Daňová teorie a
politika 7 31.1.2011
1
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12.
Fiskální, rozpočtová a daňová politika a její nástroje. Vývoj daňové teorie a geneze daní. Daňové ukazatele uplatňované při mezinárodních komparacích. Efektivnost ve zdanění. Daňové stimuly a makroekonomické důsledky zdanění. Teorie daňové incidence. Teorie daňové spravedlnosti. Teorie důchodových daní. Teorie majetkových daní. Teorie spotřebních a ekologických daní. Daňová konkurence a harmonizace v Evropské unii. Daňové instrumenty uplatňované v EU a v dalších zemích
A. DAŇOVÁ SPRAVEDLNOST 1.Historie 2.Kritéria správné distribuce 3.Spravedlivé zdanění 4.Měření daňové progresivity
31.1.2011
3
Daňová spravedlnost je velmi relativní pojem, je považován za jeden ze základních požadavků na daňový systém.
31.1.2011
4
Starověk a středověk – spravedlnost nejdůležitější problém (s. cena, kdo má právo vybírat daně, jaké daně jsou s.) Novověk (17. – 18. stol.) – s. daní přímých a nepřímých (tzv. daňová kontroverze)
31.1.2011
5
A. Smith – zakladatel ek. vědy (18. st.), zabýval se s. (viz daňové kánony) 1. kánon - V každém státě by měli poddaní přispívat na výdaje na správu státu tak, aby to co nejlépe odpovídalo jejich možnostem tj. úměrně důchodu, kterého pod ochranou státu požívají. Smith se prvním kánonem hlásí ke směnné teorii daňové, neboť uplatnění tohoto principu přirovnává k pronájmu velkého panství mnoha nájemníků a pachtýřů. Smith zdůrazňuje, že spravedlnost vyžaduje, aby mezi druhy důchodů (renta, zisk, mzda) nebyl činěn rozdíl.
31.1.2011
6
kánon – Daň, kterou má každý jednotlivec platit, by měla být stanovena přesně a nikoliv libovolně. Doba splatnosti, způsob placení a suma, kterou má platit, to všechno by mělo být poplatníkovi a komukoliv jinému naprosto jasné. 2. kánon – Každá daň by se měla vybírat tehdy a takovým způsobem, kdy a jak se to poplatníkovi asi nejlépe hodí. Jako příklady uvádí Smith daň z nájemného, která se platí v době placení nájemného kdy nájemce je nejspíše schopen daň uhradit. 3. kánon – Každá daň by měla být promyšlena a propracována tak, aby obyvatelné platili co nejméně nad to, kolik ona daň skutečně přináší do státní pokladny. 1.
31.1.2011
7
Ek. věda pojem s. nevysvětluje – proto s. řešena vně ekonomie Užitečné návrhy ekonomů – jak mohou daně přispívat k žádoucí spravedlivé struktuře důchodů, bohatství, užitku atd. Daňová s. spojena se skutečným daňovým zatížením poplatníků po přesunu daní – není důležité, kdo je daňový subjekt, ale komu daň krátí jeho důchod a spotřebu
31.1.2011
8
Za správnou distribuci důchodů, bohatství, spotřeby může být považována distribuce dle kritérií: 1.přirozeného nadání a schopností, 2.co největšího užitku co největšímu počtu lidí, 3.spravedlnosti. 31.1.2011
9
Ad 1) Přirozené nadání a schopnost Východisko – jedinec má právo na plody své práce Taková společnost upřednostňuje liberalismus Není požadováno, aby byly daně spravedlivé ve smyslu
vyrovnání rozdílů mezi lidmi Je požadováno, aby daně neovlivňovaly efektivní alokaci (ve skutečnosti je kritérium modifikováno zohledněním nespravedlností, jako je zdraví a soc. poměry, dědictví, dary) Malá výsledná přerozdělovací funkce daní 31.1.2011
10
Ad 2) Co největší užitek co největšího počtu lidí Velké přerozdělení ve prospěch těch, kdo jsou na tom hůře Dva jedinci s různým důchodem mohou být stejně šťastni (viz graf 5.4 týkající se kritéria rovného mezního užitku)
31.1.2011
11
Ad 3) Spravedlnost Východisko – všichni jedinci mají stejnou hodnotu, a tudíž mají mít stejný blahobyt (není reálné) Mírnější východisko – požadavek na určitý stupeň vzájemného přiblížení blahobytu (užitku) jedinců 31.1.2011
12
Principy s. zdanění: 1)Princip prospěchu 2)Princip platební schopnosti
31.1.2011
13
Ad 1) Princip prospěchu Jedinci mají být zdaněni podle prospěchu, který mají z veřejných výdajů umožněných daněmi. Poplatník, který má ze státních služeb větší prospěch, by měl také platit větší daně.
