Příloha č. 2 – Přepis filmu „Pro lásku k Nancy“ Legenda k popisu scén: Detail – blízký záběr, většinou obličej nebo obličej a krk. Polodetail – záběr na obličej, krk, ramena, většinou do pasu. Polodetail bližší – obličej, krk, ramena. Polocelek – člověk od hlavy po stehna, někdy kolena. U scén bližší záběr nezahrnující celé místo. Americký celek – člověk od hlavy po kolena až lýtka. Celek – celá postava. U scén záběr na celou scénu. Pro snadnější orientaci jsem přidala názvy scén nebo sekvencí ve filmu.
Pro lásku k Nancy 00.00 – 00.06 logo SPI international 00.06 – 00.17 World International Network – název stanice a logo WIN 00.18 – 00.24 „Tento film byl natočen podle skutečného příběhu jedné rodiny v krizi.“ Běh domů 00.25 – 00.33 V záběru běží dívka (Nancy) v modré teplákové soupravě, uprostřed obrazovky vidíme název filmu: FOR THE LOVE OF NANCY. Současně slyšíme hrát hudbu (piano) a dabovaný komentář: „Česká televize uvádí americký film – Pro lásku k Nancy.“ 00.33 – 00.39 Detail na Nancyny běžící nohy zezadu, vidíme tepláky a postupně se kamera přibližuje a jede nahoru, přes její zadek, záda až k rozevlátým vlasům. 00.39 – 00.46 Nancy běží kolem lesa, zaparkovaného karavanu, na silnici jsou stíny stromů. Běží kolem plotu. 00.46 – 00.51 Opět záběr na její nohy. Začíná ztěžka dýchat. 00.51 – 00.57 Záběr (polodetail) na běžící Nancy, stromy prosvítá slunce a na několik okamžiků jí prozáří její vlasy. 00.57 – 01.03 Nancy vbíhá do ulice s několika zaparkovanými auty, k velkému stromu a vysokému živému plotu. Na zadním skle auta se odráží slunce. 01.04 – 01.11 Polodetail z profilu na běžící Nancy. Probíhá stínem, zase se vrací kolem stromů do slunce. Vidíme ji, jak vybíhá ze záběru. 01.12 – 01.21 Zleva přijíždí auto, Nancy probíhá kolem něj a volá: „Ahoj!“ a směje se. Auto jede směrem k nám. Představení otce 01.22 – 01.42 Auto přijíždí k domu. Dům je bílý, jednoposchoďový, ze dřeva. S verandou, jedno auto je u něj již zaparkované. Vlevo od domu je vysoký strom. Z auta vychází muž v čepici, košili a pohodlných kalhotách a jde ke kufru. Nancy běží k němu. On ji osloví: „Už si v cíli.“ – „Pomůžu ti.“ Říká Nancy a z kufru vyndává papírovou tašku. Otec bere jinou tašku. „Díky.“ Nancy k němu mluví: „Byls létat“? Otec zavírá kufr: „Jo, bylo to nádherný.“ Chytá Nancy kolem ramen. „To si myslím. Tommy s tebou nebyl?“ – „Chtěl se dívat na zápas v televizi.“ A vchází spolu do domu. Představení matky 01.43 – 02.05 Vidíme telefonovat ženu (matka Nancy). Je v kuchyni, před sebou má mísu s ovocem, vlevo květiny, za ní vidíme oknem a průchodem zahradu. Jednou rukou telefonuje a druhou pokládá nůž na stůl. Je slušně oblečená – sukně, halenka a výrazné korále. Slyšíme její hovor: „Když to tam nebude, běž do mého stolu a podívej se dolu do levé zásuvky. Jo, né.
Modrá složka s nápisem Harisova letecká doprava.“ Mezitím do místnosti vchází otec a dcera. Dcera pokládá nákup na stůl a dívá se do tašky. Otec jde k matce a líbá ji. Ta se ptá: „Let byl dobrý?“ – „Skvělý. Mělas letět se mnou!“ – „Jo, někdo se musí starat o firmu,“ odpovídá mu a otáčí se na Nancy, říká: „Moment! Nancy!“ a ukazuje na vak s oblečením pověšený nad vchodem na terasu. Nancy k němu běží a hned se dívá dovnitř: „Můj bože! To jsou moje šaty?“ ptá se a bere si šaty dolů k sobě. Matka se opět vrací k hovoru: „Našels to? Skvělé.“ Představení bratrů 02:05 – 02.15 Na gauči sedí dva kluci (bratři Nancy). Jeden leží a drží v ruce pivo, druhou ruku má pod hlavou. Druhý má pouze trenýrky, v jedné ruce pivo, ve druhé pytlík brambůrků. „Myslíš?“ říká blonďák černovlasému. „Jasně, vždycky to takhle dopadne.“ Odpovídá druhý. V tom okamžiku prostředkem záběru přibíhá Nancy, v ruce drží šaty: „Hele kluci, šaty na ples!“ a ukazuje jim šaty, které jsou stále schované ve vaku. Oba se otáčí. Blonďák říká: „Dobrý.“ Černovlasý: „Moc pěkný!“ a oba se otáčí zpátky. Slyšíme hrát zápas v televizi. Nancy se ušklíbne a odchází: „Oh. No děkuju.“ Blonďák se obrací k bratrovi: „Už hráli hůř, co?“ – „Zlepšili se to, jo.