TIBOR NOVOTNÝ TAJEMSTVÍ A ZÁHADY. aneb PROÈ ŽIJEME? Eko konzult

TIBOR NOVOTNÝ

TAJEMSTVÍ A ZÁHADY aneb

PROÈ ŽIJEME?

Eko – konzult

Vážení ètenáøi!

Pøedmluva autora

Obracím se na Vás s touto prosbou. Máte nìjakou zkušenost s paranormálními jevy? Zažili jste nìjakou pøíhodu, kterou si neumíte vysvìtlit bìžnými normami a zpùsoby? Byli jste svìdky zvláštních pøíhod, úkazù nebo jevù? Máte sami nìjaké zvláštní schopnosti, které se vymykají našim školním poznatkùm? V èem se Vám nelíbila kniha, kterou jste právì doèetli? Napište mi! Rád Vaše názory a zkušenosti použiji pøi napsání nové knížky. Budete-li si to pøát, pozmìním Vaše jméno a ostatní údaje. Pøedem Vám za Vaši dùvìru dìkuji. Pište na adresu:

Tibor Novotný Box 7 687 38 Nedakonice Èeská republika

Nedakonice, 27. 8. 1999

Autor

© Tibor Novotný, 1999 © Eko-konzult, 1999 © Translation, Dr. M. Holièková, 1999 ISBN 80-88809-66-5

Tato malá knížka nemá dìj. Jejím úèelem nemá být zkrácení nudného èasu. Mnozí nebudou chápat poslání tìchto øádkù. Nevadí. Knížku odložte a vrate se k ní po urèité dobì. Jsem pøesvìdèený, že jednou si každý položí otázku: Proè vlastnì žijeme tento nᚠpozemský život? U nìkoho to bude v mladším vìku, pøedpokládám však, že tato otázka bude u každého ètenáøe nastolená až vìkem, s pøibývajícími šedinami. Zdánlivì neuspoøádané a nesouvisející kapitoly by mìly ètenáøe pøivést aspoò k zamyšlení nad smyslem života. Naše pozemská pou má nepochybnì svùj smysl a úèel. Domnívám se, že tuto otázku by si mìl každý èlovìk položit a hledat na ni odpovìï, hned jak dozraje. Zralost však neztotožòuji s dospìlostí. Znám dospìlé, kteøí mají do zralosti velmi daleko. Ba ani staøecký vìk nemusí být pøedpokladem zralosti. Naopak. Nìkterý èlovìk už v mladém vìku mùže dosáhnout úplné zralosti. Rád chodívám na høbitovy. Je tam zvláštní klid a atmosféra vhodná na takové zamyšlení. Èasto tam potkávám postarší i starce, chodí tam témìø pravidelnì a rádi. Myslím, že to jsou jedni z tìch, kteøí si už otázku smyslu života položili. Jednou jsem se jedné staøenky zeptal: „Co je to život a co smrt?“ Dostalo se mi této odpovìdi: „Co se narodilo, musí zemøít. Nᚠživot je jako život housenky, pøipoutané ke svému stromu. Dále nevidí, protože nemùže. Když její „stromový“ život skonèí, stane se motýlem a ten pozná krásu života z výš!

Proè žijeme

ky. Mùže si letìt na rùzné stromy, poznat více krás pozemského života, než mìl jako housenka. A tak je to s lidmi, chlapèe,“ odpovìdìla mi staøenka. Odpovìdí jsem byl ohromený. Odpovìdìla mi tak pøesvìdèivì, až mne to zarazilo. Po minutách uvažování jsem se k ní vrátil a zeptal jsem se, proè si to mysli. Øekla, že si to nemyslí, ona to ví. Zase tak rozhodnì a pøesvìdèivì. Na høbitov si prý chodí povídat se svou dávno zemøelou maminkou a nebohým manželem. Odcházel jsem se zvláštním pocitem, ale babku jsem proto nepokládal za blázna. Naopak, zaèal jsem o její odpovìdi intenzivnì pøemýšlet. Dobøe vím, že když nìèemu nerozumím, nebo se o nìèem nemohu pøesvìdèit z jiného zdroje, neznamená to, že to nemá opodstatnìní, nebo že to neexistuje. Vìru, co se stane po naší fyzické smrti? Všechno konèí? Nebo zaèíná znovu? Kdo ví? V duchu hledám odpovìï už nìkolik let. Našel jsem ji? Jestliže ano, kdo mi potvrdí její správnost? Ano, tato knížka je plná otazníkù. Ale i tvrzení. Tato tvrzení však nikoho nemají svést z jeho víry a pøesvìdèení. Nikomu nechci sahat na jeho víru nebo ateismus. To nepovažuji za úèel této knížky. Chci jen ètenáøe posunout blíže k tomu, aby si položil otázku: Proè žijeme tento pozemský život, co je jeho pravým dùvodem? A co bude po životì? Jsem pøesvìdèený, že èlovìk by se mìl nad tímto problémem zamýšlet, klást si otázky a hledat na nì odpovìdi. Vždy Bible nás utvrzuje v tom, že kdo hledá, najde. A najde jen ten, kdo chce najít a ví, kde hledat. Nìco mi napovídá, že hledat tøeba nejprve v sobì. Mám takové tušení, že odpovìï na každou otázku nosíme v sobì, v našem podvìdomí. Nevìøíte? Nevidìli jste ještì podvìdomí? Ani já ne! Ale nevidìl jsem ještì ani Jižní pól, a pøece vìøím, že existuje. Mnoho vìcí neumím pochopit èi zatøídit, a pøece je nezatracuji. Nevidìl jsem ani jeden zázrak, a pøece vìøím v zázraky. Nikdy jsem na vlastní oèi nevidìl UFO, a pøece vìøím, že tento fenomén existuje. Ale jsou i takoví lidé, kteøí neuvìøí, že v lebce mají mozek, ani když jim rozbijí hlavu a svùj mozek "

