MASARYKOVA UNIVERZITA. Negativní vlivy médií a informačních technologií na děti a mládež

MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav české literatury a knihovnictví Kabinet informačních studií a knihovnictví

Informační studia a knihovnictví

Negativní vlivy médií a informačních technologií na děti a mládež Bakalářská diplomová práce

Autor práce: Karolína Rybářová Vedoucí práce: PhDr. Michal Lorenz Brno 2008

Bibliografický záznam: RYBÁŘOVÁ,

Karolína.

Negativní

vlivy

médií

a

informačních technologií na děti a mládež. Brno: Masarykova univerzita Brno, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet informačních studií a knihovnictví, 2008. 76 s. Vedoucí bakalářské práce PhDr. Michal Lorenz.

Anotace Bakalářská práce

„Negativní vlivy

médií a

informačních technologií na děti a mládež“ se zabývá škodlivými vlivy současných médií a informačních technologií na dnešní mládež. Podrobněji rozebírá jednotlivá média a informační technologie, jejich vznik a vliv na děti a mládež. Zabývá se též vztahem nových komunikačních prostředků ke kultuře a společnosti. Práce obsahuje praktickou část tvořenou dotazníkem určeným mládeži ve věku mezi 10 až 18 lety a následnou interpretaci výsledků. Dále tato bakalářská práce obsahuje praktické rady a doporučení, jak negativní vlivy médií a nových technologií u mládeže omezit.

Annotation This bacherol´s thesis „Negative influence of media and information technologies on children and youth“ deals with negative influences of contemporary media and information technologies on youth. This thesis analyses particular media and information technologies, their origin and the influence on children and youth in detail. The bachelor´s thesis also focuses on relationship of new communication mediums to culture and society. It contains of practical part which is composed of list of 1

questions for children and youth between 10 and 18 years and processing results. The thesis offers also practical advice and recommendation how you can reduce negative influences of media and new technologies.

Klíčová slova Média, masová média, informační technologie, informace, negativní vliv médií, děti, mládež, televize, internet.

Keywords Media,

mass

media,

information

technologies,

information, negative influence of media, children, youth, television, internet.

2

Prohlášení Prohlašuji,

že

jsem

bakalářskou

práci

zpracovala

samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Současně dávám svolení k tomu, aby tato bakalářská práce byla umístěna v Ústřední knihovně FF MU a zpřístupněna ke studijním účelům.

……………............

V Brně dne 25. dubna 2008

Karolína Rybářová 3

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala PhDr. Michalu Lorenzovi za vedení práce a praktické rady. Rovněž bych ráda poděkovala své rodině a přátelům za podporu. 4

Obsah ÚVOD .................................................................................................. 6 1 CO JSOU TO MÉDIA ……………………………………………8 2 TYPY A DRUHY MÉDIÍ ............................................................. 12 2.1 Tištěná média................................................................................ 12 2.1.1 Noviny ........................................................................................ 12 2.1.2 Časopis ...................................................................................... 15 2.1.3 Kniha ......................................................................................... 15 2.2 Elektronická média ....................................................................... 16 2.2.1 Rozhlas ...................................................................................... 16 2.2.2 Televize ...................................................................................... 18 2.2.3 Internet ...................................................................................... 22 3 NEGATIVNÍ VLIVY NOVÝCH INFORMAČNÍCH TECHNOLOGIÍ ............................................................................... 25 3.1 Rozhlas ......................................................................................... 26 3.2 Televize ........................................................................................ 26 3.2.1 Děti a televize ............................................................................ 26 3.2.2 Účinky násilí na obrazovkách a plátnech kin ............................ 30 3.3 Počítač a počítačové sítě............................................................... 37 3.4 DVD přehrávač............................................................................. 42 3.5 Mobilní telefon ............................................................................. 43 4 VZTAH MEZI MASOVĚ KOMUNIKAČNÍMI PROSTŘEDKY A SPOLEČNOSTÍ ............................................... 45 4.1 Masmédia a masová kultura ......................................................... 48 5 PRAKTICKÁ ČÁST ..................................................................... 52 5.1 Charakteristika dotazníku ............................................................. 52 5.2 Formulace výzkumných otázek .................................................... 53 5.3 Předpokládané hypotézy ............................................................... 53 5.4 Vzor dotazníku ............................................................................. 54 5.5 Interpretace výsledků.................................................................... 60 6 RADY A DOPORUČENÍ OMEZUJÍCÍ NEGATIVNÍ VLIVY MÉDIÍ A INFORMAČNÍCH TECHNOLOGIÍ NA DĚTI A MLÁDEŽ ....................................... 63 ZÁVĚR .............................................................................................. 69 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ...................................................................... 71 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................ 76

5

Úvod Téma své bakalářské práce Negativní vlivy médií a informačních technologií na děti a mládež jsem si zvolila na

základě

svého

dlouhodobého

zájmu

o

tuto

problematiku a také proto, že studuji současně na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity, takže mě práce s dětmi a mládeží zajímá. Naše společnost se dá v současné době pokládat za „informační společnost“ nebo „mediální společnost“. Informace a komunikace jsou nedílnou součástí naší společnosti. Každý člověk musí mít přístup k informacím a právo na svobodný názor a vyjádření, což zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace prostřednictvím jakéhokoliv média, bez ohledu na hranice státu. Čím více získávají informace na významu, tím větší je zodpovědnost „výrobců médií“. Výrobci mohou částečně manipulovat s veřejným míněním. Mediální komunikace – tedy čtení novin, časopisů a knih, poslech rozhlasu, sledování televize, návštěva kina a práce s internetem – se stalo neodmyslitelnou součástí života člověka dnešní moderní společnosti. Lidé by se měli více zamýšlet nad tím, co čtou, na co chodí do kina atd. Knihy, nahrávky, pořady, filmy se neobjevují jen tak zničehonic, bez příčiny. A důvody, proč se všechna tato mediální sdělení objevují, a způsob, jakým se objevují a jak jsou sestavena, jsou důležité, jelikož se podílejí na utváření našeho pohledu na svět. Speciálně se zaměřuji na problematiku působení a případných negativních dopadů médií a informačních technologií na děti a mládež. Bakalářská práce má následující strukturu. V prvé řadě se zaměřuji na obecnou charakteristiku médií. Následně blíže popisuji vznik a vývoj jednotlivých druhů 6

médií. Dále se zabývám negativními vlivy nových informačních technologií, potom blíže rozebírám vztah mezi masově komunikačními prostředky a společností. Předposlední část je tvořena praktickou částí. Provedla jsem kvantitativní výzkum - dotazníkové šetření mezi mládeží ve věku 10-18 let na náhodně vybraných základních a středních školách v Brně. Ve svém výzkumném projektu jsem se zaměřila na to, jak média zasahují do života společnosti, jak ovlivňují a formují osobnost mladého člověka. Výsledným záměrem mého výzkumného projektu bylo zhodnocení, jaké děti a mládež a z jakých sociálních poměrů by se měly chránit před negativními vlivy informačních technologií. Poslední část mé práce tvoří rady a doporučení, jak negativní dopady médií a dnešních technologií alespoň částečně omezit. Cílem mé bakalářské práce byl pokus o vyvážený a objektivní pohled na sledovanou aktuální problematiku. Pokusila jsem se zjistit věkovou hranici při vnímání světa fikce a skutečnosti u dětí. Výsledným záměrem mé práce bylo též sestavení přehledu doporučení a rad, jak se mají zejména děti a mládež chránit před negativními vlivy médií a informačních technologií.

7

Motto: „Důležitější než to, co média sdělují, je míra, v jaké ovlivňují náš způsob myšlení a jednání.“ Herbert Marshall McLuhan1

1 Co jsou to média „Pojem médium byl odvozen z lat. médium, tj. prostředí, střed a obecně pod pojem médium zahrnujeme jakoukoli skutečnost, která nám zprostředkovává jinou skutečnost; v procesu přenosu informací mezi dvěma subjekty funguje médium doslova jako prostředník, přenašeč, který zprostředkovává informaci určitému příjemci či skupině příjemců. Jinými slovy řečeno, médium je specifická forma transferu informací. Obecně lze jakýkoli komunikační prostředek prohlásit médiem.“2 V současnosti bývá médium nejčastěji chápáno jako masově sdělovací prostředek, často zkráceně označováno jako masmédium. Petr Sak pak charakterizuje médium ve své knize Člověk a vzdělání v informační společnosti takto: „Médiem je vše, co přenáší myšlenku či informaci od udělovatele a co zprostředkovává sdělení. Svým způsobem je tedy médiem i jazyk. Ve vlastním významu však za médium pokládáme prostředek, který stojí mezi udělovatelem a příjemcem a umožňuje jejich komunikaci v jednom směru či obousměrně. Média dělíme na horká (např. rozhlas, film) a chladná (např. televize). Pro horká média je typická nízká participace recipientů. Chladná média poskytují prostor pro lidskou zvídavost. 1

McLUHAN, Herbert Marshall. Jak rozumět médiím. 1. vydání. Praha : Odeon, 1991, 348 s. ISBN 80-20702-96-2. s. 35. 2

PETŘÍKOVÁ, Jana - ŠTĚPÁNEK, David. Média – prostředky transferu informací. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1998. 47 s. ISBN 80-210- 1992-1. s. 11.

8

Od prvního média – jeskynní kresby paleolitického člověka

–

prošla

média

bouřlivým

vývojem

a

v současnosti tvoří informační a komunikační média páteř nově se utvářející informační společnosti. Současná média znamenají kvalitativní posun u všech prvků komunikační události, umožňují výměnu obrovského množství dat v multimediálním formátu on-line, či naopak jejich trvalé podržení v čase, jsou směrována k jednomu příjemci či k neomezenému počtu příjemců atd. Každá proměna média znamenala posun ve vývoji společnosti a člověka. Tak rozsáhlá proměna média a navýšení jeho možností se zákonitě promítnou do vývoje společnosti a člověka.“3 Zajímavé a poučné je zkoumání vlivu médií na osobnost člověka, v tomto případě na osobnost mladého dospívajícího jedince. Jde zejména o to, jak média ovlivňují chování lidí, jak se v průběhu času sama vyvíjela a měnila. Historií vlivu médií na člověka se zabývá např. studie Média a společnost autorů Jirák a Köpplová. Podle zmíněných autorů v prvních dvou desetiletích 20. století v odborném tisku vládla představa, že média mají nad lidmi neomezenou moc a jejich publikum je proti jejich vlivu zcela bezbranné. V tomto pojetí média zcela utvářela životní postoje a chování lidí. Tento názor vznikl pod vlivem úspěchů propagand

totalitárních politických

systémů. Další fáze ve vývoji názorů o vlivu médií na člověka představují 60. léta 20. století. Převažující mínění bylo odrazem rozsáhlých sociologických výzkumů. Byla to doba masivního rozšíření televize v západní civilizaci. Vliv médií na chování lidí byl méně deterministický, neboť byla do popředí vyzdvihována individualita a svoboda volby každého člověka. Další etapa zahrnuje 3

SAK, Petr. Člověk a vzdělání v informační společnosti. 1. vydání. Praha : Portál, 2007. 290 s. ISBN 978-80-7367-230-0. s. 58.

9

období 70. let 20. století, kdy se znovu navrací přesvědčení o silném vlivu médií na publikum. Média údajně ovlivňují masy sice nepřímo, ale dlouhodobě. Také se však významně podílejí na socializaci jedince, tedy i dítěte. Média slouží jako vzor pro chování lidí, tedy i mládeže v různých situacích a společenských rolích. Poslední etapa zahrnuje závěr 20. století, kdy dochází k obrovskému rozšíření mediální nabídky. Vedle televizorů se objevují videorekordéry, walkmany, CD-romy, moderní informační technologie jako digitální počítačové sítě, internet a mobilní telefon. Zde již není pochyb o tom, že média a informační technologie jsou skutečně mocným nástrojem, ale na druhé straně se vyzdvihuje možnost jednotlivce se svobodně rozhodovat a také úspěšně vzdorovat jejich nesmírnému

působení.

Samotné

účinky

mediálního

působení mohou mít nejrůznější formu, jak ukazuje již zmíněná studie Jiráka a Köpplové. Hovoří se v ní o mediálních účincích přímých, působících sice krátkodobě, ale jednotně a nepřímých, působících dlouhodobě, ale často s nepředpokládanými výsledky. Dále se ve studii hovoří o účincích krátkodobých, vyvolávajících různé reakce a emoce a dlouhodobých, způsobujících trvalejší změny v hodnotových postojích. Autoři se také zmiňují o účincích plánovaných a neplánovaných, o účincích kognitivní

povahy,

poskytující

poznatky;

účincích

postojových, citových, fyziologických, konstruktivních či destruktivních, slabých a silných, na úrovni jednotlivce nebo celé společnosti. Význam a důležitost komunikace pro život lidí nelze nikdy dostatečně ocenit. Bez komunikace nemůže žádná společnost existovat, natož pak se vyvíjet nebo přežívat. Komunikace je základním a životně důležitým procesem. Nejdůležitějším

nástrojem 10

lidské

komunikace

je

bezpochyby řeč, není ale nástrojem jediným, neboť ke komunikaci dochází často i neverbálně.

Moc médií spočívá v tom, že se podílejí na socializaci jedince, na jeho včlenění do společnosti. Pod média masové komunikace lze zahrnout především periodický tisk, rozhlas, film, televizi a internet. Média a nové informační technologie mají velký vliv především na děti a mládež, které ještě nemají utvořené postoje a názory na život. Média utvářejí a formují to, co se dítě dozvídá o světě, a mohou být hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostávají.

