2007 ZPRAVODAJ obce Rusava cena: 10 Kč

ročník: XVI.

prosinec

4/2007

ZPRAVODAJ obce Rusava

cena: 10 Kč

Akce „Bezpečně do školy“ se musela přenést do školních tříd. Více na str. 16 a 17.

Školáci se jako diváci recitační soutěže stali i porotou. Více se dočtete na str. 19 a 20.

Cikánský tanec uvedl Rusavjan na své oslavě premiérově, mládenci krúžku toho večera rozezpívali sál. O průběhu oslav 30 let existence souboru a společného posezení - Besedy u cimbálu se dočtete na str. 10 a 11.

Malá Terezka Gregorová (vlevo) a Martin Pavelec se letos stali dalšími občany Rusavy.

Pedvánoní rozjímání

K

ončící roční období, počátek zimních radovánek a hlavně předvánoční čas nám nabízí částečné uvolnění z celoročního shonu a tím i možnost ohlédnutí se za bohatým rokem 2007 spojeným s oslavami 350 let od

první písemné zprávy o založení naší obce. S určitou radostí můžeme zavzpomínat na krásné tři slavnostní dny spojené s historickými vazbami na život v naší obci, samozřejmě doplněné atrakcemi současnosti - hudebními žánry včetně návštěv osobností kulturního i společenského života. Nechybělo sportovní zápolení či silácké ukázky jednotlivců, nezapomenutelné mažoretky, které uchvátily mladší generaci. Veškeré dění v obci by měli zajišťovat sami občané přes spolky, sdružení či organizace a já musím spokojeně konstatovat, že aktivita těchto členů je příkladná. Často zanechává v srdci pocit radosti. I když je předvánoční čas, a to je doba, kdy se od nás očekává vlídnost a většinou jen slova chvály, nedá mi, abych neupozornil na některé negativní jevy. Nemůžu se smířit s malou aktivitou některých volených zastupitelů obce. Jednou z jejich povinností je zúčastňovat se veřejných jednání Zastupitelstva obce a naplňovat sliby, které voličům dali. Čtyřleté období je závazné a spojené právě s těmi předvolebními sliby. V naší obci neexistují žádná politická seskupení, což je z mého pohledu dobré, neboť se nemůže různě spekulovat, jak je tomu v parlamentu nebo ve velkých městech. Domnívám se ale, že tu jsou jisté tábory, které takovou politiku uměle vytváří. I to je ale demokracie - právo názoru, pluralitní systém rozhodování. Neměli bychom však zapomínat na to, že pokud dobře funguje zastupitelský sbor, vytváří se ten správný prostor a podmínky pro život občanů a jejich spolkovou činnost. Tak je to v pořádku. Jednotlivá sdružení potřebují

Zpravodaj obce Rusava

1

slovo má starosta i finanční podporu, která bývá vyčleněna z obecního rozpočtu, čímž se naplňuje i podstata tvůrčí práce, která má potom přinést užitek občanům i návštěvníkům obce. Pokud se nám podaří vytvořit takovou harmonii, můžeme být spokojeni, že jsme založili dobrou půdu i pro významné, rámec obce přesahující akce, jako jsou například Rusavská padesátka, Kácání mája, Mikulášský jarmark a mnohé další. Dovolte mi, abych Vám v závěru svého předvánočního zamyšlení popřál příjemné prožití vánočních svátků a v roce 2008 hodně zdraví a tvůrčích sil. Bohumil Škarpich

Vánoční poselství Tichá noc, přesvatá noc, v spánku svém dýchá zem. Půlnoc odbila, lidé šli spát. Jen Boží láska – ta bdí. Radostná zvěst betlémské noci ať rozzáří temnoty tohoto světa a naplní srdce každého člověka dobré vůle svou láskou, pokojem, porozuměním a odpuštěním. Nadcházející nový rok 2008 ať je naplněný radostí, nadějí na lepší život a Božím požehnáním. Všem rusavským občanům a farníkům P. Mariusz Sienkowski – římskokatolický farář

sváteční slovo

Vážení čtenáři, do rukou se vám dostává již čtvrtý Zpravodaj obce Rusava letošního roku. Mám velkou radost, že je to už třetí číslo, které pro vás mohu udělat a je mi také ctí, že vás mohu lépe poznávat, ještě více se sblížit se samotnou Rusavou. Obcí, jež je rodištěm muže, se kterým jsem spojila svůj život a zákonitě se tak stala tak trochu součástí těch, kteří se k Rusavě jako svému domovu hlásí. Moc bych si přála, abyste této nové podobě Zpravodaje obce Rusava i nadále dopřávali slechu. Aby byl tím, co vám o životě u vás doma řekne pokaždé o něco víc, než se k vám může donést pouze z doslechu. Jsou tu Vánoce a právě na tyto sváteční dny se vám dostává do rukou poslední číslo roku 2007. Potěší mně, jestliže i pro mnohé z vás bude čtení v něm příjemné a stane se součástí krásných vánočních a novoročních svátků.

2


Ráda bych vám, milí čtenáři, za sebe i za všechny spolutvůrce tohoto obecního periodika popřála hodně toho nejobyčejnějšího lidského štěstí z blízkosti milovaných, sounáležitosti blízkých a pochopení všech, kteří vám třeba někdy neporozuměli. Ať nás nejen na tyto dny spojí všechno to světlo, kterým krášlíme svá obydlí v jedno jediné světlo porozumění. Ať nebliká jen z našich oken, ale i z našich srdcí. K tomu všemu ať nám svítí na cestu rozum, pochopení, ať nás provází nezištnost a ať se nám vyhýbá zášť a sebestřednost. Nechť všichni ti, kteří jsme ve starém roce chybili či nedejbůh ubližovali, prohlédnou. Popřejme si nový rok 2008 plný nekonečné lásky a přejícnosti. Když si tu osmičku na konci převrátíme, může v nás evokovat nekonečno. Nechť nás tedy v tom příštím„nekonečném“ roce potkávají jen takové konce, které nás zbaví všeho, co nám neprospívá: Závisti, lakoty a nevraživosti. Nechť všichni Rusavjané, i ti jakkoliv s Rusavou spříznění lidé, najdou k sobě pokaždé cestu tak bezpečně, jako ty rusavské potůčky v říčce Rusavě. Alžběta Škarpichová odpovědná redaktorka

Nahlédli jsme do kroniky: Jak se budovaly obecní cesty?

Z historie

Obecní cesty v 19. století odpovídaly tehdejším dopravním prostředkům. Byly úzké, nezpevněné a hlavně neudržované. Obdobná situace byla i počátkem 20. století. Po celou dobu 1. světové války je nikdo neudržoval. Co se píše v obecní kronice? Oprav se ujímá Obecní rada v roce 1919, a to z finanční půjčky od Emilie Pavelcové ve výši 5 tisíc korun, což stačilo jen na nejnutnější opravy. Další nutné opravy byly provedeny o rok později, v roce 1920. Obecní rada v té době uzavřela půjčku u spořitelny v Bystřici pod Hostýnem ve výši 10 tisíc korun, ale ani tato opatření nemohla uspokojit potřeby. V roce 1921 se obecní rada rozhodne pro zásadnější krok. Zapojuje do této akce celou obec včetně velkostatku, který uhradí třetinu plánovaného nákladu, pasekáři přispějí po dvousetkoruně a domkaři po stokoruně. Po občanech Obecní rada požaduje brigádnickou výpomoc. Celkový náklad představuje kolem 59 tisíc korun. Na jaře 1922 se pokračuje ve výstavbě u domu č. 115 (Jégr) a ukazuje se, že je nutno rozšířit a postavit most. Stavbu mostu zajišťoval Štěpán Charita č. 103. Dále pokračuje velmi úzká cesta u domu č. 41 a 43 (Ohlídalovi a Vaculíkovi). Vedení obce stojí před problémem. Cestu je třeba rozšířit a postavit dva mosty (domy č. 41 a 43, nebo přeložení toku do nového koryta – současný stav). Rozhodne se nakonec o narovnání toku, čímž odpadla potřeba vybudovat další dva mosty. Dále se rozšířila a narovnala cesta u domu č. 46 (Češkovi, Svobodovi), t. č. nová dřevěnice. Silnice po horní školu byla nakonec dokončena v roce 1923. Na podzim téhož roku byla pozvána Okresní Silniční správa z Bystřice pod Hostýnem, která dokončila povrch nové silnice, kterou urovnala a uválela válcem. Dílo se podařilo a silnice, nad jejíž stavbou měl dozor Štěpán Charita, byla prý na svou dobu velmi pěkná.


3

Na Hořansku volají po opravě Vrchové Obecní radě ale nebylo dopřáno oddechu. Občané Hořanska volají po opravě Vrchové – konzum 126 (Josef Češek nad Pánky č. 105 k domu č. 103). V roce 1924 dostává Obecní rada na tuto opravu dotaci ve výši 1.000 Kč. Vážně přitom jedná o výstavbě silnice Ráztoka – Držková. Rusava nabízí na tuto stavbu zdarma lomový kámen, pozemky a slibuje, že uhradí čtvrtinu nákladů na našem katastru. V roce 1925 byla zahájena výstavba – oprava Vrchové cesty v nákladu 10.647 Kč. Obec dostává další dotace - 4.234 Kč. Hořané však s tímto řešením nesouhlasí a požadují budování obecní silnice až na Hořansko. Podávají písemnou stížnost Moravskému výboru v Brně. Obecní rada v roce 1925 rozhodla o výstavbě nové cesty na Hořansko, ale vzniká další problém – napojení Vrchové cesty na hlavní silnici (šikmý most). Po dlouhých tahanicích je nakonec rozhodnuto o napojení u domu č. 41 a serpentinou se napojit na Vrchovou cestu. Stavba byla zahájena z jara 1928 a dozorem byl stanoven Josef Šimůnek, farářův otec. Pracuje se až do zámrazu. Největší problém vznikl u stavby mostu (d. č. 41), kde jde o šikmé napojení a problematické otočení se s povozem s kládami dřeva. Rozpočet se proti plánovaným 5.000 Kč vyšplhal až na 18.467 Kč. S výstavbou mostu bylo započato v roce 1929. Než stačili položit plotnu, přichází z Okresního úřadu Holešov zákaz pokračovat v práci. Důvodem bylo neprovedené komisionální jednání, a tak most zůstává nedokončen a celá výstavba silnice na delší dobu přerušena. Je čas ekonomické krize. Další práce na této stavbě byly započaty až v roce 1932 za pomoci občanů, od kterých si Obecní rada půjčila finance. Stavba pokračuje i v roce 1934. Vykupují se pozemky a vše se provádí z vlastního rozpočtu Obecní rady. Silnice na Ráztoku je v hrozném stavu. Výstavba silnice na Hořansko se protahuje až do roku 1936, a to k domu č. 105 (Poláchovi). V r. 1937 se se stavbou pokračuje. Píše se rok 1938 a finanční situace Obecní rady se zlepšila. Dochází k ukončení výkupu pozemků pro hlavní silnici od Charvátů po sušírnu (nad horním obchodem) v celkovém obnosu 8.712 Kč. V roce 1940 se opravuje cesta na Ráztoku. Vedou se jednání o cestě do Držkové. Nakonec OkÚ Holešov na příkaz německých okupantů rozhodl o výstavbě této silnice pro vojenské účely (dovoz dřeva). Celá stavba se protáhla až do roku 1951, takže výstavba trvala celých 11 roků.

