Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra výtvarné výchovy
Keramická plastika Bakalářská práce
Brno 2011
Vedoucí bakalářské práce: Doc. Jan Bružeňák
Vypracovala: Veronika Janová
Bibliografický záznam JANOVÁ, Veronika. Keramická plastika: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra výtvarné výchovy, 2011. Vedoucí bakalářské práce doc. Jan Bružeňák.
Anotace Bakalářskou práci tvoří cyklus zoomorfních plastik a doprovodný text. Plastiky jsou vytvořené ručním modelováním z hlíny dle vlastních návrhů inspirované hmyzem. Doplňující text umožňuje nahlédnout zpracování plastik z hlíny a jejich využití. Teoretická část popisuje dějiny keramiky, technologii a moji inspiraci. Praktická část je samotná realizace.
Annotation Bachelor work consists from zoomorphic sculptures and accompanying text. Sculptures are made according to own proposal, inspired by insect. All sculptures are made by hand from clay. Through the accompanying text we can look on the creating of the sculptures from clay and their use. Theoretical part describes history of ceramics, technology and my inspiration. Practical part is creating of the sculptures.
Klíčová slova Keramika, plastika, larva, modelování, glazura, prostor
Keywords Ceramic, sculpture, larva, model, glaze, space
2
Prohlášení Hlavní částí bakalářské práce je praktický umělecký výkon (soubor prostorových objektů). Předložený text má charakter doprovodné průvodní zprávy k praktické bakalářské práci. Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne……………
Veronika Janová
3
Poděkování Děkuji všem, kteří mi pomáhali s bakalářskou prací. Především doc. Mgr. Janu Bružeňákovi za odborné vedení. Dále bych chtěla poděkovat akad. mal. Martinu Kotkovi za jeho konzultace a rozhovory nad uměním. Mé díky patří Bc. Michaele Ondrouškové za veškeré cenné rady a podporu. V poslední řadě bych ráda poděkovala své rodině, která mě během celého studia podporovala a byla mi velkou oporou.
4
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 6 1
Dějiny keramiky.................................................................................................................. 7
2
Technologie keramiky ...................................................................................................... 11
3
2.1
Rozdělení keramiky ................................................................................................... 11
2.2
Další druhy keramiky ................................................................................................ 12
2.3
Keramické suroviny ................................................................................................... 13
2.4
Způsoby výroby keramiky ......................................................................................... 14
2.5
Sušení......................................................................................................................... 15
2.6
Výpal ......................................................................................................................... 15
2.7
Glazury ...................................................................................................................... 16
2.8
Dekorování ................................................................................................................ 16
Inspirace ............................................................................................................................ 17 3.1
4
5
Hmyz - proměna ........................................................................................................ 21
Realizace ........................................................................................................................... 22 4.1
Návrhy ....................................................................................................................... 23
4.2
Mimčo ........................................................................................................................ 25
4.3
Hermína ..................................................................................................................... 26
4.4
Justýna ....................................................................................................................... 28
4.5
Emil ........................................................................................................................... 30
Využití umění v prostoru .................................................................................................. 32 5.1
Letní keramická plastika ............................................................................................ 33
5.2
Bienále keramického setkání „socha a prostor“ ........................................................ 33
6
Osobnosti .......................................................................................................................... 34
7
Využití keramiky ve výtvarné výchově ............................................................................ 35
Závěr......................................................................................................................................... 36 Seznam vyobrazení .................................................................................................................. 37 Použitá literatura ...................................................................................................................... 38 Internetové zdroje ..................................................................................................................... 39 Obrazová příloha ...................................................................................................................... 40
5
Úvod „Miluj sebe sama a ostatní tě budou hanět. Haň sebe sama a ostatní tě budou milovat (africké přísloví).“ „Krásný motýl seděl na slunečnici, když pod ním po zemi pomalu lezla odporná larva. „Ty hnusná larvo, proč mi křížíš cestu?“ volal motýl. Podívej, jak jsem krásný a jak ty jsi ošklivá. Já se vznáším pod nebem a ty se plazíš po prašné zemi.“ Larva odpověděla: „Motýle, moc se tady nenaparuj, při vší své kráse nemáš právo mě urážet. Máme přece stejný původ, a když mi nadáváš, mluvíš proti své matce. Vždyť larva vzešla z motýla a motýl z larvy!“ 1 Možná se ptáte proč motýl a larva? Je to ta nejvýstižnější symbolika skutečné proměny. Těmto proměnám říkáme metamorfóza. V přeneseném významu do osobnosti jedince můžeme pochopit i slovo larva jako naše vlastní omezení, strach ze změny v životě, které nám mnohdy brání v našem rozletu. Někteří lidé žijí svůj život jako uvěznění motýli ve své larvě, neboť se bojí zápasit s tím, co jim jejich vlastní život přichystá, neboť se bojí rozbít larvu, a proto stále sebe vidí jako housenku. Metamorfózu můžeme chápat i jako samotný vývoj jedince i lidstva. Dále to může být vývoj hmyzu, rostlin, země – hornin. Cílem mé bakalářské práce je ukázat umění v prostoru, spojení uměleckého díla s přírodou v jeden celek, který působí harmonickým a estetickým dojmem. Svou bakalářskou práci rozděluji na teoretickou a praktickou část. V teoretické části se zabývám dějinami keramiky, technologií, inspirací a popisem realizace mého díla a využitím keramiky ve výtvarné výchově. Praktická část je samotná realizace. Ve své bakalářské práci vycházím z odborné literatury a z internetových stránek zabývajících se tímto tématem. Využívám i poznatků odborných pracovníků, výtvarníků a umělců.
1
http://mida.signaly.cz/0907/motyl-a-larva
6
1 Dějiny keramiky Název keramika pochází z Řecka, kde se v athénské čtvrti Kerameikos vyráběly hrnčířské výrobky. Pojmem keramika se označují výrobky zhotovené z plastických surovin. Výroba keramiky patří k nejstarším oborům lidské činnosti. Dějiny keramiky sahají až do předhistorické doby. V době Neolitu lidé používali z hlíny uhnětené figurky pouze pro potřeby magie a náboženství. Využívali hlínu k jednoduchému ručnímu tvarování, vyráběli misky, košíky a nádoby většinou ve tvaru zvonu a kalichu. Keramiku vypalovali při nízkých teplotách okolo 700°C na ohništích, a pak v
jednoduchých pecích. Střep byl velice křehký
a porézní a byl zabarvený do černa. Nejvýznamnějším vynálezem byl hrnčířský kruh, který se objevil poprvé v Egyptě a Mezopotámii okolo 3. tisíciletí př.n.l. Znalost glazury, která je tvořena z rozdrcené skloviny (frity) se vyskytuje v 2. tisíciletí př.n.l. a rozšiřuje se přes Babylon až dále na východ. Keramika má veliký význam pro poznání dějin lidstva, neboť z tohoto trvanlivého materiálu lze vyčíst mnohé poznatky a hodnoty o naších předcích.
