N_STP Sociální teorie a politika Obsah

N_STP Sociální teorie a politika

Obsah Úvodní blok ..................................................................................................................................... 2 Aktuální informace ......................................................................................................................... 4 Tematický blok 1: Pojetí sociální teorie a politiky. Metody soukromého a sociálního zabezpečení ..................................................................................................................................... 5 Tematický blok 2: Sociální modely. Daně jako nástroj sociální politiky ....................................... 7 Tematický blok 3: Konstrukce dávek sociálního zabezpečení. Sociální výdaje, sociální minima. Teorie a praxe záporné daně z příjmů ......................................................................................... 11 Tematický blok 4: Penzijní modely, systémy a pilíře. Služební systémy..................................... 13 Tematický blok 5: Konzervativní a liberální penzijní modely a systémy .................................... 16 Tematický blok 6: Penzijní reformy ve vybraných zemích, úloha Světové banky ...................... 20 Tematický blok 7: Sociálně-demokratický penzijní model, penzijní reformy v postkomunistických zemích....................................................................................................... 25 Tematický blok 8: Nemoci, úrazy, invalidita, dlouhodobá péče (teorie a politika) .................... 30 Tematický blok 9: Zdravotnické modely a systémy. Zdravotnický systém USA, Obamova reforma ......................................................................................................................................... 32 Tematický blok 10: Zdravotnické reformy ve vybraných zemích ................................................ 35 Tematický blok 11: Teorie a politika zabezpečení rodin s dětmi, jejich výchovy a vzdělání ..... 40 Tematický blok 12: Systémy financování sociálního bydlení. Teorie a politika zaměstnanosti, zabezpečení v nezaměstnanosti ................................................................................................... 43 Závěrečný blok .............................................................................................................................. 46

Úvodní blok

Úvod Sociální teorie a politika je povinným předmětem na navazujícím magisterském studiu oboru Veřejná správa, vyučovaným na prezenčním studiu v rozsahu 3 hodin přednášek týdně a na kombinovaném studiu v rozsahu 12 hodin řízených konzultací.

Anotace Sociální teorie a politika je pojata jako sociální politika a teorie sociální politiky, v širokých souvislostech ekonomické teorie a sociální teorie, jakož i celého sociálního a soukromého zabezpečení.

Studijní cíle předmětu Předmět je zaměřen na sociální teorii a politiku ve světě i u nás, v širokém kontextu veřejné ekonomiky a veřejných politik. Posluchači získají poznatky o koncepcích všech významných dávek sociálního pojištění a sociálního zabezpečení vůbec, o možnostech privatizace sociálního zabezpečení, jakož i o financování sociálního zabezpečení a o koncepcích propojení těchto veřejných výdajů s daněmi.

Osnova předmětu 1. Pojetí sociální teorie a politiky. Metody soukromého a sociálního zabezpečení 2. Sociální modely. Daně jako nástroj sociální politiky 3. Konstrukce dávek sociálního zabezpečení. Sociální výdaje, sociální minima. Teorie a praxe záporné daně z příjmů 4. Penzijní modely, systémy a pilíře. Služební systémy 5. Konzervativní a liberální penzijní modely a systémy 6. Penzijní reformy ve vybraných zemích, úloha Světové banky 7. Sociálně-demokratický penzijní model, penzijní reformy v postkomunistických zemích 8. Nemoci, úrazy, invalidita, dlouhodobá péče (teorie a politika) 9. Zdravotnické modely a systémy. Zdravotnický systém USA, Obamova reforma. 10. Zdravotnické reformy ve vybraných zemích. 11. Teorie a politika zabezpečení rodin s dětmi, jejich výchovy a vzdělání. 12. Systémy financování sociálního bydlení. Teorie a politika zaměstnanosti, zabezpečení v nezaměstnanosti.

Průvodce studiem předmětu s harmonogramem Tematické celky představují vždy obsah a zaměření 3 hodin výuky pro prezenční studium.

Informace o vyučujících prof. Ing. Jaroslav Vostatek, CSc., katedra práva a veřejné správy VŠFS, vedoucí CESTA VŠFS

Studijní literatura a další studijní materiály Povinná literatura: KREBS, V. a kol.: Sociální politika. Praha: Wolters Kluwer, 2010. VOSTATEK, J.: Sociální a soukromé pojištění. Učebnice. Praha: Codex Bohemia, 2000. TOMEŠ, I.: Obory sociální politiky. Praha: Portál, 2011. VOSTATEK, J.: Panevropský penzijní systém jako alternativa vládní důchodové reformy. In: Sborník z 2. mezinárodní vědecké konference Důchodová reforma – jak dál?. Praha: VŠFS, 2011. VOSTATEK, J.: Česká důchodová reforma: co dál? In: Důchodová reforma – jak dál? Sborník z 3. mezinárodní vědecké konference 2012. Praha, VŠFS, 2013. ISBN 978-80-7408-075-3 VOSTATEK, J.: Sociální modely a sociální výdaje na penze, zdravotní péči a vzdělávání: všechno je jinak. Praha: VŠFS (IGA), 2012. VOSTATEK, J.: Zdravotní pojištění a zabezpečení. Základní vývojové tendence. Zdravotnictví v ČR, 2010, č. 3. VOSTATEK, J.: Paradigmatické důchodové reformy ve světě a jejich aplikace na Česko. In: Závěry výzkumu VŠFS na úseku důchodové reformy. Materiál pro devizní sféru (CD). Praha, VŠFS, červenec 2010. VOSTATEK, J.: Sociální důchodové pojištění můžeme mít také. FÓRUM sociální politiky, 2009, č. 3. VOSTATEK, J.: Penze – vládní politika kontra teorie. CEP – Newsletter Centra pro ekonomiku a politiku, březen 2011. VOSTATEK, J.: Důchodová reforma: břímě mladých? Research Paper. Praha: CESTA, 2012. http://www.centrum-cesta.cz/files/projekty/socialne-ekonomicka-skupina/RP1-2012-Vostatek.pdf VOSTATEK, J.: Jaká je role pojišťoven v důchodových systémech sousedních států? Pojistný obzor 2013, č. 2, s. 28-30. VOSTATEK, J.: Lži o důchodové reformě. Hospodářské noviny, 29. 4. 2013 Doporučená literatura: SPICKER, P.: Social Policy. Themes and approaches. Bristol: The Policy Press, 2008. HOLZMANN, R., PALMER, E., ROBALINO, D.: Nonfinancial Defined Contribution Pension Schemes in a Changing World. 2 díly. Washington: The World Bank, 2012.

HOLZMANN, R., PALMER, E. (eds.:) Pension Reform: Issues and Prospects for Non-Financial Defined Contribution (NDC) Schemes. Washington: The World Bank, 2006. SIMONOVITS, A.: The mandatory private pension pillar in Hungary: An obituary. In: Sborník z 2. mezinárodní vědecké konference Důchodová reforma – jak dál?. Praha: VŠFS, 2011. OECD: Pensions at a Glance 2011: Retirement-income Systems in OECD and G20 Countries. Paris: OECD Publishing, 2011. Dostupné z: http://dx.doi.org/10.1787/pension_glance-2011-en Vostatek, J.: Návrh "Bezděkovy" komise je krokem zpět. Pojistný obzor, 2010, č. 3. WORLD BANK: Averting the Old-Age Crisis: Policies to Protect the Old and Promote Growth. New York: Oxford University Press, 1994.

Pokyny Studenti se povinně přihlašují na zkoušku.

Hodnocení a ukončení předmětu Předmět je ukončen zkouškou, která se skládá z písemného testu (s nahodile vybranými 5 tematickými otázkami) a z případné následující ústní zkoušky. Časový limit pro písemný test: 1 hodina

Aktuální informace

Jméno vyučujícího prof. Ing. Jaroslav Vostatek, CSc.

Tematický blok 1: Pojetí sociální teorie a politiky. Metody soukromého a sociálního zabezpečení

Úvod Cílů sociální politiky lze dosáhnout mnohdy různými metodami, které s sebou obvykle nesou odlišné doprovodné jevy a mají různé dopady na redistribuci příjmů i různé náklady. Mnoho přitom rovněž závisí na celkovém zakotvení jednotlivých metod a nástrojů sociálního a soukromého zabezpečení včetně governance jednotlivých systémů a institucí. Při využívání jednotlivých metod se uplatňují i ideologické přístupy, politická hlediska i zájmy jednotlivých aktérů sociální politiky.

Vstupní znalosti a dovednosti Výklad předpokládá znalosti komplexního bakalářského kurzu Veřejné finance.

Studijní cíle Při studiu věnujte pozornost těmto hlavním problémům: • • • • • • • •

Dřívější a dnešní úloha rodinné péče. Soukromé spoření a investování z pohledu sociálního zabezpečení. Individuální a kolektivní investování a jejich vztah k sociálnímu pojištění. Soukromé pojištění jako metoda sociálního zabezpečení. Podnikové zaopatření a jeho propojení se soukromými finančními institucemi. Úloha veřejných transferů a neformálních soukromých transferů v USA, západní a východní Evropě. Mezigenerační transfery a osobní služby. Vzájemná pomoc v rámci společenství dříve a v současnosti.

Zapamatujte si vymezení a charakteristiku následujících základních pojmů: • • • • • • • • • • • •

Domovské právo Samopojištění Book reserves Sociální soukromé zabezpečení Schodiště sociálního zabezpečení Adresná dávka Plošně poskytovaná dávka Kauzální zásada Finální zásada Zásada sociální spravedlnosti Zásada sociální solidarity Zásada ekvivalence

• •

Zásada subsidiarity Zásada participace

Po prostudování uvedené doporučené literatury byste měli vysvětlit a porozumět vymezení výše uvedených základních pojmů a odpovědět na tyto otázky: • • • •

Je veřejné zdravotní pojištění sociálním pojištěním? Co znamená termín solidární pojištění? Jaké konstrukce dávek sociálního zabezpečení znáte? Jaké dávky a konstrukce sociální pomoci znáte?

Studijní literatura a odkazy Povinná literatura: VOSTATEK, J.: Sociální a soukromé pojištění. Učebnice. Praha: Codex Bohemia, 2000, kapitola 2. KREBS, V. a kol.: Sociální politika. Praha: Wolters Kluwer, 2010, kapitola 1. Doporučená literatura: SPICKER, P.: Social Policy. Themes and approaches. Bristol: The Policy Press, 2008, kapitola 1.

Tematický blok 2: Sociální modely. Daně jako nástroj sociální politiky

Úvod Sociální modely chápeme jako welfare regimes, v pojetí G. Espinga-Andersena. Výzkum na VŠFS potvrdil účelnost rozlišování tří základních sociálních modelů pro potřeby koncipování a hodnocení jednotlivých odvětví sociálního a soukromého zabezpečení. Tři základní sociální modely jsou modelovými výrazy dnešní liberální, konzervativní i sociálně demokratické politiky a představují benchmark pro hodnocení stávajících sociálních systémů v jednotlivých zemích, významným kritériem přitom jsou jak věcné analýzy efektivnosti jednotlivých odvětví sociálního a soukromého zabezpečení v jednotlivých zemích, tak i náklady s tím spojené, tak jak je analyzuje OECD (rektifikované sociální výdaje). Daně jsou významným nástrojem sociální politiky. Klasické liberální („Edingburghské“) pravidlo praví, že daněmi se nemá měnit rozdělení důchodů (příjmů) ve společnosti, to však dnes již nikdo významný nepožaduje. Dnešní největší liberálové požadují „jen“ rovnou (jednu) sazbu daně z příjmů, která je z hlediska redistribuce často i podstatně modifikována daňovými výdaji a výsledkem takového redistribučního mechanismu může být i velká progresivita rovné daně z příjmů. Mnoho závisí i na dalších daních a zde neoliberální teorie tíhne ke zdanění spotřeby, zejména v podobě daně z přidané hodnoty. Třetím podstatným daňovým kanálem obecně jsou příspěvky na sociální zabezpečení, ty by však neměly být součástí neoliberálního systému, protože neoliberální sociální zabezpečení je modelově financováno ze státního rozpočtu. Konzervativní sociální model naopak předpokládá rozsáhlé segmentované sociální pojištění, k němuž patří i odpovídající segmentované pojistné sociálního pojištění. Konzervativní daňový model vychází z praktické politiky a k ní patří progresívní daň z příjmů, také s využitím daňových výdajů jako alternativy přímých veřejných sociálních výdajů. Vzhledem k tomu, že pojistné sociálního pojištění je – srovnatelně s daní z příjmů – vlastně regresívním „zdaněním“ mezd, může dojít k situaci, kdy součet progresívní daně z příjmů a „regresívního“ pojistného sociálního pojištění je blízký proporcionálnímu zdanění příjmů; tento analytický přístup není ovšem v konzervativním sociálním modelu logický, protože pojistné sociálního pojištění je součástí systému sociálního pojištění, který se opírá o zásadu ekvivalence, a účelem tohoto pojistného není přinést daňové příjmy do státního rozpočtu – i z toho důvodu, že modelové sociální pojištění není součástí státního rozpočtu. U nás je ovšem všechno jinak, jak je zřejmé z předchozích tematických bloků. Nečasova vláda se hlásí k neoliberalismu, s výdaji na „sociální pojištění“ zachází jako s obtěžujícími rozpočtovými výdaji (což má neoliberální logiku), nicméně zrušit toto „pojištění“ a odpovídající „pojistné“ nemá v plánu. Sociálně-demokratický daňový model je zřetelně progresívní, odmítá daňové výdaje, takže za jinak stejných podmínek má nejvyšší daňovou kvótu ze všech tří uvažovaných sociálních modelů již z technických důvodů. Z toho vůbec nevyplývá, že se sociálnědemokratickým modelem jsou spojeny vyšší sociální výdaje; praxe spíše potvrzuje opak. OECD se zabývá rektifikací sociálních výdajů vykazovaných jednotlivými státy. Podle běžně publikovaných údajů, které OECD označuje jako „veřejné sociální výdaje“, vykazuje Švédsko nejvyšší

