MASARYKOVA UNIVERZITA MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií FakultaKatedra sportovních studií kineziologie Katedra kineziologie
Fyziologie juda Fyziologie juda Bakalářská práce Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracoval: Richard Smrčka, Vypracoval: ročník, RVS Richard3.Smrčka,
Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Martina Bernaciková, Ph.D. Mgr. Martina Bernacíková, Ph.D.
3. ročník, RVS
Brno, 2012 Brno, 2012
Prohlašuji, že jsem uvedenou bakalářskou práci vypracoval samostatně, pod vedením Mgr. Martiny Bernacikové, Ph.D. a použil pouze literaturu uvedenou v seznamu použité literatury. V Brně dne 26. dubna 2012
……………………………….. Richard Smrčka
Děkuji Mgr. Martině Bernacikové, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a pomoc při vypracování této bakalářské práce.
Úvod 1. Teoretická část 1.1 O judu 1.1.1 Historie juda 1.1.2 Judo u nás 1.2 Fyziologie juda 1.2.1 Charakteristika juda 1.2.2 Funkční a metabolická charakteristika výkonu v judu 1.2.3 Způsoby energetického krytí 1.2.3 Somatická charakteristika sportovce 1.2.5 Zdravotní aspekty juda 1.3 Somatometrie sportovců 1.3.1 Konstitučně typologické systémy 2. Praktická část 2.2 Charakteristika souboru a použité metody 2.3 Výsledky 2.4 Shrnutí 3. Diskuse 4. Závěr Seznam použitých zdrojů Příloha Resumé
5 6 6 7 8 11 11 12 15 16 17 21 21 23 23 27 31 33 35 36 38 39
Úvod Na sportovce působí veliká řada faktorů, které ovlivňují jeho výkon. Proto je potřeba tyto jednotlivé složky poznat, pochopit. Některé aspekty však ani nejlépe trénovaný sportovec ovlivnit nemůže. Právě proto je nutné věnovat se faktorům, které ovlivnitelné jsou. Ať už mluvíme o struktuře tréninku, formě regenerace nebo o výživě, je vždy potřeba zohlednit fyziologické děje, ke kterým při výkonu dochází.
Fyziologie sportovních disciplín patří k oborům, které dnešní sportovci,
a nejen ti vrcholoví, hojně využívají. Slouží jako prostředek k pochopení dějů uvnitř vlastního těla, díky čemuž může sportovec ve spolupráci s trenérem upravit a zkvalitnit trénink, zlepšit výkonnost v den závodu a předcházet zdravotním poškozením. Judo, chápáno jako sportovní disciplína, samozřejmě není výjimkou. Naopak, kvůli velice specifickým požadavkům na sportovce musíme co nejlépe jeho fyziologii poznat.
Jelikož se sám tomuto sportu věnuji již řadu let, rád bych prostřednictvím
této práce pronikl hlouběji do problematiky juda jako sportovní disciplíny. Cílem teoretické části tedy bude shromáždit a uceleně zhodnotit poznatky v problematice fyziologie juda.
V praktické části bych se chtěl zaměřit na porovnání somatotypů judistů
ve třech nejobsazovanějších kategoriích, a to pomocí měření na reprezentativním vzorku sportovců. Pokusím se zhodnotit rozdíly v tělesné stavbě judistů v jednotlivých váhových kategoriích.
5
1. Teoretická část 1.1 O judu
Vzhledem k tomu, že se ve své práci věnuji fyziologii juda, považuji za
správné důkladně seznámit čtenáře s tímto sportem a napomoci tak k pochopení sportu jako celku. Jedná se totiž o ucelený systém psychického i fyzického rozvoje, který se vyvinul z bojového umění starých samurajů.
Judo, či celým názvem Kodokan Judo, znamená v překladu „jemná cesta“ a tím
je vlastně vysvětlena celá podstata tohoto úpolového sportu. Hlavní myšlenka zakladatele juda profesora Jigora Kana (1859 – 1938) byla, že i menší a slabší jedinec může přemoci silnějšího protivníka svou chytrostí a využitím jeho energie ve svůj prospěch.
V současné době je judo bráno především jako výkonnostní sport a původní
idea se spíše vytrácí. Nicméně díky zařazeni mezi olympijské sporty, které proběhlo na hrách v Tokiu 1964, se judo stalo celosvětově uznávaným a populárním sportem, kterému holdují lidé po celém světě. Díky všestrannému rozvíjení všech pohybových složek je judo velice vhodným sportem jak pro malé děti, tak pro udržení kondice lidí staršího věku. Samozřejmě musíme odlišit cíle cvičení juda podle fyzického stavu cvičence. Judo bylo prvním sportem, ve kterém byl zaveden systém odstupňování technicko-taktické vyspělosti pomocí barevných pásků. V judo rozlišujeme 5 žákovských stupňů (kyu), (Obr.1): žlutý, oranžový, zelený, modrý a hnědý pásek, a 10 mistrovských stupňů (DAN): černý a červenobílý pásek Tento systém později převzali s jistými obměnami i další úpolové sporty, jako například karate.
Obr. 1) Žákovské stupně
Zdroj: http://judogistore.com/wp-content/themes/shopperpress/thumbs/judocolorbelts.jpg
6
1.1.1 Historie juda
„Jigoro Kano (Obr. 2) byl v mládí velmi slabý, avšak velmi hrdý, než aby byl
ochoten snášet všechna příkoří svých silnějších vrstevníků, od nichž musel leccos vytrpět. Chtěl nějakým způsobem zvýšit svou sílu do té míry, aby se vyrovnal svým násilnickým vrstevníkům, nebo je dokonce předčil. Slýchal občas, že existuje jakési zvláštní bojové umění, s jehož pomocí může malý a slabý člověk překonat daleko silnějšího útočníka. To byl důvod, proč se malý Jigoro Kano rozhodl naučit tomuto umění.
Obr. 2) Jigoro Kano
Zdroj: http://jiu-jitsu.czechjudo.cz/PICTURE/Historie/kano.jpg
Čím více Kano studoval jiu-jitsu, tím více se utvrzoval ve svém poznání, že
je to nejen velmi zajímavé umění, mající možnost velkého uplatnění v praktickém životě, nýbrž i velmi dobrý prostředek pro trénink a vývoj těla i ducha.Toto poznání ho přivedlo na myšlenku využít tohoto umění v podstatně širším měřítku. Nejdříve ovšem bylo nutno staré umění upravit.
Starý systém jiu-jitsu nebyl totiž dostatečně rozvinut a upraven pro tělesný,
psychický a morální trénink a vývoj. Každá ze starých škol jiu-jitsu měla své přednosti i nedostatky a tak dospěl Kano k závěru, že nejlépe bude vybrat si principy několika škol, a tak položit základy, na nichž by bylo možno postavit nový systém jiu-jitsu, třeba jen pro trénink a sebeobranu v praktickém životě.“ (Komise Jiu-jitsu Českého svazu Judo, 2001)
V začátcích měl mistr Kano pro cvičení Kodokan Judo pouze malou tělocvič-
nu, ve které cvičil devět žáků. Postupem času se škola rozšiřovala, přicházeli noví adepti, po jednom roce měl již žáků 112 a obliba juda stále rostla. To se ale nelíbilo 7
ostatním mistrům jiu-jitsu, kterým judo odvádělo cvičence. Tato nevraživost nakonec vedla k tomu, že roku 1886 uspořádal šéf tokijské police tzv. Dožó džaburi neboli „utkání pravdy“ mezi školami Kodokan (judo) a Totsuko-Ryu (jiu-jitzu). (Srdínko, 1987)
„Význam tohoto utkání byl nesmírný, byla to vlastně rozhodující bitva, ne-
boť tu nešlo o nic menšího než o uznání a život tohoto nebo onoho systému a případná porážka by jistě znamenala konec Kodokanu.
V utkání, na které vyslaly obě školy po patnácti závodnících, oslavil Ko-
dokan nebývalé vítězství: jen dva zápasy skončily nerozhodně, ve všech ostatních zvítězili reprezentanti Kodokanu. Toto rozhodné a dokonale přesvědčivé vítězství zajistilo Kodokanu nesporné prvenství před všemi školami jiu-jitsu, a to nejen pokud jde o vnitřní náplň a morální působení, nýbrž i o praktický význam v boji.
Zásady techniky Kodokan-Judo byly stanoveny už roku 1887, jeho vnitřní
náplň však byla zdokonalována, až konečně byla definitivně stanovena roku 1922.“ (Komise Jiu-jitsu Českého svazu Judo, 2001)
Dnes má Kodokan několikapatrovou budovu s mnoha tělocvičnami a judo se
stalo v japonsku jedním z nejpopulárnějších sportů vůbec. Judo našlo své místo i v japonských základních školách, kde se vyučuje spolu s Kendó. Mistr Kano se stal významnou osobností novodobých japonských dějin. Stal se mimo jiné ministrem školství, byl prvním asijským členem MOV (Mezinárodní olympijský výbor) a prvním prezidentem Japonského sportovního svazu. (International Judo Federation, 2007)
1.1.2 Judo u nás
„Rok 1919 je označován jako vznik organizovaného juda v ČSR. Vojenská
tělovýchovná škola zařazuje do programu výcviku pro léta 1922 – 1926 výcvik jiu-jitsu. V roce 1930 byly v Praze zahájeny pravidelné kurzy pro vysokoškoláky v tělocvičně Marathon v Černé ulici pod vedením Adolfa Lebedy. V roce 1933 byl založen první samostatný oddíl jiu-jitsu ve VŠ Praha pod vedením Ing. O. Pecáka. V Brně již v té době vedl výcvik jiu-jitsu F.S. Dobó, který sehrál v historii čs. juda význačnou roli. V roce 1933 ČSR poprvé navštívil i zakladatel juda profesor Jigoro Kano, který vedl své propagační kurzy a v Praze předvedl instruktáž na VŠ Praha. V roce 1934 zahájil výcvik ve VŠ Praha v Marathonu F.S.Dodó. 8
• Roku 1934 bylo první Mistrovství Evropy v Drážďanech, také byla zalo-
žena Evropská unie juda se sídlem v Berlíně. Zakládajícím členem byla i ČSR.
• Dne 3. 4. 1936 byl založen Československý svaz jiu-jitsu. Prvním předse-
dou byl zvolen profesor Dr. František Smotlacha.
• Při cestě na OH v Berlíně navštívil ČSR podruhé prof. Dr. Jigoro Kano. Před-
náškami a instruktážemi zahájil výcvik juda ve školním roce 1936 – 1937 ve VŠ Praha.
