ročník: XVI.
září
3/2007
ZPRAVODAJ obce Rusava
cena: 10 Kč
První den ve škole. V očích rozpaky i očekávání.
Mažoretky z Bystřice pod Hostýnem se líbily.
Komici Náhlovský a Mladý bavili publikum v Obecním domě hned první den.
Divadlo 6. května z Holešova přineslo na jeviště příběh Zbojník Švrček.
Došlo i na sázení jedle. Portáši se chopili rýčů hned po starostovi, když už svatba byla v plném proudu.
Vystoupení školaček bylo bezprostřední a děvčata z něj měla stejnou radost jako paní učitelky.
I
K oslavám 350 let Rusavy
když se naše obec řadí mezi mladé, na svou historii může být pyšná. Její počátky sahají hluboko do 14. století, ale schází více údajů o osídlení a životě osídlenců. Neměli bychom proto tyto poznatky, které se často neudávají, opomíjet. Přesto můžeme za 350 let trvání obce ukazovat bohatou minulost, pro žijící obyvatelstvo holé skutečnosti a současně i smělé plány do budoucna. Důkazem toho byly i samotné oslavy koncem června letošního roku. Po tři dny probíhal v naší obci bohatý kulturně společenský program, který zabezpečoval obecní úřad spolu se spolky, jež v obci působí. Na pátečním odpoledni se podílel také Aktivní klub, přičemž zde nechyběl humor, hudba ani tanec. Nejnáročnější zkouškou byl sobotní jarmark, provázaný se dnem plným historie. Vystoupení dětí z JZŠ T. G. Masaryka a Mateřské školy, Dechový soubor Rusavanka a kouzlo dne doplnil Valašský soubor Rusavjan s cimbálovou muzikou Rusava. Jejich Valašská svatba okouzlila přes tisíc lidí a byla opět po padesáti letech zfilmovaná. Ty, kteří se stali jejími protagonisty, budou zajisté jednou v budoucnu obdivovat další generace. Program na koupališti pro mladé i starší návštěvníky obohatil ohňostroj a celé dění se stalo oázou příjemného letního večera. Nedělní dopoledne zahájila bohoslužba v evangelickém kostele a mše svatá v katolickém kostele. Sousedské setkávání pak pokračovalo v areálu fotbalového hřiště. Již úvodní představení Mysliveckého sdružení nemělo chybu. Není se co divit, že svým bohatým programem okouzlilo početně zastoupené diváky. Pozornost byla dopřána i členům Sboru dobrovolných hasičů, kteří si svou ukázkou požární techniky s klasickou novou výstrojí získali srdce všech přítomných. Děti svou radost projevily v pěně, kterou jim hasiči navršili.
Zpravodaj obce Rusava
1
slovo má starosta Rád bych vyzvedl skutečnost, že po celé tři dny byli členové hasičského sboru hybnou pákou oslav. Neděli a nakonec celé tři sváteční dny završili svým kláním fotbalisté. Mladí žáčci podlehli starším vrstevníkům z Bystřice pod Hostýnem 2:4 a poté muži SK Rusava porazili poměrem 6:4 Internacionály ze Zlína. Obdiv si zaslouží všichni, kteří se oslav zúčastnili. Rád bych poděkoval i touto cestou všem, kteří přispěli k tomu, abychom společně prožili tři krásné dny doprovázené navíc i nádherným počasím. Ceníme si podpory našich sponzorů, bez jejichž přispění by nebylo možné tak náročné a finančně nákladné oslavy uspořádat. Vděkem pro organizátory jsou dosud přetrvávající ohlasy, které jsou spontánní, dojemné a srdečné. Bohumil Škarpich
Ocenění osobnostem obce Poslední červnový den, oslav 350. výročí od založení obce Rusava a její první zmínky, vyvrcholil slavnostním veřejným zasedáním zastupitelů obecního zastupitelstva, které se konalo v odpoledních hodinách v zasedací místnosti Obecního úřadu. Starosta obce Bohumil Škarpich přivítal vzácné hosty, mezi nimiž nechyběli poslanec Parlamentu ČR Pavel Svoboda, člen Zastupitelstva Zlínského kraje Tomáš Šimčík, starostky a starostové spřátelených obcí Chvalčov, Vítonice, Komárno, Osíčko, faráře Českobratrské církve evangelické Ludvíka Svobodu a další. Vybraným osobnostem obce pak byly uděleny ocenění a pamětní listy za významné plnění úkolů celospolečenských hodnot ve prospěch obce. Ocenění, jejichž součástí byly pamětní upomínkové mince a další pozornosti, předali starosta Bohumil Škarpich a místostarostka Dana Gajdošová. In memoriam byli oceněni Marta Bílková a Josef Češek a pamětní listy převzali pánové Ing. Miroslav Hovořák, Jan Charuza, Milan Charvát, Miroslav Krejcar a Eduard Svoboda. V závěru diskuse, v níž zazněla slova uznání zejména z úst vzácných hostů, přítomným ve jménu všech vyznamenaných poděkoval Jan Charuza.
2
Zpravodaj obce Rusava
starosty Rusavy Bohumila Škarpicha
zeptali jsme se ...
Pane starosto, život obce se ani v době příprav na oslavy 350. výročí od jejího založení nezastavil. Mohl byste shrnout, co všechno se na Rusavě v posledních měsících podařilo? Nejdůležitější bylo, že se nám podařilo dokončit cestu na Vrchovou, která byla 30. června předána do užívání. Ač to považujeme za významnou událost, rozhodli jsme se tentokrát obejít bez jakýchkoliv oficialit a celou investiční akci, o které jsme informovali čtenáře již v minulém čísle zpravodaje, jsme ukončili pouze podepsáním předávacího protokolu s dodavatelem – zlínskou firmou KKS, s.r.o. V jakém stavu jsou Rusava a její přítoky? Pořád se snažíme o to, aby břehy Rusavy a jejich přítoků byly v obci v co nejlepším stavu. Správa a údržba silnic tento rok opravila na Hořansku propustek a Oblastní Správa toků Lesů ČR, oblast Povodí Moravy Vsetín, dala do pořádku splav na říčce Rusavě na Hořansku, který byl už v havarijním stavu. Šlo o investici Lesů ČR za přibližně 1 milión korun, která byla opravdu nevyhnutná, neboť - dle informací správce Bohumíra Kellera - se původní kámen už rozsypával a hrozilo zřícení přehrážky. To by ovšem mohlo mít katastrofální následky, neboť všechny nánosy bláta a zeminy by se tak spláchly do obce. Správa toků Lesů ČR proto před původní přehrážku vybudovala úplně novou s dobrými základy, takže před původní přehrážku takříkajíc „přilepili“ novou. To už dává dostatečnou záruku, že funkce splavu bude i nadále plnit úlohu zbrždění rychlosti toku. Každé zvýšení vodních toků v nás evokuje myšlenku, zda nebude třeba, aby opět hasiči vyjeli do těch nejnebezpečnějších míst. Stejně tak letní sucha a letní požáry. Jak jsou na tom rusavští hasiči? Mají dostatečné vybavení? Letos jsme se opět přičinili o to, aby Sbor dobrovolných hasičů v obci byl připraven co nejlépe na možné krizové situace. V tomto roce si hasiči pořídili sedm nových zásahových obleků a k nim i nové boty, jejichž celková pořizovací hodnota byla 98 tisíc korun. Částkou 60 tisíc korun jim na ně přispěl Zlínský kraj, zbylých 38 tis. korun jsme uvolnili z obecního rozpočtu. Evangelický kostel byl delší dobu bez varhan. Proč? Varhany z konce 19. století byly ve velmi špatném stavu. Proto jsme společně s Českobratrskou církví evangelickou řešili nevyhnutnou potřebu opravit je. Dnes už opět slouží veřejnosti a doufáme, že dvěstětisícová investice do jejich obnovy bude zárukou, že při dobré péči je zachováme i dalším generacím.
Zpravodaj obce Rusava
3
Pohled do historických pramenů o Rusavě
z Historie
Nedávná oslava 350. výročí založení obce Rusava byla obohacena mnoha exponáty ukazujícími vývoj na Rusavě. Zůstává však ještě mnoho zajímavých údajů v dokumentacích majících vztah k Rusavě, které nebyly dosud úplně zveřejněny, protože by si vyžádaly mnoho času. Především by potřebovaly někoho, kdo by se tomu věnoval. Je spousta možností. Například diplomové práce, různé studijní záměry nebo jen osobní koníček. Uvedu hlavní prameny uvedené v odkazech v knihách pana univerzitního profesora PhDr. Josefa Macůrka, rodáka z Chomýže. Užitečné by mohly být zejména pro ty, kteří se budou zajímat o další zajímavosti a fakta o Rusavě. Určitě by jim usnadnily práci. Navíc je nutno některé údaje vysvětlit. Jako jeden z nejstarších záznamů samotného názvu Rusava se objevuje před datem zatím oficiálního data založení Rusavy den 23. 4. 1657 v Berňových registrech moravských z 1. poloviny 16. století. Uvádí se v nich výše peněžních dávek, odváděných bystřickému panství a doslova se tam uvádí „člověk z Rusavy 1 f1“ (dával vrchnosti l zlatý). V zemských deskách olomouckých na str. 307 se píše k roku 1373 o zániku sídlišť na katastru dnešní Rusavy, (Vysoká Lhota, Jestřebí). Nemusí to být doslova, část obyvatel se tam udržela v roztroušených samotách a název Rusava si ponechala. Tento název se objevuje v řadě oficiálních dokumentací, například ve Vsetínské matrice jsou záznamy z roku 1665 a další. Je to nepochybný doklad toho, že na území dnešní Rusavy se používalo pojmenování Rusava jako označení samot nebo části obývané „lidmi z Rusavy“. Pojmenování bylo zřejmě převzato podle názvu potoka Rusavy nebo obráceně, jak vyplývá z dalších pramenů. V Zemských deskách moravských na straně 298 k roku 1537 se název potoka Rusava vyskytuje při zápisu pozemků třikrát a tamtéž k roku 1587 se rovněž uvádí název potoka Rusava. Takovýchto dokladů je hodně a dokazují existenci osady s názvem Rusava i přes oficiální úřední název Rottalovice, jenž vznikl v roce 1657 a zanikl až v roce 1918. Informace o Rusavě lze najít v řadě oficiálních dokumentů, které byly pořizovány vždy s určitým záměrem. 1. Zemské desky olomoucké (k roku 1373) jsou psány latinsky a nejsou dosud pro naše účely pátrání po historii obce Rusava dostatečně známy. 2. Zemské desky moravské (k roku 1537 a 1587) jsou již přeloženy do českého jazyka a pátrání je mnohem snazší. 3. Lánské rejstříky z roku 1657 a 1675 jsou k dispozici ve Státním archivu v Brně (dále jen SAB) pod signaturou D1. Obsahují údaje o nejstarších moravských katastrech, o poddaných, jejich hospodářských poměrech... Jde tedy o první soupisy moravských poddaných a jejich majetku, jména a příjmení majitelů, můžeme sledovat osidlování opuštěných usedlostí, ale nejsou zde uvedeny vesnické chalupy bez polí. 4. Rektifikační akta z roku 1749 měla za úkol rektifikovat údaje Lánského rejstříku z roku 1675. Zde jsou již k nalezení údaje pro Rottalovice pod signaturou SAB, sig.D2, R235/1. Na rozdíl od lánských rejstříků jsou zaznamenání i domkaři bez pozemků a je uvedeno i jejich zaměstnání.