Neolit Středoevropské neolitické kultury byly pojmenovány podle tvaru a způsobu zdobení keramických nádob. Lineární keramika - keramika s pásky bez hřebenového vtlačovaného dekoru, Kultura nálevkovitých pohárů – identická s megalitickou kulturou, Šňůrová keramika – otiskování kroucené šňůry, Vypíchaná lineární keramika – na Moravě, v Čechách, Německu, hřebenový vtlačený dekor s vypichovanými řadami, Kultura kulovitých amfor – Slezsko, břichatá nádoba v horní části zdobená razítkováním, Kultura stojících pohárů – forma kultury šňůrové, Tulipánový pohár – oválné nebo špičaté dno s arkádovým okrajem, Kultura Zvoncových pohárů – tvar otočeného zvonu, Kultura hřebenové keramiky – severní Eurasie, kruhové nebo špičaté dno, otisk nástrojem podobnému hřebeni, Kultura jamkové keramiky – Dánsko, Norsko, Švédsko, Finsko.
7
„Moravským keramickým symbolem by mohla být Věstonická venuše, která byla nalezena v Dolních
Věstonicích
pod
Pálavou
během
archeologického
výzkumu
vedeného
v letech 1877 – 1960 Karlem Absolonem. Stylizovaná hliněná ženská postava černošedé barvy, 11,5cm vysoká, byla vypálena z cihlářské hlíny.“2
Mezopotámie V oblasti mezi Eufratem a Tygridem byli významnými centry hrnčířství Ur, Uruk a Sumer. Vyráběly se zprvu zaoblené nádoby zdobené jednoduchými geometrickými vzory. Později figurky se zvířecím a lidským motivem. Dále se vypalovaly hliněné cihly, které se používaly ke stavbě budov a měst. Stěny budov byly zdobeny barevnými glazovanými kachličkami. Nejznámější byla Ištařina brána, která otevírala vstup do města, kde začínala Procesní cesta. Ištařina brána byla postavena z obyčejných pálených cihel nebo emailovaných cihel podle asyrského vzoru. Byla zdobena reliéfy zvířat symbolizujících hlavní božstva. Procesní cesta protínala město a vytvářela s Ištařinou bránou jednotný celek. Dvoumetrové stěny byly zdobeny lvy s otevřenou tlamou zbarvenými bíle, červeně a žlutě. Na bráně byli zobrazeni býci a draci týchž barev na tmavě modrém pozadí. Sklo bylo velkým objevem v 2. tisíciletí – 1. tisíciletí př.n.l.
Egypt Kultura Egypta sahá až do 5. tisíciletí př.n.l. Hrnčířství Egypťanů bylo velmi pokročilé díky vynálezu hrnčířského kruhu. Nádoby sloužily nejen k uchování obilí, vody a různých zásob, ale byly i nádoby ozdobné. K zdobení používali geometrických, květinových, zvířecích a lidských motivů. K dekoraci se využívala bílá engoba s oxidem železitým, měď a mangan. Nejúspěšnější byla keramika s fajánsovou polevou. Vznikaly tak nádoby červené, modré, zelené a fialové. Egypťané vyráběli z polévané keramiky různé předměty, např. náhrdelníky, kanopy (na uložení vnitřností mumifikovaných lidí), pohřební figurky a sošky. V roce 30. př.n.l. obsadili Egypt Římané a vznikaly nové metody keramiky.
2
Keramika, Macek Tomáš str. 7
8
Řecko „Hlavními centry hrnčířské výroby byly Athény a Korint. Řecké hrnčířství má dva charakteristické rysy: Osobitý tvar a osobitý způsob dekorace. Každá nádoba pak plní určitou funkci a od toho je odvozeno i její jméno.“3 Amfora je nádoba se středně širokým hrdlem a dvěma uchy. Používala se na uchovávání tekutin. Kráter se používal na míšení vína s vodou, byl na horním okraji rozevřený s dvěma uchy. Hydria a Oinoché sloužily k nošení vody. Skyfos byl hrníček, který měl dvě uši. Rhyton měl tvar zvířecí hlavy a byl k pití. Pyxis byl k úschově šperků. Lekýthos byla pohřební číše. Značným rysem řecké keramiky byla geometrie. „Pokud jde o výrobní postup, vytáčela se keramika z červené hlíny, sušila se, leštila, malovala a nakonec vypalovala za teploty přibližně 900°C. Zbarvení se dosahovalo černou listrovou polevou.
Malba
se
prováděla
dvěma
způsoby,
jež
na
sebe
navazovaly:
u černofigurových váz jde o černou kresbu na červené hlíně, zatímco červenofigurové vázy mají černě malované pozadí a pro dekor je vyšetřena červeň hlíny“4
Etruskové Pocházejí z Malé Asie a největšího vrcholu své slávy dosáhli v 7. st. př.n.l. Výrobky byly černošedé vysoce lesklé až připomínaly kov. Tato keramika byla nazývaná buchero. Vynalezli obdivovanou a těžce napodobitelnou techniku „koloidního glazování“, zvanou terra sigillata. Později bylo etruské hrnčířství ovlivněno řeckými keramiky.
Řím Keramika měla spíše charakter řemesla než umění. Vznikem hromadné výroby se rozšířila výzdoba motivů. Zdobená ornamentálními a figurálními reliéfy. Tímto se odlišovala od keramiky řecké. Výrobním střediskem bylo město Arezzo, z něhož se keramika hojně vyvážela. V době byzantské, románské a gotické převažovala keramika ve formě dlaždic z prosté pálené hlíny.
