CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Uživatelé pervitinu (změny v jejich životě a sociální práce s nimi) Téma práce:
Uživatelé pervitinu (změny v jejich životě a sociální práce s nimi)
Jana Šotolová Vedoucí práce: PhDr. Mirka Nečasová, Ph.D.
Olomouc 2013
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a ostatní zdroje, které jsem pouţila.
V Olomouci …………………………
podpis …………………………… Jana Šotolová
Poděkování Děkuji paní PhDr. Mirce Nečasové, Ph.D. za odborné vedení absolventské práce a poskytování rad, dále také všem účastníkům výzkumu, bez nichţ by tato práce nevznikla.
Jana Šotolová
OBSAH ÚVOD ........................................................................................................................................ 6 1.
ZÁVISLOST ................................................................................................................. 8 1. 1 Definice ................................................................................................................... 8 1. 2 Příčiny vzniku závislosti.......................................................................................... 9 1. 3 Vývoj vzniku závislosti na nealkoholových drogách ............................................ 13
2.
CHARAKTERISTIKA PERVITINU ....................................................................... 15 2. 1 Obecně o pervitinu ................................................................................................ 15 2. 2 Aplikace a dávkování ............................................................................................ 16 2. 3 Účinky akutní a chronické ..................................................................................... 16 2. 4 Rizika uţívání ........................................................................................................ 18
3.
SOCIÁLNÍ DOPADY DROGOVÉ ZÁVISLOSTI ................................................. 20 3. 1 Typy uţivatelů drog ............................................................................................... 20 3. 2 Obecné sociální dopady ......................................................................................... 21 3. 3 Vztahy drogově závislého s lidmi ......................................................................... 22 3. 4 Rodina drogově závislého ..................................................................................... 23
4.
TYPY DROGOVÝCH SLUŽEB............................................................................... 25
5.
METODOLOGICKÁ ČÁST ..................................................................................... 30 5. 1 Cíl výzkumu .......................................................................................................... 30 5. 2 Metoda výzkumu ................................................................................................... 30 5. 3 Výzkumné otázky .................................................................................................. 31 5. 4 Typ výzkumu ......................................................................................................... 32 5. 5 Technika sběru dat ................................................................................................. 32
5. 6 Identifikace cílové skupiny.................................................................................... 33 5. 7 Analýza dat ............................................................................................................ 33 6.
ANALYTICKÁ ČÁST ............................................................................................... 35 6. 1 Analýza rozhovorů ................................................................................................ 35 6. 2 Výsledky ................................................................................................................ 45
ZÁVĚR .................................................................................................................................... 48 ZDROJE .................................................................................................................................. 50 SEZNAM TABULEK ............................................................................................................ 53
Úvod Téma „Uživatelé pervitinu (změny v jejich životě a sociální práce s nimi)“ jsem si pro svoji absolventskou práci zvolila hned z několika důvodů. Primární pohnutkou byl fakt, ţe mojí cílovou skupinou jsou lidé s drogovou závislostí. Vypracovat se do fáze, kdy budu uţitečná v oblasti sociální práce, zaměřené na drogovou problematiku, je jedním z mých ţivotních cílů, ke kterému směřuji. Toto moje odhodlání odstartovaly aţ jisté okolnosti v mém ţivotě. Vystudovala jsem Střední odbornou školu hotelnictví a turismu v Uničově a dále jsem navázala studiem na Slezské univerzitě v Opavě (obor Gastronomie a turismus) s tím, ţe bych se jednou chtěla uplatnit na vedoucí pozici v hotelích. V období, kdy jsem se vrátila ze stáţe z Berlína, nastal zvrat, který zásadně ovlivnil směr mojí ţivotní cesty. Po půl roce, co jsme neviděla svého dobrého přítele, jsem se s ním opět setkala. Martin byl vţdy velmi inteligentní a nadaný člověk, poznala jsem však, ţe něco není zcela v pořádku. Martin se mi přiznal, ţe uţívá pervitin, ze začátku prý příleţitostně a v dnešní době jiţ takřka denně. Kdyţ jsem se tuto skutečnost dozvěděla, byla jsem šokována. Jak můţe síla drogy „svést“ i takto dříve cílevědomého člověka? Byla jsem pevně rozhodnuta, ţe udělám vše proto, abych mu pomohla „nazpět“. Nastalo pro mne velmi vyčerpávající období, kdy jsem byla Martinovi po boku při jeho odhodláních, následných pádech či abstinenčních stavech. Prostřednictvím Martina jsem měla moţnost proniknout jako pozorovatel do drogové scény v Uničově. Mohla jsem pozorovat běţné dny uţivatelů pervitinu, poznávala jsem jejich ţivotní příběhy, coţ mi také bylo jistě uţitečné při psaní této práce. Tito lidé ke mně byli vţdy překvapivě otevření a důvěřovali mi. Dnes jiţ „zdravý“ Martin mi často připomíná, ţe já jsem byla ta, která ho zachránila před úplnou degradací jeho osoby. Toto byl pro mě velmi silný impulz k tomu, abych si uvědomila, ţe tady je moje místo a mohla by mě naplňovat práce s drogově závislými lidmi. Z tohoto důvodu jsem také začala studovat VOŠs Caritas. Dalším důvodem, proč jsem se rozhodla psát práci na toto téma, je ten, ţe jsem v 2. ročníku vykonávala praxi v Nízkoprahovém denním centru v Uničově, kde docházelo velké mnoţství lidí závislých přímo na pervitinu a měla jsem moţnost zde načerpat mnoho dalších zkušeností. Město Uničov je pověstné 6
velkým mnoţstvím konzumentů pervitinu. Myslím si, ţe by tato moje práce mohla být nejen pro mé město uţitečná, ale i obecně pro celou společnost. Prokázaná ochota uţivatelů pervitinu, co se týče vypovídání o jejich závislosti, mě jen utvrdila v tom, ţe bude reálné, pojmout práci jako kvalitativní výzkum. Mým cílem bude zjistit, jaký vliv má užívání pervitinu na život vybraných uživatelů pervitinu v sociální oblasti podle názorů těchto uživatelů a jaké služby a zařízení mají k dispozici. V teoretické části práce se zabývám vymezením pojmu „závislost“, charakteristikou pervitinu, sociálními dopady drogové závislosti a také jsem se zaměřila na typy drogových sluţeb a zařízení, které mají uţivatelé pervitinu k dispozici. Metodologická kapitola objasňuje, co je cílem výzkumu, dále zde popisuji zvolenou výzkumnou metodu a představuji výzkumné otázky. Uvádím zde také zvolenou techniku sběru dat a metodu výběru souboru. V neposlední řadě se zabývám typem výzkumu a pouţitou metodou analýzy dat. V analytické části výzkumu předkládám výsledky šetření, ke kterým jsem došla za pomocí pouţitých technik a metod kvalitativního výzkumu. Pro analýzu dat jsem zvolila metodu kontrastů a srovnávání. Výsledky jsem rozdělila do šesti tematických okruhů podle dílčích výzkumných otázek. Informace jsem čerpala z rozhovorů s vybranými uţivateli pervitinu, z vlastních zkušeností, z odborných publikací, internetových stránek a časopisu Sociální práce /Sociálna práca.
7
1.
ZÁVISLOST V této kapitole se zabývám vymezením závislosti, která slouţí k rozšíření
úvodu k pojmu uţivatelé pervitinu. Pokusím se vymezit definici závislosti, dále se zaměřím na příčiny vzniku a vývoj závislosti.
1. 1 Definice „Závislost zpravidla přivádí postiženého člověka do tělesné, psychické a sociální bídy a vede často k předčasné smrti … ničí důstojnost, protože narušuje sebeúctu a rozvrací akceptování takového člověka sociální sítí.“ (Vágnerová, 2004, s. 547). Definice závislosti je vymezena v Mezinárodní klasifikaci nemocí. Syndrom závislosti je silná, často aţ přemáhající touha uţít psychoaktivní látku (Nešpor, 2000, s. 14). Hajný (2001, s. 14) charakterizuje závislost jako onemocnění, které je charakteristické naléhavou touhou po účincích drogy, kterou jedinec uţívá i přes to, ţe si tím způsobuje nepříjemné problémy. Vágnerová (2004, s. 548) popisuje syndrom závislosti jako soubor somatických a psychických (behaviorálních, emočních i kognitivních) změn. Závislost můţe být také vnímána jako určitý ţivotní styl, v rámci něhoţ lidé zúţí pozornost na danou látku. Charakteristické pro syndrom závislosti je ta skutečnost, ţe se vyznačuje určitými příznaky. Tyto příznaky z pravidla přetrvávají půl roku. Mezi nejtypičtější příznaky syndromu závislosti patří především silná potřeba získat a uţít danou látku. Pro tento stav se uţívají také pojmy jako je craving či baţení (Vágnerová, 2004, s. 548). V roce 1955 se shodla komise specialistů Světové zdravotnické organizace na definici baţení jako „touze pociťovat účinky psychoaktivní látky, s níž měla osoba dříve zkušenost“ (Nešpor, 2000, s. 16). Objektivními projevy při psychickém baţení jsou např.: vyšší aktivita potních ţláz a sníţení koţní teploty, zvýšení systolického krevního tlaku a tepové frekvence, zhoršuje se postřeh, paměť je značně oslabena. Baţení je příznakem spíše subjektivním (Nešpor, 2000, s. 16-18). Dalším příznakem je neschopnost 8
sebeovládání a kontroly nad situací, potřeba zvyšování dávek či konzumace drogy v kratších časových intervalech. Potřeba zvyšování dávky se však liší, záleţí na tom, jakou látku člověk uţívá. Reakce na sníţení obvyklé dávky je tzv. „abstinenční syndrom“. Je paradoxní, ţe člověk často o škodlivosti drogy ví, ale nedokáţe přestat drogu uţívat (Vágnerová, 2004, s. 548 - 549). Podle Nešpora (2000, s. 14) by se obvykle měla definitivní diagnóza závislosti stanovit pouze tehdy, jestliţe během posledního roku došlo ke třem nebo více jevům uvedeným následně: silná touha či pocit puzení uţívat látku potíţe v kontrole uţívání látky postupné zanedbávání zájmů a koníčků jedince somaticky odvykací stav průkaz tolerance k účinnosti látky pokračování v uţívání i přes jasný důkaz zjevně škodlivých důsledků
Psychoaktivní látky mají rozlišné účinky a vyvolávají různé typy závislostí. Rozlišujeme somatickou závislost a psychickou závislost. O somatické závislosti hovoříme tehdy, kdy uţivatel drogy potřebuje k dosaţení stejného efektu stále vyšší dávku a při odejmutí drogy se projeví abstinenční syndrom. Nejčastějšími příznaky somatické závislosti je třes, zvýšené pocení či bolest kloubů. Obtíţně přemoţitelná touha aplikovat si potřebnou dávku drogy souvisí se závislostí psychickou. Člověk závislý na určité látce má zafixované, ţe mu droga něco přináší. Při představě, ţe nedostane svoji dávku, cítí silnou úzkost a je značně podráţděný (Vágnerová, 2004, s. 549).
1. 2 Příčiny vzniku závislosti Za nejdůleţitější faktor, který má vliv na vznik závislosti, je povaţováno sociální prostředí, tedy vše co jedince obklopuje (Kraus, 2008, s. 74 – 75). Kalina a kol. (2003, s. 91) uvádí, ţe: „Zatím nebylo potvrzeno nic, co by jednoznačně prokazovalo predispozice pro vznik závislosti.“ Nejčastěji jde o kombinaci řady faktorů, například určité fyziologické faktory, a to buď hereditární či získané, 9
kombinující se s psychologickými nebo sociokulturními faktory při vytvořené závislosti. Vznik závislosti má svůj odraz i ve specifických změnách a reakcích na úrovni neurobiologie člověka (Kalina a kol., 2003, s. 91). Vágnerová (2004, s. 549) píše o závislosti na psychoaktivních látkách jako o multifaktoriálně podmíněné poruše. Ke vzniku závislosti mohou přispět psychické a somatické vlastnosti člověka a také vlivy vnějšího sociálního prostředí. Je důleţité rozlišovat např. aktuální dostupnost psychoaktivní látky. Různé psychoaktivní látky působí rozlišně na lidský organismus. Významným faktorem, který můţe přispět k větší tendenci uţívat drogy je genetická dispozice. Nelze jednoznačně říci, jestli se jedná o komplex specifických genetických informací, které podněcují vznik poruchy osobnosti nebo o dědičně podmíněnou produkci určitého mediátoru. Je důleţité mít na paměti, ţe familiární výskyt závislosti můţe být podmíněn i samotnou imitací určitého modelu chování (Vágnerová, 2004, s. 550). Je prokázáno, ţe v rodinách osob závislých na alkoholu je riziko vzniku závislosti u potomstva zvýšeno, i kdyţ jsou odstraněny jiné působící faktory (například odděleně vychovávána jednovaječná dvojčata), (Presl, 1995, s. 49). Další příčinou vzniku závislosti je biologický základ, jedná se o stanovený způsob jejího vstřebávání v lidském organismu. Poţití drogy jedinci poskytne jakýsi zisk, ať uţ se jedná o zlepšení náhledu na sebe samého nebo můţe jedince často dokonce zbavit úzkosti. V důsledku konzumace určitých psychoaktivních látek můţe nastat riziko změny některých fyziologických reakcí, kvality a intenzity příznaků akutní intoxikace (Vágnerová, 2004, s. 551). Kalina a kol. (2003, s. 93 - 94) poukazuje i na spirituální úroveň v oblasti vytváření závislostí. Zmiňuje se o potřebě člověka hledat něco, co ho přesahuje, co se vztahuje k nejvyšší autoritě, toho co dává ţivotu smysl, naproti pocitům existencionální prázdnoty, ztrátám smyslu bytí či depresím. Určité procento závislých lidí hledalo původně v drogách tyto přesahující potřeby, proto se také v této souvislosti objevují kultovní aspekty a novodobé rituály zasvěcování. „Čím větší je potenciál drogy pro naplnění rychlého uspokojení a tím i pro závislost, tím nižší je její potenciál spirituální.“ (Kalina a kol., 2003, s. 94). Mühlpachr (2002, s. 37) uvádí další faktor příčiny vzniku závislosti a tím je podnět. Ten podle něj dává do pohybu ostatní zmíněné faktory.
