JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ. Hudební fakulta Katedra klavírní interpretace Klavírní pedagogika. Relativní čtení

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra klavírní interpretace Klavírní pedagogika

Relativní čtení Bakalářská práce

Autor práce: Libuše Navrátilová Vedoucí práce: doc. MgA. Jan Jiraský, Ph.D. Oponent práce: prof. MgA. Alena Vlasáková

Brno 2014

Bibliografický záznam NAVRÁTILOVÁ Libuše. Relativní čtení (Relative reading). Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra klavírní interpretace, rok 2014, s. 41. Vedoucí diplomové práce doc. MgA. Jan Jiraský, Ph.D.

Anotace Bakalářská práce Relativní čtení pojednává o zjednodušené formě záznamu hudební řeči. Ta umožňuje již v raných začátcích výuky zaznamenávat to, co dítě slyší, tvoří a vidí a zároveň jej připravuje na reálný hudební text. Relativní čtení má mnoho podob, proto jsou po obecné charakteristice výuky hry z not její rozmanité možnosti ukázány na konkrétních příkladech vybraných klavírních škol a pracovních materiálů. Tato forma vnímání hudebního textu provází žáka také v dalším studiu a to prostřednictvím globálního čtení.

Abstract Bachelor thesis „Relative reading” discusses simplified version of music graphical recording that allows in early stages of music instruction to graphically record what pupil hears, creates and sees while preparing on real musical notation. Relative reading has many forms. After general characteristic the theses discusses various forms used by some piano courses materials and piano workbooks. Relative reading of music is in later musical development of students solid bases for global reading.

Klíčová slova relativní čtení, globální čtení, L. Barenbojm, M. Kurteva, F. Clark, B. Schwedhelm

Keywords relative reading, global reading, L. Barenbojm, M. Kurteva, F.Clark, B. Schwedhelm

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. V Brně, dne 3. ledna 2014

L. Navrátilová

Poděkování Na tomto místě bych velice ráda poděkovala doc. MgA. Janu Jiraskému Ph.D. za jeho cenné rady a odbornou pomoc a také své rodině, bez jejíž obětavosti a toleranci by napsání této práce nebylo možné.

OBSAH Předmluva .......................................................................................................................................... 7 Úvod ........................................................................................................................................................ 8 1. Seznamování žáka s notovým textem.....................................................................10 1.1. Různé přístupy ke čtení notového textu ...........................................................10 1.2. Současný přístup ............................................................................................................10 2. Relativní čtení .........................................................................................................................13 2.1. Seznámení s klaviaturou .......................................................................................... 13 2.2. První znázornění hudby – metrum a rytmus .................................................14 2.2.1 Relativní solmizace .........................................................................................15 2.3. Relativní znázornění výšky tónů ..........................................................................16 2.4. Znázornění melodické linie .....................................................................................16 2.5. Seznámení žáka s notovým textem .....................................................................17 2.6. Globální čtení textu ......................................................................................................18 2.7. Relativní čtení – vlastní zkušenost ....................................................................19 3. L. A. Barenbojm, F. Brjanskaja, N. Perunova: Puť k muzicirovaniju. Škola igry na fortepiano ...........................................................21 3.1. Stručná charakteristika ...............................................................................................21 3.1.1. Kroky v hudbě a jejich zápis (kapitola 1 – 3) ................................21 3.1.2. Klaviatura (kapitola 4) ................................................................................22 3.1.3. Relativní zápis noty osminové (kapitola 5) .....................................22 3.1.4. Slovní vyjádření rytmu (kapitola 9) .....................................................22 3.1.5. Vysoko - nízko (kapitola 10) ....................................................................22 3.1.6. První relativní zápis melodie (kapitola 11) ......................................23 3.1.7. Zápis tří tónů (kapitola 16) ........................................................................23 3.1.8. Relativní zápis tónů do 2 a 5 linek (kapitola 18) .........................23 3.1.9. Malá partitura (kapitola 20) ......................................................................23 4. M. Kurteva: Klavírna škola pre začiatočníkov ..............................................25 4.1. Stručná charakteristika ...............................................................................................25 4.1.1. Vlastnosti tónů – výška ................................................................................26 4.1.2. Orientace na klaviatuře ................................................................................26 4.1.3. Malá a velká sekunda ...................................................................................26 4.1.4. Směr melodie, první zápis ..........................................................................26 4.1.5. Rozlišení kroku – skoku ..............................................................................27 4.1.6. Notové značení .................................................................................................27 5. F. Clark: The music tree - Time to begin............................................................28 5.1. Stručná charakteristika .............................................................................................. 28 5.1.1. Notový text (kapitola 1-3) ..........................................................................28 5.1.2. Intervaly a zápis na linky (kapitola 4).................................................28 5.1.3. Hra z not (kapitola 9)......................................................... ............. 29

6. B. Schwedhelm: Klavierspiele mit der Maus. Band 1. .............................30 6.1. Stručná charakteristika ............................................................................... 30 6.1.1. První zaznamenávání hudby (kapitola 1)................................... 30 6.1.2. Orientace na klaviatuře (kapitola 3) ............................................ 31 6.1.3. Dynamika, pedál (kapitola 4)........................................................ 31 6.1.4. Výška tónů, melodie stoupající a klesající (kapitola 5) ......... 31 6.1.5. Forma a souzvuk (kapitola 6) ....................................................... 31 6.1.6. Délka tónu (kapitola 10) ................................................................ 32 6.1.7. Relativní zápis tónů (kapitola 11)….................................. .......... 32 7. Shrnutí . .......................................................................................................................................34 8. Závěr . ...........................................................................................................................................36 Použité notové materiály........................................................................................................38 Použitá literatura a informační zdroje ........................................................................40 Seznam příloh ................................................................................................................................41

Předmluva Tato práce si klade za cíl nastínit období prvotního seznámení se s notovým zápisem, ve kterém zásadní a nezastupitelnou roli hraje relativní čtení. Tento mezičlánek mezi hudbou a jejím reálným znázorněním se nejdříve pokusím v obecné rovině charakterizovat. Druhým cílem mé práce bude představit na konkrétních příkladech metodických materiálů, zejména pak u vybraných klavírních škol, různé přístupy, které se v počátcích seznamování se s notovým zápisem objevují a považuji je za přínosné. Relativní čtení, dříve často opomíjené, je v dnešní době běžnou součástí metodických materiálů různého druhu. Nejvýrazněji se s touto problematikou setkáme u publikací a škol přímo zaměřených na děti předškolního věku. V samostatných kapitolách často nazývaných například „hra bez not“, případně „hra podle sluchu“, věnují této výše zmiňované problematice zaslouženou pozornost. Důvodů, proč jsem si zvolila právě toto téma, bylo hned několik. Bylo pro mne zajímavé podívat se na tuto oblast blíže a hlouběji, prozkoumat vybrané školy a zjistit, jak tuto přednotaci zobrazují a zda se toto předběžné čtení a psaní v průběhu času dále rozvíjelo. Dalším podnětem k napsání této práce byla také má osobní zkušenost, díky které jsem poznala zcela protichůdné přístupy v oblasti výuky hry z not.

7

Úvod Relativní čtení ve své podstatě vnímám jako určitý druh hudebního zobrazení, které umožňuje žákovi přístupnou formou to, co slyší, tvoří, či vidí, snadno dešifrovat již v raném stadiu výuky a zároveň jej připravuje na práci s reálným notovým textem. Může mít více podob. První se bezprostředně dotýká počátečního stadia hudebního zápisu, zejména oblasti not a rytmu, a je tou nejviditelnější formou, se kterou se v klavírních školách můžeme setkat. Pedagogické materiály však nabízejí i další možnosti hudebního ztvárnění. Jedná se například o zobrazení dynamiky, pedálu či formy. Jinou podobou relativního čtení je tzv. globální čtení, které vždy představuje hudební prvky celistvě. Toto vnímání notového textu není jen úzce svázáno s počátky výuky hry na klavír. S jeho různými formami se stále setkáváme i u pokročilejších žáků. Mým cílem v této práci tedy bude poukázat na některé formy znázornění umožňující i velmi malému dítěti číst a zaznamenávat to, co samo tvoří. Přípravná podoba relativního čtení patří k moderním rysům dnešní metodiky. Pojem „moderní“ zde není chápáno z hlediska stáří školy, ale z pohledu akceptování a využívání nových poznatků, ke kterým klavírní pedagogika ve svém vývoji došla. V současné době se tato „přednotace“ v naší zemi již běžně používá. Blíže se o ní můžeme dozvědět zejména v publikacích Klavírní pedagogika1 A. Vlasákové, Klavirní prvouka-metodické poznámky2 L. Šimkové, U klavíru bez slz aneb jsem pedagog dětí3 T. B. Judoviny-Galperiny, Výchova pianisty4 J. M. Timakina, Kdo si hraje, ten je zdravý5 M. Slané, Pracovních sešitů Klavihrátky6 I. Oplištilové a Z. Hančilové či z přednášek M. Slané7 a A. Vlasákové8 konaných v rámci Metodického centra na AMU a JAMU. Bohužel, české klavírní školy určené začátečníkům se této oblasti povětšinou spíše vyhýbají, ačkoliv řada pedagogů tento osvědčený přístup 1

2 3

4 5 6

7 8

VLASÁKOVÁ, A.: Klavírní pedagogika. První kroky na cestě ke klavírnímu umění. Praha AMU, ERMAT 2003, kapitola V. Seznámení žáka s notovým zápisem a počátky hry z not ŠIMKOVÁ, L.: Klavírní prvouka-metodické poznámky. Editio Bärenreiter, Praha 2003, str 3-15 JUDOVINA-GALPERINA, T.B.: U klavíru bez slz aneb jsem pedagog dětí. LYNX, Brno 2000, kap. Svět hudby v obrazech TIMAKIN, J.M.: Výchova pianisty. Edy´s Score. Rokycany 1992 SLANÁ, M.: Kdo si hraje, ten je zdravý. LYNX, Brno 2007 OPLIŠTILOVÁ, I.- HANČILOVÁ, Z.: Přípravný pracovní sešit a Pracovní sešity 1-3. WINGRA, Praha a Bratislava 2003 SLANÁ, M.: Přednášky konané v rámci MC JAMU v Brně v letech 2009-2012 VLASÁKOVÁ, A.: Přednášky konané v rámci MC AMU v Praze a JAMU v Brně v letech 20052013