3 4
Velká kniha keramiky, Joaqim Chavarria, str. 12 Dějiny užitého umění, Henry de Morant, str. 202
9
Renesance V Itálii se hrnčířství provozovalo ve městě Faenza, od něhož pochází název keramiky fajáns. Výrobky byly z bílého střepu naglazované olovnato-cíničitou glazurou. Název keramiky majolika pochází z ostrova Mallorca, vyznačuje se barevným střepem naglazovaným barevnou nebo bílou neprůhlednou glazurou zdobenou vysokožárnými barvami. V Německu se především vyráběla kamna s plastickou výzdobou. Techniku fajánsové výroby přinesli na Moravu a Slovensko Habánové z Itálie a Švýcarska. „Ve sbírkách habánské keramiky jsou majolikové vyřezávané podnosy, džbány a jiné nádoby, bíle polévané s modrým dekorem nebo s malbou v syrovém emailu.“5 Velkým vlivem byl porcelán, který byl dovezen z Číny v 16. století. „Rozvoj moderní výroby keramiky nastává v 18. století zásluhou angličana J. Wedgwooda a vynálezce porcelánu němce J. F. Botgera.“6
České země „V českých zemích používali hrnčířského kruhu keltští Bójové. S rozvojem římského impéria se nynější české země dostaly do přímého styku s kulturou římskou. Kromě jiných výrobků se k nám dovážela keramika z tvrdé korálově červené hlíny (terra sigillata). Typickým znakem slovanské keramiky je zdobení vlnitou čarou pod hrdlem.“7 Na dlouhou dobu byl v českých zemích zapomenut hrnčířský kruh a hojně se opět začal využívat až ve 12. století. V Praze roku 1419 vznikl první cech, který sdružoval 35 hrnčířů a kominíků. Příchodem Habánů po roce 1600 se technika keramiky zdokonalila. S hrnčířstvím se zároveň vyvíjelo kamnářství a výroba kachlů. Druhem keramiky byla bělnina, která napodobovala čínský porcelán. Roku 1792 byla založena první továrna v Čechách na výrobu porcelánu. Koncem 18. století vznikly na Znojemsku, Teplicku a Karlovarsku továrny na bělninu. Po první světové válce se začala vyrábět zdravotnická keramika. Dále vznikaly továrny na výrobu cihel a žáruvzdorné keramiky.
5
Porcelán a keramika, I. Nová – V. Hájková, str. 13 Průvodce keramika, Karel Žíla, str. 10 7 Porcelán a keramika, I. Nová – V. Hájková, str. 11 6
10
2 Technologie keramiky Co je keramika „Slovo keramika vzniklo z řeckého výrazu kéramos, který původně znamenal hrnčířskou hlínu. Dnes pod pojmem keramika rozumíme nejen hrnčířské zboží, nýbrž všechny předměty ze zeminy zpevněné vypálením. Patří sem tedy například cihly, porcelánové jídelní soubory, brusné kotouče, keramické polovodiče, hmoty používané v nukleární energetice nebo krycí destičky pro kosmická letadla.“8 Keramické výrobky rozdělujeme podle dvou hledisek. Podle nasákavosti střepu a použití výrobku.
2.1 Rozdělení keramiky Keramiku rozdělujeme podle: a) nasákavosti střepu Průlinčina má porézní střep s nasákavostí nad 5%. Lom střepu bývá zrnitý. V této skupině jsou cihlářské, hrnčířské, pórovinové, žárovzdorné výrobky a brousící prostředky. Slinutina má hutný střep s nasákavostí pod 5%. Lom střepu bývá lasturovitý. Do této skupiny patří kamenina, porcelán, měkký porcelán, syntetické nerostné suroviny. b) použití Hrubá keramika má většinou slinutý střep. Jsou to žárovzdorné výrobky, pórovité výrobky, zdící stavivo, tašky, brousící kotouče, cihly. Jemná keramika má stejnorodou strukturu se slinutým nebo pórovitým střepem. Jako jsou figurky, užitkové nádobí, ozdobné předměty, zdravotní keramika, dlaždice a elektrotechnické výrobky. Střep bývá glazovaný. Autor Pravoslav Rada pojmenovává tuto kapitolu jako složení střepu.
8
Rada Pravoslav, Techniky keramiky, str. 7
11
Obr. 1 Rozdělení keramických výrobků
2.2 Další druhy keramiky Zakuřovaná keramika bývá neglazovaná přeleštěná různými kostěnými nebo kamennými hladítky před výpalem. Vypaluje se v primitivních polních pecí, při teplotě 1000°C se přihazují látky vyvolávající silný kouř např. naftalín, mokré biomasy, piliny s olejem. Raku se užívá od 16. století v Japonsku k pití čaje. Výraz znamená v japonštině radost, požitek a blaženost. S technikou raku seznámil Evropu angličan Bernard Leach, který žil v Japonsku. Popisuje výrobu černé raku kuro a červené aka. Výpal probíhá ve speciálně upravených pecích, aby se výrobek mohl vytáhnout z žáru a ponořit do vody. Před ochlazením vodou se výrobek vkládá do pilin, hoblin, zaolejovaných hadrů, aby vznikla redukce. Tímto způsobem docílíme barevných odstínů a listrových efektů. Krakelou docílíme použitím živcových glazur. Dříve překrývání různých glazur a úmyslné nedopálení. Terra sigillata tzv.“zatavená země“, technika používána v Řecku na malované červeně a černě figurální motivy na nádobách. Technologický postup spočívá v tom, že rozmícháme jíl s vodou a necháme odstát. Druhý den rozmixujeme a takto se pokračuje více dnů. Poté se přidává vodní sklo.
12
Terakota je neglazovaný červenohnědý střep, ostřený šamotem nebo mletou cihlovou moučkou. Název vznikl z italského terra cotta (pálená hlína). Využívala se na výrobu figurální keramiky a reliéfů. Kolorováno zemitými barvami. Pórovina (bělnina) má bílý průlinčivý střep pokrytý průsvitnou glazurou. Rozeznáváme pórovinu měkkou (vápenatou), tvrdou (živcovou), střední (smíšenou). Nejčastěji se užívá při výrobě obkladaček. Poprvé ji vyrobil hrnčíř Arstbury, kdy namíchal do hlíny mletý křemen, a tak vznikl bílý tvrdý střep. Porcelán má střep slinutý a v slabé vrstvě prosvítá. Podle teploty výpalu se dělí na tvrdý a měkký. Tvrdý porcelán neboli evropský se pálí na 1350°C až 1500°C. Měkký neboli asijský se pálí na 1300°C. Kamenina má hutný střep s nasákavostí menší než 5%. Její vlastnosti jsou odolnost proti mrazu a chemickým vlivům. Teplota výpalu bývá kolem 1200 – 1280°C. Kameninové hmoty mají skvělou plastičnost, která se koriguje přidáváním ostřiva a taviva. Ostřivo je typickou součástí kameninových hmot. Kamenina je nejvhodnější pro vytváření rozměrnějších plastik.
2.3 Keramické suroviny Jsou látky, které se buď přímo účastní vzniku keramických výrobků, anebo jeho výrobu zabezpečují. Plastické keramické suroviny „Plasticita je schopnost suroviny vytvořit s vodou tvárlivé těsto.“9 Patří sem jíly, hlíny a kaolín. Kaolín je bílá, měkká zemina, která je žáruvzdorná. Po vypálení si zachovává bílou barvu a její základní složkou je kaolinit. Hlíny a jíly vznikly zvětráním živcových hornin. Obsahují 50 % jíloviny a částice jsou zabarveny žlutě až hnědě. Neplastické keramické suroviny „Funkce neplastických surovin je v keramické výrobě velmi důležitá a často podstatně mění, nebo alespoň ovlivňuje vlastnosti plastických materiálů.“10 Nejdůležitější skupiny jsou ostřiva a taviva. Ostřiva zvyšují tepelnou odolnost, snižují smrštění a zabraňují deformacím. Taviva snižují bod slinutí a většinou zvyšují procento smrštění. Patří sem živec, vápenec, magnezit a dolomit. 9
Průvodce keramika, Karel Žíla, str. 14 Průvodce keramika, Karel Žíla, str. 22
10
13
2.4 Způsoby výroby keramiky Modelovaná keramika Při přípravě modelovací hmoty použijeme méně plastické hrubé jíly nebo hlíny doplněné plastickým
materiálem.
