Jeffrey FURST
EDGAR CAYCE
TÌSTÍ A LÁSKA
Ekokonzult
2
Edgar Cayce tìstí a láska
Edgar Cayce tìstí a láska
3
PØEDMLUVA
V
Láska je, jsme-li svìtlem lásky pro druhé a ve kolem nás. Kvìtiny milují tuto bytost, nebo ona miluje kvìtiny. Jen málo kvìtin zahyne v její blízkosti. (5122 1) Láska je dávání bez podmínek, ani bychom oèekávali vdìk, nebo láska si vystaèí sama se sebou. Láska umoòuje druhým, aby mohli být svými. Láska pøijímá druhé, jací jsou, nikoliv jaké bychom si je pøáli vidìt. Láska respektuje soukromí druhých. Láska je, snaíme-li se udìlat pro druhé to, co v daném okamiku nejvíce potøebují. Dìlat èi øíkat správnou vìc v pravý èas.
© Jeffrey Furst, 2001 © Eko konzult, 2003 ISBN 8089044883
této knize její autor píe o nejpodstatnìjí souèásti naeho ivota, vìci, na ní závisí, zda-li se ná ivot stane nepøíjemným bøemenem a øadou po sobì následujících potíí a konfliktù, anebo pøeváí-li v nìm láska, klid a spokojenost a stane-li se plnohodnotnou existencí uspokojující nae nejniternìjí potøeby a pøání o mezilidských vztazích. Ve výkladu 938 1 Edgar Cayce odpovídá na dvì základní otázky naeho ivota, tj. jaký je jeho smysl a jakým zpùsobem ho mùeme naplnit: Due, vnitøní já, je oèiována, aby se mohla stát spoleèníkem První pøíèiny, to je smyslem její existence. Její cesta èasem a prostorem je pøíleitostí dosáhnout cíle prostøednictvím svých VZTAHÙ K BLINÍM, LÁSKOU, trpìlivostí, snáením utrpení. 1. Smyslem naeho pobytu na zemi je tedy stát se spoleèníkem Boha èi První pøíèiny. 2. Svého cíle dosáhneme prostøednictvím mezilidských vztahù, jmenovitì láskou, trpìlivostí, snáením utrpení. Tento výklad dále doplòuje a roziøuje výklad 1567 2: Cílem, pro nìj kadá due vstupuje na zem, je, aby si prostøednictvím svého chování k bliním uvìdomila svùj vztah ke kreativním silám èi Bohu.
4
Edgar Cayce tìstí a láska
A výklad 1722 1: V èem spoèívá celý zákon? 1. Miluj svého Boha celou svojí myslí, svým tìlem a svého bliního jako sebe sama. 2. Chovej se k ostatním tak, jak si pøeje, aby se chovali k tobì. To jsou základní pravdy: jejich uplatòování v praxi ti pøinese pokoj a porozumìní a tvùj ivot, tvé vztahy s ostatními budou vdy krásné, klidné a harmonické. Výe zmínìné mylenky jsou formulovány i v následujících výkladech: Na Zem pøiel uèitel, jen se prohlásil za syna Boha. Poaduje od nás jediné abychom se k druhým chovali tak, jak si pøejeme, aby se oni chovali k nám, a abychom si uvìdomili, e jak se chováme k tìm nejmením, tak se chováme ke svému Stvoøiteli. (357 13) To, jak se chová a jak smýlí o kadém, s ním pøijde do styku, je pøíleitostí, abys oslavoval Boha a naladil se na Kristovo vìdomí umoòující ti vypoøádat se s jakýmkoliv problémem. (2082 10) Duchovní rozvoj je rùst dosahovaný uplatòováním v praxi toho, co pokládáme za správné v mezilidských vztazích. (510) Ano, mezilidské vztahy jsou skuteènými duchovními cvièeními, polem, na nìm se rozhodují dennodenní bitvy mezi silami dobra a zla, mezi silami umocòujícími nae egoistická pøání a tìmi, s jejich pomocí mùeme stejnì tak jako Jeí pøekonat tento svìt a naplnit tak zákon. Reinkarnovat se budeme do té doby, ne se nauèíme milovat druhé a ne se k nim budeme chovat tak, jak bychom si pøáli, aby se chovali k nám. Autor Jese Stearn ve své knize Minulé ivoty Edgara Cayceho (vydalo ji nae nakladatelství Eko konzult pozn. redakce) píe:
Pøedmluva
5
Opìt se setkáváme se starými známými, abychom se k nim v tomto ivotì chovali lépe a tak si pro nadcházející vtìlení pøipravili lepí výchozí pozici. Kdyby nebylo Cayceho øekla mi jedna známá dìlala bych tuté chybu jako v Egyptì. Z výkladu vyplynulo, e jsem svého manela neustále popichovala a kritizovala. V nynìjím ivotì tomu nebylo jinak. Cayce mi øekl, abych se na sebe, respektive na své pocity a mylenky, dívala jakoby zvenèí, jako kdybych pozorovala cizího èlovìka. Udìlala jsem to a zjistila jsem, e to, co vidím, se mi vùbec nelíbí. Kdy jsem o tom pøemýlela, uvìdomila jsem si, e jsem vdy mìla pocit, e vím lépe ne manel, co by mìl èi nemìl dìlat. A nejhorí na tom bylo, e jsem si to nenechala pro sebe. Nechtìla jsem, aby mne manel opustil, jako mne podle výkladu opustil v Egyptì. Zaèala jsem své chování analyzovat a snaila jsem se svoji touhu, neustále mu pøikazovat, jak se má chovat, potlaèit. V porovnání s Egyptem jsem se zlepila. Edgar Cayce pøipisuje kardinální význam tomu, co Bible nazývá ovoce ducha, tj. lásce, snáení utrpení a trpìlivosti. To jsou prostøedky duchovního rùstu, nástroje, pomocí nich naplòujeme smysl naeho ivota tj. stát se dokonalými, abychom se mohli stát spoleèníky naeho Stvoøitele. Kadá due smìøuje k tomu, aby si uvìdomila svùj vztah ke Stvoøiteli. Cíle dosáhne, bude-li laskavá, trpìlivá a bude-li snáet protivenství. (1650 1) Pokud kadá due neuèiní lepím svìt, ten kousek místa, kde se nachází, tím, e bude trpìlivá, laskavá, svými skutky a slovy pak se ivot stane prohrou, obzvlá, co se jejího rozvoje týèe. Pøestoe získá celý svìt, jak málo jsi dokázal, jestlie jsi neplnil to, kvùli èemu jsi vstoupil na zem. (3420 1) Vysévej semena ducha ve svém ivotì. Láska, snáení utrpení, trpìlivost. To je ovoce, semena ducha. Vysévej je v ivotech druhých tak, jak je den po dni potkává. (5224 3)
6
Edgar Cayce tìstí a láska
Pamatuj si, e laskavé slovo zaene hnìv a pøinese radost. Sna se, abys ostatním jejich dny zpøíjemnil láskou, trpìlivostí a laskavostí. Ty se tak stanou souèástí tvého ivota. (5098 1) Bude-li vysévat semena trpìlivosti, snáení utrpení, lásky, bude v tobì pøebývat Kristovo vìdomí. (3459 1) Znakem svatosti je laskavost, trpìlivost, snáení protivenství. (1387 1) Pouze v utrpení a trpìlivosti pøichází poznání, e nae skuteèná vùle je vùlí Boha. (2537 1) S rostoucím porozumìním se bytost stává pokornìjí, laskavìjí a trpìlivìjí. Tím si mùete být jisti. (281 31) Ovoce ducha Krista jsou láska, radost, poslunost, snáení utrpení, laskavost. Proti nim neexistuje ádný zákon. Duchem nenávisti Antikrista je svár, nalézání chyb, hádky. (281 16) Øíkáte, e jste se s tìmito touhami narodili? Oèistìte je pomocí ovoce Ducha, tj. laskavostí, bratrskou