Zkáza v podobě průtrže mračen V roce 1941 došlo k průtrži mračen, jakou nikdo nepamatoval. Ztrhla všechny mosty a hlavní silnici úplně zničila. Obrovské škody postihly cestu u školy, od domu č. 23 (Urubovi) až po dům č. 150 (Machačovi, Kostelníkovi). Zkáza, kterou průtrž mračen po sobě zanechala, přinesla po zjištění skutečného stavu obci přece jen něco pozitivního. Okresní úřad Holešov rozhodl o regulaci potoka, která je provedena dřevním zpevněním břehů. V roce 1961 je vybudována retenční nádrž k zadržení vody – přerovská přehrada. Současně se upravuje a dokončuje cesta do Držkové. Došlo k narovnání cesty od Pavelců po přehradu.

4


K další úpravě toku Rusava dochází až v roce 1959, kdy byla uzavřena dohoda se Správou pro regulaci bystřin a provedení nové regulace potoka Rusava. Rozpočet na tuto akci byl 3 mil 470 tisíc korun. Částka měla být uvolněna ze státního rozpočtu za předpokladu, že obec v některých pracích vypomůže. Stavba byla rozvržena na pět let – 1961 až 1965. V letech 1961 až 1963 byl vybudován nový most u hájenky č. 142 (polesí Brusné). Potok byl narovnán a byl napojen na potok Ráztoka. Dále byla provedena generální oprava mostu u hájenky (polesí Brusné). První část byla kolaudována v roce 1963. Nebyl dokončen úsek od tohoto soutoku po Kubíčkovo 208 (Baroň). V rámci čtyřleté akce dochází k vyregulování nejnutnějších úseků v obci. Je zde i úprava soutoku u domu č. 126 a vyregulování potůčku ve dvoře domu č. 126 po klenbový most, který byl při této akci zbourán a nahrazen betonovými skružemi o průměru 100 cm. Později se ukazuje, že to nebylo vhodné řešení, neboť dochází k častému ucpání naplaveninami, což ohrožuje dům č. 126. V letech 1972 – 73 se rozšiřují zpevněné cesty. Vybudována je cesta Kamenec cca 700 metrů s asfaltovým povrchem. Za pomoci JZD je vybudována zpevněná cesta k JZD (od Černých kolem Doležalů), rovněž asfaltový povrch. V tomto roce dochází k rozšíření cesty na Hořansko od autobusu – zastávky k domu č. 60 - Kocfeldovi (nová zástavba domů). Celkem bylo proinvestováno 210 tisíc korun.

Cesty s hladkým povrchem V roce 1975 se za pomoci n. p. TON přikročilo k výstavbě cesty na Šmarhánky (Ohrady). Došlo k rozšíření a zpevnění kamennou drtí, což provedl n. p. TON. Úpravě cest, zejména bočních, byla věnována pozornost i v dalších letech, což souviselo s prováděnou kanalizací obce. Postupně se přecházelo k povrchům s litým asfaltem, čímž cesty v Rusavě získaly hladký povrch. V roce 1977 byla upravena cesta od mlýna k Hradilům č. 2. a o rok později byla dokončena cesta s kanalizací a elektrifikací na Hořansko (od obchodu ke Kocfeldům č. 60). Přicházejí osmdesátá léta 20. století. V roce 1981 se upravuje cesta k UP Bučovice (Koryna). Po provedené kanalizaci v roce 1983 se upravuje cesta na Lámanci v délce 450 metrů. Dokončení však čeká až na rok 1987.


Cesta k přehradě.

5

V roce 1985 dochází k dalšímu zpevnění cesty na Šmarhánky (Ohradami v délce 1 km). O rok později při dokončení domu služeb (projekt byl vypracován v roce 1977, výstavba probíhala v letech 1982 – 1986) bylo vyasfaltováno celé nádvoří u domu služeb a hasičské zbrojnice. V důsledku toho je zvýšena cesta u domu č. 126 o půl metru (dům byl tímto utopen a majitelé provádějí nákladná opatření – obrubníky, žlaby na odtok vody). Cesta na Čecher s povrchem obalovanou drtí byla vybudována v roce 1980 v délce 500 metrů a cesta ke hřbitovu v délce 250 metrů s obalovanou drtí byla dokočena v roce 1984. Kanalizace Ráztoka, jak jsme již uvedli, byla započata v roce 1980, ale dokončena až v roce 1988. Její vybudování tedy trvalo 9 let. V témže roce (1988) se dokončuje výstavba části vodovodu (po dům č. 158-Češka), která místy narušovala komunikaci. Celkové dílo má hodnotu 7 miliónů 730 tisíc korun. Výstavba vodovodu byla zajišťována (kromě technického vybavení) drobnými provozovnami Obecního úřadu. K podstatnému vylepšení obecních cest dochází až na konci devadesátých let - v roce 1998, kdy byl povrch opatřen obalovanou drtí (u fotbalového stadionu, od evangelického kostela po horní obchod, Vrchová cesta k domu č. 229 – Totkovi, na Ohradách u domu č. 157, a k lyžařskému vleku.

Oprava V minulém zpravodaji jsme na straně 12 uveřejnili fotografii, na níž jsme si připomenuli jednu ze známých postaviček Rusavy - Pepu Dědičů. Zjistili jsme, že došlo k záměně, a tak bychom měli chybu napravit. Na fotografii v minulém čísle zpravodaje byl staříček Husláňů. Abychom si v tom udělali pořádek, předkládáme vám, milí čtenáři, další fotografii, kde jsou zachyceni oba staříci. Vlevo Pepa Dědičů a vpravo staříček Husláňů. Za chybu se samozřejmě omlouváme!

Každý bádal na vlastní pěst Nejeden návštěvník výstavy dokumentů o Rusavě v době oslav 350. výročí existence obce užasl nad tím, kolik zajímavých faktů dokázali dát dohromady dva tvůrci této expozice Jan Charuza a Josef Vašík. Oba rusavští rodáci, oba sedmdesátníci (Charuza 77 let, Vašík 74 let) a oba lidé zapálení pro sbírání střípků z minulosti jejich rodné obce. Proč to vlastně dělají? Co je jen mohlo přivést na myšlenku zajímat se, kdo kdy ve které chalupě bydlel a jaký byl jeho osud?

6


Jan Charuza

„Aby další generace po nás věděla o Rusavě co nejvíce,“ odpovídá na naši otázku Vašík. „Rozhodl jsem se doplnit Macůrkovou publikaci o Rusavě vlastními poznatky. Když se dnes člověk jako já baví se čtyřicátníkem a zavzpomíná na doby dávno minulé, obvykle se setká s tím, že ty místní názvy dědiny už skoro nikdo nezná. „Kde to je?“ ptají se lidé středního a mladšího věku, a tak jsem si řekl, že to zkusím za-

znamenat. To bylo to, co odstartovalo můj zájem o pátrání po minulosti Josef Vašík Rusavy.“ Jeho cesta do archivů se stala zcela běžnou záležitostí. Hledal vše, co se o Rusavě najít dalo. „Když jsem zjistil, že všechny informace v kroměřížském archivu ani na Katastrálním úřadu v Holešově najít nemůžu, začal jsem cestovat dál. Dostal jsem se až do Moravského archivu v Brně. Jan Charuza dospěl ke svému bádání o tom, jak se kdysi bydlelo a kdo odkud pocházel či kam patřil, zcela prozaicky. „Kdysi jsem nemohl spát a hlavou se mi honila jména lidí, kteří žili v jednotlivých domech. Měl jsem v ruce knížku o Lukovečku, o Němčicích, kde jsem podobné informace našel, a řekl jsem si: Proč bychom nemohli mít takto zmapované chalupy i u nás? Kdo kde bydlel už sotva někdo dá dohromady, řekl jsem si, ale jednoho dne jsem se do toho pustil.“ Důchodci Charuza a Vašík jsou nositeli starých rusavských jmen, jejichž historie sahá až do 17. století. Přestože se oba dávno znali, dali se do bádání minulosti Rusavy zcela na sobě nezávisle. Charuza se spíše ve svém hledání zaměřil na kulturu bydlení, osobnosti obce a její pamětihodnosti, Vašíka speciálně zaujali majitelé jednotlivých usedlostí a jejich popis. „Původní představa nebyla taková, že bych chtěl shromáždit materiál, který bych jednou předložil veřejnosti,“ řekl Jan Charuza. „Začal jsem to sbírat pro své děti a vnuky. Zajímal jsem se, jak se měnil tok Rusavy, jak se regulovala, stavěly mosty a vůbec jak Rusava vypadala v dobách, kdy jsem nebyl na světě ani já. Vyptával jsem se pamětníků, vyzvídal jsem od těch, kteří si pamatovali vyprávění dávno zesnulých… Dospěl jsem


7

k tolika zajímavým poznatkům, že když je vyprávím, zní to až neuvěřitelně. Tady například mosty nebyly. Jediný most byl prý v roce 1919 u Charvátů, jinak byly na Rusavě jen brody.“ Vašík se k jeho vyprávění připojí: „Byly problémy s tím, že lidé, kteří bydleli za potokem, chtěli most. Nakonec si každý nějaký most postavil, když se začala dělat regulace (nepočítaje tu válečnou), a z dřevěných mostů se začaly dělat pevnější, s opěrnými kamennými zdmi.“ Vašík se nechal inspirovat autorem knihy o Rusavě Macůrkem. Když si prý jeho knihy přečetl, začalo ho to zajímat. Zjistil, že některá čísla jsou tam, kam logicky nepatřila. První číslování ovšem zachytil. Druhé bylo údajně kolem roku 1770, kdy Marie Terezie vydala patent o přečíslování. Najednou zjistil, že nebylo ničím neobvyklým, když jedna chalupa měla dvě čísla. To je podle starého a nového číslování. Takové a jim podobné „červíky“ nasazoval do hlavy obou mužů každý nově odhalený fakt. „Kromě 8 čísel se všechno shoduje,“ ujišťuje nás spolubesedník Vašík a na stůl rozloží pečlivě shromážděnou dokumentaci. Zajímalo nás, která chalupa byla vlastně na Rusavě označena číslem jedna. „Ta vedle nově postavené dřevěnice, co trčí v cestě, ta byla první,“ shodli se. „Dřevěnice s číslem 13 je původně dům č. 1,“ ukazuje Jan Charuza na obraz na stěně, který dodnes visí v jeho rodném domě. Nejen doklady o tom, kde a pod jakým popisným číslem chalupy stály, ale i kdo v nich žil, kdo si koho vzal za manželku či manžela, zažloutlé křestní či oddací listy… I takovéto dokumenty sběratelé střípků minulosti nashromáždili za léta svého soukromého bádání. Jan Charuza s úsměvem hovoří o věčných sporech Hořanů a Dolanů. (Dolani se počítali jen po zatáčku na hřbitov, Hořani zas od kostela navrch.) Na otázku, o jaké spory šlo, nám J. Charuza odpoví: „Dolani stále něco dělali a Hořani jim záviděli. Hněvalo je, že na Hořansko ani cesta nevede. Nakonec se jí přece jen dočkali.“ My však jeho slova bereme tak trochu s rezervou. Kdoví, co by řekl někdo, kdo je na rozdíl od něj, Dolana, Hořanem?

