Prolog Schongau, 12. fiíjna léta Pánû 1624
D
vanáct˘ fiíjen byl dobr˘ den k zabíjení. Cel˘ t˘den pr‰elo, ale tento pátek po posvícení se vyãasilo. Slunce navzdory zaãínajícímu podzimu pfiíjemnû hfiálo a nahofie od mûsta byl sly‰et hluk a smích. Znûly bubny, cinkaly zvonce, nûkdo hrál na skfiipky. VÛnû ma‰tûn˘ch nudlí a peãeného masa pronikala aÏ dolÛ do páchnoucí ãtvrti koÏeluhÛ. Jakob Kuisl stál v projasnûné svûtnici a pokou‰el se probudit otce. Bifiic se tu uÏ dvakrát pro nûho zastavil, tentokrát se nedá odb˘t. Katova hlava spoãívala na desce stolu, dlouhé chomáãe vlasÛ plavaly v kaluÏi piva a pálenky. Chrápal a obãas sebou ve spánku ‰kubl. Jakob se sklonil dolÛ aÏ k otcovu uchu. Ucítil pach alkoholu a potu. Potu strachu. Pfied popravami se otec vÏdycky takhle potil. Nejpozdûji po vynesení rozsudku zaãal jinak vcelku mírn˘ pijan chlastat. Nic nejedl a témûfi nemluvil. Za nocí se pak ãasto s kfiikem budil zalit˘ potem. Poslední dva dny se s ním prakticky nedalo mluvit. Jeho Ïena Katharina to vûdûla, a proto pravidelnû odcházela s dûtmi ke ‰vagrové. Jen Jakob musel zÛstat, byl koneckoncÛ nejstar‰í syn, a tím pádem pacholek svého otce. „Otãe, probuì se! UÏ musíme vyrazit! Bifiic ãeká!“ Jakob nejdfiív ‰eptal, pak mluvil hlasitû, nakonec zafival. Chrápající kolos se koneãnû pohnul.
11
Johannes Kuisl pohlédl na syna krví podlit˘ma oãima. Jeho kÛÏe mûla barvu sk˘vy starého chleba. V ãern˘ch rozcuchan˘ch vousech mu uvízly zbytky polévky z pfiedchozího veãera. Dlouh˘mi zkroucen˘mi prsty si pfiejel po tváfii. Pak se narovnal v celé své v˘‰ce ‰esti stop. Mohutné tûlo se chvíli potácelo, krátce to vypadalo, jako by chtûlo pfiepadnout dopfiedu. Ale pak na‰el Johannes Kuisl rovnováhu a napfiímil se. Jakob podrÏel otci flekat˘ kabát, pfiehodil mu pfies ramena koÏen˘ límec a podal rukavice. Velk˘ muÏ se pomalu oblékl, odhrnul si vlasy z ãela, pak beze slova pfie‰el k zadní stûnû svûtnice. Tam, mezi o‰oupanou kuchyÀskou lavicí a domácím oltáfiem s krucifixem a su‰en˘mi rÛÏemi, byl opfien˘ stínací meã. Byl dobfie dva lokty dlouh˘, s del‰í rukojetí pro úchop obouruã, tup˘m hrotem, zato s ostfiím, kter˘m by se mohl pfieseknout vlas poletující ve vzduchu. Kat pravidelnû ãepel ostfiil. Meã se leskl ve slunci, jako by byl vykován a zakalen teprve vãera. Nikdo nedokázal fiíct, jak je star˘. Pfied Johannem Kuislem patfiil jeho tchánovi Jörgovi Abrielovi a pfiedtím jeho otci a dûdovi. Jednou bude patfiit Jakobovi. Pfiede dvefimi ãekal bifiic. Mal˘ huben˘ muÏík neustále otáãel hlavu k mûstsk˘m hradbám. UÏ se opozdili, první zvûdavci nahofie na ochozu budou zfiejmû dost netrpûliví. „Pfiiprav vÛz, Jakobe.