“ Nové červené šaty 02.16 – 02.21 Nancy vchází do pokojíčku. Vlevo detail přímo u kamery jsou velké plyšové zvířata, uprostřed postel s květinovým přehozem, naproti dveře, vedle vpravo skříň a na ní televize, za ní tři obrázky, vedle skříně radiátor a na něm loutka. Vedle další skříň. Nancy jde do pokoje, přechází vpravo, kde je okno, před ním stůl s kazetovým magnetofonem, židlí s velkou hadrovou panenkou. Nancy jde k velkému zrcadlu a dívá se na sebe, jak bude vypadat v šatech, ty drží před sebou. Vidíme na její levé ruce hodinky, které vypadají draze. 02.22 – 02.37 Bližší záběr na Nancy obličej a šaty, vidíme ji pouze jako odraz v zrcadle. Nancy se usmívá, v tom vchází za ní do pokoje matka. Vše vidíme v zrcadle. „Nancy, ty jsou úchvatné,“ jde k ní. Blíže se podívá a zarazí se: „Ale červené!… Myslela jsem, že v obchodě jsme vybraly ty černé. Jestli to tam spletly, tak já tam okamžitě… “ jde blíž a blíž k Nancy. Ta se za ní otáčí. 02.38 – 02.40 Detail obličeje Nancy, jak se otáčí k matce. Už ji nevidíme v zrcadle. „Ne, to já,“ cukne rameny, „červený budou větší podvaz.“ 02.41 – 02.42 Polodetail na matku, která se ušklíbá: „Ehmmhmhm,“ cukne hlavou. 02.42 – 02.44 Opět detail na Nancy, která se dívá ustrašeně a zklamaně. „Nebo ne?“ 02.45 – 02.53 Matka krčí rameny: „Broučku, víš, jak já jsem zatížena na černou. Pro mě je to barva číslo jedna,“ matka výrazně gestikuluje rukama. Pravou rukou potom vztyčí prst a zase ho sklopí. Přechází pokojem k Nancy, kamera ji sleduje. Teď vidíme i detail Nancy, která má stále šaty přiložené na sobě. „Tímhle jasně všechny uzemníš,“ říká štiplavě matka. „No tak honem, podíváme se, jak ti to sluší,“ říká vesele. 02.54 – 02.58 Polodetail na Nancy, jak se ustrašeně dívá na matku, matku vidíme zezadu. Nancy se stále prohlíží. 02.59 – 03.05 Obrácený obraz, Nancy vlevo se prohlíží, matka stojí za ní. „Nancy, jestli bys chtěla něco jiného, řekni. Máme čas to vyměnit. Nebo koupit jiné šaty.“ Říká zúčastněně matka. „To není šatama,“ otáčí se k ní Nancy. 03.06 – 03.14 Polodetail na Nancy, jak se ustrašeně dívá na matku, matku vidíme zezadu. Nancy se vykrucuje. „Já jen, asi jsem hloupá mami. Jsem najednou tak smutná.“ – „Smutná. A co mám říkat já?“ 03.15 – 03.20 Obrácený obraz, Nancy vlevo vidíme zezadu, matka stojí za ní. „Moje holčička, moje kamarádka roste a utíká mi. To není smutné broučku, h?“ cuká rameny. 03.21 – 03.25 Polodetail na Nancy, jak se znechuceně dívá na matku, matku vidíme zezadu. Nancy se jen ušklíbne a dál se prohlíží v zrcadle.
Maturitní ples 03.26 – 03.43 Hraje veselá hudba. Vidíme červené a žluté balonky. Kamera se od nich jede dolů, kde tancuje velké množství mladých lidí. Slyšíme: „Nechceš tancovat?“ – „No, jasně jdem na to.“ A vidíme dívku, která vstává od stolu a jde s chlapcem tancovat. Kamera prochází sálem, kolem stolů, u kterých si lidé připíjí, vyprávějí si, kolem parketu, kde se tancuje. 03.44 Záběr na nohy v lodičkách, jak tancují. 03.45 Tlesk rukou. 03.46 – 03.49 Otočení. 03.49 – 03.54 Kolena a tleskání. Vidíme Nancy v červených šatech, jak se vlní. Za ní stojí kluk. Kolem prosvítá světlo. „Je to paráda, co?“ říká kluk. 03.55 – 04.01 Detail na Nancyn obličej a ramena, jak tancuje. Kamera krouží kolem ní, pak se k ní vrací. 04.02 – 04.04 Vidíme pár – kluka a holku v zelených šatech, smějí se a tancují. 04.05 – 04.09 Polodetail na Nancy, jak se také směje, tancuje a otáčí. Dál tancuje. 04.10 – 04.18 záběr na poloprázdný sál. Je tu pouze několik lidí, stoly jsou prázdné. Hraje pomalá hudba. K jednomu stolu přichází dívka v černých šatech s chlapcem a odnáší květinovou výzdobu. 04.19 – 04.44 Další pár si odnáší balonky. Vidíme několik dvojic tancovat ploužák. Mezi nimi i Nancy a jejího kluka, kteří se drží těsně u sebe, tancují a vlní se v rytmu hudby. Nancy zasněně říká: „Miluju tuhle noc.“ – „Den, Nancy, tenhle den, jsou skoro dvě hodiny ráno,“ říká vesele kluk. – „Dělám, že to neslyším Mikeu,“ říká Nancy a přitiskne se ke svému příteli. „Jednou to skončí.“ – „Proč?“ vyhrne Nancy a jde ke kamarádce (dívka v zelených šatech) „Debbie, půjdem ven do parku?“ – Nancy ji chytá kolem ramen. Debbie „Jo to zní dobře.