JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ. Hudební fakulta Katedra klávesových nástrojů Klavírní pedagogika KLAVÍRNÍ ŠKOLY PRO DOSPĚLÉ ZAČÁTEČNÍKY,

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra klávesových nástrojů Klavírní pedagogika

KLAVÍRNÍ ŠKOLY PRO DOSPĚLÉ ZAČÁTEČNÍKY, SROVNÁNÍ KLAVIERSCHULE FŰR ERWACHSENE (H. CH. SCHAPER, K. MEISTER) S ADULT PIANO COURSE (M. AARON)

Bakalářská práce

Autor práce:

Jindra Jakabová

Vedoucí práce:

doc. MgA. Jan Jiraský, Ph.D.

Oponent práce:

doc. Mgr. Daniela Velebová

Brno 2013

Bibliografický záznam JAKABOVÁ, Jindra. Klavírní školy pro dospělé začátečníky, srovnání Klavierschule fűr Erwachsene (H. Ch. Schaper, K. Meister) s Adult Piano Course (M. Aaron) [Piano Methods for Adult Beginners, comparsion between Klavierschule fűr Erwachsene (H. Ch. Schaper, K. Meister) and Adult Piano Course (M. Aaron)]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra klávesových nástrojů, rok 2013, s. 47 Vedoucí bakalářské práce doc. MgA. Jan Jiraský, Ph.D.

Anotace Bakalářská práce s názvem Klavírní školy pro dospělé začátečníky, srovnání Klavierschule fűr Erwachsene (H. Ch. Schaper, K. Meister) s Adult Piano Course (M. Aaron) podrobně rozebírá metodický postup těchto škol, hledá jejich klady, upozorňuje na nedostatky s ohledem na trendy moderní metodiky. Má usnadnit učitelům orientaci v dostupné nabídce klavírních škol pro dospělé a pomoci jim ve výběru materiálu vhodného pro výuku.

Annotation Bachelor thesis titled Piano school for adult beginners compares Klavierschule fűr Erwachsene (Ch. H. Schaper, K. Meister) with Adult Piano Course (M. Aaron) and analyzes in detail the methodology of these schools, looking for their virtues, highlights the shortcomings with regard to the trends of modern methodology. It should help teachers with orientation among available piano schools for adults and to assist them with the selection of material suitable for teaching.

Klíčová slova klavírní škola, dospělý začátečník, klavírní pedagogika, vzdělávání dospělých

Keywords piano school, adult beginner, piano method, adult education

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jsem jen uvedené prameny a literaturu.

v Brně, dne 29. 1. 2013

Jindra Jakabová

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat profesorce A. Vlasákové, jejíž kniha Klavírní pedagogika mně byla vodítkem pro srovnávání klavírních škol, a doc. MgA. Janu Jiraskému, Ph.D. za podnětné rady a připomínky při vzniku práce.

OBSAH

ÚVOD

1

1. VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH - FENOMÉN DNEŠNÍ DOBY

4

2. CHARAKTERISTIKA ŠKOL

6

2.1. Klavierschule für Erwachsene(Heinz Christian Schaper, Konrád Meister)

6

2.2. Adult piano course (Michael Aaron)

8

2.3. Přehled ostatních škol pro dospělé začátečníky

9

3. SROVNÁNÍ ŠKOL

13

3.1. Plynutí hudby v čase

13

3.1.1. Metrum

13

3.1.2. Rytmus a rytmická cvičení

14

3.1.3. Tempo

15

3.2. Klavírní tón - jeho barva, síla, výška

17

3.2.1. Sluchová průprava, intervaly

17

3.2.2. Kvalita a charakter klavírního tónu, dynamika

18

3.2.3. Otázka úhozu

19

3.2.4. Pedalizace

22

3.2.5. Transpozice

23

3.3. Tvůrčí stránka hudebního rozvoje klavíristy

24

3.3.1. Improvizace

24

3.3.2. Základní prvky harmonie

25

3.3.3. Hra z listu

26

3.3.4. Hudební formy

27

3.3.5. Komorní nebo čtyřruční hra

28

3.4. Teorie

29

3.4.1. Členění klaviatury

29

3.4.2. Noty

30

3.4.3. Intervaly

31

3.4.4. Stupnice a tóniny

32

3.4.5. Akordy

33

3.4.6. Hudební pojmy

34

3.5. Hudební materiál a skladatelé

36

ZÁVĚR

39

POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE

42

-1-

Úvod Jako klavírní pedagog základního uměleckého školství většinou pracuji s klavírními školami pro malé děti. Do roku 1990 byla nabídka elementárních škol velmi omezená, ale po tomto roce nastal velký zlom. Do České republiky se dostávaly a dostávají materiály z celého světa. Díky nim mohou učitelé pracovat podle moderních metodik, využívat zajímavý repertoár blízký malým dětem a dnešní době. Školy často řeší vzdělávání i předškolních dětí. Jsou značně pestré a bohaté. Vzhledem k jejich velkému počtu a různorodosti může učitel neustále poznávat nový materiál, pracovat s ním, kombinovat ho a volit ten nejvhodnější pro daného žáka. Jiná situace je na poli vzdělávání dospělých. Přesto, že ráda pracuji s malými dětmi, byla jsem okolnostmi, které mě každoročně přiváděly do třídy dospělé začátečníky, přinucena zabývat se hledáním vhodné školy právě pro ně. Uvědomila jsem si, že najít dobrý materiál, ve kterém je výuka vedena podle moderních metod, není vůbec snadné. Škol pro dospělé začátečníky vychází velmi málo ve srovnání se školami pro děti. A ty, které máme k dispozici, jsou většinou staršího data vydání, často metodicky neodpovídají moderním trendům a obsahují skladby, které dospělé začátečníky příliš nelákají. Abych mohla s dospělými pracovat, rozhodla jsem se, že zjistím, jaké školy mám jako učitel k dispozici, jaké školy mohu doporučit, co si z nich vybrat, co vynechat a jak s nimi pracovat. Z dostupné nabídky jsem si pro srovnání zvolila školy ze dvou různých států, které jsou odlišné svou mentalitou a kulturou. Jedná se o první díl německé školy Klavierschule für Erwachsene autorů Heinze - Christiana Schapera, Konrada Meistera (Mainz 1987) a první a druhý díl americké školy Adult piano course

-2-

Michaela Aarona (Miami 1952). Obě dvě školy jsou dostupné v odborných pedagogických knihovnách nebo je lze zakoupit např. v nakladatelství Schott nebo Talacko. Školy jsou zajímavé svým obsahem a zpracováním, přesto jsou velmi rozdílné. Každá má vypracovaný osobitý metodický postup, kterým vede zájemce o klavírní hru. Proto jsem je použila jako materiál pro svoji práci. Osnovu pro srovnání škol jsem čerpala z knihy Klavírní pedagogika prof. Aleny Vlasákové, která obsahuje všechny důležité body moderní klavírní metodiky, jimiž se mohou řídit nejen děti, ale i dospělí. I když jsem si vědoma, že práce s dospělými je specifická, byla mi Klavírní pedagogika pevným vodítkem pro zpracování zvoleného tématu. Jak jsem již zmínila, škol věnovaných dospělým je k dispozici více. Není jich však zdaleka tolik jako pro děti. Jsou to například:  Klavírní škola pro I. a II. ročník pedagogických škol (K. Jüngling, Praha 1957)  Škola hry na klavír pro střední pedagogické školy (E. Kleinová - V. Laudová, Praha 1986)  Klavírní škola pro dospělé začátečníky I. a II. díl (P. Hala, Jinočany 1993)  Hra na klavír pro samouky (O. Zimina- L. Mochel, Moskva 1978)  Škola hry na klavír pro starší začátečníky (E. Mejlich, Leningrad 1973)  Klavierspielen - Mein Schönstes Hobby (H. G. Heumann, Mainz 1995)

-3-

 Adult piano adventures - a comprehensive piano course (Nancy a Randall Faber, 2002) Metodický postup ve starších školách sice většinou neodpovídá dnešním trendům, ale každá škola obsahuje zajímavé prvky, které mohou zpestřit výuku a pedagogovi ukázat, jak se vyvíjel názor a způsob učení dospělých začátečníků v druhé polovině 20. století až dodnes.