Pøedmluva autora

uvidí. Neuvìøí, protože nechtìjí. Ale v životì nastane okamžik, i když v jeho poslední minutì – a èlovìk se zamyslí a uvìøí. A uvìøí rád a tehdy zjistí, že svùj život jaksi promarnil, nežil ho správnì. Zjistí, že nejvíce pozornosti vìnoval tomu nejménì podstatnému. Tak jako motýl, když opustí kuklu, si vzdychneme: Proè jsme se tolik starali o tu povrchní kuklu, kterou z motýlího pohledu vidíme jako zbyteèné pozlátko a pro motýlí život zcela nepodstatné? Zamysleme se proto spolu nad skuteèným dùvodem našeho pozemského života. Klaïme si otázky a hledejme na nì odpovìdi. Nestojí to ani haléø a okolí nic neví.

Autor.

#

Proè žijeme

Informace, zkušenost a vìda

INFORMACE, ZKUŠENOST A VÌDA I když si toho nejsme vìdomí, každá, i nepatrná informace má svoji cenu. I tu platí zákon relativity. Ne každá informace má cenu pro každého, ne vždy a ne na každém místì. Jsou dokonce informace, které jsou cennìjší než peníze. Pøedstavme si, že se støetnou dva kupující. Oba mají v penìžence sto korun, které si vymìní. Když se rozcházejí, každý z nich má zase jen sto korun. Jestliže napøíklad jeden z kupujících ví, že rajèata jsou za 10 korun, a druhý zase ví, že papriky stojí 15 korun, po výmìnì informací bude každý bohatší o jednu informaci. Toto je bìžná životní zkušenost, která nám ani nepøijde cenná. Když napøíklad nìkdo vidìl UFO a byl sám, málokdo mu uvìøí. Mùže se dušovat, jak chce. Je to informace, které se jaksi nechce vìøit, i když každý z nás už o UFO aspoò slyšel nebo èetl. Vìda v rámci novovìku sesbírala, prozkoumala a zatøídila neuvìøitelné množství zkušeností a informací. Je vždy pøedvojem ve vývoji lidstva. Není v silách jedince zvládnout ani zlomek informací ze všech vìdních oborù. Jsou však vìdci, kteøí jsou vynikajícími znalci v úzkém oboru své specializace. Vìda však není ani zdaleka vševìdoucí a neomylná. Vìda spolu s církví kdysi uèily, že naše Zemì je plochá a nìkde existuje i kraj svìta. Pozdìji se upustilo od teorie ploché Zemì a nejuèenìjší muži svìta tvrdili, že Zemì je kulatá, je centrem vesmíru a všechny planety, Slunce i hvìzdy se toèí kolem ní. Tehdy to byla berná mince, které mnozí vìøili. Kdo nevìøil a neuznával tuto teorii veøejnì, mohl být i upálený. Dìjiny to zaznamenaly. Potom padla i teorie o tom, že Zemì je støedem vesmíru, a pøijala se heliocentrická teorie. Ta platí i dnes a s vysokou pravdìpodobností bude platit i nadále. $

