2010 Zpravodaj obce Rusava

ročník: XIX.

číslo: 1/2010

Zpravodaj obce Rusava

LVIII.

cena: 10 Kč

Slovo má Kompostéry

V

starosta ...

minulém čísle zpravodaje jsem Vás informoval o výstavbě sběrného dvora, dodávce komunální techniky, odpadových nádob, ale i kompostérů do domácností. Jarní rozbřesk nás jistě všechny vyžene k úklidu. Kam s tím odpadem? K uskladnění nejen tohoto odpadu by Vám měly posloužit dodané kompostéry o objemu 400 l. Do každého rodinného domku rozvezeme jeden kus tohoto plastového výrobku. Na podkladě žádosti a předávacího protokolu Vám po dobu 5 let pronajmeme kompostér, který po uplynutí období bude Vaším majetkem. Proč takové obstrukce? Je to závazek obce vůči grantu, který jsme obdrželi na tento ekologický projekt. Naším záměrem je, aby kompostér sloužil svému účelu, ke kterému je určen. Mělo by se zamezit vyvážení zahradního odpadu k břehům potoka, do lesa nebo vytváření jiných černých skládek. Návod na skladování a odkládání druhů odpadů, které podporují kompostování, Vás jistě strhne k zavádění různých metod. Výsledkem by měl být efekt, že dovedeme svůj odpad z nemovitosti hodnotně zpracovat a tím minimalizovat i jeho skládkování na centrální skládce v Bystřici pod Hostýnem. Údaje o odpadech musíme monitorovat po zmíněnou dobu 5 let a každoročně zpracovávat výkazy o produkci vytříděného odpadu a zasílat je na SFŽP. Tímto projektem se řadíme mezi první obce širokého okolí, které budou mít systematické odpadové hospodářství včetně separací a kompostování. Věřím, že společným úsilím se přičiníme o nastartování nového trendu separace odpadu v naší obci. Bohumil Škarpich


1

Silvestrovské dovádění na Rusavě

Dění v obci ...

Přivítat nový rok 2010 se rozhodla i Obecní knihovna na Rusavě, a to zcela netradičním způsobem. Sraz účastníků byl ve čtvrtek 31. prosince ve tři hodiny odpoledne u obecního úřadu, odkud se veselý průvod vydal směr Hořansko na vrch Pardus. „Síla rusavské přírody, záruka hřejivé pohody.“ Tak s tímto mottem se obecní knihovna vydává na každou akci, která se na Rusavě odehrává. Poetickou procházku s účastí přes 80 účastníků odstartovala, jak vykřikl jeden z účastníků, „zmutovaná“ Maruška z povídek B. Němcové. Maruška se totiž zmocnila role vypravěče a horského vůdce, takže jí přibyl i knír. Počasí nám přálo a na Pardusu se proto mohl odehrát další kousek přepracovaného scénáře. A tady je malý úryvek: Maruška: „Ále už nechcu vám dávať žádné úkoly! Enem tak sem šla do hory prošlápnout dvě levé pohory…“ Zpáteční cesta už pro nás znamenala dobrodružství černého lesa v podobě všudy přítomného blata, ale stálo to za to. Příchod nového roku jsme už v polovičním počtu slavili v suchu a teple na Kolibě Čecher, kde nám k silvestrovskému menu hrála živá hudba Jalové hlasy až do ranních hodin. Motto společného setkávání na Rusavě „Síla rusavské přírody, záruka hřejivé pohody“ se opět naplnilo. Dana Gajdošová

2



3

4


Tříkrálová koleda 2010 Tradice Tříkrálové sbírky navazuje na český tradiční zvyk tříkrálové koledy. V den Tří králů, tedy 6. ledna, vycházely chudé děti převlečené za biblické krále, aby za zpěvu písní vybraly od sousedů„koledu“, zpravidla ve formě jídla nebo drobných finančních obnosů. Ve dnech 2. až 14. ledna putovali dům od domu tříkráloví koledníci v celé republice již po desáté. V obci Rusava udělil požehnání tříkrálovým koledníkům P. Marek Výleta v kostele Povýšení sv. Kříže 6. ledna. Lednové počasí takřka každý rok komplikuje koledníkům už tak na Rusavě náročný terén, a ne jinak tomu bylo i letos. Skupinky koledníků zvonily u dveří nejen všech rodinných domků, ale mnohdy i chatařů a některé děti dokonce koledovaly i více dní. Na organizaci sbírky se podílel P. Marek Výleta, farář Bílavska a Rusavy. Pomáhal při náboru vedoucích skupinek, ale také sám se vedoucím stal, protože v Bílavsku jeden vedoucí onemocněl. Finanční dary byly vybírány, tak jako vždy, do úředně zapečetěných pokladniček, které byly zapečetěny obecním úřadem. Celkem bylo v obcích v působnosti Oblastní charity Bystřice pod Hostýnem vybráno 298 248 Kč. Z toho na Rusavě 14 113 Kč, v Brusném 9 673 Kč, v Chomýži 8 355 Kč, v Hlinsku pod Hostýnem 10 528 Kč, ve Slavkově pod Hostýnem 11 157 Kč, v Bystřici pod Hostýnem 103 942 Kč, v Rychlově 18 610 Kč, v Podhradní Lhotě 12 252 Kč, ve Chvalčově 23 578 Kč,

v Loukově 16 282 Kč, ve Vítonicích 13 422 Kč, v Osíčku 13 309 Kč, v Komárně 11 533 Kč, v Rajnochovicích 5 511 Kč, v Mrlínku 5 612 Kč, v Libosvárech 7 548 Kč, v Sovadině 4 017 Kč, v Bílavsku 5 565 Kč a v Blazicích 3 241 Kč. Vybrané finanční prostředky jsou určeny na pomoc nemocným, handicapovaným, seniorům, matkám s dětmi v tísni a dalším sociálně znevýhodněným, přičemž přibližně jednu desetinu zašle Charita ČR na rozvojovou a humanitární pomoc do zahraničí. Z prostředků bystřické charity byla vyčleněna částka 70 tis. Kč na pomoc obětem zemětřesení na Haiti. Poděkování patří jak všem, kteří neváhali přispět svou finanční částkou, aby tím podpořili pomoc potřebným lidem, tak dětem a jejich doprovodu z terénu, bez nichž by se sbírka nemohla uskutečnit. Dana Gajdošová

33. Valašský bál S kýmsi jsem si loni slíbil, že se na rusavském bále setkáme příští rok zase. No, a sliby se mají plnit. Zvláště pak, když jsou spojeny s tradicí tak krásnou, jako je valašský bál. A tak jsme se sešli. Vidět valašský kroj… ne, spíše vidět rusavský kroj, slyšet valašské písně a tance… to je to, co jsme chtěli všichni. Folklór na Rusavě žije. A to jsme si chtěli dokázat. A taky jsme pro to udělali maximum. Dopolední přípravy sálu a všeho potřebného, aby celý bál proběhl bez větších starostí a ke spokojenosti všech – to byla naše hlavní motivace.


5

Po 20. hodině zazněly první tóny polonézy a všichni krojovaní se předvedli v plné parádě. Přiznám se, že když vidím valašský kroj a ještě k tomu v takovém počtu, připadám si jako v nebi. A jsem rád, že je mezi námi stále mnoho těch, kteří to vnímají stejně. A koho bylo možné tedy v kroji spatřit? Samozřejmě kromě domácích Rusavjanů se hlavním hostem bálu stal Valašský soubor písní a tanců Sedmikvítek z Frenštátu pod Radhoštěm. Rusavjané dále přivítali VSPT Rusava z Bystřice pod Hostýnem, VS Kašava, FS Javorník z Brna, zástupce Valašského sboru portášského z Rusavy a též členy Holešovského klubu umění a řemesel. Naši hosté ze Sedmikvítku se postarali o předtančení. Myslím, že všichni byli nadšeni, když mohli spatřit kroky Starodávného tance a Staré uherské. Rusavjané se pak předvedli s pásmem rusavských figurálních tanců Muziganti. Všichni Valaši podali skvělý výkon. Přiznám se, že letošní bál měl rychlý spád. Alespoň já jsem to tak vnímal. Jedna taneční série za druhou, dvě střídající se cimbálové muziky, v pauzách občerstvení v podobě frgálů nebo guláše (určitě i něčeho ostřejšího na zahřátí), a pak zase do tance. Tu jsme se pobavili zpěvem, tu tanečními hrami a nebo jsme si jen tak popovídali s přáteli. A než jsme se nadáli, losovala se tombola. Každý si mohl odnést něco, co mu bude vzpomínkou na letošní bál. Po půlnoci ovládli chodbu Obecního domu ogaři z Rusavjanu. Jejich heligonka a viola plnily přání zpěváků, kteří se dostatečně nevyzpívali na sále. A když v brzkých ranních hodinách přestala hrát cimbálovka, přesunuli se ogaři i se svými inštrumenty do sálu, kde byli k dispozici folklorním vytrvalcům, kteří chtěli stále zpívat a tančit. Je faktem, že by celý bál neměl tak zdárný průběh, kdyby nebylo těch, kteří jej pomohli připravit. Tímto bych rád poděkoval všem, kdo pomohli připravit sál, ujali se obsluhy jídla i pití, dále těm, kdo moderovali taneční hry a losování tomboly, a v neposlední řadě všem sponzorům, kteří přispěli do tomboly. Co říct závěrem? Bylo nám dobře a domů se nechtělo. S tím známým jsme si slíbili, že se za rok na bále setkáme zase. Jestli přijde on, to najisto nevím. Ale já tam budu určitě. A proč? Nechci si totiž nechat ujít krásné kouzlo valašské písně a tance. Věřím, že za rok přijdete i vy. Jaroslav Pavelka, ogar z Rusavjanu

