Ruth Montgomeryová. Je reinkarnace faktem èi mýtem a co pro nás znamená. Eko konzult

Ruth Montgomeryová

Je reinkarnace faktem èi mýtem a co pro nás znamená

Eko–konzult

Záhady reinkarnace

!

Úvod Významná vìdecká pracovnice, jejíž jméno je vìtšinì Amerièanù známé, se pøed tøemi desítkami let zaèala zajímat o reinkarnace a to díky tøíletému chlapci, který byl ve spontánním transu schopen hovoøit plynnì nìmecky a persky. Tento jazyk jak on, tak ani jeho rodièe za bdìlého stavu neznali. Odborníci, kteøí se chlapcem zabývali prohlásili, že hovoøí nìmèinou, která byla v Nìmecku používána v šestnáctém století. Jeho perština byla o dvì století starší. Pravdivost vìtšiny životù popsaných bìhem hypnotické regrese nelze dokázat. Pokud se jistá tvrzení ukážou jako pravdivá, pak je snazší pøijmout i zbytek poskytnutého materiálu.

ISBN 80–89044–15–8 © Ruth Montgomeryová, 1976 © Translation: M. Židlický, 2001 © Eko-konzult, 2001

Ve stávajícím stavu vývoje nelze reinkarnaci dokázat o nic lépe než existenci Boha. Avšak doktrína karmy a zrození je natolik logická, že dvì tøetiny lidstva ji pøijaly za svou. Tento názor je starší než dìjiny podložené dokumenty a byl pøedáván ústnì do té doby, než èlovìk zaèal používat hieroglyfy. Lépe než cokoliv jiného vysvìtluje, proè se nìkteøí z nás rodí v chudinských ghettech, zatímco jiní do rodin, jejichž zázemí pro další rozvoj poskytuje optimální podmínky. Proè je nìkteré dítì geniální, zatímco jiné duševnì zaostalé, proè jsou nìkteøí tìlesnì postižení, zatímco jiní zdraví a krásní. Ve Starém zákonì se doèteme „Oko za oko, zub za zub“, avšak každý z nás si je vìdom toho, že mnohdy je zlo nepotrestáno a zdánlivì má navrch. Avšak pouze do okamžiku, než pøijmeme tezi, že na zemi jsme mnohokrát byli již døíve, a že to, co v jednom životì zasejeme, v dalším sklidíme. Pak výše zmínìné tvrzení dává smysl. V nejvýznamnìjší knize bráhmanù v Bhagavad Gitì se píše: „Tak jako se èlovìk zbavuje starých obnošených šatù a obléká si nové, stejnì tak duše uvìznìná v tìle se zbavuje starých tìl a vstupuje do nových. Nebo smrt èeká každého, kdo se narodí a narození každého, kdo zemøel.“ Šest století pøed zrozením Ježíše Gautama Buddha hlásal, že èlovìk nemùže uniknout následkùm svých myšlenek a èinù; že bez cyklu znovuzrození život nemá vyšší smysl. Jak bráhmani, tak buddhisté se z kolobìhù zrození a úmrtí snaží vymanit. Má se za to, že je to možné pouze tehdy, vypracuje-li se èlovìk k takové dokonalosti, že dosáhne nirvány èi jednoty s Bohem. Židovská sekta esejských, jež je mnohými považována za uèitele Jana Køtitele a Ježíše, vìøila v reinkarnaci. Stejnì tak v ní vìøili raní køesané. Když se Ježíš svých žákù zeptal, za koho jej považují, èást z nich odpovìdìla: „Nìkteøí øíkají, že jsi Janem Køtitelem; nìkteøí Eliᚠa další Jeremiᚠnebo jeden z prorokù.“ V Matoušovi 17:9-13 se doèteme, že poté, co se žáci Ježíše zeptali na proroctví, že pøed spasitelem nejdøíve musí pøijít Eliáš, Ježíš

"