“ Přítel Debbie protestuje: „Počkat. Mám hlad. Pojďte se stavit pro pizzu.“ A objímá Mikea. „Radši pro několik,“ říká Mike. „Skvělý,“ říká Nancy a všichni běží ze záběru. 04.45 – 04.46 Záběr na čtveřici, jak běží poloprázdným sálem. 04.46 – 05.11 Záběr na dětské hřiště ve tmě, kde čtveřice sedí v písku na dece a kolem nich se válejí prázdné obaly a krabice od jídla. Debbie nadhazuje: „Co myslíte, čím tak budem ode dneška za deset let?“ – „Budu admirál u námořnictva,“ říká Mike. Ostatní uznale pokyvují. „A nejlepší,“ dodává Mike. Nancy se s ním pošťuchuje. „Co ty?“ mluví MIke na Debbie. „Já? Právnička. Nejspíš tvůj obhájce v případu chybného navádění zádi v roce 2004, říká Debbie a hraje si s balonky. „Aha,“ směje se Mike. 05.11 – 05.14 Přítel Debbie ji objímá a líbá a laškuje: „Seznam se s dalším klientem. Stejné obvinění.“ Debbie se směje: „Anebo budu prokurátorka.“ 05.15 – 05.16 Detail na smějící se Nancy, která koulí očima. 05.17 – 05.20 Celek na Debbie a jejího kluka, jak sedí na dece a objímají se. Debbie: „A co ty Nancy, co tebe čeká?“ 05.20 – 05.26 Detail na Nancy. „Má představa budoucnosti je veliké nic.“ 05.26 – 05.28 Protizáběr na její kamarády. Všichni tři se na ní dívají jako by z dálky a nechápavě. 05.29 – 05.47Detail na Nancy. „Teď si dělám legraci, ale jinak fakt nevím,“ říká vytřeštěná Nancy a zasnívá se. „Mít osmnáct je lepší. Co bych ale chtěla… opravdu chtěla… je zůstat takhle, jak jsme teď. Navždycky.“ 05.47 – 05.50 Protizáběr na její kamarády. Ti se na ní dívají částečně chápavě, částečně smutně. 05.51 – 05.53 Detail Nancy. Má v očích slzy. 05.54 – 05.56 Polodetail Debbie a jejího přítele. Ten se zašklebí a zeptá se: „Pizzu?“ 05.56 – 05.57 Všichni tři bez Nancy se smějí. Mike říká: „Jasně.“ 05.58 – 06.00 Detail Nancy, jak se smutně dívá.
06.00 – 06.18 Auto přijíždí k domu nancy. Je noc. Svítí měsíc. Kamera se k autu přibližuje. Vidíme, jak auto zastavuje. Řídí ho Nancy, vystupuje a jde do domu. 06.18 – 06.34 Vidíme vchodové dveře zevnitř. Zvenku odmyká Nancy, vchází dovnitř. Kamera ji sleduje. Pokládá klíče. Nahlíží do obývacího pokoje. 06.34 – 07.14 Vidíme hrát televizi a zezadu Nancy jak k ní jde. Prochází pokojem. Na gauči spí její bratr Tommy. „Tommy, Tommy, ty máš pokoj nahoře, vzpomínáš?“ budí ho a sedá si k němu. Bratr bere do ruky ovladač: „Já vím.“ Televizi vypíná a hraje si s polštářem. „Tak co? Jakej byl ples?“ a hází ho na zem. Nancy se zasněně dívá do stropu: „Perfektní. Přála bych si, abych v tu chvíli navždycky zamrzla,“ dívá se na bratra. Ten si rukou mne obličej. „Jo? A co z toho? Teď už si vysokoškolačka,“ a loktem do ní dloubne, jednu ruku stále drží před obličejem. „Jo,“ vzdychne Nancy a zvedá se. Sledujeme ji, jak jde pokojem. Bratr mluví: „Nejseš moc nadšená, ségra.“ – „No, máma je dost nadšená za nás obě,“ Nancy si prohlíží stěny pokoje a věci na skříních. 07.15 – 07.16 Polodetail na Tomyho, sedí na gauči, jednu ruku u hlavy, druhou drží polštář. Vlevo má stolek, na něm fotku v rámečku. Za ním jsou závěsy. „Chce se ti, ne?“ 07.17 – 07.37 Americký plán na Nancy, která se k němu otáčí: „Jo, jasně,“ mne si ramínko od kabelky a pošlapuje na místě: „Jsem vystresovaná. A zejtra už budu v pohodě. Domluveno?“ jde na gauč za bratrem a sedá si k němu k nohám gauče. „Fajn. Už je zejtra. Napadá mě, že ti máma domluvila doktora Satina, aby ti vykráslil zoubky v jednu.“ 07.38 – 07.49 Protizáběr polodetail na Nancy a profil bratra, který se od ní odvrací. Nancy se diví: „Cože? Den po plese? Řekla jsem jí, že si to domluvím sama, jsou to moje zuby.“ – „To je naše máma.“ – „Dobrej postřeh,“ směje se Nancy a kroutí hlavou. 07.49 – 08.13 Protizáběr na bratra, polodetail a Nancy zezadu. Bratr jí dává pusu a zvedá se z gauče: „Dobrou.“ – „Dobrou,“ dívá se za ním Nancy. „Ahoj zejtra. Nejdeš nahoru?“ říká ji mimo záběr. Stále sledujeme pouze Nancy, jak se za ním dívá. „Za chvilku,“ sklopí pohled dolů, bere si do ruky polštář a sedá si na gauč. Polštář sevře do náručí, vzdychá a zasněně se dívá před sebe. Zlaté rybky a zuby 08.14 – 08.29 Záběr na díru v zemi a lopatu, která do ní kope. Vidíme nohy v džínsech, postupně kamera jede nahoru. Vidíme oba bratry a otce s lopatou. Bratři kopou v popředí, otec za nimi. „Tommy bude platit ten chov zlatejch rybek?