M. E. Carterová, W. A. McGarey. Pøíbìhy nemocných a jejich takøka neuvìøitelné vyléèení. Eko konzult

M. E. Carterová, W. A. McGarey

Pøíbìhy nemocných a jejich takøka neuvìøitelné vyléèení

Eko–konzult

Pøedmluva

Dìjiny parapsychologie 20. století patrnì Edgara Cayceho zaøadí mezi senzibily a lidové léèitele, kteøí jsou zmapováni nejlépe. Z celkového poètu 14 000 výkladù Edgara Cayceho se jich 9 000 týká zdraví. Cayceho schopnost stanovovat diagnózy na dálku a následnì doporuèit úèinnou léèbu pro vìtšinu z nás, zùstává záhadou a pozoruhodným výkonem. V této knížce Mary Ellen Carterová píše o dvanácti takových pøípadech. Každý z nich je doplnìn komentáøem lékaøe Williama A. McGareye. Jaký typ lidí se na Edgara Cayceho obracel? Do jaké míry jim byl schopen pomoci? Jak se lékaøská vìda dívá na èasto neortodoxní Cayceho léèebné procedury? Mnohdy pøekvapivé odpovìdi na tyto a jiné otázky z této knížky èiní fascinující ètení pro každého, jenž se zajímá o senzibilní jevy a zdravotní problematiku.

ISBN 80–88809–84–3 © M. E. Carterová, W. A. McGarey, 1969 © Translation: M. Židlický, K. Uherèíková, 2001 © Eko-konzult, 2001

V dìjinách parapsychologie dvacátého století bude Edgar Cayce nepochybnì figurovat jako jeden z nejlépe dokumenty podložených senzibilù a lidových léèitelù. V roce 1932 byla založena psychologická vìdecko-výzkumná spoleènost s názvem Asociace pro výzkum a osvìtu. Vznikla za úèelem uchovat uložené údaje a experimentovat s nimi. V knihovnì této spoleènosti se nalézá 14 246 kopií výkladù z medicíny, které jsou stenograficky zaznamenány už více než 40 let. Z celkového poètu výkladù, jež bìhem svého života poskytl, se jich 8 976, tj. 64 %, týká zdravotních potíží lidí, jež se na nìj obrátili, aby jim pomohl. Podle vìtšiny lékaøù studium léèebných metod nìkolika tìlesných poruch nás nabádá, abychom teorie Edgara Cayceho zaèali testovat. Ètyøi doktoøi medicíny, kteøí jsou pracovníky nemocnice ve Phoenixu ve státì Arizona, získali lékaøské záznamy, protože si tuto skuteènost uvìdomovali. Informace o výsledcích léèby se prostøednictvím reportáží a každoroèních konferencí staly dostupnými pro více než 250 lékaøù. Poté, co øeditel kliniky ve Pheonixu, MUDr. William McGarey, užiteènost Cayceho doporuèení otestoval bìhem své lékaøské praxe, dohodl se s paní Mary Ellen Carterovou, že napíšou knížku, v níž by byla popsána nìkterá pozoruhodná vyléèení pøipisovaná E. Caycemu. Ke každému pøípadu Dr. Mc Garey pøipojil komentáøe souèasné medicíny. Mnozí naši ètenáøi sice už o tìchto pøíbìzích slyšeli, ale v této knize mohou najít zajímavé neznámé materiály. Nìkteøí z vás se možná s Edgarem Caycem setkáváte poprvé. Kdo to byl? Záleží na tom, jakýma oèima se na nìj díváte. Øada jeho souèasníkù ho znala jako nadaného fotografa. Další skupina, vìtšinou dìti, ho obdivovala jako velmi pøátelského uèitele nedìlní školy. Jeho vlastní rodina ho znala coby bájeèného manžela a otce. „Spící” Edgar Cayce byl docela jiným èlovìkem – senzibilem známým tisícùm lidí, jež jsou mu vdìèni za pomoc. Vskutku, øada z nich je pøesvìdèena, že to byl právì on, kdo jim zachránil èi zmìnil život, když se vše zdálo být ztraceno. „Spící” Edgar Cayce byl lidový léèitel stanovující diagnózy na dálku, prorok a milovník bible.