%

Proè žijeme

Tedy vìda, nositelka pokroku lidstva, byla už vícekrát na scestí, ba i na vyloženì slepé cestì, ale v dané dobì se vìøilo, že uèenci mají pravdu. Zkuste dnešnímu vìdci povìdìt nìco o vìštìní, pøenosu myšlenek, vidìní do budoucnosti nebo reinkarnaci. Stroze Vás odmítne. Jestliže je pøístupnìjší, otoèí se nìkolikrát na každou stranu, zda není v blízkosti jeho vìdecký kolega, a potom možná nìco rezervovanì vyslechne, snad dokonce i nìco pøipustí. Bojí se zesmìšnìní ze strany ortodoxnìjších, uèených kolegù. Vìdomosti mu nedovolí pøipustit nìco, co se neuèil ve škole, co není možné najít v uznávaných publikacích, co nepotvrdí tabulky, vìty a pouèky. Kdyby byla na svìtì otevøena jedna jediná fakulta paranormálních a okultních vìd, možná by nᚠvìdec pøipustil, „že nìkde se tím prý už zabývají, ale tento vìdní smìr ještì nemá plnou vìdeckou platnost.“ A hotovo! Vìdec je opatrný a opatrný musíte být i Vy k vìdci. Pøitom zdaleka není možné tvrdit, že vìda a vìdci jsou odpùrci pokroku, nových myšlenek. Vìda se jen opírá o ovìøené a mnohokrát potvrzené fakty. Dnešní vìda nechce hlásat bludy jako její støedovìká kolegynì, a proto je velmi opatrná. Jestliže moderní vìda neuznává reinkarnaci (pøevtìlení), musí mne to nutnì pøesvìdèit, že reinkarnace neexistuje? Jestliže vìda neuznává pojem duše jako souèásti našeho pozemského života, myslíte si, že duše tím pádem opravdu není realitou? Nech to ètenáø ráèí zvážit sám. Jedno je však jisté. Informace byly a také budou pøedmìtem utajování. Vždy už biblický Mojžíš, nalezený v košíku a osvojený královnou, by nemìl pøístup do egyptských knihoven, k tajným poznatkùm tehdejšího svìta, kdyby ho našla a osvojila žena z prostého lidu. Už tehdy se dìlaly tajnosti s vìdìním. Informace mìly vždy moc a byly vždy peèlivì støeženy. Ani dnešní archivy FBI, CIA nebo KGB nejsou bìžnì pøístupné. A ukrývají vìru nejedno zajímavé tajemství, hodné celosvìtového zveøejnìní. &

Informace, zkušenost a vìda

I dnes novodobí faraoni urèí, kdo mùže být tím dnešním Mojžíšem a smí nahlédnout. Šastlivec je potom pøísahou zavázaný k bezvýhradní mlèenlivosti. V pøípadì úniku informací se národùm a svìtu pøedkládají mistrovské dezinformace, popírání nebo hrobové mlèení. A tak se informace o UFO, mimozemských civilizacích, o pùvodu èlovìka, vzniku vesmíru, pracnì nasbírané za peníze daòových poplatníkù, utajují ve prospìch hrstky vyvolených. Špièkoví vìdci v utajení pracují na projektech fantastického významu. Hitler tajil výrobu atomové bomby, technologii raket V-1, V-2. Nic platné, špionហudìlala svoje. Potom tajili výrobu zbraní hromadného nièení Amerièané, Britové a po nich i tehdejší Sovìtský svaz. Podezírali jeden druhého, každý chtìl mít na protivníka silnìjší trumf. V roce 1947 zaèala éra létajících talíøù – UFO. Velmoci se navzájem podezíraly a obávaly se, že je to technologie superzbraní toho druhého. Sbírala se svìdectví o výskytu létajících talíøù, svìdkùm potom bylo doporuèeno mlèet o tom, co vidìli! Byly vytvoøeny specielní komise s rozsáhlými pravomocemi sbírat a vyhodnocovat informace o UFO. Havarovaná UFO byla podrobována výzkumùm na odhalení jejich zázraèného pohonu. Pøitom se všechno popíralo. Kosmonauti z USA i z Ruska byli svìdky støetnutí s UFO bìhem letu. Zase pøišel zákaz zveøejòování a kosmonauti byli zavázáni mlèenlivostí. Americký kosmonaut Aldrin se po zážitku s UFO stáhl do soukromí, stal se z nìho podivín, jak tvrdí jeho kolegové z NASA. Nìco jím otøáslo. Možná to, že nesmìl øíci pravdu o tom, co vidìl. Kdo ví? Mnoho svìdkù pøeletu èi pøistání UFO v USA se divilo, že to, co pøed jejich oèima letìlo velmi nízko, zvláštnì svítilo a manévrovalo fantastickým zpùsobem, bylo po prozkoumání „odborníky“ oznaèeno jako Venuše, kulový blesk nebo padající a v atmosféøe hoøící stupeò rakety. Zkrátka utajování, dezinformace, zahalování. Tak se to dìlalo vždy s informacemi a vìdomostmi. Faraoni všech dob se drželi hesla: všechno je '

