Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra výtvarné výchovy
Skleněná plastika Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
doc. ak. soch. Jiří Sobotka
Martina Storchová
Brno 2011 1
„Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.―
………………………… Podpis
2
Poděkování Děkuji panu doc. ak. soch. Jiřímu Sobotkovi za odborné vedení mé bakalářské práce a také poděkovat Miroslavu Barkovskému ml. a Miroslavu Barkovskému st. Za pomoc při realizaci této práce. Rodině za podporu.
3
Bibliografický záznam Storchová, Martina. Skleněná plastika- Semínka: Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra Výtvarné výchovy, 2011. Vedoucí bakalářské práce doc. ak. soch. Jiří Sobotka.
4
Anotace Má bakalářská práce je tvořena z několika skleněných plastik. Smyslem mé práce je ukázat, ţe sklo je lehké, ale zároveň umí být těţkopádné. Námět bakalářské práce vznikl studiem bylinek, rostlin a jejich plodů, semínek. Studiem bylinek a rostlin se zabývám díky zájmu o archeologii a doby starých Slovanů, co pěstovali a jedli. Annotation My bachelor work is composed by few glass sculptures. The reason of my work is to show how lite and roughness glass may be in same time. Theme of this work has arisen by studying herbs, plants and their berries and seeds. I am concerned with this study thanks to intrest in archeology and concern what people grew and ate in era of old Slavs.
Klíčová slova Skleněná plastika, sklo, keramika, rostliny, semínka Keyword Glass plastic, Glass, Ceramic, Plant, Seed
5
Obsah Anotace ............................................................................................................................... 5 Annotation .......................................................................................................................... 5 Klíčová slova ....................................................................................................................... 5 Skleněná plastika, sklo, keramika, rostliny, semínka ................................................ 5 1.
Úvod ............................................................................................................................. 8
2.
Sklo .............................................................................................................................. 9 2.1.
3.
Trocha historie skla .......................................................................................... 9
Technické záleţitosti .............................................................................................. 11 3.1.
Technické parametry ....................................................................................... 11
3.2. Tavení skla .......................................................................................................... 12 4.
Techniky tvorby ....................................................................................................... 13 4.1.
Foukání ................................................................................................................. 13
4.2. Odlívání ................................................................................................................ 13 4.3. Chlazení ............................................................................................................... 14 4.4. Zušlechťování skla ............................................................................................ 14 4.4.1.
Malování skla ............................................................................................... 14
4.4.2. Broušení ........................................................................................................ 15 4.4.3. Leptání .......................................................................................................... 16 4.5. Skláři, Sklářští umělci ...................................................................................... 16 4.5.1.
Stanislav Libenský ..................................................................................... 16
4.5.2. René Roubíček ............................................................................................ 17 5.
Technologický postup tvorby ................................................................................ 18 6
6.
Vyuţití ve výtvarné výchově ................................................................................. 20
7.
Závěr........................................................................................................................... 21
8.
Citovaná literatura ................................................................................................. 22
9.
Obrazová příloha ..................................................................................................... 23
7
1. Úvod I kdyţ studium na vysoké škole je náročné, kaţdý z nás v občasných chvilkách zabývá něčím, co je mimo obor svého studia. I u mě je to tak. Ve svém volném čase se zabývám studiem ţivota starých Slovanů. Po dvouletém studování jejich ţivota, co oblékali, jak bojovali, čím se bavili, co jedli jsem se spíše zaměřila, jaká byla jejich strava. A protoţe jsem zjistila, ţe maso bylo výsadou bohaté vrstvy obyvatelstva, zaměřila jsem se na rostlinnou stravu. A kdyţ nastane otázka proč SKLO? Odpovím, ţe je mi velice blízké a vím, ţe je krásné uţitečné a dá se pouţít několika způsoby. Pocházím z kraje, kde sklo se vyvíjelo staletí.