4
Zpravodaj obce Rusava
5. Lokální (místní) vizitace z roku 1755 byla sestavena se zřetelem k zájmu vrchnosti a lze ji najít v SAB, sig. D2/235. 6. Treziánský katastr, kde je originální záznam o Rottalovicích k roku 1768 a lze jej najít v SAB, sig. D4, pro Rottalovice č. 134/II. Obsahuje kompletní údaje o polích, loukách, úhorech, lesích, údaje o sklizni, výnosu sena, vedle držitelů usedlostí jsou zaznamenáni i podruzi, čeledíni, řemeslníci a jejich výdělky, údaje o hamrech, pilách, mlýnech, valchách apod. Dostalo se tam i nepřeberné množství pomístních názvů, názvů tratí polních i lesních. 7. Urbární fase z roku 1775 je v SAB označeno sig. D5 a pro Rottalovice č. P/51. Cílem bylo zjistit celkové zatížení poddaných vůči vrchnosti a jsou zde uvedena v přesném soupisu stará a nová čísla usedlostí podle číslování z roku 1771. 8. Josefský katastr vznikl v letech 1785 – 1789 a pro Rottalovice je veden sig. D6 a číslem 3729. Účelem bylo nové zdanění půdy jak vrchnostěnské, tak poddanské. Jsou uvedena nová čísla usedlostí a pozemky jsou zapisovány podle místních poloh. Tyto názvy jsou používány rovněž v gruntovnici – pro Rottalovice v SAB sign. 13240. Uvádím všechny názvy podle pana prof. Macůrka: Jestřabí • Zubrová les • U Jeřábka Vrchní polana • Za vrchem • Nad chlévem Na grúně • Na vrše • U střebského potoka Za vrchy na Grúně • Za křížem • Mezi rolmi Zelený grúň • Za humny • U močárů Pod Grúněm • Za potokem • Na zadkoch Na Grúniskoch • Za březím • Pod hruškami Zadní Grúň • U chlévů • Na březině Přední Grúň • U příkopy • V Končinách Prostřední Grůň • Za kopcem • Na jamě Za předním Grúněm • Na kopečku • V dolině Na zadním Grúni • Nad cestou • Nad drahama Grapa • Nad srním • V kolibiskách Na Grapě • Nad honečky • Nad stodolů Pod Grapou • Za hučniců • Za dolinků Šmarhánky les • Kráčina
Obec Rusava nabízí k prodeji DVD a CD dokument oslav 350. výročí založení obce Rusava a pamětní mince vyražené u této příležitosti.
9. Stabilní katastr se tvořil od roku 1818 přesným měřením parcel a každá tato parcela dostala své číslo. Pro jednotlivé obce byly pořízeny mapy všech polních tratí, tzv. identifikační skicy, první mapy toho druhu, které dřívější katastry neměly. Tyto lze vidět v SAB pod sig. D9, Rottalovice mají na této první mapě datum 1830. 10. Z nejnovějších podkladů uvedu mapu Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního, vydanou jako základní mapa ČR, vydaná v roce 2006 jako 5. přepracované vydání pod číslem EP 2006. Tedy nejnovější. Jsou zde uvedeny názvy tratí, které by se měly používat oficiálně na všech odvozených mapách. Čísla jednotlivých dílů, ze kterých se dá sestavit mapa rusavského katastru v měřítku 1 : 10000, jsou 25-14-21, 25-14-22, 25-32-01, 25-32-02
Zpravodaj obce Rusava
5
Mapy lze koupit v prodejně map v Brně. Ubývá starších občanů, pamětníků, znalých nejen názvů tratí, ale i studánek a potůčků a bylo by skutečně na čase najít dobrovolníka z Rusavy, který si s tím dá práci a který by to vše uvedl do jakési přehledné podoby pro další generace. Milan Charvát
Od císařské návštěvy na Hostýně uplynulo 110 let Počátkem září roku 1897 proběhly v okolí Bystřice pod Hostýnem manévry rakousko-uherské armády. Ve funkci vrchního velitele se jich zúčastnil také císař František Josef I. V té době byl jednatelem Matice svatohostýnské dr. Antonín Cyril Stojan, zemský a říšský poslanec, kapitolní probošt v Kroměříži a po 1. světové válce arcibiskup olomoucký. Byl to člověk obětavý, iniciativní, byl duší řady církevních akcí, které se na Hostýně koncem 19. a počátkem 20. století uskutečnily. Přál si, aby panovník počas svého čtyřdenního pobytu v Bystřici pod Hostýnem navštívil také sv. Hostýn. Již v červnu 1897 jednal o tom s císařským dvorním úředníkem Klunem. Rady, jak se zařídit, aby při návštěvě Jeho Veličenstva byl brán zřetel i na sv. Hostýn, doktor Stojan akceptoval a poslal generálnímu pobočníkovi císaře, hraběti Eduardu Paarovi žádost, v níž jej požádal o přímluvu u panovníka, aby počas své plánované návštěvy svatý Hostýn poctil. Dne 4. července 1897 mu hrabě Paar odepsal, že panovník sv. Hostýn navštíví hned v první den svého pobytu. I stalo se a císař Josef I. přijel do Bystřice pod Hostýnem zvláštním vlakem 1. září 1897 po desáté hodině. V to dopoledne jej na vyzdobeném nádraží přivítal hrabě Arnošt Loudon a starosta města Eduard Pospíšil. Mocnář se pak odebral vyzdobenou Nádražní ulicí do zámku. Tam se ubytoval a hned po snídani se vypravil na cestu na sv. Hostýn. Ze zámku vyjely čtyři kočáry a císař se svým hostitelem baronem A. Loudonem jel ve druhém. Povozy projížděly Chvalčovou Lhotou a Chvalčovem. Všechny domy byly vyzdobeny prapory a lidé v hojném počtu pozdravovali mocnáře. Téměř na konci Chvalčova, na Říce, jen několik metrů nad nynějším stejnojmenným hotelem, odbočily kočáry ostrou zatáčkou doprava na stoupající lesní cestu. (Hotel Říka tu tehdy ještě nestál, postaven byl až ve 30. letech 20. století a jeho tehdejším majitelem byl Rolnický akciový pivovar a sladovna Litovel.) Panovník za jízdy několikrát nechal povozy zastavit, aby se mohl pokochat krásným panoramatem. Ze zámku po hostýnské temeno mu cesta trvala téměř hodinu. Trase, po které jel panovník, se dodnes říká Císařská cesta. Na sv. Hostýně na panovníka čekalo na 80 tisíc lidí, ovšem jiný pramen uvádí 50 tisíc. Všichni svátečně oděni, většinou v hanáckých nebo slováckých krojích. Jakmile se mocnář objevil na kraji hostýnského temene u valů, kde jej uvítalo procesí z Blatnice vedené dr. Stojanem, čtyři trubači na levé věži chrámu zahráli císařovu hymnu. Lidé mu mávali a zpívali píseň „Tisíckrát pozdravujeme tebe.“ Před schodištěm do chrámu panovníka očekával výbor Matice svatohostýnské. Jeho veličenstvo oslovil její předseda Msgr. Jan Weinlich, pozdější světící biskup. Nejprve českým pozdravem „Pochválen buď Ježiš Kristus“, a pak pokračoval německy. Uvítací řeč
6
Zpravodaj obce Rusava
ovšem dokončil česky. Také císař poděkoval za přivítání v obou jazycích. Poté si mocnář promluvil i s dalšími členy výboru. Netajil se údivem nad počtem lidí, kteří jej přišli pozdravit. Doktor Stojan mu připomenul, že nebýt toho, že v noci na 1. září bez přestání pršelo, zajisté by jich přišlo mnohem více. Hostýn má už v té době za sebou dvě stotisícové návštěvy. První ze 4. září 1881 a druhou z 15. srpna 1891. Stotisíc lidí přišlo na toto poutní místo také 15. srpna 1912, což byl den zahájení velkolepých korunovačních slavností, které trvaly 11 dní. Vraťme se ale k císařské návštěvě. S celou generalitou se potom panovník odebral do chrámu Nanebevzatí Panny Marie, kde se požehnal, pokropil svěcenou vodou a pomodlil se na klekánku u hlavního kříže. Tam přijal svátostné požehnání od superiora Cibulky. Vše z chůru doprovázel zpěv spolku Moravan z Kroměříže a mocnář se nakonec po požehnání podepsal česky do Pamětní knihy Matice svatohostýnské. Položil ruku na základní kámen kaple sv. Kříže s rozhlednou na vrcholu Hostýna Císařská návštěva na sv. Hostýně 1. 9. 1897. a podepsal pamětní list jakožto základní listinu. Nejenže tím povolil tuto stavbu, ale i svolil, aby rozhledna nesla jeho jméno. Dal svůj souhlas i k tomu, aby na severní straně chrámu u hlavního vchodu byla zazděna mramorová deska na památku jeho pouti na sv. Hostýn. Mocnář si prohlídl chrám, seznámil se s jeho historii i malbami a superior J. Cibulka, který jej po celou dobu chrámem provázel, jej doprovodil i do kaple Jana Sarkandra. Před kaplí císaře očekával hostinský Josef Dostál se sklenicí svaté vody. Jeho šestiletý syn, dle slovanského zvyku, podal císaři chléb a sůl. Po prohlídce kaple se odebralo Veličenstvo ke svému povozu a doprovázeno ovacemi, provoláváním slávy, mocnářova pouť na sv. Hostýn skončila. V dalších dnech se už císař soustředil na hlavní cíl své cesty. Mezi Žákovicemi a Soběchleby, jen asi deset kilometrů od Bystřice pod Hostýnem, sledoval cvičení rakousko-uherské armády. Třetího září nakonec slavnostně otevřel novou budovu obecní a měšťanské chlapecké školy v Nádražní ulici v Bystřici pod Hostýnem. Císař František Josef I. byl prvním, a nadlouho i posledním, představitelem našeho státu, který Svatý Hostýn navštívil. Podle dostupných pramenů nic nenasvědčuje tomu, že by toto svaté místo navštívil jeho nástupce císař Karel I. nebo některý z prezidentů, T.G. Masaryk nebo dr. Edvard Beneš. Není známo ani to, zda kdy na Hostýn zavítal některý z prezidentů ČSR od r. 1948 a ČSSR od r. 1960. Až po 110 letech to byl letos 15. března 2007 prezident České republiky Václav Klaus.
