CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Adaptace matek a jejich dětí v azylovém domě pro matky s dětmi v tísni.
Gabriela Čandová
Vedoucí práce: PhDr. Mirka Nečasová Ph.D.
Olomouc 2014
Prohlašuji, ţe jsem práci vypracovala samostatně na základě pouţitých pramenŧ a literatury uvedených v bibliografickém seznamu.
V Olomouci 29.4. 2014
Podpis
Děkuji PhDr. Mirce Nečasové, Ph.D. za odborné vedení při zpracování absolventské práce, cenné rady, čas a trpělivost.
Obsah OBSAH ............................................................................................................................ 4 ÚVOD .............................................................................................................................. 6 TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................... 8 1
MOŽNOSTI POMOCI A PÉČE O MATKY S DĚTMI V TÍSNI ................... 8 1.1
HISTORIE PÉČE A POMOCI .................................................................................... 8
1.2
SOUČASNÁ PÉČE A POMOC ................................................................................... 9
2
AZYLOVÉ DOMY ............................................................................................. 10 2.1
AZYLOVÝ DŦM PRO MATKY S DĚTMI V TÍSNI ..................................................... 10
2.1.1 Prostory zařízení.......................................................................................... 10 2.1.2 Poslání azylového domu .............................................................................. 11 2.1.3 Cílová skupina azylového domu .................................................................. 11 2.1.4 Principy poskytovaných služeb .................................................................... 11 2.1.5 Cíle poskytovaných služeb ........................................................................... 11 2.1.6 Rozsah poskytování služeb........................................................................... 14 2.2 3
PERSONÁLNÍ ZAJIŠTĚNÍ AZYLOVÉHO DOMU ....................................................... 14 KLIENTKY AZYLOVÉHO DOMU ................................................................ 15
3.1
TYPY KLIENTEK ................................................................................................. 16
3.1.1 Osamělí rodiče ............................................................................................. 17 3.1.2 Rodina v rozvodu ......................................................................................... 17 3.1.3 Oběti domácího násilí .................................................................................. 17 3.1.4 Bezdomovci .................................................................................................. 18 3.1.5 Rodina se zneužívanými, týranými a zanedbávanými dětmi ........................ 18 3.1.6 Mnohoproblémová rodina ........................................................................... 18 4
DĚTI KLIENTEK............................................................................................... 18
5
ADAPTACE KLIENTEK V AZYLOVÉM DOMĚ ........................................ 19 5.1
ADAPTAČNÍ PROCES A JEHO CÍLE ....................................................................... 19
5.2
PŘÍCHOD KLIENTKY DO AZYLOVÉHO DOMU ....................................................... 20
5.3
ROLE KLÍČOVÉHO PRACOVNÍKA V ADAPTAČNÍM PROCESU. ............................... 20
6
METODY PRÁCE S KLIENTKAMI ............................................................... 21 6.1
INDIVIDUÁLNÍ PLÁNOVÁNÍ PRŦBĚHU SLUŢBY.................................................... 22
PRAKTICKÁ ČÁST .................................................................................................... 28 7
METODOLOGIE ............................................................................................... 28 7.1.1 Symbolický cíl .............................................................................................. 28 7.1.2 Aplikační cíl ................................................................................................. 28 7.1.3 Poznávací cíl a základní výzkumná otázka .................................................. 29 7.1.4 Dílčí výzkumné otázky ................................................................................. 29 7.2
METODA VÝZKUMU ........................................................................................... 29
7.2.1 Výzkumný přístup ......................................................................................... 30 7.3
TECHNIKY ZJIŠŤOVÁNÍ DAT ............................................................................... 30
7.4
VÝBĚR PŘÍPADŦ ................................................................................................ 31
7.5
KAZUISTIKY ...................................................................................................... 31
7.5.1 Paní H. ......................................................................................................... 32 7.5.2 Paní L. ......................................................................................................... 33 7.5.3 Paní B. ......................................................................................................... 35 8
ANALÝZA DAT ................................................................................................. 36 8.1
DÍLČÍ VÝZKUMNÁ OTÁZKA Č. 1. JAKÉ OKOLNOSTI VEDLY RESPONDENTY
K VYHLEDÁNÍ SLUŢBY AZYLOVÉHO DOMU?................................................................. 37
8.1.1 Shrnutí 1. dílčí výzkumné otázky.................................................................. 37 8.2
DÍLČÍ VÝZKUMNÁ OTÁZKA Č. 2. JAK PROBÍHALA ADAPTACE KLIENTEK PODLE
NÁZORU TĚCHTO KLIENTEK? ....................................................................................... 37
8.2.1 Shrnutí 2. dílčí výzkumné otázky.................................................................. 38 8.3
DÍLČÍ VÝZKUMNÁ OTÁZKA Č 3. KDO BYL NEJVĚTŠÍ OPOROU V PRVNÍCH DNECH
V NOVÉM PROSTŘEDÍ DLE MÍNĚNÍ TĚCHTO KLIENTEK?................................................. 39
8.3.1 Shrnutí 3. dílčí výzkumné otázky.................................................................. 39 ZÁVĚR .......................................................................................................................... 41 SEZNAM BIBLIOGRAFIE ........................................................................................ 44 ANOTACE .................................................................................................................... 46 ANNOTATION ........................................................................................................................................ 47
Úvod
Úvod V sociálních sluţbách pracuji jiţ dvanáctý rok, z toho velkou část jsem pracovala jako sociální asistentka v azylovém domě pro matky s dětmi v tísni. Občas jsem si kladla otázku, zda bych já sama se svými dětmi, pokud bych se dostala do váţné krizové situace, zvládla pobyt v azylovém domě. Co by pro mne bylo dŧleţité zvládnout, jakou podporu bych očekávala, co by pro mne bylo nejtěţší a zda bych ještě při takhle nově vzniklé situaci dokázala být oporou svým dětem. Klientky, které se nově ubytují v azylovém domě, musí zvládnout mnoho změn, přizpŧsobení se podmínkám azylového domu (domovní řád), přizpŧsobit se poţadavkŧm pracovníkŧ azylového domu (poţadavek aktivního řešení své situace, dodrţování pravidel domovního řádu, zapojení do individuálního plánování, kontrola péče o děti a hospodaření s finančními prostředky apod.). Velmi dŧleţité je také souţití s ostatními obyvateli azylového domu (mŧţe docházet k řadě konfliktŧ mezi klientkami, mezi dětmi klientek a v některých případech i šikaně, to vše by měli pracovníci azylového domu včas podchytit a konfliktní situace řešit). Během mé práce v azylovém domě jsem zjistila, ţe dané problematice je věnována velmi malá pozornost. V Metodice popis prŧběhu adaptace nebyl popsán. Záleţelo víceméně na konkrétním jednotlivém pracovníkovi, jestli se zajímá o pocity jednotlivé klientky a vnímá, zda je či není vše v pořádku. Také je rozdíl mezi klientkami, z jakého dŧvodu do azylového domu přicházejí, zda byl jejich příchod dobrovolný, nebo jejich pobyt doporučil orgán sociálně právní ochrany dětí. Z těchto dŧvodŧ se pak liší a práce s uţivatelkou a její adaptace na nové prostředí. Práci jsem rozdělila na dvě části, část teoretickou a část praktickou. V teoretické části představuji moţnosti pomoci klientkám, krátce také zmiňuji, jaké měly moţnosti pomoci matky v tísni v minulosti, kdy se o jejich pocity a o adaptaci na nové podmínky, vŧbec nemluvilo, dále rozepisuji konkrétní sluţbu sociální prevence – azylové domy, na tuto pasáţ navazuji představením konkrétního azylového domu, jeho posláním, cíly, principy a rozsahem poskytování sluţby. V následující kapitole představím klientky azylového domu, konkrétně typy klientek a děti pobývající s klientkami v azylovém Stránka 6 z 47
Úvod domě. V páté kapitole rozepisuje pojem adaptace a s ní související adaptační proces v dané sociální sluţbě. V poslední kapitole teoretické části uvádím metody práce s klientkami v azylovém domě, konkrétně individuální plánování. Na teoretickou část navazuje část praktická. V této části nejprve uvádím metodologii výzkumu, pro kterou jsem se rozhodla, dále pak rozepisuji cíle, představuji hlavní výzkumnou otázku, od které odvozuji dílčí výzkumné otázky. Zabývám se vybraným výzkumným přístupem, technikami zjišťování dat a výběrem případŧ. V poslední části analyzuji data a shrnuji dílčí výzkumné otázky. V závěru shrnu hlavní zjištění.
Stránka 7 z 47
Teoretická část
Možnosti pomoci a péče o matky s dětmi v tísni
Teoretická část 1 Možnosti pomoci a péče o matky s dětmi v tísni 1.1 Historie péče a pomoci O péči a pomoci na území českých zemí se zmiňuje Tröster, o chudé a nemocné práce neschopné osoby pečovala hlavně církev, a to aţ do roku 1785, kdy bylo vydáno nařízení pro Království české, které tuto povinnost uloţilo vrchnosti. Podíl církve na organizování a provádění péče o chudé však byl i po vydání tohoto nařízení velmi významný. Za vlády císaře Josefa II. začaly být podle jednotlivých farností vytvářeny chudinské ústavy. Vedli je "otcové chudých", kteří byli voleni obyvatelstvem, v podstatě však byli jakýmisi pomocníky faráře. Aţ nařízením z roku 1803 byli na dobu, kdy vykonávali funkci "otce chudých", prohlášeni za veřejné činitele (Tröster a kol. 1996: 20). Tröster dále uvádí, ţe později byla povinnost pečovat o chudé přenesena na obce. V roce 1868 pak byla v českých zemích uzákoněna zásada, ţe péče se poskytuje pouze chudým s domovským právem. Tím se chudinská správa stala součástí veřejné obecní správy. Chudinská péče zahrnovala především ubytování na minimálním standardu (v obecních pastouškách a chudobincích) a poskytování nejnutnější stravy (Tröster a kol. 1996: 20). Tomeš tuto péči podrobněji popisuje „ Tyto chudinské pokladny hradily chudým stravu (střída – jedno prosté jídlo denně obyvatelŧm obce), obuv, ošacení, ubytování (v pastoušce), otop a světlo, ošetření v nemocnici, péči a výchovu potomkŧ, umístění v ústavu (chorobinec, chudobinec). Náklady na péči poskytované přespolním byly vymáhány na jejich domovské obci. Na země českou, moravskou a slezskou přešly náklady na ošetření chudých ve veřejných nemocnicích, chudých choromyslných v ústavech pro choromyslné (v blázincích), chudých matek zemských nemocnicích při porodu, chudých chorých v chorobincích (částečně), nalezencŧ v nalezincích do šesti let věku“ (Tomeš 2010:73) O období první republiky Tröster píše, ţe i nadále existovala veřejná chudinská péče organizovaná především 141 domovskými obcemi, které budovaly rŧzná zařízení jako starobince, chudobince, sirotčince, útulky, obecní kuchyně atd. Obdobná zařízení budovaly i okresy a země. Ingerence státu byla v této oblasti mnohem výraznější, neţ Stránka 8 z 47
Teoretická část
Možnosti pomoci a péče o matky s dětmi v tísni
tomu bylo do roku 1918, přesto však zde do značné míry přetrvával charitativní charakter. V oblasti sociální péče pŧsobila celá řada spolkŧ a dobrovolných organizací charitativního, církevního nebo účelového charakteru (např. Charita, Československý červený kříţ, Česká diakonie, Liga proti tuberkulóze, rŧzné ţenské a dělnické spolky atd.). Činnost mnoha z těchto organizací byla subvencována státem a některé z nich měly tzv. polo veřejný charakter (Tröster 1996: 23). V období socialismu probíhala sociální péče dle sovětského vzoru. Koldinská napsala, ţe zákon o sociálním zabezpečení zrušil chudinskou péči a nahradil ji sociální péčí, kterou převedl na stát a jeho orgány (Koldinská 2007: 17), dále uvádí z obsahu tohoto zákona „stát pomáhá osobám, jeţ potřebují jeho pomoci, zejména osobám se změněnou pracovní schopností, dětem a občanŧm starým nebo těţce poškozeným na zdraví ke zlepšení jejich hmotných poměrŧ a k rozvoji jejich kulturního ţivota poskytováním sluţeb nebo dávek, a to radou, pracovním umisťováním, ústavním zaopatřením a doplňkovou péčí. Sociální péče tak byla prováděna centralizovaně, samospráva vykonávána obcemi, známá z první republiky, zcela vymizela (Koldinská 2007: 17).
