Filmy: Satanské ovládání mysli Bitva o lidskou duši začíná jako boj o mysl člověka. Myšlenky ovládají jeho emoce a myšlenky s pocity utváří jeho charakter. Pokud jsou myšlenky nečisté, Satan už vyhrál bitvu o duši, i když neexistují žádné vnější hříchy, které by byly vidět. Nejmoudřejší člověk, který kdy žil, shrnul tento důležitý zákon psychologie, když uvedl: „Tak jak člověk uvažuje ve svém srdci, takový je.“ (viz Přísloví 23,7) Jeden z nejefektivnějších Satanových nástrojů na zkázu duše se nachází ve filmech a televizi. Když se člověk dívá na film, jeho emoce se zapojují. Pokud hrdina zasáhne nebo dokonce zabije darebáka, emoce diváků soucítí s hrdinou a povzbuzují ho v jakékoliv aktivitě, kterou dělá, ať už je to lhaní, krádež, fyzické napadení, vražda, pohlavní styk nebo celá řada jiných hříchů. Filmy a televizní seriály jsou Satanovy nejúčinnější prostředky lákání k hříchu, protože nejenže herci jsou vinni tím, co propagují svým hraním, ale i všichni, kdo se na tom svým sledováním podílejí, se stávají stejně vinnými. Příkladem toho byly původní reakce na film Top Gun, uvedený v roce 1986. Lidé, kterým bylo dovoleno shlédnout tento film před jeho oficiálním datem vydání, si stěžovali, že ve filmu není dostatek sexu. Následkem toho byla dotočena milostná scéna a přidána do filmu, aby uspokojila touhu diváků sledovat smilství. Skrze filmy špiní hřích duši, i když se člověk účastní nahraného děje jen jako divák. Účinek sledování filmu však nekončí se závěrečnými titulky. Často člověk, který sleduje filmy, pokračuje v přemýšlení o daném příběhu, představuje si sebe v roli hrdiny nebo hrdinky. U televizních seriálů se lidé tak ztotožňují s představenými postavami, že se stávají skutečně závislými na týdenním vysílání seriálu. Mluví se svými kamarády o hercích; setrvávají u příběhu, až to zaplní jejich myšlenky a emoce. A po celý čas si je Satan přetváří ke svému vlastnímu obrazu. Drama ve filmech je s pokračující expozicí zatvrzuje se v hříchu kompromis připravuje vzrušení.
nejnebezpečnější formou zla. Jako se všemi hříchy, to, co se nejprve jeví zlé, se stává pro diváka normálním a obyčejným. Když je tomu mysl stále vystavována, a špatnosti. Co kdysi šokovalo smysly, je nyní běžnou věcí. Tento vkrádající se cestu mysli, aby přijala ještě horší zvrhlost za účelem stejného prožitku citového
Zhoubné účinky sledování filmů (a televize) se vyskytují i v mnoha dalších oblastech. Už v roce 1993 ukázaly studie ve Spojených Státech, že jeden ze tří maturantů, jeden ze čtyř žáků desátého ročníku a jeden ze sedmi
žáků osmého ročníku se opil nejméně jednou za dva týdny. Příčinou vysokého množství opíjení mladistvých bylo právě to množství alkoholu, které mladí lidé vidí popíjet v televizi. Ve zprávě Surgeon General [USA] z roku 1982 je odhaleno, že alkohol se objevuje nejvíce v televizních pořadech vysílaných v hlavních vysílacích hodinách . . . . V roce 1990 bylo registrováno v průměru 8.1 referencí nebo zobrazení pití alkoholu za hodinu v hlavním vysílání. Surgeon Genera se hluboce zamýšlí: „Opíjející se lidé nejsou představováni jako darebáci nebo bítoví hudebníci, jsou to dobré, pevné, sympatické postavy“ a představení zcela postrádá „indikace možných rizik.