Zpravodaj obce Rusava
7
Přece jen. Na jaře roku 1953 přijel na sv. Hostýn prezident Antonín Zápotocký. Bylo to v době, kdy byl v lázních Teplice nad Bečvou za svou manželkou. Byla pobožná a prezident musel vyhovět jejímu přání navštívit toto známé poutní místo. Je s podivem, že na sv. Hostýn dosud nezavítal žádný z nejvyšších představitelů katolické církve ani žádný z papežů. Kdoví, zda svou návštěvou Svatý Hostýn poctí současný papež Benedikt XVI., kardinál Joseph Ratzinger? Nebo někteří naši představitelé státu budou v budoucnu prezidenta Václava Klause následovat též a přijedou na toto poutní místo alespoň ve své prezidentské funkci? Vlastimil Doležel
Mlýny, valchy, pily a hamry na toku Rusavy Od mlýna k penzionátu Naše cesta za minulostí mlýnů, valch, pil a hamrů ležících na toku Rusavy tentokrát sahá až do konce 18. století. Jako první mlynář na Ráztoce se v pramenech uvádí František Mlýnek. S manželkou Veronikou pocházeli z Kostelce u Zlína a měli spolu dceru Rozínu, která se narodila v roce 1770, a syna Jana narozeného v roce 1796. Kolem roku 1810 koupil od vrchnosti mlýn a hamr Josef Tománek, který se narodil asi v roce 1785 a za manželku pojal Kateřinu Zicháčkovou z Brusného. Měli spolu dceru Vincencii (nar. 1816) a syny Josefa (nar. 1817) a Jana, který měl mlýn v Jankovicích. O synovi Josefovi Tománkovi a jeho rodině mnoho nevíme. Snad jen to, že Josef převzal mlýn a hamr na Ráztoce po otci, ale 6. srpna mu vyhořel. Zda jej pak prodal nebo postavil znovu už dnes nevíme. Existují ovšem dohady, že jej s největší pravděpodobností v roce 1863 prodal Janu Mozolovi - Šimečkovi z Rusavy - Hořanska, a ten ho později předal Tomášovi Mozolovi - Šimečkovi také z Rusavy. Mozolovi-Šimečkovi je vlastnili až do roku 1910. Tomáš Mozola – Šimeček byl posledním mlynářem na Ráztoce. Šimečkovi měli mlýn a hamr ve vlastnictví celkem 47 let, Tomáš Mozola je prodal před první světovou válkou a za utržené peníze si postavil na svoji vlastní pasece na Klapinově dřevěnici. Mlýn a hamr sloužili lidu nakonec přes dlouhých 160 let. Píše se rok 1910. Mlýn a hamr byl zrušen a přestavěn na Penzionát Ráztoka. Ten měl i restauraci, kde se mohlo čepovat pivo a lihoviny. Zařízení penzionátu sloužilo hlavně rekreantům a jejich známým z panství Lukov. Rekreovat se tam jezdili lidé až z daleké Vídně. . em ál vá s person Rodina Chytilo
8
Zpravodaj obce Rusava
První vedoucí penzionátu byla paní Chytilová, manželka správce pojišťovny. Za 1. světové války v něm byl velmi omezený provoz, ale po jejím skončení byl od roku 1919 jeho nájemcem František Chytil. Od roku 1928 přešel do rukou Karla Říkovského a od roku 1933 jej vlastnil František Šrámek (narozený v roce 1893 v Holešově) se svou manželkou Helenou (narozenou v roce 1902). V roce 1952 Penzion Ráztoka převzal do vlastnictví národní podnik Loana Holešov a byly zde zřizovány letní pionýrské tábory i rekreace pro zaměstnance podniku. Pro tyto účely byl ovšem využíván pouze přes léto. Zásobování rekreačního zařízení zajišťoval každý den na obyčejné káře Pavel Kužel (narozený v roce 1890), kterému se přezdívalo „Mordie“. Na dobovém snímku pořízeném asi v roce 1927 je u penzionátu Ráztoka zachycena rodina Chytilova a její personál. Vlevo sedí paní Chytilová a vpravo za ní stojí Miloš Baroň z Ráztoky, který tam byl pravděpodobně v té době ve službě. Uprostřed (v zástěře) stojí hlavní kuchařka a po její levici (na fotografii vpravo) je Terezie Šicová, také z Rusavy, která tam v té době nejspíš také sloužila. Úplně vpravo sedí v klobouku na hlavě pan Chytil - majitel penzionátu Ráztoka, který jej vlastnil od roku 1919 do roku 1928. Na další fotografii (na straně 28 u obsahu) fotoobjektiv zachytil pohled na Penzionát Ráztoka v roce 1916. Josef Hudec - Včelínský
Rusavské nářečí má neobyčejné kouzlo
kultura
Před třemi lety vznikla jako výchozí materiál pro seminární práci předmětu Dialektologie audionahrávka s vyprávěním mé babičky Josefy Škarpichové o životě v obci Rusava. Babička se narodila v roce 1930 a prožila zde celý svůj život, loni nás bohužel opustila. Povídaly jsme si tehdy spolu především o jejím dětství, škole a rodině. Část jejího vypravování nyní přináším i čtenářům Rusavského zpravodaje, spolu s krátkým nástinem české dialektologie. České dialekty Český národní jazyk se dělí na jazyk spisovný (v rozpětí od knižní češtiny až po nejnižší stupeň, totiž češtinu hovorovou) a nespisovný. Druhý jmenovaný v sobě pak zahrnuje útvary, které nesou nespisovné prvky – soubory nářečí teritoriální (neboli místní) a sociální (sem patří profesní mluva, slangy a argot). Teritoriální dialekt je považován za tradiční nářečí. Protože jazyk je živý a neustále se vyvíjí, vyvíjí se i nářečí. Jazyková norma dialektu je spontánní a udržuje se živelně; neexistuje zde kodifikace (uzákonění). Rysy, které vedly k diferenciaci nářečí, se v českém jazyce začaly formovat již na přelomu 12. a 13. století, nejvíce změn pak proběhlo mezi 14. a 16. stoletím. Na základě těchto změn se vytvořily 4 hlavní nářeční skupiny (viz tabulka), 3 z nich najdeme na Moravě. Nářeční situace v Čechách byla totiž ovlivněna silným kulturním a politickým ohniskem Prahou, což způsobilo značnou nivelizaci nářečních rozdílů. Na Moravě pak převažovala tendence k rozdrobenosti a k izolaci nářečních skupin a k vytvoření ostrých nářečních hranic.
Zpravodaj obce Rusava
9
Základní nářeční skupiny
Nářeční podskupiny
Nářečí česká v užším slova smyslu
Středočeská Jihozápadočeská Severovýchodočeská Jihovýchodočeská (přechodný pás česko-moravský)
Nářečí středomoravská (hanácká)
Severní (centrální) Jižní Západní Východní
Nářečí východomoravská (moravskoslovenská)
Severní (valašská) Jižní (slovácká) Západní Jihovýchodní (kopaničářská)
Nářečí slezská (slezskomoravská, lašská)
Západní (opavská) Východní (ostravská) Jižní (frenštátská) Slezskopolská (nářečí smíšeného pruhu česko-polského)
Tabulka nářečních skupin českého národního jazyka. Záznam vyprávění, které si níže přečtete, je tedy nářečním textem východomoravské nářeční skupiny, severní (valašské) podskupiny. Při fonetickém přepisu jsem se řídila Pravidly pro vědecký přepis dialektických zápisů. Asi největším rozdílem oproti psanému projevu je zápis tvrdého i měkkého i znakem měkkého i (varianty i – y jsou grafémy jediného fonému, totiž i). Měkkost souhlásek se vždy vyznačuje (ďeťi); znaky ł – ľ označují výslovnost tvrdého, resp. měkkého l. Přepis textu
Povídání s babičkou Babičko, ty žiješ tady na Rusavě celý život, že? Áno, sem sa tu narodiła... Uš ze sedumdesát štiri rokú. A jaké bylo dětství, kolik vás bylo dětí, co všechno jste dělali? No toš kolig náz biło ďeťí... Mi zme nebíva... Mi sme bívałi ze strýcem, dohromadi, toš nás tam biło sedum. Kuchiňka biła małá, tam sa nedało, takže sa to dało jak... Přes ľéto zme si ídávali na venku, šli do škołi, přez zimu uš to biło horší.
10
Zpravodaj obce Rusava
A ve škole to bylo jaké? Škola, to bila uš tá teť co je, no tak tam biło opravdu... To víš, učiteľé sa střídali, protože jag mjeli rodini, moseli dojížďať, biło to daľeko. Tam kerí bił svobodní, tak tadi bívał, toš to... Ten vidržeľ, aľe jak biłi rodini, tadi pro ňe ubitování nebiło. To néňi jag ve mjesťe, že bił bit, no aľe tadi gde... Tam bił bit, tam bíval enom řiďící, jako řeďiteľ školi, to mňel on bívaňí u školi, no a jináč toš mosełi dojížďať, no aľe ve škoľe bívało faň, to opravdu... Enom ti cesti biłi daľeké. Co fčiľ néňi sňehu, aľe spíš... Bívało po pás sňehu a nebiłi prohrnuté cesti, to sme si ich mosełi sami. Naši gdiš sme šli ze škołi, toš naši nám chodili naproťi, uš vždicki g opchodu tam, tam biľ opchot, no to uš bil pozďeji, napřet bil opchot enom tu dúľe, no aľe tam toš chodívali nám naproťi, abi sme vúbec chodňíkom viľézli. Používali jste ještě tabulky, nebo jste už měli sešity? Mi sme mjeli zešiti uš. Mi zme uš na tabulkách ne, uš normáľňe kňiški, zešiti, učili zme sa s kňížek jako... Ale učiteľé bili přísňejší jag fčiľ. A mohli víc použiť tej rákoski. Co jste doma vařili za jídla? Toš co sa vařiło... Trnčená máčka… Z povideł, jako uďełaná omáčka normáľ, enom ze zásmažki a ten, a do teho sa přidałi trnki, a k temu sa ďełałi zemákové šiški, no a... Masa moc nebiło, protože tu řezňík bił jeden, a to víš, že spíš... A zezačátku bívało maso doma, to sa mohla zabiť... Zabiło sa a rosprodało, gdo mjel nejaké, třeba krávu, ten... Toš to rosprodávał doma, takže... Vy jste doma chovali prase nebo krávu? Mjeli, no. A měli jste zabíjačky? No. Kolikrát do roka? Toš jedenkráť, to sa nedalo, teho zas nebiło, to zme... Mi zme bívali u strýca, no a tak to opravdu... Biło to dost ťežké, ale toš dało sa to, bilo poľe, bilo... Doma bila zeľeňina, bilo zelí a takové, toš to sa fšecko nachistało do beček, nastrúhało... Óch, biło to... Nejhorší to biło dostať sa do škołi. Ťi s tích vzdáľeňejších míst, tam s teho Hořanska co choďili ťi ďecka, ťi to mjeli ešče horší, mi zme to mjeli kúsek, že, stama diš... A dało sa přejíť, enomže oňi moseli jenom jednú stranú a neš višli ešče aš na ten vrch, tak... Zažili víc jag mi. To mi zme mjeli púł cesti. Co oňi moseli ešče od nás aš na to Hořansko. Fčil uš tam neňí aňi jedna chalupa obidľená. Uš to je fšecko chati, uš to fšecko... Tam aš na ten vrch jag ti ďecka choďili... No a ďeda diš choďil z Rástoki, no toš to biło... Oňi choďili vrchem, toť tu a zleťeli tam zrovna ke škoľe, no aľe... Snáď v tim lesi nebilo tolik sňehu jag... Jag na tem prostranství, gde ten vjetr mohł víc, toš tich závjejí nafúkal jak... Och... Stalo se někdy, že jste se nedostali do školy a museli jste zůstat doma? No toš ba.