8

běžně ve své praxi používá. V tomto směru tak bylo vhodné zaměřit svou pozornost na vybrané materiály publikované v zahraničí. Jedná se například o školy Puť k muzicirovaniju9 L. Barenbojma a spol., Bastien Piano Basics10 A. Bastiena, The music tree11 F. Clark, A piano course for beginners of all ages12 A.W. Palmer, Suomalainen pianokoulu13 R. Lehtelä a spol., Evropská klavírní škola14 F. Emontse, Pjesni i igry v uroka po piano15 M. Kurtevy, Klavierspielen mit der Maus16 B. Schwedhelm, Tastenzauberei17 A. Drabon, Zwei hände - Zwölf Tasten18 K. Runze, 1 2 3 Klavier19 C. Ehrenpreis a U. Wohlender a další. Některé z výše uvedených škol bych v této práci velmi ráda přiblížila podrobněji. Stěžejním úkolem pro mě byl konečný výběr jednotlivých klavírních škol. Snažila jsem se zvolit takové materiály, které se relativním čtením zabývají ve větší míře a jejichž přístup k notovému textu byl pokud možno co nejrozmanitější. Do této práce jsem zahrnula pestrou paletu škol z různých zemí a data vzniku. Nechtěla jsem se vyhnout metodikám starším, léty však prověřeným (autoři škol L. Barenbojm20, M. Kurteva21). Řada z nich v mnoha ohledech stále přináší inspirativní myšlenky, na kterých lze s úspěchem stavět a použít je jako určitý základ. Můžeme se k nim vracet, navazovat na ně a propojovat je s aktuálními poznatky. Z novějších škol jsem vybrala metodiku americké autorky F. Clark a německou školu B. Schwedhelm.22. U posledně jmenované je nejvíce patrný odlišný přístup k hudebnímu zápisu a v celkové posloupnosti seznamování se s notovým textem.

9

10 11 12

13

14 15 16 17

18 19 20

21 22

BARENBOJM, L.- BRJANSKAJA, F.- PERUNOVA, N.: Puť k muzicirovaniju. Škola igry na fortepiano. Sovětskij kompozitor. Leningrad 1980. BASTIEN, J.: Bastien Piano Basics. Kjos West, San Diego 1985 CLARK, F.: The music tree. Time to begin. Summy Birchard. Miami Florida. 2002 PALMER, A. W.- MANUS, M. - LETHCO, A.V.: A piano course for beginners of all ages. Alfred´s Basic Piano Library. Van Nuis 1995 LEHTELÄ, R. – SAARI, A. – SARMANTO – NEUVONEN, E.: Suomalainen pianokoulu.1.díl WSOY Helsinki 1987 EMONTS, F.: Europäische Klavierschule. Schott, Mainz. Band 1 1992 KURTEVA, M.: Klavírna škola pre začiatočníkov. H plus Bratislava, 1994 ISBN 80-96717-0-9 SCHWEDHELM, B.: Klavierspielen mit der Maus 1. Sikorski Hamburg 1996 DRABON, A.: Tastenzauberei. Klavierschule. Band 1. Mitropa Music. Hagedorn, Switzerland 2006 RUNZE, K.: Zwei Hände- Zwölf Tasten. Band 1, 2. Schott, Mainz 1982, 1985 EHRENPREIS, C. -Wohlender, U.: 1 2 3 Klavier. Breitkopf, Wiesbaden 1995 BARENBOJM, L.- BRJANSKAJA, F.- PERUNOVA, N.: Puť k muzicirovanju. Škola igry na fortepiano. Sovětskij kompozitor. Leningrad 1980. KURTEVA, M.: Pjesni i igry v uroka po piano. Muzika. Sofia 1984 SCHWEDHELM, B : Klavierspielen mit der Maus 1. Sikorski 1996

9

1. Seznamování žáka s notovým textem 1.1. Různé přístupy ke čtení notového textu Současným přístupem v klavírních školách se zamezuje potížím, které vznikaly ve chvíli, kdy notový zápis23 nebyl trvalou součástí hodin začátečníka. Jednalo se zde o tzv. beznotovou metodu, která přesouvala znázorňování hudby do pozdější doby. Mohlo se stát, že dítě, které už umělo poměrně dobře hrát na nástroj, začalo mít velké problémy. Docházelo zde k rozporu mezi nástrojovou dovedností a čtením notového textu, který žák vnímal přinejmenším jako něco, co jej zdržuje v jeho interpretačním rozletu. Ovšem nezřídka zde existoval i opačný extrém. Mnozí pedagogové na tuto skutečnost dlouho upozorňovali: „Učení čtení hudebního textu jako mechanického biflování not, rozvíjení zrakově pohybového automatismu bez jakéhokoli vztahu k bohatému emocionálnímu světu hudby, beze smyslu a představivosti, jenom otupuje vnímání a vede k tomu, že děti se nechtějí učit noty, biflovat je a mechanicky opakovat, tím spíše doma bez učitele“.24 Tento přístup, který můžeme nalézt kupříkladu v Klavírní škole pro začátečníky25 Z. Böhmové, A. Grünfeldové a A. Sarauera automaticky spojoval notu ihned s klávesou. V podstatě však tím hudební rozvoj ještě více zbrzdil - hudba se zde najednou ocitla až na posledním místě pečlivě rozebraného postupu. V této škole také narazíme na výraznou preferenci houslového klíče. To mělo za následek často horší orientaci v notovém textu (houslové klíče psané pro obě ruce jsou pro nás spíše výjimkou) a na klaviatuře (polohy rukou).

1.2. Současný přístup Moderní metodika na tuto nenahraditelnou složku klade patřičný a zasloužený důraz a neopomíná ji: „Základem přirozeného rozvoje hudebního nadání je především projevený zájem o tóny. Potlačíme-li jej v počátku bezmyšlenkovitým

23

24

25

Míněn zde relativní či reálný text, ale také obrazový materiál, který máme při práci s nejmladšími na klavírním pultu nejen pro inspiraci, ale i kvůli získání návyku žáka sledovat notový záznam. JUDOVINA-GALPERINA, T.B.: U klavíru bez slz aneb jsem pedagog dětí. LYNX, Brno 2000, kap.Svět hudby v obrazech str. 61 BÖHMOVÁ, Z. - GRÜNFELDOVÁ, A.- SARAUER, A.: Klavírní škola pro začátečníky. Praha 1956

10

značením, jistě se to v budoucnu nemile projeví a napravit to bude takřka nemožné. Skutečný zájem však nevzniká nad libovolným, nahodilým spojením tónů, nýbrž jen nad celistvou a jasnou melodií, motivem vyvolávajícím u dítěte buď emocionální prožitek, nebo obraznou představu vytvářející tu i onu náladu.“26 Příprava ke hře z not je úzce svázána s hodinami klavíru již v jejich začátcích. Není nijak omezena věkem, avšak v případě dětí předškolního věku je k osvojení not potřeba o něco více času, než tomu bude například u školáků. U všech věkových kategorií je nutné vycházet z

jejich individuálních schopností a

dovedností. G. G. Nejgauz kdysi napsal: „Učitel hry na jakýkoli nástroj musí být především učitelem hudby, tedy jejím vykladačem“.27 Hudbě je třeba především rozumět. Platí to v každém věku a vše, co dítě na své cestě za hudbou poznává, by mělo stále zůstávat hudební. Žáka nejdříve vedeme k tomu, aby se naučil vnímat a rozpoznávat, co slyší (metro-rytmické vztahy, směr melodie, relativní výška melodie), přičemž vždy budeme vycházet z přirovnávání k jevům, které mu jsou známé a blízké. Samotné poznávání řeči hudby je také úzce spojeno s touhou po vlastním hudebním vyjádření. Teprve po vlastní hře, po zažití prosté radosti ze hry, se dítě seznamuje s prvními podobami hudebního zápisu. Žák je na hodinách veden k aktivnímu zapojení nejen v souvislosti s hrou na nástroj, ale také prostřednictvím nejrůznějších pomůcek, které jsou běžnou součástí klavírních hodin. Jedná se například o kartičky znázorňující směr motivku či melodie; kartičky procvičující rytmus zobrazený hůlkovým způsobem; kartičky s relativní výškou not; magnetickou tabulku; obrázky sloužící k základnímu rozlišení výšky a hloubky tónů, kostičky či obrázky pro rozlišování formy, kartičky s intervaly, akordy, které podporují vnitřní slyšení a vedou k celistvému vnímání (Příloha č.1). K samotné reálné hře z not se dítě dostává až v momentě, kdy se jeho sluch, zrak i hmat navzájem propojí, ve chvíli, kdy plně pochopí a ovládne hudební jevy, které jsou vyjadřovány doprovodnými hudebními znaky. To znamená, že vidí v notách obrys jemu dobře známé melodie a pozná, o jakou písničku jde (např. Běží liška k Táboru). „Zvuková představa, vytvořená na základě poslechu, umožňuje 26 27

TIMAKIN, J. M.: Výchova pianisty. Edy´s Score. Rokycany 1992 str .4 NEJGAUZ, G. G. Ob iskusstve fortepiannoj igry. Zapiski pedagoga. 4. vyd. Muzgiz, Moskva, 1982 str .188

11

žákovi, aby notový zápis „dešifroval“ do podoby znějících tónů, resp. do podoby znějící hudební myšlenky.“28

28

TICHÁ, L.: Slyšet a myslet u klavíru. AMU Praha 2009 str. 43

12

2. Relativní čtení 2.1. Seznámení s klaviaturou Dříve, než dítě poprvé zaznamená to, co slyší, je nutné, aby se seznámilo s klaviaturou. Na první pohled se může zdát, že poznávání klaviatury s notovým zápisem nesouvisí, ale není tomu tak. Orientace na klaviatuře pomáhá spojit současně sluch, zrak a hmat a připravuje žáka k budoucímu rozlišení výšky tónu podle umístění v notové osnově. Jedná se o důležitý mezistupeň, ve kterém se dítě učí vnímat klaviaturu celistvě. „Seznámení s notami má začínat nikoli na notové osnově a na papíře, ale jen na klaviatuře, abychom dítě naučili se snadno a samostatně orientovat v notově klávesnicovém labyrintu. To je nejpohodlnější a nejpřirozenější způsob přístupu k učení čtení notového textu“.29 Ve značné části starších i novějších zahraničních klavírních škol se s touto orientací setkáváme. Jedná se například o školy L. P. Cheresko 30, A. Drabon31, F. Emontse32 a řadu dalších. Všechny se shodují na počátečním zaměření se na skupinu dvou a tří černých kláves, jejichž prostřednictvím se dítě lépe orientuje v „topografii“ klaviatury (Příloha č.2). V českých školách na tento přístup příliš často nenarazíme. Nesetkáme se v nich ani s obrázky výsečí klaviatury, které by napomohly žákovi naučit se vnímat reliéf klaviatury prostřednictvím svých prstů, ani s orientací na skupinky černých kláves. Výjimečně vhodným a dá se říci i ojedinělým tuzemským materiálem, který dle mého názoru nejlépe koresponduje s výše řečeným, jsou Klavihrátky33, v nichž se s touto orientací běžně setkáme. Postupně, jak se žák učí na základě své hry zapisovat a číst zapsané motivky v relativní podobě, musí zrak ustoupit do pozadí. Je důležité dát v této chvíli přednost sluchu ve spojení s hmatovou složkou hry. Díky tomu může žák svoji jistotu v orientaci na klaviatuře ještě více prohlubovat. Zároveň se tím dá velmi úspěšně předcházet zbytečnému napětí, které může nejistota z neznámého vyvolat.