sociální kvótu – relaci sociálních výdajů k HDP – z 24 zemí OECD v roce 2005: viz obrázek. Na druhém konci žebříčku je Mexiko a USA. Vypovídací schopnost takto definované sociální kvóty je ovlivněna celou řadou podstatných parametrů, mj. „sociálními výdaji“, které zajišťuje soukromý sektor, a zdaněním. Např. ve Švédsku jsou dávky sociálního pojištění důsledně zdaňovány. OECD při rektifikaci bere na zřetel nejen daň z příjmů, ale i zdanění spotřeby. Rektifikovaná sociální kvóta má v čitateli „čisté veřejné a soukromé sociální výdaje“, které zahrnují mj. i výdaje systémů zaměstnaneckého penzijního a zdravotního pojištění, pokud jsou spojeny s daňovými výdaji. Rovněž sem patří i náhrady mezd vyplácené zaměstnancům v době nemoci. Čistá sociální kvóta, zahrnující i soukromé sociální výdaje, se u řady zemí dosti liší od předchozího ukazatele. Nejvíce je to vidět na údajích za „liberální“ USA, které se rázem přesunuly na druhý konec žebříčku, na 5. místo a přitom přeskočily i „sociálně demokratické“ Švédsko, které se „propadlo“ o 5 míst. Čistá sociální kvóta také „liberální“ Velké Británie je ještě vyšší, než v případě USA a Švédska. Podle tohoto žebříčku by nejvíce sociálními státy byly „konzervativní“ Francie, Německo a Belgie. „Sociálně-demokratické“ země jsou v žebříčku rozptýleny kolem průměru na obě strany. Mezi Norskem a Finskem je „liberální“ Austrálie. Čest „liberálů“ zachraňují Nový Zéland a Irsko. Obrázek uvádí čistou sociální kvótu, v rozčlenění sociálních výdajů na čisté veřejné sociální výdaje a na vliv soukromých schémat a daní. Obrázek: Čisté veřejné a soukromé sociální výdaje, % HDP, 2005

30

Impact private arrangements and taxes Net public social expenditure

20

10

Pramen: Goudswaard – Caminada 2011

Mean EU15

Mean OECD-24

France

Germany

Belgium

UK

USA

Sweden

Austria

Netherlands

Italy

Denmark

Portugal

Japan

Canada

Luxembourg

Finland

Australia

Spain

Norway

Poland

Czech Rep.

New Zealand

Ireland

Slovak Rep.

Mexico

0


Studijní cíle Při studiu věnujte pozornost těmto hlavním problémům: • • • • • • • • •

Vliv korupce, lobbingu a osobních zájmů na sociální systémy jednotlivých zemí. Vysoké sociální výdaje a zdravotnická politika USA. Vysoké sociální výdaje a penzijní politika Velké Británie. Vysoká daňová kvóta a sociální politika Švédska. Redistributivní , výkonový a reziduální typ sociální politiky. Účinnost daňových výdajů a přímých sociálních výdajů. Daňové zacházení se sociálním pojištěním. Různé koncepce rovné daně. Vzájemné vztahy daňové a sociální politiky.

Zapamatujte si vymezení a charakteristiku následujících základních pojmů: • • • • • • • • • • • • • • • •

Sociální tržní hospodářství Welfare state Welfare regime Sociální stát Konzervativní model Liberální modely Neoliberální modely Sociálně-demokratický model Segmentované sociální pojištění Univerzální model Univerzální sociální pojištění Sociální doktrína Příspěvek na národní pojištění ve Velké Británii Zásada prospěchu Zásada ekvivalence Přerozdělování pojistného

Po prostudování uvedené doporučené literatury byste měli vysvětlit a porozumět vymezení výše uvedených základních pojmů a odpovědět na tyto otázky: • • • • • • •

Změnil se sociální stát? Jakému sociálnímu modelu dáváte přednost? K čemu se používá Lorenzovy křivky? Jaké nástroje sociální politiky se rozlišují? Co jsou objekty a subjekty sociální politiky? Je sociální stát v krizi? Je pojistné na všeobecné zdravotní pojištění skrytou daní?

• • • •

Jak Ústavní soud posuzoval vazbu pojistného a dávek sociálního zabezpečení? Jak přistupoval M. Friedman k americké payroll tax? Jaký smysl má, aby stát platil zdravotní pojistné za některé pojištěnce? Jaký význam a smysl má tripartitní financování sociálního pojištění?

Studijní literatura a odkazy Povinná literatura: KREBS, V. a kol.: Sociální politika. Praha: Wolters Kluwer, 2010, kapitoly 2 a 3. VOSTATEK, J.: Sociální a soukromé pojištění. Učebnice. Praha: Codex Bohemia, 2000, kapitoly 12 a 20. VOSTATEK, J.: Sociální modely a sociální výdaje na penze, zdravotní péči a vzdělávání: všechno je jinak. Praha: VŠFS (IGA), 2012. Doporučená literatura: KELLER, J.: Soumrak sociálního státu. Praha: Slon, 2009. SPICKER, P.: Social Policy. Themes and approaches. Bristol: The Policy Press, 2008, kapitoly 7 a 8.

Tematický blok 3: Konstrukce dávek sociálního zabezpečení. Sociální výdaje, sociální minima. Teorie a praxe záporné daně z příjmů

Úvod Východiskem analýz sociálních výdajů je klasifikace OECD a rektifikace těchto výdajů, prováděná nově též OECD. Tyto rektifikace jsou nezbytné s ohledem zejména na podstatný vliv daňových výdajů, zdanění důchodů a dalších sociálních dávek a výdajů na povinné soukromé systémy sociálního zabezpečení, na ukazatel sociálních výdajů. Druhým dílčím tématem v tomto bloku jsou otázky chudoby, životního či existenčního minima a přístupů dnešních vyspělých zemí a EU k těmto otázkám. Sociální služby a dávky sociální pomoci jsou sice finální složkou systému sociálního zabezpečení, jsou však velmi často propojeny s jinými dávkami a službami a nezřídka mají významný vliv na chování rezidentů a zaměstnanců. Podle neoliberálních koncepcí sociální politiky je efektivní nahradit všechny či některé sociální dávky občanskou dávkou, resp. zápornou daní z příjmů, v částečné verzi této politiky se má uplatnit tento přístup částečně. Touto cestou dochází k propojení problematiky sociální péče s daňovou teorií a politikou.



Daňová a rektifikovaná sociální kvóta. Efektivnost přímých sociálních výdajů a daňových výdajů. Rozlišování životního a existenčního minima. Sociální péče jako fakultativní část sociální ochrany. Poskytování služeb a poskytování dávek. Subjektivní a objektivní koncepty chudoby. Hranice chudoby a životní minimum. Vazba občanské dávky na sazbu daně z příjmů.

Zapamatujte si vymezení a charakteristiku následujících základních pojmů: • • • •

Sociální rizika Daňové výdaje Čisté veřejné a soukromé sociální výdaje Minimální mzda

• • • • • • • • • • • • • • • •

Sociální péče Sociální pomoc Stigma chudoby Sociální služby Sociální prevence Sociální dávka Chudoba Deprivace Moderní chudoba Past chudoby Sociální vyloučení Sociální síť Potravinové známky Hranice chudoby Občanská dávka Věcná dávka

Po prostudování uvedené doporučené literatury byste měli vysvětlit a porozumět vymezení výše uvedených základních pojmů a odpovědět na tyto otázky: • • • • • • • • • • • • • • •

Je správné zdaňovat starobní a pozůstalostní důchody? Mají se zdaňovat dávky v nemoci a invalidní důchody? Jsou sociální výdaje vyšší v USA nebo ve Švédsku? Jsou vyšší sociální výdaje v Německu nebo ve Švédsku? Která trojice daňových výdajů je nejvýznamnější v USA u daně z příjmů? Které daňové výdaje jsou nejvyšší ve Velké Británii u daně z příjmů? Které daňové výdaje jsou nejvyšší v Německu u daně z příjmů? Existuje v USA záporná daň z příjmů? Jak je významná korelace mezi výdaji na zdraví a průměrnou délkou života ve světě? Jak se měří chudoba? Jakého ukazatele chudoby používá OECD a EU? Jak M. Friedman koncipoval zápornou daň z příjmů? Jakou slovenskou koncepci občanské dávky znáte? Co navrhuje britské hnutí za občanskou dávku? Jaký koncept občanské dávky byl prosazován v Německu?

Studijní literatura a odkazy Povinná literatura: VOSTATEK, J.: Sociální a soukromé pojištění. Učebnice. Praha: Codex Bohemia, 2000, kapitola 11. KREBS, V. a kol.: Sociální politika. Praha: Wolters Kluwer, 2010, kapitola 5 a 13. VOSTATEK, J.: Sociální modely a sociální výdaje na penze, zdravotní péči a vzdělávání: všechno je jinak. Praha: VŠFS (IGA), 2012. Doporučená literatura: TOMEŠ, I.: Obory sociální politiky. Praha: Portál, 2011, kapitola 15.

Tematický blok 4: Penzijní modely, systémy a pilíře. Služební systémy

Úvod Penze jsou nejvýznamnější částí sociálních výdajů v prakticky všech zemích OECD. V rámci penzijních sociálních výdajů většinou převažují veřejné penze, nicméně soukromé penze nejrůznějšího druhu jsou však často také významné a v některých zemích i dokonce převažují. Obecně jsou možné i zásadně odlišné základní penzijní pilíře v jednotlivých zemích. Z pohledu teorie zde mnoho závisí i na vládní politice, resp. ideologii. Politici a s nimi spříznění teoretici požadují i výhradní uplatnění soukromých penzí, nebo naopak veřejných penzí v základním penzijním pilíři. Mnozí liberálové takto buď zcela odmítají veřejné penze, nebo jim přisuzují pouze okrajovou (reziduální) úlohu. Mnozí i u nás tak požadují minimalizaci úlohy veřejného sektoru, a to již z principiálních důvodů, protože jsou přesvědčeni o absolutní výhodnosti soukromého sektoru i v tomto odvětví. Obdobně se setkáme s politiky a ekonomy sociálně-demokratického střihu, kteří rovněž již z principiálních důvodů odmítají účast soukromého sektoru v základním důchodovém pilíři. Přístup k důchodovému zabezpečení v jednotlivých sociálních modelech je tedy již z těchto pohledů diametrálně odlišný. V praxi se výrazně uplatňují historické zkušenosti dané země, politické zájmy a v neposlední řadě i lobbing. Historicky prvním penzijním systémem je státní zaopatření státních zaměstnanců. Služební penzijní model byl především součástí platového systému státních služebníků, z tohoto pohledu vlastně nešlo o samostatný penzijní model, ale jen o „odpočivný plat“ státních či veřejných zaměstnanců ve výslužbě. Služební model s penzí na úrovni až předchozího platu odpovídal významnosti této sociální skupiny a není bez zajímavosti, že se stal vzorem pro komunistické programy sociálního pojištění dělnictva, prosazované bolševiky za kapitalismu. I dnes penzijní systémy veřejných zaměstnanců v řadě vyspělých zemí vycházejí ze služebního penzijního modelu. Uplatňují se však i produktově zajímavé dodatkové penzijní systémy, za vzor je často dáván Thrift Savings Plan v USA.