Veřejnoprávní média jsou kulturními institucemi, které by měly rozvíjet umělecké, duchovní i jiné znalosti lidí, v tomto případě především dětí a dospívající mládeže. Otázkám úlohy masmédií v životě mládeže, jejich vztahu k televizi, tisku a využívání masmédií mladými lidmi se v poslední době věnuje zvýšená pozornost, neboť právě mladí lidé bývají oprávněně považováni za cílovou skupinu na niž média a nové technologie působí. Existuje spousta materiálů určených ke studiu médií a jejich vlivu. První teoretické analýzy předpokládaly, že všemocné

médium

ovlivňuje

bezbranného

sociálně

izolovaného konzumenta, jak se mu zlíbí. Nicméně již první empirické studie ukázaly, že tomu tak rozhodně není. Mezi funkcemi, které se médiím připisují, jsou mimo jiných odstranění nudy, zábava, trávení volného času, podněcování představivosti, získávání znalostí o prostředí, v němž člověk žije. Nepřehlédnutelné jsou však i negativnější stránky masově-komunikačních prostředků, které

jsou

zkoumány

z nejrůznějších

v nejrůznějších studiích a výzkumech. 11

pohledů

2 Typy a druhy médií 2.1 Tištěná média Počátky tisku spadají do 1. poloviny 15. století. Vznik tisku (knihtisku) je spojen s osobou Němce Johanna Gutenberga z Mohuče. Kam až dnešní tisk došel, můžeme posoudit sami. „Tištěná média mají dlouhou tradici, odvíjející se od letáků, jednolistých prohlášení a rozsáhle šířených krátkých polemik. V roce 1609 vyšly ve Štrasburku první tištěné noviny – týdeník Relation. Noviny, časopisy, revue, magazíny, ilustrované časopisy se vyvíjely pomalu, v průběhu více než tří století a již dlouho tedy patří do oblasti politického života a kulturních dějin. Šířily dlouhou dobu především myšlenky o osobní svobodě, o právech rolníků a občanů, tedy to, co se později stalo představováním a osvětlováním demokracie.“4

2.1.1 Noviny „I nejbanálnější věci nabývají značné intenzity, jsou-li převyprávěny do prozaické podoby. Těžko potom můžeme brát něco v novinách jako „pravdivé“.“ Herbert Marshall McLuhan5 Z hlediska publicistiky jsou noviny základním médiem. „Noviny jsou periodické tiskoviny, které vycházejí v krátkých

intervalech.

Jejich

hlavním

účelem

je

4

KRAUS, Wolfgang. Televize – nový kontinent: Kultura nebo chaos? 1. vydání. Praha : Československá televize, 1991. 148 s. ISBN 80-85005-02-6. s. 40-41. 5

McLUHAN, Herbert Marshall. Člověk, média a elektronická kultura. 1. vydání. Brno : Jota, 2000, 415 s. ISBN 80-72171-28-3. s. 271.

12

zprostředkování aktuálních zpráv z nejrůznějších oblastí, především z politiky, hospodářství, zábavy, kultury, společnosti a sportu. Z hlediska šíře zpravodajství si konkurují

s rozhlasem

a

televizí.

Jak

celonárodně

zaměřené, tak lokální noviny jsou základním médiem.“6 Noviny existují ve dvou typech – deníky (denní tisk) a týdeníky. Ve většině případů přispívá reklama ze 2/3 na financování periodik. „Více než 80% obyvatel starších 14 let čte několikrát v týdnu noviny.“7 Průměrná doba čtení 1 deníku činí 30 minut. „Tisk je skupinovou konfesní formou, která umožňuje účast společenství. Může události „zabarvit“ tím, že je použije nebo že je nepoužije vůbec. Právě každodenní komunální expozice mnoha položek v juxtapozici dává tisku komplexní dimenzi zajímavosti.“8 Noviny pouhou svojí formou, bez ohledu na obsah, vytvářejí dojem zpráv od pramene. Noviny nám poskytují diskontinuální pestrost a nelad obyčejného života. H. M. McLuhan ve své knize Jak rozumět médiím uvádí, že tisk plní svoji funkci nejlépe tehdy, když odhaluje stinné stránky života. Dle něj je opravdová zpráva špatná zpráva – špatná zpráva o někom, nebo špatná zpráva pro někoho.9 Tyto špatné zprávy o někom se týkají převážně bulvárního tisku. Bulvární tisk jsou neseriozní noviny, které nedodržují etická pravidla a nadbíhají vkusu nenáročných čtenářů. Neobsahuje mnoho 6

SCHELLMANN, Bernard. Média : základní pojmy, návrhy, výroba. 1. vydání. Praha : Europa-Sobotáles, 2004. 482 s. ISBN 80-86706-060. s. 39. 7

SCHELLMANN, Bernard. Média : základní pojmy, návrhy, výroba. 1. vydání. Praha : Europa-Sobotáles, 2004. 482 s. ISBN 80-86706-060. s. 39.

8

McLUHAN, Herbert Marshall. Jak rozumět médiím. 1. vydání. Praha : Odeon, 1991, 348 s. ISBN 80-20702-96-2. s. 191. 9

McLUHAN, Herbert Marshall. Jak rozumět médiím. 1. vydání. Praha : Odeon, 1991, 348 s. ISBN 80-20702-96-2. s. 193.

13

textu, úhel pohledu či cíle útoků jsou stále stejné. Obsahuje mnoho barevných fotografií.10 Bulvární tisk může u mládeže ohrožovat morální stránku a náhled na skutečný život. Pokud mládež již čte bulvární tisk, měla by být upozorněna svými vychovateli (rodiče, učitelé) na to, že takové „zaručené“ zprávy musí brát tzv. s rezervou. Bulvární tisk je bohužel v současné době levnější než kvalitnější plátky denního tisku, je vybaven četnými fotografiemi, takže může působit zajímavě. Titulní stranu zdobí vždy nějaký senzacechtivý titulek s fotografií. U serioznějších plátků musí daný člověk (dítě) rozumět souvislostem, alespoň částečně se orientovat na politické scéně a mít určitý kulturní přehled. To může být pro mládež ve věku do 18 let složité. I u seriozních plátků by ale mohla být nebezpečná inzerce. Dítě v tomto věku by nemělo bez vědomí rodičů na jakýkoliv inzerát z bezpečnostních důvodů odpovídat. Jak jsem zjistila díky svému dotazníkovému průzkumu, mládež ve věku 10-18 let příliš jakékoliv zpravodajství nesleduje, ať už v podobě tištěných novin, televizních novin nebo zpráv on-line, s věkem se ale čtení novin zvyšuje.

Tištěných médií je dnes na českém trhu obrovské množství a to, čím se jedinci – dospívající mládež nechá ovlivnit, záleží především na tom, zda si dokáží správně vybrat. Velký vliv tu má rodina a vrstevníci, ti inspirují mladého člověka při výběru nejvíce.

10

HVÍŽĎALA, Karel. Moc a nemoc médií : rozhovory, eseje a články 2000-2003. 1. vydání. Praha : Máj, 2003. 268 s. ISBN 80-86643-07-7. s. 208.

14

2.1.2 Časopis Časopis je meziforma mezi novinami a knihou, vychází periodicky, ale ne tak často jako noviny. Je aktuálnější než kniha, ale ne tak aktuální jako noviny.11 Pro zajímavost nejvíce časopisů vychází v Německu. Co se týče časopisů, nejvýrazněji je ovlivňování mládeže časopisy patrné u děvčat. Právě dívčí magazíny se snaží co nejvíce nahradit rodiče, kteří pro své pubertální dcery nemají v tomto kritickém věku pochopení, a tak se magazíny snaží stylizovat do role nejlepší kamarádky a rádkyně. Dívčí magazíny se tváří, že dokonale chápou, že dívky zrovna moc nezajímá učení, domácí úklid a jiné povinnosti, ale zejména jejich vzhled, opačné pohlaví a móda. Většina rad je v tomto typu časopisů napsána rozkazovací formou a dívkám jsou tak nenápadně vnucovány cizí postoje a názory. Je zde patrný obrovský módní diktát a vliv reklamy. Každý časopis propaguje určité výrobky a ty jsou na jeho stránkách prezentovány jako ty nejvhodnější pro dokonalou krásu. Vše je podloženo různými fotografiemi celebrit a články o nich, dívkám je servírován svět dokonalosti a krásy, kterému se ony mají přiblížit, což může vést k nárůstu počtu dívek trpících nejrůznějšími komplexy, mentální anorexií či bulimií.

2.1.3 Kniha Kniha zprostředkovává v nejširší míře vědění, vzdělání, kulturu a zábavu. Je jedním z nejstarších prostředků pro uchovávání informací. Její praktické

11

SCHELLMANN, Bernard. Média : základní pojmy, návrhy, výroba. 1. vydání. Praha : Europa-Sobotáles, 2004. 482 s. ISBN 80-86706-060. s. 41.

15

výhody jsou v tom, že se dá snadno transportovat a archivovat.

Je

schopna

překlenout

čas

i

prostor.

Domnívám se, že kniha jakožto médium, nemá příliš negativních vlivů na dítě. Mohla by mít pouze v případě, obsahovala by návody k nebezpečným nebo nemorálním věcem. Výhody knihy jsou, že rozvíjí u dětí fantazii, slovní zásobu a zlepšuje gramatické znalosti.

2.2 Elektronická média 2.2.1 Rozhlas Rozhlas je považován za horké médium. Horká média intenzivněji působí na emoce člověka a obvykle na více jeho smyslů. Spolupůsobí nejenom mluvené slovo a obraz, ale i zvuky a hudba.12 „Elektronická masová média začala působit teprve začátkem 20. let 20. století. První veřejná radio station vysílala v roce 1921 v Pittsburghu (USA), British Broadcasting Company (později Corporation) byla založena v roce 1922, v roce 1923 začal vysílat první veřejný německý rozhlas“13 a vlastní rozhlasové programy postupně

začala

šířit

celá

řada

států

západního

civilizovaného světa. „V roce 1932 existovalo v USA již 17 milionů

a

v Německu

4,3

miliony

posluchačů.

Rozšiřování tedy postupovalo rychle a v průběhu několika desetiletí vedlo v západních zemích ke všeobecnému příjmu rozhlasových stanic, až nakonec téměř každý dospělý člověk vlastnil jeden nebo později (po vynalezení tranzistoru,

jenž

umožnil

miniaturizaci)

i

více

12 Encyklopedie.seznam.cz [online]. 2008, poslední revize 18.2.2008 [cit. 2008-04-19]. Dostupné z: Dostupné z: http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/140034media#Hork.C3.A1_a_chladn.C3.A1 13

KRAUS, Wolfgang. Televize – nový kontinent: Kultura nebo chaos? 1. vydání. Praha : Československá televize, 1991. 148 s. ISBN 80-85005-02-6. s. 41.

16

rozhlasových

přijímačů.

Gramofonové

desky,

magnetofonové pásky a k tomu příslušná zařízení rozhlas dále doplnily. Rozhlas je nejjednodušší možností předání zprávy na jakékoliv místo, kde se člověk nachází, i přes přísně střežené politické hranice.“14 Rozhlasové programy mohou být, většinou bez větších problémů, poslouchány i za hranicemi dané země, „nasazení rušiček je dražší než vysílání vlastních programů a není vždycky účinné. Utajování politických trendů a reálných situací ve vztahu k jiným společenským systémům, i při vedení války se stává obtížnějším.“15 „Čím více je všechno závislé na všem, čím menší se stává zeměkoule, tím důležitější je zpráva, informace.“16

Velice důležitou vlastností rozhlasu je fakt, že si každý posluchač

ke

slyšenému

obsahu

vytváří

vlastní

individuální představy a obrazy. Právě při poslechu rozhlasu se probouzí, vyvolává a rozvíjí představivost. Rozhlas má oproti ostatním masovým médiím (zejména televizi) přednost ve velké mobilitě, enormním dosahu, snadném zacházení a nepatrných nákladech na produkci velkého počtu pořadů. V dnešní době převažuje tendence, která neoceňuje dostatečně velký skok od tištěných médií k rozhlasu a dosah této inovace. Zejména totalitní režimy např. nacismus jako první okamžitě rozpoznal ohromné 14

KRAUS, Wolfgang. Televize – nový kontinent: Kultura nebo chaos? 1. vydání. Praha : Československá televize, 1991. 148 s. ISBN 80-85005-02-6. s. 41. 15

KRAUS, Wolfgang. Televize – nový kontinent: Kultura nebo chaos? 1. vydání. Praha : Československá televize, 1991. 148 s. ISBN 80-85005-02-6. s. 41. 16


17

nové možnosti rozhlasu a spolu s ním vstoupil se svojí propagandou do jednotlivých německých domácností. Jen díky rozhlasu mohl v tak krátké době získat tak obrovský počet příznivců.

2.2.2 Televize K ještě závažnějšímu vývojovému skoku, než tomu doposud bylo, došlo při přechodu od rozhlasu k televizi. „McLuhan, který ve své druhé knize The Understanding Media svoje myšlenky ještě rozvinul, zde popisuje nové impulzy televize s objevitelským nadšením. Srovnává zavedení nového masového média s písmem, s hodinami, knihtiskem a elektrickým světlem.“17 Televize je audiovizuální médium. Je považována za aktuální a dynamické médium. Televize je také často využívána jako kulisové médium. Televize

otevřela

dosud

nepředstavitelné

šance

k rozšíření naší kultury. Dnes si lze jen těžko v západní společnosti představit informace o veřejném životě a světovém dění bez televize. V západních demokraciích vytvořila televize především nový společenský zdroj komunikace: večerní zpravodajské relace o dni, diskuze s politiky,

ministry,

odborníky,

ale

také

záznamy

televizních her, přenos oper, divadelních představení, diskuze o kulturních tématech – to vše se druhý den stává námětem rozhovoru mezi lidmi, tedy i mezi mládeží. Mnohem rychleji než dříve se tvoří společenství určitých trendů,

módních

(zprostředkování názoru

směrů

rychlé

uznávaných

s mnoha

informace,

osobností)

17

a

přednostmi

bezprostředního s nebezpečnými


18

nevýhodami (možného oklamání pěkným vzhledem, fotogenní scénou, obratností vystupování moderátora). Spolu se stále větším roztříštěním zájmů, s příchodem soukromých televizních stanic, kabelové televize a se stále bohatším a rozmanitějším videotrhem dochází u tohoto vývoje ke znatelné hodnotové relativizaci. Doba, kdy každý člověk viděl včera večer stejný pořad, je už dávno pryč. Televize se stala médiem, které přineslo do politiky, každodenního života, společnosti a kultury obrovské změny. Televize jako špičkový produkt masových médií se stala hlavním problémem úvah o skutečné hodnotě a významu televize v současné době, zejména o tom, jestli působí ve smyslu kultury nebo proti ní. Stala se nejnebezpečnější zbraní technické civilizace proti kultuře nebo je kultura schopna svoji duchovní silou ji do sebe integrovat? „Manipulativní působení médií však nezůstává u statické imprintace obsahů, jde ještě dále. Pořady typu Big Brother, VyVolení, Největší Čech přecházejí od imprintace mysli mediálními obsahy k programování myšlení a jednání. V naprogramovaném sledu akcí má divák předem vymezené místo i s kvazirozhodovacím aktem. Pořad divákovi virtuálně vytváří pocit, že rozhoduje

(poslal

přece

10

SMS

a

on

vyhrál).