29 30 31 32 33

JUDOVINA-GALPERINA, T.B.: U klavíru bez slz. Lynx, Bno 2000 str 61 CHERESKO, L. P.: Muzykalnyje kartinki dlja fortepiano. Sovětskij kompozitor, Leningrad 1988 DRABON, A.: Tastenzauberei. Band 1. Mitropa music, Hagendorn, Switzerland 2006 EMONTS, F.:Europäische Klavierschule. Schott, Mainz, Band 1 1992 OPLIŠTILOVÁ, I. – HANČILOVÁ, Z.: Klavihrátky. Přípravný pracovní sešit. Wingra, Praha a Bratislava 2003

13

2.2. První znázornění hudby – metrum a rytmus S vlastním zápisem hudby se žák seznamuje již během prvních klavírních hodin. Dítě postupně poznává řeč hudby, její vyjadřovací prostředky. A právě metrorytmická složka patří k tomu nejjednoduššímu, co pomocí znaků může dítě zaznamenat. Z tuzemských materiálů se s jejím zobrazením setkáme například v Klavírní prvouce – metodických poznámkách L. Šimkové34 a nalezneme ji také v Přípravném pracovním sešitě35 I. Oplištilové a Z.Hančilové. Rozsáhlou kapitolu této oblasti věnuje A. Vlasáková ve své knize Klavírní pedagogika36. Ze škol bych uvedla například Puť k muzicirovaniju37 L. Barenbojma a Klavierspielen mit der Maus B. Schwedhelm38.. Pravidelný tep hudby – metrum zpravidla vyjadřujeme pomocí kolmých čar (těžká doba), které se kombinují s obloučkem (lehká doba). Metrum by mělo vždy předcházet konkrétnímu rytmickému rozlišení. Postupujeme tedy od celku k detailu. Je důležité tuto posloupnost dodržet, v opačném případě „tento postup vede u dětí ke kolísání pulsace a tempa hraných skladeb, neboť základem je pro ně délka jednotlivých tónů a soustřeďují se na ně v prvním plánu, namísto toho, aby vnímaly jako prvoplánový rastr plynutí těžkých a lehkých dob, který vyplňují rytmickými hodnotami.“39 Vnímání těžkých a lehkých dob napomáhá další důležité věci, živému vnímání tepu hudby. Přiblížit jej můžeme různě - pomocí pohybu, slovem, či zápisem. Díky tomu se vyhneme slabikování hudby a podpoříme zde přirozenou plynulost hudební řeči (Příloha č.3). Další složka hudby, rytmus, je zobrazován svislou čarou, která je nositelkou základní rytmické hodnoty – notou čtvrťovou. Zvolení této hodnoty má své opodstatnění. Nota čtvrťová je pro dítě tou nejvhodnější výchozí rytmickou hodnotou. Souvisí s jeho srdečním tepem a krokem. Z tohoto důvodu nejsou po této

34 35

36

37

38

39

ŠIMKOVÁ, L.: Klavírní prvouka -metodické poznámky. Editio Bärenreiter, Praha 2003 OPLIŠTILOVÁ, I. – HANČILOVÁ, Z.: Klavihrátky. Přípravný pracovní sešit. Wingra, Praha a Bratislava 2003 str. 30 VLASÁKOVÁ, A.: Klavírní pedagogika - První kroky na cestě ke klavírnímu umění. AMU+ ERMAT, 2003, kap. III.1.Plynutí hudby v čase BARENBOJM, L.- BRJANSKAJA, F.- PERUNOVA, N.: Puť k muzicirovanju. Škola igry na fortepiano. Sovětskij kompozitor. Leningrad 1980 str 52 SCHWEDHELM, B.: Klavierspielen mit der Maus. Band 3 Sikorski Musikverlage, Hamburg 2001 VLASÁKOVÁ, A. Klavírní pedagogika – První kroky na cestě ke klavírnímu umění. AMU +ERMAT, 2003 str. 73

14

stránce například Klavírní škola pro začátečníky40 a Klavírní školička41., ale i řada zahraničních materiálů vycházejících z not celých a půlových, vhodné. Pro děti jsou totiž takové pomalé hodnoty poměrně problematické. Srdce malého dítěte bije o něco rychleji než v případě dospělého a je zde potřeba respektovat tento přirozený tep, který v sobě máme, vycházet z něj a rozšiřovat jej dále oběma směry. Záhy tuto základní hodnotu doplňuje nota osminová v podobě dvou čárek spojených trámcem. Tato tzv. „hůlková“ metoda je slovně doprovázena slabikami (tá – nota čtvrťová; ty ty - noty osminové42). Původ označování rytmických slabik pochází z Maďarska. Žáci rytmus zaznamenávají na základě slyšené hudby již od začátku ve skupinách, celistvě. K dalším výhodám prvotního zápisu rytmu také patří, že právě na rytmických hodnotách je možné velmi brzy seznamovat dítě se dvěma osnovami a naučit je vnímat ji jako partituru - tedy v podobě, která je pro klavíristy běžná.

2.2.1 Relativní solmizace Kromě slovního vyjádření rytmu, které je u nás běžně používáno existuje ještě další, nazývané relativní solmizace43, využívající slabik do - re – mi – fa – sol – la – si – do. Představuje stupně diatoniky a umožňuje tím transponovat libovolnou písničku od jakéhokoli tónu (například v C dur písničku Ovčáci, čtveráci zazpíváme její úvodní motiv jako do - mi - sol. Budeme-li tu samou melodii chtít zpívat v G dur, bude opět zpívána jako do - mi - sol). Jedná se vlastně o obdobu rytmických slabik v melodické oblasti. U relativní solmizace, např. u větších intervalů lze na základě výše zmiňovaných slabik snadno určit, kde se daný stupeň nachází a to v jakékoliv tónině, protože hledá čistě melodii na pevně dané slabice. Tato solmizace tak dokáže výborně tříbit sluch44. Nelze ji však v žádném případě používat u dětí s absolutním sluchem, či v kombinaci se záměrem budoucího využití školy Wir hören und spielen N. a R. Tanedových.45

40

41 42

43 44 45

BÖHMOVÁ, Z. - GRÜNFELDOVÁ, A.- SARAUER, A.: Klavírní škola pro začátečníky. Praha 1956 JANŽUROVÁ, Z. - BOROVÁ, M.: Klavírní školička pro děti 4-7 leté. Panton, Praha 1978 S poznáváním dalších rytmických hodnot pak přibudou slabiky tájájá (půlová s tečkou); tylityli (nota šestnáctinová); táhá (nota půlová), atp. Tato podoba relativního čtení pochází z Maďarska a dodnes se zde vyučuje VLASÁKOVÁ, A.: Přednášky v rámci MC AMU v Praze a JAMU v Brně v letech 2005-2013 JIRASKÝ, J.: Přednášky na HF JAMU v Brně v letech 2013 - 2014

15

2.3. Relativní znázornění výšky tónů Po počátečním rozlišení zvuků a tónů se dítě seznamuje s vlastnostmi, které jsou pro tón charakteristické - s výškou, dříve zmiňovanou délkou, sílou a barvou. Mnohé z nich mají v klavírních školách své ustálené relativní značení (délka a výška), s dalšími se můžeme v klavírních školách setkat nově, například v již zmiňované škole Klavierspielen mit der Maus46 B. Schwedhelm. Výšku tónů poznávají, určují a následně zaznamenávají i ti nejmladší žáci. Vycházíme přitom ze známých jevů, které věkově odpovídají zkušenostem dětí. Zpravidla se tak ve školách setkáme se srovnáváním výšky a hloubky ve spojitosti se zvířátky, přírodou, věcmi kolem nás, hudebními nástroji (Příloha č.4). Originální přístup k výškovému rozlišení nalezneme v Puť k muzicirovaniju47 L. Barenbojma. I zde se vychází z jevů, které jsou pro dítě dobře známé. Tentokrát se však výška spojuje s intonací řeči. Žák je veden, aby si všímal, jak při položení otázky jeho intonace zcela přirozeně stoupá a při odpovědi klesá. Stejný jev pak následně hledá v hudebním textu. První zapsané melodie mají zpravidla sekundové a terciové rozpětí a vychází nejčastěji z říkadel, která děti zhudebňují. Už na dvou linkách může velmi brzy žák zapisovat libovolnou dvou až pěti tónovou řadu. Ve chvíli, kdy žáka seznamujeme s dalšími možnostmi rozšiřující se tónové řady, můžeme plynule přecházet od 2 linek ke konečným pěti. Počáteční zaznamenávání motivků rozvíjíme nezávisle na rytmických hodnotách - ty se píší zprvu odděleně, ale velmi brzy se ještě relativní melodie a rytmus pojí v celek. Díky tomu je dítě schopné téměř od začátku hry na klavír zapisovat vlastní zhudebněná říkadla a známé či improvizované melodie; svobodně se pohybovat po klaviatuře a transponovat jakýkoli motiv či melodii menšího rozsahu, které přečte z vlastního notového zápisu (Příloha č.5).

2.4. Znázornění melodické linie Postup pro zápis melodie spočívá v poslechu a následném vyjádření jejího směru (stoupající, klesající, hudba nám „přešlapuje“) a to prostřednictvím pohybu celého těla (do podřepu a zpět), gestem (pohybem ruky ukazuje dítě směr melodie) a

46 47

SCHWEDHELM, B : Klavierspielen mit der Maus 1. Sikorski 1996 BARENBOJM, L.- BRJANSKAJA, F.- PERUNOVA, N.: Puť k muzicirovanju. Škola igry na fortepiano. Sovětskij kompozitor. Leningrad 1980 str.16

16

vlastním zápisem - malováním melodických čar nad notovou osnovu. „Je důležité, aby děti chápaly melodii hned jako určitý ucelený grafický obraz, a ne po jednotlivých notách. Z toho důvodu také neučíme žáka číst noty k notě pojmenováním, ale vedeme ho k vnímání grafického obrysu notového zápisu s podvědomým domýšlením detailů.“48 S názorným příkladem se můžeme setkat v německé škole Zwei Hände - Zwölf Tasten49 K.Runze nebo v knize Kdo si hraje, ten je zdravý50 M. Slané (Příloha č.6).