8


Hořansko, Dolansko, Prostredňansko… Povídají si už jen pro sebe a vzpomínají, kdo byl odkud, kdo měl jak daleko do školy, ve které části dědiny bylo víc domů… a řeč se stočí i na paseky. Jako posluchač neznalý poměrů ztrácím přehled, a tak je raději ponechám v jejich přátelských rozepřích. Vždyť každý bádal jinde a vyptával se na vlastní pěst. Proč to všechno dělají? Tato otázka mi stále vrtá hlavou - oba na ni odpovídají shodně: Pro nás to bude mít význam do té doby, dokud budeme žít. Přijdou další tři nové generace a nebude se o tom vědět už vůbec nic. Historie Rusavy by si ale zasloužila, aby byla zaznamenána v nějakém díle. Všechny podklady, které jsme dali dohromady, by bylo dobré použít a objektivně zpracovat. Když se my ztratíme, sotva to někdo z našich potomků bude navěky schovávat. Neděláme si iluze, že by v našem díle dokonce někdo z pravnuků pokračoval. Jako důchodci do své záliby už vložili určitě hodně peněz. Jen ty cesty do archivů, poplatky za fotokopie… To všechno jsou oběti za přirozenou lidskou a patriotismem poznamenanou vášeň. „Materiál, který jsme shromáždili, lze pořád doplňovat. Stálo by za to poskytnout jej někomu, kdo se do nich zakousne a dotáhne naši mravenčí práci do konce,“ říkají oba staří muži. „Třeba studentovi, který by je použil jako materiál pro téma diplomové práce. Byla by škoda nechat to vše zapadnout prachem,“ řekli. Zaznamenala: Alžběta Škarpichová

Cesta na Vrchovou je hotová O cestě na Vrchovou jsme již ve zpravodaji psali jako o investici s pracovním názvem „Zpřístupnění lokality Vrchová – Hostýnské vrchy“. Zopakujme, že jde o pracovní název, neboť v reakcích některých našich čtenářů jsme se setkali s názorem, že místo, o kterém v této souvislosti píšeme, už cestou na Vrchovou není. Proto jen pro pořádek připomeňme, že projekt, který se v naší obci v posledním roce realizoval za evropské peníze, má pro Rusavu mimořádný význam. Především jde o zpřístupnění trvale obydlených domů – rekreační chaty a chalupy nevyjímaje. Vždyť právě jejich vlastníci se stávají tak trochu i našimi občany. O dalším významu projektu, pokud jde o rozšíření spolupráce se slovenskou Myjavou, na kterou odedávna měli Rusavjané silné vazby, jsme se v předminu-


Ze života dědiny

Nová cesta „Na Vrchovou“ je od září zkolaudována.

9

lém čísle zpravodaje také zmiňovali. Snad největší význam pro nás ovšem má v tom, že se daly zcela do pořádku technické komunikační propustky, které v této oblasti zajišťují vodní stabilitu. Cesta byla předána do užívání letos v září. Bez ovací, bez bouchání šampaňského. V tichosti a hlavně bez závad. Tato investiční akce je pro obec investicí za 4 a půl miliónu korun a v této chvíli můžeme konstatovat, že je ukončena. Jak řekl zpravodaji starosta Rusavy Bohumil Škarpich, rovných 41 procent z této částky bude muset uhradit obec. „Jsme si vědomi toho, že nebýt 54% příspěvku z evropských fondů a pětiprocentní státní dotace, Rusava samotná by se nikdy do tak velké investice nepustila. Jednoduše proto, že bychom na ni neměli peníze,“ vysvětlil starosta. „Cesta, kterou každodenně využívají naši občané, kteří se po ní dostávají na své louky či pastviny, samotní obyvatelé této odlehlé části obce i chalupáři či chataři, se tak po mnoha letech opět dočkala opravy. Vždyť jak se uvádí ve starých pramenech, budovala se ještě v roce 1925, což je už historie stará přes sedmdesát let,“ uzavírá starosta B. Škarpich. A. Škarpichová

Rusavjan slavil Rusavský Obecní dům se v sobotu 24. listopadu naplnil folklórem. Členové Valašského krúžku Rusavjan z Rusavy měl totiž opravdový důvod pozvat si na Besedu u cimbálu spoustu hostů. Nebyli to jen milovníci dobré muziky a oku lahodícího tance, ale i několik spřátelených folklorních souborů. Tanečníků a zpěváků, kteří o tom, jaká je to radost i dřina současně, Hosté tančí… vědí své. Když říkáme, že na jejich pozvání byl opravdový důvod, není pochyb. Vždyť Rusavjan letos oslavil 30. výročí založení krúžku. Ogaři a cérečky se vyšňořili do krojů a dobré nálady. Mezi účinkujícími hosty nechyběl Valašský soubor písní a tanců RUSAVA z Bystřice pod Hostýnem, Hanácký soubor písní a tanců HANÁ z Velké Bystřice, Cimbálová muzika RUSAVA z Bystřice pod Hostýnem, Valašský soubor písní

10

…a oslavenci v roli diváků.


a tanců Portáš z Jasenové a Cimbálová muzika Bukovinka z Bystřice pod Hostýnem. Zatímco hosté seděli nejen v hledišti, ale i na jevišti, parket uprostřed se proměnil v jedno radostné divadlo. Vynikající náladu podtrhl i nonkonformní moderátorský pár a každé další číslo bylo odměněno vděčným potleskem. Nejeden z diváků si zazpíval a soudě podle podupávajících nohou by se radostně s ostatními protagonisty tohoto svátečního večera i roztančil. Stejně nakonec došlo i na tanec. Jakmile strhující vystoupení souborů skončilo a dozněla všechna ta děkovná slova, ba i kytice byly rozdány, tančilo se a zpívalo dlouho do noci. Tak jak to bývávalo zvykem za starých časů. V době, kdy ještě lidé nevysedávali u televizorů, ale setkávali se a zpívali a tančili. Ne nadarmo si hned v úvodu říkali „Vracajme sa ku kořenům, nezapomeňme, že jsme z Rusavy!“. A. Škarpichová

Koupaliště je zazimované Rusavské koupaliště je zazimované. Napuštěný bazén chrání před rozpínavostí ledu dřevěné trámy, v listopadu byly dokončeny stavební práce na nových šatnách se sociálními zařízeními. Příští letní sezónu by mělo koupaliště přivítat v plné parádě. Rozšířením služeb a sociálního zázemí zajisté obec Rusava potěší nejen domácí návštěvníky, ale i rekreanty.

Setkání s důchodci Setkání s důchodci patří k tradicím, které Obecní úřad Rusava připravuje. Stejně jako po jiné roky se se seniory Rusavy představitelé obce sešli na sklonku roku. Letošní setkání 10. listopadu v Obecním domě bylo doprovázeno nejen výbornou náladou, ale i poseděním s cimbálovou muzikou. V úvodu starosta Bohumil Škarpich popřál všem přítomným hodně zdraví a spokojenosti do dalších let, a ač nezapomněl na již tradiční informaci o tom, co se za ten rok v obci událo a vydařilo, vše se toho dne točilo kolem blížících se Vánoc. Asi třiceti z kolem sta pozvaných občanů v důchodovém věku se o jejich příjemnou náladu postaraly především děti. Ty nejmenší z Mateřské školy pod vedením učitelky Dany Válkové a o něco starší ze základní školy pod vedením učitelky první třídy Evy Kubišové měly u babiček a dědečků velký úspěch. Neméně se senioři těšili z vystoupení souboru Rusavjan, který je u této příležitosti pozval i na svou sváteční, jubilejní oslavu 30. výročí vzniku krúžku „Beseda u cimbálu“, která se měla konat o dva týdny později. Důchodcům předvedly své umění také mažoretky a tanečnice.


11

Sál plný spokojených seniorů byl malým závdavkem blížící se sváteční atmosféry Vánoc v kruhu rodiny. Snad není třeba připomínat, že by nikdo z nich neměl být u štědrovečerního stolu sám. (aš)

Na koupališti mají děti nové hřiště Co chci změnit na koupališti – to bylo téma, které na jaře vrtalo hlavou dětem Jubilejní základní školy T. G. Masaryka v Rusavě. Vyzval je k němu starosta, protože záměr obce vybudovat na koupališti dětské hřiště byl sice jasný, ale kdo jiný by měl do jeho zadání projektantům něco říci, když ne děti? A ony opravdu řekly. V rámci vyučování se vypravily na koupaliště a na asfalt křídami namalovaly to, co jim tam chybí. Stejně usilovně kreslily své návrhy ve škole na papír a všechny návrhy se následně dostaly do rukou projektanta Ing. Navrátila. Vše ostatní už bylo pouze otázkou času, kdy se do práce pustí stavaři. Dnes už na koupališti nové hřiště stojí. Komplex bezpečných prolézaček spojený s lezeckou stěnou, jež za necelé dva měsíce vybudovala stavební společnost Hlava Hlinsko. Školáci si vše samozřejmě „osahali“, ale opravdové eldorádo na hřišti odstartuje až příští sezónu. „Jak se podařilo tento záměr v obci realizovat?“ Dětské hřiště na koupališti mohlo být vybudované díky přidělené dotaci z Podprogramu obnovy venkova, a to jak z Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) ve výši 400 tis. korun, tak i z rozpočtu Zlínského kraje ve výši 506 tis. korun. Tato akce s pracovním názvem „Malý dětský ráj ve valašském údolíčku“ by se ovšem bez podílu obce realizovat nemohla, a tak z vlastního rozpočtu musela Obec Rusava uvolnit 386 tisíc korun. Celková investice nového díla tedy představuje téměř milion tři sta tisíc korun. (aš)

Rusava přivítala další občánky Obecní úřad Rusava se v sobotu 13. října připravoval na významnou událost. Vždyť tolik dětí, abychom je mezi občany obce vítali častěji, se ani za jediný rok nenarodí. Letos byla právě tato sobota jediným dnem v roce, kdy jsme tak příjemnou událost mohli prožít. Sbor pro občany se na ni pečlivě připravoval. Rusavští školáci se za pomoci paní učitelek a maminek oblékly do krojů a než z reproduktorů zazněly sváteční tóny a vstoupili první pozvaní hosté, děti si ještě alespoň letmo zopakovaly své repliky. Program, který si pod vedením paní učitelky Jany Vávrové a členek sboru pro občany připravily, byl důstojným přivítáním nových obyvatel obce.