láskou a snáením utrpení. (826 6) Výsadní postavení mezi právì zmínìnými kvalitami zaujímá láska citujme opìt Cayceho: V èem spoèívá celý zákon? Miluj svého Boha celou svojí myslí, svým tìlem a svého bliního jako sebe sama. Máme-li my lidé na zemi vechny podmínky lepího ivota a nemáme-li lásku, jsme nièím. (3744 4) Láska vyjádøená naim bliním je nejvyí slubou, kterou due mùe v této sféøe poskytnout. (499 2) Boe, abych se mohl stát Tvým spoleèníkem, musím projevovat lásku bliním. (262 21) Láska je atributem oné síly známé jako Bùh. (262 130) Sna se v sobì rozvíjet Kristovo vìdomí, vìdomí ohleduplnosti a lásky, aby mohl øídit tvoje kroky, aby tì øídil ve vem, co dìlá a øíká. (275 39)
Pøedmluva
7
Láska léèí zranìné, léèí zlomená srdce, nastoluje porozumìní tam, kde dolo k rozdílùm, nebo Bùh je láska. (688 4) Nesna se uspokojovat své sobecké potøeby, radìji se nech vést duchem lásky. (603 2) Tuby tìla musejí být oèitìny láskou. (294 174) Od vech lidí je spíe poadována sluba ne obì. Bùh je nejmilosrdnìjí k tìm, kteøí Otcovu lásku dávají vem, je potkávají. (99 8) Staneme-li se láskou, uvìdomíme si svùj vztah ke kreativním silám. Kadému je dána monost spasit svoji dui, a to láskou ke svému Stvoøiteli a ke svým bliním. (440 5) Pouze v boské lásce máme monost se stát pro svého bliního bratrem. Dokud nebude projevovat Jeho lásku, nemùe si uvìdomit svùj vztah k Nìmu. (987 4) Ve hmotì nìkteøí postupují vpøed rychleji, jiní pomaleji, nìkteøí se stávají silnìjími, jiní slabími. Dokud se neøídí zákonem lásky tak, jak nám ukázal Jeí, rozvoj na zemi nebo v duchovní sféøe mùe být pouze minimální nebo ádný. (5749 3) V Janovi 13:34 èteme: Dávám vám nové pøikázání, abyste milovali jeden druhého; právì jako jsem si já zamiloval vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého. Podle toho vichni poznají, e jste moji uèedníci, budete-li mít mezi sebou lásku. Láska je primární charakteristikou jak naeho Stvoøitele, tak i naí. Bez ní nae due strádají jako kvìtina bez vody, ivot bez lásky je podobný ivotu na pouti je pouhým strastiplným pøeíváním, bezúèelnou a prázdnou existencí postrádající svùj vyí smysl a duchovní rozmìr. Bez ní se cítíme zoufalí a bezradní, tam, kde absentuje Boí láska, intervenuje a dobývá své místo sobectví, pøináející s sebou pouze utrpení, falené nadìje a smutek. Ne-
8
Edgar Cayce tìstí a láska
dostatek lásky nás vrhá do temné propasti, kde se cítíme osamìlí a odlouèení od veho a vech. Láska je velékem a hojivým balzámem na vekeré nae starosti a trápení, jedinì ona má moc ukotvit nai zemdlenou dui v moøi klidu a blaenosti. Otevøeme jí proto své srdce a svoji mysl, aby uvnitø nás rozkvetla do celé své krásy a nádhery a stala se vùdèí silou a principem v naem vìdomí. Smyslem naí existence je podle výkladù Edgara Cayceho nauèit se milovat druhé, rozvíjet nai schopnost soucítit s druhými a pomáhat jim. Vìci, jim mnozí pøikládají znaèný význam, jako akumulace majetku, moc atd. jsou z tohoto pohledu nejen zcela irelevantní, ale dokonce nás vedou do