Zpravodaj obce Rusava
11
Určitě každou zimu... No toš to... No aľe toš pokaď biło možné, toš zme hleďeli... To víš, zameškaná hodina už aj tedi... Moselo sa doučovať potom, a to diž to poslúchali zme od teho učiteľa, tak zme tem spíš pochopili jag gdiš zme mjeli na to přichoďiť doma... A neviučovało sa ráno od osmi do dvanásťi a konec... Učiło sa ráno od osmi do třištvrťi na dvanást, do jednej biła pauza a od jednej do pjeťi. A toš, toš o pjeťi uš bilo tma, zme šli za tmi do škołi, za tmi dom. To bil jinší ten... Ale snáď zme si víc tech učiteľú vážili. No a bili tu dva faráři, katolickí, evangelickí, toš ťi také... Bili dva faráři, každé... Každí jinší víri a jag oňi si povikłádali... Oňi mjeli ve tři náboženství a oňi uš v jednu hoďinu bili na chodbje a tam si vikládali. Co za ten tídeň, to biło jedenkráť za tídeň, dvakráť, to náboženství, tag to mi zme uš ve tři hoďini moseli, pane faráři, máme náboženství, a toš... Aľe opravdu, tedi bilo dobře ve škoľe, to dibi sa vráťilo... Jéjda, to bi sa mohlo vráťiť. Co jste doma ještě vařili nebo pekli? Třeba nějaké koláče? Toš, toš to sa normáľ, ti kinuté knedlíki nebo pagáčki ťi říkám, to sa ďelałi zemákové, anebo škvarkové, anebo... Já jich ďelám ješťe aj fčil, jako dám ťesto skinúť, že, a uďelám s teho závin, to sa ďelalo... Enomže sa nepéklo v eľetrickej trúbje, aľe péklo sa v kamnech ve šporáku. Bił šporák, od teho biłi kamna, tam biłi dvje trúbi a tam sa... A kdiš sa pékl chľeba, sa pékl doma, bila pec pod každím šporákem, vedľe šporáka... Pékl sa doma chľeba, tak naši naďelali podľesňíkú anebo diš naši diš bilo přez ľeto zelí, tag na ti zelné listi, to sa uďelalo ze zemákú, ze sirovích, nastrúhałi sa a zamíčalo sa to, tak, pořídku, namazalo na ti zelné listi, a to sme dali do trúbi a to sa na tem zelném lisťe upéklo, potom zme to vzali, zelní list zlúpli... Diš sa to pomasťilo trochu máslem, pocukrovalo, nebo trnkama natřelo... Povidlama jako... Diš biło za Ňemecka, toš nebiło aňi čokoľádi, ňičeho, to zme neviďeli. To bila nejhorší doba a nás to chitlo najvíc, začlo to prauda ve třicátém devátém, no a šest rokú, aš do pjedaštiricátého roku, tak... A na rúžách ustlané nebiło, kontróli jedna za druhú, och, mi zme zažili... Postavička, na kterou si mnozí současníci ještě pamatují - Pepa Dědičíků. Na výstavě fotografií ve škole u příležitosti oslav 350 let obce se těšila snad největšímu zájmu návštěvníků.
12
Tady v horách byli partyzáni, že? Toš bili. Tu to biło... A kontroľe, v noci, uš skoro na samém koncu váľki, toš přišli a kontroľa, jejdanečki, toš při-
Zpravodaj obce Rusava
šli a baže z hrúzú, hňápali všadi na dveři, otevříť, pobudili liďi, to bilo skoro ráno, ve štiri hoďini, to uš... Oňi ďelali ti prohlídki na ti partizáni, vjeďeli, že sa do tích chalúp přes tú zimu jako sťehujú, no aľe toš naščesťí dicki bili uvjedomjeňí, takže... Řekni, jak se tady říká pokličkám na hrnce? Skřidéłki. Co musely mít nevěsty do výbavy? No toš to každá si uš hleďeľa, hleďeľa tu... Nejakí ten, abi sa mjela s čeho... F čem uvařiť, s čeho najesť, aspoň do začátku, že, to každý... Každá si hleďeľa nejaké to náčení, spíš to, víš, biłi dřevjené puténki, to sa nepotřebovali kíblíki, dneska máš pľastové, tedi šecko bilo dřevjené, ešče před nama to ešče... A ešče za nás ešče šlo, škopki a ten... To nebiłi vanički smaľtované nebo ten, to biłi dřevjené vani, nebo škopki takové veliké, v kerích sa ďecka kúpałi... Jak vypadal valašský kroj? Toš jag vipadál... Tak... Rukáfce, fritka, sukňa, spodňička a navrch zásťera. Krpce, ponožki pletené a šátek. Mgr. Pavla Škarpichová
Knihovna Rusava a rusavští čtenáři Obecní knihovna v Rusavě v současnosti čítá 2300 svazků. Podle slov místostarostky Dany Gajdošové obec ročně do nákupu nových knih investuje ze svého rozpočtu kolem osmi tisíc korun. „Máme zajištěn mezivýpůjční knihovní fond, což je pro naše stabilní a náročnější čtenáře rozhodně přínosem,“ řekla s tím, že pravidelných čtenářů je v obci kolem dvaceti. „Ti „skalní“ dospělí čtenáři zůstávají téměř beze změn a nás těší, že už evidujeme i 32 dětských čtenářů. Škoda jen, že ty aktivnější prozatím sečteme na jediné ruce. Celkem evidujeme 68 čtenářů.“ Poprvé se letos obec Rusava zajímala o grant, ale bylo hodně uchazečů a málo peněz, které se měly rozdělit. „Bylo mi jasné, že naše malá knihovna na nějakou dotaci nejspíš nedosáhne, ale za pokus to stálo. Snad někdy příště,“ netajila se místostarostka optimismem. Jsou knihovny, kterým se občas podaří nějaký husarský kousek a setkají se s člověkem, který obecní knihovnu obohatí svými soukromými svazky. Na otázku, zda se takový dárce našel i v Rusavě, odpověděla, že pan Petr Wegrzyn zapůjčil naší knihovně 60 knih na dva roky. A po čem že rusavští čtenáři nebo čtenářky sahají? Ač by se dalo očekávat, ženy na rodičovské dovolené moc do knihovny nechodí. Zato hodně chodí do obecní knihovny důchodci. Ti už prý jdou po konkrétních titulech a autorech. Jejich čtenářský vkus je už vyhraněný. Dozvídáme se, že obecní knihovna v Rusavě má i čtenářku, která opravdu veškerý svůj volný čas věnuje četbě a v knihovně je takříkajíc doma. Zajímalo nás, zda se obec stará o knížky i fyzicky. Zda je v její kompetenci i jejich údržba, přebalování a další s knihovnickou činností související úkony. Knihovna v Rusavě spadá pod Městskou knihovnu v Bystřici pod Hostýnem, jež je jejím garantem, takže tyto povinnosti ponechávají na odbornících. Rusava spolupracuje i s Knihovnou Kroměřížska a nutno říci, že s oběma, kroměřížskou i bystřickou knihovnou, je tato spolupráce velmi prospěšná.
Zpravodaj obce Rusava
13
Výchova nových čtenářů Děti – to jsou budoucí čtenáři a právě v jejich řadách je třeba je i nacházet. Proto se také D. Gajdošová snaží najít si cestu k nim a upoutat jejich pozornost věnovanou knize. „Začala jsem se o to snažit hned na podzim loňského roku. Za dva měsíce se podařilo zorganizovat šest akcí zaměřených na čtenáře. Dvě z nich byly adresované dospělým čtenářům, zbytek byl výhradně pro děti. Ano, snažím se děti učit lásce a úctě ke knize,“ řekla a záhy dodala, že jsou ji v tom velmi nápomocné paní učitelky jak v mateřské škole, tak na prvním stupni zdejší školy. „Chce to pořád nové nápady. Přivezla jsem například dětem koťátko a zatímco si s ním hrály, četli jsme si knížku o kotěti. Vím, že ve školce jim čtou paní učitelky i před spaním. Nedovedu už posoudit, zda a do jaké míry si s dětmi čtou i rodiče doma. Chápu, že jsou mnozí natolik vytíženi, že jim pak už vůbec nezůstává čas na to, aby si doma s dětmi četli,“ přemýšlí nahlas Dana Gajdošová a vzpomíná na další vydařenou čtenářskou akci pro děti. „Jednou mě napadlo vypůjčit si ve zverimexu myši. Opět jsme spojili opravdovou zkušenost s myším kožíškem, doteky zvířátek s četbou z knížky o myších ve městě a ve vesnici. Na vsi mají děti se zvířátky přece jen více zkušeností, ale četba je touto formou i pro děti ve vsi mnohem přitažlivější,“ připustila místostarostka a přiznala se, že oslavy 350. výročí obce její úsilí o takovéto získávání nových čtenářů v Rusavě na jistou dobu umlčelo, neboť práce s přípravou oslav bylo tolik, že na podobné aktivity už nezbyl čas. Přesto je bilance v Rusavě docela slušná: Moje první návštěva knihovny/pro děti MŠ a ZŠ první třídy, Mikulášská chvilka s knížkou a Vánoční den v knihovně. Člověka pak potěší, když při dalším setkání u knížek si některé z dětí na předchozí posezení vzpomínají a dokonce si něco i zapamatují. Dospělí čtenáři potřebují, na rozdíl od dětí, jinou pobídku. „Například jsme si vzali knížku o tvorbě adventních věnců a spojili jsme listování v knize přímo s rukodělnou prací. Kniha se v tomto případě stala vlastně návodem, jak si pro své blízké něco pěkného vytvořit.“
Internet versus kniha Více než o knížky mají i v Rusavě děti zájem o internet. Věčné téma současnosti: Dovede internet nahradit knihu? Nevyhne se ani takové obci jako je ta naše. Zastánců i odpůrců je hodně a ač internet patří rozhodně k rychlejšímu způsobu získávání informací než třeba listování v knize, nelze ani jednu z metod zatratit. Stejný názor sdílí i Dana Gajdošová, která říká, že má o to větší radost, že se o práci na počítači zajímají dnes už i starší lidé. „Znám řádku lidí, kteří se chtěli naučit pracovat s internetem. Od dvacátníků až po osmdesátníka,“ říká, s obdivem zejména k těm starším, kteří se o veřejně přístupný internet v knihovně obecního úřadu zajímají. „Jsem schopna je naučit těm nejnutnějším základům a jsem ráda, že se to mezi lidmi rozneslo a naší nabídky využívají,“ říká místostarostka. „Jistá paní se mi dokonce svěřila, že má nabídku dobré práce, ovšem musí znát základy práce na počítači. Je příjemné vědomí, že můžete někomu i v tak důležitém životním kroku, jakým hledání práce je, pomoci.“ S každým ze zájemců strávila u počítače Dana Gajdošová deset hodin. Zatímco u počítače v obecní knihovně měli možnost zorientovat se zcela zdarma (a neskončili
14
Zpravodaj obce Rusava
Rusava obRazem
Rekonstrukce, na kterou přispěli Zlínský kraj, Nadace Iva Valenty a sbírka mezi farníky, vyšla na 200 tisíc korun.
Mistr varhanář Dušan Černoch projevil při jejich opravě krom fortelu i notnou dávku trpělivosti.
Sváteční neděle. Zatímco slavnostní mše v evangelickém kostele už skončila, katolickým chrámem se ještě nesl zpěv.
Zpravodaj obce Rusava
Rusavská svatba začíná. Svatebčanům, kteří se blíží k domu nevěsty, vyhrává muzika.
