Edgar Cayce o duchovním rùstu, lásce a spiritualitì

Kevin Todeschi

E D G A R

C A Y C E

Edgar Cayce o duchovním rùstu, lásce a spiritualitì

Eko–konzult

Cayce lidem èasto øíkal, že dokud nejsou schopni spatøit jiskru Stvoøitele v tìch, jež nemají rádi, nezaèali ještì správnì myslet. Toto „správné myšlení“ je souèástí vzorce Jednoty existující uvnitø každého z nás. Když lidé nevìdìli, jak by mìli reagovat v pøípadì konfliktních mezilidských vztahù, Cayce jim pøipomínal, že Ježíš je pøíkladem pro všechny. Jako dìti Boha máme možnost Ho poznat na základì své vlastní osobní zkušenosti. Toto vìdomí boží pøítomnosti lze však získat pouze prostøednictvím kontaktù s ostatními, nebo prostøednictvím tìchto stykù demonstrujeme, do jaké míry jsme svùj vztah k Bohu prohloubili.

© Kevin Todeschi, 2002 © Translation M. Židlický, 2004 © Eko – konzult, 2004 ISBN 80–89044–94–8

Pøedmluva pøekladatele

Z

výkladù Edgara Cayceho vyplývá, že lidstvo se na prahu tøetího tisíciletí, stejnì tak jako pøed mnoha tisíci lety, nachází na køižovatce. Jako øada dalších senzibilù a prorokù Cayce pøedpovìdìl, že budou-li se v našem pøístupu k životu prosazovat materialistické tendence, kdy centrální význam je pøipisován uspokojování sobeckých potøeb, nevyhnutelným výsledkem bude pøírodní katastrofa gigantických rozmìrù, srovnatelná s katastrofou, jež byla pøíèinou zániku Atlantidy. Tento katastrofický scénáø je jednou z možných alternativ – to, zda se naplní èi nikoliv, závisí podle Cayceho na chování každého z nás. Jako duchovní bytosti vybavené tvùrèím potenciálem máme možnost ho využívat konstruktivním zpùsobem ku prospìchu, nebo ho zneužít. Jsme v téže pozici a èelíme stejným výzvám jako kdysi. Edgar Cayce konstatoval, že jak vìdecko-technický rozvoj, tak i bezprecedentní nárùst zloèinnosti jsou dùsledkem skuteènosti, že na zem se nyní ve zvýšené míøe reinkarnují duše z již zmínìného bájného kontinentu z období, kdy se rozhodovalo, zda tato civilizace pøežije, nebo zda ji stihne Boží trest a bude znièena. Z výkladù víme, že pøíèinou destrukce Atlantidy, jejíž obyvatelé podle Cayceho disponovali mnohými vymoženostmi dnešní doby, byla orientace na hmotné stránky naší existence, egoismus a nedostatek ohledu a respektu vùèi potøebám druhých. Cayce øíká, že jako nenapravi-

4

Edgar Cayce – Duchovní probuzení

telní a nepouèitelní Atlanané jsme byli pøímými úèastníky události popisované v Bibli jako potopa. Tak jako tehdy, i nyní se nám nabízejí dvì varianty, dvì cesty: – buï se staneme otroky našeho nižšího já a kritériem úspìchu se pro nás stane bohatství, moc a další pofiderní stránky života, – nebo si uvìdomíme, že život má hlubší smysl a že existence, jejímž cílem je upøednostòování našich vlastních potøeb pøed potøebami druhých, je cestou do slepé ulièky, cestou, na jejímž konci je duchovní degradace, bolest a zklamání. Klíèem k pochopení smyslu našeho pobytu na této úrovni bytí je Cayceho výklad 1567-2: „Duše vstupuje do hmoty, aby si uvìdomila svùj vztah ke Kreativním silám, k Bohu prostøednictvím vìcí, jež myslí, øíká a èiní ve vztahu ke svým bližním.“ Tento výklad doplòuje výklad 987-4: „Duše pøichází na zem, aby ROZDÁVALA LÁSKU tìm, které bude dennì potkávat.“ 1. Bùh je láska, a chceme-li se mu pøipodobnit a chcemeli se stát Jeho dìtmi, musíme se stát láskou i my. 2. Naším nejcennìjším majetkem jsou naše vztahy k ostatním a jedinì život žitý v lásce je vskutku smysluplný a schopný pøinést to, co od nìj oèekáváme. 3. Udusíme svými sobeckými postoji a aktivitami výhonky lásky klíèící v našich srdcích, nebo jim dovolíme, aby vyrostly do celé své krásy a staly se požehnáním jak pro druhé, tak i pro nás? Bez lásky jsme jako kvìtina bez vody, jako strom bez listí, jako orchestr bez dirigenta èi jako pták, jenž ztratil hlas. Ti, jež se ve jménu slávy, zisku a bohatství dobrovolnì vzdávají toho nejcennìjšího, co každý z nás mùže mít, se naivnì domnívají, že splnìní jejich cílù jim pøinese uspo-