“ Hlas otce byl klidn˘ a hlubok˘. Kfiik a vzlykot z dne‰ní noci jako zázrakem zmizely. KdyÏ Johannes Kuisl protáhl mohutné tûlo nízk˘m rámem dvefií, bifiic bezdûãnû ustoupil o krok stranou a pokfiiÏoval se. Kata nikdo nevidûl rád. Ne náhodou byl jeho dÛm venku za mûstem ve ãtvrti koÏeluhÛ. KdyÏ obrovit˘ kat mlãky popíjel v hostinci víno, sedûl u vlastního stolu. Na ulici se lidé vyh˘bali jeho pohledu. ¤íkalo se, Ïe to pfiiná‰í ne‰tûstí, obzvlá‰È v popravãích dnech. KoÏené rukavice, které mûl dnes na ruce, budou po popravû spáleny. Kat se posadil na lavici vedle domu a na chvíli vychutnával polední slunce. Kdo ho tak vidûl, sotva by uvûfiil, Ïe je‰tû pfied
12
hodinou blábolil v deliriu. Johannes Kuisl byl povaÏován za dobrého popravãího. Byl rychl˘, siln˘ a pfiesn˘. Nikdo mimo rodinu nevûdûl, kolik toho do sebe pfied popravami nalil. Teì zavfiel oãi, jako by naslouchal vzdálené melodii. Stále je‰tû byl sly‰et hluk z mûsta. Hudba, smích, nûkde nablízku zpíval kos. Meã byl opfien˘ o lavici jako vycházková hÛl. „NezapomeÀ na provazy!“ zavolal kat na syna, aniÏ otevfiel oãi. Jakob dal ve stáji uzdu sporému bûlou‰ovi a zapfiáhl ho pfied vÛz. Celé hodiny drhl vãera dvoukolou káru. Zbyteãnû, jak teì zjistil. Krvavé skvrny byly do dfieva pfiíli‰ zaÏrané. Hodil na nejhor‰í místa trochu slámy a vÛz byl pfiipraven˘ pro velk˘ den. Ve sv˘ch dvanácti letech uÏ katÛv syn zaÏil nûkolik poprav z bezprostfiední blízkosti, dvû obû‰ení a také jedno utopení tfiikrát usvûdãené zlodûjky. Pfii první popravû obû‰ením mu bylo právû ‰est let. Jakob si je‰tû pamatoval, jak lupiã témûfi ãtvrt hodiny tancoval na provaze. Dav jásal a otec se toho veãera vrátil domÛ s mimofiádnû velk˘m kusem skopového. Po popravách se Kuislov˘m dafiilo obzvlá‰È dobfie. Jakob donesl nûkolik provazÛ z truhly ve stáji a dal je do pytle k fietûzÛm, zrezivûl˘m ‰típacím kle‰tím a hadrÛm k utfiení krve. Pak hodil pytel na vÛz a vyvedl bûlou‰e ven pfied dÛm. Otec vylezl na káru a posadil se doprostfied na plo‰inu, nohy roztáhl a paÏemi se vzepfiel. Meã mu spoãíval na mohutn˘ch stehnech. Bifiic pospíchal napfied. Byl rád, Ïe je z dosahu kata. „Tak jeì!“ zvolal Johannes Kuisl. Jakob zatáhl opraÈ a vÛz se dal se skfiípotem do pohybu. Zatímco bûlou‰ poklidnû klusal po ‰iroké silnici k mûstu, Jakob se neustále ohlíÏel dozadu po otci. VÏdycky si váÏil práce jejich rodiny. I kdyÏ lidé mluvili o neãestném fiemesle, nevidûl na tom nic ‰patného. Zmalované dûvky a kejklífii, to byla lÛza beze cti. Av‰ak jeho otec mûl tvrdé slu‰né povolání, které vyÏadovalo hodnû zku‰eností. Jakob se od nûho uãil tûÏkému fiemeslu zabíjení.