10
Experimentování s psychoaktivní látkou můţe být důsledkem individuálních potřeb
či
sociálního
tlaku
na
jedince
vrstevnickou
skupinou
popř.
spolupracovníky. Nejčastěji se jedná o projev potřeby (Vágnerová, 2004, s. 552): úniku, např. obejít stresové situace, vyhnout se něčemu negativnímu či frustracím. zisku něčeho pozitivního, např. docílit slasti či uspokojení, kterého by jedinec za normálních okolností nedosáhl, můţe se také jednat o potřebu odprostit se od ţivotního stereotypu nebo přemoci drogou nudu. sociální konformity - jedinec můţe uţívat drogu za účelem akceptace subkulturou či skupinou, uvnitř níţ je konzumace určité látky chápána jako standard. Tendence k určitému způsobu reagování, uvaţování a proţívání zesiluje moţnost uţít psychoaktivní látku a vznik syndromu závislosti (Vágnerová, 2004, s. 552): emoční prožívání - zde je charakteristické strádání v souvislosti s vnitřní rovnováhou, výrazná labilita, dráţdivost, deprese, úzkost a psychické napětí. Jedinec má silnou touhu po vzrušení a rád by proţil něco, co mu běţný ţivot nenabízí. způsob uvažování a hodnocení situace - nejčastějšími uţivateli psychoaktivních látek jsou lidé, kteří mají tendenci řešit svoje problémové situace prostřednictvím drog. Často tito lidé postrádají schopnost adekvátně
ohodnotit
svoji
osobu
i
realitu,
mají
neadekvátní
sebehodnocení, nevěří si, mají nepřiměřené vize do budoucnosti a nedávají si dlouhodobé cíle (Vágnerová, 2004, s. 552). „Cíle jsou formulovány spíše vágně, neosobně.“ (Hajný, Klouček, Stuchlík, 1999, s. 108). Nepřiznávají si moţná rizika v důsledku uţívání psychoaktivní látky. Obecně nelze říci, ţe se problematika drogové závislosti dotýká pouze lidí s nízkou inteligencí. Dalo by se však říci, ţe jedinci s niţší úrovní vzdělání mají častěji tendenci jednat s neúčelnými strategiemi přemýšlení.
11
faktor učení - zneuţívání psychoaktivních látek se jedinci snadněji vštípí v okamţiku, kdy ho uspokojuje, nebo kdyţ z toho má nějaký zisk, jako např. zvýšení sebevědomí nebo dojem moci (Vágnerová, 2004, s. 552). tendence
k určitému
způsobu
chování
-
jedinci
závislí
na
psychoaktivních látkách mají často potíţe v oblasti autoregulace. Mají sníţený dohled nad svým chováním, jsou impulzivní, vznětliví a nedokáţí potlačit touhu po uspokojení svých potřeb. Je známo, ţe adolescenti mají větší tendenci k rizikovým impulzům. osobnostní vlastnosti - závislí lidé mají mnohdy velkou touhu proţívat vzrušující záţitky a mohou mít aţ oslabený pud sebezáchovy. Lidé s poruchou osobnosti, především, jedná-li se o asociálně a emočně labilní jedince, jsou více náchylní na vytvoření závislosti. Nedá se však jednoznačně určit vzor osobnosti, která by striktně směřovala k závislosti na psychoaktivních látkách. Významným rizikovým faktorem je přítomnost jiného duševního poškození nebo choroby, jako je např. deprese či schizofrenie. Tyto psychické poruchy značně zesilují pocity nepohody (Vágnerová, 2004, s. 553).
Také sociální faktory mohou ve velké míře stupňovat sklon k aplikování psychoaktivních látek. Řadí se k nim: společnost - dosaţitelnost látky v určité společnosti. městské prostředí - zde je snadnější přístupnost k droze, anonymita a sníţená moţnost dohledu na patologické chování (Vágnerová, 2004, s. 553). rodina – jestliţe jedinec vyrůstá v dysfunkční rodině, můţe tato okolnost přispět
k vyššímu
riziku
uţívání
psychoaktivních
látek.
Větší
pravděpodobnost závislosti vzniká, jestliţe rodiče jedince uţívali tyto látky. sociální skupina – působení subkultury či jiné skupiny na jedince, ve které je konzumace psychoaktivních látek standardním jevem. Některá povolání mají větší přístupnost k těmto látkám (např. zdravotníci).
12
nižší úroveň vzdělání, kterému předcházely špatné výsledky ve škole. sociální deprivace – můţe se jednat např. o ztrátu bydlení či jiného útočiště, nezaměstnanost, nemoţnost sebezdokonalování (Vágnerová, 2004, s. 554).
1. 3 Vývoj vzniku závislosti na nealkoholových drogách V období adolescence je obecně nejvyšší riziko vzniku závislosti na drogách. Stupňuje se sklon k experimentování, mladým lidem schází ţivotní zkušenosti a vědomí vlastní zranitelnosti. Pro mladistvé je konzumace drog často tak lákavá, především proto, ţe se jedná o něco, co je společností striktně odmítáno. Bojkotování ţivotního stylu a hodnot dospělých se ukazuje v ochotě vyzkoušet drogu. Skrze uţití drogy mohou jedinci dosáhnout jistoty, sebedůvěry, euforie či uvolnění (Vágnerová, 2004, s. 560-561).
Fáze vzniku drogové závislosti můţeme rozdělit do 4 fází: 1. Fáze občasného užívání a experimentování Podnětem k tomu, aby adolescent zakusil drogu, můţe být neuspokojení, přání zkusit něco nového a v nejlepším případě tabuizovaného, jelikoţ mají potřebu projevit svoji nezávislost vůči autoritě. Velkou roli zde hraje tzv. sociální model, to znamená, ţe pro dospívajícího jedince jsou uţivatelé drog zajímaví. V určitém rozměru můţe jít také o módu. Ve fázi experimentování a občasného uţívání většinou látka vyvolává vytouţené pocity štěstí, blaţenosti či lehkosti. Opadávají zábrany, jedinec se zbavuje pocitů nejistoty, strachu a úzkosti. Člověk, který experimentuje s určitou drogou, si nepřipouští fakt, ţe brzy bude potřebovat drogu i k udrţení zdání standardního stavu. V tomto stádiu často jedinci tají skutečnost, ţe drogu uţívají. Na vztazích s ostatními lidmi jim dosud záleţí (Vágnerová, 2004, s. 562). Jedincova schopnost přizpůsobit se na nové vztahy je i nadále experimentem s látkou nepoznamenána (Hajný, Klouček, Stuchlík, 1999, s. 105).
13
2. Fáze pravidelného užívání Jestliţe jedinec bude drogu konzumovat čím dál častěji, vybuduje si stereotypní jednání. V této fázi jiţ přiznává, ţe uţívá drogu, přesto si nepřipouští závaţnost svého konání. Typická je tzv. iluze kontroly, kdy má jedinec pocit, ţe má své jednání pod kontrolou. Tento proces se odvíjí od druhu psychoaktivní látky, četnosti dávek a také její aplikaci. Na jedinci můţeme pozorovat pokles zájmů a změny v chování, coţ jsou významní ukazatelé toho, ţe něco není v pořádku. 3. Fáze návykového užívání U člověka závislého na droze se v této fázi stupňuje apatie k čemukoliv, co se netýká psychoaktivní látky. Jeho ţebříček hodnot se výrazně změnil a postrádá motivaci. Jedinci jiţ nezáleţí na tom, zda ostatní lidé o jeho uţívání drogy ví. Ve fázi návykového uţívání se člověk často pokouší omezovat dávky či překonat závislost, bohuţel však většinou jde o střídání období relapsů a abstinence. Vztahy s rodinnými příslušníky či přáteli má jedinec jiţ značně narušené. 4. Terminální fáze Nadbytečná konzumace drog jedinci škodí jak po stránce sociální, biologické, psychické, tak i somatické. V terminální fázi dochází k rozbití sociálních vazeb a degradaci osobnosti. Jedinec je pouze v interakci s příslušníky dané subkultury. Charakteristickým rysem osobnosti v této fázi je bezohlednost a nespolehlivost. Tito lidé uţ nemají téměř ţádné zábrany a objevuje se u nich patologické jednání (např. prostituce, krádeţe apod.) (Vágnerová, 2004, s. 562 – 563). Nejdůleţitějším cílem se pro uţivatele stává sama droga a jedinec je schopný vynaloţit úsilí pouze kvůli ní. Cíle a perspektivy, které měl jedinec v minulosti, opouští (Hajný, Klouček, Stuchlík, 1999, s. 112).
14
2.
CHARAKTERISTIKA PERVITINU V kapitole „Charakteristika pervitinu“ se zaměřím přímo na drogu pervitin a
budu ji zkoumat z mnoha úhlů. Nejprve představím, co je pervitin za drogu, budu ji tedy obecně charakterizovat. Na to naváţu s tím, ţe vysvětlím, jak se tato látka aplikuje a dávkuje. Poté se budu zabývat krátkodobými a dlouhodobými účinky pervitinu a také uvedu, jaká hrozí rizika při konzumaci této látky.
2. 1 Obecně o pervitinu Je známo, ţe pervitin je českým označením pro krystalický metamfetamin (http://www.drogy.cz/pervitin/). Jedná se o chemický přípravek, jehoţ hlavní vyhledávané účinky spočívají v povzbuzujícím (stimulačním) efektu. Stimulační účinky můţeme také nalézt u dalších drog, jako jsou např.: crack, kokain či efedrin (Hajný, 2001, s. 19). Pervitin neboli metamfetamin se skrývá pod názvy, jako jsou např.: piko, střepy, P, ice, krystal, spíd, var, lajna, koks chudých, meth, raketa,
peršing,
psaníčko,
perník,
peří,
péro,
pergo,
péčko
(http://www.drogy.cz/pervitin/). Nebo také jako: yabba, nazi, crack, MA, crank, metylamfetamin (Shapiro, 2005, s. 180). Iversen (2006, s. 102) označil pervitin jako jednu z nejstarších ryze syntetických drog. Pervitin patří mezi budivé aminy. Čistý je ve formě mikrokrystalického bílého prášku, je bez zápachu a má specifickou hořkou chuť. Na černém trhu je často zabarven do ţluta nebo do fialova, jelikoţ obsahuje zbytky látek pouţívaných při domácí výrobě, slangově se říká „varu“. Základní látkou je efedrin, k výrobě se dále pouţívá louh a červený fosfor. Výrobce, neboli „vařič“ musí mít znalosti na úrovni chemické průmyslové školy, jelikoţ defektním „varem“ můţe syntéza skončit v etapě meziproduktu, coţ zvyšuje nebezpečí pro konzumenty, především pro toxické příměsi a hůře kontrolovatelný účinek. Z ilegálních drog s vysokým potenciálem pro závislost je metamfetamin v České republice nejvíce rozšířený, avšak v některých regionech a také v Praze zaujímá přední příčky heroin. Pervitin z českého trhu vstupuje pod označením „čeko“ (Kalina, 2003, s. 166).
15
Česká republika má ve výrobě a obchodu s pervitinem vedoucí postavení v Evropě. Pervitin je v Německu známý pod názvem „Crystal“. Pervitin je moţné získat
z
látky,
která
se
vyrábí
z
běţných
léků
proti
chřipce
(http://www.pharmacon.net/2010/06/pervitin/).
