Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií Katedra psychologie
Diplomová práce Obor psychologie
DOMINANCE, SUBMISIVITA A HRANICE VE VZTAZÍCH
Vypracovala: Bc. Zdeňka Mourová
Vedoucí práce: Mgr. Eva Řačáková
Brno 2012 1
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně, v souladu s etickými zásadami odborné práce, a že jsem všechny použité zdroje informací uvedla v seznamu literatury.
2
Děkuji Mgr. Evě Řačákové za ochotu vést mou diplomovou práci, za čas a cenné rady, které mi věnovala. Děkuji svému kolegovi, Marku Pospíšilovi, se kterým mne spojovala stejná oblast výzkumu, za inspiraci a předané zkušenosti. Děkuji své rodině, přátelům a blízkým za podporu během celého mého studia. Největší dík však patří respondentům, kteří měli odvahu a chuť mluvit o svých pocitech, z nichţ ne všechny byly vţdy příjemné. Bez nich a jejich ochoty podílet se na výzkumu, by tato práce nemohla vůbec vzniknout. Nakonec bych chtěla poděkovat svému příteli za neskutečnou trpělivost. 3
OBSAH 1.
ÚVOD ............................................................................................................................................... 6
2.
Teoretická část ................................................................................................................................ 9
2.1.
BDSM ........................................................................................................................................... 9
2.1.1.
Definice .................................................................................................................................... 9
Sadomasochismus ............................................................................................................................. 10 Diagnostika podle MKN-10 ............................................................................................................ 10 Diagnostika podle DSM-IV ............................................................................................................. 10 Definice BDSM praktikujících osob ................................................................................................ 12 Úvahy nad vyjmutím sadomasochismu ze seznamu deviací ......................................................... 14 2.1.2.
Výskyt BDSM sexuální preference v populaci ....................................................................... 14
2.1.3.
Problematika vnitřního coming-outu .................................................................................... 15
2.1.4.
BDSM komunity ..................................................................................................................... 16
2.1.4.1. 2.1.5.
Safe, Sane, Consensual versus RACK ..................................................................................... 18
2.1.5.1. 2.1.6. 2.2.
České BDSM komunity ...................................................................................................... 16
Bezpečnostní heslo, safeword, stopka .............................................................................. 19 Slovníček pojmů .................................................................................................................... 20
Domácí a partnerské násilí ........................................................................................................ 21
2.2.1.
Definice domácího a partnerského násilí .............................................................................. 21
2.2.2.
Projevy domácího násilí ......................................................................................................... 23
2.2.2.1.
Cyklus domácího násilí ...................................................................................................... 25
2.2.3.
Důsledky domácího násilí ...................................................................................................... 26
2.2.4.
Psychologický profil násilníka a oběti: ................................................................................... 29
2.3. 3.
BDSM versus partnerské násilí .................................................................................................. 31 Výzkumná část ............................................................................................................................... 36
3.1.
Cíl výzkumu a formulace výzkumných otázek ........................................................................... 36
3.2.
Design výzkumu ......................................................................................................................... 37
3.3.
Výzkumný soubor – výběr a popis ............................................................................................. 37
3.4.
Metoda zpracování dat ............................................................................................................. 39 Příklady kódování dat .................................................................................................................... 40
4.
Výsledky ......................................................................................................................................... 42
4.1.
Kostra příběhu ........................................................................................................................... 42
4.2.
Popisky kategorií ....................................................................................................................... 43 4
4.2.1.
Představy, touhy, ideály ........................................................................................................ 43
4.2.2.
Podnětové materiály ............................................................................................................. 46
4.2.3.
Přirozená dominance/submisivita ......................................................................................... 46
4.2.4.
Vnitřní coming- out ............................................................................................................... 47
4.2.5. ;Realita – zkušenost (dimenze korekce realitou), Kategorie Osobnostní zrání, hranice, uvědomění............................................................................................................................................. 51 4.2.6.
Komunita ............................................................................................................................... 52
4.2.7.
Znalosti .................................................................................................................................. 53
4.2.8.
Konsensuální BDSM vztah a konsensuální BDSM aktivity ..................................................... 54
4.2.9.
Vyrovnávací mechanismy „záchranná brzda“ ....................................................................... 55
4.2.10.
Nekonsensuální BDSM vztah a nekonsensuální BDSM aktivity ............................................ 56
5.
Diskuze .......................................................................................................................................... 59
6.
Závěr .............................................................................................................................................. 65
7.
Literatura ....................................................................................................................................... 66
5
1. ÚVOD V současné době roste počet článků (zejména v internetových populárních magazínech), které se zabývají fenoménem BDSM a nabádají čtenáře, aby něco z těchto technik přenesli do svého sexuálního ţivota. Média často vyuţívají různé znaky patřící do BDSM+ praktik – pouta, obojky, řetězy. Můţeme je vidět ve videoklipech, reklamách, billboardech aj. Z toho všeho je patrné, ţe jde o téma, které je v současné době aktuální. Obzvlášť v České republice se jedná o velmi frekventované téma, neboť právě Česká republika je podle sluţby Google trends
celosvětově první zemí s nejčastější frekvencí
vyhledávání pojmu BDSM pomocí vyhledávání přes sluţbu Google (druhou nejčastější zemí, odkud se tento pojem vyhledává, je taktéţ překvapivě – katolické Polsko). V celosvětovém měřítku má frekvence vyhledávání tohoto pojmu spíše sestupný charakter, v regionu Česká republika se však poměrně konstantě udrţuje na jedné hladině a to od roku 2007. (Google trends, 23.2.2012). Ač nelze brát výsledky z této sluţby jinak neţ orientačně, je to zajímavý údaj. Poskytuje mi informaci o tom, ţe oblast BDSM je v České republice ţivé téma, o kterém však nejsou příliš dostupné odborné informace. Avšak přes boom BDSM prezentovaný v médiích panuje mezi širokou veřejností názor, ţe takto orientovaní lidé jsou nemocní, devianti apod. Přední český sexuolog R. Uzel se v nedávném článku pro server Novinky.cz vyjádřil, ţe nositelé této sexuální variace často zaţívají pocity hanby a poníţení, protoţe široká veřejnost vnímá slovo porucha, nemoc či úchylka jako společensky neţádoucí. Domnívá se, ţe tento negativní náhled vede k opovrhováním, šikaně, perzekuci, manipulaci či vydírání. Uzel by uvítal, aby se nositelům této sexuální variace dostalo statusu společensky tolerované menšiny (stejně jako se to stalo s homosexuály), coţ by bylo pro jejich ţivot vítané a bezpečné řešení (Uzel, 2012). Zároveň medializace BDSM vede širokou veřejnost k tomu, aby si tyto aktivity vyzkoušela. Ve zkoušení BDSM technik nepoučenými lidmi vidím mnohá úskalí – nebezpečí, nedodrţování zásad… narazila jsem i na texty, které prezentovaly BDSM jako zástěrku domácí násilí, idea BDSM tedy zůstala zcela nepochopena a byla transformována do roviny týrání, které nemá s konsensuálním BDSM nic společného. Ráda bych se ve své práci zaměřila na to, zda je moţné nalézt nějakou hranici, která tyto dva odlišné světy odděluje. Diplomová práce se zabývá oblastí BDSM. Jejím cílem je zmapovat, jak lidé praktikující BDSM zaměřené vztahy udrţují hranice, jak ošetřují pravidla SSC (safe, sane, consensual),
6
jak proţívají postupné stanovování, upevňování i posouvání hranic. Výsledky tohoto výzkumu bych ráda vyuţila k odlišení BDSM konsensuálních vztahů od domácího násilí. Zvolené téma jsem si vybrala proto, ţe jsem uţ před lety narazila na diskuzi pod článkem týkající se popisování dominance a submitivity, která mne velice zaujala. Ráda bych citovala krátký úryvek: Jsem trochu masochistka a tak jsem se svěřila manželovi a ten mě začal trestat bitím na holej zadek, což se mi líbilo,jenže nyní se to hlavně líbí jemu a musím ho opravdu naprosto poslouchat a všechno mu připravovat a když nemá dobrou náladu tak mě zmrská zadnici a pak ještě musím klečet abych si to pamatovala.Už se mi to ani moc nelíbí, ale je to moje vina. On si už na mé bití tak zvykl, že dostanu nařezáno i když k nám příjde tchýně s tchánem. Tchýně mě schválně vyprovokuje,že ji odseknu, pak se musím nejen hned omluvit, ale ještě před nimi dostanu ponižující bití přes holou.Tchýni se to moc líbí a už občas i sama řekne mužovi, Jirko vona mi ani nenabídla kávu měl by sis vzít řemen seřezat ji holou prdel, což on hned udělá a já jenom čekám kdy ji řekne, že mě ona a nebo tchán můžou dávat bití na zadek taky a že se já musím svléknout aby mi dali pěkně na holou což tchýně bude velice využívat.1 Tento text a jiné, jemu podobné, které se na této stránce vyskytly, mne velmi překvapily, protoţe mám kamaráda, který vyznává BDSM jako ţivotní styl a z jeho vyprávění mi připadalo, ţe BDSM nemá s týráním nic společného. Proto jsem se rozhodla tuto oblast zkoumat. V průběhu výzkumu vyšlo najevo, ţe i lidé praktikující BDSM se setkávají občas s nekonsensuálním zacházením, týráním. Práce by pro ně mohla mít uţitek v podobě vodítek, která je potřeba mít na mysli v průběhu BDSM aktivit. Respondenty jsou lidé praktikující BDSM, výzkumný vzorek pochází z členů brněnské, praţské a moravské BDSM scény. Sběr dat proběhl prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů, které byly následně analyzovány metodou zakotvené teorie. Design studie je kvalitativního charakteru. V teoretické části práce je nastíněn úvod do problematiky, obsahuje pojednání o znacích domácího násilí, definuje sadismus, masochismus, dominanci a submitivitu, jejich kvalifikaci podle MKN-10 a DSM-IV a představuje BDSM jako alternativní ţivotní styl. počata teoretickou částí, která poskytne uvedení do problematiky. V následující praktické části bude provedena analýza rozhovorů pomocí zakotvené teorie a na 1
http://diskuse.doktorka.cz/masochismus-sadismus/ 7
jejím základě bude prezentován nový teoretický pohled na dané téma. V diskuzi je výsledná teorie propojována s jinými výsledky výzkumů a dávána do širšího kontextu.
8
2. Teoretická část Teoretická část nevznikala odděleně od výzkumné části, vznikala průběţně, byla doplňována během celé doby výzkumu. Potřeba jejího doplňování vznikala na základě výpovědí respondentů o tom, co je pro ně důleţité a s čím se setkávají. Na počátku mi psaní teoretické části přineslo nezbytnou orientaci v problematice a v termínech, které respondenti a respondentky pouţívají. Podle Strausse a Corbinové (1999) se prostřednictvím studia literatury zvyšuje teoretická citlivost, coţ je pro výzkum dle zakotvené teorie velmi důleţité, neboť umoţňuje rozlišit jemné detaily ve významu údajů. Díky ní získává výzkumník schopnost vhledu, umoţňuje mu dávat datům význam, dokáţe lépe oddělit související od nesouvisejícího. Zároveň tím, ţe jsem nebyla příliš zatíţena specifickými znalostmi hned z počátku výzkumu, jsem mohla objevit nové kategorie nezávislé na poznatcích předchozích výzkumů. Strauss a Corbinová (1999).
2.1. BDSM Cílem této kapitoly je zorientování se v problematice BDSM, v tom, co do ní patří a s čím je spojena. Uţ samotná definice BDSM je obtíţná, protoţe do ní patří prakticky veškeré aktivity (jeţ ani nemusí mít primárně sexuální podtext – jako je např. uklízení bytu Pána) spojené s dominancí, submisivitou, poslušností jednoho partnera vůči druhému, znehybňování či výchovou partnera k nějakému ideálu.
Obecně v BDSM panuje nejednoznačnost v
terminologii, odborníci pouţívají lékařsky – psychologické definici sadomasochismu, které jsou značně odlišné od definic, kterými se popisují lidé s touto sexuální preferencí. V různých textech je terminologie různě směšována a pouţívána, takţe někdy se hovoří o sadomasochismu, S/M, D/s vztazích atd. V této práci pouţívám nadřazený pojem BDSM, i kdyţ v teorii, která vychází od jiných autorů, respektuji jejich označování.
2.1.1. Definice Při vymezení pojmu BDSM bych ráda začala tím, jak se na problematiku dívá odborná veřejnost. Pro lékařské a psychologicko-psychiatrické účely je pouţívám termín sadomasochismus, který je zakomponován v mezinárodních klasifikacích MKN-10 a DSMIV.
9
Sadomasochismus Diagnostika podle MKN-10
V MKN-10 najdeme sadomasochismus zařazený pod parafilie (poruchy sexuální preference) pod kódem F65.5. Podle MKN-10 je sadomasochismus: „Preference sexuální aktivity, která zahrnuje omezování osobní svobody působením bolesti nebo pokořování. Jestliţe subjekt raději takovou stimulaci přijímá, pak jde o masochismus, jestliţe ji sám provádí, pak jde o sadismus. Subjekt často pociťuje sexuální vzrušení jak ze sadistických, tak z masochistických aktivit. Mírné stupně sadomasochistické stimulace se obvykle uţívají ke zvýšení jinak normální sexuální aktivity. Tato kategorie by se měla uţívat pouze tehdy, kdyţ je sadomasochistická aktivita nejdůleţitějším zdrojem stimulace nebo je nutná pro sexuální uspokojení. Sexuální sadismus se někdy těţko rozlišuje od krutosti v sexuálních situacích nebo od zloby, která nemá souvislost s erotismem. Tato diagnóza můţe být jasně stanovena tam, kde je pro erotické nabuzení nutné násilí.“ MKN-10 (1992), str. 193. Smolík (2002) však upozorňuje, ţe mírný stupeň sadomasochistické stimulace se uţívá i při normální sexuální aktivitě. Tato kategorie by se měla pouţívat pouze v případě, ţe jsou splněna výše uvedená kritéria. Diagnostika podle DSM-IV
Sexuální sadismus a masochismus je podle DSM-IV taktéţ řazen mezi parafilie, současná definice pochází z roku 1994. Sexuální sadismus se projevuje intenzivními sexuálně vrurušujícími fantaziemi, nutkáním nebo chováním, při kterém je jedinec vzrušen tím, ţe působí poníţení nebo utrpení jiného člověka. Sexuální masochismus pak zahrnuje fantazie, nutkání či chování, při kterém jedince vzrušuje poníţení, bití, omezení hybnosti či jiný druh utrpení. DSM-IV (1994). Weiss definuje sadismus tak, ţe „u sadismu je vzrušení dosahováno dominancí, totální kontrolou objektu. Sadista je vzrušován fyzickým a duševním utrpením oběti a pocitem, ţe oběť je plně v jeho moci“ (Weiss, 2002, s. 64). … „U masochismu je vzrušení dosahováno totálním odevzdáním se partnerovi, vlastním poníţením či utrpením“ (Weiss, 2002, s. 65).
10
Sexuální masochismus Podle Gayle & Ryersbacha (2005) je sexuální masochismus termín aplikovaný na konkrétní sexuální poruchu, která zahrnuje potěšení a vzrušení způsobené bolestí a to buď jinou osobou nebo svévolně. Obvykle se projevuje v dětství nebo dospívání a má chronický charakter. Asi jen 5% masochistů tvoří ţeny. Termín pochází od Leopolda von Sachera-Masocha, coţ byl rakouský spisovatel ţijící v 19. Století, jeho romány jsou protkány kombinací sexu a bolesti. V širším kontextu chápeme masochismus jako uspokojivý pocit z utrpení či bolesti. Psychoanalyticky je masochismus agresivita obrácená do nitra člověka, vznikající tehdy, pokud se člověk cítí příliš provinile a bojí se své pocity viny vyjádřit navenek. Dle Weisse (2002) se sadomasochistické aktivity vyskytují nejčastěji ve formě partnerského sadomasochismu, kdy jsou partneři komplementární, s aktivitami souhlasí a nezaţívají pocity studu nebo viny.
Podmínka anonymity objektu tedy nemusí být naplněna. Weiss dále
upozorňuje na to, ţe často se jedná jen o potřeby jednoho jedince, kterému druhý jedinec vyhoví a to hlavně z donucení nebo obavy ze ztráty partnera (Weiss, 2002). Josífková (2007) se zabývala různými definicemi sadomasochismu. Srovnávala také, jak se liší definice uţívané lékaři a jak se definují sadomasochistické komunity. Dospěla k závěru, ţe sadomasochisté se odlišují ve vlastních definicích především zdůrazňováním konsensuality (dobrovolné účasti na sadomasochistických aktivitách) a zaměřují se na symbolickou nebo pouze „příjemnou“ bolest. Takové definice se podle Josífkové (2007) vyskytují především u osob, které nevyhledaly lékařskou pomoc. Medicínské definice naopak z klinické zkušenosti vycházejí a odráţejí skutečnost, se kterou se odborníci setkávají ve své praxi, coţ často jsou případy trestných činů, osoby, které vyhledaly dobrovolně lékařskou činnost, nejsou příliš častým jevem (Josífková, 2007). Lékařské definice pak nutně vyzdvihují patologickou stránku, protoţe vycházejí z patologických případů nebo z případů lidí, které daná sexuální preference trápí natolik, ţe vyhledají odbornou pomoc. Odborné (psychoanalytické a psychologické) pojetí sadismu a masochismu kritizuje Weinberg (2006), který uvádí, ţe tito odborníci znají sadismus a masochismus zejména ve formě extrémních případů (vycházejí ze Sadeho či Sacher Masocha). A ţe tento jev byl popsán ve viktoriánské éře proslulé svým striktním vztahem k sexualitě, v této době jej popsali Freud a Krafft Ebing. Přesto jsou však dané definice a optika pohledu např. v psychoanalýze stále uţívané.
11
Weiss (2002) dále rozlišuje sadismus pseudopedagogický směřovaný především vůči dětem a mládeţi a projevovaný kladením důrazu na poslušnost a disciplínu a sadismus fetišistický charakterizovaný především erotickou fascinací rekvizitami souvisejícími s násilím. O ideatorním sadismu pak mluví tehdy, pokud se sexuální preference projevuje pouze erotickými představami. Striktně odděluje od sadismu tzv. patologickou sexuální agresivitu, která se odlišuje tím, ţe sexuálního vzrušení a uspokojení je dosaţeno prostřednictvím překonávání odporu napadené osoby, v tomto případě je kooperace oběti neţádoucí (Weis, 2002). Zvěřina definuje jako předmět erotické preference sadistů agresi a hostilis a vše, co s tím souvisí. Podobně jakou Weiss rozlišuje sadismus fetišistický, pseudopedagogický a agresivní (útočný). Agresivní sadismus odpovídá patologické sexuální agresivitě definované Weissem. Masochista je pak osoba, kterou eroticky vzrušuje agresivita směřovaná proti vlastní osobě (Zvěřina, 1995). Josívková (2007) dále odlišuje definice pouţívané v subkultuře osob, které sadomasochistický sex vzrušuje. Definice BDSM praktikujících osob
Osoby praktikující BDSM se označují různě, z výpovědí respondentů a na základě textů běţně dostupných na internetu lze vysledovat nejčastěji tato označení: BDSM pozitivní, pistácie, úchyl, sadista/sadistka, masochista/masochistka, top, bottom, subík/subinka, dominant/domina, domík, subík aj. BDSM je všezahrnující pojem pokrývající celé spektrum sadomasochistických aktivit. Tato zkratka je vlastně akronym sloţený z akronymů: B&D (bondage & discipline), D&S (dominantion & submission), S&M (sadism & masochism). Na stránkách Černé luny najdeme výstiţnou definici, kterou (či jí podobnou) často BDSM orientovaní lidé uvádějí na tematicky zaměřených webových stránkách. B&D = bondage a discipline (BD) svazování, fyzické omezování, od prostého připoutání pro rafinované japonské styly či západní styl zaměřený na funkčnost nebo fusio styl slouţící především k estetickým účelům. Disciplína je míněna jako výchova, výcvik, také má mnoho podob – od mírného povzbuzujícího přístupu po tvrdý vojenský dril.