"

Edgare Cayce – O léèení

Dokonce již jako dítì byl obdaøen schopnostmi, jež se vymykaly všemu, co vìtšina z nás považuje za normální. V šesti nebo v sedmi letech rodièùm øekl, že obèas vidí pøíbuzné, jež nedávno zemøeli. Rodièe to pøipisovali bujné fantazii. Pozdìji byl schopen si uèivo zapamatovat tak, že si pøed spaním uèebnici vložil pod polštáø. O tento dar však pozdìji pøišel a tak ukonèil pouze základní školu. V jednadvaceti letech, když pracoval jako prodavaè, pomalu pøicházel o hlas. Vzhledem k tomu, že mu lékaøi nebyli s to pomoci, Edgar požádal svého pøítele, aby ho uvedl do zvláštního stavu vìdomí, jenž mu jako dítìti umožòoval zapamatovat si školní uèivo. S pomocí pøíslušných sugescí se Edgar ocitl v transu a bìhem tohoto zvláštního stavu vìdomí doporuèil terapii, díky níž se mu hlas vrátil. Tohoto jeho jedineèného talentu zaèalo nìkolik lékaøù využívat ke stanovení diagnózy svých pacientù. Brzy zjistili, že k tomu, aby se Cayce telepaticky naladil na pøíslušného pacienta, potøebuje znát pouze jeho jméno a adresu, na níž se momentálnì nachází. Jiné informace nepotøeboval. Jeden z nich, mladý lékaø Wesley Ketchum, zprávu o této neobvyklé proceduøe poslal vìdecké spoleènosti do Bostonu. 9. øíjna 1910 se o Cayceho schopnostech objevil èlánek v New York Times. Od té doby se na „zázraèného muže” s žádostí o pomoc zaèali obracet lidé z celé zemì. Když Edgar Cayce 3. ledna 1945 zemøel, zanechal po sobì 14 000 výkladù, jež v prùbìhu 43 let poskytl zhruba šesti tisícùm lidí. Poté byly spolu s následnou korespondencí roztøídìny podle jednotlivých témat.

Hugh Lynn Cayce

#

Úvod

Pøípady vyléèení na základì Cayceho výkladù Úvod Tato knížka je o senzibilovi a o jeho metodách léèení. Mezi jeho oblíbené formy léèení lze mimo jiné zaøadit osteopatii, chiropraktické zásahy, hypnoterapii a léèení pomocí bylin èi specifických diet. Edgar Cayce v bdìlém stavu èasto vidìl jak pacientovu minulost, tak budoucnost. Pøitom býval ve stadiu plné bdìlosti, takže se mùžeme domnívat, že jeho psychické schopnosti byly skuteènì jedineèné. Bìhem transu byl však rozsah jeho senzibilních vloh daleko širší. Zhusta se pøistihl pøi tom, jak ve stadiu nevìdomí podává informace, o nichž se pozdìji vyjádøil, že pocházejí z univerzálních zdrojù. Budoucí události popisoval stejnì jasnì, jako fungování nemocného tìla, jež od nìj bylo vzdáleno tisíce kilometrù. V tomto zmìnìném stavu vìdomí evidentnì komunikoval s podvìdomými myslemi všech lidí. Obzvláštì s podvìdomím èlovìka, jemuž poskytoval výklad. Jeho neobyèejné schopnosti byly popsány v øadì publikací. Díky nim je považován za jednoho z nejpøednìjších senzibilù dvacátého století. Navzdory této èinnosti mìl na úrovni podvìdomí sny a po probuzení byl s to je popsat. Cayce tvrdí, že i sny jsou nìkdy paranormálními jevy pøedvídajícími naši budoucnost. Díky snùm, jak bìhem transu nebo v noci, Cayce umìl predikovat události ze svého osobního života i události svìtového významu. Bìhem výkladu obèas opravil písaøku zapisující každé jeho slovo, pøestože sedìla nìkolik metrù od nìj. Jeho mysl mìla vskutku øadu fazet. Po své smrti se stal objektem zájmu mnoha výzkumných pracovníkù. Jeho výklady potvrzují existenci toho, co nazýváme reinkarnace. Jeho 14 500 výkladù pro mì osobnì pøedstavuje úžasný zdroj informací. Asi 9 000 z nich popisuje lidské nemoci a jejich léèení.