• Zakladatel JUDA prof. Dr. JIGORO KANO zemřel v roce 1938.
• Koncem roku 1956 byl dán nový směr československé tělovýchově. Byl
ustanoven Československý svaz tělesné výchovy (ČSTV) a vznikl pod touto organizací také Československý svaz juda.
• Na zasedání MOV v Římě bylo přijato judo mezi olympijské sporty a bylo
zařazeno na pořad olympijských her v Tokiu 1964.
• V roce 1993 po rozdělení republiky vzniká Český svaz juda.“ (Komise
Jiu-jitsu Českého svazu Judo, 2001)
Mezi nejvýznamnější zakladatel juda u nás bezesporu patří Vladimír „Ka-
zik“ Lorenz, držitel 8. danu. Tento průkopník juda a zakladatel aikida u nás je znám také pro svou odbojářskou činnost, kvůli které strávil několik let ve vězení, byl vyslýchán Gestapem a odsouzen k smrti oběšením.
„Jeho životním učitelem byl japonský profesor filozofie Junyu Kitayama,
s nímž se seznámil po válce v Československu. Lorenz se stal jeho žákem a působil do jeho smrti do roku 1962 jako jeho asistent. Naučil se od něho mnoho z principů a myšlenek bojových umění a japonského uvažování. Společně také vydali knihu o sebeobraně. V roce 1964 se Lorenzovi podařilo vycestovat do Japonska. Rok zde zůstal a studoval bojová umění přímo u japonských mistrů.“ (Wikipedia, 2001)
Po návratu do vlasti založil mnoho oddílů juda a aikida po celé ČSR (např.
v Hradci Králové, kde část života žil), v Praze také vedl tréninky v domě Maratón (klub judó při VŠ Praha) a také založil svůj oddíl juda na Balkáně. Do roku 2010 pravidelně cvičil a vedl tréninky oddílu TJ Sokol Žižkov II. Předával zájemcům o judo své nabyté informace a příležitostně prováděl i v pokročilém věku demonstrace či ukázky judo. Vladimír Lorenz zemřel 7. března 2010 v Praze. (Wikipedia, 2001)
Mezi další naše významné judisty patří Vladimír Kocman (jediný českoslo-
venský medailista z OH), který vybojoval na OH v Moskvě 1980 3. místo v hmot9
nostní kategorii nad 95 kg. Dále se sluší jmenovat Jiřího Sosnu (5.místo OH Soul 1988), Pavla Petřikova st. (5.místo OH Moskva 1980), Michaelu Kvačkovou-Vernerovou (3.místo MS 1999) a mnoho dalších.
V současné době patří mezi naše nejnadějnější reprezentanty Jaromír Ježek
(3x 1. místo na sv. poháru, účast na OH 2008), Pavel Petřikov ml. ( mistr Evropy do 23 let 2008, 9.-13. místo OH 2008) a Lukáš Krpálek (3. místo MS 2011, juniorský mistr světa i Evropy).
10
1.2 Fyziologie juda 1.2.1 Charakteristika juda Zápasí muži i ženy, rozděleni do 7 hmotnostních kategorií: M: -60, -66, -73, -81, -90, -100, +100 kg Ž: -48, -52, -57, -63, -70, -78, +78 kg
Délka zápasu je u mužů 5 minut, 4 minuty u žen, nicméně může dojít
k ukončení zápasu před časovým limitem (tzv. Ipon = 10 bodů). Toho může závodník dosáhnout několika způsoby:
• kontrolovaným hodem soupeře na celá záda (počítá se i když soupeř
dopadne tzv. „do mostu“)
• nasazením techniky škrcení či páčení, po které soupeř vzdá předepsaným
signálem (pokud soupeř nevzdá při škrcení a omdlí, nejenže prohrává zápas, ale kvůli ohrožení svého zdraví je vyloučen z celého turnaje)
• znehybněním soupeře na zemi předepsaným způsobem po dobu 25 sekund
nebo kratší, v závislosti na dříve získaných bodech
• pokud se soupeř opakovaně prohřeší proti pravidlům a je penalizován čtyřmi
tresty Shido (např. za pasivní způsob boje), nebo u vážnějšího porušení pravidel přímo trestem Hansoku make (použití zakázaných technik, ohrožujících zdraví závodníků)
• další bodová ohodnocení Wazari = 7 b. (2 x Wazari = Ipon), Yuko = 5 b.
V případě, že zapás končí nerozhodně, nastává prodloužení, tzv. Gloden score
(systém náhlé smrti), které trvá 3 min. Pokud ani po tomto nastavení času není jasný vítěz, rozhodnou rozhodčí (jeden hlavní a dva postraní) pomocí barevných praporků, kterými označí vítěze.
V judo je zakázáno kopat nebo provádět údery horními končetinami, kousat
nebo škrábat, zesměšňovat soupeře, mluvit. Dále existují zakázané techniky, které byli ze soutěžního juda vyloučeny kvůli jejich nebezpečnosti, a mnoho dalších přesně popsaných prohřešků proti pravidlům.
Zápasiště (zvané Tatami) musí mít rozměry 14 x 14m až 16 x16m, zápasová
plocha (čtverec) 8 x 8m až 10 x 10m. 11
Maximální doba zápasu může být tedy 8 minut. Během jednoho soutěžního
dne může úspěšný závodník absolvovat až 6 zápasů, mezi kterými je přestávka v závislosti na ostatních zápasech od 10 do 60 minut. Limitující faktory v judu: • technické – úroveň zvládnutí hodů, držení, škrcení, páčení a jejich kombinací • somatické – převaha rychlých svalových vláken (Typ II A a II B)
somatotyp: endomezomorf
vysoký podíl aktivní svalové hmoty
nižší procento tělesného tuku (HAVLÍČKOVÁ, 1993)
• kondiční – reakční i akční rychlost
explosivní síla u nižších kategorií, absolutní síla u těžších
aerobní i anaerobní vytrvalost
koordinace
flexibilita a kloubní pohyblivost
• taktické – analitické schopnosti
výběr optimálního řešení dané situace
• psychické – anticipace
vůle
emoce
• ostatní – regenerace (KAPOUNKOVÁ et al., 2010)
1.2.2 Funkční a metabolická charakteristika výkonu v judu
Každý dobrý závodník musí perfektně zvládnout širokou škálu pohybových
stereotypů, počínaje pádovou technikou, základním postavením, pohybem po zápasišti, úchopy, vychylování soupeře, různé techniky hodů, podmetů a porazů až po obranné a únikové techniky. Metodické dělení technik v judo by vydalo na samostatnou akademickou práci, a proto se jím nebudu příliš zabývat. Nicméně z hlediska funkční charakteristiky je třeba zápas rozdělit na boj v postoji (Nage waza, technika hodů) a boj na zemi (Ne waza, techniky znehybnění, škrcení a páčení). 12
Při boji v postoji se využívá jak explozivní, tak statické síly horních končetin
(především s ohledem na to, jestli se jedná o útok či obranu). Je třeba si uvědomit, že volba techniky závisí na tolika proměnných a je natolik individuální, že není možné přesně říci, jakých pohybových schopností a dovedností se využívá nejčastěji.
Závodníci nižších váhových kategorií volí většinou aktivnější způsob boje
s většími nároky na fyzickou kondici (rychlé střídání technik, neustálý pohyb po žíněnce), při kterém uplatňují především dynamickou sílu, obratnost a rychlost. Naopak v těžších kategoriích můžeme vidět spíše statický boj s důrazem na velkou absolutní sílu a adekvátně k tomu volené techniky.
V boji na zemi převládá statická síla, využívaná především při držení. Zde je
rozdíl mezi útočícím (Tori) a bránícím (Uke) nejpatrnější. Pro lepší ilustraci nastíním typickou situaci při boji na zemi. Po nepodařené technice skončí Uke vleže na břiše, horní končetiny skrčí pod trup a s pomocí límce svého kabátu si kryje krk. V této pozici se aktivním zatnutím zádových a šíjových svalů brání nasazení účinné techniky. Jelikož neprovádí žádný pohyb a čeká na akci soupeře, může se pokusit vydýcháním snížit dechovou frekvenci a „odpočívat“. Na rozdíl od toho Tori se pokouší skórovat svou osobní technikou, musí tudíž vyvíjet značnou aktivitu, aby byl schopen Ukeho přetočit do držení nebo jiné techniky. Ačkoliv z hlediska taktiky je pozice pro Ukeho nevýhodná, kvůli šetření sil do dalšího boje je to hojně využívaný způsob.
Jak bylo zmíněno výše, maximální doba zápasu (u mužů) je 8 minut, tato
situace ale nastává spíše výjimečně. Kontinuální doba může být až 60 sekund, doba přerušení je kolem 10 sekund, pokud ovšem rozhodčí nenaznačí závodníkovi, aby si upravil oděv (Judo-gi), to může trvat až minutu. S tím, jak závodník postupuje turnajem, se jeho pauzy mezi zápasy zkracují a kvalita soupeřů se zvyšuje. Intenzita zatížení v jednotlivém zápase se pohybuje v rozmezí submaximálni až maximální. „Největší aktivita závodníků je v první až třetí minutě. Ve čtvrté dochází k taktizování závodníků a šetření sil na závěrečnou minutu, kdy se snaží vyvinout zdánlivou aktivitu, která by jim zaručovala udržení si dosaženého vedení, popř. náklonnost rozhodčích při nerozhodném výsledku střetnutí.“ (WEINLICH, 2006)
„Díky fyzickému ale i psychickému zatížení dosáhne srdeční frekvence ke
konci zápasu téměř maximálních hodnot.“ (HAVLÍČKOVÁ, 1993)
Hladina laktátu v krvi se pohybuje ve smíšeném pásmu a stoupá až nad
anaerobní práh v závislosti na tom, o kolikátý zápas se jedná. 13
Obr. 3) Tabulka: Efekt judistického zápasu na koncentraci laktátu, amoniaku, hypoxantinu, xantinu, kyseliny močové, moči a kreatinu v krevní plasmě v klidu a po zápase Zdroj: http://bjsm.bmj.com/content/37/3/245/T3.expansion.html
V tabulce (Obr. 3) udává Degoutte (2003) maximální pozápasovou hladinu
laktátu 12,3 mmol/l (n = 16, průměrný = 18,4 laktátu, ± 1,6 let). Což jehypoxantinu, o 0,2 mmol/l Obr. 3 Tabulka: Efekt judistického zápasu na věk koncentraci amoniaku, xantinu, kyseliny močové, moči a kreatinu v krevní plasmě v klidu a po zápase
méně nežli spodní hranice, kterou udává (HAVLÍČKOVÁ, 1993) jako maximální Zdroj: http://bjsm.bmj.com/content/37/3/245/T3.expansion.html laboratorní pozátěžovou hodnotu LAmax 12,5-13,8 mmol/l. Rozdíl zřejmě vznikl rozdílnou metodikou, Havlíčková (1993)maximální měří laboratorní hodnotu, V tabulce (Obr. 3)kdy udává Degoutte (2003) pozápasovou hladinuzatímco laktátu Degoutte odebírá vzorky po Což zápase, tudíž nemuselo vždyspodní dojít 12,3 mmol/l(2003) (n = 16, průměrný věk =krve 18,4 přímo ± 1,6 let). je o 0,2 mmol/l méně nežli hranice, kterou udává (HAVLÍČKOVÁ, 1993) jako maximální laboratorní pozátěžovou k maximálnímu úsilí testovaného subjektu. LAmax 12,5-13,8ukazateli mmol/l. pro Rozdíl zřejmě proces vznikl jsou rozdílnou metodikou, kdy hodnotu Velmi důležitými tréninkový parametry kardio-reHavlíčková (1993) měří laboratorní hodnotu, zatímco Degoutte (2003) odebírá vzorky krve
spiračního systému (Tab. 1). Nejběžněji používaná bývá srdeční frekvence (SF), která přímo po zápase, tudíž nemuselo vždy dojít k maximálnímu úsilí testovaného subjektu.
