JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ HUDEBNÍ FAKULTA. Katedra zpěvu

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ HUDEBNÍ FAKULTA Katedra zpěvu

Diplomová práce

Interpretace písní Vítězslava Nováka se zaměřením na písňový cyklus Pohádka srdce op. 8

BcA. Kateřina Hloušková DiS.

Brno 2014

Vedoucí práce: odb.as. MgA. Ivana Mikesková Ph.D

Bibliografický záznam HLOUŠKOVÁ, Kateřina. Interpretace písní Vítězslava Nováka se zaměřením na písňový cyklus Pohádka srdce op. 8 [The interpretation of Vítězslav Novák´s songs with a focus on songs cycle The tale of the heart op. 8]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra zpěvu, 2015. 56 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. MgA. Ivana Mikesková, Ph.D.

Anotace Magisterská práce Interpretace písní Vítězslava Nováka se zaměřením na písňový cyklus Pohádka srdce op. 8 je rozdělena na dvě části. V první části se zabývá písňovou tvorbou Vítězslava Nováka, ve které nás provází celoživotní tvorbou písňových cyklů a jednotlivých písní. Uvádí období a někdy i okolnosti vzniku jednotlivých písňových cyklů. První kapitola je zaměřena pouze na jeho folkloristické období, které velmi ovlivnilo jeho tvorbu. Druhá část je zaměřena na interpretaci a rozbor písní cyklu Pohádka srdce op. 8, kde se podrobně věnuje technickým problémům zpěvu a celkovému provedení jednotlivých písní z hlediska zpěváka. V práci jsou také uvedeny životopisy básníků, kteří napsali texty ke zmíněnému cyklu.

Annotation Master´s work The interpretation of Vítězslav Novák´s songs with a focus on songs cycle The tale of the heart op. 8 is dividend into two parts. The first part of the song takes us through Vítězslav Novák´s creation of the song cycles and the individual songs. It describes the period and sometimes also the circumstances of the individual song cycles. The first charter is focused only on his folkloristic period, which affected his work very much. The second part concentrates on the interpretation and analysis of the songs of cycle of The tale of the heart op. 8, where the detail of technical problems concerning the vocals and the overall performance of individual singing songs, from the point of view of the singer, are analysed. In the work are also included the biographies of the poets who wrote the lyrics to the mentioned cycle.

Klíčová slova Vítězslav Novák, písňový cyklus, písně, Pohádka srdce, interpretace, folklor, hudební rozbor, zpěv

Keywords Vítězslav Novák, song cycle, songs, The fairy tale of the heart, interpretation, folklore, musical analysis, vocals.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu.

V Brně, dne 3. 5. 2015

Kateřina Hloušková

Poděkování Ráda bych poděkovala paní MgA. Ivaně Mikeskové PhD za odborné vedení práce a za veškerou ochotu a strávený čas. Také děkuji panu Prof. PhDr. Miloši Schniererovi za jeho postřehy, odborné rady a kontrolu. Kateřina Hloušková

Obsah 1

Úvod .................................................................................................................................... 7

2

Úloha lidové písně v tvorbě Vítězslava Nováka a jeho tvůrčí vztah k folkloru ................. 9 2.1

3

4

Vokální skladby Vítězslava Nováka ovlivněných folklorem .................................... 13

Písňová tvorba ................................................................................................................... 15 3.1

Ivan Olbracht (pseudonym Josef Vrbata) .................................................................. 29

3.2

Josef Václav Sládek ................................................................................................... 29

3.3

Jaroslav Vrchlický ..................................................................................................... 30

Pohádka srdce op. 8 .......................................................................................................... 31 4.1

Píseň melancholická (Josef Vrbata)........................................................................... 33

4.2

„Zda není snem?“ (Josef Vrbata)............................................................................... 38

4.3

Večer (Jaroslav Vrchlický) ........................................................................................ 44

4.4

Podzimní nálada (Josef Vrbata) ................................................................................. 48

4.5

„Až přejde den…“(Josef Václav Sládek) .................................................................. 51

5

Závěr ................................................................................................................................. 54

6

PRAMENY A LITERATURA: ........................................................................................ 55

7

Přílohy: .............................................................................................................................. 56

1 Úvod Osobnost Vítězslava Nováka je známa široké veřejnosti a jeho životopis je již mnohokrát zpracován, proto jsem se rozhodla, že se ve své práci zaměřím především na jeho písňovou tvorbu. Ráda bych se soustředila na jeho vokální cykly, které zmíním v úvodní kapitole. Z biografických údajů Nováka uvádím následující: Vítězslav Novák se narodil v malém jihočeském městě 5. prosince 1870. Jeho celé křtěné jméno je Viktor Augustin Rudolf Novák. Ve farní matrice města Kamenice nad Lipou můžeme nalézt křestní zápis. Vyrůstal v Počátkách, kam se jeho rodina přestěhovala v roce 1872. Jméno Vítězslav používal až kolem roku 1893 na koncertních programech a roku 1896 na skladbách u Simrocka a Urbánka. Zemřel ve Skutči 18. července 1949. Vítězslav Novák je jedním z umělců, kteří nastoupili v době po generaci Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka a patří mezi přední české hudební skladatele. O Vítězslavu Novákovi vyšlo mnoho publikací, ale stojí za zmínku, že přestože Novák napsal mnoho písňových cyklů, prozatím nevyšly žádné analytické studie jeho cyklů. Výjimku tvoří pouze práce Pavla Kordíka, která nese název Vítězslav Novák a symbolismus, Údolí nového království op. 31. Tento nedostatek mě motivoval k tomu, abych se detailněji zaměřila na interpretaci písňového cyklu Pohádka srdce op. 8, na kterém sama pracuji. Zpočátku jsem chtěla v práci rozebírat více písňových cyklů, ale když jsem se pustila do interpretačního rozboru Pohádky srdce, došla jsem k názoru, že bude lepší, když detailněji rozeberu jeden cyklus, který může být ukázkou toho, jakým způsobem by se mohlo k interpretaci Novákových písní přistupovat. V interpretačním rozboru písňového cyklu Pohádka srdce bych se chtěla zmínit také o technických problémech, které mohou nastat při zpěvu a které pokud nejsou zvládnuty, mohou negativním způsobem ovlivnit interpretaci. Při

interpretaci

v

hudbě

má

nejvýznamnější

úlohu

umělec,

kterým

může

být instrumentalista, zpěvák či dirigent. Interpret je zprostředkovatel mezi posluchačem a skladatelem a přináší notovému zápisu tzv. duši. V hudbě se pojem interpret objevuje často a označuje umělce, který interpretuje skladbu přesně podle notového zápisu. Pro přesnou interpretaci se užívá pojem urtext, což znamená doslovný přepis rukopisu. Dle mého názoru je interpretace spojená s určitým provedením skladby, do kterého může každý interpret vnést něco vlastního, díky svým pocitům, zážitkům a představám. Interpretace souvisí s přenosem informací o skladbě, ke kterému přidáváme svůj osobitý projev. 7

Velmi záleží na zpěvákovi, jakým způsobem dokáže danou píseň, nebo cyklus lidem předat. Do velké míry to může ovlivnit, jestli se tvorba skladatele bude lidem líbit nebo ne. Podle mého názoru skladatel napíše skladbu, která má v sobě duši, ale pokud zpěvák nedokáže správně píseň zazpívat, mohli bychom říct, že dílo skladatele nebylo správně pochopeno. Do interpretace je tedy nutno zařadit i techniku zpěvu, která je základním řemeslem zpěváka a bez ní nelze stavět píseň dál. Pokud předpokládáme, že technika je samozřejmostí, můžeme dále mluvit o pěveckém výrazu, do něhož patří dynamika (různé gradace a zeslabování, vystavění frází), legato, výslovnost, změny témbru hlasu, změny tempa, ale i výraz vizuální, jež pomáhá posluchači lépe uvěřit pocitům a prožitkům zpěváka.

8

2 Úloha

lidové

písně

v tvorbě

Vítězslava

Nováka

a jeho tvůrčí vztah k folkloru Ludmila Peřinová v hudebním revue Opus Musicum uvádí: „Stane se, že bojovník posedlý tvorbou – a to je také boj – upnutý k jedinému jejímu směru, se rozpomene na cosi, co je mu drahé a co tak dlouho opomíjel. Vítězslavu Novákovi učarovala Morava a zdálo se, že ten kraj jej navždy podrží v zajetí. Vždyť už dřív než Novák poznal Valašsko a Slovácko, se v jeho díle objevují moravské prvky, jako by mu to moravanství – bůhví, kde se v tom Jihočechu vzalo – mu bylo osudově předurčeno. I když, dychtivý po světě, vyráží na skandinávský sever stejně jako na italský jih, i když s citlivostí portrétisty vypodobní tak diferencovaně moře Severní, Středozemní i Atlantik, všude zní melodika napověděná moravskou písní. A tu bojovník – málokterému skladateli přísluší ten titul jako jemu – zjihne. Rozpomene se na svůj rodný kraj. Kraj Jižní Čechy, které tak dlouho čekaly na roztoulaného syna, se dočkají svého obrazu.1 Tvůrčím návratem k hudebnímu folkloru našla hudba 20. století své výrazné obohacení. Mezi skladatele, kteří se tomuto směru věnovali, můžeme zařadit Igora Stravinského, Béla Bartóka, George Enescu, Karola Szymanovského a z českých skladatelů Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka. Vztah Vítězslava Nováka k hudebnímu folkloru sehrál významnou úlohu, a to nejen pro Novákův kompoziční vývoj, ale i pro nejméně stovku jeho žáků, což mělo perspektivní dopad na utváření české, slovenské ale i jinonárodní hudby 20. století, která se týkala především hudby slovanské. Novákův vztah k folklóru byl ovlivněn jinými okolnostmi, než tomu bylo u Leoše Janáčka, Béla Bartóka, Igora Stravinského a ostatních skladatelů, kteří se zabývali sběrem, analýzou a studiem sbírek. Novákův žák Ilja Hurník připomněl k 100. výročí narození Nováka důležitou myšlenku o stylové syntéze tří zdánlivě nesouměrných znaků v Novákově zralém díle: tvůrčí folklorismus, impresionistické cítění a vyspělé polyfonické myšlení na základě dědictví

1

OPUS MUSICUM, Hudební revue, ročník 42/ 2010, č. 2, ISSN 00862 – 8505, str. 18

9

instrumentálního kontrapunktu2. Syntéza těchto znaků ovlivnila pozitivně jeho nejméně sto žáků v jejich skladatelském rozvoji. Kompoziční škola Vítězslava Nováka byla daleko početnější než škola Josefa Suka a Bohuslava Foerstera. Patřili do ní nejen skladatelé, ale i muzikologové, dirigenti, houslisté, klavíristé, sbormistři, publicisté a další. Pro specifickou identifikaci jeho děl stojí na prvním místě otázka koncepcí a původu jeho svébytného melodického myšlení. Také hodnotový význam má u Nováka rytmika a metrika, ale i rozšířené dur – mollové tonality, nebo vstup modality do jeho skladeb. Novákovým přístupem k dílu se nejčastěji zabývali badatelé Vladimír Lébl, který je autorem monografie „Vítězslav Novák - život a dílo“, dále také brněnský profesor Bohumír Štědroň, u něhož stojí za zmínku úvodní textová studie k publikaci „Vítězslav Novák v obrazech“. Vítězslav Novák narozen 5. prosince 1870 v jihočeské Kamenici nad Lipou nepřilnul v dětství ani v dospívání závratným způsobem k jihočeské mentalitě. Přestože hrál již od dětství na housle a klavír, až u velitele hasičské hudby v Jindřichově Hradci Viléma Pojmana byl systematicky přiveden k hudbě. V období osmi let 1881 – 1889, kdy Novák studoval na tamním gymnáziu, uváděl své první skladatelské pokusy, což byly písně nebo skici klavírních skladeb. Teprve na pražské konzervatoři jej k hudební profesionalitě přivedlo studium skladby a klavíru, kde vynikal jako žák Karla Bendla, Karla Steckera ale zvláště Antonína Dvořáka, u něhož absolvoval v r. 1892. Klavír studoval u Josefa Jiráka do r. 1896. Největší změna nastala o prázdninách r. 1896 ve valašských Velkých Karlovicích na Vsetínsku, kam byl pozván svým přítelem Rudolfem Reissigem. Byl ovlivněn tamní okouzlující přírodou, valašským písňovým a tanečním folklórem a také se zde zamiloval do nadějné zpěvačky Josefiny Javůrkové. Po návratu do Prahy se Novák začal věnovat studiu sbírek lidových písní. Rozhodující úlohu v jeho tvorbě mělo jeho romantické vzplanutí pro „folklorní kraje“, jenž bylo především Karlovicko, kde strávil dalších deset prázdnin, dále Slovácko, kam jezdil jako turista a také Slovensko, kde jeho největší inspirací byly Tatry, jelikož byl vášnivým horolezcem. Roku 1896 začalo tedy Novákovo patnáctileté tvůrčí období a tyto folklorní inspirace se týkaly téměř všech opusů, které psal v letech 1896 – 1910.