Neuvědomuje si, že vybral vybraného a jeho pocit rozhodování je jen vytvořená iluze. (…) Větší nebezpečí takových pořadů než v prvoplánovém dekultivačním působení na sociální zrání dětí a mládeže se skrývá v druhoplánovém

programování

diváků,

kdy

jsou

zbavováni jejich vnitřní svobody“18

18


19

Televize se bude v budoucnu rozvíjet stále více a více. Rozvoj bude probíhat jak po technické stránce (například dnes již existuje digitální televize - digitální vysílání), tak i po obsahové. S rostoucím volným časem, se stále větším podílem starších občanů ve společnosti na základě prodlužujícího se lidského věku vzroste zájem o televizi ještě více. Jedná se o poměrně dostupnou a levnou záležitost. S tím souvisí také fakt, jak televize zpětně působí na hodnoty a ideály společnosti a kultury. Fungování televize v podobě široce rozšířených a hustých sítí

předpokládá

klidnější

sociální

poměry

nebo

přinejmenším jako v USA, nemalý blahobyt většiny obyvatelstva.

Zatímco

v revolucích

nebo

jiných

politických převratech a válkách se komplikované technologie, jako v případě televize, hroutí. Televize jako taková právě se svojí mimořádnou pluralitou stará o to, aby se všechno, co je zaměřeno proti jejímu fungování, stalo nepopulárním. Rozvoj televize, její zpětné působení na kulturu a chování člověka je hlavním, frontovým děním, které se bude ještě nejspíš dramaticky měnit.

„Poslech rozhlasu i sledování televize jsou silně ovlivněny dosaženým vzděláním. S růstem vzdělání klesá sledování obou elektronických médií.“19

V Československu začala televize dělat první krůčky již před 2. světovou válkou. Než se však mohlo dospět ke konkrétním výsledkům, veškerou aktivitu přerušily válečné události. Po 2. světové válce se první pokusné televizní vysílání uskutečnilo v roce 1948 v rámci Mezinárodní

výstavy

19

rozhlasu

(MEVRO)

v Praze.

SAK, Petr. Člověk a vzdělání v informační společnosti. 1. vydání. Praha : Portál, 2007. 290 s. ISBN 978-80-7367-230-0. s.140.

20

Zkušební televizní vysílání ze Studia Praha v Měšťanské Besedě (ve Vladislavově ulici) bylo zahájeno 1. května 1953 a 25. února 1954 bylo prohlášeno za pravidelné. Pro první televizní vysílač byla v roce 1953 adaptována pražská rozhledna na Petříně. Zpočátku televize vysílala pouze tři dny v týdnu (v létě jen dva dny), v listopadu 1953 se počet vysílacích dnů rozšířil na čtyři, v roce 1955 na šest dní v týdnu a od 29. prosince 1958 televize své pořady vysílala již po celý týden. Záhy začala vznikat další studia: 31. prosince 1955 v Ostravě, 3. listopadu 1956 v Bratislavě, 6. července 1961 v Brně a 25. února 1962 v Košicích. Souběžně s rozvojem televize přibývalo diváků. V září 1962 existovalo již milion platících diváků, v březnu 1965 byly hlášeny dva miliony koncesionářů, v prosinci 1969 byla překročena hranice tří milionů a v roce 1978 překročil počet hlášených přijímačů čtyři miliony. V 60. letech 20. století byla zahájena výstavba nových televizních středisek v Praze a Bratislavě a vláda rozhodla o vytvoření „druhého programu“ (usnesení vlády v roce 1965 a 1967). Vytvářely se tak předpoklady pro další technické a programové změny v 70. letech. V říjnu 1970 byly dokončeny první etapy výstavby a předány první provozy v nových televizních střediscích na Kavčích Horách v Praze (17. října 1970) a v Mlynskej Dolině v Bratislavě (26. října 1970). Další etapy výstavby pokračovaly až do konce 70. let a toto rozšiřování výrobních a technických kapacit umožnilo zvětšovat rozsah vysílání. Dne 10. května 1970 bylo vysílání Československé televize obohaceno o druhý program. Na něm 9. května 1973 bylo zahájeno pravidelné barevné vysílání. Na prvním programu se diváci pravidelného barevného vysílání dočkali 9. května 1975. V lednu 1979 byl

v Praze

zprovozněn

nový

objekt

televizního

zpravodajství na Kavčích Horách. Po Sametové revoluci 21

v roce 1989 televize přestala být ideovým nástrojem jedné politické strany (KSČ) a začaly zde vystupovat i dříve zakázané osobnosti. Československá televize zanikla 31. prosince

1992

spolu

s rozdělením

československé

federace, a to v situaci, kdy v České republice ještě kromě České televize nebyl jiný provozovatel televizního vysílání. Česká televize vznikla k 1. lednu 1993 podle zákona o České televizi (zákon č. 483/1991 Sb.) jako televizní služba veřejnosti České republiky.

2.2.3 Internet V dnešní době je patrně nejvíce probíraným médiem internet. Internet se stal v posledních letech neodmyslitelnou

součástí

života

mnoha

lidí.

Jeho

podstatnými výhodami jsou aktuálnost a šíření informací on-line s nízkými náklady. „Prvopočátky internetu spadají do poloviny šedesátých let. Tehdy se americká armáda snažila najít způsob, jak zajistit, aby armádní počítače rozmístěné po celém

území

USA

mohly

spolu

bez

problému

komunikovat, a to i v případě, že část této sítě bude vyřazena z provozu. Pracovníci RAND Corporation přišli s unikátním řešením - vybudování sítě bez centrálního uzlu. Pokud bude některá linka zničena, informace bude ihned vedena k příjemci jinou trasou. Proto byla v USA vládou založena organizace Advanced Research Projects Agency

(ARPA),

která

byla

pověřena

speciálním

výzkumem. I když první pokusná síť byla vytvořena už v roce 1968 ve Velké Británii, bylo to pouze malé spojení v rámci jedné budovy. Díky finančním prostředkům z resortu obrany, v roce 1969 společnost ARPA vybudovala experimentální síť, označována jako ARPANET. Tato síť byla omezena především pro účely vládních a vojenských 22

organizací. Postupně se k této síti připojovaly další instituce, především univerzity. Síť byla nekomerční záležitostí, na její vybudování přispívala americká armáda a různé vládní agentury. Podnikatelé o ARPANET ani nestáli, protože nenacházeli způsob jak jej využít. Také proto se uvádí, že v roce 1984 bylo k Internetu (jak se začalo rozvíjející se síti říkat) připojeno pouhých 1000 počítačů.“20 V roce 1992 bylo k internetu připojeno již více než jeden milion počítačů. V roce 1993 je již k internetu připojen Bílý dům v USA (White House, Washington, D.C). Byl vyvinut standard WWW. V roce 1995 je na celém světě asi 20 milionů uživatelů, v roce 2000 pak přes 300 milionů.21

Internet se stal zároveň předmětem zájmu řady psychologických výzkumů, které zjišťovaly, jak se lidé na internetu chovají. První výzkumy se týkaly komunikace zprostředkované počítačem, která na síti začala fungovat jako jedna z prvních služeb. Pozornost byla tehdy upřena na vliv e-mailové komunikace na pracovní výkonnost a její dopad na vnitřní organizaci firem či jiných institucí. Tyto prvotní výzkumy z 80. let již poukazovaly na to, že nemožnost sluchové a zrakové zpětné vazby, tedy nemožnost získávat nonverbální informace, významně zeslabuje sociální vliv na komunikujícího. Původce zprávy je většinou soustředěnější na sebe a své ego než na obecenstvo, kterému je e-mail určen. Určitá anonymita média je příčinou toho, že lidé mají tendence chovat se 20

Owebu.cz [online]. 2008, poslední revize 18.2.2008 [cit. 2008-0419]. Dostupné z: http://www.owebu.cz/internet/vypis.php?clanek=1083 21

Webdesign.paysoft.cz [online]. 2008, poslední revize 18.1.2008 [cit. 2008-04-19]. Dostupné z: http://www.webdesign.paysoft.cz/clanky/2006/historie-internetu/

23

častěji méně zodpovědně v e-mailové komunikaci, než je tomu v komunikaci tváří v tvář. Dále se zabývám internetem jako novou technologií v kapitole 3.

24

3 Negativní vlivy nových informačních technologií „Ze všeho nejhůře se v dnešním světě hlídají informace, lze je totiž ukrást, aniž bychom s nimi pohnuli.“ Erving Goffman22

Informační a komunikační technologie (Information and Communications Technologies – ICTs) se stávají neodmyslitelnou součástí našich každodenních životů. Řada z nás začíná den sledováním zpráv v rádiu, televizi nebo na internetu, pak běžíme do práce, kde nás čeká počítač a seznam nevyřízené elektronické pošty. V průběhu dne komunikujeme prostřednictvím mobilních telefonů s dětmi, partnerem a dalšími příbuznými. Mimo pracovní dobu pak znovu usedáme k internetu, abychom ověřili stav bankovního účtu, zjistili informace o pracovních nabídkách či dopravních spojích nebo si doplnili znalosti v oblasti našich profesních i osobních zájmů, případně o možné léčbě zdravotních problémů. Vedle zprostředkovávání běžné komunikace mohou poskytovat informační technologie i nové příležitosti v oblasti ekonomických aktivit a zaměstnání, zlepšovat dostupnost zdravotní péče a vzdělání a zjednodušovat styk občanů s úřady.23

22

MEYROWITZ, Joshua. Všude a nikde : vliv elektronických médií na sociální chování. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. 341 s. ISBN 80-24609-05-3. 23

Jaknait.cz [online]. 2008, poslední revize 18.2.2008 [cit. 2008-0419]. Dostupné z: http://www.jaknait.cz/informacni_komunikacni_technologie.php?rubr ic=50

25

3.1 Rozhlas Domnívám se, že role rozhlasu jakožto prostředku ovlivňování názorů a hodnotového systému dětí a mládeže je v současné době nejmenší ze všech informačních technologií. Většina mladých lidí používá rozhlas pouze jako zvukovou kulisu. Volba stanice závisí na hudebním vkusu, většina mladými lidmi poslouchaných stanic je zaměřena pouze na určitý typ hudby, jedna písnička střídá druhou a informace se omezují pouze na krátké zpravodajství o nejnovějších událostech a počasí. Jediné, co může mít na posluchače vliv, jsou nezbytné reklamy. Mnozí lidé tvrdí, že hudbu v rádiu mají jen jako kulisu, ale když je proložená nějakou reklamou, tak se jim reklama, často velice podbízivá, s vtíravou melodií, vryje do paměti a některé slogany se jim neustále vybavují.

3.2 Televize 3.2.1 Děti a televize Jedním

z nejdůležitějších

médií

působících

na

psychiku dítěte je stále televize. Rodiče dnes nemají již bohužel čas na svoje děti, tak je často raději posadí k televizoru. Takovéto děti se nazývají jako „kulturně znevýhodněné“.

„Tyto

děti

nacházíme

nejenom

v chudinských čtvrtích, nýbrž stále častěji i na bohatých předměstích. Kulturně znevýhodněným dítětem je dítě televizní, neboť televize poskytuje nové prostředí s nízkou mírou vizuální orientace a vysokou mírou vtaženosti, což dosti

znesnadňuje

přizpůsobení

našemu

starému

24

školskému systému.“ Když se potom dítě dívá v televizi

24

McLUHAN, Herbert Marshall. Jak rozumět médiím. 1. vydání. Praha : Odeon, 1991, 348 s. ISBN 80-20702-96-2. s. 10.

26

na nějaký akční film s pokleslým obsahem, považuje všechno, co se v něm děje za samozřejmost a leccos z toho si chce také vyzkoušet, aniž by domyslelo důsledky.

Podle nedávného výzkumu Institutu dětí a mládeže při Ministerstvu

školství,

mládeže

a

tělovýchovy

ČR

vyhrávají buď přihlouplé líbivé seriály ze života fantastických boháčů (tzv. soap opera) nebo akční kreslené seriály se svou destruktivností. „Všechny postavy v seriálu mají některé rysy schematizované dětské psychiky (naivita vs. poryvy geniality, bezhlavá odvaha vs. lekavost, nepoučitelnost vs. intuitivní zvládání intelektuálních problémů, netaktnost vs. něžné vcítění, radostná vitalita vs. chvíle deprese...). Často se prolínají libovolné kombinace polidštěných zvířátek nebo zvířátek s lidmi, bez ohledu na jejich reálné sociální vztahy. Všechny vlastnosti se stávají odlučitelnými atributy, které jsou záminkou ke gagům. Cokoliv je možno zkřížit s čímkoliv. Není to tedy model světa, ale model intelektuální hry založený na archetypu nesmyslné pohádky. Děti mezi diváky jsou většinou daleko rychleji schopny tyto nesmysly

dešifrovat

a

vychutnat,

a

proto

jsou

kompetentnějšími diváky než dospělí. Ti se na nejlepší seriály (nebo comicsy a počítačové hry) odmítají mnohdy dívat ne proto, že jsou pro ně málo sofistikované, ale naopak že na ně nestačí (což si samozřejmě nechtějí přiznat, neboť to ve svém de facto povýšeném pohledu na dítě považují za urážlivé, a proto označují akční seriály, comicsy

a

počítačové

hry

paušálně

za

vrchol

nekulturnosti). Ve fragmentech probleskuje komplikovaná psychologie spíše situací než postav světa dospělých (boj o přežití, o peníze, o seberealizaci, konflikty nadřízených a podřízených,

patologie

27

moci,

hrozby

z technického

rozvoje...).25 Televizní pořady pro děti, zvláště pro ty nejmenší se na první pohled zdají být nevinné. Je tu totiž méně vražd, méně krve. Avšak násilí je zde pouze v jiné „měkčí“ podobě. To ale neznamená, že méně škodlivé. Před několika lety v britském týdeníku New Scientist byl zveřejněn lékařský výzkum, podle něhož může nadměrné sledování televize vést k rychlejší demenci, neboť lidský mozek je před televizní obrazovkou vystaven zcela ojedinělému psychickému vypětí. Stresová podoba většiny zpravodajských zpráv, akčních filmů či hororů dává vznik stresovým hormonům, jež při vyšší koncentraci poškozují nervové buňky v mozkové kůře, které mají zásadní význam pro lidskou paměť. Děti, které mají snadný přístup k jim nevhodným pořadům, se pak stávají agresivními, přestávají vnímat násilí jako zlo a mají někdy sklony k šikaně i sexuálnímu týrání. Že mediální násilí poškozuje dětskou psychiku, dnes již spolehlivě víme. Pokrytecky se někdy popírá fakt, že násilí prezentované na obrazovce děti láká k napodobování. A dokonce i u těch dětí, které je přímo nenapodobují, se oslabuje schopnost soucitu a probouzí se v nich zalíbení v krutostech, případně v destruktivitě. U jiných dětí zase může sledování násilí naopak vést k bázlivosti, k přílišnému strachu z násilí až ke zbabělému chování.