je také nejproměnlivější. Slouží především ke kontrole kvality tréninkové jednotky Velmi důležitými ukazateli pro tréninkový proces jsou parametry kardio-respiračního
a intenzity zatížení. Při dlouhodobém pravidelném měření SF (každý den ráno po systému (Tab. 1). Nejběžněji používaná bývá srdeční frekvence (SF), která je také
probuzení) pomáhá diagnostikovat nemoc jednotky nebo přetrénování. nejproměnlivější. Slouží především kenežádoucí kontrole stavy kvalityjako tréninkové a intenzity Její maximální hodnota pak udává maximální kterých je schopnopomáhá srdce zatížení. Při dlouhodobém pravidelném měření SFpočet (každýstahů, den ráno po probuzení) diagnostikovat nežádoucí jako nemoc nebou mužů přetrénování. maximální hodnota pak za minutu. Tato hodnotastavy je u žen nižší než a klesáJejítaké s věkem. Hodnota udávámax maximální počet stahů, kterýchspotřebu je schopno srdce zatedy minutu. Tato hodnota je u žen nižší VO2 nám udává maximální kyslíku, vyjadřuje maximální aerobnež u mužů a klesá také s věkem. Hodnota VO2 max nám udává maximální spotřebu kyslíku, ní kapacitu. Další užitečným ukazatelem trénovanosti je vitální kapacita plic (VO). tedy vyjadřuje maximální aerobní kapacitu. Další užitečným ukazatelem trénovanosti je
Ta nám říká, jaký objem vzduchu jsme schopni vydechnout po maximálním nádechu.
vitální kapacita plic (VO). Ta nám říká, jaký objem vzduchu jsme schopni vydechnout po
U trénovaných jedinců může přesáhnout až 7 litrů. (NOVOTNÁ, NOVOTNÝ, 2007).
maximálním nádechu. U trénovaných jedinců může přesáhnout až 7 litrů. (NOVOTNÁ, Tab. 11 Vybrané zátěžové hodnoty při spiroergometrickém vyšetření ad vita maxima NOVOTNÝ, 2007). Tab. Vybrané zátěžové hodnoty při spiroergometrickém vyšetření ad vita(upraveno maxima podle Havlíčková 1993, Degoutte 2003) (upraveno podle Havlíčková 1993, Degoutte 2003) UKAZATEL
DEGOUTTE (2003)
CALLISTER A SPOL. (1991)
BARTÁK A ŠKRANC (1976) <63 kg >93 kg
SF max [tepy/min]
198,2
188
188
182
SF klid [tepy/min] VO2 max [ml/min/kg]
54,7
-
-
-
55
56
56
49
LA max [mmol/l]
12,3
8,4
13,8
14,3
14
1.2.3 Způsoby energetického krytí Během zápasu jsou využívány všechny zóny metabolického krytí (Obr. 4 na straně 16). Jsou jimi: ATP systém - nejjednodušší, nejrychlejší systém získávání energie pro svalovou práci - adenosintrifosfát (ATP) nacházející se ve svalu, se štěpí na adenosindifosfát (ADP) a fosfát (P) a tím se uvolňuje energie, zásoby ATP ve svalech vydrží pouze několik sekund (2 - 3 s) ATP → ADP + P + ENERGIE po té nastupuje ATP-CP systém – tzv. anaerobní laktátový systém získává ATP resyntézou ze zásob kreatinfosfátu (CP) - jedná se o nejrychlejší způsob doplnění zásob ATP, zásoby kreatin fosfátu pro ATP-CP systém však vystačí pouze několik sekund (přibližně 20 - 40 s) ADP + CP → ATP + kreatin Další systém je anaerobní glykolýza (glykolytická fosforylace) – při té je za nepřítomnosti kyslíku využívá energie uvolněné z glukózy za vzniku laktátu (LA) - glukóza je přeměňována na pyruvát a ten dálé uvolňuje kyselinu mléčnou která se dále přemění na sůl kyseliny mléčné tedy laktát. Tento systém se stává dominantním zdrojem energie pro pracující svaly asi po 30 sekundách (Obr.4).
Tyto systémy jsou všechny anaerobní tedy fungují bez účasti kyslíku. Avšak
jejich efektivita v porovnání s oxidativním systémem je značně nízká. Aerobní (oxidační) fosforylace – nejvýhodnější systém s nejpomalejším nástupem Energie je v tomto případě získávána ze sacharidů (glukóza), popřípadě z tuků (triacilgliceroly), které vstupují do Krebsova cyklu a za vzniku vody (H2O) a oxidu uhli15
čitého (CO2) vytváří molekuly ATP. - při extrémní námaze umí tělo získávat energii i rozkladem proteinů, ale jejich primární funkce v organismu je jiná a pro běžnou zátěž se podstatě nevyužívají
Obr. 4) Podíl zdrojů energie na její celkové úhradě v závislosti na čase při maximálních výkonech různého trvání
Zdroj: http://2.bp.blogspot.com/_BcZ9_qDaZ1M/TQtULxopueI/AAAAAAAAAoc/bzNYmqKaaRg/ s1600/1_doc_403f3be9.jpg
1.2.3 Somatická charakteristika sportovce
„Antropometricky lze judisty charakterizovat jako endomezomorfní typy
prakticky homogenní ve všech hmotnostních kategoriích, s malým množstvím podkožního tuku a s vysokým podílem aktivní tělesné hmoty. Funkčně morfologická svalová charakteristika jedinců je určována jejich specifickým zatížením, kladoucím vysoké nároky na úroveň silových schopností jak dynamických tak statických. Profilující pro judisty je nejen veliká explosivní síla nejvíce zatěžovaných svalových skupin, ale i jejich vysoká schopnost svalové vytrvalosti v anaerobním režimu práce. Úroveň silových schopností není tak rozhodující jako u zápasníků. Proto mohou judo s úspěchem provozovat i ženy.“ (HAVLÍČKOVÁ, 1993) 16
1.2.5 Zdravotní aspekty juda
Judo jakožto úpolový sport může nést zvýšené riziko úrazu. Nicméně díky me-
todice výuky a etice se toto riziko výrazně snižuje. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že za 15 let aktivní kariéry jsem nikdy neměl vážnější zranění (jako například zlomeninu).
Aktivní formou prevence úrazů je především výuka pádových technik. Ta
probíhá už od nejrannějších přípravek, v době, kdy je trénink dětí v podstatě jen minimálně zaměřen na techniku juda a jeho hlavní náplní je gymnastická průprava. Za pasivní prevenci považuji především již zmíněnou etiku juda. Jelikož je tento sport původem z Japonska, je vněm neodmyslitelně zakořeněno prokazování úcty a respektu k protivníkovi, trenérovi, mistru i ostatním. Nicméně i při vynikajícím zdravotním stavu judistů (povinná každoroční prohlídka u lékaře) může dojít při tréninku nebo soutěži ke zranění. AKUTNÍ ZRANĚNÍ: Odřeniny a spáleniny – vznikají třením kůže o oděv nebo žíněnku, nejčastěji na kolenech, obličeji a krku Zlomené „otočené“ nehty – nepříjemně krvácející zranění, způsobené nejčastěji snahou soupeře vytrhnou se z úchopu, dá se jim předcházet „tejpováním“ konečků prstů Poranění prstů – distorze palců, zlomeniny, vykloubení, pohmoždění kloubního pouzdra. Mechanika těchto úrazů je podobná jako u předchozího příkladu. Často se také při boji na zemi prst omylem zamotá do oděvu a poté nejde uvolnit. Při špatném stavu žíněnky (jednotlivé obdélníky se od sebe vzdalují) mohou vzniknou díry až 5 cm, ve kterých uvízne palec nohy. Při špatně prováděném podmetu nohou. Otřes mozku – špatná technika hodu nebo pádu, často ve snaze předvést techniku co nejlépe (např. při zkouškách na vyšší technický stupeň) 17
Úrazy kolenního a hlezenního kloubu - pohmoždění, vykloubení, poranění vazů (křížový vaz kolenní). Při špatně prováděném nástupu do chvatu, případně při blokování soupeřova chvatu. Při špatném došlápnutí, nebo po špatně prováděném podmetu. Úrazy ramenního kloubu – pohmoždění, vykloubení, poranění vazů v situaci, kdy Uke vychyluje a v jeho ramenním kloubu dojde k velké horizontální abdukci spolu s protitlakem soupeře. Při špatně nasazené páce na loket dochází často k přenosu páky na ramenní kloub. Škrcení - jež je prováděno buď stahováním límce kimona, nebo tlakem předloktí, případně tlakem malíkovou hranou na krkavici. Tlak na měkké tkáně krku má za následek nedokrvenost mozku, zástavu dýchání stlačením krkavice (arteria carotis), což vede ke kapitulaci protivníka. Vzdání se signalizuje opakovaným poklepáním na tatami (žíněnku) nebo tělo. Pokud nedojde k uvolnění tlaku, dochází ke ztrátě vědomí. V naprosté většině případů bez následků, vzhledem ke krátkodobé mozkové hypoxii. (HAVLÍČKOVÁ, 1993) Poranění krční páteře – nejčastěji při chvatu Uchi mata Obr. 5 když se Tori (v bílém) ve snaze o co nejlepší hod opře hlavou o žíněnku a chce pokračovat v pohybu (do kotoulu vpřed). Soupeři se podaří vytrhnout z úchopu a dopadne na Toriho záda. Může při tom dojít k poranění krčních obratlů, to může končit ochrnutím nebo i smrtí. Tento způsob hodu je pravidly sice zakázán, ale přesto k němu dochází. I když se často nic nestane, přesto je závodník potrestán prohrou zápasu a vyloučením ze soutěže.