1.2 Současná péče a pomoc Po roce 1989 došlo k sociální reformě. Jedním z nejdŧleţitějších počinŧ bylo přijetí zákona č.108/2006 Sb. o sociálních sluţbách. Sociální sluţby zahrnují tři základní druhy: sociální poradenství, sluţby sociální péče, sluţby sociální prevence. Jejich sluţby mohou být poskytovány formou pobytovou, ambulantní nebo terénní (Zákon č.108/2006 Sb.). Sluţby sociální prevence napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou tímto ohroţeny pro krizovou sociální situaci, ţivotní návyky a zpŧsob ţivota vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí a ohroţení práv a oprávněných zájmŧ trestnou činností jiné fyzické osoby. Cílem sluţeb sociální prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šíření neţádoucích společenských jevŧ (Zákon č.108/2006 Sb.). Mezi sluţby sociální prevence patří také azylové domy.
Stránka 9 z 47
Teoretická část
Azylové domy
2 Azylové domy Azylové domy poskytují pobytové sluţby na přechodnou dobu osobám v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení. Sluţba osahuje poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, poskytnutí ubytování nebo pomoc při zajištění bydlení, pomoc při prosazování práv a zájmŧ, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti. Sluţba se poskytuje za úplatu (Zákon č.108/2006 Sb.) Délka pobytu je omezená. Zřizovatelé azylových domŧ jsou obce a kraje, stát i neziskové organizace.
2.1 Azylový dům pro matky s dětmi v tísni Azylový dŧm pro matky s dětmi je jednou ze sociálních sluţeb poskytovanou Charitou ve městě asi sedmi tisíci obyvatel, která je zařízením římskokatolické církve s vlastní právní subjektivitou. Provoz je hrazen v rámci projektu vybrané sociální prevence v Olomouckém kraji, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
2.1.1 Prostory zařízení Azylový dŧm pro matky s dětmi je umístěn v prostorách konkrétní Charity. Vlastníkem budovy je Nadační fond sídlící v daném městě. V dané budově se nachází další registrovaná sluţba konkrétní Charity, a to rodinný klub M., jde o sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi. Sídlí zde také ředitelka Charity a účetní. Prostory azylového domu tvoří sedm samostatných pokojŧ, společenská místnost, dvě kuchyně, dvě koupelny (3+1 kabiny), sociální zařízení (4 WC), návštěvní místnost a kancelářské prostory. Součástí společných prostor jsou kuchyně, koupelny, toalety, společenská místnost a návštěvní místnost. Pokoje č. 5 a 6 jsou společné s příslušenstvím umístěny v přízemí budovy, pokoje č. 1, 2, 3, 4 s příslušenstvím prvním patře a pokoj č 7 s příslušenstvím a vlastním kuchyňským koutem se nachází ve druhém patře. Kaţdá klientka má k dispozici samostatný pokoj se základním vybavením (postele, stŧl, ţidle, skříň, psací stŧl). Pobyt v azylovém domě je určen danými pravidly. Provoz i běţný denní ţivot upravuje domovní řád (Provozní řád Azylového domu).
Stránka 10 z 47
Teoretická část
Azylové domy
2.1.2 Poslání azylového domu Posláním azylového domu pro matky s dětmi v tísni je pomoci matkám s dětmi a těhotným ţenám v tíţivé ţivotní situaci spojené se ztrátou přístřeší překlenou jejich obtíţné ţivotní období a podpořit je při návratu do běţného ţivota, a to formou dočasného ubytování a poradenství zaměřeného na zvýšení jejich soběstačnosti a schopnosti řešit své ţivotní problémy (Provozní řád Azylového domu).
2.1.3 Cílová skupina azylového domu Sluţby jsou poskytovány osamělým dospělým matkám s dětmi (zpravidla max. třemi) a těhotným dospělým ţenám (ty se přijímají nejdříve 2 měsíce před plánovaným termínem porodu), které se prokazatelně ocitly v mimořádně náročné nebo krizové ţivotní situaci spojené se ztrátou přístřeší. Osamělými se rozumí matky, které jsou neprovdané, rozvedené, ovdovělé, ale i vdané ţeny v rozvodovém řízení. Zařízení je určeno také matkám s dětmi, které se staly obětmi domácího násilí nebo jsou jím
2.1.4 Principy poskytovaných služeb Zařízení vychází z přesvědčení, ţe kaţdý člověk je odpovědný za svŧj vlastní ţivot. Ke klientkám azylového domu přistupují pracovníci jako k jedinečným lidským bytostem, usilují o zajištění jejich dŧstojnosti, individuality, práv a odpovědnosti. Vztah pracovníkŧ azylového domu a jejich klientek vychází z principu partnerství. Při řešení dílčích problémŧ klientky zohledňují pracovníci její celou situaci, snaţí se spolupracovat s ostatními organizacemi a institucemi. Respektují etické zásady sociální práce, řídí se Kodexem Charity České republiky a křesťanskými hodnotami (Provozní řád Azylového domu).
2.1.5 Cíle poskytovaných služeb Prostřednictvím sluţeb azylového domu chtějí pracovníci především: zajistit klientkám a jejich dětem bezpečí a zázemí po dobu, kterou nezbytně potřebují ke zvládnutí své nepříznivé situace, zvýšit povědomí klientek o moţnosti řešení jejich situace, jejich právech a povinnostech,
Stránka 11 z 47
Teoretická část
Azylové domy
zlepšit schopnost klientek účinně řešit své problémy (v oblasti sociální, materiální, finanční, vztahové, psychické apod.), usnadnit a zprostředkovat přístup klientek i jejich dětí k pomoci dalších odborníkŧ (lékaře, psychologa, právníka apod.), rozvinout a posílit schopnost klientek vytvářet podmínky pro zdravý fyzický a psychický vývoj svých dětí a vést vlastní domácnost, zvýšit soběstačnost klientek natolik, ţe po opuštění zařízení budou schopny sobě a svým dětem zabezpečit ţivot nezávislý na sluţbě Azylového domu (Provozní řád Azylového domu). Azylový dŧm však poţaduje od klientek aktivní snahu řešit jejich situaci, řádnou a všestrannou péči o své dítě, dodrţování smluvních podmínek a Domovního řádu. Pokud jde o pravidla Domovního řádu, jsou shrnuty do třinácti oblastí. Pro klientky a jejich kaţdodenní pobyt a fungování v azylovém domě to jsou zejména tyto oblasti (které představím pouze ve zkrácené verzi): 1. Doba klidu v AD – kdy jsou uţivatelky a jejich děti povinny dodrţovat polední klid v době od 12.00 do 14.00 a noční klid od 22.00 do 06.30. 2. Odpovědnost za svěřený majetek – ve stručnosti lze říci, ţe klientky a jejich děti jsou povinny dbát na svěřený majetek, aby nedošlo k jeho poškození. Za poškození nebo ztrátu zaplatí klientka úhradu. 3. Odchody a příchody – kaţdý svŧj odchod a návrat hlásí klientka a její děti sluţbukonající pracovnici, při odchodu předají klíče od pokoje. Klientka a její děti dodrţují denní dobu návratu do AD, nejpozději do 19.00. Pozdější příchod je moţný pouze výjimečně, a to jen po předchozí domluvě. Doba návratu mŧţe být prodlouţena maximálně do 21.00. 4. Návštěvy – klientka mohou přijímat návštěvy době od 8.00. do17.00 v pracovní dny a od 10.00 do 17.00 o víkendech a svátcích. Klientky jsou povinny návštěvu nahlásit. Návštěva se mŧţe zdrţet pouze 2 hodiny a to v návštěvní místnosti nebo na dvoře. Návštěvy na pokoji jsou povoleny pouze otcŧm dětí, případně stálým partnerŧm.
Stránka 12 z 47
Teoretická část
Azylové domy
5. Péče klientky o dítě (děti), hlídání – jde o velmi obsáhlou oblast, kdy jsou uvedeny rŧzné situace a povinnosti klientky ve vztahu k jejím dětem a její zodpovědnost za ně. 6. Hygiena a úklid – zde jsou rozepsána pravidla úklidu společných prostor. Ať uţ jde o týdenní rozpis ve stanoveném rozsahu, tak je uveden čtvrtek, jako den velkého úklidu. 7. Řešení ekonomických problémů klientek – klientka je povinna samostatně a iniciativně řešit své ekonomické a sociální problémy. Klientka má právo kdykoliv poţádat o poskytnutí základních informací o zpŧsobu řešení těchto otázek a poţádat o poskytnutí pomoci v rámci moţností. 8. Vzájemné vztahy mezi klientkami AD – klientky se musí snaţit o vytvoření harmonického prostředí v AD a usilovat o dobré vzájemné vztahy v souladu se zásadami souţití ve společnosti. 9. Porušení Domovního řádu, systém sankcí – zde jsou popsány postupy při opakovaných porušení povinností vyplývajících za Smlouvy o poskytnutí sociální sluţby a z Domovního řádu. Hrubé porušení (př. šikana, krádeţ, opuštění dítěte, fyzické napadení apod.) je dŧvodem k okamţitému ukončení pobytu. Při porušení Domovního řádu je klientce podle závaţnosti přestupku uděleno ústní nebo písemné napomenutí. Po třech ústních napomenutích je uděleno od vedoucího a sociálního pracovníka AD napomenutí písemné. Udělení třetího písemného napomenutí je dŧvodem k ukončení pobytu v AD. 10. Ostatní ustanovení – z těch bych uvedla, ţe klientka s dětmi se nesmí bezdŧvodně zdrţovat dlouhou dobu mimo AD (dlouhodobé návštěvy u známých apod.). Ubytování jim bylo přiděleno pro výchovu svých dětí v krizové bytové situaci (Domovní řád Azylového domu).
Stránka 13 z 47
Teoretická část
Azylové domy
2.1.6 Rozsah poskytování služeb Pomoc při zajištění stravy – vytvoření podmínek pro samostatnou přípravu stravy. Poskytnutí ubytování – po dobu zpravidla šest měsícŧ (maximálně však na jeden rok), umoţnění celkové osobní hygieny, vytvoření podmínek pro zajištění úklidu, praní a ţehlení osobního prádla. Pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí – pomoc při vyřizování běţných záleţitostí vyplývajících z individuálního plánu klientky, pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou, pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob, včetně uplatňování zákonných nárokŧ a pohledávek (Provozní řád Azylového domu). 2.2
Personální zajištění azylového domu Pracovní tým azylového domu tvoří vedoucí zařízení, který současně plní funkci
sociálního pracovníka a čtyři sociální asistentky, které zajišťují nepřetrţitý provoz domu po dobu 24 hodin denně. Sociální pracovník má předepsané vzdělání dle §110 zákona 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách: zabezpečuje sociálně právní poradenství a sociální práci, sestavuje s klientkou individuální plán vycházející z jejích potřeb a osobních cílŧ a poskytuje jí pomoc a podporu při plnění jeho jednotlivých krokŧ. Plán s klientkou aktualizuje a vyhodnocuje, vede dokumentaci o klientkách, zaznamenává měnící se situaci, spolupracuje s úřady a dalšími institucemi, spolupodílí se na plánování a přípravě výchovných programŧ a volnočasových aktivit, úzce spolupracuje se sociálními asistentkami,
Stránka 14 z 47
Teoretická část
Klientky azylového domu
zúčastňuje se pravidelných porad a supervizí. Sociální asistentky jsou zařazeny jako pracovník v sociálních sluţbách, musí mít absolvovaný kurz pracovníka v sociálních sluţbách podle zákona 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách: jsou v úzkém kontaktu s klientkou, zajišťují podporu, asistenci a dohled v oblasti péče o děti a vedení domácnosti, plánují, připravují a realizují volnočasové aktivity a programy, plní funkci klíčového pracovníka úzce spolupracují se sociálním pracovníkem, zúčastňuje se pravidelných porad a supervizí. Sociální asistentky, které se nepřetrţitě střídají na denních a nočních směnách, jsou s klientkami v úzkém kontaktu a jsou schopny jim bezprostředně poskytnout podporu a pomoc kdykoliv je potřeba (Personální řád Charity).
