Jees Stearn ZÁZRAKY MYSLI. Eko konzult

Jees Stearn

ZÁZRAKY MYSLI

Eko–konzult

– Tìlo a podvìdomí na vzorce dosažené v alfa-theta stavu reagují témìø okamžitì. Jakmile vizuální sugesci pøijmeme, automatický nervový systém ji prožívá jako reálný fakt. – Nastanou žádoucí zmìny smìrem ke klidnìjší a vyrovnanìjší mysli. Nervová zakonèení, jež pøedtím mohla být odpojena, se spojí. – Pokaždé, když díky své pøedstavivosti prožíváme èi pociujeme jisté tìlesné procesy, se nervová zakonèení spojí. – Toto spojení trvá tak dlouho, pokud nervový systém nezaène fungovat bez námahy. Dochází i k dalším zmìnám. Všechny byly iniciovány námi. – Jsme plnì zodpovìdní za naše myšlenky a ty zase mají vliv na tìlesné procesy èi zmìny.

© Jess Stearn, 1977 © Pøeložil: M. Židlický, 2002 © Eko–konzult, 2002 ISBN 80–89044–28–X

Pøedmluva pøekladatele Každý z nás se snaží být šastným. Každý z nás se pokouší vést co možná nejplnohodnotnìjší a nejproduktivnìjší život, uspokojující naše nejvnitønìjší potøeby a naší duší pøinášející vše, po èem touží. K dosažení tohoto cíle nám mùže napomoci i tato knížka. Autor Jees Stearn absolvoval kurz tréninku mysli. V této mimoøádnì zajímavé publikaci nás seznamuje jak s vlastními zážitky, tak s reakcemi ostatních frekventantù kurzu. Nejznámìjší americký mystik Edgar Cayce, o nìmž Jess Stearn napsal bestseller Spící prorok, štìstí definuje následovnì: „Štìstí je stav mysli dosahovaný rozdáváním téhož ostatním.“ Tento pozoruhodný èlovìk rovnìž øekl: „Do nebe se dostáváme po pažích tìch, jimž jsme pomohli; nejvìtší pøekážkou bránící našemu štìstí je naše vlastní sobectví. To podle nìj pøekonáme, budeme-li druhé milovat a sloužit jim.“ Štìstí tedy nenalezne ten, jenž se snaží uspokojovat výhradnì své vlastní potøeby, nýbrž ten, jenž na první místo staví zájmy svých bližních a jenž život pokládá za pøíležitost jim sloužit. Cayce rovnìž prohlásil: Chcete-li, aby vás druzí mìli rádi, musíte nejdøíve milovat vy je. Na základì Cayceho definice štìstí mùžeme odvodit definici neštìstí: Neštìstí je stav duše dosahovaný rozdáváním téhož ostatním. Jinými slovy, tak jako šastnými se stáváme, rozdáváme-li kolem sebe radost a lásku, nešastnými se stáváme, nechováme-li se k ostatním tak, jak bychom si pøáli, aby se oni chovali k nám. A je-li toto nᚠpøípad, a jsme-li navíc sobci, jimž duše svírají obruèe pochybných tužeb, a kteøí milují pouze sebe sama,