Studijní cíle Při studiu věnujte pozornost těmto hlavním problémům: • • • • •

Růst výdajů na veřejné penze v návaznosti na ekonomický a demografický vývoj. Významná úloha mezigeneračních transferů mezi důchodci a jejich dětmi a vnoučaty. Propojení mzdového a penzijního systému u veřejných zaměstnanců. Politická loajalita jako předpoklad pro výkon státní služby a nárok na penzi. Koexistence zvláštního penzijního systému veřejných zaměstnanců a obecného veřejného penzijního systému.

•

Koncepce dodatkového penzijního systému, jeho návaznost na základní penzijní systém veřejných zaměstnanců.

Zapamatujte si vymezení a charakteristiku následujících základních pojmů: • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Rodinný model Chudinská péče Domovské právo Výminek Provident funds Důchod jistý Renta Anuita Rentový obchod Podnikové zaopatření Státní zaopatření Naděje dožití Dar z milosti Pensijní normál Thrift Savings Plan (TSP) Matching contributions Default fund Leninský program sociálního pojištění

Po prostudování uvedené doporučené literatury byste měli vysvětlit a porozumět vymezení výše uvedených základních pojmů a odpovědět na tyto otázky: • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Jak OECD klasifikuje sociální výdaje? Jak řádově vysoké jsou výdaje na veřejné starobní penze v relaci k HDP v průměru vysokopříjmových a středněpříjmových zemí? Jaké metody soukromého důchodového zabezpečení znáte? Co je typické pro odškodňování podle občanského zákoníku? Co je charakteristické pro odškodňování pracovních úrazů? Jaké metody sociálního důchodového zabezpečení znáte? Jaké konstrukce dávek sociálního zabezpečení znáte? Které základní odlišnosti liberálního, konzervativního a sociálně-demokratického sociálního modelu znáte? Umíte vyjmenovat modely sociálního důchodového zabezpečení? Jak lze charakterizovat ideální penzijní systém? Jaké jsou tradiční argumenty pro existenci veřejných penzí? Jak vznikl služební penzijní model? Jaká je modelová výše penze ve služebním modelu? Co víte o výši odpočivných platů? Čím se liší penzijní systém federálních zaměstnanců USA od OASDI? Může federální zaměstnanec USA přijít o penzi? Jak jsou financovány penze ve služebním penzijním modelu? Nač mohou klienti použít prostředků z TSP? Kdo poskytuje penze z TSP? Jak byl v praxi realizován leninský program sociálního důchodového pojištění?

Studijní literatura a odkazy Povinná literatura: VOSTATEK, J.: Sociální a soukromé pojištění. Praha: Codex Bohemia, 2000, kapitoly 3-6. VOSTATEK, J.: Sociální modely a sociální výdaje na penze, zdravotní péči a vzdělávání: všechno je jinak. Praha: VŠFS (IGA), 2012. Doporučená literatura: ŠULC, J.: Alternativy reformy penzijního systému v České republice. Praha: VŠFS, 2005, kapitola 2. Thrift Savings Plan. Washington: Federal Retirement Thrift Investment Board, 2010. PALACIOS, R., WHITEHOUSE, E.: Civil-service pension schemes around the world. Washington: The World Bank, 2006. Dostupné z: http://www.oecd.org/dataoecd/27/56/38701206.pdf

Tematický blok 5: Konzervativní a liberální penzijní modely a systémy

Úvod Předstupněm konzervativního modelu je zaměstnanecký model, který spočívá v tom, že zaměstnavatel poskytuje svým zaměstnanců penze jako zaměstnanecké benefity. Modelově jsou tyto benefity poskytovány na bázi dobrovolnosti a mohou být i diferencované podle významu příslušných zaměstnanců pro zaměstnavatele, jímž je ideálně soukromý vlastník podniku, klasický kapitalista, resp. továrník, který je současně manažerem tohoto podniku. Benefity pro klíčové zaměstnance podniku mohou mít svůj vzor ve služebním modelu, resp. v základním důchodovém zabezpečení veřejných zaměstnanců. Stejně jako stát, tak i továrník může svým zaměstnancům poskytovat penze a tím si je zavazovat. Konzervativní penzijní model spočívá v tom, že stát reguluje systémy povinných penzí pro zaměstnance a případně i pro další sociální skupiny. Základním typem konzervativního penzijního modelu je segmentované sociální důchodové pojištění, jehož vznik je spojen s německým kancléřem Otto von Bismarckem. Bismarckův model vznikl tím, že stát učinil např. dělnické důchodové pojištění povinným s tím, že jeho správa byla svěřena samosprávným institucím – neziskovým sociálním důchodovým pojišťovnám. Nedílnou součástí Bismarckova systému je i pojistné, které slouží k financování příslušných pojišťoven, ve výchozím systému v zásadě podle pravidel soukromého pojištění. V segmentovaném sociálním pojištění je výše penzí diferencovaná podle sociálních skupin a pojistné odráží výši penzí (v relaci k výdělku) a tím se i promítá do nákladů práce. Dělnické penze takto původně byly maximálně na úrovni existenčního minima, zatímco penze a penzijní podmínky v soukromých úřednických systémech se spíše přimykaly k penzím veřejných zaměstnanců. Služební penzijní model lze považovat za zvláštní případ konzervativního penzijního modelu. Z pohledu zaměstnanců má v konzervativním modelu každá sociální skupina takový penzijní systém, který si vybojuje. Můžeme hovořit též o segmentovaném sociálním zabezpečení. Výchozí liberální penzijní model je velmi jednoduchý, protože odmítá jakékoliv státní zasahování do důchodového zabezpečení. Řečeno lapidárně slovy Václava Klause: „Stát není pojišťovna“. Tedy přesněji řečeno: stát nemá být pojišťovnou, protože důchodové zabezpečení je typickým soukromým statkem, a nikoliv veřejným statkem. V rozporu s liberalismem je i důchodové zabezpečení veřejných zaměstnanců. Podle liberální teorie je optimální, když si každý za své peníze obstará důchodové zabezpečení podle svých potřeb a možností. V souladu s tímto přístupem Milton Friedman požadoval zrušení amerického „sociálního zabezpečení“ (OASDI), a to bez náhrady. Vždyť každý ví, že zestárne (pokud se mu nestane něco horšího) a může se podle toho zařídit. Výchozí liberální penzijní model odmítá jakékoliv veřejné penze. To nevylučuje existenci sociální pomoci pro potřebné spoluobčany, bez ohledu na jejich případné stáří, invaliditu či bezmocnost. Taková obecná sociální pomoc může mít i motivačně orientovanou podobu univerzální dávky pro všechny občany, bez ohledu na jejich příjmy. Milton Friedman navrhoval takovou dávku propojit se

zdaněním příjmů; jde o koncept záporné daně z příjmů, v němž univerzální dávka funguje jako refundovatelná sleva na dani (tax credit) zásadního významu. Modifikované liberální penzijní modely připouštějí selhání trhu a rodiny do té míry, že počítají s existencí veřejných penzí, a to ve dvou základních podobách: ve formě dávky sociální pomoci (jen pro staré a invalidní), nebo v podobě rovného důchodu. Penze s touto konstrukcí jsou dnes charakterizovány jako sociální nebo solidární penze. Tyto penze mají být financovány ze státního rozpočtu. Zvláštní variantou liberálního penzijního modelu je Beveridgeův v zásadě rovný důchod, který je součástí systému univerzálních dávek britského národního pojištění. Na toto „národní pojištění“ jako celek jsou vybírány příspěvky, plynoucí do Fondu národního pojištění, které vytvářejí nárok na penze a další dávky národního pojištění. Liberální ekonom a později i politik Sir William Beveridge kladl důraz na pojištění jako nosný prvek systému, koncipovaného jeho komisí za 2. světové války. Důslední liberálové odmítají zaměstnanecké (podnikové) penze a dotování soukromých (osobních) penzí všeho druhu. Běžné podniky se nemají zabývat činnostmi, kterým profesionálně nerozumí, nemají svým zaměstnancům poskytovat služby, které si tito mohou nejlépe koupit sami, podle svých individuálních potřeb. Dotování a jiné zvýhodňování soukromých penzí deformuje penzijní a navazující trhy a vede k nadměrnému užívání příslušných produktů nad rámec jejich účelnosti a efektivnosti. Na dotace a slevy se musejí vybrat daně, které dále deformují ekonomiku a ji od optima.


Studijní cíle Při studiu věnujte pozornost těmto hlavním problémům: • • • • • • • • • • •

Konzervativní sociální model vychází z tradiční koncepce rodiny a konzervativní penzijní model kopíruje stavovské rozdíly. Vznik Bismarckova systému byl podpořen konzervativci i katedrovými socialisty. Instituce sociálního pojištění mohou být platformou odborů, socialistů a pravověrných komunistů. Sociální pojištění jako produkt, který může být naplněn i výrazně odlišnými parametry (výše penzí, výše pojistného, důchodový věk). Pozůstalostní a invalidní důchody jako základní dávky původního sociálního důchodového pojištění. Starobní důchod jako zvláštní případ invalidního důchodu. Dělnická a úřednická koncepce vdovských důchodů odrážejí východiska konzervativního penzijního modelu. Původní koncepce vdoveckých důchodů jako výraz tradiční, konzervativní koncepce rodiny. Sirotčí důchod jako důchod odvozený z důchodu originálního. Kapitálové financování v sociálním pojištění a význam sociálních důchodových pojišťoven na kapitálovém trhu. Jednotlivé systémy sociálního pojištění mohou být dotovány z veřejných rozpočtů.

• • • • • • • •

Zvyšování penzí a snižování důchodového věku po 2. světové válce. Dvojí úloha výdělkového stropu v sociálním pojištění. Selhání soukromých trhů důchodového a dalšího zabezpečení, jeho různá intenzita v různých zemích. Penzijní trhy z pohledu behaviorální ekonomie. Vliv governance na kvalitu penzijních a dalších finančních trhů. Náklady na veřejné pojistné penze, podnikové penze a osobní penze. Nízký stupeň anuitizace hlavního australského penzijního pilíře. Propojení univerzálních penzí s univerzálními příspěvky na národní pojištění.

Zapamatujte si vymezení a charakteristiku následujících základních pojmů: • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Tripartitní systém financování Provisní pojištění Korporativismus Zásada ekvivalence Zásada sociální solidarity Pensijní pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách Penzijní formule Dávkově definovaná penze Náhradní doba pojištění Invalidní koncepce starobního důchodu Výsluhová koncepce starobního důchodu Bodový systém Valorizace důchodů Reziduální penzijní model Věková penze (age pension) Univerzální důchod Rovný důchod Demogrant NZ Superannuation Scheme Superannuation Guarantee KiwiSaver Auto-enrolment Platová konverze Penzijní spoření Anuitizace

Po prostudování uvedené doporučené literatury byste měli vysvětlit a porozumět vymezení výše uvedených základních pojmů a odpovědět na tyto otázky: • • • • • • • •

Jaký účel byl sledován vznikem dělnického důchodového pojištění v Německu? Jaký význam měl důchodový věk v době vzniku Bismarckova systému? Kdy a jak vzniklo dělnické důchodové pojištění na českém území? Kdy a jak vzniklo úřednické důchodové pojištění na českém území? V čem spočíval boj o národní pojištění v Československu? Je sociální pojištění vnitřním pojištěním státu? Jaký výdělkový strop se dnes používá v nejvýznamnějším systému německého důchodového pojištění? Jak se vypočte penze v původním systému sociálního pojištění?

• • • • • • • • • • •

Jak se v původních systémech sociálního pojištění přistupovalo k souběhu penze a výdělečné činnosti? Jak byly valorizovány starobní důchody v Německu v tomto tisíciletí? V čem spočívají důchodové reformy v Německu v letech 2001-2012? Jaké veřejné penze či jiné sociální dávky pobírají staré osoby v Austrálii? Jakou výhodu má demogrant před reziduální dávkou? Jaké parametry NZ Super znáte? Z jakých pilířů se dnes skládá novozélandský penzijní systém? Z jakých pilířů sestává australský penzijní systém? Jaké penzijní instituce existují v Austrálii? Je KiwiSaver penzijním produktem, nebo finančním produktem? Jak byl koncipován Beveridgeův univerzální důchod?