2

SCHNIERER, Miloš.Český a východoevropský neofolklorismus. Brno: Editio Moravia, 2007, str. 57

10

První folklorní stopy prokazují dodnes rukopisné „Zápisy 75 moravských lidových písní.“ Jedná se o písně, které měly sloužit jako studijní materiál se záměrem objevovat modální zvláštnosti a modulační schopnosti moravských písní. Zpracované písně jsou z oblastí Valašska, Moravského Slovácka, Slezska, Hanácka a Brněnska. Z velké většiny jsou vzaty ze sbírky Sušilovy, ale některé pochází i z Novákových vlastních zápisů. Jedná se o zajímavost, jelikož Novák nebyl sběratelem písní, na rozdíl od Leoše Janáčka, Béla Bartóka, Zoltána Kodálye a mnoha dalších skladatelů. Miloš Schnierer uvádí ve své knize „Český a východoevropský neofolklorismus“: „Novákova literatura je nikde neuvádí. Objevil jsem je v rodině jeho syna akademického malíře Jaroslava Nováka při práci na Tematickém a bibliografickém katalogu Vítězslava Nováka (v letech 1971 – 1973). Jsou zpracovány pro hlas a klavír a opatřeny četnými introdukcemi, mezihrami a codami. Prokazují vysokou míru domýšlení latentní harmonie jako zásobnici pro tvůrčí práci. Je zřejmé, že Novák nepočítal s jejich uvedením na veřejnost.“3 Rukopis zahrnuje 19 očíslovaných stran ležatého formátu notového papíru o 16 osnovách a je uložen v Českém muzeu hudby v Praze. Autor není podepsán ani označen. V Tematickém katalogu Miloše Schnierera je zařazen pod číslem 48. Jeho rámcové zařazení je v rozmezí let 1896 – 1900.4 Mezi další dílo inspirované hudebním folklorem se uvádí Klavírní kvintet a moll. V kvintetu se objevují citace lidových písní, které jsou základem variační práce, nebo slouží jako podklad k tematické práci. V kvintetu se objevuje píseň „ Počúvaj, počúvaj, co to v zemi hučí“, „Eliško milá, srdečná“. V I. smyčcovém kvartetu G – dur cituje lidovou valašskou píseň „Jak je to nebe vysoko, tak je má milá daleko“. Dosavadní literatura uvádí na prvním místě z písňového repertoáru, jako první tvůrčí výsledky z pobytu na Karlovicku - Písničky na slova lidové poezie Moravské, řada I., II. a III., op. 16 a 17, které vznikly 1897. Název napovídá, že jsou komponovány na lidové texty, ale nejsou psané v lidovém tónu. Přestože se může zdát, že tento rozdíl je nenápadný, je naopak zásadní. Jde o závažnější a daleko hlubší interpretaci zhudebněných lidových textů, kde si původního zhudebnění pouze všímá, ale nekopíruje. Písně jsou vázané na klavírní doprovod, bez kterého by nemohly

3

SCHNIERER, Miloš.Český a východoevropský neofolklorismus. Brno: Editio Moravia, 2007, str. 59

4

SCHNIERER, Miloš, Umění žít hudbou. Brno: Tribun EU, 2009, str. 46

11

existovat. V písních užívá vlastního melodického myšlení a jen vzdáleně používá lidovou harmonii. Písniček si cenil natolik, že napsal v následujících letech ještě několik sešitů (roku 1898 op. 21 a v roce 1944 opusy 74 a 75). Jsou zde použity znaky moravského folkloru, jako je – valašská kvarta, vzestupná slovácká kvinta, dur – mollová tonalita (dórská, lydická a mixolydická). Také se velmi často objevují synkopované rytmy, zvukomalebné prostředky jako je například zvukomalba cimbálu a cval koní. Vítězslav Novák podobně jako jeho předchůdci zvolil názvy vystihující psychologii obsahu textu, ze kterých striktně vychází, aniž by v čemkoli napodobil lidovou poezii. Do zvolené situace se noří tak bezchybně a vytváří drobné obrazné celky v jednotě vokálního i klavírního partu. Pro sourodé dokreslení obsahu využívá různorodých postupů, nepoužívá primitivních prvků, a pokud je chce použít, dělá to odlišně formou diferencovaných figurací ve zvukomalebné úloze. Příkladem jsou písně: Koníčky milého, Jedú chlapci a Husaři. Vítězslav Novák je výjimečný svou vynalézavostí ve vokálních i v klavírních partech. Podřizuje se harmonické nápaditosti a využívá modálních zvláštností jako je lydická kvarta, mixolydická septima a zvětšená sekunda. Svou vynalézavost dokazuje v souboru 28 drobných písní, jež jsou napsány na 2 strany notového papíru. Každá z těchto písní je jedinečná a ani v jediném případě se nepodobají jejich melodické linky, harmonické zvláštnosti a stylizace klavírních hlasů. Obdobný kompoziční přístup uplatňuje v díle Moravské balady. Jeho vztah k folkloru můžeme pozorovat i v jednom z jeho vrcholných děl – v kantátě Bouře, op. 42. Objevuje se v ní prostoupení lidových intonací s vyjádřením přírodně filozofickým. Základní motiv písně „Lásko, Bože, lásko“ virtuózně rozvíjí v orchestrální mezihře v Bouři až na hranici vsunuté orchestrální básně a tím se posunují jeho kompoziční postupy k dokonalosti. V roce 1912 se Vítězslav Novák oženil se svou bývalou žákyní z konzervatoře Marií Práškovou a tím začíná další etapa života, kdy začíná psát rozměrné práce vokální i instrumentální. Z vokálních uvádím: kantátu Svatební košile, opery Zvíkovský rarášek, Karlštejn, Lucerna a Dědův odkaz. I nadále pokračuje jeho zájem o zpracování lidových písní pro zpěv a klavír. Příkladem je 15 úprav slovenských lidových písní pro hlas a klavír. Jedná se o první sešit „Slovenských spevů“, který měl veliký ohlas a Vítězslav Novák byl vyzván nakladatelem Mojmírem Urbánkem, aby vytvořil několik dalších úprav s poněkud snazším klavírním doprovodem. V roce 1901 vzniklo tedy album „25 slovenských lidových písní“ pro zpěv a klavír. V letech 1906 – 1930 vzniklo 5 sešitů úprav, v nichž je zahrnuto celkem 80 písní. 12

Také se věnoval sborovým úpravám a umělé tvorbě na lidové texty. Patří sem Dvanáct slovenských lidových písní pro mužský sbor a capella s dedikací „Znojemské filharmonií“. Dále úpravy lidových písní pro hlas a klavír ze sbírky Karla Plicky -10 Piešťanských piesní, jenž byly později součástí souborného vydání 80 Slovenských spevov. Po dlouholeté přestávce píše sborové úpravy s vlastní invencí na lidové texty moravské. Jedná se o cyklus pro 20 mužských sborů a capella – Ze života, op. 60. Tento cyklus věnoval Vítězslav Novák pěveckým spolkům na Moravě i v Čechách. Mezi virtuózní dílo patří Dvanáct ukolébavek op. 61 na slova lidové poezie moravské. Dílo je věnované různým ženským pěveckým sborům.

2.1 Vokální skladby Vítězslava Nováka ovlivněných folklorem Vokální skladby byly převzaty z Tematického katalogu a bibliografického katalogu, který sestavil Miloš Schnierer. Úpravy lidových písní: 

Zápisy 75 lidových písní, 1896 / 1897



Slovenské spevy, sešit I (číslo 1 – 15)



Úpravy 25 slovenských lidových písní



Slovenské spevy, sešit II (číslo. 16 – 25)



Dvanáct slovenských lidových písní pro mužský sbor



Piesťanské piesne



Slovenské spevy, sešit III (číslo 26 – 40)



Slovenské spevy, sešit IV, V, VI (číslo 41 – 80), 1930



České a moravské lidové písně pro zpěv a klavír, 1948

Písně psané na lidové texty: 

Písnička v národním tónu zpracovávající píseň „A za horú, horú“



Písničky v národním tónu na slova lidové poezie moravské (5 písní)



Písničky na slova lidové poezie moravské, řada I, II, op. 16, 17 (2 krát 8 písní)



Dvě balady na slova lidové poezie moravské pro smíšený sbor op. 19, Ranoša, Zakletá dcera



Písničky na slova lidové poezie moravské, řada III, op. 21 (8 písní) 13



Dvě balady na slova lidové poezie moravské pro smíšený sbor op. 23, Vražedný milý, Nešcasná vojna



Na domácí půdě – pro 8 mužských sborů (číslo. 1, 6, 7), op. 44



Ze života op. 60, dvacet mužských sboru na slova lidové poezie moravské



Dvanáct ukolébavek na slova lidové poezie moravské pro ženský sbor op. 61, 1932



Písničky na slova lidové poezie moravské, řada IV, op. 74, řada V, op. 75 – 1944



Dvě legendy na slova lidové poezie moravské op. 76

14

3 Písňová tvorba Písňová tvorba Vítězslava Nováka prochází celým jeho životem a zaujímá v kompoziční tvorbě významné místo. Písně tak miloval, že jim zůstal věrný do konce svého života a kvalita jeho tvorby dosahuje velmi vysoké umělecké hodnoty. Jeho skladby vychází ze subjektivních projevů intimní lyriky. Uvádí se, že skladatel napsal či upravil na básnické a lidové texty celkem 378 písní., z čehož 38 písní bylo bez opusu, 75 písní je obsaženo v 11 písňových cyklech a písní vytvořených na lidové texty a úpravy lidových písní pro zpěv a klavír bylo 265. V 80. a 90. letech začal tvořit své rané písně, kterým ještě nepřikládal opusová čísla. V této době vytvořil asi 20 písní. V letech 1893 – 1938 vzniklo jeho 17 písňových cyklů, které obsahovaly celkem 131 písní. Tyto písně byly zhudebněny na texty předních českých a německých básníků a také se inspiroval moravskou poezií. V této době také vzniklo dalších pět cyklů, což byly úpravy lidových písní slovenských, moravských a českých – obsahovaly celkem 206 písní. Vítězslav Novák velkou část své písňové tvorby, která byla původně napsaná s doprovodem klavíru, doplnil i o orchestrální doprovod. Pouze písňové cykly Dvě balady, op. 63 a In memoriam byly vytvořeny pro zpěv a orchestr již v původní verzi. Za úplný začátek jeho tvorby můžeme považovat Novákovo dospívání. Bez jakékoliv teoretické přípravy složil písně „Rybář“a „Die rastlose Liebe“na Goethovy básně. V roce 1888 složil píseň „Ó, jen se dívej“ na slova Jaroslava Vrchlického a věnoval ji zpěvačce Gustě Bachrachové, která byla jeho přítelkyní z prázdnin v Žirovnici. Bohužel se nedochovala. Za první dochovanou skladbu je považovaná píseň „ Jen vzpomínku“, jež vznikla 20. srpna roku 1888. Byla inspirována milostnými city a je řazena k nejvyspělejším pokusům tohoto období po stránce výrazové i kompoziční. Ve stejném roce vznikla i méně zdařilá píseň na slova Karla Theodora Körnera „An der Frühling“ a také píseň psaná na báseň Nikolause Lenaua „Herbst“, můžeme v ní najít inspirace prokomponovanými písněmi Franze Schuberta5. V době studií v Jindřichově Hradci roku 1889 napsal Vítězslav Novák píseň „Ich hab´ dich geliebet“ na slova Heinricha Heineho, která je inspirovaná jeho milostnými city 5