Dejte nám tu vašu cérečku – žádají mládenci o nevěstu. Než dostanou, předhodí jim kdejaké roby…
Toš tu ju máš, synečku ...
Ještě poslední objetí, pár panenských slziček na rozloučenou a…
Požehnejte mi – prosí rodiče cérečka v naději, že jde do dobrého života.
Zpravodaj obce Rusava
Už idúúúú – volají děti a utíkají před muzikou, aby jim nic neuteklo.
Svatba jako řemen – říkají si ti, co na nich nezůstalo místo u stolu.
Pomodleme se a potom připijme na zdraví novomanželů…
Muziko, hraj! Volají mládenci, aby mohli vzít do kola cérečky.
Pojďme všichni do kola, radujme se. Nevěsta je začepená, nalévejte!
Tancovalo se, hodovalo, zpívalo a radovalo do samého rána…
Zpravodaj obce Rusava
Zlínští Internacionálové nakonec s rusavským týmem prohráli.
Mažoretky z Bystřice pod Hostýnem ukázaly, že hodiny pilného nácviku pak přináší divákům radost. Rusavské naděje. Žáci domácího oddílu uvolnili hřiště starým pánům.
Starosta Bohumil Škarpich odstartoval Rusavskou padesátku v kroji. A opravdu hlasitě…
Cyklisté na startu hledají ty nejvýhodnější pozice. Jen vyvolení favorité je mají předem zadané.
Zpravodaj obce Rusava
pouze u základů, ale ti šikovnější se naučili udělat si i nějakou tabulku nebo uložit si či okopírovat fotografii apod.), od ledna do května letošního roku se podařilo do tohoto, pro mnohé zcela nového média, zasvětit poměrně slušnou řádku lidí. „Je příjemné vidět, jak se ze svých nových znalostí lidé umí těšit. Nakonec veřejně přístupný internet jim k tomu dává ideální příležitost,“ uzavřela své vyprávění o obecní knihovně v Rusavě Dana Gajdošová jakožto místostarostka a knihovnice současně. Alžběta Škarpichová
Ohlédnutí za oslavami
ze života dědiny
Oslavy 350. výročí obce Rusava jsou už minulostí a málokdo si dovede co i jen představit, kolik úsilí za nimi stojí. Obec jako Rusava nemá týmy lidí, kteří by s něčím podobným měli zkušenosti. Přesto se nemá dnes za co stydět, neboť z pohledu návštěvníka, stejně jako z pohledu pozvaného interpreta či třeba i nezainteresovaného občana, by sotva někdo mohl najít nějakou větší chybu. Ti, kteří byli u toho každý den, lidé, kteří mnohdy doslova za pochodu řešili na pohled neřešitelné situace, by o tom mohli dlouze vyprávět. Nevyprávějí. Za oslavami udělali tečku, a protože právě v napjatých situacích se poznají nejen schopnosti, ale i charaktery lidí, mohou si dnes spokojeně říci – vyšlo nám to. Přípravy Jak se rozbíhaly přípravy jubilejních oslav obce? To už byla otázka pro místostarostku Danu Gajdošovou: „Koncem února letošního roku jsme si zaznamenali první kroky vedoucí k přípravě oslav 350. výročí od založení obce Rusava. Zkušenosti s ničím podobným jsme neměli, a proto to nebylo pro nás jednoduché. Museli jsme být v neustálém kontaktu s účinkujícími a povedlo se nám to. Přiznám se, že téměř každý program, který jsme domlouvali, jsem se snažila pojistit náhradním. Jsme všichni jen lidé a stát se může leccos, ale nakonec nebylo potřebné dělat žádné závažné změny,“ řekla. „Bernou mincí“ byla ražba jubilejní mince na místě, mohl by někdo říci. Byla jí ovšem i perfektní koordinace jednotlivých složek – hasiči počínaje přes myslivce, klub rodičů a sportovci konče. Obrovský kus práce udělali všichni ti, kterým Rusava jako obec, s níž jsou jakkoliv spjatí, ležela na srdci. Děti ve škole a v mateřské škole se na tento den připravovaly už měsíce dopředu a paní učitelky dokonce rozdaly vysvědčení o den dříve, aby mohly společně s ostatními zájmovými skupinami připravit učebny pro jednotlivé výstavy. „Vše muselo klapat jako hodinky,“ řekla nám o prázdninách ředitelka školy Jana Podolová. „Nebylo jediného člověka ve škole, který by neměl nějaký úkol. Musely jsme se připravit na to, že naší školou projdou stovky lidí a že jí budou procházet celé dlouhé dny. Expozice, které tu byly otevřeny, byly přitom mimořádně vzácné a nikdo z nás nechtěl ani pomyslet, co by se stalo, kdyby se co i jediná z nich porušila, nebo dokonce ztratila. Byly tu staré vzácné kroniky, dokumenty o jednotlivých staveních, spoustu archivních a mohu říci, že i nesmírně vzácných fotografií, které nám lidé pro tuto příležitost půjčili. Byla to velká odpovědnost za kus dědictví našich předků a my jej chránily jako oko v hlavě.
Zpravodaj obce Rusava
15
Vzpomínám si, že jsme se neodvážily ani jít podívat na rusavskou svatbu, abychom to vše co i jen minutu nechali bez dozoru. Snad ji uvidíme alespoň z nějaké videoprojekce,“ uzavřela s úsměvem ředitelka školy. Návštěvníkům ovšem nemohlo uniknout ani to, že navzdory množství lidí, kteří školou a školním pozemkem prošli, nikde nebyly odpadky. Vše bylo pod neustálým dohledem pořadatelů a uklízeček. Výstavní exponáty byly nakonec nabízeny k prohlídce i v dalších dnech. V době, kdy už dávno byly vystřeleny poslední rakety ohňostroje, kdy už dávno předtím dozněly poslední tóny kapel. Rusava po dobu oslav připomínala rušné náměstí velkoměsta. Nejen před obecním úřadem a školou, kde stály stánky jarmarečníků, ale i kolem fotbalového hřiště, koupaliště a obecního domu. Na návsi se pásly ovce s jehňátky, které se možná pro některé děti návštěvníků z měst staly první možností vidět ta zvířátka jinak než za výlohou hračkářství. Všude bylo i díky pochopení návštěvníků čisto a vládla výborná nálada. Hosté Starosta Bohumil Škarpich měl v těch dnech o to více starostí, že pozvánky obec rozeslala mnoha hostům. A že jich bylo! Starostové z okolních vesnic, zástupci kraje, poslanci… Na slavnostním zasedání Zastupitelstva obce se představitelé obce sešli se svými hosty, další přicházeli postupně a nikdy se nestalo, že by co i jeden odjel z Rusavy, aniž by se mu někdo alespoň chvíli nevěnoval. Pamatovalo se opravdu na každého. Připraveny byly drobné dárky jak pro vzácné oficiální hosty, tak i pro děti, které dokázala potěšit třebas káča či jiné drobné dárky, k nimž patřily i různé atrakce. Vláček, který je vozil po dědině po celé dny, koníky, z jejichž sedla se dalo podívat opravdu z výšky, ale i bystřické mažoretky, Železný Zekon – silák Zdeněk Knedla z Bystřice pod Hostýnem. Mohly se dosyta vydovádět v pěně, kterou jim u hřiště vyrobili hasiči, nakouknout na hasičskou techniku, která lákala kluky všech věkových kategorií, ale i zkusit si rukavici sokolníka a nechat z ní odstartovat jednoho z cvičených dravců. Jídlo a pití nechybělo ani na chvíli, a tak z Rusavy nikdo neodcházel ani hladový, ani žíznivý. Slavnostních dortů se díky sponzorství pana Vávry nakrájelo tolik, že všechny ani objektivy fotoaparátů nezachytily. Vrcholem všeho byla Rusavská svatba, o níž se zmiňujeme na jiném místě zpravodaje. Jednička pro všechny Co říci závěrem? Organizačně obec, hlavně díky všem jejím aktivním složkám, zvládla přípravu i samotnou realizaci oslav perfektně. „Bylo toho hodně, ale jsem ráda, že ta koordinace, která přece jen spočinula na mně, protože jinak to už při podobných událostech udělat nelze, byla nakonec v pořádku,“ řekla místostarostka Dana Gajdošová. „Rusava se po dobu oslav postarala o tisíce lidí. Takovou zkoušku naše obec dlouho nezažila.“ Byly i perličky. O jednu z nich se postaral muž, který v roli knížete Rottala měl vyzvat přítomné, aby po rusavské svatbě zasadili u kostela smrk. „Byl už převlečený do dobového oděvu, jen přijet v kočáře ke kostelu… Protože pořád nejel, docela jsme mnozí znervóz-
16
Zpravodaj obce Rusava
něli, a tak jsme nakonec na jeho pokyn nečekali a dle scěnáře jsme se do výsadby jedle pustili. Bez něj. Byla už v zemi, když „Rottal“ nakonec pozdě, ale přece přijel. Opozdil se, protože zjistil, že má krátké ponožky,“ vypráví už dnes s úsměvem jednu z perliček místostarostka Gajdošová, které tehdy prý velmi do smíchu nebylo. „V krátkých ponožkách přece nemohl před lid předstoupit, a tak se vysvlékl z dobového oděvu a utíkal se převléci. Měl dát sice pokyn k zasazení jedle, ale když už při jeho příchodu byla i zalitá a starosta spolu s portáši zalévali její budoucí růst slivovicí, přijely koně s Rottalem.“ Vřelé díky sponzorům První přípravy oslav začaly již v únoru. Pak následovaly nesčetné telefonáty, ověřování, potvrzování, nešlo spoléhat se na náhodu. Moderátor z rádia Čas, které bylo mediálním partnerem oslav, mnohé organizátorům svou profesionalitou ulehčil. Stejně tak jako finanční podpora desítek sponzorů, srnčí guláš, na který myslivci nejenže zajistili maso, ale dohlédli i na jeho přípravu, pečený divočák, jehož příprava vyvrcholila ve školní jídelně… to vše byly jen drobné střípky jedné obrovské mozaiky dobré vůle. Někdo by mohl říci, že to stálo hodně peněz a kdoví co za ně obec mohla mít… Vždy se najde někdo, kdo si najde důvod ke kritice. Těm už jen jediný vzkaz: I partneři, které obec pozvala, byli vůči jubilantovi vstřícní. Ať už to byli profesionální umělci, kteří svůj honorář nenatáhli do obvyklých výšin, nebo obchodní partneři. Například razič mincí z Jablonce se pro ražbu na místě rozhodl i proto, že se podařilo pro něj získat výhodné ubytování. Při účtování cesty byli vstřícní také komici z Prahy, a tak rozpočet, který si na oslavy obec stanovila, se nakonec podařilo částečně snížit. „Podařilo se nám pokrýt náklady na oslavy z velké části partnery, kteří na ně přispěli sponzorsky,“ vysvětlila místostarostka. „Vzpomínám si na počáteční přípravy, kdy byly úvahy nad některými programy, kterých jsme se obávali. Zdálo se, že některý program nebudeme schopni ani zaplatit, ale nakonec se podařilo finance na něj získat od sponzorů. Těm sponzorům, kteří pro obec udělali maximum a přispěli opravdu štědře, jsem již poděkovala osobně a těm, ke kterým jsem se ještě nedostala, ještě hodlám naše díky tlumočit. Bylo jich téměř šedesát a my bychom jim rádi i touto cestou za jejich štědrost vyslovili vřelé díky,“ řekla místostarostka Dana Gajdošová. (AŠ)