Studijní literatura a odkazy Povinná literatura: ČSSZ: Důchody v České republice a ve Spolkové republice Německo. Praha: ČSSZ, 2009. VOSTATEK, J.: Sociální a soukromé pojištění. Praha: Codex Bohemia, 2000, kapitola 1. Doporučená literatura: OECD: Pensions at a Glance 2011: Retirement-income Systems in OECD and G20 Countries. Paris: OECD Publishing, 2011. Dostupné z: http://dx.doi.org/10.1787/pension_glance-2011-en

Tematický blok 6: Penzijní reformy ve vybraných zemích, úloha Světové banky

Úvod Chilský penzijní systém před jeho paradigmatickou reformou v roce 1981 představoval velmi segmentované a asi i nevalně spravované sociální důchodové pojištění. Reforma z roku 1981 vstoupila do dějin jak svou razancí, tak i jako součást zcela nové hospodářské a sociální politiky, jíž se chopili Chicago Boys. Umožnil jim to generál Augusto Pinochet a jeho vojenská junta; ti si pouze vymínili, že se důchodová reforma nebude vztahovat na ozbrojené složky – pro ty i nadále platil a platí dodnes služební model. Přívrženci Chicagské školy však realizovali zcela jinou reformu, než by odpovídalo této ekonomické škole. Místo okamžitého či postupného zrušení v zásadě veřejných penzí (ze systémů sociálního pojištění) nastoupil de facto povinný systém soukromého důchodového pojištění. Přesněji řečeno nový systém byl povinný pouze pro zaměstnance poprvé vstupující na trh práce. Pro ostatní, původně tedy skoro všechny zaměstnance byl aplikován systém opt-out, k jehož realizaci byli nasazeni prodejci soukromých penzijních fondů, s mocnou podporou státu. Zásadním stimulem bylo snížení pojistného za důchodové pojištění, jež se projevilo v okamžitém zvýšení čisté mzdy v průměru o 11 %. Vláda také slíbila, že budoucí penze budou na úrovni zhruba 70 % předchozího výdělku pojištěnce. Tedy podstatně vyšší důchod při podstatně nižším pojistném. Neberte to, i při investičním riziku. Výsledky penzijní reformy z roku 1981 sice nejsou zdaleka tak skvělé, ale nicméně nedošlo k zásadní „antireformě“ ani po nástupu levicových vlád v Chile. Zásadní dílčí důchodovou reformou bylo zavedení poměrně významného solidárního veřejného penzijního pilíře v letech 2008-2012. Světová banka podstatně ovlivnila světovou teorii a politiku svými analýzami a doporučeními, které v koncentrované podobě publikovala v roce 1994. Již samotný název této studie deklaruje zásadní manévr, jímž se nejen vyhneme „starobní krizi“, ale naopak ochráníme starce a ještě k tomu současně podpoříme ekonomický růst. Studie Světové banky a další celé seriály vědeckých a odborných prací ze všech koutů světa dokazují nový ekonomický a sociální zázrak, konkrétně díky privatizaci veřejných penzí. Nutno uvést, že návrh na privatizaci veřejných penzí – v praxi převážně sociálního důchodového pojištění – není nic neobvyklého v tehdejší či koneckonců i dnešní době. Privatizace má být v celé řadě odvětví veřejné ekonomiky i samotné veřejné správy klíčem k zastavení neustálého růstu veřejných výdajů a daní, k potlačení korupce a vládních selhání v regulaci soukromé ekonomiky atd. V tomto kurzu se věnujeme pouze privatizaci veřejných penzí a jejím výsledkům a přínosům. Již na první pohled je privatizace penzí v mnohém velmi zvláštní – na rozdíl od jiných odvětví: zatímco při privatizaci běžných státních podniků má stát výnos z prodeje těchto podniků, při privatizaci penzí takové výnosy zcela chybí, resp. stát se ani nepokouší prodat fungující veřejné důchodové pojišťovny. A naopak při privatizaci penzí dochází k okamžitému výpadku ve veřejných příjmech; zvláště tato okolnost byla hrubě podceněna v podstatě ve všech zemích privatizujících penze. Situace je o to závažnější, že ve většině zemí se systémem sociálního pojištění došlo po druhé světové válce ke zrušení či podstatnému omezení fondů (rezerv) sociálního pojištění – z praktických i ideologických důvodů. Hlavním ideologickým důvodem byl potenciální zásadní význam fondů sociálního pojištění na kapitálových, resp. finančních trzích: vzhledem k růstu penzí a dalších dávek sociálního pojištění a k prodlužování

doby pobírání důchodu by vývoj vyústil v dominanci fondů sociálního pojištění na těchto trzích, což se do kapitalismu vůbec nehodí. Zvláště pokud neuvažujeme primární využití fondů sociálního pojištění k financování státního dluhu. Jak se ukázalo již s odstupem několika let (po vydání uvedené privatizační „bible“ Světové banky), byla řada zásadních dílčích prvků nové „penzijní ortodoxie“ zkreslena, neřku-li přímo zfalšována. Platí to např. o konstrukci, podle níž vytvoření nových soukromých penzijních úspor přímo povede k národohospodářským úsporám a tím prý i k dodatečným reálným investicím, což bude mít přímý dopad na zvýšení ekonomického růstu. To by mohlo platit snad jen v malé uzavřené ekonomice, izolované od světa embargem. Jinak snad každý vidí, že za dnešní globalizace existuje velký přetlak na světových finančních trzích a hlavním omezením pro ekonomický růst je nedostatek vysoce efektivních projektů. Podobně je to i s nově vymyšleným pojmem implicitní veřejný penzijní dluh (budoucí důchodové nároky průběžně financovaných penzijních systémů), který měl doložit, že jeho „transformace“ na explicitní veřejný dluh při privatizaci veřejného penzijního systému nebude mít žádný dopad na ekonomický systém. Finanční trhy však takto veřejné dluhy neposuzují, ony implicitní „dluhy“ je v podstatě nezajímají; jediný, kdo dočasně (pár let) ignoroval tyto dluhy vznikající při důchodových reformách v postkomunistických zemích, byla Evropská komise; i tento „favour“ je už pryč a privatizační dluhy budou trápit příslušné vlády ještě několik desetiletí. Když tyto vlády zvýší daně, nebo sníží sociální či další výdaje, bude to mít bezprostřední negativní dopad na jejich ekonomiku. Jako privatizační argument bylo např. využito tzv. Aaronovo pravidlo, přestože jeho autor, americký profesor Henry Aaron to tak v roce 1966 vůbec nemyslel a po zneužití tohoto pravidla k privatizaci veřejných penzí jasně vysvětlil, že privatizace veřejných penzí je špatnou myšlenkou. Světová banka koncem minulého desetiletí přiznala, že se ve své teorii a politice opírala o mýty (neoliberální ekonomie). Od roku 2003 pak doporučuje tzv. Panevropský penzijní systém, který má tři pilíře a žádný z nich není povinným soukromým spořením či pojištěním. Jako základní pilíř doporučuje univerzální sociální pojištění typu NDC; tomuto pilíři („jádru“) po obou stranách – jako „křídla“ – sekundují solidární pilíř a dobrovolný soukromý pilíř. Dalšími, byť vedlejšími aktéry mezinárodní penzijní teorie a politiky jsou Mezinárodní měnový fond (IMF) a OECD. V těžišti pozornosti IMF je zadlužení jednotlivých zemí a tak třeba ve vztahu k nynější české důchodové reformě IMF s uspokojením kvitoval, že transformační náklady dílčí privatizace veřejných penzí mají být u nás eliminovány zvýšením daní (DPH). OECD se ve svých elaborátech dodnes zaštiťuje anglickým příslovím o tom, že se všechna vejce nemají vkládat do jednoho košíku, s odvoláním na poznatek sluhy dona Quijota. Pod heslem diverzifikace byla provedena dílčí privatizace veřejných penzí zejména v Polsku a na Slovensku. Zatímco diverzifikace je jen prodejním argumentem z dílny lobbistů penzijních fondů a nemá tedy nic společného se seriózní penzijní teorií a politikou, je výzkum investičních výnosů v OECD cenným materiálem pro konstituování moderní penzijní a fiskální teorie a politiky. Současně se odborný tým OECD tváří, jakoby plné či zásadní nesení investičního rizika jednotlivými pojištěnci bylo nezbytností, jejíž smysluplnost není třeba asi ani zvažovat v zásadním, povinném penzijním systému. I přes všechny odborně trapné přešlapy nejen jednotlivých akademiků, ale i celých renomovaných mezinárodních institucí, lze konstatovat obohacení penzijní teorie o řadu poznatků mj. behaviorální a institucionální ekonomie. Zajímavým jevem je i vzájemné ovlivňování penzijních produktů ze sféry

soukromého sektoru a veřejného sektoru. To vedlo i k tendenci jistého návratu kapitálového financování do systému sociálního pojištění.


Studijní cíle Při studiu věnujte pozornost těmto hlavním problémům: • • • • • • • • • • • • • • • •

Vliv politických kompromisů na celý penzijní systém. Diferenciace pojistného podle věku pojištěnce. Příznivé podmínky pro radikální důchodovou reformu v nedemokratických zemích. Vysoké investiční výnosy penzijních fondů v Chile. Vysoké výnosy z investovaného kapitálu do penzijních fondů v Chile. Míra státní regulace penzijních fondů a efektivnost fungování penzijních trhů. Odlišnost produktů povinného soukromého penzijního pojištění a sociálního pojištění. Úloha governance v penzijních systémech. Úloha konkurence v penzijních systémech Švýcarska a Chile. Efektivnost privatizace určitého odvětví veřejné ekonomiky, poskytujícího soukromé statky, je zásadně ovlivněna nejen obecnými ekonomickými úvahami, ale i celou škálou odchylek fungování konkrétních trhů v daných zemích od modelu konkurenčního trhu. Ideální penzijní systém neexistuje a každý penzijní systém lze „zkazit“ jeho špatnou regulací, a to i zájmu penzijní lobby, nehledě již na možnou korupci. Vnější podmínky existence penzijního systému v dané zemi se mění nejen pod vlivem demografických změn, ale i v důsledku hospodářské a sociální politiky vlády a její úspěšnosti. Vysoké investiční výnosy, jichž bylo docilováno v posledních desetiletích, jsou významnou nadějí i rizikem. Přenášení investičního rizika na klienty v zásadním penzijním pilíři je nesmyslné a rozhodně není nutné, pokud nebude prokázán opak. Silný finanční sektor je náchylný k prosazování svých zájmů bez ohledu na zájem státu a pojištěnců. Klasifikace penzijních pilířů jako výraz penzijní politiky.

Zapamatujte si vymezení a charakteristiku následujících základních pojmů: • • • • • • • • • • •

Konverzní sazba Švýcarská formule valorizace Penzijní pokladna Crowding-in Nová penzijní ortodoxie Funkce redistribuce Funkce spoření Panevropský penzijní systém NDC FDC Selhání anuitních trhů

• • •

Implicitní veřejný penzijní dluh Podkapitalizovaný penzijní plán Security through diversity

Po prostudování uvedené doporučené literatury byste měli vysvětlit a porozumět vymezení výše uvedených základních pojmů a odpovědět na tyto otázky: • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Lze zavedení povinnosti podnikového důchodového zabezpečení považovat za privatizaci? Kteří poskytovatelé penzí z podnikového důchodového pojištění ve Švýcarsku jsou nejvýznamnější? Má Švýcarsko nultý penzijní pilíř? Jak souvisí švýcarské sociální úrazové pojištění s pilířem podnikových penzí? Z čeho se vypočítává pojistné na podnikové důchodové pojištění ve Švýcarsku? Jaká je míra segmentace povinného podnikového důchodového pojištění ve Švýcarsku? Jak funguje invalidní a pozůstalostní pojištění v Chile? Jak byly v Chile zohledněny důchodové nároky pojištěnců při přestupu do soukromého systému? Kdo je José Piñera? Setkali se Milton Friedman a Augusto Pinochet? Jak se liší skladba modelových trojpilířových penzijních systémů pod vlivem Světové banky počátkem 90. let? S jakými variantami realizace prvního penzijního pilíře počítala Světová banka v roce 1994 a násl.? S jakými variantami realizace druhého penzijního pilíře počítala Světová banka v roce 1994 a násl.? O čem pojednává Aaronovo pravidlo? Jak je vysoký implicitní veřejný penzijní dluh v Česku? S jakými novými myšlenkami přišla Světová banka v roce 1999 na úseku penzijní teorie a politiky? Kde byla rozvinuta a uplatněna diverzifikační teorie a politika? Jak (v jakém poměru) se přepočítávají správní náklady vyjádřené procentem z aktiv na procenta z úspor či z penze? Jaké penzijní produkty znáte?