LÉBL, Vladimír, Vítězslav Novák: Život a dílo, Praha: Supraphon, 1967, str. 19

15

k učitelce obecné školy Marii S. a patřila i jeho bývalé učitelce klavíru Marii Krejčové. Vladimír Lébl ve své knize „Život a dílo“ uvádí: „ Je to kompozice již téměř zralá a hotová, svým charakterem zajímavě předjímající budoucí písně z roku 1891.“6 Mezi Novákovy nejoblíbenější básníky patřil Josef Václav Sládek, Jaroslav Vrchlický a Jan Neruda, což jsou autoři básnických sbírek, ze kterých Novák nejčastěji čerpal. Především si vybíral takové texty, které se ho nějakým způsobem dotýkaly, anebo atakovaly jeho životní situaci. V některých případech si nechal Vítězslav Novák napsat text na zakázku. Na texty svých oblíbených básníků napsal v době svého působení v Praze roku 1891 tyto písně: Touha (Rudolf Pokorný), Chci být stromem (Sándor Petöfi), Můj hrob (Sándor Pötefi), Podzimní rondeau (Jaroslav Kvapil), Sny (Rudolf Hammerling), Na prsou svých nech snít mne zas, Pozdě (Josef Václav Sládek). Písně vycházejí ze stejného romantického ladění, ale jsou technicky náročnější než písně, které psal za svého působení v Jindřichově Hradci. Za mnohem zajímavější je považována „Písnička v národním tónu“, je úpravou slovácké lidové písně „A za horů, za horů.“7 Roku 1893 vzniká první cyklické dílo – písňový cyklus obsahující sedm písní z Novákova mládí „Písně, op. 4“. Původní opusové číslo písní bylo 6, ale jelikož zničil některé své skladby, přiřadil jim opusové číslo 4. Písně jsou psané na texty básníků Josefa Václava Sládka, Jaroslava Vrchlického a na slova maďarského básníka Sándora Petöfiho, které přeložil Karel Tůma. Písně op. 4 se skládají z těchto písní: 1. V probuzení (Jaroslav Vrchlický) 2. Na prsou svých (Josef Václav Sládek) 3. Tak mám Tebe plnou duši (Jaroslav Vrchlický) 4. Kukačka volá doubravou (Josef Václav Sládek) 5. Když jsme se loučili (Josef Václav Sládek) 6. Soumrak (Sándor Petöfi) 7. Velebná noc (Sándor Petöfi)

6

LÉBL, Vladimír. Vítězslav Novák (brožura). Praha: Supraphon, 1967, str. 23

7

LÉBL,Vladimír. Vítězslav Novák: Život a dílo, Praha: ČSAV, 1964, str. 28

16

Tento cyklus zahrnuje i Novákovy starší písně a novější jsou zařazeny v novějším cyklu Pohádka srdce op. 8. Dvě písně vyšly tiskem v časopisech Česká hudba a Hudba a Škola. Část písní je uchovaná v rukopise. Zajímavostí je, že Vítězslav Novák se při své práci se skladbou často navrací ke stejnému textu. Například píseň č. 2 „ Na prsou svých“ je poprvé uvedena jako samostatná skladba a podruhé se objevuje ve zmíněném cyklu. Stejně tak zhudebnil třikrát píseň „Velebná noc.“8 Na začátku roku 1896 vytvořil pět drobných písní, které později vyškrtl ze svého seznamu skladeb - Zapomeň, Pozdě, Sen, Poutník, Mou duší bolný nápěv zní. Za povedenější dílo můžeme považovat jeho písňový cyklus „Pohádka srdce op. 8“, u kterého se poprvé osvobodil od dobových konvencí. Písně nenesou žádné stopy sentimentality a povrchní líbivosti. Tento cyklus je považován za předchůdce budoucích velkých písňových cyklů a objevuje se v nich deklamační princip.9 Tomuto cyklu se budu podrobněji věnovat v následující kapitole. V polovině roku 1896 se objevily ve skladatelově komponování známky tvůrčí stagnace, která naštěstí netrvala dlouho.

V rozhlasovém projevu dětem Novák hodnotí

své dosavadní výsledky takto: „Ty moje věci byly invenčně svěží, v duchu blízkých mně romantiků, dobře propracované, díky především Brahmsovi…Ale ačkoliv jsem ctil a zachovával přikázání „Nepokradeš“, přece jsem si byl dobře vědom více méně jakési odvislosti. Teprve tehdy jsem porozuměl tomu, co mně se Sukem nakonec řekl Dvořák: Teď jsem zvědav, co se z Vás dvou vyklube. Umělecká osobnost, to je to hlavní. Stále více a více jsem cítil, že bych měl ještě jednou začít.“10 Koncem roku 1896 a začátkem roku 1897 začíná Novák studovat sbírky Karla Jaromíra Erbena, Františka Sušila a Bartoše Vlčka. Rozhodujícím rokem v jeho další tvůrčí orientaci je tedy rok 1897. Na počátku roku 1897 napsal písňový cyklus Cigánské melodie op. 14. Texty k těmto písním napsal básník Adolf Hejduk. Mimo píseň „Pod růžovým v poli keřem“ je dílo závislé na Cigánských melodiích od Antonína Dvořáka. Přestože se Novák nechává daleko více ovlivnit nápěvným sklonem cigánských písní, technika, kterou používal Antonín Dvořák je u Nováka nepřehlédnutelná. Tímto cyklem

8

NOVÁK, Vítězslav. O sobě a o jiných. Praha-Bratislava: Supraphon, 1970, s. 79

9

LÉBL, Vladimír. Vítězslav Novák: Život a dílo, Praha: ČSAV, 1964, s. 52

10

LÉBL, Vladimír. Vítězslav Novák: Život a dílo, Praha: ČSAV, 1964 s. 53

17

se skladatel odvrací od intimity předchozích děl a zobrazuje v něm stránku mužského temperamentu. Novák sám je uvádí jako zajímavou konfrontaci k Cikánským melodiím Karla Bendla a Antonína Dvořáka. Písně byly přeloženy do německého a anglického jazyka. Dodatečně je zinstrumentoval roku 1943. Cyklus se skládá ze 4 písní: 1. Co si přeji? 2. Na lapačky přišli páni 3. Pod růžovým v poli keřem 4. Gajdy zvučí, víří, šumí Ve stejném roce píše Písničky na slova lidové poezie moravské, I. řada op. 16 a II. řada op. 17. O rok později píše řadu III. op. 21. Všechny tři řady obsahují 8 písní a skládají se ze dvou sešitů. Byly zinstrumentovány pro malý orchestr v roce 1943. U Písniček na slova lidové poezie moravské I op. 16 se jedná o závěrečný plod životních zážitků skladatelových prázdninových cest po Hukvaldech, Slovácku a Slovensku. Písně jsou věnované Karlu Kovařovicovi a poslední píseň ve druhém sešitu je dedikována Jožovi Uprkovi. Písničky na slova lidové poezie moravské I op 16. Sešit se skládá ze 4 písní:

I. 1.

Slunko zapadlé

2.

Zarosená

3.

Věneček

4.

Koníčky milého Sešit se skládá opět ze 4 písní:

II. 1.

Stesk

2.

Slobodný synek

3.

Rozmarýn

4.

Jedú chlapci jedú

18

Písničky na slova lidové poezie moravské II op. 17 jsou věnovány Leoši Janáčkovi. Sešit se skládá ze 4 písní:

I. 1.

Vzpomínka

2.

Zezulenka

3.

Lhostejný

4.

Vzkázání Sešit se skládá opět ze 4 písní:

II. 1.

Vojenská

2.

Vzdor

3.

Kolíbavka

4.

Dukát

Písničky na slova lidové poezie moravské III op. 21 Sešit obsahuje 4 písně:

I. 1.

Žal

2.

Ej, lásko, lásko

3.

Píšťalka

4.

Stesk Sešit obsahuje 4 písně:

II. 1.

Dobrá rada

2.

Hospodná

3.

Sirota

4.

Husaři Vítězslav Novák se důkladně zaměřil na studium těchto vybraných písní a snažil

se tak přiblížit a proniknout do lidového textu. Každá tato píseň vystihuje určitý vnitřní prožitek a lidovost. V písních je kladen důraz na slovní přízvuky a délky slabik, také se zde objevuje smysl pro správnou deklamaci textu, která se objevuje v dramatičnosti a ve změnách nálad písní. Z hlediska interpretace není I. - III. řada písní příliš náročná, ale je důležité ji zpívat prostým způsobem, což může být pro mnoho operních pěvců náročné. Měli bychom se zaměřit na pregnantní výslovnost, legato a zvládnutí výrazových prvků. V pomalejším 19

tempu je důležitý velký tah a rychlejší písně vyžadují hlasovou pružnost a zběhlost. IV. a V. řada vznikly roku 1944 a ve stejném roce je zinstrumentoval pro malý orchestr. Písničky na slova lidové poezie moravské IV op. 74 I.

Sešit obsahuje 4 písně: 1. Pasu krávy, pasu 2. Byla som ešče malá 3. V Kyjově na rohu 4. Pod naším huménkem

II.

Sešit obsahuje 4 písně: 1. Za našimi humny vika prokvítá 2. Dybych byla vtáčkem 3. Neber si ty, můj šohajku, pro peníze babu! 4. Ach, Bože s nebe Písničky na slova lidové poezie moravské V op. 75

I.

Sešit obsahuje 4 písně: 1. Chodzila po lesi 2. Na tom našem dvoře dobrá voda 3. Šohajku, duše má 4. Moja panímamo

II.

Sešit obsahuje 4 písně: 1. Měla sem včera synečka 2. Černé oči, černé 3. Na lanžhotském pěkném poli kukačky kukajú 4. Dyž komára ženili Přestože se Vítězslav Novák nechává na přelomu století unášet moravským a slovenským folklorem, vznikají roku 1900 na texty Jaroslava Vrchlického čtyři písně pro nižší hlas a klavír Jarní nálady. Novák je ale vydává až o 36 let později. Inspirace našel v knihách

20

„Neure Poesie aus Böhmen a Gedichte“. Tyto německé básně napsali básníci Marie Kwaysserová a Eduard Albert, přeložil je Jaroslav Vrchlický: Zahrnují písně: 1. Das wüβt ich wohl gerne (To věděl bych rád) 2. Ein Waldmotiv (Tak divno) 3. Was thun im Lenz (Co dělat z jara) 4. Frühlingslied (Skřivánek vylít do mraků) Nálada všech čtyř písní je v celém cyklu jednotná. Písně vystihují slunnou jarní přírodu, pocity radosti, pohody a štěstí. Klavírní doprovod je propracovanější než zpěvní linka, která se pohybuje v celém cyklu ve střední poloze. Melodie je vedena tak, že vychází ze spádu řeči. Rokem 1900 začíná ve skladatelově životě období tvůrčí a vnitřní krize. Po dokončení Sonaty eroicy nastal náhlý nepochopitelný zlom, kdy mizí nadšení a objevuje se nechuť ke skládání a k životu. Tvrdé odmítnutí Sonáty eroicy ho velmi bolestně zasáhlo a to značně ovlivnilo i jeho duševní stav, který vyvrcholil v nebezpečnou depresi, která trvala asi tři měsíce. Jako první dílo po instrumentální Sonatě eroice vznikl cyklus Melancholie v roce 1901. Nastává období velkého hudebního průlomu, kdy je většina skladatelů ovlivněna třemi skladateli. Je to Claude Debussy, Gustav Mahler a Richard Strauss. Také Vítězslav Novák je ovlivněn jejich tvorbou. Skladatel ve svých Pamětech píše: „Našli a najdou se skladatelé, kteří se dovedou přizpůsobit všem heslům, stejně jako ženy každé módě. Tím ovšem nemíním tvrdit, že jsem nereagoval na popudy odjinud, pokud se mi přímo nepříčily. Tvořící a o sobě přemýšlející umělec jistě nemůže utkvěti na jednom místě a nedbati toho, co se kolem něj děje.“11 Novák byl velmi ovlivněn i impresionismem. O svém vztahu k impresionismu píše: „Často bylo psáno o mém impresionismu, jako převzatém z Debussyho. To vůbec

11

LÉBL,Vladimír. Vítězslav Novák: Život a dílo, Praha: ČSAV, 1964, s. 89

21

není správné, impresionisticky jsem cítil již v ,Melancholii‘, tedy v době, kdy Debussy byl ve svých začátcích a nadto v Praze zcela neznán“12 Písňový cyklus Melancholie op. 25 je napsán pro střední hlas s doprovodem klavíru. Tento cyklus obsahuje osm písní:

12

NOVÁK, Vítězslav: O sobě a o jiných, vyd. Editio Supraphon, Praha 1970, s. 175

22

1. Marno (Antonín Sova)

5. Jezera (Jaroslav Kvapil)

2. Olši (Antonín Sova)

6. Podzimní rondelu (Jaroslava Kvapil)

3. Noční fialy (Jaroslav Kvapil)

7. Pod sněhem (J. S. Machar)

4. Starou melodii (Jaroslav Kvapil)

8. Noci (J. S. Machara)

1891 začal pracovat s textem písně Podzimní rondelu a také tuto píseň napsal ve dvou verzích. Píseň pod sněhem dokonce ve třech verzích. Celý cyklus zinstrumentoval roku 1942. Mezi největší úpravu lidových písní Vítězslava Nováka patří sbírka Slovenské spevy. V šesti sešitech bylo vydáno 80 písní, které jsou inspirovány různými oblastmi Slovenska. Jako podklad k písním I. – III. sešitu sloužily sbírky Přátelů slovenké hudby Jána Melička, Jána Kádavého, Karola Plicky a Karola Ruppeldta. Tyto sbírky obsahují asi 1800 písní, které mají pro Slováky podobný význam jako pro Čechy např. Erbenova Kytice. I.

