GEOPATOGENNÍ ZÓNY I. PRAKTICKÁ PØÍRUÈKA
Eko-konzult
Proè jsou nìkterá místa na Zemi pro èlovìka nezdravá? Jak geologické prostøedí pùsobí na nae zdraví? Nedocenìná geochemie ivotního prostøedí. Jaká onemocnìní zpùsobují geopatogenní zóny. Co jsou to tzv. patogenní zóny, jak pùsobí na èlovìka, jak se vyhnout jejich negativnímu pùsobení, co nám kodí v naem ivotním prostøedí, jak se nauèit tyto zóny vyhledávat atd. Tajemné zemské záøení, stupnice patogeneze, odstínovat nebo evakuovat? Atd. Jak si mùete sami udìlat odruovaè patogenní zóny atd.
autor
© Ján Bienik 1989 © Eko-konzult 1992 ISBN 80888809576
ÚVOD Spojení èlovìka s pøírodou bylo v minulosti mnohem blií, ne je tomu dnes, a to umonilo lidem reagovat zcela bìnì na vlivy, které dnes u nìkterých jednotlivcù zaznamenáváme jako výjimku. O takových schopnostech se proto èasto hovoøí jako o atavismu. Pøesnìji øeèeno, jde o latentní schopnosti, které jsou pro svoje nevyuívání zatlaèeny dnes u lidí do úzadí. Z tohoto dùvodu nás ani nepøekvapuje, e nai pøedkové se dokázali s problémy negativních úèinkù DZ (DZ = drádivé zóny, dowsing zóny, tj. zóny, v kterých dochází k proutkaøskému efektu, t.j. DR = dowsing reaction) jaksi pøirozenì vypoøádat. A mimo to, kdybychom chtìli srovnat ná organismus s organismem naich pøedkù, museli bychom konstatovat, e jsme na tom podstatnì hùøe. ijeme v pøetechnizovaném svìtì, plném elektromagnetického smogu a negativních vlivù chemizace. Nesprávný zpùsob ivota, odtrený od pøírodního prostøedí, spolu s DZ vytváøí øetìz kodlivých vlivù na ná organismus. Stojí za zmínku, e prý u staré civilizace respektovaly urèité lokality, kterým se vyhýbaly pøi stavbì obydlí. Jedním z nejstarích stavebních zákonù je prý èínské naøízení z poèátku dynastie Hia, jeho autorem byl stavitel císaø Yü (2 300 pø. n. l.). Sám byl prý aktivní proutkaø a uzákonil pøesná pravidla pro výbìr stanovi obytných domù a høbitovù. V blízkosti podzemních vodních tokù se podle starých èínských geomantù vyskytuje kodlivý vítr doprovázející vodu. Uèení Feng-uej poaduje a doporuèuje, aby pøed zahájením stavby domu byl stavební pozemek podrobnì prozkoumán, aby bylo moné vyhnout se kodlivým silám, které ohroují zdraví i ivot budoucích obyvatel domu. Èíòané brali pøi stavbách do úvahy i polohu vzhledem k horám, kopcùm, skalám, vodstvu, stromùm, svìtovým stranám apod. Obytné budovy nesmìly být zakládány v místech, kde se nacházejí DZ. Èíòané tato místa nazývali draèími ilami a domnívali se, e v tìchto místech pod zemí sídlí zlí démoni dravci, kteøí v noci vycházejí a ruí ze spánku ivé i mrtvé. Znalost tìchto jevù je známa i z Egypta a Øíma a udrela se zøejmì a do renesance, kdy byly mnohé klátery a zámky sta-
4 vìny tak, aby jejich stìny probíhaly v linii pásù DZ, co vedlo k charakteristickým nepravým úhlùm a kosodélníkovému pùdorysu místností. Díky tomu, e v historické dobì bylo zastavìno jen cca 5 % pùdy a zástavba se vyhýbala pøedevím inundaèním polohám a aluviálním náplavám, kde dnes budujeme sídlitì, byli historiètí lidé chránìni pøed úèinky DZ lépe ne my. V souèasnosti je údajnì jen 1/7 lidí mimo nepøíznivé pùsobení DZ a velká èást je pod jejich vlivem jak v místì bydlitì, tak také na pracoviti. Architekt starého Øíma Vitruvius Pollio, který pùsobil za císaøe Augusta, popisuje v knize De architectura zpùsob, kterým se pøed tisíci lety urèovalo místo, na nìm se mìlo stavìt mìsto. Øímané pozornì sledovali rostlinstvo a zvíøata v místì budoucí stavby. Na zvoleném místì rozdìlili parcelu na nìkolik ètvercù a nechali urèitou dobu ovce a dobytek pást se a ít na tìchto místech. Po urèitém èase vechna na tomto místì se pasoucí zvíøata