Společné shromáždění křesťanů Ve dnech 17. – 24. ledna 2010 se opět konal Týden modliteb za jednotu křesťanů. Také i v tomto roce se na Rusavě sešly Římskokatolická a Českobratrská církev evangelická ke společným bohoslužbám. Shromáždění se konalo v neděli 24. ledna ve sborové místnosti na evangelické faře. Sešlo se nás méně než v roce minulém, přesto však shromáždění bylo radostné. Na počátku bohoslužeb přivítal farář Svoboda přítomné a připomenul, že současný rok je rokem jubilejním. Před sto lety, v roce 1910, se ve skotském Edinburghu sešla světová misijní konference. Sešla se proto, že misii na různých místech světa konaly různé církve a mezi těmito církvemi byla určitá rivalita. Když misionáři hlásali poselství lásky o Ježíši Kristu, bylo těm, kteří jim naslouchali, podivné, že Kristovi učedníci, tedy jednotlivé

6


církve, jsou rozděleny. Proto se před sto lety delegáti různých misijních společností sešli v Edinburghu, aby se poradili, jak pomoci misionářům, aby v duchu jednoty koordinovali svou práci. Tato konference znamenala počátek moderního ekumenického hnutí. Bohoslužebný program pro letošní rok připravily skotské církve. Pozvaly nás k naslouchání příběhu o setkání zmrtvýchvstalého Krista s jeho učedníky před jeho nanebevstoupením. Ve shromáždění zazněla celá 24. kapitola Lukášova evangelia. V ní je Kristovým učedníkům řečeno: „Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. Vy jste toho svědky“. A právě slova „Vy jste toho svědky“ se stala tématem celého modlitebního týdne. Členky katolické církve spolu s farářem Výletou přečetly celou 24. kapitolu Lukášova evangelia. Farář Výleta pak promlouval k tématu modlitebního týdne. Členky evangelické církve pak předčítaly přímluvné modlitby. Zpěv písní provázely Marie Kuciánová a Katka Pavelcová. Byly vybrány písně, které se zpívají v obou církvích. Protože nedlouho před konáním těchto bohoslužeb došlo k ničivé katastrofě na Haiti, bylo rozhodnuto, že sbírka, která byla při těchto bohoslužbách vykonána, bude poslána jako pomoc těmto postiženým lidem. Peníze byly poslány evangelické švýcarské organizaci HEKS, která na Haiti spolupracuje s místními partnerskými organizacemi, k čemuž využívá svou koordinační kancelář v Port-au-Prince. Potěšilo nás, že se opět po roce naskytla příležitost ke spolupráci mezi oběma církvemi. Mgr. Ludvík Svoboda

Čtvrtý Podhostýnský objektivní svépomocný košt slivovice Dne 27. února 2010 se uskutečnil v hotelu Rusava již 4. Podhostýnský objektivní svépomocný košt slivovice za rekordní účasti 50 vzorků. Mezi hosty byl přítomen i zakládající člen Fakulty pálení a slivovicových věd Valašského království ing. Tomáš Dederle, slavnostní slib degustérů přednesl Paedr. Antonín Slaměník, profesor partnerské Baťovy university ve Zlíně. Hodnocení probíhalo v duchu blížícího se 100. výročí Mezinárodního dne žen, kdy pořadatelé vyjádřili všem přítomným ženám své poděkování a úctu květinou – v rámci krizových úsporných opatření však pouze putovní a umělou. Vlastní košt proběhl klasickým švýcarským způsobem, tzn. všichni hodnotitelé


7

a vzorky jsou náhodně sestaveni do dvojic a každá dvojice pak vyhodnotí lepší vzorek. Stejným způsobem tak proběhlo celkem 7 kol. Jelikož však na druhém místě byly vyhodnoceny stejně 2 vzorky, musel být proveden tzv. rozstřel. Celkově pak zvítězil v kategorii trnky ing. Luděk Drga ze Zlína-Malenovic, na 2. místě se umístil ing. Milan Pozzi ze Zlína a na 3. místě ing. Jiří Hronovský z Třebíče. V kategorii ostatní plody bylo pořadí následující: 1. místo firma Rudolf Jelínek za hruškovici, 2. místo vlastní calvados hotelu Rusava a o 3. místo se dělily Marie Jelečková z Třebíče s višňovicí a Michaela Vystrčilová s jablkovicí. Po předání diplomů a cen místostarostkou

8

Danou Gajdošovou zvláštní uznání obdržel ještě nejstarší účastník koštu profesor Karel Vystrčil, slavící letos 80 let. Všichni mu gratulujeme. Kolem půlnoci ještě proběhla olympijská soutěž v hokeji, kterou zorganizoval bývalý československý reprezentant František Pecivál. Ve střelbě na cíl porazila všechny muže a vyhrála paní provozní ředitelka Ivana Hronovská. Volná zábava za doprovodu dvou skvělých kytaristů Vlasti a Romana pak pokračovala až do ranních hodin. Příští rok to již bude 5. ročník, jubilejní, všechny příznivce slivovicového moku zveme. Ing. Jaromír Vystrčil, Hotel Rusava


Výroční členská schůze Mysliveckého sdružení Rusava Dne 13. 3. 2010 v sále Obecního domu na Rusavě uspořádalo Myslivecké sdružení Rusava výroční členskou schůzi, které se zúčastnilo 31 našich členů a 18 mysliveckých čestných hostů a honců. Toto zasedání zahájil přivítáním všech přítomných místopředseda sdružení p. Eduard Svoboda. Zprávu o činnosti za rok 2009 přednesl předseda sdružení p. Pavel Sedlák. Shrnul v ní podrobně celoroční práci mysliveckého sdružení a poděkoval jednotlivým členům za svědomitě odvedenou práci za uplynulé období. Dalším bodem byla zpráva mysliveckého hospodáře, který nás seznámil s odlovem zvěře, celoročním přikrmováním a apeloval na správný odstřel spárkaté zvěře. Finanční zprávu o hospodaření našeho sdružení přednesl finanční hospodář p. Alois Rous, kde vyhodnotil brigádnické hodiny, výdej zvěřiny, nákup krmiva a kulturní akce našeho sdružení. Po krátké přestávce jsme předali jubilantům mysliveckého sdružení ocenění jak v podobě čestných uznání, tak i v podobě pamětních medailí. Eduardu Svobodovi jsme za dlouholetou aktivní práci navrhli vyznamenání 2. stupně k jeho životnímu jubileu 70 let. Toto vyznamenání mu bude předáno na sněmu Českomoravské myslivecké jednoty v Kroměříži. Závěrem mi dovolte, abych poděkoval našim nepostradatelným kamarádům honcům za jejich obětavou spolupráci jak na brigádách, tak i při naháňkách na černou zvěř, kteří nám zůstávají pořád věrní i přes nepřízeň počasí. Poděkování za spolupráci patří i Obecnímu úřadu Rusava. Naopak mohu slíbit v případě potřeby i naši pomoc pro obec. Měl bych jen jednu věc, kterou


bych rád vyřešil pro příští kulturní akce našeho sdružení, a tím je bezplatný vstup na Myslivecké odpoledne pro děti a mládež do areálu koupaliště. Věřím, že najdeme nějaké společné řešení. V neposlední řadě patří poděkování honebnímu společenstvu za spolupráci a podporu myslivosti. Vážení čtenáři, přeji Vám všem hodně zdraví, štěstí, a myslivcům krásné myslivecké a lovecké zážitky. S pozdravem Myslivosti zdar Pavel Sedlák, předseda MS