Duchovní probuzení

5

kojení, radost a štìstí, jež tak usilovnì hledají. Skrze pøemnohá soužení a trápení si døíve nebo pozdìji uvìdomí, že to, v co vkládali své nadìje, je pouhou prázdnou skoøápkou a bezcenným pozlátkem. Skuteèný smysl života se nám odhalí pouze tehdy, probudí-li se v našich srdcích láska. Láska je magickým heslem otvírajícím nám bránu do Jeho království, je fundamentem a uhelným kamenem našeho života. Je tmelem spojujícím nás s ostatními lidmi, se vším kolem nás, s celým vesmírem. Vyhání z našeho nitra pocity smutku, osamìlosti a vlastní nedostateènosti. Láska èi mezilidské vztahy, v jejichž rámci je láska vyjadøována, jsou cestou èi mostem k Bohu, prostøedkem umožòujícím nám naladit se na Jeho vìdomí. Díky lásce jsme nejenom citlivìjší k problémùm a potížím druhých, ale cítíme i potøebu nìjakým zpùsobem jim pomoci. Láska boøí bariéry mezi lidmi a napomáhá nám zbavit se našich pøedsudkù a pøistupovat ke každému jako ke svému bratru èi sestøe. Èím více se otevøeme posilujícímu a regenerujícímu vlivu lásky, tím lépe se budeme cítit jak duševnì, tak i tìlesnì, nebo tam, kde pøebývá láska, není místa pro hnìv, nenávist èi závist. Láska projevovaná ostatním nám napomáhá pøekonávat pocity ostychu a sebepodceòování se, nebo láska je darem nikoliv pouze pro ty, jimž je urèena a kdo ji pøijímají, ale i pro ty, kteøí ji dávají. Obohacuje života jak dárcù, tak i obdarovávaných. Edgar Cayce konstatuje, že každá jednotlivá reinkarnace je PØÍLEŽITOSTÍ, abychom si osvojili nejvìtší umìní ze všech, tj. umìní MILOVAT, a abychom se prostøednictvím lásky a služby stali lepšími lidmi. Každý jednotlivý život pøedstavuje možnost splnit poslání, pro nìž jsme byli stvoøeni, tj. probudit v sobì Kristovo vìdomí, tj. vìdomí lásky, a stát se tak dùstojným spoleèníkem našeho Otce a Stvoøitele. Na zem se budeme reinkarnovat do té doby, než se nauèíme druhé milovat a odpouštìt jim

6

Edgar Cayce – Duchovní probuzení

a než se k nim budeme chovat tak, jak bychom si pøáli, aby se oni chovali k nám. Staneme se, jak øíká Cayce, prostøedníky Boží lásky a participace na blahu ostatních se stane naší pøirozenou èinností nebo se zmìníme v loutku ovládanou naším genem? Využijeme šanci a pøíležitost, kterou nám Bùh tímto životem nabídl, a budeme se snažit stát se Jeho prodlouženou rukou konající Jeho vùli, nebo ji promarníme jako ti, jež podlehli vábení falešného kouzla moci a slávy a jejichž postoj k životu výstižnì charakterizuje rèení „èas jsou peníze“? Každý z nás je rezervoárem lásky, láska je esencí a podstatou každého z nás. Bùh je láska a v okamžiku našeho stvoøení jsme láskou byli i my – záøící jiskrou vyzaøující jen èistou a høíchem neposkvrnìnou láskou. Temné stíny našich sobeckých tužeb a pøání však paprskùm naší lásky zabránily, aby zasahovaly a oblažovaly všechny a vše kolem nás. Budeme se øídit pøíkladem a vzorem našeho staršího Bratra Ježíše, a manifestujíce ve svém životì ovoce ducha, vydáme se stejnou cestou jako On, tj. cestou nejkrásnìjší, cestou láskyplné služby? Jen tak šero, v nìmž jsme se vlastním pøièinìním ocitli, ustoupí svìtlu a opìt se staneme tím, kým jsme byli na poèátku, tj. laskavými a soucitnými bytostmi, jimž nejvìtší radost a uspokojení pøináší, vidí-li, že svými skutky a slovy pøispívají k blahu svých bratøí a sester. Milan Židlický

Láska

7

Kapitola 1

LÁSKA

„Budeš milovat Pána svého Boha celým svým srdcem, svojí myslí, svojí duší; svého bližního jako sebe sama, nebo toto je celý zákon.“ 262-38