2.5. Seznámení žáka s notovým textem Přestože dítě prozatím zapisuje noty pouze přibližně, mělo by se s reálnou podobou notové osnovy seznámit už dříve. Není potřeba dlouze teoretizovat, stačí notový text vidět a nakreslit, například tak, jak to uvádí M. Slaná51, kde na základě vyprávění hudební pohádky děti malují hudební znaky, aniž by se je dříve učily. Podobně postupuje i finská škola Suomalainen pianokoulu52 Lehtelä, R. a spol. a Muzykalnyje kartinki dlja fortepiano53 L. P. Cheresko či A. Drabon54, které představují hudební znaky najednou. Postupují od celku k detailu. Pro dítě je pak postupné osvojování hudebních symbolů přirozenější a povědomé, vyplňuje hudební mozaiku, se kterou se dříve setkalo (Příloha č. 7). Po zvládnutí tohoto přípravného procesu přichází na řadu vlastní reálné čtení a zápis. Dnes je již běžně používán desetilinkový systém zobrazení not. Abychom mohli tóny v textu pojmenovat, seznámíme žáka nejdříve s houslovým a basovým klíčem. Basový klíč je v klavírních školách zobrazován jako zrcadlový odraz klíče houslového. Jedná se o jedno z nejpřehlednějších zobrazení, s jakým se v tomto případě v klavírních materiálech můžeme setkat (Příloha č.8). Na uvedené klíče se váží tzv. opěrné noty (f, g¹). Společný tón představuje nota c¹, která je pomyslným středem klavírního notopisu. Poté se tyto noty postupně symetricky oběma směry rozšiřují o další polohy a opět se postupuje zrcadlovým způsobem (Příloha č.9). 48

49 50 51 52

53 54

VLASÁKOVÁ, A.: Klavírní pedagogika-První kroky na cestě ke klavírnímu umění. Praha AMU+ ERMAT 2003 str. 141 RUNZE, K.: Zwei hände- Zwölf Tasten. Band 1, 2. Schott, Mainz 1982, 1985 SLANÁ, M.: Kdo si hraje, ten je zdravý. LYNX, Brno 2007 str 53 SLANÁ, M.: Kdo si hraje, ten je zdravý. LYNX, Brno 2007str. 49-52 LEHTELÄ, R. – SAARI, A. – SARMANTO – NEUVONEN, E.: Suomalainen pianokoulu.1.díl WSOY Helsinki 1987 CHERESKO, L. P.: Muzykalnyje kartinki dlja fortepiano. Sovětskij kompozitor, Leningrad 1973 DRABON, A.: Tastenzauberei. Band 1. Mitropa music, Hagendorn, Switzerland 2006

17

Po celou dobu je nezbytně nutné vnímat a vyjadřovat veškerou poznanou hudbu neustále vcelku. „Při rozvíjení návyku rozboru a studia skladeb je především třeba od prvopočátku usilovat o to, aby si žák osvojoval notový text, a to znamená i na nástroji hned skupinami 2-3-4 not v závislosti na tom, jak se skládají v motivy, takty i slova jde-li o píseň s textem“55. Jednotlivé hudební útvary (jednoduchý rytmický a melodický motiv, fráze) tedy budou vždy tvořit logický hudební celek. Děti se hudbu musí učit zapisovat tak, jak ji přirozeně poznaly a zpívaly. Tímto způsobem výrazně urychlíme čtení not. Častým rysem moderních klavírních škol je také zrcadlový způsob zápisu melodie, který má za cíl vést k svobodné orientaci v notovém textu bez ohledu na houslový a basový klíč (Příloha č.10).

2.6. Globální čtení textu S globálním vnímáním textu se setkáváme na mnoha místech. Lze je spatřit nejenom v rovině horizontální (jak už bylo dříve uvedeno v podkap. 2.4.), ale také vertikální, například při poznávání intervalů; akordů a jejich obratů a umístění opěrných not v notových osnovách (Příloha č. 11). Snažíme se dítě vést k tomu, aby i intervaly a akordy „vnímalo jako obrázek, uslyšelo v duchu jeho relativní podobu, která navodí odpovídající prstokladovou představu, a aby zahrálo daný interval zpočátku kdekoliv, potom v přesné výšce.“56 Ve své podstatě nám tak relativní čtení ani v budoucnu nemizí, často jej průběžně používáme a kombinujeme s textem reálným během nacvičování skladby. Globální čtení vede k porozumění skladbě a k jejímu lepšímu zapamatování. Umí-li žák číst akordy jako obrázek, celistvě, v souvislosti s intervalovými vzdálenostmi; dokáže-li nacházet logické celky a poznávat jejich podobnost či rozdíly; má-li spojenou dynamiku s harmonickými vztahy, vede to zcela jistě k přirozenější a radostnější hře. Ráda bych zde uvedla ještě jednu podobu celistvého vnímání textu, která se v materiálech objevuje. Souvisí s příkladnou ilustrací, jež má vyvolat odpovídající pohybově-pocitovou reakci. Na zmiňovaný způsob můžeme nejlépe poukázat na 55 56

TIMAKIN, J. M.: Výchova pianisty. Edy´s Score. Rokycany 1992 str. 7 VLASÁKOVÁ, A.: Klavírní pedagogika. První kroky na cestě ke klavírnímu umění. AMU+ ERMAT, Praha 2003 str 141

18

příkladech materiálů typu Spiel dich fit57 E. M. Burnam, A dozen a day58 E. Monarth a spol. či Zwei Hände - Zwölf Tasten59 K. Runze, které se zabývají rozvojem nástrojových dovedností žáka (Příloha č.12).

2.7. Relativní čtení – vlastní zkušenost Seznámení s notovým záznamem s využitím tzv. přednotace se stala pevnou součástí mých hodin s žáky. Nebylo tomu tak ale vždy. Na hodiny klavíru jsem začala docházet ve svých pěti letech a prakticky od začátku jsem měla s osvojováním hudebního textu potíže. Prošla jsem si notovým drilem, který se sluchem neměl téměř nic společného. Mé problémy se čtením not představovaly plynulost postrádající slabikování po tónech, špatnou orientaci na klaviatuře a obtíže s opožděným osvojením not v basovém klíči, který jsem četla složitým přechylováním not z klíče houslového. Má žákovská knížka byla poseta důraznými dotazy, ve kterých se neustále opakovala otázka, kdy už se konečně noty a polohy naučím. Nikdo se také příliš nezabýval tím, zda vůbec vím, co a jak hraji. Zásadní změna nastala až s mým nástupem na konzervatoř, souběžným docházením do Metodických center AMU a JAMU a také pozvolna s pedagogickou praxí. S na vlastní kůži zažitým a nepříliš šťastným způsobem výuky se bohužel setkávám dodnes. Sama jsem musela na tento ne příliš šťastný přístup k problematice mnohokrát navazovat. Pokaždé to bylo a stále je velmi podobné - žáci čtou notový text stejně pasivně a rozdrobeně jako kdysi já sama. J. M. Timakin se ve své době o tomto nešvaru zmiňuje: „Proč, přecházíme-li k rozboru z not tento správný přístup60 k hudbě často porušujeme a průběh osvojení krásné melodie měníme v pomalé skládání oddělených tónů bez smyslu.“61 Mám čerstvou praktickou zkušenost s novou žačkou, Aničkou, kterou učím teprve několik měsíců. Holčička není začátečník, na klavír hraje 5 let, přesto měla s hudebním textem od začátku našich společných hodin značné obtíže. Nebyla zvyklá si text nejdříve prohlédnout a analyzovat. Když jsme se patřičně seznámily se skladbou, Anička měla za úkol doma nacvičit malý úsek, který jsme si rozebraly i 57 58

59 60

61

BURNAM, E. M.: A dozen a day. The Willis Music Co., Cincinnati 1988 MONARTH, E. – VAN ZABNE, A. – SINGER, E. – KREBS, G. M.: SPIEL DICH FIT! Universal Edition, Wien 1998 RUNZE, K.: Zwei Hände- Zwölf Tasten. Band 1, 2. Schott, Mainz 1982, 1985 Míněna zde návaznost na předchozí učení se jednoduchých, známých písní, které žák plynule přirozeně zpíval, „ukazoval rukama“ či hrál podle sluchu. TIMAKIN, J.M.: Výchova pianisty. Edy´s Score. Rokycany 1992 str.9

19

prakticky zahrály a přinést jej naučený na další hodinu. Byla jsem překvapena, kolik zbytečných chyb se v její hře objevilo i přesto, že úsek byl velmi přehledný a logický. Značně se tím trápila a já se snažila najít příčinu. V průběhu našeho setkávání jsem si všimla, jak moc jsou její oči fixovány na klaviaturu, jak nesvobodně se po ní pohybuje a „loví“ melodii zpaměti, aniž by si byla jistá skutečným zápisem textu. Ruce ovládaly hlavu a vyvolávaly tím ještě větší zmatek. Tóny pro Aničku spíše představují značky, které vnitřně neslyší a také to, co hraje, zpětně velmi málo sama kontroluje. Musely jsme se vrátit v mnohých věcech na začátek. Nejdříve jsem ji chtěla přesvědčit o tom, že svým rukám může důvěřovat a jejich neustálá kontrola nebude nutná - především hlava musí vědět, co a jak chce dělat. Byla jsem jí dokonce nucena ruce čas od času i zakrývat, tak moc a hluboce v ní bylo sledování klaviatury zakořeněné. Nyní se společně snažíme směřovat její pozornost v první řadě na hudbu, kterou tvoří, povídáme si o ni, učíme se vnímat melodickou linku globálně – vyjadřujeme ji gestem a kreslíme její linku nad notový text. Vracíme se také zpět ke znalosti opěrných tónů (noty zdlouhavě odpočítávala), intervalů, akordů, které se snažíme vnímat graficky, pracujeme na porozumění harmonii, analyzujeme skladbu tak, aby se v ní neztrácela. Na každé hodině hrajeme z listu. Nejsem schopná dnes posoudit, do jaké míry se nám společně podaří tyto pevně zažité návyky v budoucnu odstranit. To ukáže až čas společně strávený nad repertoárem, již nyní vím, že je to běh na dlouhou trať. Jsem však hluboce přesvědčena, že to Aničce pomůže. Moc bych jí to přála. Předpokládám, že se bude u klavíru cítit o mnoho svobodněji, čímž znovu ještě více rozdmýcháme ten pomyslný hudební ohýnek, který v ní díky pasivnímu přístupu živořil.