13
KdyÏ bude mít ‰tûstí a kurfifit to dovolí, sloÏí za pár let mistrovskou zkou‰ku. Bude to stûtí stavu pfiimûfiené, fiemeslnû dokonale provedené. Jakob je‰tû takovou popravu nevidûl. O to dÛleÏitûj‰í bylo, aby dnes v‰echno bedlivû sledoval. VÛz zatím vjel po úzké pfiíkré ulici do mûsta a dorazil na trÏi‰tû. V‰ude pfied mû‰Èansk˘mi domy byly postaveny boudy a stánky. Umazané dívky prodávaly peãené ofiechy a malé vonící chleby. V jednom rohu se usadili kejklífii, Ïonglovali s míãi a zpívali posmû‰né ver‰e na vraÏedkyni dítûte. Pfií‰tí jarmark bude sice aÏ na konci fiíjna, ale zpráva o popravû se rychle roz‰ífiila do okolních vesnic. Lidé se bavili, jedli a nakoupili si pár sladkostí, aby pak oslavili krvavé pfiedstavení jako vyvrcholení dne. Jakob hledûl z kozlíku dolÛ na lidi, nûktefií zírali na katovskou káru se smíchem, jiní uÏasle. Mnoho k vidûní ale na trÏi‰ti nebylo, vût‰ina obyvatel uÏ pospíchala na popravi‰tû za mûstsk˘mi hradbami, aby ukofiistili nejlep‰í místa. Poprava se mûla konat po poledním zvonûní, a to uÏ bylo za necelou pÛlhodinu. KdyÏ kára s katem vjela na dláÏdûné námûstí, hudba pfiestala hrát. Nûkdo zakfiiãel: „Tak co, kate, mበnabrou‰en˘ meã? Nebo sis usmyslel, Ïe se s ní oÏení‰?“ Dav jásal. I v Schongau platilo, Ïe kat mohl u‰etfiit odsouzenou, pokud by se s ní oÏenil. Av‰ak Johannes Kuisl uÏ Ïenu mûl a Katharina Kuislová nebyla právû mírná. Dcefii vyhlá‰eného kata Jörga Abriela se pfiezdívalo Krvavá Katka nebo taky Satanova dûvka. VÛz projel námûstím kolem velké budovy mûstského skladi‰tû a zamífiil k mûstsk˘m hradbám. Tyãila se tu vysoká tfiíposchoìová vûÏ s plochou stfiechou a cimbufiím, se zdmi zãernal˘mi sazemi, s mal˘mi zamfiíÏovan˘mi okny, které se podobaly stfiílnám. Kat dal na rameno meã a sestoupil z vozu. Pak se otec a syn odebrali kamennou bránou do chladného nitra vûznice. Úzké se‰lapané schody vedly dolÛ do podzemního sklepení. Tady byla temná chodba, z níÏ vedly zprava a zleva tûÏké okované dvefie. KaÏdé mûly ve
14
v˘‰i hlavy prÛzor zaji‰tûn˘ mfiíÏí. Jedním zrovna pronikal náfiek, znûl témûfi jako dûtské kÀourání. K Jakobovu uchu doléhaly útrÏky latinsk˘ch slov, které ‰eptal knûz. Bifiic otevfiel dvefie napravo a vzduch okamÏitû páchl moãí, v˘kaly a potem. KatÛv syn bezdûãnû zadrÏel dech. Uvnitfi náfiek Ïeny krátce ustal, ale hned pfie‰el do vysokého Ïalostného kfiiku. VraÏedkynû vûdûla, Ïe teì nastává konec. I litanie knûze zesílila. Modlitba a kfiik se spojily k jedinému infernálnímu halasu. „Dominus pascit me, et nihil mihi deerit...“ Pfiispûchali dal‰í bifiicové, aby na denní svûtlo vyvlekly lidsk˘ uzlíãek. Elisabeth Clementová byla kdysi krásná dívka, se svûtl˘mi vlasy aÏ na ramena, smûjícíma se oãima a s ústy, která se usmívala vÏdycky trochu posmû‰nû. Jakob ji ãasto vídal s ostatními dûveãkami dole u fieky u máchadla prádla. Teì jí bifiicové ostfiíhali vlasy, tváfi mûla bledou a vpadlou. Na sobû ‰edou kajícnickou ko‰ili, která byla hodnû ‰pinavá. Elisabeth byla tak hubená, jako by se vÛbec nedotkla katovského jídla, které odsouzenci