8
2. Sklo 2.1.
Trocha historie skla
Uţ od nedávna lidé sklo znali. V pouštích od zásahu blesku vznikali objekty tzv. fulgurity- tavený písek. Také ze sopečné lávy vzniká přírodní sklo tzv. obsidián, uţ od pravěku jej pouţívali na nástroje a ozdoby. Samostatné sklo vzniklo jako vedlejší produkt při výrobě keramiky. Počátky skla se dají připisovat národů, jako byli Féničané, Číňané, Ţidé a Indové. Egyptští skláři vyráběli vázy z tyčinek ţhavého skla navíjených kolem duté formy; zdobení se provádělo připojením tyčinky barevného skla, rytím nebo malováním. (Mráz, 1995) Tato technika byla kopírována Řeky, jediný rozdíl, který Řekové měli, byl v tom, ţe hliněná jádra neomotávali skleněnými nitěmi, ale ponořovali celé této jádro do skloviny. Římané také odkoukali sklomalbu a email. V Mykénách se vyráběly drobné křišťálové předměty. Vynález sklářské píšťaly můţeme připisovat Féničanům. Duté sklo z období karolínského a otonského se v archeologických nálezech téměř nevyskytuje. Vyjímkou je pouze vikingské sklo ze Skandinávie, Anglie a Holandska. Podle písemných pramenů však hlavními středisky sklářské výroby zůstávají sklárny v severní Galii a Porýní a odtud se dováţí sklo do Anglie, Holandska, severního Německa a Skandinávie. Také lesnatá oblast na francouzsko-belgické hranici patřila zřejmě k místům, kde středověká výroba přímo navazovala na antické kořeny. Od 9. aţ do 12. Století byla evropská sklářská výroba vázána nejčastěji přímo na kláštery, v nichţ se uchovávaly technologické znalosti starověku. K postupnému rozvoji evropského sklářství dochází koncem 12. a hlavně ve 13. století. Kořeny této proměny musíme hledat jiţ v 11. století, kdy díky kříţovým výpravám, které do jisté míry vymanily Evropu z izolace od východního světa, dochází k obnovování obchodních a 9
kulturních styků s Blízkým východem. Na vzory z Předního východu navazují nejstarší v rukopisech vyobrazené láhve z 11. -12. století, charakteristické svým kulovitým a štíhlým vysokým hrdlem, které se našly v jiţní Francii a v Itálii. V západní a střední Evropě ve 12. a 13. Století vznikají kromě klášterních hutí tzv. lesní hutě- stěhovavé sklárny, které se v oblastech s hustými lesními porosty přesouvaly za dřevem a byly tak často předvojem kolonizace neobydlených horských krajin. Geografické podmínky pro vznik lesních hutí byly zejména v Lotrinsku, Hesensku, Durynsku a v Českém lese. Lesní sklárny produkovaly většinou jiţ zmiňované lesní sklo- zelenavé, s bublinkami a nečistotou ve sklovině, jeţ byla způsobena minimálním čištěním surovin. Ve 13. a 14. Století se v širší míře rozvíjí výroba nápojového skla. Mimo různých forem kutrolfů jde o číše a číšky zdobené různými dekory. Tyto vyúsťují ve 2. polovině 15. století ve známý krautstrunk (velké plastické nálepy) a v 16. Století pokračuje jejich postupná tvarová přeměna vrömery. Je nápadné, ţe se jak kraut strunky, tak později i römery vyrábějí téměř výhradně ze zeleného skla. Tato tradice nepochybně souvisí se starým názorem, ţe zelené sklo je zvláště vhodné při podávání bílého rýnského vína. (Hana Krizkova a kol.)
10
3. Technické záležitosti 3.1.
Technické parametry
V této kapitole bych se chtěla zmínit o všech parametrech co vše je potřeba k tavení skla, nebo spíš k výrobě různých druhů skel. Sklo se taví v tzv. sklářských pecích. Tyto pece se dělí na dva druhy pecí: a)pánvové b)vanové Tyto pece se vytápějí plynem, dřevem, elektrické. Nejúčinnější je výhřev je plynem, teplota v této peci se dá udrţet snadněji. Pánvové pece se pouţívají na drobné foukání, nejvíce však v malých sklárnách. Vanové pece se dají dělit podle počtu pracovních otvorů, tyto pece hlavně pouţíváme na výrobu „spotřebního skla―, jako jsou tabulová skla, strojově vyráběné skleničky, vázy, varné sklo – zapékací misky, čajové konvice. Aby vůbec tato sklářská pec mohla vzniknout, je potřeba mít ţáruvzdorné materiály. Podle druhu a místa pouţití v peci se kladou odlišné poţadavky na ţáruvzdornost, chemickou odolnost, mechanickou pevnost a jiné vlastnosti ţáruvzdorných materiálů. (Petrášová, 1982) Po dostavbě sklářské pece a zavedení výtopu, vytemperování pece na tu správnou teplu je připravena pec k prvnímu namíchání sklářských surovin a vloţení tavičem do pece. U vanových pecí zakládá suroviny „zakladač―, u pánvových pecí je potřeba člověk „tavič―, který kontroluje celý proces tavení skla.