9

Činnost SPOZ Rusava v roce 2009 V roce 2009 jsme se ve SPOZ rozloučili s členkou sboru paní Irenou Pavelcovou, která se přestěhovala do Bystřice pod Hostýnem. Místo ní byla přijata nová členka paní Zdeňka Vaculíková. V tomto roce jsme navštívili celkem 25 jubilantů. Nejvýznamnější z nich byla paní Marie Mozolová, která 7. srpna 2009 oslavila neuvěřitelných 100 let. Vítání dětí do života proběhlo dvakrát. A sice 21. března a 5. prosince. V březnu bylo do života slavnostně uvítáno 5 dětí: • Karolína Kocfeldová, nar. 13. 10. 2008 • Eliška Korubová, nar. 12. 12. 2008 • Eva Šlahorková, nar. 25. 12. 2008 • Viola Kerčáková, nar. 10. 1. 2009 • David Hudec, nar. 2. 2. 2009 S Eliškou Luncarovou, nar. 22. 9. 2008, rodiče nepřišli, neboť onemocněli. V prosinci se vítaly do života 3 děti: • Lucie Pavelcová, nar. 28. 7. 2009 • Jiří Mikšánek, nar. 28. 9. 2009 • Lukáš Machovský, nar. 29. 9. 2009 V předvánočním čase jsme spolu s panem starostou Bohumilem Škarpichem navštívili Domov důchodců v Holešově, kde je nyní občanka Rusavy paní Josefa Lipnerová. Za SPOZ Mgr. Jana Vávrová

Pes nejlepší přítel člověka? Problém volného pobíhání psů je myslím v poslední době více než aktuální, a to hned z několika důvodů. Hlavním důvodem proč nenechat volně pobíhat svého psa je poranění člověka takovýmto psem, ale také poranění psa jiného majitele. Ono totiž, i když jde o zcela neškodnou „BELU“ (tím myslím volně pobíhající psy, kteří jsou na ulici pořád a už jsme tak říkajíc zvyklí, že neublíží), může kdykoliv dojít ke zkratu a pes někoho pokouše. A ví takový majitel, kde všude vykonal jejich pes svou potřebu? Všichni psi mohou být potenciálním nebezpečím pro člověka při přenosu některých cizopasníků ze psa na člověka, který je možný hlavně přes psí výkaly. Všudypřítomné exkrementy, pozůstatky z venčení našich čtyřnohých kamarádů, nás obtěžují na každém kroku, hlavně po jarním tání. Světe div se, pořád převažují pejskaři, kterým pohled na psí výkaly nevadí, a dokonce jsou pyšní na to, jak se jejich pejsek hezky a zdravě vykakal (a musí to „ocenit“ ještě další kolemjdoucí). Takovým pejskařům je třeba dopřát naplnění přísloví „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“ – „Kdo sám psí exkrementy neuklízí, může do jiného šlápnout“. Mnozí majitelé psů se mylně domnívají, že když za psa řádně platí poplatky stanovené obcí, nemusí nic uklízet. Poplatky za psa se stávají součástí rozpočtu obce spolu s ostatními zákonem stanovenými poplatky, ale nejsou účelově vázány. Povinnost neznečišťovat

10


veřejné prostranství je dána zákonem č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Zákony a jejich dodržování je věc všeobecně známá, ale pak je tady i otázka individuálního přístupu, kdy ke svému konání nepotřebujeme žádné zákony a vyhlášky. Jednoduše nám přijde správné zanechat veřejné prostranství čisté. Snad tomu alespoň částečně napomůžou dvě stanoviště – koše se speciálními sáčky, které by měly zjednodušit odklízení psích výkalů na chodníku. Ve svém příspěvku ale píši především o psech, kteří po celé obci nekontrolovatelně migrují dnes a denně, jako by svého pána ani neměli. Někteří z nich pak bohužel i ohrožují a napadají lidi a zvířata ve svém okolí. Každému z nás se jistě občas může stát, že pes z kotce či zahrady uteče, ale pokud se z toho stává pravidlo (například kvůli zcela chybějícímu plotu), je třeba věc neprodleně řešit. Opět je možné držet se platných zákonů. Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, § 13 odst. 1): „Každý je povinen zabezpečit zvířeti v zájmovém chovu přiměřené podmínky pro zachování jeho fyziologických funkcí a zajištění jeho biologických potřeb tak, aby nedocházelo k bolesti, utrpení nebo poškození zdraví zvířete, a učinit opatření proti úniku zvířat.“ Dále zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, § 10 odst. 1): „Je zakázáno vlastníkům domácích zvířat, včetně zvířat ze zájmových chovů a zvířat z farmových chovů zvěře, nechat je volně pobíhat v honitbě mimo vliv svého majitele nebo vedoucího.“ Staňme se dobrými chovateli svých mazlíčků a věnujme jim dostatečnou péči, aby svému okolí neškodili. Dana Gajdošová

Plánované akce pro rok 2010 v obci Rusava termín

druh akce

pořadatel

29. 5.

Kácání mája

Valašský krúžek Rusavjan

5. 6.

Dětský den

Aktivní klub, o. s.

12. 6.

Rybářské závody

Klub rybářů Rusava

19. 6.

Svatojánský oheň

Valašský sbor portášský, o. s.

24. 7.

Pytlácká noc

Myslivecké sdružení

24. 7.

Dětské odpoledne s myslivci

Myslivecké sdružení

31. 7.

Valašský pohár v kopané

Sportovní klub, o. s.

14. 8.

Rusavská 50ka


21. 8.

Naděje rusavských studánek

Obecní knihovna

říjen

Drakiáda Aktivní klub, o. s.


říjen

Večerní procházka s lampiony



11

6. 11.

Setkání s důchodci

Obec Rusava

24.11.

Čas adventu – tvorba adventních věnců

Obecní knihovna, Obec Rusava

27.11.

Rusavský jarmark V. ročník

Obecní knihovna, Obec Rusava

17.12.

Voňavé psaní Ježíškovi pod vánočním stromem na Rusavě III. ročník

Obecní knihovna

Turnaj v malé kopané


prosinec

Nabídka tanečních kurzů na Rusavě Počet lekcí: 8 Jedna lekce = 2× 45 min. výuky, tzn. délka lekce s přestávkou = 2 hodiny (je to optimální vyzkoušená délka) Náplň: waltz, tango, foxtrot, valčík, cha cha, jive, polka, blues, mambo Lektoři: Marek Dvorník s partnerkou Cena kurzu: lektorné dle počtu přihlášených účastníků (při počtu 10 párů 1 500 Kč/1 pár) Termín: od září 2010, sobota Přihlásit se můžete na tel. 573 392 066 nebo osobně v Obecní knihovně na Rusavě.

Historie ... Výročí významných osobností Františka Černá, rozená Botíková * 2. 5. 1875 – Rusava, † 7. 8. 1967 – Rusava Františka Černá se narodila na Rusavě 2. května 1875. Pocházela ze starého rusavského rodu Botíků (zmínka o Matouši Botíkovi již v r. 1676). V mládí řadu let pracovala v Brně, kde se také provdala. Na Rusavu se vrátila s manželem v roce 1921, provozovali zde obchod se smíšeným zbožím. V domě manželů Černých (menší zemědělské usedlosti) se scházeli nadšenci se zájmem o lidovou kulturu rusavských

12


Valachů z řad badatelů: František Táborský, Vlasta Fialová, ale i výtvarných umělců: Adolf Kašpar, František Hlavica, František Odrúšek a další. Františka Černá byla jednou ze zakladatelských osobností folklórního hnutí na Valašsku. Výborná zpěvačka a tanečnice, která stála u zrodu prvního Valašského krúžku na Rusavě, se snažila předat své znalosti mladé generaci. Věnovala se sběratelství a národopisné činnosti. Z jejich sběrů zemědělských, domácích a salašnických nádob, krojů, evangelických tisků byla vytvořena muzejní expozice instalovaná v r. 1955 v rusavské škole, později v Kašparově vile (1988) a budově obecního úřadu (1994).