dostávali po tfii dny a které tradiãnû dodával hostinsk˘ Semer. Elisabeth slouÏila jako dûveãka u chovatele koní. Pro svou krásu byla oblíbená u podomkÛ. Obletovali ji jako mÛry svûtlo, dávali jí drobné dárky, ãekávali na ni u domovních dvefií. Chovatel koní klel, ale co to pomohlo. Povídalo se, Ïe s ní mnoh˘ zmizel i na seníku. Druhá dûveãka na‰la mrtvé dítû za kÛlnou v jámû, ãerstvû zaházené hlínou. Elisabeth se zhroutila hned na zaãátku muãení. Kdo byl otcem dítûte, nemohla nebo nechtûla fiíct. Ale Ïeny ve mûstû si ‰u‰kaly ledacos. Krása se stala Elisabeth osudnou a mnohá o‰klivá mû‰Èanka teì mohla zase klidnû spát. Svût byl opût v pofiádku. Teì vykfiikovala Elisabeth do svûta svÛj strach a zoufale se vzpírala, kdyÏ ji tfii bifiici vlekli z díry. Pokou‰eli se ji spoutat, ale ona se jim vysmekla jako kluzká ryba. Pak se stalo nûco zvlá‰tního. Kat pfiedstoupil a poloÏil jí obû ruce na ramena. Velk˘ muÏ se témûfi nûÏnû sklonil
15
k drobné dívce a nûco jí za‰eptal do ucha. Jen Jakob byl dost blízko, aby rozumûl slovÛm. „Nebude to bolet, Lízo. To ti slibuju, nebude to bolet.“ Dívka pfiestala kfiiãet. Sice se je‰tû tfiásla po celém tûle, ale dala se uÏ spoutat. Bifiicové vzhlédli ke katovi se smûsicí obdivu a báznû. Pro nû to vypadalo tak, jako by Johannes Kuisl za‰eptal dívce do ucha nûjakou kouzelnou formuli. Nakonec vy‰li ven, kde uÏ na ubohou hfií‰nici netrpûlivû ãekalo hodnû zvûdavcÛ. Byl sly‰et ‰epot, nûktefií se kfiiÏovali nebo proná‰eli krátkou modlitbu. Nahofie na kostelní vûÏi zaãal vyzvánût zvon, vysok˘ ostr˘ tón, kter˘ vítr rozná‰el po mûstû. Posmû‰ky uÏ nepadaly, kromû vyzvánûní bylo naprosté ticho. Elisabeth Clementová byla jednou z nich, teì na ni v‰ichni civûli jako na divoké ulovené zvífie. Johannes Kuisl zvedl tfiesoucí se dívku a posadil ji na káru. Znovu jí nûco po‰eptal. Pak jí podal malou lahviãku. KdyÏ Elisabeth váhala, popadl ji najednou za hlavu, zaklonil ji a nalil jí tekutinu do úst. V‰echno se událo tak rychle, Ïe jen nûkolik kolemstojících mohlo nûco z toho zahlédnout. Elisabeth mûla najednou skeln˘ pohled, zalezla doprostfied plo‰iny a tam se schoulila. D˘chala klidnûji a pfiestala se tfiást. KuislÛv nápoj byl v Schongau vyhlá‰en˘. Byla to milost, kterou ostatnû neprokázal kaÏdému odsouzenci. Zlodûj kostelní pokladniãky a vrah Peter Hausmeir cítil pfied deseti lety kaÏdou jednotlivou ránu, kdyÏ mu Kuisl lámal kosti. Vpleten˘ do kola tak dlouho kfiiãel, dokud mu nakonec kat poslední ranou nerozdrtil krãní obratel. Normálnû museli odsouzenci na smrt dojít na popravi‰tû sami nebo tam byli dovleãeni konûm zavinutí ve zvífiecí kÛÏi. Av‰ak kat vûdûl ze zku‰enosti, Ïe odsouzené vraÏedkynû dûtí zpravidla nedokázaly samy jít. Pro uklidnûní dostávaly v den popravy celé tfii litry vína a katÛv nápoj uãinil zbytek. Vût‰inou byly tyto dívky jako potácející se jehÀata, která museli na poráÏku témûfi donést. Johannes Kuisl proto vÏdycky bral káru; kromû toho tak zabránil, aby ubohé hfií‰nici nûkdo z davu nepfiidal pfii cestû na onen svût je‰tû nûjakou ránu.