Zpravodaj obce Rusava
17
Rozhovor s Miroslavem Hovořákem:
Rusavaská svatba nás vrátila do minulosti Když jsem přesvědčovala své kolegy – novináře, aby se přišli podívat na rusavskou svatbu, protože bude co natáčet i filmovat, reagovali trochu zklamaně: Svatba bez opravdové nevěsty a ženicha? To by naše redakce nevzala. Udělali chybu a potvrdil to i kameraman Emurfilmu Zlín. Byla to nádherná podívaná a ačkoliv z ní opravdové ANO před oltářem kostela nezaznělo, kdo přišel, nelitoval. Povězte, pane Hovořáku, jak se váš folklórní soubor na tento program připravoval? Kdo napsal scénář a pod čí režií vše probíhalo? Z iniciativy místostarostky paní Gajdošové se parta céreček a ogarů pustila do nacvičování tohoto zhruba hodinového programu. Vlastní nácvik si vzala na starost Martina Matelová a byla tam řada i bývalých souboraček, které se podílely i na doplnění krojových součástí, takže to byla poměrně složitější záležitost. Myslím si, že výsledek stál za to. Z čeho jste při tvorbě scénáře vycházeli? Těch zápisů rusavské svatby je několik, ale za , své jsme si vzali ten, který byl původním rusavk v Hovořá Mirosla rního souboru. ským krúžkem realizovaný naposledy, z něho se tel folkló vycházelo. Je pravda, že některým se to nelíbilo zaklada a argumentovali tím, že jsme mohli jít ještě dál do historie, dál než do počátku těch padesátých let, nicméně každý zápis má svá specifika a tam žádné politikum nevstupovalo. Měnily se jen drobnosti. Nic nebrání tomu, aby se to v budoucnu dělalo jinak, ale tyhle zápisy byly podle mne nejvěrnější. Kde jste vzali tolik krojů a hlavně protagonistů? Tolik krojovaných cérek a ogarů Rusava ani nemá. Členové Rusavjanu jsou z Rusavy, ale i z Brusného, Slavkova pod Hostýnem, Bystřice pod Hostýnem, ba dokonce i z Hulína. O práci se podělili nejen bývalí členové, ale i sympatizanti. Bylo potřeba kolem 50 lidí a náš kroužek má přes dvacet členů. Vše se odehrávalo kolem kostela. Dokonce i vyžádání nevěsty… Dům, ze kterého nevěsta vycházela, byl zvolen dle toho, že to byla dřevěnice, navíc blízko kostela, a protože jsme počítali, že přijde hodně lidí, a dodejme, že tolik jsme jich ani zdaleka nečekali, zdálo se nám, že toto místo bude příhodné. Pak se svatebčané stavovali u fary, kde je očekával pan farář, se kterým to bylo předem domluveno, dodejme,
18
Zpravodaj obce Rusava
že on tomu byl velmi nakloněn. Přešli kolem kostela a pak jej obešli – neboť loukou mezi kostelem a farou se procházelo krásně a bylo to atraktivní i pro diváky. Většina krojů je souboráckých, někteří bývalí členové mají vlastní kroje, ale i soubor Rusava z Bystřice nám vypomohl, za což jsme jim vděční. Půjčili nám zejména doplňky. Dlouho jste nacvičovali? Když jsem sečetl lidi, kteří se na nácviku podíleli, tak to bylo 1700 hodin. Obřad trval přibližně hodinu, takže se museli naučit hodně textů… Byla i nápověda? Obava, že se zapomene na text, tu samozřejmě byla. Hlavního protagonistu jsem upozornil, aby když náhodou zapomene text, aby opakoval jen „to je věc, to je věc“, ale on nakonec říkal, že se mu zdá, že si pamatuje pouze tuto věc (smích), ale nakonec to zvládli všichni bezvadně. Potíž byla v tom, že měli přenosné mikrofonky, které mají obrovskou citlivost a každá nepatřičná poznámka by byla hned slyšet. Ty jsme měli také zapůjčené a na tom měli velký podíl jak místostarostka Gajdošová, tak radní Neumann. Jak to bylo s pohoštěním? Jako na správné svatbě se opravdu hodovalo… Vše pocházelo z vlastních zdrojů. Pekly cerečky ze souboru, něco bylo taky od pana Vávry, Grajcara, ale ty svatební koláče, co byly na stole a ze kterých se nakonec hostili i diváci, si napekly cérky samy. Rusavská svatba byla tak trochu dílem obrovského entuziasmu, viďte? Časem se za vše platí. Navzdory tomu nadšení. Když věnujete více času jednomu, ochudíte druhé, ale byl to jeden z faktorů, proč jsme nakonec neodjeli na prestižní festival do Litvy. Je pravdou, že někteří chlapci dělali v té době státnice na vysokých školách a někteří členové měnili své zaměstnání. Celý průběh svatby je zdokumentován na videu, tak se už těšíme na projekci, která bude součástí ročního hodnocení souboru. Nejen obec slavila. Je pravda, že váš Valašský krúžek má také výročí? Valašský krúžek má 30leté jubileum. Soubor je živoucí organizmus, který ve svém životě prožívá radosti, strasti, stoupání i pády. Když odejde ze souboru několik členů – a to se stává – můžete začínat od znova. Za těch 30 let jsem zažil vzestupy a někdy i sestupy, ale to patří k životu. Je dobré, že s námi spolupracuje výborná cimbálová muzika Rusava, která měla výrazný podíl na úspěchu celé akce, stejně jako na všech vystoupeních Rusavjanu v posledních letech vzájemné spolupráce. Ošoupali jste za tu dobu hodně krpců? Dnes je už obutí jednodušší záležitost. V nedaleké Kelči pracuje pan Hýža, který je šije, ač to léty podražilo, ale ten servis je vynikající. Kůže holt podražila… Od počátku podnes má soubor stejný název. Tvoří jeho jádro Rusavjané? Ano, ale členové jsou jak už bylo dříve řečeno z celého okolí.
Zpravodaj obce Rusava
19
Ještě ke svatbě. Kdo byla nevěsta a kdo ženich? Nevěstu ztvárnila moje vnučka Pavla Hovořáková a ženicha Petr Matela. V souboru máme raritu. Tančí tři bratři Matelovi, dva z nich jsou dvojčata. Starší je manžel naší choreografky. Prozraďte, choreografka má nějaké speciální na choreografii zaměřené vzdělání? Naše choreografka Martina Matelová pracuje v oboru zdravotnictví, ale mnohému se naučila a má pro věc talent a navíc jí pomáhají choreografové z Liptálu a ze Zlína, kteří nám některá pásma nejen zpracovali, ale pomohli i nacvičit. Koho lze pokládat za zakladatele souboru? Zakladateli souboru Valašský krúžek Rusavjan byla skupina lidí v čele s Josefem Hudcem – Včelínským, která oslovila bývalé členy krúžku a potencionální tanečníky. Od asi třetí zkoušky jsme se přidali s manželkou a postupně jsem převzal vedení souboru. Moje postavení v souboru se postupně měnilo z „nácvikáře“ spíše v manažerský post. Dnes je roční rozpočet mnohonásobně vyšší než například před deseti léty. Ve kterých zemích se už Rusavjan prezentoval? Prvních 20 let byl problém vůbec někam vyjet. Pak jsme se nadechli – a našly se i peníze – a vyrazili do světa. Od Říma na jih Itálie. Jiný svět - jiná země. Byli jsme na Sardinii, tancovali jsme v Rakousku, Německu, Polsku, byli jsme na Kanárských ostrovech, v Portugalsku. Uvažovali jste už o tom, že právě s touto Valašskou svatbou byste se mohli někde prezentovat, když už jste ji nastudovali? Valašskou svatbu má v repertoáru více folklórních skupin a souborů, ale nebrání nic, abychom to zkusili. Nechám to svému nástupci, protože jsem se už rozhodl, že svůj post přenechám postupně někomu jinému. Je to náročná práce, vždyť v souboru jsou různé věkové kategorie od 15 let výše. Máte už představu o dalších cestách? Za 14 dní se chystáme na festival do Brna. V září probíhá fotbalový turnaj folklórních družstev v Jasenné (3 děvčata a 3 chlapci) a plánujeme koncert na Rusavě k výročí souboru. Jsme dnes v situaci, kdy máme hodně kontaktů. Například na Kanárské ostrovy se velmi těžko v následujících letech dostane jiný český soubor, ale my jsme si tam udělali velmi dobré jméno. Hodně nám dnes pomáhá i webová stránka souboru a tím i virtuální prezentace. Obvykle jde o výměny. Platí to i ve vašem případě? Tancovali jsme například se souborem z Kolumbie na Kanárských ostrovech a za rok nato jsme se setkali v Liptále na Valašsku. V Liptále jsme nakonec vystupovali se společným hodinovým programem s folklórními přáteli z Portugalska a ještě před tím pro občany Rusavy v Obecním domě.