3 Klientky azylového domu Klientem je kaţdý člověk, který je ubytován v sociálním zařízení. Dŧvody ubytování mohou být rŧzné. Všeobecně platí, ţe je to člověk bez přístřeší, nebo ten, který se ocitne v sociální nouzi. Klientkami azylového domu jsou osamělé dospělé matky s dětmi a dospělé těhotné ţeny, které se prokazatelně ocitly v mimořádné náročné nebo krizové ţivotní situaci. Termínem osamělé matky rozumíme ty, které jsou rozvedené, neprovdané, ovdovělé, ale i vdané ţeny v rozvodovém řízení. Zařízení je určeno také matkám s dětmi, které jsou obětmi domácího násilí nebo jsou jím ohroţeny (Provozní řád Azylového domu). Klientky přicházejí do azylového domu nejčastěji z dŧvodu rozpadu manţelství nebo partnerského vztahu. Dalším častým dŧvodem příchodu je ztráta bydlení (buď nuceného vystěhování pro dluhy, nebo z neznalosti při uzavírání rŧzných smluv).
Stránka 15 z 47
Teoretická část
Klientky azylového domu
Některé přicházejí z jiných azylových domŧ, kde jim skončila doba pobytu. Jiné klientky jsou ubytovány na doporučení orgánu sociálně právní ochrany dětí, z dŧvodu problematického domácího zázemí nebo stanovení soudního dohledu nad výchovou dětí.
3.1 Typy klientek Ze statistických a dlouhodobých záznamŧ azylového domu se klientky dají rozdělit do následujících skupin: osamělí rodiče rodina v rozvodu oběti domácího násilí bezdomovci rodina se zneuţívanými, týranými a zanedbávanými dětmi mnoho problémová rodina. U většiny klientek se setkáváme s kombinací těchto skupin. Většinou jsou to osamělí rodiče, bez domova a z části i se zanedbávanými dětmi nebo oběti domácího násilí. Vţdy však musí mít pracovníci na mysli, ţe jde o klientky v krizové situaci. Pokud si máme představit krizovou situaci v oblasti psychosociální, mŧţe se krize definovat následovně. Jak píše Vymětal (dle Vodáčková 2002:29), krize jako dŧsledek střetu s překáţkou, kterou nejsme schopni vlastními silami, vlastními vyrovnávacími strategiemi, eventuálně za pomoci nám blízkých lidí, zvládnout v přijatelném čase a navyklým zpŧsobem. „Krize má subjektivní charakter. Pro kaţdého znamená něco jiného. Je definována jedincem.“(Vodáčková 2002: 43). Vágnerová popisuje krizi, jako narušení psychické rovnováhy, dŧsledkem vyhrocené situace, vyvrcholením nakumulovaných dlouhodobě neřešených problémŧ. Typickým znakem je selhání adaptačních mechanismŧ, které přestaly být funkční. Člověk má pocit bezradnosti a neschopnosti problémy zvládnout (Vágnerová 2004: 53).
Stránka 16 z 47
Teoretická část
Klientky azylového domu
Většina z nich má spoustu problémŧ, jak emočních, psychických, sociálních, ekonomických, tak i v některých případech fyzických. Musí se adaptovat v novém prostředí a navíc řešit svou situaci a vychovávat děti. Pokusím se představit znaky a charakteristiky klientek z jednotlivých skupin.
3.1.1 Osamělí rodiče Jde především o matky přicházející do azylového domu, které zŧstávají samy s dítětem z dŧvodu ovdovění, ale ve většině případŧ jde o svobodné matky. Vágnerová píše, ţe tyto osamělé matky musí zastávat univerzálnější roli, do níţ je potřeba zahrnout jak otcovské, tak i mateřské chování (Vágnerová 2000: 367). Příchod do azylového domu je pro ně stresující, jsou v náročné situaci, v novém prostředí, bez podpory partnera. Podle Sobotkové je jednou z moţných rizikových oblastí a zdrojem stresu pro matky, které zŧstávají s dětmi nedobrovolně samy, vztahy – problémová interakce s dětmi, nejistota v moţném novém vztahu. Matky mohou být přetíţené a podráţděné, coţ se odráţí ve vztahu k dětem. Dále je to další stresující stránka – finance, zaměstnání a vedení domácnosti (Sobotková 2000: 132).
3.1.2 Rodina v rozvodu Klientky přicházející do azylového domu z dŧvodu rozvodu proţívají podobné stresující situace jako osamělé matky. Většinou jde o případy, kdy klientky chtějí ukončit problematické souţití s manţelem. Příchodem na azylový dŧm očekávají pozitivní změny. „Pozitivní změny se neobjeví, naopak dochází k další frustraci, stresu a konfliktŧm i v době po rozvodu.“(Matějček, Dytrych 1994: 133).
3.1.3 Oběti domácího násilí Oběti domácího násilí spolu se svými dětmi bývají často klientkami azylového domu. Hledají zde pomoc, podporu, bezpečí. Některé se opět vracejí ke svým partnerŧm a po dalších napadeních se znovu vracejí do azylového domu. Lze také zajistit či zprostředkovat formu utajeného pobytu. Tyto klientky mají často větší emoční problémy (deprese, úzkostné stavy), tendence na stres reagovat somatickými potíţemi a mají nízké sebevědomí. „Týraná ţena potřebuje při řešení své situace pomoc i terapeutickou podporu. K tomu musí být sama motivována, dokud si neujasní, co je podstatou jejich potíţí, a dobrovolně se sama nerozhodne, co by chtěla dál dělat, nelze ji
Stránka 17 z 47
Teoretická část
Děti klientek
k ničemu nutit. Ani pro její – obecně chápané – dobro, za ni nemŧţe rozhodovat jiný člověk.“(Vágnerová 2004: 647).
3.1.4 Bezdomovci V azylovém domě se nacházejí také klientky, které sice mají střechu nad hlavou či vlastní domov, ale nemohou jej pouţívat. Z dŧvodu kdy je dŧm ve špatném technickém stavu, se špatnými hygienickými podmínkami, kdy matce hrozí odebrání dítěte Dále je to z dŧvodu, kdy přišla o dŧm či byt v exekuci. Matka je nucena vyhledat sluţbu azylového domu a je postavena do situace bezdomovce. Neztratila jen střechu nad hlavou, ale i vztahy se svým okolím.
3.1.5 Rodina se zneužívanými, týranými a zanedbávanými dětmi Tyto klientky přicházejí většinou do azylového domu na doporučení Oddělení sociálně-právní ochrany dětí, kde byl stanoven soudní dohled nad výchovou dětí. Matoušek, Koláčková a Kodymová uvádějí, ţe při posuzování je dŧleţitým faktorem i etnická příslušnost rodiny. Například romská rodina nemá stejné normy týkající se péče a výchovy dětí jako rodina většinové společnosti (Matoušek, Koláčková, Kodymová 2005).
3.1.6 Mnohoproblémová rodina Jde o klientky, která má dlouhodobě kombinaci více neţ jeden z uváděných problémŧ nebo i jiné. Klientka je nedovede sama řešit a ani nedovede vyuţít existujících sociálních sluţeb.
4 Děti klientek Jak jsem v předchozí kapitole uvedla, sluţby azylového domu jsou primárně určeny uţivatelkám – matkám. Za dŧleţitou součást sociální práce na azylovém domě se povaţuje také práce s dětmi klientek. Děti, které ţijí se svými matkami v azylovém domě, trpí často dŧsledky nefunkčního rodinného zázemí a nedostatečné péče svých rodičŧ. Některé z nich byly svědky domácího násilí. Tím vším je ohroţen jejich psychický vývoj. O ohroţení psychického vývoje také píše Langmeier a Krejčířová, kteří uvádějí hlavní faktory, které ohroţují psychický vývoj dětí a lze je rozdělit na dvě vzájemně překrývající skupiny. Stránka 18 z 47
Teoretická část
Adaptace klientek v azylovém domě
Do první skupiny lze zařadit rizika organického poškození. Jsou to především genetická, infekční, toxická, úrazy apod., které pŧsobí na plod a novorozence. Tato rizika organického poškození jsou spíše předmětem biomedicínských disciplín. Druhou skupinu rizik ohroţujících psychický vývoj dítěte tvoří sociální prostředí (Langmeier, Krejčířová 2006: 281). Tato druhá skupina se převáţně vyskytuje u dětí přicházejících do azylového domu. Ne vţdy však musí být celkový vývoj dítěte významně narušen, díky pŧsobení tzv. psychologických a sociálních „nárazníkŧ“, které pomohou otevřít prostor pro zdravý vývoj dítěte: např. učitel, milý příbuzný, dětský kolektiv atd. Kdyţ se dítě ocitne na prahu azylového domu, přichází spolu s matkou. Je vţdy namístě otázka, jak asi proţívá svou situaci. Kdyţ pomŧţeme matce, pomŧţeme dítěti.
5 Adaptace klientek v azylovém domě Adaptace znamená přizpŧsobení, vyrovnání, rŧzného druhu, formy a hloubky (Geist 1992: 9). „Adaptace sociální – termín, jímţ se v obecné rovině míní interakční proces, probíhající mezi subjektem adaptace (jedincem, sociálním útvarem) a prostředím, jímţ se subjekt adaptace vyrovnává s novými nebo změněnými faktory sociálního prostředí, a do tohoto prostředí se včleňuje, nachází v něm své místo apod.“ (Geist 1992:11). Jde o proces, ve kterém se jedinec přizpŧsobuje podmínkám nového sociálního prostředí, podmínkám společenského ţivota a o určitý proces zdomácňování.
5.1 Adaptační proces a jeho cíle Geist ve slovníku dále popisuje analýzu procesu a prŧběhu adaptace, jeţ vede k závěru, ţe interakce mezi subjektem adaptace, který se nachází v určité sociální situaci, a jeho vnímáním této situace a novým prostředím, které nelze změnit, tak aktualizuje spoustu aktivit, jimiţ se daný subjekt adaptace s těmito faktory vyrovnává (ve svém vnitřním světě). Přijímá dané podmínky nového prostředí, do kterého se včleňuje. Tyto podmínky nového prostředí včleňuje do svého vnitřního světa, tím, ţe mění vztahy dŧleţitých faktorŧ ve svém vnitřním světě, vztahy k vnějšímu světu a ve vnějším světě podle příslušného systému hodnot, norem, významŧ apod. Sociální adaptace tedy probíhá ve třech rovinách: 1. v rovině vztahŧ vnitřního světa subjektu adaptace, 2. v rovině vztahu subjektu adaptace k vnějšímu světu, 3. v rovině vztahŧ ve vnějším světě. Jde o proces, jehoţ výsledkem je adaptovanost tzn. přizpŧsobení se novým, změněným podmínkám (Geist 1992: 13). Stránka 19 z 47
Teoretická část
Adaptace klientek v azylovém domě
V adaptačním procesu v pobytových sluţbách se mohou sledovat tři cíle, které popsala Bicková a kolektiv autorŧ seznámení se s novým prostředím (jde zejména o prostory domova, zaměstnance domova, navazující sluţby – lékaři, blízkost nádraţí, obchody aj.). vytváření vztahŧ k dalším klientkám a jejich dětem, k pracovníkŧm, pochopení hierarchie a kompetencí pracovníkŧ (co od koho mŧţe poţadovat a čekat). vytváření pocitu sounáleţitosti se sluţbou (s prostředím, osobami a zpŧsobem poskytované sluţby), konečná fáze adaptačního procesu mŧţe být rŧzná. Klientka mŧţe se sluţbou splynout, mŧţe se s ní sţít, ale také nemusí podmínky, které sluţba nabízí přijmout aţ po případné nevčlenění se (Bicková a kol. 2011: 83).