Marta Makovská, rozená Hanáková * 5. 3. 1916 – Vídeň Rakousko, † 29. 4. 2005 Už od svého dětství s rodiči a dvěma bratry často jezdila na Rusavu. Studovala malířství u J. Hovory, Z. Rückové a M. Neubertové. Její bohatá tvorba zahrnuje řadu obrazů z Rusavy, v nichž je zachycena nádherná krajina a zátiší starých chaloupek – dřevěnic. V roce 1991 ji obec poctila čestným občanstvím. S Václavem Karafiátem je spoluautorkou knihy Paleta malířů z krajiny pod Hostýnem – jejího vydání se už ale nedočkala. Pravidelně přispívala svými články do rusavského Zpravodaje. Dana Gajdošová

Slavná postava našeho mládí Pamětníci z Rusavy si dobře pamatují na Tonečka Sovadinového z Přílep, který chodíval za sv. Dorotu na Rusavu, ale i okolních obcí. Když byl Toneček na Rusavě, nejraději se zdržoval u Vitovských (Pavelců) na Ráztoce, kde pásával krávy za jídlo a někdy i přespal. A že to nebyla jen tak ledajaká postavička, o tom svědčí i následující příspěvek pana Miroslava Ticháčka z Lukovečka, který o něm napsal: Byla to svého času „slavná figurka“, známá téměř na polovině Moravy, která nejméně dvacetkrát do roka prošla naší obcí – byl to slavné „Toneček“ Sovadina z „Přélep“. Toneček putoval vždy ze svých rodných sousedních Přílep po různých končinách Moravy a živil se „zpěvem“.


Obyčejně byl „spravené“ za Dorotu nebo Lucku, na hlavě nosil kojeneckou čepičku nebo pletenou čepici s bambulkou. Vousy mu nerostly a jeho naivně dobrácký tlustý obličej vzbuzoval úsměv i u největšího škarohlída. Lidé byli tehdy vůči žebrákům a vandrákům velmi opatrní co se týká rozdávání peněz (žebrák často dostal jen krajíc suchého chleba), ale Toneček byl výjimkou. Tomu každý rád ochotně dal „šestku“, 20 haléřů nebo padesátihaléř, ale Toneček musel zazpívat některou ze svého repertoáru. Na přání posluchačů používal při zpěvu dvou zvláštností – ovšem za malý příplatek. „Tonečku, véš!“ poručil platící. Toneček se snažil hned zpívat tím nejvyšším hlasem a pomáhal si vystupováním

13

na špičky bot. „Tonečku, křaplavo!“ poručil mu dále. Toneček počal zpívat „křaplavo“, tj. snažil se o tremolový tón, což vyznělo jako mečení kozy. „Tonečku, chceš rohlék?“ „Može to byť áji pletynka,“ odvětil Toneček. „Ale Tonečku, ty vůbec nestárneš!“ „Hlópí lidi nestárnó.“ Přes dědinu vždy za ním táhl houf děcek, která po něm neustále něco požadovala. „Tonečku, zahopké!“ „To bys mosel řícť, Tonečku – andílku!“ Děcka hned volala „Tonečku – andílku“ a on jim pro potěšení párkrát vyskočil. Toneček však byl filozof a pořád o něčem přemýšlel.„Nejvíc je mně divný, gde je to péklo – lesi je to nejaká ďóra do země a na tym nejaké dekl?! Aji to je mně divný, že dyž ten Mozulíni válčil s tó Habešó, že ti Habešani se nepřišli skovať k nám na Moravu. Lesi neměli teho šífu?!“

14

Jindy zase bylo Tonečkovi „dívný, proč ten Dúnaj neteče do tý Itálie – proč teče do Rumunska? Lesi má po cestě nejaký zavazadlo?“ O Tonečkovi se vyprávělo ve všech okolních obcích nejméně do vzdálenosti 20 km tolik různých historek, že by stačily na samotnou knihu. Byl velice pobožný – žádná pouť se bez něj neminula. Často zpíval „Na Hosténě u svatý vody“. „Když já sem měl svátek, tož v Martěnicách nésli nade mnó aji baldachýn.“ „Jaký baldachýn, Tonečku?“ „Uvázali na palice trávnicu za štyry trháčky a nésli ju nade mnó, ale já sem jím zle domlóval.“ „A proč jsi jim, Tonečku, domlouval?“ „Já sem jím domlóval, ať to nade mnó nenesó, že nésu žádná svatá osóba.“ „Když nejsi svatá osoba, proč nosíš na hlavě ve vlasech vyholené kolečko?“ „Velební páni to tak nosijó.“ „Ale ty nejsi velebným pánem.“ „Ale ešče možu byť!“ Žen se hrozně bál, aby neupadl do hříchu. „Tonečku, kdy se budeš ženit?“ „Já se ženiť nebudu – ona by mne připravila o vjénec!“ „A kde ho máš, ten věnec?“ „Tož myslém tady v tem hrrbje!“ a ukázal na temeno hlavy. V zimě si vysekal v ledu v potoku za Hadovnou díru a tam se koupával – „chladil si krív“. Maso nejedl. „Né že bych to nemjél rád – ale já bych mněl moc řujnó krív!“ Jednou ho volala v Lukovečku u Vaňků v obchodě Lidka Ježíková: „Poď, Tonečku – andílku, sedni si mi na klín.“ „Pryč ode mne, satanáši!“ vyjekl Toneček, zacpal si uši prsty a utíkal pryč až po kapli. Kdysi šel přes Lukoveček a před sebou nesl košili za roztažené rukávy. „Tonečku, kde jdeš?“ „Do Zléna.“ „A proč neseš tú košulu před sebú?“ „Aby mi úschla.“ Vypral si ji za Hadovnou v potoku. Jednou mu dali v Přílepích kravský potah, aby něco odvezl do Holešova. Toneček tak „řídil“, že jedna kráva rozbila výlohu


obchodu. Celý autobus se pak chechtal, když to Toneček vyprávěl: „Tož to bylo tak – ona Rajmrová chtěla to odvýzť a on Rajmr povidá – nedávé mu ty krávy – je to hovadí hlópý – budeš mět lacinó formánku – budeš mět lacinó formánku! A ona povidá: Šak néni malé – šak néni malé! A tož sem jél a vletjél sem do teho vékladu.“ Toneček vůbec jezdil často státními autobusy, a to zadarmo. Všichni řidiči ho znali a na své riziko ho zadarmo svezli, protože věděli, že Toneček vždycky začne „nejakó řeč“ – a smíchem se pak otřásal celý autobus. Nejezdil jen na krátké vzdálenosti. Jednou jsem ho osobně spatřil zpívat v Brně před vlakovým nádražím a kolem něj byl nějaký shluk lidí. Jednou šel z Mikulova pěšky a bosky – s botama na rameni – přes hranice do Rakouska. To se ví, že ho hned zadrželi a podle řeči poznali, že mají před sebou „rafinovaného diverzanta“, který předstírá naivitu. Naštěstí ho poznal jeden pohraniční voják nebo celník: „Vždyť to je Toneček!“ Toneček po převezení na kriminálku do Brna vypovídal? „Šél sem do tý Itálije na pomeránče. Tady só drahý a je ich málo a tam só laciný a je ich tam dosť!“ Nakonec ho pustili a převezli do Přílep. Za první republiky ho zadrželi v Jihlavě „pro potulku“ a zavřeli do psychiatrické léčebny. Toneček odtamtud ale uprchl a o tomto útěku si sám složil píseň – nápěv i slova, která se pak stala hlavním číslem jeho „pěveckého repertoáru“. Tato slavná píseň si zasluhuje, aby tu byla uvedena v úplném znění: „Utekl z ustávů – přeskočil plóót. vylezl na branůů – a ptal se rybařhéé kudy je cesta k Brnů – kudy je cesta k Brnů a on mu povídá – že mosé přes Okřiškýý a dál potem mosé – trandyrovať pěškýý. Tajně se rozlóčíl – rozlóčíl se tajněéé ani zbohem nedál – ani zbohem nedál.