“ říká Pet. „Koi. Ne zlatý rybky! Koi. Víš, kolik stojí jedna?“ odpovídá Tommy a dál kope. „Nebude to platit všechno. Jenom část,“ říká otec. „Správně,“ mluví černovlasý bratr, „táta zaplatí ten zbytek!“ – „A ty dostaneš stipendium a vezmeš to za mě!“ říká tomu bratrovi. 08.30 – 08.33 Průhledem mezi dveřmi (vlevo růže a stromy), kolem stín, vidíme, jak přijíždí auto. 08.34 – 08.40 Přes přední sklo vidíme, jak od spolujezdce vystupuje Nancy a drží si ruku na tváři. 08.40 – 08.42 Teď vidíme branku z druhé strany, vlevo kolo, vpravo stromy a květiny. Brankou vchází Nancy, která si drží tvář a matka, která nese nákup. „Nancy, opatrně,“ jde kolem Nancy. 08.42 – 08.45 Celek na muže, jak stojí, drží se lopat a dívají se na ně. Otec: „Jak ti je zlato?“ 08.46 – 08.50 Celek na Nancy s Matkou, která ji chytá kolem ramen. Nancy se stále drží tváře. „Už mi bylo líp.“ Otec se mimo záběr ptá: „Kolik ti jich vytrhal?“ – „Všechny.“ Říká sarkasticky matka. 08.51 – 08.55 Celek na muže. Tommy se rozbíhá k Nancy a otec se ptá: „Jak všechny?“ Ukazuje si na jednu tvář a dívá se Peta. „Myslel jsem, že začne na jedný straně,“ říká táta. „Je to sadista,“ říká Pet.
08.56 – 09.01 Do záběru s matkou a Nancy vbíhá Tommy a bere matce tašku. Matka se drží u Nancy: „Přinesu ti jogurt, jo? Nebo radši zmrzlinu?“ Obě jdou po schodech ke vchodovým dveřím. „Teď ne, mami, díky,“ odbívá ji Nancy. „Dáš si jí k večeři,“ chlácholí ji matka. 09.02 – 09.09 Polodetail na matku s Nancy, za nimi je Tommy. „Chci se jen vyspat. Svět se snad nezboří, když nebudu jednou jíst,“ říká Nancy a všichni tři postupně vchází do dveří. 09.11 – 09.15 Celek na křižovatku na silnici. Naproti je kavárna nebo restaurace. Přes silnici přejíždí tři bruslaři a dívají se na sebe: „Dobrý. Můžem?“ – „Jo.“ Baví se mezi sebou. 09.15 – 09.20 Celek v restauraci. Je tu plno, Vidíme Nancy, jak má na sobě zástěru a v ruce nese objednávku. Jde k pultu, za který stojí muž a žena v zástěře. Žena říká Nancy: „Mám děsněj hlad. V tom spěchu jsem zapomněla na oběd. A co ty?“ říká Nancy, zatímco muž si bere od Nancy tác. 09.20 – 09.25 Polodetail na Nancy, která se tváří utrápeně a vykroucí se. „Nancy?“ ptá se žena mimo kameru. „Já si nedám,“říká Nancy. 09.26 – 09.31 Polodetail na ženu: „Ten chlápek z papírnictví si objednal sendvič s tuňákem a pak to zrušil. Dáš si se mnou?“ „Sněz si to,“ odpovídá Nancy a jde do kavárny. „Je to obrovský. Půlku,“ říká žena. 09.32 – 09.34 Detail na obrovský sendvič a ruce, jak ho rozbalují. 09.35 – 09.38 Polocelek na Nancy, která se nadechuje a sbírá nádobí ze stolu. „Pořád ještě nemůžu kousat Frenny…“ 09.38 – 09.39 Polodetail na Frenny. „…je to fakt šílený, jakou strašnou bolest ti…“ mluví stále mimo záběr Nancy. 09.39 – 09.42 Polocelek na Nancy, jak sbírá nádobí ze stolu. „…ti způsobí pár vytrhanejch zubů.“ 09.42 – 09.44 Polodetail na Frenny. „Vždyť je to tři tejdny, co ti je vytrhli, ne?“ 09.44 – 09.46 Polocelek na Nancy, jak drží v ruce ošatky od pečiva a talíře. „Ehm, mám čelisti jako odražený.“ 09.46 – 09.49 Polodetail na Frenny, jak krájí sendvič a půlku podává Nancy. „Ani tenhle kousek?“ 09.50 – 09.52 Polodetail na Nancy, jak se vyděšeně dívá po sendviči. Kroutí hlavou. 09.52 – 09.56 Celek na Nancy, jak si sundává zástěru a vyděšeně se dívá po sendviči. Kroutí hlavou. Jde k východu. „Vlastně, už tu nejsem.“ 09.56 – 10.00 Polodetail na Nancy, jak se zpět na Frenny. „Ty se máš,“ mimo záběr Frenny. „Čau zejtra,“ říká Nancy a ohlíží se 10.00 – 10.02 Polodetail na Frenny, jak jí sendvič. Za ní vidíme muže za kasou. Před ní košík s ovocem a s pečivem. „Ne to je dobrý,“ říká muž někomu jinému. 10.02 – 10.08 Polodetail na Nancy, jak přemýšlí, kroutí hlavou a odchází ze dveří pryč. 10.09 – 10.27 Kuchyně, v popředí je víno, hrnečky a vlevo talíř se sušenkami. Matka sedí u stolu, Nancy jde ke stolu, pokládá na něj kabelku a říká matce: „Ahoj. Jsi doma brzy!