Modelovací
hmoty,
které
používáme
k výrobě
větších
a rozměrnějších objektů musí být pevné a nosné. To splníme obsahem 20 – 30 % ostřiva. Jako ostřivo používáme šamot. Obsah železa ovlivňuje barvu střepu. „Pod tímto pojmem rozumíme nejen figurální sochařská díla, nýbrž i nádoby a ostatní keramiku, pokud je tvořena ručně bez pomoci hrnčířského kruhu.“11 K modelování používáme několik nástrojů, jako jsou špachtle, nože, očka (obtáčedla), cidliny, kladívko, váleček, struna a štětce. Při modelování z volné ruky dbáme na to, aby nám nevznikaly vzduchové bubliny, které při výpalu praskají. Modelujeme tak, aby střep byl všude stejně silný, jinak by nám výrobek nerovnoměrně schnul a tím by vznikalo pnutí. Při spojování oddělených části používáme lepidlo tzv. šlikr. Při sušení používáme igelit nebo látku, aby se zabránilo nestejnému smršťování. Modelujeme z volné ruky, válečků nebo plátů. Točená keramika Na tyto plastické hmoty jsou kladeny vysoké nároky, jelikož materiál je při výrobě neustále změkčován. Velký vliv má plastičnost hlíny. Točířské hlíny jsou jemné a vypalují se na nižší stupeň. Udržují dobře tvar a nerozmáčí se. Točení na hrnčířském kruhu bez pracovní formy se nazývá nožní. Výrobky mají většinou 25 – 26 % vlhkosti. Ručně vytvořené nádoby se v zatuhlém stavu obtáčejí nebo-li soustruhují. Tímto se docílí dokonalý vzhled a vytvoří se podední. Vytáčení na kruhu z volné ruky je velice náročné a nelze se jej naučit pouze z knihy, ale neustálým zkoušením. Při točení používáme tyto nástroje: skládací metr, kružidlo, mořskou hubku, hrnčířské čepele, lžíce, kulmík a kovová obtáčedla. Dále se vytváří na mechanickém kruhu, kde používáme sádrovou formu.
11
Rada, Pravoslav. Slabikář keramika str. 23
14
Litá keramika Příprava těchto hmot je nejobtížnější. Ke klasickému ztekucení by bylo potřeba 60 – 65 % vody, ale to bohužel nejde. Došlo by tím k mnoha problémům. Ztekucení je chemický děj. Dochází u něj k výměně dvojmocných iontů vápníku a hořčíku za ionty alkalické. Toto tzv. klouzání částeček vytváří tekutost. Nejúčinnější ztekucovadla jsou fosforečnany sodné. Tato technika je nejmladší z vytvářecích keramických technik. Používat se začala začátkem 19. století ve Francii. Při vytváření se tekutá suspenze nalévá do forem, kde tuhne vlivem odsávání vody pórovitou stěnou formy. Je možné vyrábět střep nejrůznějších tvarů a rozměrů.
2.5 Sušení Při sušení se z výrobků odstraňuje voda, aniž by se měnily chemické vlastnosti hmoty. Mění se jen vlastnosti fyzikální, a to že se zvyšuje mechanická pevnost. Voda obsažená v hmotě je mechanicky vázaná a vyplňuje prostory mezi částečkami. Voda, která je chemicky vázaná se odstraní až pálením. Při sušení se hmota většinou smrští o 5 %. Rychlé sušení způsobuje praskání materiálu. Průběh smrštění v závislosti obsahu vody znázorňuje Bigotova křivka. Sušit můžeme přírodně nebo uměle v sušárnách.
2.6 Výpal Můžeme ho charakterizovat jako tepelné zpracování hmoty. Při něm se mění strukturální, fyzické, chemické a technologické vlastnosti. Střep získává pevnost, odolnost proti povětrnostním vlivům a barvu. Nejprve probíhá první výpal, kterému říkáme přežah. Pálí se okolo 800°C, střep získává mechanickou pevnost a stává se nasákavým pro přijímání glazury. Po naglazování probíhá další výpal, kterému říkáme ostrý, střep získává slinutost, objemovou stálost a estetiku. Nejčastější pece jsou elektrické nebo plynové. Typů pecí je mnohem více např. pec na raku, polní pec, tunelová, muflová, kruhová, komorová, šachtová. Také se rozdělují podle typu paliva - na tuhé palivo, kapalné a plynné nebo elektrické.
15
2.7 Glazury Jsou svým složením příbuzné sklu. Výrobek je poté neprosákavý, snadno čistitelný a má zvýšenou mechanickou pevnost. Glazura slouží k dosažení hladkého a lesklého povrchu. Je to sklovitý, průhledný, poloprůhledný až neprůhledný, bezbarvý nebo barevný povlak natavený v tenké vrstvě na keramických výrobcích. Účel glazování je estetický i technický. Jako je ochrana před znečištěním, účinkem kyselin a zásad, propustností vody, plynu a odolnost proti náhlým změnám teplot. Glazury dělíme do různých hledisek podle: •
vzhledu – lesklé, matné, transparentní, krycí
•
užití – kamnářské, majolikové, hrnčířské, obkladačkové, porcelánové
•
základních látek (taviva) – olovnaté, bezolovnaté, borité, vápenaté, zirkonové, živcové
•
přípravy – surové, fritované
•
teploty tavení - nízkotavitelné, vysokotavitelné
•
účelu - užitkové, umělecké
•
způsobu výpalu – redukční, oxidační, solné prostředí
Podle Segerova vzorce pro výpočet se rozlišují na přírodní a syntetické. Suroviny pro výrobu glazur: vápník, baryum, stroncium, hořčík, sodík, lithium, olovo, zinek, dolomit, mastek, kolemanit, ambygonit, lepidolit, petalit, potaš, dusičnan draselný, borax. Vady glazur mohou být způsobeny střepem, glazurou, výpalem nebo dekorací. Nejčastější vady jsou odpadávání, krakovitost, trhliny, nežádoucí zbarvení, stékání a matný povrch.
2.8 Dekorování Je významným prvkem v keramice, jelikož zušlechťuje výrobky z hlediska estetického. Dekorem je možné zakrýt vzniklé nedostatky výpalem nebo glazováním. Rozeznáváme dekoraci naglazurovou, podglazurovou, vtavnou a plastickou.