slepé ulièky. Stejným zpùsobem definují smysl ivota lidé, kteøí byli klinicky mrtví a prodìlali tak zvaný proitek blízkosti smrti (PBS). Dr. Raymond A. Moody ve své knize Úvahy o ivotì po smrti na str. 154 uvádí výpovìï jednoho ze svých pacientù: Svìtlo se ptalo na lásku. Na to, jak daleko jsem se dostal v osvojování si lásky. Jde o druh lásky, který nemá nic spoleèného s odstupòováním lidí. Ptalo se, zda mohu mít rád lidi, pøestoe jsem je velmi dobøe poznal a znám i jejich chyby. V dalí výpovìdi jiného pacienta, respektive pacientky na tée stranì, je lásce pøisouzen tentý svrchovaný význam: Svìtelná bytost mi ukázala ve, co jsem dìlala, a potom se mne zeptala, zda jsem se svým ivotem spokojená. lo jí o lásku. Ona byla vím. Bytost tím myslela onen druh lásky, jen èlovìka upozorní na strádání bliních a vnukne mu touhu po pomoci. V knize Svìtlo po ivotì na str. 210 R. A. Moody píe o mui, jeho PBS dramatickým zpùsobem zmìnil jeho pohled na svìt:
Pøedmluva
9
Vechny vìci, které pøedtím kladl na nejvyí stupeò ebøíèku ivotních hodnot, byly teï posunuty pod zájmem o rodinu, pøátelství a vìdomosti. Øekl mi, e kdy byl na druhé stranì, dohodl se se Svìtelnou bytostí, e u nikdy nebude tak zamìøen na peníze a e zasvìtí ivot laskavosti. Na str. 212 Moody píe: Nauèil ses milovat? Je otázka, vyjádøená v prùbìhu skoro vech vyprávìní lidí s proitkem blízkosti smrti. Po svém návratu vìtina z nich tvrdí, e láska je nejdùleitìjí vìcí v ivotì. Milue Soudková ve své knize Svìtlo a nadìje na str. 44 píe: Slovo láska se snad nejèastìji opakuje v popisu hodnot. Stát se milujícím je pro mnohé z nich nejdùleitìjí. Snaí se milovat kadého bez výjimky. Jeden èlovìk udává: To nejdùleitìjí, co máme, jsou nae vztahy k jiným lidem... Nakonec se vechno zredukuje na starostlivost, soucítìní a lásku k bliním. Je vskutku pozoruhodné, e prakticky tatá slova pouil Edgar Cayce ji pøed více ne padesáti lety ve výkladu citovaném na poèátku tohoto úvodu: Její cesta (myleno cesta due) èasem a prostorem je pøíleitostí dosáhnout svého cíle prostøednictvím svých VZTAHÙ K BLINÍM, prostøednictvím LÁSKY... Identické výpovìdi poskytli i lidé bìhem hypnotické regrese do období mezi ivoty na zemi, nebo v této astrální a nehmotné formì bytí jsme si na rozdíl od naí pozemské existence vìdomi pravd a skuteèností, je po vstupu do hmotného tìla zapomeneme. Jak uvádí autoøi knihy ivot mezi ivoty Joel L. Whitton a Joe Fisher i pro tyto subjekty se láska stala alfou a omegou naí pozemské pouti. Podle toho, jak budeme plnit Jeíovo pøikázání Miluj svého bliního jako sebe sama, naplníme poslání, kvùli nìmu jsme se na tuto zem reinkarnovali. Na str. 178 píí:
10
Edgar Cayce tìstí a láska
