Johan Richter. Dobré víno Váš nejlepší lék. Praktický receptáø. Eko konzult

Johan Richter

Dobré víno Vᚠnejlepší lék

Praktický receptáø

Eko–konzult

Dobré víno tvoøí dobrou krev, dobrá krev je pøedpokladem dobré nálady, dobrá nálada pøináší dobré myšlenky, dobré myšlenky dávají vzniknout dobrým skutkùm, dobré skutky dìlají èlovìka èlovìkem. Lidová moudrost

ISBN 80–89044–35–2 © Johan Richter, 1992 © Translation: J. Valentová, 2000 © Eko-konzult, 2002

Úvod

Konzumace vína má velmi dlouhou historii. O jeho pøíznivém vlivu na zdraví lidí svìdèí nejen papyrusové záznamy z antiky, ale také egyptské piktogramy z období kolem roku 4000 pøed naším letopoètem. Tyto záznamy však zatím nejsou zcela objasnìny a v dùsledku toho zøejmì zùstaly nedocenìny. Z farmakologického hlediska se, bohužel, ještì i dnes víno mylnì posuzuje pouze z hlediska obsahu alkoholu. Pøitom už v roce 1812 americký lékaø Benjamin Rush, považovaný za otce americké psychiatrie napsal, že víno, na rozdíl od koncentrovaných alkoholických nápojù, inspiruje k dobré náladì a optimismu. Pozdìji A. L. Henderson uvedl, že ani zøedìné koncentrované alkoholické nápoje nemají na lidský organismus tak blahodárný úèinek jako víno se stejnou hladinou alkoholu. I když jeho teorie v minulém století nebyla vysvìtlena blíže, princip pøíznivých úèinkù vína dokážeme už dnes vysvìtlit nìkolika vìdeckými objevy, uskuteènìnými v posledních letech. Teprve koncem 20. století se vìdcùm koneènì podaøilo vìdecky zjistit a dokázat to, co naši pøedkové vìdìli už celá tisíciletí. – V pøimìøených dávkách je víno skuteènì lékem! Bohužel, jako každý lék ve vìtším množství škodí. Pravidelné pití vína v neúmìrných dávkách vede právì k tìm chorobám, které jsme chtìli léèit a zároveò k dalším poruchám. Snad bychom ještì mìli upozornit, že nìkteré léky se s alkoholem nesnášejí. Tedy ani s vínem. Navíc u urèitých lékù, napøíklad meprobamatu, hrozí nebezpeèí, že po jejich zapití alkoholem mùže dojít k tìžké otravì a dokonce k smrti.

4

Léèení vínem

Z historie léèení vínem Víno je celá tisíciletí nejen poživatinou, ale také léèebným prostøedkem – lékem, který lidoví léèitelé užívali stejnì jako oficiální medicína. Šarlatáni i vesniètí felèaøi, zázraèní lékaøi i profesoøi na univerzitách. Posvátný význam vína, jeho použití pøi liturgiích a èasté zmínky o nìm v Písmu svatém, z této potraviny a nápoje pomohly udìlat všeobecný léèivý prostøedek, který nejen dobøe chutnal, ale v mnoha pøípadech také skuteènì léèil. A to v èasech, kdy efektivní farmakoterapie byla hudbou budoucnosti. Kromì toho lidé nápoji, jehož existence byla všeobecnì známa pøièinìním biblického Noea, a který byl spojován s Kristem Vykupitelem, dùvìøovali. Tak napø. svatému Rochovi víno pomohlo, když v Itálii onemocnìl morem. Lze vùbec o této legendì pochybovat? Mnoho mnichù, øádových sester, faráøù a svatých se stalo garanty úèinnosti vína. Z žádného jiného léku nebylo možné tak dobøe slyšet Pánùv hlas. Už svatý Benedikt víno doporuèoval proti „slabosti, která sídlí v èlovìku“. Jedna z nejstarších legend o léèivých vlastnostech vína a zdraví se váže k perskému králi Dšemšidovi: „Hrozno, ten chutný plod, zmìnu roèního období, když pøijde zima, nevydrží. Ale nám se zachtìlo si jeho lahodné chuti dopøávat i v zimì a na jaøe. Dšemšid tedy pøikázal z hroznù, slupek a jader vymaèkat šávu a pøipravovat mu ji každý den, aby pomocí chuti vyzkoušel její stav a vlastnosti. To dìlal tak dlouho, dokud šáva nezhoøkla. Když se král domníval, že se promìnila v jed, rozkázal nádobu odnést a zavøít. Jedna jeho krásná a milovaná otrokynì zaèala trpìt tak nesnesitelnými bolestmi hlavy, že se rozhodla zemøít. Zvolila si k tomu tento dobøe ukrytý smrtelný jed. Protože ho požila pouze trochu, zaèala se cítit dobøe. Bolest ji opustila. Napila se víc. Utrápená žena, která už nìkolik nocí nespala, usnula. Bez