Při posledních slovech vždycky natáhl dlaň a vyčkával patřičné odměny. V době italsko-habešské války se Toneček velice zajímal o politiku. „… co ten Heklér (Hitler) a ten Mozulíni (Mussolini) furt dělajó.“ Složil si také „habešskó“ píseň a dokonce v„habešské“ řeči. Zapamatoval jsem si jen začátek písně, ačkoliv jsem ji slyšel mnohokrát Tonečka zpívat. Začínala: „Um báj um báj – guli gule gule guli váčá váčá chachadó – chachadó“ (dál to neumím, ale byla dosti dlouhá). Další tři nejčastěji Tonečkem zpívané písně byly: „Jenomtymněmapanenko póvěěz“, „Lapalómá“ (originálně upravená Tonečkem) a „Dyž se vrana vdávala“. Těchto pět písní mu obvykle vystačilo na jeho živnost. Starala se o něj v Přílepích jeho sestra, která byla normální a zejména v době první republiky měla z něj pěkný „přínos“, protože k Tonečkovi byl každý štědrý a jak už jsem zmínil, neplatilo na něj měřítko jako na žebráky a tuláky.Toneček totiž všude kam přišel, působil svou dobromyslnou naivitou jen dobrou náladu, radost a potěšení. I v největším rodinném smutku přivedl lidi na jiné myšlenky a každý ho měl rád. Bohužel ve stáří počal být „háklivé“ na malé chlapce, a proto ho musel MNV v Přílepích nechat odvést na psychiatrii do Kroměříže. Tam se choval mírně a chodil volně po parku. V době, kdy jsem psal tyto řádky, tj. v lednu 1988, žil v kterémsi domově důchodců na Kroměřížsku a měl 81 a půl roku. Když šel se svou sestrou přes Lukoveček, zavolal jsem je k nám a můj syn Přemek Tonečka vyfotografoval – již jako stařečka málomluvného, na kterém už neulpěl ani stín jeho bývalé „slávy“. Miroslav Ticháček, Josef Hudec Včelinský

15

70. výročí postavení světelného kříže na Svatém Hostýně Stavba světelného, elektrifikovaného dřevěného kříže na Hostýně se prováděla v průběhu roku 1939, tedy před 70 lety. Kříž byl vztyčen 28. září 1939 a zapnut byl na zkoušku před večerem. V noci svítit neměl, protože bylo nařízeno zatemnění. 1. září 1939 totiž vypukla 2. světová válka, fašistické Německo napadlo Polsko. Po celou dobu této války kříž nesvítil.

Znovu se kříž rozzářil 2. července 1945 u příležitosti oslav 100. výročí obnovení hostýnského chrámu. Kříž byl postaven po levé straně trafostanice pod břehem. Dodnes jsou na tomto místě zabetonovaná železa a trubka pro přívod osvětlení. Kříž postavily Východomoravské elektrárny Přerov, které spolu s poutníky hradily náklady. Kříž byl 28 m vysoký (časopis Holešovský kraj uvádí dokonce výšku 30 m). Rozpětí ramen bylo 18 m (jiný pramen uvádí 20 m). Stavba byla náročná. Pro zhotovení ramen bylo nutno postavit lešení 15 až 20 m vysoké. Kříž byl postaven z trámů o síle (tloušťce) 10 až 12 cm. Vyztužení (pantonování) bylo provedeno úhlovou ocelí 35 až 40 mm. Konstrukce vytvořená z těchto trámů byla v půdoryse zhruba čtverec o rozmě-

16

rech 1 až 1,15 m. Výšku ramen nad terénem lze podle různých fotografií odhadnout na 18 až 19 m. Tato konstrukce byla pobita deskami a opatřena bílým nátěrem, trnová koruna měla nátěr červený. Vrch kříže a ramena byly zakryty asfaltovou lepenkou. Na kříži bylo asi 900 patnáctiwattových žárovek. Zapojení bylo rozloženo do 3 fází, celkový výkon byl 13,5 kW. Porcelánové objímky byly namontovány na povrchu kříže a vedení bylo také venku. Stavba kříže si vyžádala nákladu 200 000 Kčs. Proti vichřici a zimní nepohodě byl kříž zabezpečen dvanácti kotevními ocelovými lany, která byla upevněna do kotevních bloků v okolí kříže. Spodní část kříže byla upevněna v plochém, betonovém základu (základová patka). Rozsvícený kříž byl viditelný do vzdálenosti několika desítek kilometrů, a tak jej bylo vidět z Valašského Meziříčí, Olomouce, Přerova, Vyškova, Brna, ze Slovácka, z úpatí Chřibů a Oderských vrchů a také z Českomoravské vrchoviny. V prosinci 1947 mezi Vánocemi a Novým rokem byl kříž v noci silným severozápadním větrem od Přerova vyvrácen na břeh, přes který se zlomil. V místech, kde bylo dřevo spojované, zatékala voda, a tak stavba nahnila. Odhadovalo se, že by kříž mohl vydržet tak 5 let a musel by se z bezpečnostních důvodů odstranit. Snad z těchto důvodů už pak nesměl být kříž obnoven. Hostýnský kříž tedy zářil do kraje prakticky dva a půl roku. Základem tohoto článku byly vzpomínky a informace pana Josefa Kolaříka z Bystřice pod Hostýnem, který byl ve funkci elektromontéra zaměstnancem VME


Přerov (před tím Středomoravské elektrárny) a v poválečných letech několikrát prováděl opravy osvětlení na tomto kříži. Zúčastnil se také spolu s dalšími pracovníky VME Přerov likvidace kříže v lednu 1948. Druhým materiálem, který byl použit k vyhotovení tohoto článku, byl článek „Hostýnskému světelnému kříži by letos bylo sedmdesát“, který byl uveřejněn ve Zpravodaji města Bystřice pod Hostýnem (č. 10, 2009). Autorem článku je Mgr. Karel Zahradník, který objevil záznam o stavbě hostýnského kříže v časopise Holešovský kraj (č. 42, 21. 10. 1939).

Masopust Staré zvyky ožívají několikrát do roka. Jednou z tradičních akcí, která láká spoustu lidí, je masopust. Masopustní obchůzky snad nechybí v žádné vesnici či městečku. Lidé se veselí, aniž tuší, jaký význam pro předky tento svátek měl.


Převzato bylo také několik informací z článku „Světelný kříž na Svatém Hostýně“, který byl uveřejněn v časopise Listy svatohostýnské (č. 4, prosinec 1998). Autorem článku je Ing. Mgr. František Rýznar ze Vsetína. Co ještě dodat k pozoruhodnému objektu, který byl postaven na hostýnském temeni před sedmdesáti lety? Snad jen malou úvahu: „Uzraje někdy v budoucnosti čas na jeho obnovení?“ Pokud ano, mohl by se nový kříž stát vedle chrámu, rozhledny a větrné elektrárny další dominantou tohoto věhlasného poutního místa na Moravě. Vlastimil Doležel

naše škola ... Závěr zimy představoval dobu vegetačního klidu, kdy se na usedlostech spíše dokončovaly jen drobné práce z předešlého hospodářského roku. Zároveň se však všichni připravovali na blížící se jaro. Bylo to období radosti z přicházejícího Slunce,

17

ze zrození nového života. Říkalo se, že kdo o masopustu moc dělá, v létě to odleží. Masopustní maska byla často prostředkem výsměchu a kritiky některých lidských vlastností a neřestí. Tloušťkou a hrbatostí to začalo, hamižností pokračovalo a přehnanou výřečností končilo. Nechyběly masky mýtických a pohádkových postav, smrtky, čerta, hastrmana či strigy. Při pomyšlení, že nastane dlouhý předvelikonoční půst, si každý dopřál do sytosti bujarého veselí, jídla a pití. Ne nadarmo se v tento čas odehrávalo nejvíce zabíjaček. Ostatně mrazivé počasí bylo pro ně ideální a řezníci měli v tento čas nejvíce napilno. V letošním roce jsme slavili masopust 13. února. Za velké sněhové nadílky a klou-

zající silnice se vydaly maškary, jako každý rok, na obchůzku po celé vesnici. Za zvuků řízné muziky vedené panem kapelníkem Vladimírem Češkem se ozýval veselý výskot po celý den. Až večer se navrátily maškary s muzikanty do místního hostince U Hradilů, kde již byly očekávány. Zbytek večera byl vyplněn bujarým veselím a tancem. Poděkování patří všem, kteří se této akce účastnili a také těm, kteří přispěli finančními prostředky na podporu místní školy. Dále musím poděkovat muzikantům, rodičům a místní mládeži, kteří se účastnili v tak hojném počtu. Mgr. Jana Podolová, ředitelka školy

Soutěž ve vybíjené 22. února 2010 se žáci naší školy zúčastnili okrskové soutěže ve vybíjené v Bystřici pod Hostýnem. Loni jsme tuto soutěž také absolvovali, ale nedopadli jsme zrovna nejlépe, neboť nás zaskočila chřipková epidemie a několik „borců“ nám v den závodu „lehlo“. Letos jsme se na závody důkladně připravili a snažili jsme se vyvarovat případných chyb z loňska. Závodící družstvo