Dle studie, kterou uveřejnil český časopis Týden v roce 2007, teenageři více kouří kvůli filmům, ve kterých se objevují kouřící herci. Kouření by mělo být odstraněno ze snímků přístupných dětem. Tuto studii provedla organizace Smoke Free Movies. „Na své straně má významné zdravotnické autority v čele se Světovou 25

BLAŽEK, BOHUSLAV. Tváří tvář obrazovce. 1. vydání. Praha : Sociologické nakladatelství., 1995. 199 s. ISBN 80-85850-11-7. s. 138.

28

zdravotnickou

organizací

(WHO)

nebo

Americkou

lékařskou asociací. Na filmová studia tlačí také sdružení hlavních státních návladních z pětatřiceti amerických států. Ti požadují, aby se na vydávané DVD umístily kromě spotů proti pirátům také reklamy varující před dopadem kouření. Kampaň podporují i vědci. Jen za posledních pět let vyšly nejméně čtyři odborné studie spojující cigarety ve filmech a začátky kouření u náctiletých.“26 „Režiséři se bouří, mluví o cenzuře a překrucování skutečnosti. Vždyť na světě prostě jsou lidé, kteří kouří. Smoke Free Movies se brání, že jim nejde o zákazy, jen o odsun tabáku mimo dohled dětí. Ukazují přitom statistiky, podle nichž od roku 1999 stále přibývá tabákových scén v přístupných snímcích.“27 Ve filmu jde také o to, zda si cigaretu zapaluje kladný či záporný hrdina.

Vliv na mládež má v televizi též reklama. Podle M. L. DeFleura se reklamě přisuzuje rozhodující význam pro

fungování

amerického

hospodářského

systému,

protože je nutno ovlivňovat, co si konzument koupí. Masová média se tak stávají nejdůležitějším nástrojem k manipulaci

spotřebitelské

poptávky.

Kvantitativně

největší kategorii konzumentů tvoří lidé s nižší úrovní vzdělání a nízkým osobním vkusem. Masová kultura je vyráběna právě pro tento typ konzumenta, a to bez ohledu na nějaké estetické nebo umělecké kvality. Skladba mediálního programu vychází z tlaku na zprostředkování reklamy co nejširšímu publiku při minimálních nákladech.

26

ZADRAŽIL, Luděk. Nekuřte před dětmi. Týden, 2007, č. 14, s. 106-107. ISSN 1210-9940. s. 106. 27

ZADRAŽIL, Luděk. Nekuřte před dětmi. Týden, 2007, č. 14, s. 106-107. ISSN 1210-9940. s. 107.

29

Podle McQuaila jsou s komercionalizmem masových médií spojeny dva druhy tlaku, které mohou mít kulturní důsledky. Jeden „seshora“, zakládající se na maximalizaci zisku, který vede ke stereotypu a povrchnosti. Druhý tlak je chápán jako přicházející „zezdola“, od zájmů a potřeb masového publika. Z toho vyplývá, že racionální občan, to je na světě ta poslední věc, co by si provozovatelé reklam a obchodních koncernů přáli.

Teorií manipulace médii se zabývali filozofové frankfurtské školy, kteří tvrdili, že vnesením úsilí o zisk do kulturní produkce splývá reklama s kulturou. Například Herbert Marcuse poukazuje na zásadní význam masových médií pro manipulaci s potřebami lidí. Masová média nenápadně přizpůsobují člověka požadavkům systému a to tak, že potlačují kritické individuální myšlení a podporují integrující

jednosměrné

myšlení.

Například

Jürgen

Habermas označuje kulturu rozšiřovanou médii jako kulturu integrační, která se masovou kulturou nazývá proto, že její šíření je přizpůsobováno potřebám odpočinku a zábavy konzumentů s nízkým stupněm vzdělání a nikoliv vzdělávání širších vrstev k tomu, aby se zaměřilo na příjem kultury zbavené obchodních spekulací.

3.2.2 Účinky násilí na obrazovkách a plátnech kin Násilím předváděným v masových médiích se formuje násilnická společnost. Prvek tvrdosti se pod vlivem masových médií stává součástí kultury nižších vrstev. Proti teoretickým úvahám o reflexi společnosti v násilnických filmech a televizních pořadech hovoří skutečnost,

že

zpravidla

nejmírumilovnější

a

nejpovrchnější zábavné filmy jsou natáčeny v dobách 30

extrémního násilí. Například Neil Postman redukuje americkou kulturu na televizi, jež produkuje a předvádí americký národní charakter. „Médium totálního odhalení“ vede ke vzniku „dítěte–dospělého“, tj. člověka, „jehož intelektuální a emocionální schopnosti se v průběhu života nerozvíjejí a od dětských se příliš neodlišují.“28 Komerční televizi vnímá Postman jako strašidlo, které ohrožuje v Evropě základy každého národa.

„Častým zdrojem obav bývá představa, že děti nejsou schopny rozlišovat mezi fikcí a faktem a podléhají realisticky zobrazeným fiktivním příběhům, jako by se doopravdy staly či jako by se mohly stát – kritici poukazují na to, že dítě „neví“, že násilné scény odehrávající se v kreslených seriálech nejsou možné. Takový účinek médium skutečně může do určitého věku mít. Výzkum jasně dokazuje, že dostatek zkušeností a schopnost rozlišovat mezi jednotlivými typy realismu získává dítě zhruba kolem osmého roku života.“29

U násilí záleží: 1. mnoho záleží na tom, jak je násilí zasazeno do příběhu. Tam, kde dobro vítězí nad zlem, má násilí v příběhu důležitou

funkci.

V běžných

„akčních

filmech“

sociologové a psychologové tvrdí, že v posledních desetiletích stále častěji, vítězí zločinci a bezohlední sobci.

2. nebezpečná je drastičnost (přílišný naturalismus), se kterou je násilí zobrazeno. 28

POSTMAN, Neil. Ubavit se k smrt : veřejná komunikace ve věku zábavy. 1. vydání. Praha : Mladá fronta, 1999. 190 s. ISBN 80-2040747-2. s. 128. 29 BURTON, Grame - JIRÁK, Jan. Úvod do studia médií. 1. vydání. Brno : Barrister a Principal, 2001. s. 391. ISBN 80-85947-67-6.

31

3. rozlučme se s představou, že všechny pohádky či jiné veřejně prezentované příběhy pro děti jsou dnes vhodné a dobré. Psychologové už dávno vědí o tzv. citlivých dětech, které se při drastickém příběhu (i pohádce) rozpláčou, přestože ho slyší jen vyprávět. Také stále častěji dětskému divákovi přístupnější pornografie má značně negativní dopad na rozvoj osobnosti mladého člověka. Zkracuje dětství, předčasně probouzí sexuální touhy i aktivity. Pornografie způsobuje u dětí pokřivené představy o sexuálních vztazích lidí. Žena je v porno-průmyslu předváděna jako nějaké zboží nebo jako otrokyně. Nelze samozřejmě předem určit nějakým předpisem, „kam až“ smí být ve filmu nebo na obrazovce odhaleno ženské či mužské tělo. Ale musí i v médiích panovat jistá míra estetického vkusu a mravního cítění. Stejně se ale dnes vyskytují mnozí, kteří tvrdí, že není spolehlivě prokázáno, že nadprodukce mediálního násilí a bezbřehého sexu negativně působí na psychický vývoj dětí a mládeže a jsou proti jakémukoliv omezování „svobody projevu“. Rodiče často pod vlivem této hyperliberální demagogie si vůbec neuvědomují, jak jsou děti citlivé na úzkostné výkřiky obětí násilí či různé formy hrozeb z akčních filmů, neboť je to u člověka biologicky zakódované. Prostě i ve vztahu k dětem vládne moc peněz a všudypřítomný tržní princip. V této souvislosti je mezi zastánci naprosté mediální svobody slyšet dost často argument o vypínání televize při produkci nevhodné pro děti. Ale stačí opravdu jen vypnout televizní knoflík? Ze zaměstnání uštvaní rodiče jsou dnes většinou rádi, když dítě sedí klidně před obrazovkou a nepřipouštějí si, že by mu nějaký televizní program či akční virtuální hra mohla uškodit. Nebezpečí mediálního násilí nelze ani trochu podceňovat, neboť právě televize sehrává vlivnou

32

výchovnou

roli

a

dává

mladým

lidem

vzor

k napodobování. Mnoho lidí se dnes v příbězích na obrazovce nechce setkat s pravdou o světě, o sobě samých, ale naopak se chtějí před touto pravdou schovat za laciné iluze. Kýč na obrazovce by nebyl příliš nebezpečný, kdyby ho dnes nekonzumovalo stále více lidí, pro něž se stal převládající duševní potravou, únikem před realitou i s jejími problémy a úkoly, pokud neovládne naše myšlení jako nějaká nová totalitní

ideologie

neomezované

pod

rouškou

požadavku

svobody.

Svoboda

však

ničím

neznamená

naprostou libovůli jak nám tvrdí hyperliberalismus současného globálního kapitalismu. Za násilnými pořady jsou vždycky prsty velkých peněz. Je to brak dělaný inženýrsky, který fascinuje malé děti nebo infantilní dospělé.

Média

si

vydělávají

zveřejňováním

nezveřejnitelného. Potřebují skandály, potřebují něco, co patří do sféry intimity, co mají slušní lidé zábrany zveřejňovat. A tak se stává, že média etablují ve veřejném prostoru i věci obscénní a skandální, aby se za každou cenu zvýšila sledovanost a s ní i zisk za vysílání reklam.

Stále přibývá lidí včetně žáků, kteří tráví před obrazovkou většinu času. Tato přitažlivá a snadno dostupná zábava vytlačuje z jejich života vyšší motivy a celkově je ochuzuje. Tomuto nebezpečí podléhají zvlášť lidé lenošní, neurotičtí nebo s nižším vzděláním či rozhledem – a pochopitelně i děti, pokud jsou ponechány pouze samy sobě. Ubývá aktivních projevů a činností. Není čas na klidné rodinné rozhovory a hry s dětmi. Máme potom

i

méně

trpělivosti

naslouchat

vyprávění

„obyčejných“ lidí (těch, kteří nejsou mediálně známí, kteří nejsou celebritami). Tak se pomalu všichni navzájem méně známe a hůře si rozumíme. Slábne schopnost 33

namáhat se pro dosažení nějakého vzdáleného cíle. Čím více příjemností je snadno a rychle k mání, tím více bledne náš sen o budoucnosti, o vykonání něčeho významného, obecně prospěšného. Trpí i náš milostný život. Oč pohodlnější a zářivější je obrazovka. Člověk ztrácí před obrazovkou sám sebe v tisících příběhů, které se mu zdají mnohem zajímavější, krásnější, šťastnější i správnější a nakonec i skutečnější než ten jeho vlastní. Nebezpečí náhradního života roste s počtem televizních kanálů, s dokonalostí obrazu. Dokážou tomu všemu děti čelit? Duševní potrava má v dítěti upevňovat obraz světa, v němž vládne řád a to jak řád vztahu dobra a zla, tak řád přirozených zákonů. Všeobecně panuje shoda v tom, že v televizi je k vidění hodně násilí. Dle mnohých autorů však není rozhodující faktické množství konkrétních násilných činů, jež jsou v televizi prezentovány, ale spíše obsahová kvalita tohoto zobrazovaného násilí. Jinými slovy – účinky určitého programu s předváděným násilím jsou závislé na obsahu (např. dramaturgickém zpracování, kontextu děje, způsobu předvádění násilí), na osobnosti daného diváka (např. na jeho věku, pohlaví, inteligenci, agresivitě, sociální integraci atd.) a na situaci, za jaké se dívá (např. sám, s přáteli, s rodiči apod.) spíše než na počtu „zhlédnutých mrtvol“. Dále je třeba alespoň zmínit velice důležitou otázku, kterou je třeba zodpovědět před každým seriozním výzkumem a to definici násilí a agrese. Tyto dva zdánlivě zcela jasné a srozumitelné pojmy bývají často různými autory vysvětlovány odlišně a od toho se mohou odvíjet i mnohé nejasnosti a spory ve výsledcích výzkumu a jejich interpretaci. Například „americký antropolog George O. Wright provedl interkulturní srovnání lidových pohádek a pověstí a věnoval zvláštní 34

pozornost výskytu různých forem agrese. Dle jeho výsledků jsou ve společnostech, které dbají na vysokou kontrolu agrese u dětí, pohádky a pověsti charakterizovány následujícím znakem: „Agresivní hrdinové si za objekt agrese vybírají cizince a nepřátele, nikdy přátele. Tyto znaky charakterizují také surové zábavní pořady v televizi a mohou být interpretovány jako indikátory společnosti charakterizované vysokým stupněm strachu před agresí.“30 Podle

některých

klinických

psychologů

a

psychiatrů jsou však masmediálně prezentované agresivní vzory až na třetím místě mezi zdroji, z nichž se jedinec agresivnímu

chování

učí.

Na

prvním

místě

stojí

bezprostřední rodinné prostředí a na místě druhém pak subkultura, popřípadě společnost do níž jedinec patří. Na většinu pozorovatelů nemá pravděpodobně předváděné násilí žádný, popřípadě malý vliv, ovšem v určitých problémových skupinách může mít velké následky. Podle výzkumů Michaela Kunczika je třeba zkoumat zejména komplex čtyř otázek:

1. jak pravidelně a jakým způsobem je sledováno „užívání“ televize dětmi a mládeží.

2. jaké zkušenosti mají dotazovaní s různými možnými účinky zobrazování násilí v médiích a jakých symptomů se to týká.

3. dále o jaké následující symptomy se jedná (např. aktivace

agresivního

chování

násilnickými

filmy,

racionalizace agresivního chování pomocí mediálních vzorů, zkušenosti s případy konzumu násilnických filmů,

30

KUNCZIK, Michael. Základy masové komunikace. 1. vydání. Praha : Karolinum, 1995. 307 s. 80-7184-13-4X. s. 220.

35

kdy dochází k překonání vnitřních konfliktů či redukci agresivního chování).

4. jaký vliv mají různé znaky, individuální rysy recipientů na souvislosti s případnými účinky mediálního násilí.