zabili a podrobnì prozkoumali jejich vnitønosti, hlavnì játra, která jsou na vnìjí negativní vlivy nejcitlivìjí. Na základì této obhlídky posuzovali zdravotní podmínky stavenitì. V pøípadì, e u vìtiny zvíøat byly na vnitønostech pozorovány patologické zmìny, odstoupilo se od lokalizace obydlí na tomto místì. Staøí Øekové a Øímané znali prý více rùzných zpùsobù zkoumání území, urèených na stavbu bytù, agor a amfiteátrù. Aby je zabezpeèili pøed kodlivým vlivem DZ v pøípadech, kdy se tomu nebylo mono vyhnout, pouívali desky a plotny zhotovené ze smìsi øíèního písku a vápna, do ní pøidávali ivoèiné bílkoviny vajeèné skoøápky nebo krev zvíøat. Staøí Germáni prý umísovali do budoucích základù domù mravenitì. Kdy si je mravenci pøestìhovali, potom stavbu zahájili a pøesnì na to místo umístili lonici. Mravenci prý toti vyhledávají negativní zóny. Mravenitì vdy stojí aspoò na DZ, kdy u ne na køíení DZ. Kdy se tedy mravencùm místo z hlediska výskytu DZ nelíbilo, jednodue mravenitì pøestìhovali. A to byl dùkaz toho, e jde o místo bez DZ, a tedy vhodné na lonici. V Galii (dnení Francii) se prý pouívala dvaceticentimetrová vrstva kaolínu. Jámy vykopané pro základy vyloili vrstvou kaolínu a ta prý chránila celou budovu pøed kodlivým záøením.
5 Ve støední Evropì byla pozdìji známa èinnost cisterciákù (katolická mniská øehole), kteøí nejene dokázali lokalizovat místo stavby nových kláterù a kostelù na územích, kde se nacházely DZ, ale u i postavené objekty zabezpeèili pøed jejich negativním vlivem. K tomuto úèelu pouívali ulové balvany, které umisovali na peèlivì urèená místa v blízkosti u existující budovy, nebo je zazdili do stìny kostela nebo klátera, který se stavìl. Existují proto názory, e ukládání kamenù do základù budov, hospodáøských budov, na rohy stájí atd. mìlo prý jiný, ne jen inenýrský význam. Na území Balkánského poloostrova se jetì donedávna dùslednì sbíraly z polí polní kameny a ukládaly se jako ohrady kolem obytných a hospodáøských budov. Území obklopené takovou ohradou bylo prý chránìno pøed kodlivým záøením z podzemních vodních tokù. Ústním podáním se dìdily urèité poznatky z pokolení na pokolení a pomáhaly naim pøedkùm ít v urèité rovnováze s pøírodou, a to i v takových pøípadech, kdy se nevìdìlo, proè se to tak nebo onak dìlá. I na Slovensku prý vesnièané na nìkterých místech jetì donedávna pøed zahájením výstavby nového obytného domu vyhnali na vybrané místo svoje krávy. Kdy si krávy lehaly na zem, bylo mono zaèít se stavbou. Kdy se vak rychle snaily dostat z vybraného místa, stavbu nezahájili. Kdy u stavba byla hotová, nechali zase probìhnout po obytných prostorech psa a tam, kde si lehl, dali postel. Místa, kde se zdrovala koèka, se stranili. Pes toti vyhledává ta místa, kde je homogenní pole, a naopak koèka se lépe cítí tam, kde je naruené elektromagnetické pole. Z období let 1860 1930 je u známo více odborných prací, které popisují polohy míst nad rùznými geobiologickými anomáliemi. Jde hlavnì o práce z Nìmecka a Francie, které se zabývají problematikou tzv. drádivých zón. Tato místa byla zakreslována do mìstských plánù a dávána do souvislosti s výskytem rùzných onemocnìní. Kdy si uvìdomíme, e monosti medicíny v té dobì byly mnohem mení ne dnes, mìly otázky prevence (kam patøí i otázky geobiologie) relativnì vìtí význam ne dnes. Tak se v úøedním protokolu z 19. ledna 1929 doslova píe: Doklady uka-
6 zují zaráející skuteènosti, e vechny pøípady úmrtí na nádory leely nad silnými podzemními vodními toky, urèenými svobodným pánem von Pohlem podle jeho zakreslení. A od roku 1930 u evidujeme více zpráv o zkoumání souvislosti DZ s výskytem rùzných onemocnìní.