-4-

1. Vzdělávání dospělých - fenomén dnešní doby Školami pro dospělé jsem se rozhodla zabývat poté, co se každoročně potkávám se zvyšujícím se počtem dospělých, kteří mají zájem o hudební vzdělání. Možná je to způsobeno touhou splnit si přání z mládí, kdy jim toto vzdělání z nejrůznějších důvodů nebylo umožněno, někoho možná láká poznat hudební svět zblízka, protože má hudbu rád. Rád ji poslouchá a chce se s ní blíže seznámit.

Někdo

si

chce

zdokonalit

nebo

připomenout

dovednosti, které získal během několika dřívějších let, kdy sám jako dítě hrával. Zvláštní disciplínu tvoří studenti vysokých škol pedagogického zaměření, kteří potřebují prokázat u zkoušek určité dovednosti, ale jejich školy nemají možnosti je v tomto směru systematicky vést, resp. jim tuto možnost neposkytují. Je každopádně důležité, aby si každý pedagog, který se rozhodne věnovat dospělým, uvědomil, že má velmi málo času. Zatímco u dětí se předpokládá, že doba základního vzdělání bude rozvrstvena do 9 - 13 let, u dospělých má pedagog k dispozici 2 až 4 roky. Je to spojeno s délkou studia na školách v případě studentů, ale hlavně s ochotou dospělých věnovat svůj čas hudebnímu vzdělávání. Musí ho dělit mezi rodinu, práci, hru na klavír a jiné koníčky. Praxe ukazuje, že i přes velké počáteční nadšení není snadné časově skloubit všechny tyto činnosti a povinnosti. Při studiu hudby si zájemci brzy uvědomí, že dílčí úspěchy v ovládání nástroje jsou spojeny s velkou pílí a vytrvalostí, že nepostupují tak rychle, jak si původně představovali. Tady se projevuje typická vlastnost starších začátečníků - netrpělivost. Brzy začínají o svém studiu pochybovat, a to vede k jeho ukončení.

-5-

Dalším aspektem, se kterým musí pedagog počítat je vyhraněná osobnost dospělého. I když u dětí hraje také významnou roli, u dospělých má zásadní význam. Dospělý nebude dělat, co mu pedagog řekne, pokud s tím nebude vnitřně souhlasit. Nebude chtít hrát skladby, které se mu vůbec nelíbí, i když ví, že jsou potřebné. Často mají dospělí vyhraněný vkus pro určitý hudební žánr, a velmi těžce se motivují k jinému. Učení dospělých je balancování na tenkém ledě vzájemných vztahů a potřeby naučit se co nejvíce v co nejkratším čase. Dokáže však být velmi pozitivní a inspirující. Ale i ten nejhlubší zájem o hudbu je ze strany dospělých značně omezen nedostatkem času a jejich vyčerpáním z ostatních povinností. Proto se stává, že doba studia je o hodně kratší než u dětí. Odměnou

pedagogovi

starších

začátečníků

je

poznávání

zajímavých lidí, kteří ho mohou obohatit o svoje vědomosti a zkušenosti z jiných oborů.

-6-

2. Charakteristika škol 2.1. Klavierschule für Erwachsene (Heinz Christian Schaper, Konrad Meister) Jak se uvádí v předmluvě: "Škola se obrací na všechny, kteří jako děti nevyužili příležitosti učit se hře na klavír nebo tuto příležitost neměli. Jejich cílem nejsou velké umělecké plány, ale přání umět si zahrát sám nebo společně se skupinou."1 Škola zahrnuje bohatý program, který dává prostor pro hru a současně vede dospělého spolehlivým a zajímavým způsobem samostudia. Obsahuje zvukový nosič s nahrávkami, které zpestřují hru a nahrazují určitým způsobem učitele, pokud s ním dospělý nespolupracuje. Pro systematicky řízenou práci s hudbou je vhodné využít nabízenou přílohu Partitur s hlasy k dvaceti skladbám uvedených ve škole. Tento hudební materiál lze přehrát i s živými hudebníky. Po zvládnutí základního kurzu, kdy se profiluje u dospělého zájem pro určitý hudební žánr a styl (klasika, jazz, folklór atd.), je v obsahu uvedena příslušná doporučená klavírní literatura, z níž může hráč čerpat v průběhu dalšího vzdělávání. Škola nabízí:  základní klavírní vzdělání (cvičení pro dospělé, uměřené postupy v práci, aby nedocházelo k přetěžování)  cíleně zaměřené procvičování skladeb v průběhu studia  integrovanou hudební nauku  použití především durových tónin 1

SCHAPER, H. CH. - MEISTER, K.: Klavierschule fűr Erwachsene, Schott, Mainz 1987

-7-

 první nauku o harmonii potřebnou pro vytváření vlastních doprovodů  podněty k vlastní tvůrčí práci (uvedeny v rámečku, psány kurzívou)  doplňující texty (čísla v okraji = odkazy na přílohu)  instruktivní nahrávky  seznam klavírní literatury (rozšířené procvičování dovedností - ve škole je pouze základ)  věcný rejstřík (malý slovník odborné hudební terminologie)  krátké, souhrnné představení vývoje nástroje  partituru a jednotlivé hlasy pro 4 hráče  metodiku - jak pracovat se školou (např. dospělý si sám určuje tempo práce, velký význam se přikládá neustálé sluchové kontrole)

Škola je dvoudílná. I k druhému dílu patří audionahrávka s přednesovými skladbami, jejichž obtížná místa musí být správně procvičována ještě před samotnou hrou skladeb.

-8-

2.2. Adult piano course (Michael Aaron) Škola byla navržena pro starší studenty, ale i -náctileté a starší začátečníky. Poslední dvě jmenované skupiny prošly obdobím dětství, proto potřebují speciální výukový materiál pro zvládnutí základní harmonie a tvorbu doprovodů, žánrovou pestrost uvedených skladeb.

Ty jsou pro starší začátečníky zajímavé,

motivují je k další práci a odpovídají jejich hudebním představám. Škola nabízí:  krátký úvod do hudby (základní teorie potřebná pro začátek hry)  integrovanou hudební nauku  využití durových tónin (mollové najdeme v druhém dílu)  známé klavírní skladby ve velmi snadných úpravách  malý slovník hudební terminologie

-9-

2.3. Přehled ostatních škol pro dospělé začátečníky Na tomto místě bych ráda krátce charakterizovala ostatní školy jmenované v úvodu této práce. Karel Jűngling: Klavírní škola pro I. a II. ročník pedagogických škol (1957)  zastaralá statická metoda: fixace rukou v pětiprstových polohách (cit.: "Žáci si musí od počátku zvykat na připoutání ruky k pěti tónům, ovšem bez představy spojovat prst s představou stejného tónu."2)  úhoz legato a staccato shora bez kontaktu s klávesou  strnulé postavení rukou (přesně podle návodu)  absence harmonických kadencí a jejich využití při doprovodu  rytmické motivky zajímavě využívají rytmu ptačích hlasů (podobně jako je později najdeme v Klavírní školičce)  možnost čerpání materiálu pro elementární čtyřruční hru  zásobárna lidových písní a říkadel, která se v dnešní době ztrácejí z povědomí lidí Eliška Kleinová - Věra Laudová: Škola hry na klavír pro střední pedagogické školy (1986)  učebnice hry na klavír pro 1. - 4. ročník pedagogických škol  upozornění na sluchovou sebekontrolu a hru kvalitním klavírním tónem  zastaralá metoda nácviku skladeb: skládat skladbu z malých detailů bez sluchové představy a zpočátku úplně bez hudby

2

JŰNGLING, K.: Klavírní škola pro I. a II. ročník pedagogických škol, SPN, Praha 1957