Spor – kdo má větší prospěch (chudší x bohatí) Využití – stanovení poplatků za služby veř. sektoru (př. vystavení ŽL, pasu, dálniční nálepka) Většina veř. statků není založena na principu ekvivalence, neboť -je nelze rozdělit mezi poplatníky (př. obrana, policie, právní systém, infrastruktura) -mnohé veř. výdaje založeny na solidaritě (př. sociální dávky) Princip spojuje příjmy a výdaje veřejné i jednotlivců Princip je distribučně neutrální – po zdanění je na tom každý poplatník stejně jako před ním 31.1.2011
14
Ad 2) Princip platební schopnosti (nebo-li berní způsobilosti) Jedinci mají mít uloženy daně podle toho, jaká je jejich schopnost je platit. Daňová základna jako atribut platební schopnosti = důchod (příjem), spotřeba (výdej), bohatství aj. Je-li určena daňová základna následuje určení algoritmu, kdy při známé základně je stanovena daň 31.1.2011
15
S. existuje: horizontální - zdaněni jsou všichni na stejné úrovni příjmů stejně (daňová základna = důchod, bohatství, spotřeba) vertikální - čím vyšší jsou příjmy daňového objektu, tím vyšší jsou jeho daně. (Opakem vertikální daňové spravedlnosti je koncepce tzv. jednotné daně, kdy jsou všichni zdaněni stejně). Horizontální i vertikální spravedlnost musí existovat zároveň, jinak není s. Teoreticky přitažlivé - prakticky neřešitelné. 31.1.2011
16
Důchod jako základna pro zdanění podle principu platební schopnosti – ukázky modelů zdanění Je nutné určit kvantitativní relaci mezi důchodem a daní Definice zdanitelného důchodu – někdy problém např. -důchody naturální povahy důchody implicitní povahy (kapitálové výnosy, které poplatník v daném období neprodal) důchody pociťované jako nespravedlivě nabyté (výhry, dědictví) 31.1.2011
17
Přístupy určení % daně z hrubého důchodu vycházejí z teorie oběti, podle níž mají poplatníci daní utrpět na svém užitku stejnou újmu nebo-li oběť.
31.1.2011
18
Spravedlivé rozdělení celkové daňové oběti mezi poplatníky vede ke 3 daňovým systémům: 1.Zdanění podle stejné absolutní oběti 2.Zdanění podle stejné proporcionální oběti 3.Zdanění podle stejné mezní oběti Následuje – k jakým daňovým sazbám vedou jednotlivé principy: 31.1.2011
19
31.1.2011
ZDANĚNÍ PODLE STEJNÉ ABSOLUTNÍ OBĚTI Poplatník A – chudší Poplatník B – bohatší Hrubý důchod A
ZDANĚNÍ PODLE STEJNÉ PROPORCIONÁLNÍ OBĚTI Relativní ztráta oběti má být u všech důchodů stejná. Podíl ploch je stejný.
Závěr: Pokud mají všichni poplatníci křivku MU stejnou, dopadá daň progresivně.
31.1.2011
21
ZDANĚNÍ PODLE STEJNÉ MEZNÍ OBĚTI nebo-li nejmenší úhrnné oběti Podle zásad paretovského optima (=nelze odebrat žádnému jedinci jednotku užitku a přidat jinému, aniž by došlo ke snížení celkového užitku) znamená vyrovnání mezních obětí (užitků) zároveň i nejmenší úhrnnou oběť (nebo-li nejvyšší celkový užitek). Tento princip vede k rovnosti důchodů po zdanění. Závěr: Zdanění podle principu stejné mezní oběti vede k ostré progresi.