12
D&S = dominance a submise (DS nebo D/s či d/s), je zaloţeno na předání moci – submisivní odevzdává svou osobu do rukou dominantního partnera, který ho ovládá. Pro oba dva partnery je to vzrušující nebo příjemné. Předání moci se uspokojuje tím, ţe bottom poslouchá top. Patří sem také „mindfuck“ manipulace s duší partnera, vyvolává dojem, ţe se děje víc neţ ve skutečnosti (např. osobě je prezentován ostrý nůţ, ve skutečnosti je však pouţit tupý předmět, nicméně to osoba nemá šanci vidět). Běţné je pouţití trestů a odměn. Do této části se dá zařadit také poniţování, jakýsi emocionální masochismus (coţ můţe být poniţující přezdívka, nucení k sebedevalvaci, či chladné chování po náročné scénce s úmyslem vyvolat v submisivovi emoční nestabilitu. Emocionální SM je pro někoho extrémně vzrušující, pro jiné naprosto odmítanou aktivitou. S&M = sadismus a masochismus (SM), především označení fyzických aktivit. Dělení rolí je zde zastoupeno sadisty (uspokojuje je působit někomu bolest) a masochisty (uspokojuje je přijímat extrémní nebo bolestivé podněty). Moderní BDSM je zaloţeno na konsensualitě, souhlasu na základě plné informovanosti a svobodné vůle. Souhlas je v současné době natolik základním principem BDSM, ţe existuje mnoho nástrojů, slov a zvyků proto, aby se zajistilo, ţe nebude docházet k nekonsensuálním aktivitám. Pro to, aby byla konsensualita zajištěna, je hlavní podmínkou otevřená komunikace mezi nimi. V BDSM můţe jedinec narazit na věci, které se mu opravdu osobně nelíbí a znechutí ho, to je velmi běţný jev v této oblasti. Autor doporučuje takové aktivity ignorovat a přejít k něčemu jinému. BDSM je fyzická a psychická aktivita. Fyzická oblast zahrnuje fyzický kontakt mezi lidmi – bondage, lechtání a působení bolesti, výprask, bičování. Psychická oblast – účinky plynoucí z potrestání, zboţňování, lásky, poslušnosti, nadvlády, příkazů, poníţení apod. různé spektrum pocitů, které z těchto aktivit vychází včetně „změněných stavů vědomí“ a katarzí. Obvyklá je kombinace psychické i fyzické sloţky. Mnoho lidí však výrazně preferuje jednu ze sloţek (výhradně bondage, jen psychologické hry, ţádnou bolest apod.) (Zpracováno podle webu Černá Luna http://cernaluna.rootshell.cz/teoriebdsm/bdsmcesky1.htm).
13
Úvahy nad vyjmutím sadomasochismu ze seznamu deviací
Josífková (2011) uvádí, ţe odborníci sami se zabývají tématem, zda je či není sadomasochismus deviací. V některých zemích byl jiţ tento pojem vyňat z mezinárodní klasifikace nemocí (ICD). Jedná se o skandinávské země Dánsko (1995), Švédsko (2009) a Norsko (2010). V těchto zemích je na sadomasochismus pohlíţeno jako na alternativní sexuální chování, nikoliv jako na deviaci. Důvody pro vyjmutí jsou následující -
Naprostá většina takto zaměřených jedinců praktikuje sadomasochistický sex za oboustranného souhlasu partnerů, jde o dobrovolnou aktivitu, nikoliv o násilí
-
Extrémní sadomasochistické praktiky jsou minoritní záleţitostí
-
Sadomasochisticky orientované osoby se neliší od populace v četnosti zneuţívání v dětství, tato orientace není spojena s psychiatrickou patologií
-
V Norsku to škrtli protoţe – uvedená diagnóza je zastaralá, sociální normy ani názor specialistů nesportují v současnosti oporu k tomu, aby bylo toto chování klasifikováno jako porucha, vyjmutí přispěje k tomu, aby určité sexuální preference, sexuální identita nebo vyjádření příslušnosti k pohlaví nebyly nahlíţeny jako projev nemoci, řazení mezi poruchy přispívá ke stigmatizace skupin i jedinců. A tak vyškrtli fetišismus, fetišistická travestititsmus, vícečetnou poruchu sexuálních preferencí, travestititsmus a sadomasochismus.
-
A stejně jsou tyto poruchy označeny za zastaralé, neodborné a stigmatizující v materiálu ke změnám ICD 11 (Revise F65 2009, in Josífková, 2011).
Reiesol a Skeid (2006) doplňují, ţe původní manuál ICD vznikl za účelem vytvoření seznamu smrtelných onemocnění jiţ v roce 1900. O sexuální deviace byl doplněn roku 1948. V roce 1965 vznikla definice sadismu a masochismu, která se v téměř nezměněné podobě uţívá dodnes (Riesol a Skeid, 2006). Lze tedy podotknout, ţe původní definice jsou značně zastaralé.
2.1.2.Výskyt BDSM sexuální preference v populaci Josívková & Flegr (2006) zkoumali četnost dominance, submisivity a homosexuality v běţné populaci. Sledovali četnost a sílu preferencí v běţné populaci pomocí internetové pasti (banner v e-mailovém boxu), osoby, které na ni klikly, mohly vybírat ikony s homosexuálním a heterosexuálním partnerem v různém hierarchickém postavení. Podle tohoto výzkumu zvolilo dominantního partnera 13,8 % muţů a 20,5% ţen. Submisivního partnera zvolilo 14
36,6% muţů a 19,8% ţen. Zajímavým zjištěním bylo, ţe reakce na dominantní či submisivní podnět se neodlišovaly v rychlosti volby, kdeţto výběr partnera stejného hierarchického postavení trval signifikantně déle (Josívková a Flegr se domnívají, ţe tento delší interval můţe znamenat záměrné maskování přirozené volby). A shrnují, ţe podle velkému mnoţství osob, které zvolily partnera odlišně hierarchicky postaveného, můţeme usuzovat, ţe hierarchické postavení hraje důleţitou roli v reprodukčním systému člověka. Richters a kol. 2008 Mezi BDSM praktikujícími je větší procento osob s bisexuální či homosexuální orientací neţ v běţné populaci. Udávají více sexuálních partnerů a větší variabilitu sexuálních praktik. Nicméně jejich výsledky ukazují, ţe v USA připadá na aktivně sexuálně ţijící osoby 1,8% BDSM orientovaných (Richters, 2008). Sexuální fantazie a sexuální chování tedy nemusí být shodné.
2.1.3. Problematika vnitřního coming-outu Tímto úzce specifickým tématem se zabýval Pospíšil (2011), který studoval, jak probíhá vnitřní coming out u lidí praktikujících BDSM. Z výsledků jeho studie vyplývá, ţe lidé praktikující BDSM zaţili první kontakt s BDSM v raném dětství (ve formě dětských her se zvýrazněnou podřízenou či nadřízenou rolí) nebo v období dospívání. K uvědomění přispěly masmédia, vlastní zkušenost, rozhovory s podobně zaměřenými lidmi nebo plynulým vývojem. První kontakty byly vesměs proţívány pozitivně, v několika případech se současně objevily i negativní pocity, doplňuje Pospíšil (2011). Ujištění se o preferenci BDSM většina respondentů udávala při vlastní zkušenosti (sexuální aktivita s prvky BDSM), u některých se tak stalo ještě před reálným záţitkem prostřednictvím literatury. K přijetí této preference pomáhá kontakt se stejně zaměřenými lidmi (on-line i osobně). Toto uvědomění nemá podle výsledků výzkumu Pospíšila (2011) ţádný velký vliv na další osobní ţivot lidí, některé dílčí změny zahrnují nový okruh známých, zájmů a větší otevřenost v komunikaci. Po vnitřním coming outu se lidé s touto sexuální preferencí věnují BDSM hlavně za účelem vyvolání určitých pocitů, které při běţných sexuálních aktivitách nemohou zaţít. Většina Pospíšilových respondentů nepotřebovala k sexuálnímu vzrušení nutně BDSM techniky, avšak uváděla, ţe dlouhodobě by bez nich nechtěli být. Pohled společnosti na BDSM vnímá většina participantů jako negativní, coţ je podle jejich názoru způsobeno předsudky, neochotou se informovat a „stádností“. Čtvrtina respondentů však uvedla, ţe pohled společnosti je v současnosti lepší neţ před lety a ţe věří ve stále větší toleranci. Závěrem 15
Pospíšil (2011) dodává, ţe pro ujasnění sexuální preference a vnitřnímu coming outu je dobré ujasnit si svoje pocity a najít, z čeho pramení, získat co nejvíce informací o daném tématu a navázat kontakt s podobnými lidmi.
2.1.4. BDSM komunity Josívková
(2008) popisuje BDSM komunity, píše, ţe je to záleţitost zejména zemí
s rozvinutou demokracií a relativní rovností muţů a ţen. Hlavním účelem komunit je podle ní předávání informací, socializace a vyhledávání partnerů. Josívková také uvádí, ţe zejména prostřednictvím komunit si osoba uvěroví své odlišné sexuální preference. Také osoby tápající a pochybující o své sexuální orientaci zde hledají pomoc spíše neţ u psychologa či lékaře (Kolmes et al., 2006). Sadomasochistické komunity nemají charakter jednotného hnutí, jde spíše o menší skupinky, které pořádají srazy, často tematicky specifikované. Podle Newmahra (2010) je členství v komunitě důleţité k vytvoření identity, sociálnímu učení, vytváření povědomí o bezpečnostních pravidlech. Díky komunitě se osoby vzdělávají v různých technikách, coţ přispívá k bezpečnosti praktik. (Newmahr, 2010).
2.1.4.1. České BDSM komunity Podle Josífkové (2008) je hlavním nosičem informací v České republice internet. Existují různé speciální servery (Eleferno – zaměřené na elektrosex, bdsm-life jako seznamka, bdsm.cz jako informační a povídkový portál apod.). Podle Josívkové však na stránkách BDSM orientovaných nenajdeme kontakty na lékaře, psychology a sociální pracovníky, pokud by se osoby ocitly v krizi. Komunity pořádají srazy, ač v zahraničí to často jsou velké akce (USA cca 500 jedinců), v České republice se jedná spíše o komornější setkání (zpravidla 10 – 30 osob). Srazy jsou děleny na socializační (sexuální projevy nejsou ţádané) – moji respondenti je nazývali vesměs jako srazy „kecací“ a srazy s projevy sexuálních praktik, avšak většinou pouze symbolického charakteru („akční srazy). Na některé srazy je zadán dress-code (oblečení z PVC, latexu, kůţe). Obvyklé na akčních srazech jsou doplňky zdůrazňující nadřazenost či podřízenost (obojky, catsuity apod.). Pro lepší představu uvádím pravidla akčních srazů Brněnské BDSM komunity, jejichţ autorkou je Ala: 16
1) Vstup na srazy je moţný od 18 let. Pokud není stanoveno jinak, není poţadován dress code. 2) Je nutno se dopředu přihlásit. Pokud se neznáme, je potřeba ručitel. 3) Vţdy respektujte pokyny organizátora. Organizátor rozhoduje koho pozvat, nepozvat, případně vykázat ze srazu. Vaše účast je dobrovolná. 4) Základem je slušné chování ke všem účastníkům. Včetně nezesměšňování jejich zálib. 5) Nikdo nemůţe být do ničeho nucen proti své vůli a to bez ohledu na orientaci, zaměření a pohlaví. Dodrţujte SSC. 6) Uvědomte si, ţe ţádné S ani D není automaticky přístupné všem a i vystavené hračky a pomůcky jsou soukromým majetkem. Dbejte na hygienu včetně dezinfekce pomůcek. 7) Kaţdý je zodpovědný sám za sebe. D navíc vţdy odpovídá za svoje S, pokud je bezmocné. 8) Kaţdý D i S je povinen respektovat hranice protějšku a kaţdý D i S má právo pouţít stopku. Není-li domluveno jinak, platí obecně slovo "STOP". 9) Předem se domluvte, pokud se chcete připojit k akci druhých. 10) Nerušte ostatní při akci a těsně po ní (poznámkami, dotazy, nevhodným jednáním, nedodrţením odstupu,…), zeptejte se, jestli můţete přihlíţet. 11) Pokud se přidáte k něčí akci, musíte respektovat hranice zúčastněných. Jsou většinou jiné neţ vaše. 12) Ţádné drogy. Alkohol pouze s mírou. Pokud není uvedeno jinak, jsou srazy nekuřácké s vyhrazenými prostory pro kouření. 13) Na srazu platí obecný plošný zákaz fotografování. Právo fotografovat má jen pořadatelem ustanovený fotograf nebo osoba, na které se účastníci focení domluví. V záběru však musí být pouze osoby, které k tomu daly konkrétní souhlas.V případě porušení tohoto zákazu si pořadatel vyhrazuje právo fotografie smazat přímo ze záznamového zařízení. Pořadatel si za tímto účelem po dobu akce vyhrazuje právo kontrolovat záznamová zařízení! 14) Neobtěţujte personál objektu, kde se sraz koná, slouţí pouze pro naši obsluhu. 15) Nejasnosti a problémy řešte nejlépe na místě, pořadatel se bude snaţit poradit. Pořadatel má právo rozhodnout. 17
16) Pořadatel si vyhrazuje právo ukončit akci, která porušuje některé z uvedených pravidel. 17) Zachovávejte diskrétnost. I z popisu bez uvedení jména lze osobu identifikovat. http://www.msdbbrno.g6.cz/seznam-lank/32-pravidla-aknich-sraz.html
2.1.5. Safe, Sane, Consensual versus RACK Moser a Kleinplatz (2006) varují, ţe jednotlivé proţitky jsou pro různé osoby zcela jedinečné a nelze se spoléhat na zkušenosti s jinými osobami. Navíc i stejná osoba můţe mít v rámci stejné praktiky různé hranice v průběhu času. Nejucelenější informace o SSC poskytuje Seiler (2010). Podle něj se heslo „Safe, Sane, Consensual“ se začalo prosazovat v 80. letech 20. století v USA a od té doby se stala jakýmsi společným jmenovatelem veškerých S/M praktik. Představují cosi jako základní pravidlo, jímţ se řídí veškeré jednání v sadomasochistickém kontextu, ve všech jeho různorodých aktivitách. Safe znamená vyhnutí se praktikám, které jsou spojeny s větším zdravotním rizikem neţ sex bez S/M. Dá se však vyloţit i tak, ţe je nutné mít nejprve hluboké znalosti o praktikách, jejich mechanismu účinku a moţných zdravotních rizicích a pak uváţit, zda je to dostatečně přínosné pro hru. Sane představuje zdravý rozum, příčetnost, zodpovědnost, schopnost rozlišovat mezi představou a realitou. V praxi to znamená vyvarovat se během akce alkoholu či jiných návykových látek, protoţe i lehké omezení schopnosti úsudku mohou ztíţit odhad následků. Consensual zahrnuje souhlas se vším, co se bude dít a děje. Je nutná vzájemná dohoda, kdy submisivní partner souhlasí s tím, co se děje a dominantní partner respektuje jeho přání a hranice. Aktéři si před scénkou vymezí rámec, ve kterém se budou následně pohybovat (Seiler, 2010). RACK Podle Medlina (2001) je znalost SSC v BDSM velmi rozšířená, protoţe zní chytlavě, je to lehce zapamatovatelné a často sdělované. Nicméně pro praktikující BDSM osoby doporučuje spíše RACK kodex, který však v české komunitě není příliš znám.
18
RACK je zkratka pro Risk Aware Consensual Kink. Risk znamená riziko, tedy skutečnost, ţe věci se mohou i přes sebelepší plánováním a sebevětšími zkušenostmi pokazit. Riziko neznamená nebezpečí, ale nutnost uváţit, jaká rizika potenciálně hrozí a zda se do aktivity pouštět. Aware značí uvědomovanost, akceptaci rizik, která potenciálně mohou nastat, včetně jejich důsledků. Je to dobrovolné a vědomé přijetí této skutečnosti a zváţení, zda přínosy aktivity jsou větší neţ moţná rizika. Je nutné, aby si to uvědomily všichni participaci případné BDSM hry. Consensual znamená souhlas, tedy, ţe všechny osoby, které jsou do BDSM aktivity zapojené, s ní souhlasí. Souhlas musí být dobrovolný, nesmí být získán pod tlakem. Kink je označení pro osobu praktikující BDSM. RACK je podle Medlina (2001) mnohem přímější a méně jednoznačné neţ SSC, více zahrnuje odpovědnost jedinců. RACK se od SSC tedy liší hlavně tím, ţe SSC povoluje jen činnosti, které jsou bezpečné. RACK tvrdí, ţe není nikdy nic 100% bezpečné. Podle RACK neexistuje nic více či méně bezpečné ale pouze bezpečnější a méně bezpečné.
2.1.5.1. Bezpečnostní heslo, safeword, stopka Stopka umoţňuje submisivnímu partnerovi v případě potřeby projevit signál, který dominantnímu protějšku, ţe má akce okamţitě přestat. Osoby v S/M akci někdy rády pouţívají termíny Ne! Dost! Prosím, přestaň! V rámci hry (hraný odpor), protoţe to podněcuje jejich vzrušení. Slovo se dá volit libovolně – ideálně nemá mít ţádnou spojitost se scénkou (mayday, příjmení babičky partnera za svobodna atd.). Slovo musí být dostatečně neobvyklé, aby jej bylo moţné v rámci hry jasně rozlišit. Je – li pasivní partner neschopen (zneschopněn) verbální komunikace, je obvyklé domluvit si stopku neverbální (upuštění zvonečku či jiného předmětu, několikrát opakovaný hlasitý zvuk, zavrtění hlavou apod.) Variantou stopky je semafor – systém barev jako na semaforu – zelená znamená ano, líbí se mi to, pokračuj, ţlutá – líbí se mi to, ale nepřidávej, takhle to stačí, červená – okamţitě přestaň. Systém barev má navíc výhodu v tom, ţe umoţňuje dynamicky reagovat na konkrétní situaci – lze případně posouvat hranice přímo během scénky, které určuje pasivní partner. 19
Uţití stopky nezávisí na zkušenostech aktérů ani na tom, kolik času věnovali do domlouvací části, její smysl je v tom, aby se zamezilo k nechtěným situacím, a aby oba partneři měli moţnost ovlivnit a případně ihned ukončit průběh scénky. Stopku je nutné respektovat i v případě, ţe se pouze zkouší její účinnost (někdy zkušení dominanti záměrně zacházejí dál, neţ je původně dohodnuto, aby si ověřili, ţe jejich partner dokáţe stopku pouţít). Stopka je v BDSM aktivitách chápána jako nepřekročitelný limit a pokud není respektována, značí to, ţe nebudou respektovány ani jiné hranice a domluvy (Seiler, 2010).