16
Kat teì sám drÏel opratû, Jakob ‰el vedle vozu. Dav ãumilÛ obklopil vÛz, takÏe postupovali kupfiedu jen pomalu. K odsouzenkyni zatím vylezl na káru franti‰kánsk˘ páter, kleãel vedle ní a modlil se rÛÏenec. VÛz pomalu projíÏdûl kolem mûstského skladi‰tû a nakonec zastavil na severní stranû budovy. Jakob poznal kováfie z pfiilehlé ulice, kter˘ tam ãekal s pánví fiefiavého uhlí. Silné, mozolnaté ruce pumpovaly mûchem do Ïárovi‰tû vzduch, takÏe ‰típací kle‰tû zrudly jako ãerstvá krev. Dva bifiici postavili Elisabeth jako loutku. Oãima zírala do prázdna. KdyÏ ji kat ‰típl kle‰tûmi do pravé paÏe, krátce vyjekla. Pak se zdálo, jako by opût sklouzla do jiného svûta. Syãelo to a koufiilo, Jakobovi stoupal pach spáleného masa do nosu. I kdyÏ ho otec seznámil s tím, co se bude dít, zápasil s nutkáním ke zvracení. Je‰tû tfiikrát, na kaÏdém dal‰ím rohu mûstského skladi‰tû kára zastavila a procedura se opakovala. Kat ‰típl Elisabeth kle‰tûmi je‰tû do levé paÏe, do levého a pak do pravého prsu. Av‰ak díky nápoji byla bolest snesitelná. Elisabeth si zaãala pobrukovat prostou dûtskou písniãku a pfiitom si s úsmûvem hladila bfiicho: „Spi, dûÈátko, spi...“ Vyjeli z mûsta Dvorskou bránou po silnici do Altenstadtu. UÏ zdálky bylo vidût popravi‰tû, které stálo mezi poli a sousedícím lesem. UÏ se tam shromáÏdilo celé Schongau a taky obyvatelé z okolních vesnic, pro pány radní tam byly doneseny lavice a Ïidle. Prost˘ lid stál v zadních fiadách a krátil si ãas povídáním a mlsáním. Uprostfied travnatého pole se zvedalo popravi‰tû, vyzdûná, sedm stop vysoká plo‰ina, ke které vedly dfievûné schody. KdyÏ vÛz pfiijíÏdûl na místo, dav se rozdûlil. Lidé se zvûdavû snaÏili zahlédnout vraÏedkyni leÏící na káfie. „AÈ vstane! Nahoru s ní! Kate, ukaÏ nám ji!“ Diváci byli viditelnû rozezlení. Mnozí tu ãekali uÏ od ranních hodin a teì nebylo nic k vidûní. První nespokojenci uÏ zaãali házet kameny a shnilé ovoce. Franti‰kánsk˘ knûz se skrãil, aby chránil svou hnûdou kutnu, ale nûkolik jablek ho pfiesto zasáhlo do zad. Bifiici zatlaãili dav, kter˘ se stáhl
17
kolem káry jako jedna velká obluda, která chce káru i s obsahem pozfiít. Johannes Kuisl fiídil vÛz klidnû aÏ k popravi‰ti. Tam uÏ ãekali páni radní a správce Michael Hirschmann. Jako zdej‰í zástupce kurfifita vynesl Hirschmann sám pfied dvûma t˘dny rozsudek. Teì pohlédl je‰tû jednou dívce hluboko do oãí. Star˘ muÏ ji znal od dûtství. „Lízo, co jsi udûlala?“ „Nic. Nic jsem neudûlala, Excelence.“ Elisabeth Clementová hledûla na správce uÏ mrtv˘ma oãima a dál si hladila bfiicho. „To ví jen sám PánbÛh,“ zamumlal Hirschmann. Pak pfiik˘vl katovi a ten vyvedl vraÏedkyni osm schodÛ k popravi‰ti. Jakob je následoval. Elisabeth dvakrát klop˘tla, neÏ do‰la na konec své poslední cesty. Nahofie ji uÏ oãekával dal‰í franti‰kánsk˘ páter a úfiední vyvolávaã. Jakob pohlédl dolÛ na louku. Vidûl stovky napjat˘ch tváfií, ústa a oãi ‰iroce otevfiené. Páni radní usedli na svá místa. Z mûsta opût zaznûl zvon. V‰echno ãekalo. Kat mírnû zatlaãil Elisabeth Clementové na ramena, dokud nepoklekla. Pak jí jedním z pfiinesen˘ch ‰átkÛ zavázal oãi. Tûlem jí prolétlo lehké zachvûní, ‰eptala modlitbu. „Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou, poÏehnaná ty mezi Ïenami a poÏehnan˘ plod Ïivota tvého...“ Vyvolávaã si odka‰lal, pak je‰tû jednou oznámil rozsudek. Jakob sly‰el hlas jako vzdálené ‰umûní. „... aby ses nyní cel˘m sv˘m srdcem a celou svou myslí upnula k Bohu, a tak dospûla k zboÏné a ‰Èastné smrti...“ Otec do nûho ze strany strãil. „Musí‰ mi ji podrÏet,“ za‰eptal co nejti‰eji, aby neru‰il fieã. „CoÏe?“ „Musí‰ jí podrÏet hlavu nahofie, abych ji mohl seknout. Jinak se nám pfiekotí.“ Skuteãnû zaãala odsouzenkynû horní polovinou tûla klesat dopfiedu. Jakob byl zmaten˘. AÏ dosud poãítal s tím, Ïe má popravû jen pfiihlíÏet. O tom, Ïe by mûl pomáhat, otec nikdy nemluvil. Ale na nûjaké váhání bylo pfiíli‰ pozdû.