11
3.2. Tavení skla Základní proces tavení probíhá ve sklářské peci. Začíná procesem míchání sklářský surovin: sklářský písek (sklotvorné oxidy), vápenec, kaliva, čeřiva , barviva, odbarviva a sklářské střepy. Všechny suroviny podle druhu skloviny (skla) se smíchají a nakládají se do sklářské pece. Zde probíhá proces tavení, proces tavení má tři stádia tavení, které jdou po sobě. 1) Vlastní tavení – během této etapy probíhají chemické reakce mezi sloţkami kmene a tvoří se sklovina. 2) Čeření a homogenizace – v této etapě se sklovina zbavuje plynových bublin. 3) Sejití neboli ochlazení na pracovní teplotu – v této etapě se teplota skloviny sniţuje na tak aby se dalo pracovat u pracovního otvoru. Všechny tyto fáze ve sklářské peci vanové probíhají najednou. V pánvové peci probíhají postupně v různě dlouhém časovém rozmezí. Tavení skloviny u běţných typů skel se děje při teplotách kolem 1350 aţ 1380°C. Pracovní teplota u běţných druhů skel se pohybuje kolem 1150 aţ 1200°C.
12
4. Techniky tvorby 4.1.
Foukání
Pracovní teplota je 1150°C aţ 1200°C. Skláři pracují na Werkstattu* (dílna) kde teplota u sklářské pece se pohybuje kolem 800°C. Člověk se můţe i ošklivě popálit. Samotné foukání: Sklář nabere na sklářskou píšťalu malé mnoţství skla, které sválí na svaláku* do kónického kuţele. Vyfoukne malou bublinku, tu poté namočí zpátky do skloviny a nabere další vrstvu skla, tu pak profoukne a bublina se zvětší na kuličku. Tu to kuličku znovu přetáhne sklovinou a rozfoukne a vkládá (Cabejšek, 2004)do sklářské formy a fouká tak dlouho, dokud se nezaplní celá forma. Forma bývá dřevěná nebo kovová. Sklář vyndá píšťalu z formy na jejím konci je hotový výrobek sklenička, vázička, karafa. Nad formou vzniká tav. kopna, té se to uráţí ze sklářské píšťaly, za niţ se přenáší se do chladící pece.
4.2.
Odlívání
Odlívání probíhá za stejných podmínek jako foukání do dřevěné nebo kovové formy i sádrové. Na sklářskou píšťalu se nabere sklovina a sválí se do kónického kuţele, u píšťaly se to lehce zařízne tak, aby vznikla na kolci kulička. Na kuličku se nabírá tak dlouho, dokud nevznikne větší koule, která je ve vnitř plná. Na tu to kuličku se nabere sklovina, která se nechá stéct do formy, kterou jsme si předem nachystali. Tato forma z pravidla bývá kovová, sádrová nebo písková. Aby se nám sklo nezničilo při prvním dotyku s kovem, musíme kovovou formu a to i sádrou formu předehřát, poté můţeme bez větších problémů odlívat. Po odlití a vyklopení na sibral se odnáší do komorové chladící pece, kde probíhá proces chlazení.
13
4.3. Chlazení Chlazení skla můţe probíhat dvěma způsoby. První způsob je v komorové chladicí peci. V této peci se během tvarování, foukání udrţuje stejná teplota kolem 500°C- 600°C po naplnění aţ k okraji se pec zavře a postupným sniţováním chladíme sklo na 50°C aţ 30°C. Dveře této pece se můţou pootevřít při těch 60°C. Sklo vyndáme a necháme leţet, dokud se nedostane na pokojovou teplotu. Kdyby se chladicí pec otevřela moc brzo, mohl vzniknout průvan a skleněné výrobky by popraskaly. Druhý způsob je chladicí pásová pec. Vyfouklé výrobky se přenášejí na pás, který pomaličku jede vpřed. Na začátku pásu je teplota stejná, po nějaké době ujede pás asi o metr a při tom to postu teplota mírně stoupá. Po pár minutách v této teplotě se pás posunuje dále a teplota v chladicí pásové peci začne klesat, aţ na těch 30°C.