5.2 Příchod klientky do azylového domu Při příchodu klientky do azylového domu je nutné si uvědomit jak je tato situace pro klientky a jejich děti obtíţná, je náročnou změnou v jejich ţivotě a v jejich ţivotním stylu. Bicková a kolektiv píšou: „ Často se stydí za to, kam se díky nepříznivým okolnostem dostaly, vědí, nebo tuší, ţe se určitá část společnosti na ně dívá minimálně „nevstřícně“. Mluvit o svých problémech je pro ně velice nepříjemné, mají obavu z nepřijetí, kárání apod. Proto se uzavírají do sebe, nechtějí sdělovat pro ně nepříjemné informace, které jsou však pro poskytování sociální sluţby v rámci individuální pomoci dŧleţité.“(Bicková a kol. 2011: 161). Pracovníci azylového domu by měli být schopni ve své odbornosti a profesionalitě přijmout klientku bez hodnotícího pohledu, odbourat u ní obavy a strach z neznámého a nového prostředí. Je dŧleţité navodit v zařízení atmosféru bezpečí, dŧvěry a respektování klientky. Zde je dŧleţitá první fáze adaptačního procesu, ve kterém si klientka zvyká na poskytování sociální sluţby azylového domu.
5.3 Role klíčového pracovníka v adaptačním procesu. Příchod do azylového domu a adaptační proces mŧţe vyvolat u klientek a jejich dětí stres zpŧsobený novou situací. Je to také zvykání si a respektování nových pravidel (domovní řád) a také seznámení se s pracovníky (pracovníci v sociálních sluţbách, sociálního pracovníka, vedoucího). Musí si zvyknout, ţe pracovníci budou součástí jeho ţivota a „domácnosti“. Kaţdá klientka má svého klíčového pracovníka. Bicková a Stránka 20 z 47
Teoretická část
Metody práce s klientkami
kolektiv zdŧrazňují. „Mezi klíčovým pracovníkem a klientem se vytváří vztah, kdy pracovník uţivateli věnuje zvýšenou pozornost. Zjišťuje jeho individuální potřeby a osobnostní charakteristiky, mapuje jeho dovednosti, schopnosti. Kromě běţné komunikace vyuţívá obvykle metodu pozorování pro zjištění, jak se klientovi daří, jak se projevuje a chová. Současně identifikuje oblasti, ve kterých klient potřebuje podporu ke zvládnutí adaptace.“(Bicková a kol. 2011: 84). Pokud se v první fázi adaptačního procesu podaří, zejména klíčovým pracovníkŧm získat dŧvěru klientky, mají vysokou naději na úspěšné naplnění cílŧ v rámci individuálního plánování. Pokud se však dŧvěra nepodaří získat, nezíská tak klíčový pracovník od klientky potřebné informace nutné k řešení problému a cíl pak nebudou schopni naplnit (Bicková a kol. 2011: 161). Adaptační proces je doba, kdy se klient sţívá s novou sluţbou, Bicková a kolektiv autorŧ dodávají, ţe klíčový pracovník je vlastně prŧvodcem klienta tímto obdobím, které je rŧzně dlouhé podle druhu sluţby a typu cílové skupiny. Navíc je vhodné, aby poskytovatel stanovil kritéria, podle kterých klíčový pracovník pozná, ţe je adaptační proces u konce (Bicková a kol. 2011: 84).
6 Metody práce s klientkami V azylovém domě se vyuţívá hlavně individuální práce s klientkami. Všechna pravidla jsou nastavena tak, aby směřovala k získání dŧvěry klientek a ochotu spolupracovat a podílet se na řešení jejich situace. Setkání klíčového pracovníka s klientkou bývá častější neţ v jiných sociálních sluţbách. Dŧleţité je individuální plánování. Individuální plán rozpracovává krátkodobé i dlouhodobé cíle do reálných měřitelných krokŧ. Směřuje k tomu, aby se uţivatelka stala co nejméně závislá na sociální sluţbě. Individuální plán je aktualizován a vyhodnocován vţdy v závislosti na změnách v osobních cílech klientky, při posunech plnění, nejdéle však po měsíci. (Metodika Azylového domu pro matky s dětmi v tísni Kojetín). K úkolŧm klíčového pracovníka patří stanovit společně s klientkou správnou míru podpory, motivovat ji, získat a udrţet její dŧvěru, spolupracovat s celým týmem a dalšími odborníky, organizacemi a institucemi na řešení záleţitostí přesahujících moţnosti zařízení (Bicková a kol. 2011:165).
Stránka 21 z 47
Teoretická část
Metody práce s klientkami
6.1 Individuální plánování průběhu služby Poskytováni sluţeb vychází z osobních cílŧ a potřeb uţivatele a je postaveno především na jeho schopnostech. Klíčoví pracovníci stanovují společně s klientkou cíle, kterých by mělo být prostřednictvím sluţby dosaţeno. Uţivatelky si však své potřeby často neuvědomují, nevidí je, nebo je nechtějí vidět, nedokáţí je pojmenovat. Zde je prostor pro klíčového pracovníka, který má pomoci uţivatelce rozpoznat její potřeby, aby se tak s nimi ztotoţnila a sama si je stanovila jako osobní cíl v rámci individuálního plánování. K vyřešení problému klientky je totiţ nutné dosáhnout změny v ţivotě dané klientky. Je dŧleţité je ke změně motivovat a v rámci individuálního plánování pomoci takovéto změny dosáhnout (Bicková a kol. 2011:159). Klientky azylového domu ve většině případŧ neplánují budoucnost, ţijí přítomností, daným okamţikem. Tyto okamţiky ovlivňují jejich rozhodování, nechávají se také často ovlivňovat svým okolím. Své rozhodnutí mění rychle, nerozeznají plusy a mínusy svých rozhodnutí, nedomýšlejí dŧsledky svých rozhodnutí. Jsou ve svém rozhodnutí nestálé, to vše se pak projevuje v procesu individuálního plánování. V takových situací je opět na klíčovém pracovníkovi, aby danou situaci profesionálně a odborně zvládnul (Bicková a kol. 2011: 162). Co se týká individuálního plánování prŧběhu sluţby v daném azylovém domě, jsou pravidla následující: Pravidla individuálního plánování: Individuální plánování je proces, ve kterém je plánován, vyhodnocován, upravován a napravován zpŧsob naplňování osobních cílŧ uţivatelek. Musí vţdy vycházet z jejich individuálních potřeb. Plánování: Plánování probíhá vţdy společně s uţivatelkou. První individuální plán sestavuje vedoucí a sociální pracovník (případně pověřený zástupce), a to do týdne po přijetí uţivatelky do azylového domu (dále jen AD). Po dobu prvního týdne (maximálně) je klíčovým pracovníkem nově příchozí uţivatelky vedoucí a sociální pracovník AD. Uţivatelka je seznámena s výslednou podobou individuálního plánu a obdrţí jeho kopii. Stránka 22 z 47
Teoretická část
Metody práce s klientkami Po uplynutí doby maximálně jednoho týdne přebírá uţivatelku jedna ze
sociálních asistentek (v závislosti na tom, jaký pokoj uţivatelka obývá). Je povinna se s individuálním plánem uţivatelky seznámit. Dále s uţivatelkou reviduje první individuální plán a plynule s ní pokračuje v individuálním plánování v předem domluvených termínech. V případě potřeby mŧţe být přítomen i vedoucí a sociální pracovník. Individuální plán je aktualizován a vyhodnocován minimálně jednou za měsíc, vţdy v závislosti na změnách v osobních cílech uţivatelky či při posunech jejich plnění. Individuální plán rozpracovává krátkodobé i dlouhodobé cíle do reálných, měřitelných krokŧ. Individuální plán směřuje k tomu, aby uţivatelka se stala co nejméně závislou na sociální sluţbě. Nesmí směřovat k posílení závislosti uţivatelky na sluţbě. Individuální plán musí být srozumitelný, funkční, jednoduchý a v praxi vyuţitelný, bez nadbytečných dat a informací. Do individuálního plánu se zapisují změny, aktualizace plánu, dosaţení dílčího cíle, posun k dosaţení cíle apod. Vyhodnocení splnění jednotlivých cílŧ probíhá následujícím zpŧsobem: 100 % - cíl splněn 75 % - cíl spíše splněn 50 % - cíl splněn z poloviny 25 % - cíl spíše nesplněn 0 %- cíl nesplněn Závěrečný individuální plán – zhodnocení pobytu v AD: Závěrečný individuální plán vypracovává klíčová pracovnice (sociální asistentka) s uţivatelkou před ukončením sluţeb AD. Pokud je ukončení sluţeb neohlášené, náhlé nebo rychlé a klíčová pracovnice vypracovat závěrečný individuální plán s uţivatelkou nestihne (nemá sluţbu), zastoupí ji vedoucí a soc. pracovník (případně pověřený zástupce), který s uţivatelkou probere první Stránka 23 z 47
Teoretická část
Metody práce s klientkami
část tohoto dokumentu. Druhou část (vyhodnocení cílŧ a zhodnocení) zpracovává klíčová pracovnice v tomto případě dodatečně. Závěrečný individuální plán obsahuje přehled všech cílŧ uţivatelky, včetně toho, zda byly splněny či nikoliv. Obsah individuálního plánu: Čeho chce uţivatelka dosáhnout. Jak, jakými postupy, jakou formou. Kdy nebo do kdy by toho mohlo být dosaţeno. Vyhodnocení předešlého individuálního plánu, co se podařilo, co se nepodařilo a proč. Kdo se bude konkrétně podílet na plánování a realizaci - uţivatelka, klíčový pracovník, další pracovníci, rodina, odborníci (kteří) apod. Krizový plán – v případě, ţe hrozí nesplnění konkrétního kroku či cíle spolupráce, je moţné s uţivatelkou vypracovat krizový plán, ve kterém si uţivatelka ve spolupráci s klíčovým pracovníkem naplánuje zvláštní postup pro zvládnutí případné krizové situace či moţné dŧsledky jejího nezvládnutí. Podpisy uţivatelky, klíčového pracovníka, vedoucího a sociálního pracovníka azylového domu. Individuální plán uţivatelky je vyhotoven ve třech kopiích. Jednu si nechá sama uţivatelka, jednu vedoucí a sociální pracovník azylového domu, poslední je k dispozici sociálním asistentkám (klíčové pracovnici).
Přístup k individuálnímu plánu: Individuální plán je uloţen v kanceláři vedoucího a sociálního pracovníka, dále pak v kanceláři sociálních asistentek. Pracovníci jsou odpovědni za to, ţe nebude zneuţíván. Klíčový pracovník předává dalším členŧm pracovního týmu informace o prŧběhu práce s uţivatelkou. Ostatní sociální asistentky mají také k jednotlivým individuálním plánŧm přístup. V době nepřítomnosti klíčového pracovníka probíhá výměna informací o uţivatelce mezi dalšími pracovníky formou zápisu do denních záznamŧ uţivatelky. Stránka 24 z 47
Teoretická část
Metody práce s klientkami
Na poradách AD jsou řešeny situace jednotlivých uţivatelek i za pomoci jejich individuálních plánŧ. Hlavní slovo o situaci uţivatelky má její klíčová pracovnice či pracovník. Veškeré individuální plánování metodicky zajišťuje vedoucí a sociální pracovník. Po ukončení sluţby je individuální plán zaloţen do karty uţivatelky. Všichni pracovníci jsou povinni dodrţovat závazek mlčenlivosti a to i po ukončení poskytování sluţby pro konkrétní uţivatelku, i po ukončení pracovního poměru vŧči poskytovateli.