Z výsledků výzkumu a zkušeností psychologů a psychiatrů vyplynula řada závěrů. Recipienti sledují televizi

přespříliš.

Nesporné

jsou

škodlivé

účinky

násilnických filmů a mediálního násilí, které plodí agresivní chování, poruchy spánku i přecitlivělost. Nejvíce ohroženy jsou děti a mladiství do 12 let. Častěji můžeme negativní následky pozorovat u chlapců. Sledování násilnických filmů má nesporně devastující účinek na školní výsledky. Dále byla prokázaná souvislost mezi konzumací filmového násilí a domácí situací, kde došlo k zanedbání správné výchovy. Dalo by se říci, že určité segmenty populace jsou předváděním násilí ohroženy více než jiné, ale děti a mladiství žijící ve „spořádaném“ sociálním prostředí (v úplné rodině) ohroženy nejsou. Nabízí se otázka, proč se v televizi ukazuje tolik násilí a proč jsou po celém světě vysílány právě americké programy. Je tomu zřejmě proto, že výrobní náklady v USA jsou podstatně nižší než náklady na produkci v ostatních zemích. Americké televizní pořady, zejména seriály, jsou vlastně výplní mezi reklamami pro nejširší publikum. Americká televize se zaměřuje zejména na diváka ze střední vrstvy ve věku od 18 do 49 let, ženatého či vdaného a s dětmi. Televize tak prodává reklamnímu průmyslu diváka jako svůj produkt. K maximalizaci počtu diváků se nejvíce hodí právě zábava, která je hlavním motivem

televizní

konzumace.

Osvědčeným,

standardizovaným schématem zábavy jsou milostné, 36

dobrodružné a akční seriály. Právě násilí umožňuje v relativně krátkém čase vybudovat napínavou dějovou sekvenci a dovést ji do jasného konce. Násilné akce nabízejí ideální možnosti k přerušení filmové sekvence pro promítnutí reklamního šotu. Tato jednoduchá dějová schémata nevyžadují žádných kreativních a drahých scénáristů, režisérů. Totéž platí i o hercích, kteří nemusí být obdařeni žádným velkým uměleckým nadáním. Často je zastávána teze, že obsah masových médií je určován poptávkou, tzn., že recipientům jsou nabízeny přesně takové programy, jaké si přejí vidět. Publikum je považováno za hloupé, neboť si žádá násilí a podobnou triviální zábavu. V moderních západních demokraciích prý potom nezbývá nic jiného, než se na úroveň publika vždy snížit. Násilí je tak americkými mediálními tvůrci považováno za integrální součást lidského života. Je zde velmi rozšířený názor, že redukce předvádění násilí by znamenala zkreslení jednoho ze základních aspektů lidského života. Násilí se tak stává ústředním znakem současného západního života. Mezi násilím v televizi a stabilitou společenského systému se tak dává rovnítko.

3.3

Počítač a počítačové sítě

Před sto lety ještě nikdo nepředpokládal vznik internetu.31 Jednou internetu

je

z nejzajímavějších možnost

prezentovat

skutečností sebe

na sama

nejrozličnějším způsobem. Dítě může pozměnit pravdu pouze nepatrně, nebo experimentovat a neklást hranice fantazii, změnit svůj věk, historii, osobnost, zjev a dokonce i pohlaví (gender swapping). Uživatelské jméno (nickname), které si zvolí, podrobnosti, které o sobě 31

BROCKMAN, John. Příštích padesát let. 1. vydání. Praha : Dokořán, 2004. 269 s. ISBN 807363001X. s. 130.

37

prozradí, i informace, které zveřejní například na své osobní stránce, jsou všechno důležité aspekty stávající „kyberidentity“.

Většina

osob,

která

změní

své

charakteristiky na internetu, a to včetně věku nebo pohlaví, se přesto necítí býti lháři. Většinou je takovýto akt pociťován spíše jako experimentování či druh výzkumné (průzkumné) činnosti. Je to hra s vlastní identitou, jakási snaha vyzkoušet si „cizí kůži“ a to, jak na takovou osobu budou druzí reagovat. Na internetu může mládež experimentovat s tím, s čím by v reálném životě nikdy nemohla. Důležitý rozdíl od experimentování ve skutečném světě jsou však následky a důsledky jejích činů. Pokud dítě experimentuje s novou identitou na internetu, může se ve chvíli, kdy se mu události vymkly z rukou, jednoduše odpojit. Mnoho uživatelů zmizí, jsou-li unaveni ze hry, nebo když vzbudí podezření. Otázka, která se naskýtá, je, jak velká existuje skupina lidí, která není ani v nejmenším závislá na internetu? Už i běžný uživatel vybírá poštu, získává informace, komunikuje s přáteli, i s těmi, co nikdy neviděl přes internet. I když by každý z nás rád řekl, že není na internetu závislý, rozhodně dnes k našemu životu patří a v ledasčem usnadňuje práci. Na druhou stranu by se dalo i říci, že nám ukrádá více času, než kdybychom o internetu nikdy neslyšeli. Vypadá to tedy tak, že v dohledné době nebo alespoň v blízké budoucnosti bude na internetu závislý téměř každý. Vývoj v tomto směru napovídá, že i veškerý nákup zboží budeme realizovat touto službou. A tempo,

kterým

nové

technologie

a

komunikační

prostředky uhánějí kupředu, je nesmírné a může nás každou chvíli něčím překvapit. Internet je dnes dostupný téměř každému v západní civilizaci a spousta věcí, jako například studium na vysoké, střední a snad brzy i základní škole, už bez něj 38

nebude možná. Jeho vliv na názory a postoje je obrovský, protože skýtá nepřeberné množství informací a podnětů, záleží na uživateli, co si vybere. V mnoha veřejných institucích je přístup na internetové stránky omezen, takže je

zabráněno

nebezpečnému

vlivu,

ale

počítač

s připojením na síť je v současné době v každé druhé domácnosti a rodiče mohou jen stěží zkontrolovat, co si jejich děti na internetu vyhledávají za informace.

Dnešní mládež, která má počítačovou výuku ve škole již povinnou, rozhodně bude považovat internet za službu k životu nezbytnou. Za jednu z největších možností a předností počítače a internetu ve vzdělávání je považován e-learning. „Přes frekventovanost používání pojmu e-learning není jeho vymezení jednotné a ustálené. Vymezení e-learningu se pohybuje od nejvolnější podoby, „vzdělávání, které využívá informační a komunikační technologie“, až k systémovému pojetí, jež vyžaduje pedagogicky a didakticky připravený kurz, připravený tutoriál, virtuální třídu s komunikací mezi studenty a tutorem, vedení žáka tutorem, sebeevaluaci a závěrečnou evaluaci zakončenou certifikátem.“32 „Elektronické učení má minimum vedlejších nepříznivých účinků. Žák pracující s počítačem je specifickým případem systému člověk-stroj. Z ergonomie se ví, že tento systém může mít řadu slabých míst. Pomineme-li např. vynucenou celkovou polohu těla učícího se člověka, objevují se další zdravotní rizika: jednostranné zatěžování krčních a zádových svalů, svalů předloktí, zápěstí, dlouhodobé namáhání zraku. Existují však závažnější rizika. (…) U lidí, kteří tráví mnoho hodin týdně u počítače a pracují v režimu on-line, 32


39

se dostavují ve zvýšené míře pocity deprese a osamění oproti lidem, kteří s počítačem pracují jen příležitostně (Kraut et al., 1998). Psychologové mluví o „internetovém paradoxu“: Nové technologie, které jsou vyvíjeny proto, aby umožnily lepší spojení mezi lidmi, u mnoha lidí, kteří s nimi denně pracují, vyvolávají pravý opak. Izolují je od přátel, od rodiny, od přímého mezilidského styku; nahrazují jej virtuálním společenstvím s omezenými možnostmi mezilidské komunikace.“33 Právě omezená komunikace s lidmi může být pro zdravý psychický vývoj dětí nebezpečná. Hrozí nebezpečí, že počítač nahradí dítěti rodiče, sourozence a kamarády. Z hlediska bezpečnosti je pro dospívající děti nebezpečný chat (on-line komunikace dvou nebo více lidí najednou na Internetu), například používání instant messengerů (ICQ, Trillian, MSN, Skype, Miranda). „Internet dnes používá 98 procent českých dětí ve věku 12-17 let. Celá polovina je ochotna jít na schůzku s neznámou osobou dohodnutou přes internet. Podle údajů Policie ČR z nich každé alespoň jedenkrát sdělilo údaje o sobě či své rodině přes internet nebo mobilní telefon někomu cizímu. „Projekt Saferinternet.cz chce informovat děti i rodiče o možných rizicích užívání internetu a tato rizika snižovat. Odmala děti učíme, že se mají při přecházení cesty rozhlédnout, nemají si od nikoho cizího brát bonbóny a podobně. Je třeba, abychom podobná pravidla zavedli i pro digitální svět,“ říká koordinátor projektu. Děti, které by se cítily ohroženy při prohlížení webových stránek, chatování nebo hraní her se mohou

33


40

obrátit na bezplatnou Linku bezpečí (tel. číslo: 800 155 555.“34 Jako vychovatelé bychom měli dát pozor, aby se z našich dětí nestali chorobní pisálci. U internetu může dítě lehce ztratit pojem o čase. I když na druhé straně mohou děti domlouváním se přes instant messengery ušetřit mnoho peněz, než kdyby ty stejné věci měly vykomunikovat přes mobilní telefon. Také sedavý způsob života je nezdravý pro fyzický vývoj dítěte. Mohl by mít totiž vliv na zdraví očí, vývoj páteře a obezitu. Děti netráví svůj volný čas na internetu pouze chatem, ale i hrami na PC. „Výzkum zaměřený na volný čas dětí ukázal, že třetí nejoblíbenější volnočasovou aktivitou jsou „práce a hry na PC, videohry“. Pro pochopení současné socializace a sociálního zrání mladé generace je proto nezbytné mapovat a analyzovat kyberkulturu a její vliv na děti a mládež. (...) V tomto kontextu je kyberkultura chápána jako kultura, jejíž vznik a existence jsou vázány na nové informační a komunikační technologie.“35 Rozhodně by se nemělo stávat, že dítě prosedí celé odpoledne u počítačové hry, v horším případě i noc. Dle amerického výzkumu je doporučeno alespoň jednou týdně nezapínat počítač. A naučit se být i o víkendu v režimu offline.36

34

Novinky.cz [online]. 2007, poslední revize 14.2.2007 [cit. 2007-0214]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/clanek/133051-polovina-detiby-sla-na-schuzku-domluvenou-pres-internet.html. 35

SAK, Petr. Člověk a vzdělání v informační společnosti. 1. vydání. Praha : Portál, 2007. 290 s. ISBN 978-80-7367-230-0. s. 250. 36

Sme.sk cz [online]. 2008, poslední revize 23.4.2007 [cit. 2008-0423] Dostupné z: http://pocitace.sme.sk/c/3841702/Co-tak-na-jedenden-sa-odpojit.html

41

Na internetu není ani chvályhodné to, že by dítě mohlo navštívit pornostránky nebo stránky obsahující násilí, které by pak mohly mít negativní vliv na jeho další psychický vývoj a náhled na realitu. Též by se dítě mohlo pokoušet věci, které spatřilo na internetu, opakovat. Například by se mohlo jednat o šikanu apod. Děti by též neměly

porušovat

(downloading)

autorská

nepatřičného

práva

obsahu

stahováním z internetových

stránek. Současným lákadlem se staly pro dnešní mládež počítače PDA (personal digital assistant) či palmtop. Jedná se o kapesní počítače, které mohou nápomoci dnešnímu školákovi mít důležité dokumenty, záznamy či poznámky, stejně jako zadané úkoly stále u sebe. Jsou ovládány obvykle dotykovou obrazovkou a perem (stylus). Jsou lehké a malé, takže se dají lehko schovat do kapsy. Neocenitelnou výhodou jsou tedy mobilita, malé rozměry a váha.37 Stále populárnější jsou také navigační řešení pro PDA tzv. GPS (Global Positioning System). Ale je to tak správné, aby dítě mělo neustálé spojení s internetem, všemi kamarády na ICQ a mohlo si stahovat do svého PDA hry? Dle mého názoru by si měly děti užívat své dětství a nebýt neustále v dosahu internetu, proto by rodiče dětem takový dárek raději neměli kupovat.

3.4

DVD přehrávač Nejen, že je dnes již samozřejmostí, že děti tráví

svůj volný čas díváním se na dvd disky místo toho, aby šly třeba ven s kamarády nebo si četly knihu, ale takováto záliba může vést ke kopírování dvd disků, která je 37

Obchody-24.cz [online]. 2008, poslední revize 23.4.2007 [cit. 200804-23] Dostupné z: http://www.pda-notebooky.cz/pda-a-prislusenstvi.

42

z hlediska autorských práv nelegální. Na to by mělo být dítě samozřejmě upozorněno rodiči. Bohužel dítě sledující film na dvd si u filmu rozhodně nerozvíjí své rétorické dovednosti, nezapojuje svoji fantazii, ani se nehýbe. Což může vést k malé slovní zásobě, celkově špatnému vyjadřování a zvýšené obezitě u dnešní

mládeže.

Z mého

dotazníkového

průzkumu

vyplynulo, že již více než polovina českých rodin vlastní dvd přehrávač.

3.5 Mobilní telefon Mobilní telefon je multifunkční přístroj, v současné době má již každý moderní mobilní telefon spojení s internetem. Hodí se dokonale pro to, abychom k někomu promluvili, abychom dostávali krátké zprávy, abychom zhlédli krátké filmové klipy, konali video konference v pohybu a dostávali přehledy zpráv.38 Mobilní telefon, ať už si to připouštíme nebo ne, formuje společenský život dnešního dítěte. Již snad téměř každé dítě na základní škole vlastní mobilní telefon. Rodiče tuto skutečnost odůvodňují tím, že chtějí mít kontrolu nad svým potomkem. Dítě tak komunikuje skrz mobilní telefon nejen s rodiči, ale i se svými vrstevníky. Dítě by rozhodně nemělo dávat své telefonní číslo cizí osobě, která by toho mohla zneužít. U mobilního telefonu je nebezpečí vzhledem ke školnímu prostředí, že děti budou svůj telefon zneužívat k nejrůznějšímu

podvádění.

Mohou

si

tak

během

vyučovací hodiny posílat správné odpovědi testu k opsání pomocí SMS zpráv. Předávání si znění testu je možné tedy

38

MYERSON, George. Heidegger, Habermas a mobilní telefon. 1. vydání. Praha : TRITON, 2001. 83 s. ISBN 80-7254-368-7. s. 15.