“ – „Musela jsem do města, ale byla strašná zácpa, tak už jsem do kanceláře nejela,“ prohlíží si tenisky a kabelku, kterou dala Nancy na stůl: „Eh, Nancy, dej ty věci ze stolu!“ – „Jdu hned nahoru, mami,“ mluví Nancy mimo záběr, jde k matce a ptá se: „Něco pro mě?“ Matka si čte dopis a Nancy ji nahlíží přes rameno: „Je to ze školy. Dostala tu nejlepší kolej. Ale dali ti samostatný pokoj,“ říká matka naštvaně. 10.27 – 10.35 Nancy bere dopis do ruky. Polodetail na její šťastný obličej, jak se dívá na dopis. „Oh, jo!“ – „Proč jo?“ diví se matka, „nechápu, že chceš být sama v cizím městě.“ Nancy se na matku otáčí a nechápavě kroutí hlavou. „Bude ti smutno,“ otáčí se k ní matka, tu teď vidíme v profilu. 10.35 – 10.37 Polodetail na matku jak se zespoda dívá na Nancy, vidíme dopis v Nancyně ruce. „Proč tam chceš být úplně sama, Nancy?“
10.37 – 10.42 Polodetail na Nancy, jak drží dopis. „Já bych to teda nechtěla,“ kroutí hlavou matka. „Když se mi to nebude líbit, můžu tu změnit,“ nadhazuje Nancy a hraje si s lahví vody v ruce. 10.43 – 10.48 Polocelek na kuchyň, jak Nancy sedí nad matkou. „No, tak jo, ale pro mě je vysoká škola poznávání nových, lidí, zábava…“ mluví matka, Nancy jde ke stolu a hrabe se ve svých věcech. 10.49 – 10.51 Detail na Nancyn naštvaný a nesouhlasný obličej. 10.52 – 10.55 Polodetail matky se zdviženým prstem: „Přemýšlej o tom, Nancy!“ Pozvání na Bowling 10.55 – 11.05 Vidíme silnici a na ní stín. Zpomaleným záběrem od nohou výše kamera zabírá běžící Nancy. Má červenou mikinu a černé legíny. 11.06 – 11.08 Polodetail na Nancy, jak si prohrabává vlasy a namáhavě funí. 11.08 – 11.12 Americký plán na běžící Nancy, ulice se stromy, za ní vjíždí do ulice auto, které jede za ní. 11.12 – 11.15 Díváme se přes přístrojovou desku čelním sklem zezadu na běžící Nancy. „Nancy, to jsem já, počkej,“ vidíme z profilu v polodetailu Debbie. 11.15 - 11.16 Polocelek Debbie jak vykukuje z okýnka: „Vypadáš, že by ses svezla domů.“ 11.16 – 11.18 Polodetail smějící se Debbie vyhnuté z okna. 11.18 – 11.23 Protizáběr polodetail Debbie z profilu a skrz boční sklo vidíme Nancy od hlavy do pasu. „Je mi fajn. Pumpuju endofriny.“ – „Spousta nás jde večer hrát bowling… 11.23 – 11.25 Polodetail smějící se Debbie vyhnuté z okna. „Mám se pro tebe stavit?“ 11.25 – 11.29 Polodetail na Nancy, jak její tělo nadskakuje a vzduchem vlají její vlasy. „Oh, nevím. Ňák se necejtím. I tak díky.“ 11.29 – 11.32 Polodetail smějící se Debbie vyhnuté z okna. „No, tak Nancy! Jsi jak poustevník.“ 11.32 – 11.42 Protizáběr polodetail Debbie z profilu a skrz boční sklo vidíme Nancy od hlavy do pasu. „Ještě uvidím. Zavolám ti. Užijte si to.“ Nancy přidává a kamera ji sleduje přes čelní sklo, jak utíká dopředu. Pak se kamera vrací zpět na Debbie, která se mračí. Rodinná večeře 11.43 – 11.53 Detail na mísu se zapečeným jídlem. Půlka je snědená, je v něm naběračka. „To by snad šlo, tati!“ říká jeden ze synů. „Dobrá uvidíme zítra,“ odpovídá otec. „Tommy?“ oslovuje matka syna. „Ano díky, je to dobrý,“ odpovídá Tommy. Do záběru přichází matka, která bere mísu do utěrek a nese ji ke stolu. Sledujeme matku, jak jde ke stolu. „Kdo si přidá?“ matka pokládá mísu na stůl. Vidíme celou rodinu. Nejblíže vlevo sedí Nancy, která se vidličkou levou rukou rýpe v salátu. Vedle Pet. Otec. Matka a Tommy. „A co ty Nancy?“ ptá se matka. „Já si nedám,“ rýpe se vidličkou v salátu. „Nic nesníš?“ diví se matka. „Potkal jsem Debbie, jdou spolu na bowling,“ mluví na Nancy Tommy. 11.53 – 12.03 Polodetail na Nancy a Peta, který se v pozadí za ní cpe. „Bude tam mít asi tunu pizzy,“ říká mimo záběr Tommy. „Dneska ne, v bistru bylo dost vedro a já jsem vyčerpaná,“ Nancy se vidličkou rýpe v salátu. Pet ji sleduje. „Není ti špatně?“ ptá se mimo záběr matka. „Ne, je mi dobře!“ odporuje Nancy. 12.04 – 12.08 Polodetail na otce, matku a Tommyho. Tommy zleva nejblíže, před ním je mísa salátu. Všichni tři nabírají vidličkou jídlo. Matka a otec začínají na ni mluvit současně: „Ale běž, musíš se trochu provětrat… tohle tě vzpruží, ty lasagne jsou výborné….“ 12.08 Polodetail Nancy a Peta. Nancy: „Ale nechtěla jsem vám dělat starosti.“ 12.09 Polodetail na otce, matku a Tommyho.