31.1.2011
22
PARETOEFEKTIVNÍ STAV PŘI VYROVNÁNÍ MEZNÍCH UŽITKŮ Dva MU vyrovnány, odebraná jednotka důchodu jednoho poplatníka představuje větší ztrátu než tato jednotka přidaná 2. poplatníkovi. Dalším přerozdělováním nelze zvyšovat celkový užitek. Velmi drahý systém – každý poplatník by musel mít své sazby. Závěr: Nelze odebrat jednotku důchodu poplatníkovi A a přidat ji poplatníkovi B, aniž by neklesl užitek poplatníka A. 31.1.2011
23
JINÉ ZÁKLADNY SPRAVEDLIVÉHO ZDANĚNÍ Spotřeba (výdaje) důraz na pozitivní aktivity, podle čehož je práce hodnocena kladně, zatímco spotřeba spíše záporně je spravedlivější postihovat daní spíše spotřebu než důchod lidé mají být zdanění podle toho, co od společnosti berou a ne podle toho, co jí dávají vzniká problém s konstrukcí požadované progrese, neboť ta je výsledkem nejen objemu spotřeby, ale i její struktury 31.1.2011
24
Majetek Obsahuje další aspekty berní způsobilosti nad rámec důchodu Při stejném důchodu má jedinec s větším majetkem nepochybně vyšší platební schopnost U jedince, který majetek nabyl vlastním přičiněním, byl zdroj pořízení majetku – důchod – již zdaněn důchodovou daní (to se zdá nespravedlivé) Nabytý děděním a darováním - zdrojem je důchod zůstavitele či dárce
31.1.2011
25
Skutečné daňové soustavy kombinují spravedlivé zdanění na základě důchodů se zdaněním na základě spotřeby a majetku. Zmiňované nedostatky se u jednotlivých daní vzájemným působením oslabují. Nespravedlnost vyvolaná jednou daní se může napravit jinou daní. Spravedlnost je dalším důvodem. Proč podporovat existenci více malých daní na úkor jedné velké.
31.1.2011
26
Jasné daňové zákony jsou podmínkou!!! Nespravedlnost způsobů výběrů daní bez jasných pravidel mezi poplatníkem a FÚ. Nespravedlivé jsou daňové systémy umožňující daňové úniky, neboť poskytují výhody snížení daňové povinnosti nepoctivým a naopak.
31.1.2011
27
Daně krátí jedincům disponibilní důchody a tento proces může být proveden s různým stupněm progrese. Progresivní daňový systém krátí více důchody vyšší, proporcionální systém krátí všechny důchody stejnou měrou a regresivní systém krátí nižší důchody. Skutečný dopad daní záleží proto i na struktuře spotřeby zdaněného zboží a služeb, jak jsme viděli na příkladu stupně progrese daně spotřební. Cílem je zjistit, jakou část hrubého důchodu před zdaněním tvoří v každé příjmové skupině zaplacené daně.
31.1.2011
28
Ukazatele daňové progresivity: Progresivity lokální Progresivity intervalové Progresivity globální
31.1.2011
29
Ukazatelé lokální progresivity vyžadují existenci spojité funkce průměrné daňové sazby v t(y) = f (y) kde y je důchod a její derivaci v bodě. V bodech, kde je důchodová elasticita daňové sazby > 1 je daň proporcionální elasticita daňové sazby < 1 je daň regresivní 31.1.2011
30
Ukazatelé intervalové progresivity daní Postačuje znát daň a důchod alespoň ve 2 bodech důchodové škály (obvykle nejnižší a nejvyšší důchod zkoumané populace). Ukazatel progresivity t1 – t2 -----------y1 – y2 t – průměrné daňové sazby y - důchody
31.1.2011
31
Ukazatelé globální progresivity zdanění = progresivita v celém rozsahu zdanitelných důchodů, vyjádřená jedním ukazatelem (2 grafy) 1. graf Stupeň nerovnosti rozdělení důchodů pomocí L. křivky. Čím je L. křivka vzdálenější od osy OC směrem dolů doprava, tím je distribuce důchodů nerovnoměrnější.