4

Síla alfa myšlení – zázraky mysli

pak nám žádný trénink mysli pøíliš nepomùže. Nepochybnì však obohatí životy tìch, jejichž životním krédem a programem je milovat druhé a sloužit jim, tìch, jež myslí více na druhé než na sebe. Pozitiva tréninku mysli jsou v podstatì dvojího druhu. Jeho fundamentální souèástí, tak jak je zde prezentován, je relaxace. Ta sama o sobì reprezentuje médium schopné nastartovat léèivé procesy. Uvolníme-li se, dostáváme se do kontaktu s naším vyšším já a zpøetrháváme tak pouta našeho sobeckého já. Samotné uvolnìní je nejen hojivým balzámem na naši mysl, ale má rovnìž regenerující a harmonizující vliv na celý nᚠorganismus, nebo mysl a tìlo jsou vzájemnì provázány a tvoøí jeden celek. Uvìdomíme-li si tuto významnou skuteènost, pak tato knížka do znaèné míry splní úèel. Vìtšina z nás se napøíklad domnívá, že bude-li naše strava patøiènì vyvážená a bude-li obsahovat veškeré potøebné ingredience, nᚠstav se automaticky zlepší. V tomto duchu vyznívají i tvrzení autorù nejrùznìjších publikací o výživì. Spíše však onemocní ten, jenž aèkoliv respektuje zásady racionální výživy, má neuspoøádaný duchovní život, než ten, jehož jediným kritériem pøi výbìru jídel je jejich chu, ale nezná co je nenávist, hnìv, závist èi zlomyslnost. Mnozí z nás ignorují skuteènost, že na stav našeho organismu má daleko vìtší vliv naše psychika, nᚠduševní život, to zda se stáváme obìmi vlastních negativních emocí, nebo zda jsme schopni tyto nechtìné vlivy potlaèit. Podle nového vìdního oboru, psychoneuroimunologie, syntetizujícího tøi vìdní disciplíny: psychologii, neurologii a imunologii, je každý chorobný stav více ménì vyvolán psychologickými faktory. Každá negativní myšlenka, každé citové hnutí, jež je protikladem lásky, má za následek, že žlázy s vnitøní sekrecí do krevního obìhu vylouèí toxické látky, jež jsou krevním obìhem roznášeny do celého organismu. Naopak, pocity lásky zpùsobují, že nadledvinky zaènou vyluèovat kortizon, tj. substanci, posilující nᚠimunitní systém. Pøedtím, než opìt zaèneme kri-

Pøedmluva pøekladatele

5

tizovat našeho neoblíbeného politika, bychom si mìli položit otázku, zda nám stojí za to, abychom si kvùli nìmu nièili zdraví. Dalším kruciálním komponentem tréninku mysli jsou cvièení v pøedstavivosti a sugesce. Enormního vlivu sugescí a pøedstavivosti jsou si velmi dobøe vìdomi lidé zabývající se reklamou. Slyšíme-li ixkrát, že ten a ten produkt má ty a ty vlastnosti, pak je dost velká pravdìpodobnost, že tomuto tvrzení alespoò do jisté míry uvìøíme a podle toho se budeme chovat. Kdyby tomu tak nebylo, pak by firmy do reklam neinvestovaly horentní sumy. Síla sugescí je dále umocnìna, jsme-li jim vystaveni ve stavu hlubokého uvolnìní, v takzvaném alfa stavu. Na tomto poznatku je koncipována léèba MUDr. Simontona, popsaná v jeho známé knize Návrat ke zdraví. Lidé mající rakovinu se uvolní a poté si pøedstaví, že jejich bílé krvinky napadají rakovinotvorné buòky a likvidují je. Výsledky této netradièní formy léèení potvrdily výchozí premisy MUDr. Simontona. V øadì pøípadù došlo ve stavu pacientù k radikální zmìnì. Nepopiratelný úèinek sugescí je evidentní i z následujícího experimentu. Bìhem nìho byl do blízkosti osob trpících alergií na pyl umístìn podnos s pylem. Bylo jim sdìleno, že se jedná o kukuøiènou mouku. V jejich chování nedošlo k žádné zmìnì. Poté byl podnos nahrazen jiným, ovšem s kukuøiènou moukou a výsledkem bylo, že všichni pøítomní zaèali kýchat èi kašlat. Pøi jiném pokusu byl pacientùm postiženým zvýšenou zvracivostí podán pøípravek podporující zvracení s tím, že se jedná o lék proti nìmu. Všichni reagovali v souladu s vlastními oèekáváními. Možnosti využívající síly sugescí a vizualizace jsou témìø neomezené. S jejich pomocí mùžeme dokázat vìci, jež jsme døíve odkazovali do svìta fantazie a nerealizovatelných pøání. V nezkráceném vydání knihy Záhadné osobnosti a objevy XX. století je popsán experiment, kdy èlovìku s prùmìrnými malíøskými schopnostmi bylo ve stavu alfa vsugerováno, že je tím a tím slavným malíøem. Kvalita jeho obrazù všechny ohromila. S jeho døívìjšími díly mìly jeho nové výtvory jen pramálo spoleèného.