20
Zpravodaj obce Rusava
Ve folklórní diplomacii jsme schopni si pomoci, ale hodně to záleží také na penězích. Nejtalentovanější děti ovšem obvykle patří do rodin, které mnoha financemi neoplývají, a tak se snažíme získat prostředky na jejich účinkování od sponzorů. Na kdy připadnou, pane Hovořáku, oslavy výročí vašeho souboru? Můžete naše čtenáře pozvat? Pokud se nic mimořádného nestane, plánujeme slavnostní program k výročí Rusavjanu na 8. prosince 2007 v sále Obecního domu na Rusavě. Povídala si: Alžběta Škarpichová
Budujeme naučnou stezku Přes padesát tisíc korun získala JZŠ T. G. Masaryka Rusava z rozpočtu Zlínského kraje na projekt nazvaný Rusavské chodníčky – naučná stezka. Je do něj zahrnuta příprava a výroba informačně-vzdělávacích panelů a propagačních materiálů pro naučnou stezku, která se bude v katastru naší obce budovat. Měla by mít sedm zastavení a přístupnou formou, aby jí porozuměla i laická veřejnost, seznámí jak obyvatele, tak návštěvníky obce s vývojem krajiny a přírodními krásami v okolí obce i celém kraji Hostýnských vrchů. Žádost o dotaci zpracovala projektová manažerka Podhostýnského mikroregionu Mgr. Kateřina Zavadilová. Projekt se zaměřuje na aktivní zapojení zejména dětí a mládeže na přípravě materiálů s enviromentální tématikou potřebných pro vybudování naučné stezky Rusavské chodníčky. Právě mladá generace by se měla zapojit do popularizace a osvěty v oblasti ochrany přírody a krajiny, v níž žije. Cílem celé akce je také prohloubení enviromentálního vzdělávání a výchovy ve školách, a to už od nejútlejšího věku. Jen tak lze podpořit myšlenku šíření informací o hodnotách naší překrásné přírody, přírodního dědictví Hostýnských hor a celého Podhostýnského mikroregionu. Cílových skupin je více, ač – a to především - jsou to právě děti a pedagogové z rusavské školy, kteří se na projektu budou podílet aktivně. Vzdělaní v této oblasti by měli ovšem být všichni. Obyvatele Rusavy nevyjímaje. Do rukou se jim, stejně jako návštěvníkům tohoto regionu, dostanou nejen informace o stezce, ale i prostřednictvím informační brožury se mnoha zajímavých informací budou moci dopátrat. Informační stezku ocení určitě hlavně turisté, kteří hojně naši obec a její okolí navštěvují. Vždyť Rusava je oblíbenou turistickou oblastí Hostýnských vrchů a navzdory snahám o rozmach turistiky je naším cílem uchovat ráz krajiny a zabránit jakékoliv devastaci fauny či flóry. V prvním roce by měla být vytyčena trasa, další rok se budou osazovat turistické značky a nutno říci, že tato činnost nikdy nebude končit, neboť bude potřebovat neustálé udržování dobrého stavu, zvelebování jak co do technického stavu informačních tabulí, tak co do informovanosti, získávání a zpracovávání dalších cenných poznatků. (aš)
Zpravodaj obce Rusava
21
Nový školní rok
naše škola
Nový školní rok jsme slavnostně zahájili v pondělí s celkovým počtem 55 dětí na základní škole. Přivítali jsme 15 milých prvňáčků, na které jsme se velmi těšili. V první třídě se od letošního školního roku bude učit podle Školního vzdělávacího programu. Z důvodu poklesu žáků na naší škole jsme však museli přistoupit ke sloučení dvou tříd, a to čtvrté a páté. Jsme tedy v současné době čtyřtřídní škola. Pokles žáků v současné době trápí všechny školy a všichni se s ním musíme nějak vyrovnat. Jana Podolová
Kresby z Rusavy uspěly na Velehradě Počátkem září přišlo do školy poděkování za účast ve výtvarné soutěži „Cestou dvou bratří“, kterou v rámci Dnů dobré vůle vyhlásili na Velehradě v červenci letošního roku. Na Velehradě byly nakonec vystaveny i práce žáků rusavské školy. „Výkresy, které jsme do Velehradu poslali, se sice nevrátily, ale dětem za jejich úspěch v soutěži rozhodně patří poděkování,“ uvedla ředitelka školy Jana Podolová. „Poslali jsme do soutěže celkem 3 výkresy, pod nimiž byly podepsány Pavlína Botíková, Markéta Vaculíková a Tereza Hradilová. (aš)
Požární ochrana očima dětí Závěrem minulého školního roku se všichni žáci 1. třídy účastnili okresní výtvarné soutěže „Požární ochrana očima dětí“. Žákyně Anička Dvorníková získala krásné 3. místo. Byla za odměnu pozvána na prohlídku požární zbrojnice v Kroměříži a postoupila do krajského kola této soutěže. (jp)
Před školou jsou nové značky O možnosti přidělení dotace v rámci Programu prevence kriminality na místní úrovni – Partnerství pro rok 2007 – se starosta Rusavy Bohumil Škarpich dozvěděl díky informaci z kanceláře krajského hejtmana Libore Lukáše v prosinci loňského roku a už letošní školní rok rusavské děti i ostatní účastníky silničního provozu přivítalo před školou nové dopravní značení. Od republikového výboru pro prevenci kriminality Ministerstva vnitra ČR získal Zlínský kraj na jaře účelovou dotaci na projekt „Bezpečně do školy“. Po etapě vyřizování povolení změn v dopravním značení následovala instalace značení v lokalitě poblíž rusavské školy. Další část projektu bude probíhat v těchto podzimních měsících, kdy se ve školách uskuteční výchovný program k bezpečnosti silničního provozu pro děti prvních až pátých tříd základních škol. Při této příležitosti děti dostanou retroreflexní doplňky oděvů. O všech akcích, které v rusavské škole na podzim proběhnou, budeme čtenáře našeho zpravodaje informovat.
22
Zpravodaj obce Rusava
První z nich proběhne již ve čtvrtek 27. září, kdy bude mít naše škola od osmi hodin ráno do poledne možnost účastnit se projektu „Bezpečně do školy“. Vše proběhne za asistence pracovníků České policie. Děti budou mít toho dne důležité úkoly, neboť budou probírat teorii silničního provozu a pod bedlivými zraky policistů budou i jezdit na kole a koloběžkách. (jp)
Varhany v evangelickém kostele jsou opět jako nové
Zaslouží si naši péči
ze života církve
Varhanář Dušan Černoch z Přerova počátkem února 2007 prohlédl varhany v rusavském evangelickém kostele a zjistil, že jsou ve velmi špatném stavu. Nástroj postavila na konci 19. století firma K. Neusser Neutitshein a od té doby se dispozice nástroje nezměnila. Jak uvedl varhanář, ani v jeho dalších částech nebyly v minulosti provedeny zásadnější změny. Nástroj byl v celém rozsahu napaden dřevokazným hmyzem a nacházelo se v něm velké množství nečistot. Ptačí trus nevyjímaje. Velká pole muších výtrusů, pavučiny a zatečená barva od malování kostela udělaly také své dílo zkázy. Podle mistra varhanáře se asi padesát píšťal vůbec neozývalo a zbytek byl rozladěn. „Většina kovových píšťal byla poškozena při údržbě. Měly roztrhaná a pomačkaná těla, vytrhaná ladítka, vytržená lábia, odlomené vousy a pokřivená jádra. Dřevěné píšťaly poškodilo většinou působení dřevokazného hmyzu. Chyběly zátky, nožky, některé stoličky byly rozlámané. Také chybělo několik píšťal včetně prospektových a v traktuře bylo několik závad, jako například zlomená táhla, zlomené kuželky, klepající a mechanicky rozhozené klávesy. Pedálová klaviatura byla také opotřebovaná,“ zhodnotil stav rusavských varhan Dušan Černoch. Do jejich opravy se varhanář z Přerova pustil v únoru 2007. Postupně nástroj rozebral, otevřel vzdušnice, odstranitelné nečistoty odsátím a vyfoukáním stlačeným vzduchem, dřevěné části nástroje napustil sanačním a petrifikačním roztokem přírodních pryskyřic v organických rozpouštědlech. „Napuštění jsem provedl nátěrem, nástřikem tlakovou pistolí, injektáží, případně ponořením do lázně, a to dle potřeby i opakovaně,“ uvedl varhanář ve své závěrečné zprávě s tím, že kancely bylo potřeba ošetřit detailní injektáží. V kancelách vyměnil zlomené kuželky, a protože v nástroji je přívod vzduchu do prospektu řešen propojením dlabanými kanálky mezi píšťalnicemi, spoje bylo potřeba přetěsnit silnou měkkou kůží. Kanálky ovšem nemají vždy dostatečný průřez a neposkytují dostatek vzduchu, zvláště krajním píšťalám prospektových polí. Polámané stoličky bylo třeba slepit a chybějící nebo zlomené nožičky doplnit. „V několika případech jsem zvětšil otvory v píšťalnicích pod píšťalami. Prospektové píšťaly dostaly nové oplstění věšáků a doplnil jsem také chybějící uchycení.“ Také kovové píšťaly byly v mnoha případech podle Dušana Černocha značně zdevastované. Opravil proto všechny poškozené části, zejména bylo nutné zaletovat vytržená lábia, ladítka a trhliny v tělech. „Pokud se mi podařilo zformovat ústí píšťaly ladícím růžkem do potřebného tvaru, bylo ústí ponecháno bez cínařských zásahů. V opačném případě
Zpravodaj obce Rusava
23
byla píšťala nastavena naletováním nového ústí, nebo byla vletována potřebná nová část. Prospektové píšťaly jsem po nutných opravách přebrousil a přestříkal syntetickým stříbrným lakem. U dřevěných píšťal jsem zalepil několik roztržených těl, doplnil chybějící zátky a nohy. U mnoha píšťal jsem vyměnil kožené těsnění zátky. Protože některé kovové i dřevěné píšťaly chyběly, byly vyrobeny úplně nové,“ konstatoval varhanář. Po zásluze dostal zcela novou podobu i hrací stůl. Jakmile byl vyčištěn a napuštěn, opatřil jej varhanář novými plstěnými součástky. Také pedálovou klaviaturu potáhl nově a nový práh hracího stolu vyrobil přesně podle zničeného vzoru. Trakturu vyčistil, konzervoval a opravil všechny závady. Do nástroje musel vyrobit a osadit mnoho drobných součástí, a také na poškozeném laku skříně musel udělat potřebné korekce. Výsledek? V nástroji jsou už dnes všechny píšťaly, přičemž nově vyrobeny byly pouze ty, které mu chyběly. Všechny píšťaly v něm byly opraveny, případně opakovaně napuštěny. „Nástroj jsem naladil a dle možností intonačně vyrovnal,“ konstatoval v závěru varhanář Dušan Černoch z Přerova, jehož zásluhou má rusavský evangelický kostel po více než sto letech varhany opět jako nové. Oprava vyšla na 200 tisíc korun, přičemž dotace Zlínského kraje činí 50 tisíc korun, grant Nadace Iva Valenty „Děti, kultura a sport“ Uherské Hradiště se podílel částkou 45 tisíc korun. Obě žádosti zpracovala Mgr. K. Zavadilová, projektová manažerka mikroregionu. Z vlastních zdrojů církve: Jeronymova jednota ze sbírky věřících přidala 87 tisíc korun vé. opravě jako no po u jso y a zbylých 18 tisíc zaplatil farní an rh Va sbor Českobratrské církve evangelické v Rusavě. Všem dárcům patří vřelé poděkování. Jde o nemalé finanční prostředky, což občany Rusavy zavazuje, aby byla v budoucnu tomuto nádhernému nástroji věnovaná i patřičná péče. Údržba a jakékoliv zásahy, ke kterým v budoucnu v kostele dojde, budou muset pamatovat na to, že varhany jsou velmi citlivým mechanizmem, který i trocha neopatrnosti a ledabylého zacházení může zničit. Pečujme proto o ně jako o oko v hlavě. Práce byla dokončena a tóny, které varhany dnes vyluzují, dostaly zcela jiné zabarvení. Rozeznít je ovšem umí jen skuteční mistři, a tak se Česká církev evangelická rozhodla v rusavském kostele uspořádat koncert. Na „nových“ varhanech bude 6. října letošního roku v 17 hodin hrát Ladislav Moravec – církevní kantor. A. Škarpichová, fotografie: archiv D. Černocha