18
CHRONICKÁ ZRANĚNÍ: Poškození ušní chrupavky – Obr. 5 - tzv. „karfiol“ vznikne nejčastěji úderem do ušního boltce, po kterém chrupavka oteče a zdeformuje se nebo špatně sroste.
Obr. 5) Poškození ucha,
zdroj:http://wrestling.isport.com/userfiles/Guide/image/Wrestling/Rugby-Player-with-Cauliflower-Ear-230x350.jpg
Zkrácení nejvíce používaných svalů – posturální: svaly šíjové (m.sternocleidomastoideus, m.trapezius), prsní svaly (m. pectoralis major), svaly bederní oblasti (m. quadratus lumborum) fázické: ohýbače lokte (m. biceps brachii) (DYLEVSKÝ, 2009) Varózní postavení dolních končetin – (nohy do O) může způsobovat problémy s koleními vazy v pozdějším věku Tuhnutí krční a bederní páteře – způsobené přetěžováním v tréninku Zdravotní problémy způsobené nárazovým hubnutím – poškození jater, ledvin 19
Pokud se judo trénuje správným způsobem, tzn. při velké rozmanitost tech-
nik a jejich provádění na obě strany, nemělo by docházet k jednostrannému zatížení. To je ovšem ideální stav, kterého je velmi obtížné dosáhnout. Každý závodník má svůj osobitý způsob boje a využívá při něm své osobní techniky. Na ty se v tréninku primárně zaměřuje, tudíž dochází k jednostrannému zatěžování. To je potřeba v tréninku kompenzovat právě cvičením technik na obě strany. Dodržení této zásady povede nejen ke kompenzaci svalových disbalancí, ale i ke zlepšení techniky chvatu.
Ve svém příspěvku o tělesném složení vrcholových seniorských judistů
uvádí Malá (et al., 2008), že judo je při bilaterálním provádění technik vhodným prostředkem k všeobecnému silovému rozvoji organismu. Při vyšetření přístrojem In Body 3.0 nebyly zjištěny signifikantní rozdíly mezi pravou a levou končetinou. Toto tvrzení vychází z preferovaných osobních technik probandů (n = 10), kteří uváděli jejich bilaterální provádění v zápase i v tréninku.
Přes všechnu snahu o vyrovnání je bezpodmínečně nutné zařadit na konec
každé tréninkové jednotky kompenzační cvičení. Každý správný judista by měl mít výbornou kloubní pohyblivost, která mu umožní nejen lepší provedení chvatů, ale i snazší úniky ze soupeřových technik. Proto je důkladné protažení po každém tréninku nezbytně nutné. Jde především o posturální svaly (mají tendenci ke zkracování) a svaly nejvíce zatěžované (cvičením nebo posilováním). To jsou především: šíjové svaly (m. sternocleidomastoideus, m. trapezius), deltový sval (m. deltoideus), prsní svaly (m. pectoralis major et minor), svaly paže (m. biceps brachii, m. triceps brachii), flexory prstů (m. flexor digitorum profundus et superficialis) břišní svaly (m .serratus anterior, m. rectus abdominis) hýžďové svaly (m. gluteus maximus, m. glutei medius et minimus) lýtkový sval (m. triceps surae) (DYLEVSKÝ, 2009)
20
1.3 Somatometrie sportovců
Autorů zabývajících se touto problematikou je velké množství, proto se
v této práci jen okrajově zmíním o těch nejdůležitějších.
Jak uvádí Pavlík (2003), hodnocením a zkoumáním tělesné stavby se za-
bývali již starověcí učenci, když pozorovali antické sportovce. Nicméně skutečný rozvoj sportovní antropologie můžeme sledovat až s rozvojem sportu koncem 19. století. Jmenujme třeba Krupičku (1872), jenž zkoumal vliv sokolského tělocviku na stavbu lidského těla. Ve 20. století jsou potom významné práce německých autorů Kohlrausche (1923, zkoumal somatické zvláštnosti sportovců různých odvětví), Bacha (1931, sledoval účastníky Německých tělovýchovných slavností), Arnolda (1931, studenty tělesné výchovy). Z našich jmenujme především autory Šabata a Novotného (1947, podrobná šetření volejbalistů), dále pak např. Pařízkovou (1971), Štěpničku (1974), Riegrovou (1978), Beleje (1981), Pavlíka (1991) atd.
1.3.1 Konstitučně typologické systémy
Snahy o rozdělení lidí podle tělesné konstituce můžeme pozorovat už v an-
tice. Hippokrates jako první vytvořil systém dělení podle převládajících rozměrů na dva typy: Habitus phthisicus (převládají vertikální rozměry tzn. dlouhé tělo) a habitus apoplecticus (převládají horizontální rozměry). Toto dělení se v podstatě užívalo celý starověk i středověk. (PAVLÍK, 2003)
„V 19. a zvláště 20. stol. vzniká celá řada typologií. Charakteristické je, že
většina z nich rozlišuje tři nebo čtyři krajní typy. Mezi nejznámější typologické systémy je možno zařadit: • Rostanův (1826 in Krajník 1944), rozlišující typ dechový, zažívací, mozkový a svalový • Sigaudův (1914 in Tittel 1961), který je zpřesněním Rostanovy typologie – rozlišuje typ dechový, zažívací, svalově kloubní a mozkomíšní • Kretschmerův (1921), používaný ještě po druhé světové válce u nás, rozlišující typ astenický (leptosomní), atletický a pyknický 21
• Bunakův (1923, 1931, in Tittel 1961), který stanovil typy: stenoplastický (štíhlý), meloplastický (střední), euryplastický (široký) • Violův (1933 in Krajník 1944), který rozeznává typ normosplanchnický (normotyp), makrosplanchnický (brachytyp), mikrosplanchnický (longityp) • Conradův (1941), navazující na typ Kretschmerův a kromě základních typů – pyktomorfa, metromorfa a leptomorfa – popisující i mezitypy • Scheldonův (1940, 1954), zatím nejdůkladněji propracovaný, rozlišující kromě tří vyhraněných typů celou škálu různých smíšených typů (PAVLÍK, 2003) • Heatové a Cartera (1967), v současnosti nejpoužívanější metoda vycházející z Scheldonova systému, v němž rozšířili škálu ze 7 (Scheldon) na 14 stupňů, čímž umožnili vyšší počet somatotypů
22
2. Praktická část
Poznání charakteristických znaků tělesného složení v různých sportech
nám významnou měrou přispívá k pochopení funkční antropologie a tím pádem i k lepšímu poznání faktorů ovlivňujících výkonnost. Stejně tak v judu nám identifikace tělesného složení pomáhá určit vhodný somatotyp pro tento sport, popřípadě určit ideální hmotnostní kategorii pro daného závodníka. (MALÁ, 2008)
„Růst výkonnosti v některém sportovním odvětví je podmíněn řadou fak-
torů – fyziologickými předpoklady, úrovní motorických schopností a biologickými předpoklady, metodikou a intenzitou tréninkového procesu, psychickými vlastnostmi sportovce, materiálními podmínkami atd. Jedním ze základních biologických předpokladů je tělesná stavba sportovce. Zvláště v některých sportech je významným faktorem, podmiňujícím výkon.“ (PAVLÍK, 2003)
Cílem této časti je tedy zhodnotit možnosti využití antropometrických pa-
rametrů u dospělých judistů, zvláště pak určení jednotlivých komponent tělesného složení a jejich vzájemné porovnání vzhledem k hmotnostní kategoriím. Cíle tohoto výzkumu nám posléze mohou sloužit například při výběru talentů nebo při sledování trénovanosti v průběhu sezónní přípravy.
2.2 Charakteristika souboru a použité metody
Celkem sem mi podařilo otestovat 46 probandů - mužů ve věku od 20-30 let
(průměry: věk 24,9 let, výška = 179,9 cm, hmotnost = 82,6 kg, BMI = 25,5 kg ∙ m-2), ve třech nejfrekventovanějších váhových kategoriích (-73 kg, -81 kg, -90 kg), kteří se věnují judu minimálně sedmým rokem. Z antropometrických parametrů jsem dále měřil šířkové rozměry, obvodové rozměry, šířku devíti kožních řas. Poté jsem stanovil somatotyp podle Heatové a Cartera (1967). Tělesné složení jsem dále vyhodnotil metodou podle Matiegky (1921) (Obr.7, na straně 26).
Údaje jsem získával terénním měřením po skončení tréninkové jednotky nebo
soutěžního dne. Všechna měření jsem prováděl osobně (po zaškolení od vedoucí mé práce), abych tak zabránil chybám měření způsobených individuální chybou. 23
Měření probíhalo koncem soutěžního období a začátkem období přechod-
ného vždy na konci tréninkové jednotky nebo po skončení zápasů. Soubor byl smíšený z judistů z Východních čech a Brna.
Data jsem zpracovával pomocí programů Microsoft Exel 1997, Adobe
Creative Suite 5 Design Premium.