2. 2 Aplikace a dávkování Pervitin se můţe uţívat šňupáním, perorálně či intravenózně (Shapiro, 2005, s. 180). Ganeri (2001, s. 16) uvádí, ţe mezi běţný způsob uţívání amfetaminů patří smíchání pervitinu s vodou nebo nealkoholickým nápojem a následná konzumace této směsy. Nitroţilní aplikace je v České republice však nejčastější. Standardní dávky se pohybují kolem 50 - 250 mg. Látky ze skupiny budivých aminů se vyuţívají (nebo vyuţívaly) i léčebně, samozřejmě v daleko menších dávkách. Hraniční povolená terapeutická dávka je přibliţně třikrát niţší neţ uvedených 50 mg. Při intravenózní aplikaci účinek látky nastupuje okamţitě. Krystalická forma metamfetaminu se kouří a červené tablety (yabba) se mohou kouřit nebo polykat. Některé pilulky mohou být ochuceny (existuje například pomerančová či grepová příchuť) a mají na sobě nejrůznější znaky, například znak „WY“ (Shapiro, 2005, s. 180). Hlavní znaky intoxikace odezní za 8 – 24 hodin. Metamfetamin se vylučuje z těla močí. Pervitin se v moči vyskytne jiţ 20 minut po aplikaci. Za pomoci laboratorních metod lze objevit pervitin v moči po 2 -14 dnech. Po odeznění účinků pervitinu dochází k depleci neuromediátorů, coţ vede k nelibým pocitům, tzv. „dojezdu“ (Kalina, 2003, s. 166).
2. 3 Účinky akutní a chronické Metamfetamin je psychomotorické stimulans (psychostimulans), (Kalina, 2003, s. 166). Účinky pervitinu jsou zcela specifické a lze i na první pohled poznat, ţe člověk je právě pod vlivem této drogy. Hlavními projevy uţívání jsou: stereotypní chování, zvýšený krevní tlak, tep i dechová frekvence. Konzumenti pervitinu mohou mít neobvyklou motoriku, tzv. „motorický neklid“. Pervitin navozuje falešný pocit pohody a energie, výrazně sniţuje únavu, v těle postupně 16
uvolňuje uměle vytvořenou energii. Intoxikovaný jedinec nemá potřebu spát. Metamfetamin sniţuje přirozený pocit hladu, dochází k nechutenství (anorexii) a důsledkem bývá extrémní ztráta hmotnosti (kachexie). Z tohoto specifického účinku se například velmi často těší uţivatelé, kteří někdy trpěli obezitou. Člověk je po uţití pervitinu v dokonalé harmonii, je soustředěný, pozorný, tok jeho myšlenek je však velmi rychlý, avšak na úkor kvality projevu. Silný pocit euforie a velké riziko vzniku závislosti, jsou pro metamfetamin typický. Příjemce pervitinu má schopnost snadno se vcítit do pocitů druhých. Pervitin také odstraňuje jakékoliv zábrany. Člověk se vnímá jako atraktivní, tím se mu také výrazně zvedne sebedůvěra a rozhodnost (Kalina, 2003, s. 167). Hyzdící následek uţívání pervitinu je patrný na zjizvených a předčasně zestárlých tvářích těch, kdo jsou na něm závislí (http://www.drogy.cz/pervitin/). Akutní intoxikace Při prvním poţití pervitinu si příjemci často stěţují na úzkost a bolest v čele. Akutní intoxikace se projevuje silným dráţděním sympatiku, hyperaktivitou, neklidem, tachykardií s arytmiemi, hyperreflexií. Při běţných otravách nastává vzestup tělesné teploty, mnohdy také delirium a křeče. Předávkovaný cítí těţkou bolest na prsou a můţe upadnout aţ do bezvědomí, a to na 1 - 2 hodiny (Kalina, 2003, s. 167). Chronická intoxikace Jako následek chronického uţívání pervitinu mohou vznikat organické mozkové psychosyndromy, které jsou často doprovázeny demencí (asi u 10% zemřelých byly nalezeny změny na mozku). Závislý je neklidný, pociťuje úzkost, podráţděnost, napětí, poruchy spánku, panikaření, nevolnost, zvracení, má sucho v ústech. Při dlouhodobém uţívání se dostavuje celková sešlost z podvýţivy (pervitin sniţuje chuť k jídlu a látky s podobným efektem se uţívaly - uţívají jako anorektika), třes, bolesti u srdce a kloubů, zvýšení okosticových a šlachových reflexů, široké nereagující zorničky, které jsou rozšířené (mydriáza), krvácení v játrech, plicích či ve slezině (Kalina, 2003, s. 167).
17
2. 4 Rizika užívání Důsledky uţívání pervitinu jsou velmi ničivé (Shapiro, 2005, s. 183). Metamfetamin je často nedovolenou výrobou znečištěn a obsahuje příměsi, které mohou jedince těţce poškodit (Presl, 2005, s. 14). Při dlouhodobějším uţívání můţe docházet k infekcím, které zapříčiňují nevratná poškození srdečních chlopní, cév a krevního řečiště, způsobující mrtvici. Při předávkování se dostaví křeče a hypertermie (zvýšení tělesné teploty). V případě, ţe není okamţitě poskytnuta pomoc, můţe konzument zemřít (Shapiro, 2005, s. 183). Uţivatelé se mohou potýkat s obtíţemi, jako jsou zánět kloubů, tuberkulóza, bolesti kloubů, bolesti srdce, krvácení v plících, játrech či ve slezině. Jsou-li dávky kouřeny, uţivatel má potíţe spojené s nemocemi dýchání, jsou-li šňupány, dochází k deformaci tkání v nosní dutině (http://www.drogy.cz/pervitin/). V případě, ţe si uţivatelé vpichují drogu injekčně, mají koţní vředy a poškozené cévy (Shapiro, 2005, s. 183). Vzdálenějším rizikem metamfetaminu je poškození duševního zdraví (Nešpor, 1999, s. 17). Při pravidelné konzumaci pervitinu můţe člověk očekávat, ţe mohou nastat nevolnosti, bude mít podivné zmatené a podráţděné chování, tendenci k násilí, halucinace, nadměrnou vzrušivost, vzniká panika, psychóza (http://www.drogy.cz/pervitin/). Jedinec můţe také při mrákotných stavech pociťovat vnímání hmyzu, prachu či šupin (Riesel, 1999, s. 31). Příliš velké dávky zapříčiňují křeče a záchvaty vedoucí aţ ke smrti. Konzumenti pervitinu mají porušená játra a plíce, trpí na infarkty a mrtvice, na hnisavé záněty a rozsáhlé zubní kazy. Toxické přísady v metamfetaminu mohou zapříčinit váţné poškození zubů, známé jako tzv. „pervitinová ústa“, která pro uţivatele představují jejich typický znak. Zuby jsou skvrnité, zčernají a kazí se, často do té fáze, ţe je nutno je vytrhnout. Dásně a zuby jsou poškozeny zevnitř a kazy rychle postupují aţ ke kořenům. Uţivatelé pervitinu jsou často dezorientovaní, apatičtí, vyčerpaní, podezíraví, mají strach z vnějšího okolí, pocity slasti zaţívají jen opravdu zřídka, coţ se nedá říci o depresích, psychózách, bolestech v oblasti čela a celkovém neklidu. U konzumentů pervitinu se velmi často projevují sebevraţedné sklony, chorobná ţárlivost, špatná koncentrace či vztahovačnost. Uţivatel s kaţdou další dávkou riskuje svoji smrt (http://www.drogy.cz/pervitin/).
18
Člověku se závislostí se s kaţdou další dávkou zhoršuje paměť a ustupují inteligenční schopnosti. Při uţívání pervitinu můţe člověk onemocnět Alzheimerovou chorobou, coţ je nemoc vedoucí ke ztrátě paměti. V případě, ţe pouţívají příjemci drog společnou jehlu, mohou se nakazit nevyléčitelným AIDS, nejrůznějšími typy ţloutenky a existuje i řada dalších závaţných nemocí (http://www.drogy.cz/pervitin/). HIV znamená pro uţivatele pervitinu značné riziko i z důvodu toho, ţe látka zesiluje libido. Lidé pod jejím opojením provozují nezávaznější a drsnější sexuální aktivity vedoucí k odřeninám a trţným rankám (Kalina, 2003, s. 167). Opakovanými aplikacemi drog pouţitými injekčními jehlami
vede
mimo
jiné
i
k hnisavým
zánětům
(abscesům)
(http://www.drogy.cz/pervitin/). Kombinováním pervitinu s léky nebo jinými drogami se zvyšuje pravděpodobnost neţádoucích účinků (Kalina, 2003, s. 167). Další nebezpečí hrozí při prudké otravě olovem, kterému jsou konzumenti pervitinu bezprostředně vystaveni. Metamfetamin znečištěný olovem se rodí při nesprávné výrobě a při intravenózní aplikaci hrozí uţivateli otrava (Shapiro, 2005, s. 184). Uţívání pervitinu v době těhotenství můţe vést k předporodním komplikacím, zvyšuje pravděpodobnost předčasných porodů a způsobuje některé nenormální reflexy a zvýšenou podráţděnost novorozenců. Při dlouhodobém uţívání metamfetaminu můţe vzniknout tolerance. To znamená, ţe aby uţivatel dosáhl poţadovaných účinků, musí uţít větší dávku látky, změnit způsob uţívání nebo brát drogu častěji. Existují případy konzumentů, kteří podléhají vlivu drogy tzv. „run“ neboli „běh“, kdy nejedí ani nespí. Kaţdé 2 - 3 hodiny si aplikují aţ gram látky. Takto uţivatelé fungují i několik dní do té doby, neţ jim droga dojde nebo jsou tak zesláblí, ţe jiţ nemohou pokračovat. Přesto, ţe se po tomto „koloběhu“ nevyskytují ţádné tělesné abstinenční příznaky, můţe se stát, ţe po dlouhodobé konzumaci mohou vzniknout některé komplikace psychického původu (např. deprese, paranoia, únava, agresivita či zvýšená touha po droze), (Shapiro, 2005, s. 184 – 185). Vobořil (2007, s. 5-6) k tématu „jaká zdravotní a sociální rizika jsou spojena s uţíváním drog“, hovoří: „U stimulantů (pervitinu) je to oblast duševního zdraví, což mi připadá závažnější, než když má někdo zničená játra.“
19
3.
SOCIÁLNÍ DOPADY DROGOVÉ ZÁVISLOSTI V kapitole „Sociální dopady drogové závislosti“ nejprve popíšu typy
uţivatelů drog a dále se zaměřím na obecné sociální dopady uţívání drog, přiblíţím vztahy drogově závislého se společností a s rodinou.
3. 1 Typy uživatelů drog Kalina (2003, s. 17) rozlišuje tyto typy uţivatelů drog: 1) Experimentátoři Osoby, které drogy zatím „zkouší“, občasně a nepravidelně uţívají různé typy a druhy drog. Mohou, ale také nemusí mít přitom problémy v jiných oblastech.
2) Příležitostní a rekreační uživatelé U této skupiny konzumentů se uţívání drog stalo jiţ součástí jejich kaţdodenního ţivota, přitom konzumace není častější neţ jednou za týden. Důsledkem příleţitostného či rekreačního uţívání není (či dosud není) vznik závislosti a rozvoj dalších problémů. Typické je zejména u marihuany, extáze či LSD na tzv. „parties“.
3) Problémoví uživatelé Konzumenti uţívající látku nitroţilně nebo dlouhodobě a pravidelně uţívají opiáty, drogy amfetaminového typu či kokain. Neřadí se sem uţivatelé konopí a extáze.
4) Závislí Uţivatelé odpovídají diagnostickým kritériím syndromu závislosti. Obvykle, ale ne vţdy, jde zároveň o problémové jedince.
20
3. 2 Obecné sociální dopady Sociální dopady závislosti na návykových látkách představují velké utrpení, které
často
narkomany
donutí
k vyhledání
odborné
pomoci
(http://www.substitucni-lecba.cz). Drogy představují pro společnost stále větší hrozbu. Příčina toho, ţe lidé drogy uţívají, můţe být ovlivněna mnoha faktory. K nejvýznamnějším patří například citová nevyrovnanost, zvědavost, nuda či pocit osamělosti apod. Boj s drogou můţe připomínat boj s neporazitelným nepřítelem. Můţe se nám jevit, ţe je zbytečné na tento boj vynakládat jakoukoliv energii, avšak lhostejný přístup k této otázce jistě není správný (Vaverková, 2000, s. 3). Stanovisko české společnosti k uţivatelům drog je více odsuzující a odmítavější neţ k jedincům, kteří konzumují alkohol. Tendence sociálně izolovat a stigmatizovat drogově závislé lidi je zde vysoká. S tím úzce souvisí i nedůvěra v moţnost nápravy a negativní očekávání. Důvodem striktního odmítavého postoje je omezenější zkušenost s drogově závislými a z toho vyplývá nejistota. Dalším významným faktorem je rychlejší vznik závislosti, se kterým je spojena negativní změna osobnosti člověka. Jedinec, který konzumuje drogy tak dostává nálepku narkomana, který je z hlediska společnosti nepřijatelný. Odpor a pohrdání společností přispívá k identifikaci jedinců s drogovou subkulturou, k přijetí jejich norem a hodnot, jelikoţ je to obvykle skupina, která je neodmítne. Jedinec, jehoţ osobnost je v důsledku konzumace drog změněna, nebývá schopen prorazit bariéru odmítání a nedůvěry. Společnost je z jeho úhlu pohledu příliš komplikovaná, nepřátelská a jemu nepříjemná. Na světě se necítí v bezpečí, je proto úzkostný a má potřebu ochránit se, čehoţ můţe dosáhnout pomocí úniku s drogou. Člověk závislý na psychoaktivní látce přestává respektovat normy společnosti, neplní si své povinnosti, přestává docházet do školy nebo zaměstnání. Jedinec se nemůţe soustředit a ztrácí motivaci k veškerým činnostem a důsledkem toho bývá vyloučení ze školy či ztráta zaměstnání. V momentě, kdy konzument přijde o zaměstnání, nemá motivaci k hledání si nového uplatnění. V určité etapě rozvoje závislosti se uţivatelé stávají parazity pro svoji rodinu i společnost. „Postupně ztrácejí většinu svých sociálních rolí, protože nejsou schopni plnit požadavky, které jsou s nimi spojené, a nakonec jim zůstává jen stigmatizující role drogově závislého.“ (Vágnerová, 2004, s. 573 – 574).