-10-

 těžké (figurativní) doprovody bez znalosti harmonických funkcí v počátku výuky  texty říkadel, která doplňují prstová cvičení, odpovídají mentalitě malých dětí, ale jsou nevhodná pro dospívající mládež  použitý repertoár není z dnešního pohledu hudebně zajímavý (naprosto schází čtyřruční skladby) Petr Hala: Klavírní škola pro dospělé začátečníky I. a II. díl (1993)  úvod = teorie potřebná pro začátek hry  I. díl: počátky hry na klavír bez zavádějících fotografií  první úhoz - portamento  hra s pedálem od počátku výuky  nepříliš lákavý notový materiál - absence skladeb světových autorů a čtyřručních skladeb pro společné muzicírování  II. díl: různé druhy doprovodů k písním (praktické využití) O. Zimina - L. Mochel: Hra na klavír pro samouky (1978)  úvod = teorie potřebná pro začátek hry, v průběhu studia je doplňována  ruce se nefixují v pětiprstových polohách, používá se celá klaviatura  prstová cvičení řešící určité technické dovednosti jdou v rychlém sledu za sebou (jsou hodně náročná), podložena jsou politicky poplatnými texty  první skladby už mají předznamenání  použitý repertoár: úryvky známých klasických skladeb (pro seznámení se světovou hudební literaturou), spousta kvalitní hudby - HUDEBNĚ VELMI BOHATÉ

-11-

 druhá část školy: kvalitně vybrané skladby světových autorů, technicky náročné E. Mejlich: Škola hry na klavír pro starší začátečníky (1973)  cíl školy - aktivní hra pro radost  důraz na dlouhou dobu cvičení  desetilinkový systém, zrcadlové čtení not, důraz kladený na pulzaci  politicky angažovaný text k prstovým cvičením  hudební materiál: ruské písně (naprostá většina I. dílu školy, málo skladeb ze světového klavírního fondu)  doprovody podložené znalostí harmonie H. G. Heumann: Klavierspielen - Mein Schönstes Hobby (1995)  stručný přehled vývoje klavíru (chybné datum vzniku klavíru 1709)  rozlišení bílých kláves pomocí černých (příloha v závěru školy = výseče kláves, které lze položit na klaviaturu)  hra v desetilinkovém systému, zrcadlové čtení not, melodie dělené mezi obě ruce  intervaly (2, 3, 4, 5) prakticky použity jako snadné doprovody  figurativní doprovod vycházející ze znalosti harmonických funkcí  tvorba stupnic vysvětlena pomocí tetrachordů  teoretické znalosti procvičované pomocí krátkých testů  repertoár: transkripce světové hudební literatury (pro dospělé nejsou tyto úpravy vždy lákavé), snadné a líbivé jazzové skladby

-12-

 zvukový nosič vhodný pro sluchovou představu a domácí muzicírování Nancy a Randall Faber: Adult piano adventures - a comprehensive piano course (2002)  teoretický úvod důležitý pro začátek výuky  orientace na klaviatuře pomocí černých kláves  hra na černých klávesách (první lekce) s doprovodem učitele, vnímání výšek not  čtvrťová nota jako výchozí, potom vyšší hodnoty not  cvičení podložená doprovodem učitele  desetilinkový notační systém, zrcadlové čtení not  první interval - tercie, potom kvinta (prakticky použitá jako doprovod společně s neúplným dominantním septakordem), sekunda a další intervaly  sluchová cvičení (rozlišují se krátké zapsané úryvky)  harmonické funkce (tonika, subdominanta, dominanta typy doprovodů)  polohy rukou studovaných skladeb (C dur, F dur, G dur praktické využití pro doprovod)  výseče klaviatury u technických cvičení  hudební materiál: písně, technická cvičení, úpravy známých skladeb  přehled pětiprstových poloh všech tónin a rozkladu kvintakordu v závěru I. dílu (ne celé stupnice)

-13-

3. Srovnání škol 3.1. Plynutí hudby v čase 3.1.1. Metrum V Klavírní pedagogice se uvádí: "Cítit metrum a poznávat proměnlivé charaktery hudby by mělo být prvním krokem předcházejícím samotné studium hry na klavír"3. I když starší začátečníci různou hudbu poslouchají mnohem déle než malé děti, daleko častěji než metrem se zabývají hodnotami not a řeší otázku přesné délky jejich trvání ve skladbě (viz otázka: Jak přesně dlouho trvá nota čtvrťová?). Pedagog pracující s dospělými by neměl opomenout rozvíjení aktivního poslechu hudby, uvědomění si pulzace těžkých a lehkých dob - střídání napětí a uvolnění (dirigování). Měl by také doporučovat nahrávky vhodné pro poslech. Poznává přitom hudební vkus svého studenta. KFE (Klavierschule für Erwachsene): Pojem metrum je poprvé uveden až v šesté kapitole. Je vysvětlován ve srovnání s termínem rytmus. Metrické cítění však hráč vnímá díky poslechu nahrávek různých cvičení (příloha školy) už od počátku studia hry na klavír. Těžké a lehké doby jsou vzpomenuty ve čtvrté kapitole v souvislosti s třídobým taktem, ale jen okrajově. Současně je upozorněno na metronom, který se má používat jen chvilku, protože nevyjadřuje průběh hudby. APC (Adult piano course): Slovo metrum se ve škole nevyskytuje ani v rejstříku. S těžkou dobou (označovaná výraznou číslicí 1) se setkáváme až v souvislosti s předtaktím. Chybí také zvuková předloha cvičení, 3

VLASÁKOVÁ, A.: Klavírní pedagogika. AMU, Praha, 2003

-14-

která by napomáhala metrickému cítění. Pedagog by měl tento nedostatek nahradit vlastní hrou a metrum se studentem důkladně probírat. 3.1.2. Rytmus a rytmická cvičení "Metro-rytmické vztahy jsou velmi těsné. Proto se už při procvičování metra současně rozvíjí i rytmické cítění. Při procvičování rytmu musíme mít na zřeteli jeho vazbu na pulzaci těžkých a lehkých dob. Rytmická pulzace je důležitá pro děti, dospělé i zralé interprety"4. KFE: První rytmická cvičení se nachází po seznámení s délkami not. Nesouvisí se skladbami. Je to pouze řada různých notových hodnot poskládaná za sebou. Mají se buď zatleskat, zaťukat nebo zapískat. Zpočátku nejsou noty řazeny do taktů, ale do skupinek podle počtu dob. Kontrolovat se může sám student pomocí nahrávky. Ve čtvrté kapitole se přistupuje ke hře drobných cvičení každou rukou zvlášť - a to v celých notách. Doporučuje se však nehrát je přesně na čtyři doby, ale dodržovat rovnoměrnou, plynulou, přibližnou délku. Po seznámení se s hodnotami not (celá, půlová, čtvrťová) se objevují před skladbičkami většinou čtyři delší rytmická cvičení, na kterých si student pískáním, dirigováním nebo jiným způsobem připraví rytmus pro následující cvičení. Má si také ťukat rytmus oběma rukama současně, pokud se jedná o cvičení psané ve dvou notových osnovách. Z poznámek v Doplňku školy by se měl naučit dirigentská gesta pro jednotlivé takty. Dirigování může zkoušet při poslechu nahrávek. Tento systém rytmické 4

VLASÁKOVÁ, A.: Klavírní pedagogika. AMU, Praha, 2003

-15-

přípravy prochází průběžně celou školou a je spojený s probíráním nové látky. APC: Noty jsou od počátku řazeny do taktů. I tady jsou prvními hodnotami, které student pozná, noty celé, půlové a čtvrťové. Každé nově probírané skladbičce předchází krátké, většinou čtyřtaktové cvičení, na kterém se student naučí vytleskat rytmus skladby. Cvičení jsou zjednodušena. Pedagog je může doplnit označením těžkých a lehkých dob, upozornit na střídání pocitu napětí a uvolnění. 3.1.3. Tempo "Určit správné tempo skladby znamená pochopit její obsah a charakter"5. Dospělý, zvyklý dodržovat přísná pravidla prostředí, ve kterém žije, hůře přistupuje na určitou relativnost tempa. Snaží se získat informace o zaručeně správném tempu skladby. Mate ho poslech různých nahrávek tempově se lišících. Má velmi silnou sluchovou představu a hledá pravdu - které tempo je správné. Pedagog mu může pomoci systémem srovnávání krajních temp (příliš rychlé - příliš pomalé), který ho postupně dovede k žádanému tempu. Měl by studenta vnitřně uvolnit, aby se nebál vnímat tempové rozdíly, aby neměl pocit chyby. Musí však stále dbát na zachování charakteru skladby. KFE: V úvodu čtvrté kapitoly je student vybízen k volné improvizaci. Krátké sekvence může zkoušet hrát v různé dynamice, ale také v různých tempech. Může je zrychlovat nebo zpomalovat. Není vázán sluchovou představou, volně tvoří. Samotné tempo 5