6

Síla alfa myšlení – zázraky mysli

Jak se v této obsažné a fascinující publikaci dozvíte, autosugesce se mohou stát naším mocným spojencem a pomocníkem v úsilí eliminovat z našeho života široké spektrum zlozvykù – kouøení, pøejídání, kousání nehtù atp. S jejich pomocí si rovnìž mùžeme zlepšit pamì, pøekonat nespavost nebo zvýšit sportovní výkony. Je na každém z nás, zda nabízené možnosti a alternativy využijeme. Nezapomínejme však, že naše nové a transformované já bychom mìli využívat ku prospìchu ostatních. Jak totiž bylo øeèeno, skuteènì šastnými se staneme pouze tehdy, vymaníme-li se z otroctví našich sobeckých tužeb a pøání a zaèneme-li žít pro druhé. Milan Židlický

Neuvìøitelná mysl

7

Kapitola 1

Neuvìøitelná mysl

„Dokázala jsi správnì urèit diagnózu, aniž bys èlovìka znala èi vidìla?“ Tøiadvacetiletá Cathy Francisová souhlasnì pøikývla hlavou. „Bylo mi pouze sdìleno jeho pohlaví a vìk.“ Podíval jsem se na ni jako by pøišla o rozum. Pøinejmenším ji to nevyvedlo z míry. „Zavøela jsem oèi a zcela jasnì jsem vidìla rakovinu. Byla v ženinì žaludku. Poznala jsem, že se jedná o ni, pøestože jsem ji nikdy pøedtím nevidìla.“ „Jak jsi vìdìla, že je to rakovina?“ „Najednou se mi toto slovo vybavilo v mé mysli. Jednalo se o velkou, nepøíjemnou masu.“ Zachvìla se hrùzou. Hovoøili jsme o skrytém potenciálu mysli. „Dokonce Edgar Cayce,“ poznamenal jsem, zmiòujíce nejvìtšího amerického mystika a léèitele, než upadl do transu a následnì nemoc diagnostikoval na dálku, potøeboval znát jméno a adresu pacienta.“ „Nicménì,“ odpovìdìla pøesvìdèivì, „se to stalo pøesnì tak, jak jsem øekla.“ Vypadala, jako by ještì nedokonèila støední školu, natož univerzitu. „Co s tou rakovinou chtìla udìlat?“ „Nemám aspirace stát se lékaøkou. Šlo pouze o náhodu. Kdybys absolvoval tentýž kurz jako já, pak bys to dokázal také.“ Usmála se na mne. „Byla to jen ukázka vnitøního vìdomí, mé podvìdomé mysli. Oznaèuje se to za vstup do alfa stavu. S lékaøstvím to nemá nic spoleèného. Mohla jsem se naladit na strom, horu èi psa.“ Podíval jsem se na obraz na zdi. Ujištìn, že skuteènì existuje, jsem si v duchu položil otázku, zda si tato mladá hereèka ze mne nedìlá – vzhledem k mému zájmu o paranormální jevy – legraci.

8

Síla alfa myšlení – zázraky mysli

„Kde se nacházela žena, jíž jsi poskytla výklad?“ „Údajnì doma.“ „Jak jsi se o ní dozvìdìla?“ „Zmínil se o ní jeden z úèastníkù kurzu.“ „Její pøípad mi byl pøidìlen proto, abych ostatním ukázala pokrok, co se dosažení alfa stavu týèe.“ Znìlo to neskuteènì. „A proè bys díky alfa stavu mìla disponovat paranormálními schopnostmi?“ „Nebylo by lepší, kdybys na to pøišel sám? Nezávisle na tom, co ti øeknu, mi stejnì nebudeš vìøit. Ostatnì nevìøila bych tomu ani já, kdybych se o tom nepøesvìdèila na vlastní oèi.“ „Jak dlouho trvá, než se èlovìk nauèí dosáhnout alfa stavu, umožòujícího vidìt do žaludku druhého èlovìka?“ Zasmála se. „Kurz trvá ètyøi dny, celkem asi ètyøicet hodin.“ „Ostatní dokázali víc než já.“ Pøipadalo mi to absurdní. Kdyby to byla pravda, nejednalo se snad o show, jež nesloužila k nièemu užiteènému? Pøekvapenì se na mne podívala. „Myslela jsem, že jsi pochopil, že jde v podstatì o zpùsob, jak øešit problémy, jak se seznámit s pøíèinami našich vlastních potíží i potíží našich pøátel.“ „Jaké potíže lze s pomocí alfa stavu vyøešit?“ „Lidem to pomohlo zbavit se nadváhy a to s relativnì minimálním úsilím. Další se nauèili rychle usnout, vypudit bolesti hlavy, rychleji èíst. Mnohým se podaøilo zlepšit si pamì.“ „Chodí po vodì?“ Povzdechla si. „Øekla jsem ti, že by ses s tím mìl seznámit osobnì.“ A tak zaèalo období, jež mùj život zmìnilo více, než pøed nìkolika lety jóga. Byl jsem na poèátku dobrodružství. Pøede mnou se otevøely nové obzory lidského potenciálu, jenž je nekoneèný jako vesmír. Pøirozenì jsem si toho nebyl vìdom, když jsem v San Rafaelu sedìl u stolu proti Alexandrovi Everettovi. Pøed nìkolika mìsíci se tento Anglièan støedních let usadil v San Francisku a založil tam organizaci nabízející kurzy ovládání mysli. Na tuto èinnost byl evidentnì velmi dobøe pøipraven. Povoláním uèitel,