31.1.2011
32
2. graf Stupeň globální progresivity daní je měřen změnou Lorenzovy křivky před a po zdanění. Jestliže daně způsobí přiblížení křivky po zdanění k ose OC, je systém progresivní, tj. efektivní daňové sazby jsou progresivní.
31.1.2011
33
Giniho koeficient (it. statistik Gini 1884-1965) Platí: G=2xB=1-2xA=B/0,5 Giniho koeficient (ukazatel daňové progresivity) se pohybuje v intervalu 0 až 1 (v rozvinutých evropských zemích 0,24-0,36, v USA 0,46, v rozvojových zemích 0,3-0,7) 31.1.2011
34
B. OPTIMÁLNÍ ZDANĚNÍ 1.Paretovsky efektivní stavy a optimální zdanění 2.Optimální struktura daně z příjmů a nepřímých daní 3.Některé návrhy na optimalizaci daní 31.1.2011
35
Daňové systémy současnosti – mix malých a velkých daní Vícenásobné zdanění jednoho objektu – př. mzdový příjem (daň a pojistné) Vzniká otázka – zavedení jedné velké daně – výhody: nižší administrativa a tím vyšší efektivnost, zprůhlednění a tím větší spravedlnost Cíl – vysvětlit, že k optimálnímu zdanění vede cesta prostřednictvím simultánního působení většího počtu daní
31.1.2011
36
Daňové principy jsou mnohdy ve vzájemném rozporu, např. rozpor mezi efektivností a spravedlností Efektivnost – požadavek na minimum veřejných zásahů do cen, zisků…s cílem nenarušit efektivní alokaci zdrojů Spravedlnost - zdanění znamená převážně redistribuci důchodů a bohatství mezi členy společnosti Optimální redistributivní zdanění příjmů definuje efektivní daňovou strukturu jako strukturu, kde jsou při určité úrovni příjmů a daných distribučních podmínkách zajištěny též minimální ztráty = daňový systém má zajistit společensky žádoucí redistribuci příjmů, přičemž NBD a administrativní náklady budou minimální.
31.1.2011
37
Dosáhnout ideálního daňového systému v praxi není možné – deformace budou vždy existovat. Naopak snaha po nastolení optimálního daňového systému a odstraňování deformací mohou být škodlivé. Daňová teorie – závěr – jedna velká deformace má významnější důsledky než několik malých Vysvětlení: NBD roste se čtvercem růstu daně 2 čtverce o straně t<1 čtverec o straně 2t
31.1.2011
38
Optimální daňová struktura = paretoefektivní bod, v němž je dosaženo nejvyššího společenského blahobytu Řešení 2 problémů: 1.Nalezení paretovsky efektivních bodů 2.Formulace funkce společenského blahobytu 31.1.2011
39
Opakování: ekonomické optimum = Paretovo optimum je stav, kterého lze dosáhnout v ekonomice, kde funguje tržní mechanismus na principu dokonalé konkurence. Znamená to v podstatě situaci, kdy žádný subjekt na trhu nemůže zvýšit svůj blahobyt, aby zároveň nesnížil blahobyt jiného subjektu. Jde tedy o jakýsi rovnovážný stav, kdy, pokud by se někdo chtěl mít lépe, mohl by tak učinit jen na úkor někoho jiného. 31.1.2011
40
Křivka možných užitků – vztah mezi užitkem osoby A a B X1, X2 – paretoefektivní body (nelze zlepšit postavení osoby A, aniž by nedošlo ke snížení užitku osoby B) Y (bod pod křivkou) – paretovské zlepšení => využití při konstrukci daňových systémů, avšak jen v modifikované podobě (tzv. modifikované paretovské zlepšení) = je založeno na kompenzaci, tj. výhody daňového opatření mohou u jedné skupiny kompenzovat ztráty těch, kdo jsou na tom nyní hůře, a ještě něco zbude) 31.1.2011
41
Koncept paretovské efektivnosti vede k mnoha řešením, z nichž každé je paretovsky efektivní výběr optimálního řešení řeší funkce společenského užitku (U) => U má volbu mezi efektivností a spravedlností (vzájemně jsou v rozporu) U = f (u1, u2,…,uN) u – individuální užitky z pociťované spravedlnosti a efektivnosti Dva základní typy U: 1.Utilitářská funkce = celkový užitek je součtem individuálních užitků U = ∑ ui 2.Rawlsiánská funkce = celkový užitek společnosti je dán užitkem nejhůře postaveného jedince. Závěr: Celkový užitek nezávisí na změnách ui, kromě změny užitku nejhůře 31.1.2011 42 postaveného jedince.
