravotně postiţené, uveďte důvody proč. Není moţné vytvořit vhodnou pracovní náplň Z finančních důvodů, není moţné vytvoření bezbariérového pracoviště Z technických důvodů, není moţné vytvoření bezbariérového pracoviště Zdravotně postiţení mají nízkou efektivitu práce Zdravotně postiţení jsou při práci pomalí Zdravotně postiţení dělají velké mnoţství chyb Zdravotně postiţení lidé jsou častěji nemocní Kolektiv na pracovišti by zdravotně postiţeného člověka nepřijal Zdravotně postiţení lidé mají problém s integrací do kolektivu Dosud se u nás zdravotně postiţený člověk o práci neucházel 10. Jakou formou pracovního poměru převáţně zaměstnává Váš podnik / Vaše organizace osoby zdravotně postiţené? Hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou Hlavní pracovní poměr na dobu určitou Vedlejší pracovní poměr na dobu neurčitou Vedlejší pracovní poměr na dobu určitou Souběţný pracovní poměr na dobu neurčitou Souběţný pracovní poměr na dobu určitou Příleţitostné zaměstnání Dohoda o pracovní činnosti Vedlejší pracovní činnost Dohoda o provedení práce 11. Bylo by ve Vašem podniku / Vaší organizaci moţné zaměstnat zdravotně postiţenou osobu na ţivnostenský list? Ano, bylo Ne, nebylo 92
12. Zdravotně postiţení zaměstnanci pracují ve Vašem podniku / Vaší organizaci: Na běţných pracovních místech Na chráněných pracovních místech V chráněné pracovní dílně V rámci podporovaného zaměstnání V rámci přechodného zaměstnání Jiná forma..……………………………………………………………………….. 13. Které konkrétní pozice zastávají zdravotně postiţení zaměstnanci ve Vašem podniku / Vaší organizaci? Uveďte názvy jednotlivých pozic. ………………….…………………………………...………………………………. ……………………………………………………………….……………………… ……………………………………………………………………….……………… 14. Zastává ve Vašem podniku / Vaší organizaci zdravotně postiţený zaměstnanec některou z vedoucích či řídících funkcí? Ano, zastává Ne, nezastává 15. Myslíte, ţe jste dostatečně informován/a o legislativních ustanoveních, která se týkají zaměstnávání osob se zdravotním postiţením? Ano, jsem Ne, nejsem Jsem informován/a pouze částečně Nejsem schopen/a posoudit 16. Uveďte, jaké podpůrné nástroje státu (Úřadu práce, Ministerstva práce a sociálních věcí) v souvislosti se zaměstnáváním osob zdravotně postiţených vyuţívá Váš podnik / Vaše organizace? Slevy na daních z příjmů zaměstnavatele Příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postiţením Příspěvek na vytvoření a provoz chráněného pracovního místa Příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů chráněné pracovní dílny 93
Příspěvek na zapracování Příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program Příspěvek na dopravu zaměstnanců Příspěvek na zřízení nebo vyhrazení společensky účelného pracovního místa Hmotnou podporu na rekvalifikaci nebo školení zaměstnanců 17. Myslíte si, ţe máte dostatečné povědomí o moţnostech a omezeních souvisejících s výkonem zaměstnání osob se zdravotním postiţením? Ano, mám Ne, nemám Nevím, nejsem si jistá / jistý 18. Je nutné Vaše nově přijaté zdravotně postiţené zaměstnance speciálně pro práci zaškolovat? Ano, vţdy Většinou ano Většinou ne Ne, nikdy 19. Je nutné Vaše nově přijaté zdravotně postiţené zaměstnance rekvalifikovat? Ano, vţdy Většinou ano Většinou ne Ne, nikdy 20. Ve kterých oblastech kvalifikace osob zdravotně postiţených shledáváte nedostatky k tomu, aby dosáhli lepšího pracovního uplatnění ( a většího přínosu) ve Vašem podniku / Vaší organizaci? Znalost cizích jazyků Schopnost běţné uţivatelské práce s PC Znalost programování a systémové práce s PC Znalost účetnictví Znalost administrativy 94
Manaţerské dovednosti Technické a manuální dovednosti Vyšší stupeň vzdělání Ţádné Jiné. Uveďte jaké: ………………………………………………………………... …………………………………………………………………………................. 21. Uveďte nejčastěji zastoupenou výši dosaţeného vzdělání Vašich zdravotně postiţených zaměstnanců. Popř. uveďte přibliţné procentuální zastoupení. Základní …………………………………………… Střední odborné …………………………………… Střední odborné s maturitou ………………………. Střední všeobecné s maturitou …………………….. Vyšší odborné ……………………………………... Vysokoškolské …………………………………….. 22. S jakým druhem zdravotního postiţení zaměstnáváte, popř. jste zaměstnávali, osobu zdravotně postiţenou? Smyslové postiţení (zrakové, sluchové) Mentální postiţení Somatické postiţení (tělesné, pohybové) Psychické onemocnění Kombinované postiţení Postiţení v oblasti řeči a komunikace 23. S jakým druhem zdravotního postiţení byste nebyli schopni (nemohli) zaměstnat osobu zdravotně postiţenou? Druhy zdravotního postiţení – viz. otázka č. 22. ……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………...….
95
24. Bylo by ve Vašem podniku / Vaší organizaci moţné akceptovat na pracovišti vlastní pomůcky zdravotně postiţeného? Např. ozvučený počítač pro nevidomého. Ano, bylo Ne, nebylo 25. Obvyklý věk Vašich zdravotně postiţených zaměstnanců je v rozmezí (vyberte i více moţností): 20 let a méně 21 aţ 30 let 31 aţ 40 let 41 aţ 50 let 51 let a více 26. Má Váš podnik / Vaše organizace nějaké závaţné problémy spojené se zaměstnáváním zdravotně postiţených osob? Ne, nemá. Ano, má. Uveďte jaké: …………………………………………………………… ....................................................................................................................................... …………………………………………………………………………………..….… 27. Podporuje Váš podnik / Vaše organizace nějaké nestátní neziskové organizace sdruţující či zaměstnávající zdravotně postiţené? Ano, podporuje pravidelně Ano, podporuje příleţitostně Ne, nepodporuje 28. Zaměstnávání zdravotně postiţených osob povaţujete za: Důleţité a společensky přínosné Nutnost pomáhat zdravotně postiţeným Obtíţnou záleţitost pro podnik / organizaci Přínos pro podnik / organizaci
96
29. Jaké máte pracovní zkušenosti se zdravotně postiţenými zaměstnanci? Většinou pozitivní Stejné jako se všemi ostatními zaměstnanci – záleţí na konkrétním člověku Většinou negativní 30. Jak obvykle reaguje pracovní kolektiv Vašeho podniku / Vaší organizace na nově přijatého zdravotně postiţeného zaměstnance? Většinou pozitivně, náš kolektiv je otevřený a přátelský Zpočátku neutrálně, záleţí jak se nový zaměstnanec projeví Většinou negativně, náš kolektiv je uzavřený, vztahy na pracovišti jsou chladné
97