16
3 Inspirace Moje první myšlenka vznikla již před započetím maturitní práce, kdy jsem hledala téma. Vzpomínám si na ten moment, kdy jsem beznadějně čárala na bílém papíře své myšlenky a z okna jsem viděla krásně zbarvenou přírodu. V tu chvíli mě napadlo: „Proč se nenechat inspirovat přírodou, která nabízí širokou škálu možností?“ Začala jsem uvažovat nad samotným vývojem země, přírody a prvních živočichů. Pro mě nejdokonalejší ukázka tohoto stadia je vývoj hmyzu. Samotný hmyz nabízí širokou škálu možností ztvárnění. Představitelem v této práci je motýl a jeho postupné stádium vývinu a líhnutí. Nejzajímavější je pro mě fáze housenky neboli larvy, a poté její zakuklení, protože nabízí širokou škálu barevnosti a tvarů. Na základě zrodu této myšlenky vznikla plastika, která byla stěžejní částí maturitní práce, a právě ta přišla v obdiv starostovi Velkých Opatovic, který mi nabídl zakázku na zhotovení plastik do volného prostoru tohoto města. Plastiky byly dále rozpracovány a vytvořeny v monumentální podobě. Tato zkušenost mě natolik silně evokovala, že jsem se tomuto tématu chtěla nadále věnovat a rozpracovávat ho do širších podob.
17
Tudle v noci o půlnoci postihla mě psychóza někde v dálce hrálo disko a mně v hlavě METAMORFÓZA!
Příroda je nemocná všude hlína VŠEMOCNÁ!
Tam je brouk, sám hovnivál, tu je muška, mrtvý král ejhle! Támhle vajíčko, psssst… už se klube maličko!
„Emile! Emile! Oběd! Máme listy na zeleno!,“ ozývá se pod keřem šípkovým. „No tak Emileeee! Budeš to mít studený!,“ ničí si hlasivky larva Hermína. „Justýno! Nech toho nakrucování a pojď ke stolu!“ diriguje rádoby matka pubertální vytáhlou larví žoužel. „Se šinu, dej mi svátek!“ odsekne Justýna.
Ten den bylo bezvětří, bez mráčků… už kolikátý den! Kdesi za krtincem se pohnula stébla trávy a z dálky zněly zvláštní zvuky. Jako by hýkalo stádo splašených koní. To statný larví fešák Emil se vracel z veledůležité porady. „Zdá se mi, že jsem motýl, který si vzal do hlavy, škyt… hups, že lítat z larvy na larvu ho vlastně nebaví… ale baví!“ prozpěvoval na celý šípkový háj.
18
„Čau holky!“ „No, ty zase vypadáš! Kde jsi nasával? U pařezu s Bobanem co? Nechceš se k němu odstěhovat? Může Ti vařit, prát ponožku a poslouchat ty tvoje chytrý řeči! Maminko, ty to vidíš!!!“ spustila Hermína. Malé mimčo se jí vzteky kroutilo kolem těla. Emil i šípkový háj utichl.
„Jsi na mě zlá. Kamarádi jsou na mě zlí. Doba je na mě zlá. Holky, už je to tady“ povzdechl si Emil, co nohu si nemyl. „Bude pršet a všechny barvy ztratí svou tvář. Už má krizi i příroda!“ a dobrýma očima myslel na všechny, které kdy potkal. Na svém prvním vandru, na svazích, na ty, které viděl v nebesích. Na duhu plnou barev. A úplně zticha nabral k usedavému pláči. „Jsi bledý, úplně ztrácíš barvu,“ vzdychla uštěpačně Hermína a nabrala mu plný žejdlík vybledlé zelené šlichty. „Jez,“ řekla a otevřela srdce. A usnul svět pod šípkovým keřem.
Krize a utahování opasků se nevyhnula ani přírodě. Méně barev, více špíny… žádná nádhera. Listy jsou míň zelené, tráva bez živin, všude šeď a mrtvý svět. A hlína? Fabrika bez strojů, nemocní dělníci, těžké kovy, kyselá voda a zrádný smog. Hlína nestačí přijímat objednávky. Je jí zle z toho, jak příroda pomalu umírá a ztrácí lesk.
Obloha potemněla a barvy ztratily smysl. U šípku čtyři larvy se srdcem dokořán čekaly na zázrak, na dobrou vůli země, na tmu a na odpověď. „Kde příroda ty barvy ztratila?“ vyzvídala Justýna. „Kam je dala?“ divilo se mimčo. „Tak vysvětlí mi někdo, proč na nás barva nezbyla?“ zuřila už Justýna. „Co jsme přírodě provedli?“ přidala se Hermína. „Bude nám smích stačit pro všechny?“ ptala se. „Nevím, nevím. Neznám odpověď!“ vymlouval se Emil. „Nechci tu už být, pojďme se už zakuklit!“ prosil a rozhodl. A jak řekl, tak udělal.
A déšť jim zalil ústa.
19
Nebe se trhalo z deště byl deštíček z lijáku zbyly kapičky a byl konec hry
Příroda je všemocná
Čtyři kukly v barvě šedi čekají na lepší svět
Kde je ruka pomocná?
Dočkají se? Být jen larvou, je to hřích?
Barevný svět sebou cukl nebe přivítalo duhu a na růžích rozkvetl sníh
Kukla praskla
Ne, ne, žádná psychóza, jen ona, zázračná a krásná METAMORFÓZA!
( Kačis)
20
3.1 Hmyz - proměna „Proměna je termín, který se užívá k popisování životního cyklu hmyzu s nepřímým vývojem. Rozlišuje se proměna dokonalá (holometabolie)
a
proměna
nedokonalá
(hemimetabolie,
heterometabolie). Pokud k žádné proměně během životního cyklu nedochází, používá se termín ametabolie.“12 Obr. 2 Proměna Proměna dokonalá Metamorfózou hmyzu rozumíme fyzické nebo biochemické změny, změny v chování, ke kterým dochází při vývoji z larválního stádia do stádia dospělce. Tomuto jevu říkáme také dokonalá proměna. Z vajíček se nejdříve líhnou larvy či housenky, které se nepodobají tvarem ani vzhledem dospělým jedincům. Larva je uzpůsobena především na příjem potravy, růst, na shromažďování zásob energie. Larvy rostou a několikrát se i svlékají. Ve chvíli, kdy larva doroste, změní se na přechodové stadium zvané kukla. V tomto stadium probíhá vnější i vnitřní přestavba organizmu. Z kukly se nakonec vynoří dospělec, který může být podobný larvě. Hlavním úkolem tohoto dospělce je pak rozmnožování. Mezi hmyz, který prodělává dokonalou proměnu patří - vosy, včely, mravenci, dvoukřídlí, brouci, denní i noční motýli, chrostíci, blechy, síťokřídlí a srpice. Proměna nedokonalá Nedokonalá proměna je cyklem primitivního hmyzu. Pouze u starších stadií se nacházejí výběžky na hrudi, v nichž se vyvíjejí křídla, které se při každém svlékání prodlouží. Při posledním svlékání nymfy se vylíhne dospělý jedinec. Nedokonalá proměna se projevuje např. u rovnokřídlých, švábů, termitů, jepic, vážek a ploštic. Ametabolie Ametabolie je označení pro neměnný vývoj primitivních skupin hmyzu. Mladý jedinec se liší od dospělce pouze svou velikostí a roste díky mnohonásobnému svlékání. Příkladem této proměny hmyzu je rybenka.