Problémy s uskutečněním individuálního plánu: Pokud se uţivatelka nemŧţe v domluveném termínu individuálního plánování zúčastnit, musí se vţdy předem omluvit. Pokud se uţivatelka neomluví a nedostaví, povaţujeme to za porušení podmínek pobytu a mŧţe jí být uděleno napomenutí. Náhradní termín pak iniciuje klíčový pracovník uţivatelky. Pokud se uţivatelka úplně odmítá podílet na tvorbě a realizaci svého individuálního plánu, povaţujeme to za hrubé porušení domovního řádu (viz Domovní řád).
Pravidla pro stanovení klíčového pracovníka: Role klíčového pracovníka: Klíčový pracovník je osoba zodpovědná za koordinaci sluţeb pro konkrétní uţivatelku, konzultuje s ní rozhodnutí, která se vztahují k její situaci. Plánuje společně s uţivatelkou, hledá cesty, jak dosáhnout naplňování cílŧ uţivatelky. Odpovědnost a kompetence klíčového pracovníka: Zná a v praxi se řídí pravidly individuálního plánování. Sestavuje, vede a vyhodnocuje společně s uţivatelkou její individuální plán. Na základě individuálního plánu koordinuje poskytované sluţby pro uţivatelku. Přináší informace o uţivatelce ostatním členŧm pracovního týmu. Stránka 25 z 47
Teoretická část
Metody práce s klientkami
Prŧběţně s uţivatelkou monitoruje aktuálnost individuálního plánu. Upozorňuje na změny a potřeby aktualizace individuálního plánu ostatní členy týmu. Zabezpečuje realizaci plánu. Úzce spolupracuje s vedoucím a sociálním pracovníkem, který veškeré individuální plánování metodicky zajišťuje a koordinuje.
Zástupnost klíčového pracovníka: V případě nemoci, dovolené nebo jiné nepřítomnosti klíčového pracovníka delší čtrnácti dnŧ tuto funkci dočasně zastává vedoucí a sociální pracovník. Klíčový pracovník mŧţe být ze závaţných dŧvodŧ vyměněn. Jedná se zpravidla o situace, kdy se např. nedaří společné plánování, vyskytnou se osobnostní překáţky apod. Klíčový pracovník mŧţe být vyměněn, na ţádost uţivatelky, během pobytu pouze jednou. Klíčový pracovník je vybírán s ohledem na znalosti, zkušenosti a osobnostní předpoklady pracovníka. Pravidla pro výběr a změnu klíčového pracovníka: Klíčový pracovník je uţivatelce přidělen po sepsání prvního individuálního plánu. Vedoucí a sociální pracovník uţivatelce přidělí klíčového pracovníka (sociální asistentku) a termín počátku spolupráce uţivatelky s klíčovou pracovnicí (zpravidla týden po nástupu uţivatelky, do té doby je klíčovým pracovníkem nově příchozí uţivatelky vedoucí a sociální pracovník). Rozdělení klíčových pracovnic je určeno dle pokojŧ. Vedoucí a sociální pracovník, klíčový pracovník či ostatní členové pracovního týmu mohou navrhnout výměnu klíčového pracovníka. Tento návrh posoudí vedoucí a sociální pracovník. Součástí takového návrhu je zdŧvodnění, proč je návrh podán. Kaţdá uţivatelka má svého klíčového pracovníka, který je garantem individuálního plánování zpracovaného na základě osobního profilu uţivatelky. Pracovník zjišťuje poţadavky a přání uţivatelky a pomáhá jí je prosadit. Zároveň Stránka 26 z 47
Teoretická část
Metody práce s klientkami
pomáhá uţivatelce v rozhodování, uplatňování jejich práv a povinností, a také s orientací v běţném ţivotě (Metodika Azylového domu).
Stránka 27 z 47
Praktická část
Metodologie
Praktická část 7 Metodologie V předchozích kapitolách jsem vymezila teoretický rámec práce, který popisuje historické a současné formy pomoci matkám s dětmi v tísni, azylové domy jako jednu ze sluţeb sociální prevence, dŧvody příchodu klientek do zařízení a metody práce s klientkami. V následující kapitole naváţu na předchozí teoretickou část, a to částí praktickou. Postupně představím cíl práce, metodu výzkum, výzkumnou otázku a dílčí výzkumné otázky, výzkumný vzorek a časový rámec výzkumu. V závěru budu analyzovat výsledky výzkumu.
7.1 Cíle práce a výzkumná otázka Cíl by měl být formulován jasně, výstiţně, stručně a srozumitelně a měl by popisovat hlavní výzkumný problém, kterým se budeme zabývat (Miovský 2006:123).
7.1.1 Symbolický cíl Ve své výzkumu bych chtěla upozornit na sloţitou situaci klientek a jejich dětí s adaptačním procesem v azylovém domě. Klientky, které vyhledaly pomoc azylového domu z váţných dŧvodŧ, se musí navíc přizpŧsobit novým podmínkám, novému sociálnímu prostředí a situaci. To mŧţe být pro ně další zátěţí, kdy se snaţí s nastalou situací vyrovnat. Proto bych mou prací chtěla na tuto situaci upozornit pracovníky azylových domŧ (sociální pracovníky, pracovníky v sociálních sluţbách, vedoucí zařízení, klíčové pracovníky). Také pracovníky vypracovávající metodiky, studenty – budoucí sociální pracovníky, vyučující pedagogy sociální práce.
7.1.2 Aplikační cíl Aplikačním cílem v mé práci bych chtěla dosáhnout, aby bylo přihlédnuto při tvorbě Metodiky k adaptačnímu procesu uţivatelek a jejich dětí. Zjišťovat více informací a podnětŧ o tom co zájemkyně od sluţby očekává. Zajištění lepší týmové spolupráce sociální pracovník - klíčový pracovník – ostatní pracovníci. Pří plánování prŧběhu sluţby a stanovení individuálního plánu a cíle, by se mělo zahrnout i to co je potřebné pro zvládnutí adaptace – podpora od pracovníkŧ. Stránka 28 z 47
Praktická část
Metodologie
Práce by měla prospět uţivatelkám a jejich dětem zvládnout pobyt v azylovém domě, dále pak pracovníkŧm k zlepšení spolupráce s uţivatelkami i k zlepšení kvality sluţby a jejich práce.
7.1.3 Poznávací cíl a základní výzkumná otázka Hlavní výzkumná otázka tedy zní: S jakými bariérami a podpůrnými jevy se setkávají klientky a jejich děti v průběhu adaptace na pobyt v azylovém domě? 7.1.4 Dílčí výzkumné otázky Na základě teoretické části práce a rozpracováním pojmŧ z hlavní výzkumné otázky sestavím tři dílčí výzkumné otázky., na které jsem se doptala následujícími otázkami. 1. Jaké okolnosti vedly respondenty k vyhledání služby azylového domu? Jaké okolnosti Vás vedly vyhledat sluţbu azylového domu? Rozhodla jste se sama? Čím bylo vaše rozhodnutí ovlivněno? Jak jste se cítila před příchodem do azylového domu? 2. Jak probíhala adaptace klientek podle názoru těchto klientek? Byla jste seznámena s azylovým domem? Jakou formou? Jak náročné bylo přijetí domácího řádu, podmínek spolupráce na individuálním plánování? Jaká je komunikace a vztahy s pracovníky? Jaké jsou vztahy se spolubydlícími? Co byl největší problém? Jak nové prostředí přijaly děti? 3. Kdo byl největší oporou v prvních dnech v novém prostředí, dle mínění těchto klientek? Měla jste někoho, na koho jste se mohla s dŧvěrou obrátit? Byl Vám klíčový pracovník prŧvodcem a oporou? Mohla jste se na něj s dŧvěrou obrátit? Byla nějaká konkrétní situace, která Vám pomáhala? Otázky jsem musela během rozhovoru přizpŧsobit daným klientkám.
7.2 Metoda výzkumu Vzhledem k výše uvedeným výzkumným otázkám jsem zvolila kvalitativní výzkum, který Disman charakterizuje jako „nenumerické šetření a interpretace sociální Stránka 29 z 47
Praktická část reality,
cílem
Metodologie je
tu
odkrýt
význam
podkládaný
sdělovaným
informacím“(Disman2002:285). Dále pak uvádí, ţe posláním kvalitativního výzkumu je porozumění lidem v sociální situaci (Disman 2002: 289). Kvalitativní výzkumnou strategii jsem zvolila, jelikoţ umoţňuje osobní kontakt s dotazovanými a tím lépe poznat jejich danou sociální realitu. S pomocí kvalitativního výzkumu, bych měla zodpovědět dílčí výzkumné otázky a následně pak hlavní výzkumnou otázku.
7.2.1 Výzkumný přístup V kvalitativním výzkumu je moţné volit z několika přístupŧ. Pro svou práci jsem vybrala případovou studii. Hendl popisuje případovou studii jako podrobný popis jednoho nebo několik málo případŧ, ve kterých máme zachytit daný problém v jeho celistvosti. Podrobným prozkoumáním jednoho nebo několika málo případŧ by nám mělo pomoci porozumět jiným případŧm se stejným problémem (Hendl 2005: 104). Dále potom rozděluje případové studie podle typŧ na osobní případovou studii, studie komunity, studium sociálních skupin, studium organizací a institucí, studium událostí, rolí a vztahŧ (Hendl 2005: 104-105). Vhodným typem případové studie pro účel mého výzkumu je studium sociálních skupin. Kdy jde o zkoumání malých, přímo komunikujících skupin, popisují a analyzují se vztahy a aktivity ve skupině (Hendl 2005: 105). Je vhodné jej kombinovat se studiem událostí, rolí a vztahŧ. Tato studie, jak píše Hendl, se zaměřuje na určitou událost a částečně se překrývá se studiem sociálních skupin. Zahrnuje i adaptaci (Hendl 2005: 105).
7.3 Techniky zjišťování dat V následující kapitole se budu zabývat metodami a technikami zjišťování dat. Zvolila jsem rozhovor tváří v tvář, konkrétně polostrukturovaný rozhovor, kdy se budu ptát na předem připravené otázky. Tato technika umoţňuje vytvořit schéma, které specifikuje okruhy otázek, na které se budeme ptát. Je moţné zaměňovat pořadí okruhu otázek podle potřeby a moţnosti. Je určeno jádro rozhovoru tzn. minimum otázek a témat, k tomuto schématu mŧţeme postupně přidávat doplňující otázky (Miovský 2006:159).
Stránka 30 z 47
Praktická část
Metodologie
Polostrukturovaný rozhovor neznamená, ţe není třeba se na rozhovor připravovat, jelikoţ jsme k danému tématu načetli teorii. Je potřeba mít dobré znalosti o zkoumaném prostředí, znát specifika daného zařízení či organizace. Samozřejmostí je mít připravené schéma rozhovoru a otázek, které vycházejí z hlavní výzkumné otázky. Témata čerpáme z několika zdrojŧ např. z odborné literatury, analýzy dokumentŧ, pozorování apod. (Škvaříček, Šeďová a kol. 2007: 161-162). Dále jsem pro získávání dat vyuţívala dokumenty. Hendl o dokumentech píše „ za dokumenty se povaţují taková data, která vznikla v minulosti, byla pořízena někým jiným neţ výzkumníkem a pro jiný účel, neţ jaký má aktuální výzkum. Výzkumník se tedy zabývá tím, co je jiţ k dispozici, ale musí to vyhledat (Hendl 2005: 204). Vyuţila jsem vlastně osobní dokumentaci klientek, kterou vedou pracovníci azylového domu. Součástí této dokumentace je sociální, rodinná a pracovní anamnéza klientky, zdravotní stav klientky i jejich dětí, zápisy psané pracovníky, které se týkají intervencí s klientkou, rozhovory, poznatky o pobytu klientky a jejich dětí, individuální plán.