Záhady reinkarnace

odpovìdìl: „Pravím vám, že Eliᚠjiž pøišel, avšak nepoznali ho, ale uèinili mu což nechtìli; tak i syn èlovìka trpìti bude od nich. Tehdy srozumìli, uèedníci, že jim to pravil o Janovi Køtiteli.“ V knize Pøiznání sv. Augustina èteme: „Nežil jsem snad v jiném tìle, anebo nìkde jinde, pøedtím než jsem vstoupil do matèina lùna?“ V šestém století Synod v Konstantinopolu (Jehož se nezúèastnil øímský papež) reinkarnaci odsoudil. Nìkteøí uèenci vìøí, že vìtšina zmínek o tomto uèení byla poté z bible odstranìna, pøestože øada významných katolických teologù, vèetnì sv. Františka z Assisi èi Tomáše Campanelly, v nìj vìøila. Francouzský filozof Voltaire napsal: „Nepøekvapilo by mì, kdybych se namísto jednou narodil dvakrát.“ V reinkarnaci vìøily i takové osobnosti, jako napøíklad Benjamin Franklin, Ralph Waldo Emerson, Henry Ford a Thomas Edison. Jestliže jsme však již kdysi na zemi žili, proè si to nepamatujeme? Zdá se, že øada z nás si na své pøedchozí životy matnì vzpomíná. Kdo po spatøení neznámého mìsta nezažil pocit, že zde již kdysi byl? Nebo po setkání s neznámým èlovìkem nemìl pocit, že ho odjakživa zná? Mohly by tyto pocity mít pùvod v minulých životech? V novinách a knížkách se doèteme o øadì pøípadù, kdy malé dìti tvrdí, že byly nìkým jiným a živì popisují místa, jež v tomto životì nikdy nenavštívily. Tato tvrzení by mohla být považována za výplody dìtské pøedstavivosti, kdyby to, co øekly, nebylo pozdìji potvrzeno. Nìkteøí lidé scény z minulých životù zahlédli bìhem meditace èi ve snech. Další bìhem hypnotické regrese popsali události, o nichž tvrdili, že k nim došlo bìhem jejich pøedchozích životù. Nìkteøí dokonce hovoøí cizími jazyky, které neznají. Záleží na tom, zda jsme již nìkdy žili? Ano. Jestliže toto není nᚠprvní život, pak nejspíše nebude ani poslední a následnì budeme schopni naše budoucí zjevení na zemi ovlivnit. Pokud bychom pøijali filozofii, že život je vìèný a že tak, jak se chováme k druhým, se oni jednou budou chovat k nám, pak bychom naše chování nepochybnì významným zpùsobem zmìnili. Kdo by chtìl šidit svého obchodního partnera nebo svést man-

Úvod

#

želku jiného, kdyby vìøil, že se mu takovéto chování jednou vrátí? Je Bùh natolik nevypoèitatelný, že nìkomu dá do vínku zdraví a bohatství, zatímco jiní mají jen samé potíže? Jestliže pøijmeme filozofii reinkarnace a karmy, pak pochopíme, že naše stávající situace je plodem našich pøedchozích myšlenek a skutkù. V této knize jsou popsány zážitky lidí, jež naznaèují, že na zemi byli již v minulosti. Dùraz je však kladen na zmìnu našich postojù, k níž mùže na základì pøijetí konceptu reinkarnace dojít. Kdo by láteøil nad svými tìlesnými potížemi, kdyby vìdìl, že si je kdysi vybral, aby tak odboural èást své negativní karmy? Kradl by chudý èlovìk, kdyby vìdìl, že se dobrovolnì narodil do chudoby, aby se stal skromnìjším? Byl by snad boháè pyšný na své bohatství, kdyby si uvìdomoval, že si zvolil bohatství namísto chudoby, aby otestoval svoji schopnost pomáhat druhým? Nìkteøí lidé, o nichž se v této knize hovoøí, nebyli pøíliš nadšeni, když jsem je požádala o svolení uvést jejich jména. Vìtšina z nás má pøirozené obavy, že pokud pøipustíme možnost, že na této planetì nejsme poprvé, pak se v oèích mnohých zdiskreditujeme. Paní Wilfred (Elsie) Sechristová na sto procent netvrdí, že ve svém minulém životì zemøela na tuberkulózu, a že tehdy byla provdána za známého umìlce. Reverend George Emery se nesnaží „dokázat“, že jeho duše kdysi obývala tìlo anglického farmáøe žijícího v osmnáctém století. Hugh Lynn Cayce nemá žádný stoprocentní dùkaz, že v jednom ze svých životù byl køižákem a v dalším horským váleèníkem. Žil Dr. Stanley Krippner na dvoøe Kublai Khan, nebo to byla jen jeho pøedstavivost? Netvrdí, že na tuto otázku zná odpovìï. Tyto vzdìlané Amerièany filozofie reinkarnace zajímá natolik, že se rozhodli své zážitky zveøejnit, v nadìji, že jejich výpovìdi nám pomohou hádanku zvanou život rozluštit. Kdo jsem? Jestliže se znovu narodím, èím se stanu? Každou naší myšlenkou, každým naším èinem vytváøíme èlovìka, jímž se staneme.

