2012 Zpravodaj obce Rusava

ročník: XXI.

číslo: 2/2012

Zpravodaj

obce Rusava

LXVII

cena: 15 Kč

Slovo má

starosta ...

Fotbaloví starostové jsou mistři Evropy

V

e dnech 14. - 19. 5. 2012 se v polském městě Tychy uskutečnil druhý ročník evropského šampionátu starostovských mužstev v malé kopané. Navázal tak na první mistrovství zástupců samospráv z evropských měst a obcí, které se konalo před čtyřmi lety v Rakousku za účasti osmi týmů. Na podnět starosty z obce Ratměřice ve Středočeském kraji, vítěze soutěže Vesnice roku 2010, se začal tvořit tým z celé České

Zpravodaj obce Rusava

1

republiky. Na prvním společném setkání v obci Ústí u Hranic se sešlo 45 starostů a místostarostů, ze kterých se následně vybralo 24 fotbalistů bývalých i aktivně hrajících, aby mohli reprezentovat Českou republiku. Byl jsem potěšený, že můžu zastupovat svou rodnou obec na tak významném sportovním zápolení. Věkem jsem byl druhým nejstarším členem naší výpravy hned po trenérovi. Po večerním příjezdu nás na druhý den již čekali houževnatí soupeři. V základní skupině jsme porazili Rakousko 11:1, Ukrajinu 3:0, další den pak Německo 3:1 a Polsko II 6:2 a postup do semifinále byl zajištěn. Nehrál se však jen fotbal. Díky organizátorům jsme měli možnost navštívit bývalý koncentrační tábor v Osvětimi. Prohlídka s průvodkyní, která nám přiblížila hrůzy a utrpení nevinných lidí, v nás zanechala hluboké pocity a dojmy. Další den jsme v semifinále pokořili fotbalového obra - Itálii 5:1 a ve finále nás čekali bratři Slováci. Obavy ze soupeře vyprchaly do poločasu, který jsme vyhráli 3:0, druhá půle se pak již hrála v klidném tempu. Po finálovém vítězství 4:1 jsme se stali MISTRY EVROPY 2012 starostovských mužstev ve fotbale. Nesmírná radost z vítězství pramenila především ze skvělé party, kvalitních hráčů a obrovského odhodlání zvítězit. Při fotbale jsme alespoň na chvíli mohli zapomenout na každodenní starosti starostů, byť to bylo opomenutí jen sporadické. Spojení s obcí na dálku bylo totiž nezbytností. Kdyby nebyly mobily a internet, tak by byl svět hned veselejší! Bohumil Škarpich

Rekonstrukce pěší komunikace před obecním úřadem V rámci stavební akce Rekonstrukce pěší komunikace před obecním úřadem byla v dubnu a květnu 2012 provedena komplexní oprava chodníku a nástupní hrany přiléhající ke krajské komunikaci III/43818. Tato pěší komunikace zpřístupňuje místním občanům i návštěvníkům obce samosprávu a veškeré služby umístěné v budově Obecního úřadu na Rusavě. Celkem bylo předlážděno 120 m2 zpevněných ploch novým povrchem ze zámkové dlažby a položeny byly nové silniční a chodníkové obruby. Nová pěší komunikace je opatřena bezpečnostními prvky pro zajištění pohybu osob s omezenou schopností pohybu a orientace – signálním pásem a vodicí linií. Oprava pěší komunikace přispěla ke zvýšení bezpečnosti všech jejích uživatelů, byla prodloužena její životnost a celkově došlo ke zlepšení vybavenosti obce Rusava. Základní údaje o stavbě Investor: Obec Rusava Zhotovitel: HLAVA-STAVBY, s.r.o Celkové náklady: 321 760 Kč Dotace: 128 000 Kč Vlastní zdroje: 193 760 Kč

2


Tento projekt byl realizován za podpory Zlínského kraje z Podprogramu na podporu obnovy venkova Zlínského kraje 2012. Mgr. Kateřina Zavadilová

Environmentální vyúčtování ASEKOL za rok 2011 – Rusava Občané odevzdali do zpětného odběru celkem 1830 kg elektrozařízení – konkrétně 55 ks televizí + 23 ks PC monitorů – tj. 1830 kg, dále 0 kg ostatních drobných elektrozařízení. TV

PC monitory

Ostatní EEZ

CELKEM

za rok 2011

55 ks

23 ks

0 kg

1830 kg

Úspora elektrické energie (MWh)

8,99

2,83

0,00

11,82

160,10

68,86

0,00

228,96

Úspora primárních surovin (t)

0,54

0,24

0,00

0,78

Úspora vody (m3)

43,96

17,14

0,00

61,10

Snížení produkce nebezpečného odpadu (t)

7,85

3,72

0,00

11,57

2,44

0,73

0,00

3,17

Obecní úřad Rusava Množství sebraných jednotek

Úspora ropy (l)

Snížení produkce skleníkových plynů (t CO2 ekv.)

Sběr, doprava, demontáž a následné využití frakcí zpětného odběru vysloužilých elektrospotřebičů představuje nezanedbatelný přínos pro životní prostředí a úsporu přírodních zdrojů.


3

Díky zpětnému odběru: • 1ks televizoru (resp. monitoru) dojde k úspoře elektrické energie ve výši 162,39 kWh (125,04 kWh u monitoru). Stejné množství energie spotřebuje například 60 W žárovka svítící nepřetržitě 4 měsíce (3 měsíce u monitoru). • 1 ks notebooku dojde k úspoře energetických surovin, například se nemusí vytěžit 6,8 litru ropy. Stejné množství ropy se například spotřebuje k ujetí 100 km v osobním automobilu s běžnou spotřebou nebo k úspoře 392 litrů pitné vody, čímž nevznikne stejné množství znečištěných odpadních vod. Stejné množství vody je například spotřebováno při 30 cyklech myčky nádobí. • 100 ks mobilních telefonů dojde ke snížení produkce skleníkových plynů, protože není vyprodukováno 122 kilogramů CO2 ekv. Stejné množství CO² vyprodukuje automobil, který ujede čtyři jízdy mezi Prahou a Brnem. Ke snížení nebezpečných odpadů o 563 kilogramů. Stejné množství nebezpečného odpadu vyprodukuje za rok 140 domácností. Asekol

Kde a jak se mohu zbavit vysloužilých elektrospotřebičů Domácnosti se mohou vyřazených elektrospotřebičů zbavit zdarma na některém z míst zpětného odběru, která k tomuto účelu byla vytvořena. Je přitom ale nezbytné splnit jednu základní podmínku: spotřebiče musejí být kompletní, tedy nerozebrané. V takovém případě hradí další nakládání s nimi výrobci a dovozci prostřednictvím kolektivních systémů, které založili. Tato výhoda se ale nevztahuje na elektrozařízení, kterému již někdo odmontoval důležité části, jako např. motor, kompresor, topné těleso, buben, plášť apod. Demontáž a zpracování elektrospotřebičů je činnost zákonem určená pouze osobám s příslušnými oprávněními. Takové výrobky je nutné považovat za odpad a náklady spojené s jejich odstraněním jdou k tíži obci. Promítají se tedy do poplatků, které platíme my všichni! Vyřazené spotřebiče z vašich domácností můžete zdarma odevzdávat na těchto místech: - sběrný dvůr obce Rusava, otvírací doba: zimní období 1. 11. – 31. 3. : sobota 9.00 – 11.00 hodin letní období 1. 4. – 31. 10. : pondělí a středa 17.00 – 19.00 hodin sobota 8.00 – 11.00 hodin - malý kontejner na drobný elektroodpad je v naší obci umístěn ve vestibulu obecního úřadu. Příští mobilní svoz nebezpečného odpadu proběhne v naší obci opět na jaře. Více na www.elektrowin.cz nebo www.rusava.cz.

Staré spotřebiče žijí díky recyklaci dalšími životy Vyřazená pračka váží – řekněme – padesát kilogramů. Mohlo by to znamenat padesát kilo odpadu. Smyslem recyklace vysloužilých spotřebičů je ale něco jiného: v co největší míře znovu využít veškeré materiály, které se z nich podaří při zpracování získat.

4


Když se tedy na starou pračku podíváme z tohoto pohledu, vidíme ji jinak: 20 kilogramů železa, 10 kilo plastů, zbytek závaží v podobě betonu. Podobně je to u dalšího typického velkého spotřebiče, který nechybí prakticky v žádné české domácnosti, u chladničky. I její recyklací se dá získat kolem 20 kil železa, plastů je průměrně 16 kilogramů. Zájem o takto získané materiály jako o druhotné suroviny se samozřejmě u různých zpracovatelů liší. Zejména pro hutě znamená železo přidané do tavby spolu se železnou rudou velmi významnou úsporu energie. Když tuto úsporu převedeme do srozumitelnější řeči „domácího šetření“, můžeme si ji představit například takto: recyklace obyčejné žehličky ušetří tolik energie, kolik za celý měsíc spotřebuje průměrně velká lednička. Staré plasty, nové výrobky O něco složitější je to s plasty. Přesto se i ty dají velmi dobře znovu využít. Ze starých spotřebičů tak mohou vzniknout - dejme tomu - zatravňovací dlaždice. Dlažba má pevnost tradičních povrchů, jako je beton nebo živičné směsi, a zároveň umožňuje zachovat přirozený travnatý ráz krajiny. Hodí se pro parkoviště, příjezdy ke garážím, odstavné plochy, chodníky, cesty a kolejiště, ale i jízdárny, výběhy pro koně a další plochy. Zatravňovací dlažba se vyrábí z plastového recyklátu se zásadním podílem polyetylenu, který se získává z průmyslových i komunálních odpadů a obalů. Případná likvidace výrobků z recyklátu je také velmi šetrná – materiál je totiž znovu stoprocentně recyklovatelný. Ani další výrobce by se bez plastového recyklátu ze spotřebičů neobešel - lisuje z něj poklice na kola automobilů. Každý nový výrobek obsahuje asi 30 % plastů ze starých spotřebičů. Většinu recyklátu zajišťují spolehliví dodavatelé ze zemí Evropské unie. Patří mezi ně i čeští zpracovatelé elektroodpadů, kteří recyklují velké spotřebiče vysbírané kolektivním systémem ELEKTROWIN. PUR-pěnu používají nábytkáři i stavbaři Patrně nejširší uplatnění mají plasty vytěžené ze starých spotřebičů při výrobě polyuretanu. Ten se ve formě PUR-pěny využívá v mnoha odvětvích od stavebnictví přes nábytkářskou výrobu až po automobilový průmysl. Stavbaři znají recyklované polyuretany zejména jako plnivo pro tepelně izolační omítkové směsi. Materiály s PUR-pěnou jsou vhodné nejen jako finální omítky u novostaveb, ale i pro dodatečné zateplení a revitalizaci starších rodinných domů. PUR-pěna je dnes také základním materiálem při výrobě matrací pro spaní, kde nahradila molitan. Tvoří pevnou a spolehlivou výztuž sedacího nábytku v domácnostech i sedaček v nově vyráběných automobilech. PUR-pěna ale splňuje nejpřísnější kritéria i z hlediska zdravotního, proto je její tvrdá varianta takřka výhradním tepelným izolantem v potravinářském průmyslu – v pivovarech či mlékárnách. Tak co, pořád si ještě někdo myslí, že vysloužilé spotřebiče nemá cenu odevzdávat na sběrná místa, aby se o ně mohli postarat odborníci? Elektrowin


5

Portášská hlídka opět po delší odmlce hlásí Ne, že by nebylo o čem psát nebo že by nešvary v přírodě skončily, ale prostě nestíhám. Tentokrát jsme se podívali na paseky a jak se uklízí po těžbě. No to jsme ale neměli dělat. Kam se poděli ti lesní hospodáři, kteří dbali na čistotu lesa, kteří naučili děvčata, která ty paseky většinou uklízela, rozdělat oheň pomocí paprčí či jiné rozkládky? Kde jsou ti hajní, kterým se ježily vousy, když viděli kus gumy na rozkládání ohně? Dnes by ti hajní hořce zaplakali, pokud by neskončili někde jinde… To množství pneumatik a nejen z osobních aut, ale i z nákladních, které se odvezou do lesa na spálení, to si na lesnických školách - ani těch vysokých - nedokážou představit. Některé jsou nařezané, aby se snad ty dráty lépe zabodávaly zvěři do spárků. Žádný z nás nedovede pochopit, jak to je možné, že to nevadí hospodáři, hajnému ani majiteli lesa. A co myslivci? A kolik se těch pneumatik nespálí? Myslíte, že je někdo potom odveze? Kdepak, to se buď skulí do potoka, nebo nechá jen tak ležet. Za pár let tu nebudeme a po nás potopa. Ti správní lesa páni, kterým by to vadilo, už tu nejsou, tak co. A ti, kterým jde jen o to vytěžit, zpeněžit a jde se dál, tak těm to nevadí. Přikládám fotografii. Často se setkáváme s poznámkami: „Portáši tam stříleli jak malí kluci.“ Oni, ti portáši na VŠECH AKCÍCH, kterých se zúčastní (a je jich za ten rok dost) střílejí jen na přání POŘADATELE. Možná by si někteří lidé mohli více všímat lesa a věcí kolem něj. Kdysi se hajní a lesáci zdravili „Lesu zdar“, dnes nám to zní a myslím, že nejen nám jako „Lesu zmar“. Portáš Juráš

Jarní knihovna

Dění v obci ...

Přišlo jaro! Proto i v naší knihovně jsme se ho společně s dětmi ze školy a školky rozhodli přivítat, a to týden před Velikonocemi formou kvízového dopoledne. Školka a 1. i 2. třída si vyzkoušely kvíz o populárních Šmoulech a Večerníčkový kvíz. Musím podotknout, že děti byly téměř neomylné, hlavně o Šmoulech toho věděly leckdy více než já. Pro ty starší, tj. 3. - 5. třídu, byl připravený kvíz Jarní květiny a Velikonoční kvíz. Jednoduché to nebylo, zvláště kvíz o Velikonocích dal školákům zabrat.

6


A protože Velikonoce byly za rohem, nechybělo ani čtení nejen o jaru, ale i o těchto svátcích jara. Na závěr našeho setkání si mohly děti vymalovat obrázky s jarní tematikou, prolistovat knihy v naší knihovně. Ani sladká odměna v podobě velikonočních perníků či vajíček je neminula. Eva Kerčáková - knihovnice

Banát – idylka starých časů V měsíci dubnu byla v jednací síni obecního úřadu výstava obrazů a fotografií českých krajanů ze šesti českých vesnic v Rumunsku. Snímky zachycovaly současný život domorodců v Rumunsku, kteří si uchovávají české zvyky včetně nářečí. Měl jsem možnost v roce 2009 se zúčastnit zahraniční exkurze do Transylvánských Alp se starosty z plumlovského mikroregionu. Skoro celý týden jsme byli


7

ubytovaní v českých rodinách ve valašském rumunském prostředí vesnice Svaté Heleny. Postupně jsme navštívili bývalou osadu Elizabet, vesnice Gerník, Rovensko, Eibentál. Historie osídlení českými přistěhovalci je datována od roku 1823, kdy obyvatelé pocházeli zejména z plzeňského a klatovského okolí. Druhá vlna následovala v letech 1826-1830 a třetí kolonizační vlna po roku 1861, kdy připadl Banát Uhersku. Hospodářské poměry zdejších Čechů byly velmi dobré, vynikaly zejména čistotou a řemeslnickými dovednostmi. Současnost je však značně jiná. Většina mládeže po dovršení plnoletosti se vydává do světa, především do České republiky, kde již mají řadu krajanů. Starší lidé však zůstali a svou obživu získávají z obdělávaných horských luk a polí, chovem domácího zvířectva a podomácku vyrobenými produkty. Vyskytuje se i další možnost přivýdělku, a to z turistického ruchu. Cesta je však trnitá a krajané získávají v této oblasti první zkušenosti. Snímky na výstavě byly zapůjčeny od p. Ivo „Fíka“ Dokoupila z organizace Člověk v tísni. Bohumil Škarpich

Sekaná párty 2012 Po úspěšném prvním ročníku kulinářské soutěže s názvem Koláčové odpoledne pokračovalo klání o královnu (či krále) rusavské kuchyně druhým dílem. Tentokrát měli výhodu soutěžící, kteří mají doma masožravce, vegetariáni byli pro letošek bez šance. V původním termínu tu hrálo (velmi úspěšně) loukovské divadlo, pak přišel čas plesů a bálů, proto se nám „sekačku“ podařilo uspořádat až v hodně pozdním termínu, kdy krásné počasí vybízelo k práci na zahradě nebo zahrádce (...pivaři). Navíc ve stejný den se sešlo hned několik zajímavých akcí, proto jsem do poroty nemohl počítat s žádným hasičem (pouť na Hostýně), myslivcem (střelby) ani cyklistou (Rohálovská 50ka). I přesto byla účast velmi slušná, sál obecního domu téměř plný, dvanáct soutěžních vzorků bylo sice méně než před rokem, ale porotě to stačilo vrchovatě. Některým lezla sekaná snad i ušima, zvlášť když se na svoji důležitou funkci a povinnost řádně nepřipravili (že, Mirku šmarhánský...). S kulturním programem mi jako vždy výrazně pomohli malí rusavští Valášci pod vedením Lídy Mikšánkové, chybět nemohli ani ogaři z Hořanska. Ti teda začátek vystoupení asi zažili už i lepší (otevřené okno – průvan - vyvrácený květináč), ale jakmile vytřepali v průběhu odpoledne poslední zbytky hlíny ze svých hudebních nástrojů, tak se rozehráli ke skvělému výkonu - jak se říká - závěr patří mistrům. Poděkovat bych chtěl i všem sponzorům, díky kterým jsme se bavili. Tady bych upozornil na kouzelné ruce hned tří našich spoluobčanů, kterým se podařilo vylosovat si několik cen následujících po sobě

8


(ujištuji vás, že to byla čistá akce - to víno, co bylo v tombole, mi nikdo nedonesl v krabici se spoustou šustivých papírků s Františkem Palackým na potisku). První cena, židle z Kovonaxu, je u Bolfů, snad z ní Jirka nespadl, jestli na ní koštoval i další vyhrané trofeje (fernet, víno, slivovice...). Výsledky? Řád Zdenka Pohlreicha putuje pro letošek na již zmíněné Šmarhánky první místo Lada Urubová. Na druhém místě se umístila Dáša Hudcová, třetí nejlepší vzorek připravila Ilona Kolajová. Ta se po dvou ročnících může pyšnit jako jediná dvěma cennými kovy - obhájila loňskou bronzovou medaili. Takže dámská hegemonie v kuchyni pořád trvá, i když několik chlapů se ji pokusilo narušit. Karel Ševčák ml. bohužel doplatil na fakt, že se naše soutěž boduje jinak než v krasobruslení, takže umělecký dojem, jeho vizuální příprava vzorku, přišla vniveč. Přesto kdyby byli všichni manažeři Českých drah tak pečliví jako on (ta pažitka byla posazena brilantně), neměli by naši ministři dopravy i financí tolik starostí. Závěrem bych chtěl poděkovat všem porotcům i hostům za pohotové odpovědi. I vtipné rozhovory přispěly k tomu, že jsme se snad všichni dobře bavili. My (kulturní výbor) se napříště při plánování termínu poučíme z letošních chybiček a věřím a doufám, že příští rok se mezi námi objeví několik nových rusavských kuchařských es. Daniel Krajcar – kulturní komise

Kuličkiáda – už 6. ročník na Rusavě V neděli 6. května jsme se už pošesté sešli na hřišti u keramiky na kuličkiádu pořádanou Aktivním klubem. Sice jsme se obávali toho nejhoršího – co napáchal velký déšť z předchozího večera, naštěstí však nedělní počasí vyšlo, bylo krásných 20 stupňů i víc. Účast byla neuvěřitelná, hodně dětí všech věkových kategorií, ale i dospělých. Je vidět, že jsou všichni stále hraví a nebojí se porážky J. Každé dítko (jako při každém ročníku) dostalo u zápisu zápisné (tradičně bublifuk a něco sladkého na zub). Na akci bylo samozřejmě zajištěno občerstvení. Po ukončení hlavní soutěže dostala všechna škvrňata za perfektně zvládnutou hru na velmi drsném povrchu zdarma špekáček k opékání a pistolku na vodu. A teď už k výsledkům kuličkiády: kategorie 1-5 let: celkem ze 17 dětí 1. místo – Verunka Krajcarová (dřevěné puzzle) 2. místo – Jareček Češek (stavebnice – kostky) 3. místo – Míša Třasoň (sada na písek) kategorie 6-10 let: hrálo 8 dětí 1. místo – Simonka Zelená (velká vodní pistol) 2. místo – Erička Daňková (menší vodní pistol) 3. místo – Davídek Kočička (sada na líný tenis)


9

kategorie 11-15 let: hrálo 9 dětí 1. místo – Kuba Bednář (sportovní batůžek) 2. místo – Jirka Kratinoha (vodní pistol) 3. místo – Patrik Sumec (sada na líný tenis) kategorie 16-100 let: hrálo 20 dospěláků první cenou pro dospěláka byla pravá nefalšovaná trnková slivovice, kterou si odnesla Pavla Ševčáková, hned za ní skončila Hanka Zacharová, která si odnesla ořechovici, a jako třetí skončil Danek Krajcar, který také neodcházel s prázdnou, ale s půl litrem slivovice. Je vidět, že si rusavská kuličkiáda získala své příznivce. Všem děkujeme za účast a už se těšíme na další chvíle strávené s vámi na příštích akcích pořádaných AK. Za AK Dagmar Hudcová

36. kácání mája na Rusavě Po dvou letech nám počasí opět přálo a my jsme se mohli v sobotu 26. 5. 2012 společně sejít na Čecheru, abychom skáceli máj. Mnohému příchozímu na Čecher však letos mohlo ledacos připadat jiné. Ano. Letošní Kácání mája bylo opravdu trochu odlišné. Řekl bych „větší“. Valašský krúžek Rusavjan se spolu s jinými moravskými a slovenskými folklorními soubory zapojil do projektu EU Kroje našich krajů, jehož cílem je obnova krojů našich předků. Ale k čemu by tyhle kroje byly, kdybychom se v nich nemohli předvést! A tak rusavské Kácání mája zahájilo maraton slavností a festivalů, kde se zúčastněné soubory představí se svým uměním. Přípravy začaly už v lednu, ale nejvíce práce nás čekalo až v květnu. Perfektně připravený terén, stánky, posezení a krásný máj, který vévodil celému Čecheru – tuhle idylku však pokazila zpráva, že nám „někdo“ (dnes už víme, kdo to byl) v brzkých ranních sobotních hodinách máj srazil. Co naplat. Museli jsme postavit nový. Ten už ale počkal, až jej srazí ti povolaní. Průvod, který tradičně započal u školy, opět nezklamal. Všichni přihlížející mohli obdivovat nejen pestrost krojů, ale i jeho veselí a skvělé muziky. To nejlepší nás však čekalo, až když jsme všichni přišli na Čecher. Každý ze souborů předvedl to nejlepší, co umí. Rozhodně se bylo na co dívat i co poslouchat. A kdo nás tedy letos svým tancem, zpěvem i muzikou nadchl? Vedle domácích Rusavjanů to byli naši noví kamarádi

10


ze slovenského souboru Vepor z Klenovce, dále Občanská beseda Kyselovice, NS Cholinka z Choliny, NS Pantla z Nákla, FS Hanačka z Litovle, Valášci z Rusavy, DFS Píšťaličky z Bystřice pod Hostýnem a nad těmi všemi bděl Valašský sbor portášský z Rusavy. O scénku u mája se letos postaral FS Soláň z Rožnova pod Radhoštěm. Dokázali, že jsou nejen dobří tanečníci a zpěváci, ale i baviči. Neviděl jsem nikoho, kdo by se nesmál. Sražením máje však vše nekončilo. Naopak, pro milovníky dobré zábavy začala pravá lidová zábava při cimbálu. Ti nejzdatnější odcházeli z Čecheru až o půlnoci. A jak akci zhodnotit? Usínal jsem s pocitem, že jsme udělali maximum ke spokojenosti všech a že letošní kácání patří k nejzdařilejším v celé jejich historii. Kompletně zaplněný Čecher (odhaduji cca 500 lidí), 8 folklorních souborů, zdařilá vystoupení a úsměv na tváři všech přítomných – co více si tedy přát? Děkuji touto cestou všem, kteří se jakkoliv zapojili do příprav a ochotně nám pomohli. Celá akce nás sice stála dost sil a času, ale když jsem viděl spokojené diváky i účastníky celé akce, poznal jsem, že tohle byla pro organizátory ta největší odměna. Jaroslav Pavelka – vedoucí VK Rusavjan

Dětský den Letošní Dětský den se konal v sobotu 2. 6. 2012 na hřišti na koupališti. Měli jsme trochu obavy o účast, neboť se v tento den na fotbalovém hřišti konala i hasičská soutěž. Ale jak se časem ukázalo, pochybnosti nebyly na místě, protože účast byla opět hojná, možná i díky počasí, které nám přálo. Jako každý rok byl pro děti připravený Pohádkový les, v němž plnily různé úkoly u pohádkových postaviček. Největší obdiv zase sklidil vodník, který v dětských hlavičkách utkvěl snad nejvíce. Po zvládnutí nástrah v Pohádkovém lese

si děti jako odměnu vyzvedly balíčky se sladkostmi a malými hračkami. Volný čas na hřišti byl vyplněn jízdou na třech ponících a jednom velkém oři, trampolínou, střelbou ze vzduchovky, soutěžemi za žetonky, které děti směňovaly za různé drobnosti, a přehlídkou cvičených


11

pejsků. Ta sklidila velký obdiv. Samozřejmě jsme nezapomněli ani na dospělé účastníky, kteří si mohli zkusit házet kroužky na předem připravené lihoviny a zavařeniny. Po celou dobu byl pro všechny účastníky otevřen bufet jak s pěnivým mokem, tak i s nealko pitím, něčím malým na zub a gril s nabídkou klobás. Den dětí ukončen a mnozí diváci se už během něj přemístili na fotbalové hřiště podpořit naše hasiče a hasičky. Z mého hlediska byl 2. červen, co se týče akcí, nadmíru bohatý. Chtěla bych ještě tímto poděkovat všem našim sponzorům, bez kterých bychom tento den pro děti nemohli pořádat. P.S. Musím zmínit hlášku dne..... Aktivní klub dobrovolných hasičů :-). Za AK Hanka Zbranková

První kolo v požárním sportu okrsku Slavkov na Rusavě V sobotu 2. června se uskutečnilo první kolo v požárním sportu okrsku Slavkov, tentokrát na hostitelské půdě Sboru dobrovolných hasičů Rusava. Již tradičně jsme si pro hasičské zápolení vybrali fotbalové hřiště SK Rusava. Už při posledních dopoledních přípravách jsme tušili, že objednávka hezkého počasí bude dodána přesně na čas a diváci se mohou těšit na všechny plánované disciplíny. Překážkový běh na 100 metrů, štafetu 4x100 metrů a - jak říká starosta okrsku, bratr Barotek - disciplínu pravdy, požární útok. Začátek naší soutěže byl plánovaný na 14. hodinu a v tomto čase se taky na rusavském hřišti postupně sjela všechna družstva okrsku (Brusné, Slavkov, Chomýž a Jankovice). Po úvodním nástupu už nic nebránilo tomu, abychom se jak muži, tak ženy pustili do hasičského soupeření. V mužské kategorii nastoupilo sedm družstev, v kategorii žen družstva dvě. Na tom by nebylo ještě nic tak výjimečného, kdyby jedním z ženských družstev nebyly naše ženy Rusava. To, co se dlouhá léta nedařilo, se stalo skutečností. Naše holky nastupují k historicky prvním soutěžním pokusům v tomto složení: Marta Dudláková – strojník, Lidka Mikšánková – savice, Adéla Urubová – koš, Markéta Vaculíková – spoje B hadic, Katka Pavelcová – rozdělovač, Katka Ponížilová – levý proud. Katku Ponížilovou a její sestru Petru jsme draftovali ze slavkovského sboru, aby doplnily naše družstvo. Bohužel Petra se nám těsně před závody zranila, a tak ji při útoku nahradil Radek Hovořák (regule povolují účast jednoho muže v družstvu). Tímto bychom chtěli Slavkovu, a hlavně holkám, poděkovat. Osud tomu asi chtěl a při prvních závodech i s ženským družstvem jsme si vylosovali startovní číslo 1. Takže rovnýma nohama do soutěže! První disciplínou byl překážkový běh na 100 metrů. Za naše družstvo žen nastoupily Katka Pavelcová, Markéta Vaculíková, Adéla Urubová a Marta Dudláková. Holky si vedly na premiéru moc dobře a v součtu tří nejlepších časů zaostávaly za rivalkami z Brusného o pouhých 2,17 s. Ani družstvo mužů se nenechalo zahanbit a po první části soutěže vedlo s celkovým časem 62,56 s. Další zkouškou pro všechna soutěžní družstva byla štafeta na 4x100 metrů. Naše ženy se snažily dohnat lehkou ztrátu a na překážkách bojovaly jako lvice. Výsledek byl impozantní. Podařilo se jim smazat ztrátu, a do poslední disciplíny nastoupily dokonce s náskokem 1,37 s. Bohužel našim mužům se skvělý výkon holek napodobit nepodařilo.

12


Nepřesvědčivým výkonem ztratili pozici lídra a do vedení se dostalo družstvo mladých Bruseňáků. Před poslední disciplínou jsme ztráceli 2,7 s. Výsledek mužské štafety nás zklamal, přesto jsme nesklonili hlavy. Zůstávala možnost zabojovat při požárním útoku. Konečně přišlo vyvrcholení soutěže. Na poslední chvíli se navýšil i počet diváků, kteří se přemístili z oslav Dne dětí pořádaných na koupališti. Jako první nastoupilo k disciplíně pravdy mužstvo Rusava ve složení: Jaroslav Erlebach ml. – strojník, Antonín Mikšánek – savice, Luděk Mikšánek – koš, Ladislav Pavelec – spoje B hadic, Luboš Mikšánek – rozdělovač, Martin Kolaja – levý proud, Ladislav Noha ml. – pravý proud. Za mocného povzbuzování našich fanoušků jsme se postavili na startovní čáru a s výstřelem se vrhli k základně. Až na malé drobnosti se nám útok povedl a časem 22,9 s jsme ukázali, že naše šance na celkové vítězství nemusí být nereálné. Teď už nám zbývalo jen počkat, jak se bude dařit našim největším soupeřům, kterými byla obě družstva z Brusného. Bohužel naše naděje netrvala dlouho. Brusné I plní útok v čase 23,27 s, a tudíž nám ani nejlepší útok odpoledne na vítězství nestačí. Končíme s celkovým časem 159,52 s na druhém místě. Očekávání a pozornost všech se tedy upnula na družstvo žen, které bylo v těsném vedení. Možná lehká nervozita a první ostrý start si vybraly svoji daň a malá chyba při zapojení jednoho z proudů na rozdělovači nás stála lepší čas. Družstvo rusavských žen dokončuje poslední disciplínu s časem 27,72 s. Nastává stejná situace jako u mužů, čekáme, co Brusné. Podstatně zkušenější Bruseňačky však prokazují svoji kvalitu a útok zvládnou za 24,58 s. V celkovém součtu časů všech disciplín jsou tedy o pouhých 1,77 s rychlejší a vítězí.


13

Tak už známe všechny výsledky a přichází na řadu slavnostní vyhlášení vítězů. Celkové pořadí družstev mužů: 1. místo

Brusné I

celkový čas

157,19 s

2. místo

Rusava

celkový čas

159,52 s

3. místo

Brusné II

celkový čas

161,12 s

4. místo

Janovice I

celkový čas

192,80 s

5. místo

Janovice II

celkový čas

200,00 s

6. místo

Chomýž

celkový čas

202,09 s

7. místo

Slavkov

celkový čas

264,09 s

Celkové pořadí družstev žen: 1. místo

Brusné

celkový čas

187,48 s

2. místo

Rusava

celkový čas

189,25 s

Kromě výsledků družstev se vyhlašovaly také nejlepší výkony jednotlivců na 100 metrů překážek, kde jsme rovněž zanechali dobrý dojem. V kategorii mužů obsadil druhé místo Martin Kolaja a zdatně mu sekundoval i Jaroš Erlebach, který dosáhl třetího nejlepšího času. V kategorii žen nám udělala velkou radost Markéta Vaculíková svým krásným druhým místem. Závěrem bych chtěl poděkovat všem, kdo se podíleli na přípravách a organizaci sobotní soutěže, a doufám, že se všem příznivcům požárního sportu u nás na Rusavě líbilo a přijdou nás povzbudit i na dalších akcích, které plánujeme. Za SDH Rusava Ladislav Noha ml.

< V sobotu 28. dubna se konala už 19. pouť hasičů, a tak byl Hostýn témě zahlcen stovkami poutníků – hasičů nejen z celé České republiky, ale i ze Slovenska, Polska a Rakouska. V úvodním slovu (před mší sv.) vystoupil se zdravicí mimo jiné i senátor Jiří Čunek.

14


Rusava v proměnách času

Historie ...

Do tohoto čísla zpravodaje jsme pro vás opět připravili obrazové ohlédnutí za „historií“ obce. Tentokrát Hořansko focené z Březiny. (Mají to ti naši předkové krásný výhled na celou Rusavu!)


15

100. výročí korunovačních slavností na Hostýně (2. díl/2) Vlastní obsáhlý korunovační obřad byl zahájen průvodem od kláštera přes schodiště ke chrámu. V jeho čele šel hlavní pořadatel - dr. A. C. Stojan, pak fanfáristé, jednotlivé spolky a prapory, družičky, orli, duchovenstvo, ze nímž pod baldachýnem (nebesa) byly na nosítkách neseny korunky. Za baldachýnem kráčela hlavní osoba celé korunovace, metropolita moravský a kardinál, dr. František Saleský Bauer, arcibiskup olomoucký, za ním pak řada významných světských osobností. V prostoru před chrámem pak zástupci jednotlivých stavů a spolků předstupovali před dr. Bauera s prosbou o provedení korunovace sochy Panny Marie s Dítětem. Následovalo dlouhé kázání F. Bauera z kazatelny, připravené nad schodištěm. Po kázání vešel průvod do chrámu a kardinál dr. Bauer se svými třemi asistenty vystoupil po připraveném a bohatě vyzdobeném schodišti za hlavním oltářem k soše Panny Marie a jejího syna a vložil zlaté korunky na jejich hlavy. Po sestoupení ze schodiště ještě třikrát kadidlem korunovanou sochu okouřil. Hlaholem zvonů, hudbou, zpěvem a modlitbami byl korunovační ceremoniál ukončen. Rušno na hostýnském temeni však Slavnostní korunovační průvod vchází bylo ještě dalších deset dní. Hned druhý do baziliky den, v pátek 16. srpna, byla uspořádána pouť a valná hromada Matice svatohostýnské, která měla lví podíl na zdárném průběhu korunovace. V dalších dnech proběhly poutě: matek a dětí, mužů, duchovenstva, mariánských družin, terciářů, omladiny, studentstva, akademiků, učitelů, profesorů a konečně pouť Apoštolátu sv. Cyrila a Metoděje. Také tyto dny měly nabitý a pestrý program, který tvořily průvody, mše, kázání, proslovy, pozdravy, přijímání, hudba, zpěvy a schůze. Korunovace byla také příležitostí k setkání nejvyšších církevních hodnostářů. Mezi nejvzácnější hosty patřili oba kardinálové - arcibiskupové, vedle korunovatele dr. Bauera to byl kardinál Lev Skrbenský, arcibiskup pražský. Přítomno bylo i pět biskupů: dr. Karel Wisnar z Olomouce, starosta Matice svatohostýnské, hrabě Pavel Huyn z Brna, dr. Josef Doubrava z Hradce Králové, Josef Antonín Hůlka z Českých Budějovic a Josef Koudelka, český biskup z Milwaukee v USA, předtím generální vikář a biskup v Clevelandu. V čele nejvýznamnějších světských osobností byl moravský zemský hejtman, hrabě Otto Serényi. Svobodný pán Lev Skrbenský se narodil 12. června 1863 na zámku v Hukovicích, okres Nový Jičín. Své dětství ovšem prožil u své babičky v blízkých Dřevohosticích na zámku, který vlastnili jeho rodiče - baron Filip Skrbenský a Leonie Skrbenská. Dne 15. září 1899 byl jmenován arcibiskupem pražským. V roce 1901 byl jmenován kardinálem. V roce

16


dění v obci...

Sekaná párty

Kuličkiáda

Portáši při žehnání nových zvonů na sv. Hostýně


Kácání mája

Dětský den


Okrsková požární soutěž Rusava

Pavoučci poutníčci

Přátelské utkání SK Rusava : PSG Zlín


1916 se stal arcibiskupem olomouckým. V roce 1920 ze zdravotních důvodů odstoupil a 24. prosince 1938 zemřel v Dlouhé Loučce u Olomouce. Nelze zapomenout ani na další akce, které oživovaly a zpestřovaly korunovační dny. Kromě zvonů, hudby a krásných melodických zpěvů to byly úchvatné večerní světelné průvody, lampiony, ohňostroje, rakety, prskavky, hřmění hmoždířů, rachot děla, fotografování atd. To všechno dotvářelo nádhernou kulisu slavnostních dnů. Korunovační slavnosti na Hostýně jsou vlastně připomínány celých sto let. Zásluhu na tom mají dvě pamětní desky z bílého mramoru, které jsou umístěny v chrámu po obou stranách hlavního oltáře. Byly zhotoveny v dílně akademického sochaře Ferdinanda Neumanna v Kroměříži. Text vyrytý do desky zasazené po levé (severní) straně oltáře připomíná povolení korunovace papežem, text desky po pravé straně připomíná vlastní korunovaci. Co ještě dodat? Korunovační slavnosti v roce 1912 byly nesporně největší akcí na Hostýně ve dvacátém století. Zařadily se také k nejvýznamnějším událostem v dějinách Hostýna vůbec. V duchu tradičních historických hodnot by měly také proběhnout letošní jubilejní oslavy 100. výročí těchto památných a nezapomenutelných dnů. Vlastimil Doležel

Historie portášských sborů na Valašsku Souhrnný přehled 1638 Když si císařské vojsko během třicetileté války několikrát nevědělo rady s povstaleckými Valachy, kteří využívali znalosti terénu a obyvatel, bylo rozhodnuto použít proti Valachům zase Valachy. Dne 31. března 1638 Císař Ferdinand III. Habsburský povolil reskriptem najmutí jedné stovky „věrných Valachů“ za účelem lepší ochrany východní hranice Moravy. Z řad „věrných“ katolických Valachů bylo vybráno 100 spolehlivých mužů – základ budoucích portášů. Zároveň 2. dubna 1638 císař zasílá moravskému zemskému hejtmanovi, hraběti Salmovi, dopis, ve kterém jej vyzývá k opatrnosti při vybírání věrných Valachů. Jedním z jejich úkolů bylo i hlídat zemské hranice, hlavně průsmyky, pasy - “brány“ do Moravy. Tito Valaši se pak stali jakýmisi národními četníky, často využívanými jako kontrarevoluční složka k likvidaci lidových povstání nebo zbojníků jánošíkovského typu. Na jejich obhajobu však nutno uvést, že často účinně zasáhli při obraně hranic proti uherským vpádům, nebo lupičům dobytka. Někdy dokonce vydatně pomohli při zlikvidování obávaného medvěda či smečky vlků. Rozhodování o sboru náleželo zprvu samotnému císaři.


Mikoláš Aleš

17

1640 Moravský zemský sněm 23. února 1640 rozhodl, aby byli naverbováni věrní Valaši, o kterých se předpokládalo, že by mohli v okolí svého bydliště potírat zbojnictví podstatně účinněji než vojsko. 1642 Při verbování Valachů jim povstalci slibovali, že zničí majetky všech, kteří zradí a dají se do císařských služeb proti nim. Proto se podařilo naverbovat jen málo mužů a těm se nevěřilo. Byla obava, že zběhnou ke Švédům nebo k valašským povstalcům, zbojníkům a podobně. Nebylo ani zbraní, ani peněz na slibované žoldy, stávaly se případy, že někteří muži zbíhali ze služby z obavy z povstaleckých Valachů a pro špatné proplácení žoldu. Někteří dokonce slušně požádali o propuštění ze služby a bylo jim vyhověno. Za účast ve valašských povstáních při švédském vpádu na Moravu bylo rovněž 12 mužů ze služby vyloučeno pod pohrůžkou smrti. 1643 – 1644 Věrní Valaši se významně podílejí na potlačení valašských povstání na Vsetínsku a na uklidnění celkové rozjitřené situace v oblasti. V této době věrní Valaši spolupracují jak s vojskem, tak i s dalšími oddíly tzv. biskupských Valachů. 1644 Najímání věrných Valachů bylo opět obnoveno. Někdy byl stav doplňován i z řad chycených zbojníků, když dostali milost. Nosili svůj valašský kroj, na rozdíl od obyčejného Valacha však nosili vysoké kožené boty (ne krpce). Na všedno měli bílé huněné nohavice a černé bruncleky, na svátek měli nohavice černé a zelenou župicu. Na hlavě vysoký klobouk se širokou střechou (nebo nic). Na zádech nosili půlhák, později lepší karabinu, za širokým řemenem měli jednu nebo dvě pistole, dále měli koženou tašku (v ní byla “oprátka“ - dlouhý řemen na poutání i na házení jako laso, na konci však nebyla smyčka, ale železná kulička), dále v tašce byl “túlec“ na prach a kulky, za opaskem měli ještě tesák a “baňku“ na různé pití. V ruce drželi obávanou valašskou zbraň – valašku, ostrou sekerku s dlouhou rukojetí (při chůzi a zvláště při běhu do kopce se s ní opírali o zem), se kterou uměli v případě potřeby i dobře házet. Mohli zatknout i vojáka, když se řádně nechoval (třeba když loupil na vlastní pěst), vojáci a portáši se vůbec neměli rádi. 1645 Věrní Valaši byli zřejmě rozpuštěni.

Projektové dny ve školní družině

Josef Hudec – Včelínský

naše škola ...

Málokdo z nás dokáže dělat věci „jen tak“, beze smyslu. Potřebujeme vidět cíl, ke kterému jdeme. Tuto přirozenou tendenci naplňuje projektové vyučování. Projekt představuje nabídku učiva, která se soustředí kolem určitého tématu nebo ústředního motivu. Využíváme přitom různorodé činnosti (vyprávění, námětovou hru, vycházku, kreslení, malování, zpívání, dramatizaci, pokusy, bádání, exkurzi...), které téma propojují, a dodávají mu tak na rozmanitosti a pestrosti.

18


V letošním školním roce jsme se věnovali třem oblastem. První z nich byl projekt nazvaný Foukej, foukej větříčku. Příchod podzimu se promítá ve změně přírody. Podzimní vítr voní zrajícím ovocem. Proč se cítíme v tomto období tak veselí? Čerpáme síly z prázdninového odpočinku, sládnoucího ovoce, barevného listí a dračích rejů? Když za okny fouká , je to ta pravá chvíle na vyprávění a vyrábění draků, malování obrázků s podzimní tematikou. Dětem se podařilo vyrobit z papíru nádherné draky, které jsme si pouštěli na kopci za školou v Dúbku. Také výtvarné práce z podzimních listů se jim povedly, vyzdobili jsme si s nimi celou družinu. Líbila se jim i soutěž v poznávání jednotlivých druhů ovoce podle chuti a vůně. Druhý projekt se jmenoval Knížka je můj kamarád. S tímto projektem jsme vás již seznámili v minulém čísle zpravodaje v článku se stejnojmenným názvem. Třetí projekt Teď už vím, jak se slušně chovat, proběhl na jaře. Hurvínkova abeceda slušného chování uvedla děti do světa správného stolování, zdravení i soužití s druhými lidmi. Nahrávka během bouřlivých salv smíchu osvěžila zásady slušného chování, které jsme si později procvičili se společenskou hrou Nešťourej se v nose aneb Etiketa pro děti, Dávej bacha aneb Bezpečný start do života a hrou Vadí? Nevadí! aneb Nejsme všichni stejní. V rámci tohoto projektu jsme uspořádali výtvarnou soutěž na téma slušného chování. Cílem projektů bylo probouzet u dětí aktivitu, rozvíjet jejich fyzickou i psychickou zdatnost, schopnost projevovat se v prostředí, kde jsou děti radostné a dokážou ukázat, co už umí, v prostředí, které jim pomáhá porozumět sobě i světu. Jitka Biová

Výtvarný kroužek V letošním roce se do výtvarného kroužku v naší základní škole přihlásilo neuvěřitelných 27 dětí. Proto musel být rozdělen do dvou kategorií – na mladší a starší děti. Kroužek tak probíhal jednou za 14 dní. Ale i přesto jsme toho stihli hodně udělat, a to hlavně díky našim sponzorům. Největším sponzorem byl pan Stanislav Pavelec, který na výtvarnou činnost věnoval 5 000 Kč. Poděkování však patří za sponzorské dary také manželům Stachoňovým, panu Miroslavu Bílkovi a panu Zdeňku Bartoškovi. Za celý kroužek a za všechny malé školáky ještě jednou velký dík! Mohli jsme tak pracovat s neobvyklými výtvarnými technikami nejen v kroužku, ale i v hodinách výtvarné výchovy. V kroužku jsme vyráběli obrovského ježka s bukovou drtí. Vyrobili jsme si prostorového pejska a kočičku, krásný kartonový adventní kalendář, betlém a přání Ježíškovi, vlastní puzzle a krabičku na pastelky z vlnité lepenky. Malovali


19

jsme prstovými a temperovými barvami, používali jsme mastné pastely i rozmývací pastelky. Nezapomněli jsme ani na maminky. Ke Dni matek jsme pokreslili textilními fixacemi chňapku, která je pro každou maminku nezbytným doplňkem do kuchyně. To je jenom stručný výčet našich výrobků. Vytvořili jsme spoustu pěkných prací a musím uznat, že ve škole máme velké výtvarné talenty. Mgr. Eva Kubišová Pozn.: Některé práce jsou i se jmény uvedeny u obsahu.

Keramická dílna Dne 22. 3. se na naší škole konala opět jedna z velmi oblíbených keramických dílen. Žáci se na dílnu těšili již několik dnů předem. Tentokrát si vyrobili z keramiky kočičku na zavěšení. Malí tvůrci měli na výběr ze dvou variant výrobku. Jednoznačně, dle přání žáků, vyhrála varianta neglazurovaná oproti glazurované, kde žáci sami vybarvili na kočičce zelené oči a bílé pacičky. Nadšení pro práci s keramikou bylo velké, děti nejvíce bavilo vyzdobit si kočičku podle své fantazie. Při zdobení kapsičky žáci použili květinové motivy, které do keramické hlíny vyznačili za pomoci párátka. Naopak větší detaily na výrobku se tvořily pomocí konce štětce, kdy děti pracovaly pečlivě podle instrukcí a dávaly pozor, aby prohlubeň do hlíny byla tak akorát, ani příliš mělká, ani příliš hluboká, aby nedošlo při vypalování v peci k následnému poškození výrobku. Obvodové tvary kočičky žáci ohladili svými prsty. Dotek a fyzický kontakt s hlínou má velmi pozitivní vliv na psychickou pohodu člověka. Práce s keramickou hlínou rozvíjí u žáků kladný vztah k přírodním materiálům a podporuje u nich zdravý rozvoj jemné motoriky a manuální zručnosti. Výrobky se velmi povedly, žáci si účast na keramické dílně užili a v tvořivé náladě prožili část dne. Mgr. Jana Podolová ředitelka školy

20


Dětský den V letošním školním roce jsme dali na předpověď počasí a oslavovat Den dětí jsme vyrazili celá škola na Jestřabí 31. května. Krátce po osmé jsme s batůžky vyšli přes Lámanec směrem ke Kůlu, kde byla naše první zastávka. Po krátké pauze jsme si vyšlápli kopec na Jestřabí. Výjimečně jsem neslyšela žádné stížnosti typu: „Mě bolí nohy!“, „To je daleko!“, „Kdy už tam budem?“ Naši malí turisti si tak zaslouží velikou pochvalu. Dřeva bylo v krátké chvíli kopec a očekávané opékání mohlo začít. Opékání však mělo letos jeden zádrhel. Tyčky na buřtíky byly poněkud přeschlé, a tak nejeden špekoun skončil v ohni. Své špekáčky do ohně umístily i paní učitelky. Po jídle následovala zábava. Ruské kuželky, houpačka a nezbytný kolotoč. Závěr byl ale úplně nejlepší. Otevřeli nám bufet a děti mohly utratit všechny své peníze. Ve výběru převládl nanuk Kuba. Po jedenácté hodině jsme lesem prošli na vlek a rovnou do školy na dobrý oběd. Byl to vydařený Dětský den. Mgr. Eva Kubišová

Testování žáků 5.tých tříd Ve dnech od 21. května do 8. června 2012 proběhlo na naší škole, tak jako v celé republice, testování žáků pátých tříd. Žáci byli testováni v předmětech český jazyk, matematika a anglický jazyk za pomoci počítače. Výsledky testů, které připravila Česká školní inspekce, jsou zatím velmi nepřesné. Celý testovací systém musí ještě odstranit nedostatky a chyby, které se během testování objevily. Mgr. Jana Podolová ředitelka školy

Práce dětí… Čím bych chtěl být Prváci a druháci se pokusili napsat, čím by chtěli být, až budou dospělí. Práce jsou to sice vesměs stručné, ale jistě zajímavé. Někteří doplnili své literární pokusy ilustracemi. Chtěla bych být fotbalistou protože mě to baví a protože do toho chodím a jde mi to a doufám že to nigdy neopustím fotbal!! Jsem ráda fotbalistou. Karolínka Mastilová, 1. třída Mně by se líbilo být doktorka protože pomáhá nemocným lidem. A léčila bych mamku až bude stará. A ještě bych chtěla být kadeřnice. Kadeřnice dělá různé pěkné účesi. Eliška Suchá, 2. třída


21

Já bich chtěla bít prodavačkou ve Zverimeksu. Budu prodávat krmiva a bílé miši a misky a pelíšky a želvi a terária a taky budu prodávat rybi. Simonka Kotasová, 3. třída Já bych chtěla mít menší útulek pro koně, psi a kočky. Protože mám strašně ráda zvířata a chtěla bych jim pomáhat. Zvířata jsou přece také živá stvoření!! Verunka Dvorníková, 2. třída Chtěl bych být řidičem a jezdit náklaďákem Madeta protože už jsem chtěl dávno jezdit. Aji když jsem školák taky bych si chtěl zajezdit protože mě to baví. Taťka to taky je a říkal že jak budu velký jak táta tak budu moct taky jezdit náklaďákem protože je to zábava. Potom s tím kamionem budu jezdit do práce a jak budu mít dovolenou tak pojedeme někde na výlet třeba do Zlína nebo do Brna. A potom jak mi skončí dovolená tak zas pojedu do práce. A potom jak mi skončí práce tak půjdu s dětma do nějaké zoo. Jirka Vinklarčík, 2. třída A teď tady máme jednoho nerozhodnutého třeťáka: Já bych chtěl být železničářem, opravářem vlaků, archeologem, průvodcem na zámku nebo na hradu a kovářem. Jirka Suchý To je tedy opravdu vyčerpávající informace.

Mgr. Eva Kubišová

Besídka ke Dni matek V úterý 15. 5. se v Základní škole v Rusavě konala besídka na oslavu Dne maminek. Konalo se to v 15.30 hod. My, žáci z 5. třídy, jsme hráli pohádku O Sněhurce. Nechyběli tam ani trpaslíci, princ Jarmil, zrcadlo, zlá babice, Sněhurka a dřevorubec. Pohádka O Sněhurce byla z dětského muzikálu a vypravoval ji bobr Herman. Maminkám se to určitě líbilo. Skončila pohádka a dali jsme maminkám dáreček, co jsme jim vyrobili. pochutnali jsme si na zákuscích a jeli jsme domů. Sabina Kamencová, 5. třída

22


Výlet do Brna My jsme byli včera v Brně na výletě. Jeli jsme vlakem do Brna rychle, protože jsme jeli rychlíkem. My jsme viděli hrad špilberk, kasemata, vězně i mučící nástroje. Mně se líbila děla na hradbách i vojáci. Cesta na zpět byla dlouhá. Ve vlaku jsem se díval z okna. Hrad Špilberk se mi moc líbil. Jiří Suchý, 3.třída 5. června jsme jeli na výlet do Brna. Jeli jsme dvě hodiny vlakem. Jeli jsme jednu hodinu osobním vlakem a pak jsme přestoupili v Kojetíně na rychlík. Viděli jsme hrad Špilberk, kasematy a teké Petrov. Líbily se mi kasematy. Cesta zpět byla hezká. výlet se mi líbil. Chtěla bych ho někdy zase zopakovat. Helena Botíková, 3. třída Dne 5. 6. jsme jeli na školní výlet do Brna. V sedm jsme měli čekat na vlakovém nádraží v Hlinsku. Sedli jsme do vlaku a jeli jsme tak asi hodinu, přestoupili jsme v Kojetíně. Tam jsme chvíli čekali, než přijede další vlak. Za chvíli přijel. Ve vlaku byla celkem nuda a strašné horko. Ale potom se to rozproudilo a za hodinu jsme byli v Brně. Vystoupili jsme a šli jsme na rozhlednu, ale tam nám řekli, že tam nepůjdem, protože pršelo. Tak jsme se vydali pomalu na hrad Špilberk a do těch kasemat. Tam nás už čekal pán, který nás prováděl. První jsme šli do spižírny, viděli jsme tam ikde spali a mučili vězně. prohlídka skončila a my jsme šli do KFC se najíst. Potom jsme mohli jít si něco koupit. a šli jsme na nádraží a jeli jsme vlakem, tím prvním vlakem byla úplně sranda. Ale jak jsme přestoupili, tak už to taková sranda nebyla. Byl to dobrý výlet. Nejvíc se mi líbily ty kasematy. Sabina Kamencová, 5. třída Letos jsme jeli na školní výlet do Brna. Jeli jsme vlakem a přestupovali jsme v Kojetíně. Ve vlaku byla sranda. Nejlepší bylo, jakjsme jeli nazpátek. V Brnějsme navštívili pevnost Špilberk- kasematy, Petrov ( chrám sv. Petra a Pavla) a KFC. V KFC si každý dal oběd a potom jsme šli na nákupy. Nazpátek ve vlaku, než jsme přestupovali v Kojetíně, byla velká srnada i paní ředitelka na nás přišla a i naše paní učitelka. Barbora Gajdošová, 5. třída

Den maminek v mateřské škole Letošní vysoký počet dětí navštěvujících mateřskou školu sliboval velkou účast rodičů, především maminek, na tradiční oslavě Dne matek v naší mateřské škole. Tentokrát jsme ji naplánovali na středu 16. 5. Maminek se dostavilo dle očekávání mnoho, takže bylo potřeba této situaci uzpůsobit třídu školky. Nakonec se ale všechny maminky mohly usadit a děti mohly začít s programem, který jsme s nimi letos nacvičily. Střídaly se písničky s básničkami, v rámci výuky angličtiny jsme zařadily i jednu anglickou písničku


23

a básničku a na závěr děti také předvedly oblíbené tanečky. Velký potlesk si děti opravdu zasloužily! Následovalo rozdávání dárečků dětí svým maminkám, kterým udělali vlastnoručně vyrobení motýlci určitě velkou radost. Na závěr si děti s maminkami pomlsaly na zákuscích, které školce věnoval pan Vávra. Děkujeme všem zúčastněným – dětem i rodičům – za příjemně strávené odpoledne a už se těšíme, co maminkám předvedeme příště. Lenka Matelová

Pavoučci poutníčci Letošní počasí je jako na houpačce, to musí uznat každý, a tak jsme sledovaly předpovědi počasí nejen v televizi, ale i na internetu. A správným dnem pro výlet naší drobotiny byl čtvrtek 31. 5. Ten den dorazily děti sice v menším počtu, zato ale s úsměvem na tváři a baťůžky na zádech. Naší výpravě na Hostýn už nic nestálo v cestě. Nasedat a jedem! V Bystřici jsme sice chvilku čekali na autobus, který nás měl vyvézt na Hostýn, ale to nám nevadilo. No, jen do té doby, než přijel autobus už tak se zpožděním a ještě k tomu narvaný k prasknutí. Hodný pan řidič ale zavolal posilu a za 15 minut jsme měli autobus takřka pro sebe. Na Hostýně jsme si jako správní výletníci zbaštili svačinu ze školy a pak následovalo moc, moc schodů – já osobně jsem přestala počítat u 45. schodu. Ale zvládli jsme to a vítězná fotka před kostelem jako důkaz mluví za všechno. Pak jsme se šli pokochat výhledem na Bystřici, Chvalčov, Rychlov a - jak říkaly děti - na pole. Vrtule byla taky na svém místě, ale ten den byla líná pořádně se točit. A kam teď? No přece lesem na Rusavu. Děti šlapaly pěkně spořádaně ve dvojicích, ale jen do té doby, než jak já říkám – dostaly volný průlet. Jako kdyby do nich vjel blesk! Tou rychlostí, co začaly poskakovat a vzdalovat se... Tak stop a určit pravidla. Abychom ulehčily dětem baťůžky, byla pauza na mlsání dobrot. A tak děti chytly druhý dech a nabrali jsme na rychlosti. Šlapalo se nám jedna radost. Cestou jsme zdezinfikovaly několik odřenin a zamáčkly nějakou tu bouli. I to k výletu patří. Překvapení na nás ale ještě čekalo na naší zahradě. Poklad dědečka Hříbečka tam opravdu byl. Všude plno bonbonů. A děti po vzoru pilných mravenečků sbíraly a za chviličku bylo hotovo. Čekal nás obídek a odpočinek na postýlkách. A jak jsem dětem ten spánek v tu chvíli záviděla, si nedovedete ani představit. A tak se nám výlet ke Dni dětí vydařil. Lucie Rýdlová, učitelka MŠ

24


Fotbal s hokejovým výsledkem

sport ...

Podesáté v historii našeho oddílu jsme mohli přivítat na našem hřišti hvězdy z televize - extraligové hokejisty Zlína, kteří s námi v rámci jejich letní přípravy na novou sezonu sehráli přátelské střetnutí. Naštěstí pro nás ve fotbale, i tak to byla fuška. První předpoklad vydařené akce - krásné počasí - vyšel do puntíku. I díky přízni „pana řídícího shora“ byly tribuny naplněny maximálně. Přáli jsme si, aby soupeř dorazil v nejsilnější sestavě a kromě jejich největší mediální hvězdy se i tohle naše přání vcelku vyplnilo. Pravda, my fanoušci (kromě členů gangu Velký beran - Sláva, obchodník, hrnkař, ...) jsme poznali jen ty největší hvězdy. Přeci jen v televizi sundají helmy jen při pořádné bitce, ale vězte, že se na Rusavě představili tři reprezentanti z letošního juniorského mistrovství světa - Kašík, Zámorský a Holík. Zvlášť fotografie s posledním jmenovaným bude v budoucnu hodně ceněným suvenýrem, neboť tento malý mladík byl i v širší nominaci dospělácké reprezentace a trenér Hadamczik ho velmi chválil. Já osobně naši společnou fotografii plánuji za pár let vyměnit za pět fotek s Eliášem a ty pak vyměním... no, tím vás už nebudu otravovat. Dále hrál letos na Rusavě na levém beku stříbrný medailista z MS v Rize Jarda Balaštík. Ten spolu s Petrem Leškou a Ondrou Veselým patří mezi členy nejúspěšnější éry zlínského hokeje. Na vše dohlížel z lavičky před šatnami osminásobný mistr extraligy a trojnásobný bronzový medailista z mistrovství světa trenér Rosťa Vlach. Také my se po loňském výprasku posílili, navíc ve čtvrtečním termínu jsme zdaleka neměli kompletní kádr, proto jsme sáhli po službách legionářů Poly, Sumce a Sedláře. Samotný zápas mohl, myslím, diváky uspokojit, padalo spoustu krásných branek, o vítězi nebylo do poslední minuty rozhodnuto. Nejlepším hráčem zápasu byl určitě hostující