21
„Drogy vedou k určitému stereotypu života, který se v určité fázi stává pro závislého významnější, než droga sama.“ (Presl, 1995, s. 55). Obvyklým důsledkem závislosti na drogách je trestná činnost. Finanční náročnost drogové závislosti významně zvyšuje pravděpodobnost nezákonného jednání. Uţivatelé většinou ztrácí veškeré zábrany, nejsou schopni se ovládat, jsou egocentričtí a bezohlední. Jejich ţebříček hodnost se výrazně mění. Zločinné jednání je obvykle spojené s výrobou drogy a její distribucí, ale také s krádeţemi a vloupáním orientované na jejich získání, násilné trestné činy pod vlivem intoxikace apod. Velké procento drogově závislých lidí tvoří lidé bez domova nebo tzv. squatteři a jsou zcela odkázáni na své okolí (Vágnerová, 2004, s. 575). V České republice můţe být takovéto chování posuzováno jako trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo právě nebytovému prostoru (squatu), (http://www.substitucni-lecba.cz). Mezi dívkami poskytujícími sexuální sluţby je výrazně větší mnoţství uţivatelek drog neţ u jiných dívek stejného věku. Nezáleţí přitom, zda dotyčná uţívala drogy před začátkem prostituce, aţ v rámci prostituce, či z donucení (http://www.substitucni-lecba.cz).
3. 3 Vztahy drogově závislého s lidmi Největší ţivotní problémy si konzumenti návykových látek nezpůsobí přímo. Ne tedy samotnou aplikací drog, ale nepřímo prostřednictvím svého chování k okolí (http://www.substitucni-lecba.cz). Jednání drogově závislého člověka bývá pro jeho okolí většinou nepřijatelné a jeho vztahy s lidmi se mění. Jelikoţ droga uţivatele ovládá, stává se uţivatel člověkem sobeckým, nespolehlivým a necitlivým k potřebám jiných lidí. Na prvním místě je pro takového člověka droga a všechno kolem přestává mít jinak smysl, můţeme tedy konstatovat, ţe se uţivateli výrazně mění tzv. hodnotová orientace. Kdyţ se zeptáme člověka závislého na pervitinu: „Co byste si přál?“, nejspíše odpoví: „Hodně pervitinu a moţná střechu nad hlavou.“ Potřeba vpravit si drogu do těla je tak mocná, ţe je pro ni drogově závislý člověk ochoten udělat téměř cokoliv, například vyuţívat i své blízké, podvádět či krást. Jeho blízké osoby je schopný vyuţívat aţ do té doby, dokud se tyto vztahy váţným způsobem nenaruší.
22
Závislost na psychoaktivní látce obecně takřka neumoţňuje navázat a hlavně udrţet jakýkoliv citový vztah. Droga má pro konzumenta daleko vyšší subjektivní hodnotu, neţ cokoliv jiného. Hlubší přátelské či partnerské vazby dlouho nevydrţí, a to ani v situaci, kdy jsou uţivateli obě strany. V důsledku přetrvávají pouze náhodné vztahy se stejně narušenými lidmi (Vágnerová, 2004, s. 574 -575). „Z toho vyplývá i selekce diskusních témat v rámci vztahů.“ (Hajný, Klouček, Stuchlík, 1999, s. 109). Závislí lidé často uvádějí, ţe po určité době z nich droga city úplně „vymlátí“, stále dokola se snaţí sehnat další dávku a nemají čas zabývat se city (Vágnerová, 2004, s. 574-575).
3. 4 Rodina drogově závislého Hajný a spol. (1999, s. 108) konstatuje, ţe v souvislosti s uţíváním drog dochází v rámci rodiny k častým konfliktům. Závislost na návykových látkách je značnou zátěţovou situací pro celou rodinu (Fischer, 2009, s. 117). Při zjištění rodičů, ţe jejich dítě bere drogy, bývá jejich reakce velmi často bez účelu. Standardním pokusem o řešení dané situace jsou zákazy, domluvy, vyhroţování, výčitky či pláč, který nemají ţádný efekt. Následují hádky v rodině, kdy se rodiče nebojí pouţívat ostrá slova typu "Uţ nejsi naše
dítě",
"Od
teď
tě
neznáme"
nebo
"Sbal
si
věci
a vypadni."
(http://www.substitucni-lecba.cz). Rodiče pátrají po příčině vedoucí k tomu, ţe jejich dítě bere drogy a mnohdy obviňují sami sebe. V některých případech se snaţí své dítě chránit a nepřiznají si, ţe by něco takového učinilo. Tuto reakci můţeme chápat jako obranu. Rodinní příslušníci uţivatele se snaţí mít konzumaci drogy pod kontrolou a opakovaně se pokouší přimět své dítě k abstinenci. V tomto období se obměňují fáze zklamání a optimistické fáze, kdy začínají dítěti opět důvěřovat. Rodinu s postupem času opouštějí iluze, ţe by byla schopna danou situaci změnit. V momentě, kdy má rodina pocit, ţe vyčerpala všechny dostupné moţnosti, často rezignuje. Uţivatel je pro svoji rodinu přítěţí, jelikoţ ji zatěţuje psychicky, ekonomicky a v některých případech i fyzicky. Jestliţe drogově závislý jedinec odchází z domova a tím ztrácí své sociální zázemí, stává se člověkem bez přístřeší nebo přespává u podobně postiţených osob. Jeho prognóza
23
se v důsledku toho logicky zhoršuje (Vágnerová, 2004, s. 574). Situaci v rodině lidé se závislostí lépe zvládnou, pokud mají stálého přítele či přítelkyni. Tato sociální opora však nevydrţí dlouho. I oni se dříve či později této zátěţe, kterou závislý představuje, budou chtít zbavit (http://www.substitucni-lecba.cz).
24
4.
TYPY DROGOVÝCH SLUŽEB V této kapitole se zaměřuji na typy drogových sluţeb. Nejprve bych ráda
představila kritéria hodnocení pro určení nejvhodnějšího typu zařízení pro konkrétního člověka s drogovou závislostí, která jsou uvedena v publikaci Matouška (2005). Dále uvedu některé vybrané sluţby a zařízení pro lidi s drogovou závislostí, kde kaţdou z nich stručně popíši (přiblíţím, o jakou formu sociální pomoci se jedná, na jaké typy klientů se zaměřují, jaká mají specifika, co je jejich cílem a co klientům nabízí apod.).
Při rozhodnutí, který typ zařízení je pro daného jedince v určité situaci nejvhodnější, je vhodné brát v potaz (Matoušek, 2005, s. 214): zdravotní stav uţivatele a moţné somatické komplikace závislosti doprovodné psychopatologické a psychologické problémy stupeň klientovy potřeby podpory a motivace vztahy s rodinou či partnerem intenzitu příznaků závislosti (výskyt abstinenčních příznaků a schopnost je zvládat, pravděpodobnost relapsů) sociální prostředí uţivatele případné zaměstnání uţivatele vzdělávací dráha uţivatele
Služby a zařízení pro drogově závislé lidi Z literatury, kterou jsem nastudovala, bych ráda prezentovala, dle mého názoru, nejvíce vyuţívané typy sluţeb a zařízení pro lidi s drogovou závislostí: Terénní programy – terénní práce (streetwork) je specifická forma sociální sluţby, která se zprostředkovává přímo na ulici (Matoušek, 2005, s. 215). Stará se o klienty, kteří se pohybují v rizikových oblastech a jsou pravidelnými uţivateli 25
drog (Hajný, 2001, s. 104). Zaměřují se především na uţivatele, kteří nejsou motivováni ke změně svého chaotického ţivotního stylu a chování, které je značně nebezpečné. Hlavním záměrem terénní práce je navázání vztahu s uţivatelem, který je postavený na vzájemné důvěře. Je důleţité nabádat klienta ke změně rizikového chování (např. sdílení náčiní). Pracovníci podávají uţivatelům informace o dostupných programech léčby a péče (Matoušek, 2005, s. 215). Cílem terénních programů je minimalizovat důsledky uţívání drog pro společnost, ale také pro samotné konzumenty (např: sníţit výskyt hepatitidy B a C, předcházet kriminalitě, udrţet nízký výskyt AIDS pozitivity, motivovat klienty k výměně pouţitého materiálu apod.), (Kalina, 2003, s. 159 – 161). Nízkoprahová kontaktní centra jsou určena k včasné intervenci, sociální a zdravotní pomoci, a také poradenství jedincům s nepatrnou motivací ke změně. Zaměřují se na klienty, kteří akceptují jen nízkoprahové a pomocné aktivity. Kontaktní práce má dvě formy: nízkoprahová centra (stacionární) a terenní práce (mobilní). Cílem nízkoprahových kontaktních center je pomoc uţivatelům při aktivizaci a utváření ţivotního stylu, přispívání ke změnám v rizikovém vývoji a eliminaci výskytu kulturních odlišností (např: nezaměstnanosti, bezdomovectví, prostituci, trestných činech apod.). Tato centra nabízejí především instrumentální pomoc (hygienu, stravu, ubytování), terapeutické sluţby, poradenské sluţby, pomoc při prosazování práv a zájmů uţivatelů a sluţby související se vzděláním a výchovou. V těchto centrech jsou vytvořené podmínky pro dlouhodobou a cílenou práci s klientem (Matoušek, 2005, s. 215). Sluţba je určena všem bez ohledu na věk, pohlaví, rasu, náboţenské či politické přesvědčení, sociální status, ekonomické moţnosti a fyzický či psychický stav (Kalina, 2003, s. 165 – 166). Nízkoprahovost je pojata jako minimalizace bariér mezi konzumenty drog a poskytovateli sluţeb (Bednářová, Pelech, 2003 in Průdková, 2007, s. 108). Lékařská ambulantní péče pro závislé můţe být poskytována různými zařízeními, např. AT poradnami, ambulantními léčebnými středisky, středisky strukturované denní péče, středisky zdravotně sociálních sluţeb, která u nás zatím nemají samostatná zařízení a specifickými zařízeními ambulantní péče (Kalina, 2003, s. 172). Ambulantní léčba má na uţivatele jiţ určité poţadavky. Pracovník pro klienta sestaví individuální plán, jehoţ naplňování je s jedincem pravidelně
26
kontrolováno. Můţeme zde vyuţívat i rodinnou nebo párovou terapii (Matoušek, 2005, s. 215). Denní stacionáře (také denní centra, denní kliniky či denní sanatoria) jsou typickými zařízeními, která stojí na pomezí mezi běţnou ambulantní péčí a ústavní péčí, mezi domovem a zařízením. Stacionář poskytuje denní péči (rehabilitační,
výchovnou,
sociální,
ošetřovatelskou,
psychoterapeutickou,
zdravotní apod.). Tato sluţba funguje přes den, obvykle jen pracovní dny (Kalina, 2003, s. 179). Léčba v tomto zařízení je obvykle v rozsahu od 2 do 3 měsíců (Matoušek, 2005, s. 215). Předpokladem je to, ţe uţivatel má domov, avšak ambulantní péče je pro něj z určitých důvodů nedostatečná, a přitom pobyt v nemocnici či jiném lůţkovém zařízení nezbytně nepotřebuje. Sluţba je určena pro klienty nedlouho abstinující, ale také pro ty jedince, kteří stále drogy uţívají, ale chtějí to změnit. Tzv. strukturovaný program je podstatou intenzivní denní péče, která má přesný časový harmonogram, pevná pravidla a skladbu programu. Cílem tohoto programu je působit na klienta a stimulovat ho ke změně chování, postojů a sebepojetí (Kalina, 2003, s. 179 – 180). Detoxifikační jednotky se specializují na redukci projevů odvykacích symptomů a zbavení organismu konzumenta drog. Vyuţívá se medikace (Matoušek, 2005, s. 215). Metamfetamin výraznější fyzické odvykací potíţe nevyvolává, a tudíţ specializovaná farmakologická léčba nebývá většinou nutná (Kalina, 2003, s. 191). Proces detoxifikace trvá od 5 do 10 dní a v některých případech i déle. Před nástupem do pobytové léčby musí většinou jedinec detoxifikační program absolvovat (Matoušek, 2005, s. 215). Úkolem sociálního pracovníka na detoxifikační jednotce je pomoc při výběru a zprostředkování další léčby, pomoc v právních a pracovních záleţitostech, kontaktování rodiny, pomoc při jednání s úřady apod. Psychiatrické léčebny poskytují pobytovou léčbu, která je zpravidla krátkodobá (v rozsahu 3 - 6 měsíců). Léčba má 3 fáze a kaţdá má specifická pravidla a je uskutečňována formou individuální, rodinné a skupinové terapie (Kalina, 2003, s. 192). Odborník takovou léčbu doporučí v tom případě, ţe je moţnost ambulantní docházky vyčerpaná (Hajný, 2001, s. 103).