Studijní literatura a odkazy Povinná literatura: VOSTATEK, J.: Paradigmatické důchodové reformy ve světě a jejich aplikace na Česko. In: Závěry výzkumu VŠFS na úseku důchodové reformy. Materiál pro devizní sféru (CD). Praha, VŠFS, červenec 2010. VOSTATEK, J.: Panevropský penzijní systém jako alternativa vládní důchodové reformy. In: Sborník z 2. mezinárodní vědecké konference Důchodová reforma – jak dál?. Praha, VŠFS, 2011. Doporučená literatura: WORLD BANK: Averting the Old-Age Crisis: Policies to Protect the Old and Promote Growth. New York: Oxford University Press, 1994.

HOLZMANN, R., PALMER, E. (eds.:) Pension Reform: Issues and Prospects for Non-Financial Defined Contribution (NDC) Schemes. Washington: The World Bank, 2006. OECD: Pensions at a Glance 2011: Retirement-income Systems in OECD and G20 Countries. Paris: OECD Publishing, 2011. Dostupné z: http://dx.doi.org/10.1787/pension_glance-2011-en

Tematický blok 7: Sociálně-demokratický penzijní model, penzijní reformy v postkomunistických zemích

Úvod Název sociálně-demokratický penzijní model je odvozen od termínu sociálně-demokratický sociální model. Používají se i jiné termíny, např. univerzální model či encompassing model, což by mohlo znamenat něco podobného jako univerzální model. Nezřídka bývá tento sociální model charakterizován jako model univerzálních dávek, což může způsobovat nedorozumění, protože univerzální dávky považujeme za typické produkty zapadající do modifikovaného liberálního modelu. Ve skutečnosti sociálně-demokratický model zahrnuje jak univerzální dávky (např. přídavky na všechny děti), tak i univerzální systém sociálního pojištění – což je systém sociálního pojištění, zahrnující všechny výdělečně činné osoby, popř. všechny zaměstnance – tedy bez ohledu na sociální skupinu, k níž patří. Jednotný, univerzální systém sociálního pojištění byl i tradičně cílem levicových stran. V tom je zásadní odlišnost sociálně-demokratického penzijního modelu od konzervativního penzijního modelu, který předpokládá zásadní segmentaci systémů sociálního pojištění v dané zemi. Univerzalita dávek a celého sociálního pojištění má v sociálně-demokratickém sociálním modelu za úkol spoluvytvářet rovné šance pro všechny. Konzervativní a sociálně-demokratický penzijní model, resp. systém se v praxi liší i v řadě detailů. Příkladem je odlišná konstrukce pojistného a jeho návaznost na daň z příjmů, kdy v Německu je pojistné považováno za náklad zaměstnance (a odečítá se od základu daně z příjmů) a strop pro pojistné je stanoven na úrovni 200 % průměrného celostátního výdělku. Naproti tomu ve Švédsku zaměstnanec platí pojistné jen 7 % ze mzdy a toto zaplacené pojistné je plně odpočitatelné od daně z příjmů zaměstnance; ostatní pojistné sociálního pojištění platí zaměstnavatel, a to ze mzdy do stropu na úrovni cca 120 % průměrného celostátního výdělku, přičemž totéž platí zaměstnavatel i z mezd nad tento strop a tyto platby jdou do státního rozpočtu a nemají tedy vliv na pojistné dávky; výsledek je to, že asi 60 % „pojistného“ placeného zaměstnavatelem má charakter daně. Ve Švédsku byl vytvořen základ teorie systému NDC jako moderního produktu univerzálního systému sociálního důchodového pojištění. NDC byl zařazen Světovou bankou do jejího Panevropského penzijního systému. Předchozí univerzální klasický systém sociálního důchodového pojištění byl ve Švédsku zaveden až od roku 1960. Je typické, že tomu předcházel liberální systém univerzálního důchodu. Ve Švédsku byl při poslední důchodové reformě nově ustaven i další systém univerzálního sociálního pojištění, a to typu FDC a s individuálním investováním prostředků na osobním účtu včetně možnosti využití soukromých penzijních společností. Zvláštností je i to, že toto sociální pojištění typu FDC je ve Švédsku (správně) řazeno jako jedna ze tří složek veřejného penzijního pilíře, kdežto v zahraniční literatuře je (byl) tento produkt nekorektně prezentován jako soukromý penzijní pilíř – ačkoliv je provozován státní penzijní společností, která je i výhradním poskytovatelem penzí z tohoto penzijního subsystému. Účel zde evidentně světil prostředky: hodilo se demonstrovat, že i ve Švédsku došlo k (dílčí) privatizaci veřejného penzijního systému. Třetí složkou švédského veřejného penzijního pilíře je solidární, tzv. garantovaná penze.

Důchodové reformy byly v postkomunistických zemích uskutečňovány pod vlivem „vědecké“ teorie a politiky Světové banky, publikované souhrnně v roce 1994. Svou razancí navázaly na podobné reformy v latinskoamerických zemích, které byly ovlivněny Pinochetovou reformou od roku 1981. Podobné reformy se ve vyspělých zemích v zásadě neuskutečnily; jsou sice publikovány přehledy, které se snaží dokumentovat opak, nicméně je podstatný rozdíl mezi reformou např. v Chile a ve Velké Británii za vlády M. Thatcherové. V tomto směru není seriózní řadit mezi privatizující země ani Švýcarsko či Nizozemsko s jejich podnikovými penzemi zásadního významu. Jedinou postkomunistickou zemí, která jakoby okopírovala Chile, byl Kazachstán; výsledek dokládá přinejmenším poznatek, že když dva dělají totéž, není to totéž. Výsledkem privatizace penzí v Kazachstánu je „dorovnávání“ povinných soukromých penzí ze státního rozpočtu na jakousi předreformní úroveň. V ostatních penze privatizujících zemích se uplatnila diverzifikační teorie a politika, vytvořená skupinou i mezinárodně aktivních polských teoretiků. Ideálem diverzifikace je rozdělit se (se soukromým sektorem) o pojistné v poměru 50:50; na to si v Polsku nakonec netroufli. Realizovali to však slovenští politici; abych jim příliš nekřivdil, tak musím podotknout, že stejné pravidlo bylo použito při rozdělení placení důchodového pojistného mezi zaměstnance a zaměstnavatele v Německu za Bismarcka a stejné pravidlo používáme i v běžném životě, když nevíme, jak se jinak o něco podělit. Výsledky důchodových reforem v postkomunistických zemích jsou převážně jasně negativní, nicméně odvahu reformu zcela a rázně negovat zatím projevila v Evropě pouze Orbánova vláda v Maďarsku, které se stalo pionýrem dílčí privatizace penzí ve východní Evropě. Polské reformní výsledky jsou podstatně lepší než v Maďarsku, díky vysokým průměrným investičním výnosům. V Polsku se zrušení povinných soukromých penzí také zvažovalo, nicméně nakonec došlo „jen“ ke snížení vyváděného pojistného 7,3 % ze mzdy na 2,3 % ze mzdy. Vzhledem k dopadům světové hospodářské krize na většinu postkomunistických zemí včetně Česka i s ohledem na zkušeností s „diverzifikací“ penzijních systémů Nečasova vláda překvapila expresním protlačením diverzifikační reformy parlamentem, za účinné podpory penzijních lobbistů v PES a NERV.


Studijní cíle Při studiu věnujte pozornost těmto hlavním problémům: • • • • • • • • •

Univerzalismus jako ideové východisko sociálně-demokratického sociálního modelu. Citlivost NDC na stabilitu ekonomického a demografického vývoje. Faktory ovlivňující daňovou kvótu ve Švédsku, Německu a USA. Faktory ovlivňující sociální kvótu (podle rektifikace OECD) ve Švédsku, Německu a USA. Efektivnost základních penzijních modelů. Vtažení či vyloučení zainteresovaných finančních institucí do tvorby důchodové reformy. Posuny v koncepci prémiové penze ve Švédsku. Diferenciace důchodových reforem v jednotlivých postkomunistických zemích a její vliv na správní náklady v jednotlivých zemích. Rozvrh jednorázových nákladů v povinném soukromém pilíři na klienty v prvních letech fungování.

• • • •

Vyrovnávání rizik, jimž je vystaven průběžný veřejný penzijní pilíř a fondový povinný soukromý pilíř. Důchody pojištěnců vykonávajících riziková zaměstnání. Propojení veřejných penzí a povinných soukromých penzí. Vykazované a systémové náklady na povinné soukromé penze (OECD).

Zapamatujte si vymezení a charakteristiku následujících základních pojmů: • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Univerzální sociální pojištění Příjmová penze Prémiová penze Nefinanční příspěvkově definovaný systém Finanční příspěvkově definovaný systém Automatic balancing mechanism Increased base amount (IBA) Balance ratio Národní veřejná penze Minimální míra investičních výnosů v Polsku Demografický rezervní fond Program mateřský (rodinný) kapitál Kofinancování penzí Spořící část pracovního důchodu Pojistná část pracovního důchodu Plná penze (OECD) Penzijní fond Ruské federace Nestátní penzijní fond Rezervní fond solidarity Malá důchodová reforma Předdůchod Penzijní společnost

Po prostudování uvedené doporučené literatury byste měli vysvětlit a porozumět vymezení výše uvedených základních pojmů a odpovědět na tyto otázky: • • • • • • • • • • • • • • • •

Jak je konstruována švédská garantovaná penze? V čem se obsahově liší německý bodový systém a švédský NDC? Lze využít NDC k dobrovolnému penzijnímu pojištění? Jaký je cílovaný náhradový poměr u příjmové penze ve Švédsku? Jsou podnikové penze součástí sociálně-demokratického penzijního modelu? Je FDC součástí sociálně-demokratického penzijního modelu? Jak je konstruován strop pro pojistné důchodového pojištění ve Švédsku? Jsou invalidní důchody součástí švédského penzijního systému? Jak je konstruován sirotčí důchod ve Švédsku? Jak je zajištěna vyšší stabilita penzijního systému ve Švédsku a ve Švýcarsku? Jaký je důchodový věk ve Švédsku? Jak byly reformovány veřejné fondy prémiové penze v roce 2010? Jaké 3 penzijní pilíře rozlišují ve Švédsku? Jaké penzijní pilíře mělo Maďarsko po provedení důchodové reformy 1998? Jak hodnotil maďarskou důchodovou reformu Vladimír Bezděk? Jak byly v Maďarsku „znárodněny“ soukromé penzijní fondy?

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Jaká byla výkonnost maďarských penzijních fondů? Jak byl reformován veřejný penzijní pilíř v Maďarsku? Jak měla přispět polská důchodová reforma k ekonomickému růstu? Proč se nemají dávat všechna vejce do jednoho košíku? Jaké penzijní pilíře mělo Polsko po provedení důchodové reformy 1998? Jakou podobu má polský solidární penzijní pilíř? Jak se změnily náhradové poměry při důchodové reformě v Polsku? Jaké jsou průměrné investiční výnosy pro klienty druhého penzijního pilíře v Polsku? Jak byl reformován veřejný penzijní pilíř v Polsku? Z jakých zdrojů měly být (jsou) financovány tranzitivní náklady v Polsku? Jak byl reformován ruský penzijní systém? Jakou strukturu mají ruské veřejné penze? Má Rusko rovný důchod? Jak vysoké jsou náhradové poměry důchodů v Rusku podle propočtů OECD? Jakou úlohu v ruském penzijním systému má Vněšekonombank? Jakých výnosů dosahuje vládní default fund v Rusku? Jak fungují nestátní penzijní fondy v Rusku? Co víte o důchodové reformě ve Slovinsku? O jaké pilíře se opírá slovenská důchodová reforma? Jak se změnily náhradové poměry při důchodové reformě na Slovensku? Jak hodnotil slovenskou důchodovou reformu Vladimír Bezděk? Jaké revize důchodové reformy byly uskutečněny na Slovensku? Proč Václav Klaus nepodepsal zákony o důchodové reformě? Jak probíhají reformy veřejného penzijního pilíře v Česku? Je důchodové spoření u nás povinné? Kolik procent ze mzdy platí účastník českého důchodového spoření? Proč soukromé životní pojištění nedostává státní příspěvek? Proč nebyla uskutečněna paradigmatická reforma veřejných penzí v Česku?