$

Edgare Cayce – O léèení

Zpùsob, jakým byl schopen popsat stav nemocného, jeho slabé a silné stránky, ukazuje na pøítomnost èehosi, co ne všichni zabývající se léèením, jsou s to akceptovat. Vzhledem k tomu, že rád pøijímám nové výzvy a díky tomu, že povaha mé práce vyžaduje otevøenou mysl, mne tento materiál velmi nadchl. Na jeho základì jsem postupnì nabyl pøesvìdèení, že naše stávající chápání lidského tìla je svým zpùsobem omezeno. Uvìdomuji si, že vìtšina lékaøù nerada vyjadøuje svoje postoje k informacím získaným paranormálními prostøedky. Vìtšina z nich se nikdy parapsychologií nezabývala. My, lékaøi, se zpravidla od tìchto vìcí distancujeme. Obzvláštì v souvislosti s medicínou, nebo s lékaøskou vìdou jsou jen málo sluèitelné. Je také nutné pøiznat, že z toho máme tak trochu obavy. Když však do hry vstoupí ještì koncept reinkarnace a karmy – zákon pøíèiny a následku – pak je propast mezi lékaøi a tìmito vìcmi ještì hlubší. Každopádnì pokud nìkdo studuje Cayceho materiály, se ocitá v poloze pozorovatele. Ten není nijak omezen èasem a musí se pøitom v urèité míøe tìmito neobvyklými stavy mysli a vzdáleností duše zabývat a oddat se jedineènému fenoménu, který pan Cayce svými životními zkušenostmi pøedstavuje. Psychické záležitosti pro lékaøe z Orientu nepøedstavují tak závažný problém, jako je tomu u lidí ze Západu. V orientálních zemích totiž putování duše bìhem nìkolika životù vnímají jako souèást dìdictví. Lékaøi z Orientu jsou vùèi paranormálním jevùm daleko pøístupnìjší a vìtšina z nich reinkarnaci považuje za fakt, o nìmž nemá smyslu diskutovat. Øíkají, že pøijetí tohoto konceptu nám umožòuje pøekonat materialistický pohled na svìt a snadnìji porozumìt paranormálním jevùm a závìrùm, jež z nich vyplývají. Obyvatelé západních zemí jsou tradiènì køesanského nebo židovského vyznání. Není složité dùslednì akceptovat a porozumìt jevùm, které obvykle oznaèujeme jako „paranormální”. Podle Dr. Shafica Karagully je mùžeme oznaèit také jako „nadsmyslové vnímání.“ V židovsko-køesanských uèeních se setkáváme s událostmi paranormálního charakteru. Ty zahrnují pøíbìhy – èasto považované za symbolické – když se pøed dìtmi Izraele v moøi utvoøil prùchod, skrze nìjž pøešly na druhou stra-