27
Terapeutická komunita
je
zvláštní formou intenzivní skupinové
psychoterapie, kde uţivatelé, většinou rozmanitého věku, vzdělání či pohlaví, spolu po určitou dobu ţijí a sdílejí skupinová sezení a další společný program s pracovní a jinou pestrou činností, coţ zprostředkovává to, aby do tohoto malého modelu společnosti promítali problémy ze svého vlastního ţivota, především své vztahy k lidem (Kalina, 2003, s. 53). Toto zařízení poskytuje střednědobou a dlouhodobou pobytovou léčbu ve standardním rozsahu od 6 do 18 měsíců. Jedná se o strukturovanou léčbu, která klade na jedince vysoké nároky, a to nejen ve smyslu délky pobytu v komunitě (Matoušek, 2005, s. 215). Doléčovací centra se specializují na prevenci relapsů uţívání drog a následnou péči. Doléčovací program probíhá v rozmezí 6 - 12 měsíců. Sluţba obsahuje například individuální a skupinovou terapii a poradenství. Některá zařízení dále nabízí rodinou a párovou terapii, pomoc při hledání práce a bydlení či chráněného bydlení a práce v chráněných dílnách (Matoušek, 2005, s. 215216). Chráněné bydlení a chráněná práce – chráněné bydlení je prostředek sociální
rehabilitace
uţivatele
zprostředkovaného
ve
formě
přechodně
poskytovaného ubytování, které je součástí komplexu zdravotních a sociálních sluţeb. Hlavním cílem chráněného bydlení je zajištění bydlení v době resocializačního a terapeutického programu jedincům, kteří v místě bydliště nemají dané sluţby. Podmínkou je absence drog. Ubytování je poskytováno osobám maximálně jeden rok. Chráněná práce směřuje k prohloubení pracovních dovedností klientů, a to aţ na úroveň rekvalifikace. Dále pak přispívá k upevnění pracovních návyků a následnému získání práce u zaměstnavatele. Chráněná práce se liší od pracovní terapie tím, ţe musí respektovat poţadavky na následnou situaci na trhu práce (Kalina, 2003, s. 215 – 216). Právní poradna je zatím unikátní sluţbou v systému péče o konzumenty drog. Klientům, kteří řeší právní problémy nebo se dostali do střetu se zákonem, nabízí jednak poradenskou sluţbu, ale také případné zastupování v právních sporech (Matoušek, 2005, s. 216).
28
Programy metadonové a jiné substituce se zaměřují na léčbu závislostí na návykových látkách, a to především tlumivého typu. Vyuţívá se zde terapeutický postup, při kterém je původně ilegální konzumovaná látka nahrazena lékem, který je podstatně bezpečnější pro organismus jedince, především pro známou koncentraci bez toxických příměsí. Tato náhradní látka se uţívá perorálně a je předepisována lékařem v souladu se zákonem o zacházení s omamnými a psychotropními látkami. Substituční léčba má formu: krátkodobou (1 - 2 týdny), střednědobou (několik týdnů aţ měsíců) a dlouhodobou, která můţe trvat aţ řadu let. V těchto programech se nejvíce vyuţívá metadon, především pro své analgetické účinky. V praxi se vyskytují dva typy substituční léčby, a to komplexní substituční léčba, která kromě poskytování metadonu zprostředkovává další sluţby psychosociálního typu (např. kognitivně-behaviorální terapii). Dalším typem substituční léčby jsou nízkoprahové substituční programy, ty se omezují pouze na vydávání metadonu (Kalina, 2003, s. 221 - 223). Linka důvěry nabízí bezplatnou telefonickou konzultaci, jako zdroj informací o moţnostech léčby (Hajný, 2001, s. 104).
29
5.
METODOLOGICKÁ ČÁST V metodologické části objasňuji, co je cílem výzkumu mojí práce, dále
popisuji zvolenou výzkumnou metodu a představuji výzkumné otázky. Uvádím zde také zvolenou techniku sběru dat a metodu výběru souboru. V neposlední řadě se zabývám typem výzkumu a pouţitou metodou analýzy dat.
5. 1 Cíl výzkumu Cílem mého výzkumu je nalézt odpověď na otázku: „Jaký vliv má uţívání pervitinu na ţivot vybraných uţivatelů pervitinu v sociální oblasti podle názoru těchto komunikačních partnerů, dále pak vymezit sluţby a zařízení, které mohou uţivatelé vyuţívat.“
5. 2 Metoda výzkumu Jako výzkumnou metodu jsem zvolila kvalitativní výzkum, a to především z důvodu toho, ţe zahrnuje proces hledání porozumění, zaloţeného na zkoumání daného sociálního nebo lidského problému (Hendl, 2005, s. 50). Chtěla jsem hlouběji porozumět tomu, jakým způsobem uţivatelé pervitinu sami vnímají dopady jejich uţívání apod. a naproti tomu, jak je to u uţivatelů, kteří s pervitinem teprve experimentují. Nyní bych ráda pro ujasnění významu uvedla několik definic kvalitativního výzkumu různých autorů: „Termínem kvalitativní výzkum rozumíme jakýkoliv výzkum, jehož výsledků se nedosahuje prostřednictvím statistických procedur nebo jiných způsobů kvantifikace. Někteří badatelé shromažďují údaje prostřednictvím rozhovorů a pozorování, což jsou metody obvykle spojené s kvalitativním výzkumem.“ (Strauss a Corbinová 1999, s. 10).
30
"Kvalitativní výzkum je nenumerické šetření a interpretace sociální reality. Cílem je tu odkrýt význam podkládaný sdělovaným informacím." (Disman, 1993, s. 285). Barker (1999, s. 8) píše, ţe hlavním cílem kvalitativního výzkumu je přispět k pochopení celkového kontextu a psychosociálních a emočních aspektů daného typu lidského chování. Kvalitativní výzkum se zabývá otázkami jak? a proč?, spíše neţ hledáním kvantitativních vztahů mezi proměnnými, či zjišťováním, kolikrát a jak často se daný jev (např. zneuţívání drog) vyskytuje.
5. 3 Výzkumné otázky V této kapitole představím jednotlivé okruhy otázek: 1. Jednotlivé charakteristiky respondentů Kolik je respondentům let? Kde a s kým respondenti bydlí? Jaké mají respondenti nejvyšší dosažené vzdělání? Jak se k pervitinu respondenti dostali? Jak dlouho respondenti pervitin užívají?
2. Sociální vztahy uživatelů pervitinu s okolím Změnily se nějak vztahy respondentů a jejich rodin od doby, kdy začali užívat pervitin? Jaký mají rodiče a sourozenci respondentů názor na jejich užívání? Změnily se nějak vztahy respondentů a jejich přátel od doby, kdy začali užívat pervitin? Užívají přátelé účastníků také pervitin? Pokud mají partnera/ku, užívá také drogy?
3. Běžný den uživatele pervitinu Jak tráví respondenti svůj běžný den? Má užívání pervitinu vliv na běžný den respondentů? Jak nejraději tráví svůj volný čas?
31
4. Zvládání povinností uživatelů Má užívání pervitinu vliv na zvládání povinností (vyřizování na úřadech, v zaměstnání, starost o domácnost)? Má užívání pervitinu vliv na zodpovědnost (pozdní příchody, … )?
5. Sociální dopady z pohledu uživatelů Co pro respondenty znamená užívání pervitinu? Jaké mají respondenti plány do budoucna?
6. Drogové služby Využívají respondenti nějaké drogové služby? Jaké služby by respondenti eventuelně uvítali?
5. 4 Typ výzkumu Švaříček a Šeďová (2007, s. 42) rozlišují 5 základních typů výzkumu v kvalitativním přístupu: etnografii, biografii, zakotvenou teorii, případovou studii, akční výzkum a evaluační studii. Pro svoji práci jsem si zvolila případovou studii, jelikoţ zkoumám jednotlivé osoby, které naplňují určitá specifická kritéria. „Předmět svého zkoumání se případová studie snaží popsat detailně a přitom komplexně, v jeho složitosti i celistvosti.“ (Reichel, 2009, s. 29).
5. 5 Technika sběru dat Zvolila jsem metodu polostrukturovaných rozhovorů, které jsou sestaveny z předem připravených okruhů otázek. Toto schéma tvoří jádro výzkumu, které bylo podobné pro všechny rozhovory. Formulaci i pořadí otázek v daných okruzích jsem upravovala podle toho, jak se rozhovor přirozeně vyvíjel. Kladla jsem důraz na vyprávění respondentů, nepřerušovala jsem jejich odpovědi, přestoţe se ne vţdy týkaly pouze poloţené otázky. Polostrukturovaný rozhovor je zřejmě vůbec nejrozšířenější podobou metody sběru dat, neboť dokáţe řešit mnoho nevýhod jak nestrukturovaného, tak plně strukturovaného rozhovoru. Polostrukturovaný rozhovor vyţaduje oproti nestrukturovanému náročnější technickou přípravu. Vytváříme si schéma, které je 32
pro tazatele závazné. Toto schéma specifikuje okruhy otázek, na které se budeme účastníků dotazovat (Miovský, 2006, s. 159). Před zahájením samotného rozhovoru jsem ujistila respondenty o jejich anonymitě. Dále jsem je seznámila s tím, pro jaké účely tento rozhovor budu provádět a následně jsem je seznámila s tematickými okruhy otázek, aby přibliţně věděli, co je čeká a díky tomu se cítili bezpečněji. Rozhovory jsem nahrávala na diktafon a rovněţ jsem o tom účastníky informovala a poţádala je o svolení. Kaţdý rozhovor trval 25 - 40 minut.
5. 6 Identifikace cílové skupiny K identifikaci cílové skupiny jsem vyuţívala metodu snowball sampling neboli techniku sněhové koule. Barker (1999, s. 23) ji definuje takto: „Metoda spočívá v tom, že požádáme osoby, které mohou být příslušníci vysoce ohrožené skupiny, aby vybrali další lidi ze stejné skupiny nebo osoby s podobným profilem. V praxi výzkumu zneužívání drog je snowball sampling obzvláště užitečnou a používanou metodou.“ Snowball Technique spočívá ve výběru jedinců, při kterém nás nějaký původní informátor vede k jiným členům naší cílové skupiny (Disman 1993, s. 114). Cílovou skupinu tvoří 4 respondenti, 2 dlouhodobí pravidelní uţivatelé pervitinu a 2 experimentátoři. Respondenty (dlouhodobé uţivatele) jsem oslovila v nízkoprahovém denním zařízení (kvůli anonymitě údajů nezveřejňuji lokalitu tohoto zařízení), kde mi sociální pracovnice pomohla určit, v jaké fázi závislosti se jedinci nacházejí. Zástupce experimentátorů jsem vybrala podle charakteristik, které jsme načerpala z teoretického ukotvení svojí práce. Věk respondentů je 17 28 let.
5. 7 Analýza dat Pro analýzu dat pouţívám metodu kontrastů a srovnávání podle Miovského (2006, s. 223). Kontrastování je velmi důleţitá technika, potřebujeme1i od sebe snadněji odlišit například 2 identifikované kategorie a upozornit na
33
rozdíly mezi nimi, přestoţe mají zároveň mnoho společného. Stejně tak můţe být kontrastování velmi uţitečné při zdůraznění některých kontextuálních odlišností určitého fenoménu, který vlivem právě některých kontextuálních vztahů můţe mít odlišný charakter. Díky této metodě získávám informace o výběrovém souboru, které nelze generalizovat na celý základní soubor z důvodu nízkého počtu účastníků.
34
6.