18

se skládalo z deseti chlapců a děvčat ze 4. a 5. třídy a dvou náhradníků. V den „D“ jsme s velkým nadšením a odhodláním vyhrát vyrazili do Bystřice pod Hostýnem. Zde na nás již čekalo 13 závodících družstev ze základních škol Bystřicka a Holešovska. My jsme byli družstvo číslo 14. Tři družstva byla dívčí a jedenáct družstev smíšených. Hrálo se na třech hřištích. Rusavští žáci hráli vždy


po dvou šestiminutových setech s žáky z Chvalčova, Loukova, Rajnochovic a s žáky 2. a 3. ZŠ z Holešova. Již při první výhře naše děti nabyly úžasné jistoty a sebevědomí. Chlapci měli za úkol nahrávat a vybíjet a děvčata měla za úkol hlavně uhýbat míči, aby se v poli udržela co nejdéle. Výborný výkon podali především Pepa Macůrek s Tomášem Šicou, dále Zdenda Stibora a Radim Pavelec. A samozřejmě i všichni ostatní. Děti hrály s nepopsatelnou radostí, elánem a nadšením a vyhrály tak zaslouženě všechny zápasy v naší skupině. Dětská radost neznala mezí a já jsem na ně byla

náležitě pyšná. S napětím jsme očekávali, se kterým družstvem se setkáme ve finále o 1. místo. Byli to žáci z Ludslavic, se kterými se nám vyhrát nepodařilo, a skončili jsme tak druzí. Najednou byla ohromná radost vystřídána zklamáním a děti odcházely do šaten se slzami v očích. Vždyť k úplnému vítězství chybělo tak málo! Ale za krásné 2. místo a vzornou reprezentaci školy dostaly děti pochvalu a sladkou odměnu. Žáci naší školy tak postoupili do dalšího okresního kola, které se uskuteční 8. dubna v Holešově. Už teď pilně trénujeme! Mgr. Jana Vávrová, učitelka

Dětský karneval V neděli 28. února se v sále Obecního domu v Rusavě konal již tradiční Dětský karneval. Paní učitelky ze Základní a mateřské školy vyzdobily sál, členové skupiny Čerchmanti z Hulína připravili hudební aparaturu a již se čekalo na první nedočkavé návštěvníky. Masek přišlo letos velmi mnoho, v hojném doprovodu rodičů i prarodičů. V bohatém programu se střídaly soutěže s tancem a skotačením. Sladký déšť se snášel na tanečníky každou chvíli, a kdo měl ostré lokty a bystré oko, odcházel


domů s plnými kapsami bonbónů. Tombola byla opět velmi bohatá, téměř na každého se dostalo, na někoho i několikrát. Protože všechny masky byly úžasné, nedalo se rozhodnout, která byla nejlepší, a tak na závěr všechny děti dostaly sladké lízátko. I přesto je nutné vyzvednout masku Mašinky Tomáše, kterou vlastnoručně vyrobila paní Hudcová z Rusavy. Ani sami Čerchmanti, kteří jezdí po regionu na všemožné karnevalové akce, podle vlastních slov ještě takovou skvělou masku neviděli. A také

19

ji patřičně ocenili sladkostí. Mašinka pak dovezla děti s oblíbenou písní Jede, jede, mašinka… až ke konci karnevalu. Poslední únorová neděle se vydařila, domů odchá-

zeli všichni jistě spokojení. A již teď se těšíme na další karneval. Tak za rok na Rusavě na shledanou! Mgr. Alena Maťová, učitelka

Rusavská SUPERSTAR Po vzoru televize Nova se naše škola také pustila do vyhledávání nových talentů. Žáci celé školy se sešli ve 3. třídě a velké klání mohlo vypuknout. Rozezpívali jsme se všichni společně, abychom setřásli nervozitu vystupujících. První písnička také zazněla skupinově. A mohli jsme začít. Slyšeli jsme sólisty, duety i tria. Mohli jsme ohodnotit i hru na hudební nástroje. Mezi jednotlivými kategoriemi jsme si zazpívali jako velký školní sbor. Odbornou porotu

20

tvořily paní učitelky, diváckou porotu samozřejmě všichni žáci, kteří vlastnili každý jeden hlasovací bod. A jak to všechno dopadlo? Na prvním místě se umístila Magdaléna Krejčířová, druhé místo si vyzpívala Bára Gajdošová, třetí bylo duo Anička Dvorníková s Veronikou Podolovou. Zvláštní ocenění získala Monika Kuciánová za hru na housle. Jediným odvážlivcem z mužů byl Tomáš Šico, jehož velmi pěkné vystoupení s anglickou písničkou podma-


nilo nejen kompletně celou chlapeckou část školy, ale hlas dostal i od mnohých děvčat. A tak suverénně vyhrál divácké hlasování. Na závěr bych chtěla ještě jednou

poděkovat všem vystupujícím za pěkný zážitek, který nám zprostředkovali svými vystoupeními. Mgr. Eva Kubišová, učitelka

Žáci 5. třídy nakreslili, jak se jim líbilo v hodinách plavání v Holešově


21

Naše mateřská škola Naše mateřská školička je krásná a maličká. Vejde se sem akorát takový počet závodníků, traktoristů, princezen, tanečnic z řad dětí a ještě zbývá místo pro dvě paní učitelky. Teď z jara nás láká sluníčko a příroda ven na vycházky, a tak pochodujeme v zástupu Rusavou a díváme se, kde už by mohly růst první jarní kytičky. Zatím jsme žádnou nezahlédli a do školky se vracíme provětraní a s červenými nosíky. Kytičky opravdu ještě spí, ale u nás ve školce už kvetou sněženky – jsou sice z papíru, ale zaručeně první. Ostatní kytičky máme alespoň vystavené na obrázcích. Už teď se moc těšíme až se oteplí a kytičky budou venku kolem nás. Dobré ráno, dobrý den, zimu od nás vyženem! Zavoláme sluníčko, ty se probuď – kytičko!

Byliny odvedle Tak se nám přehoupl další rok. Madam Zima se u nás zabydlela, jako by nám chtěla vynahradit minulé absence a nechtěla ani uvolnit prostor pro dychtivé Jaro. Doufám, že až budete číst tyto řádky, tak Jaro už bude mít alespoň mírně navrch a klouzat to bude jen po banánových slupkách. Jarní povídání o bylinách mám téměř pravidelně spojené s nějakou čistící a posilující bylinou, zahánějící zimní letargii způsobenou lenošením v teple domova a spásáním nadprodukce vánočního cukroví či žlučníkových lákadel z domácích zabíjaček. Tentokrát jsem sáhl po bylince velmi prosté a skromné, přesto významné ve svých schopnostech. Jaká to podobnost s lidským společenstvím a protiklad nadutých nul…

22

Jaro ťuká na dveře, kdopak z vás mu otevře? Lucie Rýdlová, učitelka MŠ

PříroDa kolem nás ... Sedmikráska chudobka je v latinském názvosloví označována jako Bellis perennis, což je odvozeno od latinského slova bellus – hezký, pěkný, roztomilý a slova perennis – celoroční, trvalý. Aby také ne! Sedmikráska pilně kvete podstatnou část vegetačního období možná i pod sněhem (alespoň nanečisto), čehož si málokdo všimne, protože barva květu splývá s barvou sněhu . Sedmikráska patří do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), a kromě oficiálních názvů sedmikráska obecná a sedmikráska chudobka se setkáme s řadou lidových oblastních názvů, jako je chudobka, jiskérka, šešetka, čačenka, sirotka, chudobinka (Zilvar z chudobince byl zřejmě ze stejné čeledi), hladověnka, husí kvítko. Sedmikrásku nezmiňují všechna pojednání o léčivých byli-


nách, například není uvedena v knize Naše rostliny v lékařství, podobně jako netřesk střešní. Další zajímavou drobností je výskyt dvou variant oficiálního názvu – sedmikráska a sedmikrása. Název sedmikráska mi připadá roztomilejší, kdežto sedmikrása je jaksi neosobní, podobně jako odjakživa vnímám pocitový rozdíl mezi manekýnkou a manekýnou. Když s ní hokejista chodí, je to manekýnka, když se pohádají a rozejdou, stane se z ní neosobní manekýna, frigidní jako ta figurína ve výloze. Ale zpět k tématu. Sedmikráska je vytrvalá bylina, vzrůstové údaje se poněkud liší, poněvadž jedni tvrdí, že je 2 až 5 cm vysoká, jiní uvádějí dokonce 4 až 15 cm. Asi záleží na podnebí, a čím hnojíte trávník, který sedmikráska zdobí. Pokud to přeženete, nebo budete mít vlohy šíleného chemika, možná se vám podaří dosáhnout výskytu mutanta velikosti agáve. Mezi hlavní znaky