È

asto, slyšíme-li slovo „láska“, dáváme ho do souvislosti s romantickou láskou èi vášní. Anebo si vzpomeneme na svùj vztah s jiným èlovìkem – rodièem, pøítelem nebo dítìtem. Pravou povahu lásky však opisují pouze nedostateènì, nebo láska je podstatnì více než lidská emoce. Skuteèná láska dává druhým, aniž by brala v úvahu, dostane-li nìco na oplátku. Ve své nejvyšší podobì je to stav bytí umožòující Bohu, aby se skrze nás projevoval jako dárce všech svých požehnání. Smysl celého našeho života z pohledu Cayceho výkladù spoèívá v tom, abychom Bohu umožnili skrze nás projevovat Jeho lásku na zemi. Láska je proto nejvyšší službou, jakou mùžeme druhým poskytnout: „Dìti lásky, první místo patøí lásce, nebo pøestože mohu mít dar proroctví, pøestože mohu hovoøit neznámými jazyky a pøestože mohu obìtovat své tìlo, nemám-li ducha Syna èlovìka, Kristovo vìdomí, nic nejsem.“ 262-46

8

Edgar Cayce – Duchovní probuzení

Navzdory všem požadavkùm materiálního života, jediné na èem skuteènì záleží, je láska. Tvoøivé síly budou schopny se skrze nás projevovat pouze tehdy, budeme-li ochotni projevovat nepodmínìnou lásku. Láska je ovocem ducha. Znamená dávání toho nejlepšího, co je v nás, toho nejlepšího, co známe. Je rovnìž mocnou léèivou silou. Je velkou uèitelkou. Umožòuje nám poznat smysl našeho života, nebo pouze prostøednictvím lásky se mùže duch projevovat na zemi. Nepodmínìná láska – božská láska – je univerzální. Z tohoto dùvodu opravdová láska nikoho neupøednostòuje. Podle Edgara Cayceho existuje silný vztah mezi koncepcí jednoty a láskou, nebo božská láska je pojítkem mezi námi a ostatními lidmi a celým svìtem. Stvoøitelovu lásku mùžeme prožívat nejrùznìjšími zpùsoby: „...láska je vyjádøená v úsmìvu dítìte. Mùžeme ji spatøit v rùži snažící se projevovat krásu oslavující Stvoøitele. Mùžeme ji nalézt v pøátelství, v nìmž není místa pro sobecké myšlenky. Nalézáme ji v písni, jež je výrazem duše, èi ve skutcích toho, jenž nemyslí pouze na své vlastní dobro. Je pøítomna v laskavých slovech, jimiž se snažíme povzbudit své bližní, nebo dáváme-li sklenici vody tìm, kdož žízní. Nechybí, kdykoliv dìláme nìco nejlépe, jak umíme, èi nezapomínáme-li na to, že tak, jak se chovᚠk mým nejmenším, tak se chovᚠke mnì. Je souèástí života tìch, kteøí si uvìdomují, že každý jednotlivý den je pøíležitostí, aby se k druhým chovali laskavì a aby vnesli do jejich života radost.“ 262-45 Jinými slovy, láska je stavem vypovídajícím o tom, že pøebýváme v Jeho vìdomí. Láska je vyjádøena, kdykoliv se snažíme stát se prostøednictvím Jeho požehnání a konat to, co bychom konat mìli. Døíve nebo pozdìji zjistíme, že láska má svùj zdroj v Bohu a že stejnì jako Bùh je všude.

Láska

9

Nejvyšší pøikázání Když Cayce hovoøil o významu lásky, èasto se zmiòoval o „nejvyšším pøikázání“. Na otázku, jaký je nejvyšší zákon pøedaný nám Mojžíšem, Ježíš v Novém zákonì odpovídá: Milovat budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své. To je první a veliké pøikázání. Druhé pak je mu podobné: Milovat budeš bližního svého, jako sebe samého. (sv. Matouš 22:37-39) V Cayceho materiálu èteme: „První a nejvyšší pøikázání jsou celý zákon. Budeš milovat Pána Boha svého celým svým srdcem, celou svou myslí, duší, svým tìlem a svého bližního jako sebe sama. Zbytek (rozumìj bible) se snaží právì uvedené vysvìtlit a interpretovat, nebo zákon je láska a láska je zákon.“ (2905-3) Nìkoho možná pøekvapí, že bychom mìli milovat Boha jako prvního, a položí si otázku: „Proè od nás nejvyšší pøikázání žádá, abychom jako prvního milovali Boha?“ Jedna z možných odpovìdí je, že nauèíme-li se milovat Boha, potom automaticky budeme milovat i své bližní. Bìhem onìch momentù, kdy milujeme Boha, se nám nabízí pøíležitost pokládat každou lidskou bytost za výraz Stvoøitelovy lásky. V takových okamžicích pak lásku nevidíme pouze v úsmìvu dítìte èi v kráse rùže, ale všude kolem nás. Jak již bylo uvedeno, mìli bychom se stát pro druhé prostøedníky požehnání a Boží lásky: „Nech si tvoje srdce zpívá. Nepokládej službu druhým za povinnost, ale spíše za privilegium umožòující ti stát se pro druhé pøínosem. Takto se stane tvùj život bohatším