4.4. Zušlechťování skla 4.4.1.
Malování skla
Je jedna z nejrozšířenějších technik zdobení skla. Není to jen řemeslo, ale vyţaduje umělecký talent, manuální zručnost a lásku ke sklu. Vytvořit náročné malířské dekory vyţaduje mnoholetou praxi a zaujetí pro tento obor. Dobrý výsledek nezáleţí jen na technické přípravě, ale i na zručnosti a dovednosti malíře. (Cabejšek, 2004) Neţ člověk začne s malováním na sklo, musí se prokousat všemi postupy, návrhy a všemi potřebami k malbě na sklo. Teď bychom se mohli zaměřit na to co všechno člověk, nebo taková malířka skla všechno musí mít ve své dílně k dispozici: Stůl, který by měl být uzpůsobený, v přední části je opěra na předloktí; pohodlná ţidle; palety, nejlépe skleněné, na nichţ se rozdělávají práškové barvy s terpentýnem, mají různé velikosti; skleněné tříče, pomocí nich se barva musí třít, aby byla hladká; nejdůleţitější je mít dobré štětce, tyto speciální štětce se vyrábějí z veverčích ocásků, také se pouţívají nejrůznějších tvarů a velikostí, hlavně je dělíme, podle jejich specializace na jaký druh malby je pouţívají. Z dalších potřeb můţu jmenovat terpentýn; točnu 14
– pouţívá se na orámování ve vodorovné poloze; děličku – slouţí ke svislému dělení povrchu; tampony; pero s násadkou na perokresbu; zakrývací lak – bývá v růţové barvě, po zaschnutí se dá sloupnout jako kůţe; samolepící tapetu, nejlépe průhlednou, ale nejdůleţitější je velká škála barev. A co je nejdůleţitější všechny tyto potřeby udrţovat v nejvyšší čistotě. Máme několik druhů barev na transparentní, krycí, reliéfní a smalt. 4.4.2.
Broušení
Jistě uţ někdy všichni viděli broušené sklo. Je krásné, lesklé. K tomu aby to takhle vypadalo, je potřeba kvalitní sklo, nejlépe křišťálové a kvalitní brousící stroje a kotouče. Celý proces broušení skla se rozděluje na dvě základní operace: 1. Vlastní broušení, kdy skleněný výrobek je pomocí brusiva opracován do konečného tvaru. 2. Úprava povrchu broušeného skla leštěním, které se podle charakteru provádí mechanicky nebo chemicky. (Cabejšek, 2004) Broušení jeden z několika procesů broušení. Měla jsem moţnost si sama vyzkoušet jaká je to krásná práce, ale moc namáhavá. Hodiny a hodiny sezení u brousícího stroje – neboli „kuličáku― je dosti náročné. Namočené ve vodě také na zdraví moc nepřidá. Broušení skla můţeme dělit na dva způsoby: 1. Hladinářské (vodorovné broušení) – kotouč se otáčí ve vodorovné- horizontální poloze, brousí se na upravené, uhlazené ploše kotouče z vázaného brusiva nebo na podkladu litinového kotouče, na který se přivádí volné brusivo. (Cabejšek, 2004) Většinou tyto kotouče jsou vyrobeny z tvrdého dřeva, jejich povrch není vyloţeně hladký, ale má jemné vroubky, které pomáhají k odstranění nadbytečného povrchu skla, kterého se chce zbavit. Pomocí tohoto broušení se také zabrušují okraje váz, sklenic a dalších skleněných výrobků. 15
2. Kuličské broušení (svislé broušení)- Brusič – kulič brousí sklo na kotoučích, které jsou na vodorovné hřídeli brusičského stroje. Sklo je vybrušováno obvodovou hranou kotouče, která se nejčastěji upravuje do tvaru klínu. Kotouče mají různé průměry a šířky. Volba se prování podle druhu dekoru. Tvarování řezu závisí na ručním vedení skla po obvodu kotouče. (Cabejšek, 2004) Druhy dekoru jsou velice rozmanité. Kdyţ mladý brusič začíná, učí se nejdříve dělat svislé řezy. Nejdříve se učí na skleněné destičce, tak aby nezničil vazy, které bývají i dosti drahé, protoţe jsou olověného křišťálu. Jako druhý krok při broušení skla se učí vodorovné zářezy. Kdyţ se naučí dělat zářezy jeden, jako druhý dostane např. misku, která má šíři ledu (skla) víc jak dva centimetry a zkouší jiţ na misce tyto zářezy. Postup je jednoduchý. Dalším krokem je učení se kříţků. Po základních řezech se přistupuje k navrhování jednoduchých vzorů. Různé kytičky, větrníky. Jinak se těmto řezům říká „muřiny―. 4.4.3.