2.1.6. Slovníček pojmů slang vyskytující se v BDSM komunitě, nejčastější pojmy uţité v diplomové práci 24/7 je vztah s prvky BDSM (nejčastěji D/s) trvající 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, 365 dní v roce. Role jsou jasně rozděleny a neměnné, jedna osoba je podřízena druhé, která za ni v různé míře přijímá odpovědnost a rozhoduje Hra, scénka, hraní, akčnění = akce označení BDSM aktivit Dom, domík, dominant, Pán, Paní, domina = dominantní partner (ten který určuje a kontroluje situaci) Sub, subinka, subka, subík = submisivní partner (ten, který se podřizuje) Switch = osoba, která je schopná submisivní i dominantní role Vanilkový sex, vanilka = označení non-BDSM sexu, mainstreamové sexuální aktivity, nejběţnější (stejně jako je nejběţnější příchuť zmrzliny vanilková) Pistáciový sex, pistácie = sexuální aktivita s prvky BDSM, označení osoby s BDSM sexuální preferencí. Spank, spanking = výprask (nejčastěji důtkami, rákoskou, plácačkou, rukou apod.) Role-play = hra specificky zaměřená, často se scénářem (učitel a zlobivá školačka, výcvik psa) D/s vztah = vztah zaloţený na dobrovolném předání moci jedné osobě nad druhou, nemusí obsahovat prvky S/M S/M = sadomasochistické aktivity spojené s bolestí a poniţováním Dog-play, pony-play = role play hra zaměřená na výcvik psa nebo koně Dress code = speciální oblečení poţadované na některé typy setkání (největší akce v ČR je asi Fetish grand prix pro příznivce latexového oblečení)
20
Hračky = pomůcky pouţívané při BDSM aktivitách (spankové nástroje, vibrátory, znehybňovací prostředky apod.) Úchyl = označení, kterým se sami BDSM praktikující titulují, označení pro ně nenese hanlivou konotaci. Obojek značí vlastnictví jedné osoby (submisivní) jinou osobou
2.2. Domácí a partnerské násilí Ani definice domácího násilí není jednoznačná, různé prameny uvádí různou terminologii. Někdy jsou pojmy uţívány jako synonyma, jindy mají hierarchickou strukturu. Voňková (2004) uvádí, ţe sousloví domácí násilí (domestic violence) je uţíváno především v anglicky psaných textech a vyjadřuje násilí v partnerských vztazích. V německé literatuře je pouţíván výraz násilí v rodině a domácnosti (Gewalt in der Familie und uher Umgebung), který je širším pojmem, rozumí se jím násilí nejen mezi partnery, ale i násilí vůči dětem či mezi dětmi. Východní Evropa (Polsko, Rusko) preferuje termín násilí v rodině, který zahrnuje totoţně široký okruh situací jako pojem německý. V celosvětovém kontextu pak je pojem domácí násilí vnímán jako podkategorie pojmu násilí na ţenách. Gjuričová (2000) uvádí, ţe vymezit co je a co není násilí v rodině a ve vztahu je komplikované, neboť kaţdá osoba má různou citlivost na násilné chování, i jiný pohled na to, co násilím je a co není. Definice domácího násilí prochází vývojem. V původním úzkém pojetí označovala skutečně partnerské násilí. V poslední době se však pojem pouţívá i pro transgenerační týrání. Domácí násilí se tak stává synonymem pojmu „násilí v rodině“ uzavírá Čírtková (2009).
2.2.1. Definice domácího a partnerského násilí Asi nejucelenější definici domácího násilí podle mého názoru podává Dufková a Zlámal (1995): Domácím násilím se rozumí opakované, dlouhodobé a stupňující se násilí, které se dopouštějí dospělí
nebo
mladiství
na
svých
blízkých
(obětí
mohou
být
manţel/manţelka, druh/druţka, rozvedení manţel/manţelka, dítě, rodič, prarodič). Domácí násilí má podobu fyzického, psychického, sexuálního, ekonomického či jiného násilí, nejčastěji jejich kombinace. Domácí násilí je vědomá činnost. Začíná 21
opakujícími se útoky proti lidské důstojnosti, k nim se zpravidla postupně přidávají útoky proti zdraví a v konečném stádium můţe přejít v útoky proti lidskému ţivotu. Domácí násilí se liší od ostatních forem delikventního chování tím, ţe je násilím ve vztahu osob, vytváří vztah závislosti oběti na pachateli a je zaměřeno na získání moci pachatele nad obětí. Charakteristickým rysem domácího násilí je skutečnost, ţe se pro svou určitou trvalost a různou intenzitu násilných aktů postupně stává součástí jejich běţného ţivota. V České republice je domácí násilí nejčastěji kombinací fyzického násilí doprovázeného násilím psychických, popř. i dalších forem (Dufková, Zlámal, 2005, str. 7). Gjuričová (2000) definuje domácí násilí skrze sloţku nátlaku, uvádí, ţe násilí je pouţívání nepřiměřeného tělesného a psychického nátlaku nebo poškozování vůči členům rodiny a domácnosti, ubliţování domácím zvířatům a poškozování objektů. Násilí v rodině je jev, který se vţdy negativně týká všech členů domácnosti a narušuje jejich zdravý vývoj a integritu. Špatenková a Ševčík (2011) definují násilí v rodině na základě mocenské sloţky jako vynucenou nadvládu některého člena rodiny nad jiným členem či členy, případně jako vyuţívání převahy (hl. fyzické) k vykonávání bezpráví vůči jiné osobě/osobám v rodinném systému. Násilí můţe překročit hranice rodiny a odehrávat se mezi jiţ bývalými partnery či nesezdanými osobami, které definici rodiny nenaplňují. Domácí násilí je podle nich specifickým případem násilí v rodině a je pro něj přiznačná vztahová asymetrie – diferenciace rolí aktérů. Zásadní rozdíl je v tom, ţe výskyt násilí v rodině je více vázán na konflikty či na uplatňování kontroly a moci. Aby se jednalo o domácí násilí, musí být přítomny všechny tyto klíčové znaky: opakování a dlouhodobost násilí, eskalace, jasné a neměnné rozdělení rolí, neveřejnost. Objevuje se také termín násilí v intimních vztazích (intimate partner violence). Nejvíce násilí je podle Špatenkové a Ševčíka (2011) nacházeno v partnerských vztazích, proto bývá domácí násilí v uţším pojetí popisováno jako partnerské násilí (partner violence). Ovšem násilí nemá dopad jen na partnera, ale na celý dynamický systém – děti a jiné osoby, které jsou svědky násilí, a nebo ţijí v prostředí, kde se odehrává (Špatenková, Ševčík, 2011). Voňková (2008) shrnuje dosavadní definice takto „obecně lze shrnout, ţe domácí násilí je chování, které v párovém souţití nebo širší rodině u jedné osoby vyvolává strach z osoby druhé. Prostřednictvím moci, kterou tento strach poskytuje, určuje násilná osoba chování
22
oběti. Domácí násilí můţe nabývat podoby fyzického, sexuálního nebo psychického násilí, vynucené sociální izolace a ekonomické deprivace. Burianek a kol. (2005) se pokoušejí odlišit běţného partnerského násilí od domácího násilí, podle nich mají společné to, ţe se odehrávají uvnitř partnerského vztahu, v soukromé sféře. Jinak se ale jedná o odlišné jevy – pro domácí násilí je charakteristické stupňování frekvence a intenzity útoků, u běţného partnerského násilí nikoliv. Pro domácí násilí je typické, ţe je vedeno motivací kontrolovat ţivot partnera a násilí jako takové zde nemusí hrát hlavní roli, nýbrţ tvoří součást celého komplexu jednání vůči druhému. Běţné partnerské násilí můţeme podle autorů označit jako afektivní, tedy páchané ve stavu emocionálního rozrušení, coţ pro domácí násilí zcela neplatí. Násilí, zvláště fyzické, uţívané v domácím násilí, má instrumentální charakter ve smyslu zastrašování (Buriánek a kol., 2005). Od partnerského násilí je důleţité odlišit také sexuální napadení, coţ je podle Walby a Allena (2009) znásilnění či vniknutí do tělesných otvorů (vč. proniknutí různými pomůckami) bez souhlasu, nucená masturbace, poniţující sexuální činnost. Méně váţné je sexuální obtěţování, coţ představuje odhalování se, sexuální výhrůţky, nebo dotýkání, vyvolává strach nebo pocity ohroţení (Walby, Allen, 2009). Fenomén domácího násilí není mimořádný pro násilí jako takové, ale pro okolnosti, za kterých je pácháno, na kom je pácháno a kde je pácháno. Závaţné na něm je to, ţe se děje v intimních vztazích, jeho obětí jsou osoby, které jsou spojené citovými pouty, společným majetkem, dětmi, bydlištěm, ekonomickou provázaností a příbuznými a zejména to, ţe je pácháno v soukromí domovů, na místech, která mají představovat bezpečný prostor pro rodinu (Voňková, Macháčková, 2004). V této diplomové práci se budu problematikou domácího násilí zabývat v nejuţším slova smyslu, omezím se pouze na partnerské násilí, případně na sexuální napadení, týrání či zneuţití.
2.2.2. Projevy domácího násilí Podle studie Bílého kruhu bezpečí můţeme rozdělit projevy domácího násilí do několika skupin podle sloţky, pomocí níţ je násilí pácháno. Patří sem fyzické násilí, zahrnující strkání, fackování, bití pěstmi, tahání za vlasy, pálení, kopání, smýkání, ohroţování zbraní nebo noţem, házení předmětů, znehybňování oběti např. přivazováním, zatlačováním do kouta aj., psychické násilí, které představuje zejména slovní týrání, poniţování, zesměšňování na 23
veřejnosti i v soukromí, permanentní kontrolu chodu dne, výslechy, vyhroţování zmrzačením, zabitím neb zveřejněním diflamujících údajů o oběti. Další sloţkou se násilí sexuální, coţ jsou všechny nedobrovolné, na oběti vynucované aktivity se sexuálním podtextem a konečně ekonomické násilí, čímţ autoři studie myslí zamezení moţnosti oběti disponovat finančními prostředky, ať rodinnými nebo vlastními (Bílý kruh bezpečí, 2002) Voňková a Spoustová (2008) rozlišují kromě druhů domácího násilí i formy násilného jednání, jsou jimi sociální izolace, zastrašování, vyčerpávání, citové vydírání a ekonomické týrání. U sociální izolace dochází k absolutnímu uzavření oběti, kdy se nemůţe zákaz styku s příbuznými a s přáteli, zákaz telefonování, vycházení, přikazování chování, oblékání, rozhodování o tom, co je a co není vhodné. Vyčerpávající dohled nad ţivotem, zákaz nebo naopak určování literatury, poslouchání televize, rádia, omezování nebo zákaz jakýchkoliv zájmů. Zastrašování je demonstrace síly a vyvolávání strachu pomocí křiku, různých mocenských gest, ničení majetku, týrání zvířat, vyhroţování (opuštěním rodiny, spácháním sebevraţdy, vraţdy dětí či partnerky, uzavření partnerky do blázince, odnětí dětí). Vyčerpáváním autorky myslí přikazování někdy aţ nesmyslné práce, odpírání spánku, potravy, tekutin. Citové vydírání představují permanentní nadávky, kritizování, sekýrování, vyvolávání pocitu viny za situaci, popírání faktu násilí, občasné poskytování laskavosti, odpírání pozornosti, demonstrace milostného poměru s jinou osobou. Ekonomické týrání je demonstrováno zákazem získání nebo udrţení zaměstnání, přidělování kapesného, přinucení ţádat o prostředky na obţivu, dennodenní kontrola nákupů, zamezení přístupu k rodinným financím, nepřispívání na chod domácnosti, vystavování hladu a chladu, nedostatek oblečení, hygieny, rozprodávání zařízení domácnosti, neplacení nákladů na bydlení, nerespektování a popírání práv dětí. Vydírání se děje zejména prostřednictvím dětí a blízkých osob, oběť je devalvována a veřejně zesměšňována, označována za neschopnou či je s ní vulgárně zacházeno. Jako posledním formu násilného jednání řadí autorky zneuţívání práv muţe vůči ţeně, zacházení s obětí jako se sluţkou, nadřazené a povýšené chování, právo o všem rozhodovat, být tím, kdo určuje role ve vztahu i v domácnosti. Conwayová (2007) doplňuje, ţe oběť domácího násilí můţe být i ţena, kterou partner nikdy neudeřil. A přidává méně obvyklé varianty fyzického násilí (nucený pobyt ve studené vodě, svázání, spoutání, nasazení roubíku, poziční tresty, pouţití pomůcek při pohlavním styku, se kterými ţena nesouhlasí, poniţující oblékání či činnosti, pohlavní styk za přítomnosti jiných osob, nucení ke sledování pornografie. Doplňuje definice o pojem „domácí týrání“.
24
2.2.2.1. Cyklus domácího násilí Walkerová charakterizuje domácí násilí jako cyklickou událost, kdy od první ataky roste napětí a objevují se lehčí formy týrání, po nekontrolovatelný projev násilí (krátká a intenzivní fáze), kterou vystřídá období láskyplnosti s postupným návratem do první fáze rostoucího napětí a lehčích výpadů. Gjuričová (2000) popisuje oběti domácího násilí jako velice vstřícné a nápomocné osoby. Chování násilníka a oběti se zdá být komplementární. Ţena se totiţ chová tak, aby sniţovala úzkost muţe. Pokud se zachová odlišně, méně podrobivě či odmítavě, muţ znejistí a zároveň situaci pociťuje jako nepřijatelnou. V období, kdy je muţ vůči ţeně zvláště oslaben, se pak projevuje se násilně, dochází k obnovení rovnováhy a ţena toto hledisko do jisté míry přijímá. Situace končí usmířením – období zdánlivé a dočasné harmonie, štěstí, období „líbánek“. Opakování cyklů vede k nebezpečnému cyklu chování, v němţ násilí působí paradoxně jako prostředek upevnění a dočasného sblíţení mezi partnery. Propojení erotiky a násilí je krajně nebezpečné, protoţe ztěţuje moţnost ukončení vztahu míní Gjuričová (2000). Období, kterými procházejí týrané ţeny (Švecová, in Bednářová, 2009) 1. Odmítání – odmítání si přiznat problém, přirozená reakce na traumatickou událost, rodinná zátěţ – pokud ţena vyrůstala v prostředí, kde docházelo k domácímu násilí, povaţuje to za normální, přijatelný stav. Nebo přijmutí brání stereotypy o bité ţeně (nevzdělaná, sociální menšina) a nechtějí se do této kategorie zařadit – stydí se. 2. Sebeobviňování – uvědomování si problému, ale hledání viny sama u sebe a to díky následujícím faktorům – malé sebevědomí (neustálým týráním ztrácí pocit vlastní hodnoty), okolí a zvláště partner jí pocity viny vnucují (kdybys…tak..), pocit zodpovědnosti za to, ţe se partner zlobí, stereotyp vyprovokování muţe ţenou a to, ţe ţeny jsou zodpovědny za to, co se v rodině přihodí ji v těchto pocitech utvrzují. Se zhoršující se situací se ţena cítí stále bezmocnější, věří, ţe pokud změní své chování, dosáhne kontroly nad situací (kdyţ ho nebudu provokovat, nebude mě bít). Pocit viny je v této fázi natolik silný, ţe potlačí jakoukoliv myšlenku na moţnost změny. 3. Hledání pomoci – ţena si problém uvědomuje včetně toho, ţe jej musí řešit, obrací se na své okolí, často můţe však zaţít při hledání pomoci negativní záţitky, které ji utvrdí v tom, ţe ona je za týrání vinna. Můţe se pak stát nedůvěřivou a odmítnout myšlenku na změnu. Také přesvědčení, ţe ţena je zodpovědná za udrţení a chod 25
rodiny a také za ochranu soukromí rodiny, můţe vést k tomu, ţe se ţena neobrátí na své okolí či odborníky. Pokusí-li se najít pomoc a nenajde ji, ocitá se tam, kde začala a její situace se stává bezvýchodnou. 4. Nerozhodnost – mnoho ţen partnera opustí a po čase se k němu vrátí – coţ pak vede k tomu, ţe jim okolí jiţ nechce pomáhat, přestane je zajímat, protoţe svou snahu povaţují za marnou. Ţena však potřebuje, aby právě v tomto období nerozhodnosti byl v jejím okolí někdo, kdo je ochoten jí pomoci situaci řešit. Stále miluje svého partnera a věří jeho slibům ţe se změní a nebo se bojí jeho výhrůţek. Cítí vinu za rozpad rodiny, cítí se bezcenná a má strach, ţe to sama nezvládne. Vrací se, aby zjistila, zda se vztah opravdu nemůţe zlepšit a aby se ujistila, ţe udělala všechno, co bylo v jejích silách. Obdobím nerozhodnosti projdou téměř všechny týrané ţeny, ačkoliv se jeho projevy mohou lišit od jednorázového odejítí po opakované rozchody a návraty. Toto období můţe trvat i několik let. Pomoc okolí je nezbytná! 5. Ţivot bez násilí – vzpomínky, strach a nízké sebevědomí mohou ţenu negativně ovlivňovat i po ukončení násilného vztahu. Conwayová (2007) dodává, ţe agresor můţe být ve svém chování ještě více utvrzen, kdyţ zjistí, ţe pomocí násilí dosáhne toho, co chce – alespoň krátkodobě. Prospěch z násilí je pro něj cennější neţ důsledky.