Dobré víno – vᚠnejlepší lék

5

pøerušení spala den a noc a když se probudila, byla zdravá. To se hned doneslo k uším Dšemšida. Jeho duše se potìšila. Chválil víno a sám ho užíval. Udìlal z nìj nápoj pro všechny. Protože víno uzdravilo mnoho nemocných, nazvali ho Královským lékem.“ Jelikož jde o pìknou povìst, nebudeme správnost této medicínské výpovìdi ovìøovat. Otrokynì mohla být osoba vegetativnì citlivá, náchylná na zmìny poèasí. Mohla mít problémy s krevním obìhem. Ve vínì možná našla uvolnìní. I dnes èasto jedna sklenice vína bývá dobrým lékem pro ty, kdož jsou citliví na poèasí. Rovnìž Hippokrates víno doporuèoval pøi nìkterých bolestech hlavy, jako tonikum pøi horeèce a nemocech zažívacího ústrojí. Další antický lékaø, který se vínem zabýval, byl Galenos z Pergamonu (131 – 201 n. l.). Byl osobním lékaøem pergamonských gladiátorù. Mìl bohaté zkušenosti s èistìním a ošetøováním rùzných poranìní vínem. Víno pomáhalo èasto odstraòovat bolesti, nebo snižovalo horeèku, a ve velkých dávkách pùsobilo narkoticky. Ve svém díle „De antidotis“ Galenos podrobnì píše o øeckých a italských vínech, která sám ochutnával a hodnotil. Nikdy nepochyboval o tom, že víno, pøípadnì nápoje obsahující víno, pøedstavuje ochranu pøed jedy. Když se Galenos v r. 169 stal osobním lékaøem øímského císaøe Marca Aurelia, patøila ochrana panovníka pøed otravou k jeho hlavním povinnostem. V našem století byly tyto poznatky potvrzeny. Víno uvolòuje a rozvíjí pùsobení antidot celé øady otrav (digitalis, strychnin ap.). Toxického úèinku èásteènì zbavuje také jed kobry a zmije. Toto zvláštní antitoxické pùsobení vína bylo pokusy dokázáno na experimentálních zvíøatech. Morèata, jimž byla vstøíknuta dávka toxinu difterie a souèasnì jim bylo naordinováno víno, zemøela až o 10 – 20 hodin pozdìji než zvíøata, která vínem léèena nebyla. Slavný starovìký lékaø Galenos je v dnešní medicínsko-historické literatuøe posuzován kontroverznì. Je však nutné zdùraznit, že výraznì ovlivnil