Leptání
Leptání skla je další způsob zdobení povrchu skla pouţitím kyseliny fluorovodíkové. Při leptání skla se celý povrch pokryje ochrannou kyselinovzdornou vrstvou, do které se vyrývá dekor pomocí ostrých řezných nástrojů, jako jsou rydla, jehly, škrabky. Dochází k obnaţení povrchu skla, na který se pak působí leptací lázní. Leptací lázeň se připravuje v nádobkách z plastických hmot jako polyetylén, polyvinylchlorid apod. (Cabejšek, 2004)
4.5. Skláři, Sklářští umělci 4.5.1.
Stanislav Libenský
Narodil se 27. března 1921- Sezemice, okres Mladá Boleslav, umírá 24. února 2002- Ţelezný Brod. Byl sklářský výtvarník, sochař a pedagog. Za svého 16
ţivota se stal legendou českého sklářství. Studoval na školách v Novém Boru a Ţelezném Brodě. V pozdější době i na těchto školách působí jako pedagog v různých oborech. Na ţeleznobrodské škole se stal také ředitelem. V letech 1963- 1987 působil na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, vedl ateliér skla. Za svého ţivota působil na zahraničních univerzitách především v USA. V roce 1982 se stal zakladatelem sklářské tradice sympoziích v Novém Boru. Největší věhlas mu přineslo společné dílo s manţelkou Janou Brychtovou. Jejich spolupráce sahala aţ do architektury. Jako příklady na čem s podílely můţu uvést okna v Chrámu sv.Víta v Praze, Ještěd a jeho skleněné ozdoby, pláště budovy Nové scény Národního divadla v Praze (1982 – 1983). (2011)Jeho rozsah prací a pedagogických zkušeností je hodně rozsáhlí a věnování se tomu to člověku by bylo na jednu samostatnou bakalářskou práci. Také hodně spolupracuje se svoji ţenou Jaroslavou Brychtovou. Pod uměleckými díly se podepisují oba dva. Pan Libenský jiţ zemřel, ale paní Brychtová nadále ţije.
4.5.2.
René Roubíček
Narodil se 23. 1. 1922 v Praze. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1940—44, prof. Jaroslav Holeček a 1949—50, prof. Josef Kaplický). Po druhé světové válce začal společně se svými vrstevníky Stanislavem Libenským, Josefem Hospodkou a dalšími realizovat v severních Čechách vlastní představu o uměleckém skle. V letech 1945—52 vyučoval na odborné škole sklářské v Kamenickém Šenově v oddělení broušení skla, 1953—55 byl výtvarníkem ateliérů n. p. Umělecké sklo a 1955— 65 vedoucím výtvarníkem n. p. Borské sklo v Novém Boru, 1966—68 působil na Akademii výtvarných umění v Praze. Po broušených a rytých razantně sochařsky pojatých nádobách z konce 40. let (Antonín Dvořák, 1946 nebo pohár s pohledem na Karlův most, 1946) a experimentech s optickými formami 17
se René Roubíček plně věnoval sklu, volně tvarovanému v huti. Svými rozměrnými objekty zásadně ovlivnil, podobu přelomové české expozice na výstavě EXPO v Bruselu v roce 1958 a následujících mezinárodních výstav. Roubíčkovy sloupy a další plastiky volně inspirované přírodou (vodou, mraky, lede nebo stromy) zhotovovali sklářští mistři v huti za autorovy přímé asistence. Hledáním vlastní formy materiálu mělo tehdejší dílo R. Roubíčka blízko k informelu. Pro výstavu EXPO 70 v Ósace tento výtvarník navrhl monumentální objekt Mrak — působivě dynamickou sestavu štíhlých prutů na kovové konstrukci. Ze 70. a 80. let pochází početné stylizované hlavy či busty z foukaného skla i soubor „součástek― ţenských těl, zaloţený na humorné nadsázce. Rozsáhlá série barevných klarinetů odkazuje k autorově lásce k jazzové hudbě. Od 90. let si René Roubíček pohrává se skleněnými zlomky lepenými na tabulové sklo, jeţ jsou uváděny pod titulem Obrazárna. Průběţně vzniká mnoţství jeho návrhů pro architekturu. (UMP11)