20

3. L. A. Barenbojm, F. Brjanskaja, N. Perunova: Puť muzicirovaniju. Škola igry na fortepiano. 3.1. Stručná charakteristika Tato ruská klavírní škola62 byla publikována v roce 1980. Jejím charakteristickým rysem je mimo jiné dialog mezi učitelem a žákem. Vhodnou formou je zde patrná snaha o to, aby si dítě prostřednictvím dobře volených otázek učitele docházelo k odpovědím v podstatě samo. Je to osvědčený způsob, jak si poznané a pojmenované jevy lépe pamatovat. Tato metodika je založena především na názornosti. Vše, co dítě slyší, si zároveň musí i hudebně prožít (zazpívat, zahrát, vyjádřit pohybem), ověřit a následně ten prvek, který je mu přístupný, zapsat. Toto přímé zaznamenávání je velice vhodné pro raně školní věk (7- 8 let), což se v podstatě týká velké části dětí, začátečníků. Škola později inspirovala českou pedagožku L. Šimkovou63 k napsání Klavírní prvouky.

3.1.1. Kroky v hudbě a jejich zápis (kapitola 1 – 3) Už od 1. kapitoly je žák veden k aktivnímu poslechu hudby (pochod), na který má za úkol reagovat vlastním pohybem - krokem a posléze i tleskáním. Žák tedy učitele ihned doprovází a je vtahován do společného prožívání hudby. Metrum, které původně dítě vyjadřovalo pohybem, je následně nahrazováno nástrojem. Hned zkraje se dítě seznamuje také s grafickým znázorněním svého kroku. Ten je zobrazen svislou čarou, která předjímá roli noty čtvrťové (Příloha č.13). Krokování (tleskání, ťukání) se následně přenáší také na slova (jména, říkadla). Ta se pomocí těchto čar zapisují.

62

63

BARENBOJM, L.- BRJANSKAJA, F.- PERUNOVA, N.: Puť k muzicirovanju. Škola igry na fortepiano. Sovětskij kompozitor. Leningrad 1980. ŠIMKOVÁ, L. Klavírní prvouka. Supraphon, Praha 1983

21

3.1.2. Klaviatura (kapitola 4) Nyní se dítě seznamuje s klaviaturou. Tu si musí nejdříve pozorně prohlédnout a poté, se zavřenýma očima, si zpětně vybavuje její uspořádání. Žák si uvědomuje skupinky dvou a tří černých kláves a jejich pravidelné řazení na nástroji. Poté na klaviatuře znovu hmatem vyhledává jednotlivé skupinky, noří se do kláves, hladí je a poslouchá (Příloha č. 14).

3.1.3. Relativní zápis noty osminové (kapitola 5) Na základě poslechu písničky hrané učitelem má žák za úkol tuto melodii zaznamenat pomocí osvojeného značení. Brzy přichází na to, že mu pouze jediná podoba, kterou zná k zápisu nestačí. Všímá si délek slabik v hudbě i ve vlastní řeči a seznamuje se s novým znakem – dvě čárky spojené trámečkem, představující notu osminovou. Znázornění čtvrťové a osminové noty umožní žákovi pracovat s rozmanitými podobami rytmu, které zpočátku nejsou vázány na notovou osnovu.

3.1.4. Slovní vyjádření rytmu (kapitola 9) Veškerý rytmický zápis dosud vycházel ze známých říkadel a melodií či pojmenování věcí a lidí. Hudba však dokáže mluvit sama za sebe a slova k tomu mnohdy nepotřebuje. Rytmus můžeme vyjádřit různě: tleskáním, dupáním, krokováním, ťukáním, ale také můžeme tyto nově poznané rytmické znaky doplnit o slovní označení, o tzv. „kouzelná slovíčka“ tá (nota čtvrťová) a ty, ty (nota osminová) (Příloha č.15).

3.1.5. Vysoko - nízko (kapitola 10) Žák má za úkol nejdříve prozkoumat klaviaturu zahráním různých tónů oběma směry a určit, zda se zvuk nějakým způsobem mění. Seznamuje se s výškou a hloubkou tónů na klavíru. Tyto zvukové rozdíly posléze nachází s pomocí učitele také v intonaci vlastní řeči. Učitel jej vybízí k tomu, aby se tyto intonační rozdíly pokusil zaznamenat (Příloha č.16).

22

3.1.6. První relativní zápis melodie (kapitola 11) Nyní se žák učí zapisovat tóny v relativní výšce. Nejdříve zaznamenává rytmický obraz nově naučené písničky. Ten si následně kontroluje rytmickým slabikováním „tá“ - „ty, ty“, které musí být zároveň říkáno v náladě, v jaké je daná písnička napsána. Tu posléze znovu zpívá a současně ukazuje rukou její melodickou kresbu. Prostřednictvím rozhovoru a zpěvu si dítě uvědomuje, že si již se stejnými tóny nevystačí, potřebuje dva tóny rozdílné výšky (terciová vzdálenost). Následuje samotný relativní zápis této melodie, na který postačí dvě linky – vyšší tón umístěný na horní linku, nižší na spodní. Po zaznamenání celé skladbičky musí dítě svůj relativní zápis ještě zpětně zkontrolovat – zpívá a zároveň si svůj vytvořený text ukazuje. Skladbu si také hraje od různých kláves a zkouší ji dále transponovat.

3.1.7. Zápis tří tónů (kapitola 16) Postupuje se stejně jako v podkapitole 3.1.6. Zprvu si vypomáháme pomocí slabik a gestem ruky. Při zaznamenávání relativní melodie i zde žák dochází k otázce, kde umístit další slyšený tón. Dosud postačily dva tóny v terciovém rozpětí. Nové znázornění již zahrnuje i mezeru mezi linkami a rozšiřuje tak možnost relativního zápisu (Příloha č.17).

3.1.8. Relativní zápis tónů do 2 - 5 linek (kapitola 18) Dvě linky umožňují zapsat mnohem více tónů. Obrazové příklady ukazují možnost rozšířit počet relativních tónů na pět. Protože je zápis tónů stále omezený, přidávají se linky zbývající – konečná notová osnova. Na ní se zobrazují možnosti zápisu motivků (klesající a stoupající melodie v sekundové a terciové vzdálenosti). Tóny jsou zde zapsány vždy ve skupinkách, nikdy jednotlivě. Podstatou je vést stále žáka k ucelenému čtení notového textu (Příloha č. 18).

3.1.9. Malá partitura (kapitola 20) Rytmický zápis se zpočátku vyhýbá notovým linkám. Poté co vzniká první zápis melodie, zaznamenává se rytmus již společně s relativní výškou tónů na dvě

23

linky. Současně se s rytmickým znázorněním setkáváme průběžně, v samostatných cvičeních. Ta mají podobu malé partitury. Dítě se tím učí pohotově reagovat na dva řádky, zvyká si na běžnou podobu notového textu, která je prozatím osvobozena od reálné výšky tónů. Stále je zde kladen důraz i v rytmu zachovat odpovídající charakter probírané skladby, případně dodržovat předepsaná dynamická označení (Příloha č.19).

24

4. M. Kurteva: Klavírna škola pre začiatočníkov 4.1. Stručná charakteristika Bulharská škola M. Kurtevy64 vznikla v roce 1984. Pro potřeby své práce jsem vyšla z překladu této školy, který byl vydán na Slovensku65. Metodika je rozdělena do dvou dílů, z nichž 1. díl je věnován hře podle sluchu a 2. díl hře podle not. Úvodní díl školy se přednostně zaměřuje na rozvíjení sluchu, rytmického cítění a hudební paměti. Pevnou součástí nastudovávaných skladeb je vnímání tónové a rytmické kresby melodie. Notový text je v celém prvním díle určen pedagogům. Dítě pracuje především s obrázky, které vyjadřují pohyb tónů dané slyšené melodie a řeší na nich zadávané úkoly. Uváděné krátké skladby se žák učí poslechem a posléze je zpívá za doprovodu učitele, následně naučenou skladbičku interpretuje sám na klavíru. Charakteristickým rysem, který v této škole převládá je zejména velký důraz na osvojení si globálního vnímání textu. K tomu výraznou měrou napomáhají ilustrace. Dítě na základě sluchově osvojené skladby hledá její obrys v obrazových úlohách a hrách. Žák je veden k tomu, aby vnímal pohyb motivků či frází a určoval začátky jednotlivých částí písní. Kromě poznávání správného grafického obrázku skladby má za úkol obrázky vybarvovat, příp. vystřihovat a nalepovat do příslušného místa ve výšce, která odpovídá tónům poznané melodie. Ta se graficky znázorňuje pomocí mřížky, ve které se v relativní výšce vybarvují příslušná políčka. V oblasti rytmu se dítě setkává s jejím reálným zápisem vizuálně a prostřednictvím klavírního doprovodu učitele. Rytmus je osvojován prostřednictvím poslechu a nápodoby. Při vlastním počítání si dítě od počátku vypomáhá relativními rytmickými slabikami. Vždy má žák za úkol rytmicky vyjadřovat skupinu tónů. V této škole je kladen velký důraz na rozvoj paměťové stránky. Zcela zde dominuje forma srovnávání dvou obrazových příkladů, ze kterých má žák za úkol vybrat ten správný. Toto srovnávání se týká nejen skladeb jako celku, ale také jejich jednotlivých částí. Cvičení paměti se projeví také v opakování dříve probraných skladeb, které musí dítě rozpoznat v relativním zobrazení. 64 65

KURTEVA, M.: Pjesni i igry v uroka po piano. Muzika. Sofia 1984 KURTEVA, M.: Klavírna škola pre začiatočníkov. H plus Bratislava, 1994

25

4.1.1. Vlastnosti tónů - výška Na první hodině se žák seznamuje s nástrojem a jeho vlastnostmi. Velmi záhy má za úkol rozlišovat výšku tónů. Vzdálenosti jsou zpočátku v rozsahu více oktáv, postupně se však přibližují do sekundové vzdálenosti v různých registrech.