Sešit Slovenských spevov vznikl roku 1901 a obsahuje patnáct písní: 1. Umrem, umrem

9. Na zelenej lúčke šuhaj pase

2. Dolina, dolina

10. Štidiry, štidiry

3. Anička mlynárova

11. Od Ostrova usekaná cesta

4. Ty Nitranské hodiny

12. Oliva, oliva

5. Hore Hronom, dolu Hronom

13. Limbora, limbora

6. Nevydávaj sa ty dievča ešte

14. Prelecel sokol s bučka na topol

7. Kde si bola, kde si bola

15. Už sa fašang kráci

8. Anička, dušička, kde si bola

II.

Sešit byl napsán v letech 1906 - 1907 a skládá se z deseti písní: 1. Ej, topol, topol

6. Keď som išol od mamilej

2. Zasadil som čerešničku v zime

7. Ty Krakovské čtyrky zvony

3. Pri Dunaju šaty perú

8. Tečie voda okolo majera

4. Hej, ten stoličný dom

9. Chodzela Mariška po hrázi

5. Mariška, nepolievaj chodníčky!

10. Týnom, tánom

Po této sbírce nastupuje období, kdy Vítězslav Novák začíná komponovat převážně tvorbu symfonickou, komorní, vokální i operní. S lidovou písní přestává pracovat po dobu 16 let. Až v roce 1923 složil III. sešit písní, který je dedikován Kristýně Morfové. 23

Sešit obsahuje písně:

III.

1. Nieto, nieto v šírom svete milšieho

9. Išiel Macek do Malaciek

2. Kázala mi mati

10. Čie sa to ovečky

3. Čia že je to rolička nezoraná

11. Vysoko mesiačik

4. Ťažko tomu sokolovi

12. Sadaj, slnko, sadaj

5. Už sem se vám ja zverboval

13. Vyletel vták

6. Anička, dušička nekašli

14. A chtora dzivočka

7. Velehrad, Velehrad

15. V Mikulášské kompanii

8. Lecela husička Sešit, který byl vydán roku 1926 a je věnovaný Julii Waldekové obsahuje deset písní:

IV.

1. Pozriže ty, diovča

6. Čie sa to kačky

2. Ej, Janíčok, čo robíš

7. Za dúbravou tri mil země

3. Zahrajže mi hudec

8. Čo budeme robiť

4. Už viac panenkou nebudem

9. Veď už uderila dvanásta hodina

5. Chudobná diovčina

10. V tej kokavskej doline.

Ve stejném roce vznikl i V. sešit věnovaný Pavlu Ludikarovi: V.

Sešit obsahuje deset písní:

1. Ej, vojna, Bože, vojna

7. Široka dražka přes tej huri

2. Vypila mi prepiločka proso

8. Ne do cirňa

3. Svic, mila, maš komu

9. Ej, Bože muj, co mně z teho

4. Cigane, cigane

10. Tancovala a neznala.

5. Ej, duby, duby 6. Sedla mucha na konupu V roce 1902 vznikly - Dvě balady na slova Jana Nerudy op. 28 (Balada dětská a Balada horská). Balada horská je výjimečná vroucí zpěvností vycházející z textu s podivuhodnou přirozeností a silným dramatickým účinkem. Roku 1903 zkomponoval cyklus Údolí nového království op. 31, ve kterém se objevují pocity bolesti, klidu i útěchy. Cyklus je určený pro vyšší hlas a klavír. Premiéru zpívala Marie Musilová v roce 1904 na Večeru Vítězslava Nováka v Chrudimi. Cyklus obsahuje čtyři písně: 24

1. Prolog 2. Studny nadějí 3. Skonejšení 4. Epilog 15. října 1905 měla premiéru Balada o duši Jana Nerudy op. 29 pro bas a klavír na slova Antonína Klášterského. Dle Richarda Veselého je tato skladba přípravným studijním materiálem k opernímu slohu, což ukazuje pečlivá pozornost k deklamaci, střídání quasi recitativních a ariosních partiích.13 Balada vznikla ve dvou verzích, z čehož první není dochovaná. 1906 vznikl další cyklus Melancholické písně o lásce op. 38 s doprovodem klavíru. Cyklus obsahuje čtyři písně: 1. V svět přišla láska 2. Je láska jako hvězda 3. Kdy láska přilétá? 4. Ó, lásky moře bezedné Ve stejném roce začal pracovat na cyklu Notturna op. 39 a dokončil ho roku 1908. V překladu Noční nálady. Cyklus je psán na texty německých básníků s doprovodem klavíru a objevuje se v nich téma noci, které je zde barevně vyjádřeno. Využíval zde principu kontrastu. Cyklus měl premiéru 19. listopadu 1908 (mimo poslední píseň) a zpívala ho opět Marie Musilová.

13

LÉBL, Vladimír. Vítězslav Novák: Život a dílo, Praha: ČSAV, 1964 str. 102

25

Cyklus obsahuje devět písní: 1. Hvězdy ve vlnách

6. Jízda nocí

2. Noc v lese

7. Noc letní

3. Notturno z G – dur

8. Vánoční ukolébavka

4. Tanec smrti

9. Hlas v temnu

5. Jasná noc Na přelomu března a dubna roku 1912 vznikl cyklus o šesti písních s doprovodem klavíru – Eroticon op. 46. Hlavním tématem Eroticonu je hymnus na lásku, kde se objevuje oddanost, nadšení, chvalozpěv a vášeň. Do cyklu patří písně: 1. Chvalozpěv 2. Snění za soumraku 3. Já a ty 4. Pojď v lese chlad, Marie! 5. Cestou z rána 6. Slavnost lásky Roku 1918 zkomponoval cyklus Jaro op. 52. Jedná se o cyklus, který obsahuje dva sešity o deseti písních s doprovodem klavíru na texty Josefa Václava Sládka. Oba sešity jsou věnované dítěti. První sešit se nazývá Zpívá se děcku a druhý Děcko zpívá. V obou cyklech je znázorněn prostý dětský svět a lásky matky. Melodie jsou vcelku jednoduché a chytlavé. Tvorba pro děti zaujímá v Novákově díle menší prostor, než velké symfonické skladby, velkolepé sbory a působivé lyrické písně. Inspirací a jakýmsi prvním impulsem k vytvoření dětské písně byl Novákův syn Jaroslav, kterému také tento cyklus věnoval.

I.

Sešit Zpívá se děcku obsahuje deset písní: 1. Pohádka

6. Strašidlo

2. Matičce

7. Ulekaná Nána

3. Ručky

8. Vrabčí soud

4. Koně

9. Žabky

5. Zvonily

10. Modrá očka 26

II. sešit Děcko zpívá deset písní: 1. Pyšný macek

6. Lesní zvonky

2. Sysel a liška

7. Silák

3. Nikdo neví

8. Trpaslík

4. Smíšek

9. Pašíkova sláva

5. Luand a Brok

10. Před spaním

V roce 1922 byly zkomponovány Piešťanské piesne. Jedná se o úpravy deseti lidových písní s doprovodem klavíru: 1. Keď som k vám chodieval

6. Ej, pršalo

2. Čo sa stalo v Trnave?

7. Ten hybatel maluvaný

3. Chodí Janko

8. Zaspievaj, kohótku!

4. Milý, milý!

9. Šlapaná cestička

5. Plaví sa mesiačik

10. Odpadla mi podkova

Roku 1934 složil Dvě romance op. 63 (Romance májová, Romance biblická) pro alt a baryton s doprovodem orchestru. Vítězslav Novák se inspiroval básněmi Jana Nerudy. První romance je dedikovaná Martě Krásové a druhá Zdeňku Otavovi. O rok později Vítězslav Novák komponuje první tři písně z cyklu In memoriam op. 65 určené pro střední hlas s doprovodem smyčcového orchestru, harfy a tam – tamu. 1937 byla dokončena i píseň čtvrtá. Jedná se o písně: 1. Ty stíny laskavé 2. Ó, smrti, moře bez všech břehů 3. Hluboké lesy, spíte 4. Ó, věčná bolesti dnů záhy ztracených! Ve stejném roce, kdy zkomponoval IV. a V. řadu Písniček na slova lidové poezie moravské (1944) vznikají Dvě legendy na slova lidové poezie moravské op. 76 (Svatý David, Svatý Jiří) určené pro střední hlas s doprovodem klavíru či orchestru.

27

Vítězslav Novák patřil mezi lidi, kteří byli hluboce citově založení. Možná právě proto jeho lyrické texty naplňují jeho touhy, které vyobrazil ve své kompoziční tvorbě. O svém skládání píše: „ Já píši všechny svoje skladby jen pro sebe, píši jen to, co jsem zažil, píši jen o pocitech, dojmech a náladách, které jsem skutečně měl.“14 Dlouhou dobu hledal vhodného interpreta ke svým písním. Nakonec se seznámil se zpěvačkou

Marií

Musilovou

z Chrudimi,

která

nastudovala

cyklus

„Pohádka

srdce“a 12. listopadu roku 1902 zpívala jako první Slovenské písně. Vítězslav Novák ji objevil v době, kdy ještě nebyla tolik známá, jako později. Také ji věnoval „ Dvě balady na slova Jana Nerudy op. 28“, které byly poprvé uvedeny v jejím podání 8. listopadu roku 1903 za doprovodu České filharmonie pod vedením Viléma Zemánka. Poprvé také uvedla písňové cykly: „ Údolí nového království, Noční nálady, Erotikon a Melancholické písně o lásce.“15

14

LÉBL, Vladimír. Vítězslav Novák: Život a dílo. Praha: ČSAV, 1964, s. 18

15

SRBA, Antonín: Vítězslav Novák. Studie a vzpomínky, Praha: Osvětový klub, 1932

28

Básníci zhudebňovaní Vítězslavem Novákem Vítězslav Novák měl již od svých mladých let kladný vztah k literatuře a poezii. Rozhodla jsem se svou práci rozšířit o dvě významné osobnosti literárního světa, kteří jsou autory textových předloh k již zmiňovanému cyklu Pohádka srdce op. 8 – Ivana Olbrachta (Josefa Vrbatu), Josefa Václava Sládka a Jaroslava Vrchlického.

3.1 Ivan Olbracht (pseudonym Josef Vrbata) Ivan Olbracht, vlastním jménem Kamil Zeman, také používal pseudonym Josef Vrbata. Byl levicově zaměřeným spisovatelem, publicistou, novinářem a překladatelem německé prózy. Od roku 1947 byl jmenován národním umělcem. Vystudoval gymnázium ve Dvoře Králové a dále studoval na vysoké škole v Berlíně práva a na filozofické fakultě v Praze, kde studium nedokončil a začal se věnovat žurnalistice. Olbracht psal často o lidech na okraji společnosti (O zlých samotářích), ale také levicově zaměřené knihy jako např. Anna proletářka. Mezi nejznámější knihu patří bezpochyby Nikola Šohaj, loupežník. Mezi jeho další tvorbu patří např. knihy: Biblické příběhy, Golet v údolí, Příběhy o lidech a zvířatech, Podivné přátelství herce Jesenia a Bratr Žak. Napsal také mnoho povídek, mezi které patří: Joska, Forko a Paulína, Rasík a pes, O smutných očích Hany Karadžicové, Býk Mujaba a král Lev16

3.2 Josef Václav Sládek Josef Václav Sládek se narodil 27. 10. 1845 a zemřel 28. 6. 1912. Jedná se o českého básníka

a

překladatele,

který

přebásnil

33

dramat

W.

