františka
xavera šaldy
edg a r Když se v létě 1884 vracel mladý Giacomo Puccini z Milána do svého rodného města, mohl mít mnoho důvodů k radosti. Jeho sen o dráze operního skladatele zdál se být konečně na dosah. 31. května téhož roku měla v milánském Theatro Dal Verme úspěšnou premiéru jeho první, jednoaktová opera Víly. Onen skvělý večer, kdy se dojatý Puccini šel několikrát klanět, navíc přesvědčil významného hudebního nakladatele Giulia Ricordiho. Ten k opeře zakoupil práva, rozhodl se ji vydat a navíc Puccinimu nabídl smlouvu na další, tentokrát celovečerní operu s tím, že ho bude po dobu práce finančně podporovat pravidelnou měsíční gáží. Puccini se díky premiéře a tomuto prestižnímu kontraktu stal okamžitě jednou z nejslibnějších skladatelských hvězd, jak o něm referovaly noviny, a jeho příjezd domů měl být jeho triumfem.
Tragédie
V Lucce však na něj nečekaly jen bouřlivé ovace na nádraží a ocenění od nejvýznamnějších obyvatel města, ale především těžce nemocná matka, jejíž stav se rychle zhoršoval. Zemřela 17. července 1884, měsíc a půl po úspěšné premiéře Víl. Puccini svou matku miloval a její smrt ho ochromila natolik, že se téměř zapomněl starat o důležité činitele své profesionální kariéry. Ricordimu na jeho gratulaci ohledně květnové premiéry odepsal s dlouhým zpožděním a s omluvou: „Jsem tak nešťastný, že nejsem schopen nic dělat.“ V jiném dopise píše: „Stále na ni myslím, dnes se mi o ní dokonce zdálo. A po probuzení jsem byl ještě smutnější, než obvykle. Nezáleží na tom, jakou slávu mi může přinést umění, nikdy nebudu šťasten bez své maminky.“
Skandál
Přes tuto smutnou událost musel Puccini obrátit svou pozornost k plánované opeře. Jako téma navrhl libretista nejprve novelu Abbého Prévosta
gi acomo
puci nni
Histoire du chevalier des Grieux et de Manon Lescaut, nakonec se oba rozhodli pro Edgara, příběh podle veršovaného dramatu Alfreda de Musseta Číše a rty (La Coupe et les lèvres). Puccini obdržel dokončené libreto v květnu 1885, jenže práce mu šla pomalu. Z části jistě proto, že stále zařizoval prodej majetku své matky a z části kvůli úpravám předchozí opery. K tomu se v jeho životě začal rýsovat daleko vážnější problém. Puccini měl totiž zhruba od podzimu 1884 vztah s vdanou ženou. Začalo to nenápadně a nevinně. Krátce po matčině pohřbu požádal Pucciniho jeho někdejší spolužák, nyní vážený obchodník Narcis Gemignani, zda by nemohl dávat lekce klavíru jeho ženě Elvíře. Puccini nabídku rád přijal, lekce byly placené a on se v té době (a ještě dlouho potom) topil v dluzích. Vztah učitele a žačky, mladého nadějného skladatele a matky dvou dětí, postupně přerostl v milostný poměr. Puccini trávil s Elvírou stále více času, až si okolí toho románku pomalu začínalo všímat. Milen-
edg a r ci se přirozeně snažili svůj vztah krýt, protože skandál, který by po jeho odhalení vypukl, mohl být pro oba osudný. Veškeré právo stálo na Gemignaniho straně, měl například možnost obvinit Pucciniho ze svedení manželky, mohl ho vyzvat na souboj nebo nechat oba milence uvěznit. Nemluvě o tom, že aféra by poškodila všechny Pucciniho příbuzné žijící v Lucce; samotný Puccini by si znepřátelil mnoho mocných lidí jak v rodném městě, tak v Miláně, na jejichž podporu při svých uměleckých ambicích spoléhal. Vše se dařilo držet pod pokličkou dva roky zejména proto, že Gemignani většinu času cestoval za obchodem. Brzy na jaře roku 1886 však Elvíra přišla do jiného stavu a na podzim už nebylo možné těhotenství skrývat. Přestože lidé i Elvířin manžel zřejmě byli ochotni uvěřit, že jde o Gemignaniho dítě, Elvíra nechtěla dále setrvávat v nešťastném manželství a utekla za Puccinim. 22. prosince téhož roku se jim v bytě polorozpadlého domu v Monze narodil syn Antonio. Následovala trudná léta schovávání, věčného stěhování a odloučení. Klepy se šířily rychle i za hranicemi jejich rodného města, bylo tedy krajně nevhodné, aby je lidé viděli spolu. Navíc Puccini byl stále bez peněz – plat od Ricordiho byl nízký a skladatel dlužil, kam se podíval. Těžko se mohl starat o tříčlennou rodinu. Elvíra s Antoniem trávila až do roku 1891, kdy si Puccini pronajal dům ve vesnici Torre del Lago, většinu času u své sestry ve Florencii, zatímco Puccini se pohyboval mezi Milánem, Monzou a Luccou, kde před lidmi předstíral, že jeho vztah s Elvírou již skončil. Gemignani se nakonec „spokojil“ s tím, že Elvíru zcela odřízl od jejích dvou dětí (až později se k Pucciniům nastěhovala Elvířina dcera, svého syna ale Elvíra ztratila nadobro) a že se s ní odmítl rozvést. Puccini a Elvíra se tak mohli vzít až po jeho smrti v roce 1904.