10

Edgar Cayce – Duchovní probuzení

a radostnìjším. Vìz, že dokud se to nestane souèástí tvé duše, je to pouze teorie.“ (473-1) Co by mìlo být podle Edgara Cayceho naším cílem? „Miluješ Boha více než sama sebe! Pak nadešel moment duchovního probuzení! Snaž se konat Jeho vùli. Èím více se zbavíš svého sobectví, tím více si budeš vìdom Jeho ducha a Jeho lásky.“ 262-59 Jinými slovy, nejvyšší pøikázání hovoøí o lásce v její nejvyšší podobì. Není to pouze cit èi vášeò, takováto láska nezná žárlivost èi pochybnosti. Nejvyšší pøikázání nás nabádá, abychom ze sebe vydali jen to nejlepší, èeho jsme schopni, aniž bychom pøitom mysleli na odmìnu.

Láska je dávání Nìkdy je to, èemu øíkáme „láska“, ve své podstatì sobectvím. Je tomu tak v pøípadì, máme-li pocit, že zdroj lásky je omezený, a snažíme-li se ji proto získat pouze pro sebe. Nesobecká láska naproti tomu nezná hranic. Spíše než láska, již se snažíme uzurpovat pro sebe, je to láska, jež proudí skrze nás k druhým. Naše schopnost sdílet tuto lásku s ostatními roste tak, jak rosteme. 1. Na celý nᚠživot lze nahlížet jako na neustálý rùst a osobní transformaci. 2. K rùstu však dochází pouze tehdy, snažíme-li se druhé milovat a sloužit jim. Tento proces nám umožòuje milovat jeden druhého – tak, jako jsme milováni naším Stvoøitelem. Tento rùst je øízen zákonem lásky – zákonem, jenž lze nejlépe charakterizovat jako „dávání“: Otázka: Co je zákon lásky? Odpovìï: Dávání. Jak vyplývá z pøikázání – Miluj svého bližního jako sebe sama a miluj Pána svého Boha celým svým srdcem, svojí duší a svým tìlem... Bùh miloval svìt tak, že se pro jeho spasení vzdal svého prvoroze-

Láska

11

ného syna. Projevuje-li èlovìk tuto boží lásku, zákon se stává jeho souèástí. Toto je zákon lásky. Dávání bez myšlenky na pøípadnou odmìnu. Láska je zákon, zákon je láska, Bùh je láska. Láska je Bùh.“ 3744-5 Ve výkladech opakovanì èteme, že Bùh tak miloval svìt, že nám daroval schopnost se Mu pøipodobnit a poznat Ho. Ve výkladu 262-46 Cayce prohlásil, že celý vesmír byl stvoøen prostøednictvím lásky. „Každý svìt, každý strom, každá øeka, každé jezero je darem Tvoøivých sil èlovìku, aby mohl lépe poznat boží lásku. A jako duše, jako rozvíjející se bytost v božích stvoøeních vidí, jak peèují o své mladé, jak si vybírají své partnery, jak respektují okolní prostøedí.“ 1248-1 Hloubka naší lásky je mimo naše chápaní. Tak jako Ježíš pøišel na zem, aby projevoval boží lásku na zemi, stejnì tak bychom mìli jako boží dìti umožnit našemu Stvoøiteli, aby se skrze nás mohl svobodnì projevovat. „Podíval jste se nedávno do svého srdce? Co je vám drahé? Vìnujete více pozornosti vìcem duchovním nebo materiálního charakteru? Zaobírá se vaše mysl krásou a nadìjí a chce poznat toho, kdo øekl – Budeš-li mne milovat, budeš-li se øídit mými pøikázáními, a moje pøikázání nepøináší smutek, moje bøemeno je lehké? Pøemýšleli jste nedávno o Bohu? Proè ne? Byl jste dnes vùèi drahým laskavý a ohleduplný? Proè ne? Snažil jste se na druhé dìlat dojem, aby o vás druzí dobøe mluvili? Proè? Snaž se potìšit Boha, nikoliv èlovìka. Nikdy druhé neodsuzujte, nechcete-li, aby druzí odsuzovali vás. Je to božský zákon! Snažte se poznat božský zákon. Mùžete ho nalézt pouze uvnitø sama sebe.“ 294-198