sedmikrásky patří přízemní růžice podlouhlých listů a stvol s jedním úborem (nikoliv cvičebním). Květní úbory mají bílé jazykovité kvítky a žluté středové terče. Na tomto místě si dovolím ocitovat jeden popis, který mne svou důkladnou šťavnatostí docela zaujal: „Krátce a přitiskle chlupatý stvol nese jeden úbor, měřící v průměru 16–30 mm. Lůžko úboru je duté a kuželovité, na povrchu jamkaté, bez plenek. Bylinné pýřité listeny tvoří vně úboru dvouřadý zákrov. Terč úboru (žlutý střed) měří 4–5 mm v průměru a nese četné žluté, oboupohlavné kvítky, které mají pěticípou, rourkovitě zvonkovitou korunu, pět tyčinek a spodní semeník s dlouhou čnělkou. Okrajové kvítky úboru jsou samičí a mají jazykovitou, 8–12 mm dlouhou, bílou, na konci často narůžovělou korunu. Ze spodního semeníku obojích kvítků vyvinují se za plodu nažky, jež jsou lysé a bez chmýru. Kvete od března do listopadu, a je-li mírná zima, dokonce po celou zimu i pod sněhem (zde je jasný důkaz toho, že mé předešlé sněhové žertování nebyl pustý výmysl – někdy to na zahradě pod sněhem schválně prozkoumejte). Za vlhkého počasí a v noci se úbory zavírají, a to tak, že se zákrovní listeny a jazykovité květy okrajové zdvíhají vzhůru a přikládají k sobě. Během dne se otáčejí úbory ke slunci a celý úbor se pohybuje pomalu od východu na západ (taková miniaturní slunečnice, není-liž pravda).“ Mnohé učené knihy datují léčivé využití sedmikrásky až od pozdního středověku s tím, že v současnosti její význam upadá, a to hlavně kvůli pracnosti sběru – sbírá se květ. Je samozřejmě na každém, jak se rozhodne a čemu dá přednost. Já osobně nedám na sedmikrásku dopustit, především jako na bezpečnou alternativu kopřivy pro čistící čaje. Tím jsme se propracovali ke sběru a využití. Sbíráme tedy květ, uštipujeme

23

jej těsně pod květním lůžkem, v rozmezí duben až září, což nemusí být pravidlem, neboť záleží na počasí a podmínkách. Květy sbíráme tak, aby se nemačkaly, a sušíme je přirozeným teplem v tenké vrstvě. Můžeme sice sušit i na plném slunci, ale já osobně dávám přednost sušení ve stínu s mírným prouděním vzduchu. Květy sedmikrásky obsahují hořčiny, sliz, silici a saponiny. Je zajímavé, že zahradní slimáci také obsahují sliz, a přesto je nikdo nesbírá a nesuší… V lidovém léčitelství se tato bylina doporučuje pro podporu látkové výměny (látku prožranou od molů však nevymění) v játrech, žlučníku a slezině. Proto má svůj význam v jarních počišťovacích kúrách. Používá se jako podpůrný prostředek při zimničné horečce, při chřipce a jako prostředek močopudný. Také je vhodná při chronických onemocněních dýchacích cest (kéž by uměla opravit i naše cesty po zimě), při kašli. V čerstvém stavu lze sedmikrásku přidávat do salátů. Již starý Mattioli (možná byl tehdy ještě mladý, jako já dnes) doporučuje projímavý salát z mladých pokrájených listů, posolených a zalitých octem a olejem. Nemohu posoudit

sPort

jeho projímavé účinky, neb jsem na sobě v této oblasti zatím žádné experimenty neprováděl. Ostatně mnohý z nás zřejmě nedávno prodělal dosti rozšířenou střevní virózu, takže s nechtěným projímáním „vrchem, spodem“ má neblahé zkušenosti a netouží je rozhojňovat. Na tomto místě bych dnešní pojednání ukončil. Mým cílem nebylo uvádět nějaké konkrétní receptury – ty si při minimálních znalostech o přípravě bylinných spařovaných čajů vypracuje každý sám. Ve svém článku jsem chtěl vzdát čest tomuto skromnému, houževnatému kvítku a upozornit na jeho léčivé schopnosti. Pokud byla sedmikráska pro někoho dosud jen nějakým trávníkovým plevelem, tak vězte, že užitečným. Její výhodou je dostupnost po téměř celou „sezónu“ jara, léta a podzimu, takže možnost ji vyzkoušet takřka nemůžete propásnout, jako třeba u podbělu. Buďte tak hodní, zkuste vyčistit „zlou“ krev a v tolerantním porozumění zase brzy na počtenou. S úctou k dobru bylinářský učedník Petr Neumann

Muži A

Ještě před zahájením zimní přípravy jsme absolvovali velmi kvalitně obsazený halový turnaj v Bystřici pod Hostýnem. V prvním zápase jsme deklasovali 5:0 Loukov, přestože soupeř byl „rozežranější“ (měl už za sebou vstupní duel, zatímco polovina našeho celku přijela až tři minuty před zápasem). Ve druhém duelu jsme uhráli potřebnou remízu s mladým celkem Bystřice (domácí vyrovnávali až v předposlední minutě). Pozdějšího celkového vítěze turnaje jsme měli„na lopatě“. Další tři vyřazovací zápasy byly vyrovnané (dvakrát rozhodovaly pokutové kopy), nakonec z toho bylo pro nás celkově 4. místo (z 12 týmů). Ostudu jsme určitě neudělali, ale „dojeli“ jsme na úzký kádr. Pokud bychom točili víc než dva náhradníky, určitě bychom byli „na bedně“. Střelecky se dařilo hlavně M. Bílkovi – 7 přesných zásahů. 30. 12. 2009 se konal tradiční vánoční turnaj na naší umělé trávě. Prvně jsme přizvali i týmy z Loukova a Slavkova. A právě druzí jmenovaní se stali „šampiony“, i když ve finále

24


jim k tomu stačila jediná střela na branku. Rusavské „áčko“ totiž selhalo střelecky, hlavně D. Zelenému se „dařilo“ stejně dobře jako našim hokejovým útočníkům ve Vancouveru. Od začátku nového kalendářního roku jsme se třikrát týdně začali scházet na trénincích. Co se týká účasti, není to sice žádná hitparáda, ale určitě oproti posledním zimám přeci jen zlepšení (v průměru 8–10 hráčů; škoda, že se s výjimkou V. Pavelky nezapojil ani jeden dorostenec). V únoru jsme začali sérii přátelských zápasů. První se povedl, sešli jsme se téměř kompletní – výhra 2:0 s Tučapy (dobrý výkon J. Pavelky). V druhém zápase s kvalitním soupeřem Haná Prostějov zachránil remízu 4:4 hattrickem L. Vaculík. V třetím špílu jsme podlehli Slavkovu 1:2, náš výběr byl hodně oslabený, navíc bez jediného náhradníka – přesto jsme byli v druhém poločase aktivnější. V posledním duelu před soustředěním jsme porazili Martinice 3:2. Otočili jsme sice nepříznivý vývoj (0:2), ale výkonem jsme rozhodně nenadchli. Bohužel ani jeden přípravný zápas neodehráli dlouhodobě zraněný K. Vaculík a také M. Bílek (zranění na tréninku v polovině února). První týden v březnu jsme absolvovali třídenní soustředění v Rajnochovicích. Účast velmi dobrá – 17 členů. Přestože se trenér J. Páník zaměřoval hlavně na „rychlé nohy“, tzn. krátké sprinty, stejně jsme naběhali za sedm tréninkových jednotek podle testeru 77 km. Hlavně bratři Pavelkovi měli výdrž jako ďáblíci (nebo spíš Sáblíci). Večer „frčely“ hlavně karty, ale program jsme si zpestřili zajímavým kvízem M. Bílka z pravidel fotbalu (zjistili jsme obrovské mezery v našich znalostech) a dvěma sportovními kvízy D. Krajcara (suveréna minulých let M. Vaculíka překvapivě zdolal Milan Vaněk, ale „mladý Gára“ si to vynahradil v kategorii „přednes vtipů-kameňáků“ – zná opravdu skvělé). Ve volném čase se o nás výborně starala „máma“ David Zelený – kafíčko od Zelenky by určitě v pořadu „Ano, šéfe!“ získalo vítěznou nálepku s přehledem. Do jarní části sezony si kromě zdraví hlavně přejeme, aby někteří hráči podávali na zeleném pažitu alespoň z poloviny tak dobré výkony jako u stolu při partičce pokeru. Daniel Krajcar V Archeologii Moravy a Slezska se píše i o archeologických nálezech z Rusavy Sborník Archeologie Moravy a Slezska vychází již od roku 2001. Jeho vydavatelem je Česká archeologická společnost, pobočka pro Moravu a Slezsko. Již od samého počátku se díky svým dopisovatelům z našeho regionu věnuje soustavně poznávání nejstarší minulosti také našich končin. Jedná se hlavně o seriál „Z dávnověku Hostýnských vrchů“. V posledních dvou letech se v seriálu objevila také přímo Rusava a její bezprostřední okolí. Jmenovitě v ročníku 2008 šlo o nejstarší, pravěké osídlení povodí říčky Rusavy. V textu