gi acomo
Edgar
puci nni
Není překvapivé, že kompozice Edgara trvala Puccinimu dlouhé tři roky. Hrozilo dokonce, že o kontrakt s Ricordim přijde, jelikož správní radě nakladatelství došla již ke konci roku 1886 trpělivost a nechtěli investovat další finance do skladatele, jenž pracoval již přes rok a stále nebyl s operou hotov. Puccini však peníze zoufale potřeboval, prosil Ricordiho o prodloužení smlouvy a ten se i tentokrát za mladého skladatele postavil. Opera byla dokončena na konci roku 1888 a její premiéra se konala v Milánském Teatro alla Scala 21. dubna 1889. Nebyla úspěšná a po pouhých dvou reprízách ji divadlo stáhlo z repertoáru. Pro Pucciniho to byla obrovská rána, nehodlal se s tím ale smířit a rozhodl se pro její úpravy. Původní čtyři dějství zredukoval na tři, původně sopránovou roli Tigrany přepsal pro mezzosoprán a provedl další škrty. Vznikla tak druhá verze opery, která poprvé zazněla ve Ferraře 28. února 1892, a poté v Mad-
edg a r ridu, kde titulní roli zpíval jeden z nejslavnějších tenoristů své doby Francesco Tamagno (první představitel Verdiho Othella). Premiéra sice vzbudila zájem, který se ale po několika představeních opět vytratil. Poslední úpravy provedl Puccini před chystanou premiérou v Buenos Aires v roce 1905. Ani tato třetí, definitivní verze se však nesetkala s úspěchem a Puccini na Edgara navždy zanevřel. Na klavírním výtahu, který poslal své obdivovatelce Sybil Seligman, pozměnil titul takto: E Dio ti Gu A Rda da quest’opera neboli „A Bůh tě ochraňuj před touto operou“. Je to právě množství provedených úprav, jež dokazuje, že Puccini se po dlouhou dobu nemohl smířit s neúspěchem této opery. On sám ji zjevně považoval za dobré dílo, na které byl pyšný, a to i v době, kdy už byl proslulým a respektovaným autorem úspěšných oper. V roce premiéry třetí verze Edgara měl už za sebou Manon Lescaut, Bohému, Toscu i Madam Butterfly, byl na vrcholu slávy a na Edgara mohl klidně zapomenout – neudělal to.
gi acomo Edgar je člověk
puci nni
Tento příběh se občas může zdát až nelogický. Ale byly vždy logické pocity mladého Pucciniho, byla vždy uvážlivá jeho rozhodnutí v době, kdy psal Edgara? Jak myslí mladý člověk, který chce napsat něco velkého a jeho život drtí z jedné strany smrt nejbližší bytosti (jeho matky) a z druhé strany nutnost tajit lásku k vdané ženě, se kterou má dítě a kterou miluje? Jak je člověku, který náhle pocítí, že jím okolí pohrdá, odvrací se od něj, že ztrácí jistoty, že dochází peníze? Jak je člověku, který žije v nějakém prostředí a náhle je v tomto prostředí cizí, nesvobodný, jakoby byl napínán na skřipec... Proč je Edgar úplně jiný hrdina než jaké u Pucciniho známe? On to především není hrdina, není to člověk, který by zasloužil obdiv a následování. Edgar je rozervaný, neví si rady sám se sebou, hledá... Paradoxně je odvážný, nezávislý, nebojí se smrti – protože nepoznal pravou hodnotu života. Je charismatický, provokující, nečitelný. Je pastí pro ženy, které se potřebují ve vztahu obětovat a stejně nebezpečný je pro ty, které fascinuje arogantní nezávislost a nespoutatelnost. Podobně jako Wagnerův Tannhäuser i náš Edgar osciluje mezi temnou divokou smyslností a harmonickým manželstvím plným lásky a něhy. Ale zatímco Tannhäuser nakonec onu správnou cestu poznává, Edgar bude hledat klid celý život a najde ho vždy jen na krátký čas. Edgar je egoista. Jako mnoho mužů vůbec nepřemýšlí o tom, že jsou kolem také jiní. Jak si jinak vysvětlit to, že přesvědčí Franka, aby spolu zinscenovali Edgarův – tedy jeho vlastní pohřeb? Frank si posléze uvědomuje, že to byla chyba, když vidí, jakou bolest způsobil ten nápad jeho vlastní sestře a otci. Ale Edgar? Ten v převleku mnicha spokojeně pozoruje, jak trpí Fidelia nad jeho rakví a poté se baví tím, že si tropí žerty z Tigrany, která na pohřeb přišla také. Kolik je v tom pýchy! Je to ubohé. Ale nepleteme si občas i my obsazení rolí? Často soudíme i odsuzujeme a přitom nám nedochází, že naše vlastní pýcha je nebezpečnější, než zločin souzeného...