“ . . . Novozélandští výzkumníci . . . odhalili přímou souvislost mezi četností sledovanosti televize 1315 letých a množstvím zkonzumovaného alkoholu v 18 letech. Čím více se mladí teenageři dívají na televizi, tím více alkoholu pak pijí o tři až pět let později. (Lawrence Kelemen, The Dangers of TV.) Dlouhodobá studie ukázala dramatický nárůst vražd (v některých zemích až 92-93%) s příchodem televize do těchto zemí. Sledování televize a filmů navíc skutečně snižuje IQ – dokonce i u těch, kteří se dívají poměrně málo. Kalifornský průzkum signalizuje, že čím více student sleduje televizi, tím horší výsledky má ve škole. Wilson Riles, vedoucí školského odboru Kalifornie, řekl . . . že bez ohledu na to, kolik domácích úkolů studenti vypracovali, jak inteligentní byli nebo jak hodně peněz jejich rodiče vydělávají, vztah mezi televizí a výsledkem testů byl prakticky identický. Na základě tohoto průzkumu došel pan Riles k závěru, že pro vzdělávací záměry „není televize přínosem a měla by být vypnuta“. (Lawrence Kelemen,The Dangers of TV.) Dramata mají dlouhou historii nemravnosti a nemorálnosti. Západní divadla mají svůj původ v řeckých Aténách, kde se vyvinuly z pohanských náboženských obřadů, které se datují nejméně do let okolo 1200 př.n.l. Ve středověku a v devatenáctém století bylo nahlíženo na herce a herečky jako na nemorální lidi a žádný slušný člověk by se s nimi nesdružoval. S příchodem filmů je sledování dramat daleko více přístupné běžnému člověku, přesto zůstává jejich původ zakořeněn v nemorálnosti. Dříve se filmy promítaly v barech a domech prostituce. I když se od té doby
postavila moderní kina za účelem promítat nejnovější trháky z Hollywoodu nebo Bollywoodu, zůstávají filmy, jak dramata vždy byla, efektivním nástrojem ďábla k uchvácení představivosti a svedení mysli k hříchu. Lidé, kteří by nikdy nešli do divadla, si pouštějí stejné filmy skrze video nebo televizi ve svých vlastních domovech. Písmo představuje Yahuwahovy spravedlivé bytosti jako „hvězdy“: Tuť mnozí z těch, kteříž spí v prachu země, procítí, jedni k životu věčnému, druzí pak ku pohanění a ku potupě věčné. Ale ti, kteříž jiné vyučují, stkvíti se budou jako blesk oblohy, a kteříž k spravedlnosti přivozují mnohé, jako hvězdy na věčné věky. (Daniel 12,2.3) Hollywoodské a Bollywoodské „hvězdy“ jsou Satanovým padělkem Yahuwahových hvězd. Velké množství lidí bylo svedeno k hříchu, když si ze svých oblíbených „hvězd“ udělalo idoly a napodobovalo jejich zvrácené životní styly. Filmy a filmové hvězdy, jako cokoliv, co zaměstnává mysl a oslabuje lásku k Yahuwahovi, jsou druhy modlářství, kterému by se měli vyhýbat všichni, kdo chtějí žít svatý život v Yahushuovi. Filmy a videa nejsou samy o sobě neodmyslitelně hříšné. Tak jako knihy a jiné formy médií, mohou být i filmy použity pro vzdělání a předávat informace ke slávě Yahuwahově. Problém však nastává, když nějaký film, ať už se zdá být jakkoliv „nevinný“, živí chuť po úniku. Touha po úniku z reality je pokušení, se kterým se setkává každý člověk na zemi a v každém postavení. Zatímco někteří utíkají skrze drogy, alkohol nebo nelegální sex, daleko více lidí hledá únik zaměřením svých myslí na alternativní reality. Toho může být dosaženo skrze knihy a počítačové hry, ale nejpopulárnějším způsobem jsou filmy.
Filmy a filmové hvězdy, jako cokoliv, co zaměstnává mysl a oslabuje lásku k Yahuwahovi, jsou druhy modlářství, kterému by se měli vyhýbat všichni, kdo chtějí žít svatý život v Yahushuovi.