2.2.3. Důsledky domácího násilí Gjuričová (2000) se věnuje důsledků, které přinášejí dlouhodobé vztahy s prvky domácího násilí. Uvádí, ţe oběti ztrácejí sebevědomí a narůstá u nich strach a zmatek. Pokud nenajdou dost opory v okolí, přijímají nakonec negativní informace o sobě za pravdivé. Navíc okolí, pokud se jim snaţí nevhodně pomoci, posiluje jejich pocity viny. Týrané osoby se stávají závislé na partnerovi, mají strach o sebe, o děti a blízké, objevuje se u nich zmatek, stud, deprese, zhoršení celkového zdravotního stavu a nejistota. Zvyšuje se riziko sebevraţedného chování. I pro násilnou osobu má její chování negativní důsledky, Gjuričová (2000) uvádí, ţe pociťuje bezmoc, vinu a pocity méněcennosti vůči partnerovi, kterého týrá. Čírtková (2009) popisuje v souvislosti s domácím násilím syndrom týraného partnera, který vzniká na základě dlouhodobého chronického domácího násilí, především s typem označovaným jako partnerský či intimní terorismus. Nástup posilují také nevhodné reakce okolí, které můţe problém přehlíţet nebo bagatelizovat. Také neefektivní pokusy o pomoc 26
vyvolávají v oběti dojem, ţe není schopna odejít. Syndrom týrané osoby není definován pomocí přesného seznamu charakteristik, ale zahrnuje paletu příznaků, které se mohou různě kombinovat. Voňková a Macháčková (2004) Stockholmský syndrom = vytvoření emocionálního vztahu mezi obětí a násilníkem, identifikace oběti s jednáním násilníka. Oběť se mu snaţí zavděčit a podvědomě si vykupuje jeho shovívavost, čímţ si chrání svůj ţivot. 4 podmínky vzniku Stockholmského syndromu: ţivot oběti je v ohroţení, oběť je přesvědčena, ţe ze stávající situace není úniku, oběť je izolována od lidí, oběť pociťuje přechodnou náklonnost k násilníkovi. U obětí dlouholetého domácího násilí se s těmito faktory setkáváme často. V literatuře je také popisován syndrom připoutání – loajalita k násilníkovi, neschopnost vyhledat pomoc z venku, neschopnost opustit vztah. Mýtus je to, ţe ţeně se násilí líbí, potřebuje ho a proto neodchází. Ţena neodchází proto, ţe pociťuje strach o děti, budoucnost, k partnerovi je emočně ambivalentní, přejímá část viny za situaci, domnívá se, ţe selhala. Má strach z ostudy, ztráty přátel, společenského vyloučení a bídy (Bednářová a kol. 2009). Bednářová a kol. (2009) popisují, ţe ţeny, jako oběti domácího násilí jsou často poznamenané předchozími vztahy, kde se vyskytlo násilí či nešťastným dětstvím. Do vztahu často vstupují s pocitem méněcennosti a vděku vůči partnerovi za to, ţe si je vybral. Od začátku je takový vztah zaloţen na nerovnoměrnosti pozic – jeden z partnerů je dokonalý a druhý nedostačující. V domácím násilí se vţdy vyskytuje asymetrické rozdělení moci, ke kterému popsaná nerovnoměrnost vzniklá v počátku vztahu, nahrává. U domácího násilí je jeden partner, který má absolutní moc, o všem rozhoduje a druhý partner, který je naopak absolutně bezmocný a bezmezně se podřizuje. Partner, který je vystaven násilí je postupně sociálně izolovaný, materiálně závislý, a díky psychickému tlaku i jiným faktorům si začíná myslet, ţe ten druhý je silnější a lepší. Začíná věřit, ţe důvodem soustavné nespokojenosti násilného partnera je její nevhodné chování, neschopnost, hysterie. Tím partnerovi přiznává právo na násilné chování a přenechává mu oprávnění rozhodovat o jejím ţivotě (případně i ţivotě jejich dětí). Na počátku se oběť partnerovi z lásky a velkého vděku ve všem přizpůsobuje, nechává ho rozhodovat o stále důleţitějších věcech, později to však dělá jen proto, ţe chce prodlouţit období „relativního“ klidu. Postupně se ve vztahu stává normou, ţe jeden má nadřazené postavení a druhý nemá ţádná práva. Čírtková (2001) popisuje syndrom týrané ţeny jako soubor specifických charakteristik a důsledků zneuţívání, které vedou ke sníţení schopnosti ţeny efektivně reagovat na proţívané 27
násilí. Symptomy pak rozděluje do třech kategorií – posttraumatická stresové poruchy, naučenou bezmocnost a sebezničující tendence. Bednářová popisuje naučenou bezmocnost jako výrazné sníţení schopností převzít řízení nad svým ţivotem, samostatně se rozhodovat v běţných ţivotních situacích a nést pak za tato svá rozhodnutí zodpovědnost. Tento stav podle ní vzniká postupně, jak se osoba, kterou partner týrá postupně setkává s neúspěchem svého odporu proti jeho násilí. Navíc násilí nejde logicky zdůvodnit, prostě se děje a je jen na týrajícím partnerovi, co s ní udělá. Oběť nemá ţádnou kontrolu nad situací, její četnost a intenzitu nemůţu ovlivnit a stává se pasivní. Dlouhodobě tento stav způsobuje vyčerpání, není dostatek sil ke změně a nastává rezignace vůči celé situaci. Osoba nevidí moţnost, jak své trápení ukončit a nevěří, ţe je někdo schopen jí pomoci. Herman (2001) však nesouhlasí s takto vykreslenou pasivitou oběti, naopak je přesvědčen, ţe se nevzdává, jen se naučila, ţe vše, co udělá bude sledováno a ţe většinu jejích aktivit trýznitel zmaří. K naučené bezmocnosti velmi přispívá izolace od okolí, kdy oběť nemá moţnost konfrontovat své proţívání s tím, jak situaci vidí nestranný člověk a stává se pro ni normou to, co denně proţívá – tedy násilí. Postupně také přijímá za svůj partnerův názor, ţe jde o násilí zaslouţené – a veškeré její úsilí se soustředí na to, jak by se měla chovat lépe, aby nedala příčinu k dalším atakám násilí. Coţ však není moţné, neboť násilí se objevuje bez zjevné příčiny. Sebedestruktivní tendence jsou podle Bednářové takové reakce, které neodpovídají dané situaci, jsou z vnější nelogické a obtíţně pochopitelné. Patří sem stockholmský syndrom, který vzniká, kdyţ se oběť vystavená velkému ohroţení, izolované od vnějšího světa a myslící, ţe situace je bezvýchodná, přikloní na stranu násilníka. Efekt vzniká pokud se násilník chová k oběti přechodně i laskavě, oběť pak získává dojem, ţe násilná osoba není špatná a zlá a dochází k popírání její viny, bagatelizaci zranění a minimalizaci následků, ke zamlčování důvodů zranění, popírání moţnosti záchrany a manipulaci s realitou. Oběť popírá vinu partnera, ospravedlňuje ho (včetně hledání „reálních okolností“ které mají jeho chování omluvit). Oběť také bezvýhradně věří ve všemocnost partnera, který tento způsob svého vnímání posiluje. To vede k tomu, ţe oběť pak odmítá pomoc jako neúčinnou, má pocit, ţe její situaci nikdo nedokáţe pochopit a ţe nemůţe násilnému partnerovi vzdorovat. Navíc je často pod tlakem výhrůţek partnera, ţe ji zbaví právní svéprávnosti nebo ji připraví o děti.
28
Verbální a neverbální projevy oběti domácího násilí Dle Bednářové a kol. (2009) má oběť tendenci svou situaci zamlčovat či bagatelizovat, díky zkušenosti s domácím násilím očekává od svého okolí negativní reakce, je podezíravá, ostraţitá a nedůvěřivá. Obtíţně navazuje kontakt a působí uzavřeným dojmem. Neudrţuje oční kontakt, má omezenou mimiku, neznační ani smutek ani radost. Gestikulace je minimální, intonace hlasu je monotónní. Protoţe má nízké sebevědomí, působí nejistě a nerozhodně. Její chování se dá označit jako submisivní. Díky tomu často působí na okolí nedůvěryhodně! Někdy se k projevům připojují také znaky posttraumatické stresové poruchy (zvýšená dráţdivost) zvyšuje se riziko, ţe okolí ji bude hodnotit negativně a chovat se k ní necitlivě.
2.2.4. Psychologický profil násilníka a oběti: Psychologické teorie domácího násilí se soustředí na psychiku agresora a opírají se o klinicky zaměřené zkoumání typických rysů osobnosti zneuţivatele. Jejich výsledkem jsou psychologické profily typických domácích agresorů. Vychází totiţ z předpokladu, ţe příčiny týrání partnera jsou psychologického rázu, tkví v povahových zvláštnostech pachatele. Rozpačitost takových studií je notoricky známá, tvrdí Čírtková (2009). Takové názory jsou podle ní zastaralé a navíc jim chybí ukotvení v teoriích osobnosti. Interaktivní paradigmata obohacují teorie o pohled oběti, opět se předpokládá, ţe mají určitou psychologickou strukturu osobnosti a snaţí se identifikovat jejich povahové zvláštnosti (zejména sníţené sebevědomí), nicméně se potýkají s otázkou, zda právě sníţené sebevědomí není spíše důsledkem neţ příčinou. Sociologické teorie se prosadily poměrně pozdě, podle Čírtkové (2009) jsou dobré v tom, ţe skončily s psychiatrizací problematiky, přestaly na oběti a pachatele nahlíţet jako na psychicky narušené osoby. Podobně jako feministické teorie vnímají domácí násilí jako produkt typicky muţské společnosti, zdroje násilí vidí v sociokulturálních jevech souvisejících se vznikem a uplatňováním moci ve společnosti i mezi jejími jednotlivými členy (stereotypy o mocenském, patriarchálním uspořádání vztahů v rodině). Muţi týrající svou partnerku uplatňují násilí jako prostředek udrţující či obnovující jejich moc (převahu) nad ţenou, proto věří, ţe budou společností tolerováni. Multifaktorové přístupy – v současné době nejrozšířenější – ţádné nové pohledy na teorie, ale slučují předchozí jednofaktorové přístupy do interaktivního modelu a propojení. Vyjadřují
29
dnešní oficiální názor, ţe domácí násilí je sloţitě a komplexně podmíněným jevem s různými skupinami příčin. Špatenková a Ševčík (2011) uvádějí charakteristické vlastnosti muţů s nízkým a vysokým rizikem tendence k násilnostem. Muţ s nízkým rizikem násilností je zpravidla optimistický, konzistentní, podporující, oceňující, oslovuje partnerku jménem, důvěřuje jí, důvěřuje jejímu úsudku, dá na její názor, vychází vstříc jejím potřebám, a přáním dalších osob, respektuje rodinu a přátele své partnerky, má dobré vztahy se svojí rodinou, podporuje ţenu v jejím studiu a práci a v její samostatnosti vůbec, je zodpovědným partnerem, je zodpovědným rodičem, je rovnocenným partnerem, zapojuje se přiměřeně do domácích prací, respektuje, pokud partnerka právě „nemá chuť na sex“, je finančně zodpovědný (nemá zbytečně dluhy), podílí se na financování domácnosti, je zodpovědný za svou vlastní pohodu a štěstí, chová se jako zralý, zodpovědný a dospělý člověk. Naopak muţ, u kterého hrozí vyšší riziko domácího násilí se obvykle chová hrubě. Křičí a nadává, je rozmrzelý, rozbíjí věci a ničí majetek, předhazuje ţeně (ţe je tlustá, stará, ošklivá, blbá, neschopná, šílená apod.), izoluje ţenu od rodiny a přátel, nedovolí jí chodit do zaměstnání či do školy, nikdy nepřizná, ţe nemá pravdu, popuzuje děti proti ţeně, vyuţívá děti, aby mohl ţenu kontrolovat, nikdy se nepodílí na domácích pracích, nestará se o děti, očekává sex na vyţádání, drţí kasu, kontroluje peníze a jen neochotně je poskytuje na zajistěštění potřeb domácnosti a jejích členů, je schopen bez skrupulí své přítelkyně podvádět a svádět její kamarádky, sestru apod. očekává, ţe ţena je zodpovědná za jeho štěstí a pohodu, není schopen přijmout odpovědnost za své chování (ţena ho vyprovokovala, či svaluje vinu na různé okolnosti, drogy a stres) (Špatenková, Ševčík, 2011). Podle nadace ROSA (1997) se názory muţů uchylujících se k domácímu násilí dají charakterizovat takto: muţ je hlava rodiny, muţství znamená fyzickou sílu a dominanci, fyzická síla a zastrašení je platnou metodou řešení problémů. Tito muţi nejsou schopni řešit své pocity a stresy jiným způsobem a zároveň mají moţnost zneuţít svého postavení v rodině (zneuţití moci). Díky společenské toleranci k tomuto problému pak mají pocit, ţe nepáchají nic špatného, částečně se i utvrzují v tom, ţe mají na násilí právo (coţ stěţuje případnou změnu chování) (ROSA, 1997). Špatenková a Ševčík (2011) také charakterizují typickou oběť domácího násilí. Podle nich je to osoba materiálně závislá na svém partnerovi, je submisivní a poslušná, udrţuje minimální nebo ţádné sociální kontakty s dalšími lidmi, často omlouvá partnerovo chování náladou nebo 30
nepříjemnostmi, které proţil v práci, či jako důsledek záţitků z dětství, je vystrašená, trpí pocitem vlastní bezmoci, beznaděje a bezcennosti, myslí si, ţe situace nemá řešení, ačkoliv jiţ nemůţe déle snášet partnerovo násilí, má intenzivní pocity viny a je přesvědčená, ţe to, co se jí přihodilo, si zaslouţí; rychle si zdůvodní, ţe je to poslední bití které ji potkalo, bezmezně věří, ţe se partner zlepší, stydí se vyprávět o svých zkušenostech a způsobech, s jakým s ní partner zachází, má snahu pouţívat sex jako pokus o upevnění intimního vztahu se svým partnerem, je silně emocionálně závislá na svém partnerovi – neumí si představi ţivot bez něho, ale i s ním. Obětí domácího násilí se mohou stát i muţi.
2.3. BDSM versus partnerské násilí Hall (nedatováno) odlišuje domácí násilí od konsensuálních BDSM vztahů, avšak uvádí, ţe i mezi BDSM orientovanými osobami se můţe vyskytnout. Domnívá se, ţe díky této sexuální preferenci mohou mít týrané osoby ztíţenou moţnost jak se bránit, mohou trpět izolací či váhají obrátit se pro pomoc ze strachu z odmítnutí či stereotypů. Protoţe veřejnost nemá dostatek znalostí o této oblasti a často trpí předsudky, mohou mít oběti nekonsensuálního S/M ztíţenou moţnost, jak najít pomoc. Hall (nedatováno) uvádí, ţe nezáleţí na sexuální preferenci či oblíbených praktikách, všechny oběti domácího násilí mají právo na pomoc. Uvádí, ţe nikdo nemá právo druhého zneuţívat a ţe týraná osoba není zodpovědna za násilí, které je vůči ní uplatňováno. Mnoho BDSM organizací nebo S/M organizací vzdělává své členy ohledně domácího násilí a snaţí se najít pravidla pro předcházení zneuţívání. Podle stránky IPG counseling (2012) vyplývá, ţe na rozdíl od BDSM aktivit nelze domácí násilí zastavit pomocí safeword, není to hra, jeden z partnerů není spokojen, často můţe být manipulován, aby setrval ve vztahu, je v něm vzbuzován pocit, ţe vztah nemůţe ukončit. Agresor v něm vyvolává strach o vlastní ţivot, oběť se stává stále více pasivní vůči svému zneuţívání. Pro rozlišení BDSM od domácího násilí je pro terapeuty důleţité, aby měli povědomí a znalosti o BDSM fenoménu a mohli tak lépe pochopit svoje klienty. (IPG counseling, 2012). Na stránkách ds-life, které se věnují BDSM tematice najdeme článek, který má za cíl odlišit BDSM od týrání. Byl sepsán na základě Kuřimské kauzy, kterou média nevhodně spojila s BDSM aktivitami. BDSM orientovaní pocítili silnou potřebu vymezit se vůči této kauze, 31
protoţe na ně vrhala světlo deviantních nebezpečných individuí. Zdůrazňují, ţe konsensuální BDSM je legitimní a oboustranně uspokojující hra dospělých a od psychopatického zneuţívání se lidí v těchto znacích: BDSM aktivity nemají násilníka a oběti ani vítěze či poraţené, hlavním cílem je oboustranné uspokojení. BDSM vztahy jsou zaloţené na důvěře a vzájemném respektu, jsou vţdy dobrovolné. Zneuţívání popírá tyto hodnoty. BDSM aktivity mají pravidla, na kterých se účastníci předem dohodli. Tyran ţádná pravidla nedomlouvá nebo je nerespektuje, oběť nemá ţádná práva. V BDSM vztazích se vyskytuje safeword či jiní mechanismus, kterým mohou všichni zúčastnění kdykoliv aktivitu přerušit. Násilníci nedají své oběti ţádnou šanci, aby mohla násilí uniknout. BDSM aktivity jsou provozovány s vědomím bezpečnosti, zneuţívání se vymyká kontrole Submisivní partner v BDSM touţí být ovládán a poniţován a tyto situace záměrně vyhledává. Oběť domácího násilí ovládána být nechce, můţe se sice přizpůsobit, ale jen a pouze proto, ţe se cítí být v bezvýchodné situaci. BDSM orientovaní lidé pěstují své sebevědomí a sebedůvěru, týrání sebevědomí rozbíjí. BDSM vztahy mohou být něţné, milující, intimní, citově bohaté a naplňující stejně jako jakékoliv jiné vztahy. Oběť týrání však cítí jen strach, pocity viny, ztráty vlastní hodnoty a především bezmoc. BDSM aktivita končí obvykle něţnostmi, submisivní jedinec se obvykle cítí spokojený a uspokojený. Po útoku násilníka není po uspokojení u oběti ani stopa. V BDSM se plánuje, konzultuje, domlouvá, submisivní i dominantní osoba mají při domluvě rovná práva. Násilné osoby nic z toho nedělají a svou oběť záměrně poškozují, rozhodují se na základě svého uspokojení. Dominantní jedinec v BDSM aktivitách respektuje hranice, limity, zábrany a bloky svého submisivního partnera. Hranice se mohou posouvat pouze v případě oboustranného souhlasu. Násilník ţádné hranice neuznává, nerespektuje a často je překračuje ve snaze působit oběti utrpení. U submisivně či masochisticky orientovaných osob jde o záţitek „krásné bolesti, krásného poníţení“, které je vzrušuje, nepřejí si být poníţeni nepříjemně či týráni 32
doopravdy. Dominantní osoba se snaţí tyto potřeby svého protějška naplnit. Tyranům jde o uspokojení pouze vlastních potřeb. Násilník během mučení neprojevuje ţádnou sympatii či lidskost směrem ke své oběti. Dominantní osoba naopak vyuţívá empatie a komunikace k tomu, aby svého partnera učinila šťastným. V mnoha případech si BDSM orientovaní své role mění, v domácím násilím zůstávají role vţdy neměnné. BDSM orientovaní lidé o své zálibě většinou hovoří, scházejí se na srazech apod. zneuţívání je naopak drţeno v utajení. V BDSM platí etické kodexy SSC a RACK. BDSM orientovaní necítí, ţe mají právo kontrolovat svého partnera kvůli jeho pohlaví, či niţším příjmům, případně víře apod. tyrani toto běţně dělají. BDSM orientovaní nezapomínají nikdy na to, ţe jsou, stejně tak jako jejich protějšky, především lidmi. http://dslife.cz/index.php3?session_id=79fd2d2618ec874fa859d8ed94fae5b8§ion=clanek&target =240065
Hall (nedatováno) definuje znaky domácího násilí a týrání v S/M oblasti nekonsensuálním chováním, podle něj k němu dochází, kdyţ je osoba uhozena, poníţena či fyzicky zraněna mimo BDSM aktivitu, případně je osoba drţena někde proti své vůli, je proti ní pouţita zbraň, bojí se svého partnera, ve vztahu je zmatek ohledně toho, co je a co uţ není hra, není jasné kdy scénka začíná a kdy končí, vyskytuje se znásilňování a nucený sex, kterýnení součástí konsensuálního S/M. Nejsou zde safewords. Dochází k překročení hranic. Role partnerů se nemění. Hall dále pokračuje, ţe domácí násilí se vyskytuje, kdyţ jeden z partnerů neustále kritizuje výkon druhého, pouţívá sex jako prostředek kontroly (odpírání sexu), zesměšňuje druhého, vyvolává dojem, ţe sexuální akt je pro partnera povinností, pouţívá sex jako prostředek usmiřování. Vzniká velká emoční závislost podřízeného partnera, která mu ztěţuje moţnost opustit vztah. Dalšími znaky jsou jiţ zmiňované obecné znaky domácího násilí: omezení kontaktu s okolím, omezení pracovních moţností, kontrola financí, vyhroţování, ohroţování osob a zvířat ve společné domácnosti, sniţování sebevědomí apod. Hall (nedatováno) vidí jako obzvláště nebezpečné, pokud dominantní partner ventiluje svůj hněv ve scénkách, jeho chování se totiţ můţe snadno vymknout kontrole. . 33
IPG counseling uvádí, ţe některé BDSM aktivity mohou být psychicky poškozující a to především u lidí, u nichţ se vykytuje hraniční porucha osobnosti v kombinaci s masochismem. Ačkoliv mohou být záţitky bolesti osobou vyhodnoceny jako příjemné, postupně můţe narůstat nenávist k vlastní osobě. Domnívají se, ţe záţitky bolesti dočasně zmírňují tuto sebenenávist, avšak proţívání bolesti postupně posiluje pohrdání vlastní osobou. Na případových studií zkoumali, zda je moţné naučit lidi s hraniční poruchou osobnost rozlišovat, kdy potřebují bolest jako uspokojující podnět a kdy je pro ně prostředkem k potrestání sebe sama. Výsledky jejich výzkumu naznačují, ţe je to moţné. Avšak přístup terapeuta musí chápající, neosuzující, musí osobě poskytnout bezpečný prostor, aby se mu mohla svěřit. BDSM orientovaní lidé mívají často pocit, ţe je odborník nemůţe pochopit a obviňují jej ze zaujatosti, případně mohou popírat zneuţívání. Konzultace jsou proto poměrně obtíţné. IPG counseling uvádí, ţe stejně jako všechny formy sexuálního chování můţe BDSM způsobit neurotické či sebe destruktivní proţívání a není jednoduché rozlišovat mezi pozitivní a negativním vyjádřením sexu. Pro zjištění, zda se jedná o nekonsensuální násilí je podle nich moţné vyuţít následující otázky Jak klient proţívá své chování? Jestliţe si dělá starosti, můţe to být způsobeno internalizací sexuálně negativních postojů nebo je to část klientových strachů? Jak toto chování interferuje s běţným ţivotem, prací, rodinnými vztahy, sociálním ţivotem? Způsobuje to změny? Omezení kontaktu s přáteli ale můţe být důsledkem tvorby nové úchylné komunitní sítě přátel. Je toto jednání kompulzivní? Má klient zkušenost s tím, ţe ztrácí kontrolu nad sexuálními impulzy? Účastní se klient skutečně rizikového chování (nechráněný sex, alkohol a drogy při scénkách)? Způsobuje sexuální chování, ţe se klient cítí více depresivní, úzkostný, cítí vinu. Sebenenávist? Nebo se naopak cítí lépe?