VLASÁKOVÁ, A.: Klavírní pedagogika. AMU, Praha, 2003

-16-

jednotlivých skladeb má možnost slyšet při poslechu nahrávek. Na rozličný charakter přednesových skladeb (a tedy na různé tempo) je poukazováno v poznámkách (kánon, barokní tance, balkánský tanec, jazzové skladby aj.). Ve škole nechybí ani označení temp italským hudebním názvoslovím. Pokud si student chce doplnit vzdělání hrou skladeb z doporučené literatury, může si znění takových skladeb případně zjistit na internetu. APC: Ve škole schází upozornění na rozdílný charakter skladeb, proto je určování vhodného tempa obtížnější. Musí pomoci pedagog. Ale vzhledem k tomu, že jsou přednesové skladbičky většinou úpravou známého díla, může si je student vyslechnout v originále (např. Beethovenova Óda na radost). K určování tempa pomáhá také

italské

skladbičkách.

názvosloví, Bohužel,

které ne

se

všechna

vyskytuje slova

už

jsou

v prvních vysvětlena

a přeložena. Proto je dobré vyhledat si je v jiné literatuře. Škola se určováním temp systematicky nezabývá.

-17-

3.2. Klavírní tón - jeho barva, síla, výška 3.2.1. Sluchová průprava, intervaly Sluchová průprava a představa o výškách tónů jsou stejně důležité jako metrum a rytmus, a to pro děti i dospělé. Děti jsou v tomto ohledu mnohem bezprostřednější než dospělí. Většinou se nebojí zpívat, déle a s větší chutí jednotlivé tóny poznávají, porovnávají a ukazují. Zato dospělí, kteří nejsou zvyklí zpívat, se většinou stydí. Mají však výhodu díky svému věku, logickému myšlení, rozvinuté paměti a zkušenostem. Problémy jim nedělá určování výšek tónů, daleko více se však spoléhají na logické myšlení než na sluch. Klaviaturu bez problémů vizuálně rozdělí na půltóny a celé tóny, ale sluchově se poznáváním malých a velkých sekund příliš nezabývají. Sluch používají především jako kontrolu správně zmáčknuté klávesy, a ne jako vůdčí prvek hry. Pro dospělé je mnohem

důležitější

splnění

konkrétního

a

přesně

kontrolovatelného úkolu - zmáčknul jsem správnou klávesu - než soustředěného poslechu klavírního tónu, jeho nuancí. Přesvědčit je o opaku bývá nelehkým úkolem pedagoga. KFE: Vlastnostmi tónů se škola zabývá v Prvním přehledu. I když je to kapitola převážně teoretická, upozorňuje se v ní na různé výšky tónů. Autoři je řeší v souvislosti s rozvržením oktáv na klaviatuře. Množství tónů klaviatury je porovnáváno s jinými hudebními nástroji - varhanami, harfou. Uvedena jsou cvičení na sluchové rozlišení výšek tónů:  student si má zahrát určené tóny (psány písmeny)  podle sluchu rozeznat oktávy (k tomu slouží nahrávka)  transponovat tóny z různých oktáv do své hlasové polohy

-18-

 doporučeno je také vytváření vlastních cvičení Intervaly se sluchově nerozlišují a nepracuje se s nimi od počátku. Student je blíže poznává až v šesté kapitole. APC: Ve škole schází jakýkoliv návod, rada nebo cvičení na rozvoj sluchu, výšek tónů nebo sluchové určování intervalů. 3.2.2. Kvalita a charakter klavírního tónu, dynamika Při práci s dospělými, stejně jako s dětmi, je třeba se neustále zabývat znělostí hry, snažit se o pochopení charakteru skladby, kterému by měly odpovídat zvuk a síla hry. Hrou učitele nebo bohatým poslechem nahrávek získají dospělí sluchovou představu o drobných zvukových odstínech klavírního tónu. KFE: V úvodu třetí kapitoly je autory zdůrazněna nutnost správného úhozu pro tvorbu krásného klavírního tónu. Průběžně je v dalších kapitolách připomínána potřeba neustálé sluchové kontroly - tón má znít co nejkrásněji. S dynamikou se seznamují studenti také v úvodu třetí kapitoly na improvizačním

cvičení

pro

poznávání

klaviatury.

Také

v následujících podkapitolách je doporučeno zkoušet si drobná prstová cvičení v různé síle. V páté kapitole se v zápisu cvičení poprvé objevují dynamická znaménka. Neschází jejich teoretické vysvětlení. Sluchově a pocitově je na ně student připraven z předchozích improvizačních a prstových cvičení nebo z nahrávky. Další dynamická znaménka (např. kapitole nebo ve věcném rejstříku.

,

) se objevují v šesté

-19-

APC: Ani v úvodu školy není neupozorňováno na potřebu hrát krásným klavírním tónem. Nezmiňuje se také potřeba sluchové kontroly hry. Pouze v krátké poznámce k transkripci Schubertovy melodie je zmínka, že se má melodie hrát krásným, znělým tónem. Problematice tvoření krásného klavírního tónu se škola nevěnuje. Dynamická znaménka (

-

) se objevují v zápisu skladeb poprvé

v souvislosti s rozlišováním síly melodie a doprovodu. 3.2.3. Otázka úhozu V moderní metodice pro výuku malých dětí je řešena otázka úhozu neustále. Věnuje se jí velká pozornost. Probírá se v souvislosti

se

sluchovými

představami,

které

vycházejí

z charakteru a obsahu hrané látky (říkadla, písničky, improvizace, cvičení), s vedením frází a stylovostí. Správný úhoz je prostředek k vyjádření představ a nesmí být vytržen z kontextu hrané látky. Školy pro dospělé ho bohužel tímto způsobem neřeší. Otázkou úhozu se zabývají velmi rozdílným způsobem. KFE: Škola řeší tuto otázku velmi detailně, protože se předpokládá práce studentů samostudiem, bez učitele. Pojednává o ní celá třetí kapitola, která se skládá ze tří podkapitol. V úvodu je úhoz popsán jako spolupůsobení aktivních pohybů prstů a pasivních pohybů působící váhy paže. Definice je odborná a určená dospělým, ale i tak je z dnešního pohledu zavádějící. Dokážu si představit určitou spojitost slov definice - aktivní pohyby prstů s dnes všeobecně používanou terminologií - aktivní konečky prstů. Slova - pohyby prstů - spíše evokují činnost pouhého hýbání prsty bez zapojení sluchu, bez ohledu na tvoření klavírního tónu. Hůře

-20-

bych si však jako nepoučený dospělý student vysvětlovala slova pasivní pohyby působící váhy paže. Měla bych pocit, že je paže nedůležitá a žádným způsobem se nezapojuje do hry. V případě, že se školou pracuje student i s pedagogem, je na učiteli, aby upřesnil funkci paže jako součásti celého hracího aparátu a vysvětlil nutnost správného sezení u klavíru, jeho důležitost pro tvorbu kvalitního tónu. K aktivním pohybům paží podle autorů dochází rovněž, ale nehrají při vyučování začátečníků ještě žádnou roli. První podkapitola: Pohyby prstů Samotné

pohyby

prstů

jsou

popsány

celkem

přehledně.