„Vlastní měření vyžaduje velmi pečlivý zácvik. I u zkušených antropologů
může chyba měření dosáhnout až 5%, přičemž se pravděpodobnost chyby zvyšuje u extrémně vysokých či nízkých hodnot. Vzhledem k intervalu spolehlivosti regresivních rovnic může chyba odhadu dosáhnout až 9-10%.“ (RIEGEROVÁ, 2006) Měřeny byly tyto antropometrické parametry: • tělesná výška [cm] – měřidlo: výškoměr SECA 222 telemetrický měřič výšky • tělesná hmotnost [kg] - s ohledem na měření (několik různých akci – trénink x turnaj) byly rozdíly před soutěží/po soutěži, před tréninkem/po tréninku, v řádech kilogramů. Proto jsem se rozhodl zaokrouhlit hmotnost na celé kilogramy • šířkové rozměry [cm] * – měřidlo: modifikovaný torakometr T-520 (Trystom) - epikondyl humeru - zápěstí - dolní epifýza lemuru - kotník • obvody segmentů těla [cm] * – měřeno krejčovským metrem - předloktí - biceps (uvolněný – zatnutý) - stehno - lýtko • tloušťka devíti kožních řas [mm] * - měřidlo: Kaliper Somet - řasa nad m. triceps brachii (Obr. 6) * Měřena byla vždy dominantní končetina
24
- Subscapulární řasa (Obr. 6) - kožní řasa na hrudníku ve výši 10. žebra - kožní řasa na břiše (Obr. 6) - kožní řasa nad spinou (Obr. 6) - řasa nad m. biceps brachii - kožní řasa na volární straně předloktí v místě největšího obvodu - řasa na stehně (Obr. 6) - kožní řasa na zadní straně lýtka v místě maximálního obvodu
Obr. 6) Kožní řasy – Pařízková,
zdroj: http://www.kaliper.cz/legenda.jpg
25
Obr. 7) Matiegkova metoda,
Zdroj: RIEGEROVÁ et al., 2006, s. 28-29.
26
2.3 Výsledky 2.3 Výsledky V Tab. 2 jsou zaznamenány průměrné hodnoty jednotlivých parametrů Vs rozdělením Tab. 2 jsou zaznamenány průměrné hodnoty jednotlivých parametrů s rozdělením podle podle váhových kategorií. V příloze 1. Tabulka hodnot - je kompletní váhových kategorií. V příloze 1. Tabulka hodnot - je kompletní tabulka se všemi hodnotami
tabulka se všemi hodnotami jednotlivých probandů.
jednotlivých probandů.
Tab. Antropometrické charakteristiky Tab. 2) 2 Antropometrické charakteristiky judistůjudistů -73 (n = 15) SMĚR. PRŮMĚR ODCHILKA AKTIVNÍ DOBA (let) 12,5 3,2 VÁHA (kg) 74,0 2,4 VĚK (let) 23,5 2,4 VÝŠKA (cm) 174,8 4,9 ŠÍ LOKET 6,9 0,6 Ř ZÁPĚSTÍ 5,6 0,4 K KOLENO 9,7 0,7 Y (c m) KOTNÍK 6,8 0,4 O BIC. VOLNĚ 31,4 1,9 B BIC. ZATNUTĚ 34,5 1,7 V PŘEDLOKTÍ 28,1 1,1 O STEHNO 53,8 2,7 D Y (c m) LÝTKO 36,1 1,4 K TRICEPS 6,3 2,2 O LOPATKA 9,6 2,7 Ž ŽEBRA 7,9 2,9 NÍ BŘICHO 11,0 3,6 Ř BOK 10,1 4,3 A BICEPS 4,1 1,1 S 3,9 0,9 Y PŘEDLOKTÍ 9,3 2,4 (m STEHNO m) LÝTKO 7,3 2,6 S 2,6 0,9 O ENDOMORFIE M 5,5 1,2 AT MEZOMORFIE O TY P EKTOMORFIE 2,0 0,8 BMI (kg ⋅ m-2) 24,2 1,4
-81 (n = 15) SMĚR. PRŮMĚR ODCHILKA 15,9 3,1 82,1 2,2 26,5 3,2 180,3 6,4 7,5 0,6 5,9 0,4 10,3 0,8
-90 (n = 16) SMĚR. PRŮMĚR ODCHILKA 14,8 3,1 91,8 2,5 24,8 3,1 184,6 4,0 7,7 0,4 6,1 0,5 10,5 0,7
6,9 31,9 35,3 29,9 55,5
0,4 1,2 1,7 1,3 2,5
7,3 33,4 36,8 30,4 57,2
0,4 2,3 2,3 1,4 1,7
36,9 7,0 10,1 8,5 11,9 10,1 4,8 4,1 9,5 6,8
1,8 2,3 2,4 2,4 4,5 4,5 1,2 0,6 2,6 2,6
38,7 8,1 12,3 10,4 14,8 12,6 5,2 4,4 11,6 8,1
1,5 2,9 2,4 3,2 4,9 4,0 1,2 1,0 2,8 3,0
2,8
0,9
3,4
0,8
5,8
1,5
6,1
1,4
1,9 25,3
1,1 1,8
1,5 27,0
0,7 1,4
Z tabulky je patrné, že průměrná hmotnost závodníku ve všech sledovaných
váhových kategoriích se pohybuje v rozmezí 1,0 – 1,8 kg nad limitem dané kategorie. To je způsobeno především tím, že závodníci dlouhodobě upravují svou hmotnost tak, aby před soutěží nemuseli příliš drasticky shazovat. Co se týče věku, jsou nejmladší zástupci kategorie do 73 kg. To může být způsobeno postupným nabíráním hmotnosti (především svalové hmoty) po přechodu do seniorské kategorie. 27
kategoriích se pohybuje v rozmezí 1,0 – 1,8 kg nad limitem dané kategorie. To je způsobeno především tím, že závodníci dlouhodobě upravují svou hmotnost tak, aby před soutěží Z tabulky je patrné, že průměrná hmotnost závodníku ve všech sledovaných váhových
nemuseli kategoriích příliš drasticky shazovat. Co se1,0týče jsou nejmladší zástupciTo kategorie do 73 se pohybuje v rozmezí – 1,8věku, kg nad limitem dané kategorie. je způsobeno kg. To může být způsobeno postupným nabíráním hmotnosti (především především tím, že závodníci dlouhodobě upravují svou hmotnost tak, svalové aby předhmoty) soutěžípo Obecně říct, že závodníci v těžší kategorii mají vyšší hodnoty všech měřených nemuseli příliš drasticky shazovat. Colze se týče věku, jsou nejmladší zástupci kategorie 73 přechodu do lze seniorské kategorie. Obecně říct, že závodníci vtéměř těžší kategorii majído vyšší kg. To všech může způsobeno postupným nabíráním hmotnosti hmoty) po parametrů. Také být jeměřených zřejmé, žeparametrů. hodnota BMI (Body mass index) je spíšesvalové vhodná pro mass hodnoty téměř Také je zřejmé, že(především hodnota BMI (Body přechodu do seniorské kategorie. Obecně lze říct, že závodníci v těžší kategorii mají nesportující populaci. Hodnotí totiž pouze poměr mezi hmotností a výškou, ne-vyšší index)běžnou je spíše vhodná pro běžnou nesportující populaci. Hodnotí totiž pouze poměr mezi hodnoty téměř všech měřených parametrů. Také je zřejmé, že hodnota BMI (Body mass
zabýváa sevýškou, však tělesným složením. Tudížtělesným sportovcisložením. především Tudíž v silových disciplínách hmotností nezabývá se však sportovci především index) je spíše vhodná pro běžnou nesportující populaci. Hodnotí totiž pouze poměr mezi
se mohou vyskytovatsezamohou hranicí vyskytovat nadváhy (Tab. ačkolivnadváhy podle procent (Tab. 4) podle v silových disciplínách za 3), hranicí (Tab. tuku 2), ačkoliv hmotností a výškou, nezabývá se však tělesným složením. Tudíž sportovci především
se pohybují pod normou pro běžnou populaci, je pro muže 15která – 20 %.pro muže 15 – 20 procent tuku (Tab. 3) se pohybují normou prokterá běžnou populaci, v silových disciplínách se pod mohou vyskytovat za hranicí nadváhy (Tab.je 2), ačkoliv podle %.
procent tuku (Tab. 3) se pohybují pod normou pro běžnou populaci, která je pro muže 15 – 20
Tab. Tab.3)3 Hodnocení Hodnocení BMI BMI
%.