7.4 Výběr případů Při výběru případŧ pro svou práci jsem vycházela z dané situace, tzn., jak jsem jiţ zmínila v úvodu práce, zabývám se situací v jednom konkrétním azylovém domě. Jde o studium reprezentativních případŧ. „Cílem takto nastavených výzkumŧ je zachycení běţných, tradičních obvyklých podmínek a okolností zkoumaných jevŧ nebo situací. Zvolené případy zastupují typické instituce, programy či projekty, reprezentují typické prŧměrné osoby“(Škvaříček, Šeďová a kol. 2007: 105). Ve výběru případŧ jsem byla navíc limitována danou situací v konkrétním azylovém domě. Během výzkumu, kdy jsem docházela do azylového domu (jeden měsíc), po celou tuto dobu nebyl azylový dŧm zcela obsazen. Přestoţe jeho kapacita je sedm klientek, v dané době zde byly ubytovány pouze čtyři klientky. Oslovené respondentky jsem seznámila s okolností, ţe jejich jména nebudou nikde zveřejněna. Rozhovory jsem si zapisovala do poznámkového bloku.
7.5 Kazuistiky V následující kapitole představím tři kazuistiky. Jak jsem zmínila v předchozí části, výběr případŧ byl limitován momentálním nízkým počtem uţivatelek v daném azylovém domě. V kazuistikách jsem v první řadě pouţívala rozhovory s klientkami, Stránka 31 z 47
Praktická část
Metodologie
dále osobní dokumentace klientek, které mi poskytli pracovníci azylového domu. Na závěr jsem poţádala jednotlivé klíčové pracovníky, zda by mi mohli zodpovědět doplňující informace.
7.5.1 Paní H. Paní H. (42 rokŧ) je v azylovém domě ubytována se svou dcerou B. (5 rokŧ) tři týdny. Je podruhé vdaná. Z prvního manţelství má čtyři děti, které jsou jiţ dospělé a samostatné. Tři z nich nyní ţijí v Irsku. Se současným manţelem má pětiletou dceru. Ţili společně s manţelem a tchýní v městském bytě v jednom okresním městě. Je vyučena jako šička obuvi, od narození dětí však jiţ nepracovala. Paní H. je v azylovém domě na utajeném pobytu z dŧvodu domácího násilí. V kontaktu je pouze se svou nejstarší dcerou. Při prvním rozhovoru jsem byla překvapena otevřeností paní H. mluvit se mnou o svém problému a dŧvodu vyhledání sluţby azylového domu. Na první dílčí otázku: Jaké okolnosti vedly respondenty k vyhledání služby azylového domu? Vyprávěla: Odejít od manžela jsem se rozhodla sama. Manžel hodně pil, hrál na automatech a bil mě. U tchýně jsem neměla ani zastání ani pochopení. Nejhorší však bylo, že mě bil i před dcerou, je ještě malá a já se bojím, aby to na ni nezanechalo nějaké psychické následky Azylový dům a ubytování v něm mi pomohli zprostředkovat pracovníci Člověka v tísni, kteří mi pomohli také s odvozem (doma jsem řekla, že jdu na sociálku, takže jsem sebou neměla skoro žádné věci), pomohli mi také vyřídit převod sociálních dávek do místa azylového domu. Já chtěla hlavně klid pro sebe a dceru. Na druhou dílčí otázku: Jak probíhala adaptace klientek podle názoru těchto klientek? Odpovídala: Při příchodu mi pracovnice ukázala můj pokoj a provedla mě celým azylovým domem. Probraly jsme pravidla, jaká tu jsou. Mě to nedělá problém, já jsem potřebovala hlavně pro sebe a malou klid. Pracovníci mi pomohli dořešit dávky, dali mi kontakty na doktory, už to mám všechno vyřízené. Ještě chci holku přihlásit do školky. S pracovníky problémy nemám, vycházíme spolu dobře. Během rozhovoru vběhla do pokoje dcerka s hrníčkem a oznámila, ţe paní J. chce šampon, tak jí ho nalije do hrníčku. Otevřela jsem otázku na téma, jaké jsou vztahy mezi spolubydlícími. Paní H. se rozpovídala: Víte já se nerada sdružuju, já nejsem taková typická Romka, my jsme ani nebydleli v ghettu….Já mám raději svůj klid a hledím si svého, ale tady ty ostatní ženský, jak uviděly, že něco mám, jídlo, prášek na praní šampon, hned chtějí „půjčit“. Stránka 32 z 47
Praktická část
Metodologie
Víte, já ráda pomůžu, ale nesmí se to přehánět, sama toho moc nemám, a taky vím, že už mi to stejně nevrátí, neumím se moc bránit a říci ne. To asi bude pro mě tady největší problém. Ale jinak s nimi vycházím dobře. Dcerka na mé otázky opověděla“ Mě se tu líbí a mám tu kamarádky V. a L. a hrajeme si spolu. Holčička má na svŧj věk velmi bohatou slovní zásobu a také výslovnost je na velmi dobré úrovni. Maminka říká: Je šikovná, proto jsem chtěla, aby nemusela zažívat ty hrozné situace, chtěla bych najít pro nás dvě nějaké bydlení. Na třetí dílčí otázku: Kdo byl největší oporou v prvních dnech v novém prostředí, dle mínění těchto klientek? Odpovídala: Spolehnout jsem se mohla na svou nejstarší dceru. Ta mi také sem přivezla věci, a ta jediná ví, kde jsem, a navštěvuje mě. Na tu se mohu spolehnout, ta mi pomáhá. Klíčová pracovnice mi také pomáhala, hodně spolu mluvíme, můžu se na ni kdykoliv obrátit s žádostí o pomoc nebo o radu. Nabídla mi, že bych se mohla zapojit v romském klubu, pomáhat dětem s úkoly a zapojit se do vytváření volnočasových aktivit pro ně. To by se mi líbilo, byla bych alespoň nějak prospěšná a zaplnila bych nějak rozumně svůj čas. Také mi pracovnice nabídly možnost šití, je zde šicí stroj, já jsem vyučená šička, mohla bych s něčím pomoci. Na závěr jsem poţádala klíčovou pracovnici o několik doplňujících informací. Pracovnice mi sdělila, ţe paní H. aktivně řeší svou situaci, spolupracuje, je s ní výborná komunikace. Krátkodobé cíle z individuálního plánování měla splněny ve velmi krátké době. Nyní uvaţují o zapojení se v charitním romském klubu. Pracovnice uzavřela naše povídání sdělením, ţe takto fungující a spolupracující klientku si za své dlouhé pŧsobení na azylovém domě jiţ dlouho nepamatuje.
7.5.2 Paní L. Paní L. (27 rokŧ) je na konkrétním azylovém domě ubytována potřetí. Je zde se svými dcerami, desetiletou V. a pětiletou L. Poprvé přišla paní L. do azylového domu v roce 2007 se svou nejstarší dcerou a zŧstala zde jeden celý rok. Podruhé se do azylového domu vrátila v roce 2012, a to na dobu asi pěti měsícŧ, v té době jiţ byla narozena druhá dcera. Nyní je zde potřetí od června 2013. Paní L. pochází ze sousední vesnice. Poprvé přišla do azylového domu z dŧvodu nevyhovujícího bydlení, druh byl v té době ve výkonu trestu. Po jeho příchodu v roce 2008 bydleli společně u matky druha. Paní L podruhé otěhotněla a porodila dceru. Druh však opět, asi v roce 2010, nastoupil výkon trestu, tentokrát na pět let. Ţila s dcerami u tchýně. Na dŧm byla uvalena exekuce, proto si ocitla v azylovém domě podruhé. Po pěti měsících ji jedna Stránka 33 z 47
Praktická část
Metodologie
z pracovnic azylového domu nabídla podnájem v rodinném domku. Paní. L. však v podnájmu nezvládala platit za plyn a elektřinu, vznikl velký dluh a nájemní smlouva byla po devíti měsících ukončena. Paní L. s dcerami se tak ocitla v azylovém domě potřetí. Paní L. má devět tříd praktické školy a dva roky učiliště, které nedostudovala, protoţe otěhotněla. Při prvním rozhovoru jsem poţádala paní L., ţe bych ráda hovořila o jejím prvním příchodu do azylového domu, zda by si mohla rozpomenout a povídat si právě o tomto prvním příchodu a pobytu v daném zařízení. Na první dílčí otázku: Jaké okolnosti vedly respondenty k vyhledání služby azylového domu? Odpovídala: Neměla jsem kde bydlet, bydlení bylo nevyhovující, žádná voda, topení a tak. Nic jiného mi nezbývalo. Doporučila mi to sociálka kvůli holce. Vůbec se mi sem nechtělo. Styděla jsem se, že musím jít bydlet na Charitu, cítila jsem se jako něco méněcenného, ale co jsem měla dělat, aspoň jsme s malou měly střechu nad hlavou. Na druhou dílčí otázku: Jak probíhala adaptace klientek podle názoru těchto klientek? Vyprávěla: Nevěděla jsem, do čeho jdu, přišla jsem rovnou, předtím jsem se tu nebyla podívat. Bydlení mi domluvila sociálka přes romský klub. Po příchodu mi předali pokoj, ukázali inventář a co kde je. Vysvětlili domácí řád a také jsem ho dostala na pokoj, abych si ho mohla číst. Nejvíc mi vadilo a pořád vadí příchody, že jsou omezeny, v kolik se musíme vrátit, nahlašovat se, že odcházím, domlouvat se když se chci zdržet nebo být přes noc mimo azylák. Taky mi mluví do toho, že nesmím sušit prádlo na radiátorech, jenom na sušáku nebo venku, hned se píšou zápisy. Také mi vadí, že mi současná klíčová pracovnice mluví do peněz, to je moje věc, co mi má co říkat jak a co bych měla s penězi dělat. A už vůbec si je nechci ukládat a vybírat postupně, jak mi ona říká. Ale jinak jsem ráda, že máme kde bydlet. Také je to nanic, že tu máme společné prostory (dvůr a zahrada) s romským klubem, děcka z klubu udělají nepořádek, odejdou, neuklidí si po sobě a musíme to uklidit my z azyláku. Jinak by ředitelka řvala. Ale jak jsem říkala, jsem ráda, že máme střechu nad hlavou. Na dotaz jaká je komunikace a vztahy s pracovníky říká: Ale jo, jde to, akorát s paní A. se moc nemusíme. Naštěstí mi nedělá klíčáka. (paní A je pracovnice, která ji poskytla pronájem domu). Ale už to není takové, jako když jsem tu byla poprvé, personál je teď jiný, tenkrát si pracovnice s námi sedly a víc si povídaly, teď už ne. No a s ostatníma ženskýma (klientkama) si rozumím, pomáháme si. Na otázku jak prostředí přijaly děti, mi povídala: L. je ještě malá, té je to celkem jedno, hraje si tu s ostatníma dětma, chtěla Stránka 34 z 47
Praktická část
Metodologie
bych ji přihlásit do školky. Starší V., která navštěvuje třetí třídu, dodává: není to tu nic moc, moc se mi tu nelíbí. Na třetí dílčí otázku: Kdo byl největší oporou v prvních dnech v novém prostředí, dle mínění těchto klientek? Odpovídala: Když jsem zde byla poprvé, tak mi dělala klíčového pracovníka paní O. (pracovnice, která je jiţ ve starobním dŧchodu), ta byla skvělá, hodně mi pomáhala, radila mi, také jsme si hodně povídali, ta mi byla oporou, mohla jsem se na ni obrátit s jakýmkoliv problémem, ráda na ni vzpomínám. Současná klíčová pracovnice taková není. Baví mě, když je tu dobrý kolektiv maminek, tak společně s pracovnicemi třeba vaříme, vymýšlíme pro děti zábavná odpoledne a tak. Pracovnice mi pomáhají také s domácími úkoly starší holky, vysvětlí jí to, já tomu nerozumím. Také v případě paní Lucie, jsem poţádala její klíčovou pracovnici o pár doplňujících informací. Ta mi sdělila, ţe paní L. musí splácet velké dluhy, jelikoţ je na sociálních dávkách doporučila ji sepsat dohodu o uloţení peněz a pomoc v řízeném hospodaření s penězi. To však paní L. odmítá, chce si se svými penězi hospodařit sama po svém. Velký plusem pobytu klientky v azylovém domě je dobrá docházka a prospěch starší dcery. Pokud bydlely v podnájmu, měla V. velkou absenci a horší prospěch. Na azylovém domě se paní L. s pomocí pracovnic dceři více věnuje, především s přípravou do školy a dohledem na pravidelnou školní docházku. Paní L. však končí v červnu roční pobyt. Přes prázdniny chce u někoho přebýt a v září opět poţádat o ubytování v azylovém domě - jiţ po čtvrté. Spoléhá hlavně na svého druha, aţ se vrátí z výkonu trestu, ţe se o ně postará.