4.1.2. Orientace na klaviatuře Již od první hodiny je žák veden touto školou k orientaci a znalosti klaviatury. Ta je představena jako celek. Dítě má za úkol všimnout si, jak jsou černé klávesy na klaviatuře uspořádány, ukázat tyto poznané skupinky a nalézt chybu v obrázku. Se jmény kláves se dítě seznamuje od začátku. Jejich umístění se určuje podle skupin černých kláves (Příloha č.20).

4.1.3. Malá a velká sekunda Dítě se v průběhu vyučování naučilo dvě skladby (Smutný vrabec a Vrabec cvrliká). Melodie si jsou velmi podobné a žák je po osvojení si druhé skladby na tuto skutečnost upozorněn. Rozdíl tkví v malých a velkých sekundách, které se žákovi nesdělují, musí především slyšet a rozpoznat výraznou změnu nálad. Srovnává také obrázky těchto dvou zmíněných skladbiček, které charakter podtrhují a barevně označuje na obrázcích ptáčků pouze ty, kteří odpovídají příslušné výšce (Příloha č. 21)

4.1.4. Směr melodie, první zápis Zpočátku žák hraje drobné motivky složené z 2-3 tónů. Poté se motiv rozšiřuje do 5- ti tónové řady. Dítě dostane za úkol poznat a označit takový obrázek, který odpovídá vývoji melodie.(Příloha č.22) Tu zde následně poprvé relativně zapisuje (vybarvuje) do mřížky tak, aby odpovídala dané melodii. U delších tónů (noty půlové) se přidává políčko navíc, nebo jej může dítě označit jinou barvou (Příloha č 23).

26

4.1.5. Rozlišení kroku - skoku Na základě poslechu melodie má dítě za úkol označit správný obrázek. Melodie se rozšiřuje o terciové vzdálenosti (Příloha č. 24).

4.1.6. Notové značení Při seznámení se s hudebními nástroji se postupně relativní znázornění písní přelévá do notových označení – prozatím opět v relativní podobě, na které navazuje zapisování not do linek (Příloha č. 25)

27

5. F. Clark: The music tree - Time to begin 5.1 Stručná charakteristika Komplet klavírních škol s názvem The music tree66 je souborem čtyř textů, na které se přímo váží ve stejném počtu pracovní sešity procvičující probíranou látku. Z nich se zaměříme na úvodní klavírní školu – Time to begin. Je určena dětem předškolního věku. Materiál se snaží všechny oblasti hudby zapojovat od začátku. „Naučíš se jak naslouchat hudbě, jak ji číst, jak ji hrát na klavír a jak si složit vlastní skladby“.67 Již od počátku je notový text určen žákovi. Ten je z větší části tohoto dílu zobrazován v relativní výšce. S reálnou podobou zápisu se všemi atributy tak jak je známe se dítě setkává v každodenní práci s klavírní školou prostřednictvím doprovodu učitele. Orientace na klaviatuře se zaměřuje na skupiny černých kláves. Touto školou se inspirovala L. Šimková68, která na základě metodiky F. Clark vytvořila vlastní dvoudílnou školu Učíme se hrát z not, určenou těm nejmenším.

5.1.1. Notový text (kapitola 1-3) Relativní čtení rytmu je zde od začátku vyjádřeno reálnými notovými znaky (čtvrťová, později půlová nota). Tóny jsou znázorněny ve skupinkách, bez taktových čar, rozložené mezi dvě ruce, čímž se pěstuje přirozeně plynulá, souvislá hra. Směr melodie je vyjádřen pouze výškově. Orientace a hra na klaviatuře vychází ze dvou, a později tří černých kláves. Teprve následně se přechází na bílé klávesy (Příloha č. 26).

5.1.2. Intervaly a zápis na linky (kapitola 4) Dítě se seznamuje s intervaly. Poznává nejdříve krokové vzdálenosti – interval sekundy, který je postupně rozšiřován do vzdálenosti kvinty. Vzdálenosti jsou zde procvičovány v jejich melodických i harmonických podobách. Čtení intervalů je u žáka podporováno také po vizuální stránce, tedy, jak tato vzdálenost vypadá v textu. Jde o to, aby interval nebyl vnímán jako dva jmenovité tóny, ale 66 67 68

CLARK, F.: The music tree. Time to begin. Summy Birchard. Miami Florida. 2002 CLARK, F.:The music tree. Time to begin. Summy Birchard. Miami Florida. 2002 str. 2 ŠIMKOVÁ, L.: Učíme se hrát z not I.,II Jc-Audio, Netolice 2007

28

především jako charakteristický souzvuk, který lze bez potíží vyhledávat v notovém textu. K vyjádření intervalů je zapotřebí použití linek a mezer.(Příloha č. 27) Sekundové vzdálenosti písní se nyní již zapisují pomocí dvoulinkového systému. Zároveň se relativní text uvedený na linkách stále střídá se skladbičkami vyjádřenými jen pomyslnou výškou. Počet linek se postupně zvyšuje až do reálné podoby notové osnovy.

5.1.3. Hra z not (kapitola 9) Na konci tohoto dílu se žák seznamuje s basovým a houslovým klíčem. K nim se přiřazují příslušné základní opěrné noty, které se k názvům jednotlivých klíčů váží (Příloha č. 28).

29

6. B. Schwedhelm: Klavierspiele mit der Maus 6.1. Stručná charakteristika První díl této školy69 s podtitulem Hra bez not odpovídá potřebám dítěte předškolního věku (od pěti let). Škola je vedena formou dialogu mezi učitelem v tomto případě myškou, a žáčkem - medvídkem. Snaží se hravou formou seznamovat

malého

žáka

s nástrojem

a

jeho

zvukovými

vlastnostmi.

Zprostředkovává zážitek ze hry a pohybu tak, aby se hudební a motorické dovednosti pro hru mohly co nejlépe rozvinout. Prostřednictvím zkušeností odpovídajících věku dítěte se postupně seznamuje se základy notace (tzv. „před-notace“), která není vázána na pětilinkový systém. Tato škola se snaží o nápaditou a barvitou hru, jež vychází a podtrhuje situace viditelné okolo nás. Vzdělávací obsah je podáván v hravém duchu světa dětské fantazie. Využívá dialogu, střídání rolí, her a imaginace, poskytuje vlastní vyjadřovací jazyk k samostatnému zápisu skladeb. Škola B. Schwedhelm se hojně zaměřuje na zvukové možnosti nástroje, na experimentování se zvuky, improvizaci a vlastní možnost zapsat nově vzniklé skladbičky.

6.1.1. První zaznamenávání hudby (kapitola 1) Po počátečním seznamování se s vlastnostmi nástroje si učitel a žák vzájemně ukazují a povídají o zvukových možnostech klavíru. Ty žák posléze zkouší na nástroji a poznává, jakým způsobem je lze vyjádřit. Jedná se o znaky znázorňující jednotlivý tón, souzvuk a glissando. Po vlastním zápisu následuje učitelovo pobídnutí k improvizaci, ve které se tyto nově naučené hudební složky použijí. Inspirací je zde prostředí zoo. Žák si ji poprvé zapisuje do připraveného rámečku (Příloha č.29).

69

SCHWEDHELM, B.: Klavierspielen mit der Maus 1. Sikorski, Hamburg 1996

30

6.1.2. Orientace na klaviatuře (kapitola 3) I zde se setkáme s orientací podle černých kláves. Pomocníkem je zde kominík, procházející se po skupinkách černých kláves oběma směry. Hru po černých upřednostňuje, protože tím po sobě nezanechává stopy (Příloha 30).

6.1.3. Dynamika, pedál (kapitola 4) Zde je záměrem motivovat žáka tak, aby co nejvýstižněji vyjádřil atmosféru nepříznivého počasí (bouřka, blesk, déšť) pomocí zvuků, se kterými se již v předchozích hodinách setkal (podkap. 6.1.1.). Přichází na řadu dynamika. Zkouší se její různé podoby a přirovnávají se k proměnlivému počasí. Hudba přidává na síle (z dešťových kapek se stávají kroupy) a tato nová hudební zkušenost se zapisuje výraznějším puntíkem. Žák se nyní seznamuje také s možnostmi pedalizace. V textu pro ni nalézáme označení v podobě zvlněného okraje (Příloha č. 31).

6.1.4. Výška tónů, melodie stoupající a klesající (kapitola 5) Pozornost se opět zaměřuje na klaviaturu, tentokrát se zabývá vlastnostmi tónu z hlediska výšky (vysoký, jasný tón – ptáček; medvěd – nositel hlubších tónů, střední poloha - vhodná pro zpěv melodií). Různé výškové rozdíly jsou zastoupeny na příkladech věcí a zvířat. Žák je následně podle jejich polohy zobrazuje do připravených rámečků.70 Nyní se seznamuje s pojmutím melodie jako celku. Na příkladu letu ptáka se učí zaznamenávat vzestupnou a sestupnou hudbu. Hraje si s různými podobami a kombinacemi tónů, které v průběhu výuky poznal (jednotlivé tóny, glissando, souzvuky s pedálem, dynamikou). Nápady jsou zcela v rukou žáka, který je také zapisuje (Příloha č. 32).

6.1.5. Forma a souzvuk (kapitola 6) V této kapitole je cílem uvědomit si členění skladby. Žák se zde postupně seznamuje s dvoudílnou až čtyřdílnou formou. Objevuje ji prostřednictvím improvizované melodie, vymezující nejdříve charakter. Je zde navozována atmosféra 70

Střední poloha na klaviatuře je probírána ve stejné kapitole. Je charakterizována jako přirozená poloha pro náš zpěv a zapisována doprostřed rámečku.

31

a nachází se k ní příslušný zvuk vtělený do vytvářené melodie a doprovodu, ve kterém se žák střídá s učitelem. Nakonec se melodie rozšiřuje o další tóny a přidává se k ní předehra tvořená clustery. Vše je hráno podle zobrazeného schématu. Píseň je nyní složena ze dvou dílů (1.předehra, 2. melodie), z nichž každý je zobrazen s charakteristickou květinou. Po přehrání se přidává další díl – dohra, která má být stejná jako úvodní díl. Tyto díly si žák namaluje do připravených rámečků. A opět se hraje. Forma skladby se rozšíří do konečné čtyřdílné podoby. Čtvrtý díl má za cíl představit nové zvukové nápady (s možností využití glissanda, drnkání na struny, tleskání, zpěvu). Nakonec má žák za úkol vymyslet a znázornit novou podobu květiny (Příloha 33). Během hry doprovodů u improvizované skladby z předchozího oddílu věnovaného formě se žák seznámil s mnohými zvukovými možnostmi nástroje. Jedná se o 2 – 3 - 4 zvuky. Ty jsou nyní poprvé znázorněny graficky. S jejich dalšími zvukovými možnostmi se žák setkává opět prostřednictvím hry. Formou otázek a odpovědí dítě na klaviatuře poznává, jak mohou tyto souzvuky znít v různých intervalových nuancích - jedná-li se o tóny ostřejší, spíše nelibozvučné, či naopak příjemné na poslech. Rozmezí tónů je ponecháno zcela na vůli žáka. Ten má následně také možnost zahrát si další improvizovanou skladbu založenou na grafickém znázornění (Příloha č.34).