Tab. 3 Hodnocení BMI HODNOTA HODNOCENÍ BMI HODNOTA
25 - 29,9 25 - 29,9
HODNOCENÍ PODVÁHA PODVÁHA NORMÁLNÍ NORMÁLNÍ VÁHA VÁHA NADVÁHA NADVÁHA
< 30 < 30
OBEZITA OBEZITA
< 19,9BMI < 19,9
20 - 24,9
20 - 24,9
Tab.Tab. 4) Hodnocení tělesného složenípodle podle Matiegky (1921) 4 Hodnocení tělesného Matiegky (1921) Tab. 4 Hodnocení tělesného složenísložení podle Matiegky (1921) -73
OSSA
OSSA
MA TIE GK A
[kg]
[%] MA MUSCULI TIE [kg] MUSCULI GK [%] DERMA A [kg] DERMA REZIDUUM [%]
-81
-90
-73 -81 SMĚR. -90 SMĚR. SMĚR. SMĚR.ODCHILKA PRŮMĚR SMĚR. SMĚR. PRŮMĚR ODCHILKA PRŮMĚR ODCHILKA PRŮMĚR ODCHILKA PRŮMĚR ODCHILKA PRŮMĚR [kg] 11,1 1,0 12,7 1,1 13,9 ODCHILKA 1,0 [%] 11,1
15,11,0
1,2
12,715,5
1,11,2
13,9 15,1
1,0 0,8
[kg] 15,1
35,51,2
2,4
15,538,8
1,22,1
41,8 15,1
3,4 0,8
[%] 35,5
48,12,4
2,6
38,847,4
2,13,1
45,5 41,8
3,2 3,4
47,4
3,1
45,5
2,6
12,7
[kg] [%]
48,1 9,1
[kg] [%] 12,2
9,1
2,2
12,2
3,0
18,2 24,63,0
2,6 3,7
2,6 2,2
9,9
12,1
9,9
20,6 12,125,1
[kg] 18,2 2,6 20,6 REZIDUUM Legenda: [%] 24,6 3,7 25,1 OSSA – hmotnost skeletu MUSCULI – hmotnost kosterního svalstva Legenda: DERMA – hmotnost kůže a podkožní tukové tkáně OSSA – hmotnost skeletu REZIDUUM – hmotnost zbytku
2,6 3,0
12,7
2,9
3,2
13,8
3,2
2,1 3,02,5
23,4 13,8 25,6
1,5 3,2 1,9
2,1 2,5
23,4 25,6
1,5 1,9
2,9
MUSCULI – hmotnost kosterního svalstva DERMA – hmotnost kůže a podkožní tukové tkáně REZIDUUM – hmotnost zbytku V Tab. 4 se znovu opakuje, že závodníci těžší kategorie mají vyšší hodnoty všech složek. To ale platí pouze pro kilogramové vyjádření. Pokud budeme nahlížet na procentuelní zastoupení (Obr. 8) můžeme si všimnout, že u třech složek (ossa, derma, reziduum) jsou hodnoty v podstatě stejné. Nicméně zastoupení kosterního svalstva tu s vyšší kategorií naopak klesá. 28
-73
-81
-90
60,0
50,0
40,0
[%]
25,1 25,6
24,6
20,6 23,4
[kg]
18,2
12,2 12,1 13,8
48,1
47,4
45,5
9,1 9,9 12,7
15,5
15,1
13,9
11,1 12,7
10,0
15,1
20,0
41,8
35,5 38,8
30,0
0,0 [kg]
[%] OSSA
[kg]
[%] MUSCULI
DERMA
Obr. 8) Graf hodnocení tělesného složení podle Matiegky (1921)
29
[kg]
[%] REZIDUUM
Na Obr. 9 jsem se pokusil zakreslit jednotlivé váhové kategorie do somato-
grafu. Můžeme zde tedy pozorovat jak se s vyšší hmotnostní kategorií posouvá somatotyp judistů hlouběji do pásma ENDOMORFNÍ – MESOMORF. Což potvrzuje literatura (HAVLÍČKOVÁ, 1993), která souhrnně označuje judisty jako endomesomorfní typy homogenní napříč hmotnostními kategoriemi. 191 291 391
871 761 861
851
642
741 841
831 721 821
622 722
EN
IE
RF
MO
DO
711
612
524
713
614
325 336
315
515
126
416
127 128
227 216
316
415
137
226 326
425
514
136 238
325
414
513 613
235
324 435
MESOMORFNÍ EKTOMORF
135
335
424
146
245
334
534
145
234 345
434
523 623
712
344
433
522 633
144 244
444 333
533
632 621
931
811
532
631 731
941
243 354
443
155
254
343
432
154
253
453 342
MESOMORF - EKTOMORF
153
353
442
164
263
352
542
641
951
911
541
163
363 252
452 452 441
651 751
961
362
451 551
162 262
462 351
561 661
971
921
461
-73
EKTOMORFNÍ MESOMORF
117 217
317
FIE
981
372 261
173
120
OR
771
172 272
361
571 671
881
271 371
471
681
-81
TO M
891 MESOMORF - ENDOMORF 991 781
581
182 MESOMORFIE 171
381 481
691 791
281
491
591
-90
181
EK
ENDOMORFNÍ MESOMORF
118 119
218 219
VYROVNANÝ ENDOMORF
EKTOMORFNÍ ENDOMORF
ENDOMORF - EKTOMORF
Obr. 9) Somatograf - judo
30
ENDOMORFNÍ EKTOMORF
VYROVNANÝ EKTOMORF
2.4 Shrnutí
V praktické části bakalářské práce jsem se zaměřil na určení tělesného
složení judistů tří nejobsazenějších kategorií a jejich vzájemné porovnání. Ačkoliv se mi podařilo získat hodnoty od minimálně 15 probandů v každé měřené kategorii, pro podrobnější studii by bylo lepší toto číslo rozšířit v řádu několika desítek. Nicméně pro rozsah bakalářské práce je to myslím dostačující množství. Vzhledem k různorodosti souboru (závodníci z různých měst, s různou výkonností a minimální aktivní dobou 7 let) si myslím, že ho můžeme považovat za reprezentativní.
Prakticky se mi podařilo potvrdit tvrzeni Havlíčkové (1993), která cha-
rakterizuje judisty jako endomezomorfni typy. Stejně tak se potvrdil průměrný somatotyp judistů jak ho uvádí Claessens (1987): 3,1 – 5,9 – 1,6. V mnou zkoumaném vzorku judistů se průměrný somatotyp ukázal být 2,9 – 5,8 – 2,8. Rozdíly mezi složkami endomorfie a ektomorfie mohou být způsobeny rozdílnou metodikou výzkumu.
Při porovnání jednotlivých váhových kategorií lze vysledovat s rostoucí
hmotnostní kategorií posun v somatografu hlouběji do pásma endomorf – mezomorf. Při hodnocení pomocí Matiegkovy (1921) metody můžeme posoudit nejen množství tuku v těle, ale i další komponenty tělesného složení. Ve všech váhových kategoriích můžeme vidět procentuelně podobné výsledky téměř všech komponent. Rozdíl v zastoupení kostry mezi nejnižší a nejvyšší sledovanou hmotnostní kategorií byl 2,8 kg (-73 ossa = 11,1 ± 1 kg; -90 ossa = 13,9 ± 1 kg). Nejzajímavější rozdíl, 12,6 kg, jsem zaznamenal v zastoupení kosterního svalstva, která je u kategorie do 90 kg kvantitativně nejvyšší (48,1 ± 3,4 kg) oproti kategorii do 73 kg (35,5 ± 2,4). Ovšem pokud hmotnost kosterního svalstva vyjádříme v procentech z celkové tělesné hmotnosti, zjistíme, že kategorie do 90 kg má tuto složku nejnižší (45,1 ± 3,2 %) a kategorie do 73 kg nejvyšší (48,1 ± 2,6 %). Dalším sledovaným parametrem byla hmotnost podkožního tuku. Zde již opět můžeme sledovat trend, při němž nižší váhové kategorie mají i nižší hodnoty (-73 derma = 9,1 ± 2,2 kg; -90 derma = 12,7 ± 2,9 kg). Kinkorová a Coufalová (2009) ve své studii uvádějí u mužů (n = 11; průměrný věk = 18,5 ± 2,3 let) hmotnost podkožního tuku 9,8 ± 5 kg, což znamená 11,6 ± 2,7 % - metoda podle Matiegka (1921). 31
Pokud vezmeme průměr ze všech zjištěných hodnot podkožního tuku (derma = 10,6 ± 3 kg = 12,7 ± 3,1 %), zjistíme, že rozdíl dělá méně než 1 %. Tento rozdíl je v podstatě zanedbatelný.
Užitá metoda podle Matiegky (1921) se ukázala z hlediska praktického po-
užití v terénních podmínkách jako velmi vhodná.
32
3. Diskuse
Pro úspěch v judu je zapotřebí úspěšně skloubit mnoho faktorů. K tomu,
abychom zbytečně neplýtvali svými silami, časem, talentem ale i penězi, je třeba porozumět vlastnímu tělu. Pokud se to naučíme, můžeme předvídat mnohé situace a to jak ty negativní (nemoc, chronické zdravotní obtíže, přetrénovanost), tak i ty pozitivní (nárůst výkonnosti, ideální závodní formu atd.).
Důležité pro výkon v judu jsou dle mého názoru především fyziologické
parametry: srdeční frekvence, maximální srdeční frekvence, maximální aerobní kapacita a vitální kapacita plic. Z parametrů antropometrických bych sem zařadil hlavně tělesné složení. Ať už dělené do dvou nebo čtyř složek, vždy je pro judistu lepší a má větší vypovídací hodnotu nežli výpočet BMI. Jak se v praktické časti ukázalo, tento koeficient se příliš nehodí pro určení ideální váhy sportovce. U 18 probandů bylo zjištěno BMI vyšší než 25 bodů a podle tabulek se tedy nacházejí za hranicí nadváhy. Nikomu však nebyly naměřeny hodnoty podkožního tuku vyšší nežli 20%, což je horní hranice normálního stavu u mužů.
Z jednotlivých komponent tělesného složení jsou zřejmě nejdůležitější
hmotnost kosterního svalstva (musculi) a hmotnost kůže a podkožního tuku (derma). U komponenty musculi je pravděpodobné, že bude nejsnáze ovlivnitelná jak stravou tak fyzickou aktivitou. Při snižování hmotnosti před soutěží je důležité si uvědomit, z čeho chceme hmotu ubrat. Nejčastěji se závodníci rozhodnou pro ztrátu vody v těle. V tomto případě se může stát, že sníží i hmotnost kosterního svalstva, což může negativně ovlivnit jejich výkonnost. Naproti tomu komponentu derma je lepší sledovat a upravovat průběžně, jelikož její příliš vysoké zastoupení může výkonnost také zhoršit a na druhou stranu pokud klesne přes určitou mez, která je značně individuální, může to způsobit jisté zdravotní komplikace. Vrstva podkožního tuku má kromě funkce jakési energetické zásobárny také funkci izolační ve smyslu ochrany vnitřních orgánů proti mechanickému poškození a napomáhá termoregulaci. Pokud jde o komponentu ossa, na té by se pravděpodobně dalo sledovat do jaké míry má fyzická aktivita jako je judo, při kterém jsou časté pády a nárazy, vliv na obsah kosterních minerálů.
Za hlavní výhodu metody podle Matiegka (1921) považuji, že není nijak ča-
sově náročné, nezatěžuje probanda, není invazivní, je proveditelná v terénních pod33
mínkách a hlavně poměrně přesně rozdělí tělesnou hmotnost do čtyř složek a tím umožní lepší představu o složení těla. Nevýhody této metody jsou podle mne potřeba důkladného zaškolení osoby, která bude měření s kaliperem provádět a s tím spojená možná chyba měření a validita regresivních rovnic.
34
4. Závěr
Ve své bakalářské práci jsem se pokusil podat bližší informace o zatím bo-
hužel stále menšinovém sportu – judu. Ačkoliv je judo v obecném povědomí, málokdo z lidí, kteří se jím nezabývají má představu o fyzické, psychické a technicko-taktické náročnosti tohoto sportu.
Pro lepší proniknutí do problematiky jsem se v první části věnoval historii
vzniku juda a jeho rozšíření do celého světa a tudíž i k nám. V teoretické časti jsem se zabýval fyziologií juda a to především charakteristikou juda jako sportovní disciplíny, funkční a metabolickou charakteristikou výkonu a zdravotními aspekty juda.
V praktické části jsem provedl antropometrické měření 46 probandů v nej-
frekventovanějších hmotnostních kategoriích (-73, -81, -90 kg). Vyhodnocení metodou podle Matiegky (1921) se ukázalo být vhodným řešením, protože mi umožnilo porovnat tělesné složení mezi jednotlivými kategoriemi. Při tomto porovnání jsem došel k závěru, že se stoupající hmotností stoupají i hodnoty jednotlivých složek a pro porovnávání napříč kategoriemi je vhodnější procentuelní vyjádření.