Neuvìøitelná mysl

9

pracoval s prùkopníkem kontroly mysli v této zemi, José Silvou, který se o alfa stavu dozvìdìl od armádního psychiatra, jenž v té dobì experimentoval s dìtmi s nadprùmìrnou pøedstavivostí. „Když teï spolu hovoøíme, nacházíme se v takzvaném beta stavu,“ øekl Alexandr, „a vidíme pouze slupku. Kdybychom se ocitli v alfa stavu, byli bychom s to se vidìt takovými, jakými skuteènì jsme.“ Everett si vzpomnìl na Cathy Francisovou. „Byla prùmìrnou žákyní,“ prohlásil, „nic mimoøádného.“ „Nemyslíte si, že je to neobvyklé,“ tázal jsem se, „když èlovìk se zavøenýma oèima na dálku správnì stanoví diagnózu rakoviny?” “Je to záležitost naladìní se na správnou frekvenci,“ odpovìdìl nonšalantnì. „Jako když ladíte rádio. To, co dokáže jakékoliv lidmi vytvoøené zaøízení, by mìl zvládnout i èlovìk.“ Pøipadalo mi to rozumné, ale stìží praktické. V roce 1910 Nìmec Dr. Johannes Schultz pøišel s autogenním tréninkem, díky nìmuž bylo možno pøekonávat psychosomatické potíže. Svìt se však k nìmu otoèil zády. A pøesto Alexandr Everett na bázi stejné myšlenky vybudoval prosperující organizaci. „Za tento kurz si úètujete,“ øekl jsem, „a vydìláváte nemalé peníze.“ „Není nic špatného na tom, úètuji-li si za nìco, co lidem pomáhá. Chceme, aby se tento svìt zmìnil k lepšímu. Lidé rùzných národností a rùzných náboženství se vzájemnì musejí lépe poznat. Jinak lidský rod zanikne.“ „Co mají mozkové vlny s pøátelstvím mezi lidmi spoleèného?“ „Jestliže vùèi svému sousedovi nic necítíte, jak potom mùžete mít rád neznámé lidi?“ – Prostøednictvím podvìdomé mysli vìci vidíme jasnìji. – Jedna z tìch, jež si uvìdomíme je, že chceme-li pøežít, musíme druhé milovat. – Nemùžeme milovat jiné, nemilujeme-li sebe sama. – Tento svìt se ocitl v krizi, protože mnoho lidí se nenávidí.“ „Jak se tedy nauèíme milovat sami sebe?“ „Tím, že pozornost zamìøíme do sebe a budeme se snažit se poznat na úrovni podvìdomí. Èím hloubìji se prostøednictvím