12


Otevřely se dveře a do síně vstoupili rodiče a příbuzní Terezky Gregorové, která se narodila 8. července 2007. Terezčinu maminku a tatínka přivítal starosta obce Bohumil Škarpich s paní Danou Mikšánkovou a jakmile se všichni usadili na svá místa, nastala kouzelná atmosféra. Dětské hlásky Terezce zpívaly a recitovaly a nechyběla ani přímluva z úst starosty. Následovala přání všeho dobrého miminku a samozřejmě radosti ze spokojeného a zdravého Starosta jako jeden z gratulantů rodiny Gregorové. vývoje děvčátka rodičům. Zatímco se Terezka spokojeně uvelebila v kolébce, rodiče se podepsali do obecní kroniky. Došlo i na gratulace a vzduch v sále byl naplněn laskavostí a dojetím smíchaným se štěstím. Jen co se hosté s představiteli obce rozloučili, otevřely se dveře síně dokořán podruhé. Drobnou panenku Terezku Gregorovou vystřídal Matěj Pavelec – kluk jako buk. Vždyť už i datum jeho narození jej předurčovalo k tomu, že si málem pro gratulace došel sám. Matěj se narodil 24. března 2007 a už od pohledu bylo znát, že se má čile k světu. Zajímalo jej vše, co se kolem hýbalo, a vystoupení dětí provázel hlasitými projevy spokojenosti. V kolébce se mu také líbilo, jen s kolébáním to měli tři malí krojovaní aktéři trochu těžší. Cvalík Matěj nakonec putoval z náruče do náruče a byl jej plný sál. Kéž z něj mají rodiče Pavelecovi vždy jen radost. Opět došlo na květiny a předávání dárků, které by měly Matějovi i jeho rodičům navždy připomínat tyto sváteční okamžiky. Věřme, že příští rok bude pro Rusavu na děti štědřejší. Že se v roce 2008 narodí tolik nových občánků, že bude nakonec starosta muset jejich vítání rozvrhnout do několika svátečních dní v roce. Alžběta Škarpichová

Jiří Uruba získal zlatou Jánského plaketu. Není ale první Český červený kříž, oblastní spolek Zlín, udělil zlatou medaili profesora MUDr. J. Janského dárcům krve, kteří tuto vzácnou tekutinu darovali již po čtyřicáté. Jedním z nich je i občan Rusavy Jiří Uruba, jehož ochota darovat krev pro zdraví jiných a mnohdy dokonce pro záchranu lidského života je opravdovým projevem humanity, lidského vztahu k druhým. Jsou mu vděční nejen ti, kterým pomohl navrátit zdraví nebo dokonce život, ač tato pomoc přichází zcela anonymně, ale i my ostatní. Nikdo z nás totiž netuší, kdy se může ocitnout v podobné situaci a na krvi některého z dobrovolných dárců bude zcela odkázán.


13

Kéž se i v těchto předvánočních dnech někdo z nás, kdo si uvědomuje, že je zdravý a hlavně schopný se o kus svého já podělit s druhými, rozhodne pro dárcovství krve! Každá lidská bytost, ochotná udělat pro bližního svého jakýkoliv dobrý skutek, je pro společnost požehnáním. Popřejme jubilujícímu dvaapadesátiletému dárci krve Jiřímu Urubovi hodně zdraví a sil pokračovat v této hluboce lidské činnosti. Když jsme čerstvého držitele Janského plakety navštívili, pochopili jsme, že to nebyla jen Jirkova skromnost, která mu bránila o dobrovolném dárcovství cokoliv říci. „Je to přece úplně normální Jiří Uruba - další držitel Janského věc,“ řekl jen a uvěřili jsme, neboť na Šmarhánkách, plakety v rodině dárců krve kde bydlí, jsme jen v jediném domě našli hned tři Urubových. dárce. Jeho maminku Jiřinu, bratra Honzu a synovce Honzu. Jiřina Urubová, která v únoru 2008 oslaví sedmdesát čtyři let, dávala krev do svých dvaašedesáti a celkem svou B+ darovala čtyřicetkrát. Stejnou krevní skupinu po ní zdědil i Jirka, zatímco její vnuk Honza Uruba se svým dalším strýcem – jednapadesátiletým dárcem krve Mirkem, podědili nulku s RH faktorem pozitivním. Honza, kterému je třicet čtyři let, už má taky zlatou plaketu a má na svém kontě 43 odběrů – a syn paní Jiřiny Jan Uruba? Ten byl právě na cestách, ale když mu jeho syn Honza zatelefonoval a zeptal se, kolikrát to už vlastně daroval krev, vyrazil nám dech. Sedmdesát pět odběrů – to už se sluší smeknout. Najít v jednom domě hned tři dobrovolné dárce krve, to se hned tak nevidí. Najít však v rodině čtyři (a není to tak dávno, co jich bylo pět), to se už dá hovořit o něčem nevídaném. Vnuk paní Jiřiny Urubové Honza nás vyprovázel se svým devatenáctiměsíčním synkem Honzíkem. Přesněji Honzíkem třetím. Docela bych uvěřila, že jednou i díky němu bude tradice dárcovství v této rodině pokračovat. Co na to prababička Jiřina? „Jsem si jistá, že to tak bude,“ dodala s úsměvem. Alžběta Škarpichová

První školní čtvrtletí uteklo jako voda

naše škola

Od začátku letošního školního roku uplynuly už čtyři měsíce a děti rusavské školy rozhodně nelenošily. Zúčastnily se mnoha zajímavých akcí, z nichž některé samy pořádaly. Píšeme o nich na jiném místě zpravodaje, ale museli jsme se ředitelky školy Mgr. Jany Podolové zeptat: Jaké bylo první čtvrtletí? „Prvňáčci se bez problémů adaptovali na nové prostředí, ba dokonce se to letos obešlo bez slziček stesku po maminkách, které je zanechaly samotné ve veliké škole. Teď

14


již jsou z nich ostřílení prvňáci, kteří přečtou mnohá písmena, bravurně počítají do pěti a krásně malují, zpívají i recitují. Nový Rámcový vzdělávací program jim dává prostor k učení hrou i k větší volnosti v hodinách, čehož náležitě využívají. Můžeme říci, že jim všem patří veliká pochvala,“ začala opravdu optimisticky své hodnocení ředitelka školy. Co vše se ve škole za ty čtyři měsíce událo? „Bylo toho hodně,“ řekla nám. „V září jsme v 1. třídě uvedli do života projekt „Jíme zdravě“ a také projekt „Bezpečně do školy“, který jsme společně s policisty z Holešova uskutečnili 26. 9. Jako každý rok i tentokrát jsme se zapojili do sběru kaštanů a nasbírali jsme jich 1 476 kg. Myslivecké sdružení z nás mělo velkou radost. Úspěšní jsme byli i ve sběru papíru, když jsme nasbírali 2 500 kg. Žáci 4. třídy navštívili dopravní hřiště v Kroměříži a účastnili se výuky jízdy na kole. V říjnu jsme absolvovali Školní kolo soutěže v recitaci a tentýž měsíc se nesl v duchu projektu „Dopravní výchova dětí“. Navštívili jsme policisty a seznámili se s prací Policie ČR. Účastnili jsme se také výtvarné soutěže „Kdo se skrývá ve vysoké trávě.“ Listopad se nesl v duchu blížící se zimy a to je čas, kdy se pravidelně setkáváme s důchodci. Připravili jsme si pro ně program a oni se nám odvděčili potleskem. My jsme se na ten den také pečlivě připravovali. Paní učitelky Dana Válková z mateřské školy a Eva Kubišová ze Základní školy nacvičily s nejmenšími dětmi pohádku „O perníkové chaloupce“. Soudě podle aplausu se babičkám a dědečkům moc líbila. To bylo 10. listopadu a už třináctého jsme ve škole začali vyrábět keramické dárky k Vánocům. K tomuto času, kdy se dny krátí a noci prodlužují, patří i návštěva koncertů. My jsme byli 21. listopadu na koncertě skupiny MARBO

Do školy opět zavítal Mikuláš s andělem i čertem.


15

„Máme rádi písničky“ a 29. listopadu jsme si zajeli až do Holešova. Tam jsme zhlédli krásný program nazvaný „Vánoce na Hané a na Valašsku“ v tamním Tymy centru,“ vypočetla akce, které škola dětem zprostředkovala, Jana Podolová. Sotva jsme se nadáli a už na školní dveře zaťukal prosinec. To je už čas, kdy se vše točí kolem Vánoc, a tak se i zdejší školáci účastní celostátní výtvarné soutěže „Česko vypráví a zpívá o Ježíškovi“. Dozvěděli jsme se, že pátého prosince zavítal do rusavské školy Mikuláš s čertem a rozdal dětem dárečky. Nezapomněl ani na ty nejmenší ve školce a už o dva dny později si učitelky se svými svěřenci opět vyjely za pohádkou – tentokrát do Bystřice pod Hostýnem. „Navštívili jsme divadelní představení „O chytré princezně“, nastudované podle předlohy Boženy Němcové,“ upřesnila Jana Podolová a prozradila, že když budou čtenáři Rusavského zpravodaje číst tyto řádky, budou už děti napjatě sedět ve třídách a rozdávat si dárky. Na 21. prosince 2007 mají totiž naplánované společné posezení u vánočního stromečku.

Škola připravuje: V neděli 20. ledna 2008 – Karneval pro děti se skupinou Čerchmanti. Zápis do 1. třídy. Sobota 2. února 2008 – Vodění medvěda.

Budou naše děti na silnici bezpečné? Byl čtvrtek 27. října a děti rusavské školy se na ten den velmi těšily. Očekávaly totiž opravdové policisty, kteří si s nimi měli zahrát hru na bezpečnost silničního provozu. Pro děti hra, pro policisty takřka každodenní práce, na kterou je třeba dobře se připravit. Oč vlastně šlo? Naše obec byla jednou z těch, které byly zařazeny do projektu „Bezpečně do školy“. Zlínský kraj navázal spolupráci se Střední policejní školou Holešov, čímž se staly oba subjekty partnery při realizaci tohoto projektu. Stejně jako vloni i letos předložil tento projekt Zlínský kraj Ministerstvu vnitra ČR. Je zaměřen na bezpečnost dětí na přechodech pro chodce u malých i větších obecních a městských škol, ležících v bezprostřední blízkosti frekventovaných komunikací. Kraj s projektem i letos uspěl a byla mu přiznána podpora Ministerstva vnitra v rámci programu Partnerství 2007. Dopravní inspektoráty Policie ČR vybraly 13 lokalit, v nichž proběhla technická část projektu. To znamená, že v blízkosti škol byly provedeny drobné změny ve značení „Pozor děti“ a naše rusavská škola byla jednou z nich. Od září zahájili policisté výuku dětí přímo ve školách na prvním stupni. Holešovská Střední policejní škola, zejména díky vstřícnému přístupu plk. JUDr. Stanislava Borského a Mgr. Vladimíra Drápala, sestavila pracovní týmy policistů, které se do výuky dětí prvních až pátých tříd aktivně zapojily. V den, kdy konečně do rusavské školy přijeli, se ale počasí vůbec nevydařilo. Od rána hustě pršelo a ač se policisté na program v rusavské škole pečlivě připravili, nevyšlo to.