Studijní literatura a odkazy Povinná literatura: VOSTATEK, J.: Sociální důchodové pojištění můžeme mít také. FÓRUM sociální politiky, 2009, č. 3. VOSTATEK, J.: Panevropský penzijní systém pro Česko. (Návrh reformy základního penzijního pilíře, sociálních penzí a soukromých penzí včetně konkurenčních produktů a také včetně navazující reformy daně z příjmů a pojistného na sociální a zdravotní pojištění). Praha: VŠFS, 2010. VOSTATEK, J.: Česká důchodová reforma: co dál? In: Důchodová reforma – jak dál? Sborník z 3. mezinárodní vědecké konference 2012. Praha, VŠFS, 2013. ISBN 978-80-7408-075-3 VOSTATEK, J.: Penze – vládní politika kontra teorie. CEP – Newsletter Centra pro ekonomiku a politiku, březen 2011. VOSTATEK, J.: Důchodová reforma: břímě mladých? Research Paper. Praha: CESTA, 2012. http://www.centrum-cesta.cz/files/projekty/socialne-ekonomicka-skupina/RP1-2012-Vostatek.pdf VOSTATEK, J.: Jaká je role pojišťoven v důchodových systémech sousedních států? Pojistný obzor 2013, č. 2, s. 28-30.

VOSTATEK, J.: Lži o důchodové reformě. Hospodářské noviny, 29. 4. 2013 Doporučená literatura: HOLZMANN, R., PALMER, E., ROBALINO, D.: Nonfinancial Defined Contribution Pension Schemes in a Changing World. 2 díly. Washington: The World Bank, 2012. SIMONOVITS, A.: The mandatory private pension pillar in Hungary: An obituary. In: Sborník z 2. mezinárodní vědecké konference Důchodová reforma – jak dál?. Praha: VŠFS, 2011. OECD: Pensions at a Glance 2011: Retirement-income Systems in OECD and G20 Countries. Paris: OECD Publishing, 2011. Dostupné z: http://dx.doi.org/10.1787/pension_glance-2011-en Vostatek, J.: Návrh "Bezděkovy" komise je krokem zpět. Pojistný obzor, 2010, č. 3. HOLZMANN, R., PALMER, E. (eds.:) Pension Reform: Issues and Prospects for Non-Financial Defined Contribution (NDC) Schemes. Washington: The World Bank, 2006.

Tematický blok 8: Nemoci, úrazy, invalidita, dlouhodobá péče (teorie a politika)

Úvod I na úseku zabezpečení při dočasné pracovní neschopnosti, invaliditě a při potřebě dlouhodobé péče lze rozlišit typické přístupy teorie a politiky, obsažené v jednotlivých sociálních modelech. Samostatnou problematikou je preferenční odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání; zde byl mj. v komunistické éře uplatňován extrémně ideologický přístup, glorifikující manuální práci, který byl doveden až do koncepce, podle níž jsou pracovní úrazy a nemoci z povolání odškodňovány ještě výhodněji, než jak je tomu při náhradě škody podle ustanovení občanského zákoníku. U nás v Česku tento stav trvá dodnes.

Vstupní znalosti a dovednosti Výklad předpokládá znalosti komplexního bakalářského kurzu Veřejné finance. Zásadní výhodou je absolvování magisterského kurzu Pojistná teorie a politika.


Sociální dávky jako náhrada mzdy. Zabezpečení veřejných zaměstnanců při pracovní neschopnosti. Invalidita jako prodloužená nemoc. Preference pracovních úrazů a nemocí z povolání. Dobrovolné nemocenské pojištění OSVČ. Redukční hranice při výpočtu nemocenského u nás. Koncepce čs. zákona o národním pojištění. Finanční náročnost dlouhodobé péče.

Zapamatujte si vymezení a charakteristiku následujících základních pojmů: • • • • • • • • •

Karenční doba Odpovědnost za zavinění Odpovědnost za výsledek Stavovská invalidita Výdělková invalidita Fyzická invalidita Profesní invalidita Úmrtné Bolestné

Po prostudování uvedené doporučené literatury byste měli vysvětlit a porozumět vymezení výše uvedených základních pojmů a odpovědět na tyto otázky: • • • • • •

Proč byla zavedena náhrada mzdy při dočasné pracovní neschopnosti? Jaké nemocenské a invalidní dávky existují ve Velké Británii? Jaké jsou hlavní pilíře nemocenského zabezpečení ve světě? Jaké koncepce invalidity znáte? Jaké modely dlouhodobé péče rozlišujeme? Čím se liší příspěvek na péči u nás a v Německu?

Studijní literatura a odkazy Povinná literatura: KREBS, V. a kol.: Sociální politika. Praha: Wolters Kluwer, 2010, kapitola 11. VOSTATEK, J.: Sociální a soukromé pojištění. Učebnice. Praha: Codex Bohemia, 2000, kapitoly 5, 7 a 9. Doporučená literatura: TOMEŠ, I.: Obory sociální politiky. Praha: Portál, 2011, kapitoly 8-10.

Tematický blok 9: Zdravotnické modely a systémy. Zdravotnický systém USA, Obamova reforma

Úvod Zdravotní péče je zásadní složkou sociální politiky, ve vyspělých zemích veřejné výdaje na zdravotní péči představují obvykle druhý největší blok sociálních výdajů. Odvětví zdravotnictví představuje složitý komplex se třemi základními aktéry, jimiž jsou: zdravotníci a zdravotnické instituce, stát s jeho (veřejnými) financemi (a případně i zdravotní pojišťovny) a v neposlední řadě i pacienti, resp. spotřebitelé zdravotních služeb a léků. U všech lze předpokládat silný vlastní zájem a u některých z nich i intenzívní lobbing. Praxe prakticky všech zemí ukazuje, že teoretický pojem selhání trhu zde hraje zásadní úlohu, současně se však ukazuje nezbytnost využívat nejrůznějších tržních nástrojů, tj. tento sektor intenzívně regulovat. Snadno tak může dojít k vládnímu selhání. Praxe ukazuje, že liberální, tržní systémy jsou finančně nejnáročnější a v průměru nevedou k lepší poskytované zdravotní péči. Povinné soukromé zdravotní pojištění bylo realizováno v Nizozemí a ke snížení nákladů nedošlo, alespoň tedy zatím. Ve zcela jiných podmínkách USA v zásadě bylo (resp. bude od roku 2014) zavedeno povinné soukromé zdravotní pojištění v rámci Obamovy zdravotní reformy, uzákoněné předloni. Zatímní zdravotní pojištění v USA má sice liberální (tržní) základ, zásadní roli v celém americkém systému však hrají 2 veřejné zdravotní programy (zdravotní pojištění pro staré a chudé) a zaměstnanecké zdravotní systémy několika druhů. Všechny tyto tři pilíře zdravotního pojištění by se např. podle představ M. Friedmana měly zrušit bez náhrady; žádné povinné či zaměstnanecké pojištění nepřichází podle této ekonomické školy v úvahu. Standardní soukromé zdravotní či nemocenské pojištění má své charakteristické konstrukční prvky, odvozené ze zásady ekvivalence a z její realizace v tržním prostředí. Soukromá pojišťovna si před sjednáním pojistné smlouvy zjišťuje zdravotní stav klienta a snaží se zjištěné skutečnosti promítnout do výše pojistného. Při špatném „riziku“ prostě smlouvu ani neuzavře. V zájmu rozložení rizika a zvýšení pojistitelnosti se jednotlivé smlouvy a celé kmeny předávají do zajištění. Pojistné smlouvy se uzavírají na omezenou dobu, čili nikoliv od narození do smrti. V tržním prostředí (USA) jsou nabízeny statisíce produktů statisíci zprostředkovatelů. Většina pojištěných Američanů je pojištěna prostřednictvím svého zaměstnavatele, čili jen po dobu svého zaměstnání. Povinné soukromé zdravotní pojištění by podle představ neoliberálů mělo fungovat podle tržních principů, tj. soukromé pojišťovny by nabízely produkty za pojistné, kde by se uplatňoval community rating – čili pojistné nesmí (popř. smí jen v omezené podobě) odrážet individuální zdravotní problémy zájemců o pojištění. A pojišťovna také nesmí odmítnout žádného zájemce o sjednání pojistné smlouvy. Z toho také vyplývá, že pojistné pojišťovna stanoví absolutní částkou, nikoliv tedy procentem z výdělku. Zabezpečení sociální dostupnosti tohoto zdravotního pojištění je problémem státu, ten může poskytovat sociální dotace na pojistné např. i většině obyvatelstva, popř. i za některé skupiny obyvatelstva může i celé pojistné hradit. Tento systém má spolu s možností volby produktu (s dopadem na pojistné) vést k větší motivaci klientů k úsporám nákladů zdravotní péče. V každém případě vede

k přerozdělení ve financování zdravotní péče, obvykle ve prospěch mladších, zdravějších a bohatších pojištěnců. Britský systém Národní zdravotní služby (NHS) patří k univerzálnímu modelu, (v zásadě) je bez vazby na příspěvky na národní pojištění, je financován z veřejného rozpočtu. Tento model správy a financování patří ke dvěma nejvíce rozšířeným modelům poskytování zdravotní péče. Univerzalita NHS je beze zbytku uplatňována pokud jde o osobní rozsah zabezpečení – systém se vztahuje na veškeré obyvatelstvo. Věcný rozsah zabezpečení v zásadě musí být definován zákonem, nebo dán běžně uplatňovanou praxí. S nárůstem možností zdravotní péče díky rozvoji vědy a techniky se ve světě prosazuje vymezení balíku základní péče (standardu), která je hrazena ze systému NHS či jiného základního systému zabezpečení. Ostatní zdravotní péče může být předmětem soukromého pojištění či přímo hrazena klienty. Pacienti se v různých formách i intenzitě podílejí i na financování zdravotních služeb patřících do balíku základní péče. Druhým nejrozšířenějším systémem správy a financování zdravotní péče je sociální pojištění. V klasické (nejen německé) podobě sociálního pojištění byla zdravotní péče věcnou dávkou nemocenského pojištění. Vztahovala se jen na pojištěnce včetně poživatelů důchodů ze sociálního pojištění a později byla rozšířena i na rodinné příslušníky pojištěnců (pokud neměli své vlastní zabezpečení). Zdravotní sociální pojištění se tedy nevztahuje na veškeré obyvatelstvo a v tomto směru nejde o univerzální systém; pojištěnost byla v Německu cca 90 %, v jiných zemích významně více, vždy však méně než 100 %. Z povahy věci vyplývá, že zdravotní péče je pojištěncům poskytována bez ohledu na placené pojistné, tedy univerzálně. V tomto ohledu tedy dochází k přerozdělování v rozsahu 100 % – uplatňuje se zde plně zásada sociální solidarity. Jedním ze zásadních trendů ve vyspělých zemích je univerzalita v poskytování zdravotní péče z osobního hlediska – tedy všemu obyvatelstvu. Tomu model sociálního pojištění v zásadě nevyhovuje, právě díky své zásadní orientaci na zásadu ekvivalence, která se rovněž stále více prosazuje u peněžitých dávek sociálního pojištění (při zachování zásady jednotné sazby pojistného). Objektivní tendencí tak je vyčlenění zdravotní péče ze systému a modelu sociálního pojištění. Nejčistším modelovým řešením je přechod k systému NHS, s financováním z veřejných rozpočtů, bez asistence pojistného. Sporadicky se vyskytnuvší alternativou je privatizace sociálního zdravotního pojištění.


Studijní cíle Při studiu věnujte pozornost těmto hlavním problémům: • • • •

Koexistence univerzálního systému veřejného zdravotnictví a univerzálních peněžitých dávek v Beveridgeově modelu. Semaškův a Beveridgeův model zdravotní péče. Zdravotní péče jako dávka nemocenského pojištění. Individualizace pojistného podle rizika ve zdravotním pojištění.

• •

Dotace pojistného na zdravotní pojištění. Má-li být zdravotní péče poskytována všem, nemůže být poskytována veškerá možná péče.

Zapamatujte si vymezení a charakteristiku následujících základních pojmů: • • • • • • • • • • •

Balík základní péče Standardní a nadstandardní péče Občanské pojištění Paušální pojistné Gatekeeper COBRA HMO Kapitace Medicare Medicaid Zdravotní spoření

Po prostudování uvedené doporučené literatury byste měli vysvětlit a porozumět vymezení výše uvedených základních pojmů a odpovědět na tyto otázky: • • • • • •

Povede Obamova reforma zdravotního pojištění ke snížení nákladů na zdravotní péči v USA? Jsou platby pojistného za státní pojištěnce součástí modelu sociálního zdravotního pojištění? Jaké dimenze solidarity lze rozlišit u zdravotního pojištění? Může být sociální zdravotní pojištění univerzální? Jaký názor měl M. Friedman na programy Medicare a Medicaid? Jakou hlavní přednost má zdravotnictví USA?