10

Síla alfa myšlení – zázraky mysli

meditace dostaneme, tím je pravdìpodobnìjší, že nalezneme naše skuteèné já, jež je dokonalé, krásné a milující.“ Stále mi to nebylo zcela jasné. Pro mne to byla pouze slova. Usmál se. „Dnes se sejde studijní skupina. Pøijïte se podívat jak to funguje. Naši absolventi se obvykle setkávají jednou týdnì, aby se vzájemnì informovali o svém pokroku a aby øešili specifické problémy – osobní potíže, jako neschopnost soustøedit se, kouøení, nespavost, nervozitu, bolesti hlavy, vysoký krevní tlak a další nemoci, vìtšinou psychosomatické povahy.“ Když hovoøil, obèas si z misky vzal kulièku hroznového vína. „Držím dietu,“ vysvìtlil. „Proè se nespoléháte na alfa stav?“ Peèlivì si vybral další bobulku. „To jsem udìlal a proto jím víno.“ „Nemohl jste váhu shodit pouze pomocí mysli?“ Ušklíbl se. „Jak bych vám mìl vysvìtlit, o co se zde snažíme. m Prùmìrný èlovìk využívá pouze 10% svého duševního potenciálu. Beta stav pro vás více uèinit nemùže. m Mysl má však øadu dimenzí. Nevyužívaný potenciál leží v hlubších úrovních, než jaké obvykle používáme. Je dokonce umístìn v jiné mozkové hemisféøe. Nìkdy je nazývána starý mozek, nebo se jedná o typ mozku, jenž mají i zvíøata. m Abychom byli s to tuto instinktivní èást mozku kontaktovat, vstupujeme do zmìnìných stavù vìdomí. Uvolòují a relaxují tìlo, mysl a blokují vnìjší senzorické impulzy. Bìhem nich se rozvíjí naše pøedstavivost. m Jakmile student zablokuje racionální, intelektuální mysl, sklouzne do hlubších úrovní své mysli a pomocí pøedstavivosti si vytváøí nejrùznìjší obrazy. m V mysli si vybuduje imaginární obrazovku a na ní zobrazí potíže, jež má v úmyslu øešit. Nemìli bychom zapomínat, že jakmile se dostaneme do hlubších úrovní, stáváme se laskavìjšími a máme více porozumìní pro naše pøátele èi ty, s nimiž spolupracujeme. V tomto stavu jsme schopni se

Neuvìøitelná mysl

11

naladit na kohokoliv èi na cokoliv, co si na obrazovce pøedstavíme.“ Stále mi nebylo jasné, jak se obyèejní lidé stávají senzibily. „Jak si mùžeme pøedstavit nìkoho, koho neznáme?“ „Nevíme jak vypadají. Na jejich vlnovou délku se naladíme prostøednictvím podvìdomé mysli.“ „Mùžeme se bìhem ètyø dní stát pøíjemci?“ „V prùbìhu uvedené doby si naši studenti uvìdomí, že schopností pøijímat vjemy na dálku disponují,“ opravil mne Alexander. „Dalším tréninkem se jejich vlohy prohlubují: dovednost léèit a komunikovat s tìmi, jimž døíve nerozumìli.“ Tento zázrak mysli zaèíná poznáním sebe sama. „Nerad to øíkám, ale skuteènì byste tomu porozumìl lépe, kdybyste to poznal na vlastní kùži.“ Byl jsem si vìdom síly podvìdomí, ale mìl jsem za to, že jeho schopnosti dokážou využívat pouze vyvolení. Vidìl jsem reverenda Douglase Johnsona z Los Angeles léèit nemocné. Cítil jsem teplo vyzaøující z jeho rukou. Swami Rama, jenž byl testován na Mnenigerovì klinice v Topeku ve státì Kansas, si srdeèní tep snížil na dvanáct tepù za minutu a poté z nìj zastavil proudìní krve. Toho všeho dosáhl pomocí podvìdomí. Nyní mi bylo øeèeno, že podobných pozoruhodných jevù je schopen prakticky každý. Tìšil jsem se na veèerní setkání studijní skupiny. V obývacím pokoji v San Rafaelu se sešlo kolem padesáti lidí. Vìtšinì z nich bylo pøibližnì dvacet let. Všiml jsem si však úèastníkù všech vìkových kategorií, vèetnì nìkolika dìtí. Posadil jsem se vedle mladé atraktivní ženy s jasnì modrýma oèima. Pozornì sledovala muže, jenž se pøedstavil jako instruktor. Byl vysoký, pohledný, mìl tmavé vlasy a hovoøil dost sebejistì. „Máte-li nìjaký problém èi trápí-li vás potíže nìkoho jiného,“ prohlásil, „udejte pouze jeho vìk a pohlaví a já se na nìj naladím a obklopím ho svìtlem.“ Mladá žena chvíli váhala. Pak zvedla ruku. Instruktor se na ni povzbudivì podíval. „Ano?“