Nejdůležitější je kontakt s klávesami ještě před samotným úhozem. Hra z výšky se nedoporučuje. Nehrající prsty by měly být v klidu a uvolněné. Uvádí se časté chyby:  prolamování posledního kloubu prstu  hřbet ruky padající směrem k malíčku  tlak na zápěstí a zvedání palce Tato doporučení jsou provázena ilustračním foto. Druhá podkapitola: Držení paže Podle autorů mají paže předně sloužit k tomu, aby přispívaly svou vahou k provedení úhozu prstů, což je v rozporu s moderními metodickými postupy. U nich je důležitá především sluchová představa

a

pohybová

příprava,

které

společně

navozují

odpovídající pocity. Klavírista by neměl zbytečně myslet na držení paží, aby si v nich nevyvolal napětí. Ve škole se dále zdůrazňuje uvědomování si pocitu aktivní činnosti prstů a klidné paže. Nemá se vyvíjet nadměrný tlak na klávesy. V průběhu studia se učí

-21-

dávkovat váhu paží dle intenzity zvuku. Základním úhozem je legato, ve kterém má mít klavírista pocit, že se váha paže přesouvá od jednoho prstu k druhému. Schází upozornění, že legatu má předcházet sluchová představa. Třetí podkapitola: Držení zápěstí U popisu správného držení zápěstí se nacházejí ilustrační fotografie. Otázka úhozu, držení paží a zápěstí jsou ve škole popisovány velmi podrobně. V závěrečné poznámce u třetí kapitoly však nechybí připomenutí, že nejdůležitější je neustálá sluchová kontrola každý tón má pěkně znít. Další užitečná poznámka týkající úhozu se nachází ve čtvrté kapitole, v níž se přistupuje k samotné hře. Autoři v ní uvádějí, že při hře je nutné vnímat střídající se pocit napětí při úhozu a okamžité uvolnění při držení klávesy. K získání této dovednosti slouží cvičení v celých notách. Dlouhé hodnoty not znamenají pouze rovnoměrnou hru, ne čtyři doby. Jsou seřazeny v sekundách a začíná se hrát třetím prstem. Opět se zdůrazňuje:  prst po úhozu okamžitě odlehčit  hřbet ruky držet co nejvíce vodorovně  nehrající prsty nechat uvolněné APC: Zatímco úhozu je v německé škole věnovaná celá kapitola, v americké škole o něm nenajdeme ani zmínku. Je tedy

-22-

ponecháno pouze na pedagogovi, aby studenta s kvalitním úhozem dle možností seznámil a vysvětlil mu jeho význam. 3.2.4. Pedalizace Velkou výhodou dospělých při pedalizaci je jejich síla a vzrůst. Díky ní dokáží snadno manipulovat s pedálem. Nevýhodou je, že často berou pedál jen jako něco navíc a bojí se ho. Ztěžuje jim to koordinaci hry a čtení notového zápisu. Navíc jedinci, kteří už dříve hrávali s pedálem, mají často zažité špatné návyky, které se nesnadno odstraňují. Déle jim trvá, než pochopí, že pedál je vlastně řízen sluchem. KFE: Pedál se ve škole nepoužívá. Bohužel ani na improvizačních cvičeních. Pouze v příloze (Doplnění a upozornění) nalezneme zmínku o pedálu. Říká se v ní, že je pedalizace důležitá pro tvůrčí hru, ale její trénink přichází až v další úrovni studia, pokud neurčí pedagog jinak. Právě odklad pedalizace na pozdější dobu bývá příčinou ostychu dospělých při jeho používání. Dále je v poznámce přílohy vysvětlen rozdíl mezi současným a synkopickým pedálem. Zhruba je nastíněn princip braní synkopického pedálu. APC: Ani v této škole se pedál nepoužívá v počátku hry, ale přece se jen objevuje už v jejím prvním dílu při poznávání tónin a akordů (poprvé u tóniny G dur). Pracuje se pouze se synkopickým pedálem. Student si má poslechnout rozklad akordu pod pedálem. Následuje pak cvičení, při němž se má pedál brát na první harmonii. V notovém zápisu dalších probíraných skladeb je pedál značen a má se používat.

-23-

3.2.5. Transpozice Na rozdíl od soudobé metodiky, ve které jsou děti od počátku hry vedeny přes sluchovou, hmatovou i zrakovou představu intervalů k transpozici, věnuje se této problematice ve školách pro dospělé jen malá pozornost. Právě transpozice je pro dospělé důležitá. Pokud ji ovládají, mohou hrát písně nebo melodie v potřebných tóninách s vhodným doprovodem, což bývá jejich hlavním přáním. Ve školách sice hrají ruce v různých tóninách, ale změny poloh jsou čistě mechanické, bez zapojení sluchu. O transpozici se školy zmiňují hlavně v souvislosti s poznáváním různých tónin, křížků a béček. KFE: S transpozicí se student seznamuje v šesté kapitole. Vychází se z posunování rukou do různých pětiprstových poloh. Dané cvičení s polohou ruky D - A se má hrát i v ostatních durových tóninách (E dur, A dur, F dur). V následujícím kroku se k pětiprstovým polohám přidávají další krajní tóny tak, aby zůstal zachován tónorod. APC: Transpozicí se škola nezabývá.

-24-

3.3. Tvůrčí stránka hudebního rozvoje klavíristy 3.3.1. Improvizace Improvizace by se měla stát nedílnou součástí základní výuky. Pomáhá při rozvoji sluchu, řeší získávání technických dovedností. U dospělých musí mít jinou formu než u malých dětí, ale i dospělí si rádi hrají. Setkáváme se však s pozůstatky starších metodik, kde pro improvizaci nebylo místo, a to především u dospělých, kteří začínali hrát jako malé děti. Pro ně je improvizace naprosto cizí a neradi se do ní pouštějí. Starší začátečníci si rádi naplňují svoje hudební představy. Rádi používají celotónovou řadu na černých klávesách. Hra s terciemi je jim kvůli libozvučnosti mnohem bližší než se sekundami. S chutí vítají improvizace na akordy a harmonické kadence. Chromatika, tedy postup v malých sekundách, jim bývá nepříjemná. KFE: V úvodu čtvrté kapitoly, v níž se přistupuje k samotné hře, je student seznámen s volnou improvizací, která mu umožňuje poznávat složení klaviatury a možnosti klavírního zvuku. Uvedené grafické znaky souvisí s moderní notací a vybízí k vlastní tvořivosti ztvárnit shluky čar jako drobné hudební útvary. Začínající klavírista je může volně improvizovat, vymýšlet si svůj princip řazení (např. hrát sled tónů stále výš a hlasitěji, tempo zrychlovat nebo zpomalovat, střídat levou ruku s pravou, hrát oběma zrcadlově nebo paralelně). Improvizace se využívá i u prstových cvičení nebo elementárních skladbiček. Má se s nimi pracovat jako s volnou improvizací v úvodní kapitole. Student si může vymyslet i vlastní skladbu, kterou si zapíše (např. jevištní scénu, trikový film).

-25-

APC: S improvizací se ve škole nesetkáme. Opět záleží na učiteli, aby ukázal, jakým způsobem se jí dá využít. Měla by vést k větší samostatnosti,

k tvůrčí

činnosti,

k

odvážnějšímu

přístupu

k nástroji. 3.3.2. Základní prvky harmonie Zvládnutí harmonizace a doprovodu písniček bývá často důvodem, proč se dospělí začínají učit hrát na klavír. Často se však stává, že více od výuky neočekávají a končí s ní. Autoři škol pro dospělé jsou si toho vědomi, a proto se harmonií zabývají. KFE: Harmonii je věnována celá sedmá kapitola. Úvod je teoretický. Píše se v něm, mimo jiné, že má harmonie dopomoci k doprovodu písní bez not. Předpokladem úspěchu má být vytrvalý trénink a odvaha předlohy uvedené ve škole dále rozvíjet a zdokonalovat. Výchozím bodem harmonických cvičení je durový trojzvuk, který se skládá z velké a malé tercie. Rozdíl mezi velkou a malou tercií lze najít v odlišném počtu půltónových kroků. Rámcovým intervalem je kvinta. Teoreticky je vysvětleno tvoření toniky, subdominanty, dominanty, a také to, jaký mají význam pro harmonický pohyb v hudbě. Procvičuje se zde tvoření durového, ale i mollového kvintakordu (k dané kvintě se má dozpívat nebo zahrát velká nebo malá tercie). Důležitou částí této kapitoly je tvorba kadencí:  k danému basovému tónu hrát kvintakord i s obraty