Záhady reinkarnace

$

Kapitola 1

Jak si mùžeme vzpomenout? Poprvé jsem mìla silný pocit, že místo, které jsem pøedtím nikdy nenavštívila, mi pøipadá známé. Stalo se to na Støedním východì. Na základì mého pøání jsme navštívili velkou pyramidu v Gize, jejíž vrchol jsem vidìla z okna hotelového pokoje. Když jsme se k této velkolepé stavbì pøiblížili, mìla jsem pocit, jako bych se vracela domù. U vchodu nám nᚠprùvodce øekl: „Nyní musíme sklonit hlavy a úzkým prùchodem postupovat vpøed…“ „Ano,“ pøerušila jsem ho. „Poté zahneme doprava, dále budeme stoupat vzhùru a pak…“ a popsala jsem zbytek cesty vedoucí ke královì pokoji. Prùvodce se na mne pøekvapenì podíval: „Mám dojem, že jste øekla, že je to vaše první návštìva Egypta.“ „Ano,“ odpovìdìla jsem a nejistým hlasem jsem dodala, „ale v pyramidì jsem již byla.“ Nevìøila jsem tomu a nerozumìla jsem, proè jsem to vùbec øekla. Nikdy pøedtím jsem o reinkarnaci nepøemýšlela a kdyby mi nìkdo øekl, že v ní vìøí, považovala bych ho za podivína. Jak jsme však postupovali vpøed, držíce svíèky, cesta mìla pøesnì tu podobu, jakou jsem pøedpovìdìla. Pøestože jsem obrázky pyramid vidìla mnohokrát, vìdìla jsem o nich tak málo, že jsem pøedpokládala, že v nich prakticky žádné chodby nejsou. Po tomto neobvyklém zážitku mne Egypt velmi pøitahoval. Dávala jsem mu pøednost pøed jinými, daleko atraktivnìjšími místy. Pokaždé, když ho navštívím, dostaví se stejný pocit sounáležitosti s touto starobylou kulturou. K Nilu mám stejnì vøelý vztah jako k øece Potomacu, na jejíchž bøezích jsem žila více než ètvrt století. Podobný pocit jsem mìla i pøi návštìvì Palestiny, obzvláštì v Kapernaumu, ležícím v blízkosti Galilejského moøe a v Jerichu

Jak si mùžeme vzpomenout?

%

nedaleko Mrtvého moøe. Mìla jsem dojem, jako bych po onìch cestách šla již nesèíslnìkrát, pøestože takovouto reakci je možno považovat za projev náboženských emocí. Dokonce i poté, co jsem se zaèala zajímat o paranormální jevy, mne téma reinkarnace nezajímalo. Mùj poèáteèní skepticismus týkající se možnosti komunikace mezi takzvanì mrtvými a živými ve svìtle rostoucích dùkazù slábl. Pøedstava, že každý z nás pøežil øadu úmrtí a že se znovu narodíme, mi pøipadala absurdní. Když jsem se zaèala vìnovat automatickému psaní (èlovìk v ruce drží tužku položenou na nepopsaném papíøe a èeká, až skrze nìj duše zemøelých zaènou psát – pozn. redakce), jednou mí tajemní duchovní rádci napsali: „Na zemi jsi byla již mnohokrát a budeš se na ni vracet tak dlouho, dokud se nezbavíš všech vazeb, jež tì k pozemskému žití poutají. Jak rychle se ti to podaøí, závisí pouze na tobì, nikoliv na Bohu, který všem duším dal stejné pøíležitosti. Nezapomínej, že pøi každém našem opìtovném návratu na zem se musíme vypoøádat nejen s naší pøedchozí negativní karmou, ale souèasnì musíme èelit novým pokušením. Je na nás, zda se naše karmické bøemeno zvìtší èi nikoliv.“ Rádci mi pøipomnìli, že miliony lidí na celém svìtì v reinkarnaci vìøí již „od nepamìti“. Zmínili se o „chybném postoji øady lidí žijících v Orientu, kteøí se snaží vymanit z kolobìhu životù na zemi tím, že vìtšinu èasu vìnují duchovnímu rozjímání“. Takovýto postoj je kontraproduktivní, nebo „namísto toho, aby pomáhali druhým a dìlali vše, co je v jejich silách, aby svým dílem pøispìli ke zlepšení životních podmínek svých bližních, myslí pouze na vlastní spasení“. Díky tìmto poselstvím z neznámého zdroje jsem si koupila nìkolik knížek o reinkarnaci, vèetnì knížek o nejznámìjším americkém senzibilovi a prorokovi Edgaru Caycem. Byla jsme pøekvapena, že øada lidí si údajnì vzpomnìla na své pøedchozí životy a detailnì je popsala. Zeptala jsem se proto svých duchovních rádcù, jak by se mi to mohlo rovnìž podaøit. Odpovìdìli následovnì: „Zamysli se nad nìkterými aspekty