Studijní literatura a odkazy Povinná literatura: KREBS, V. a kol.: Sociální politika. Praha: Wolters Kluwer, 2010, kapitola 15. VOSTATEK, J.: Zdravotní pojištění a zabezpečení. Základní vývojové tendence. Zdravotnictví v ČR, 2010, č. 3. VOSTATEK, J.: Sociální modely a sociální výdaje na penze, zdravotní péči a vzdělávání: všechno je jinak. Praha: VŠFS (IGA), 2012. Doporučená literatura: TOMEŠ, I.: Obory sociální politiky. Praha: Portál, 2011, kapitoly 2 a 3.

Tematický blok 10: Zdravotnické reformy ve vybraných zemích

Úvod Tendence k privatizaci se v posledních desetiletích projevily i ve zdravotní péči, resp. ve zdravotním pojištění, byť v podstatně menší míře. Zde se budeme krátce věnovat jen problematice zdravotního pojištění, nikoliv již (významným) proměnám ve financování poskytovatelů zdravotní péče. Obdobou povinného soukromého důchodového spoření by z ekonomicko-technického hlediska mohlo být zavedení povinného soukromého zdravotního spoření. Takový nápad se několikrát vyskytl u nás, s odvoláním na Singapur. To je ale jediný případ ve světě a hlavně ani tam nemá zásadní váhu; původně na tento produkt veřejného sektoru spoléhali, pak však tento subsystém zcela ustoupil do pozadí, protože musel být „doplněn“ jinými, zásadními nástroji. Ani dobrovolné zdravotní spoření v USA se neosvědčilo, přestože s ním byly spojovány významné naděje (a mělo výraznou státní podporu). Jistý význam má zdravotní spoření pouze v Jižní Africe a snad existuje ještě v jedné zemi světa. Prostředky zdravotního spoření lze investovat obdobně jako v penzijním spoření. V roce 1981 došlo v Chile také k zavedení opt-outu ve veřejném zdravotním pojištění – do systému soukromého pojištění. Rovněž toto soukromé zabezpečení provozují specializované soukromé (zdravotní) pojišťovny. Nabízenými produkty jsou klasická zdravotní pojištění, s individualizací pojistného podle (individuálního) rizika a s vytvářením pojistně technických rezerv. Možnosti opt-outu využili jen bohatí a zdraví. V roce 1997 bylo touto formou pojištěno asi 25 % obyvatelstva, v roce 2008 využívalo opt-outu již jen 15 % obyvatel. Stát toto soukromé zdravotní pojištění nijak výrazněji nereguluje, pojištěnci se mohou ze soukromého systému vrátit do systému veřejného. Již z důvodu deficitu veřejného systému v důsledku odchodu nejlepších „rizik“ došlo k podstatnému zvýšení pojistného ve veřejném systému – ze 4 % na 7 % z příjmů. V roce 2005 byl definován balík základní zdravotní péče, který musí poskytovat i soukromé zdravotní pojišťovny. V roce 2008 bylo asi 8 % obyvatelstva zcela nepojištěno. V Evropě by byl chilský systém veřejného a soukromého zdravotního pojištění považován za sociálně nespravedlivý a tím i za zcela politicky neúnosný. Povinné soukromé zdravotní pojištění v Nizozemí se produktově podstatně liší od „normálního“ soukromého zdravotního pojištění. (Podobně je tomu i u jiných povinných soukromých pojištění – např. v pojištění „povinného ručení“; to je obvyklé.) V zásadě platí, že produkt je stejný, jako je či by mohl být v sociálním pojištění. A aby tomu tak mohlo být, tak vše potřebné musí být obsaženo v zákoně, popř. dojednáváno podle pravidel formulovaných v zákoně. Pojistné smlouvy se však ujednávají podle soukromého práva a pojišťovny jsou soukromými pojišťovnami (zvláštního druhu); mohou být i neziskovými organizacemi. V nizozemském povinném soukromém zdravotním pojištění je zakázána diferenciace pojistného podle rizika (věku, pohlaví, zdravotního stavu) a soukromá zdravotní pojišťovna musí sjednat smlouvu s každým (oprávněným) zájemcem. Pojišťovny nevytvářejí základní pojistně technickou rezervu, kterou

v soukromém zdravotním pojištění je „rezerva na stárnutí“. Kdyby se takové rezervy vytvářely (v systému konstantního pojistného), tak by tyto rezervy byly celkově větší než v penzijním pojištění – to by mohl být podnět pro zastánce modelu povinného soukromého starobního spoření: spočítat implicitní veřejný zdravotní dluh a navrhnout vytváření rezerv, které by zdravotní pojišťovny umisťovaly na kapitálových trzích, čímž by podle jejich teorie došlo ke zvýšení ekonomického růstu. V Nizozemí stát vlastně – ekonomicky vzato – nakupuje (většinu) zdravotního pojištění pro své občany u specializovaných soukromých pojišťoven; pojišťovnu si vybírá občan. Pojišťovna obdrží za každého pojištěnce (v podstatě kapitační) platbu, diferencovanou podle věku a pohlaví a také podle asi 30 hlavních nemocí (které klienti měli v předchozím období). Extrémně drahá péče je vyčleněna do samostatného „pilíře“, který má charakter sociálního pojištění. Modelově tedy pojišťovna dostává od Centrálního zdravotního fondu platbu charakteru rizikového pojistného. Obdobně funguje „přerozdělování pojistného“ v Česku. Příjmem Centrálního fondu je „pojistné závislé na příjmu“ placené procentem z příjmu (do výdělkového stropu); za zaměstnance platí 50 % tohoto pojistného zaměstnavatel (od roku 2007). Další důležitou složkou systému je „nominální pojistné“, které pro každý rok určuje zdravotní pojišťovna pro své klienty. Toto pojistné platí pojišťovně pojištěnci; za státní pojištěnce (děti do 18 let) toto pojistné platí stát. „Nominální pojistné“ se stanoví pevnou částkou, pohybuje se v rozmezí cca 1 000 – 1400 € ročně. Je možno získat skupinovou slevu (hlavně jde o slevy pro zaměstnance) až 10 %. Potřební mají nárok na státní příspěvek na nominální pojistné; tento státní příspěvek dostává asi 40 % pojištěnců. „Nominální pojistné“ hradí u dospělých v průměru zhruba asi 50 % nákladů příslušné zdravotní péče. Balík základní péče, obsažený v povinném soukromém zdravotním pojištění, je jednotný pro všechny; bylo však možno sjednat (odčetnou) spoluúčast minimálně 100 € a maximálně 500 €. Od roku 2008 je spoluúčast povinná, min. 155 € ročně s tím, že se netýká osob ve věku do 18 let a dále některých forem zdravotní péče. V letech 2006 – 2007 bylo možno sjednat bonus za bezeškodní průběh až do výše 255 € ročně. Účelem těchto konstrukcí a celého systému „nominálního pojistného“ je, aby klienti brali na zřetel náklady zdravotní péče. Celková úroveň spoluúčastí se považuje za nízkou, Správní režie (vč. ziskové marže) pojišťoven činí asi 5 % z pojistného. Nizozemské „nominální pojistné“ je vlastně jakýmsi zprůměrovaným soukromým pojistným, za všechny klienty příslušné soukromé pojišťovny. V běžném soukromém pojištění je pojistné diferencováno podle rizika, nikoliv podle výdělku (jako je tomu v sociálním pojištění). Nizozemský model financování zdravotní péče – pokud jde o pojistné – lze charakterizovat jako systém průměrného, univerzálního pojistného, které hradí polovinu příslušné zdravotní péče; druhou polovinu téže zdravotní péče hradí stát formou dotací závisejících na věku, pohlaví a zdravotním stavu klientů jednotlivých soukromých pojišťoven. Globálně vzato stát dotuje povinné soukromé zdravotní pojištění v rozsahu 50 %. Druhé pojistné, tzv. pojistné závislé na příjmu, je nesystémové, protože se jedná o daň z příjmů – tato daň z příjmů by se měla sloučit s obecnou daní z příjmů; modelově nedává smysl, aby stát vybíral zvláštní daň z příjmů na financování (50 %) zdravotní péče. Hlavním účelem existence „nominálního pojistného“ je zřejmě to, aby si klienti alespoň částečně uvědomili vysoké náklady na zdravotní péči. Z této ceny („nominálního pojistného“) pojišťovny poskytují slevy při volbě vyššího vlastního vrubu klienta (franšízy, spoluúčasti), popř. bonusy při bezeškodním průběhu. Existenci takovýchto konstrukcí si lze představit i v systému sociálního pojištění či v systému státního zdravotního zabezpečení. Otázkou však je účinnost těchto nástrojů, včetně

správních nákladů na ně vynaložených. Kvůli samotným těmto konstrukcím není nutno privatizovat zdravotní pojišťovny. V Nizozemí je nepojištěno asi 1,5 % obyvatelstva, z toho většina jsou imigranti a jejich děti (přestože za děti pojistné platí stát). Na nepojištěné se vztahují sankce, které přesahují výši nominálního pojistného (o 30 %). Dalších asi 1,5 % obyvatelstva sice sjedná pojistnou smlouvu, ale neplatí pojistné. Pojišťovny se těchto pojištěnců mohou zbavit. Od roku 2006 došlo k rychlé koncentraci trhu povinného zdravotního pojištění; 4 pojišťovny dnes ovládají 88 % trhu. Dosavadní hodnocení nizozemské reformy jsou vyhýbavá, s odkazem na poměrně krátkou uplynulou dobu. Reforma sledovala hlavně úsporu nákladů a posílení úlohy spotřebitele. Pokud jde o kvalitu z pohledu ochrany spotřebitele, tak Nizozemí se v letech 2008 a 2009 umístilo na prvním místě na světě, následováno Dánskem a Rakouskem. (Euro Health Consumer Index). V této soutěži se Nizozemí umístilo na prvním místě ovšem i v roce 2005. Součástí tohoto bodování nejsou náklady na zdravotní péči. Pojištěnci v Nizozemí mohou sjednat soukromé zdravotní připojištění, činí tak většina z nich. Balík základní péče, hrazený z povinného pojištění neobsahuje zubolékařskou péči, fyzikální terapii, brýle, kosmetické operace. Připojištění se sjednává u týchž zdravotních pojišťoven, které mají licenci na povinné pojištění; připojištění však nemusí být sjednáno u stejné pojišťovny, u které má klient základní pojištění. Z evropských zemí se významně využívá povinného soukromého zdravotního pojištění ještě ve Švýcarsku (od roku 1996). Tamní systém je v mnohém blíže standardnímu soukromému pojištění, než je tomu v Nizozemí, na druhé straně jsou však pojišťovny výhradně neziskovými organizacemi. Velmi velké rozdíly jsou v jednotlivých „detailech“ těchto systémů. Snaha využít některé konstrukční prvky soukromého pojištění, resp. snaha využít ekonomických nástrojů ke snížení tlaku na zvyšování výdajů na zdravotní péči je zcela logická. O totéž se pokoušejí různí teoretici a praktici i v rámci systémů sociálního pojištění nebo systémů státní zdravotní správy. Všude přitom dochází – po provedení větších reforem – k dalším, dodatečným úpravám směřujícím jak k prohloubení reformy, tak i ke korekturám této reformy. V této vývojové fázi je určitě nizozemský systém „soukromého pojištění se státními garancemi“ a asi i švýcarský systém fungující od roku 1996. Zatímní výsledky reformy v Nizozemí neprokazují účelnost privatizace zdravotních pojišťoven (nehledě již na to, že vedle typických soukromých pojišťoven fungují či mohou fungovat i neziskové organizace). Možná, že se ukáže, že náklady na zdravotní péči lze lépe regulovat systémem podrobného centrálního řízení, jaký existuje v Česku nebo v systému národní (či převážně regionální) zdravotní správy ve Švédsku. Ve zdravotní péči se ve světě prosadil univerzalismus – zdravotní péče pro všechny, nikoliv však v neomezeném rozsahu a se spoluúčastí pacientů. Veřejné zdravotní pojištění má smysl jen k rozlišení domácích a zahraničních klientů a případně (přechodně) i za existence více pojišťoven; příslušná zdravotní péče by měla být financována z veřejných rozpočtů, nikoliv formou pojistného. Prostor pro soukromé zdravotní pojištění je spíše malý, avšak potřebný. O konkrétní parametry univerzální zdravotní péče (balík základní péče, poplatky, spoluúčasti, přímá úhrada, práva pacientů) lze vést

smysluplný politický boj. Univerzalismus vylučuje ze hry sociální pojištění jako metodu (model) zdravotního zabezpečení.