-26-

 spojovat akordy kadence do takového sledu, aby docházelo k co nejmenším pohybům (hledat společné tóny)  nastudovanou kadenci hrát a zapsat v různých tóninách (do tří křížků a béček) V kapitole se vysvětluje i postup harmonizace melodie:  hledat, ve kterém z hlavních akordů stupnice je obsažen příslušný tón melodie  tento tón tvoří základní část nalezeného trojzvuku (zpravidla jako nejvyšší tón), akord se doplní Hudební formou na procvičování harmonizací jsou výborně zvoleny variace, protože umožňují vlastní tvorbu. APC: Harmonické funkce jsou vysvětleny v kapitole Trojzvuky. Po teoretickém seznámení následuje praktické kadenční cvičení, při kterém se tonika, subdominanta a dominanta hrají v rozkladu kvintakordů s překládáním rukou v rovném pohybu. Teprve potom se přistupuje ke kadencím využívajícím obraty. Následují krátké skladbičky na procvičení. Uveden je i dominantní septakord s obraty. Základní cvičení se odehrávají v tónině C dur, později se objevují v G dur a F dur. Na kadencích v B dur jsou uvedeny příklady možných rozkladů akordů vhodných pro doprovod písní a melodií. 3.3.3. Hra z listu Hra z not je pro starší začátečníky obtížnější než hra podle sluchu. Notový zápis pro ně znamená něco jako číst knihu psanou cizím jazykem a písmem. Proto se jednoduchou skladbu lépe naučí zpaměti. Přesto je velmi důležité, aby si vypěstovali pohotové čtení z not. Stává se, že při jeho učení postupují nesystematicky,

-27-

vynechávají důležité kroky a jsou netrpěliví. Chtějí okamžitě propojit čtení not a samotnou hru. Je na učiteli, aby je vedl a ukázal jim, jak nejrychleji se s tímto problémem vyrovnat. Způsob hry z not je důkladně propracován v dětské elementární metodice. Stejně postupovat mohou i dospělí. Se čtením not souvisí hra z listu, kterou je také nutno pěstovat. KFE: Škola se hrou z listu nezabývá. APC: Postup při hře z listu je propracován v samostatné kapitole. Najdeme v ní upozornění, aby student noty nečetl jednotlivě, ale aby je vnímal v souvislosti s ostatními notami (např. čtyři sousední noty jdou vzestupně). Noty krátkých cvičení jsou psané buď jenom v linkách nebo mezerách. Student je má nejprve prohlédnout, všimnout si jejich souvislostí, stanovit si jednu základní notu (např. e1 pro linky, f1 pro mezery) a ostatní noty hrát bez konkrétního čtení. Důležité je vnímat směr zápisu not - vzestupný, sestupný. V posledních cvičeních jsou noty kombinovaně napsány v linkách i mezerách. 3.3.4. Hudební formy Dospělí mají rozvinuté logické myšlení i paměť. Vnímat a rozeznávat formy nebo díly skladeb je pro ně snazší než u malých dětí. Lépe si je také dávají do souvislostí s dalšími skladbami. KFE: V páté kapitole se na jednoduché skladbě ukazuje předvětí, poloviční závěr a závětí jako základ forem, je vysvětlen rozdíl mezi

-28-

variacemi a variantami (variace lze procvičit při tvorbě kadencí). Další formy (např. písňové, rondo) nejsou zmiňovány. Pouze v souvislosti s uvedením preludia se vysvětluje složení tanečních suit (propojení jednotlivých tanců základní hudební myšlenkou motivem, tématem, tóninou). Informativně jsou uvedeny názvy tanců: allemande, courante, sarabanda, gigue. U jazzového stylu (boogie-woogie,

blues)

se

upozorňuje

na

pevný

model

harmonické sekvence. APC: Přestože jsou skladby v prvním i druhém dílu psány ve dvoudílné nebo trojdílné formě, není nikde tato forma vysvětlena. Učitel by měl tento nedostatek odstranit a studenta informovat. 3.3.5. Komorní nebo čtyřruční hra Hra s jinými hudebníky působí radost a významně rozvíjí hudební osobnost

jedince.

Mnozí

dospělí

si

v počátcích

výuky

neuvědomují, jak může taková hra být zábavná a motivující. KFE: Významným přínosem školy je její druhá část, ve které se nachází partitura a jednotlivé party pro čtyři různé nástroje ve velmi snadném slohu. Díky této příloze si může začátečník prožít radost ze společného muzicírování. Pokud nejsou k dispozici živí muzikanti, může svůj part hrát s nahrávkami na zvukovém nosiči. Všechny uvedené skladby jsou silnou motivací pro jeho další studium. Ve škole bohužel nenajdeme žádnou čtyřruční skladbu, avšak díky seznamu doporučené literatury lze tyto skladby dohledat.

-29-

APC: Čtyřruční ani komorní skladby škola neobsahuje.

3.4. Teorie Teoretické znalosti získává student průběžně po celou dobu svého studia díky integrované hudební nauce. Tuto nauku obsahují obě školy.

Více

teoretických

poznatků

se

nachází

v úvodních

kapitolách. 3.4.1. Členění klaviatury KFE: V prvním přehledu se nachází informace o vysokých nebo hlubokých tónech, o tom, kde se hledají na klaviatuře a jak silně dokáží znít. Vše je třeba si prakticky vyzkoušet: různé tóny zazpívat ve své hlasové poloze, bílé klávesy rozeznávat pomocí černých, přičemž je výchozí klávesou C. Opakující sled tónů rozčlení klaviaturu, proto je nutné naučit se hudební abecedu. Dále se uvádí, že má klavír značnou zásobu tónů slyšitelných lidským uchem (srovnává se s varhanami a harfou). Obrázek s pojmenováním oktáv má student přenést na klaviaturu a zahrát zadané tóny. Procvičit si je má i vlastní iniciativou. Zajímavé je cvičení s nahrávkou, podle níž z poslechu zahraných tónů určuje, do které oktávy patří. APC: Na princip řazení klaviatury si má začátečník přijít sám. Opět je uveden sled tónů (hudební abeceda), který se na klaviatuře neustále opakuje (názorně ukázáno na obrázku). Hudební abecedu je třeba říkat od různých tónů. Podobné procvičování

-30-

najdeme v Klavihrátkách 6 pro malé děti. Samotná cvičení na poznávání názvů kláves jsou strohá a není jich mnoho. 3.4.2. Noty Pokud se dospělý v mladším věku neseznámil s notami, trvá mu déle, než se čtení a poznávání zautomatizuje. Osvědčil se mi postup z Klavírní pedagogiky 7 , ve kterém si student hranou skladbu sám zapíše (třeba i několikrát). Vhodná je práce s většími notovými osnovami, notami a pomlkami. KFE: Principu notového zápisu je věnována celá druhá kapitola. Uvádí se v ní počátek současné notace asi od r. 1600. Sama potřeba zapisovat noty vznikla jako nutnost pro zopakování hudby v originále. Nebrání však tvůrčí interpretaci. Délka: V časovém rozdělení je podle nejčastější počítací jednotky základní notou nota čtvrťová. Cvičení se mají hrát se stejnými časovými odstupy. Další uváděné noty jsou: půlová a celá. Jejich kombinací vzniká prostor pro členění časového průběhu. Na procvičení slouží uvedená rytmická cvičení, která lze tleskat, zpívat, pískat, hrát. Stejným způsobem se mají učit další, náročnější

rytmy,

ve

kterých

se

uvádí

noty

osminové,

šestnáctinové, trioly. Rytmická cvičení lze zkoušet i s nahrávkami.

6 7

HANČILOVÁ, Z. - OPLIŠTILOVÁ, I.: Klavihrátky. Wingra, Praha, 2003 VLASÁKOVÁ, A.: Klavírní pedagogika. AMU, Praha, 2003

-31-

Výška: Nejprve je vysvětlen zápis not do základní notové osnovy. Okamžitě

jsou

ukázány

i

pomocné

linky.

Škola

používá

desetilinkový notový systém s c1 uprostřed (jedenáctá linka). Noty se čtou ihned v houslovém i basovém klíči. Díky klíčům se objevují důležité noty (g1, f). Uvedená cvičení na poznávání not nejsou hudebně zajímavá. Noty jsou psány v krátkých sekvencích, ale i větších plochách. Mění směr, jsou psány zrcadlově i stejnosměrně, na linkách i v mezerách. Melodie je dělena mezi obě ruce - palce na c1, ale začínají hrát třetí prsty. Není zpočátku členěna do taktů. Jako první jsou uvedeny 2/4 a 3/4 takty. APC: Základními délkami not jsou: čtvrťová, půlová, celá. Doba trvání je uvedena stroze, bez hlubšího vysvětlení. Noty se ihned mají počítat. Před skladbičkami, které jsou okamžitě děleny na takty (základní je 4/4), jsou psána krátká rytmická cvičení, důležitá pro pochopení rytmu následující skladby. Základní poloha rukou je v protipohybu s palci položenými na c1. Hraje se v pětiprstové poloze. Hrát začíná první prst. Noty čte student v houslovém i basovém klíči současně, je upozorněn na důležité noty (g1, f). 3.4.3. Intervaly Sluchové i vizuální vnímání intervalů hraje v počátcích studia významnou roli pro děti i dospělé. Díky nim se snáze orientují na klaviatuře, lépe transponují, čtou z listu, tvoří stupnice, vnímají tónorod kvintakordů a obratů. Intervaly jim poskytují prostor pro tvůrčí improvizaci. Ve školách pro dospělé se intervalům zpravidla nevěnuje velká pozornost.