43

i pomocí fotoaparátu zabudovaného v mobilním telefonu. Tyto fotografie pak zhlédnou studenti, které test teprve očekává. Dalším zneužitím mobilního telefonu pak může být to, že si děti nahrají např. šikanu na kameru svého mobilního telefonu a tento videoklip pak uveřejní na internetu. Dnešní děti mají obrovské možnosti komunikace, aniž by si uvědomovaly, že dříve tomu tak nebylo, že nebylo samozřejmostí, aby každé malé dítě mělo mobilní telefon, připojení na internet, svůj vlastní MP3 přehrávač atd. Děti, pokud vlastní mobilní telefon již na základní škole, si nemusí uvědomovat, že telefonování a odesílání SMS zpráv stojí jejich rodiče peníze. Hlavně pokud mají paušál, v tom případě nevidí žádnou hranici, že jejich peníze ubývají jako je tomu při zakoupeném kreditu v trafice.

44

4 Vztah mezi masově komunikačními prostředky a společností „Nyní žijeme v komunikačním světě – někteří ho nazývají „společností informace“ – ve kterém všichni komunikují. Stejnou měrou, jakou se vyvíjejí komunikační technologie, roste i počet skupin nebo jedinců, kteří komunikují.“39

Touto otázkou se zabývala řada různých odborníků. Výsledky studií bychom mohli podle jednotlivých názorů rozdělit do tří kategorií: „1. Masovým médiím je přisuzována schopnost urychlit proces modernizace, ať již jako prostředek vzdělávání, nebo jako „mobilizační multiplikátor“ předávající nové zkušenosti a přinášející rozšiřování obzorů, psychickou mobilitu a zvyšující připravenost k inovacím. Proces modernizace tedy začíná komunikací nových myšlenek a informací, které podněcují přání jednat a chovat se novým způsobem. 2.

Masová

média

jsou

považována

za

výsledek

hospodářského vývoje a není jim v procesu modernizace přisuzován žádný další význam. Pro tyto nepříliš rozšířené teorie jsou typické ekonomické modely růstu, které médiím žádný další význam nepřikládají. 3. Masová média nejsou považována za prostředek, který by přispíval ke vzdělávání nebo k modernizaci, ale jsou naopak považována za škodlivý element, protože nabízejí „špatné“ vzory a zvyšují úroveň hospodářských nároků na nereálně vysokou laťku.“40 39

RAMONET, Ignacio. Tyranie médií. 1. vydání. Praha : Mladá fronta, 2003. 226 s. ISBN 80-204-1037-6. s. 80. 40

KUNCZIK, Michael. Základy masové komunikace. 1. vydání. Praha : Karolinum, 1995. 307 s. ISBN 80-7184-13-4X. s. 38.

45

Spíše kladně hodnotí masová média např. představitel modernizační teorie Daniel Lerner. Komunikační systém je podle něj jak indikátorem, tak i nositelem sociální změny.

Převážně

škodlivým

vlivem

masově

komunikačních prostředků se zabývají představitelé Frankfurtské školy jako Max Horkheimer, Theodor Adorno, Herbert Marcuse nebo Jürgen Habermas. Podle nich například splývá, vnesením úsilí o zisk do kulturní produkce, masovou

reklama kulturu

s kulturou. jako

Habermas

přizpůsobení

se

definuje potřebám

odpočinku a zábavy spotřebitelských skupin s relativně nízkým vzděláním. Adorno například říká: „Jako stálé kapání omílá kameny, tak systém kulturního průmyslu přetváří masy, nestrpí žádné odchylky a neustále potvrzuje stejná schémata chování.“ Marcuse zase poukazuje na zásadní

význam

masových

médií

pro

manipulaci

s potřebami lidí. Obsahu médií je připisován rozhodující význam pro formování jednorozměrného člověka. Masová média nepozorovaně přizpůsobují člověka požadavkům systému, a to tak, že potlačují kritické individuální myšlení a podporují integrující jednorozměrné myšlení. Dle Marcuse jsou masová média v třídním zájmu používána k získávání diváka pro násilí a hloupost, k jeho obloudění. Média přinášejí rozptýlení a navozují uvolnění, potěšení, spotřebu a vytvářejí tak falešné potřeby.41

„Používání

informačních

technologií

má

v současnosti zásadní význam pro vzdělávání. „Pomůže nepochybně zkvalitnit a metodicky zmodernizovat i 41

HERBERT, Marcuse. Jednorozměrný člověk. 1. vydání. Praha : Naše vojsko, 1991. 190 s. ISBN 80-206-0075-2.

46

zefektivnit

výuku.

Představuje

atraktivní

přístup

k poznatkům i dovednostem, které by nezřídka byly jinak těžko dostupné. Zároveň je nutné rozvíjet u žáků kritický vztah k médiím, učit vybírat, třídit a pořádat ohromný rozsah informací, hodnotit, utvářet si vlastní úsudek a na jeho základě jednat. Žáci, zvláště primární a sekundární školy, potřebují více konkrétního a skutečného života, nejen mediální vědění z druhé ruky.“42 Jak píše Petr Sak ve své knize Člověk a vzdělávání v informační společnosti digitalizací vstupují elektronická média do nové etapy, která může znamenat i posun v jejich vzdělávacích funkcích. K posunu však bude moci dojít pouze tehdy, pokud nové technologie budou využívat

pracovníci

odpovídající

veřejnoprávních

pedagogické

a

didaktické

médií úrovni

na a

v dostatečné kapacitě a také pokud v řídících funkcích budou kompetentní pracovníci. Komercionalizace

kultury,

nástup

masové

kultury a nové technologie velmi rychle proměňují volný čas a kulturní život lidí. Ustupují tištěná média i předchozí technologie, jako gramofon a film. Ustupující formy se v nové podobě stěhují do počítače a do kyberprostoru a začleňují se do multimédií. S životem současné mládeže je spojena vizuální zkratka, interaktivita, hudba podle vlastního výběru. Média, která nesplňují tyto požadavky, jsou na ústupu. To se týká také klasické rozhlasové formy. V posledních letech výrazně klesá poslech rozhlasu, především mladými lidmi. Tento trend je celosvětový a zatím se nepodařilo najít způsob, jak jej na klasickém rozhlasovém formátu zastavit.43 42

SAK, Petr. Člověk a vzdělání v informační společnosti. 1. vydání. Praha : Portál, 2007. 290 s. ISBN 978-80-7367-230-0. s. 114. 43


47

4.1 Masmédia a masová kultura Přestože v dnešní postmoderní době hovoříme o pluralitě kultur, bývá podstatná část kultury současného vyspělého

světa

označována

jako

kultura

masová

(populární). Podle sociologického pojetí je masová kultura charakterizována čtyřmi znaky: 1. intelektuální přístupností 2. finanční dostupností 3. masovostí 4. standardizací (uniformitou)

Hodnocení obsahu a funkcí masové kultury je velmi rozmanité, od jednoznačně pozitivního hodnocení po její kategorické

odmítání.

Rozvoj

masové

kultury

v praktickém životě s sebou nese spoustu otázek, ale jen málo odpovědí, ve skutečnosti spíše přibývá argumentů pro to či ono stanovisko. Všeobecná přístupnost a dostupnost masové kultury je považována buďto za projev demokratizace kultury a společnosti, neboť stírá rozdíly mezi lidmi, které vyplývají ze společenského postavení, nebo za prostředek vytvářející uniformitu, průměrnost, který

likviduje

individualitu

člověka,

vede

ke

stereotypnímu myšlení a jednání, vytváří u člověka davovou mentalitu. Tradičně diskutovaným problémem je „hodnota“, „kulturní úroveň“ masové kultury. Aby byla masová kultura skutečně masovou a srozumitelnou všem, musí vycházet z nejnižší úrovně vzdělanosti, vkusu a zájmů svých konzumentů. Z toho plynou negativní dopady na vývoj člověka jako osobnosti, společnosti i kultury samotné. Od toho je odvozována stagnace na průměrné a podprůměrné úrovni, chybí podněty pro další rozvoj. Naproti tomu obhájci masové kultury, ač přiznávají její 48

nepříliš vysokou úroveň, tvrdí, že publikum si samo vybere, co se mu líbí a že masová kultura je tu pro lidi, a proto musí respektovat názory a vkus většiny. Masová kultura bývá často posuzována i z hlediska „funkce“, kterou ve společnosti plní. Je kritizována, že je jen oddechovou záležitostí, nepodněcuje myšlení, vede k pasivitě a odvádí člověka od jeho vlastního života do fiktivního

světa

smyšlených

hrdinů.

Brutalitou

a

pornografičností otupuje lidské myšlení a vede k slepé nápodobě. Je povrchní a stává se nástrojem manipulace s myšlením a jednáním lidí (například reklama). Jejím cílem je zisk a nikoliv skutečné kulturní hodnoty. Na druhou stranu obhájci masové kultury vyzdvihávají její rekreační a relaxační funkci – je prostředkem k uvolnění, odpoutání se od každodenních starostí. Masová kultura dle zastánců představuje příjemný způsob trávení volného času,

je

zdrojem

v neposlední

řadě

velkého

množství

umožňuje

informací

odvádět

a

agresivitu

společensky přijatelným způsobem. Přes tyto zcela vyhraněné názory na masovou kulturu

jsou

pokusy

o

její

generalizaci

velmi

problematické a sporné, neboť vždy záleží na konkrétním díle či produktu masové kultury, která z výše uvedených charakteristik u něj převládne. Jinými slovy produkty masové kultury mohou být dobré i špatné, kýčovité i umělecké, hodnotné i bezcenné, přínosné i škodlivé, z čehož vyplývá, že ze samotného faktu, že je něco masové a populární, nelze automaticky vyvozovat, že právě proto je to špatné (což se ostatně v současné době děje velmi často). V obecném povědomí o kultuře stále panuje představa, široce rozšířená v 19. století, že pojmem kultura se rozumí především umění, filozofie, duchovní vědy. S tím bývá spojen pocit svátečnosti a krásy ducha. Během 49

1. poloviny 20. století byla kultura pod vlivem totalitních politických hnutí chápána jako nástroj propagandy, ideologická zbraň, která měla změnit svět. Kultura se tak stala určitou formou politické angažovanosti. „Kolem poloviny 20. století se pojmu kultury zmocnili etnologové, kteří vysvětlovali, že všechno to, co není bezprostřední primární přírodou, patří ke kultuře. Antropologové a strukturalisté potom formulovali pojem kultury „prostý hodnot“, který zahrnoval vše, co lidé činili a prováděli. Umění i kýč, válčení i každá komunikace, zásady stolování nebo lidožrouctví, to všechno je podle nich kultura.“44 Základem kultury je ale humánní obsah, který se realizuje v reálném životě. „Tento obsah se může viditelně projevovat různým způsobem – ve způsobu jednání,

ve

styku

s lidmi,

v chování,

v odívání,

v rozhovoru. Odráží se v uměleckých oborech a umění ho může vystupňovat až k vyzývavé provokaci.“45 Humánní obsah je vyjadřován ve filozofii, v duchovních vědách, ale i ve vědách přírodních a technice. Právě masová média, která se uskutečnila díky technice, se stala hlavním problémem úvah, které jsou abstraktní jen zdánlivě. Nabízí se tu základní otázka: „Působí tato masová média ve

smyslu

kultury nebo proti kultuře? Stala

se

nejnebezpečnější zbraní civilizace proti kultuře nebo je kultura schopna je do sebe integrovat?“46 Od života 44


45


46


50

společnosti odtržený pojem kultury, který v 19. století byl tak oblíbený a který se ještě dnes objevuje, svádí k tomu, že se na kulturu nahlíží jako na ornament, dekoraci nebo zbytnou okrasu. Ve společnosti potom převažuje názor, že za obtížných ekonomických poměrů se můžeme kultury snadno zříci. Když se někde má šetřit, pak „na kultuře“, protože tam údajně o nic důležitého nejde. „Peníze a síly, které se odsud odčerpaly, byly přesunuty do oblasti politiky, hospodářství, dokonce i do zábavy, do té zábavy, která byla rovněž od „kultury“ oddělena. Takové postoje se projevují jak u vlád, tak v novinách, časopisech, v televizi a rozhlase“47, prostě u většiny obyvatel. Jestliže hovoříme o kultuře, měli bychom mít na mysli oblast hodnot a ideálů, velkých inspirativních idejí, jež by měly najít uplatnění v životě jedince i celé společnosti

47


51

5 Praktická část Ve svém výzkumném projektu jsem se zaměřila na to, jak média zasahují do života společnosti, jak ovlivňují a formují osobnost mladého člověka. Výsledným záměrem mého výzkumného projektu bylo zhodnocení, jaké děti a mládež a z jakých sociálních poměrů by se měly chránit před

negativními

K dosažení

vlivy

vytyčeného

kvantitativního

informačních cíle

jsem

výzkumu,

technologií.

použila

konkrétně

metody dotazníku

zaměřeného na cílovou skupinu žáků základních a středních škol, respektive dětí ve věku 10-18 let. Pokusila jsem se získat integrovaný pohled na to, jaké zájmy žáci preferují,

z jakého

rodinného

a

sociálního

zázemí

pocházejí a jak probíhá jejich interakce s médii, konkrétně práce s internetem a sledování televize. Dotazníky jsem na základní školu a nižší stupeň gymnázia zanesla osobně a počkala na jejich vyplnění nebo jsem si je vyzvedla druhý den. Zvýšila se mi tak návratnost oproti tomu, kdyby mi měly děti dotazníky zasílat poštou. Dotazníky byly vyplněny 6. třídou Základní školy Bakalovo nábřeží Brno, 9. třídou Základní školy Křídlovická, kvintou Gymnázia Vídeňská Brno a 2. ročníkem šestiletého Klasického a španělského gymnázia Brno-Bystrc.

5.1 Charakteristika dotazníku Vyplnění mého dotazníku trvá maximálně 15 minut, je tak sestaven proto, aby respondenty neunavoval. Dotazník se skládá ze 30 otázek a je určen dětem a mládeži

ve

věku

10-18

let.

Dotazník

obsahuje

faktografické, uzavřené a dichotomické otázky. Zkoumaný vzorek zahrnoval 102 respondentů ze dvou tříd ZŠ a dvou tříd gymnázií. Výhodou použití dotazníku při mém výzkumu jsou nízké náklady na jeho 52

realizaci a zisk informací od poměrně velkého počtu jedinců v krátkém čase.