16


Všechny potřebné rekvizity pro zapojení dětí do soutěže na školním hřišti měli s sebou, ale nakonec je ani nevybalili. Déšť neustával a po teoretické části výuky dětí ve třídách nakonec na praktickou přípravu na hřišti, kde si měly děti vše vyzkoušet jako v opravdovém silničním provozu, vůbec nedošlo. Na změnu ovšem policisté reagovali operativně. Vše se přeneslo do tříd a do školní tělocvičny. Hravou formou děti zasvětili do problematiky dopravní výchovy a naši nejmenší si díky tomu ujasnili, co by mělo patřit k přirozeným návykům při přecházení silnice pěšky nebo při jízdě na kole. Děti si na policisty dokonce samy zahrály, takže žáci oblékli bezpečnostní vesty, někteří z nich vzali do rukou policejní plácačky a o respekt bylo postaráno. Mnohem více se dalo očekávat od praktické části na školním hřišti, kde si na kolech či koloběžkách a kolečkových bruslích měly děti vyzkoušet různé dopravní situace a také ověřit svou zručnost. I tak to byl pro děti docela příjemně prožitý den. Pohrály si, zaběhaly a vyzkoušely, co se v daných podmínkách vyzkoušet dalo. Hlavně, že vše proběhlo za asistence policistů. Ač se opravdová hra na silniční provoz v Rusavě nekonala, děti se dozvěděly, že pohyb na silnici má přísná pravidla. To bylo nakonec tím, oč lektorům i autorům projektu šlo. Věřme, že vědomosti, které za dobu působení policistů v rusavské škole děti nasbíraly, budou umět použít i v každodenním životě. Vždyť silnice jsou pro ně prostředím bezpečným o to méně, oč méně pravidla silničního provozu respektujeme my dospělí. Nebylo by na škodu, kdybychom se do tohoto nebo jemu podobného projektu mohli zapojit i my. Snad prozatím alespoň nové dopravní značení u rusavské školy dostatečně řidičům připomene, že tudy procházejí děti. Že bude pro ně varováním a současně i výzvou k opatrnosti. Pak bychom se o své děti nemuseli tolik bát. Alžběta Škarpichová

Zapojili se do projektu „Jíme zdravě“ Jak má vypadat správná svačina už prvňáčci z rusavské malotřídní školy vědí, neboť se zapojili do projektu nazvaného„Jíme zdravě“. Jeho cílem bylo právě to, aby po celou dobu projektu nosily děti do školy zdravou svačinu, jejíž nezbytnou součástí by mělo být ovoce nebo zelenina. Upřímně řečeno, jakýmsi „mimoprojektovým plánem“ bylo tyto správné návyky dostat do povědomí dětí, ale i jejich rodičů, neboť ruku na srdce - zdravá svačina není jen věcí těch nejmenších.


17

Projekt se prolíná průběžně všemi předměty. Žáci si nové poznatky osvojují paměťově, používáním smyslů i výtvarným ztvárněním. Po celou dobu sbírají body a na konci proběhne vyhodnocení. Nejlepší žáci jsou odměněni zdravou dobrotou. Možná si řeknete, k čemu to všechno je? Učitelé si vymýšlejí různé aktivity, které pak děti po nás žádají, a my se musíme přizpůsobovat novým návykům. To je dobře. Vždyť podpora správných stravovacích návyků, k nimž rozhodně patří pestrá a na vitamíny a živiny bohatá strava, nezaškodí ani nám dospělým. A nejde jen o správné potraviny na našem talíři, ale i o to, jak je konzumujeme. Vždyť stará pravda říká, že jíme i očima. Pokud se stravujeme zdravě a ještě i kulturně a jíme vše v přiměřeném množství, svému zdraví jen prospějeme. Prvňáčci z naší školy to už vědí a mají také dostatek informací o dodržování pitného režimu. Bez zbytečného přehánění s konzumací sladkých a sycených limonád. Cílem projektu je také naučit se rozlišovat zdravé a nezdravé pokrmy, umět si sestavit jednoduchý jídelníček a nakonec umět i připravit jednoduché pohoštění. Nejdříve je to za pomoci paní učitelky, později mohou děti mile překvapit i rodiče. Spolupráce s nimi v této oblasti je v úvodu 1. třídy nezbytná. Pro někoho by mohlo být docela složité pochopit, jak lze projekt nazvaný„Jíme zdravě“ skloubit s českým jazykem, matematikou nebo dokonce prvoukou. Věřte – nevěřte, to vše lze. Dokonce se dá spojit i matematika s češtinou a naopak. Při troše fantazie si umí i malé dítě (a ty už v tom mají jasno) spojit v češtině větu „Foukej, foukej, větříčku, shoď mi jednu hruštičku“ a matematickou disciplínou jako je počítání prvků a odlišení hrušek či jablíček. V prvouce pak v souvislosti s ovocem děti poznají, jak vypadá podzim na zahradě, a co to všechno obnáší si prověří vycházkou do přírody. Do poznávání jednotlivých druhů zeleniny zapojí hravě nejen svůj hmat, ale i chuťové kanálky. V hudební výchově si pak zazpívají na obdobná témata a v tělesné výchově se stromy a hrušky promění v relaxační cvičení. Výtvarná výchova se samozřejmě nese ve stejném duchu, neboť ovoce děti namalují, v pracovním vyučování si jej vyrobí třeba z papíru a ještě se přitom dozvědí něco o tom, jak příjemné je v podobě pohoštění. Než vezmou do ruky nůž, aby z něj ukrojili, šikovná paní učitelka neopomene poučení o bezpečnosti při práci v kuchyni... Pak už může dojít na výstavu prací a třešničkou na dortu celého projektu je oceňování. Odměny, diplomy a nějaká pochoutka třebas v podobě banánového koktejlu pro všechny děti jsou tím nejlepším završením celého projektu. (aš)

Podzimní vycházka Sobota 29. září byla na základní škole v Rusavě trochu neobvyklá. Děti neusedly do školních lavic, ale vyučování se toho dne odehrálo v přírodě. Žáci 2. až 5. třídy se vydali za krásného, slunného dne pozorovat podzimní přírodu. Žáčky první třídy jsme s sebou nevzali, neboť jsme se obávali, že by pro ně byla naplánovaná trasa hodně dlouhá. Nejdříve jsme pozorovali pramen potoka Rusavy a pak jsme se vydali na blízký Klapinov a Pardus.

18


Cestou jsme pozorovali nejen změny v podzimní přírodě, ale plnili i zadané úkoly. Poznávali jsme stromy, keře, byliny, houby, turistické i dopravní značky. Největší radost jsme však měli z toho, když žáci začali nacházet v blízkém lesním porostu houby. To se všichni rozutekli do lesíka a hledali a hledali… Nebyly to však houby obyčejné, ale samí krásní praváci, což dokumentuje i naše fotografie.

V porotě recitační soutěže byly i děti Recitační soutěž rusavské malotřídky se uskutečnila v říjnu a přihlásil se do ní velký počet recitátorů. Všechny děti ze školy se sešly v první třídě, kde již čekala netrpělivá porota. Tvořily ji paní učitelky z jednotlivých tříd, ovšem nebyli v ní pouze dospělí, ale i samotní žáci. Ti vytvořili velkou diváckou soutěž s velmi bouřlivým hlasováním. Soutěžilo se ve dvou kategoriích: Žáci 1. – 2. tříd a žáci starší. Jaké jsou výsledky? Kategorie mladší: 1. Kamencová Sabinka 2. Krejčířová Magdalénka 3. Zmeškalová Terezka + Horák Kubík Divácké hlasování: 1. Pavelec Radim 2. Stiborová Adélka 3. Greineckerová Ivanka Kategorie starších: 1. Botíková Pavlína 2. Vaculíková Kateřina 3. Macůrek Josef


Vítězi kategorie

mladších žáků.

19

Divácké hlasování: 1. Horák Jan 2. Nečacká Kateřina + Klimková Dominika Také jsme si nakonec stihli společně zazpívat nejoblíbenější písničky jednotlivých tříd. Eva Kubišová

I tělocvik lze pojmout netradičně Součástí nového, moderního způsobu výuky je také netradiční tělocvik, ve kterém využíváme možnosti dané novým Rámcovým vzdělávacím programem. Ten nám otevřel možnosti postupovat v hodinách nejen v rámci samotných osnov, ale přinést do nich zcela nové prvky. My jsme se rozhodli pro formu, která se dětem velmi zalíbila. V hodině tělesné výchovy jsme s nimi například využily starý novinový papír, který po ukončení tělocviku separovaly. V rámci mezipředmětových vztahů (tak se v naší terminologii říká pracovní činnosti) si děti vyrobily papírové čepice a zmačkaly papírové koule. Tyto pomůcky pak využívaly v celé hodině tělesné výchovy. To už přišly na řadu tradiční metody s použitím rovnovážných cviků, běhu a skoky, vše ovšem netradičně - v papírových čepicích. Pak už takové házení do čepice, střelba na cíl či trefování se do učitelky byla opravdová zábava. Zvláště to trefování si děti vyloženě užily. Koneckonců, užívaly si je stejně jako všechny další hry a soutěže. Jsem přesvědčena, že hodiny tohoto typu děti opravdu zaujmou. Dokonce si myslím, že díky takovýmto metodám výuky se snad do školy i mnohem více těší... Eva Kubišová

Drakiádě vítr přál

Ze života spolků

Co jiného než dobrý vítr by si mohli organizátoři akce s létajícími draky přát? Aby „piloti“ věděli, kdy je pustit na oblohu, připravili organizátoři Aktivního klubu Rusava na Grapech dokonce i pytel na měření větru. Byl sice sestrojený z dámské šály, ale svůj účel splnil. Když děti v doprovodu rodičů přicházely 14. října na louku pod televizní věží, celá Rusava byla zahalena sluncem a podzimní příroda podněcovala tu nejlepší náladu. Děti

20


přinášely draky do soutěže a u prezentace některé na poslední chvíli vymýšlely jejich jména. Plné fantazie i zcela prozaické, ale hlavně – lítaly. Chvílemi se zdálo, že silný vítr létajícím drakům spíše neprospěl, zato louka byla posetá soutěžícími. Organizátoři pamatovali na všechno, a tak toho slunného odpoledne nechybělo nic. Horký čaj a pro dospělé trochu silnější „kalibr“ v podobě svařeného vína, které nejen zahřálo, ale i přispělo k ještě lepší náladě. S dětmi nepřišli jen mámy a tátové, ale také prarodiče. Očima nestranného pozorovatele se dalo lehce poznat, že někteří dědové k drakovi své vnouče ani nepustili. S alibistickým „ukázat jak se s drakem lítá“ si jen připomenuli chlapecká léta. Vždyť jak jinak by se mohli rozběhnout po louce s drakem v zádech, aniž by si přihlížející nemysleli své? Tak to má být. Vždyť pohrát si s dětmi a soutěžit jak o život třebas v sedmdesáti letech je opravdovým důkazem vnitřní mladosti. Soutěž, do níž se přihlásilo 31 dětí, byla rozdělena do několika kategorií. Soutěž o největšího draka vyhrála Martina Zacharová, o nejmenšího draka Ivanka Pavelcová, nejvýše létajícího draka měl Tom Krejčí, nejvtipnější jméno draka vybral Kuba Horák a nakonec nejhezčí kupovaný drak patřil Jeníkovi Horákovi a nejhezčího si doma vyrobila Pavlínka Botíková. Ceny jsou rozděleny, draci zazimovaní a příští rok opět hurá do souboje s větrem. (aš)