31.1.2011
Graf porovnává optimální řešení při dani paušální a distorzní (př. důchodové), při utilitářské a rawlsiánské funkci společenského užitku (U1 a U2 – užitek poplatníka 1 a 2) 1)Křivka možných užitků při dani paušální = všechny body na křivce jsou paretoefektivní, optimální z nich při utilitářské funkci je Ep (tečna I1) 2)Křivka možných užitků při distorzní dani - všechny body na křivce nejsou paretoefektivní, od bodu R (bod max. možného přerozdělení ve prospěch chudších = bod max. užitku, bod rawls. optima) křivka zpětně zahýbá (při určitém stupni přerozdělení přednost volnému času a snahám o minimalizaci daně). Ed – utilitářské optimum (tečna I2) 3)Bod C – průnik obou křivek = bod tržní rovnováhy při neexistenci daní (U2>U1) 43
A. Daň z příjmů DPFO má zajišťovat vysokou spravedlnost díky progresivitě: u nejvyšších důchodů vzniká velký substituční efekt, negativní dopad na efektivnost – nezvyšovat sazbu!!! řešení – zvýšit daňové sazby v prostředních daňových pásmech (aniž by se měnily krajní sazby) s výsledkem zvýšení průměrné sazby daně u nejvyšších příjmových skupin =>příklad
31.1.2011
44
31.1.2011
45
Závěr: u poplatníků s prostředními příjmy k tak vysokému substitučnímu efektu nedojde, tj. nedojde k tak silnému odrazení od práce. Jiné řešení = zavedení nemonotónní sazby. V tomto případě je sazba v nejvyšším pásmu dokonce nižší než v pásmu předposledním. Účelem je omezení distorzních účinků vysokých sazeb na poplatníky s vysokým základem daně. 31.1.2011
46
B. Daně nepřímé Spravedlnost redistribuce lze doplnit spotřebními daněmi, neboť některé důchody zdanění unikají. Nevýhoda – vysoká elasticita substituce a následný pokles spotřeby. Diferenční spotřební zdanění vyvolává nespravedlnosti vůči některým skupinám obyvatel - nevýhoda: vysoce admin. náročné. V současnosti již neplatí diferenciace spotřeby podle druhů zboží a služeb a je nahrazena diferenciací podle chráněných značek produkce. 31.1.2011 47
Dnes střední a nižší třídy mají možnost spotřebovávat stejné druhy zboží a služeb jako bohatí => daně dopadají více na méně bohaté. Opačně – daně ze základních potřeb jsou zvýhodněním pro bohaté. Napodobeniny & značkové zboží.
31.1.2011
48
Ramseovy daně Odvodil návod na optimální zdanění spotřebních komodit Sazba daně t je nepřímo úměrná elasticitě nabídky (es) a el. poptávky (ed) – odvodil vzorec pro případ zvýšení daňového výnosu státu, jemuž odpovídá proporcionální faktor k a pj je cena po zdanění: t/p = k(1/ es +1/ ed)
31.1.2011
49
Sternovy optimální sazby důchodové daně Stern – 1976 Zjednodušující předpoklady – daň má pouze 1 sazbu, výnosy daně nejsou vládou použity, všichni lidé mají stejné preference mezi prací a volným časem, všichni mají stejnou elasticitu substituce mezi prací a volným časem Výše sazby bude záviset na elasticitě substituce mezi prací a volným časem. Tato závislost se mění s tím, jak se mění sklon společnosti k rovnosti. 31.1.2011
50
Výsledné sazby jsou uvedeny v grafu. topt – křivky optimální sazby daně v – preference rovnosti ve společnosti v=1 - nejmenší požadavek pro rovnost v= nekonečno - max. preference Závěr: preferuje-li společnost rovnost, jsou sazby vysoké
31.1.2011
51