12
cs.wikipedia.org/wiki/Proměna_(biologie)
21
4 Realizace Podle naskicovaných návrhů jsem vytvořila cyklus zoomorfních plastik, které jsou inspirovány hmyzem – larvami a kuklami. Za materiál jsem si vybrala šamotovou hlínu od výrobce Pávek keramika spol. s r.o značky KS, která má světle krémovou barvu a ostřivo do 1mm, a dále hlínu značky MK, která má tmavě hnědou barvu a ostřivo do 2 mm. Obě hlíny jsou doporučeny na výpal od 1000°C až 1200°C. Záměrně jsem si vybrala hlíny dvou barev a rozlišných ostřiv, abych mohla kombinovat barevnost. Hlína značky KS je plastičtější, jemnější a dobře se mi z ní tvoří. Hlína značky MK díky svému hrubějšímu ostřivu drží lépe tvar. Tato kombinace hlín je vhodná z důvodu stejného teplotního výpalu. Plastiky jsou vytvářeny modelováním z volné ruky. Každá plastika byla tvarovaná jiným způsobem z důvodu rozlišných tvarů. Silné pláty jsem pomocí paličky ztloukávala k sobě, aby se vytvořil válec. Tvar válce jsem vyplnila kusy molitanu a novin, tak aby držel tvar. Poté jsem malé kousky nebo válečky hlíny nanášela na sebe, abych vytvořila hlavu a ocas larvy. Tyto části jsem podepírala opět molitanem a novinami, aby mi udržely tvar do oblouku. Tělo, které bylo tvořeno válcem jsem navrstvila hlínou do požadovaného reliéfu. Špachtlemi a cidlinou jsem dotvarovala vlny. Záměrem je otevřená hlava a ocas, kde vidíme glazuru. Takto nám larvy umožňují nahlédnout do svého nitra. Plastiky tak nezhledáváme z vnější strany ale nabízí nám i zkoumání objektu uvnitř. Plastiky jsou naglazované pouze uvnitř z důvodu znázornění líhnutí se hmyzu ze své larvy. Vnější část plastiky znázorňuje slupku, obal hmyzu, ze kterého se vylíhnou a svléknou. Proto jsem zanechala přírodní barvu střepu. Vnitřní část znázorňuje krásu a barevnou škálu kouzla přírody v hmyzu. Jako jsou motýli, housenky, brouci atd. Experimentovala jsem s glazurami, abych dosáhla této škály. Glazura tvoří takové zobrazení malby. Používala jsem nízkotavné glazury, které jsem záměrně vypálila na vyšší teplotu. Glazury se tak přetaví a vytvoří duhovou škálu barev. Proces sušení probíhal u každé plastiky v jiné časové délce, dle velikosti, tvaru a hmotnosti. Plastiky jsem nechala volně uschnout pod přikrytým sáčkem, tak aby proces byl rovnoměrný a nevznikalo nerovnoměrné smršťování. Přežah byl pálen v elektrické peci značky LAC K 1000 S na 800°C. Ostrý výpal byl pálen ve stejné peci na 1200°C.
22
4.1 Návrhy
Obr. 3 Úvodní skica
Obr. 4 Skica
23
Obr. 5 Skica plastiky Emila
24
4.2 Mimčo Tato plastika byla vytvořena jako první. Obsahuje část hlavy, těla a ocasu. Hlava a ocas tvoří průhledy do vnitřku celé plastiky. Střední část plastiky má výrazné a hranaté výčnělky. Uvnitř je naglazovaná žlutou, oranžovou a červenou glazurou.
Obr. 6 Suchý stav plastiky
Obr. 7 Přežah střepu a glazura před výpalem
25
4.3 Hermína Plastika je modelována z hlíny KS a na povrchu je zatažená dekorově hlínou MK. Má předimenzovanou hlavu, aby vznikl větší prostor a náhled na vnitřní zpracování glazury. Larvu jsem záměrně modelovala v prostřední části velkým vrstvením na sebe se vzduchovými bublinami. Chtěla jsem tak docílit při výpalu popraskání materiálu. Experiment se mi zdařil a dosáhla jsem efektu líhnutí se hmyzu ven na povrch ze své kukly. Tuto prasklou část jsem na povrchu naglazovala, abych znázornila vnitřní část kukly. Vedle celé larvy jsou doloženy odpadlé částečky. Vnitřní část je naglazovaná směsí glazur, které jsem využila u ostatních plastik. Poté jsem štětcem malovala černou a modrou glazurou. Celé jsem to efektně doplnila červenými skvrnami. Vnitřní prostor působí expresivním dojmem.
Obr. 8 Rozpracovaná plastika
26
Obr. 9 Suchý stav plastiky
Obr. 10 Přežah střepu a nevypálená glazura
27
4.4 Justýna Plastika je vytvořena pouze z hlíny MK. Záměrně jsem netvořila reliéfní vlny. Chtěla jsem tak vytvořit čistou linii s vyrytým dekorem. Takto jsem chtěla znázornit různé povrchy a struktury larev. Plastika je pozdlouhého tvaru do oblouku. V části hlavy je širší a postupně se zužuje. Na obou stranách jsou průhledy, které nám poskytují možnost zhlédnutí vnitřního prostoru. Na obrázcích vidíme proces tvorby. Jak plastiky byly tvořeny od samotné realizace modelování až po proces glazování na přežahnutý střep. Tato larva je naglazovaná bílou, fialovou a růžovou glazurou.
Obr. 11 - Obr. 12 Vymodelovaná plastika
28
Obr. 13 Přežahlá plastika
29
4.5 Emil Tato plastika je vytvořena rozdílným způsobem než ostatní. Je uzavřená s vyřezanými průhledy a reliéfním dekorem, které tvoří tzv. chapadla. Vnitřní část je naglazována zelenými odstínami glazur. Vnější reliéfní prořezání je promalováno postupným odstínováním od žluté po tmavě zelenou.