5. Technologický postup tvorby K vytvoření návrhů potřebujeme měkké tuţky, uhel, papír speciálně vyrobený pro tyto účely, nejlépe skicák. Dále pokud se barvy vodové, temperové barvy nebo pastelky, které se dají ředit vodou. I k tomuto účelu je potřeba také speciální papír (akvarelový). Studijní kresby vznikají z obrázků, nebo názorných pomůcek. Při studijních kresbičkách je důleţité i studovat detaily květů, listů, plodů. Z těchto návrhů můţeme vycházet. Během studia těchto rostli a jejich semínek jsem zjistila, ţe vše se točí kolem dvou tvarů plodů a semínek. Tyto vary jsou ovál - šiška, kruh – koule. Proto jsem ani já nechtěla odbíhat od těchto tvarů, jen jsem si je trochu poupravila, jako je skosení, rozříznutí, rozšíření, zmenšení, zvětšení.
18
Dalším krokem bylo přenesení těchto návrhů do 3D modelů jak se dnes říká v moderní době. Neţ začal samostatný proces modelování, musela jsem si opatřit správnou modelovací hmotu. Věděla jsem, ţe hmota musí být bez příměsí, ţádné kamínky a podobné materiály. Sáhla jsem po sochařské hlíně, u té jsem si byla jista, ţe tato pravidla bude splňovat. Proces modelace byl celkem jeden z těch jednodušších procesů této bakalářky. Po vymodelování potřebných tvarů různých velikosti, jsem přistoupila k vytvoření odlitků ze sádry. Sádra se nejdříve musela rozmíchat ve vodě. Na tuto odlévání se nedá pouţít výmysl dnešní doby, různé tmelící sádrové pasty. Musíme opravdu pouţít klasickou bílou sádru a vodu. Důleţité je aby, pracovní plocha byla čistá, do sádry se nesmí dostat ţádná nečistota. Postup pro odlívání byl následující: rozmíchaní části sádry s vodou, postupné nanášení na předem vymodelovaný objekt, postupné nanášení se aplikuje několikrát do té doby, dokud není objekt ponořen celý do sádry. Problémem se kterým se můţeme setkat, ţe sádra rychle tuhne a proto musíme pracovat co nejrychleji. Vymodelovaný objekt zalitý sádrou necháme oschnout do sucha. A co nám mezitím schne sádra, vydlabeme ze sádry kousky hlíny, které před tím tvořili vymodelovaný objekt. Po důkladném vyčištění sádrové formy od všech nečistot jako je hlína, která byla uvnitř sádrové formy. Po tomto procesu čištění, necháme řádně vyschnout. Tento proces schnutí je velice důleţitý. Sádrovou formu, kterou jsme nechali řádně vyschnout, vymaţeme grafitem, proto aby se sklo k sádrové formě nelepilo a dalo se vyklopit po odlití. Posledním a tedy koncovým procesem vytvoření konečného objektu je odlití do těchto připravených forem. Po odlití skla do těchto forem necháme vychladit v komorové chladicí peci. Po vychlazení vyjmeme z pece a zbavíme se 19
sádrového obalu. Jiţ máme hotový skleněný objekt a můţeme jiţ pouţít k čemu je tento objekt stvořen.