edg a r
Giacomo Puccini
edgar opera o třech dějstvích
dirigent: Martin Doubravský režie: Martin Otava scéna: Ján Zavarský kostýmy: Dana Svobodová sbormistr: Martin Veselý as. režie: Jana Ottová hudební příprava: Maxim Biriucov, Tatiana Drybas
gi acomo
puci nni
Osoby a obsazení: Edgar
Otokar Klein Michael Renier Gualtiero Jurij Kruglov Pavel Vančura Frank Jiří Kubík Anatolij Orel Fidelia Gabriela Kopperová Lívia Obručnik-Vénosová Tigrana Kateřina Jalovcová Václava Housková
Orchestr a sbor DFXŠ Inspice: Bohuslava Maršíková Nápověda: Alena Režná
Přestávka po 2. dějství Premiéra 26. února 2010 v Šaldově divadle Druhá premiéra 6. března 2010 v Šaldově divadle
edg a r
gi acomo
puci nni
I. dějství Je jaro. Dubnové ráno. Náměstí ve flanderské vesnici. Edgar se po probdělé noci vrací domů. Zvon svolává lid do kostela a spolu s vesničany jde na bohoslužbu i Fidelia, která si o jaru zpívá. Pod rozkvetlou mandloní spatří sedícího Edgara, kterého tajně miluje. Osloví jej a než odejde, dá mu rozkvetlou větvičku mandlovníku. Edgar je okouzlen její prostou krásou a něžností. Tigrana, maurská dívka, kterou zde jako dítě pohodila skupina tuláků, pozorovala Edgara s Fidelií a teď se mu vysmívá. Netušila prý, že právě on se zajímá o nezkušenou dívku. Připomíná mu, jak se ještě nedávno vášnivě a divoce miloval právě s ní. Edgar cítí, že Fidelia by byla tou správnou volbou, ale je rozpolcený. Touha po nespoutané vášni s Tigranou ho vzrušuje a současně i ničí. Raději odchází do svého domu. Přichází Frank, Fideliin bratr, který naprosto podlehl Tigraninu kouzlu. Vyčítá Tigraně, že na ni včera marně čekal. Ta se mu jen vysměje – Frankova láska ji nudí. Odchází a zanechává ho zoufalého a poníženého. Vesničané vycházejí z kostela. Tigrana cítí jejich pohledy plné opovržení a to ji vyprovokuje. Začne zpívat posměvačnou píseň. Vesničané jí začnou vyhrožovat, Tigrana se brání dýkou. V tom se objeví Edgar, který nechápe co se děje. Když vidí rozlícený dav vesničanů, postaví se na stranu Tigrany. Znovu podléhá jejímu kouzlu. Náhle se rozhodne. Aby se nemohl vrátit zpět, zapálí svůj dům a odchází s Tigranou. Do cesty se jim ale postaví Frank. Když vidí, že Tigranu slovy nezastaví, vytáhne dýku a chce se s Edgarem bít. Přichází Fidelia se svým (a Frankovým) otcem Gualtierem
edg a r a oba se snaží bitce zabránit. Edgar se rozhodne od souboje upustit, ale Frank je neoblomný – strhne se bitka, v níž Edgar dýkou poraní Franka. Ten chce bojovat dál, ale Gualtiero – jeho otec mu vytrhne zbraň z ruky. Edgar s Tigranou odcházejí, prokleti Frankem i celou vesnicí.