Úvod

%

nu; sny Marie a Josefa; vyléèení nejrùznìjších nemocí Ježíšem a Jeho žáky. Také zjevení sv. Jana, který nedokázal pøesnì urèit, zda už dosáhl osvícení, ale vidìl stejné symboly, jako kdysi Ezechiel, Jeremiᚠa další proroci ze Starého zákona. Cayceho práce tak pøed lékaøi nastoluje nový problém a požaduje, abychom byli buï køesanského nebo židovského vyznání. Je tomu tak proto, že víru v parapsychologické záležitosti mùžeme popøít pouze za cenu toho, že se vzdáme svých pøedstav o náboženství, které jsou nám blízké. Považujeme-li se tedy za køesany èi židy a tvrdíme-li pøitom, že svìt paranormálních jevù je mýtem, pak víceménì popíráme své vlastní koøeny. Bible èlovìka pøedstavuje jako duchovní bytost, jež je podobná svému Stvoøiteli. Èlovìk je žijící tvor, jehož mysl je schopna tvoøivé aktivity. Dokonce do takové míry, že dokáže popøít svého Stvoøitele a pøitom neznevažuje Jeho pùvod a existenci. Tato duchovní podstata èlovìka je podle Edgara Cayce základem jeho vrozené schopnosti pùsobit jako senzibil. Skuteènost, že vìtšina z nás senzibilní èi paranormální schopnosti ztratila, neznamená, že neexistují. Cayceho materiál je výzvou nejen pro lékaøe, ale také pro každého ètenáøe jeho knih, aby jej posoudili bez jakýchkoliv pøedsudkù a pokud možná co nejobjektivnìji. To poté mùže vést k tomu, že pøijmeme závìry vyplývající z obrovského poètu Cayceho výkladù, uvìdomíme si, že paranormální schopnosti jsou souèástí duchovní výbavy každého èlovìka. Zmìní se i nᚠpohled na nemoc. Uvìdomíme si, že mnohdy se stává impulsem ke zmìnì nežádoucího životního stylu. Nehledì na mystifikaci, filozofické názory a jiné záležitosti, které není možné objektivnì hodnotit, se chci zmínit hlavnì o tom, jakým zpùsobem je tato kniha èlenìna. Je dùslednì rozdìlena na dvì èásti. Mary Ellen Carterová popisuje životní pøíbìhy nìkolika vážnì nemocných lidí, jež se díky Cayceho doporuèením nejenom uzdravili, ale mimoto se na svìt zaèali dívat jinýma oèima. V tìchto pøíbìzích podáváme vìcné informace. Pokud se chcete dozvìdìt detaily, najdete je v knihovnì Asociace pro výzkum a osvìtu. Dìlali jsme rozhovory s lidmi, dokládali je pøíbìhy a uvažovali jsme, jak materiály výkladù sestavit, aby události

&

Edgare Cayce – O léèení

ze života tìchto lidí odhalily co nejlépe. Paní Carterová se v tìchto pøíbìzích snažila popsat i události, k nimž dochází uvnitø rodiny postižených jedincù. Jakákoliv vážnìjší nemoc do našeho života vnáší pochyby a zmatky. Vyrovnáme-li se však s nimi, stáváme se vùèi dalším možným nepøízním osudu odolnìjšími. Tito lidé byli jako vìtšina z nás. Získali informace ze zdroje, jenž vìtšina lidí té doby považovala za podivný, ze zdroje, jemuž vùbec nerozumìli. Drtivé èásti lidí té doby Cayceho informace „nesedìly”. Každý pøíbìh paní Carterové je doplnìn hodnocením rùzných léèebných praktik, jež byly doporuèeny E. Caycem. V komentáøích hovoøím i o Cayceho názorech týkajících se fungování lidského tìla a zpùsobù, jak toto boží dílo uvést do pùvodního stavu. Vážnìji jsem se zamìøil na citáty z pøíslušných výkladù, které ukazují, jak se Cayceho pøedstavy o èlovìku a jeho pozemské existenci liší od našeho souèasného chápání organismu a využití terapie pøi léèení poruch. Doufám, že vás tato knížka potìší stejnì jako mne potìšila spolupráce s paní M. E. Carterovou.