5.2 Formulace výzkumných otázek Následující otázky (viz str. 54) mi pomohly získat informace týkající se životního stylu a vztahu současné mládeže k novým informačním technologiím (především internetu, tv jako nejdůležitějším médiím dnešní doby). Důležité je, aby se respondenti snažili odpovídat upřímně a pravdivě.

5.3 Předpokládané hypotézy Domnívám se, že zjistím rozdíly v preferencích zájmů mezi děvčaty a chlapci. U chlapců očekávám větší zájem o sportovní aktivity a hraní počítačových her. U děvčat předpokládám větší zájem o četbu a umělecké aktivity. Diferenciace očekávám také z hlediska věku respondentů, s vyšším věkem narůst vyhraněnějších postojů a aktivit. Rozdíly v hloubce a kvalitě zájmů budou i v příslušnosti k druhu navštěvované školy (ZŠ nebo gymnázium).

Značnou

roli

vzdělanostní zázemí rodiny.

53

může

hrát

sociální

i

5.4 Vzor dotazníku Autor

Karolína

dotazníku:

Rybářová,

studentka

3.ročníku oboru Informační studia a knihovnictví na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity Brno.

Zakroužkujte, popř. doplňte: 1. Jsem: a) dívka b) chlapec

2. Trvale bydlím: a) v Brně b) v menším městě c) na vesnici

3. Doma máme: a) pc b) pc s internetem c) tv d) kabelovou tv nebo tv se satelitem e) dvd přehrávač nebo videorekordér f) hifi soustavu g) domácí kino

4. Ve svém volném čase nejraději: a) surfuji na internetu b) sleduji tv c) dívám se na filmy na dvd d) poslouchám hudbu na hifi věži e) čtu knihu či časopis f) jdu ven s kamarády g) sportuji h) hraji videohry nebo počítačové hry 54

i) umělecké aktivity (jaké)……………… j) věnuji se osobní zálibě (jaké)…………

5. Nejdůležitější pro mě je (zatrhni nejvýše tři možnosti): a) být fyzicky zdatný (-á) b) být hezký (-á) c) být zdravý (-á) d) mít dobrý vztah k rodičům e) mít dobré kamarády f) vydělávat hodně peněz g) mít auto h) získat vyšší vzdělání i) vynikat ve sportu j) činit ostatní lidi šťastné k) mít dost času na zábavu l) mít náboženskou víru

6. Ve všední den surfuji na internetu (průměrně): a) méně než 1 hodinu b) 1-2 hodiny c) 2-4 hodiny d) 4-6 hodin e) více než 6 hodin f) spíše nesurfuji

7. O víkendu surfuji na internetu (průměrně): a) méně než 1 hodinu b) 1-3 hodiny c) 3-6 hodin d) 6-10 hodin e) více než 10 hodin

8. Ve všední den sleduji tv (průměrně): 55

a) méně než 1 hodinu b) 1-2 hodiny c) 2-4 hodiny d) 4-6 hodin e) více než 6 hodin f) spíše nesleduji

9. O víkendu sleduji tv (průměrně): a) méně než 1 hodinu b) 1-3 hodiny c) 3-6 hodin d) 6-10 hodin e) více než 10 hodin

10. Moje nejoblíbenější webové adresy jsou……………………..

11. Moje nejoblíbenější pořady v tv jsou…………………………

12. Ve všední den mohu surfovat na internetu nejdéle do: a) 20 hodin b) 21 hodin c) 22 hodin d) 23 hodin e) déle než 23 hodin

13. Ve všední den se mohu dívat na tv nejdéle do: a) 20 hodin b) 21 hodin c) 22 hodin d) 23 hodin e) déle než 23 hodin 56

14. O víkendu mohu surfovat na internetu nejdéle do: a) 20 hodin b) 21 hodin c) 22 hodin d) 23 hodin e) déle než 23 hodin

15. O víkendu se mohu dívat na tv nejdéle do: a) 20 hodin b) 21 hodin c) 22 hodin d) 23 hodin e) déle než 23 hodin

16. Na tv se většinou dívám: a) sám b) spíše s matkou c) spíše s otcem d) s oběma rodiči e) se sourozencem (-ci) f) s někým jiným, s kým………………….

17. V tv dávám přednost (zatrhni nejvýše tři možnosti): a) pohádce b) akčnímu filmu c) filmu pro pamětníky d) hororu e) erotickému filmu f) hudební hitparádě g) zpravodajství h) přírodopisnému pořadu i) sportovnímu přenosu 57

j) soutěžnímu pořadu k) animovanému seriálu l) něčemu jinému, čemu……………………

18. V tv nesleduji: a) pohádku b) akční film c) film pro pamětníky d) horor e) erotický film f) hudební hitparádu g) zpravodajství h) přírodopisný pořad i) sportovní přenos j) soutěžní pořad k) animovaný seriál l) něco jiného, co……………………

19. Pc a tv mi přináší (zatrhni nejvýše tři možnosti): a) informace b) zábavu c) vzrušení d) vyplňuje mi volný čas e) odreagování f) něco jiného, co…………..

20. Můj nejoblíbenější časopis je…………… 21. Podle mého názoru ovlivňuje internet vztahy mezi lidmi: a) k lepšímu b) k horšímu c) vůbec d) nevím

58

22. Podle mého názoru ovlivňuje tv vztahy mezi lidmi: a) k lepšímu b) k horšímu c) vůbec d) nevím

23. Zákaz surfování na internetu považuji za trest: a) ano b) ne

24. Zákaz sledování tv považuji za trest: a) ano b) ne

25. Navštěvuji: a) ZŠ b) víceleté gymnázium

26. Jsem ve věku: a) 10-12 b) 13-14 c) 15-18

27. Moje nejoblíbenější radiostanice je………….

28. Doma žiji: a) s oběma rodiči b) pouze s matkou c) pouze s otcem d) s někým jiným, s kým………………………..

29. Otec pracuje jako (povolání):…………………. 30. Matka pracuje jako (povolání):………………. Děkuji za spolupráci. 59

5.5 Interpretace výsledků Dotazník vyplnilo více děvčat než hochů. Převážná většina dětí pocházela z Brna. Z dotazníku vyplynulo, že každá rodina má doma televizi a již téměř každá pc s připojením na internet (asi 90 %) ze zkoumaných rodin. Také více než polovina rodin z dotázaných má doma kabelovou televizi a dvd přehrávač. Z dotazníku jsem zjistila rozdíly mezi děvčaty a chlapci v přístupu k médiím. V žebříčku hodnot je pro hochy důležité být zdravý, mít dobré kamarády a získat vyšší vzdělání. Projevil se též větší zájem o sportovní aktivity a hraní počítačových her. Chlapci se dívají na televizi většinou sami (bez rodičů či sourozenců) a v televizi sledují převážně

akční

filmy,

horory,

hudební

hitparády,

animované seriály a komedie. V televizi sledují konkrétně pořady jako Ordinace v růžové zahradě, Dr. House, Simpsonovi, Přátelé, nejrůznější hudební hitparády, soutěže. Nesledují filmy pro pamětníky, pohádky a přírodopisné pořady. Na internetu si prohlížejí nejčastěji webové

stránky

jako:

www.youtube.com,

www.seznam.cz, www.rozlobenimuzi.com, www.hry.cz, www.google.com, www.spoluzaci.cz.

Nejoblíbenější

radiostanicí u hochů byla Evropa 2, dále Kiss Hády a na třetím místě rádio Krokodýl. Z časopisů se nejčastěji vyskytovalo Abc. Pc s internetem a televize jim přináší především zábavu, dále informace a vůbec celkovou náplň volného času. Dle nich internet ovlivňuje vztahy k horšímu, to stejné televize. O víkendu surfují hoši na internetu a dívají se na televizi více než ve všední dny. Zákaz dívání se na 60

televizi nepovažují většinou za trest, zákaz surfování na internetu však ano.

U děvčat bylo v žebříčku hodnot na prvním místě též být zdravá, dále mít dobrý vztah s rodiči a mít dobré kamarády. Děvčata se také dívají na televizi většinou sama bez přítomnosti druhých lidí. V televizi sledují soutěže, hudební hitparády a komedie. Ze sledovaných pořadů jsou to konkrétně opět Ordinace v růžové zahradě, Ulice, Zoufalé manželky, Ošklivka Katka, Chirurgové, X Factor, Ztraceni a O.C. Příliš nepreferují horory, akční filmy, zpravodajství, sportovní přenosy a pohádky. Z webových stránek uvedly www.libimseti.cz, www.youtube.com, www.lide.cz,

www.blog.cz,

www.wikipedia.cz

a

www.google.com. U děvčat bylo nejoblíbenějším rádiem Kiss Hády, dále Evropa 2 a Krokodýl. Z časopisů uváděly dívky Bravo Girl!, Cosmo Girl a Dívku. Dle děvčat bylo hodnocení, zda internet ovlivňuje mezilidské vztahy k horšímu či lepšímu 50% ku 50 %. Ale televize dle nich vztahy k horšímu ovlivňuje. Též děvčata surfují o víkendu na internetu déle než ve všedních dnech. Pc děvčatům přináší opět na prvním místě zábavu, na dalších místech pak informace a odreagování. Opět považovala děvčata zákaz surfování na internetu za nepříjemný zákaz, kdežto zákaz dívání se na televizi jako nepříjemný zákaz nepovažovala.

Ve svém volném čase děti (obě pohlaví) nejraději surfují

na

internetu

nebo

jdou

ven

s kamarády.

Z uměleckých aktivit, kterými se děti ve svém volném 61

čase zabývají, uváděly nejčastěji malování, tanec a hru na hudební nástroj. Domnívám se, že především děti z neúplných rodin by se měly chránit před nadměrným sledováním televize či sezením před monitorem počítače. V těchto rodinách nemusejí děti dostávat tolik pozornosti a starostlivé péče jako v úplných rodinách.

62

6 Rady a doporučení omezující negativní vlivy médií a informačních technologií na děti a mládež Pro zdravý vývoj dítěte je nutné: 1. Naučit děti, aby si dokázaly samy dobře vybírat z nabízené palety pořadů.

2. Jako rodiče či vychovatelé bychom měli umět zajistit, aby se dívaly jen na to, co prospívá jejich duševnímu rozvoji. Nad filmem předvádějícím obzvlášť kruté násilí se pobavme s dětmi o tom, zda by takto děj probíhal i ve skutečnosti (přežil by to hrdina? jak by vypadal? jak dlouho by se musel léčit?) a zda by se problém, který měl hrdina vyřešit, dal zvládnout s menším násilím nebo bez násilí.

3. Vést své děti také ke kritickému myšlení a inteligentnímu diváctví. Můžeme také místo televize či monitoru počítače nabídnout dítěti knihu. Kniha je chápána jako sociokulturní samozřejmost. Dítě si četbou rozvíjí slovní zásobu, fantazii, zlepšuje si gramatické znalosti, učí se pracovat s textem, rozvíjí si intelekt a kritické myšlení. Četba mu může pomoci i v budoucím studiu. Je třeba si uvědomit, že čtení není přirozená činnost a naučit se číst a psát je vysoce náročné. Vztah ke čtení ovlivňuje vzdělání, pohlaví, věk a velikost sídla.

4. Obzvláště dnes musíme být opatrní na počítačové hry. Jsou totiž velmi přitažlivé a při některých se děti i zábavnou formou naučí logickému myšlení, pracovat s počítačem a základům angličtiny. Hrozí ovšem, že počítač dítěti nahradí kamaráda, lidskou společnost. A bohužel – nejrozšířenější jsou hry, jejichž hlavní náplní je 63

násilí. Před těmi je třeba děti chránit stejně jako před drogami – tady se nelituje času, peněz ani vynalézavosti. Takovéto hry jsou velmi nebezpečné pro zdravý psychický vývoj dítěte.

5. Měla by existovat kontrola rodičů či vychovatelů nad obsahem i časovou dotací tzv. „počítačové zábavy“, tj. surfování na internetu, hraní počítačových her a užívání instant messengerů (např. ICQ, Trillian, MSN, Skype, Miranda), jelikož sedavý způsob života je nezdravý pro fyzický vývoj dítěte.

6. Děti je třeba naučit odměřovat čas při sledování televize či sezení u počítače a mít vůli tyto přístroje včas vypnout. Určeme jak sobě, tak i dětem maximální počet hodin, které týdně strávíme televizní či počítačovou zábavou.

7. Učme se výběrovému a kontrolovanému sledování televize. Učme děti, když je televizní pořad zklame, nekompromisně televizi vypínat. Starším dětem bychom také měli umět vysvětlovat škodlivost mediálního násilí, pornografie, kýče a senzacechtivého zpravodajství i ohlupující sugestivnosti reklam.

8. S dospívajícími bychom měli o těchto tématech diskutovat jako rovní s rovnými. Je třeba mluvit veřejně o úrovni a dopadech televizních pořadů, filmů, DVD kazet, počítačových her, internetu atd. Na schůzkách rodičů ve škole i kdekoliv, kde je k tomu příležitost, rozebírat, chválit i kritizovat.

9. Nikdy se nenechme terorizovat zapnutým televizorem nebo

hudebním

hlukovým 64

smogem

v restauraci,

v dálkovém

autobuse,

letadle

apod.

Naučme

děti

protestovat a žádat o vypnutí, je to jejich i naše nezpochybnitelné právo.

10. Samozřejmě, že důležitější než represe jsou pozitivní činy. Není možné být pouze nepříjemným omezovatelem dítěte, ale především jeho oporou. Být pro dítě někým, kdo je schopen vnášet řád do chaosu v dětském nitru: vést ho, zaručit mu spravedlnost, snažit se mu zajistit budoucnost. Dítě potřebuje pevnou ruku, aby vědělo, že někomu záleží na tom, jaké je a jaké bude. Jinak neposkytneme to, co je na

dětství

nejcennější

–

pocit

bezpečí.

Skutečná

rodičovská autorita je základním předpokladem úspěšného vyřešení trojúhelníku rodiče – dítě – obrazovka (monitor).

11. Dítě musí vědět, že když mu nedovolíme dívat se na určitý televizní pořad, máme k tomu své dobré důvody, které jsou pro jeho dobro. Ale je k tomu třeba vzájemný respekt bez rozdílu věku. Rodiče a učitelé se nesmějí stát otroky konzumu prostřednictvím svých dětí či žáků, neboť ty chtějí v tomto prostředí všechno a hned. A neuvědomují si, že kromě stránky spotřeby módních věcí, život skýtá i jiné hodnoty, jež stojí za to pro smysluplný život hledat. Není proto možné nechat výchovu nastupující generace podle hyperliberálního scénáře na samospádném toku života společnosti současného konzumu.