Význam určení somatotypu a tělesného složení je v judu nepopiratelný. Jed-
nak by měl somatotyp hrát roli při výběru talentů a naopak zpětně se dá sledovat, jak trénink juda formuje somatotyp. V neposlední řadě má zjištění tělesného složení vliv na určení ideální hmotnostní kategorie a může napomoci s upravováním váhy před soutěží.
Myslím, že stanovené cíle se mi podařilo naplnit. Zároveň jsem odkryl ně-
kolik nových problémů, které by stály za další výzkum. Především mě zaujala problematika rozdílných výsledků tělesného složení při různých metodách (Matiegka, Pařísková, bioimpedanční metody s přístroji Bodystat 500 nebo In Body 3.0)
35
Seznam použitých zdrojů Literární zdroje: CLAESSENS, ALM.et al., (1987) Somatotype and body structure of world top judoists: J.Sports Med., 27 (1), p. 105-113. DEGOUTTE, F. Energy demands during a judo match and recovery: with AngloChinese explanations. British Journal of Sports Medicine [online]. 2003-06-01, roč. 37, >3, s. 245-249 [cit. 2012-04-25]. ISSN 0306-3674. DOI: 10.1136/bjsm.37.3.245. Dostupné z: http://bjsm.bmj.com/cgi/doi/10.1136/bjsm.37.3.245 DYLEVSKÝ, Ivan. Funkční anatomie. 1. vyd. Praha, 2009, 532 s. ISBN 978-80-247-3240-4. HAVLÍČKOVÁ, Ladislava. Fyziologie tělesné zátěže: Speciální část. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1993, 238 s. ISBN 80-706-6815-6. KINKOROVÁ, Ivana a Klára COUFALOVÁ. Antropometrické parametry a jejich využití u judistů. Česká kinantropologie: časopis Vědecké společnosti kinantropologie. 2009, Vol. 13, č. 2, s. 100-107. ISSN 1211-9261. MALÁ, Lucia, Tomáš MALÝ, František ZAHÁLKA a Miroslav ČADA. Identifikácia a komparácia komponentov telesného zloženia vysoko trénovaných judistov. Kineziologická sekce: STUDIA SPORTIVA. 2011/5, č. 1, s. 33-38. MALÁ, Lucia, Václav BUNC, Tomáš MALÝ a Lenka ZEMANOVÁ. Aktuálné tělesné zloženie vrcholových seniorských judistov. Česká kinantropologie: časopis Vědecké společnosti kinantropologie. 2008, Vol. 12, č. 3, s. 85-93. ISSN 1211-9261. NOVOTNÁ, Martina a Jan NOVOTNÝ. Fyziologická podstata rychlostního a vytrvalostního běžeckého výkonu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, 57 s. ISBN 978-802-1045-064. 36
PAVLÍK. Tělesná stavba jako faktor výkonnosti sportovce. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2003, 57 s. ISBN 80-210-2130-6. RIEGEROVÁ, Jarmila, Miroslava PŘIDALOVÁ a Marie ULBRICHOVÁ. Aplikace fyzické antropologie v tělesné výchově a sportu: (příručka funkční antropologie). 3. vyd. Olomouc: Hanex, 2006, 262 s. ISBN 80-857-8352-5. SRDÍNKO, René.: Malá škola juda, 1.vyd., Olympia Praha 1987, 189 s. WEINLICH, Leoš. Změny pravidel a jejich vliv na vývoj juda [online]. 2006 [cit. 2012-03-28]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studií. Vedoucí práce Zdenko Reguli. Dostupné z:
.
Internetové zdroje: International Judo Federation: History. International Judo Federation [online]. 2007 [cit. 2012-02-14]. Dostupné z: http://www.ijf.org/ KAPOUNKOUVÁ, Kateřina, Martina BERNACIKOVÁ a Jan NOVOTNÝ. Fysiologie sportovních disciplín: Judo. [online]. 2010 [cit. 2012-04-20]. Dostupné z: http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/ps10/fyziol/web/sport/upoly-judo.html Komise Jiu-jitsu Českého svazu JudO: Historie JIU-JITSU a JUDO. HAŠKA, Milan. ČSJu - úvodní stránka [online]. 2001 [cit. 2012-02-13]. Dostupné z: http://jiu-jitsu.czechjudo.cz/hist_jj0.htm Vladimír Lorenz. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 27. 6. 2011 [cit. 2012-02-14]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Vladimír_Lorenz
37
38
VÁHA
HM.K.
81,5 7,1 0,0 0,0 0,0
AKT.
14,4 3,4 3,2 3,1 3,1
82,8 7,7 2,4 2,2 2,5
76 75 74 70 70 75 72 76 71 76 76 76 73 77 73 74,0 87 82 79 84 85 80 81 80 81 83 81 81 85 82 81 82,1 95 95 91 93 91 92 90 93 94 93 92 93 86 92 87 91 91,8
73 73 73 73 73 73 73 73 73 73 73 73 73 73 73 73,0 81 81 81 81 81 81 81 81 81 81 81 81 81 81 81 81,0 90 90 90 90 90 90 90 90 90 90 90 90 90 90 90 90 90,0
12 10 7 14 9 14 15 11 17 18 11 16 13 8 12 12,5 14 20 12 21 15 13 20 17 15 12 17 11 17 17 18 15,9 18 12 13 18 11 16 16 19 18 17 17 13 14 8 14 13 14,8
VÁHA
HM.K.
AKT.
Tabulka hodnot
# 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. ∅ 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. ∅ 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44. 45. 46. ∅ # ∅ SD 73 81 90
24,9 3,1 2,4 3,2 3,1
VĚK
23 22 26 22 21 26 21 25 24 28 22 23 21 27 21 23,5 26 28 28 30 23 22 29 30 23 30 25 20 29 28 27 26,5 22 27 21 28 21 28 29 29 26 29 25 21 23 23 23 22 24,8
VĚK
180,0 6,5 4,9 6,4 4,0
VÝŠKA
174 169 166 170 182 174 176 177 169 181 182 175 173 178 176 174,8 182 175 193 181 187 175 182 190 171 177 171 181 183 178 178 180,3 179 185 186 186 185 190 180 182 185 190 189 177 180 189 186 184 184,6
VÝŠKA
7,4 0,6 0,6 0,6 0,4
LOKET
7 6,5 7 6,5 6 7 8 7,5 6,5 6,5 7,5 7,5 6 6,5 7,5 6,9 7,5 8 7 8,5 7 7 6,5 7,5 8 7 8 6,5 8 8 8 7,5 8 8 8 8 7,5 8 7,5 8 7,5 7 7,5 8 7 8 7 8 7,7
LOKET
ŠÍŘKY
10,5 9,5 9,5 9 10 9,5 10,5 10,5 9 10 9 10 9 11 9 9,7 11 10,5 8,5 10 11 11 11 11 11 10 9 9,5 10 11 9,5 10,3 11,5 11,5 10,5 11 10,5 9,5 11,5 9,5 10,5 10,5 10,5 11 10 10 10 10 10,5
7 6,5 6,5 6,5 6,5 7 6 6,5 6,5 7 7 7 7 7 7,5 6,8 7 6 7 7,5 7,5 6,5 7 7 6 7 7 7 7 7 7 6,9 7 7,5 8 7,5 7 7 7,5 7,5 7 8 7 8 7 6,5 7 7,5 7,3
32 33 32 31 30 31 29 32 32 31 30 33 33 30 32 31,4 31 31 31 34 33 31 31 30 33 32 34 30 31 34 33 31,9 38 37 30 33 33 31 37 34 33 35 32 33 32 34 32 31 33,4
34,5 35 37 35 33 36 31 36 34 33 33 37 35 33 35 34,5 34 35 35 39 37 35 34 33 36 34 36 34 34 38 36 35,3 41 40 34 36 36 35 41 38 37 38 36 37 35 36 35 34 36,8
OBVODY 29 30 29 27 27 31 28 30 30 28 28 29 29 29 29 28,9 29,5 30 30 32 32 28 28 28 29 30 30 30 30 31 31 29,9 33 29 29 29 30 29 32 32 31 32 31 30 30 31 29 29 30,4
58 53,5 57 50 51 54 50 55 51 57 52 55 57 52 55 53,8 56 59 52 54 54 56 57 55 59 57 59 56 51 54 53 55,5 57 59 57 57 59 55 54 60 58 58 58 58 54 57 57 57 57,2
37 35 36 35 34 38 35 38 38 35 35 38 37 35 36 36,1 37 40 37 35 36 35 38 34 40 36 39 36 38 35 37 36,9 41 38 38 37 38 40 41 37 40 39 38 40 37 40 36 39 38,7
5,9 0,5 0,4 0,4 0,5
10,2 0,8 0,7 0,8 0,7
7,0 0,5 0,4 0,4 0,4
32,3 1,9 1,2 1,4 2,3
35,6 2,1 1,7 1,7 2,3
29,7 1,4 1,1 1,3 1,4
55,5 2,7 2,7 2,5 1,7
37,3 1,9 1,4 1,8 1,5
ZÁPĚSTÍ KOLENO KOTNÍK BIC.VOL. BIC.ZAT. PŘEDL. STEHNO LÝTKO
5,5 5,5 5 5 6 6 5 5,5 6 6 5,5 6 6 5,5 5,5 5,6 6 6 6 6 5,5 6,5 6 6,5 6 6 6 5 6 6 5,5 5,9 6,5 6 6 6 6 6,5 6 6 7 6 7 6 5 5,5 6,5 6 6,1
ZÁPĚSTÍ KOLENO KOTNÍK BIC.VOL. BIC.ZAT. PŘEDL. STEHNO LÝTKO
7,1 2,6 2,2 2,3 2,9
TRIC.
12 7 4 6 4 7 5 5 5 8 5 7 9 4 6 6,3 11 4 5 8 9 5 11 6 5 4 8 8 7 8 6 7,0 10 12 13 11 9 10 4 8 9 4 6 8 10 4 6 5 8,1
TRIC.
10,7 2,7 2,7 2,4 2,4
LOPAT.
13 10 7 9 9 10 7 6 11 8 13 12 15 8 6 9,6 13 8 9 15 8 8 12 11 12 6 12 9 10 10 9 10,1 8 14 14 17 14 11 9 14 14 10 10 13 14 13 10 12 12,3
LOPAT.
9,0 3,0 2,9 2,4 3,2
ŽEB.
8 9 4 5 5 9 11 5 11 13 9 6 12 6 6 7,9 11 6 4 11 12 5 10 10 7 7 10 10 9 9 6 8,5 10 11 11 19 12 10 5 8 8 7 8 14 12 11 10 10 10,4
ŽEB.