6.1.6. Délka tónu (kapitola 10) Zde se seznamujeme s rozdílnou délkou tónů. Na základě různých zvuků, které dítě vnímá kolem sebe, si přirozeně uvědomuje jejich rozmanitost. Následně různou délku zkouší uplatnit na jménech lidí, zvířat a věcí. Aby ji mohlo také graficky znázornit, přiřazuje krátkému tónu plný puntík, dlouhému tónu prázdný puntík (budoucí čtvrťová a půlová nota). Je zde kladen důraz na plynulost v řeči, vytleskání rytmu či při hře (Příloha č. 35).

6.1.7. Relativní zápis tónů (kapitola 11) Nyní přecházíme k psaní tónů v přibližné výšce. Myška předvádí, co vše může na schodech dělat – kroky, skoky, poskakovat na místě - a přenáší tyto „schůdky“ na klaviaturu. Tóny umístěné na stupních jsou znázorněny v motivech. 32

Notové linky nejsou v tomto díle zobrazovány, relativní výška je podložena stupínky vyjadřujícími výšku tónů. Relativní melodie je rozdělena do taktů (bez udání taktu) a zapsána již v reálně značeném rytmu (Příloha č. 36).

33

7. Shrnutí Vybrané klavírní školy představují jedinečné přístupy k problematice počátečního seznamování se s notovým textem. V mnohém se jednotlivé školy rozcházejí, ve stěžejních věcech jsou však zajedno. Vycházejí z přirozené touhy dítěte po hudebním vyjádření. Snaží se poskytnout žákovi co nejpestřejší emocionální základ, na kterém může dále stavět. Společně postupují od známých jevů k neznámým. Všechny uvedené materiály kladou zásadní důraz na porozumění hudebním zákonitostem, které jsou vždy výsledkem jejich předchozího hudebního ztvárnění a provedené hudební analýzy. Teprve poté, na základě toho, co dítě prožije a poznává, se seznamuje blíže s prostředky, které vedou ke znázornění pomocí relativních znaků. Všechny blíže uvedené školy se shodnou na moderním rysu dnešní metodiky a tím je počáteční orientace na klaviatuře podle skupin černých kláves. Orientace na klaviatuře podle černých kláves patří k moderním rysům klavírní pedagogiky. Pro prvotní seznamování se s nástrojem je jistě tato volba pro dítě přehledná. Důležité však je nezapomenout na to, že naše klaviatura je černo-bílá. Žáka bychom tedy měli vést k orientaci a hře kdekoli na klaviatuře bez ohledu na barvu kláves. Klavírní škola L. Barenbojma oproti jiným uvedeným materiálům ještě více v této fázi zdůrazňuje hmat. Tento postup bychom dnes doplnili a aktualizovali o ještě větší propojení se sluchem. Smysl propojení těchto dvou složek se projeví například ve způsobu, jakým žák sleduje zrakem svoji hru - zda je ke klaviatuře vizuálně „připoután“ či se při čtení notového textu spíše spoléhá na vnitřní představu o znění tónů. Globální pojetí not a rytmu používají všechny zmiňované školy bez ohledu na dobu a místo vzniku. Vždy se zde jedná o snahu graficky znázornit celek, ve kterém sledujeme melodickou linku – představujeme si tóny, ne písmena. To je výrazný rozdíl, porovnáme-li s uvedenými školami například Klavírní školičku71, kde jsou jednotlivé noty procvičovány na samostatných písničkách. Škola L. Barenbojma pro mě představuje tradiční přístup, který ve své systematičnosti a specifičnosti zpracování nebyl překonán. Česká pedagogika si je s 71

JANŽUROVÁ, Z. - BOROVÁ, M.: Klavírní školička pro děti 4-7 leté. Panton, Praha 1978

34

touto metodikou v mnoha věcech podobná, ať už po stránce metro-rytmické, kdy naše metodika používá základní rytmické rozdělení čtvrťová - osminová či záznamu rytmu a melodie v relativní podobě pomocí dvou až pětilinkového systému. U této nejstarší uvedené školy můžeme nalézt společný rys s novějším, zde uváděným materiálem B. Schwedhelm. Obě metodiky využívají dialogu, jehož prostřednictvím vedou žáka k tomu, aby hudbě také správně rozuměl. Zároveň je to osvědčená cesta, díky které se poznávaná látka lépe zapamatuje. Právě výše zmiňovaná škola B. Schwedhelm nabízí i nové způsoby znázorňování hudby pomocí relativních znaků. Výrazně preferuje zvukovou složku, která koresponduje s vlastnostmi a možnostmi nástroje. Dává přednost fantazii a hře, ve kterých se snaží nalézt co nejpříhodnější hudební ztvárnění. První relativní značení tak nesouvisí s rytmem či konkrétní melodií, ale právě se zvukovými možnostmi nástroje. Přednotová podoba tohoto materiálu se dotýká všech složek vlastností tónů a umožňuje vše poznané také zaznamenat pomocí nabízených relativních znaků pro jednotlivé tóny, souzvuk, glissando, pedálové zabarvení a formu. Zaznamenání rytmu a relativní výšky not tak, jak je můžeme nalézt například ve škole F. Clark a L. Barenbojma, přichází na řadu o něco později. Metoda M. Kurtevy mě oslovila svým přístupem k počáteční hře podle sluchu. Nejvíce zde vystihuje onu představu o relativním čtení textu jako celistvém hudebním obrazu, je to jedna z priorit úvodního dílu. Dítě je vedeno především prostřednictvím sluchu, učí se melodie, které následně vyhledává na klavíru a analyzuje jejích tónový a rytmický pohyb pomocí obrazových ukázek. Zde se nejvýrazněji projevuje důraz na globální vnímání notového textu, ať už se jedná o malý motiv, začátky jednotlivých částí či skladbičku samotnou. Jako jediná z uvedených škol je určena učiteli, pro dítě je určena obrazová strana. Tento přístup je velice podobný Klavírní školičce72 M. Borové a Z. Janžurové. Škola F. Clark je z novějších typů škol velmi kvalitně propracovaná. Na tomto materiálu jsem chtěla představit výuku relativního čtení, která ze začátku nepracuje s notovými linkami, zaměřuje pozornost na grafické vnímání intervalových vzdáleností, preferuje systematičnost a přehlednost a klade důraz na chápání hudebních jevů. Je také obohacena o nové poznatky, které se přizpůsobují věku začátečníka (formát školy, pracovní sešit, zvuková nahrávka). 72

JANŽUROVÁ, Z. - BOROVÁ, M.: Klavírní školička pro děti 4-7 leté. Panton, Praha 1978

35

8. Závěr Impulsem pro sepsání této práce byla snaha blíže představit pojem relativní čtení a poukázat na malém vzorku vybraných klavírních škol rozdílné přístupy k této problematice. Mým cílem bylo dále poukázat na fakt, že se tento počátek ve výuce notového textu stále rozvíjí a může příznivě obohacovat obecně známé a používané postupy. V textu výše jsem uvedla, že relativní čtení chápu určitým způsobem jako „obrázek“, který by měl být prostředníkem k osvojení budoucího bezproblémového reálného čtení notového zápisu. Jeho úkolem je zabránit pomyslnému rozevření nůžek mezi hudební praxí a teorií. Blíže uváděné školy jsem zvolila kvůli rozdílným přístupům v zobrazování a přípravě na konečnou práci s notovým textem. Cíl však mají všechny představené školy společný a tím je naučit žáka vnímat notový text uceleně a bezpečně se orientovat v notovém systému. Tato práce si při svém vzniku nekladla za cíl podrobně rozebírat ty přístupy, které nekorespondují se současnou metodikou, větší zájem jsem se snažila věnovat spíše představení takových metodik, které dokáží poukázat na rozmanitou podobu relativního čtení. Nemohu říci, že bych jeden přístup výrazně upřednostňovala před jiným. Každou z blíže uvedených škol ve své výuce do určité míry používám a kombinuji je s dalšími materiály. Relativní znázornění hudby má v současném pojetí poměrně ustálenou formu. Dnes nehrajeme bez not, ale podle sluchu, kdy to, co vytváříme s nástrojem, zároveň následně zaznamenáváme. Podoba této oblasti se jemně odlišuje ve způsobu, jak je hudba zaznamenána, přesto však zůstává pro dítě srozumitelná, přehledná, snadno zaznamenatelná a čitelná i pro nejmladší klavíristy. Tento nejběžněji používaný postup osvojování si notového textu můžeme s úspěchem obohacovat o další, nové způsoby zápisu dynamické a barevné škály. V dnešní době se můžeme setkat se značným a nepřeberným množstvím klavírních škol a materiálů, které podporují současný moderní trendy v metodice klavírní hry. Bohužel, i dnes stále platí, že ačkoliv odborné materiály o této oblasti mluví běžně, samotné české školy tento mezičlánek hudebního osvojování záznamu not příliš podrobně neprobírají. Snad se to v dohledné době zásadně změní a na pultech obchodů se objeví nová a moderní česká škola, která tady dodnes tolik chybí. 36

Jsem velmi ráda, že jsem měla díky vlastní zkušenosti tu příležitost poznat zcela rozdílné přístupy k výuce hry z not. Při svém povolání se často setkávám s mnoha žáky, kteří neprocházejí oním mezistupněm tak, aby je orientace na klaviatuře a následně v notách zásadním způsobem „nestrašila“. Mám zkušenost i s těmi, kteří jsou ohledně textu naopak velmi zdatní, ale není za tím takzvaně „živo“. Mnohokrát jsem se v této práci vracela k hudbě. Ráda bych s odkazem na ni také tuto práci zakončila. Vždyť není nic krásnějšího, než mít dar tvořit, prožívat a vyjadřovat skrze hudbu své pocity a svým prožitkem dělat radost ostatním. „Zájem o hudbu, vášnivé zaujetí po hudbu, láska k ní jsou nutné podmínky k tomu, aby široce odhalila a darovala dětem svoji krásu proto, aby mohla splnit svoji výchovnou a vzdělávací úlohu“.73