Rozpoznání, kdy se BDSM ubírá nezdravou cestou pomáhá klientovi i terapeutovi zvědomit hluboce zakořeněné sexuálně negativní pocity. Je však nutné vše posuzovat 34
v kontextu daného klienta, není moţné dělat automatická shrnutí. Pokud klient s BSDM sexuální preferencí vyhledá terapii, nejčastěji má stejné problémy jako většina lidí (deprese, úzkosti, problémy v rodinných či jiných vztazích apod.) Nicméně je nutné respektovat jejich specifické problémy – problém s coming outem, s hledáním partnera apod. http://www.ipgcounseling.com/sites/ipgcounseling.com/files/content/pdf/PsychotherapeuticIs sues.pdf Kink vs. Abuse Na stránkách Kink vs. Abuse jsem našla faktory, které podle BDSM orientovaných lidí přispívají ke konsensuálnímu, zdravému BDSM vztahu. Jsou to vzájemná blízkost, důvěra, ohleduplnost, aktivní naslouchání, rovnost práv při domlouvání aktivit, otevřená komunikace, určení a respektování hranic, předávání zkušeností nováčkům, dostatečná zpětná vazba (http://www.kinkabuse.com/?page_id=54).
35
3. Výzkumná část
3.1. Cíl výzkumu a formulace výzkumných otázek Z teoretické části práce je patrné, ţe partnerské násilí se můţe vyskytovat ve všech socioekonomických vrstvách a u všech skupin obyvatelstva. Ani BDSM vztahy tedy nečiní výjimku. Z poznatků o BDSM vyplývá, ţe vyuţívají různé aktivity a činnosti, které se partnerskému násilí mohou podobat. I přesto, ţe se tyto vztahy snaţí o zachovávání konsensuality, nemusí se to vţdy dařit. Výzkumný problém Můj výzkum je o hledání konsensuality v BDSM vztazích. Pojednává o tom, jak se v těchto specifických vztazích balancuje mezi uspokojením potřeb obou partnerů a týráním, násilím a nekonsensualitou. Pokouší se zmapovat dynamiku těchto vztahů a mechanismy, které ovlivňují konsensualitu. Zabývá se také citovými proţitky lidí v tomto typu vztahů. Zkoumá také, jaký vliv má na dodrţování pravidel SSC i vztahy obecně BDSM komunita. Výzkumné otázky jsem formulovala takto: 1. Jak osoby praktikující BDSM zajišťují konsensualitu svých aktivit? 2. Jak proţívají osoby BDSM aktivity/vztah? 3. Jak BDSM zaměřené osoby formují tematické komunity? Domnívám se, ţe se u některých osob ve výzkumném souboru vyskytne zkušenost s překročením hranic, která mi umoţní zkoumat mechanismy obnovy konsensuality a proţívání nekonsensuálního záţitku. Zajímá mne, jaký vliv má BDSM komunita na konsensuální chování. Jsou osoby, které do ní patří, nějakým způsobem směřování konsensuálním směrem? Má komunita nějaké sankce pro osoby, které se konsensualitu porušují? Výstupem výzkumu budou data získaná přepisem rozhovorů, která budou dále analyzována pomocí metody zakotvené teorie. Konečný produkt analýzy dat bude soubor pojmů, mezi kterými se utvoří vztahy.
36
3.2. Design výzkumu Podstatou kvalitativního výzkumu je podle Švaříčka (2007) doširoka rozprostřený sběr dat bez počátečního stanovení základních proměnných, hypotéz, výzkumný projekt není závislý na teorii, kterou před tím jiţ někdo vybudoval. V kvalitativním výzkumu jde o to jít do hloubky, kontextuálně zakotveně zkoumat určitý široce definovaný jev a přinést o něm maximální mnoţství informací. Logika toho typu výzkumu je induktivní, teprve po nasbírání dostatečného mnoţství dat začíná výzkumník pátrat po pravidelnostech v datech, formuluje předběţné závěry a hledá pro ně další oporu v datech. Výstupem je formulování nové hypotézy či teorie, které však není moţné zobecňovat. Jsou platné jen pro vzorek, ze kterého byla data získána. Je nutné se vyvarovat příliš zobecňujících výroků (Švaříček, 2007). Kvalitativní výzkum byl zvolen pro malou probádanost oblasti. Mým cílem je pochopení vztahů a souvislostí mezi zkoumanými jevy a tvorba nové teorie. Etická stránka výzkumu Protoţe se jednalo o velmi intimní téma, byla jména respondentů změněna, i přes to, ţe si mnozí z nich chtěli zachovat své přezdívky, pod kterými vystupují na internetu. Snaţila jsem se o minimální narušení chodu komunity, pro analýzu jsem vyuţila diskuzi o safeword, která v komunitě probíhala. Všichni účastníci diskuze s tímto souhlasili. Předpokladem realizace rozhovorů bylo získání informovaného souhlasu, který osoby poučil o výzkumu a právech respondentů (právo odmítnout otázku, kdykoliv rozhovor ukončit, právo na zprávu z výzkumu). Někteří respondenti se rozhodli na některé otázky neodpovědět, coţ bylo zcela respektováno.
3.3. Výzkumný soubor – výběr a popis Výzkumný soubor je tvořen osobami s BDSM sexuální preferencí, které jsou členy Brněnské, Praţské a moravské BDSM scény. Osoby byly vybrány metodou sněhové koule, přičemţ však po prvních 3 analyzovaných rozhovorech jsem zadávala konkrétní specifika osob, se kterými bych dále potřebovala vést rozhovor. Získávání respondentů bylo překvapivě velmi snadné, nejobtíţnější bylo přijetí mé osoby, coby výzkumníka do BDSM komunity, která funguje na platformě Facebooku. Musela jsem se představit a setkat s osobou, která mi pak dělala ručitele (zodpovídala za to, ţe se budu chovat v rámci jejich pravidel a prováděla mne jejich prostředím). Nedostatkem této metody výběru můţe být dle Miovského (2003) nemoţnost 37
odpoutat se od určitého referenčního rámce, do kterého se výzkumník dostal pomocí volby první osoby. Tento rámec je tvořen širokou sítí vazeb mezi respondenty, ale je limitován sociálními, kulturními a jinými vazbami. Domnívám se, ţe díky specifikaci další osoby, kterou potřebuji do vzorku, jsem se nejen dostala k vhodným respondentům (specifikace byly různé role spjaté s BDSM sexuální preferencí a negativní záţitek z BDSM aktivit), ale částečně jsem tak mohla omezit limit referenčního rámce. Výzkumný soubor tvoří dvanáct osob majících BDSM sexuální preference a zároveň mají reálné zkušenosti s praktikami spadajícími do tohoto spektra technik (viz teorie). Respondenti byli vybráni pomocí metody sněhové koule (nicméně po prvních 3 provedených rozhovorech jsem dávala respondentů konkrétní specifikace lidí, se kterými bych ještě potřebovala mluvit, a oni mne na ně odkázali. S respondenty byl veden polostrukturovaný rozhovor (s polovinou formou face to face, s polovinou formou instant messanging komunikace). Rozhovory, které proběhly face to face, byly zaznamenávány na audiozáznam a poté přepsány a analyzovány, rozhovory on-line proběhly prostřednictvím IM komunikace (ICQ). Domnívám se, ţe tato kombinace face to face a IM komunikace mohla být prospěšná, protoţe někteří respondenti se mohli pomocí on-line rozhovoru více otevřít. Jedná se totiţ o velmi osobní a citlivé téma a někteří lidé mohou mít zábrany o něm hovořit. Jako doplněk k rozhovorům jsem pouţila analýzu dat získaných z internetové diskuze BDSM zaměřené skupiny. K zařazení těchto dat mě vedla příleţitost, neboť sami BDSM zaměření lidé v té době projednávali otázku pouţití safeword. Myslím, ţe analýza těchto dat je velmi přínosná, neboť rozšířila můj původní vzorek o data týkající se problematiky překročení hranic a pouţití safeword. Všichni členové diskuzní skupiny s analýzou jejich příspěvků na toto téma souhlasili. Ve všech ostatních případech vycházím pouze z dat získaných od respondentů mého výzkumu. Výzkumu se účastnilo 12 osob, z čehoţ 3 osoby byly ţenského pohlaví, 9 osob muţského pohlaví. Průměrný věk osob je 32 let, věkové rozpětí se pohybovalo od 24 – 54 let. 5 osob se povaţuje za striktně dominantní, 3 osoby za striktně submisivní, 3 osoby se pokládají za switche (mohou vystupovat jak v dominantní, tak v submisivní roli), jedna osoba o switchování uvaţuje. Čtyři osoby z výzkumného souboru povaţují BDSM za svůj ţivotní styl a preferují vztahy typu 24/7. Výzkumu se dále účastnil jeden manţelský pár, který provozuje BDSM aktivity, ale nejedná se o vztah typu 24/7. Ostatní respondenti BDSM aktivity realizují jako doplněk vanilkového vztahu s odlišným sexuálním partnerem. 7 osob udává zkušenost 38
s překročením hranic, ostatní ţádné negativní zkušenosti neudaly. Přesné rozvrţení vzorku charakterizuje následující tabulka: Nick
Pohlaví
věk
pozice
Preferovaná forma vztahu
Forma rozhovoru
Švihák Bee Iva
Muž žena žena
28 25 24
D s s
Face to face Face to face Face to face
Milan
muž
36
D
Face to face
Ne
Karel
muž
30
switch
On-line
Ano
Dominik Franta Emil
muž muž muž
28 28 30
D switch switch
24/7 24/7 Doplněk k vanilkovému Doplněk k vanilkovému Doplněk k vanilkovému 24/7
Zkušenost s překročením hranic Ano Ano Ano
On-line Face to face Face to face
Ne Ne Ne
Jaccino
žena
33
s
On-line
Ne
Standa Ivanka
muž žena
54 32
On-line On-line
Ano Ano
Libor
muž
37
D s (uvažuje o switch) D
On-line
Ano
Doplněk k vanilkovému Doplněk k vanilkovému 24/7 BDSM v manželství BDSM v manželství
Tab1. Charakteristika vzorku respondentů
3.4. Metoda zpracování dat Protoţe záměrem výzkumu bylo vytvořit obecnější koncept, který by vyjadřoval utváření hranic a konsensuality v BDSM zaměřených vztazích, vyuţila jsem pro analýzu dat metodu zakotvené teorie. Tato metoda dává sama prostor pro vynoření podstatných témat zkoumané oblasti, výzkumná otázka i cíl výzkumu se proto oproti původnímu zkoumání BDSM ve vztahu k domácímu násilí dosti proměnil. Cílem zakotvené teorie je vynoření nové teorie, která zobrazuje zkoumanou oblast a snaţí se ji vysvětlit. V analýze rozhovorů a příspěvků z diskuze byly pouţity všechny kroky kódování dle metody zakotvené teorie – otevřené, axiální i selektivní kódování dat. V prvních částech výzkumu jsem se zaměřovala především na otevřené a axiální kódování a hledala důleţité pojmy, které jsem se dále snaţila zařadit do obecnějších zahrnujících celků – kategorií. Kategorie se v průběhu další analýzy ještě proměňovaly, neţ se postupně ustálily a začaly se mezi nimi vynořovat vztahy – analýza zde přecházela do fáze selektivního kódování. Protoţe je však 39
metoda zakotvené teorie flexibilním procesem, umoţnila mi neustálé navracení se v těchto třech typech kódování ve všech jeho úrovních, coţ dále umoţňovalo zpřesňovat nově vznikající teorii. Nutností bylo neustálé pročítání textových záznamů a ujasňování si významů jednotlivých pojmů, kategorií i vztahů mezi nimi. S postupně přibývajícím mnoţstvím dat se však teorie stávala stále úplnější. Domnívám se, ţe se mi podařilo dosáhnout alespoň částečné teoretické nasycenosti vzorku, i přes to, ţe celá oblast BDSM je nesmírně široká a variabilní (zejména komplikovaný je podíl BDSM aktivit, který respondenti ve svém ţivotě uplatňují a to od občasného zpestření ve hrách s někým jiným po vztahy typu 24/7. Ve fázi, kdy jsem měla hotové schéma vztahů mezi kategoriemi, jsem se pokusila o identifikaci a následné vyloţení kostry příběhu, coţ doporučuje pro získání obecného přehledu o daném příběhu Straus a Corbinová (1999). V této fázi jsem se rozhodla zvolit jako centrální kategorii kategorii „velký rozhodovací blok“, která má největší vliv na všechny ostatní kategorie. K této centrální kategorii jsem pak za pomoci kostry příběhu vztahovala ostatní kategorie a dimenze. Díky pokračujícímu zpřesňování analýzy jsem pak propracovávala a dále systematizovala jak jednotlivé vztahy mezi kategoriemi, tak i kategorie jako takové. Celou analýzou mne provázelo neustálé kladení otázek a znovunavracení se k primárním datům a přeskupování kategorií. Díky tomuto procesu pak vzniklo schéma, kde jsou vztahy mezi kategoriemi vztaţenými k centrální kategorii detailněji propracované. Příklady kódování dat „Patří do něj (do BDSM vztahu) cokoliv z toho, k čemu se podaří páru dopracovat, aniž by to šlo za hranice jednoho z nich.“ (Švihák) Tento úryvek textu pro mne nesl důleţitou informaci o společném hledání a tvorbě hranic. V otevřeném kódování bylo pak této respondentově výpovědi přiřazeno jako kód (pojem) „společná tvorba hranic“. Tento pojem byl následně v axiální části kódování přiřazen k dimenzi „vylaďování“ která rozvíjí kategorii „Představy, touhy a ideály“. Podrobnější popis významu kategorií následuje v části výsledky – popisky kategorií.
„Po tom hrozným zážitku jsem se rozhodla, že pro jistotu už to nebudu nikdy zkoušet a budu se snažit být co nejvíc normální. A tu temnou stránku, jak tomu říkám, prostě odstřihnout“. (Lexi). Tato část výpovědi respondentky pro mne nesla informaci o tom, ţe se v některé své části ţivota snaţila potlačit BDSM sexuální preferenci. Byla proto v otevřeném kódování označena 40
pojmem „snaha o potlačení sexuální preference“. V axiální části kódování pak byl pojem snaha o potlačení sexuální preference zařazen do kategorie „Comming out“. „Akorát ty svoje hrátky hrotil víc než bylo pro mě zdravý, psychicky hlavně, jako fyzicky mi samozřejmě nikdy neublížil, na to byl moc inteligentní.“ (Iva) Tento úsek výpovědi respondentky mi přinesl důleţitou informaci o překročení hranic, o pocitu „nezdravosti“ tohoto vztahu pro respondentku. V otevřeném kódování mu byly přiřazen pojmy: „nezdravost“, který souvisí s tím, jak osoba proţívá překročení hranic, v další fázi kódování pak pojem naplnil kategorii „Nekonsensuální BDSM vztah“.
41
4. Výsledky Na základě analýzy rozhovorů jsem dospěla ke třinácti kategoriím (Představy, touhy, ideály, Podnětové materiály, Přirozená dominance/submisivita, Vnitřní coming out, Vnitřní rozhodovací blok, Osobnostní zrání, Vyrovnávací mechanismy, Komunita, znalosti, Moţnosti, prostředky realita, BDSM vztah, BDSM aktivity, Nekonsensuální aktivity, Domácí násilí. Jako centrální kategorii jsem si zvolila kategorii Vnitřní rozhodovací blok, neboť se ukázalo, ţe při tvorbě konsensu hraje nejdůleţitější roli. V této části práce podrobně představím jednotlivé kategorie, vztahy mezi nimi a v některých případech charakterizují také jejich dimenzionální rozsah. Popis výsledků výzkumu vychází z vyloţené tzv. kostry identifikovaného příběhu, protoţe mi tato forma přijde intuitivnější a také srozumitelnější. Pro ilustraci, zachování autenticity, názornost a v neposlední řadě pro to, aby se čtenář mohl lépe vcítit do problematiky BDSM vztahů uvádím krátké citace z jednotlivých rozhovorů. Celé rozhovory vzhledem k citlivosti tématu nezveřejňuji, domnívám se proto, ţe i z toho důvodu jsou citace z rozhovorů (se kterými respondenti předem souhlasili), přínosné.
4.1. Kostra příběhu Na počátku objevování své sexuální preference má kaţdá osoba ve vzorku nějaké Představy, touhy a ideály o tom, co by chtěla zaţít. Tyto představy, touhy a ideály jsou ovlivňovány Podnětovými materiály, se kterými se osoba v průběhu ţivota setkává (např. porno materiály). Tyto materiály mohou být nalezeny náhodou, nebo díky Přirozené dominanci či submisivitě, kterou osoba v běţném ţivotě zaţívá. Všechny tyto tři vstupy způsobují, ţe osoba uvaţuje o své sexuální preferenci, tím se dostává do fáze Vnitřní comming outu, kdy buď tyto představy odmítne a nerealizuje, nebo si je nepřizná, ale dále ji ovlivňují v jejím chováním (hrozí větší riziko nekonsensuality) nebo se rozhodne tuto sexuální preferenci přijmout, zvědomit, coţ je základní předpoklad pro praktikování konsensuálních BDSM vztahů. Pokud se osoba rozhodne své představy realizovat, setkává se s dimenzí Korekce realitou, kdy zaţije buď pozitivní nebo negativní záţitek. Tento záţitek ovlivňuje její Osobnostní zrání, na které působí Pozitivní a negativní faktory, se kterými se osoba v průběhu vývoje své sexuální preference setkává. Negativní záţitky a Negativní faktory vedou osobu do procesu Vnitřního rozhodovacího bloku, ve kterém uvaţuje, zda pro ni má takové počínání smysl a zda chce v BDSM aktivitách pokračovat. Rozhodne se buď pro nerealizování či pro opětovný reálný záţitek, tedy další Korekci realitou. Pokud jsou překročeny hranice osoby, mohou se uplatnit Vyrovnávací mechanismy, které zabraňují zpracování záţitku v negativním kontextu a dále 42
ovlivňují procesy Vnitřní rozhodovacího bloku. Osobnostní zrání je ovlivňováno Komunitou a Znalostmi, se kterými se osoba střetává. Podle míry ztotoţnění se pak dále rozhoduje, zda se do komunity začlení a jaké jsou její Moţnosti, prostředky a reálná situace, podle toho se pak rozvírí konsensuální BDSM vztah či konsensuální BDSM aktivity, které jsou dále ovlivňovány Korekcí reality. Pokud má osoba negativní záţitek a rozhodne se v daném kontextu pokračovat, pak Moţnosti, prostředky a realita vedou k Nekonsensuální aktivitám či domácímu násilí a osoba je opětovně konfrontována s rozhodnutím, zda v nich pokračovat, nebo je ukončit.