Srnčí zvěř je pokladem zdravé rusavské přírody

myslivost

Ochrana krajiny v pravém slova smyslu je záležitost rozsáhlá a složitá. Zahrnuje starost o půdu, o vodu, o čistotu ovzduší a o všechno živé, o člověka především. Na jedné straně jsou vynakládány značné finanční prostředky na čističky odpadních vod, ekologické zdroje energií a mnohá další opatření, na druhé straně se k nám vozí odpad ze sousedních zemí, stále více orné půdy se zabírá na průmyslové zóny (mnohdy pro zahraniční firmy) a ve jmenování podobných neřestí bychom mohli pokračovat. V tomto příspěvku bych se rád věnoval ochraně naší rusavské přírody. Především ochraně zvěře, protože ta je součástí naší myslivosti. Naší nejmilejší a navíc původní zvěří v této krajině je srnčí. Ke krajině patří, a protože je ze všech druhů nejvíce ohrožována, zasluhuje zvláštní pozornost. Především mnoho chovatelského úsilí mysliveckého kolektivu, který nejenže je k tomuto účelu patřičně proškolen, ale také obohacen zkušenostmi z dlouhodobé praxe. Rád bych tímto příspěvkem poukázal na rozsah péče a hlavně poprosil občany Rusavy o spolupráci. Bezprostředně po kladení srnčat jsou tato ohrožena krkavci, kteří srnče srně doslova ukradou. Přitom jsou krkavci z neznalosti takzvaných „odborníků“ zařazeni mezi ohrožené druhy, což je ovšem pravý opak. Mnohá srnčata ohrožuje černá zvěř, která je přemnožená. V obrovských lánech kukuřice ji nelze ulovit a po sklizni se přemístí do lesů, v nichž setrvá až do července, kdy nové lány opět vzrostou. Na srnčata černá zvěř


21

doslova pořádá hony v rojnici. Její lov je ale omezen na náháňky, čekané a dospělé kusy lovit nelze. Navíc je lov obtížný, protože je to zvěř noční a je velmi opatrná. Má dobře vyvinutý čich i sluch. Proto ji lovíme po celý rok jak se jen dá. Do výčtu predátorů, kteří srnčí zvěř ohrožují, patří lišky, proti kterým své srnče srna neubrání. Pokud srnčata povyrostou, snáze je srna rychle odvede. Srnčí rádo navštěvuje sady a posečené louky, ba dokonce poblíž domů špatně oplocené zahrady. Lákají je padaná jablka, ale ohrožují je tu volně pobíhající psi. Srnčata se sama mohou ve stresu utlouct o ploty. Srnčí zvěř napadají také cizopasníci, hlavně larvy mouchy střečka, která naklade vajíčka na srnčí čenich, odkud se vylíhlé larvy rozlezou do sliznic dýchacích cest a zvěř pak sužují. Proto provádíme ozdravné akce prostředky veterinární péče. Mnoho zvěře je také zraněno na cestách auty a nemalou část srnčí mají na svědomí pytláci. Za prokázání pytláctví jim hrozí minimálně 3 roky vězení a náhrada škody, která se stanovuje podle kritérií chovnosti. Srnčí zvěř také způsobuje škody. Hlavně tím, že se soustřeďuje na okusování kůry neochráněných ovocných stromků, řepy a brambor na polích a velmi ráda okusuje okrasné rostliny. Srnci pak nadělají značné škody při vytloukání paroží. Každá škoda, na kterou jsou myslivci upozorněni, se projednává a vždycky se najde možnost odškodnění, protože majitel pozemku není schopen ochránit vše. Je tu zima. Myslivci jsou s krmením na pomoc zvěři připraveni dobře, ale obracejí se také na občany s prosbou, aby je podpořili a chránili tuto naši nejmilejší zvěř. Odměnou pro nás pro všechny pak bude její přítomnost jako opravdová okrasa naší rusavské přírody, na kterou se tak rády dívají a pohledem na ni těší nejen děti, které ji mohou pozorovat z oken svých domovů, ale také návštěvníci Rusavy. Za rusavské myslivce všem za shovívavost vůči této zvěři děkuje Milan Charvát

22


Jak lze ušetřit ovzduší, lidské zdraví i vlastní peněženku

ekologie

Obecní úřad Rusava oslovil občany, aby do 30. října 2007 vyplnili anketní lístky směřující ke zlepšení kvality ovzduší v obci. Informačním letákem představil svůj záměr ucházet se o možnost využití evropských zdrojů pro realizaci tohoto cíle. Z rozeslaných letáků do každé domácnosti v Rusavě se na obec vrátilo kolem padesáti, z čeho se dá usoudit, že se tento záměr nesetkal s valným zájmem. Je pravda, že pravidla pro vstup do takovéhoto projektu ještě nejsou zcela jasná, ale naše snaha řešit problém emisí, které vznikají při vytápění rodinných domů, je správná – a pokud se pro zlepšení tohoto stavu budeme snažit něco udělat, získá podporu státu i Evropské unie. Představme si, že máme klasický rodinný dům, jehož energetické ztráty si sami dobře uvědomujeme. Stačí si prohlédnout účty z posledních let a srovnat, o kolik naše náklady na vytápění domů vzrostly. Cena energií a paliv rok od roku narůstá a my musíme snášet jejich promítnutí nejen do cen všeho, co musíme do domácnosti koupit (potraviny nevyjímaje), ale připlatit si i na samotné vytápění domu, o elektrické energii nemluvě. Občané Rusavy jsou už srozuměni s tím, že plynofikace obce je zcela nereálná. Kdybychom nezateplený dům vytápěli propanem, vyšlo by nás to (u průměrné velikosti dvoupodlažného domu rozměrů 12 x 10 metrů) na téměř 87 tisíc korun ročně. U zemního plynu by to bylo přes 60 tisíc korun ročně; pokud bychom jej vytápěli dřevěnými briketami, zaplatili bychom přes 45 tis. korun ročně, tepelné čerpadlo by naše náklady snížilo na něco málo přes 31 tis. korun, hnědé uhlí na asi 33 tisíc ročně a nejmenší náklady bychom vynaložili na vytápění dřevem (cca 14 tis. korun ročně). Je na místě otázka, zda by zateplení domu významně snížilo tyto náklady. Ano a nutno říci, že ve všech případech v průměru o polovinu, někdy dokonce i více. Odpověď na otázku, kolik z těchto energetických ztrát tvoří únik tepla přes netěsnící okna a špatnou izolaci domu, je prostá – téměř všechny úniky mají původ v těchto dvou faktorech. Představme si, že bychom investovali do zateplení domu a výměny oken. Už při stávajícím způsobu vytápění bychom ztráty snížili tak razantně, že by se nám za několik let investice vrátila. Je pochopitelné, že lidé, kterým je sedmdesát a více let, se spíše přikloní k názoru, že už to nějak těch pár roků, co jim v životě zbývají, vydrží. Ať se pak postarají děti, dědici, kteří jejich dům budou užívat. Takovýto postoj ovšem nemá logiku. Proč bychom další léta měli pouštět draze koupené teplo „Pánu Bohu do oken“? Proč bychom si nemohli stáří ulehčit a – ruku na srdce – ulehčit i těm, kteří žijí s námi? Stačí se v zimě v Rusavě zhluboka nadechnout nebo jenom pohlédnout na dým, který z komínů stoupá do nebe… Myslíte, že tohle jsme povinni dýchat jen proto, že já nebo soused už ztrácíme o cokoliv zájem? Argument, že automobilismus dusí naši planetu mnohem víc než kotel, do něhož hodíte popravdě cokoliv (a to nikomu nehodláme sahat do svědomí), je zcela lichý. Jak nová auta, tak nové kotle dokáží snížit emise na minimum a být šetrné k lidem i přírodě.


23

Zkusme tedy zapřemýšlet jako dobří hospodáři: Když si zateplíme dům a vyměníme okna, snížíme náklady na vytápění o polovinu. Když vyměníme starý kotel za nový, který nám nejen ulehčí práci, ale umožní spalovat klasické dříví, kterého v obci jako je ta naše vždycky bylo dost, máme v kapse další koruny ze své mzdy či důchodu. Jako bychom vás slyšeli, jak se ptáte: Kde na to vzít a nekrást? Možná vám bude první investice připadat jako příliš velké sousto, ale když si nakonec uvědomíte, že na vašich bedrech bude pouze jedna pětina a zbytek za vás uhradí stát z evropských zdrojů, byli byste sami proti sobě, kdybyste pro to nic neudělali. Možná stojí za to připomenout, že pokud se v obci dá více majitelů nemovitostí do výměny oken, zateplení fasád a koupi kotlů, je samozřejmé, že dodavatelé nabídnou množstevní slevy a stejně tak banky, které požádáte o úvěr přes obec, budou mnohem vstřícnější. Blíží se svátky a s nimi čas, kdy bude čas na pročítání letáků. Vezměte jej, pokud jste jej už nehodili do kamen, do rukou znova a nezapomeňte na tužku. Počítejte a možná dojdete ke zcela novým závěrům. V letáku „Společně pro Rusavu“, který jste dostali do poštovních schránek již na podzim, jsou uvedeny i druhy a ceny kotlů spalujících biomasu. Pokud byste potřebovali více informací a patříte k těm, kteří se k nim dostávají hůře, pro lepší orientaci připojujeme několik informací z internetu. Porovnání vlastností klasického roštového kotle a kotle s fluidní vrstvou: Komunální a průmyslové odpady většinou končí na skládkách. Cílem je množství odpadů na skládkách minimalizovat. Při stávající recyklaci papíru a plastu zůstává odpadů pro kompostování stále ještě mnoho, přitom i tyto lze energeticky využít. Kromě spalování odpadu ve spalovnách formou přídavného spalování na stávajících kotlích či spalování alternativního paliva ze separovaných odpadů lze použít přídavného spalování spolu s uhlím. Je tu také možnost spalování biomasy ve fluidních kotlích, které se jeví jako vhodné zařízení pro přídavné spalování. Do tepelného příkonu cca 10 % nejsou zapotřebí žádné větší úpravy kotle a vyvolané investice se vztahují na oblast příjmu, skladování a dopravy alternativního paliva. Vhodnější pro přídavné spalování separovaných odpadů budou kotle s fluidním ohništěm menších výkonů. Relace investičních a provozních nákladů u menších kotlů je výhodnější než u kotlů velkých výkonů, kdy přídavné spalování bude do výše 10 % výkonu kotle. Zaujaly vás automatické kotle na dřevní pelety? Nejdříve bychom si měli říct, co jsou to pelety. Je to ekologické palivo vyrobeno z biomasy. V České republice se vyrábí statisíce tun pelet ročně, ale využíváme je jen málo. V roce 2004 například z více než 130 tisíc u nás vyrobených tun pelet jsme 90 tisíc tun těchto ekologických paliv vyvezli do ciziny, především do Rakouska a Německa. Tuzemská spotřeba pelet činila více než 3 tisíce tun, z toho dvě třetiny spálili malí spotřebitelé, především domácnosti. V porovnání s Německem a Rakouskem je využívání pelet jako ekologického paliva v domácnostech v České republice ještě pořád velmi nízké.