12.09 – 12. 17 Polodetail Nancy a Peta. „Myslela jsem, že se to už uklidnilo, ale zase mě bolí zuby.“ Bratr bere lasagne do ruky. „Tos mi měla říct,“ mimo záběr matka. „Doktor říká, že se to může stát,“ mimo záběr otec. 12.17 – 12.22 Polodetail na otce, matku a Tommyho. „Dáš si na to led a vezmeš si aspiriny a sníš to, až budeš mít hlad. Nechám ti to v troubě,“ mluví na ní matka. 12.22 – 12.27 Polodetail Nancy a Peta. „Hmm, to by bylo fajn,“ říká Nancy. Pet kouše chleba. Matka mimo záběr: „Eh. Na něco jsem zapomněla.“ 12.27 – 12.32 Celek – celá rodina u stolu. „Domluvila jsem ti ubytování na koleji. Můžou ti dát krásný dvoulůžkový pokoj. Byla bys tam s jednou dívkou z Philadelphie,“ říká matka. 12.32 – 12. 38 Detail na Nancy a její vyděšené oči. „Mami, už jsme si to přece řekly.“ 12.38 – 12.40 Detail na matku, jak se živí jídlem a přežvykuje. „Prosím, chci svůj pokoj,“ Nancy mimo záběr. 12:41 Detail na rozhořčenou Nancy: „Vždycky jsem měla svůj pokoj.“ 12:41 – 12.44 Polodetail na Nancy a Peta: „Proč si to nezařídíš sama?“ – „To je aktivita mámi,“ rozčiluje se Nancy. 12.44 Detail na matku. „Chtěla jsem, abys měla tu možnost.“ 12.46 Detail na Nancy, jak lomí rukama. „Chci mít svoje soukromí. Místo jenom pro mě. Pro svoje věci.“ 12.50 – 12.52 Polodetail na otce, matku a Tomyho. Matka a otec mluví přes sebe. Matka: „Co je na tom špatného?“ Otec: „Sally, dost už o tom bydlení, ano?“ 12.52 – 12.57 Detail na Nancyn obličej. Matka mimo záběr: „Myslím, že tam nebude šťastná.“ Nancy se nervózně kroutí a začíná se zvedat ze židle: „Už toho mám vážně dost,“ a odchází od stolu. 12.58 – 13.01 Celek na celou rodinu u stolu. Nancy odchází. 13:01 – 13.12 Polodetail na otce, jak se otáčí na matku: „Co se s tebou prosim tě děje?“ Kamera se přesouvá za jeho pohledem. Matka drží sklenku bílého vína: „Jsem pološílená. Nevím, co se se mnou děje! Blázinec s tou školou. Už aby to skončilo,“ pije ze sklenky. 13.12 – 13.14 Polocelek na pokoj, kde vidíme koberec, stůl a na něm květináč. V popředí stojí sbalené kufry a krabice. 13.14 – 13.24 Prostřih. Do pokoje s kufry přibíhá Nancy v růžovém županu. Přidává na hromadu další tašku a magnetofon. „Nancy,“ ozve se z dálky matky hlas. Nancy se otáčí do haly. „Jsem v kuchyni,“ volá matka. Nancy jde za matkou, kamera za ní. 13.24 – 13.56 Polocelek kuchyně. V popředí plný stůl. Uprostřed muffiny, talíř s jahodami, hrnky, skleničky a džus. Matka se sklání nad pultem. Nancy vchází dveřmi do kuchyně: „Ano?“ – „Posaď se,“ otáčí se na ni matka a nepřestává v činnosti. „Teď nemůžu. Musím si zabalit spoustu věcí,“ Nancy říká se zkříženýma rukama. „No, tak jdi, vem si snídani s sebou,“ říká ji matka a dává si na stůl talíř. Nancy se otáčí od dveří, otvírá skříň, bere si tác a jde ke stolu. „Nemůžu uvěřit, že si tu poslední den,“ dívá se na ni matka. Nancy si na tác dává misku. „Bude to tu bez tebe jiné.“ – „Mami, budu jezdit na víkendy,“ Nancy si bere konev. „Ne nebudeš,“ matka bere do ruky hrnek a chystá se napít: „Už teď se mi po tobě začíná stýskat,“matka upíjí, Nancy si nalévá mléko a sedá si ke stolu. 13.56 – 14.01 Polodetail na Nancy, která se skrčila na úroveň matky. „Mami… promiň… byla jsem hodně protivná.“ 14.01 – 14.05 Protizáběr na matku, polodetail. Vidíme matčinu nóbl halenku. „Ano,“ dívá se dolů, Nancy vidíme zezadu: „Byla jsem trochu nervózní.“ 14.05 – 14.15 Polodetail na Nancy, která se skrčila na úroveň matky. „Je tak těžké myslet na nový život.“ Matka je vidět zezadu: „Já tě znám. Bude to v pořádku.“ Nancy se na ní nedůvěřivě divá: „Myslíš?“ 14.15 – 14.17 Protizáběr na matku, Nancy vidíme ze zadu: „Jo. Vím to,“ matka přikývne a usměje se.