4.2. Popisky kategorií Východiska, vstupní údaje
Vylaďování
Dominance/submisivita
4.2.1. Představy, touhy, ideály Tato kategorie je definována tím, co si lidé s BDSM sexuální preferencí představují pod pojmem BDSM. Zahrnuje také představy, touhy a ideály dominantních jedinců o tom, jak se mají chovat a jak se má chovat a projevovat jejich submisivní partner a opačně. „Jen věřím tomu že takový (BDSM) vztah je mnohem hlubší (je k němu potřeba velká míra oboustranné důvěry...)“ Švihák „A ani ten život prostě nebyl u něho on sám snad není jako normální a věřil těm svým idejím strašně. Ale podle mě už jsou to teď jenom kecy“. Z: „mohla bys mi zkusit říct nějaký ty jeho ideje?“ I: „no, jak říkám vyloženě, prostě když jsi sub, tak mi patříš, se vším všudy, můžu si dělat, co chci, třeba se rozhodne, že tě teďka potetuje, tak to udělá. Nebo nevim, cokoliv udělá jako i bez tvýho souhlasu, a tak. To bylo takové stresující. Přinejmenším.“ Iva 43
Kategorii Představy, touhy a ideály jsem přiřadila dimenzionální rozsah „Vylaďování“: Coţ je proces, který začíná v momentě, kdy se seznámí submisivní a dominantní osoba a trvá celou dobu jejich vzájemné interakce. Vylaďování je dále charakteristické tím, ţe na počátku probíhá nejintenzivněji a s postupujícím vzájemným kontaktem osob se ustaluje hladina konsensuality. Na počátku si zainteresované osoby vzájemně sdělí svá přání, záliby a preference a posoudí, zda-li má kontakt s druhým partnerem smysl. „Každý má svůj nazor tak diskutují a porovnávají, záleží jestli se doplňuji, shodují,jsou schopni uznat argumenty, nebo je někdo z nich schopen ustoupit,případně se prostě nedohodnou, prostě se musí shodnout úplně nebo na kompromise a posoudit jestli je to pro ně zajímavé a jestli teda s domluveným souhlasí. pokud by jeden řeklže miluje latex a nesnáší spank a druhý na opak tak předpokládám že možnot pokračování asi není.“ (Švihák) U krátkodobých vztahů (vzniklých nejčastěji kvůli realizaci konkrétního scénáře, vyzkoušení nějaké praktiky apod.) probíhá vylaďování zrychleným způsobem, který je charakteristický konkrétními otázkami a hledání specifického scénáře ušitého na míru obou (všem) zúčastněným). Často jsou pouţívány dotazníky, které jsou výhodné v tom, ţe poskytují široké spektrum preferencí a zájmů, na něţ je v běţné konverzaci snadné zapomenout, nebo je nesnadné je vyjevit partnerovi. Případně jsou pouţity profily zveřejněné na specifických seznamovacích serverech, kde jsou tyto kategorie taktéţ zveřejněny. U dlouhodobých vztahů probíhá vylaďování „přirozeným“ vývojem. Partneři postupně zkouší různé aktivity, poskytují si zpětnou vazbu, společně utvářejí (a také často i posunují) své hranice. Největší roli v těchto vztazích má narůstající důvěra v partnera, míra jeho poznání (psychických proţitků i fyzických projevů, coţ zvyšuje citlivost a empatii k partnerovi) a společné záţitky, které jsou partnery vyhodnoceny a zhodnoceny jako špatné či dobré a podle toho se spíše neopakují nebo jsou naopak zařazeny častěji. Ideálním směřováním těchto dlouhodobých vztahů je konsensuální BDSM vztah. Naopak u krátkodobých vztahů je riziko nekonsensuálního chování nutně větší, protoţe tam chybí právě míra poznání, důvěra a společné záţitky (vysněná aktivita nemusí při realizaci poskytovat libé pocity). „Prostě se musí shodnout úplně nebo na kompromise a posoudit jestli je to pro ně zajímavé a jestli teda s domluveným souhlasí = hledání konsensu“ Standa
44
„Pokud nechce, proste do toho jeden druheho nenutime. Pak jsou praktiky, ktere mi sice az tak nic nerikaji, ale partnerce delaji dobre, takze to delam kvuli ni a jejimu zážitku“ (Karel) „Je pravda, že mi vždycky chvilku trvá, třeba když přijedu za pánem, nevidim ho 14 dní a te´d jako najednou, najednou prostě mi někdo působí dejme tomu bolest nebo se děje něco jinýho, než se těch 14 dní dělo, tak mi chvilku trvá, než do toho přepnu, než jako si uvědomim, že tady to vlastně, proto tady jsem, a že by se mi to mělo líbit.“ Iva Zajímavou subkategorií je představa o tom, jakou má mít vztah podobu, tedy má-li se jednat o občasné hry či o sexuální záţitek s někým jiným neţ s trvalým partnerem a nebo o partnerství typu 24/7. V této otázce se respondenti rozcházejí, vztah typu 24/7 většina z nich odmítá jako příliš náročný a neplnící představy o partnerském souţití. Někteří z nich nechtějí v trvalém vztahu ţádné BDSM prvky, protoţe jim to přijde nezdravé, či pro to, ţe se necítí tolik „zainteresovaní“ nebo jim to připadá příliš namáhavé. Jiní naopak mají jako ideál souţití typu 24/7, které jim připadá smysluplné a naplňující. Tento ideál se objevil u dominantních i submisivních participantů/participantek výzkumu. „Pro mě je to životní styl, přesněji potřeba, nutnost, aby to nebylo chápáno jako póza, ale jako nezbytná potřeba. Přináší mí to naplnění celého mého niterného a citového a rodinného života.a samozřejmě sexuálního života také.“ (Standa) „Nedokážu si představit žít v BDSM vztahu furt. Proč ne? Zdá se mi to takové frustrující. nedokážu si představit být v dominantní roli stále, pořád. Stejně tak si to nedovedu představit u submisivního. Protože potřebuješ fungovat jako člověk, jako pár a v tomto případě to prostě není podle mě možné.“ (Milan) „Není to pro mne jen o sexu a ložnici. BDSM vztah je pro mne o vrcholném odevzdání se a poddanosti na straně jedné a přijmutím odpovědnosti na straně druhé. V normálním vztahu je vzájemná úcta, respekt, ale také přespřílišná demokracie:-) V podstatě pokud odrušíme jen hrátky v posteli, pak ano, hledám 24/7. Nic jiného ostatně nezbývá. D/s je pro mne vyjádřením určitých patriarchálních hodnot. Diskuze je možná, ale konečné slovo mám já. Ideální D/s vztah by měl subinu naplňovat. To že je podřízená, že je rozhodováno o ní. Že patří, že slouží atd. To spokojené naplnění pak dává zpětnou vazbu a vytváří spokojenost u D.“ (Dominik). „24/7 je přirozený vývoj stavu… kdy já něco řeknu a ona to udělá. A ona je spokojená, protože jí na mě záleží a chce, abych byl spokojený. No a ona je pak spokojená z toho, že jsem 45
spokojený já. Taková smyčka spokojenosti Není to o tom, že by mě nezajímal její názor nebo bych chtěl všechno řídit, je to jen o tom, že konečné slovo mám já (i v případě, kdy jí řeknu, dělej si to jak chceš). Samozřejmě se v absolutních rozhodnutích omezuju jen na oblasti, které nejsou pro běžný život tak důležité. Taky mi záleží na tom, aby ji to bavilo, nechci, ji tyranizovat, prostě si hrajeme.“ (Švihák) „Vztahu typu 24/7 jsem se po předchozí špatné zkušenosti (s partnerským násilím) bála, ale musim říct, že jsem teď spokojená. Není to žádný drsný vztah, kde by platila spousta pravidel a byly zde tvrdé tresty. Je to o spoustě maličkostí, které nás oba baví. A pak o tom, že mu chci dělat radost. Samozřejmě, když s něčím doopravdy nesouhlasím, probereme to a pokud je to pro mne důležité, nechá to na mě (pokud to ovšem nevyhodnotí jako nebezpečné). Jsem takhle šťastná.“ (Bee).
4.2.2. Podnětové materiály Do této sloţky jsou zařazeny všechny materiály obsahující BDSM tematiku, mohou to být povídky, porno materiály, filmy, videoklipy, vizuálně ztvárněné reklamy vyuţívající prvky BDSM, tematicky zaměřené webové stránky atd.. Tyto materiály hrají důleţitou roli pro uvědomění si BDSM preference. Mohou být dokonce prvním impulzem pro vyhledání těchto aktivit, tedy jakýmsi spouštěcím podnětem. Pro většinu respondentů představují důleţitý zdroj inspirace. Někteří respondenti povídky sami vytvářejí, často popisují to, co chtějí zaţít či vycházejí z realizované zkušenosti, nejběţnější jsou však fantazijní povídky, obvykle dosti odlišné od reality, kterou je moţné proţít. Tyto materiály mají velký dopad na kategorii Představy, touhy, ideály, jeţ přímo ovlivňují (vytvářejí představu o tom, co by daná osoba chtěla zaţít).
4.2.3.
Přirozená dominance/submisivita
Kategorie Přirozená dominance/submisivita představuje vlastnosti osobnosti, které vedou k preferenci BDSM aktivit. Patří sem přirozená dominance a submisivita, coţ je také určující dimenze této kategorie. Není však jednoznačný vztah mezi přirozenou dominancí či submisivitou a realizovanou sexuální rolí. Je tomu proto, ţe většina BDSM praktikujících osob je schopna switchování (výměny rolí) či preferuje roli odlišnou od svého přirozeného
46
zaměření. Nicméně v mém vzorku respondentů u většiny osob preferovaná role a přirozená vlastnost osobnosti korespondovaly.
4.2.4. Vnitřní coming- out
Velmi důleţitá kategorie. Vnitřní coming – out, tedy zvědomění si BDSM sexuální preference, její přijetí a začlenění do osobnosti (při dobrém coming-outu by osoba neměla cítit negativní pocity plynoucí z její reálné sexuální orientace, více v teoretické části práce, a měla by tedy lépe proţívat BDSM aktivity). Pokud ke coming-outu nedojde, hrozí větší riziko nekonsensuálního vztahu, protoţe osoby nevědí, ţe jejich chování je směřováno k BDSM aktivitám, zkoušejí je neuvědomovaně, coţ s sebou přináší ignoraci bezpečnostních pravidel souvisejí s malým mnoţstvím znalostí o těchto aktivitách. Někdy se také stává, ţe osoba si sice uvědomí svou sexuální preferenci, nicméně se rozhodne ji potlačit, v tom případě dochází k nerealizování BDSM aktivit. „z ničeho nic se složila a rozbrečela… prostě konflikt snů a realného prožitku… v podstatě zjistila, že neunese podřízené postavení nad nejmenší možnou míru. Pocítila prostě takové šokové ponížení, ale z opravdu jen z hlouposti“ Dominik „měl jsi někdy pocit, že něco překročilo tvoje hranice? ano, jednou jsem byl ve studiu a nic mi nerika bití, proste neprijemna bolest. nic nerikajici“ (Karel)
47
„Dva roky jsem si „užívala“ vanilkovýho života a byla jsem celkem spokojená, protože to, co bylo předtím, mě prostě odradilo od dalších pokusů. Jenže člověk zapomíná to špatné a najednou si uvědomí, že mu něco v životě zoufale schází, v mém případě to byla hlavně bolest. to už jsem to sice věděla, ale po tom hrozným zážitku jsem se rozhodla, že pro jistotu už to nebudu nikdy zkoušet a budu se snažit být co nejvíc normální. A tu temnou stránku, jak tomu říkám, prostě odstřihnout.“ (Bee) „Dlouho jsem si to moc nechtěl přiznat a pak s tím dlouho bojoval… BDSM pro mě znamená: komplikaci života vs takovou pestrost kterou většina populace nikdy nezažije“ (Švihák) „Založením jsem D. Po příchodu na vysokou jsem si našel partnerku-vanilku a tuto svou stránku osobnosti tak nějak pohřbil. Po rozpadu toho vztahu jsem ji vykopal.“ (Dominik) Působící faktory Působící faktory jsem na základě výpovědí respondentů rozdělila na pozitivní a negativní faktory. Pozitivní faktory umoţňují směřování ke konsensuálnímu BDSM vztahu, respondenty nazývaném „zdravým BDSM vztahem“. Negativní faktory naopak směřují spíše k nekonsensuálnímu BDSM vztahu, týrání, násilí. Nicméně není zde přímá úměra, mezi těmito kategoriemi leţí kategorie „bezpečnostní mechanismy“, které pokud fungují správně, umí konvertovat negativní faktory do neutrální či pozitivních, umoţní psychice, aby špatný záţitek nakonec zpracovala jako pozitivní zkušenost. Pozitivní faktory Pozitivními faktory jsou odpovědnost sama za sebe. Tato kategorie je pro respondenty kontroverzní, protoţe existuje domněnka, ţe veškerá odpovědnost leţí na dominantním partnerovi/partnerce. Nicméně větší část respondentů se vyjádřila, ţe odpovědnost za sebe sama mají oba partneři. Konkrétně, ţe i submisivní protějšek nese odpovědnost za svou osobu v tom smyslu, ţe informuje dominatního protějška o případných problémech, které nastanou. Rozhodování, zda se budou či nebudou řešit, za předpokladu, ţe není vyslovena „stopka“ je poté na dominantovi. Pro dominantní osoby je tato skutečnost důleţitá v tom směru, ţe mají větší kontrolu nad bezpečností celé akce. Pokud by jim například protějšek omdlel a nevaroval by je předem, i kdyţ by mohl, vede to k pocitům naštvání, nedůvěry. Navíc bezvědomí je bráno jako závaţný a nebezpečný stav, kterému se chce většina praktikujících vyhnout. 48
Velmi důleţitou roli hraje fungující komunikace. Fungující ve smyslu, ţe oba partneři mohou otevřeně hovořit o svých pocitech a potřebách, necítí obavy, z jejich vyjevení či zahanbení. Pro tuto fungující komunikaci je potřeba důvěra, dobře zvládnutý vnitřní coming-out, otevřená a přijímající atmosféra vztahu. „Tak, když je ta komunikace dobrá, tak je zaručena spousta věcí dalších – například to, že se nebude dělat něco, co bych vyloženě nechtěla, že jo“ (Iva) „no, ono to bylo ještě horší, on se cítil hrozně ukřivděnej. Jako že je velkej zkušenej dominant a já trdlo, co zažilo peklo a je se mnou strašná práce tímpádem. A mě to hrozně bolelo, že to tak bere, nechtěla jsem, aby se tak cítil. Pak jsem se bála dost věcí říct, hlavně z počátku, takovej nějakej blok vůči němu, abych o něj nepřišla“. (Bee) Dalším důleţitým faktorem je respektování partnera, jeho osobnosti, hranic, potřeb a zásad konsensuálního BDSM (SSC, RACK). „nejdulezitejsi je jednat s rozumem, tzn abych tomu druhemu neublizil. Tazke SSC (ale mam dojem ze plno lidi ignoruje to SS a dava duraz na C, ktere nasledne ignoruje protoze "si subinka prece muze rict"). Takze bych dal duraz hlavne na bezpecne a s rozumem.“ (Emil)
Do pozitivních faktorů dále řadím dbaní na oboustrannou spokojenost partnerů ve vztahu a oboustranně proţívané sexuální uspokojení. Pozitivně působícím faktorem, který vyjádřili téměř všichni respondenti, je empatie. Zejména na dominantního partnera jsou co se týče empatie, kladeny velké nároky. Dá se říci, ţe dobrý dominant/dobrá domina je charakterizována jako velmi empatická osoba. Samozřejmostí je inteligence partnera/partnerky, jeho znalosti a zkušenosti. Také sebeovládání sem patří. Pro některé typy vztahů je důleţité oddělení BDSM aktivit „her“ a „reálného“ osobního ţivota. Naopak ve vztazích typu 24/7 tento poţadavek spíše nenacházíme. Nicméně vztahy typu 24/7 jsou označeny za konsensuální a „zdravé“ především podle toho, zda má submisivní partner právo rozhodovat o svém profesním ţivotě, můţe vykonávat své zájmy, stýkat se s blízkými osobami, je finančně nezávislý apod. V opačném případě lze takový vztah klasifikovat i jako domácí násilí.