-32-

KFE: Poprvé jsou intervaly uvedeny při nácviku dvojhmatů (sekunda, tercie, kvarta), nejsou však nijak teoreticky vysvětleny. Teprve až v šesté kapitole lze najít jejich přehled. Nejdříve se je má klavírista naučit vyjmenovat, potom sluchově rozlišovat malou a velkou sekundu (půltón a celý tón) a řadit je do tetrachordů. Velkou a malou tercii poznává na durových a mollových akordech. Ostatními intervaly se škola nezabývá. APC: S intervaly bez teoretického vysvětlení začíná student brzy po zvládnutí hry v základní pětiprstové poloze. Objevují se: melodická i harmonická sekunda, tercie, kvarta, kvinta. Harmonické intervaly jsou v levé ruce použity jako doprovod. Sexty najdeme ve druhém díle školy, kde jejich hře předchází ilustrační fotografie s polohou ruky. Chybně se v nich upozorňuje, že je má hrát pianista shora bez kontaktu s klávesami. Vzhledem k nedostatku informací o intervalech by měl pedagog tuto kapitolu sám rozšířit. 3.4.4. Stupnice a tóniny Tvoření tetrachordů a jejich řazení do stupnic odpovídá moderní metodice klavírní hry a velmi dobře funguje i u starších začátečníků. Snadno pochopí princip tvoření všech durových stupnic a rádi si ho zkouší v praxi. Přehled stupnic v závěru klavírních škol pro ně nemá význam, protože jim neposkytuje žádný hudební zážitek. Často ho proto přecházejí bez povšimnutí. KFE: Různé tóniny, ne však stupnice, poznává student při změně pětiprstové polohy (G dur, D dur, A dur). Na nich se vysvětluje

-33-

používání křížků a později béček (F dur). Teprve s potřebou hrát v širší než pětiprstové poloze dochází ke hře stupnic. Tvoří se pomocí tetrachordů. Hrát se mají v rovném pohybu. Skladbičky uvedené ve škole jsou psány v durových tóninách do dvou křížků a béček. APC: Základní tóninou je C dur. Stupnicová řada C dur se poprvé hraje pomocí tetrachordů děleně mezi obě ruce, ale bez náležitého vysvětlení. U pětiprstové polohy G dur je vysvětlena funkce křížků a béček. Složení stupnice C dur je ukázáno pomocí celých tónů a půltónů. Systém tetrachordů není vysvětlen. I další stupnice (G dur, F dur, B dur, D dur, Es dur) jsou znázorněny jako jeden sled celých tónů a půltónů. Přehledný je jejich zápis a grafické znázornění na klaviatuře. Všechny stupnice, C dur počínajíc, mají být

hrány

v rovném

pohybu,

bez

ohledu

na

vhodnější

prstokladovou variantu protipohybu u některých z nich. V druhém dílu školy se nachází chromatická stupnice s dvěma variantami prstokladu a také první mollová stupnice - c moll. Má se hrát jako stupnice Es dur, ale od C (shodný prstoklad). Většina skladeb je v tónině C dur. Po zvládnutí dalších stupnic následuje vždy jedna přednesová skladba v nové tónině. Zajímavostí školy je, že se používají ve větší míře tóniny s béčky. 3.4.5. Akordy Hra akordů v různých formách má pro starší studenty zásadní význam. Mohou si díky ní doprovodit písně, melodie, pohybují se volněji po klaviatuře. V průběhu studia se učí, jak akordy používat, jaké formy rozkladů a doprovodů existují. Naštěstí jim školy v tomto ohledu systematicky pomáhají. Uvedená cvičení jsou

-34-

zdrojem inspirace pro vlastní tvůrčí činnost a samostatné hledání možností doprovodů. KFE: Různou formu akordických doprovodů, třeba i ve velmi zjednodušené podobě (snadná figurace, dělené a lomené akordy aj.), obsahuje škola v úvodu výuky. U jednotlivých stupnic se akordy neprobírají. Zato podrobně se s nimi pracuje v sedmé kapitole při tvorbě harmonických kadencí. Uvedeny jsou kvintakordy s obraty. APC: Zajímavostí školy je hra rozloženého kvintakordu C dur se střídáním rukou ještě před uvedením stupnice. Rozklad hraný pod pedálem navozuje náladu tóniny a uvolňuje hráče. V kapitole o trojzvucích se nacházejí kvintakordy a dominantní septakord s obraty se správně uvedenými prstoklady. K přehledu stupnic patří i tónický kvintakord. V úvodu druhého dílu jsou na stupních C dur ukázány doškálné akordy, rozdíl mezi durovým a mollovým kvintakordem. Rozklady kvintakordů s obraty se trénují v široké poloze. Dalším krokem při práci s nimi je nácvik velkého rozkladu správným prstokladem v protipohybu i v rovném pohybu. V závěru druhého dílu jsou orientačně uvedeny také zmenšené a zvětšené akordy. 3.4.6. Hudební pojmy Učit se hrát na klavír znamená poznávat celý hudební svět. Pro dobrou hru nestačí číst pouze výšky a délky not. Děti získávají potřebné

vědomosti

v teoretických

předmětech

na

ZUŠ

a prohlubují si je u klavíru. Dospělému nezbývá nic jiného, než aby

-35-

sám hledal a zkoumal, co všechno je nutné znát. Školy mu ukazují cestu a poskytují základní teoretické informace. Znalosti si mohou rozšiřovat výukovými programy, které jsou dostupné na internetu, slovníky nebo učebnicemi, v neposlední řadě i četbou beletrie s hudební tématikou a poslechem samotné hudby. KFE: Škola, jak se uvádí v předmluvě, zahrnuje bohatý program, který dospělému jednak ponechá na jedné straně mnoho prostoru, na druhé straně ho spolehlivým a zajímavým způsobem vede samostudiem. Může být však zastoupeno dobrým učitelem. Pojmy jsou vysvětlovány systematicky a podrobně. Každý nový poznatek je okamžitě převeden do praktické hry. Součástí jednotlivých kapitol jsou odkazy na Doplněk školy nebo Rejstřík, v němž se nachází podrobnější vysvětlení daného termínu. Škola obsahuje veškerou hudební nauku, která umožňuje systematicky rozvíjet studium klavírní hry, krátké povídání o skladatelích a různých hudebních stylech. Samostatným oddílem je krátká kapitola o vývoji nástroje. Škola si dává za úkol motivovat studenta k hlubšímu poznávání hudební teorie i dějin hudby. APC: Také v této škole se pracuje s integrovanou hudební naukou. Nový poznatek je uplatňován v následujícím cvičení. Většinou je však vysvětlen velmi zběžně, a proto vyžaduje spolupráci s učitelem. Přesto zde najdeme základní pojmy potřebné pro praktickou hru a čtení

notového

zápisu.

Částečně

se

ve

škole

zmínka

o skladatelích, jejichž slavné skladby upravil M. Aaron do snadné podoby. Schází odkazy a rady motivující studenta k hlubšímu hudebnímu zájmu.