ANALYTICKÁ ČÁST V analytické části výzkumu představuji výsledky šetření, ke kterým jsem
došla za pomocí pouţitých technik a metod kvalitativního výzkumu. Pro analýzu dat jsem zvolila metodu kontrastů a srovnávání. Výsledky jsem rozdělila do šesti základních tematických okruhů podle dílčích výzkumných otázek, které popisuji v kapitole 5. 3. Citace jednotlivých respondentů výzkumu uvádím v uvozovkách a vyznačuji je kurzívou.
6. 1 Analýza rozhovorů 1. Jednotlivé charakteristiky respondentů V této části rozhovoru jsem se zaměřovala na věk respondentů, kde a s kým bydlí, jaké mají nejvyšší dosaţené vzdělání, jak se k pervitinu dostali a jak dlouho a často respondenti pervitin uţívají. Pro lepší přehlednost těchto údajů jsem vytvořila tabulku č. 1.
35
Tabulka 1 – charakteristiky respondentů respondent
věk
bydlí
nejvyšší
okolnosti
délka užívání
dosažené
prvního
pervitinu
vzdělání
užití pervitinu
David
Karel
Michal
Gabriela
28
23
17
18
sám
vyučen
nabídka od
8 let
v bytě po
(elektrikář
kamarádky v
(dlouhodobý
rodičích
slaboproud)
hospodě
uživatel)
s rodiči
vyučen
nabídka od
5 let
(automechanik)
kamaráda,
(dlouhodobý
s matkou
zvědavost
uživatel)
učí se na
nabídka od
občasné a
kuchaře
kamaráda u
nepravidelné
něj doma
(experimentátor)
s rodiči a
studuje SOŠ
přítel jí bez
občasné a
bratrem
Hotelnictví a
jejího vědomí
nepravidelné
turismus
podal pervitin
(experimentátor)
v nápoji
2. Sociální vztahy uživatelů pervitinu s okolím Rodina (rodiče, sourozenci) V této části rozhovoru jsem se zaměřovala na vztahy respondentů výzkumu s jejich rodinami. Zajímalo mě, jaký vztah mají v současnosti se svými rodiči, popř. se sourozenci a jaký vliv na to má uţívání pervitinu. Všichni respondenti kromě Davida (28) bydlí s rodiči. David (28) bydlí v bytě, který dostal od rodičů. Účastníci rozhovoru popisují svůj vztah s matkou jako velmi dobrý. Gabriela (18) má se svojí matkou dokonce vztah kamarádský. Dva respondenti uvádějí, ţe se nevídají s otcem a nemají k němu vytvořený citový vztah. Rodiny dlouhodobých uţivatelů, Davida (28) a Karla (23) vědí, ţe pervitin uţívají. Shodují se v tom, ţe je rodina neustále vyzývá k léčení jejich závislosti. Karel (23) uvádí: „Tak jako jasně, že mě rodiče prosili, abych přestal. Jakože co kdybych šel na to léčení, kdybych to zkusil takhle.“ David (28) říká, ţe i přes dobrý vztah s matkou má pocit, ţe mu nevěří: „Mě přijde, že už mi máma nevěří, že bych se napravil nebo tak. Asi je to tím prostě, že už to beru dlouho.“ Vybraní
36
zástupci experimentátorů tvrdí, ţe jejich rodina neví o tom, ţe zkoušejí účinky pervitinu. Karel (23) však přiznává, ţe kdyţ odezní účinky pervitinu a dostaví se tzv. „dojezd“ je na matku nepříjemný a poslední dobou se kvůli tomu hádají. „Ono je to totiž tak, že když si to peří dáš, tak ono tě to tak nabudí jakoby, že pak třeba dva, tři dny nespíš, ale jak to opadne, tak prospíš třeba celej den a pak máš nějakou dobu špatnou náladu. A máti se mě právě třeba minule ptala, proč, jako celej den spím. Tak jsem řekl, že jsem se ožral.“ (Karel 23). Gabriela (18) také uvádí, ţe na ni matka pozorovala zrychlený dech, ale jistě nic netušila o příčině. Přátelé Zjišťovala jsem, zda se změnily vztahy respondentů a jejich přátel od doby, kdy začali pervitin uţívat. Dále mě zajímalo, jestli přátelé respondentů také uţívají pervitin. Většině respondentů pervitin nabídli právě jejich přátelé. Pouze Gabriele (18) podal pervitin její přítel. David (28) vypovídá o svém prvním záţitku s konzumací pervitinu následující: „To jsem byl vlastně s kamarádkou a místo do práce jsme šli do hospody a tak jsme si dali pár piv. A ona jakože má nějakej ten pervitin, tak já první že né, že drogy né a tak. Pak jsem si dal ještě panáka, říkám je pěkná, tak ji nechci zklamat. Tak mi to dala, řekla mi, ať si to dám.“ Karel (23) se dostal k pervitinu také skrze kamaráda „To bylo tím způsobem, když jsem byl ve druhým ročníku, na škole ve Šternberku, tak jsem musel vstávat ve 4 hodiny ráno na praxi a byla zima, - 20 stupňů, takže mi vždycky dělalo problém ráno vstat a hned prostě se probudit a jít na to nádraží. No á na tom nádraží byl kámoš, kterej právě ten perník dával. No a já jsem nechápal právě, jak to může brát a byl jsem z toho docela špatnej. Viděl jsem ale, že měl dobrou náladu, tak jsem to zkusil taky, a to ráno jsem si toho vlastně taky šňupnul (….). Do školy jsem přišel úplně probuzenej, úplně fajn, ráno mi zima vůbec nevadila, byl jsem čilej, měl jsem parádní náladu prostě.“ Michalův (17) první záţitek s pervitinem byl ve společenství kamarádů: „Jsem byl u kamaráda na balkóně, u mýho nejlepšího kamaráda a měl u sebe právě ten pervitin. Bylo tam u něj právě víc lidi, všichni si to dávali, každej z toho byl dobrej (…) ptali se mě, jestli si dám taky. Tak jsem řekl, že jo, ale jen trošku. No a tím to vlastně začalo.“ Zajímalo mě, zda se nějak změnily vztahy respondentů a jejich přátel od doby, kdy začali uţívat pervitin. U 37
dlouhodobých uţivatelů je viditelné, ţe se jejich okruh přátel zuţil téměř jen na konzumenty pervitinu. David (28) odpověděl: „Našel jsem si hodně přátel, ale spíš ty, co to taky řešijou.“ Karel (23) uvádí: „(…) když kamarády nemáš, pervitin je nejlepší lék na samotu. Prostě tady v tom městě stejně chodíš jen od ničeho k ničemu a potkáváš tady stejně jen furt ty stejný blbečky, kteří chcou jenom cigáro nebo nějaký drobáky.“ Michal (17) prohlásil: „Jinak já si teď poslední dobou nějak víc rozumím s těma lidma, s kterýma jsem ten perník měl. Příjde mi totiž, že si tak máme víc o čem povídat a třeba se i společně těšíme, až si to zas někdy společně dáme. Jako na tom perníku se tomu druhýmu svěříš fakt se vším, úplně se vším. Takže s těma ostatníma kamarádama se jakože bavím, ale spíš se jím vyhýbám. Ale jo, vždycky to tak je, někoho ztratíš, ale zas si najdeš jiný kamarády, prostě s kým si víc v dané etapě rozumíš.“ Gabriela (18) říká, ţe se vztahy s jejími přáteli nikterak nezměnily. V rámci tohoto okruhu vyplynula otázka, zda si respondenti myslí, ţe mezi přáteli, kteří uţívají pervitin, můţe být tzv. „čisté přátelství“. Experimentátoři se shodují, ţe jistě ano. Dlouhodobí uţivatelé mají spíše negativní náhled. David (28) na to reaguje těmito slovy: „Né, to je jenom o tým, o té droze. Jako jsou vyjímky, kteří … s kterýma to vůbec neprobíráme, dáme si nebo tak. Ale jsou někteří, kteří za tebou příjdou jenom když máš nebo když něco potřebujou a je to většína.“ Partnerský život Zde se zabývám partnerským ţivotem respondentů. Zajímalo mě, jestliţe respondenti mají partnera/ku, zda pervitin také uţívají. V současné době má partnera pouze Gabriela (18), ostatní respondenti partnerku nemají. Všichni se však shodují na tom, ţe by partnerku uvítali. Pro zástupce dlouhodobých uţivatelů by dokonce partnerka byla motivací ke změně ţivota, abstinenci. David (28) prohlašuje: „To bych musel najít fakt perfektní holku. Holku, pro kterou bych prostě přestal, udělal bych to kvůli ní.“ Karel (23) mluvil v podobném duchu: „Ale poslední dobou jsem hodně přemýšlel o tom, že bych chtěl mít dítě. Jako já vím, že nejdřív bych musel mít přítelkyni a že je to obrovská zodpovědnost, ale mám rád děti a vím, že kdybych dítě měl, tak bych pro něj udělal první poslední. Kdybych se teď, v tuto chvíli dozvěděl, že moje 38
přítelkyně je těhotná, že za těch devět měsíců porodí holčičku třeba … tak neříkám, že bych s tím ze dne na den seknul, ale do té doby, než se to dítě narodilo, bych se pořád snažil. Snažil se o to, že než se to dítě narodí, abych byl pak schopnej se o něj postarat, byla by to pro mě opravu tak obrovská motivace, abych přestal.“ Michal (17) říká, ţe kdyby měl holku a zjistila by, ţe měl v sobě pervitin, velmi by se styděl. Respondenti (muţi) v minulosti partnerský vztah proţili, ale nemají na něj příliš dobré vzpomínky. David (28) o své bývalé přítelkyni hovoří takto: „Já jsem měl holku a té to nevadilo, že fetuju. Když jsem s ní chodil, tak to bylo jako takový, jakože jsme se domluvili třeba a stejně sem byl radši sám u počítače s tím pervitinem. Byli jsme spolu asi rok. Ona sice nefetovala, ale (…) ona byla taková (…) no prostě (…) já nevím jak bych to řekl, aby to nevyznělo blbě, taková prostě lehká nebo tak. Když jsem byl v práci, tak ona si přitáhla někoho, a pak mi napsala, že má někoho jinýho, taková do větru. Ale mě to nevadilo, stejně byla nuda, u ní, jako. Jsem chodil za ní a ona jako za mnou a taky pila dost, vodku a tak. Nebyla to prostě ta, kvůli které bych se rozhodl třeba přestat, no.“ Karel (23) uvádí jako příčinu toho, ţe začal uţívat pervitin právě nešťastnou lásku, poté co ho přítelkyně opustila, ztratil smysl ţivota a upnul se na pervitin. Karel se mi svěřil s tím, ţe kdyţ si dával svoji druhou dávku pervitinu v ţivotě, byla u toho jeho bývalá přítelkyně. Zeptal se jí, zda by jí vadilo, kdyby si dal pervitin. „Nejdřív jsem se zeptal teda svojí přítelkyně, jestli by jí to nevadilo. A ona jako že, noo (…) netvářila se nějak jako moc nadšeně, ale jako já jsem to chtěl.“ David (28) ještě dodává: „Akorát jsem chtěl říct, že bych asi momentálně nedokázal udržel žádnej citovej vztah stejně, protože mám raději prostě ten pervitin než prostě (…) nějakou holku. Nebo to by musela být fakt holka … jedna z miliona …“ Gabriela (18) necítí vůči svému příteli vztek za to, ţe jí bez jejího vědomí dal do pití pervitin, naopak se touto novou zkušeností cítí obohacena: „Jakože asi je důležitý říct, že vlastně můj přítel, teď jsme spolu asi půl roku nebo možná dýl … třičtvrtě roku to bude vlastně. No a vlastně on se i svěřil nebo takhle, vím, že jako občas si dá ten perník. No a jak jsem ti říkala, že mě zajímají tady ty věci kolem feťáků a drog všeobecně, vlastně už od malička, tak já jsem se ho na to furt ptala, co to dělá a tak, jak se cítí … No a jednou takhle večer jsme u něj popíjeli čaj a povídali jsme si, ale byl to hrozně vláštví rozhovor. Zvláštvní v tom, že jsem byla nejednou hrozně upovídaná, spíš jsem mluvila jen já a každý slovo co jsem řekla, mi připadalo, že má nesmírnou váhu a naléhavost. 39