12. Naučit děti alespoň jednou do týdne se odpojit od všech technologických vymožeností. U dětí ještě není nutné být k dispozici každý den kvůli svému zaměstnání.

13.

Důležité

je

ergonomické

hledisko

při

práci

s počítačem. Mohu uvést několik základních doporučení:

65

a) nesprávné umístění počítače v místnosti - „počítač by neměl být zastrčen v temném koutě nebo v prostorách bez oken. Psychika je důležitá pro fyzický stav a výkon člověka. Mít denní světlo a pohled z okna, zejména do zeleně, osvěží. Levák má mít světlo z pravé strany, pravák z levé.“48 b) Dalším důležitým hlediskem je výběr správného stolu a židle. „Většina lidí má pracovní stůl pevný bez možnosti výškového nastavování. Pokud je stůl dostatečně vysoký a má správnou kancelářskou židli, není situace vynikající, ale tak nějak standardní. Horší je, když pracovní stůl máte moc nízký, to bolí záda, nebo moc vysoký - to zase bolí zvedaná ramena díky předsunuté hlavě i krční páteř. Ruce mají být tak, aby v lokti svíraly úhel devadesát stupňů. Ideální je, jsou-li opřené o područku židle, a pohyb s myší provádíte rukou s uvolněným předloktím. Ruka může být podepřena podpěrkou upevněnou ke stolové desce.“49 „Židle má být s pětipaprskovou podnoží, s kolečky vhodnými pro daný typ podlahy, který používáte. Židle se doporučuje výškově nastavitelná, se sedadlem, které správně natáčí pánevní pletenec. Zádová opěrka by měla "suplovat" vnější páteř a měla by záda podepírat po celé ploše. Na židli je dobré sedět s opřením zad ve středním sedu. Při práci v předklonu jsou velmi zatěžovány 48

PROKOPOVÁ, Helena. Bydleni.centrum.cz [online].2007, poslední revize [cit. 2007-02-14]. Dostupné z: http://bydleni.centrum.cz/rady-a-navody/2007/12/27/clanky/10omylu-kolem-pocitacu/.

49

PROKOPOVÁ, Helena. Bydleni.centrum.cz [online]. 2007, poslední revize [cit. 2007-02-14]. Dostupné z: http://bydleni.centrum.cz/rady-a-navody/2007/12/27/clanky/10omylu-kolem-pocitacu/.

66

meziobratlové ploténky. Sed v záklonu například při telefonování - u kancelářské židle je výhodné opěradlo s pružným přítlakem - odpočivná poloha. Proto nyní vznikají netradiční pracovní sedadla, na kterých se pracuje v zadní poloze.“50 Uvědomme si, že i ta nejlepší a nejdražší kancelářská židle, pokud není dobře nastavena pro konkrétního uživatele a uživatel nebyl seznámen s tím, jak má na ní sedět, je špatná a místo, aby pomáhala, může škodit. c) Záleží také na dostatku místa pro nohy a jejich správném umístění – nohy musí stát celými chodidly na zemi, nebo na šikmé podložce. „Pro umístění nohou lékaři doporučují takzvaný Brügerův sed, kdy nohy vzájemně svírají úhel třicet stupňů. Podmínkou je hloubka sedadla vhodná pro uživatele (mezi přední hranou sedadla židle a nohou v podkolení při plném opření zad má být tři až pět centimetrů) a možnost nastavení správné výšky židle, aby sedadlo v podkolenní netlačilo.“51 d) Důležitá je také vzdálenost obrazovky a klávesnice od uživatele. „Obrazovka a klávesnice musí být v přímé linii před uživatelem. Horní řádek obrazovky má být nejvýše

50


51


67

ve výšce očí. Obrazovka má být od očí vzdálená šedesát centimetrů.“52 e) „Nedostatečná pohybová aktivita a dlouhodobé sezení při práci jsou charakteristickým projevem současné civilizace. Jsou dávány do vztahu s ischemickou chorobou srdeční,

obezitou,

cukrovkou,

hemoroidy,

cévním

onemocněním dolních končetin, bolestmi zad a dalšími zdravotními obtížemi. Dlouhodobé sezení má řadu negativních zdravotních důsledků v oblasti pohybového aparátu, zejména páteře. Proto je nutné dělat v práci přestávky a protáhnout si své tělo cvičením.“

52


68

Závěr Pokoušela jsem se ve své práci nastínit to, že média jsou schopna změnit pohled mládeže na svět tím, že modifikují jejich postoje k jiným lidem i k nejrůznějším tématům. Média i informační technologie jsou též schopna určit hierarchii témat, která jsou pro společnost i jednotlivce důležitá. Mají schopnost předávat lidem nové poznatky a dovednosti, rozšiřovat hranice jejich poznání i strukturu jejich postojů a přesvědčení. Média dokážou dítěti předložit normy, hodnoty a přijatelné vzorce chování, které mu umožní se socializovat, tj. zapojit se do života v příslušné společnosti. Jak jsem zjistila, dítě je schopno rozlišovat mezi realitou a fikcí viděnou na obrazovce (monitoru) zhruba od 8 let věku. V dnešní době existuje obrovská škála tištěných i digitálních médií, která přinášejí informace ze všech oblastí života. Záleží na každém jednotlivci (dítěti), zda si vybere to pravé. U mládeže v období hledání správné životní cesty je obzvlášť důležité, aby se vydala správným směrem. Pomoci by jim při tom měla především rodina, ale také škola, případně lidé, zodpovědní za volnočasové aktivity. Pokud se tak ale nestane, tím, že dítě tráví stále více svého času u obrazovky počítače či televizoru, dochází k odcizení od rodičů. Děti se pak mohou stávat labilnějšími, méně vyrovnanými a zranitelnějšími. To se v pubertě může projevit hraným siláctvím, drsným slovníkem či dokonce šikanou. Pokud tedy nastane situace, že rodiče nemají na své děti čas, mohla by být nápomocna kniha. Kniha je dobrým pomocníkem, pokud se dítě nudí a čas strávený nad knihou je přínosný, protože si dítě rozvíjí slovní zásobu, fantazii, zlepšuje si gramatické znalosti, učí se pracovat s textem, rozvíjí si intelekt a kritické myšlení. Kniha je jedním z nejméně 69

nebezpečných médií. Četba může dítěti pomoci i v budoucím studiu. Čtení s sebou také přináší vyšší kulturní i společenskou aktivitu, takže by mělo být čtenářství a vůbec vztah ke knize u dětí a mládeže podporován a rozvíjen.

70

Seznam použitých zdrojů 1. Adhotline.cz. [online]. 2008, poslední revize 23.4.2008 [cit. 2008-04-23]. Dostupné z: http://www.adhotline.cz/base/free1/026internet_free.php

2. BLAŽEK, BOHUSLAV. Tváří v tvář obrazovce. 1. vydání. Praha : Sociologické nakladatelství., 1995. 199 s. ISBN 80-85850-11-7.

3. BOURDIEU, Pierre.

O televizi. 1. vydání. Brno :

Doplněk, 2002. 89 s. ISBN 80-7079-891-2.

4. BROCKMAN, John. Příštích padesát let. 1. vydání. Praha : Dokořán, 2004. 269 s. ISBN 807363001X.

5. BURTON, Graeme - JIRÁK, Jan. Úvod do studia médií. 1. vydání. Brno : Barrister a Principal, 2001. 391 s. ISBN 80-85947-67-6. 6. DE FLEUR, Melvin L. Teorie masové komunikace. 1. české vydání. Praha : Univerzita Karlova, 1996. 363 s. ISBN 80-7184-099-8.

7. Encyklopedie.seznam.cz [online]. 2008, poslední revize 18.2.2008 [cit. 2008-04-19]. Dostupné z: http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/140034media#Hork.C3.A1_a_chladn.C3.A1

8. HERBERT, Marcuse. Jednorozměrný člověk. 1. vydání. Praha : Naše vojsko, 1991. 190 s. ISBN 80-206-0075-2.

71

9. HVÍŽĎALA, Karel. Moc a nemoc médií : rozhovory, eseje a články 2000-2003. 1. vydání. Praha : Máj, 2003. 268 s. ISBN 80-86643-07-7.

10. Jaknait.cz [online]. 2008, poslední revize 18.2.2008 [cit. 2008-04-19]. Dostupné z: http://www.jaknait.cz/informacni_komunikacni_technolog ie.php?rubric=50

11. JIRÁK, Jan. Média a společnost : stručný úvod do studia medií a mediální komunikace. 1. vydání. Praha : Portál, 2003. 207 s. ISBN 80-71786-97-7.

12. KÖPPLOVÁ, Barbara. Dějiny českých médií v datech. 1. vydání. Praha : Univerita Karlova v Praze, 2003. 461 s. ISBN 80-246-0632-1.

13. KRAUS, Wolfgang. Televize – nový kontinent: Kultura nebo chaos? 1. vydání. Praha : Československá televize, 1991. 148 s. ISBN 80-85005-02-6.

14. KELLER, Jan. Úvod do sociologie. 5. vydání. Praha : Sociologické nakladatelství, 2004. 204 s. ISBN ISBN 8086429-39-3.

15. KŘÍŽEK, František. K počátkům televizního vysílání v Československu. Soudobé dějiny, 1999, roč. 4, č. 4, s. 479-487. ISSN 1210-7050.

16. KUNCZIK, Michael. Základy masové komunikace. 1. vydání. Praha : Karolinum, 1995. 307 s. ISBN 80-718413-4X.

72

17. LINHART, Jiří a kol. Slovník cizích slov pro nové století. 1. vydání. Litvínov : Dialog, 2003. 412 s. ISBN 8085843-61-7.

18. MANDER, Jerry. Čtyři důvody pro zrušení televize. 1. vydání. Brno : Doplněk, 2000. 355 s. ISBN 80-72390-635.

19. McLUHAN, Herbert Marshall. Člověk, média a elektronická kultura. 1. vydání. Brno : Jota, 2000. 415 s. ISBN 80-72171-28-3.

20. McLUHAN, Herbert Marshall. Jak rozumět médiím. 1. vydání. Praha : Odeon, 1991. 348 s. ISBN 80-20702-96-2.

21.

McQUAIL,

Denis.

Úvod

do

teorie

masové

komunikace. 3. vydání. Praha : Portál, 2007. 447 s. ISBN 9788073673383.

22. MEYROWITZ, Joshua. Všude a nikde : vliv elektronických médií na sociální chování. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. 341 s. ISBN 80-24609-05-3.

23. MISÁKOVÁ, Monika. Význam médií při výchově dětí : diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra občanské výchovy, 2007. 66 l. Vedoucí diplomové práce PhDr. Radovan Rybář, Ph.D.

24. MUSIL, Josef. Elektronická média v informační společnosti. 1. vydání. Praha : ISBN 80-7220-157-3.

73

Votobia, 2003. 261 s.

25. MYERSON, George. Heidegger, Habermas a mobilní telefon. 1. vydání. Praha : TRITON, 2001. 83 s. ISBN 807254-368-7.

26. Novinky.cz [online]. 2008, poslední revize 14.2.2008 [cit. 2008-02-14]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/clanek/133051-polovina-deti-bysla-na-schuzku-domluvenou-pres-internet.html

27. Obchody-24.cz [online]. 2008, poslední revize 23.4.2007 [cit. 2008-04-23] Dostupné z: http://www.pdanotebooky.cz/pda-a-prislusenstvi.

28. Owebu.cz [online]. 2008, poslední revize 18.2.2008 [cit. 2008-04-19]. Dostupné z: http://www.owebu.cz/internet/vypis.php?clanek=1083

29. PETŘÍKOVÁ, Jana - ŠTĚPÁNEK, David. Média – prostředky transferu informací. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1998. 47 s. ISBN 80-210- 1992-1.

30. POSTMAN, Neil. Ubavit se k smrti : veřejná komunikace ve věku zábavy. 1. vydání. Praha : Mladá fronta, 1999. 190 s. ISBN 80-20407-47-2. 31. PROKOPOVÁ, Helena. Bydleni.centrum.cz [online]. 2008, poslední revize 14.2.2008 [cit. 2008-02-14]. Dostupné z:

http://bydleni.centrum.cz/rady-a-

navody/2007/12/27/clanky/10-omylu-kolem-pocitacu/.

32. RAMONET, Ignacio. Tyranie médií. 1. vydání. Praha : Mladá fronta, 2003. 226 s. ISBN 80-204-1037-6.

74

33. SAK, Petr. Člověk a vzdělání v informační společnosti. 1. vydání. Praha : Portál, 2007. 290 s. ISBN 978-80-7367230-0.

34. SCHELLMANN, Bernard. Média : základní pojmy, návrhy, výroba. 1. vydání. Praha : Europa-Sobotáles, 2004. 482 s. ISBN 80-86706-06-0.

35. Sme.sk cz [online]. 2008, poslední revize 23.4.2007 [cit. 2008-04-23]Dostupné z: http://pocitace.sme.sk/c/3841702/Co-tak-na-jeden-den-saodpojit.html

36. Webdesign.paysoft.cz [online]. 2008, poslední revize 18.1.2008 [cit. 2008-04-19]. Dostupné z: http://www.webdesign.paysoft.cz/clanky/2006/historieinternetu/

37. Wikipedia.cz [online]. 2008, poslední revize 18.1.2008 [cit. 2008-04-19]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/PDA

38. ZADRAŽIL, Luděk. Nekuřte před dětmi. Týden, 2007, roč. 14, č. 14, s. 106-107. ISSN 1210-9940.

75

Seznam příloh Přílohy jsem převzala z diplomové práce: MISÁKOVÁ, Monika. Význam médií při výchově dětí : diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra občanské výchovy, 2007. 66 l. Vedoucí diplomové práce PhDr. Radovan Rybář, Ph.D.

Obrazová příloha č. 1: Ukázka výsledků sociologického dotazníku, který se zabýval zájmy dětí a mládeže ve věku 9-19 let (tabulka, graf).

Obrazová příloha č. 2: Průzkum - čím se zabývají děti ve věku 8-12 let ve svém volném čase v roce 1996 a 2006. Srovnání (graf).

Obrazová příloha č. 3: Průzkum mezi patnáctiletými žáky. Čím, se ve kterém státě zabývají patnáctiletí na internetu (graf).

Obrazová příloha č. 4: Využívání informačních a komunikačních technologií ve výuce (graf, tabulka).

76

77

78

79

80

MASARYKOVA UNIVERZITA. Negativní vlivy médií a informačních technologií na děti a mládež

Recommend Documents