49
I pro vztahy, které nejsou typu 24/7 je osobní svoboda a moţnost volby důleţitá. Zahrnuje i moţnost ukončit aktivitu, která nepřináší uspokojení. „nedokážu si představit být v dominantní roli stále, pořád. Stejně tak si to nedovedu představit u submisivního. Protože potřebuješ fungovat jako člověk, jako pár a v tomto případě to prostě není podle mě možné“ (Milan) Pro uspokojivou hru je nutné také dobré naladění obou partnerů. V případě, ţe je jeden partner manipulován do své role, pokud se necítí dobře či nemá náladu, je spíše týrání. Můţe se stát, ţe takto manipulovaný partner bude cítit agresi a bude se chovat a proţívat aktivitu odlišně neţ při optimálním vyladění. Posledním pozitivně působícím faktorem je pociťování osobní sebeúcty. A to i submisivní partner by měl cítit sebeúctu. Negativně působící faktory Mezi faktory působící negativně patří výlučné dbání na spokojenost pouze jednoho z partnerů, touha po tom, mít nad druhým absolutní moc a kontrolu, touha po tom, být absolutně podřízený a odevzdaný. Naplňování svých ideálů bez ohledu na to, co chce a cítí protějšek, demagogie. Patří sem také nemoţnost si stěţovat a obecně dávat negativní zpětnou vazbu a mít tak moţnost ovlivňovat další průběh aktivity i její opakování v budoucnu. Negativně působí přetvářka – ve smyslu, ţe chování a aktivity, které se mi nelíbí, přetrpím a následně je kladně ohodnotím, protoţe chci být dobrý BDSM partner/partnerka. (Nicméně někdy takové chování dominantní osoby hodnotí jako kladné, partner by to pro ně měl „vydrţet“). Touto nesprávnou zpětnou vazbou poté dochází k matení partnera/partnerky a dalším z toho plynoucím problémům – opakování aktivity, která se zdánlivě líbila, ale ve skutečnosti ji partner/partnerka pouze přetrpí. Negativně působí i únava a špatná nálada. Jak jsem jiţ zmiňovala výše, negativně se bere zasahování BDSM aktivit do běţného ţivota. Důleţitým negativně působícím faktorem je závislost na partnerovi/partnerce. To je spojeno se Stockholmským syndromem či identifikaci s agresorem. Do této kategorie patří také manipulace, pokud ji participant/participantka rozpoznala, vyjádřila, ţe v takové chvíli pociťoval/a zlost. „on řekl, že mi ho tam dá, já, at na to zapomene, doma bych to nedala (protože jsem se zeptala manžela co on na to a on že se mu to nelíbí. řekl, že ho to nezajímá, prostě si myslí, že
50
to vše bude podle něho, ale nebude.. konverzace kolovrátku: On: mě to nezajímá. Já: ne. Bylo to nesmyslné: protože ne!“ „jak ses u toho citila?“ „manipulovaná. ale na to at zapomene, já se manipulovat nenechám nikam kam já nechci. Cítila jsem zlost.“ (Jaccine) K negativním faktorům patří i nevyjasněná komunikace. Je moţné, ţe partneři se sice na něčem dohodnou, nicméně jeden z nich má určitou představu o tom, jak to bude probíhat, kterou však druhému nesdělí. Výsledkem je pak zklamání a podle hodnot i moţné ohroţení vztahu. „Při hrách s více muži jsem nechal svou partnerku samu se známým a oni využili příležitosti a souložili. Cítil jsem se zklamaný, protože se nebránila a dovolila to. Odpustil jsem jí to a domluvili jsme se, že pokud s tím nebudeme oba souhlasit, že už se to nestane.“ (Libor)
4.2.5. ;Realita – zkušenost (dimenze korekce realitou), Kategorie Osobnostní zrání, hranice, uvědomění
Do této kategorie patří všechny pojmy, které se týkají získávání reálných zkušeností a s vývojem osobnosti člověka. Tato kategorie přímo ovlivňuje kategorii představy, touhy a ideály, způsobuje jakousi „korekci realitou“ (coţ je dimenze této kategorie) a směřuje k reálnějším představám o tom, co osoby chtějí činit a co chtějí uchovat spíše ve fantaziích. 51
Pokud je osoba zralejší, obvykle má méně demagogických ideálů a více se vylaďuje na partnera, je si vědoma reálných omezení, která jsou daná fyzickými moţnostmi nebo psychickými vlastnostmi jejich partnera/partnerky. Nezralé a nezkušené osoby naopak častěji ulpívají na realizaci konkrétních scénářů tak, jak si je naplánovaly a pokud se je nezdaří realizovat, proţívají zklamání. Dostávají se do konfliktu s tím, ţe i realizace vysněného scénáře nemusí přinášet takové pocity, jaké si vysnily, často projevují bouřlivé emoce negativního ladění, můţe dojít i k nekonsensuálnímu proţívání. V průběhu BDSM aktivit osoby v rámci získávání zkušeností naráţí na to, ţe hranice, které měly původně se posunují a vyvíjí a to, co si nedovedly dříve ani představit, nyní touţí realizovat. „Ty druhé hranice (neznám pro to terminus technicus) Jsou v podstatě tím co si myslím, že s tím druhým můžu ještě provádět, aby se mu to líbilo. Ty se posouvají se znalostí subjektu. Pak sem patří hranice toho co se mi ještě líbí a co už ne (teoreticky se taky posouvají - když něco zkusíš, třeba se ti to zalíbí) a pak hranice technické zdatnosti (nemůžu dělat závěsnou bondage, když to neumím)“ (Franta) „Hranice se hodně vyvíjí, dřív jsem nechápala, jak se to může někomu líbit, bylo mi to protivné. Teď se ráda předvádím, snesu určitou bolest, mám ráda ponížení, přibíráme někoho D na pomoc, používáme drsnější nástroje než zpočátku, mám i D fantazie, ale zatím je neumím realizovat.“ (Ivanka)
4.2.6. Komunita BDSM komunita BDSM komunita hraje poměrně důleţitou roli v směřování vztahů konsensuálním směrem. Díky tomu, ţe si zde lidé mohou vyměňovat záţitky a zkušenosti a díky diskuzím nad problematickými okruhy těchto aktivit. BDSM komunita funguje jako centrum znalostí, které jsou zde předávány nováčkům a mezi zkušenými dochází k upevňování jejich přesvědčení či jejich změně. Tato diskuze pak upravuje vyrovnávací mechanismy. V komunitě se předávají reference na její jednotlivé členy a kaţdý jednotlivý člen má nějakou vlastní pověst. Tato skutečnost některým členům vadí, protoţe způsobuje omezení anonymity, na kterou jsou zvyklí na internetu. Noví členové se mohou informovat a lépe hledat kompatibilní protějšek či se vyvarovat kontroverzních osobností, které se v komunitě nacházejí. Nicméně tyto reference 52
mohou být také podávány účelně a mohou být centrem sporů mezi jednotlivými osobami. Někteří z respondentů díky těmto intrikám komunitu částečně či zcela na určitou dobu opustili. „dobre to bylo ze sem potkal nektere fajn lidi a vicemene vim kdyz se objevi nejaky novacek. Nasel sem si tu i fajn pratele. Nevyhoda je ze tu jsou i lide s kterymy bych se bezne nepratelil, nebo si o ne neoprel ani kolo :) Ale musi se s nima "vidat" protoze jsou na verejnem srazu. Puvodne sem si myslel ze komunita zarucuje nejake trochu zaruky ale uz si tim nejsem uplne jisty. Ikdyz se tu vic siri drby, ale u tech se neda zjistit pravdivost. A lidi se obecne boji nebo nevi jak vyhodit nepohodlenho clena. Ale to je obecne problem vsech verejnych skupin.“ (Emil). „Poznal jsem spoustu skvělých lidí, naučil se spoustu nových věcí, rozšířil paletu svých společenských akcí o 50% procent. Je fajn pokecat se stejně hozenýma lidma. co mi to nedalo je přístup k houfům nezadaných, po mně toužících subek. A Vadí mi, že to jsou v jistých aspektech hrozný plkálisti. To nemyslím ve zlém, ale ty akční srazy vypadají leckdy jako funus, je to o tom, že spousta, hlavně holek, sice řekne, jsem subinka, ale dodá, jsem tu jenom proto, abych se koukala. Není odvaha překročit rubikon. Vadí mi ty neustálé obavy, aby nikdo nic neviděl, protože co kdyby náhodou... Uá.“ (Dominik)
4.2.7.
Znalosti
Sem patří veškeré odborné texty na internetu, knihy, literatura a odborně vedené diskuze. Znalosti jako kategorie jsou spoluurčovány působením komunity, která shromaţďuje, překládá či vytváří svoje texty. Dále tato kategorie ovlivňuje kategorii osobní zrání – přispívá k většímu zakotvení se v této oblasti. Obvykle se osoby najdou v nějakém směru, který dále rozvíjejí (role-play, spank, bondage atd.). „Dnes prave vim, ze nejaka domluvena stopka i kdyz jsem ji nikdy nevyuzil v zadne roli“ (Karel) (respondent si neuvědomoval nutnost domluvení stop pravidla a při návštěvě profesionálního S/M salonu došlo k překročení jeho hranic, na které však domina zareagovala a aktivity zanechala. Přesto však u respondenta přetrvává pocit rozhořčení nad tím, že ona jako profesionálka měla jednat poučeně).
53
4.2.8. Konsensuální BDSM vztah a konsensuální BDSM aktivity Kategorie se liší hlavně v tom, ţe v případě vztahu se jedná o partnerství s jednou osobou, v případě BDSM aktivit jde buď o paralelní vztah s jinou osobou kromě partnera či kamarádství s výhodami. Pro obě kategorie platí stejné mechanismy. Jako konsensuální „zdravé“ BDSM označují respondenti vztah/aktivity, které jsou zaloţeny na hluboké důvěře, platí zde bezpečnostní pravidla typu SSC či RACK (oba pojmy podrobně popsány v teoretické části práce). Konsensualitě napomáhá kladné přijetí své sexuální preference, tedy proběhlý vnitřní coming-out. Důleţité je také společné utváření hranic. Hranicemi se rozumí to, co jsou osoby ochotny zkoušet a co naopak striktně odmítají. V tomto typu vztahů jsou uspokojeni oba partneři a to jak na psychické, tak i na fyzické rovině. V tomto vztahu najdeme fungující otevřenou komunikaci. „Nadělá se kolem toho spousta humbuku, ale v podstatou je respekt ke druhému a vědomí, že to je člověk. Můžeš to rozepisovat, jak chceš, podstata je stejná.“ (Dominik)
„bdsm vtah je běžný partnerský vztah se všemi problémy a nástrahami vztahu konvenčního v němž jsou striktněji a vědomě rozdělené role obou partnerů a disproporce v jejich postavení jim oběma přináší vzrušení a uspokojení. Míra diferenciace je i každého jiná a i s každou submisivní partnerkou je jiná... pro mě je to životní styl, přesněji potřeba, nutnost, aby to nebylo chápáno jako póza, ale jako nezbytná potřeba. Přináší mí to naplnění celého mého niterného a citového a rodinného života.a samozřejmě seuálního života také“. (Standa).
54
4.2.9. Vyrovnávací mechanismy „záchranná brzda“
Bezpečnostní vyrovnávací mechanismy I kdyţ se někdy scénka či hra úplně nevydaří, nemusí se jednat o situaci, kterou „poškozená“ osoba vyhodnotí jako traumatizující. Jsou to jakési vyrovnávací mechanismy, které však mají svou kapacitu a ta, pokud je překročena, tak přestávají fungovat. Mezi tyto vyrovnávací mechanismy patří komunikace o tom, co proběhlo, dovysvětlení, probrání toho, jaké to bylo, neutralizace nepříjemného – u fyzicky nepříjemných věcí zmírnění bolesti či negativních pocitů – buď prostým ukončení působení traumatogenního podnětu či jinými prostředky – chlazení, analgetika apod. u psychicky nepříjemných věcí je to
55
vrácení partnera do původního psychického stavu či lepšího. Mezi tyto mechanismy patří ocenění statečnosti, pochvala, láskyplné projevy péče, vyjádření hloubky vztahu. Patří sem také Stopka – moţnost zastavit aktivitu a věnovat se dále jen příjemnému mazlení. Samostatným celkem je after – care, pod který se dá zařadit vše výše uvedené. „On se mi zase věnoval, zase nemůžu říct, že by mě v tom nechal vymáchat, ale on mluvil se mou, komunikoval, potom. A já jsem měla v hlavě zmatek a depku, tak on to se mnou nějak probral prostě.“ (Iva) Pokud se vyrovnávacím mechanismy neuplatní v dostatečné míře a osoba vyhodnotí událost jako poškozující, dostává se osoba do fáze, kterou jsem označila jako „velký rozhodovací blok“ - mohou nastat dvě další varianty rozhodnutí – buď konec BDSM aktivit nebo se osoba bude muset rozhodnout, co jí BDSM přináší lepšího a proč pro ni má smysl vyhledat další BDSM aktivity. Kategorie Velký rozhodovací blok představuje také výstup negativního případu vnitřního coming – outu, pokud si osoba přizná, ţe má BDSM preferenci a rozhodne se toto chování nerealizovat. Velký rozhodovací blok se uplatňuje také v případě negativní zkušenosti s BDSM ve které ani nestihly zafungovat bezpečnostní mechanismy. A také v případě, ţe osoba má nekonsensuální BDSM vztah a zřejmě také i pokud osoba proţije domácí násilí (tato výpověď je však potvrzena jen dvěma respondentkami). V těchto všech případech stojí osoba před zásadním rozhodnutím – zda v BDSM aktivitách pokračovat či se od nich oprostit. Nezřídka dochází k časovým prodlevám mezi opakování BDSM aktivit. Posledním případem, kdy se tato kategorie uplatňuje je pokud o začlenění se do BDSM komunity, kdy se osoba rozhodne nepřijmout principy, které v nich platí. Rozhoduje se, zda odmítnout BDSM komunitu či přijmout její pravidla a začlenit je do svého ţivota.
4.2.10. Nekonsensuální BDSM vztah a nekonsensuální BDSM aktivity Nekonsensuální BDSM vztah má stejně jako týrání negativní dopad na psychickou stránku člověka, spojený s tím, ţe se cítí depresivně, provinile nad tím, co koná, deformuje to jeho osobnost a ochotu zkoušet další BDSM aktivity. Jako negativní a nekonsensuální vnímají respondenti buzeraci – samoúčelné chování, nesmyslné úkoly apod. – nicméně jiná část respondentů naopak toto chování bere jako sexuální vzrušující. Nicméně obě skupiny se shodnou na tom, ţe v nekonsensuálních vztazích je jeden partner ve stresu (není to však „příjemně“ pociťovaný stres či hrátky se strachem), ale opravdový strach z partnera. Respondenti/respondentky také odmítají poniţování v jejich základních hodnotách a přesvědčeních. Jak uţ bylo popisováno, v tomto vztahu je jeden z partnerů trvale psychicky či 56
sexuálně neuspokojený. Objevuje se zde nezdravé připoutání na partnera, závislost na jeho osobě, sníţené sebehodnocení a víra, ţe se ten druhý jedině o mě postará a ţe bez něj není osoba schopna fungovat ve světě/či najít si jiného partnera. Nebo se naopak můţe objevit narušení důvěry v druhého, které je spojené s obavami a strachem. Nekonsensuální BDSM vztahy se charakterizují také nemoţností volby či přerušení aktivity stopkou. „Ale samozřejmě, když někdo překročí tvé hranice, které jsou třeba jen v tvé hlavě, reálně jsou docela malý, tak že objektivně nepřijde mi to jako že nic neznamenám, tak pro mě v tu chvíli to bylo něco, co jsem si neuměla představit. Když tě do toho někdo najednou hodí, tak to je blbý, co ti na to mám říct. takže to bylo takhle, kdybych ji měla, tak bych ji použila. Asi dvakrát. Jednou určitě. Ale tam v tom vztahu by to kazilo ty jeho ideály.“ (Iva) „Nezdravý BDSM vztah nenaplňuje oba. Uspokojení jednoho je na úkor druhéhoz páru. Může to klidně být i dominant, když ho "subina" skrytě manipuluje.-) Dochází k degradaci osobnosti. V podstatě se dá říci, že BDSM vztah je buď "zdravý" nebo to není BDSM vztah, ale využívání příležitosti, zneužívání.“ (Franta)
57
Výsledná podoba celého schématu je tedy takováto:
58
5. Diskuze Přednosti a limity výzkumu Zvolené téma není na území České republiky dostatečně prozkoumáno, proto byl zvolen kvalitativní design studie. Prostřednictvím analýzy metodou zakotvené teorie mohla vzniknout teorie, která se tímto výsekem reality zabývá a popisuje jej. Metoda zakotvené teorie byla přínosná zejména ve své systematičnosti, která je podle Hendla (2005) základním předpokladem „dobré vědy“. Díky své návodnosti poskytuje při analýze pevná vodítka, která výzkumníkovi pomáhají překonat předsudky a případné vlastní předpoklady, které si do výzkumu přináší. Metoda umoţňuje zdůvodnění překládané teorie, vytváří bohatou síť poznatků, rozvíjí citlivost výzkumníka, takţe na jejím základě je moţné navrhnout propracovanou a explanatorní teorii, která úzce aproximuje realitu, jeţ reprezentuje (Hendl, 2005). Velkou předností výzkumu byl neustálý kontakt s komunitou, do které mne dočasně přijali prostřednictvím sociální sítě (Facebook). Výsledky výzkumu byly proto neustále konfrontovány s respondenty a členy komunity, proto se domnívám, ţe jejich validita můţe být poměrně vysoká. Nicméně v některých oblastech se mi nepodařilo dosáhnout teoretického nasycení vzorku, neboť výpovědi respondentů byli velmi odlišné. Navíc je obtíţné mluvit o tak intimních tématech a úkol popsat své pocity byl pro respondenty často obtíţný. Uvědomuji si, ţe mi ve vzorku chybí osoby mnoha zaměření (submisivní muţi a osoby homosexuálně orientované), i přes moji snahu se mi nepodařilo takové respondenty získat. Podaná teorie proto nemůţe být prezentována jako obecně platný model, ale omezuje se svou platností především na výzkumný soubor, z nějţ vznikla. Výzkumné osoby si často přály uvést svůj plný nick, pod kterým v komunitě vystupují. Toto jejich přání jsem se však rozhodla nenaplnit, protoţe pociťuji potřebu jejich identitu ochránit. Mnohdy jim velmi záleţelo na tom, aby díky své účasti na výzkumu, zlepšili povědomí veřejnosti o BDSM sexuální preferenci a aby na ně přestalo být nahlíţeno jako na deviantní osoby, coţ koresponduje se zjištění Lemmera (nedatováno), podle něj je zaměňování patologického sexuálního sadismu a konsensuálního BDSM velmi negativním jevem, který vyvolává zmatek a předsudky společnosti vůči BDSM orientovaným lidem. BDSM orientovaní respondenti, kteří se účastnili mého výzkumu, měli často zájem na to, aby na ně veřejnost pohlíţela lépe a snaţili se o BDSM mluvit. Pouze málo z nich však mělo 59
spojené civilní jméno a přezdívku na Facebooku, většina z nich své zaměření před uţším či širším okolím tají. Connoly (2006) zjistila, ţe jen třetina lidí v USA mohla projevit svou BDSM sexuální preferenci před většinou svých známých a přátel. 52% se mohlo svěřit někomu dospělému, ale téměř 10% to nemohlo sdělit nikomu. 4% svou sexuální preferenci úzkostlivě tajila. Kdyby vyšla BDSM sexuální preference najevo, více neţ polovina by se cítila nepříjemně či by jim to dělalo velké starosti. Stiler a Clark (2011) zjistili, ţe BDSM orientovaným lidem se uleví, pokud mohou svou orientaci sdílet alespoň s komunitou a utajení tohoto faktu před veřejností povaţují za nutné. V jejich výzkumu však bylo nemálo osob, které touţily vyjevit svou sexuální preferenci na veřejnosti a být jí přijati (Stiles, Clark, 2011). Moţná z důvodu moţnosti svěření se, jsem měla respondentů dostatek a limitovala mne spíše moje schopnost analýzy a vedení rozhovorů. Zkoumání oblasti BDSM se v praxi ukázalo jako obtíţné. Kleinplatz, Moser (2006) tvrdí, ţe neexistuje ţádný typický BDSM vztah, podle nich sou moţné všechny varianty od partnerských trojúhelníků, alternativních vztahů či partnerského BDSM. BDSM interakce jsou velmi sloţité, různorodé a zaloţené na subjektivní zkušenosti. Turley (2010) doplňuje, ţe klíčový není sexuální styk, ale získávání a poskytování příjemných pocitů. Jedná se tedy o velmi subjektivně pociťované skutečnosti, které jsou obtíţně zobecnitelné. Ţádná zkoumaná osoba neudala přímou výpověď o tom, ţe by byla v minulosti obětí partnerského
násilí.