MUDr. William A. McGarey

Paní, z níž se stával kámen

'

Kapitola 1

Paní, z níž se stával kámen Obèas nás pohroma zaskoèí stejnì neèekanì, jako koèka pøekvapí svoji obì. Takové neštìstí se jednoho chladného rána v listopadu roku 1937 chystalo udeøit na tøicetiletou Florence Evansovou. V metodistickém kostele v Toddesville vedla pìvecký sbor. Na chvíli se zastavila, než zaèala stoupat do schodù. Bylo jich jen nìkolik, ale najednou se jí udìlalo nevolno a cítila, že se jí zpotily ruce. „Znovu jde na mne chøipka,“ pomyslela si, když se znaèným úsilím otevírala tìžké dveøe. Nedìlní bohoslužba pro ni byla utrpením. Vùbec se jí nedaøilo pøi hraní skladeb. Jedna píseò jí dokonce pøipadala nekoneèná a pøi závìreèné skladbì mìla pocit, jakoby už už mìla zemøít. Ke konci ji bolelo celé tìlo, potila se. Zdálo se jí, že se každou chvíli zhroutí. S vypìtím všech sil se jí podaøilo nasednout do auta rodièù, jež stálo vedle kostela. Poèkala v nìm, než ji objevili. Odvezli ji domù, do malého domku v Maple Street, a uložili do postele. Stìžovala si na nezvyklé teplo a chtìla nìjaký aspirin. Pøíštího dne, kdy stále ležela v posteli a její stav se nezlepšil, zavolali MUDr. Haroldovi Maddoxovi. Øekl, že si je jistý tím, že se jedná o chøipku. „Dávejte jí hodnì tekutin, nechejte ji v posteli. A polyká prášky, jež vám pošlu.“ Každý den se pokusila vstát, avšak neustupující bolest ji vždy pøemohla. Vyèerpaná si opìt lehla do postele. Uplynulo nìkolik týdnù a její stav byl stále stejný. Deset dní pøed Vánocemi si všimla podivného tuhnutí svalù na bocích. „To je následek toho, že v posteli ležím tak dlouho,“ pomyslela si. Avšak tuhnutí bylo èím dál horší. Jednoho dne si uvìdomila, že jí ztuhly všechny svaly mezi boky a koleny. Prohlédli ji tøi lékaøi a pro všechny byly tyto symptomy naprostou záhadou. Jako èerstvý vánek jí pøipadala teta Stancy, jež žila v nedalekém mìstì a která byla sestrou její matky. Byla dosti nezávislá. Provdala se pomìrnì pozdì a nestydìla se za to. Nyní pøijela, aby jim pomohla.„Caro,“ øekla teta Stancy její matce, „musíš si trochu



Edgare Cayce – O léèení

odpoèinout. Pomùžu ti s úklidem a samozøejmì se mohu postarat i o Florencii.“ Florence byla matkou a otcem pøevezena do kliniky v Haggardu, kde se podrobila složitým testùm. Bylo to tìsnì po Novém roce. Poèasí bylo velmi chladné a nepøíjemné. Ujistili ji, že po vyhodnocení budou vìdìt, jak postupovat dál. Avšak po nìkolika dnech toho lékaøi nevìdìli více než pøedtím a nedávali jí velkou nadìji. Florence trpìla tuhnutím kùže, což nazvali èi sklerodermia. „Do dnešního dne se vyskytlo pouze 400 takovýchto pøípadù,“ sdìlili jejímu otci. Bylo to nìkolik dní pøedtím, než se Florence dozvìdìla, že jen nìkolik málo z nich bylo vyléèeno. „Florence Evansová, paní, jež se stává kamenem,“ pomyslela si, když opìt ležela ve svém pokoji. Byla to noèní mùra! Již celým osm týdnù se potýkala s bolestí a s naprosto nepøirozenou a neèekanou zmìnou. Byla hezká, mìla šedé oèi a hnìdé vlasy. Když se nyní podívala do zrcadla, hledìl na ni neznámý èlovìk s nateklou tváøí. Mimoto kùže na tváøi byla stejnì tvrdá jako její boky. Slovo, jež sice nikdo nevyslovil, jež však nad ní viselo jako Damoklùv meè – znìlo nevyléèitelná. 6. ledna ji navštívil doktor Maddox a sdìlil jí, že ohlednì jejího stavu další informace získá z výzkumného støediska. Její nadìje opìt ožily, nebo moderní vìdì dùvìøovala. Byla pøesvìdèena, že ji nenechá na holièkách. O dva dny pozdìji ji však probudila bolest pronikající do celého tìla provázená pocitem pálení kolem páteøe. Matka jí pøinesla aspirin a vodu. Pøijala je vdìènì a pokusila se o úsmìv. Za chvíli pøišel otec a posadil se na židli vedle jejího lùžka. „Florence, zapomnìla jsi na Cayceho?” zeptal se a tázavì se na ni podíval. Najednou si všimla, že do jejího pokoje svítí slunce. Uvìdomila si rovnìž, že výklad od Edgara Cayceho, jasnovidného „lékaøe” z Virginia Beach, je s to její zoufalou situaci vyøešit. S jeho neortodoxními formami léèení byla velmi dobøe seznámena. Vìdìla rovnìž, že poskytl výklady stovkám lidí, pøímo zde v Toddesville a lidem v mnoha èástech zemì. Když nemocným nebyli s to pomoci lékaøi, pøicházel na øadu Cayce se svými výklady, pøestože se nacházel míle od jejich bydlištì. Na základì