-36-

3.5. Hudební materiál a skladatelé V obou školách najdeme prstová cvičení, technická cvičení a přednesové skladby. KFE: První cvičení mají ryze technický charakter, který souvisí s nedokonalým čtením not a s úplnými počátky klavírní hry. Samostatná krátká prstová cvičení se poprvé objevují při nácviku dvojhmatů pro pravou ruku a při vedení melodie v basové linii pro levou ruku. Od páté kapitoly jsou psána prstová cvičení stejným principem:  daný technický problém se hraje v krátkých sekvencích každou rukou zvlášť  sekvence se hrají oběma rukama současně - zrcadlově v protipohybu  sekvence se hrají oběma rukama současně - v rovném pohybu (pravá kopíruje cvičení zvlášť, levá kopíruje cvičení zvlášť) Výhodou

školy

je

možnost

poslechu

jednotlivých

cvičení

z nahrávky. Doporučen je také poslech nahrávky vlastní hry a využití prstových cvičení pro tvorbu svých improvizací. Ve čtvrté kapitole u cvičení 16 je dopodrobna rozpracován a názorně ukázán systém, jakým by měl probíhat nácvik skladeb. Obzvlášť se upozorňuje na nutnost systematického cvičení a velké trpělivosti. Přímo se říká: "Nepřestávat se cvičením. Po dosáhnutí malého cíle neustále opakovat správně zahraná cvičení až do jejich bezpečného zvládnutí"8.

8

SCHAPER, H. CH. - MEISTER, K.: Klavierschule fűr Erwachsene, Schott, Mainz 1987

-37-

Předlohou pro jednoduché skladby v úvodu školy jsou často lidové písně, známé melodie, staré německé tance. Později jsou zařazeny melodie, tance a písně jiných zemí. Jako technická cvičení se ve škole uvádí etudy C. Czerného (částečně upravené). Náročnější přednesové skladby známých autorů (J. Pachelbel, G. F. Händel, L. van Beethoven, B. Bartók, O. Peterson aj.) jsou uvedeny v závěru šesté kapitoly, většinou se ale jedná o pouhé části skladeb. Student si je může dohledat v doporučené literatuře. Právě doporučená literatura může být zdrojem inspirace pro vlastní práci, pro zdokonalování dovedností a poznávání široké škály klavírních skladeb. Dalším motivačním zdrojem studia je dvacet skladeb pro komorní hru, které klavírista poznává i jako sólové skladbičky v průběhu první části školy. Zajímavé jsou úpravy etud C. Czerného a C. Gurlitta. APC: Prstová cvičení mají zpočátku jen několik málo taktů, na kterých se procvičuje např. posunování pětiprstové polohy postupně na vedlejší tóny nebo hra rozloženého kvintakordu. Později mají délku etudy, ale jsou to jen krátké sekvence rozepsané ode všech tónů jedné oktávy. Většinou se zabývají drobnou prstovou technikou a jsou psána bez hlubšího hudebního smyslu. Druhý díl obsahuje prstová cvičení na podklad palce, velký rozklad akordů, ukázku různých kadencí, rozklad akordů na harmonických stupních, na drobnou techniku (šestnáctinové noty jsou hrány unisono atp.). Přednesové skladby mají dvojí charakter: buď jsou autorovou snadnou úpravou slavných děl jiných skladatelů (např. L. van Beethoven, F. Schubert, J. Brahms, A. Rubinstein, P. I. Čajkovský) nebo je složil sám M. Aaron. Zajímavá je jeho skladba

-38-

s nápodobou jódlování. Z dnešního pohledu nejsou všechny skladby zdařile upravené. Vzhledem k charakteru školy bych pro rozšíření repertoáru doporučila dvojdílné noty Dennise Alexandra: Especially for adults9, které jsou pro dospělé přitažlivé a které rádi hrají.

9

ALEXANDER, D.: Especially for adults, Alfred Publishing Co., 2007

-39-

Závěr KFE (Klavierschule für Erwachsene) výhody

nevýhody

kvalitní teoretický základ, který skýtá možnost pracovat samostudiem

složitější orientace ve škole schází práce s dominantním septakordem

podrobně a systematicky propracovaná metodika

malý pohyb rukou po klaviatuře

připomínky k důležitosti hry krásným klavírním zvukem

dlouhodobá fixace rukou v pětiprstových polohách

partitura a party pro společné muzicírování zvukový nosič s nahrávkami cvičení doplňky k všeobecné hudební teorii motivující k hlubšímu zájmu o hudbu čtení not v obou klíčích současně inspirace pro vlastní improvizaci učení stupnic pomocí tetrachordů

-40-

APC (Adult piano course): výhody

nevýhody

čtení not v obou klíčích současně

krátký teoretický úvod

hra úvodních cvičení v protipohybu (výchozí tón = c1)

absence jakékoliv zmínky o hře kultivovaným klavírním tónem a úhozem

kapitola řešící čtení z listu

zavádějící ilustrační fotografie

rozpracovaná hra akordů různými způsoby s praktickým využitím (rozložené akordy s překládáním rukou, kvintakord s obraty, dominantní septakord s obraty, zmenšené akordy, doškálné akordy)

nevyužití improvizace

pestrá kadenční cvičení hra s pedálem

-41-

Obě školy pro dospělé mají své klady i zápory. I když jsou z pohledu moderní metodiky v některých ohledech zastaralé, cením si na nich spousty dobrých postupů a nápadů do dnešní doby platných. Škola M. Aarona, která vznikla v roce 1952, mě zaujala čtením v desetilinkovém notačním systému, pohybem po klaviatuře, kadenčním cvičením a výukou hry z listu - a to v době, kdy se v naší zemi ještě v několika následujících desetiletích používal statický způsob hry a výuky. Německá škola mě zase upoutala detailním propracováním metody, ale především přílohou umožňující společné muzicírování. Ostatní klavírní školy pro dospělé si také zasluhují pozornost ze strany učitelů. Jsou ukázkou cesty, kterou se ubírala klavírní pedagogika v různých zemích v průběhu mnoha let. Dávají pedagogům možnost vybrat si z nich to hezké a obohatit výuku. Nejvíce prvků moderní metodiky obsahuje klavírní škola Nancy a Randalla Faberových. Osobně si myslím, že napsat dobrou školu pro dospělé je velmi těžké vzhledem k vyhraněné osobnosti staršího začátečníka. Navíc vzdělání dospělých není z hlediska výchovy vynikajícího interpreta tak žádané jako rozvíjení talentu malého dítěte. Povětšinou není ani možné. Hlavním cílem výuky dospělých by měla být především chuť aktivně a kvalitně provozovat hudbu, poznávat ji, orientovat se v ní. Stejně tak by měl učitel působit na celkový rozvoj hudebnosti studenta, vést ho k poslechu skladeb, poskytovat mu kvalitní nahrávky světové klasické hudby (nejen klavírní), upozorňovat ho na zajímavé kulturní akce. Vítaný je i společný poslech skladeb a jejich rozbor. Ze zkušenosti vím, že tyto debaty vítají dospělí s velkým povděkem. Mohou být při nich pedagogovi vzhledem ke svému věku a vzdělání také přínosným partnerem.

-42-

Použité informační zdroje Prameny SCHAPER, H. Ch. - MEISTER, K.: Klavierschule fűr Erwachsene (1. díl), Schott, Mainz 1987 AARON, M.: Adult Piano Course (1. a 2. díl), Miami 1952 VLASÁKOVÁ, A.: Klavírní pedagogika, AMU, Praha 2003 JŰNGLING, K.: Klavírní škola pro I. a II. ročník pedagogických škol, SPN,Praha 1957 KLEINOVÁ, E. - LAUDOVÁ, V.: Škola hry na klavír pro střední pedagogické školy, Supraphon, Praha 1986 HALA, P.: Klavírní škola pro dospělé začátečníky I. a II. díl, vydavatelství H&H, Jinočany 1993 ZIMINA, O. - MOCHEL, L.: Hra na klavír pro samouky, vydavatelství Muzyka, Moskva 1978 MEJLICH, E.: Škola hry na klavír pro starší začátečníky, vydavatelství Muzyka, Leningrad 1973 HEUMANN, H. G.: Klavierspielen - Mein Schönstes Hobby, Schott, Mainz 1995 FABER, N. - FABER, R.: Adult piano adventures - a comprehensive piano course, 2002 HANČILOVÁ, Z. - OPLIŠTILOVÁ, I.: Klavihrátky, pracovní sešit 1, Wingra, Praha 2003 ALEXANDER, D.: Especially for adults, Alfred Publishing Co., 2007

Literatura VLASÁKOVÁ, A.: Klavírní pedagogika, AMU, Praha 2003 Internetové zdroje www.talacko.cz www.schott-music.com