Shakespeara,

poezii

R. Burnse a H. W. Longfellowa. Byl také publicistou a redaktorem časopisu Lumír. Roku 1868 – 1870 pobýval v Americe, kde vznikly fejetony – Americké obrázky a Básně. V lyrice spojil lumírovský ideál tematické bohatosti a vytříbenosti básnických forem s otázkami národního a vlasteneckého života a s prostou formou ohlasové písně (Jiskry na moři, Selské písně, České znělky). V 80 letech obohatil svou poezii tematicky i žánrově tím, že usiloval o vylepšení básnického výrazu. Můžeme to pozorovat v básních – Světlou stopou, Na prahu

16

http://www.databazeknih.cz/zivotopis/ivan-olbracht-71

29

ráje, Sluncem a stínem. V posledních letech života napsal sbírky, ve kterých hledal usmíření – Za soumraku, Nové selské písně, Léthé a jiné básně. Také je autorem veršů pro děti – Zlatý máj, Skřivánčí písně, Zvony a zvonky.17

3.3 Jaroslav Vrchlický Jaroslav Vrchlický se narodil 17. 2. 1853 a zemřel 9. 9. 1912. Byl českým básníkem, dramatikem, překladatelem, literárním kritikem a hlavním představitelem lumírovské poezie. Jeho básnická tvorba je plná smyslovosti, bohaté obraznosti a vnitřního neklidu. Za základ jeho torby je považován cyklus epicko – reflexívní poezie Zlomky epopeje, který vyjadřuje víru v uskutečnitelnost lidských ideálů a naplnění základních hodnot života. Tento cyklus obsahuje básnické reflexe – Duch a svět, Sfinx, Dědictví Tantalovo, Brevíř moderního člověka, Skvrny na slunci. Mezi jeho básnické sbírky na historické, mytologické a legendární náměty patří: Mýty, Staré zvěsti, Perspektivy, Selské balady, Bozi a lidé. Věnoval se také epickým skladbám: Hilarion, Twardowski, Bar Kochba, Píseň o Vinetě. Pocity svého životního štěstí vyjádřil v intimní lyrice, v níž uplatnil básnické formy z románských a orientálních literatur: Eklogy a písně, Dojmy a rozmary, Hudba v duši, Zlatý prach, Moje sonáta. V ostatních básnických sbírkách popisuje své postoje k významným událostem národního života a ke krizi české politiky: Panteon, Hlasy v poušti. Další básnické sbírky jsou poznamenány milostným zklamáním, krizí v manželství, tvůrčí rezignací a hledáním ztracené rovnováhy: Okna v bouři, Písně poutníka, Meč Damoklův. Jaroslav Vrchlický se také věnoval okrajově próze. Vznikly humorné a ironické povídkové

knihy

Povídky

ironické

a

sentimentální,

Barevné

střepy

a

román

s autobiografickými prvky Loutky. Svými historickými komediemi (V sudu Diogenově, Soud lásky, Noc na Karlštejně, dramatickou trilogií (Drahomíra, Bratři, Knížata), dramaty s antickými náměty (Odysseus, Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie) obohatil repertoár právě otevřeného Národního divadla v Praze.18

17

Velký slovník naučný, Praha 1999, DIDEROT, str. 1344

18

Velký slovník naučný, Praha 1999, DIDEROT, str. 1608

30

4 Pohádka srdce op. 8 Písňový cyklus Pohádka srdce op. 8 věnoval Vítězslav Novák své platonické lásce Josefě Javůrkové, z období, kdy navštěvoval Moravu. Značně ovlivnila jeho tvorbu. Jak již vyplývá s korespondenčních dopisů, které si Novák vyměňoval s Josefou Javůrkovou, byl tento písňový cyklus dokončen v Praze Františkem Aloisem Urbánkem na sklonku roku 1896. V jeho 26 letech, kdy psal tento cyklus, byl perfektně profesně připraven z Dvořákovy kompoziční školy.19 Skladby jsou určené pro vyšší hlas s průvodem klavíru, ale mohou je zpívat i nižší hlasy. Novák jim připsal opusové číslo 8. Autory textu jsou Jaroslav Vrchlický, Josef Václav Sládek a Josef Vrbata. Cyklus kompozičně technicky navazuje na raný cyklus Písní op. 4, proto také po letech vyšel s ním i ve společném vydání. V Praze roku 1896 byly písně vydány pětkrát v nakladatelství Františka Augustina Urbánka. Šesté vydání vyšlo roku 1942 a mělo název Písně pro vyšší hlas, sešit II., Pohádka srdce. Vyšla dokonce nahrávka písní za doprovodu Vítězslava Nováka. Zpíval je Zdeněk Otava a byly vydány nakladatelstvím Supraphon. Jednalo se o písně 1, 3, 5. Koncertně byl celý

cyklus

proveden

v pražském

rozhlase

Ludmilou

Dobrodinskou

(zpěv)

a Marií Knotkovou (klavír). V Muzeu české hudby jsou uloženy první čtyři autografy, ale pátý nebyl nalezen. Cyklus obsahuje 5 písní: 

Píseň Melancholická (Josef Vrbata)



Zda není snem (Josef Vrbata)



Večer (Jaroslav Vrchlický)



Podzimní nálada (Josef Vrbata)



Až přejde den (Josef Václav Sládek)

Spolu s Melancholickými písněmi o lásce patří nyní k nejčastěji uváděným.

19

http://www.vitezslavnovak.cz/korespondence_javurkova.htm

31

Na rozdíl od Melancholických písní o lásce je tento cyklus, především co se týká hudebního doprovodu, prostý a jednoduše napsaný. Melancholické písně o lásce jsou upravené i pro orchestr a tak působí daleko barevněji a samozřejmě obtížněji. V cyklu Pohádka srdce hovoříme o klavírním doprovodu, jelikož klavírní part má většinou doprovodnou funkci, i když se objevují i místa, kde vynikne svou melodičností. (V Melancholických písních však lze hovořit o tom, že klavír, stejně jako zpěv má svou hlavní interpretační úlohu.) Cyklus je napsán pro vyšší hlas, ale je vhodné když jej zpívají barevnější hlasy, kterým krásně zní střední poloha. Častokrát jsem je na koncertech slyšela v podání sopránů, kterým spodní poloha zněla slabě a písně tak dobře nevynikly. Kromě druhé písně „Zda není snem“ se ostatní písně pohybují převážně ve střední poloze, proto je mohou zpívat i hlubší hlasy. Píseň „Zda není snem“ jakoby do tohoto cyklu svou tessiturou nepatřila. Stojí za to se zamyslet nad tím, proč mnoho skladatelů napíše písňový cyklus pro daný typ hlasu, ale třeba jen jednu píseň z cyklu napíše v poloze, která není pro daný hlas příznačná. Když jsem si měla vybrat český písňový cyklus na koncert, ihned mě napadla Pohádka srdce. Tento cyklus ve mně vždy zanechá veliký zážitek a je pro mě z hlediska interpretace inspirující. Každá píseň je jiná, ale celým cyklem prostupuje melancholická nálada, která se však liší od Melancholických písní o lásce. Pro mne tyto písně vystihují velkou lásku, která ale není opětována. Objevují se v nich i pocity naděje, touhy, ale i smutku a trápení. Je téměř jisté, že cyklus je autentickým, vnitřním obrazem Vítězslava Nováka a jeho platonické lásky k Josefě Javůrkové. Lze to pochopit z jejich korespondence, kde dokonce Novák píše Josefě, že jí Pohádku věnuje. Každý interpret by měl být schopný se vcítit do pocitů, které jsou v písních obsaženy, a měl by vycházet opravdu ze srdce, protože tyto písně nelze zazpívat bez daného obsahu. Písně jsou napsány tak, že nejenom v textu je cítit nálada, ale hudba vše vyjadřuje dokonale. Tempo, dynamika, poloha hlasu, doprovod, gradace, pomlky…Vše jde ruku v ruce s textem. Především pomlky mají velký význam a jakoby hrají. U mnoha zpěváků pokládám za hlavní interpretační pochybení, že nedodržují délky not a nevyniknou tak pauzy. Zmíněný cyklus je charakteristický tím, že se nejedná pouze o to, jak zpěvák jednotlivé noty zazpívá, ale především, jakým způsobem písně posluchačům přednese.

32

Abych lépe porozuměla těmto písním, každou báseň jsem si přečetla před tím, než jsem ji začala zpívat. Pochopila jsem, že Vítězslav Novák vychází ve své melodii z básnického přednesu. Odpovídají tomu všechny pauzy, dynamika i tempo.

4.1 Píseň melancholická (Josef Vrbata) Jsou v světě srdce ubohá, jež neví, co je štěstí, jimž každý den a každá noc jen novou bolest věstí. Jsou v světě srdce ubohá, jež neví, co je láska, v něž záhy již za mladých let tak mnohá vryta vráska. Jsou v světě srdce ubohá, jež znají jenom touhy, jsou v světě srdce ubohá, jež znají touhy, však málokdo si vzpomene, jak v touhách život dlouhý. Píseň melancholická je napsaná na text básníka Josefa Vrbaty, ale zcela se ztotožňuje s pocity Vítězslava Nováka. Význam textu se promítá do rytmu, tempa i melodie. Název „melancholická“ vystihuje přesnou náladu písně. Jedná se na první pohled o prostou písničku, která není rozsahově náročná. Při jejím provedení však zjistíme, že zdání klame. Její interpretace i technická náročnost vyžaduje vyspělý výkon. Píseň je psaná pro zpěv a klavír v rytmu Andante malinconico, non troppo lento v tónině e - moll a čtyřdobém taktu, který přetrvává po celou dobu písně. Melodická linka je v rozsahu e1 – g2. Forma písně je malá třídílná s introdukcí a codou (i, a, a´, a‘‘, c). Jednotlivé díly jsou dynamicky odstupňované a na začátku melodie všech tří dílů se objevuje chromatický sestup, jehož nástup je posunut o malou tercii výše než předchozí. Ukázka č. 1

33

Melancholii písně nepřibližuje pouze tónina e moll, ale právě chromatické postupy, které můžeme vnímat jako určitou stísněnost. Počet chromatických tónů se v posledním díle zvyšuje a to umocňuje napětí skladby. Píseň začíná dvoutaktovou předehrou klavíru, která je přednesena expresivně v pianu a dále pokračuje v pianissimu. Klavír zahraje krátký motiv, který převezme i zpěv, pouze s drobnými rytmickými obměnami a dále pokračuje s podobnými motivy po dvou taktech až do gradace, která je ve forte. Z větší části klavír v sopránu kopíruje melodii zpěvní linky. První díl a a druhý díl a´ je tonální a má tentýž charakter, u něhož převažuje čtyřhlas s průtahy. Ve třetím dílu a´´ nastupuje tečkovaný rytmus v pravé ruce a také se zde objevují akcenty na každé čtvrtce. Levá ruka hraje synkopický rytmus accentanto assai v dynamice ff agitato. Třetí díl a´´ se pohybuje v harmonických sledech nónových akordů. Ukázka č. 2

V závěrečné části zaznívá sfz akord, který je posléze vystřídán arpeggiovým akordem v dynamice mezzoforte. Dále pokračuje dynamika v pianissimu, která se v codě zesiluje do piana. Coda cituje introdukci a přechází zpět do pianissima. Ukázka č. 3

34

V melodické lince se často objevuje interval malé sekundy, který je pro zpěváka náročný. Musíme jej zpívat s pocitem, jako bychom zpívali všechny noty do jednoho místa, bez velkého klesání. Velkou roli zde hraje celkové posazení hlasu a pěvecká jistota. Jelikož se ve zpěvní lince objevuje mnoho textu, je zde nutná pregnantní výslovnost, která však nesmí narušit legato. Výslovnost souhlásek musí být rychlá s přesným posazením v místě, které je pro každou souhlásku příznačné. Naopak legata docílíme protáhnutím samohlásek, jež nám tvoří vokály. Jestliže zpěvačka neovládá dobře dechovou oporu, nemůže tuto píseň zazpívat dobře. Správné legato nelze bez správného vedení dechu provést a také pohrávání si s dynamikou a intonace na dechu závisí. Protože je tato píseň zdánlivě jednoduše napsaná, je také velmi průhledná a každá nedokonalost vynikne daleko více než v písních, které jsou mnohem více prokomponované. K interpretaci uvedené písně bezpochyby patří přesné dodržování pomlk. Pauzy zde mají velký výrazový význam a také dávají prostor k prosazení se klavírnímu doprovodu. Za nejobtížnější místo písně považuji třetí díl a‘‘, kde se dvakrát po sobě opakuje věta: „Jsou v světě srdce ubohá, jež znají jenom touhy“. V první větě je melodický vrchol na notě f2 ve slově „ubohá“. Ve druhé větě však stoupá až na g2 ve slově „v světě“, kde na nejvyšší notě musíme vyslovit slabiky „v svě“. Ukázka č. 4