7.5.3 Paní B. Paní B. (27 rokŧ) je na azylovém domě ubytována se svými dcerami (6 rokŧ) a (7rokŧ). V azylovém domě je poprvé, nikdy předtím v ţádném azylovém domě nebyla. Je zde od října. Před příchodem do azylového domu bydlela u rodičŧ v rodinném domě. V domě jich však bydlelo příliš mnoho, podmínky byly nevhodné, vznikaly neshody, proto se rozhodla vyhledat sluţbu azylového domu. Je svobodná, s otcem dětí se nestýká, ten však platí výţivné na dcery. Má základní vzdělání, pracovala pouze krátce v jedné firmě v okresním městě. Na první dílčí otázku: Jaké okolnosti vedly respondenty k vyhledání služby azylového domu? Odpovídala: Rozhodla jsem se sama. Bydlela jsem v baráku u
Stránka 35 z 47
Praktická část
Analýza dat
rodičů, byly tam další moji tři sourozenci s rodinami, pořád jsme se dohadovali, křičeli a tak. Nedalo se to tam už vydržet. Nevadilo mi, že jdu bydlet do azyláku. Na druhou dílčí otázku: Jak probíhala adaptace klientek podle názoru těchto klientek? Vyprávěla: Když jsem se nastěhovala, tak mi ukázali můj pokoj, celý azylák, co kde je, potom se mi představila moje klíčová pracovnice, sepisovala semnou plán. Domovní řád mi nijak nevadí, to, že máme rozdělené úklidy a podobně, kdybych bydlela někde v paneláku, taky bych musela uklízet chodby a tak, trochu mi vadí, že musíme být večer do sedmi tady, že si musíme domlouvat, když chci přijít později, nebo když odjíždím nahlásit přesný den, kdy se vrátím. S tím mám problém. Jinak problémy s pracovníky nemám, vždycky se s nimi nějak domluvím. S ostatníma maminami vycházím dobře. No holky tu jsou spokojené, jsou tu občas pro ně nějaké akce, tak se zapojují, hrají si s dalšími holkami. Na třetí dílčí otázku: Kdo byl největší oporou v prvních dnech v novém prostředí, dle mínění těchto klientek? Odpovídá: No vlastně mi pomáhaly na začátku ostatní maminy, taky za mnou jezdili rodiče a pomáhali mi. Teď mám nového přítele, tak na víkendy jezdím k němu. Klíčová pracovnice byla pro mne jako každá jiná, že by mi nějak zvlášť pomáhala, nemůžu říct. Ale je dobré, že je tu dělají aktivity pro děti, holky se aspoň zapojí a baví je to. Já mám trochu času po sebe. Z rozhovoru s klíčovou pracovnicí jsem zjistila, ţe paní B. se seznámila kolem vánoc s novým přítelem. Od té doby má problém s dohodnutými návraty zpět do azylového domu. Často jezdí i s dětmi za přítelem, pobyty u přítele se prodluţují. V dohodnutém termínu se občas nevrátí, ani telefonicky nesdělí kdy tak učiní. Problém je potom i naplňováním dohodnutých cílŧ individuálního plánu a schŧzkami s klíčovou pracovnicí. Během mého docházení do azylového domu se odstěhovala do domu rodiny svého přítele.
8 Analýza dat V následující kapitole budu analyzovat dílčí výzkumné otázky. Analýzu sestavím podle jednotlivých dílčích otázek, které vţdy na závěr dané podkapitoly shrnu. K analýze mi pomohly předem určené podotázky, kterými jsem se doptávala na dílčí výzkumné otázky. Závěrečné shrnutí a analýza by mi měla pomoci zodpovědět hlavní výzkumnou otázku.
Stránka 36 z 47
Praktická část
Analýza dat
8.1 Dílčí výzkumná otázka č. 1. Jaké okolnosti vedly respondenty k vyhledání služby azylového domu? V případě první otázky jsem zjišťovala, z jakých dŧvodŧ se klientky rozhodly vyuţít sluţby daného azylového domu. Zda toto rozhodnutí bylo dobrovolné, tedy, zda se rozhodly samy, nebo rozhodnutí vyuţít danou sluţbu bylo ovlivněno doporučením orgánu sociálně právní ochrany dětí. Velmi dŧleţité je, jak se klientky před příchodem do azylového domu cítí, zvláště pak, jde-li o příchod zcela první.
8.1.1 Shrnutí 1. dílčí výzkumné otázky Pro úspěšný prŧběh adaptace hraje dŧleţitou roli, jestli se klientka rozhodla vyhledat sluţbu azylového domu sama, dobrovolně nebo byla víceméně přinucena okolnostmi společně s doporučením orgánu sociálně – právní ochrany dětí. V takovém případě jde o nedobrovolnou klientku a spolupráce s ní je sloţitější, nepřijímá zcela podmínky nového prostředí a adaptace je tudíţ sloţitější. Z rozhovoru s klientkami jsem zjistila, ţe jedním z hlavních dŧvodŧ vyhledání sluţby je ztráta bydlení, či nevyhovující bytové podmínky, někdy s doporučením či poskytnutí informací sociálního odboru. Dŧvodem mŧţe být i okolnost, ţe jde o domácí násilí, v takovémto případě se klientka rozhoduje sama, je zde ale velmi dŧleţitá pomoc a spolupráce jiných neziskových organizací či orgánu sociálně – právní ochrany dětí. Pocity klientek před prvním příchodem do azylového domu jsou rŧzné, téţ se odvíjejí od příčiny příchodu a za jakých okolností klientka přichází. Mŧţe to být pocit studu, hanby, dále pocit z neznámého, ale zároveň také naděje na klidné a bezpečné zázemí.
8.2 Dílčí výzkumná otázka č. 2. Jak probíhala adaptace klientek podle názoru těchto klientek? V druhé dílčí otázce jsem se zabývala hlavně okruhem dotazŧ, jak vypadala situace těsně po příchodu do azylového. Jak byla klientka seznámena s chodem a pravidly azylového domu, jak se jím podařilo přizpŧsobit se těmto pravidlŧm. Jestli nebyl problém zapojit se do systému individuálního plánování. Zda cítila pozitivní přístup za strany pracovníkŧ, jestli měla vytvořeno bezpečné zázemí a jak si zvykla na souţití s ostatními klientkami. Dŧleţitá otázka se týkala jejich dětí, jak ony si zvykly na nové prostředí. Co bylo pro ně nejtěţší a dělalo jim největší problémy Stránka 37 z 47
Praktická část
Analýza dat
8.2.1 Shrnutí 2. dílčí výzkumné otázky Samostatná adaptace na nové prostředí po příchodu do azylového domu je pro klientky určitě náročnou situací, velkou zátěţí. Příchod do azylového domu je spojen s náročnou přijímací procedurou, jak administrativní, tak časovou a zároveň náročnou na spoustu nových informací. Klientka po příchodu sepisuje s vedoucím smlouvu o poskytování sluţby, dále se sociálním pracovníkem vstupní, přijímací rozhovor a na závěr ji čeká spolu se sociální asistentkou převzetí pokoje spojenou s převzetí inventáře, provedením po prostorách zařízení, vysvětlení základních pravidel provozu, chodu domu a základní body z domovního řádu. Domovní řád obdrţí klientka na pokoj k přečtení (Domovní řád obsahuje sedm hustě popsaných stránek odborně psaného textu). To vše se odehraje během prvního dne pobytu. Tento samotný fakt uţ je pro ně velmi náročnou a stresující situací. Následující dny je čeká seznámení a sepisování individuálního plánování, to je pro nově příchozí zcela nová situace, kdy musí se zcela pro ně cizím člověkem mluvit o svých problémech, identifikovat své potřeby a stanovit si cíle. Ne pro všechny klientky je individuální plánování s nutností změny ve svém ţivotě dŧleţité, některé to pojímají jako nutnost pro pobyt v azylovém domě, je to pro ně proces spíše formální a pracovníkŧm říkají jen to, o čem ví, ţe pracovníci chtějí slyšet, aniţ by povaţovaly proces plánování za dŧleţitý. Jsou, ale klientky, které povaţují individuální plánování a spolupráci s klíčovým pracovníkem za pomoc a podporu, aktivně se zapojují. Nicméně ani v prvním rozhovoru s klientkou a sociálním pracovníkem, či v individuálním plánu není zmíněna adaptační doba a sledování jejího prŧběhu. Další oblastí adaptace je komunikace a vztahy s pracovníky. Z rozhovorŧ s respondentkami vyplynulo, ţe mají víceméně shodně své oblíbené pracovníky, se kterými je vstřícná a dobrá komunikace a pak pracovníky méně oblíbené, ze kterých cítí odstup, direktivní přístup a někdy aroganci. Jsou opět klientky, které dokáţí bez problémŧ komunikovat se všemi pracovníky. Dŧleţitá součást adaptace je souţití s ostatními klientkami. Jde pro klientky velmi dŧleţitou součástí pobytu, mnohdy dŧleţitější neţ samotná pravidla daná zařízením. Jde o určitý svět pravidel mezi samotnými klientkami. Souţití je ovlivněno tolika faktory. Jde hlavně o povahové vlastnosti jednotlivé klientky, vytvoření rŧzných koalic mezi klientkami, vztah mezi klientkami, které jsou v azylovém domě jiţ delší dobu a poněkolikáté a mezi těmi, které právě přišly, a jde o jejich vŧbec první pobyt. Mŧţe Stránka 38 z 47
Praktická část
Analýza dat
docházet k vyuţívání slabších klientek aţ k jejich šikaně. Zde je velmi potřebná pozornost, empatie a profesionalita pracovníkŧ rozeznat, zda nejde o nevhodné chování některých klientek vŧči druhým, a jejich včasné, citlivé řešení problému. Naopak mŧţe dojít k situaci, kdy jsou si klientky navzájem nápomocné a vstřícné. Pokud jde o samotné děti, většinou si zvyknou na nové prostředí a najdou si kamarády. Jedná se však o děti předškolního a mladšího školního věku. Děti kolem desátého roku a starší jiţ mají k pobytu na azylovém domě výhrady. Jsou limitování pravidly domu a velký problém je ve škole, kam si přinášejí určité stigma dětí „z azyláku“, „socek“ apod. Z rozhovoru s klientkami jsem zjistila, ţe naráţejí, jimi vnímané problémy. Ve většině případŧ jde o limitované příchody a návraty do azylového domu, hlášení a odevzdávání klíčŧ při odchodu, omezené pobyty návštěv. Některé klientky vnímají jako problém a bariéru v komunikaci a spolupráci s pracovníky pokud se po klientkách chce spolupráce na hospodaření s penězi, nabídka uloţení peněz, dohodnuté schŧzky na řešení potřeb a cílŧ, kontrola péče o jejich děti.