6

Léèení vínem

evropskou medicínu až do novovìku. Více než tisíc let se lékaøi od nìho uèili. Vdìènost je však u lidí ojedinìlý jev. Dnes se mu vytýká, že jeho slavná teorie ètyø šáv byla pøekážkou dalšího vývoje medicíny. Mnohé jeho názory, závìry, doporuèení, výpovìdi jsou ovšem dosud platné. Pøedevším ty, které se týkají vína. Víno se mùže – podle Galena – používat k léèení lokálních zánìtù. Tato vlastnost vína dosud nebyla vyvrácena. V souèasnosti máme na potlaèení zánìtù mnohem modernìjší a podstatnì úèinnìjší látky. Nahradit tyto substance vínem by v mnoha pøípadech nebylo možné. Umývání ran vínem, jak to praktikoval Galenos, by se mohlo používat pouze v nouzových situacích. Význam to mìlo v minulosti. V krizové situaci by se dalo použít i dnes. Také slavná jasnovidná léèitelka, mystièka a vizionáøka, benediktinská opatka Hildegarda z Bingenu (1098 – 1179) víno doporuèovala pøi žaludeèních problémech, plicní slabosti a zácpì. Víno – podle Hildegardy – podporuje tvorbu krve a proto je vhodné hlavnì po pouštìní žilou. Hildegardì z Bingenu mùžeme v tomto smìru dát za pravdu. Pøi chronickém nedostatku železa po „pouštìní žilou“ mohlo víno bohaté na železo urèitì pomoci. Víno z floky (železné víno), o nìmž mnozí v minulosti slyšeli, mìlo anemickým mladým dívkám do tváøe vrátit barvu. K tomuto úèelu se musely floky z mìkkého železa ve vínì rozpouštìt tak dlouho, dokud nevznikl nasycený roztok. Hildegarda nepoukazuje pouze na dobré stránky vína, ale také na negativní, napø. doslovnì uvádí, že: „Víno podporuje chlípnost!“ Mezi historiky je známo dílo „Regimen sanitatis Salernitatum“ od Arnalda von Villanova (1235 – 1311), který také píše o významu vína. Podle nìho je zdravé jen ušlechtilé víno a takovým se lze jednou za mìsíc poøádnì opít. Pocení a spánek po takové pitce prý mají hygienický význam. Známý arabský lékaø a filozof Abu Ali Ibn Sina (Avicena), který svým dílem „Canon medicinae“ ovlivnil celé generace lékaøù, se domníval, že co je jednou dobré, musí být dvakrát ještì lepší – a proto upøednostòoval opít se dvakrát za mìsíc.

Dobré víno – vᚠnejlepší lék

7

Je však nutné poznamenat, že i v tìch dobách se našli lékaøi, kteøí mìli jiný názor. Podobný význam jako Avicena v orientální medicínì má v dìjinách evropské medicíny lékaø, jehož známe hlavnì pod jménem Paracelsus (Aureolus Theophrastus Bombastus Paracelsus z Hohenheimu, 1493 – 1541). Paracelsus víno doporuèoval v rùzné podobì a dávkách pøi mnoha onemocnìních. Kromì toho to byl právì on, kdo poprvé pojem víno spojil se slovem arabského pùvodu – alkohol (pùvodnì znamenalo olovìný lesk na barvení oboèí). Dal tak základ dnešnímu smyslu tohoto slova: „alcohol vini“. Paracelsus k dezinfekci ran doporuèoval víno a ne moè, jak tehdy bylo zvykem. Uvádí: „Protože moè zpùsobovala zapáchání ran, zamyslel se lid nad touto oèistou a použil víno.“ Je ironií osudu, že Paracelsus r. 1541 zemøel po bitvì v hospodì v Salcburku. Když se narodil, byl v kurzu univerzální lék, který se vyrábìl v apatykách a klášterech – pálenka. Tato „agua vitae“, která k nám do Evropy pøišla jen pár století pøedtím z arabských státù (od 13. století), byla drahá a používala se na rùzné nevolnosti: „…i na nemoc, pojmenovanou rakovina… je dobrá na píštìl… tedy natírejte se a pijte ji. Ten, kdo ji každé ráno bude pít na laèno smíchanou s vínem, churavìt nebude.“ Nárùst konzumace pálenky v následujících stoletích význam tohoto léèivého prostøedku popøel. Podobný jev se pozdìji opakoval také v pøípadì kávy, která byla zpoèátku rovnìž cenìna jako lék. Pálenka se stále více stávala katastrofální drogou. Pálenkový mor 19. století, který postihl hlavnì lidové vrstvy, se stal symptomem spoleènosti, v níž zaèínaly politické zmìny. Ale ani víno nebylo používáno s mírou a citem. Dokazují to slova jednoho biskupa, který svým oveèkám v r. 1814 kázal o pùstu: „Ten, kdo se dopustí høíchu, zneužil dary Boží. Zneužití však nevyluèuje používání. Je sice napsáno: Víno tìší lidské srdce! Vyplývá z toho, že víno mùžeme a máme pít.