12,6 4,6 3,6 4,5 4,9
BŘICHO
11,0 4,3 4,3 4,5 4,0
BOK
10 17 4 5 9 10 16 7 13 12 8 9 18 6 7 10,1 13 5 4 17 13 5 15 15 7 8 8 12 16 8 6 10,1 12 18 9 17 18 16 5 11 10 7 10 15 15 13 16 10 12,6
BOK
4,7 1,2 1,1 1,2 1,2
BICEPS
5 3 3 4 3 3 4 4 4 6 5 5 6 4 3 4,1 5 3 2 6 5 4 5 6 5 6 4 5 6 6 4 4,8 6 6 4 5 6 7 4 6 3 3 6 7 5 5 5 5 5,2
BICEPS
KOŽNÍ ŘASY 9 17 6 6 11 11 15 8 15 14 10 10 16 9 8 11,0 20 8 6 18 15 6 15 14 9 9 10 14 17 10 7 11,9 19 20 14 22 23 15 9 10 10 8 9 17 19 14 16 12 14,8
BŘICHO
13 6 7 8 8 13 8 10 13 9 7 10 12 7 9 9,3 15 5 9 11 12 8 9 12 11 11 7 9 8 6 9 9,5 11 12 13 15 15 11 7 14 7 7 9 10 14 13 14 13 11,6
11 4 4 5 8 9 13 7 9 6 5 7 9 6 6 7,3 7 4 5 15 8 5 7 6 8 8 5 7 6 5 6 6,8 6 15 9 13 7 9 6 12 7 5 5 6 8 7 10 5 8,1
1,89 1,84 1,81 1,80 1,89 1,89 1,87 1,92 1,80 1,95 1,96 1,90 1,86 1,94 1,88 1,88 2,08 1,97 2,08 2,02 2,10 1,95 2,01 2,07 1,92 1,99 1,92 2,00 2,06 1,99 1,98 2,01 2,13 2,18 2,15 2,17 2,14 2,19 2,09 2,13 2,18 2,20 2,18 2,09 2,05 2,18 2,11 2,13 2,14 4,1 0,9 0,9 0,6 1,0
10,2 2,8 2,4 2,6 2,8
7,4 2,7 2,6 2,6 3,0
2,0 0,1 0,1 0,1 0,0
PŘEDL. STEHNO LÝTKO POVRCH
4 3 3 3 4 3 5 3 3 5 5 5 5 4 3 3,9 4 3 4 5 4 4 4 5 4 4 4 4 5 4 3 4,1 4 5 3 4 6 6 4 5 3 3 6 5 4 4 5 4 4,4
PŘEDL. STEHNO LÝTKO POVRCH
BMI
25,5 1,9 1,4 1,8 1,4
BMI
24,9 26,4 26,7 24,2 21,1 24,8 23,2 24,3 24,9 23,2 22,9 24,8 24,4 24,3 23,6 24,2 26,3 26,8 21,2 25,0 24,3 26,1 24,5 22,2 27,7 26,5 27,7 24,7 25,4 25,9 25,6 25,3 29,6 27,8 26,3 26,9 26,6 25,5 27,8 28,1 27,2 25,8 25,8 29,7 26,5 25,8 25,1 26,9 27,0
VYPOČTENÉ ÚDAJE 17,2 13,7 13,3 13,3 15,8 15,1 16,0 15,7 14,0 15,5 15,1 16,1 13,9 15,6 15,7 15,1 15,6 14,9 14,9 17,0 15,9 15,8 15,7 18,2 15,2 14,4 14,3 13,1 15,5 16,7 14,8 15,5 15,4 15,9 16,2 15,8 14,7 14,9 15,8 14,1 15,2 15,2 15,8 15,5 13,2 13,9 14,9 15,0 15,1
35,8 35,0 37,6 32,6 33,1 36,7 30,1 39,1 33,7 37,0 35,3 38,0 36,0 35,3 37,7 35,5 37,4 43,1 40,7 36,5 39,6 36,9 38,3 35,7 40,5 38,5 42,0 37,6 36,4 39,5 39,3 38,8 46,4 41,3 39,4 37,9 40,4 39,4 45,8 42,1 45,2 48,3 43,6 40,9 36,4 44,0 37,5 40,4 41,8
47,4 46,7 51,2 46,5 47,3 48,9 41,8 51,5 47,4 48,7 46,4 50,1 49,4 45,9 51,6 48,1 43,0 52,6 51,5 44,5 46,6 46,1 47,3 44,6 50,0 46,4 51,9 46,4 42,9 48,2 48,6 47,4 48,8 43,5 43,2 40,7 44,4 42,8 50,8 45,2 48,0 51,9 47,3 43,9 42,3 47,9 43,1 44,4 45,5
12,7 8,4 5,3 6,0 8,0 9,8 11,3 7,7 10,7 11,2 8,7 9,3 12,1 7,6 7,1 9,1 13,9 6,2 6,8 14,4 12,7 6,7 10,9 11,9 9,2 9,7 8,3 10,6 11,4 8,6 7,5 9,9 12,9 16,3 12,6 18,3 16,0 13,8 7,9 12,7 9,0 7,9 10,2 13,4 13,8 12,8 13,7 11,3 12,7
16,8 11,2 7,2 8,6 11,4 13,1 15,7 10,1 15,1 14,7 11,5 12,2 16,5 9,8 9,8 12,2 16,0 7,5 8,5 17,6 15,0 8,4 13,5 14,8 11,3 11,7 10,3 13,1 13,4 10,5 9,3 12,1 13,6 17,2 13,8 19,7 17,6 15,0 8,8 13,7 9,5 8,5 11,1 14,4 16,0 13,9 15,7 12,4 13,8
14,1 21,3 20,8 22,1 17,8 17,2 19,1 17,2 16,6 15,9 20,6 16,5 14,7 22,1 16,7 18,2 22,1 20,5 19,8 17,2 19,2 23,7 19,1 17,8 19,0 22,9 19,1 22,1 24,0 20,2 22,1 20,6 21,1 22,2 24,3 22,1 21,3 25,2 22,1 25,1 25,6 22,7 23,8 24,3 24,5 22,4 22,8 25,6 23,4
18,7 28,4 28,3 31,5 25,4 22,9 26,5 22,6 23,4 21,0 27,0 21,7 20,2 28,7 22,9 24,6 25,4 25,0 25,0 21,0 22,6 29,7 23,5 22,3 23,5 27,5 23,6 27,3 28,2 24,6 27,3 25,1 22,2 23,4 26,7 23,7 23,4 27,4 24,5 27,0 27,2 24,4 25,8 26,1 28,5 24,4 26,3 28,1 25,6 12,6 1,5 1,0 1,1 1,0
15,2 1,1 1,2 1,2 0,8
38,8 3,7 2,4 2,1 3,4
46,9 3,1 2,6 3,1 3,2
10,6 3,0 2,2 2,6 2,9
12,7 3,1 3,0 3,0 3,2
20,8 3,0 2,6 2,1 1,5
25,1 2,7 3,7 2,5 1,9
2,9 0,9 0,9 0,9 0,8
5,8 1,3 1,2 1,5 1,4
MEZO.
6,9 6,2 7,1 5,3 3,3 6,1 5,8 6,7 5,6 4,0 4,1 6,9 4,7 5,0 5,5 5,5 5,8 7,6 2,7 6,7 5,1 6,2 5,1 4,1 8,5 5,3 7,2 4,0 5,7 7,2 6,3 5,8 8,9 7,3 5,6 6,0 4,8 4,9 8,4 6,0 6,1 5,2 5,2 7,9 5,2 5,6 4,2 5,7 6,1
MEZO.
1,8 0,9 0,8 1,1 0,7
EKTO.
1,7 0,8 0,6 1,7 3,8 1,7 2,5 2,1 1,4 2,8 2,9 1,8 1,8 2,1 2,3 2,0 1,6 1,0 4,4 2,0 2,6 1,3 2,3 3,7 0,5 1,2 0,5 2,1 2,0 1,5 1,6 1,9 0,3 1,2 1,8 1,6 1,2 2,3 1,0 1,0 1,5 2,2 2,2 0,2 1,4 2,2 2,2 1,5 1,5
EKTO.
SOMATOTYP 3,9 3,6 1,3 1,9 2,1 2,8 2,9 1,6 3,0 2,9 2,6 3,1 4,3 1,6 1,8 2,6 3,9 1,5 1,6 4,2 3,1 1,6 4,0 3,4 2,4 1,6 2,9 3,0 3,5 2,6 2,0 2,8 3,1 4,5 3,8 4,6 4,2 3,9 1,6 3,5 3,5 2,0 2,6 3,8 4,1 3,1 3,4 2,8 3,4
KOST. [Kg]KOST. % SVAL. [Kg] SVAL % TUK. [Kg] TUK % ZBYTEK [Kg] ZBYTEK % ENDO.
12,9 10,3 9,8 9,3 11,1 11,4 11,5 11,9 9,9 11,8 11,5 12,2 10,2 12,0 11,2 11,1 13,5 12,2 11,8 13,9 13,5 12,6 12,7 14,6 12,3 11,9 11,5 10,6 13,2 13,7 12,0 12,7 14,6 15,1 14,7 14,7 13,3 13,7 14,3 13,1 14,3 14,1 14,5 14,5 11,4 12,8 13,0 13,7 13,9
KOST. [Kg]KOST. % SVAL. [Kg] SVAL % TUK. [Kg] TUK % ZBYTEK [Kg] ZBYTEK % ENDO.
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. ∅ 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. ∅ 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44. 45. 46. ∅
Příloha
Resumé
Cílem této bakalářské práce bylo osvětlit čtenáři fyziologii juda jako spor-
tovní disciplíny. Literatury, která by pojednávala o daném tématu v našem jazyce příliš není, proto jsem chtěl rozšířit tuto množinu o mou práci, ve které jsem se pokusil shrnout co nejvíce nalezených poznatků.
V druhé, praktické části jsem zpracoval výsledky z antropometrického měření
a porovnával složení těla a somatotyp mezi jednotlivými váhovými kategoriemi.
The aim of this thesis was to elucidate the physiology of judo as a sport
discipline. There is not much literature dealing with the topic in our language, so I wanted to extend this set with my work, trying to summarize the found knowledge.
In the second part I compiled the results of anthropometric measurements
and compared body composition and somatotype within weight categories
39