6. Využití ve výtvarné výchově Jak se tato technika dá vyuţít ve výtvarné výchově? To je otázka na kterou se mě ptalo povícero lidí. Dá se to vyuţít tím to způsobem. Malování, nebo kreslení podle obrázku nebo i z vlastní paměti rozvíjí duševní stránku člověka. Kaţdé malé dítě se učí odmalička nápodobou od někoho jiného. Uţ v mateřské škole se děti učí malovat základní tvary kolečka, obloučky. Velice dobrá je grafomotorika, kdy se dítě snaţí napodobit tvary, které má před kreslené. Malování barvami má velký vliv na barvocit a mysl. Modelování- máme několik druhů modelování. Modelovat můţeme z modelíny, hlíny, modelovat můţeme i v počítači pomocí čar a ploch. Já jsem vybrala modelování z hlíny, toto jedna z činností, která se dá pouţít u dětí tělesně i mentálně postiţených, tím můţeme rozvíjet cit, jemný špetkový úchop. Co bych chtěla tím to dosáhnout? U dětí ač zdravých nebo nějakým způsobem postiţených rozvíjet obrazovou představivost, cit, jemnou motoriku a také smysl pro barvy. Touto metodou se dají děti inspirovat, mohou si vytvořit i učební pomůcky, dají se vytvářet různé předměty. Chtěla bych také poukázat na moţnost s dětmi se podívat na exkurzy do sklárny.
20
7. Závěr V práci vychází z motivů přírody, které se všude opakuji. I já se drţím přírody. Vím, ţe „matka příroda― je mocná čarodějka. Ale také jsem se snaţila dokázat, ţe výtvarná výchova nemusí být jen nudné: „namalujte co jste dělali o víkendu, prázdninách, co jste dostali k vánocům atd.― V tom to směru se dá vymyslet spousta projektů, spoustu návrhů. Účelem je také usnadnit dětem různým způsobem učení, touto technikou se mohou vyrobit učební pomůcky jak pro normální děti, tak i mentálně i tělesně postiţené.
Summary My work go out of natural motives which repeats everywhere. I stick with nature too. I know "Mother nature" is powerful. My intention was to proof that arts don't have to be boring "draw what did you do during weekend and holidays, what did you get on Christmas" etc. Many projects, many designs can be invent in this direction. Another purpose is simplify studying for children. With this technique could be produced teaching aids both for normal and for handicapped kids.
21
8. Citovaná literatura Cabejšek Mgr. Milan Zušlechťování skla [Kniha]. - Praha : L+P Publishing, 2004. - str. 145. - ISBN 80-239-4265-4. Hana Krizkova a kol. Historické sklo [Online]. - 2011. http://www.hanaglass.cz/index.htm. Mráz Bohumír, PhDr. Dějiny výtvarné kultury [Kniha]. - Praha : IDEA SERVIS, 1995. Nežárský Josef Bradáč- SKLO- dějiny, výroba a zpracování [Kniha]. - Praha : Prometheus, Praha, 1945. - Sv. 32 : str. 144. Petrášová Hana a kolektiv Technologie skla [Kniha]. - Praha : Nakladatelství techncké podpory, n.p., 1982. - str. 280. - L23-C2-IV-31/85186. SPIPEK.COM [Online]. - 2011. - http://www.sipek.com/. UMP- Uměleckoprůmyslové muzeum [Online]. - 2011. - http://www.upm.cz/. WIKIPEDIA [Online]. - 2011. - 2011. http://cs.wikipedia.org/wiki/Stanislav_Libensk%C3%BD. Zahradnik Jaroslav [Online] // libenský.net. - 20. Únor 2003. - 2011. http://www.libensky.net/.
22
9. Obrazová příloha
1. Egyptská amfora 4. - 5. st.
2. Egyptská amfora s jádrem uvnitř, Depozitář Muzeum Berlín, foto: Martina storchová
23
3. Egyptská královna Nefertity, muzeum Berlín, foto: Martina Storchová
24
5. Římská amfora, dţbán, Muzeum Berlín, foto: Martina Storchová
6. Řím, Muzeum Berlín, Foto: Martina Storchová
25
7. Lesní sklo
26
8. lesní sklo 2
9.Benátské sklo
10. Milefiory
27
11. Malba na skle, vlastní výroba, foto: Martina Storchová
12. Broušené sklo a zároveň tvorba p. Libenského
28
13. postup vytváření broušeného skla (muřiny)
14. Vanová pec i s křivkou tavení
29
15. Velkomoravská sklářská pec, foto: CEA
16. Moderní sklářská pec, Miroslav Barkovský, foto: Martina Storchová
30
17. Sklo, skloviny, foto: Martina Storchová
31
19. – 24. Moje práce, foto: Jaroslav Bartík
32
33
34
35