73

ARTOBOLEVSKAJA, A.: Pjervaja vstreča s muzykoj. Sovětskij kompozitor, Moskva 1985, překlad H. Bubleové věnovaný MC JAMU Brno v roce 2006

37

Použité notové materiály ARTABALEVSKAJA, A.: Pjervaja vstreča s muzykoj. Sovětskij kompozitor, Moskva 1985, překlad H. Bubleové věnovaný MC JAMU Brno v roce 2006 BARENBOJM, L. - BRJANSKAJA, F.- PERUNOVA.: Puť k muzicirovaniju. Škola igry na fortepiano. Sovětskij kompozitor, Leningrad 1980 BASTIEN, J.: Bastien Piano Basics. Kjos West. San Diego 1985 BÖHMOVÁ, Z.- GRÜNFELDOVÁ, A.- SARAUER, A.: Klavírní škola pro začátečníky. Supraphon, Praha 1991 BURNAM, E. M.: A dozen a day. The Willis Music Company. Florence, Kentucky 1996 CLARK, F.: The music tree. Time to begin. Library for piano students. Secaucus, Warner Bros. New Jersey 1993. DRABON, A.:Tastenzauberei. Klavierschule. Band 1. Mitropa Music. Hagedorn, Switzerland 2006 EHRENPREIS, C. -WOHLENDER, U.: 1 2 3 Klavier. Breitkopf, Wiesbaden 1995 EMONTS, F.: Europäische Klavierschule. Band 1. Schott Music, Mainz, 1992 CHERESKO, L.P.: Muzykalnyje kartinki dlja fortepiano. Sovětskij kompozitor, Leningrad 1988 JANŽUROVÁ, Z. - BOROVÁ, M.: Klavírní školička pro děti 4-7 leté. Panton, Praha 1978 KURTEVA, M.: Pjesni i igry v uroka po piano. Muzika, Sofia 1984 KURTEVA, M. Klavírna škola pre začiatočníkov. H plus, Bratislava 1994 LEHTELÄ, R. – SAARI, A. – SARMANTO – NEUVONEN, E.: Suomalainen pianokoulu.1.díl WSOY, Helsinki 1987 MONARTH, E. - VAN ZABNER, A. - SINGER, E. - KREBS, G. M.: Spiel dich fit! Universal Edition, Wien 1998 OPLIŠTILOVÁ, I. - HANČILOVÁ, Z.: Klavihrátky. Přípravný pracovní sešit a Pracovní sešity 1-3. WinGra, Praha a Bratislava 2003 PALMER, A. W. - MANUS, M.- LETHCO, A.V.: A piano course for beginners of all ages. Alfred´s Basic Piano Library. Van Nuis 1995 RUNZE, K.: Zwei Hände – Zwölf Tasten. Band 1, 2. Schott, Mainz 1982, 1985. SCHWEDHELM, B.: Klavierspielen mit der Maus. Band 1, 3 Sikorski

Musikverlage, Hamburg 1996, 2001 ŠIMKOVÁ, L.: Klavírní prvouka. Supraphon, Praha 1983 ŠIMKOVÁ, L.: Klavírní prvouka – metodické poznámky. Editio Bärenreiter, Praha 2003 ŠIMKOVÁ, L.: Učíme se hrát z not I.,II. Jc-Audio, Netolice 2007

Použitá literatura a informační zdroje JUDOVINA-GALPERINA, T. B.: U klavíru bez slz. Lynx, Bno 2000 JIRASKÝ, J.: Přednášky na HF JAMU v Brně v letech 2013 – 2014 NEJGAUZ, G.G. Ob iskusstve fortepiannoj igry. Zapiski pedagoga. 4. vyd. Muzgiz, Moskva 1982 SLANÁ, M.: Kdo si hraje, ten je zdravý. LYNX, Brno 2007 SLANÁ, M.: Přednášky konané v rámci MC JAMU v Brně konaných v letech 20092013 ŠIMKOVÁ, L.: Klavírní prvouka. Editio Bärenreiter, Praha 2003 ŠIMKOVÁ, L.: Klavírní prvouka- metodické poznámky. Editio Bärenreiter, Praha 2003 TICHÁ, L.: Slyšet a myslet u klavíru. AMU, Praha 2009 TIMAKIN, J.M.: Výchova pianisty. Edy´s Score, Rokycany 1992 VLASÁKOVÁ, A.: Klavírní pedagogika-První kroky na cestě ke klavírnímu umění. AMU+ERMAT, Praha 2003 VLASÁKOVÁ, A.: Přednášky konané v rámci MC AMU v Praze a JAMU v Brně v letech 2005-2013

Seznam příloh

Příloha č. 1: Příklady pomůcek zaměřených na práci s notovým textem Příloha č. 2: Orientace na klaviatuře Příloha č. 3: Metrum Příloha č. 4: Vysoko – hluboko Příloha č. 5: Relativní zápis not a rytmu Příloha č. 6: Globální čtení motivu Příloha č. 7: Poznávání hudebního názvosloví- rytmus Příloha č. 8: Seznámení s houslovým a basovým klíčem Příloha č. 9: Opěrné tóny Příloha č. 10: Zrcadlová podoba zápisu Příloha č. 11: Globální čtení intervalů a akordů Příloha č. 12: Globální vnímání textu a pohybově-pocitové vnímání Příloha č. 13: Kroky v hudbě (L. Barenbojm) Příloha č. 14: Klaviatura Příloha č. 15: Zápis noty čtvrťové a osminové, slovní vyjádření rytmu Příloha č. 16: Vysoko - nízko Příloha č. 17: Relativní zápis melodie Příloha č. 18: Relativní zápis melodie do 2 – 5 linek Příloha č. 19: Malá partitura Příloha č. 20: Orientace na klaviatuře (M. Kurteva) Příloha č. 21: Malá a velká sekunda Příloha č. 22: Melodický vývoj motivku Příloha č. 23: Směr melodie – zápis do mřížky

Příloha č. 24: Krok - skok Příloha č. 25: Seznámení s notovým zobrazením Příloha č. 26: Relativní zápis not, klaviatura (F. Clark) Příloha č. 27: Intervaly, zápis do linek Příloha č. 28: Houslový a basový klíč, reálná výška tónů Příloha č. 29: Grafické vyjádření jednotlivých tónů, shluku, glissanda (B. Schwedhelm) Příloha č. 30: Orientace na klaviatuře Příloha č. 31: Znázornění dynamiky, pedálu Příloha č. 32: Melodie stoupající, klesající Příloha č. 33: Forma Příloha č. 34: 2-3-4 zvuk a jejich zápis Příloha č. 35: Znázornění délky tónů Příloha č. 36: Relativní zápis melodie

Příloha č. 1: a) příklad kartičky s melodickým obrysem fráze, skladby

b) příklad kartiček pro srovnávání motivků, hudebních dílů

b) vyjádření charakteru znění tónů

d) příklad kartiček s relativním zápisem rytmu

Příloha č. 2:

zdroj: Drabon, A.- Tastenzauberei

Zdroj: Cheresko L.P - Muzykalnyje kartinki dlja fortepiano

Zdroj: Lechtelä, R. - Saari, A. - Sarmanto – Neuvonen, E. - Suomalainen pianokoulu

Zdroj: Emonts, F.: Europäische klavierschule

Příloha č. 3:

Zdroj: Šimková, L.- Klavírní prvouka-metodické poznámky

Zdroj: Schwedhelm, B.- Klavierspiele mit der Maus. Band 3.

Příloha č. 4:

Zdroj: Bastien, J.- Bastien Piano Basics

Zdroj: Janžurová, Z. - Borová, M. - Klavírní školička pro děti 4-7 leté

Příloha č. 5:

Zdroj: Slaná, M. - Kdo si hraje, ten je zdravý

Zdroj: Oplištilová, I. - Hančilová, Z.- Přípravný pracovní sešit

Příloha č. 6:

Zdroj: Slaná, M.- Kdo si hraje, ten je zdravý

Zdroj: Runze, K. - Zwei Hände – Zwölf Tasten. Band 2

Příloha č.7:

Zdroj: Drabon, A. - Tastenzauberei

Příklad č.8:

Zdroj: Cheresko L.P. - Muzykalnyje kartinki dlja fortepiano

Zdroj: Lechtelä, R. - Saari, A. - Sarmanto – Neuvonen, E.- Suomalainen pianokoulu

Zdroj: Runze, K. - Zwei Hände – Zwölf Tasten. Band 2

Příloha č. 9:

Zdroj: Drabon, A. - Tastenzauberei

Zdroj: Ehrenpreis, C. - Wohlender, U - 1 2 3 Klavier.

Zdroj: Schwedhelm, B. - Klavierspiele mit der Maus. Band 2

Příloha č.10:

Zdroj: Ehrenpreis, C. - Wohlender, U - 1 2 3 Klavier

Zdroj: Runze, K. - Zwei Hände – Zwölf Tasten. Band 1

Zdroj: Drabon, A. - Tastenzauberei

Příloha č.11:

Zdroj: Oplištilová, I. - Hančilová, Z.- Pracovní sešit 1

Zdroj: Ehrenpreis, C. - Wohlender, U - 1 2 3 Klavier

Zdroj: Oplištilová, I. - Hančilová, Z.- Pracovní sešit 2

Příloha č. 12:

Zdroj: Monarth, E.- Van Zabner, A. - Singer, E. - Krebs, G. M. - Spiel dich fit!

Zdroj: Runze, K. - Zwei Hände – Zwölf Tasten. Band 1

Zdroj: Burnam, E. - A dozen a day

Příloha č.13:

Zdroj příloh č. 13-18: Barenbojm,L. a kol. - Puť k muzicirovaniju. Škola igry na fortepiano

Příloha č. 14:

Příloha č.15:

Příloha č.16:

Příloha č.17:

Příloha č. 18:

Příklad č. 19:

Příloha č. 20:

Zdroj příloh č. 20- 28: Kurteva, M. - Klavírna škola pre začiatočníkov

Příloha č.21:

Příloha č. 22:

Příloha č. 23:

Příloha č. 24:

Příloha č. 25:

Příloha č. 26:

Zdroj příloh č. 26 – 28: Clark, F. - The music tree. Time to begin

Příloha č. 27:

Příloha č. 28:

Příloha č. 29:

Zdroj příloh č. 29 – 36: Schwedhelm, B. - Klavierspiele mit der Maus. Band 1

Příloha č.30:

Příloha č.31:

Příloha č.32:

Příloha č.33:

Příloha č.34:

Příloha č.35:

Příloha č. 36: