2010 Zpravodaj obce Rusava cena: 10 Kč

ročník: XIX.

číslo: 3/2010

Zpravodaj obce Rusava

LX.

cena: 10 Kč

Vzhledem k blížícím se komunálním volbám nebude v tomto čísle zpravodaje úvodní slovo starosty zveřejněno.

Rozhovor s kronikářkou obce Rusava

Dění v obci ...

Vedení obecní kroniky patří neodmyslitelně k činnostem, které tvoří agendu obcí. Zaznamenávání místní současnosti pro budoucí generace je krásnou, přesto z mnoha pohledů nevděčnou a nedoceněnou prací, kterou musí obec povinně vykonávat na základě zákona 132/2006 Sb. Naše obec má historii vcelku dobře zmapovanou, doloženou i zapsanou hlavně díky ochotným lidem, kteří kronikářství propůjčili kus svého života v dobách minulých i současných. Současnou kronikářkou obce je Mgr. Eva Kubišová, učitelka ZŠ, která ochotně odpovídala na mé otázky. Jak dlouho žijete na Rusavě? Na Rusavě bydlím od roku 1996, kdy jsem se přistěhovala z Osoblahy se svou rodinou do obecního bytu ve škole. Pocházím z Kroměříže, ale mé kořeny jsou rusavské, protože moje babička, Emilie Hanušová, rozená Pánková, se na Rusavě narodila a do svatby žila na Hořansku, kde ještě stojí její rodná dřevěnice. Mým snem bylo se na Rusavu někdy vrátit a dalo by se říci, že osud zapracoval. Již jako patnáctiletá jsem jezdila na letní i zimní tábory na Jestřabí (Hulínky podle tehdejšího našeho pojmenování) jako praktikantka, později i jako vedoucí. V roce 1996 se uvolnilo místo ve škole. A tak jsem tady. Kdo vás k psaní kroniky přivedl? K psaní kroniky mě přivedla paní Marta Bílková, dlouholetá kamarádka z dětství mé maminky. V době mého nástupu do školy byla místostarostkou obce. S odstupem času


1

nechápu, proč se kronikářkou tehdy nestala ona. Byl to člověk, který Rusavou žil a určitě shora sleduje, co se tady děje. Ona byla mým nenahraditelným rádcem a pomocníkem. Paní Marta mi sehnala všechny kontakty, jezdila se mnou po návštěvách, poradila vždy, když jsem potřebovala pomocnou ruku. Staly se z nás navzdory generačnímu rozdílu kamarádky. Paní Marta Bílková zemřela nečekaně 13. listopadu 2005 a tím začal můj samostatný boj s minulostí a současností Rusavy. Osm let jsem byla předsedkyní kulturní komise v Zastupitelstvu obce Rusava. Co je těžištěm vaší práce? Pořizování zápisů a vylíčení současného života obce je dán § 1 zákona 132/2006 Sb. Povinným těžištěm každé kroniky je tedy záznam zpráv o důležitých a pamětihodných událostech v obci pro informaci i poučení budoucím generacím. Jaké prameny k zápisu využíváte? Pro tuto činnost plně využívám podklady z obecního úřadu. Základní jsou zápisy ze zasedání obecní rady, obecního zastupitelstva, ale také místního zpravodaje. Povinností kronikáře je také sledovat vývoj statistických dat v obci. Vzhledem k tomu, že spolky, které v obci fungují, jsou na vysoké úrovni, není problém zjistit jejich celoroční činnost. Jaká je struktura zápisu do kroniky, která je v naší obci vedena elektronicky? Rok vždy začínám úvodem tj. připomenutí nejdůležitějších celostátních událostí, které se více či méně dotkly i života místních obyvatel. Již zmiňované zápisy z rady či zastupitelstva patří do obecních záležitostí. Dále navazuje hospodaření obce, veřejný život spolků a občanských sdružení, kulturní dění v obci, školství, ale i počasí apod. Psaní kroniky je činností poměrně časově náročnou. Jak to zvládáte a kolik let se této práci věnujete? Jak se říká, čas se vždycky najde. Ale osobně si myslím, že by kroniku obce měl psát starší člověk, který se na Rusavě narodil. Každým rokem se koná sraz kronikářů z okresu Kroměříž, kde jsem já byla před 11 lety benjamínkem. Teď jsem již starší, ale přesto se necítím po úmrtí paní Marty Bílkové být tou správnou kronikářkou. Proto touto cestou prosím úžasné lidi, které znám, ale nechci je konkrétně oslovit: „Dělejte kronikáře obce, který by naplnil tuto náročnou funkci, aby měla plný smysl.“ Všichni lidé, s nimiž se setkáváme, mají své osudy, které ovlivňují jejich chování. Kromě lidí mají své osudy i věci, místa, obce i země. Každá obec by měla znát svoji historii, protože v ní je spousta poučení, zkušeností i tradic. S kronikářkou obce si povídala Dana Gajdošová

2


Rozhovor s farářem Machem V druhé polovině tohoto roku došlo ke změně ve vedení sboru Českobratrské církve evangelické v Rusavě. Farář Ludvík Svoboda pracoval v tomto sboru 18 let. V prusinovickém sboru nastoupil v roce 1980 a deset let byl administrátorem sboru v Rusavě, po něm pak jako faráři nastoupili farář Hanák a Adámek. V roce 2000 však farář Adámek odešel a farář Svoboda opět začal z Prusinovic administrovat Rusavu. To trvalo do r. 2008, kdy v Prusinovicích nastoupil farář Leoš Mach a farář Svoboda byl zvolen farářem rusavského sboru. Protože přibývala léta a přibývaly i nemoci, rozhodl se farář Svoboda, že k 30. červnu 2010 podá rezignaci a skončí svou farářskou činnost. Své farářské působení zakončil Seniorátní evangelickou nedělí, která se v Rusavě konala 6. června. Bylo to shromáždění členů církve z celého seniorátu a za pomoci obce i základní školy proběhlo úspěšně. S Rusavou se však farář Svoboda zcela nerozešel, občas ještě na Rusavu zajíždí kázat. Od 1. července 2010 se stal administrátorem rusavského sboru farář Mgr. Leoš Mach, který působí v Prusinovicích. Chtěl bych se Tě, Leoši, zeptat, co tě vedlo k tomu, že ses rozhodl stát se farářem Českobratrské církve evangelické? Jakými školami jsi prošel, než se tato Tvoje tužba naplnila? Na myšlenku práce v církvi mne přivedli lidé kolem mne a stalo se to nějak postupně. Po skončení základní vojenské přípravy v lednu 1990 jsem se vrátil do výborného kolektivu mládeže v mém rodném pardubickém sboru a chrudimském seniorátu. Začal jsem s nimi pořádat tábory pro děti a mládežnická setkání. Byl jsem vybrán za mládež do staršovstva jednoho malého vesnického sboru, kam jsme s mládeží pravidelně jezdili. V 21 letech mne zvolil rodný pardubický sbor do svého staršovstva. To mne také vyslalo na pomaturitní nástavbu v Hradci Králové, kde jsem vystudoval Biblickou a misijní školu. Senior chrudimského seniorátu a další budoucí kolegové mne povzbuzovali a dotvrzovali mi tak Boží pověření k tomuto novému úkolu. Před základní vojenskou přípravou jsem se totiž původně chtěl stát učitelem. Bůh a lidé kolem mne mi ale dosvědčili, že mám vyučovat jinak, Písmo svaté a evangelium Ježíše Krista, které se snažím nejen učit, ale také především žít. Díky podpoře lidí kolem mne v rodině, ve sboru a seniorátu jsem pak při zaměstnání vystudoval v rámci Univerzity Karlovy v Praze Evangelickou teologickou fakultu. Kde bylo Tvoje první působiště? Mé první působiště bylo v rámci chrudimského seniorátu, farář senior Gregor mne však nechtěl jen do kanceláře, ale od začátku mne posílal na sbory. Můj první sbor, kde jsem měl sloužit evangeliem, byla malá vesnička s tolerančním kostelem poblíž Luže s názvem Lozice. Jak ses dostal do Prusinovic? Do Prusinovic jsem přešel po čtrnácti letech praxe kazatele ČCE na základě nabídky a volby prusinovického sboru. Manželka má navíc rodinu v Kroměříži, proto jsme toužili se do tohoto kraje posunout.


3

Jaké jsou Tvoje záliby a koníčky? Zálib mám mnoho a na mnoho nezbývá čas. A tak snad jen to, co využívám i v práci, a to je hudba, práce na PC… Co bys nám chtěl povědět o své rodině? S manželkou máme syna Lukáše, studenta osmiletého gymnázia v Holešově a dceru Kristýnu, žačku ZŠ Prusinovice. V Prusinovicích působíš již dva roky. Jak se Ti tam líbí a jak si tam zvykla Tvoje rodina? Prusinovičtí nás přivítali a vzali mezi sebe s otevřeným srdcem, a to se snažím nezklamat. Jak to, že jsi nyní také farářem-administrátorem na Rusavě? Spolupráce s rusavským sborem trvá již delší dobu. Bratr farář Ludvík Svoboda Rusavu spravoval s malými přestávkami také již od počátku svého působení v Prusinovicích. Lidé z Prusinovic a Rusavy mají k sobě blízko a jsou ochotni i nadále se podporovat. Na Rusavě působíš teprve od 1. července 2010. Jaké máš první dojmy z tohoto působení? Na Rusavě sloužím rád, setkal jsem se zde s příjemnými a obětavými lidmi a těším se na další spolupráci i s obcí a místní školou. Rozmlouval Mgr. Ludvík Svoboda, evangelický farář

Dětský den na Rusavě Ráno 6. června 2010 modrá obloha – to byl slibný začátek dne, který je určen pro děti z Rusavy a okolí. Tak jako každý rok byl pro děti připraven program, který začínal pohádkovým lesem a pokračoval soutěžemi. Menší problém nastal, když jsme zjistili, že je nás členů AK, kteří mohou aktivně pomoci, málo. Jelikož převládají maminky s malými dětmi, rozhodli jsme se požádat o pomoc rusavskou omladinu. Ti nám ochotně pomoc přislíbili. Takže jsme mohli potkat v pohádkovém lese Sněhurku v podání Petry Šicové, Marfušu – Katky Pavelcové, Rumcajse s Mankou – Staně Ježka a Markétky Vaculíkové, Shreka s Fionou – Martiny Stachoňové a Miry Vaculíka, Broučky – Martiny a Markétky Sedlákových a naše stálé členy Ferdu – Jendy Pavelce, manžely Horákovy – Vodníka s Ježibabou. Do vlastních řad jsme sáhli pro pomoc k našim dětem, které dříve samy soutěžily a teď nám ochotně přišly pomáhat. Takže díky všem: Kamil Zbranek, Peťa Mikšík, Ondra Macek, Laďa Vašík, Martin Ševčák, Tom Zbranek, Lucka Zbranková a Adélka Zapletalová, Pavlínka Botíková, Tom Bednář, holky Navrátilovy Karolína, Klára a Vendulka. Jednou z disciplín, která se dětem moc líbila, byl paintball. Nejdříve musely děti podlézt pod maskovací sítí a poté se dostaly k paintballovým pistolím, kde dostaly 3 kuličky a ty musely vystřelit na daný cíl. Některé děti byly moc šikovné a podařilo se jim to napoprvé a těm, kterým se to nepovedlo, si to mohly jít vyzkoušet znovu. Dokonce i někteří dospěláci si

4


šli vyzkoušet tuto disciplínu a museli uznat, že to opravdu není tak jednoduché. Za zapůjčení paintballových pistolí a asistenci při tomto úkolu patří díky Adovi a Filipovi Hradilovým. Po projití pohádkovým lesem dostaly děti balíček a mohly si vybrat z velkého množství nafukovacích balónků. Tady nám pomohli Martin a Míša Kolajovi a Zdeněk Bartek. A kdože letos v tombole vyhrál koloběžku? Móóóc velkou radost jsme udělali Jirkovi Mackovi, který tomu v první chvíli nechtěl uvěřit. Samozřejmě poděkování patří také všem našim členům a hlavně sponzorům, kteří nás v době finanční krize neodmítli. Takže doufám, že se za rok najde opět dost ochotných nadšenců a uděláme dětem opět krásný den. Pavla Ševčáková, Aktivní klub Rusava

Rybářské závody Dne 12. 6. 2010 uspořádal rybářský spolek na Rusavě Rybářské závody, kterých se zúčastnilo 26 soutěžících. Předseda spolku p. Prokopovič všechny zúčastněné přivítal a v 6 hod. celou akci zahájil. Počasí nám přálo, již od ranních hodin svítilo slunce a to přilákalo spousty diváků, kteří neodolali vůni grilovaných makrel a vychlazeného pěnivého moku. Plno práce měl i rozhodčí p. Eduard Svoboda, poněvadž se podařilo z rybníku vytáhnout 35 kaprů.


Nevzpomínám si, že by se někdy tolik ryb ulovilo. V 13 hod. byla soutěž vyhodnocena: na 1. místě se umístil Martin Mikšánek z Rusavy, 2. místo získal Martin Mikšík ze Slavkova a na 3. místě skončil Libor Jantula opět ze Slavkova. Po vyhlášení výsledků jsme vylosovali tombolu a s pozdravem Petrův zdar akci ukončili. Výtěžek ze závodů investujeme opět na zarybnění rybníčku pod Čecherem. za rybářský spolek Pavel Sedlák

5

Svatojánský oheň V sobotu 19. června v pět hodin odpoledne se ozvalo třesknutí salvy z ručnic rusavských portášů oznamující zapálení svatojánského ohně na Klapinově. Zvyk zapalování ohňů v předvečer svátku Sv. Jana je spojen s řadou lidových zvyků a sahá daleko do minulosti – ohně bývaly vidět na většině kopců široko daleko. Děvčata pletla z devatera kvítí věnečky, které pak prohazovaly plameny a mládenci se je snažili chytit. Ze zvyků dnes v povědomí zůstalo už jen skákání přes oheň, které mělo úspěšnému skokanovi přivodit pevné zdraví a výška jeho skoku pak ukázat, jak vysoký vyroste len na polích. Na Klapinově se sice neskákalo,

6

protože s velikostí ohně by měl problém nejeden zdatný atlet, a kdyby se mu to podařilo, co by si pak počali hospodáři s tak vysokým lnem. I tak si kolemjdoucí mohli přisednout, občerstvit se a přidat se ke zpěvu country kapely Jalové hlasy. Prožili tak noc, která bývala poslední oslavou léta a po níž se lidé navraceli k zábavám až po sklizni úrody. Strážci hostýnských hor se už teď těší na setkání s vámi při dalších akcích, které budou pořádat. z pověření našeho pana kaprála Martin Ryšica


Myslivecké odpoledne pro děti a mládež Dne 24. 7. 2010 mělo myslivecké sdružení Rusava v prostorách koupaliště již potřetí pořádat akci pod názvem Myslivecké odpoledne pro děti a mládež – tu jsme však museli z důvodu nepříznivého počasí přeložit. Myslivecké odpoledne tak proběhlo v pátek 30. 7. 2010, i když ráno to vypadalo ještě špatně, bylo zataženo a pršelo; v dopoledních hodinách ale přestalo, obloha se vyjasnila, sluníčko krásně vysušilo hřiště na koupališti a ve 14 hod. Myslivecké odpoledne začalo. Opět jsme měli pro děti připravenu spoustu her, soutěží, střelbu ze vzduchovky, a samozřejmě za každou disciplínu byly děti odměněny žetony, které

si vyměnily za sladkosti. V 18 hod. jsme odpoledne s dětmi ukončili a začali sportovní areál koupaliště chystat na večerní zábavu pro mládež, která začala ve 20 hod. a až do 2. hod. ranní se na ní střídaly rockové skupiny Čuňaski a Prinz. Celá tato akce se konala pod záštitou statutárního náměstka Zlínského kraje p. Libora Lukáše a starosty obce Rusava p. Bohumila Škarpicha, kteří nám na tuto akci poskytli dotaci. MS Rusava děkuje obecnímu úřadu za bezplatné využití těchto prostorů na tuto akci. Pavel Sedlák, Myslivecké sdružení Rusava

Chata lehla popelem Chatu v plamenech na Rusavě pod Skalným v pátek 20. 8. 2010 v těžce dostupném terénu pod lesem oznámilo hasičům hned několik svědků. Profesionální jednotky z Bystřice pod Hostýnem a Holešova posílily i jednotky dobrovolných hasičů z Rusavy, Bystřice pod Hostýnem a Holešova. Později k zásahu dorazili profesionálové ze Zlína, kteří

v té době dokončovali práce po dopravní nehodě u Fryštáku. První jednotce hasičů se podařilo k hořící chatě dostat asi po patnácti minutách od výjezdu, ale v té době už bylo vidět požár z dálky. „Postupně bylo nataženo více proudů vody a začal hasební zásah. Požární útok směřoval k zabránění rozšíření plamenů do okolí lesa. Chatu i přes zásah šesti jednotek hasičů zcela pohltil oheň. V tomto stádiu požáru hasiči už nedokázali zničený


7

objekt uchránit a ze stavební části zůstalo jen torzo,“ popsal situaci mluvčí krajských hasičů Ivo Mitáček. „Po třech hodinách intenzivního zásahu a dohašovacích prací se podařilo požár uhasit. Několik cisteren k místu požáru kvůli těžšímu terénu nedojelo, asi dvě stě metrů museli hasiči pěšky.

Při požáru a zásahu nebyl nikdo zraněn. Vyšetřovatel hasičů z Kroměříže vyloučil úmyslné založení požáru a dál případ šetří v oblasti technické závady na elektroinstalaci nebo na některém ze zapojených spotřebičů,“ dodal mluvčí. Dana Gajdošová

Investiční dotace z rozpočtu Zlínského kraje na nákup přenosné motorové stříkačky pro jednotku Sboru dobrovolných hasičů na Rusavě

Dotace Zlínský kraj

100.000 Kč

Vlastní zdroje obce

43.000 Kč

Krásky se soustředily na Rusavě Příprava druhého ročníku Podhostýnské miss nabírala v srpnu obrátky. Finalistky soutěže se o posledním prázdninovém víkendu sjely do welness hotelu Rusava, aby natrénovaly společné vystoupení. Energie, se kterou se dívky pustily do nácviku choreografie, sklidila úspěch. I bez kostýmů, v civilu, to slečnám slušelo. „Děvčata ještě musí zapracovat na volných disciplínách, které budou na téma Legendy se vracejí,“ dodala režisérka programu Jana Kroupová. Soutěžícím nedělal problém nácvik chore-

8

ografie ani promenády prozatím bez společenských šatů či dokonale padnoucích plavek. Ta pravá pódiová show doprovázená světelnými efekty čekala na diváky v bystřické sportovní hale Sušil. A bylo na co se dívat. Finálový galavečer, který se konal 17. září, předčil svou návštěvností. V programu vystoupil David Spilka, Pavel Novák ml. a bystřické mažoretky. Výkony dívek patřičně okořenil moderátor Petr Vágner alias záchranář z Ordinace v Růžové zahradě.


Titulem Podhostýnská miss se pyšní Denisa Biskupová z Bělotína na Přerovsku. „Vítězství jsem opravdu nečekala, mám zdravotní problémy a na finále jsem si odskočila z lázní,“ prozradila překvapeně osmnáctiletá studentka. Hned tři šerpy ozdobily hruď Nikole Vavříčkové, první vice-

miss. Sympatická, talentovaná jedenáctka učarovala svým kouzlem osobnosti. Jeden z titulů zůstává doma, druhou vicemiss se stala Bystřičanka Karla Matějková. Ivaně Hradilové náleží titul Miss Média, další z vyhlášených ocenění. Mgr. Eva Mikešková

Zemřela nejstarší občanka Rusavy V minulém čísle Zpravodaje jsme poslali fotografickou gratulaci paní Marii Mozolové, která oslavila 7. srpna krásných sto jedna let. Dnes čtenářům Zpravodaje přinášíme smutnou zprávu. Paní Marie Mozolová, nejstarší obyvatelka Rusavy, zakončila svou životní pouť dne 1. září. Zemřela doma na Solisku, obklopena svými nejbližšími. Paní Marie Mozolová, rozená Nechutová, se narodila a vyrůstala v Cetkovicích v okrese Blansko společně s pěti sourozenci, kteří se také dožili vysokého věku. Prožila obě světové války, první republiku a rakousko-uherské císařství. Na Rusavu se dostala v roce 1936 díky svému bratranci Ladislavu Doleželovi, který na Rusavě učil. Provdala se za pana Jaroslava Mozolu, se kterým vychovala dvě děti: syna a dceru. Stala se milovanou několikanásobnou stařenkou a prastařenkou.


9

Za paní Mozolovou jsem poprvé přišla v roce 2008, kdy jsem ji požádala o krátký rozhovor do Zpravodaje k jejím 99 narozeninám. Při mém odchodu si posteskla, že za takovou starou ženskou už málo lidí přijde. A tak jsme si slíbily, že se občas uvidíme. A nezůstalo jen u slibu. Viděly jsme se každý měsíc alespoň jednou, a když se blížily narozeniny, tak každý týden, a tak to trvalo až do posledních narozenin. Paní Mozolová se stále zajímala o dění okolo sebe. Občas mě překvapila informací, kterou se dověděla třeba z novin. Velice hezky se s ní povídalo. Její vitalita a optimismus byly více než obdivuhodné. Na naše setkání se těšila, a když se mi nepodařilo se za ní zastavit, hned s další návštěvou mi s úsměvem na rtech a s rukou nad hlavou vyhubovala „kde su, co se se mnou děje“. Mezilidské vztahy se odvíjejí na různých úrovních a jsou závislé pouze na osobním vědomí lidí, žijících v různém prostředí. Hluboké vztahy jsou obohacující a krásné, protože jsou vedeny lidským citem a nic nezabrání jejich budování a prohlubování, když máme vůli. V určitou chvíli stačí pouhá přítomnost, která je obohacující pro obě strany. Dana Gajdošová

Mezinárodní setkání britských vozů Mini na Rusavě Třinácté setkání britských vozů Mini pod názvem NarozeMini se tentokrát konalo od pátku 24. 9. do neděle 26. 9. na Hotelu Rusava. A co je to Mini? Neuvěřitelné vozidlo z dílny Turka řeckého původu s britským občanstvím inženýra Alexandra Arnolda Constantina Issigonisova, které sklízelo před 50 lety spíše posměch – „tak maličká kola přece nemohou vydržet ani tu nejmenší díru ve vozovce, plochý volant se musí držet spíše jako dort, do zavazadlového prostoru se nevejde ani kočka“ apod., má své místo na trhu dodnes. Důkazem toho jsou i majitelé vymazlených autíček, kteří se účastnili setkání na Rusavě. Mnohdy museli překonat vzdálenost několikanásobně větší, než byla

10

délka samotného závodu – Bratislava 220 km, Praha 298 km, Vídeň 222 km, Budapešť 412 km, Warszava 488 km. Závod začal páteční nepovinnou noční etapou „WARM UP“. Noční trať vedla přes Bystřici pod Hostýnem a dále známými serpentinami na Tesák a Troják s odbočením do Rajnochovic. Odtud už trasa směřovala přes Bystřici pod Hostýnem do Bílavska, kde byl plánovaný uzavřený úsek závodu, a poté už následovala cesta zpět na Rusavu. Pěkným zpestřením nočního závodu byl neobvyklý úkol, který se plnil v temném lese na Tesáku, kde každá posádka musela opustit své Mini a pěkně po svých se vydala hledat lesního muže pro splnění daného úkolu.


Pro další zpestření byly připraveny i otázky zaměřené na téma Mini a osobnosti. Zahájení sobotní části NarozeMini začalo slalomem na kole s obráceným šlapáním. „Trochu nám zatrnulo, když nám jeden maďarský účastník na kole ujel z kopce, neschopen zabrzdit. Nakonec vše dobře dopadlo a ve zdraví se zpět vrátil na start,“ dodal, teď už s úsměvem, jeden z organizátorů závodu Lumír Holas. Sobotní orientační Rally autíček Mini se jelo za běžného provozu s dodržením všech rychlostních omezení silničního provozu trasou rychlostních zkoušek slavné Barum Rallye přibližně 100 km dlouhé. Trať nabrala stejný směr jako v páteční podvečer přes Bystřici pod Hostýnem a dále přes Tesák až na Troják dále přes Hošťálkovou


a Držkovou až na letiště do Slušovic. Zde už byl připraven sprint na 200 m měřený časomírou, který byl vyhodnocen samostatně. Z letiště byla odstartována druhá část sobotní rally, která vedla přes Zádveřice s cílem ve Všemině, kde byl připraven slalom. Po slalomu následovala poslední část rallye, která vedla přes Trnavu do Podkopné Lhoty a přes Držkovou do cíle na Rusavě. „Zde nám trochu zkomplikoval průběh jeden místní obyvatel, který nám zabránil v průjezdu spojkou mezi Všeminou a Trnavou. Všechna úřední povolení co jsme měli, nám v tu chvíli byla na nic. Naštěstí šlo tento úsek objet přes Slušovice, nikdo nezabloudil a všichni dojeli zdárně do cíle, kde následovalo vyhlášení vítězů,“ dodal Lumír Holas. Dana Gajdošová

11

Na houbařských cestičkách Hostýnské hory, Rusava – kraj krásný, pokrytý loukami a lesy, protkaný nesčetnými cestami, stezkami, chodníčky a pěšinkami po staletí prošlapávanými. Kraj stvořený pro lidi, kteří mají rádi přírodu po celý rok. Doba letních dovolených skončila, ale houbařská sezona by ještě končit neměla. A že jsou letos lesy opravdu štědré. Houbařem se může stát každý. Naštěstí to každý neudělá. Přesto se ve většině lidí ozve při pohledu na košík hub cosi zvláštního, nepopsatelného, rozněžnělého; jakási prastará touha sběrače a lovce. Někdy se lidé posmívají nimrodům nebo rybářům, ale houbař s košíkem hříbků, křemenáčů, kozáků, lišek či suchohřibů bývá objektem obdivu. Houby vyvolávají kladné emoce a houbaři mívají dobré srdce. Rádi se rozdělí o přebytky (zvláště, když toho táta donese tolik, že už máma neví, co s tím) a udělají radost sousedům či známým. Ale o místa nálezů se dělí neradi a drží si je pod pokličkou. Domnívají se, že to místečko znají jenom oni – alespoň do té doby, než tam postupně potkají všechny své rivaly a konkurenty. Pak přijdou na to, že lesa je dost pro všechny a záleží jen na všímavosti, zkušenosti a taky troše toho štěstíčka, protože nikdo nevidí všechno a každý má svou šanci. Houbař chodí obvykle nejraději sám. Požitek z ticha lesa, pohledů, které se nabídnou vnímavému člověku tiše a pokorně se pohybujícímu… to nejde popsat, to se musí prožít. Kolikrát se houbař skloní, podřepne, ohne záda k bukovému listu dokonale přestrojenému za hlavičku hříbku. Ale pak přece jen – neposkvrněná krása hříbku čerstvě vykukujícího z černé hlíny a navzdory tomu čisťounkého. Nebo tu nápadný semafor hlavičky křemenáče a přece pro mnohé neviditelný. Tam zas pyšná hlava bedly vysoké umně ukrytá ve vysoké trávě. A semišové kloboučky suchohřibů a babek mezi hvězdičkami mechu. Tu se houbař zastaví, a prohlíží tu krásu ze všech stran, kochá se, některý v duchu odříká i svou tajnou děkovnou modlitbičku. Pak teprve houbu vyjme ze země, očistí a něžně uloží do košíku, jako by to bylo jeho děťátko. Ještě uklidit okrojky, zahrnout jamku po třeni a jde se dál. Není větší hrůzy pro houbaře, než když se rozkřikne, že rostou. To jsou pak okraje lesů zataraseny hradbami aut, lesy plné řvoucích rodinek táhnoucích v rojnicích a zanechávajících za sebou spoušť.

12


Málokterá čirůvka, holubinka, ryzec či růžovka odolá vydloubnutí berličkou nebo rozkopnutí. Roztomilé jsou i hromádky hřibů žlučníků a kříšťů na pokrajích lesa, když to znalé duši houbařské nedá a milého „kolegu“ upozorní na jeho omyl. Houbař prchá z lesa a čeká, až ti jednorázoví „taky houbaři“ odtáhnou a v lese zase nastane pohoda. A když prostě nerostou? Člověk, který má les opravdu rád, nežehrá a nelituje. Les zná a ví, že je to jeho zákonitost. Stejně si do lesa zajde a donese si zdravě znavený organismus, provětrané plíce, okysličenou krev, v nose plno vůní, vyčištěnou hlavu a v paměti obrázky, které si může promítat po celý čas, kdy bude nevlídno a les si od nás taky bude chtít odpočinout. O houbách a houbařích by se dalo povídat donekonečna, každý houbař ví své. Ale jedno vědí všichni: přece jenom je nejlepší, když aspoň trochu rostou. chalupářka a houbařka Jiřina Závadová

Mlýny, pily, valchy a hamry na toku Rusavy Mlýn v Brusném a pila

Historie ...

První známá písemná zmínka o mlýně v Brusném je z roku 1377 a v roce 1437 je psán jako „svobodný dvůr a mlýn.“ Lánový rejstřík z roku 1675 uvádí podsedek s mlýnem. V budově penzionu je kopie dokumentu z 30. 11. 1769, kterým Marie Amálie – hraběnka von Montelabate, rozená von Rottál, spolumajitelka panství bystřického a statku prusinovského, prodává svobodný mlýn a pilu poddanému Janu Zicháčkovi za 400 zlatých a zproštění roboty. Panství bystřickému bude odvádět robotní činži na Nový rok – jeden zlatý a 10 krejcarů. Náhon na mlýn v Brusném začíná pod Valchou asi 100 metrů po proudu Rusavy. Říčka Rusava byla přehrazena splavem a odváděla vodu levou stranou kanálem asi 15 metrů dlouhým. Dřevěné koryto odvádělo vodu na pravou stranu. Náhon protínal cestu, která vede na Rusavu, a pokračoval po pravé straně dolů do mlýna. Mlynáři, kteří měli mlýn v držení: 1657 – Jakub Přibyl 1675 – Jan Frey 1749 – Jan Zicháček 1769 – Jan Zicháček – nemovitost v tomto roce koupil a vlastnil ji do roku 1850 Od roku 1827 do roku 1924 spadal mlýn a pila pod panství bystřického hraběte Laudona. K zrušení mletí došlo v roku 1893, ale byla zde postavena vodní pila se dvěma rámovými pilami zvanými „valašky“, která byla zrušena v roce 1912. Na stejném místě


13

byla postavena pila s parním pohonem a vodní turbínou o výkonu 20 koňských sil - Francisova vodní turbína. Po požáru mlýna v roce 1921 byla zřízena nová pila. V době, kdy na mlýně bydlela rodina Kubečkova, byl mlýn navštěvován významnými hosty – poslanec za Valašsko a pozdější prezident Československé republiky T. G. Masaryk, malíř Jan Uruba z Rusavy, bystřický spisovatel František Táborský a další osobnosti. Do roku 1948, kdy byl mlýn znárodněn, bydlela na mlýně Emílie Kubečková. V budově mlýna bylo od roku 1949 sídlo JZD Brusné (prvního družstva na Holešovsku), ale i sloučených družstev Rusava a Chomýž. V roce 1989 byl z mlýna vybudován penzion „Brusenka“. Josef Hudec Včelínský

80. výročí zániku Románské kaple na Svatém Hostýně (1930–2010) Mezi stávajícími objekty na temeni Hostýna existoval jeden, který byl jako jediný ve 20. století zrušen. Byla to Románská kaple, někdy také označovaná termínem Anglická kaple, původně však pojmenovaná názvem kaple bl. Panny Marie. Stavba tohoto objektu byla dokončena 30. srpna 1897, tedy pouhé dva dny před významnou událostí, kterou byla návštěva císaře Františka Josefa I. na Hostýně. Panovník při své čtyřdenní návštěvě Bystřice pod Hostýnem u příležitosti manévrů rakousko-uherské armády v nejbližším okolí města zavítal hned první den, tj. 1. 9. 1897 také na Hostýn (příjezd mocnáře očekávalo na Hostýně asi 80 tisíc lidí). Byla to vůbec první návštěva hlavy státu na tomto věhlasném poutním místě. Kaple byla kruhová dřevěná stavba postavená na kamenné dlažbě. Měla připomínat nejstarší kapli na Hostýně, postavenou údajně

14

v době Cyrila a Metoděje, ale také původní malý dřevěný kostelík, který byl postaven okolo roku 1242 na místě, na kterém se nyní nachází chrám Nanebevzetí Panny Marie, postavený v letech 1721–1748. Poměrně bohatá a rozsáhlá literatura o Hostýně se bohužel zmiňuje o Anglické kapli jen sporadicky a v důsledku toho je zachováno jen velmi málo údajů o této stavbě. První nákres (návrh) kaple vypracoval stolař Zicháček z Bystřice pod Hostýnem. Krytá chodba, tvořící dolní část kaple, byla dílem Vincence Odložilíka z Velehradu. Objekt byl ozdoben barevným oknem, představujícím Pannu Marii Hostýnskou. Šlo o dílo brněnského umělce B. Škardy. Kde se vlastně Románská kaple na Hostýně nacházela? Některé ze zachovalých fotografií tohoto objektu shodně potvrzují, že chrám, kaple Jana Sarkandra (vzdálená čtrnáct metrů od chrámu), Románská


kaple a rozhledna tvořily téměř jednu přímku. Anglická kaple byla tedy postavena na severní louce. K její přesnější lokalizaci může však pomoci pouze odhad na základě dalších snímků, pořízených z jiných míst. Kaple se nacházela ve vzdálenosti asi deseti metrů za třetím zastavením staré křížové cesty nebo za prostorem mezi třetím a čtvrtým zastavením a ve vzdálenosti asi padesát metrů za Sarkandrovou kaplí (tj. směrem na sever k rozhledně.). Jde o místo, kde téměř vodorovný terén končí a přechází v prudší svah, který již mnoho let slouží ve vydařených zimních sezónách k sáňkování a lyžování. Zhruba v místech, kde Anglická kaple stávala, se nachází snad 20 let pódium o rozměrech asi devět krát patnáct metrů, vysoké téměř pět metrů. Na rozdíl od chrámu a rozhledny nejsou zachovány rozměry Románské kaple. Zatím přístupné materiály je alespoň neuvádějí. A tak zde můžou posloužit opět jen odhady z různých fotografií. Dolní, nejširší část kaple, tvořená kruhovou chodbou, měla


průměr asi jedenáct metrů, střední užší část měla průměr snad pět metrů a průměr nejužší horní části mohl být tři metry. Spodní část kaple byla i se střechou vysoká asi čtyři metry, střední část opět se střechou mohla mít výšku šest metrů, horní část také se střechou lze odhadnout na výšku čtyři metry a kříž byl vysoký patrně vysoký také čtyři metry. Celková výška Anglické kaple byla tedy asi osmnáct metrů. Dva z trojice místních názvů vztahujících se ke kapli (bl. Panny Marie a Románská) jsou celkem vysvětlitelné, původ třetího označení je však naopak neznámý a nelze ani dobře vyložit jeho souvislost s oběma předchozími pojmenováními (že by stavbu spolufinancovali katoličtí poutníci z britských ostrovů?). Románské kapli nebyla za necelých 33 let její existence věnována patrně žádná péče. Nebyly zřejmě prováděny ani menší opravy, ani generální údržba. O osudu objektu tím bylo rozhodnuto. Stavba ve zcela zchátralém a havarijním stavu byla koncem dubna roku 1930 rozebrána (Románská kaple byla letos pro sešlost a zpuchřelost na konci dubna odstraněna, uvádí doslova časopis Hlasy svatohostýnské č. 12 z prosince 1930). Co však bylo příčinou zboření kaple? Muselo dojít k jejímu zániku? Nebyl o existenci kaple zájem kompetentních míst, nebo nebyl dostatek finančních prostředků k její záchraně? Odpověď na tyto otázky by mohla být asi následující: V době, kdy Románská kaple patřila k trvalým objektům hostýnského temene, probíhala postupná výstavba nové Křížové cesty, která se stavěla plných 29 let a to od roku 1904 do roku 1930 (projektoval akademický architekt Dušan Jurkovič, mozaikové obrazy na šamotkách z Rakovníka jsou dílem akademického malíře Jana Koehlera).

15

Příčinou tak dlouhého období byly právě problémy s finančními prostředky. Zajištění dostatečného množství peněz vždy znamenalo jeden rok dopředu, tj. dalšího zastavení Křížové cesty. Za této situace nebylo proto zřejmě možné provádět opravy Anglické kaple, i když by nebyly příliš nákladné. Kaple tedy zůstala mimo pozornost a snad právě tato skutečnost znamenala její pád. Ještě jedna zajímavost se váže ke kapli a Křížové cestě. Podle původního plánu Křížové cesty na Hostýně měla být kaple J. Sarkandra prvním zastavením Křížové

Prázdniny Jakub Holloši, 4. třída Prázdniny 18. července jsme odjížděli na Slovensko do obce Vyhne s celou rodinou. Bylo tam nádherné kamenné moře a nádherné hory. Nejkrásnější byla vystavená stíhačka z druhé světové války. Adéla Stiborová, 4. třída Prázdniny Na prázdninách jsem byla v Čechách v Novém Boru. Chodili jsme na procházky, také jsme se koupali a byli jsme také na hradě Sloup. V Brusném po příjezdu jsme s kamarády hráli různé hry, chodili jsme na hřiby. S bráchou Zdeňkem jsme chytali na rybníku Brčálníku kapříky a vozili jsme je do rybníka do Háje. Tak nám prázdniny utekly jak voda a už jsme ve 4. třídě. David Hradil, 5. třída Nejlepší prázdninový zážitek Můj nejlepší zážitek je, jak jsme jeli do archeoskanzenu v Modré u Velehradu. Byla tam bitva o pevnost. Byli tam rytíři a bojovali,

16

cesty, zatím co Románská kaple měla být zastavením druhým. Zaniklá hostýnská rotunda má tedy letos další smutné jubileum. I po osmdesáti letech má několik pamětníků mezi lidmi požehnaného věku 90 a více let, kteří si Románskou kapli pamatují ve svém dětském nebo dorosteneckém věku. Bohužel žádný z těchto pamětníků nedokáže uvést další informace o tomto nesporně zajímavém a pěkném objektu, který byl postaven na hostýnském temeni téměř na přelomu 19. a 20. Století. Vlastimil Doležel, Bystřice pod Hostýnem

naše škola ... kováři tam kovali zbraně. Na tenhle zážitek nikdy nezapomenu. Monika Kuciánová, 5. třída Nejlepší prázdninový zážitek O prázdninách jsem jela s mamkou za nejlepší kamarádkou Luckou. Viděla jsem statek, na kterém bydlí její rodiče. Viděla jsem jejich hříbátka, mezi nimi byly i dvojčata. Byla jsem taky na jízdárně, kde pojedou závody. To byl můj nejlepší zážitek z prázdnin.

Ivanka Greineckerová, 4. třída


Začátek nového školního roku Slavnostní zahájení školního roku proběhlo 1. září 2010 za přítomnosti starosty obce Bohumila Škarpicha v 1. třídě. Je to významné datum především pro budoucí školáky. Devět nových prvňáčků zasedlo ve slavnostně vyzdobené třídě a netrpělivě očekávalo první školní den. První den však trvalo vyučování jenom hodinu a maminky a tatínci byli všichni nadosah. Druhý den už to bylo horší, protože děti čekala nejenom samostatná cesta autobusem, ale i čtyřhodinové vyučování. Děti ale škola zaujala tak, že se všechno obešlo bez slziček. Tři prváčci jsou z Rusavy, tři dojíždějí z Brusného, jeden z Chomýže a dvě děvčata z Hlinska pod Hostýnem. Ve třídě je pět chlapců a čtyři děvčata. A tak ještě jednou vítáme všechny žáky 1. třídy a přejeme jim do celého školního roku mnoho úspěchů. Mgr. Eva Kubišová, třídní učitelka

Lukáš Charvát, 1. třída - Naše škola


Paní učitelka Kubišová na vycházce s Baxíkem Simonka Kotasová, 1. třída

17

Vítejte v naší školce Naše mateřská škola je stále stejná – milá, útulná a vždy připravena ke hraní, kreslení, zpívání, tančení a veškerému dovádění. Jedno se ale každým rokem mění. Jsou to děti! Ty, co do školky už chodily, jsou po prázdninách větší a k nim vždy přibude někdo nový. V letošním školním roce je zapsaných 25 dětí, z toho je 7 dětí nových. Většina z nich ještě nemá 3 roky, a tak je pro ně přivykání si novému prostředí trochu obtížnější. Všichni, děti i paní učitelky, se jim snaží pomáhat, aby se ve školce cítily dobře a našly si zde spoustu nových kamarádů. Přece jen je ale v naší mateřské škole něco nového. Jsou to nové barevné skříňky v šatně, které byly pořízeny zásluhou zřizovatele školy – Obecního úřadu Rusava. V brzké době k nim snad přibudou i nové barevné lavečky a obchůdek pro děti.

18

Všem dětem moc přejeme, aby byl letošní školní rok stejně tak barevný, jako je naše školka! Po prázdninách kluci, holky spěchejte do naší školky. Školička jak kytička, slyšet je v ní písnička. Zpívá dětem pro radost, pro všechny má hraček dost. Mgr. Lenka Matelová, učitelka MŠ


PříroDa kolem nás ... Zajímavosti o obyvatelích lesa Krocan divoký Je to nepůvodní zvěř, pocházející z východních částí Severní Ameriky. Od konce 19. století byla podniknuta řada pokusů aklimatizovat tuto zvěř ve Velké Británii, Lotyšsku, Rakousku, Německu a od roku 1881 se chová se střídavými úspěchy i v České republice. Chovy probíhají téměř výhradně v oborách a bažantnicích a jsou zcela závislé na vypouštění uměle odchovaných kuřat. Jeho tok probíhá koncem února a krůta sedí až na 20 vejcích 28 dnů. Po 10 dnech po vylíhnutí krůťata létají a hřadují na stromech. Neúspěch chovu je zapříčiněn chladným a deštivým počasím, ve kterém krůťata uhynou. Podle zákona o myslivosti se jedná o druh se stanovenou dobou lovu od 1. 10. do 31. 12. a krocan pak ještě od 15. 3. do 15. 4. Počty ulovené zvěře krocaní podle statistiky od roku 1984 jsou od 200 ks do 1 070 ks ročně, v roce 1996 je 81 ks a v roce 2001 jen 123 ks. Chov je poměrně drahou a neekonomickou záležitostí.

Muži A I v naší čtvrté sezóně v I. B třídě jsme se zachránili, ale žádná sláva to nebyla, skončili jsme na předposledním 13. místě za 7 výher, 5 remíz a 14 porážek při skóre 34:48. V posledním zápase proti postupující Štítné nad Vláří jsme sice dokázali, že hrát fotbal jsme nezapomněli, ale jedinou útěchou při pohledu na tabulku pro nás mohla být


Krocani se živí semeny, bobulemi, vegetativní částí rostlin, ale i živočišnou potravou až po ještěrky. Ve zbarvení krocana převládají odstíny tmavě hnědě měděné až téměř černé s výrazným kovovým leskem. Pro naše lesy by to byla vítaná změna druhu zajímavá i pro myslivce. Milan Charvát

sPort šestibodová ztráta sestupujícího rivala ze Slavkova p. H. Nejvíce zápasů (25) a minut odehrál Michal Vaculík, nejvíce gólů (6) vstřelil Miroslav Bílek. Vysoko jsme se umístili alespoň v tabulce slušnosti – žluté a červené

19

karty –, naštěstí se tam nezapočítávaly některé sobotní večerní tiskové konference „U Růžičky“. Nejlepšími hráči sezóny podle fanoušků byli: 1. Bílek, 2. Palát, 3. Zelený. V létě vyměnil trenérskou dvojici Škarpich – Páník Radim Bílek, z hostování v Martinicích se vrátil „pařížákem“ přejezený Eda Regentík, z Kostelce u Holešova přišel Patrik Barot a hlavně díky mladým (Bednář, K. Zbranek, Ševčák…) se zvedla účast na trénincích – v průměru určitě až dvanáct hráčů na tréninku. Na turnaji v Prusinovicích jsme sice skončili poslední, ale suverénně jsme vyhráli domácí Valašský pohár. Trénujeme sice možná víc než Sparta pod Chovancem, ale v úvodu nové sezóny 2010 – 2011 se nám bohužel hrubě nedaří. V 1. kole v Lubné a hlavně v 6. kole ve Zborovicích jsme byli hodně blízko plnému počtu bodů, ale přesto jsme po šesti kolech bez bodu. Opět se nám nevyhýbají zranění (Štefek, L. Vaculík, K. Vaculík), zato se nám trochu vyhýbají fanoušci (Bártek fandí Zlínu, ti nejmenší „Hanně Montaně“, náctiletí pokeru), ale tomu se vzhledem

k našim výkonům nemůžeme divit. Ani Paroubek už ČSSD nefandí jako dřív, na Baník nebo na Brno už taky nechodí 15 000 diváků.

Dorost Dorostenci dokončili sezónu na dobrém 7. místě, o což se zasloužili nejlepší střelci Jan Havránek, V. Pavelka, Bednář, Benkovič, Mikšík, Ševčák, Ryška, T. Zbranek, K. Zbra nek, Jakub Havránek, Mrázek, Češek, Filipec, Koudelníček a největší mírou trenér Stanislav Vaculík. Bohužel do následující sezóny jsme z důvodu nedostatečného počtu hráčů náš celek do soutěže nemohli přihlásit, přestože jsme se všemožně snažili získat nějaké hráče ze Slavkova, Loukova či Chvalčova, nevyšla ani fúze s Prusinovicemi. Fakt, že nemáme na Rusavě momentálně žádný mládežnický oddíl, je největší prohrou našeho fotbalu. Doufejme, že brzy přijdou i výhry. Daniel Krajcar

Závod horských kol Rusavská 50ka V krásném prostředí rusavského údolí odstartoval v sobotu 14. srpna starosta obce pan Bohumil Škarpich již sedmý ročník Rusavské padesátky, která má své pevné místo v kalendáři mnohých bikerů. Opět byl překonán rekord závodu v počtu startujících, ale tisícová hranice stále nebyla pokořena. Prezentaci tentokrát pořadatelé zvládli bez problémů, a tak mohl start proběhnout podle původního programu v 11hod. Pořadatelé už dopředu avizovali, že start nebude odložen. Vyzývali účastníky k včas-

20

nému příjezdu a na start bylo potřeba jít s dostatečným předstihem. Závodníci byli řazeni do několika kategorií - junioři (do 18 let), muži I (od 18 do 40 let), muži II (od 40 do 50 let), veteráni (od 50 let a starší), ženy I (do 35 let), ženy II a tandemy (TA). Těsně před startem panovala takřka uvolněná nálada hlavně u těch, kteří stáli na startu poprvé, poněvadž nevěděli, co je čeká po prvním šlápnutí do pedálů. Tradiční start před školou na Rusavě totiž zajišťuje, že hned od prvních metrů se maká, čtyři kilometry dlouhý kopec nikoho nešetří


a z masy bikerů se stává dlouhý místy přetržený had. Elita nasadí raketový start jakoby měli motory, ale pro mnohé „čerstvé“ bikery to znamená trápení v podobě šoku z trati až do konce závodu.„Ten kopec nemá konec? To je závod do kopce?“ Celkem 1150 výškových metrů musí nastoupat bikeři, kteří se „řítí“, mnohdy i „plíží“, směr cíl 50 km závodu. Trať je vedena náročným terénem Hostýnských vrchů přes Klapinov, Tesák, Ožiňák, Troják a Hutě. Noční bouřka naštěstí trať závodu příliš nepoznamenala a pár spadlých stromů pořadatelé včas odklidili. Celý den bylo nádherné slunečné počasí, které trať rychle vysušovalo, a tak ani bahna nebylo tolik, jak mnozí očekávali. Rusavská padesátka dá zabrat všem, ale netrénovaným jedincům dvojnásob. „Jel jsem tento závod prvně a ani jsem netušil, jakou mám slovní zásobu všech možných nadávek. Je to drsný závod. Pro rekreačně jedoucího šemíka zadních pozic, je jedinou motivací snad jen občerstvovač-


ka, u které by se klidně mohl zastavit i polský zájezd. Koláčky, broskvičky, krásná žena mé bikerské svalečky nic jiného tak rychle neudělá,“ po závodě okomentoval Vlasťa, který jel za Team Bílých havranů (umístění v kategorii M2 122. místo a celkové umístění 727. místo). „V průběhu závodu bylo možné potkat nespočet utržených řetězů, desítky prázdných duší, ale že je to opravdu drsný závod jsem pochopila při pohledu na jednoho ležáka pod skupinkou mobilujících zachránců a hromádkou čehosi, co možná bylo kolo! Hned jsem v duchu děkovala svému skvělému kolu zn. KTM, že mě udrželo v sedle. Závěrečný sjezd byl dost rychlý, neméně drsný a ke všemu mokrý. Tento úsek neodpouští žádnou chybu. Možná by byl jistější sjezd na lyžích. A ještě se mě zeptej, jestli přijedu příště a na místě tě přerazím mini pumičkou!“ dodala s úsměvem členka Teamu Bílých havranů Petra (umístění v kategorii ZI 41. místo a celkové umístění 730. místo).

21

22


Umístění rusavských borců za Bike Team Rusava Jméno

kategorie

Umístění v kategorii

Celkové pořadí

čas

Ševčák Miroslav

M1 - 18-39

9. místo

2:04:45

11. místo

Neumann Tomáš

M1 - 18-39

119. místo

2:34:04

167. místo

Nedvídek Pavel

M1 - 18-39

120. místo

2:34:12

168. místo

Ševčák Karel

M1 - 18-39

163. místo

2:44:09

232. místo

Šidla Radek

M1 - 18-39

164. místo

2:44:11

234. místo

Kutňák Ota

MV - od 50

14. místo

2:49:18

259. místo

Bílek Miroslav

M1 - 18-39

191. místo

2:50:04

274. místo

TA

2. místo

2:55:50

325. místo

Bílek Radim

M1 - 18-39

275. místo

3:05:37

417. místo

Bílek Miroslav

M2 - 18-40

80. místo

3:18:48

521. místo

Kolaja Jaromír

M2 - 18-40

82. místo

3:19:10

524. místo

Režňák Karel

M1 - 18-39

348. místo

3:20:58

547. místo

Z1 - do 35

51. místo

3:49:18

817. místo

Mrázek, Brablík

Kocfeldová Ivana

Dana Gajdošová

Přistání balónu na Rusavě dne 5. 8. 2010


zajímavosti

23

Co jsme o balónech zjistili? Horkovzdušné balóny jsou nejbezpečnější letadla, která brázdí nebe po celém světě. Balón je konstrukčně velmi jednoduché letadlo, a proto nepodléhá „rozmarům techniky“, kromě toho je pravidelně kontrolován a testován. Každých 100 hodin nebo rok provozu prochází celý balónový komplet důslednou kontrolou přímo u výrobce. Před každým letem se provádí tzv. „předletová“ prohlídka, při které pilot ověřuje letuschopnost balónu. Balón je závislý nejvíce ze všech letadel na meteorologických podmínkách. V letním období balóny mohou létat asi od 6.00 do 9.00 hod. a od 17.00 do 21.00 hod. V ostatních ročních obdobích se postupně tyto intervaly posouvají blíže k poledni. Balón nelze bezpečně, bez rizika, provozovat v bouřce, dešťové či sněhové přeháňce, během dne za termického proudění a v silném větru. Za normálních okolností lze balón provozovat do rychlosti větru cca 14 km/h, při startu ze zástavby nebo z davu lidí se tato hranice snižuje na 7 km/h. Pro stání balónu na místě nebo pro provozování upoutaného balónu je maximální přípustná rychlost větru 4 km/h. Létání nad velkými městy je velmi náchylné na „ideální“ počasí. Balón potřebuje pro svůj bezpečný přelet dostatečnou rychlost, aby se spolehlivě dostal k prvnímu místu vhodnému k přistání. Případné přistání do „zástavby“ mezi domy, na cesty, zahrady a hřiště je považováno za nouzové řešení a zkušený pilot se takovýmto situacím vyhýbá. Pilot je vždy zodpovědný za bezpečnost provozu a na jeho rozhodování závisí úspěšnost akce. z internetového portálu

Středisko volného času zahajuje činnost Středisko volného času Včelín je příspěvková organizace zřízená městem Bystřice pod Hostýnem. Kde nás najdete Město Bystřice pod Hostýnem získalo do svého majetku budovu a areál vily

24

Včelín, někdejšího domu malíře Františka Ondrúška. Po její rekonstrukci vznikne zázemí pro činnost SVČ. Středisko bude prozatím své aktivity provozovat v pronajatých prostorách. Sídlo SVČ Včelín se nachází v budově radnice na Masarykově náměstí.


Co nabízíme Pravidelná zájmová činnost – organizovaná v zájmových útvarech, kroužcích, kurzech Příležitostná činnost – akce pro širokou veřejnost, soutěže, přehlídky Prázdninová činnost – organizovaná pro děti v době školních prázdnin Přihlášky Přihlášky do aktivit na webových stránkách www.svcvcelin.cz nebo v Infor-

mačním centru na zámku v Bystřici pod Hostýnem. Vyplněné přihlášky přineste do Informačního centra nebo vhoďte do schránky SVČ v přízemí radnice. Termíny a místa zahájení jednotlivých kurzů budou zveřejněny na informační tabuli MKS (Masarykovo náměstí), webových stránkách města a střediska. bližší informace tel. 731 162 816, Eva Mikešková

Změny ve vysílání ČT z Pradědu k 30. 9. už signalizuje i textová lišta Česká televize od 6. září vkládá do analogového vysílání ČT1 i ČT2 z vysílače Jeseník – Praděd vedle piktogramu i textovou lištu s informacemi o blížících se změnách: 30. září vypnutí analogové ČT2, přeladění analogové ČT1 a spuštění digitálního vysílání ČT.

Piktogram a textová lišta signalizují změny Analogové zemské vysílání ČT1 i ČT2 z vysílače Jeseník – Praděd je od 4. srpna 2010 označeno piktogramem, symbolem v podobě čtyř čtverečků v pravém spodním rohu obrazovky. Nyní od 6. září 2010 se vedle něj začala zobrazovat navíc i textová lišta upozorňující na brzké změny ve vysílání České televize z Pradědu. Podle piktogramu a textové lišty diváci snadno poznají, že přijímají programy ČT z vysílače Jeseník – Praděd a musí se tedy připravit na následující kroky, které budou realizovány 30. září 2010: Změny na vysílači Jeseník – Praděd | 30. září 2010 Na vysílači Jeseník – Praděd proběhne ve středu 29. září 2010 od 8.00 do 15.00 hodin výluka analogového vysílání. Během ní bude analogové vysílání ČT2 přesunuto z náhradní do nové vysílací antény a také bude připravena technologie pro digitální vysílání ČT z nového anténního systému. Těsně před půlnocí ze čtvrtka 30. září na pátek 1. října 2010 pak na Pradědu nejprve definitivně skončí analogové vysílání ČT2 na 50. kanálu, na tento kmitočet bude posléze z 36. kanálu přesunuto analogové vysílání ČT1 a na uvolněném 36. kanálu následně 1. října 2010 v brzkých hodinách začne řádný provoz digitálního vysílání všech čtyř programů České televize (multiplex veřejné služby).


25

Diváci v dosahu vysílače Jeseník – Praděd se mohou setkat s několika variantami, na kterých programech vidí piktogram a textovou lištu. Podle toho předem ví, jak se jich změny chystané na 30. 9. 2010 dotknou: • Vidíte piktogram a lištu na ČT1 i ČT2? Po 30. 9. vám zůstane zachován pouze analogový příjem programu ČT1, který se ve vašem televizoru přesune na předvolbu, pod níž máte nyní uložen program ČT2. Předvolba, na níž máte nyní uložen program ČT1, zůstane prázdná. Program ČT2 bude možné naladit již jen digitálně (společně s programy ČT1, ČT24 a ČT4 v rámci veřejnoprávního multiplexu). • Vidíte piktogram a lištu jen na ČT1? Po 30. 9. vám zůstane zachován pouze analogový příjem programu ČT2 (přijímáte z jiného vysílače). Program ČT1 bude možné naladit již jen digitálně (společně s programy ČT2, ČT24 a ČT4 v rámci veřejnoprávního multiplexu). • Vidíte piktogram a lištu jen na ČT2? Po 30. 9. vám zůstane zachován pouze analogový příjem programu ČT1 (přijímáte z jiného vysílače). Na předvolbě, pod kterou máte ve vašem televizoru nyní uložen program ČT2, se objeví rovněž program ČT1. Není vyloučeno, že program ČT2 naladíte digitálně (společně s programy ČT1, ČT24 a ČT4 v rámci veřejnoprávního multiplexu), ale garantovat to nelze. Analogové převaděče ČT závislé na signálu z Pradědu Analogové vysílání ČT z Pradědu přebírá více než sto analogových převaděčů zejména v Moravskoslezském, Olomouckém, Zlínském a Pardubickém kraji. Piktogram a textovou lištu tedy na svých obrazovkách registrují i diváci přijímající ČT1 a/nebo ČT2 z těchto analogových vysílačů malého výkonu závislých na zdrojovém signálu z Pradědu. V případě analogových převaděčů ČT2 je zmiňovanými grafickými prvky správně signalizováno vypnutí k 30. září 2010. U analogových převaděčů ČT1 je přebírání signálu označeného piktogramem a textovou lištou jediným reálným technickým řešením, tyto analogové vysílače malého výkonu zůstanou prozatím v provozu. Po 30. 9. 2010 na nich dojde pouze k výluce vysílání v řádu několika hodin až dnů – po vypnutí jejich primárního analogového signálu na 36. kanálu bude potřeba přeladit je na nový primární signál na 50. kanálu. Podrobnosti o řešení analogových převaděčů závislých na vysílači Jeseník – Praděd Česká televize zveřejní v průběhu září. Informační kampaň ČT Česká televize od začátku září rozšiřuje informační kampaň ke změnám na vysílači Jeseník – Praděd. V územní oblasti Jeseník bude distribuováno bezmála 850 000 letáků do schránek obyvatel, v prostředcích hromadné dopravy budou vyvěšeny plakáty, regionální rozhlasové stanice budou vysílat upozorňující spot. Aktuální informace o digitalizaci

26


bude nadále zařazovat zpravodajství ČT, všechny podstatné informace diváci najdou také v teletextu ČT1 na straně 650, podrobnosti jsou jim k dispozici na stránkách internetového speciálu www.digict.cz a s individuálními dotazy se mohou obrátit na horkou linku digitalizace Diváckého centra ČT – telefon 261 13 74 74 (denně od 7.30 do 20.00 hodin). Štěpán Janda Tiskový útvar ČT Změny ve vysílání ČT z vysílače Jeseník – Praděd k 30. září 2010 Kanál

50

36

Vysílání do 30. 9. 2010

Vysílání po 30. 9. 2010

Analogově ČT2

Analogově ČT1

Analogově ČT1

Digitálně ČT1, ČT2, ČT24, ČT4

Jak na digitální příjem Digitální zemské vysílání lze přijímat pomocí set-top-boxu nebo digitálního televizoru s DVB-T tunerem. Nezbytná je také nepoškozená, správně nasměrovaná pevná venkovní anténa (pokojová dostačuje jen ve výjimečných případech) a anténní svod z odpovídajícího, neponičeného koaxiálního kabelu. Zásadní potíže může působit nevyhovující zesilovač či rozbočovač signálu. Bezpodmínečně nutná je odborná úprava převážné většiny systémů společných televizních antén (STA) v bytových domech. Tisková zpráva ČT


Poznámka 4. 8. – 30. 9. 2010 piktogram 6. 9. – 30. 9. 2010 textová lišta 4. 8. – 30. 9. 2010 piktogram 6. 9. – 30. 9. 2010 textová lišta

Praktická lékařka MUDr. Hana Neumannová Ordinační hodiny Rusava tel.: 573 392 007 PO, ČT, PÁ ÚT

6.30 – 7.15 16.30 – 17.30

Bystřice pod Hostýnem tel.: 573 381 997 PO, ÚT, ČT, PÁ ST

7.30 – 12.00 11.30 – 16.00

27

[Obsah] Dění v obci… Rozhovor s kronikářkou obce ..................................................... str. 1 Rozhovor s farářem Machem ........................................................ str. 3 Dětský den na Rusavě ...................................................................... str. 4 Rybářské závody ................................................................................ str. 5 Svatojánský oheň ............................................................................. str. 6 Myslivecké odpoledne pro děti a mláděž................................. str. 7 Chata lehla popelem ........................................................................ str. 7 Investiční dotace z rozpočtu Zlínského kraje pro SDH ....... str. 8 Krásky se soustředily na Rusavě ................................................... str. 8 Zemřela nejstarší občanka Rusavy .............................................. str. 9 Mezinárodní setkání britských vozů Mini na Rusavě..........str. 10 Na houbařských cestičkách .........................................................str. 12 Historie… Mlýny, pily valchy na toku Rusava .............................................str. 13 80. zániku Románské kaple na Sv. Hostýně ...........................str. 14 Naše škola… Prázdniny ............................................................................................str. 16 Začátek nového školního roku ...................................................str. 17 Vítejte v naší školce.........................................................................str. 18 Příroda kolem nás Zajímavosti o obyvatelích lesa – Krocan divoký...................str. 19 Sport… Muži A, dorost ...................................................................................str. 19 Závod horských kol Rusavská 50ka...........................................str. 20 Zajímavosti… Přistání balónu na Rusavě ............................................................str. 23 Středisko volného času zahajuje činnost................................str. 24 Změny ve vysílání ČT .....................................................................str. 25 Ordinační hodiny MUDr. Hany Neumannové .......................str. 27

28


Partneři vydavatelské činnosti: Hotel Rusava Sport centrum Holešov

Zpravodaj obce Rusava Vydává: Obecní úřad Rusava Za vydání odpovídá: Dana Gajdošová Tel.: 573 392 066 www.rusava.cz Periodicita: vychází 4x ročně Příspěvky prošly jazykovou korekturou, nebyly redakčně upraveny. Registrační číslo: MK ČR E 12061 Náklad: 400 ks Tisk & grafika: TYPOservis Holešov

2010 Zpravodaj obce Rusava cena: 10 Kč

Recommend Documents