24


Efektivní spalování dřevních pelet vyžaduje instalaci příslušného zdroje tepla – kotle nebo krbových kamen, jejichž technologie, princip činnosti a obsluhy se v ledasčem odlišuje od klasických kotlů na kusové dřevo a uhlí nebo krbových kamen na dřevo. Ve srovnání s „klasickým“ přístupem lze už na první pohled rozpoznat několik rozdílů. Kotel na peletky nebo peletová krbová kamna mohou – na rozdíl od pracného přikládání – pracovat automaticky. Dřevní pelety se podle potřeby odebírají automatickým dopravníkem ze zásobníku. Objem zásobníku výrobci kotlů dimenzují tak, aby na jedno naplnění pojmul množství pelet k vytápění na určitou dobu, od jednoho dne až jednoho týdne (či více). Vaše práce tedy může spočívat pouze v tom, že naplníte zásobník, ale i do něj lze pelety dopravovat například pomocí šnekového dopravníku ze skladu pelet, a tak je možné celý proces vytápění peletami plně zautomatizovat. Podle pokynů regulace jsou ze zásobníku peletky dopravovány na tzv. peletový hořák instalovaný v kotlovém tělese. Při požadavku na dodávku tepla dá automatická regulace pokyn k zažehnutí hořáku (pomocí elektrické energie) a po zapálení hořáku probíhá spalování pelet. Potřebné množství je dodáváno šnekovým dopravníkem. Pokud již není dodávky tepla zapotřebí, automatická regulace zastavuje šnekový dopravník a pelety na hořáku nechá dohořet. Na základě tohoto zjednodušeného funkčního popisu vás možná napadne, že podobně fungují kotle na zemní plyn, jejichž obsluhu můžeme bez problémů omezit na zapnutí a vypnutí hlavního vypínače. Máte pravdu. Tento společný znak potom vymezuje jednu z výhodných možností nasazení peletkových kotlů, a to při požadavku na automatický provoz zdroje tepla a jeho komfortní obsluhu v obcích a lokalitách, které nejsou plynofikovány. Máte kvalitní dřevo a dokonce i čas na to, abyste si kotel obsloužili sami? Není problém kotel těmto možnostem přizpůsobit. Jednou z poměrně významných výhod je, že u některých kotlů na peletky (tzv. kombinované peletové kotle) je možnost vyjmout peletový hořák a zaslepit otvor v plášti kotle a potom topit kusovým dřívím. Máte-li k dispozici kvalitní palivo v dostatečném množství a čas obsloužit si kotel sám. Další nespornou výhodou peletového kotle je možnost využití různých druhů paliv, která nás oprošťuje od závislosti na jediném palivu či dodavateli. Pro vytápění jedné místnosti lze použít peletová krbová kamna s integrovaným zásobníkem pelet a i v tomto Kdyby Rusavou případě může být jejich provoz pr jen kvalitními pa ojížděly vždy jen koně a topili bychom livy, dým z kom plně automatický. ínů by nás tolik netrá

pil.


25

Proč uvažovat o vytápění peletami? Charakterizovali jsme základní přístupy a výhody vytápění dřevními peletami. Při rozhodování se pro zdroj vytápění (a dřevní peletky coby palivo) zvažme několik předností, které nám dávají: Komfort obsluhy – automatické kotle na pelety jsou téměř bezobslužné, obsluha spočívá pouze v občasném plnění zásobníku a vybírání popela, ale i to lze zautomatizovat. Dostupnost a zušlechtění paliva – dřevní peletky zaváží dodavatel či distributor ve stavu přímo použitelném ke spalování v kotli. Vysoká účinnost zdroje tepla – vzhledem ke stabilním fyzikálním vlastnostem dřevních pelet a technickým parametrům kotlů na dřevní pelety je zajištěna vysoká provozní účinnost, informativně 80 i více %. Vhodnost uplatnění zdroje tepla – automatický kotel na peletky bez problémů použijeme v otopných soustavách samotížných i s nuceným oběhem. Rozměry samotného kotle jsou podobné jako u klasických zdrojů, zásobník lze umístit vedle kotle či do odděleného skladu. Společná příprava teplé užitkové vody – je možná pomocí kombinovaného zásobníku s výměníkem pro okruh kotle, případný dotop během odstávky kotle je možný např. pomocí zabudovaného elektrického topného tělesa. Alžběta Škarpichová (Z časopisu Energie pro Život – internet.)

Varhanní koncert byl pohlazením pro duši

kultura

Nové varhany v rusavském evangelickém kostele se dočkaly. Jejich kláves se 6. října v pět hodin odpoledne začaly dotýkat prsty skutečného mistra – církevního kantora Ladislava Moravetze. Česká církev evangelická toho dne přivítala ve svém Božím chrámu všechny milovníky hudby. Ti bez rozdílu vyznání víry pochopili, že hudba mistrů G. Muffata, A. Gabrieliho, Ch. Erbacha, J.G. Walthera, J. K. Vaňhala, F. X. A. Murschhausera a J. S. Bacha je nepřekonatelná, ač její autoři žili počátkem šestnáctého či na konci devatenáctého století. Varhany pod rukama Ladislava Moravetze ze sebe vydaly sílu, která vnímavého posluchače jemně zamrazila v zádech a vryla se hluboko do lidského nitra. Když Bůh spojí lidskou píli s darem nejcennějším, jemuž se tak prostě říká „talent“, vznikne z tohoto spojení toho, co se alespoň na několik okamžiků stane potravou pro duši. Zážitkem, na který se jen tak nezapomíná. Prožitky, které si odnesli ve svém nitru posluchači z evangelického kostela toho podvečera, mnohým z nás vystačily ještě na spoustu dalších dní. Těch všedních, s každodenními starostmi, i dní svátečních. Jakoby ty čisté tóny píšťal člověka vynesly do výšin, ze kterých se jen tak vracet ani nechce.

26


Kdo že je ten muž, který nám toto všechno zprostředkoval? Ladislav Moravetz (na fotografii vpravo) pochází z české vesnice Velký Pereg (Peregu Mare) Banát v západním Rumunsku. Nejdříve působil jako lidový muzikant, ale české kořeny jej táhly do domova jeho předků, a tak se v roce 1991 dostal i díky stipendiu Českobratrské církve evangelické na Církevní konzervatoř v Kroměříži. Tam studoval hru na trubku u profesora kubánského původu Lazara Cruzeho. Absolutoriem ovšem jeho studia nekončí. Církevní hudbu se rozhodl studovat v Berlíně na Církevní hudební škole a později na Vysoké škole umění. Během svých studií v Německu se začal více věnovat oborům jako je hra na varhany, varhaní improvizace, sbormistrovství, hymnologie, hudební teorie, kompozici nevyjímaje. V letech 1997 – 2001 měl Ladislav Moravetz na starosti kantorskou službu v berlínských evangelických sborech a od roku 2001 působí jako celocírkevní kantor Českobratrské církve evangelické. V současnosti má svou kancelář v areálu Sola Gratia v Bystřici pod Hostýnem. Je předsedou poradního odboru pro církevní hudbu a delegátem při Evropské konferenci pro evangelickou církevní hudbu. Kromě pestré kantorské činnosti v Českobratrské církvi evangelické vyučuje také varhaní improvizaci na kroměřížské Konzervatoři Pavla Josefa Vejvanovského a hymnologii na Konzervatoři Evangelické akademie. Zážitek, který rusavskému publiku Ladislav Moravetz v říjnu zprostředkoval, byl tím nejlepším startem do zimních, Vánocemi provoněných všedních i svátečních dní. Alžběta Škarpichová

Obecní knihovna je již v katalogu knihoven Obecní knihovna v Rusavě se stala součástí Souborného katalogu pro veřejné knihovny okresu Kroměříž. Co to znamená pro naše čtenáře? Katalog okresu Kroměříž vznikl v září 2007 a jeho obsahem jsou knihy z obecních knihoven. Knihovna Kroměřížska přešla na nový software CLAVIUS REKS, který umožňuje ukládat do něj i malé obecní knihovny, aby tak vytvořily jeden celek. První knihovnou, která se do tohoto souboru dostala, byla Obecní knihovna v Dřínově. Naše rusavská knihovna je hned druhou v pořadí. Pro naše čtenáře to tedy znamená, že si mohou katalog knihovny prohlédnout na webových stránkách www.knihkm.cz pod katalogem s označením REKS. Je to vynikající příležitost pro obyvatele malých obcí, jako je ta naše. Mohou si totiž prohlédnout obsah celého knihovního fondu své knihovny


27

pohodlně z tepla domova. Jedinou podmínkou je ovšem mít připojení k internetu. Ti, kdo jej doma nemají, mohou samozřejmě využít služeb bezplatného internetu pro občany na Obecním úřadě v Rusavě a podívat se do katalogu, zda publikaci, kterou právě hledají a která není v obecní knihovně, mohou získat někde jinde. Meziknihovní výpůjční fond jim pak samozřejmě umožní se k této publikaci dostat. Projekt podpořilo Ministerstvo kultury ČR v rámci VISK3. Vzhledem k tomu, že jeho součástí není automatizované půjčování knih, hledala Obecní knihovna v Rusavě partnera, který by jeho realizaci finančně podpořil. Podařilo se nám partnera získat, což považujeme za velký krok ke zkvalitnění služeb čtenářům. Tím partnerem se pro nás stala firma TRACHEA z Holešova, která obecní knihovně Rusava zakoupí potřebný program a čtecí zařízení. Díky této firmě bude automatizované půjčování knih uvedeno do provozu již v prvním čtvrtletí roku 2008. Dana Gajdošová

Listopadová příprava na jaro Pouťouchlý romantik Petr Neumann, jak se on sám nazval, se opět setkal se svými spoluobecníky, přespolníky, tuláky či náhodnými kolemjdoucími, aby si společně poseděli s písničkou. V pátek 23. listopadu v podvečer se připravovali na jaro, neboť, soudě podle autora tohoto pořadu, na listopadu není téměř nic k obdivu. Jestliže by se něco přece jen našlo, tak to byla plánovaná kolektivizace zpěvu v sále muzea obce. Každý dostal do ruky text a mohl si zazpívat zplna hrdla a aby jeho zpěv s kytarou a ústní harmonikou nebyl čistě mužskou záležitostí, pozval si na pódium i svoji kolegyni Lýzu, jejíž úlohy se jako vždy s plným nasazením zhostila místostarostka Dana Gajdošová. Zastupitel, občan a zpěvák Petr Neumann se ani jako Lojzo ze známé písničky nezachoval jako dřevo, neboť nezapomněl své šarmantní kolegyni s koštětem poděkovat s kyticí růží. Byla by škoda ztrácet čas převlékáním, a tak se hostitel pustil do zpívání v gumácích a v převleku. Zdá se, že ani lojzovský kostým nezmařil jeho původní záměr – rozezpívat sál a podpořit tak v tento sychravý podzimní večer v publiku dobrou náladu.