18
Popadl Elisabeth Clementovou za krátké vlasy a pozvedl jí hlavu, jenomÏe vzápûtí cítil, jak jsou její ‰pinavé vlasy kluzké a navíc se mu potily dlanû i prsty. O to víc je sevfiel. Elisabeth vrnûla. Jakob jí táhl hlavu obûma rukama vzhÛru tak, aby nepfiekáÏel otcovu meãi. A otec své umûní ovládal dobfie, Jakob si byl jist˘, Ïe i tentokrát meãem veden˘m obouruã sekne pfiesnû mezi dva krãní obratle. Jen záblesk ãepele, mrknutí oka a vûc bude hotová. „BÛh buì milostiv tvé ubohé du‰i...“ Vyvolávaã dospûl ke konci. Vytáhl tenkou ãernou hÛl, podrÏel ji nad Elisabeth Clementovou a zlomil ji. Zapraskání dfieva bylo sly‰et i v okolí. Správce pokynul katovi, ten zvedl meã a rozmáchl se. V tomto okamÏiku Jakobovi proklouzly dívãiny vlasy mezi kfieãovitû sevfien˘mi, zpocen˘mi prsty. Právû jí je‰tû drÏel hlavu nahofie, kdyÏ najednou padla jako pytel obilí dopfiedu. OtcÛv meã zasvi‰tûl, ale místo krku zasáhlo ostfií t˘l hlavy. Elisabeth vykfiikla a padla na podlahu popravi‰tû, kde sebou zmítala a chrãela. Meã pfieÈal uzel hadru, kter˘m mûla dívka zavázané oãi. Hadr sklouzl a v lebce zela hluboká rána. Elisabeth koutkem oka zahlédla, jak kat nad ní znovu pozvedá meã. Dav zasténal jako z jednoho hrdla. Jakob cítil, Ïe se dusí. Otec ho bokem prudce odstrãil a je‰tû jednou se napfiáhl. Ale Elisabeth se pfied meãem prudce odkulila stranou. Tentokrát ji kat sekl hluboko do ramene. Z rány vytryskla krev a zalila kata, pacholka a zdû‰eného franti‰kánského knûze. Elisabeth se plazila k okraji popravi‰tû. Vût‰ina divákÛ zdû‰enû zírala, av‰ak byl sly‰et i jásot. Nûktefií házeli po katovi kameny. Lidi nemûli rádi, kdyÏ muÏ s meãem zpackal své dílo. Johannes Kuisl to chtûl skonãit. Rychle se postavil vedle sténající Ïeny a rozpfiáhl se potfietí. Tentokrát ji zasáhl pfiesnû mezi tfietí a ãtvrt˘ krãní obratel. Sténání rázem ustalo. Av‰ak hlava zÛstala neodûlena. Je‰tû visela na ‰lachách, teprve dal‰ím seknutím se zcela oddûlila od trupu.
19
Kutálela se po dfievûné podestû a zastavila se pfiímo pfied Jakobem. Katovu synovi se zatmûlo pfied oãima, pak se mu obrátil Ïaludek. Padl na kolena a zvracel slabé pivo a ovesnou ka‰i z dne‰ního rána, zvracel tak dlouho, dokud z nûho nevycházela uÏ jen zelená Ïluã. Jako pfies zeì sly‰el kfiik lidí, zufiivé v˘kfiiky pánÛ radních a supûní otce vedle sebe. Spi, dûÈátko, spi... Krátce pfiedtím, neÏ ho pfiemohla milosrdná mdloba, Jakob Kuisl uãinil rozhodnutí. Nikdy nepÛjde ve stopách svého otce, za nic na svûtû se nestane katem. Pak padl tváfií do louÏe krve.
20