Najednou jakoby se otevřela brána nejhlubšího nitra a úplně se Honzovi otevřela a celou dobu jsem si jen říkala, že není ani možná, jak moc ho miluji a jak si rozumíme.“ (Gabriela 18). 3. Běžný den uživatelů pervitinu Zabývám se tím, jak tráví respondenti svůj běţný den a jak nejraději tráví svůj volný čas. Zajímá mě také, zda má uţívání pervitinu vliv na běţný den respondenta. Ţádný z respondentů nedochází momentálně do zaměstnání. Dlouhodobí uţivatelé byli v minulosti zaměstnáni, ale v souvislosti s jejich psychickým, zdravotním stavem a celkovou apatií nejsou schopni docházet do zaměstnání. Školu navštěvují experimentátoři. Dlouhodobí uţivatelé se shodují, ţe je jejich ţivot velmi stereotypní. „Tak vstanu, asi kolem jedné, tak nedělám, že (…). Vstanu kolem jedné, pak si něco posháním, prostě jestli někdo něco nemá a sedím u počítače do večera. Musím právě každej den pořešit piko tak za pětikilo, abych nějak fungoval a aby nebyla nuda. Občas jdu za kámošema, ale jinak jsem doma furt (…) je to jako hodně nuda, no. Ale pořád mě to baví víc, jak chodit do té práce.“ (David 28). U druhého dlouhodobého uţivatele Karla (23) je viditelná shoda ve způsobu trávení běţného dne: „Ten den funguje tím způsobem, že já se ráno probudím, najím se jo, všechno dělám jak každej nějakej normální člověk. Odpoledne jdu a seženu si prostě šupu. Jako všichni říkají, že mají nějaký plány, že se třeba vyfetujou a budou něco dělat, ale já už ani nevím, co mám dělat.“ Michal (17) svůj běţný den popisuje tímto způsobem: „Tak úplně normálně. Ráno vstanu, jdu do školy, přijdu ze školy, jdu ven a přijdu večer. A když jsem byl na perníku, tak akorát ten den byl takovej rychlejší (smích).“ Gabriela (18) má také stanovený pevný řád, který je dán školní docházkou. Nejraději tráví čas se svým přítelem, vliv pervitinu prý téměř nepociťuje. Michal (17) a David (28) uvádějí jako nejlepší trávení volného času surfování po internetu. Karel (23) se mi svěřuje: „Já už ale vyčerpáním nevím co dělat, já si to dám a kolikrát třeba sedím dvě hodiny ve sklepě a píšu básně nebo se snažím vymýšlet nějaký texty ke svojí muzice.“
40
4. Zvládání povinností uživatelů V následujícím okruhu řeším otázky vlivu uţívání pervitinu na zvládání všedních úkolů obecně. Neptala jsem se na konkrétní úkoly, protoţe se mohou u kaţdého jednotlivce lišit. Spíše mě zajímalo, jak účastníci zvládají plnit své běţné povinnosti, např. pracovní, vyřizování na úřadech nebo domácí. Zjišťovala jsem, jestli má uţívání pervitinu vliv na zodpovědnost (pozdní příchody apod.). Vybraní dlouhodobí uţivatelé pervitinu, podle jejich slov, pociťují, ţe jim pervitin znesnadňuje plnění si svých povinností, nejčastěji se jedná o vyřizování si věcí na úřadu práce. O práci oba přišli kvůli pozdním příchodům a nezodpovědnosti. „Tak ze začátku, ty první tři, čtyři roky to bylo v pohodě, to jsem v práci lítal, každej si mě pochvaloval. To je tím, že perník je jak motor a děláš za dva. Já jsem tam programoval, šlo mi to od ruky, mistr mě furt chválil. Ale jak jsem začal vařit, tak jsem začal dávat hodně a pak mi přišla ta toxická psychóza a taková ta paranoia a takový (…) pak už mezi těma lidma, tak už jsem mezi něma prostě nemohl být. Pak už jsem to raději nedával v té práci. A nakonec už jsem do té práce nechodil spíš, protože to bylo (…) prostě už ta představa, že jsem věděl prostě, jak to bude v té práci probíhat. Tak už jsem tam nešel, tak mě vlastně vyhodili za absence. Já nevím, jsem byl třeba dva dny v týdnu v práci a pak jsem se vždycky na něco vymlouval.(David 28). Karel (23) také přiznává, ţe není schopný chodit do zaměstnání: „Když jsem s tím začal nějak tak zhruba experimentovat, tak jsem dělal kuchyňský linky. Normálně jsem smažil, ale prostě to fungovalo. Když tu drogu máš, tak funguješ prostě a navíc rychle, takže práce mi šla od ruky, ale teď už v tom plavu a nejsem schopnej do té práce chodit.“ Experimentátoři příliš nepociťují to, ţe by nezvládali plnit své povinnosti. „Né, všechno v pohodě, akorát teď, jak jsem byl na těch dojezdech, tak jsem nešel do školy (odmlka) vlastně ani jak jsem byl nakopanej, protože jsem měl strach, aby to na mě nikdo nepoznal, třeba mistrová. Já jsem se schovával v lesích, protože jsem měl po tom dojezdu takový divný stavy, ale to hned přešlo.“(Michal 17). Gabriela (18) hovořila o tom, ţe si nemůţe dovolit zanedbávat svoje povinnosti, protoţe má strach z toho, ţe by to, ţe „flirtuje“ s pervitinem mohl někdo zjistit.
41
5. Sociální dopady z pohledu uživatelů V této části se zabývám tím, co pro účastníky znamená uţívání pervitinu v jejich ţivotě a jaké mají respondenti plány do budoucna. Pro Davida (28) a Karla (23) znamená uţívání pervitinu především zvyk a také únik do jiné reality. „Jako žádnou extra euforii mi to nepřináší, je to spíš takovej zlozvyk jako když.“(David 28). Tito dlouhodobý uţivatelé se taky shodují v tom, ţe jim uţívání pervitinu více vzalo neţ dalo. Přišli o své původní přátele, rodiče na ně nemůţou být hrdí, nemají partnerku a také uvádějí, ţe je droga otupěla, ztratili schopnost cítění. Kdyby znovu stáli před rozhodnutím, zda si drogu aplikovat nebo ji nezakusit, uvádějí, ţe v ţádném případě. „Kdybych věděl dřív, co to může způsobit, tak bych do toho určitě nešel. Řekl bych, že mi to rozhodně víc vzalo, než dalo. Kdybych mohl vzkázat těm začínajícím, tak bych jim vzkázal, ať to nikdy neberou.“ (David 28). Tito dlouhodobí uţivatelé se mi také svěřují s tím, ţe díky uţívání pervitinu je rodiče opakovaně vyhodili z domu, přišli o zaměstnání, ztratili lásku a smysl ţivota. David (28) uvedl, ţe je velmi zadluţený a dokonce strávil 7 měsíců ve vězení: „Mám 30 tisíc exekuce, protože jednu dobu jsem fakt hodně letěl, to jsem dával furt. Bral jsem si nějaký půjčky a tak, jsem zadluženej úplně. Já už jsem seděl právě, mě začala ta toxická psychóza a pak jsem měl hlasy v hlavě a tak, dělal jsem bordel, aji fašismus jsem propagoval (…) tak mě pak zavřeli, no.“ Karel (23) se několikrát pokusil spáchat sebevraţdu: „Já mám za sebou tři neúspěšný pokusy o sebevraždu, protože rodina v prdeli, přítelkyně žádná. Ta poslední se na mě vykašlala, kamarády nemám, chvilkami nemám kde bydlet (…) tak co, vezmeš si provaz a jdeš to udělat. Ale když už na tom místě, kde to chceš udělat sedíš a kouříš jednu za druhou, tak (…) nepřemýšlíš už jenom o tom, proč bych to měl udělat, ale hledáš jeden jedinej důvod, proč to neudělat.“ I přes všechny tyto uvedené dopady těchto dlouhodobých uţivatelů, přestat s konzumací pervitinu nechtějí. „Mě to prostě baví, dávat to (…) ty stavy jsou hrozně příjemný, je na tom fajn prostě. V té euforii je to prostě krásný.“ (Karel 23). V podobném duchu vypovídá i David (28): „Jako je to fakt jako o ničem, když to tak vezmu, ale furt mě to tak baví, že nechcu přestat.“Zástupci experimentátorů mají názor na pervitin spíše pozitivní. „Když se řekne slovo pervitin, tak se mi vybavíjou nádherný noci, nádherný dny prostě. Hodně, hodně, hodně pohody. A už se těším, až si to zase dám někdy, fakt moc. 42
Jako určitě toho nelituju, že jsem to zkusil.“ (Michal 17). Gabriela (18) připouští, ţe si je vědoma rizik v souvislosti s uţíváním pervitinu: „Tak o pervitinu si myslím, že je to silná droga a můžeš dopadnout špatně, když nejsi dost silná osobnost na to, aby sis ji dokázala držet od těla.“ Michal (17) uvádí: „Tak budu si to občas dávat, na nějaké příležitosti, rozumíš (…). Jako když si to nebudeš píchat a budeš to dávat fakt občas, tak do toho nikdy nespadneš. Záleží taky na tom, jaká jsi osobnost, a já mám docela pevnou vůli, si myslím.“ Dále mě zajímalo, jaké mají respondenti plány a cíle do budoucna. Vybraní dlouhodobí uţivatelé nemají téměř ţádné cíle do budoucna. „Už nemám, měl jsem dřív, ale teď už momentálně nemám. Chtěl bych mít třeba tu ženskou, to děcko, ale furt jsem prostě v té fázi, že si raději prostě dám a hotovo … a nic neřeším.“ (David 28). Karel (23) vypovídá: „ (…) když to půjde tady tak, jak to jde teď, tak už bych nebyl rád mezi živýma.“ Zástupci experimentátorů uvádějí běţné cíle jako dodělat školu, najít si dobrou práci a mít rodinu. 6. Drogové služby V následujícím oddíle se dotazuji respondentů, zda vyuţívají nějaké drogové sluţby, jestli ano, které. Dále se zabývám tím, jaké sluţby by respondenti eventuelně uvítali kromě stávajících? Podle výpovědí experimentátorů jsem zjistila, ţe ţádné sluţby v současnosti nevyuţívají. „Mě jako tohle vůbec nezajímá, protože já jakoby žádný služby nepotřebuju. Akorát vím, že existuje nějaká místnost, kde si můžeš vyměnit jehle, když si to dáváš žilou. To je to K-čko, na charitu můžou ti feťáci zajít, když nemají kam jít nebo na čaj a tak. Já jsem to nikdy nepotřeboval a ani nikdy potřebovat nebudu, protože do toho nikdy nespadnu, abych to potřeboval.“ (Michal 17). Gabriela (18) vypověděla: „Ne, žádné služby nevyužívám.“ Otázku, zda vyuţívají drogové sluţby, jsem pokládala i zástupcům dlouhodobých uţivatelů. Oba respondenti uvádějí, ţe vyuţívají sluţby terénního programu pro uţivatele drog, především kvůli výměně injekčního náčiní. Karel (23) dochází také do Nízkoprohového zařízení Schod v Uničově, kde si občas jde pro radu k sociální pracovnici. David (28) uvádí: „(…) tak jenom tu výměnu těch stříkaček, že (…) a to je asi všechno. Tak já bydlím doma, jídlo mám a takhle, mama mi 43
dává nějaký peníze.“ Na otázku, zda by respondenti uvítali nějakou drogovou sluţbu kromě stávajících odpovídali všichni respondenti, ţe jim přijde škála drogových sluţeb dostačující. „Né, já jsem jako spokojenej.“ (David 28).