Studijní cíle Při studiu věnujte pozornost těmto hlavním problémům: • • • • •

Asymetrie informací v poskytování zdravotní péče a zájmy jednotlivých aktérů ve zdravotnictví. Síť poskytovatelů zdravotních služeb a úloha konkurence. Zájmy územních celků v oblasti zdravotní péče a financování této péče. Systémy úhrady nákladů zdravotní péče a efektivnost poskytování zdravotní péče. Paralelní existence sociálního zdravotního pojištění a povinného soukromého pojištění.

Zapamatujte si vymezení a charakteristiku následujících základních pojmů: • • • •

Občanské pojištění Nominální pojistné Nový univerzalismus DRG

Po prostudování uvedené doporučené literatury byste měli vysvětlit a porozumět vymezení výše uvedených základních pojmů a odpovědět na tyto otázky: • • • • • • • • • • •

Jak privatizace zdravotních pojišťoven povede ke snížení nákladů na zdravotní péči? Jaké povinné zdravotní pojištění existuje v Německu? Jsou platby pojistného za státní pojištěnce součástí modelu sociálního zdravotního pojištění? Jak privatizace zdravotních pojišťoven povede ke snížení nákladů na zdravotní péči? Jaké povinné zdravotní pojištění existuje v Německu? Na které 3 hlavní trhy se orientovala zdravotnická reforma v Nizozemí? Jak bylo reformováno zdravotnictví na Slovensku? Jsou výsledky zdravotního spoření v Singapuru úchvatné? Jaký model zdravotní péče doporučil Evropský parlament v roce 2008? Jde do zdravotnictví dost peněz? Existují ve Velké Británii poplatky za recept?

Studijní literatura a odkazy Povinná literatura: KREBS, V. a kol.: Sociální politika. Praha: Wolters Kluwer, 2010, kapitola 15.

VOSTATEK, J.: Zdravotní pojištění a zabezpečení. Základní vývojové tendence. Zdravotnictví v ČR, 2010, č. 3. VOSTATEK, J.: Sociální modely a sociální výdaje na penze, zdravotní péči a vzdělávání: všechno je jinak. Praha: VŠFS (IGA), 2012. Doporučená literatura: TOMEŠ, I.: Obory sociální politiky. Praha: Portál, 2011, kapitoly 2 a 3.

Tematický blok 11: Teorie a politika zabezpečení rodin s dětmi, jejich výchovy a vzdělání

Úvod Rodinná teorie a politika je charakteristickou složkou jednotlivých sociálních modelů. Historický liberální model vycházel z teze, že rodina a děti jsou výsostně soukromou záležitostí, do níž nemá vláda zasahovat. Dnešní modelový neoliberalismus tuto tezi modifikuje především zohledněním rodiny a dětí v dani z příjmů. Modelový konzervatismus má klasickou rodinu (včetně dělby práce) jako svou ikonu a podporuje ji v nejrůznějších peněžních formách. Modelový sociáldemokratismus naopak vychází z rovnoprávnosti otce a matky a snaží se ji realizovat mj. účastí obou rodičů v pracovním procesu a k tomu poskytuje veřejné služby i různé peněžité dávky. Přístup ke vzdělání je rovněž diferencován podle „zvoleného“ sociálního modelu. Liberál požaduje privatizaci všech stupňů veřejných škol a k zabezpečení povinné školní docházky doporučuje systém voucherů, nejlépe progresívních, tj. poskytujících větší dotaci na dítě z chudé rodiny. Vyšší a vysokoškolské vzdělání je soukromou investicí a podle toho by mělo být financováno. Konzervativec vidí vyšší vzdělání jako stavovskou záležitost a je rovněž ochoten poskytovat příspěvky z veřejného rozpočtu vysokým školám i studentům. Sociální demokrat vyzdvihuje právo na vzdělání, a to i na vysokoškolské.


Studijní cíle Při studiu věnujte pozornost těmto hlavním problémům: • • • • • • • • • • • • •

Nemocenská koncepce mateřské dávky. Mateřská dávka a rodičovská dávka. Mezinárodní srovnatelnost dávek pro rodiny s malými dětmi. Modely přídavků na děti. Původní koncepce vdovského důchodu. Původní koncepce vdoveckého důchodu. Soudobé koncepce vdovského a vdoveckého důchodu. Sirotčí důchod jako pojistná dávka a jako univerzální dávka. Koncepce pozůstalostních důchodů. Koncepce pohřebného. Koncepce porodného. Právo na vzdělání. Školné na veřejných vysokých školách.

• • •

Manažerské řízení veřejných univerzit. Půjčky na vzdělání. Penetrace vysokoškolského vzdělání.

Zapamatujte si vymezení a charakteristiku následujících základních pojmů: • • • • • • • • • • • • • •

Rowntreeho cyklus chudoby Splitting Baby bonus Daňový bonus Opční systém FTE (full-time equivalent) Sdílení důchodových nároků Voucher system Progresívní voucher systém Terciární vzdělání Ubytovací stipendium Odložené školné Duální systém školného Paralelní školné

Po prostudování uvedené doporučené literatury byste měli vysvětlit a porozumět vymezení výše uvedených základních pojmů a odpovědět na tyto otázky: • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Který sociální model počítá s příplatky na manželku a děti? Je v USA poskytována placená mateřská dovolená? Jaké přídavky na děti byly zavedeny ve Velké Británii po 2. světové válce? Mají být přídavky na děti univerzální dávkou? Jaké dávky poskytuje sociální rodinné pojištění? Co se má na mysli pod podporou rodin kropicí konví? Jaké přídavky jsou v Německu poskytovány rodinám s nízkými příjmy? Jak dlouho a v jaké výši má být poskytována mateřská dávka v EU podle usnesení EP? V jaké podobě existuje ošetřovné v Německu? V jaké podobě existuje porodné ve Finsku? Jak vysoká je v Česku celková úroveň dávek pro rodiny s dětmi do 4 let? Seřaďte následující státy podle průměrné absolutní souhrnné výše přídavků na děti a daňových slev u rodiny se 2 dětmi a oběma výdělečně činnými rodiči: Německo, USA, Švédsko, Nový Zéland! Jak hodnotíte návrh na privatizaci veřejných univerzit? Jak byly reformovány základní školy v New Orleans? Jaké jsou druhy dotací studentům? Jaké druhy studentských půjček se rozlišují v OECD? Lze financovat výdaje na vzdělání formou daňových výdajů? Jak stát podporuje vysokoškolské studium v Německu?

Studijní literatura a odkazy Povinná literatura:

KREBS, V. a kol.: Sociální politika. Praha: Wolters Kluwer, 2010, kapitola 16 a 18. VOSTATEK, J.: Sociální a soukromé pojištění. Učebnice. Praha: Codex Bohemia, 2000, kapitola 8. TOMEŠ, I.: Obory sociální politiky. Praha: Portál, 2011, kapitola 4. Doporučená literatura: TOMEŠ, I.: Obory sociální politiky. Praha: Portál, 2011, kapitoly 12-14. VOSTATEK, J.: Sociální modely a sociální výdaje na penze, zdravotní péči a vzdělávání: všechno je jinak. Praha: VŠFS (IGA), 2012.

Tematický blok 12: Systémy financování sociálního bydlení. Teorie a politika zaměstnanosti, zabezpečení v nezaměstnanosti

Úvod Bydlení je výrazně spojeno s místem, resp. prostorem a již z tohoto důvodu dochází k selhání trhu bydlení v nejobecnějším slova smyslu. Liberál tuto skutečnost bere programově na zřetel jen málo a spoléhá na regulační funkci trhu. V dnešní době k tomu přidá příspěvky na bydlení, nejlépe za přísných podmínek. Dále jsou zkušenosti s korporativismem, kdy význačné podniky se sociálním programem stavěly podnikové byty pro své zaměstnance, které jim pronajímaly za nižší než tržní nájemné. Zejména po válce byly obcemi stavěny sociální byty pro nízkopříjmové rodiny. Těžiště bytové politiky se od 70. let postupně přesouvá od regulace nabídky bytů k regulaci poptávky, klade se důraz na vlastní bydlení a růst životní úrovně stále více umožňuje využívání hypotečních úvěrů, které jsou navíc ve většině zemí dotovány formou daňových odpočtů úroků. Zvlášť intenzívní daňová podpora bydlení ve vlastním je v USA, zatímco Velká Británie je jednou z mála vyspělých zemí, kde se tuto podporu podařilo zrušit (jako v podstatě asociální, protože ji fakticky mohou čerpat jen bohatší a nejbohatší daňoví poplatníci). Příspěvky na bydlení dnes existují i v konzervativně a sociálně-demokraticky orientovaných zemích, nicméně mezi příslušnými modely jsou dosti výrazné rozdíly. Konzervativní model chápe bydlení jako výraz společenského postavení, jinak v dílčím rozsahu uznává sociální bydlení, jistou regulaci nájemného i již zmíněné příspěvky na bydlení. Naproti tomu sociálně-demokratický model vychází z obecného práva na bydlení, počítá s regulací nájemného a se sociálním bydlením ve veřejných bytech, pro vybrané sociální skupiny (např. matky s dětmi) má domovy. K bytové problematice lze přiřadit i dopady energetické a ekologické politiky, promítající se v úplných nákladech na bydlení. Liberální model zabezpečení zaměstnanosti a v nezaměstnanosti klade rozhodující důraz na trh práce a jeho regulatorní funkci, požaduje maximální liberalizaci tohoto trhu. Dávky v nezaměstnanosti jsou možné jen v omezeném rozsahu, nejlépe v integrované podobě s dávkou sociální pomoci. Konzervativní model staví na sociálním pojištění v nezaměstnanosti a na programech zaměstnanosti. Sociálně-demokratický model pak vychází z práva na práci, podporuje zaměstnanost a rekvalifikaci a vzdělávání, počítá také s dávkami v nezaměstnanosti.


Studijní cíle Při studiu věnujte pozornost těmto hlavním problémům: •

Volatilita trhů bydlení.

• • • • • • • • • • •

Nákladnost pořízení bydlení. Koncentrace trhů bydlení. Vliv bydlení na životní prostředí a naopak. Bezdomovectví a jeho příčiny. Selektivní státní podpora bydlení, např. mladých rodin s malými dětmi. Programy zateplení domů. Nárůst nezaměstnanosti ve většině zemí již v době před hospodářskou krizí. Specifika trhu práce. Míry nezaměstnanosti. Ekonomické a sociální důsledky nezaměstnanosti. Veřejně prospěšné práce.

Zapamatujte si vymezení a charakteristiku následujících základních pojmů: • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Sociální bydlení Deregulace nájemného Dostupnost bydlení Vlastnické bydlení Stavební spoření Wohn-Riester Frikční nezaměstnanost Strukturální nezaměstnanost Plná zaměstnanost Funkční nezaměstnanost Aktivní a pasívní politika zaměstnanosti Gentský systém Odstupné Hartz IV Dávka v nezaměstnanosti Pomoc v nezaměstnanosti Kurzarbeit Flexicurity

Po prostudování uvedené doporučené literatury byste měli vysvětlit a porozumět vymezení výše uvedených základních pojmů a odpovědět na tyto otázky: • • • • • • • • •

Které ekologické daně přímo souvisí s bydlením? Má stát stavět sociální byty? Jak souvisí daňové odpočty hypoték se zdaněním příjmů a spotřeby? Má být stavební spoření účelové (pouze na bydlení)? Jaké koncepce příspěvku (dávky) na bydlení znáte? Má se platit daň z plynu pro spotřebu v domácnosti? Proč by měla existovat dávka v nezaměstnanosti? Je v USA pojištění v nezaměstnanosti? Jak jsou konstruovány dávky v nezaměstnanosti ve Velké Británii?

Studijní literatura a odkazy Povinná literatura: KREBS, V. a kol.: Sociální politika. Praha: Wolters Kluwer, 2010, kapitola 14, 17. VOSTATEK, J.: Sociální a soukromé pojištění. Učebnice. Praha: Codex Bohemia, 2000, kapitola 10. Doporučená literatura: TOMEŠ, I.: Obory sociální politiky. Praha: Portál, 2011, kapitoly 6 a 15.

Závěrečný blok Informace o závěrečném testu/formě a obsahu zkoušky Předmět je ukončen zkouškou, která se skládá z písemného testu (s nahodile vybranými 5 tematickými otázkami) a z případné následující ústní zkoušky. Obsahem zkoušky je povinná literatura a přednášky, resp. obsah řízených konzultací.

N_STP Sociální teorie a politika Obsah

Recommend Documents