Nicméně
u
několika
z nich
bylo
moţné
vysledovat
znaky
nekonsensuálního zacházení s nimi a týrání (včetně dvou případů déletrvajícího vztahu, ve kterém docházelo k překračování hranic). Z výsledků výzkumu Walbyho a Allena (2009) však vyplývá, ţe to, ţe se staly obětí sexuálního násilí, si připouští méně neţ polovina ţen, u kterých objektivně vzato k sexuálnímu násilí či znásilnění došlo (Walby, Allen, 2009). Zkoumané osoby tedy nemusely mít vţdy náhled na závaţnost toho, jak s nimi bylo nakládáno. Skutečnost, proč zkoumané osoby, i přes negativní záţitky, stále znovu vyhledávají BDSM aktivity, můţe vysvětlit výzkum Turleye (2010), který uvádí, ţe BDSM aktivity jsou provozovány s velkým počátečním vzrušením a očekáváním, účastníci si během děje oprostí od reality a ponoří se do fantazie, ve které pak mohou vytvářet nové identity a přijímat různé sexuální role (Turley, 2010). Také Taylor a Ussher (2001) spatřují jako významnou motivaci SM praktik realizaci potřeby úniku od kaţdodenní všednosti ţivota a naplnění tvořivé stránky osobnosti. 60
Yost (2007) vysvětluje, ţe účastníci skrze BDSM sexuální fantazii vytváří kontextové pole, které transformuje nepříjemné jednání do sexuální příjemných aktivit. Turley (2010) uvádí, ţe vzrušení mění negativní tělesné počitky na sexuálně vzrušující. Podle něj je BDSM alternativou a kontrastem k běţnému ţivotu. Navzdory tomu, ţe je zaloţeno na fantazii, hraní a předstírání, účastníci dbají na autenticitu rolí a překovávají společenské i gender role. Vytvářejí celou subkulturu postavenou na sexu, bolesti, dominance a submisivitě. Rubins (1984) uzavírá, ţe vanilkový sex popisují participaci BDSM jako méně vzrušující a méně příjemný. Toto tvrzení moji respondenti podporují, kdyby si mohli vybrat, volí si sex s BDSM prvky, protoţe je pro ně zajímavější. Avšak mnoho z nich je schopno tuto orientaci dlouhodobě potlačit a ţít ve „vanilkovém“ vztahu. Lemmer (nedatováno) udává, ţe na rozvoj a uvědomění si BDSM preference má důleţitý vliv televize, filmy, romány, internet. To koresponduje s mou kategorií „Podnětové materiály“. Lemmer (nedatováno) dále pokračuje, ţe partneři v BDSM musí posoudit míru rizika a přínosu a kontext a hledají si k sobě vhodný protějšek, coţ odpovídá dimenzi „Vylaďování“, kterou jsem přisoudila kategorii „Představy, touhy a ideály“. BDSM sexuálně orientovaní se podle výsledků mého výzkumu setkávají s překračování svých osobních hranic, nicméně obvykle se díky „vyrovnávacím mechanismům“ necítí traumatizováni. Richters a kol. (2008) zjistili, ţe BDSM orientované osoby nejsou zvýšeně úzkostné, dokonce míra úzkostnosti mezi BDSM praktikujícími byla niţší neţ je obecný průměr populace. Neudávají ani významné sexuální problémy v konvenčním sexu. Uzavírají, ţe BDSM je prostě sexuální zájem nebo subkultura či atraktivní menšina, a pro většinu jejích účastníků nenese patologii či neukazuje na minulé zneuţívání či obtíţe s normálním sexem. Lawrence a Love-Crowell (2008) však ve své studii poukazují na to, ţe BDSM aktivity mohou v některých případech osobu netraumatizovat (pokud byla dříve napadena či fyzicky zneuţita). U některých osob se objevuje tendence vyhledat BDSM aktivity po traumatických událostech – napadení apod. Tendenci vyhledat po špatném záţitku znovu BDSM aktivity jsem ve svém výzkumu zaznamenala, často však po negativní zkušenosti zůstala mezi dalším pokusem několika měsíční aţ několikaletá pauza. Domnívám se, ţe osoby vyhledaly opětovně BDSM spíše kvůli svém sexuální preferenci a nedostatečně uspokojivém sexuálním proţitku neţ kvůli odstranění traumatu. Role BDSM jako terapeutické hry je však zajímavá oblast pro další zkoumání. Connoly (2006) ve svém výzkumu zjistila, ţe BDSM orientovaní neproţívají při těchto aktivitách stres, 54% respondentů stres vůbec neudává, 45% se občas dostane do 61
situace, kdy pociťují stres a jen 1% udává záţitek velkého stresu (Connoly, 2006). U mých respondentů se opakovaně vyskytovalo, ţe BDSM je hra, avšak někteří z nich pociťovali stres spojený zejména s překračováním svých vlastních hranic či nedůvěrou ve svého partnera a jeho schopností jejich limity respektovat. Connoly (2006) uvádí, ţe nejsou ţádné objektivní důkazy pro to, ţe by BDSM orientované osoby trpěly významně častěji depresemi, úzkostmi, obsesemi neţ zbytek populace. Nevykazovaly ani zvýšenou míru posttraumatického šoku, traumatu či nenaplňovaly klinické definice sadismu a masochismu či osobnostních poruch. Nicméně častěji uváděly disociativní poruchu osobnosti a asociativní narcismus. Tyto závěry jsou v rozporu s předpoklady literatury, ţe BDSM orientovaní lidé jsou psychopatologičtí. Autorka studie předpokládá vynětí BDSM z DSM v další revizi a jeho přijetí za další sexuální variaci. Newmahr (2010) dokonce publikuje výhody, které můţe praktikování SM přinášet. Podle něj můţe dojít k rozvoji nových schopností, dovedností a znalostí (sebeaktualizace), sebevyjádření, zaţití pocitů úspěchu, regenerace, sociální interakce, sounáleţitost, sociální přitaţlivost, zlepšení fyzická kondice. Seberealizace a sebevyjádření prostřednictvím SM hry. BDSM jako katarze, emocionální osvobození (ale hrát si pod vlivem hněvu je diskutabilní), i kdyţ nedojde ke katarzi, tak intenzivní soustředění a intenzivní psychologicky-emocionální stimulace je osvobozující. Konečně, někteří lidé to pouţívají i pro překonání traumatického záţitku – strachu, záţitku… SM praktiky podle něj mohou vést k k osobnostnímu růstu. Hughes (1999) pak spojuje BDSM aktivity s Vygotského teorií her, vidí je jako nástroj osvobození od situačního omezení a tvrdí, ţe BDSM hry umoţňují zkoumat myšlenky a emoce, které by jinak nebylo vůbec moţné zaţít (Hughes, 1999). Je patrné, ţe pohled terapeutů se začíná měnit a ţe zřejmě neberou BDSM sexuální preferenci pouze jako patologii. Lawrence, Love-Crowell (2008) se dále zabývali tím, zda jsou terapeuti schopni rozlišovat mezi BDSM aktivitami a zneuţíváním, které by mohlo klienty ohrozit. A na základě svých výsledků tvrdí, ţe je vţdy jasné, co je hra a co je uţ zneuţití. Avšak dodávají také, ţe většina terapeutů ze vzorku měla osobní zkušenost s BDSM praktikami. Proto pro terapeuty, kteří jsou méně zkušení a nemají zkušenost s BDSM sexuální preferencí můţe být obtíţné odlišit, zda se jedná o konsensuální BDSM nebo o týrání. Jako zvlášť problematické vidí vztahy typu 24/Z, kde jsou dominantní a submisivní role rozšířeny i mimo sexuální kontext, takové vztahy 62
podle nich nemusejí být „zdravé“ a můţe být uţitečné pomoci zainteresovaným osobám vytvářet osobnostní hranice a úmluvy, které je budou zachovávat, stejně jako s nimi diskutovat bezpečnostní mechanismy, především safeword. Uţitím safeword, které se ukázalo jako téma vyvolávající v komunitě velkou diskuzi, zkoumala Connoly (2006). Z jejích výsledků vyplývá, ţe 90% respondentů s BDSM sexuální preferencí pouţívalo někdy safeword nebo předem domluvené signály k označení míry konfortu/diskomfortu v probíhající BDSM scéně, ale jen 48% pouţívalo safeword vţdy. Newmahr (2010) safeword chápe jako poslední moţnost. Tvrdí, ţe dominantní partner se učí se vnímat i malé signály, které mu napovídají, ţe je moc daleko. Pokud se někdo zachová špatně, jen zřídkakdy dostane další příleţitost. Učí se i podřízený partner, a to vnímat své reakce, odpovědnosti za svou spokojenost a bezpečnost a zároveň balancování na své pozici. Stanovují si tvrdé a měkké limity (za co nelze jít a co je v případě dohody moţno překročit). Posouvají své hranice. Podle Newmahra je také důleţité naučit se vybrat bezpečného partnera (Newmahr, 2010). Podle Lemmer (nedatováno) je hlavní odlišností konsensuální chování od týrání zejména dobrovolnost a uplatňování principů SSC a RACK. Komunity hrají pro své členy důleţitou roli. V mém vzorku pouze jedna osoba nebyla v komunitě zapojena osobně ale pouze virtuálně. Connoly (2006) také uvádí vysoké procento BDSM orientovaných osob, které se zapojuje do komunity, podle ní téměř 90% z nich bylo někdy členyk takto zaměřených komunit. 73% se aktivně účastní přednášek, workshopů, setkání či her. 70% uvádí, ţe jim komunita poskytuje sociální oporu, 77% se tam eroticky realizuje a 43% hledá partnery. 85% uvádí přátelství, a stejný podíl také vzdělání. Z kvantitativní studie Stilesa, Clarka (2011) můţeme soudit, ţe BDSM orientovaní jsou díky komunitě mimo izolaci, mohou sdílet svou subkulturu a zároveň zachovat tajemství pro svůj veřejný ţivot, díky čemuţ si mohou ušetřit stigmatizující pohled společnosti. I Newmahr (2010) vidí členství v komunitě jako velmi významné, mnohdy jsou členové v kontaktu přes internet kaţdý den, tvoří bezpečný prostor. Často zde lidé nachází přátelství, vanilkové přátele vyměňují za úchylné (i to se v mém výzkumu potvrdilo, osoby přijímají vstupem do komunity nový okruh přátel, který někdy vytlačí i původní přátele). o můţe vést aţ k vyhoření, kdy jsou členové komunity zahlceni, dotazováni na identitu a psychickou stránku věci a opouští komunitu. Typické je, ţe se o několik týdnů či měsíců později vrátí zpět. A znovu se zapojí. Mnoho lidí uvádí, ţe takovou sounáleţitost jako mezi osobami v komunitě, ve svém ţivotě nikdy nenalezli a nazývají komunitu Domovem. Komunita přispívá k formování identity, sociální učení, učení si hrát. Učí jak to dělat bezpečně, vzdělává. Otázka bezpečnosti (fyzické 63
i psychické) je velmi váţně diskutována. Berou to za odlišnost od násilníků a duševně nemocných. Top se učí technickým dovednostem, komunikaci, čtení těla, info o bezpečnosti, co dělat v případě průšvihu, učí se zacházet s emocemi. Učí se i pozorováním. Mnoho lidí je pyšných na fyzické známky BDMS (modřiny), fotí se to, sdílí, oceňuje. I přes zajímavé a ucelené výsledky však nelze povaţovat vzniklou teorii za vševysvětlující a obecně platnou. Získané výsledky jsou platné zejména pro výzkumný soubor respondentů, pro obecnou generalizaci je nutné je kvantitativně ověřit.
64
6. Závěr BDSM vztahy jsou v lecčems podobné normálním, většinovým, „vanilkovým“ vztahům. I zde je nutné, aby se lidé nejprve seznámili, utvořili mezi sebou pouto důvěry a pak společně experimentovali v sexuální oblasti. Odlišné jsou v tom, ţe na sexuální (a částečně i nesexuální) stránku chování dávají velký důraz, zacházejí v experimentech mnohem dál a zdají se být více otevřeni diskuzím o sexuálních tématech (a to jak na rovině partnerské, tak na rovině výměny informací, rad a zkušeností v BDSM skupinách). I kdyţ vnější znaky BDSM chování mohou vykazovat shodné či podobné znaky, které charakterizují partnerské/domácí násilí, ve své podstatě jde o dva zcela odlišné jevy. V BDSM se partneři vzájemně ujišťují (a to i v průběhu hry), zda je vše v pořádku a zda lze pokračovat. U partnerského násilí podle výsledků výzkumů v teoretické části práce a v diskuzi takové ujišťování nenajdeme, násilníkovi jde o to uspokojit a vybít svou agresivitu. Zároveň zde naráţíme na další odlišnost – u zneuţívání je uspokojen jen jeden partner, v BDSM se dbá na spokojenost obou partnerů. Nicméně i v BDSM vztazích či aktivitách se mohou vyskytnout prvky zneuţívání, týrání a partnerského násilí, stejně jako v jiných typech vztahů. Nejvíce ohroţené jsou zřejmě vztahy typu 24/7. Mechanismus tvorby konsensu spočívá zejména v neustále interakci mezi všemi účastníky BDSM aktivit, poskytováním zpětné vazby. Pro jeho fungování jsou důleţité bezpečnostní mechanismy, kam patří zejména after care péče a safeword. Překročení hranic je osobami v mém výzkumném vzorku proţíváno sice negativně, nicméně neuvádějí ţádné trvalé problémy, které by je odradily od dalšího praktikování BDSM aktivit. Důleţitou roli hraje komunita, kde jsou diskutovány problematické oblasti a kde také osoby nacházejí nové přátele a jsou akceptování v celé své odlišnosti od běţné populace. Námětem na další výzkum by mohlo být zkoumání míry sebevědomí u submisivních osob,coţ podle literatury o odlišnostech domácího násilí a konsensuálního BDSM vztahu, je jedním z faktorů odlišnosti (sebevědomí u submisivních osob podle autorů stoupá), v mém výzkumu byla tato otázka částečně otevřena při negativním vymezení – u osob s negativními záţitky došlo k přechodnému negativními vnímání vlastní osoby.
65
7. Literatura Ala (nedatováno), Pravidla účasti na akčních srazech. Dostupné http://www.msdbbrno.g6.cz/seznam-lank/32-pravidla-aknich-sraz.html, staţeno 2.5.2012
z:
Bednářová, K. et. al. (2009). Domácí násilí: zkušenosti z poskytování sociální a terapeutické pomoci ohroženým osobám. Praha: Acorus. Bílý kruh Bezpečí. (2009). Domácí násilí (informace a praktické rády pro ohrožené osoby). Praha: Bílý kruh bezpečí. Buriánek, J. Kovařík, J. (2006). Domácí násilí – násilí na mužích a seniorech. Praha: Triton. Busbee, E. (2008). Power exchange: Interaction and identity in a BDSM community. Dissertation Abstracts International Section A, 69, Buskotte, A. (2008). Z pekla ven – žena v domácím násilí. Brno: Computer Press. Connolly, P. H. (2006). Psychological Functioning of Bondage/Domination/Sado-Masochisrn (BDSM) Practitioners. Journal Of Psychology & Human Sexuality, 18(1), 79-120. doi:10.1300/j056v18n01_05 Conway, H. (2007). Domácí násilí – příručka pro současné i potenciální oběti. Praha: Albatros. Čírtková, L. (2009). Forenzní psychologie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. Dufková, I., Zlámal, J. (2005). Domácí násilí se zaměřením na problematiku obětí. Pracovní manuál. Praha: AGIS. DSM-IV (1994), dostupné z: http://allpsych.com/disorders/paraphilias/, staţeno 1.3.2012 Gayle, R., Ryersbach M. (2005). .Encyclopedia of Social Theory. Ed. George Ritzer. Vol. 2. Thousand Oaks, CA: Sage Reference, 2005. p658-659.
66
Gjuričová, Š., Kocourková, J., Koutek, J. (2000). Podoby násilí v rodině. Praha: Vyšehrad. Google trends, Hall (nedatováno) International S/M-Leather-Fetish Celebration. Dostupné http://www.pandys.org/articles/bdsmdomesticviolence.html. Staţeno 1.5.2012
z:
Hendl, J. (2005). Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál. Jozífková, E.(2007). Sexuální submisivita, dominance a fenomén sadomasochismu. Praha: Univerzita Karlova v Praze. Dizertační práce. Jozífková, E. (2008). O bolest samu většinou nejde. Psychologie dnes. Květen 2008, 14, 5, s. 44-47. Kink vs. Abuse, dostupné z: http://www.kinkabuse.com/?page_id=54, staţeno 13.4.2012
Kleinplatz, P., & Moser, C. (Eds.). (2006). Sadomasochism: Powerful pleasures. New York, NY: Harrington Park Press Lemmer, J. (n.d). BETWEEN THE POLES OF PATHOLOGICAL SEXUAL SADISTIC ABUSE AND NON-PATHOLOGICAL KINKY BDSM. Journal Of Sexual Medicine, 8170171. Mezinárodní klasifikace nemocí – 10. revize: duševní poruchy a poruchy chování: popisy klinických příznaků a diagnostická vodítka. Praha, Psychiatrické centrum. Milovský, M. (Ed.). (2003). Příručka k prováděná výběru metodou sněhové koule: Snowball Sampling. Praha: Úřad vlády ČR.
Medlin, J. (nedatováno) RACK versus SSC. Dostupné http://www.leathernroses.com/generalbdsm/medlinssc.htm, staţeno 12.1.2012
z:
Nadace ROSA (1997). Dneska tě ještě nezabiju – zpráva o stavu domácího násilí. Praha: Rosa.
67
Newmahr, S. (2010). Rethinking Kink: Sadomasochism as Serious Leisure. Qualitative Sociology, 33(3), 313-331. doi:10.1007/s11133-010-9158-9 Pa, M. (2001). Beyond the pleasure principle: The criminalization of consensual sadomasochistic sex. Texas Journal of Women and the Law, 11(1), 51-92. Retrieved from http://search.proquest.com/docview/214052759?accountid=16531 Pospíšil, M. (2011). Vnitřní coming out u lidí praktikujících BDSM – ročníková práce, Olomouc: UP Palackého. Richters, J., de Visser, R. O., Rissel, C. E., Grulich, A. E., & Smith, A. A. (2008). Demographic and Psychosocial Features of Participants in Bondage and Discipline, “Sadomasochism” or Dominance and Submission (BDSM): Data from a National Survey. Journal Of Sexual Medicine, 5(7), 1660-1668. doi:10.1111/j.1743-6109.2008.00795.x Rubin, G. (1984). Thinking sex: Notes for a radical theory of the politics of sexuality. In C. Vance (Ed.), Pleasure and danger: Exploring female sexuality (pp. 267–319). London: Routledge & Kegan Paul. Seiler, E. (2010). S/M : kniha pro sadomasochisty a pro ty, kteří se jimi chtějí stát. Praha: Emil Seiler. Smolík, P. (2002). Duševní a behaviorální poruchy: průvodce klasifikací, nástin nozologie, diagnostika. Praha: MAXDOR. Strauss, A., Corbinová, J. (1999). Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice: Albert. Stiles, B. L., & Clark, R. E. (2011). BDSM: A Subcultural Analysis of Sacrifices and Delights. Deviant Behavior, 32(2), 158-189. doi:10.1080/01639621003748605 Špatenková, N., Ševčík, D. (2011). Domácí násilí. Praha: Portál. Švaříček, R. Šeďová, K. (2007). Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál. 68
Taylor G, Ussher J (2001). Making sense of S&M: a discourse analytic account. Sexualities. London: Sage Publications. 4(3):293-324. Teorie BDSM, dostupné z: http://cernaluna.rootshell.cz/teoriebdsm/bdsmcesky1.htm, staţeno 4.2.2012 Turley, E. L., King, N., & Butt, T. (2011). 'It started when I barked once when I was licking his boots!': a descriptive phenomenological study of the everyday experience of BDSM. Psychology & Sexuality, 2(2), 123-136. doi:10.1080/19419899.2010.528018 Uzel, R. (2012). Kam vede kriminalizace sadomasochismu – Novinky.cz 3.4.2012, Právo. Úvahy nad vyjmutím sadomasochismu ze seznamu deviací. Dostupné z: http://www.enk.net/dokumenty-2011/proc-vyjmout-sadomasochismus-ze-seznamu-deviaci.pdf, staţeno 25.3.2012 Voňková, J. Macháčková, R. (2004). Domácí násilí právní minimum pro lékaře. Praha: proFem. Voňková, J., Spoustová, I. (2008). Domácí násilí – v českém právu z pohledu žen. Praha: ProFem. Walby, S., Allen, J. (2009). Domácí násilí, sexuální napadení a pronásledování. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci. Weiss, P. (2002). Sexuální deviace: Klasifikace, diagnostika a léčba. Praha: Portál. Weiss, P. et al. (2010). Sexuologie. Praha: Grada. Yost, M.R. (2007). Sexual fantasies of S/M practitioners: The impact of gender and S/M role on fantasy content. In D. Langdridge & M. Barker (Eds.), Safe, sane and consensual contemporary perspectives on sadomasochism (pp. 135–154). Basingstoke: Palgrave Macmillan. Zveřina, J. (1995). Lékařská sexuologie. Praha: Schering.
69