28


Rusava se stala místem mezinárodního klání lukostřelců

sport

V polovině října se stala Rusava místem setkání lukostřelců z České republiky, Slovenska a Polska. Závod s názvem „Rusava Grand Prix“ se konal ve dnech 13. až 14. října. Označení 3D zájemce o tento sport přivedlo až k rusavské přehradě, kde už vlály státní vlajky všech třech zemí a vládla výborná nálada. Mezinárodního závodu v lukostřelbě na makety zvířat v životní velikosti volně rozmístěné v terénu se zúčastnilo celkem 51 závodníků. Ve spolupráci se Slovenskou lukostřeleckou asociací 3D jej uspořádal Lukostřelecký klub 3D Mrlínek V rámci Grand prix proběhlo celkem 10 závodů, z nichž pět se konalo na Slovensku a pět na Moravě. Tři závody včetně finále, které proběhlo v Rusavě, pořádal právě Lukostřelecký klub 3D Mrlínek. Mezinárodní soutěž lukostřelců je odstartovaná. Závod byl v Rusavě zahájen za přítomnosti rusavského starosty Bohumila Škarpicha a dalších vzácných hostí ze všech zúčastněných zemí. Výsledky závodu i celkové výsledky Grand prix najdete na internetové adrese www.lkmrlinek.cz. Lukostřelecký klub v Mrlínku zve všechny zájemce o tento sport nejen na webové stránky klubu. Ač byl založen teprve nedávno, čítá už na třicet členů, jejichž cílem je především odpočinek, relaxace a zábava, kterou tento sport přináší. Chtěli byste to zkusit také? Trénink je každou lichou neděli v areálu Kynologického klubu v Mrlínku. Máte-li chuť stát se lukostřelcem, přijďte se do Mrlínka podívat!

Fotbalistům SK RUSAVA chybí koncovka Hledá se útočník, který bude dávat góly. Zn.: Jakékoliv věkové kategorie. Takový inzerát by si mohl podat rusavský fotbal po podzimní části uplynulé sezóny. S výjimkou Ondry Štefka bylo pro hráče všech tří našich oddílů – áčka, béčka i žáků – největším problémem vstřelit branku. Muži A Stará známá fotbalová pravda říká, že druhý rok je pro nováčka nejtěžší. Bohužel se potvrdila i v našem případě. Přestože jsme byli po nadějných výsledcích v letní přípravě mírnými optimisty, v průběhu sezóny se ukázalo, že I. B třída je „jiné kafe“. Dlouho jsme


29

pobývali na posledním místě tabulky, až vydařeným závěrem podzimu (poslední čtyři kola jsme neprohráli) jsme přeskočili naše dva okresní rivaly Roštění a Slavkov a skončili na 12. místě se ziskem 11 bodů a skóre 12:22. Polovinu našich branek vstřelil již zmíněný Ondra Štefek, což mu v tabulce střelců vyneslo pěkné páté místo. Celkově to byla z našeho pohledu hodně atypická sezóna. V minulosti naše největší chlouba – útok – byla tentokrát naší největší slabinou. Co se týká obdržených branek, průměr pod dva góly na zápas jsme nestlačili ani v našich nejlepších sezónách. Pravdou je, že hlavně v první polovině sezóny se o to staral především výborný brankář Lukáš Neradil, v závěru se zlepšila hra celé obrany. Za posledních osm let uhrála Rusava jedinou bezbrankovou remízu, letos jsme pouze na podzim hráli 0:0 třikrát. Body nám přibývaly pomalu, často jsme remízovali, což také v minulých ročnících nebývalo zvykem. Dříve na Rusavě platilo můj dům - můj hrad. Na podzim jsme doma nevyhráli ani jednou a naši fanoušci si užili asi tolik radosti jako příznivci dechovky na koncertě Rolling Stones. Co naopak zůstalo při starém? Opět nás limitovala série zranění. Kvůli operaci kolena ani jednou nenastoupila naše letní posila, navrátilec Jan Pavelka; nejlepší hráč loňského roku Mirek Bílek odehrál pouze dva ze třinácti zápasů. Zdravotní problémy měli i K. Vaculík či Mir. Vaculík. Disciplinární trest si odpykával za naši jedinou červenou kartu L. Vaculík. Všechny zápasy odehráli Charuza, Regentík, Krajíček a Mich.Vaculík. Spokojeni jsme byli po vítězném derby ve Slavkově (3:1), v posledním kole jsme „přejeli“ Roštění (4:0), celkem dobrý výkon podal tým i při remízách ve Hvozdné a s vedoucím Lukovem.V zápasech s rezervou Holešova a s Malenovicemi jsme byli blíže k vítězství, doplatili jsme ale na neproměněné gólové šance. Naopak jsme totálně vyhořeli v Těšnovicích (0:6) a Lužkovicích, nejvíc nás však mrzí naprosto zbytečná porážka po velmi špatném výkonu doma s Míškovicemi. Sedm hráčů z pracovních nebo studijních důvodů přes týden netrénuje, což je jedna z hlavních příčin slabší fyzické kondice i výkonnosti, proto nás v zimě čeká hodně dřiny, pokud chceme stávající třídu na Rusavě udržet. Muži B Naše rezerva rusavskému fotbalu na podzim ostudu neudělala. Skončila na osmém místě se ziskem 11 bodů při skóre 11:21. Stejně jako áčko jsme měli v soutěži nejhorší útok. Není tedy divu, že naši nejlepší střelci Lukáš a Pavel Kocmanovi vstřelili dvě (!) branky. Přesto jsme naše fanoušky dokázali potěšit, především výhrou nad silným Kostelcem u Holešova a výborný výkon jsme podali i při remíze s tehdy vedoucí rezervou Žalkovic. Herně jsme nepropadli ani v jednom zápase, přesto mohl být náš bodový zisk vyšší, ale se Zahnašovicemi, v Pravčicích či v Loukově jsme doplatili na vlastní zbytečné chyby, a také štěstí se k nám v těchto zápasech otočilo zády. Škoda, že nám ve spoustě zápasů chyběly zraněné opory D. Krajcar, D. Novotníček nebo Pavelec. „Železným mužem“se stal D. Wiesner, který nechyběl ani minutu, všechny zápasy odehráli i bratři Kocmanovi. Žáci Žákovský tým sice přezimuje na čtvrtém místě, ale sehrál o zápas méně a pokud v jarní dohrávce porazí outsidera z Chvalčova, můžeme de facto brát naše žáčky jako třetí nejlepší tým v soutěži.

30


Také naši nejmenší fotbalisté měli problémy v koncovce. Ve třech z pěti zápasů vyšli střelecky naprázdno. Litovat můžeme hlavně remízy s Rymicemi, kdy se kluci sešli pouze v devíti, a porážky 0:1 s Mrlínkem gólem v předposlední minutě všechny mrzela. Naopak velmi dobře jsme zahráli proti Žalkovicím, které jsme také porazili i v 1. kole Vyzývacího poháru. Mužstvo táhl kapitán Vašek Pavelka, který se stal se třemi góly nejlepším střelcem mančaftu. Že se na Rusavě i nadále rodí dobří fotbalisté dokazuje také fakt, že na podzim hráli třetí nejvyšší dorosteneckou soutěž v republice v dresu Bystřice pod Hostýnem brankář Vladimír Vašík a stejnou soutěž v dresu Přerova okusil i Tomáš Vaculík. Za starší dorost Bystřice pod Hostýnem nastoupil po zranění i Radek Sumec. V MSFL sehrál v útoku Hanácké Slavie Kroměříž patnáct zápasů Miroslav Třason a vstřelil v nich dvě branky. Daniel Krajcar

Přehled akcí plánovaných pro rok 2008 v obci Rusava

Zajímavosti

26. 1.

Valašský bál

Valašský krúžek Rusavjan

leden

Dětský karneval

ZŠ

leden/únor

Zimní radovánky

Aktivní klub

2. 2.

Vodění medvěda

ZŠ

16. 2.

Myslivecký ples

Myslivecké sdružení

15. 3.

Maškarní bál

Aktivní klub

26. 4.

Pálení čarodějnic + Kuličkiáda

Aktivní klub

31. 5.

Kácání mája

Valašský krúžek Rusavjan

1. 6.

Dětský den

Aktivní klub

16. 8.

Rusavská padesátka

SK

říjen

Drakiáda

Aktivní klub

listopad

Setkání s důchodci

Obec

29. 11.

Mikulášský jarmark

Obec

prosinec

Turnaj v malé kopané

SK


31

[Obsah] Slovo má starosta .....................................................................................str. 1 - 2 Vánoční poselství ...........................................................................................str. 2 Sváteční slovo ............................................................................................str. 2 - 3 Z historie: Jak se budovaly obecní cesty? ...................................................................str. 3 Každý bádal na vlastní pěst ..................................................................str. 6 - 9 Ze života dědiny: Cesta na Vrchovou je hotová............................................................. str. 9 - 10 Rusavjan slavil.......................................................................................str. 10 - 11 Koupaliště je zazimované ......................................................................... str. 11 Setkání s důchodci ..............................................................................str. 11 - 12 Na koupališti mají děti nové hřiště........................................................ str. 12 Rusava přivítala další občánky........................................................str. 12 - 13 Jiří Uruba získal zlatou Janského plaketu ...................................str. 13 - 14 Naše škola: První školní čtvrťletí uteklo jako voda .........................................str. 14 - 16 Škola připravuje ........................................................................................... str. 16 Budou naše děti na silnici bezpečné? ..........................................str. 16 - 17 Zapojili se do projektu „Jíme zdravě“ ...........................................str. 17 - 18 Podzimní vycházka .............................................................................str. 18 - 19 V porotě recitační soutěže byly i děti ...........................................str. 19 - 20 I tělocvik lze pojmout netradičně .......................................................... str. 20 Ze života spolků: Drakiádě vítr přál .................................................................................str. 20 - 21 Myslivost: Srnčí zvěř je pokladem zdravé rusavské přírody ......................str. 21 - 22 Ekologie: Jak lze ušetřit ovzduší, lidské zdraví i vlastní peněženku ......str. 23 - 26 Kultura: Varhanní koncert byl pohlazením pro duši................................str. 26 - 27 Obecní knihovna je už v katalogu knihoven .............................str. 27 - 28 Listopadová příprava na jaro .................................................................. str. 28 Sport: Rusava se stala místem mezinárodního klání lukostřelců ............ str. 29 Fotbalistům SK RUSAVA chybí koncovka ....................................str. 29 - 31 Je dobré vědět: Přehled akcí plánovaných pro rok 2008 .............................................. str. 31

32


Na Grapy vede kvalitní asfaltová cesta - cyklistů ráj.

Školní tělocvična se proměnila v dopravní hřiště.

Varhanní koncert přilákal milovníky hudby do evangelického kostela.

Na Mikuláše bylo v knihovně „čertovské čtení s andělem“ pro děti ze školky.

Louka u Jestřabí se 13. října 2007 proměnila v kynologický ráj. Chovatelé Leonbergrů z celé ČR se přišli pochlubit svými miláčky a ucházet se o trofeje.

Na louce pod vysílačem byl letecký den. Drakiáda se vydařila a počasí ji přálo. Louka byla poseta dětmi, nebe létajícími draky.

Zpravodaj obce Rusava Vydává: Redakční rada při Obecním úřadě Rusava Odpovědná redaktorka Mgr. Alžběta Škarpichová Tel.: 736 220 773, 573 395 422 Všechny příspěvky jsou redigovány. Náklad: 300 ks Tisk & grafika: TYPOservis Holešov

2007 ZPRAVODAJ obce Rusava cena: 10 Kč

Recommend Documents