8.3 Dílčí výzkumná otázka č 3. Kdo byl největší oporou v prvních dnech v novém prostředí dle mínění těchto klientek? V poslední dílčí otázce jsem se pokoušela dostat odpovědi na tyto okruhy otázek, zda měli klientky někoho, na koho se mohly v prvních dnech s dŧvěrou obrátit, kdo jim byl oporou, komu se mohly svěřit, pokud měly nějaký problém. Taková osoba je v prvních dnech v novém prostředí velmi dŧleţitá. Neméně dŧleţitý je také klíčový pracovník, zda se podařilo klíčovému pracovníku získat dŧvěru klientky, odbourat její strach a byl jí tak oporou a prŧvodcem v nelehkém začátku. Jde ovšem také o podpŧrné aktivity vedoucí k lepší adaptabilitě klientek a dětí.
8.3.1 Shrnutí 3. dílčí výzkumné otázky První dny v novém prostředí jsou jistě náročné pro kaţdou klientku, která do azylového domu přijde. Pokud se má klientka a její děti přizpŧsobovat novým podmínkám, je vţdy výhodou má-li někoho, na koho se mŧţe spolehnout, kdo ji v dané situaci poradí. Nemusí jít vţdy o konkrétní osobu, ať uţ v podobě klíčového pracovníka, jiného pracovníka, ostatních klientek, přítele či rodinného příslušníka. Podporou klientce mŧţe být i jedna z aktivit nabízených pracovníky azylového domu. Mŧţe to být zprostředkování pomoci dalších odborníkŧ (psychologa, lékaře, právníka apod.), dále Stránka 39 z 47
Praktická část
Analýza dat
poskytnutí poradenství v oblasti finančního hospodaření, péči o domácnost a dítě, moţnost vyuţití volnočasových aktivit jak pro klientky, tak pro jejich děti.
Stránka 40 z 47
Závěr
Analýza dat
Závěr Práce se zabývala adaptací matek a jejich dětí v azylovém domě pro matky s dětmi v tísni. Cílem práce bylo, zjistit a porozumět tomu s jakými bariérami a podpŧrnými jevy se setkávají klientky a jejich děti v prŧběhu adaptace na pobyt v azylovém domě, a to z pohledu těchto klientek. Během rozhovorŧ s respondenty bylo zjištěno, ţe adaptace na nové podmínky a prostředí azylového domu je náročný proces. Je to hlavně proces individuální, u kaţdého probíhá proces adaptace jinak, záleţí také na spoustě faktorŧ, mezi které patří například věk klientky, počet dětí, věk jejich dětí, dŧvody příchodu do azylového domu, zdravotní stav klientky a jejich dětí, ekonomická situace, povaha klientky, její interakce s prostředím apod. Výsledky výzkumu ukázaly, co klientky cítí jako bariéry a co jako podporu během adaptace na pobyt v azylovém domě. Mezi bariéry klientky uvádějí zejména některá striktně daná pravidla, která vyplývají z domovního řádu. Jedná se především o dodrţování denní doby návratu do azylového domu, a to nejpozději do 19.00, pozdější návraty jsou moţné jen výjimečně po předchozí domluvě. Hlášení odchodŧ a příchodŧ spojené s odevzdáváním klíčŧ od pokoje. Dále se jedná o pravidla návštěv, která jsou opět velmi limitovaná časem a prostorem. Některé klientky vnímají jako problém pokud mají přistoupit na řešení svých ekonomických problémŧ a to formou nabízeného ukládání peněz, či řízeného hospodářství. Pokud jde o bariéry v oblasti interakce klientky s prostředím, z výzkumu vyplynulo, ţe se jedná především o vztahy mezi klientkami navzájem, kdy se mŧţe klientka setkat s jistým druhem zneuţívání (většinou materiálním), kdy je na ni vytvářen určitý nátlak za strany ostatních klientek (zejména těch co jsou ubytovány v azylovém domě déle či poněkolikáté). V komunikaci mezi klientkami a pracovníky pociťují klientky od některých pracovníkŧ direktivní přístup, neschopnost empatie a ochotu porozumět jejich problémŧm a potřebám, neschopnost přijat klientku takovou jaká je a cítí, ţe pracovník občas mŧţe dělat rozdíly v komunikaci mezi klientkami. U některých pracovnic vnímají jejich určitý stereotyp či předsudek v mínění o klientkách, který se odráţí v jakémsi odstupu při práci s nimi.
Stránka 41 z 47
Závěr
Analýza dat Z výsledkŧ vyplývá, ţe klientky jako podpŧrné jevy mohou opět vnímat mnoho
faktorŧ. V oblasti vztahŧ se mŧţe jednat o blízkého rodinného příslušníka ať uţ je to dospělé, jiţ samostatné dítě, které s matkou nesdílí domácnost, dále sestra, některý z rodičŧ, kamarádka, přítel apod. Některé klientky najdou podporu ve svém klíčovém pracovníkovi nebo kterémkoliv pracovníkovi azylového domu. Mŧţe to být i jedna z ostatních klientek, kdy jsou si obě navzájem oporou. Dalším okruhem podpŧrných jevŧ jsou rŧzné aktivity a nabídky ze strany azylového domu. Těch je opravdu velké mnoţství. Jde o zprostředkování pomoci dalších odborníkŧ např. psychologa, lékaře, právníka apod., zprostředkování pomoci jiných neziskových organizací. Jde také o pomoc při hledání bydlení či zaměstnání prostřednictvím internetu, pomoc
při
obstarávání
osobních
záleţitostí apod.
Volnočasové aktivity jsou zaměřeny na pomoc s vedením domácnosti, péči o děti, zapojení se do aktivit pořádaných pro děti, základy výuky na PC, besedy a přednášky atd. Co se týká samotných dětí klientek, je rozdíl ve věku dětí. Děti předškolního a mladšího školního věku ještě nevnímají bariéry, jsou rády, ţe jsou spolu s matkou, mají nové kamarády v azylovém domě a jsou pro ně připraveny rŧzné aktivity. Děti staršího školního věku jiţ vnímají jako bariéru samotný pobyt v azylovém domě, jako určité stigma. Zde je jako podpŧrný jev velmi dŧleţitý přístup pracovníkŧ k nim samotným. Ať uţ jde o pomoc s výukou a doučováním, které jejich matky nezvládají, tím aspoň trochu přispějí k lepšímu sebevědomí těchto dětí, nebo přístupem k nim samotným, jako jedinečným bytostem. Během výzkumu se mi však nepodařilo zachytit názory a pohledy na tuto problematiku většího počtu klientek daného azylového domu. Jde tedy o pouze malý vzorek daného prostředí. V době výzkumu byly v daném zařízení pouze čtyři klientky. Ne vţdy se klientky dostavily na předem určenou schŧzku a to opakovaně, proto bych potřebovala na výzkum větší časový rozsah. Po prvním rozhovoru se jedna z klientek odstěhovala, proto jsou v případové studii uvedeny pouze tři klientky, jedna z respondentek se stěhovala na konci výzkumu, takţe také nebylo zcela moţné doptat se ještě určitých nepřesností a nejasností. Ze studia dokumentace daného azylového domu jsem zjistila, ţe v Metodice nemají zmíněnou adaptační dobu ani její prŧběh. Nikde se nevyhodnocuje, jak Stránka 42 z 47
Závěr
Analýza dat
adaptační doba probíhala. Zhodnocuje se pouze individuální plánování, zda bylo cílŧ dosaţeno nebo ne, do denních záznamŧ se zapisuje chování klientek a jejich dětí, jejich úspěchy či naopak přestupky vŧči domovnímu řádu. Nikde se konkrétně nezaznamenává jak se klientka a děti sţívají s novým prostředím a přizpŧsobují novým podmínkám. Pro hlubší poznání tématu adaptace matek a jejich dětí na nové prostředí azylového domu by bylo vhodné do výzkumu také zařadit i pracovníky zařízení. Jejich názory a pohledy na tuto problematiku, jak oni by mohli přispět ke zdárnému prŧběhu adaptace a zda si myslí, ţe by bylo dobré problematiku adaptace zahrnout do Metodiky zařízení.
Stránka 43 z 47
Seznam bibliografie
Analýza dat
Seznam bibliografie Seznam použité literatury Bicková L. a kol. 2011. Individuální plánování a role klíčového pracovníka v sociálních službách. Tábor: Asociace poskytovatelŧ sociálních sluţeb České republiky. Disman M. 2002. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum Geist B. 1992. Sociologický slovník. Praha: Victoria Publishing, a.s. Hendl J. 2005. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál. Koldinská K. 2007. Sociální právo. Praha: C.H.Beek. Langmeier J., Krejčířová D. 2006. Vývojová psychologie. Praha: Grada. Matějček Z., Dytrych Z. 1994. Děti, rodina a stres. Praha: Galén. Matoušek O., Koláčková J., Kodymová P. 2005. Sociální práce v praxi. Praha: Portál. Miovský M. 2006. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém významu. Praha: Grada. Sobotková I. 2001. Psychologie rodiny. Praha: Portál. Škvaříček R., Šeďová K. a kol. 2007. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál. Tomeš I. 2010. Úvod do teorie a metodologie sociální politiky. Praha: Portál. Tröster P. a kol. 1996. Právo sociálního zabezpečení. Praha: C:H:Beek. Vágnerová M. 2004. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál. Vágnerová M. 2000. Vývojová psychologie. Praha: Portál. Vodáčková D. a kol. 2002. Krizová intervence. Praha: Portál.
Stránka 44 z 47
Seznam bibliografie
Analýza dat
Seznam použitých pramenů Dokumentace klientek Azylového domu. Domovní řád Azylového domu. Metodika Azylového domu – standardy. Personální řád dané Charity. Provozní řád Azylového domu pro matky s dětmi v tísni. Zákon č. 108/2006., o sociálních sluţbách.
Stránka 45 z 47
Anotace
Analýza dat
Anotace Adaptace na nové prostředí, podmínky a ţivotní styl azylového domu, klade velké nároky na klientku a její děti. Cílem této práce, na základě výpovědi respondentŧ, je porozumět, s jakými bariérami a podpŧrnými jevy se setkávají klientky a jejich děti v prŧběhu adaptace na pobyt v azylovém domě – a to z pohledu těchto klientek. Problém jsem uchopila kvalitativní metodou, konkrétně jsem vyuţila případovou studii. Z výpovědí třech klientek daného Azylového domu jsem došla k informacím, ţe u kaţdé klientky probíhá adaptační proces individuálně. Velkou roli hrají rŧzné faktory (dŧvod příchodu do Azylového domu, věk klientky, věk jejich dětí, počet dětí, zdravotní stav, rodinná situace apod.). Také velmi individuálně rozlišují co je pro ně podporou a co naopak bariérou v adaptaci na nové prostředí
Klíčová slova: adaptace, azylový dŧm, domovní řád, klíčový pracovník.
Stránka 46 z 47
Annotation
Analýza dat
Annotation Adaptation to the new environment, conditions and lifestyle of the single mothers' home places large demands on the client and her children. The goal of this paper is to understand the kind of barriers and supportive events which the clients and their children meet with as they try to adapt during their stay at the single mothers' home. This paper is based on the responses of clients during interviews and therefore it is written from their perspective. I used the qualitative method, specifically case studies, to understand the issues involved. From the responses of three clients of the single mothers' home, I came to the conclusion that every client goes through the adaption process in their own way. Various factors play a large role in the process – the reason for coming to the home, the age of the client, the age of her children, state of health, family situation and others. There is also a big difference between what each client views as supportive during adaptation and oppositely what are barriers to the adaptation process.
Key words: adaptation, single mothers' home, house rules, key personnel
Stránka 47 z 47