Proè žijeme

pro mne a nìco i pro ty druhé, jimž vládnu. Pojïme ale dále, buïme konkrétnìjší. Ve druhé kapitole se budeme zabývat nejrozšíøenìjší knihou na Zemi – Biblí. Je to kniha hodná povšimnutí z každé strany. Nebudeme mít po ruce asi pùvodní Bibli, málo co pùvodního se zachovalo, a co se zachovalo, to je peèlivì zamknuté ve Vatikánu. Pusme se tedy do té Bible, která je dostupná, která je nám pøedkládaná. Bude to zajímavé. Mnoho vìcí nám v Bibli urèitì ušlo.

BIBLE, KNIHA KNIH Nejrozšíøenìjší knihou na svìtì je bezpochyby Bible. Tato kniha je pozoruhodná z mnoha aspektù. Autora jako jeden z prvních upoutal ten fakt, že Bible je pro ètoucího laiky pomìrnì tìžko pochopitelná. Je v ní vsunuto mnoho vysvìtlivek, které mají zøejmì víckrát redigovaný text doplnit a vysvìtlit. Nabízí se vysvìtlení, že Bible byla pùvodnì napsána jako souvislé dílo s lehce pochopitelným významem. Dnes nelze už urèit, zda je Bible dílem jednoho, nebo více autorù. Kdyby tuto knihu dostal do rukou ztroskotanec na pustém ostrovu, který nikdy nic neslyšel o náboženství, asi by se køesanem nestal. Knihu by jednoduše nepochopil. Musel by mu teolog jako odborník vysvìtlit kopu vìcí, podat pøímo na lopatì. A to by nᚠztroskotanec musel opravdu velmi chtít pochopit vysvìtlované. Zøejmì by mu jediné pøeètení Bible ani nestaèilo. Bible je psána rùznými styly, èeho si jazykovìdec urèitì všimne. Budí to dojem, že knihu skuteènì psalo více autorù. 

Bible, kniha knih

Spíš by bylo pøijatelnìjší vysvìtlení, že jedno dílo má jen jednoho autora, zatímco pøekladatelù, opisovaèù, cenzorù bylo více. Bible s jistotou nabádá ètenáøe k síle víry, modlitby a rozjímání. „Vìøte, že všechno, oè v modlitbì prosíte, je Vám dané a budete to mít.“ Tolik citát. Všimnìte si zvláštní uspoøádání èasù, jimiž nás evangelista vyzývá k modlení: Vìøte – nyní, hned, bez výhrad, že všechno, oè v modlitbì prosíte – modlením tedy mùžeme prosit o cokoliv, je Vám dané – už nyní, hned, a budete to mít – vlastnit nìco potom. Poukazuje se tu zkrátka na význam a sílu modlitby. Vždy i sám Ježíš Kristus kázal: „Klepte a bude Vám otevøeno, hledejte a najdete, proste a bude Vám dáno.“ Tato slova mají velmi hluboký význam. Chceš poznat, tak hledej, a když vytrváš, tak opravdu najdeš a poznáš. Málo si v životì uvìdomujeme pravdivost a sílu tìchto slov! Modlení ale není dùležité mechanické drmolení slov. Nejdùležitìjší je odpoutání se od reality i od sebe. Modlící se se musí naladit na zvláštní frekvenci. Jeho tìlo, nervy, aura i duše musejí dosáhnout zvláštní vibrace, kdy je modlitba pøijatá. Tady je bezpodmíneèná, bezvýhradná víra! Vždy Ježíš, když chtìl nìkoho uzdravit, se nejprve ptal: „Vìøíš, že tak mohu uèinit?“ Jestliže dotyèný pochyboval nebo nevìøil, zázrak se nekonal. Víru nikomu není možné vnutit, k víøe se každý musí dopracovat sám! Vìøit v nìco musíme chtít jen my. Bible o víøe píše se samozøejmostí faktu. Pøi ètení Starého zákona si všimneme, že popisuje to, co bylo. Popisuje historii vzniku lidské bytosti. Doèteme se tu, kdo byl èí otec nebo syn a koho si vzal za ženu, kolik mìli dìtí. Starý zákon byl pro tehdejší lidi jakýmsi dìjepisem. Bùh, nebo nìkdo božský, mìl tehdy zájem na tom, aby lidé vìdìli, kdo jsou, odkud pocházejí. Bible obsahuje v pøirovnáních i praktické rady, jak se tøeba zachovat v rùzných situacích. Bible tehdejším lidem oznamovala i budoucnost. „A narodí se Mesiᚠa Vykupitel.“ „Bude soudný den.“ To jsou kon