&

Záhady reinkarnace

svého mládí, jež ti pøipadají významné. V mnoha pøípadech zde mùže být vazba na pøedchozí životy na zemi. Skuteènost, že mᚠnapøíklad ráda lékoøici znamená, že jsi žila na Východì. Proè si myslíš, že mᚠráda fazole? Protože jsi je v jednom ze svých pøedchozích životù pìstovala. Považovala jsi je za jedny z nejkrásnìjších rostlin a byla jsi pøesvìdèena, že mají vysokou výživnou hodnotu. V té dobì jsi nejedla maso a žila jsi témìø jako poustevník. Proè si myslíš, že nìkdo se rozhodne uèit španìlštinu, zatímco jiný tøeba italštinu? I zde mnohdy rozhoduje naše podvìdomí, jež na nic nezapomíná. Jinak mnozí spatøili výjevy ze svých minulých životù bìhem meditování èi nahlížení do sklenìné koule.“

Výlety do minulosti

'

Kapitola 2

Výlety do minulosti Fyzické utrpení spojené s umíráním pocítil prominentní psychiatr z Chicaga (nazývejme ho Dr. Smih), když byl hypnotizován Dr. Kelseyem v jeho domì v jižní Francii. Dr. Smitch si „vzpomnìl“ na nìmeckou reinkarnaci v dobì viktoriánské éry, kdy byl mladou ženou lehèích mravù. Poté, co ji opustil muž, kterého milovala, si vzala bohatého Nìmce a pøešla do extrému — byla velmi citlivá vùèi morálním pokleskùm druhých. Tato žena, jež pøed manželem a pøáteli skrývala svoji pochybnou minulost, byla na své dìti velmi pøísná. Vyžadovala od nich bezpodmíneènou poslušnost. Avšak navzdory svému vysokému spoleèenskému postavení byla vnitønì nespokojená a skrytì toužila po volnìjším zpùsobu života. Nejživìjší vzpomínky Dr. Smitha z onoho života se týkaly jeho posledních momentù, kdy jako sedmdesátiletá žena umíral na zánìt støev. Jako katolièka èelila nepøekonatelnému problému. Jeden z jejích synù byl knìz, jemuž se mìla vyzpovídat ze svých høíchù. Èelila dilematu: jak se zbavit svých høíchù prostøednictvím zpovìdi a pøitom je neodhalit svým dìtem. Dr. Smith øíká, že prožíval nejen ženinu tìlesnou, ale i duševní bolest. Vìøí, že tento traumatický zážitek z minulého života ovlivòuje i jeho stávající život. S úsmìvem dodává: „Lituji, že jako mladík jsem byl sám na sebe tolik pøísný a nezúèastnil jsem se øady velmi pøíjemných spoleèenských aktivit.“ Je možné, že postoje umírající staøeny se pøenesly do jejího následujícího života? Øeditel známé laboratoøe zkoumající sny Dr. Stanley Krippner øíká, že na možný minulý život si vzpomnìl, když mu bìhem legálního testu byla podána psychotropní látka. Øekl, že mìl pocit „jakoby cestoval èasem, minulostí, pøítomností a budoucností“. Své pocity popsal následovnì: „Chvíli jsem byl na dvoøe Kublai Khanu a obdivoval nádher-