25

útočník Jirka Ondráček, který stejně jako loni vsítil na Rusavě hattrick (tři góly). Abych vám, co jste na našem stadionu nemohli být, přiblížil jeho rychlé průniky - je to asi jako když jsem nedávno jel na Hořansko na mém patnáct let starém kole Olpran a na své mašině mě předjel Honza Bílek. Rozhodčí Olša nařídil na každé straně jeden pokutový kop, a i když jsme proměnili jenom my, větší potlesk za vtipně rozehranou penaltu nakrátko si zasloužil Petr Leška, i když jeho kolega svou šanci nakonec prováhal. Lešoun byl i díky svým chytrým pasům za obranu další výraznou postavou hostí. Ti nakonec zvítězili po boji 6:5. My jsme kromě speciálního čísla našeho fotbalového zpravodaje, ve kterém jsme přiblížili našim fanouškům hosty nevážnou formou, tak trochu jinak uspořádali o poločase i střelbu pokutových kopů na našeho gólmana Paláta. Krásnou cenu věnoval Pavel Bartek, který byl shodou okolností jedním ze tří vylosovaných „kopáčů“ (korupci odmítám, sám jsem losoval, nejsem žádný Rath, Vondra či jak se ti všichni „chudáčci“ jmenují). Nakonec nevyhrál ani Pavel, ani strýc Janek „Kútný“, i když ten alespoň ukázal našim mladým klukům z áčka, jak má vypadat správně placírka. Tuhle vloženou soutěž s přehledem vyhrál, i když malý vzrůstem, ale velký svými výkony třetí vylosovaný soutěžící, který s přehledem proměnil obě penalty. Daniel Krajcar

Jarní část sezony 2011/2012 Druhá polovina sezony nám přinesla velké zklamání, uhráli jsme pouze polovinu bodů (16) oproti podzimu a v závěru se propadli až na konečné 4. místo za 46 bodů při skóre 73:48. Hlavní příčinou byla série zranění hráčů základní sestavy, od toho se odvíjela chybějící kvalita na hřišti. Nejlepší hráč i střelec podzimní části Honza Pavelka si na jaře nezahrál ani minutu, v úvodu jara chyběli gólman Palát a L. Vaculík, v závěru Šimčík, skoro celé jaro pauzíroval Štefek. Ani polovinu zápasů neodehrál kvůli změně práce Mir. Vaculík, náhradníci tyto absence nedokázali nahradit. Navíc se bohužel potvrdily mé obavy, o kterých jsem vás informoval v minulém čísle o odfláknuté zimní přípravě. Nejvíc nás mrzí domácí prohry s Němčicemi, Mrlínkem a Střílkami, to opravdu nebyly výkony hodné týmu z čela tabulky. V některých prohraných zápasech jsme nehráli špatně (v Žeranovicích, v Roštění), největší radost nám udělal druhý poločas ve Skašticích, kdy jsme po úvodním hvizdu rozhodčího nasázeli domácím za šest minut tři branky a nakonec otočili skóre ze 3:0 na vítězných 3:6. Tento výsledek měl i mediální dohru - velký rozhovor se střelcem hattricku Davidem Zeleným. Škoda, že to náš kanonýr nevěděl dopředu, určitě by se kvůli povedené fotografii oholil. David se stal jako téměř každoročně nejlepším střelcem týmu (skóroval celkem 18x), za tento titul ale může letos„děkovat“ zranění Honzy Pavelky, který jen na podzim vsítil deset branek. Dalšími hráči, kterým to tam padalo, byli Honza Páník (deset gólů) a Michal Vaculík (devět gólů). Michal jako jediný nastoupil ve všech 26 zápasech, dvakrát chyběl D. Zelený, ostatní absentovali častěji, jak jsem již uvedl v úvodu. Nejtrestanějším naším hráčem se po letech nestal žádný z Vaculíků, ale Jan Páník. Nejistá situace v Baníku Ostrava se asi na jeho psychice podepsala až příliš. V bodování fanoušků se naším nejlepším hráčem stal Zelený před Mich. Vaculíkem a Páníkem. Nejhezčí gól sezony dal v Roštění Mich. Vaculík (na slávistu dobrý).

26


Jeden odstavec musím věnovat Mirkovi „Gárovi“ Vaculíkovi. Kvůli práci na severu toho moc neodtrénoval, ale když už přišel, tak to stálo za to. Byl nebezpečný druhým i sobě. Před zápasem v Morkovicích při pokusu o tvrdou střelu vykopl krtka, takže kvůli poraněnému kotníku na druhý den nehrál. Před zápasem se Střílkami jeho pukavka na tréninku vyřadila z boje Patrika Barota (otočené zápěstí), já zase po jeho projektilu nosil na svém stehně čtrnáct dní krásně obtisklý kopačák i se švy (první týden bylo roteiro červené, druhý týden se balon zbarvil do zelenomodra). Nejhůř ale dopadl Petr Janek - za promáčklé dveře u auta ho táta doma asi moc nepochválil. Od té doby když byl Gára na tréninku, si nikdo nechtěl parkovat auto před šatnami jako první zkraje. V tuto chvíli je pro nás čtvrté místo velkým zklamáním, zvlášť když jsme tabulku dlouho vedli, ale pokud se nezmění přístup hlavně mladších hráčů k tréninku i k zápasům, za pár let (možná hodně brzo) budeme vzpomínat, jak jsme byli v tom roce 2012 dobří. Koneckonců lepší jsme ve více než šedesátileté historii našeho klubu mockrát nebyli. Rusavské fotbalové velvyslance jsme měli i v krajském přeboru. Holešovu se dařilo i díky gólům Radka Sumce (hlavně první polovinu jara měl velmi dobrou), mezi největší pilíře Holešova patřil obránce Martin Charuza. Bystřice se dotáhla do klidného středu tabulky i díky dobrým výkonům Miry Třasoně, i když počet jeho branek a červených karet byl téměř stejný. Ale když hrál, tak byl tento nejzkušenější hráč „čaganů“ nepostradatelný. V nejnižší třídě doslova vystřílel Loukovu postup do okresu náš odchovanec Lukáš Kocman, který vstřelil 46 gólů za sezonu - Torres neměl v Chelsea ani deset. Daniel Krajcar

Mystické Maroko Zastávka druhá - Pouštní Maroko

zajímavosti ...

Maroko může nabídnout nejenom odlišnou kulturu, ale také přírodní zajímavosti. Asi nejznámější je největší poušť na světě – Sahara. Vymezení Sahary není úplně přesné a spíše by se dalo říci, že ji tvoří několik dílčích pouští, například Libyjská, Núbijská apod. Její plocha se odhaduje na 9 miliónů km2 a zasahuje na území deseti států, mimo jiné také Maroka. Jednotlivé pouštní oblasti mají různá označení na základě toho, jaký převládající materiál poušť tvoří. Nejznámější variantou je tzv. „erg“. Jedná se o poušť tvořenou pískem a jsou pro ni charakteristické písečné duny, které se neustále přemisťují ve směru převládajícího větru. Na jihu Maroka nedaleko pouštního městečka Erfoud se nachází jeden z nejznámějších ergů: Erg Chebbi (viz obr.). Erg Chebbi na jihu Maroka


27

Ergy ovšem zabírají pouze menší část území Sahary. Mnohem četnější je poušť tvořená kameny, které jsou již pro přemístění větrem příliš těžké. Takový typ pouště se nazývá „hamada“. Variantou hamady je „serir“ neboli oblázková poušť. Další termín vážící se k Sahaře je vádí. Takto domorodé obyvatelstvo označuje koryta občasných řek, které jsou protékané vodou pouze občasně, většinou v zimě, některé pouze jednou za několik let. Paradoxně tak dochází na pouštích k záplavám, které si Oáza s porostem datlových palem většinou vyžádají velké oběti na životech. Důvod je velmi prostý, i když pro průměrného Evropana stěží pochopitelný. Místní obyvatelstvo se s vodou setká pouze ve studnách, takže nemají možnost se naučit plavat. I přes nehostinnost pouští zde můžeme nalézt život. Ten se většinou koncentruje kolem zdrojů pitné vody – oáz. Většinu obyvatelstva pouštních oblastí Maroka tvoří kočovní Berbeři, kteří představují svébytnou kulturu, na kterou jsou patřičně hrdí. Charakteristická je pro ně modrá, případně černá barva oblečení. Dá se říci, že jsou více pohostinní, upřímní a otevření než Arabové, kteří obývají spíše města. Běžné je také, že projíždějícímu nabídnou slušný počet velbloudů za jeho partnerku. Nabídku ovšem není radno přijmout ani žertem, protože dané slovo má v pouštních oblastech stále velkou váhu. V dnešní době je možné v oázách nalézt poměrně levné jídlo a ubytování ve stanech. Z oázy je možné potom podnikat výlety do pouště pěšmo, autem nebo Tradiční mátový čaj tradičněji na velbloudím hřbetě. Velbloud stojí také za povšimnutí. Na světě jsou známy dva druhy velbloudů, jednohrbý (dromedár) a dvouhrbý. Velbloudi dvouhrbí jsou doma hlavně v oblasti střední Asie a pro Saharu je charakteristický velbloud jednohrbý. Ve volné přírodě byl již prakticky vyhuben a v současné době existuje již pouze jeho zdomácnělá forma. Velbloud je tzv. mimochodec. To znamená, že jde vždy oběma nohama na jedné straně těla zároveň, což vede ke zvláštní klátivé chůzi. Velmi dobře je známa jeho schopnost vytvořit si zásoby vody na dlouhou dobu, ovšem ve výstelce žaludku a ne v hrbu, jak se obecně traduje. Další schopností velbloudů je schopnost najít vodu ukrytou hluboko pod nánosy písku. Jídlo a pití je také velmi specifické. Všudypřítomným nápojem je horký zelený čaj s mátou s notnou dávkou cukru. Po prvním zaváhání většině cestovatelů velmi

28


zachutná. Z jídel můžeme zmínit tradiční luštěninovou polévku „harira“ nebo dušené maso (nejčastěji skopové nebo kozí) se zeleninou tzv. „tažín“. K dušení tažínů se používají tradiční nádoby. Sestávají se z velkého keramického talíře, který je přikrytý pokličkou kuželovitého tvaru. Nedílnou součástí jídelníčku pouštních obyvatel jsou samozřejmě datle. Datlová palma je nejčastějším kulturním stromem, na který v poušti můžete narazit. Spotřebovává se naprosto vše, co může Keramické nádoby na přípravu tradičního poskytnout. Z vláken se pletou rohože, pokrmu „tažínu“ (v dolní části) provazy a různé košíky. Plody se potom buď konzumují, nebo nechávají kvasit na pálenku. Alkohol sice islám striktně zakazuje, ale Berbeři byli vždy ve víře poněkud vlažnější. Datlové plody jsou tak oblíbené, že se běžně můžete setkat s trhy nabízejícími různé typy datlí, dlouhé, krátké, tlusté, hubené,… :-). Ukázku nabízeného zboží v pouštním městečku Erfoud můžete nalézt na obrázku. Správním centrem jižního Maroka je ovšem kulturní a hospodářské centrum – Marrákeš (Marrakech). Do tohoto exotického města plného koření, tabáku, koberců, zapsaného na seznam světového dědictví UNESCO, se podíváme někdy příště. Bára a Zdeněk Stachoňovi