14.18 – 14.25 Polodetail na Nancy, matku vidíme ze zadu. „mám tě ráda,“ říká Nancy a chytí ji za nos. Nancy se usměje: „Já tebe taky mami.“ 14.25 – 14.30 Protizáběr na matku, Nancy se zvedá z obrazu. A odchází od stolu. Matka kouše do toustu. Nancy na tácu měla ještě džus. 14:31 – 14.32 Detail na tác. Vidíme na něm džus, misku s müsli a mlékem, lžíci a hnědý muffin. 14.33 – 14.45 Polocelek na pokoj Nancy. Tác leží na posteli s květovaným přehozem. Nancy jde k oknu a prohrabává se v knížce z kufru. Zleva vchází do pokoje Tommy: „Mám vzít dolů zbytek věcí?“ jde k Nancy. „Ještě tohle. A to taky,“ ukazuje Nancy po pokoji na krabici s medvídkem, která leží na posteli vedle tácu. „Zbytek dám sem,“ mluví zpoza bratra. Nevidíme na ni. Tommy bere černou tašku a bednu a jde z pokoje. 14.45 – 14.47 Polodetail na Tomyho, jak drží krabici. „Ségra, ty hubneš?“ 14.48 – 14.55 Polodetail na Nancy s vyděšeným pohledem. „Ne, mám pořád šestapadesát.“ – „No nic, vypadáš skvěle,“ říká mimo záběr Tommy. „Dík,“ Nancy se otáčí a šahá do police. 14.56 – 14:58 Polodetail na Tomyho, jak drží krabici. „Asi… budeš mi chybět.“ 14.59 – 15.00 Nancy bere fotku z rámečku z police a láskyplně se dívá na Tommyho. 15.01 – 15.02 Polodetail Tommy. Vidíme i plyšového medvídka, kterého drží. 15.03 – 15:05 Polodetail Nancy s fotkou, na kterou vidíme. „Ty mě taky.“ 15.05 – 15.06 Tommy se usmívá a odchází z pokoje. 15:07 – 15.12 Nancy s knížkou se za ním dívá. Poté její pozornost přitáhne něco jiného. 15.12 – 15. 15 Detail na tác s jídlem, džus, müsli s mlékem, muffin, stále leží na květovaném přehozu 15:15 – 15.18 Polodetail na záchodovou místu. Vidíme ruku, jak do ní vylévá džus, musli. 15:18 – 15.24 Polocelek na Nancy, vidíme ji zespoda. Splachuje záchod. Dívá se, jestli po ní nic nezbylo. 15.25 – 15.30 Polodetail na váhu a nohy na ní. Vidíme, že se Nancy váží. 15.30 – 15.37 Detail na vyděšený obličej Nancy. Kolej 15.37 – 15.44 Vidíme projíždět auto rušnou ulicí kolem velkého domu. 15.45 – 15.48 Polodetail na Nancy, jak řídí. Matka ji mimo záběr říká: „Tady to vezmi třetí do leva.“ 15.48 Polodetail zezadu na matku, jak ukazuje: „A támhle je tvoje kolej!“ 15.49 – 15.52 Polodetail na Nancy za volantem: „Nemusím tu přece hned dneska zůstat.“ 14:52 – 15. 54 Polodetail na matku zezadu. Nancy mimo záběr: „Můžeme přepsat ve městě.“ 15.54 – 15.57 Polodetail na Nancy za volantem: „Mám tolik věcí. Vypadám jako blázen.“ 15.57 – 15.59 Polocelek na auto zepředu, které brzdí. 15.59 – 16.05 Polodetail na matku a Nancy, které vidíme ještě v autě. „To myslíš vážně?“ ukazuje matka na další auto, které veze věci na střeše. Je tam dívka se svým otcem. „Támhle ta má věci na celé tři roky!“ říká matka otočená zády ke kameře. Nancy se za ní také otáčí „…to tam nahoře, jo?“ slyšíme a vidíme dceru, jak ukazuje otci. 16.06 – 16:08 Detail na vyděšenou Nancy: „Mami, já chci zpátky domů.“ 16.08 – 16.14 Polodetail na matku v další ze svých prestižních halenek. Je načesaná a lomí rukama. „Tak počkej. To já budu sedět v kuchyni a pít čokoládu jen tak sama. Zatímco ty obklopená…“ mluví na Nancy. 16.14 – 16.22 Polodetail na Nancy, matka je ke kameře zády, otočená na Nancy: „…novými přáteli, se budeš skvěle bavit!“ Za Nancy je stále vidět auto s plnými věcmi. Prásknou dveře a do záběru vchází černovlasá dívka v červených šatech, která drží v ruce oblečení: „Ahoj. Já jsem Alison, pokoj 204,“ podává ruku směrem k Nancy.