Obr. 14 Plastika
Obr. 15 Plastika s reliéfem a výřezem
30
Obr. 16 Přežah plastiky
31
5 Využití umění v prostoru „Slovem prostor označujeme
prostředí,
místo
žádnými
rozměry
blíže
neomezené,
neohraničené, nevymezené. Rozdělujeme ho na interiér a exteriér. Prostora je totiž prostředí, místo omezené třemi nebo alespoň dvěma rozměry anebo vůbec nějak blíže vymezené. Velmi často mluvíme o obytných prostorách, nezastavěných prostorách, o pracovních prostorách podniků atd. Název prostor má tedy dva významy, označuje totiž místo vymezené i nevymezené, kdežto prostora označuje pouze místo nějak omezené nebo blíže vymezené.“13 Umění je využíváno v tradičních výstavních prostorách jakou jsou galerie, muzea atd. ale můžeme ho vidět i v ulicích. Tato vizualizace je málo využívána, proto bychom se měli snažit vnést tuto tvorbu do tradičního maloměstského prostředí, jež se nenásilně sžívá a oslovuje lidi v přirozeném prostředí. Toto prostředí nám umožňuje přímý kontakt s uměleckým dílem a vizualizaci z více pohledů. Každá umístěná plastika v exteriéru by měla dokonale splynout s prostředím a vytvořit tak vzájemný estetický vztah. Umělecké objekty umístěné v exteriéru nabízí přístup široké veřejnosti. V interiéru je vnímán pouze úzce zaměřenou veřejností, mnohdy i za poplatek. Jak jsem se již zmiňovala v úvodu, cílem mé bakalářské práce je ukázat umění v prostoru a jejich vzájemnou harmonii. Prezentace a realizace umění v prostoru vzniká díky sympóziím, workshopům a výstavám.
13
http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=5849
32
5.1 Letní keramická plastika Letní keramická plastika (dále jen LKP) je název pro výstavu, která je určena pro prezentaci prostorové tvorby z keramické nebo porcelánové hmoty českých i zahraničních autorů. Hlavním zájmem je představit tradici řemesla v nevšedním výtvarném pojetí. Venkovní prezentace keramických plastik začala roku 1993. Výstava trvá vždy od závěru června po celé léto až do konce září. Většina tvarově i názorově rozmanitých prací vzniká od výtvarníků pro tuto příležitost. Do roku 2006 probíhala výstava v klášterním parku v Bechyni, poté se přesunula do parku Středočeského muzea v Roztokách u Prahy. V roce 2011 se přesunula na hrad Klenová u Klatov. Výstavy se zúčastňují naši přední umělci a výtvarníci, ale také zahraniční hosté a studenti vysokých škol. V minulosti přijali pozvání i tito čestní hosti, např. sochaři Jan Koblasa, Miloslav Chlupáč, Václav Šerák, Lubomír Šilar, Jan Hendrych, ElŜbieta Grosseová, Jindra Viková a Pravoslav Rada. Letošním čestným hostem byl Mojmír Preclík. Vernisáž výstavy je vždy spojena se zajímavým kulturním programem.
5.2 Bienále keramického setkání „socha a prostor“ Vznik tohoto projektu se datuje od roku 1994. Téma „Socha a prostor'' umožnil výtvarníkům z České Republiky, Švédska a Německa představit keramickou hlínu v řadě originálních, ale i v tradičních řešeních. Pro letošní výstavu byla charakteristická různorodost osobních řešení keramických plastik. Výsledkem kreativity výtvarníků bylo tvoření spojující vodu, hlínu a oheň. Tento rok probíhala výstava v Kolíně a dále se přesunula do Litomyšle. Kurátorem této výstavy byl Mgr. Pavel Rajdl.
33
6 Osobnosti Henry Moore (1898 - 1986) Byl anglický sochař a kreslíř. Známý je především tvorbou velkých figurálních soch, které jsou vystavovány po celém světě. Většinou svá díla silně stylizuje. Jeho díla jsou základem zrodu řady moderních uměleckých směrů. Jeho témata jsou sice tradiční, ale jsou viděna nekonvenčním způsobem. Byl velice ovlivněn přírodou, kde také do přírody vytvářel sochy. Svou pozornost věnoval přírodninám, oblázkům, mušlím a kostem. Jeho dlouhodobá tématika byla matka s dítětem, ležící figura a kombinace vnitřní a vnější formy. Moorovi kresby a studie k sochám tvoří samostatné výtvarné dílo. Snaží se vytvořit nová umělecká těla, která jsou sestavena z některých základních prvků. Sochy jsou charakteristické hlavně perforací s průhledy a harmonické konkávní i konvexní linie tvarů. „Názvy jeho soch jsou velmi jednoduché, což Moore vysvětloval tak, že ‚v umění by mělo být obsaženo jisté tajemství a mělo by na diváka klást určité požadavky. Pojmenování sochy nebo kresby příliš otevřeně odebírá
část
onoho
tajemství,
takže
divák
přejde
k
dalšímu
dílu
bez
toho,
aby přemýšlel nad významem toho, co právě viděl.“14 Tvorba Henryho Moora mě inspirovala v jeho abstrakci, monumentální podobě a inspirace v přírodě.
Otto Eckert (1910 – 1995) Narodil se v Kralovicích. Vystudoval Kamenicko-sochařskou školu v Hořicích. Poté navštěvoval atelier profesora Karla Štipla. Po studiu pracoval v porcelánce Březová a následně pracoval v keramické dílně A. Ťoupala v Praze. Zde tvořil své první keramické plastiky, většinou zvířecích námětů. Za okupace se odstěhoval do rodných Kralovic, kde pracoval ve vlastní keramické dílně. Věnoval se tvorbě ručně točené keramiky na kruhu, se kterou experimentoval vrstvením barevných glazur. Nejčastěji používal techniku proškrabávání ornamentů. V roce 1946 byl jmenován profesorem a vedl atelier porcelánu a keramiky v Praze. Při své tvorbě využíval hojně keramické technologie. Navrhl několik váz, servisů a plastik, které se prezentují celosvětově dodnes. Výrazně ovlivnil českou poválečnou keramickou i porcelánovou výrobu. Inspirovala jsem se jeho nápaditostí a experimentování v glazurách.
14
http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=602
34
7 Využití keramiky ve výtvarné výchově „Ve vzdělávacím oboru Výtvarná výchova dochází k poznávání prostředků výtvarného jazyka a k všestrannému prohlubování senzibility žáka. Prostřednictvím tvůrčích činností zaměřených na vnímání, tvorbu a interpretaci se rozvíjí smyslové vnímání, schopnost vyjadřovat a prezentovat emoce, představy, pocity, zkušenosti a myšlenky. Dále pomáhá uplatňovat neverbální komunikaci, zlepšovat jemnou motoriku a získávat tak všestranné dovednosti.“15 Modelování Modelování je takový úvod do prostoru, nutí nás vědomě prožívat a přemýšlet nad prostorovými vztahy a zákonitostmi. Hlína není jen podmětem zrakovým ale i hmatovým, nabízí nám možnost cítění hmoty a přímý kontakt do struktury materiálu. Tvorba s hlínou rozvíjí fantazii, pozorovací schopnost, paměť pro tvary a technickou zručnost. Má relaxační a manuální schopnost.