Projížďka na velbloudu


29

„Zlatá střední cesta?“ Návrh pro nové pochopení a přijetí naší životní klasifikační stupnice Střední cesta. Stabilita. Střed. A také klid, uvolnění, pohoda a harmonie. A proč zlatá? Že by vzácná? Nebo bohatá? Nebo část pokladu?..... Velmi jednoduché poučení mi přišlo kdysi dávno, když jsem doprovázela dcerku do školy, kterou čekal náročný test ve škole a cítila jsem její i své napětí… - Jak to dopadne? - Jsem dost dobrá, abych to zvládla? - Co když nesplním nároky a představy svých učitelů, rodičů? - Budu přijatá, i když nebudu výborná? - Co když budu „jen“ chvalitebná, dobrá, dostatečná, nebo dokonce nedostatečná? Toto jsou otázky, které většina z nás nosí v sobě téměř celý život. Začalo to velmi dávno, jen škola tomu dala klasifikační tabulku, ať to vidíme „černé na bílém“ (jak symbolické!). Hodnocení, porovnávání, soutěživost svádí z cesty přirozenosti a obyčejného radostného žití přítomnosti. Mnozí z nás znají ten pocit, když „ti lepší“ posuzují, kritizují, odsuzují. Bere nám to půdu pod nohama, sílu, radost a často i chuť do dalších „zkoušek a úkolů“. Ozve se pocit viny z vlastní nedostatečnosti a my sami sobě často největšími kritiky, dílo zkázy na své duši ještě dovršíme. Postupně strádá sebevědomí, zraněná psychika a posléze se ozve pocit bezmoci a stav nemoci… Starý známý kolotoč se stejnou písničkou. STOP! Vyskočme z kolotoče, tančeme a točme se, sami se svou vlastní písničkou nové radosti ze života!!! Pojďme se podívat, jak lépe porozumět, a přizvěme si starou známou klasifikační stupnici a nádherný český jazyk. Ve středu, uprostřed, si v klidu, bezpečně sedí trojka. Číslo tři. (trojice, trojjedinost, trojnožka? Dívejme se prosím i za písmenka) Neboli hodnocení – DOBRÉ. Být dobrý je úžasné! TO je náš velký úkol, toto pochopit! Nelze být lepší, než teď právě jsme. To je naše přirozená stabilita, řád a klid. Toto je pro nás bezpečné a osvobozující. Dovolme si být dobří. Ani lepší, ani horší, to může být vykolejení z naší bezpečné cesty, kterou jsme si do života naplánovali. Být DOBRÝ totiž bohatě stačí! Pokud se dostaneme do extrémních pozic tohoto středu, jsou tu symbolicky dva vrcholy, na kterých se člověk může často cítit smutný, nepochopen a osamocen. Být VÝBORNÝ. Kdo by nechtěl užít si tu chvíli obdivu, slávy a náklonnosti! Být nejlepší! Vypínám hruď a těším se na nejvyšší ocenění… Často však může této chvíli předcházet mnoho času dřiny, vybičování se k maximálním výkonům, snahy dokázat cokoliv, ať už si mě konečně někdo všimne (rodiče?), často to může být volání o pomoc, pozornost a hlavně přijetí. Jak dlouho se to dá vydržet? Pokud nepatříme mezi malé procento géniů a přirozených životních jedničkářů, mohou nás tyto „jedničky“ (neříká se jim náhodou biče?) opět „spráskat“ do kuličky nesvobody. Naším úkolem je však cítit se uvolněně a radostně!

30


Uvolněme se prosím. A druhý extrém? Za PĚT – NEDOSTATEČNÝ. V hloubi duše opět smutný, sám, nepochopen, nepřijatý, osamocen, nemocen. Ti silnější si neváhají nasadit masku lumpa, grázla, rváče, a notorického pětkaře. O to víc jsou přece vidět a slyšet! Jenomže takoví nevolají po trestech a odsouzení. Jejich volání velmi skrytě touží po pohlazení a přijetí. „Jsem tady, podívej, potřebuji tvé objetí a tvou pozornost!“ Přemýšlejme o tom prosím. Kolem STŘEDU – BÝT DOBRÝ jsou dvě poměrně pohodlné polohy. Pokud jsem dobrý a užívám si toto, v radosti a lásce k sobě i ostatním, daří se mi! Rozpohybuji svou aktivitu do přirozené podoby, být lepší než dobrý. A také být hoden pochvaly. A to je pozice CHVALITEBNÝ. Nádherné ocenění! Tady člověk bývá často obklopen přáteli. Ona i ta krasopisně napsaná DVOJKA je jako labuť, která se může zobáčkem dotýkat druhé, a spolu vytváří na labutím klidném jezírku mnoho srdíček… Pochvala a uznání velmi chybí v našich životech i rodinách, připomeňme si její mocné kouzlo. Stačí i slůvko, úsměv nebo letmé pohlazení. Na druhou stranu od středu a klidného stavu – cítit se dobrý, je ještě jeden článek známého hodnocení. ČTVERKA, ČTVEREC - DOSTATEČNÝ. Jsou situace, kdy se cítíme unavení. Možná i oslabení. Nevíme někdy, kudy kam, a hledáme směr. Když si potřebuji dostatečně odpočinout, sednu si na tuto „židličku“, abych nabral sílu a statečnost na další cestu. Další kroky se totiž mohou z nedostatku odvahy a síly opět navrátit do svého bezpečného středu, kde se cítím jako DOMA. …Tento jednoduchý nový náhled jsem tehdy pochopila i přijala, když jsem sledovala dcerku z okna, s aktovkou na zádech. Tolik mi připomínala mě. Zalil mě pocit úlevy a osvobození. Nikdo, já ani ona, nemusíme být nejlepší na světě. Být DOBRÝ ČLOVĚK je naším jediným úkolem. Vnímejme prosím tyto řádky srdcem. Slova zde nemluví jen o známkách ve škole… Odložme starý pohled na hodnocení našich životů, našich dětí, naších blízkých i nás samých. Hledejme společně klidné chvíle a radujme se. Hrejme si a užívejme si života. Můžeme toho tolik změnit…, ten pocit osvobození za to stojí. Sylvie BpH www.kralovskaoaza.cz


31

[Obsah] Slovo má starosta Fotbaloví starostové jsou mistři Evropy ..............................................str. 1 Rekonstrukce pěší komunikace před OÚ ...........................................str. 2 Environmentální vyúčtování ASEKOL za rok 2011 ..........................str. 3 Kde a jak se mohu zbavit vysloužilých elektrospotřebičů ...........str. 4 Staré spotřebiče žijí díky recyklaci dalšími životy ...........................str. 4 Portášská hlídka opět po delší odmlce hlásí ....................................str. 6 Dění v obci Jarní knihovna ..............................................................................................str. 6 Banát – idylka starých časů .....................................................................str. 7 Sekaná párty ................................................................................................str. 8 Kuličkiáda – už 6. ročník na Rusavě ......................................................str. 9 36. kácání mája na Rusavě ................................................................... str. 10 Dětský den ................................................................................................. str. 11 První kolo v požárním sportu okrsku Slavkov na Rusavě........... str. 12 Historie Rusava v proměnách času .................................................................... str. 15 100. výročí korunovačních slavností na Hostýně (1. část/2) ..... str. 16 Historie portášských sborů na Valašsku ........................................... str. 17 Naše škola Projektové dny ve školní družině........................................................ str. 18 Výtvarný kroužek ...................................................................................... str. 19 Keramická dílna......................................................................................... str. 20 Dětský den ................................................................................................. str. 21 Testování žáků pátých tříd ................................................................... str. 21 Práce dětí .................................................................................................... str. 21 Den maminek v mateřské škole .......................................................... str. 23 Pavoučci poutníčci .................................................................................. str. 24 Sport Fotbal s hokejovým výsledkem ........................................................... str. 25 Jarní část sezony ...................................................................................... str. 25 Zajímavosti Mystické Maroko (2. část) ...................................................................... str. 27 Zlatá střední cesta? ................................................................................. str. 30

Obrázky k obsahu: Práce dětí výtvarného kroužku ZŠ Rusava – Jarní šnečci. Takové kdybychom potkávali při dešti v trávě, tak by nám ani ten déšť určitě nevadil J Jiří Suchý 3.třída, Ivana Greineckerová 5.třída, Magda Janošová 5.třída, autor neznámý

32


Poznej domek na fotografii

Soutěž

Poznáte-li dům na fotografii, vystřihněte a vyplňte kupon a odevzdejte jej v kanceláři obecního úřadu nebo do schránky na mřížích ve vestibulu Obecního úřadu na Rusavě do 31. 7. 2012. Ze správných odpovědí vylosujeme na nejbližším zasedání obecního zastupitelstva tři výherce, kteří získají volné vstupenky pro dvě osoby na koupaliště. Správná odpověď z minulého čísla (1/2012): dům č. 175 (v současné době zde bydlí manželé Mikulčákovi). Výhercům blahopřejeme.

Na fotografii je (číslo popisné/případně majitelé): . . . ...................................... Jméno a příjmení: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ...................................... Kontaktní údaje: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ......................................

Zpravodaj obce Rusava Vydává: Obecní úřad Rusava Za vydání odpovídá: Ludmila Mikšánková Tel.: 573 392 066 e-mail: [email protected] www.rusava.cz Periodicita: vychází 4x ročně Příspěvky prošly jazykovou korekturou, nebyly redakčně upraveny. Registrační číslo: MK ČR E 12061 Náklad: 400 ks Tisk & grafika: TYPOservis Holešov

2012 Zpravodaj obce Rusava

Recommend Documents