Záhady reinkarnace

né brokátové šaty císaøe. V mžiku jsem se ocitl ve Versailles. Nakonec jsem v Americe vidìl Thomase Jeffersona, jak v Monticello vysvìtluje svùj poslední vynález. Jeho tváø se postupnì vytratila a namísto ní jsem spatøil tváø Kennedyho. Aniž bych vìdìl proè, do oèí mi vstoupily slzy.“ Tyto výjevy Dr. Krippner spatøil osmnáct mìsícù pøedtím, než byl John F. Kennedy zavraždìn. Bìhem jiného obdobného laboratorního testu se Dr. Krippner vidìl na Havaji s mladou dámou, která mu pravila: „Nejste již malihini (nováèek), ale kamaaina (stará duše).“ Poté spatøil arabskou vesnici, „jejíž obraz mne uchvátil natolik, že jsem se bál dýchat, aby nezmizel“. „Vidìl jsem vìže a minarety.“ V následujících scénách sám sebe spatøil jako španìlského toreadora, jako vysokého aztéckého knìze, jako kapitána lodi a opilého vojáka. Dr. Krippner nemá nejmenší zdání, odkud tyto výjevy pocházejí – zda jsou plodem jeho pøedstavivosti nebo zda mají pùvod v jeho pøedchozích reinkarnacích. Všichni, kteøí se však reinkarnací zabývají souhlasí, že je teprve na poèátku bádání. Reverend George F. Emery, který je pastorem v Laconu ve státì Illinois, v roce 1966 navštívil Støední východ. Pøi návštìvì Káhiry doprovázel skupinu dalších pastorù a pøátel k blízké pyramidì v Gize. Mladý duchovní byl atletického vzezøení, plný síly. V momentì, kdy Velkou pyramidu spatøil, oznámil, že na ni vyleze. Nìkteøí jeho kolegové se k nìmu pøidali a zaèali stoupat nahoru. Po nìkolika vteøinách pocítil obrovský strach. „Moje reakce mne zaskoèila,“ pøiznává, „ale vìdìl jsem, že ve výstupu nejsem s to pokraèovat. Další na mì volali, abych to nevzdával. Opatrnì, krùèek po krùèku, jsem však slezl dolù. Když jsem byl zpátky na zemi, sedl jsem si a zavøel oèi. V tom okamžiku jsem spatøil otroky pokládající tìžké kvádry a uvìdomil jsem si, že jsem jedním z nich. Poté jsem vidìl, jak mne jeden z kvádrù zavalil. Vìdìl jsem, že jsem zemøel.“ Tato vize reverenda Emeryho velmi pøekvapila, nebo donedávna v reinkarnaci nevìøil. O tomto svém zážitku se nikomu

Výlety do minulosti



nezmínil. O nìkolik dní pozdìji, když s ostatními jel autobusem z Jeruzaléma k jezeru Tiberius, vnitøním zrakem spatøil karavanu velbloudù, ubírajících se stejným smìrem. „Nosièi nesli své pány na nosítkách,“ vypráví o své vizi. „Mìl jsem dojem, že na jednom nosítku sedím i já. Tento pocit byl natolik silný, že když nᚠizraelský prùvodce oznámil, že po této cestì byli v dávných dobách na nosítkách nošeni perští princové, byl jsem v šoku.“ Autobus nakonec dojel ke Galilejskému moøi. Poté jel nìkolik kilometrù podél pobøeží a když se zastavil, øíká reverend Emery, že cítil, že musí vystoupit a políbit zemi. „Toto byl mùj domov,“ pravil. „Nevìdìl jsem, kde jsme, ale vìdìl jsem, že jsem zde strávil nádherné chvíle. Když jsem zavøel oèi, spatøil jsem skupinu lidí stojící kolem muže, jenž byl ke mnì obrácen zády. Byl jsem dospívajícím chlapcem. Pøišla ke mnì žena s nádhernýma oèima, vzala mne za ruku a vyzvala mne: Pojï, seznámím tì s Mistrem. V tom okamžiku prùvodce ohlásil: Toto jsou Magdalské zøíceniny, domov Máøí Magdalény. Toto prohlášení ve mnì vyvolalo velmi silné emoce, nebo celý život jsem ze všech biblických postav nejvíce sympatizoval s Máøí Magdalénou. Pøipadalo mi to jako další vzpomínka na mùj minulý život – tento zážitek byl natolik silný, že dokonce i dnes bych se do Magdaly rád vrátil.“ Po návratu do Ameriky se pastor se svými zážitky stále ještì nikomu nesvìøil, ale díky nim si vzpomnìl na další vìc, kterou témìø ignoroval. Pøed rokem mu jeden senzibil øekl, že pokud „je duchovnì pøipraven, aby si vzpomnìl na své minulé životy, pak se tak stane bìhem meditace“. Pøíští ráno si na poèátku svého pravidelného meditování položil otázku: „Mohl bych znát své minulé životy?“ Øíká, že odpovìï znìla kladnì. Když vyšší síly požádal, aby mu pøíslušné informace poskytly, jasnì uslyšel: „Byl jsi Georgem Whitefieldem.“ Vnitøní hlas mu øekl, že mùže využít znalosti nabyté bìhem onoho života, avšak tentokrát nikoliv jako kazatel, jenž hovoøí na velikých shromáždìních, nýbrž jako duchovní, pracující