Ráda bych své získané zkušenosti a dovednosti zúročila a použila je při práci s dětmi. Vypracovala bych projekt na více vyučovacích hodin. Hlavní téma projektu by bylo zaměřeno na přírodu a vše, co v ní žije. Nejprve bych šla s dětmi na vycházku do lesa, kde bychom pozorovali krajinu a především hmyz, aby děti měly inspiraci a vytvořily si dílo podle své fantazie. Poté bych je seznámila s prací s keramickou hlínou od samotného prvopočátku - mačkáním hlíny v ruce, aby děti zjistily, jaké má vlastnosti. Postupovala bych od jednoduchých tvarů až po složitější. Nakonec bych jim zadala práci na toto téma, při tom bych je vedla a seznamovala s dalšími postupy a zásadami keramiky. Tento projekt by měl zároveň i vzdělávací charakter.
15
RVP ZV – LMP,str. 50
35
Závěr Cílem bakalářské práce bylo vytvořit umělecké dílo, které by bylo možné umístit do prostoru – exteriéru i interiéru. Dílo působí estetickým dojmem a každý si v něm může najít možnost praktického využití. Vycházela jsem z technologie a způsobu zpracování keramiky, která je součástí doprovodné zprávy k bakalářské práci. Zároveň jsem zúročila i své dlouholeté teoretické i praktické zkušenosti s keramikou a uměním. Při tvorbě jsem také vycházela z konzultací s různými odborníky a umělci. Inspiraci jsem také našla ve svém dřívějším projektu, na který jsem chtěla navázat a rozšířit ho o další prvky. Projekt byl uskutečněn jako zakázka města Velké Opatovice a dodnes můžete projektové dílo vidět v prostoru před ZŠ Velké Opatovice. Byla bych velmi ráda, kdybych měla další možnost vytvořit svá díla opět v monumentální podobě. Bakalářská práce mi umožnila realizovat další nápady a návrhy. Ráda bych se zúčastnila výstavy, kde by byly umístěny moje plastiky.
Tato tématika je velice obsáhla a již teď vím, že touto prací mé nápady k tvorbě zoomorfních plastik nekončí.
36
Seznam vyobrazení Obr. 1 Rozdělení keramických výrobků .................................................................................. 12 Obr. 2 Proměna ........................................................................................................................ 21 Obr. 3 Úvodní skica ................................................................................................................. 23 Obr. 4 Skica .............................................................................................................................. 23 Obr. 5 Skica plastiky Emila...................................................................................................... 24 Obr. 6 Suchý stav plastiky........................................................................................................ 25 Obr. 7 Přežah střepu a glazura před výpalem ........................................................................... 25 Obr. 8 Rozpracovaná plastika .................................................................................................. 26 Obr. 9 Suchý stav plastiky........................................................................................................ 27 Obr. 10 Přežah střepu a nevypálená glazura ............................................................................ 27 Obr. 11 - Obr. 12 Vymodelovaná plastika ............................................................................... 28 Obr. 13 Přežahlá plastika ......................................................................................................... 29 Obr. 14 Plastika ........................................................................................................................ 30 Obr. 15 Plastika s reliéfem a výřezem ...................................................................................... 30 Obr. 16 Přežah plastiky ............................................................................................................ 31
37
Použitá literatura 1. Bláha M., Franková A. Keramická výroba, Praha: SNTL Nakladatelství technické literatury, 1984. ISBN 04-820-84 2. Henry de Morant. Dějiny užitého umění, Praha: Odeon, 1983. ISBN 01-503-83 3. Joaquim, Chavarria. Velká kniha keramiky, Praha: Nakladatelství Knihcentrum s. r. o., 1996. ISBN 80-9021 82-9-6 4. Macek, Tomáš. Keramika, Brno: Computer Press, a. s., 2007. ISBN 978-80-251-1568-8 5. M. Pilar, Navarro. Velká kniha dekorování keramiky, Praha: Nakladatelství Knihcentrum, s. r. o., 1997. ISBN 80-86-054-20-9 6. Nová I., Hájková V. Porcelán a keramika, Praha: SNTL Nakladatelství technické literatury, 1985. ISBN 04-828-85 7. Odeon. Henry Moor, Praha: Odeon, 1985. ISBN 01-524-85 8. Rada, Pravoslav. Techniky keramiky, Praha: Aventinum nakladatelství s. r. o., 1990. ISBN 80-85277-47-6 9. Rada, Pravoslav. Slabikář keramika, Praha: Grada Publishing, spol. s. r. o., 1997. ISBN 80-7169-419-3 10. Rodwell, Jenny. Keramická dílna, Brno: Computer Press, 2003. ISBN 80-251-0043-X 11. Šindelář, Dušan. Otto Eckert, Praha: Odeon, 1979. ISBN 01-540-79 12. Valenta, Milan. Müller Oldřich. Psychopedie, Praha: PARTA, 2009. ISBN 978-80-7320-137-1 13. Weiß, Gustav. Keramika umění z hlíny, Praha: Grada Publishing, a. s., 2007. ISBN 978-80-247-1954-2 14. Zhoř, Igor. Hledání tvaru, Praha: mladá fronta, 1967. ISBN 23-150-67 15. Žíla, Karel. Průvodce keramika, Praha: Grada Publishing,a. s., 2005. ISBN 80-247-0920-1
38
Internetové zdroje 1. Henry Moore, dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Henry_Moore/ vyhledáno 3. 11. 2011 2. Henry Moore, dostupné z http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=602/ vyhledáno 3. 11. 2011 3. Otto Eckert, dostupné z http://www.prague-art.cz/katalog/autori/307-otto-eckert/ vyhledáno 5. 11. 2011 4. Keramická plastika, dostupné z http://www.keramicka-plastika.cz/ vyhledáno 5. 11. 2011 5. Hmyz – význačná třída, dostupné z http://www.hmyz.net/clanek013.htm/ vyhledáno 15. 11. 2011 6. Proměna (biologie), dostupné z cs.wikipedia.org/wiki/Proměna_(biologie)/ vyhledáno 15. 11. 2011 7. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání – příloha upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením, dostupné z http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/rvpzv-lmp.pdf / vyhledáno 25. 11. 2011
39
Obrazová příloha Obrazy v příloze jsou řazeny dle data vzniku.
Obr. 1 20 x 10 cm, březen 2007
Obr. 2 30 x 10 cm, duben 2007
40
Obr.3 kompozice plastik
Obr. 4 70 x 30 cm, květen 2007
41
Obr. 5 200 x 100 cm, červen 2008
Obr. 6 200 x 100 cm, červen 2008
42
Obr. 7 200 x 100 cm, červen 2008
Obr. 8 kompozice plastik
43
44
45