Paní, z níž se stával kámen



jeho diagnóz a následných léèebných doporuèení docházelo k øadì zázraèných uzdravení. Jeho sláva den ode dne rostla. Pøed tøemi roky jí poskytl první výklad a doporuèil jí, aby své tìlo „oèistila” užíváním podivné smìsi, obsahující výtažek z plané tøešnì a nìkolika koøenù. Musela rovnìž zásadním zpùsobem zmìnit své stravovací návyky: žádná smažená jídla, ale hodnì èerstvé zeleniny; žádné vepøové a málo hovìzího masa; žádné banány a žádnou zmrzlinu. Uhry jí zmizely za pouhých sedm nebo osm mìsícù. Když si vzpomnìla, že od nìj výklady obdržely i její matka, teta Stancy a otec a že jim všem pomohly, zaèala se usmívat. Otec øekl: „To je lepší.“ Matka, sedící na kraji postele, zaèala plakat. Když o svém rozhodnutí požádat Cayceho o pomoc telefonicky informovali tetu Stancy, ta prohlásila: „Teï se vìci dají do pohybu.“ „Ano,“ zaèínal výklad urèený Florence, jenž Cayce poskytl o nìkolik dní pozdìji, „máme zde toto tìlo…Takový byl pùvodní stav. Jak vidíme, už bylo dost pozdì zaèít s léèbou poruch, které nastaly. Uvedl, že pøestože se zpoèátku nejednalo o vážnou poruchu, pokud se neomezí negativní vliv tuberkule na nemocné tìlo, pak se stav rychle zhorší. Konstatoval, že tuberkule negativním zpùsobem ovlivòuje funkci plic, svalù a èervených krvinek. Doporuèil olejové zábaly, jež by se mìly aplikovat na bøišní oblast a spodní èást zad. Dále by mìla dvakrát dennì užívat menší dávky Ventriculinu. Mimoto by mìla èasto konzumovat hovìzí šávu a vyvarovat se mouèných jídel. Uvedl specifické detaily, kdy a jak jednotlivé terapeutické zásahy aplikovat. Zábaly se mìly dávat do té doby, než „se potlaèí tendence k vytváøení sraženin v krevním obìhu, jež následnì ztìžují vyluèování toxických látek z organismu a tak pøispívají k tuhnutí – nejen v oblasti páteøe, ale i v bøišní oblasti…” Výklad byl Florence zaslán téhož dne odpoledne. Èetla ho s neskrývaným nadšením: „Oèisti kùži houbou namoèenou nasyceným roztokem bikarbonátu sodného, poté na tøi hodiny na pøíslušnou oblast pøilož horké olejové zábaly. Použij ricinový olej. Po tøech hodinách odpoèinku proceduru opakujte. Rovnìž užívej Ventriculin bez železa, pùl lžièky dvakrát dennì. Èasto