8

Léèení vínem

Není mezi mými mužskými posluchaèi nikdo, kdo by požil 2 míry vína (asi 3 l vína, pozn. autora) a cítil pomatení smyslù. Kdo se pøi tøetí a ètvrté míøe zapomene tak, že nepozná svou ženu a dìti, a zraòuje je nadáváním, bitím a kopáním … musí vstoupit hned do sebe a zanechat nadmíru v pití… Kdo ale po požití ètvrté, možná i páté a šesté míry ještì sám sebou zùstává, pomáhá svým blízkým, chová se jako pán domu a plní rozkazy duchovních i svìtských vrchností, ten a svùj díl užívá a pøijímá s díky. Ale musí se chránit postupovat tak bez vyzkoušení úèinkù, protože každý slabý èlovìk má svou míru. Pouze zøídka Bùh nìkomu dává milost moci pít osm mìr vína, jako mnì, jeho služebníkovi. Proto mi nemùžete vyèítat, že jsem se na nìkoho neprávem oboøil, známé a pøíbuzné nepoznal nebo nesplnil své duchovní povinnosti. Jsem stále schopen chválit a uctívat Boha… a proto se mohu s èistým svìdomím a díky tomu tìšit svìøenému daru.“ I v naší historii medicíny najdeme lékaøe, kteøí víno doporuèují pít pøi rùzných onemocnìních. Napø. monografie Edwarda Löbenstein-Löbela z r. 1816 hovoøí o celé øadì indikací léèebného použití. Nezapomíná pøitom poukázat ani na špatné stránky vína. Napø. v r. 1843 Georg Friedrich Most rùzná léèivá vína doporuèoval na rozmanitá onemocnìní. Podívejme se tøeba na následující recept na dnu: víno, rozmarýn, meduòka, šalvìj, èínský koøen, høebíèek, peonia, enula, skoøice, zázvor, galgant, jalovec, potaš. Aby byl èlovìk zdráv, musí toto léèivé víno pít 3x dennì. Pøipomeòme, že dnešní medicína má na pozitivní vliv alkoholu u pacientù trpících dnou zcela opaèný názor. Léèivá vína se vìtšinou vyrábìla z jižních nebo sladkých vín. Obsahovala výtažky z drog a v té které dobì používané léèivé látky. I dnes se tato léèivá a koøenìná vína vyrábìjí. K známým léèivým vínùm patøí pepsinové víno, které podporuje chu k jídlu, dále tzv. èínské víno s chininem, které

Dobré víno – vᚠnejlepší lék

9

snižuje horeèku, kafrové víno a gondurangové víno, které má poøád své opodstatnìní, protože podporuje chu k jídlu pøi dyspepsii. Vìøilo se, že gondurangový extrakt pùsobí také proti rakovinì žaludku. Lékaøi z vinaøských oblastí v minulosti mìli o terapii vínem velký zájem, a proto vyzkoušeli nejrùznìjší zpùsoby. Èasto dokonce velmi odvážné nebo nebezpeèné dávky. Mnohé z tìchto pokusù byly také publikovány. Znalost léèivých vinných receptù se dìdila na malých zažloutlých papírcích. Recepty, opsané „šikovnou“ rukou, nìkdy z originálu udìlaly úplnì „nový“ zázraèný prostøedek. Se sarkasmem je nutno uvést, že nelze øíci, že by byly ménì úèinné než pùvodní, doporuèované uèenci té doby. Kromì útržkovitých a zežloutlých písemných zpráv našich pøedkù, nemùžeme podceòovat ani význam ústního pøedávání. Napø. pøípravu vinného šodó k posílení rekonvalescentù velmi mnoho žen zná z ústního podání svých babièek. Muži si zase z pokolení na pokolení pøedávají poznatky o pøíznivých úèincích vinných obkladù pøi rùzných poranìních konèetin (pohmoždìninách, výronech nebo zánìtech šlach atd.). Svého postavení jako úèinného terapeutika bylo víno oficiálnì zbaveno až ve druhé polovinì minulého století. Objevily se první úèinné léky farmaceutického prùmyslu, do popøedí zájmu badatelù se v tìchto letech dostal alkohol, který víno zatlaèil do pozadí. Po r. 1860 zaèalo stále vìtší význam získávat protialkoholické hnutí, které proti všem alkoholickým nápojùm bojovalo slovem i perem. Bylo to skuteènì nanejvýš potøebné, nebo alkoholismus v té dobì nabyl hrozivých rozmìrù. Stal se postrachem. Hroznu se stále více pøisuzovalo pøíznivé pùsobení – hotovému vínu se však už vyslovilo jasné ne. Z historie víme, že víra èlovìka se èasto staví proti racionálnímu poznání a tak z polopravd pomáhá tvoøit pravdu. V medicínì, kde jde o nejcennìjší vìc èlovìka – o život a zdraví – mùže nìkdy víra pro racionální léèení pøedstavovat pøekážku. Dnes se sice nad nìkterými názory našich pøedkù