II. dějství Je pozdní léto. Noc. Terasa opuštěného paláce. Edgar si uvědomuje, že vášeň a erotické okouzlení není láska. Vzpomíná na milující Fidelii. Přichází Tigrana, která cítí, že Edgara ztrácí a snaží se ho znovu získat. Připomíná mu, že stejně nemá, kam by se vrátil a přesvědčuje ho, že bez ní už stejně není schopen žít. Tato skutečnost Edgara přivádí k zoufalství. Kolem paláce pochoduje oddíl národního vojska. Edgar pozve vojáky na sklenku vína a na-
gi acomo
puci nni
padne ho, že kdyby odešel do války, vyvázal by se ze závislosti na Tigraně. S vojskem vstupuje Frank. Stal se kapitánem domobrany. Když spatří Tigranu a Edgara, chce odejít, ale Edgar ho zadrží. Omlouvá se mu, že ho v bitce kvůli Tigraně zranil. Žádá Franka, aby ho vysvobodil z pout Tigrany tím, že ho přijme do svých řad. Frank pochopí a oba muži se smíří. Tigrana vidí, že Edgar chce skutečně odejít. Prosí Franka, aby jí Edgara nebral, prosí Edgara, aby zůstal. Poprvé, sama překvapena mu řekne, jak moc ho miluje. Je to však marné. Edgar jí už nevěří, přísahá věrnost vojenské slávě a odchází s vojáky. Tigrana se cítí ponížena a zrazena.
III. dějství Je znovu duben. Noc. U vojenské pevnosti prochází smuteční průvod. Vojáci nesou v rakvi Edgara, svého milovaného kapitána, který se stal hrdinou a padl v bitvě. Všichni se modlí za jeho duši. Fidelia, zlomená žalem oplakává svou jedinou lásku a myslí jen na jejich setkání v nebi. Frank pronáší smuteční řeč, ve které vyzdvihuje Edgarovy ctnosti. Chvalozpěv však přeruší záhadný mnich, který prý dostal od umírajícího Edgara příkaz, aby všem pověděl o jeho hříšném životě. Lidé se nechají jeho řečí strhnout a když slyší, čeho všeho se Edgar dopustil, proklejí ho a chtějí svrhnout jeho rakev. Tomu zabrání Fidelia, která se jako jediná odváží bránit Edgara a hájí ho: „Znám ho. Jeho srdce je čisté a jeho hříchy způsobilo mládí.“ Jediná Edgara pochopila. Zahanbení vojáci pokleknou před Edgarovou rakví. Fide-
edg a r lia se svým otcem odchází, aby se pomodlila v blízkém kostele za Edgarovu duši. Ostatní ji následují. Zůstává jen Frank a mnich. Na scénu přichází Tigrana, která se chce modlit u Edgarovy rakve. Vidí, že obřad skončil a nikdo neuvidí její bolest. Proto truchlí nad ztrátou milence. Frank ani mnich však nevěří v upřímnost jejího žalu a rozhodnou se ji vyzkoušet. Ukážou jí krásné šperky s tím, že když řekne jediné slovo, šperky budou její. Tigrana nejprve odolává, ale nakonec souhlasí. Frank dá troubit na poplach. Přibíhají vojáci i ostatní, přichází také Fidelia. Mnich, který předtím špinil Edgarovu čest, se veřejně ptá Tigrany jako Edgarovy milenky, zda je pravda, že Edgar z touhy po zlatě zradil svou vlast. Tigrana chvíli váhá, ale pak přisvědčí. Rozlícení vojáci se vrhnou na rakev, aby Edgarovo mrtvé tělo hodili havranům. Ohromeni zjistí, že v rakvi je pouze Edgarův pancíř. Mnich sejme svou kápi a všichni v něm poznávají Edgara, který svou smrt jen předstíral, aby vyzkoušel Fideliinu lásku a oddanost svých blízkých. Edgar prokleje Tigranu i všechny přítomné pokrytce. Konečně se rozhodl pro ten správný život po boku té, která za ním stála v dobrém i zlém. Fidelia spočine v Edgarově náručí. Tigrana neunese pohled na šťastného Edgara v náručí jiné ženy. Vrhne se mezi oba milence a probodne Fidelii. Frank zoufalý nad ztrátou sestry zabije Tigranu její vlastní dýkou. Edgarovi se hroutí sen o jeho novém životě. Zůstává sám.
gi acomo
puci nni
TEchnická spolupráce Light designer: Pavel Hejret Svítí: Luboš Udržal Vedoucí zvukař: Miloš Vondráček Zvukař: Zdena Ottlová Jevištní mistr: Jan Kocourek Vedoucí rekvizit: Danuše Klosová Rekvizity: Zuzana Borodinová Vlásenky: Alena Mikušová Vedoucí výroby scénických kostýmů: Taťána Hrustinczová Scénu vyrobily dílny DFXŠ pod vedením Vojtěcha Michla © 2010 náklad: 1 500 ks
ředitel: Martin Otava šéf opery: Martin Doubravský redakce: Vojtěch Havlík grafická úprava: Pavel Dušek scénický návrh na titulní straně: Ján Zavarský Umělecká činnost divadla se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.
cena 23 Kč
www.saldovo-divadlo.cz
V koprodukci s polským divadlem opera na zámku, Szczecin
Generální partner Divadla F. X. Šaldy
Oficiální vůz Divadla F. X. Šaldy