Myslím, že ne jenom dle mého názoru, je toto místo pro zpěváka opravdu nepříjemné. Bez správné výslovnosti vpředu, velkého napětí, pěvecké opory, povolení čelisti nelze toto místo zazpívat správně. Pro hlubší hlasy je toto místo opravdu náročné. Je však krásné, když je píseň zazpívána v jednotné barvě hlasu a to jak ve spodní poloze, tak i ve vysoké. Všeobecně se mezi zpěváky traduje, že zpívat vokály na samohlásky „e“ a „i“, je nejhorší, 35

protože se při nich zavírá krk a vokály tak mohou být uskřípnuté a ostré. Osobně nesdílím stejný názor, naopak si myslím, že právě tyto vokály nám mohou pomoci, dostat výslovnost tzv. dopředu. Jen musíme dostatečně uvolnit spodní čelist a nevytahovat hrtan nahoru, naopak si představujeme, že vyslovujeme dole jakoby za spodními zuby. Text básně obsahuje tři dvouverší, jež začíná opakovaně stejnou větou „Jsou v světě srdce ubohá…“. Především u této písně je důležité provedení postupných gradací, které se stupňují v každém dalším díle a provedení drobných akcentů u vybraných slov. V notovém zápisu jsou přesně uvedena všechna crescenda a decrescenda. Je možné udělat i drobné akcenty a zvýraznění u slov, která se nám zdají ve větě důležitá. Pokud se nechceme řídit pouze notovým zápisem, musíme se zamyslet nad vážností textu a obsahu. Pokusím se napsat vlastní pohled na přednes písně s přihlédnutím k notovému zápisu. Celá píseň je členěna po dvou taktech, kde zaznívá podobný motiv. První díl a „Jsou v světě srdce ubohá, jež neví, co je štěstí, jimž každý den a každá noc jen novou bolest věstí“je napsaný celý v pianu. V každém dvoutaktí se objevují malé gradace, které provedeme postupným zesilováním až k vrcholu fráze, kde zdůrazníme určitou slabiku. V první frázi jemně zvýrazníme slovo „ubohá“ protáhnutím vokálu „u“. Ukázka č. 5

Z výrazového hlediska můžeme udělat i malé zvýraznění u slova „neví“. Dále pokračujeme ke slovu „ štěstí“, které také zdůrazníme položením se na slabiku „ště“. Kdykoliv se v písni objeví dvě osminové hodnoty za sebou, je dobré je protáhnout dlouhým vyslovením, pomůže nám to k dosažení legata. Stejně tak provedeme u „Jimž každý den a každá noc jen novou bolest věstí“, kde největší gradaci provedeme u slova „věstí“.

36

Ukázka č. 6

Tato hudební fráze není rozsahově náročná. Je nutné dbát na pregnantní výslovnost, legato a intonační přesnost na začátku věty, kde melodie postupuje sestupně v malých sekundách, což není pro zpěv příjemné. Společně s gradováním dynamickým provádíme i nepatrné gradace v tempu, abychom zabránili, laiky řečeno „stojaté vodě“. Je zajímavé, když si zpěvák pohrává s tempem, dynamikou a každou frázi jakoby „z ničeho“ rozjede jemně dopředu a na konci zastaví. Další díl a‘ začíná znovu větou „ Jsou v světě srdce ubohá“ a pokračuje „jež neví, co je láska, v něž záhy již za mladých let, tak mnohá vryta vráska“. Oproti prvnímu dílu, který byl celý v pianu, je tento díl v dynamice mezzoforte. Dle notového zápisu je začátek opět v menší dynamice, která graduje ke slovu „ubohá“. U otázky „co je láska“ se dynamika stáhne a udělá se malé crescendo ke slovu „láska“ zdůrazněním a pozastavením se na slabice „ lá“. Ukázka č. 7

37

Pokračuje se „v něž záhy již za mladých let tak mnoha vryta vráska“, kde je největší vrchol u slov „vryta vráska“. Také je možné zvýraznit „mladých let“. Tento díl je stále ve střední poloze. Ukázka č. 8

Třetí díl a‘‘ je již ve forte a opět začíná slovy „Jsou v světě srdce ubohá“ a pokračuje „jež znají jenom touhy“ což se opakuje a končí větou „však málokdo si vzpomene, jak v touhách život dlouhý.“ Jak jsem již uvedla v ukázce č. 4, první věta třetího dílu zazní dvakrát a to tak, že poprvé začíná ve forte passionato, které se stupňuje k největšímu vrcholu skladby - forte agitato. Vrcholem skladby není pouze dynamika ve forte, ale také tessitura hlasu je zde nejvyšší. I tempo jde dopředu. Vše se začíná zpomalovat až při opakování „jež znají jenom touhy“ po kterém se vše jakoby pozastaví a po zaznění dlouhého akordu se z piana ozve věta „však málokdo si vzpomene, jak v touhách život dlouhý“, která se s každým slovem stále víc zpomaluje a ke konci se udělá malé crescendo ve slově „život dlouhý“ (ukázka č. 3).

4.2 „Zda není snem?“ (Josef Vrbata) Zda není snem, že vinul jsem tě k sobě a líbal ručky, líbal tváře obě a celoval zas vábné tvoje rety, až v moři blaha pomíjely světy? Zda není snem, že vinul jsem tě k sobě? Zda není snem to celé moje štěstí, že zkvetly znovu lásky ratolesti, 38

že srdce tvoje na mých prsou bilo, jak o tom dlouho srdce mé už snilo, zda není snem to celé moje štěstí? Ach, byl to den tak luzný, beze stínu, já v myšlenkách tě ještě k sobě vinu a líbám znova, líbám vroucně zase, ač vše juž zašlo v neúprosném čase. To znovu zas jsem poznal, co je štěstí, a jaké blaho láska lásce věstí, to opět žil jsem den v tom světě zdejším, jenž žití mého dnem byl nejkrásnějším. Zda není snem, že vinul jsem tě k sobě – zda není snem? Píseň je psaná v tónině H – dur a čtyřdobém metru. Tato lyrická píseň nese označení tempo Lento amoroso. V písni není žádná předehra, zpěv začíná ihned po zaznění prvního akordu a dynamika je v pianissimu. Rozsah písně je d1 – g2. Forma této písně je malá čtyřdílná se spojkou a malou codou (a, a‘, b, s, a‘‘, c) Celkový rozsah písně je ze všech pěti písní největší. Skladatel zhudebnil čtyři sloky básně. Obsah básně je vyjádřením vzpomínek na někdejší setkání s milovaným člověkem a objevují se v ní i povzdechy nad tím, zda tomu tak opravdu bylo, nebo to byl jen pouhý sen. Tuto píseň považuji za nejnáročnější z celého cyklu, jelikož je vysoko posazená a pohybuje se neustále na přechodných tónech. Melodické fráze na sebe téměř vždy plynule navazují a není zde místo na odpočinek a hluboký nádech, a proto při nedokonalém zvládnutí pěvecké techniky nelze píseň zazpívat správně a poslouchatelně. Mimo tuto píseň jsou ostatní vhodné i pro nižší hlas. Po rozhovoru se svými kolegyněmi z těchto důvodů není oblíbená ani u vysokých hlasů. První melodickou frází je věta „Zda není snem, že vinul jsem tě k sobě a líbal ručky“. Jelikož je začátek v pianissimu, musíme se dobře připravit na nástup, ještě před úplným začátkem písně a to tak, že si připravíme hluboký nádech a zpevníme bránici. Také musíme

39

mít intonační představu o prvním tónu, který si můžeme odvodit z posledního akordu předešlé písně. Je zde důležitá vzájemná spolupráce s korepetitorem, kdy musí obě strany vědět, že se začíná zpívat. Někteří amatérští zpěváci ukazují korepetitorovi nástup pokynutím hlavy, jiní zase hlubokým nádechem a připraveným postojem. Ve větě „Zda není snem“ jemně zvýrazníme slovo „snem“ a stáhneme opět do piana, které rozvineme ke slovu „sobě“. „ A líbal ručky“zazpíváme obdobným způsobem. Na stejném principu dynamiky je postavena celá píseň. Začátek melodické fráze začíná v pianu a graduje většinou k nejvyššímu tónu. Píseň se tím odlehčí a provzdušní a dostane jakoby vzletnost. I pro zpěváka je tento princip vhodný. Kdyby se měla zpívat celá ve forte, bylo by to velmi namáhavé. Piano ale musí být opřené tzv. o bránici. Je mnoho zpěváků, kteří mají mylné představy o správném pianu. Piano musí být znělé, posazené vpředu a musíme jej zpívat s velkým napětím. Posazení hlasu na začátku písně předznamenává směr, jakým se bude píseň ubírat. Někteří zpěváci neřeší posazení hlasu ve střední poloze a nepracují správně s dechovou oporou, jelikož mohou vycházet z přirozenosti hlasu. Při výšce, kterou je nutno opřít, tzv. přeskočí do hlavové rezonance a přidají i napětí v těle. Tímto způsobem můžeme zpívat píseň, ve které se občas objeví nějaký vysoký tón, ale nelze takto zazpívat píseň, která se pohybuje neustále na přechodných tónech vrchního rejstříku. Díl a je rozezpíván z pianissima do dolce appasionato a pokračuje v dynamických vlnách až k větě „až v moři blaha pomíjely světy?“ Nejvyšší vrchol této fráze je na slabice „svě“, kde melodická linka vystoupá do forte na g2. Zmíněné místo můžeme považovat za vrchol v této skladbě. Ukázka č. 9

40

Poté se navrací znovu otázka „Zda není snem“ v pianissimu. V dílu a začíná klavírní doprovod průtahy do dominanty. Ve třetím taktu je rozveden do tóniky. Stejný začátek se objevuje i v dílech a‘, a‘‘. Ukázka č. 10

Vzrušenost textu je podpořena akordickými rozklady. Druhý díl a‘ je agogicky shodný s prvním dílem a. Ve třetím díle b se objevuje jakési povzdechnutí. I tento díl vychází z prvního dílu a. Pouze věta „líbám znova, líbám vroucně zase“ se odlišuje, jelikož je ve forte a měla by se zpívat s vášní (con passione). Následuje část, která se mírně vyklene a vrací se zpět do piana. Ukázka č. 11

V dílu b klavír přeskakuje do vyšší polohy a doplňuje tím tak něžné povzdechnutí „Ach byl to den tak luzný beze stínu“. V závěru se objevují rozvolněné průtahy a ritardando. Ukázka č. 12

41

Díl čtvrtý a‘‘ začíná předtaktím a melodie je obdobná jako v díle a, a‘‘. Změna nastává v 36. taktu, kdy melodie náhle přechází do hlubší polohy, která se stále zesiluje crescendo sempre piu e piu a graduje do expresivního forte. Ukázka č. 14