10

Léèení vínem

mùžeme usmívat, ale v žádném pøípadì se nesmíme vysmívat metodám, jimiž se èlovìk v minulosti snažil bojovat proti nemocem a utrpení. V mnoha pøípadech se vìøilo také léèivým úèinkùm vína. Jak tomu tedy je? Je víno léèivé nebo jsou to pouze povìry našich pøedkù? Pravda je prostá. Víno se jako léèivé skuteènì osvìdèilo. A ne proto, že se v tuto sílu tradiènì vìøilo a nadále vìøit chtìlo, ale proto, že víno, dobré pravé víno, obsahuje vzácné léèivé látky, které na lidský organismus pùsobí blahodárnì. A tak na otázku, zda v minulosti bylo možné pomocí vína dosáhnout léèivých úspìchù, jak se uvádí v historických pramenech, s klidným svìdomím mùžeme øíci – Ano. I když k uzdravení v mnoha pøípadech nedocházelo jen zásluhou farmakologických substancí „vína“, ale také silou nadìje a víry. V každém pøípadì víno velkému poètu lidí pøineslo nejen útìchu a zmírnìní bolestí, ale také lepší prùbìh onemocnìní a rovnìž úplné uzdravení.

Pijte víno, ale s mírou; užívejte ho, ale nezneužívejte, buïte moudøí a zùstaòte støízliví. (Starý zákon)

Dobré víno – vᚠnejlepší lék

11

Léèebné použití hroznù v lidové medicínì V publikacích zabývajících se pøírodními zpùsoby terapie se o léèivých úèincích hroznù mùžeme dozvìdìt rùzné údaje. Kyseliny, které hrozny obsahují (vinná a jableèná) èistí a dezinfikují ústní dutinu, podporují žaludek a støeva pøi vyluèování a pomáhají pøi zápachu z úst a potaženém jazyku. Mnozí autoøi uvádìjí pøedevším moèopudné pùsobení hroznù a jeho pozitivní úèinky v souvislosti s kornatìním tepen, ledvinovými problémy, onemocnìním srdeèních cév a vodnatelností. Èasto se zmiòuje i tzv. hroznová kúra. Tradièní návod je následující: „Pøi hroznové kúøe se do tìla dennì musí dostat 2 až 3 kg hroznù, které obsahují 3,040 až 3,360 g vody, 41 až 132 g cukru, 13 až 40 g kyselin, 15 až 60 g bílkovin. Tato procedura pùsobí chladivì, moèopudnì, zahání žízeò, podporuje chu a èinnost støev. Obvykle se zaèíná 1/2 kg hroznù dennì a postupnì se pøechází až na 3 kg. Polovina denní dávky se má sníst na laèno. Pokud to nìkdo nesnáší, pak hodinu po prvním jídle nebo ji mùže zajídat chlebovou kùrkou. (Mnozí autoøi však vyžadují dùslednou monodietu a zakazují konzumaci èehokoliv jiného, vèetnì chleba.) Snídanì musí být lehká a mùže se skládat z chleba (sucharu ap.), èaje, melty, slabé èokolády nebo lehké polévky. Hodinu pøed veèeøí se sní poslední ètvrtina denního množství.“ Návody na proceduru využívající šávu hroznù najdeme v celé øadì pøírodních léèitelských knih. I když jsou indikace u jednotlivých autorù rùzné, málokdy jsou protikladné. Hroznová kúra se doporuèuje na žluèové, ledvinové a moèové kameny, na plicní emfyzém, tuberkulózu nebo dokonce rakovinu. A se to onkologùm líbí nebo ne, skuteènì existuje nìkolik dokumenty dobøe podložených pøípadù vyléèení