DZ a nae ivotní prostøedí Nepøíznivé pùsobení zemì na èlovìka se nazývá geopatie. Tyto nepøíznivé vlivy jsou nazývány v rùzných jazycích pùdní drádivost, pùdní drádivé vlivy, geopatické drádìní, drádivé pruhy, iritaèní pruhy, záøivé pruhy nebo zemské záøení apod. Zdá se, e radiaèní zmìny na DZ mají znaèný vliv na biologické pochody, protoe mono øíci, e zdraví je harmonií poèetných energetických cirkulací. ivotní prostøedí je tvoøeno záøením Zemì a kosmu Slunce, Mìsíce, hvìzdného výkového záøení i mimogalaktického mikrovlnného záøení a zemského neutronového záøení. Organismy jsou pøizpùsobeny zatíení pøi normálním záøení, reagují vak nepøíznivì na zmìny, hlavnì v obestavìném prostoru, a to jetì nepøíznivìji v budovách se elezobetonovými konstrukcemi. Tyto nepøíznivé úèinky dále zesilují statické náboje umìlých hmot stavebních materiálù a odìvù, vibrace z olejových a plynových hoøákù, televizních antén, nadzemního vedení, stupaèek v domech trafostanic, vysílacích stanic, televizních a jiných vìí, bludné proudy, bleskosvody na vìích a dalí technická zaøízení souèasné civilizace. Tato záøení vyvolávají v organismu èlovìka neádoucí iritaci. Vzhledem k tomu, e v bìných pøípadech je úèinnost pùsobení energií tvoøících DZ na organismus pomìrnì nízká, je jejich indikace dost tìká. Smìs energií, které zpùsobují pøípadné poruchy a po mnohaletém pùsobení, je za normálních podmínek na okraji moností pøístrojové techniky, ale ádný pøístroj není schopný indikovat intenzitu kodlivosti. V tomto pøípadì nám nezùstává nic jiného, jen se spolehnout na subjektivní indikátor na èlovìka proutkaøe. Princip indikace spoèívá na faktu, e sloité organické chemické reakce, probíhající v buòkách rùzných orgánù, jsou lehce
7 ovlivnitelné rùznými druhy záøení. Dochází k naruení prùbìhu normálních fyziologických reakcí a ke vzniku kompenzaèních reakcí, kterými se organismus záøení vlastnì brání. Dokonce i stav, kdy nìkterý druh záøení nebo jejich smìs pùsobí na nìkteré konkrétní reakce v nìkterých skupinách bunìk nebo orgánù pøíznivì, obvykle v jiných buòkách vyvolává u neádoucí stav. Výjimeènì by snad mohla nastat situace, kdy záøení má jen pozitivní úèinek, ale ten by vedl pøi dlouhodobé aplikaci k degeneraci normálních pochodù tím, e se buòky této energeticky výhodnìjí situaci pøizpùsobí (pùsobení enzymù zeslábne, normální reaktivita poklesne atd.), co je stav opìt neádoucí. Tøeba zdùraznit, e pùsobení DZ v první øadì zvýrazòuje jiné pøíèinné souvislosti vzniku nemoci, které se u konkrétního jedince vyskytují. Mùe to být napø. vliv stresu, kouøení, strava, vrozená dispozice, jednostrannost zátìe apod. V takových pøípadech se vznik onemocnìní urychlí a jeho prùbìh je intenzivnìjí. Nepøíznivý vliv se neprojeví na èlovìku okamitì, ale a za urèitou dobu. Rozhodující význam má pøi tom celková odolnost organismu, která je jednak vrozená, jednak získaná. Podobnì jako i pøi pùsobení jiných nepøíznivých faktorù. Odolnìjí jedinci nepodléhají nepøíznivému pùsobení DZ tak rychle a tak èasto jako ménì odolní jedinci. Do úvahy pøitom tøeba brát nejen intenzitu DZ, ale i dobu expozice. Mùeme konstatovat, e pokud na jedince pùsobí zóna 2 a 5 let, dostaví se varovné zdravotní potíe. Doba pobytu 5 a 10 let pøináí u závanìjí zdravotní problémy. Pøi dlouhodobém pùsobení GPZ si u organismus nedokáe pomoci sám a jeho imunitní systém nedokáe dále odolávat. V organismu zaèínají vznikat patologické zmìny, které vyúsují do reálných onemocnìní. Zjitìním, které bylo ovìøeno v mnoha pøípadech, je, e po odstranìní trvalého lokálního vlivu GPZ (napø. pøemístìním postele mimo pøíslunou zónu) dochází za pomìrnì krátkou dobu k zøetelnému zmírnìní zdravotních potíí, a pokud nejde o velmi tìké stavy, v mnoha pøípadech i k postupnému uzdravování. Veobecnì pøevládá názor, e vliv GPZ znaènì komplikuje léèení jakéhokoliv onemocnìní. Nepøímo pùsobí na vznik infekèních onemocnìní, protoe celkovì oslabuje imunitní systém èlovìka v irím smys-