24
Zpravodaj obce Rusava
Zajímavosti o obyvatelích lesa:
ekologie
Sluky prozrazují velké oči
Sluk v naší krajině ubývá, přestože se již řadu let neloví. Mají mnoho predátorů. Sůvami, jestřáby a krkavci počínaje, divočáky, jezevci, kunami a tchoři konče. Sluka lesní je veliká asi jako koroptev a rozpětí křídel má asi 60 centimetrů. Její zbarvení jí umožňuje, aby se po přitisknutí k zemi stala v listí s jehličím zcela neviditelnou. Prozradí ji jen velké černé a lesklé oči. Přitisknutá dokáže zůstat do poslední chvíle a teprve v největším nebezpečí, než na ni šlápnete, vzlétne. Vyhledává vlhká místa s bohatým bylinným patrem, ne však vysokou travou. Loví červy, žížaly, larvy hmyzu, škvory, pavouky a v zimě sbírá bobule a semena. Sluky většinou odlétají do Středomoří, jen v mírných zimách zůstanou. Přilétají kolem poloviny března. Nejprve slepičky, po nich kohoutci. Ti poletují nízko nad vrcholky stromů a volají slepičky hlasem znějícím jako „kvork“. Slepičky, pokud je uslyší, se ozvou tichým popiskováním. Kohoutek slepičku okamžitě najde a začínají námluvy. Kohoutek se jí předvádí, jak nejlépe umí. Hnízdo staví slepička a staví jej na zemi, mezi roštím a listím. Tam snáší čtyři vejce, na kterých sedí 22 až 24 dnů. Dva dny před líhnutím si kuřátka prorazí skořápku a jakmile se vylíhnou, opouští hnízdo. Mají již krátký zobáček a matka jim vyhledává a předkládá potravu pět až šest týdnů. Velmi ostražitě je přitom hlídá. Při sebemenším nebezpečí, pokud ještě nelétají, je přenáší přitisknutá pod sebou za letu. Hřadují nízko nad zemí, většinou na pokraji smrčin. Svá místa dodržují po dlouhá léta a většinou zahnízdí tam, kde probíhá tok. Podzimní tah bývá tichý a nepravidelný, a proto si jej málokdy všimneme. Mnoho sluk se loví na pobřeží Středozemního moře, a právě to je druhý a podstatný důvod snižování stavů. Příbuzná sluky Bekasina otavní dorůstá jen asi třetiny velikosti sluky lesní. V rozpětí měří asi 27 centimetrů a ze všech sluk má nejdelší zobák. Říká se mu píchák - podle způsobu, kterým vyhledává potravu v blátě a listí. Zvláštní je samečkův svatební let. Ve spirálách vzlétne až do sta metrů a pak s rozevřenými křidélky letí střemhlav dolů. I na stovky metrů je slyšet bekavý zvuk, který vydávají okrajová ocasná pera.Tyto zvuky lze zaslechnout za soumraku nebo když se rozednívá, nejčastěji za mlhavého počasí. Jeho lety se opakují po půlminutách a trvají někdy i půl hodiny. Toto nevšední divadlo lze pozorovat v dubnu i květnu. Nejmenší Slučka malá má v rozpětí křídel jen 17 centimetrů, ale zbarvená je podobně jako její příbuzné. Má jen tmavá záda s černým leskem se dvěma pásky zbarvenými jako stébla rákosu. U nás jsou vzácné. Mohou se objevit při jarním tahu, kdy odpočívají a hledají si potravu, zřídka však při přezimování. V rusavských lesích je ještě často možno zahlédnout sluku lesní, ale pokud se podstatně nesníží nárůst predátorů, hlavně divočáků, moc šancí na přežití nemá. Milan Charvát Obrázek sluky namaloval Michal Charvát (12 let)
Zpravodaj obce Rusava
25
Rusavská padesátka letos již počtvrté
sport
Sedm set sedmdesát sedm. Na tomto magickém čísle se letos zastavil počet přihlášených ve všech věkových kategoriích na stále oblíbenější závod horských kol Rusavská 50ka. Nutno podotknout, že toto číslo bylo dosáhnuto již při 4. ročníku, což určitě něco napovídá jak o popularitě této akce, tak o oblíbenosti horské cyklistiky v našich končinách vůbec. No a teď již k samotnému závodu. Ráno přivítala Rusava všechny účastníky slunečným počasím a předpověď naznačovala, že to tak zůstane po celý den. Již od 10. hodiny se začali závodníci řadit na startu, což byla příležitost zejména pro ty, kteří chtěli mít co nejvýhodnější pozici. První linie byla předem připravená. Tam pak stáli hlavní aspiranti na vítězství. Za všechny lze jmenovat českou špičku Ondřeje Fojtíka (letošní vítěz Drásala), Karla Hartla a Michala Přecechtěla, z domácích borců pak Ondřeje Koblihu či Karla Fojtíčka. Start závodu obstaral starosta obce výstřelem z brokovnice v jedenáct hodin. Hned od začátku udávala tempo skupinka závodníků v čele s největšími favority. Pořadí se postupně míchalo a až před Trojákem, kde přijel jako první Hartl a za ním Přecechtěl, se postupně začalo čelo trhat. Tou dobou už nezávodil odstoupivší Ondra Fojtík. Konec se pak pro hlavní favority obešel bez technických i zdravotních problémů, a tak jako první dojel Hartl, druhý Přecechtěl a na třetím místě, věkem ještě junior, Matěj Brož. Slunečné počasí, krásné prostředí Hostýnských vrchů, skvělí pořadatelé, vynikající divácká kulisa a zejména samotní účastníci v podobě několika věkových generací nadšených cyklistů, činí tento závod již po čtvrté léto v řadě skvělou prázdninovou akcí. Myslím si, že také akcí, kterou si určitě nenechá většina z nich ujít ani příští rok. Miroslav Ševčák Více informací najdete na www.rusavska50ka.com.
26
Zpravodaj obce Rusava
Ohlédnutí za fotbalem SK Rusava Muži A – tým V konečném pořadí tabulky 2006/2007 jsme obsadili 10. místo při zisku 32 bodů a skóre 48:68. Tento výsledek určitě nelze vnímat jako zklamání. Vzhledem k tomu, že jsme byli v I.B třídě nováčkem a především s ohledem na fakt, že nás celou sezónu pronásledovala neuvěřitelná série zranění. Celé jaro byl mimo hru Románek, Bílek odehrál pouze dva zápasy ze třinácti, Petr Pavelka stihl pouze polovinu zápasů, měsíc jsme nemohli využít K. Vaculíka, Zeleného i Novotníčka a také L. Vaculík neodehrál zdaleka plný počet utkání. I přes tyto objektivní příčiny musíme přiznat, že na jarní část sezóny jsme příliš radosti našim fanouškům nepřinesli. Výjimkou byl snad jen výborný výkon ve Zborovicích, naopak ve Slavkově, doma s Lukovem i s Lužkovicemi jsme zklamali a totální kolaps (0:8) v Kostelci u Zlína v posledním kole je prostě neomluvitelný. Ještě štěstí, že jsme v závěrečných minutách zápasů s Roštěním a Míškovicemi měli na své straně paní Štěstěnu. Nejlepším střelcem sezóny se stal s dvanácti góly Ondra Štefek, devět jich přidal Mirek Bílek. Nejvíce minut v uplynulé sezóně odehráli Marek Krajíček, Ondra Štefek a Eda Regentík. Překvapivě jsme patřili také k nejslušnějším oddílům soutěže. V rámci letní přípravy na novou sezónu jsme odehráli tři přípravné turnaje. V Lukově jsme skončili na 3. místě, kdy jsme hlavně psychicky nezvládli zápas s domácím týmem. Turnaj v Prusenovicích jsme vyhráli. Potěšila hra obrany a dobře zahrála i na domácím „Valašském poháru“.V šesti zápasech skončily v naší síti jen dvě branky. Nakonec jsme v silné konkurenci týmů z vyšších tříd obsadili za Přerovem pěkné druhé místo. Stín na naši přípravu vrhl fakt, že se nás i nadále drží smůla v podobě zranění, a proto pro další sezónu nemůžeme počítat s bratry Pavelkovými a střelec Štefek už začátek sezóny určitě nestihne. Nemluvě o tom, že do Holešova odchází „špílmachr“ Bílek. Na druhou stranu musíme uznat, že se našim organizátorům podařilo ulovit dvě slušné „ryby“ – gólmana Lukáše Neradila ze Slavkova p/Hostýnem a obránce Martina Charuzu z ligového dorostu Zlína. Muži B – tým Jaro bylo pro naši rezervu tentokrát horší než podzim. Sezónu nakonec tým B mužů dokončil na 12. místě se ziskem 24 bodů a skóre 36:64. Po celou jarní sezónu se nám sice podařilo vyhnout se jakémukoliv zdrcujícímu debaklu - nepočítaje opakovaný zápas v Žeranovicích. První duel jsme sice proti suverénovi soutěže dokázali po celý poločas „plichtit“ a jen průtrž mračen nás připravila o možné překvapení kola, zato domácí prohry s Pravčicemi a Hlinskem byly nakonec podobnou blamáží jako vyšetřování kauzy Čunek. V závěru jarní sezóny se nám v důsledku zranění stále obtížněji dařilo vůbec složit tým a kráčeli jsme od porážky k porážce. Nejlepším střelcem mužstva se v sezóně 2006/2007 stal se šesti góly Lukáš Kocman, který také s bratrem Pavlem a Tomem Krajcarem odehrál největší počet zápasů. Po sezóně se ještě bouřlivěji než loni diskutovalo o setrvání rezervního týmu Rusavy v soutěži, ale protože pořád ještě nemáme dost kluků na sestavení dorosteneckého oddílu, riskli jsme to a Rusavu „B“ jsme do dalšího ročníku přihlásili. Novým trenérem se stal Petr Uruba. Daniel Krajcar
Zpravodaj obce Rusava
27
[Obsah] Slovo má starosta ...................................................................... str. 1 - 2 Ocenění osobnostem obce ......................................................... str. 2 Zeptali jsme se.................................................................................. str. 3 Historie: Pohled do historických pramenů o Rusavě...................... str. 4 - 6 Od císařské návštěvy na Hostýně uplynulo 110 let ...... str. 6 - 8 Od mlýna k penzionátu ........................................................... str. 8 - 9 Kultura: Povídání s babičkou............................................................. str. 10 - 13 Knihovna Rusava a rusavští čtenáři.........................................str. 13 Ze života dědiny: Ohlédnutí za oslavami ........................................................ str. 15 - 17 Rusavaská svatba nás vrátila do minulosti .................. str. 18 - 21 Budujeme naučnou stezku ........................................................str. 21 Naše škola: Nový školní rok ...............................................................................str. 22 Kresby z Rusavy uspěly na Velehradě ....................................str. 22 Požární ochrana očima dětí .......................................................str. 22 Před školou jsou nové značky ...................................................str. 22 Ze života církve: Varhany si zaslouží naši péči............................................. str. 23 - 24 Ekologie: Sluky prozrazují velké oči ...........................................................str. 25 Sport: Rusavská padesátka letos již počtvrté ...................................str. 26 Ohlédnutí za fotbalem SK Rusava ...........................................str. 27
28
Zpravodaj obce Rusava
Čekání na vláček stálo za to. Návštěvníky Rusavy povozil v den jejího výročí po celé obci.
Bílkův tanec na kole byl po bystřickém silákovi Železném Zekonovi opravdovým obrazem zručnosti.
Fotografie vystavené ve škole návštěvníky upoutaly. Někteří se na nich dokonce našli, jiní objevili své blízké.
I nejmenší děti z mateřinky se přičinily. Pohádka o trpaslíčcích se jim moc povedla. V očích maminek byly i slzy dojetí.
Na fotbalovém hřišti došlo i na krájení dortu. Místostarostka si při pohledu na kuráž, s jakou se do něj páni pustili, raději dala pozor na prsty.
V sobotu po setmění se nad Rusavou rozzážila obloha. Ohňostroj jen podtrhl sváteční okamžiky.
Zpravodaj obce Rusava Vydává: Redakční rada při Obecním úřadě Rusava Odpovědná redaktorka Mgr. Alžběta Škarpichová Tel. 736 220 773, 573 395 422 Náklad: 300 ks Tisk & grafika: TYPOservis Holešov