Klavírní part je v levé ruce podobný dílu a, ale v pravé ruce je daleko více zahuštěn. Na konci skladby se objevuje dvakrát po sobě řečnická otázka „Zda není snem“a zpomaluje se v pianu až do e morenda. Když jsem tuto píseň začala studovat, musela jsem si znovu ujasnit základy pěvecké techniky, jelikož jsem nebyla schopná zazpívat píseň vcelku. Začala jsem vzpomínat na první hodiny na konzervatoři, kdy mi paní profesorka doporučila cvičit písně po krátkých frázích, nejlépe na jeden vokál. V písních, kde se objevuje více textu, je obtížné udržet si jednotné místo posazení hlasu. Zvláště ve vysoké poloze, kde je napsáno více slov za sebou musíme udržet hlavovou rezonanci, při které musí být uvolněné krční svalstvo s velkým dechovým napětím. V písních Vítězslava Nováka jde především o porozumění textu a výrazu, ale je u nich těžké udělat správné legato oproti italskému bel cantu. Z pohledu zpěvačky pro mě konkrétně píseň „ Zda není snem“ potvrzuje pravidlo, že skladatelé nepřemýšlí nad tím, zda bude mít zpěvák se zpěvem problémy, řídí se pouze tím, jestli je píseň v rozsahu daného typu hlasu. Bohužel si ale většina skladatelů neuvědomuje, že u zpěvu záleží právě na tom, v jakých harmonických postupech je napsána, kolik vysokých tónu se ve skladbě objevuje, a jestli jsou za sebou. Z hlediska dynamiky bych se ráda zmínila o tom, že se v každé frázi provede jakoby vlna, kdy se z piana rychle přejde do forte a zpět. Tento princip se opakuje až do konce písně, 42

pouze jednotlivé fráze nejsou stejně dlouhé. Často je tato vlna provedena již v jednom taktu, někdy se objeví přes dva takty a ke konci písně, kdy probíhá největší gradace je vedena přes takty čtyři. Zmíněné vlny vnímám i co se týká vedení tempa. Každá fráze začíná pomalu jakoby „z ničeho“. Gradací dynamickou i tempovou se rozjede k vrcholu, který se zlomí do piana a začíná zase z pomalého tempa gradovat. Hudební doprovod, který tvoří po většinu písně rozložené akordy, napomáhá ke vzletnosti a vlnám. Je převážně úlohou interpreta, vyzdvihnout důležitá slova, nebo fráze pomocí těchto dynamických i tempových změn. Lze některé fráze téměř pozastavit a zaměřit se převážně na deklamaci, jako např. ve větě „Ach, byl to den tak luzný, beze stínu“, nebo vždy když zpíváme slova „zda není snem“ můžeme také tempo pozastavit. Tato píseň nabízí mnoho interpretačních možností. Je možné si pohrávat s tempem, dynamikou, barvou hlasu atd. Jelikož je v ní obsaženo mnoho slov na malé hudební ploše, je opět na interpretovi, která slova vyzdvihne v rámci výrazu. Pro mě tato píseň vyjadřuje velkou vášeň, která se střídá s častým povzdechnutím nad realitou. Interpret či interpretka by se měla být schopná vcítit do pocitů, jež jsou v písni obsaženy a sdělit je posluchači. V souvislosti s touto písní si kladu otázku, proč Vítězslav Novák psal Pohádku srdce pro ženský hlas, když je očividné, že osoba, která sděluje své pocity, je muž a písně jsou věnovány ženě? V první písni cyklu není zřetelné, zda se nejedná o ženu, a kdybychom ji zpívali samostatně, nikdo nepozná, že v ní jde také o výpověď muže. Vítězslav Novák není jediným skladatelem, který takto píše některé písně. Např. Antonín Dvořák píše některé písně v cyklu Milostné písně v mužském rodě a jiné v ženském. Celý cyklus tak zpívají muži i ženy. Osobně jsem ještě Pohádku srdce neslyšela v mužském provedení, ale myslím si, že mužská interpretace by byla zajímavá. S tímto tématem mě napadá myšlenka, zda nebylo hlavním cílem Vítězslava Nováka věnovat písně své lásce Josefě Javůrkové proto, aby si lépe uvědomila, co k ní cítí. Jelikož každý dobrý interpret by měl být schopný vystihnout sdělení díla. Měl by si důkladně nastudovat slova a měl by věnovat velkou pozornost obsahu jejich sdělení. Čím více se zamýšlím nad tím, proč to tak Vítězslav Novák napsal, nenapadá mě lepší řešení jak své city lépe vyjádřit osobě, kterou miluje. V ostatních písních je opět zřetelné, že jde o sdělení muže.

43

Dále mě napadá ještě myšlenka, jestli bylo cílem Vítězslava Nováka, aby se tyto písně staly repertoárem mnoha dalších zpěvaček. Na rozdíl od zmiňované zpěvačky Josefy Javůrkové, si každá zpěvačka může pouze představit, co chtěl Novák v písních všechno vystihnout. Javůrková však dostala od Nováka mnoho milostných dopisů a tak pro ni musely být písně daleko osobnější a zřetelnější. Je otázkou jestli to však brala vážně, jelikož s dopisů lze usoudit, že k Novákovi nechovala hluboké city.

4.3 Večer (Jaroslav Vrchlický) Jest večer, kouří se z lesů, červánek stromy prokmitá, kytici z vřesu ti nesu, je celá rosou pokryta. Každý ten nejmenší kalich plá, jak by protkán rubíny, nesu ti v těch kvítkách malých své lásky velké hlubiny. Píseň Večer je z celého cyklu nejkratší. Jako jediná z cyklu je psaná ve tříčtvrtečním taktu a v klidném tempu andante tranquillo. Rozsah písně je des1 – ges2. Forma písně je malá dvoudílná se spojkou (a, s, b). Klavírní doprovod v dílu a začíná trojzvukem Des dur a je psán v synkopách, které jsou v pianissimu a nádherně podbarvují pěveckou linku. Ukázka č. 15

44

V dílu b kopíruje vrchní hlas v klavírním doprovodu zpěvní linku a tím ji zdůrazňuje. V posledních dvou taktech imituje klavír zpěvní linku ve forte espressivo. Ukázka č. 16

Vždy když tuto píseň slyším, nebo ji sama interpretuji, cítím pohlazení po duši, jelikož z písně vyzařuje neskutečný klid, pokoj, mír a něžnost. Dominantním slovem v písni je vřes, který ve mně evokuje podzim a nálada písně ve mně vyvolává pocit absolutního klidu. Začátek je napsaný v pianissimu. Větu „Jest večer, kouří se z lesů, červánek stromy prokmitá,“ bych zazpívala s neuvěřitelným klidem. S tímto klidem začíná i doprovod klavíru. Klid vyjádříme především legatem, které nejlépe provedeme protáhnutím slabik (ukázka č. 15). V písni se objevují časté pauzy, které je nutno dodržovat v rámci pěveckého výrazu a významu. Ihned po první části věty „Jest večer“ je psaná čtvrťová pauza, která je napsaná logickým způsobem, jelikož kdybychom protáhli poslední slabiku u slova „ večer“ bylo by to proti pěvecké artikulaci, ale i významu. Pauza nám také napomáhá si představit, co všechno už v sobě slovo „večer“ přináší (pocit klidu, únavy, tmy, odevzdanosti, pohody). Velice záleží na tom, jakým způsobem a pocitem tuto část věty zazpíváme a píseň uvedeme. Zbytek věty nám již pomáhá si utvořit lepší představu, pro mne melancholického večera. Tuto část věty vedeme gradačně ke slovu „červánek“ a poté pomalu stáhneme ke slovu „prokmitá“, u kterého může barevně a krásně vyniknout slabika „tá“ záměrně psaná na půlovou hodnotu. Vždy si u tohoto místa představím opar, který se pomalu vypařuje z lesa a přesně toto místo ve mně vyvolává pocit naprosté pohody a odevzdanosti. Pokračování „Kytici z vřesu ti nesu, je celá rosou pokryta“ by mělo zaznít o něco silněji než předchozí část. Osobně bych začala zpívat slovo „Kytici“ měkce z naprostého pianissima, přestože je již psané crescendo. Udělala bych ho až u slova „vřesu“. Dynamicky ještě můžeme vynést slovo „nesu“ a „pokryta“.

45

Ukázka č. 17

Paní profesorka Natálie Romanová – Achaladze mě naučila, že základem krásného zpěvu by mělo být umění, zazpívat správné piano, které je nasazené měkce, z hlavové rezonance, ale musí být opřené tzv. o dech, nosné…Používala většinou výrazy „začínejte zpívat tóny úplně z ničeho a z jednoho bodu“. Také mi vždy kladla na srdce, že až budu umět toto piano, mohu každý tón rozvinout do forte, bez tlaku se správným posazením hlasu, který je opřený o dech. Právě v této písni se může zmíněný způsob techniky zpěvu skvěle uplatnit. Následuje krátká mezihra, ve které zaznívá stejný motiv jako u věty „je celá rosou pokryta“. U části „Každý ten nejmenší kalich“ je předepsané pianissimo, které jemně rozvineme ke slovu „kalich“. Poté následuje crescendo od „plá, jak by protkán rubíny“, jenž vrcholí ve slově „lásky“ na slabice „lá“, což je největší vrchol v písni, jak z dynamického, výrazového i rozsahového hlediska. V této větě hraje doprovod ve vrchním hlase stejnou melodii, jako je psaná pro zpěv. Ukázka č. 18

46

Ukázka č. 19

Přestože je daná fráze psaná ve forte a má být vrcholem skladby, uplatnila bych ve slově „lásky“ také již zmíněný měkký začátek a nešla bych do velkého forte. Vzhledem k tomu, že je téměř celá píseň psaná v pianu, poslední frázi bych zvýraznila především výrazově. To nám pomůže i v dynamice a vyhneme se tak tomu, abychom ve slově „lásky“ dynamiku nepřehnali. Zpočátku mi toto místo dělalo největší problém, jelikož jsem nedokázala odhadnout, jakou intenzitu hlasu mám použít a často mi bylo vytýkáno ze strany paní profesorky, že slabiku „lá“ moc „napálím“. Dle mého názoru je píseň Večer ideální svým rozsahem pro nižší hlasy. Pokud má zpěvačka barevný hlas a ovládá dokonale pěveckou techniku (umí pracovat správně s dechem, vychází z hlavového tónu, umí zpívat měkká piana, která jsou opřená tzv. o dech apod.) a má smysl pro výraz, pak tato píseň dostane opravdovou hloubku. Jelikož jde svým způsobem o velice prostou píseň, vyniknou v ní daleko více, než v písni předchozí i drobné nuance, které se dají udělat např. ve změnách barvy hlasu, ve zdůraznění výslovnosti některých hlásek, v legatu, pianissimu…Naopak zde vynikne i každá nepřesnost rytmická (nedodržení pauzy, přetahování slov, nepřesné nástupy), nebo neznělost spodní polohy. I když se nám na první pohled může zdát, že je píseň velice jednoduchá a že na ní nemáme co předvést, opak je pravdou. Jen zkušený hudebník a zpěvačka potvrdí, že zazpívat jednoduchou a prostou píseň, právě tímto jednoduchým a prostým způsobem, může být těžší, než zpívat árie Verdiho.

47

4.4 Podzimní nálada (Josef Vrbata) Juž přišel podzim sníh a mráz, květ se stromů a listí střás a smutek přines v duši. Jen upomínek rychlý let mně chvíle štěstí vrací zpět, jak jaro mízu hruši. A vzpomínám na vonný les, kde v náruč tvou jsem poprv kles, tě zlíbal v stromů stínu. Ó, drahá, vrať ty chvíle zas, nechť hřejí v srdci v zimní čas což nevidíš, jak hynu? což nevidíš, jak hynu? Píseň je psaná v klavírním doprovodu v dvanáctiosminovém taktu v klavírním doprovodu a pěvecká linka v taktu čtyřčtvrtečním. Tempo písně je Allegro tempestoso. Rozsah písně je od d1 – fis2. Je rozdělena na tři části, které jsou rozpoznatelné změnou tóniny a tempa, kdy střední díl je v pomalejším tempu. První díl je v tónině d – moll, střední díl v D – dur a poté se opět vrací do d – moll. Zatímco první a třetí díl působí velmi smutně a expresivně, díl střední je plný vzpomínek a snů a je mnohem lyričtější. Forma písně je malá čtyřdílná forma s introdukcí (i, a, b, a´, b´). Předehru tvoří čtyři takty, které tvoří sled akordů a posluchače uvádí do jakéhosi zmatku, jenž může být odrazem duše milujícího člověka, který už ztratil naději ve svou lásku. Píseň je nazvaná Podzimní nálada, ale děj připomíná blížící se zimu, kdy podzim je již u svého konce. Každé roční období v nás vyvolává určité nálady a pocity. V poezii nám podzim často symbolizuje melancholii a zima ponurost, bídu, smutek, často i smrt. Naopak jaro nám předznamenává začátek něčeho nového, kdy všechno začíná pučet a kvést. Proto je láska v básních zpravidla popisována na jaře. V této písni je ústředním motivem smutek a vzpomínka na jaro, kdy se básník obrací zpět ke své milé. 48

Při zpěvu by se měla interpretka vcítit do několika pocitů a především by měla sama poznat, co znamená být zamilovaná a přijít o svou lásku. V klavírním doprovodu je podpořena bouřlivá nálada celé skladby akordickými rozklady ve formě dvojzvuků i trojzvuků. V levé ruce se objevuje protipohyb k melodické lince. Oproti doprovodu, ve kterém není cítit legato, by naopak pěvecká linka měla být vedena v širokém legatu, přestože tempo je rychlé. Zpěvní linka v dílu a začíná po bouřlivé předehře v předtaktí na čtvrtou dobu. Začátek písně je v pianu a největší gradace by měla být ve větě „a smutek přines v duši“, kdy je slabika „smu“ psaná na nejvyšší notu f2. Po krátké mezihře následuje věta „Jen upomínek rychlý let mne chvíle štěstí vrací zpět, jak jaro mízu hruši“, kde je opět největší zesílení na notě f2 ve slově „rychlý“. Ukázka č. 20

Poté následuje obdobným způsobem mezihra, jež nás uvádí do dalšího dílu, který začíná na poslední době a s první dobou v následujícím taktu je změněno předznamenání na tóninu D – dur. Tento díl začíná také v pianu a je zde předepsané dolce. Tempo se velice zpomalí. „A vzpomínám na vonný les,“ začíná velice pomalu, „kde v náruč tvou jsem poprv kles“ je o něco hybněji a ve větě „tě zlíbal v stromů stínu“ je psané espressivo, v němž je na slabice „zlí“největší vrchol celé skladby. Tato věta by se měla zazpívat s velkou vášní a přesvědčivým výrazem. Jelikož je ve slově „zlíbal“ nejvyšší nota na slabiku „zlí“, musíme dbát na povolení spodní čelisti, aby se nám nesevřelo hrdlo a tón nezněl „uskříple“. V představě nám může pomoci, že zpíváme vokál „a“.