zajímavosti naleznete např. zmínku o nálezu kamenného mlatu v základech nějakého starého roubeného domu na Rusavě. Jednalo se pravděpodobně o obětinu, snad mající za cíl chránit dům před zásahem blesku. Nejcennějším novým poznatkem je objev pravěkého osídlení na hradě Křídlo, kde se v mladší a pozdní době bronzové nalézalo malé opevněné sídliště, ovládající průběh dálkové cesty procházející Moravskou branou. Ročník 2009 obsahuje mnoho podrobných informací o hradě na Skalném, hradě Křídlo, hrádku v Dobroticích ad. Dále úvahu

25

nad vesnicí Jestřebí, která se kdysi nalézala v katastru Rusavy a která zanikla ve 14. století ad. Jedná se o dosud nejucelenější zpracování tématu. Zájemce o historii Rusavy zde nalezne i řadu údajů o počátcích a nejstarší historii Rusavy. A kde si tyto publikace můžete prohlédnout, příp. zakoupit? V omezené míře přímo na Obecním úřadě na Rusavě, jinak také v několika knihkupectvích v Holešově a Kroměříži. Dalibor Kolbinger, Hulín

Veřejná služba Veřejnou službou se ve smyslu zákona rozumí pomoc obci v záležitostech, které jsou v jejím zájmu, zejména při zlepšování životního prostředí, udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, pomoc v oblasti kulturního rozvoje a sociální péče. Je zdarma vykonávána osobami v hmotné nouzi na základě písemné smlouvy uzavřené s obcí Rusava, obsahující místo, předmět a dobu výkonu veřejné služby. Na základě novely zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, příjemci dávky pomoci v hmotné nouzi nebo společně posuzované osoby, kteří letos dostávají tyto dávky déle než šest měsíců, totiž budou pobírat pouze existenční minimum ve výši 2 020 Kč. Odvrátit tuto hrozbu může příjemce příspěvku na živobytí i tím, když své obci pomůže v rámci veřejné služby, tedy zcela nového institutu zavedeného uvedenou novelou zákona. Pro příjemce příspěvku nebude zanedbatelné, zda veřejnou službou pohrdne či nikoliv. Při odpracování příslušného počtu hodin ve veřejné službě mu výše příspěvku na živobytí nejenže zůstane zachována, ale dokonce může být i zvýšena. Dlouhodobě nezaměstnaní se mohou zapojit do alespoň částečného pracovního

26

poměru, byť bez nároku na plat, a osvojit si tak základní pracovní návyky – například dojít v určený den a hodinu na místo výkonu veřejné služby. Dalším zásadním důvodem je pokusit se pomoci udržet životní úroveň lidí, kteří jsou závislí na dávkách hmotné nouze. Dana Gajdošová

Praktická lékařka MUDr. Hana Neumannová Ordinační hodiny Rusava tel.: 573 392 007 PO, ČT, PÁ ÚT

6.30 – 7.15 16.30 – 17.30

Bystřice pod Hostýnem tel.: 573 381 997 PO, ÚT, ČT, PÁ ST

7.30 – 12.00 11.30 – 16.00


Poutní kalendář 2010 na sv. Hostýně (druhá část) 2. – 4. července

Pá So

Třetí pouť ze Svatého Hostýna na Velehrad začíná v pátek v 9.15, první nocleh je v pátek ve Štípě, druhý v sobotu v Napajedlích

10. července

So

Pouť obce Slavkov p. Hostýnem, hlavní mše sv. v 10.15

15. srpna

Ne

Titulární slavnost Nanebevzetí Panny Marie, hlavní pouť, 10.15 pontifikální mše sv.

21. srpna

So

Druhá pouť pedagogů, 10.15 hlavní mše sv.

22. srpna

Ne

Tradiční orelská pouť, 10.00 pontifikální mši sv.

28. srpna

So

Arcidiecézní pouť rodin a dětská pouť na konci prázdnin, v 9.00 a v 10.15 mše sv. za děti, mládež a rodiny

4. září

So

Osmnáctá pouť muklů, vězňů totalitních režimů, 10.00 hlavní mše sv.

12. září

Ne

Pouť členů Matice svatohostýnské, 9.00 pontifikální mše sv.

17. – 18. září

Pá So

Národní pouť Sekulárního františkánského řádu, zahájení večerní mší sv. v Pá a ukončení v So mší sv. v 10.15

3. října

Ne

Růžencová pouť

9. října

So

První den dušičkové pouti, v 17.00 pontifikální mše sv., následuje světelný průvod a pobožnost na hřbitově

10. října

Ne

Druhý den dušičkové pouti, 10.15 pontifikální mše sv., ukončení poutní sezony

16. října

So

Dvanáctá svatohubertská pouť, 10.15 pontifikální mše sv.

24. prosince

Pá

Štědrý den, mše svaté v 7.00, 9.15 a v 15.30 hod, v noci mše sv. není!!

Pá

Sv. Silvestr, mše svaté v 7.00, 9.15, 11.00, ve 22.30 modlitba růžence, 23.00 adorace, 23.45 děkovné Te Deum a sv. požehnání a ve 24.00 pontifikální mše sv.

31. prosince


27

[Obsah] Slovo má starosta Kompostéry ............................................................................................str. 1 Dění v obci… Silvestrovské dovádění na Rusavě .................................................str. 2 Tříkrálová koleda ..................................................................................str. 5 33. Valašský bál ......................................................................................str. 5 Společné shromáždění křesťanů ...................................................str. 6 Čtvrtý Podhostýnský objektivní svépomocný košt slivovice ..........................................................................................str. 7 Výroční členská schůze Mysliveckého sdružení Rusava .........str. 9 Činnost SPOZ Rusava v roce 2009 ............................................... str. 10 Pes nejlepší přítel člověka .............................................................. str. 10 Plánované akce .................................................................................. str. 11 Nabídka tanečních kurzů ............................................................... str. 12 Historie… Výročí významných osobností...................................................... str. 12 Slavná postava našeho mládí ....................................................... str. 13 70. výročí postavení světelného kříže na Svatém Hostýně .... str. 16 Naše škola Masopust .............................................................................................. str. 17 Soutěž ve vybíjené ............................................................................ str. 18 Dětský karneval.................................................................................. str. 19 Rusavská Superstar ........................................................................... str. 20 Naše mateřská škola ......................................................................... str. 22 Příroda kolem nás Byliny odvedle .................................................................................... str. 22 Sport Muži A .................................................................................................... str. 24 Zajímavosti V Archeologii Moravy a Slezska................................................... str. 25 Veřejná služba..................................................................................... str. 26 Ordinační hodiny MUDr. Hany Neumannové ......................... str. 26 Poutní kalendář 2010 na sv. Hostýně ......................................... str. 27 Fotografie na zadní straně obálky – Maškarní bál 2010

28


Partneři vydavatelské činnosti: Hotel Rusava Sport centrum Holešov MUDr. Hana Neumannová, praktická lékařka Proxima lesnická a dřevařská a.s., Valašské Meziříčí

Zpravodaj obce Rusava Vydává: Obecní úřad Rusava Za vydání odpovídá: Dana Gajdošová Tel.: 573 392 066 www.rusava.cz Periodicita: vychází 4x ročně Příspěvky prošly jazykovou korekturou, nebyly redakčně upraveny. Registrační číslo: MK ČR E 12061 Náklad: 400 ks Tisk & grafika: TYPOservis Holešov

2010 Zpravodaj obce Rusava

Recommend Documents