Život je těžký. Stává se složitějším a tento trend bude pokračovat až do samého konce. Avšak Yahuwah je jedinou odpovědí, která přinese úlevu do bouří zmítané duše. [Yahuwah] zajisté jest útočiště chudého, útočiště v čas ssoužení. I budou v tebe doufati, kteříž znají jméno tvé; nebo neopouštíš hledajících tě, [Yahuwahu]. (Žalm 9,10.11)
Únik z reality skrze filmy trvá jen tak dlouho, dokud běží film. Stres života nastupuje ihned po skončení filmu a realita ruší. Skrývání se před realitou skrze filmy nebo nějakou jinou formu úniku nemění realitu. Jen obrácením se k Yahuwahovi může člověk změnit svou realitu, obrácením se k Vykupiteli o sílu a pomoc. Zde je pro tebe zaslíbení:
Nebojž se, nebo jsem já s tebou; nestrachujž se, nebo já jsem [Elohim] tvůj. Posilním tě, a pomáhati budu tobě, a podpírati tě budu pravicí spravedlnosti své. (Izaiáš 41,10) Pokušení vás nezachvátilo, než lidské. Ale věrnýť jest [Eloah], kterýž nedopustí vás pokoušeti nad vaši možnost, ale způsobíť s pokušením také i vysvobození, abyste mohli snésti. Protož, moji milí, utíkejtež modlářství. (1. Korintským 10,13.14) Ti, kdo vloží svou víru v Yahuwaha, odpočinou v Jeho lásce a důvěřují v to, že se o ně postará, poznají, že nepotřebují dočasné „uvolnění“ od stresu, které jim Satan nabízí skrze unikání. Zdaliž nevíš, zdaž jsi neslýchal, že Věčný [Elohim], Yahuwah, Stvořitel končiny země . . . On dává ustalému sílu, a tomu, ješto žádné síly nemá, moci hojně udílí. Ustává a umdlévá mládež, a mládenci těžce klesají, Ale ti, jenž očekávají na [Yahuwaha], nabývají nové síly. Vznášejí se peřím jako orlice; běží, a však neumdlévají, chodí, a neustávají. (Izaiáš 40,28-31) Tato požehnání jsou pro ty, kdo se vzdají své vůle, svých přání a tužeb pro Yahuwaha a budou se snažit přivést své životy, své myšlenky a pocity do shody s Jeho zjevenou vůlí. Písmo vybízí všechny: „Buďtež vy tedy dokonalí, jako i Otec váš, kterýž jest v nebesích, dokonalý jest.“ (Matouš 5,48) Odměna za to překračuje zdaleka všechno, co tento svět může nabídnout: „Blahoslavení čistého srdce, nebo oni [Yahuwah] viděti budou.“ (Matouš 5,8) Ti, kdo by chtěli strávit věčnost v čistém prostředí, ve společnosti svatých andělů a svatého Elohim, učiní vše ve své moci, aby přivedli své myšlenky do souladu s Yahuwahem. Písmo vyhlašuje vysoký standard, o který mají všichni usilovat: Dále pak, bratří, kterékoli věci jsou pravé, kterékoli poctivé, kterékoli spravedlivé, kterékoli čisté, kterékoli milé, kterékoli dobropověstné, jestli která ctnost, a jestli která chvála, o těch věcech přemyšlujte. (Filipským 4,8) To je zkouška, které mají být všechny filmy podrobeny. Je pravda, že existují i některé pravdivé filmy. Ale když příběh oslavuje násilí, mělo by to být něco, co bychom měli sledovat? Filipským 2,5 povzbuzuje všechny: „To tedy ciťte při sobě, co i při Yahushuovi“. V odpovědi na upřímnou modlitbu dává Spasitel vítězství všem, kdo si zvolí Yahuwaha místo úniku a pokušení, které tento svět nabízí. Nemilujtež světa, ani těch věcí, kteréž na světě jsou. Miluje-liť kdo svět, neníť lásky Otcovy v něm.
Nebo všecko, což jest na světě, jako žádost těla, a žádost očí, a pýcha života, toť není z Otce, ale jest z světa. Svět pak hyne i žádost jeho, ale kdož činí vůli Boží, tenť trvá na věky. (1. Jana 2,15-17)