44
6. 2 Výsledky 1. Všichni respondenti uvádějí, ţe mají dobrý vztah se svými matkami. Dva respondenti pocházejí z úplných rodin, další dva jsou v kontaktu pouze s matkami, s otci nemají navázaný citový vztah. Jak píše Vágnerová (2004) rodinní příslušníci uţivatele se snaţí mít konzumaci drogy pod kontrolou a opakovaně se pokouší přimět své dítě k abstinenci. Uţivatel je pro svoji rodinu přítěţí, jelikoţ ji zatěţuje ekonomicky i psychicky. Z rozhovorů jsem se dozvěděla, ţe rodiny dlouhodobých uţivatelů vědí o jejich závislosti a vybízejí je k tomu, aby se léčili, finančně i hmotně je podporují. Vágnerová (2004) uvádí, ţe ve stádiu experimentování často jedinci tají skutečnost, ţe drogu uţívají. Zástupci experimentátorů výzkumu vypovídají, ţe rodina neví o tom, ţe pervitin uţívají. Příčina toho by mohla být ta, ţe důsledky uţívání pervitinu nejsou u experimentátorů výzkumu tak patrné jako u dlouhodobých uţivatelů, tudíţ rodina neví o tom, ţe drogu uţívají. Avšak určité indicie pro uţívání pervitinu začínají být patrné. Například u respondentky její matka zaznamenala neobvykle zrychlený dech. Hajný (1999) uvádí, ţe v souvislosti s uţíváním drog dochází v rámci rodiny k četným konfliktům. To potvrzuje i výpověď respondenta, který přiznává, ţe se s matkou například dohaduje kvůli tomu, ţe po odeznění účinku pervitinu celý den prospí. 2. Vágnerová (2004) vysvětluje, ţe experimentování s psychoaktivní látkou můţe být příčinou sociálního tlaku na jedince vrstevnickou skupinou. Zjistila jsem, ţe většině respondentů pervitin nabídli právě jejich kamarádi. Pouze respondentce podal pervitin její přítel. U dlouhodobých uţivatelů jsem zaznamenala, ţe se jejich okruh přátel zuţil téměř jen na konzumenty pervitinu, coţ také potvrzuje tvrzení Vágnerové (2004), ta konstatuje, ţe u dlouhodobých uţivatelů přetrvávají pouze náhodné vztahy se stejně narušenými lidmi. Jak uvádí Hajný (1999), u experimentátorů schopnost přizpůsobit se na nové vztahy je i nadále experimentem s látkou nepoznamenána a na ostatních lidech jim ještě záleţí, coţ se mi také potvrdilo. Experimentátoři se shodují, ţe se jejich vztahy s kamarády od té
45
doby, kdy začali uţívat pervitin, příliš nezměnily. Experimentátor však prohlásil, ţe se začíná cítit lépe ve společnosti těch přátel, kteří pervitin také uţívají, a ostatním přátelům se spíše vyhýbá. Dlouhodobí uţivatelé a experimentátoři výzkumu mají rozdílný názor na tzv. „čisté přátelství“ mezi uţivateli drog. Experimentátoři věří, ţe existuje, dlouhodobí uţivatelé jsou díky svým zkušenostem skeptičtější. 3. Vágnerová (2004) konstatuje, ţe hlubší přátelské či partnerské vazby u uţivatelů drog dlouho nevydrţí, a to ani v situaci, kdy jsou uţivateli obě strany. Partnerský vztah má v současnosti pouze experimentátorka, která je se svým vztahem spokojena. Všichni respondenti by však partnerku uvítali, avšak jeden respondent ze skupiny dlouhodobých uţivatelů se obává, ţe by nejspíš stejně nebyl schopen momentálně udrţel nějaký citový vztah, protoţe jeho myšlenky směřují pouze k droze. O této charakteristice píše Vágnerová (2004), uvádí, ţe závislí lidé často přiznávají, ţe po určité době z nich droga city úplně „vymlátí“, stále dokola se snaţí sehnat další dávku a nemají čas zabývat se svými city. Všichni respondenti měli v minulosti partnerský vztah, ale jsou z něj spíše zklamaní. 4. Ţádný z respondentů není momentálně zaměstnaný. Vágnerová (2004) líčí, ţe jedinec závislý na psychoaktivní látce přestává respektovat normy společnosti, neplní si své povinnosti, přestává docházet do školy nebo zaměstnání. Dlouhodobí uţivatelé rozhovoru byli jiţ v minulosti zaměstnáni, avšak v souvislosti s dlouholetým uţíváním pervitinu dnes jiţ nejsou schopni docházet do zaměstnání.
Experimentátoři výzkumu
navštěvují střední školu. Presl (1995) vysvětluje, ţe drogy vedou k určitému stereotypu ţivota, toto tvrzení se mi u vybraných dlouhodobých uţivatelů potvrdilo. Dlouhodobí uţivatelé se shodují, ţe je jejich ţivot velmi stereotypní. Dva respondenti uvádějí jako svoji nejzábavnější denní aktivitu internet a pervitin. 5. Vágnerová (2004) prezentuje, ţe droga uţivatele ovládá, jedinec se stává člověkem sobeckým, nespolehlivým a necitlivým k potřebám jiných lidí. Dlouhodobí uţivatelé výzkumu pociťují, ţe jim pervitin znesnadňuje plnění povinností. O práci oba přišli kvůli pozdním příchodům a
46
nezodpovědnosti. Zástupci experimentátorů příliš nevnímají, ţe by si nezvládali plnit své povinnosti. 6. Pro dlouhodobé uţivatele výzkumu představuje pervitin především zvyk a také únik do jiné reality. Shodují se, ţe jim uţívání pervitinu více vzalo, neţ dalo, jelikoţ přišli o přátele, rodičům způsobili těţkosti a jsou na nich závislí. Nemají přítelkyni a také uvádějí, ţe je droga otupěla natolik, aby byli schopni citového vztahu se ţenou. Kdyby znovu stáli před rozhodnutím, drogu vyzkoušet, neudělali by to. Oba experimentátoři mají odlišný postoj, jsou rádi, ţe vyzkoušeli účinky pervitinu. Dlouhodobí uţivatelé také uvádějí, ţe je rodiče opakovaně vyhodili z domu, ztratili zaměstnání, jsou zadluţeni apod. Experimentátoři mají na pervitin všeobecně spíše pozitivní náhled. V teoretickém ukotvení svojí práce uvádím, ţe u konzumentů pervitinu se velmi často projevují sebevraţedné sklony. Dozvěděla jsem se, ţe jeden z dlouhodobých uţivatelů výzkumu se několikrát pokusil o sebevraţdu z důvodu ztráty smyslu ţivota a také proto, ţe se přestal mít rád jako člověk. Hajný (1999) a Vágnerová (2004) se shodují, ţe nejdůleţitějším cílem dlouhodobých uţivatelů je sama droga a jedinec je schopný vynaloţit úsilí pouze kvůli ní. Cíle a perspektivy, které měl člověk v minulosti opouští. Toto tvrzení koresponduje také s výpověďmi respondentů tohoto výzkumu. 7. Experimentátoři v současné době ţádné sluţby nevyuţívají a mají minimální přehled o sluţbách obecně. Věří, ţe nikdy tyto sluţby vyuţívat nebudou, protoţe to nebudou potřebovat, jelikoţ se závislými nestanou. Dlouhodobý uţivatelé výzkumu uvádějí, ţe vyuţívají sluţby terénního programu pro uţivatele drog, především kvůli výměně injekčního náčiní. Účastníci výzkumu si nemyslí, ţe by nějaká drogová sluţba chyběla, uvádějí, ţe škála sluţeb je dostatečně pestrá.
47
Závěr Moje absolventská práce je rozdělena na dvě části – na část teoretickou a část
praktickou.
V teoretické
části
jsem
nastínila
definici
závislosti,
charakteristiku pervitinu, sociální dopady drogové závislosti a také jsem se zaměřila na typy drogových sluţeb a zařízení, které mají uţivatelé pervitinu k dispozici. V praktické části absolventské práce jsem provedla kvalitativní výzkum, kde jsem uskutečnila rozhovory se 4 vybranými uţivateli pervitinu (se dvěma experimentátory a se dvěma dlouhodobými uţivateli pervitinu). Právě tyto skupiny uţivatelů jsem si vybrala z toho důvodu, jelikoţ mi přišlo velmi zajímavé, analyzovat názory uţivatelů na vliv pervitinu na jejich ţivot v sociální oblasti v těchto stupních závislosti. Cílem mojí práce bylo zjistit, jaký vliv má užívání pervitinu na život vybraných uživatelů v sociální oblasti podle názorů těchto uživatelů a jaké služby a zařízení mají k dispozici. Cíl práce byl, dle mého názoru, naplněn. Předkládám názory vybraných uţivatelů na některé sociální dopady uţívání pervitinu v kontextu jejich sociálního okolí, plnění kaţdodenních úkolů a jejich ţivotního stylu. Závaţnost vlivu uţívání pervitinu na ţivot respondentů se u jednotlivých účastníků výzkumu lišila, především v souvislosti s tím, zda se jednalo o experimentátora či dlouhodobého uţivatele pervitinu. Výběrový soubor byl z důvodu omezeného rozsahu práce příliš malý, proto není moţné nalézt souvislosti se všemi experimentátory a pravidelnými uţivateli. Tohle by bylo moţné, jen za těch okolností, kdyby se mi podařilo nalézt výhradně typické zástupce skupin. Z tohoto důvodů není moţné výsledky zobecnit na základní soubor. Přesto jsem přesvědčena o tom, ţe tato moje práce je přínosná pro rozšíření povědomí široké veřejnosti o daném tématu. Z výsledků mého šetření vyplývá, ţe sociální vztahy uţivatelů s okolím jsou u experimentátorů, podle jejich názoru, nenarušené, avšak u dlouhodobých uţivatelů pervitinu se jiţ vztahy značně poškodily (nejsou schopni a motivováni udrţet citový vztah ke člověku, přetrvávají vztahy především se stejně narušenými lidmi a uţivatel se stává pro svoji rodinu ekonomickou a psychickou zátěţí). Oba zástupci dlouhodobých uţivatelů výzkumu se shodují, ţe je jejich ţivot velmi stereotypní, jelikoţ se točí pouze kolem drogy. V souvislosti s tím jsou
48
nezaměstnaní. O práci přišli v důsledku vlivu uţívání drogy na jejich zodpovědnost, shodují se, ţe by jiţ nebyli výkonu zaměstnání schopni. Experimentátoři si nepřipouštějí, ţe by ztratili kontrolu nad uţíváním drogy a nevnímají ţádné sociální dopady v souvislosti s uţíváním. Drogové sluţby uţívají pouze dlouhodobí uţivatelé pervitinu (sluţby terénního programu pro uţivatele drog). Zjistila jsem také, ţe tito vybraní uţivatelé nemají příliš velký rozhled, co se týče drogových sluţeb. V teoretickém ukotvení práce jsem popsala vybrané sociální sluţby a zařízení, které jsou pro tyto lidi určené, a myslím si, ţe by bylo vhodné, aby o jejich rozmanitosti byli více informováni. Práce odhalila další náměty vhodné pro podrobnější výzkum. Přínosné by také mohly být rozhovory s členy rodiny uţivatelů. Zajímal by mě jejich pohled, jak vnímají vliv uţívání pervitinu na ţivot uţivatelů v sociální oblasti.
49
Zdroje KNIŽNÍ ZDROJE:
1. BARKER. G. (1999). Použití kvalitativních výzkumných metod při postupech rychlého posuzování zneužívání drog ve společnosti. Brno: Sdruţení Podané ruce. 2. DISMAN, M. (1993). Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum. 3. FISCHER, S., ŠKODA, (2009). J. Sociální patologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s. 4. GANERI, A. (2001). Drogy - od extáze k agonii. Praha: Amulet. 5. HAJNÝ, M. (2001). O rodičích, dětech a drogách. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. 6. HAJNÝ, M., KLOUČEK, E., STUCHLÍK, R. (1999). Akta Y - Drogový problém versus rodina. Praha: Votobia. 7. HENDL, J. (2005). Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál. 8. IVERSEN, L. (2006). Léky a drogy. Praha: Dokořán, s.r.o. 9. KALINA, K. a kol. (2003). Úvod do drogové politiky: základní principy, pojmy, přístupy a problémy. In KALINA, K. a kol. Drogy a drogové závislosti 1 – mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády. 10. KALINA, K. a kol. (2003). Drogy a drogové závislosti. Praha: Úřad vlády České republiky. 11. KRAUS, B. Základy sociální pedagogiky. 1. vyd. Praha: Portál.
50
12. MATOUŠEK, O. a kol. (2005). Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Praha: Portál. 13. MIOVSKÝ, M. (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing, a.s. 14. MÜHLPACHR, P. (2002). Sociální patologie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita. 15. NEŠPOR, K. (1999). Jak zůstat fit a předejít závislostem.1.vyd. Praha: Portál. 16. NEŠPOR, K. (2000). Návykové chování a závislost – současné poznatky a perspektivy léčby. Praha: Portál. 17. PRESL, J. (1995). Drogová závislost. Může být ohroženo i Vaše dítě? Praha: Maxdorf. 18. PRESL, J. (2005). My, drogy a Evropa. Praha: MEDEA KULTUR, s.r.o. 19. PRŮDKOVÁ, T. (2007). Harm reduction. Sociální práce/Sociálna práca č. 3. 20. REICHEL, J. (2009). Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Praha: Grada Publishing, a.s. 21. RIESEL. P. (1999). Lesk a bída drog. Olomouc: Votobia. 22. SHAPIRO H. (2005). Drogy (obrázkový průvodce). Praha: Svojka
Co.,
s. r. o. 23. STRAUSS A., CORBINOVÁ J. (1999). Základy kvalitativního výzkumu. Brno: Sdruţení Podané Ruce. 24. ŠVAŘÍČEK R., ŠEĎOVÁ, K. a kol. (2007). Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál.
51
25. VÁGNEROVÁ, M. (2004). Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál. 26. VAVERKOVA, K. (2000). Bílá moc. Brno: STUDENT AGENCY s.r.o. 27. VOBOŘIL, J. (2007). Ze strany státu není jasno, na co se chce zaměřit v drogových službách. Sociální práce/Sociálna práca č. 3.
INTERNETOVÉ ZDROJE: 1. Občanské sdruţení ŘEKNI NE DROGÁM - ŘEKNI ANO ŢIVOTU (2009): Pravda o drogách. [online]. Datum poslední citace neuvedeno. Dostupné z <www.rekninedrogam.cz>. 2. Ercp (2013): Sociální dopady drogové závislosti. [online]. Dostupné 16. 4. 2013 z http://www.substitucni-lecba.cz/novinky/socialni-dopady-drogovezavislosti-99. ZAHRANIČNÍ ČLÁNKY: 1.
Adm (2010): Pervitin: Harte Strafe für Prager Apotheker [on-line]. Dostupné
30. 1. 2012 z http://www.pharmacon.net/2010/06/pervitin/.
52
Seznam tabulek Tabulka 1 – charakteristiky respondentů ................................................................... 36
53