Plánování ve stavu mezi ivoty se vdy zamìøuje na pøíleitost MILOVAT A SLOUIT a z toho vyplývá, e láska a sluba druhým jsou pro vývoj základní. Aèkoliv E. Cayce poskytl asi 14 000 výkladù, pouze v nìkolika málo pøípadech uvedl, e dalí reinkarnace ji nejsou nutné. Co bylo pro tyto osoby spoleèné, které vlastnosti je spojovaly? Jak o nich pravily výklady: MILOVALI, ROZDÁVALI A SLOUILI. Duchovní vùdce Tibetu Jeho svatost XIV. dalajláma v jedné ze svých knih píe: Základní je vypìstovat si lásku a soucit a já zpravidla øíkám, e právì to je hlavním posláním náboenství. Mluvíme-li o náboenství, nemusí se to týkat hlubích filozofických otázek. Soucit je skuteènou trestí náboenství. Rodina George Harrisona (jednoho ze èlenù skupiny Beatles) poté, co jeho due opustila jeho fyzickou schránku, vydala následující prohláení: Zemøel v pokoji, myslel na Boha, nebál se smrti a byl obklopen rodinou a pøáteli. Èasto øíkal: Vechno mùe poèkat vyjma hledání Boha a lásky k druhým. Znakem a mìøítkem skuteèné spirituality není obrovský rozsah naich vìdomostí a znalostí, nýbr to, zda ve svém ivotì uplatòujeme jednoduchou pravdu, zda se k druhým chováme tak, jak bychom si pøáli, aby se chovali k nám. Nae postoje a chování vùèi druhým vypovídají o tom, zda na duchovní stezce pokraèujeme vpøed, a úkoly, je jsme si pøed vstupem do pozemského plánu vytyèili, plníme. Mezi naí schopností mít rád druhé, tím, jak se k nim chováme, a tìstím, existuje pøímá úmìra. Aèkoliv øada z nás tìstí spojuje a dává do souvislosti s materiálními aspekty naeho ivota èi slávou a domnívají se, e stanou-li se movitými èi slavnými, automaticky budou astnými, realita je diametrálnì odliná. Je tomu právì naopak èím více èasu a energie vynakládáme na dosahování svých
Pøedmluva
11
sobeckých cílù, tím více, tak jak v sobì takovýmto poèínáním posilujeme sobectví, se od nás tìstí vzdaluje. Splnìní tak zvaného amerického snu, jím není nic jiného ne se stát slavným a bohatým, pøineslo mnohým zklamání, nebo pøestoe si své sny splnili, míra jejich osobního tìstí nevzrostla, ale naopak. astným se toti mùe stát pouze laskavý èlovìk, jen se rozhodl zasvìtit svùj ivot lásce a pro nìj je zásadní hodnotou kvalita jeho vztahù vùèi druhým. V rozhovoru otitìném 28. 7. 2003 v MF Dnes na otázku A jaký je ten vá nositel tìstí? nejznámìjí americká zpìvaèka Madonna odpovídá: tìstí pøináí láska. To, jak se chováte k bliním. Nechováme-li se k druhým tak, jak bychom si pøáli, aby se chovali k nám, nejenom e jim tak ztrpèujeme a znepøíjemòujeme ivot, ale kopeme hrob i sami sobì, nebo kadý jednotlivý skutek, jen je v rozporu s obecnì platnými etickými normami a tím, co nae vyí já pokládá za správné, kadá negativní mylenka a emoce má za následek, e nae srdce opìt o kousíèek zatvrdne. Konce bývají smutné. V knize Edgar Cayce odpovídá na str. 22 èteme tento Cayceùv výklad: Nièí-li svými skutky své bliní, vydal ses na cestu destrukce a sebeznièení. Jen málokterá z definic tìstí svoji výstiností a krásou pøekoná následující Cayceova slova: tìstí je stav mysli dosahovaný rozdáváním tého ostatním. Jinými slovy, astnými se stáváme, rozdávámeli kolem sebe tìstí a radost. Na základì této definice mùeme odvodit i definici opaku tìstí: Netìstí je stav mysli dosahovaný rozdáváním tého ostatním. Ano, ten, jen kolem sebe íøí zlobu a nenávist a jeho skutky lze pøirovnat k trnùm zpùsobujícím druhým bolest,