49

Ukázka č. 21

Střední část bych odlišila nejenom tempově a dynamicky, ale výrazově bych si pohrála s barvou hlasu, která zde může být místy světlejší, aby vynikla lyričnost. Následuje opět mezihra, jež nás uvádí do posledního dílu, který se vrací do původní tóniny d-moll. Tempo se rovněž vrací k původnímu Tempu I. a začátek je ve forte, které se postupně zeslabuje k prvnímu „což nevidíš, jak hynu?“. Druhé zaznění „ což nevidíš, jak hynu“ je velmi expresivní a s každou slabikou se více zpomaluje s přidáváním důrazu až ke slovu „hynu?“ Ukázka č. 22

V této písni mi dělalo největší problém udržení daného tempa a často jsem v rámci udržení legata tzv. zatahovala. Je zde nutné dodržení každé pauzy, která se objevuje mezi

50

frázemi, jelikož je to jediné místo, kdy si zpěvačka může přidechnout. Pokud by přetahovala fráze, bylo by těžké se sjednotit s doprovodem. Píseň tak dostane i jakousi vzdušnost. Také je nutné si předem uvědomit gradace ve frázích, abychom měli jasnou představu, ke kterému slovu budeme určitou frázi stavět. Není zde mnoho prostoru na odpočinek a tak bych doporučila všem zpěvačkám, aby si v každé mezihře předem představily následující text. Na pěveckých zkouškách jsem si myslela, že text umím výborně, ale přesto se mi stalo tzv. pěvecké okno a já jsem musela začít píseň od začátku, protože jsem neměla čas rychle něco vymyslet. 4.5

„Až přejde den…“(Josef Václav Sládek) Až přejde den, až budu spát, přijď na můj hrob se podívat, jen podívat a neplač moc, jen podívat a neplač moc: kdo usnul již, spí každý rád, a svatá je ta tichá noc a svatá je ta noc, když přejde den. Měl jsem tě rád, a ty to víš, jak snadnila jsi dnů mi tíž, co setřelas mi slzí s řas, jen přijď, jen přijď a řekni: Ty už spíš, ty už spíš, však na mne někde čekáš zas, však na mne čekáš zas, vždyť měls mne rád vždyť měls mne rád Ačkoliv je Sládkův text jednoduchý a lidový je v něm ukryto utajené drama. Píseň

popisuje vztah dvou lidí, kdy muž tuší, že brzy umře a vyznává ženě svou lásku. Snaží se utišit pláč ženy a přesvědčuje ji, aby svým pláčem nerušila tzv. svatou noc.

51

Píseň je psaná v celém taktu a tónině C – dur, tempo Andante sostenuto. Pěvecká linka je v rozsahu c1 – f2. Formu písně tvoří malá dvoudílná písňová forma s introdukcí (i, a, a´). Píseň je jakousi recitací veršů, kdy se po sobě objevují krátké věty přerušované pauzou. Předehru tvoří dva takty, kde vyniká tíže akordů, která je pro tuto píseň příznačná. Klavírní part se pohybuje v hluboké poloze, která zde symbolizuje smrt a pohřeb. Doprovod klavíru je velice jednoduchý. Je tvořen zatěžkáváním nebo rozkladem akordů. Ukázka č. 23

V této písni je zajímavé, že zpěv většinou navazuje na melodii v klavíru a ve většině taktů začíná na lehkou dobu po zaznění akordu. Je nutné si uvědomit, že i když na první pohled vypadá, že je píseň rozdělena po taktech, měly by se od sebe oddělit výrazově melodické fráze. První melodickou frází prvního dílu a´ je souvětí: „Až přejde den, až budu spát, přijď na můj hrob se podívat,“. Každá část věty by měla výrazově navazovat na předchozí, ačkoliv mezi nimi jsou psané pauzy. Celá fráze směřuje ke slovu „podívat“. Z hudebního hlediska by bylo logické udělat dynamický vrchol ve slově „přijď“ jelikož je to nejvyšší nota ve frázi. Skladatel však napsal crescendo až u slova „hrob“. Další frází je souvětí: „ jen podívat a neplač moc, jen podívat a neplač moc:“. Poprvé se věta „jen podívat a neplač moc“ vygraduje do forte a podruhé se stáhne do piana. Konec první sloky tvoří souvětí:„kdo usnul již, spí každý rád, a svatá je ta tichá noc a svatá je ta noc, když přejde den.“Začátek je v pianissimu. Poté provedeme crescendo ke slovu „svatá“ a ihned stahujeme do piana ke slovu“noc“. Stejně tak provedeme forte u zopakování slova“svatá“ a ke konci fráze „když přejde den“ je psané poco ritardando diminuendo.

52

Ukázka č. 24

Téměř stejným způsobem až na malé výjimky je psaná i druhá sloka. Objevují se v ní pouze drobné změny v rytmu a melodii (zahuštěnost akordů, jiné obraty). Na konci dílu a´ v klavíru se objevuje melodický vrchol, který je ztrojnásobený ve vedoucím hlasu oktávami v pravé ruce a tím se zvyšuje dramatičnost slov „však na mne někde čekáš zas“, který vrcholí ve forte espressivo. Poslední slova „vždyť měls mne rád“ přecházejí do piana a slovo „rád“ se rozplývá v úplném pianissimu. Pokud v této písni zachováme dynamiku, pomůže nám to z velké části v interpretaci. Skladatel si zde velmi dobře s dynamikou pohrává způsobem rychlých přechodů z piana do forte a naopak. Z pocitového hlediska na mě působí píseň velmi klidným dojmem, do kterého místy vstupuje pocit vášně a bolesti. Tato píseň vyžaduje obrovský tah a legato s pocitem klidu. Stejně jako v první písni jsou zde důležité pauzy, které mají velký význam, co se týká výrazu. Píseň není rozsahově náročná, ale o to těžší je interpretačně. Mnoho zpěvaček nemá v této písni smysl pro vytvoření frází a každý takt nasazují jakoby zvlášť.

53

5 Závěr Vítězslav Novák patří bezpochyby mezi přední skladatele druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století, který svou tvorbou ovlivnil mnoho dalších skladatelských generací. Jeho život byl nesmírně bohatý a tvůrčí, o čemž svědčí rozsah jeho díla. Skladatelova biografie je dostatečně zaznamenaná ve velkém množství literatury a odborných publikací. Ke zpracování zvoleného tématu mi velmi pomohl Tematický a bibliografický katalog, který sestavil Miloš Schnierer a který aktualizovala Ludmila Peřinová. Tento odborný katalog bych doporučila všem, kteří se zajímají o Novákovo dílo. Dalším hodnotným zdrojem pro mě byla Novákova monografie „O sobě a jiných“. Jedná se o významný zdroj skladatelova života a jeho tvůrčí osobnosti. Nejvýznamnějším zdrojem v této práci pro mě byl notový materiál. Při svém bádání jsem zjistila, že není prozatím zpracována žádná odborná publikace, která by se zabývala pouze jeho písňovou tvorbou. Písňový cyklus Pohádka srdce op. 8 jsem si k interpretačnímu rozboru vybrala, jelikož je pro mě již od dob studia na konzervatoři velkou interpretační výzvou a mám k tomuto cyklu niterný vztah. Snažila jsem se nastínit návod, jakým způsobem by se k tomuto cyklu mohlo přistupovat z hlediska interpretace a pěvecké techniky. Také jsem se snažila poukázat na formální a harmonickou stránku a na vztah zpěvu a klavíru. S interpretací písní je úzce spjata i technika zpěvu, která je základem veškerého správného zpívání. Když začínáme píseň studovat, měli bychom nejdříve zvládnout všechny technické problémy a píseň si tzv. nazpívat, poté teprve můžeme přistoupit k samotné interpretaci. V rozboru jsem se snažila zaměřit se i na tuto stránku studia písní. Práci jsem také rozšířila o životopisné údaje básníků, kteří vytvořili hodnotné texty k písním, které jsou samy o sobě krásné a melodické. Novák téměř vždy ve své písňové tvorbě vychází z obsahu textu a básní a v jeho tvorbě jde o velmi úzký vztah slova a hudby. Cílem této práce bylo přiblížit zvolený cyklus po pěvecké a interpretační stránce interpretům, kteří by jej chtěli začít studovat.

54

6 PRAMENY A LITERATURA: TIŠTĚNÉ PRAMENY: JANEČEK, Karel. Hudební formy. Praha: SNKLHU, 1955, s. 159 - 160 NOVÁK, Vítězslav. O sobě a o jiných. Praha-Bratislava: Supraphon, 1970. ISBN 4693-09/21-02-084-70, 436 s. NOVÁK, Vítězslav. Tematický a bibliografický katalog, Editio Praga, 1999. ISBN 80 – 7058 – 473 - 4

LITERATURA: SCHNIERER, Miloš. Český a východoevropský neofolklorismus. Brno: Editio Moravia, 2007, s. 57 - 80 SCHNIERER, Miloš. Umění žít hudbou. Brno: Tribun EU, 2009, s. 43 - 65 SRBA, Antonín: Vítězslav Novák. Studie a vzpomínky, Praha: Osvětový klub, 1932, 480 s. Velký slovník naučný, Praha 1999, DIDEROT, ISBN 80 – 902723 – 1 2 PEŘINOVÁ, Ludmila. Písně Vítězslava Nováka v pramenech a literatuře. In: SCHNIERER, Miloš (red.). Zprávy Společnosti Vítězslava Nováka. Praha: Česká hudební společnost, č. 29/1997, s. 17 – 24 PLICKA, Karel. Předmluva k soubornému vydání Slovenských spevů. Praha: Orbis, 1951. HOLEČKOVÁ, Jelena. Z písňové tvorby Vítězslava Nováka. In: Živá hudba: Sborník prací hudební fakulty AMU. Praha: SPN, 1959, s. 184 - 225 HOLEČKOVÁ, Jelena. Novákovy písně z mládí. Praha: Jos. R. Vilímek, 1949 AXMAN, Emil. Vítězslav Novák-Morava-Píseň. In: SRBA, Antonín (red.). Vítězslav Novák Studie a Vzpomínky. Praha: Osvětový klub, 1932, s. 125 - 133 ŠTĚDROŇ, Bohumír. Předmluva k vydání Kytice lidových písní. Praha: Hudební matice, 1950

OPUS MUSICUM, Hudební revue, ročník 42/ 2010, č. 2, ISSN 00862 – 8505, str. 18

INTERNETOVÉ ODKAZY: http://www.vitezslavnovak.cz/korespondence_javurkova.htm

http://www.databazeknih.cz/zivotopis/ivan-olbracht-71

55

7 Přílohy:

56

57

58

59

60

61

62

63

64

65

66

67