16.22 – 16:25 Polodetail na Nancy a matku, jak se dívají směrem za rukou, která je v záběru. „Dvě stě dva. Nancy,“ tiskne ji Nancy ruku. 16:25Polodetail na Aloisi, díváme se na ni zespoda. Z Nancyna pohledu. Vidíme kus hlavy Nancy zezadu. „Uvidíme se,“ říká Alison a odchází. Kamera sklouzne na Nancy. Její matka mimo záběr říká: „Vidíš, první vlaštovka…“ 16:29 – 16.30 Polodetail na Nancy a matku. „… už máš kamarádku.“ 16:30 – 16.34 Detail na Nancy. Nevypadá moc šťastně, otáčí se od kamery. 16.34 – 16.49 Polocelek pokoje. Vidíme v popředí krabice, uprostřed polštář, vzadu kufry. Kamera krouží pokojem. Zabírá zespodu Nancy, která sedí na krabicích. „Není tady moc místa. Vymyslíme to jinak,“ mluví matka mimo záběr. Kamera dokrouží až k ní. Za matkou je židle, stůl, rám postele a matrace. Matka ukazuje: „No tak tenhleten stůl dáme pod okno,“ ukazuje na stůl a okno. „Fajn a napřed vybalíme oblečení a knihy necháme nakonec,“ chytá se stolu, že ho ponese, Nancy ji hned přispěchá na pomoc. Nesou spolu stůl. „Tak to bude nejlepší,“ říká matka. 16.49 – 16.57 Polodetail na Nancy, jak se mračí pod tíhou břemene a neví, co říct. „Co říkáš, souhlasíš?“ říká mimo záběr matka. „Tak jo,“ říká nepřesvědčivě Nancy. 16.57 – 17.11 Celek matka, jak neví co dál, Nancy ji pozoruje. „Dobrá. Co teď. Teď… Když otočíme postel, budeš mít výhled na ranní světlo. Hmm. Dobře?“ Otáčí se na Nancy a jde pokojem. „Tak jo,“ říká Nancy. „Budeš to tady mít opravdu moc hezké,“ matka bere postel, Nancy ji pomáhá. 17.12 – 17.28 Celek na schody, po kterých běží studenti. Před nimi vidíme krásnou budovu s průčelím a sloupy. „Tak se měj,“ říká někdo z nich, „mám ještě hodinu. Uvidíme se večer.“ – „Tak čau.“ Odpovídá jiný. Mezi studenty poznáváme i Nancy, prochází přímo středem schodiště. Sama. V náručí nese knihy, drží je křečovitě přitisknuté na sebe. 17.30 – 17.42 Je noc. Zprava přibíhá Nancy a probíhá ve vytahané mikině po běžecké dráze. 17.43 – 17.58 Polodetail zezadu na Nancy, jak jde po chodbě. V mikině a kraťasech. Na chodbě postávají studenti. „Nancy,“ volá na ní někdo. „Nancy!“ Nancy se otáčí otráveně a vrací se do dveří pokoje. „Ahoj,“ zdraví. „Pojď dál,“ ozývá se mi mimo záběr. Vidíme do pokoje na tři studentky. Vlevo je postel, o ní opřené kolo, na zemi sedí dvě bělošky a černoška. Mají před sebou otevřenou krabici s pizzou a v ruce mají kolu. Jsou nasvíceny pokojovými lampičkami. Nancy je mimo záběr: „Jenom se převlíknu.“ – „Radši si vem kousek, dokud je,“ ukazuje ji dívka, která sedí vpravo. „Super,“ říká Nancy. 17.58 – 18.00 Polodetail na Nancy, jak se rukou opírá o dveře a dívá se smutně. 18.01 – 18.03 Vchází do záběru a sklání se pro pizzu, „díky“. 18.03 Záběr polocelek zpět na dívky. Černoška říká. „Vsadím se, že už ji dneska neuvidíme.“ 18.04 Vidíme Nancy odcházet. Její záda. 18.04 – 18.14 Záběr polocelek na dívky. „A zejtra řekne, že se musela učit,“ říká dívka vlevo. „Je divná,“ říká černoška. „Nech toho. Vždyť je dobrá,“ brání se dívka vpravo. „Šprtat. Šprtat. Šprtat. Běhat. Běhat. Běhat,“ kroutí hlavou dívka vlevo, „je divná, divná, divná.“ 18.15 – 18.24 Polocelek na Nancy, jak si sedá na postel. Její pokoj je uspořádaný. Vlevo vidíme knihovnu, na ní svítit lampičku, vpravo postel, na které jsou plyšáci a polštáře. Na stěně visí dva obrazy se smutnou krajinou, na zdi poličce s květinami. Nancy má najednou na sobě dlouhé legíny. Sedá si na postel. Prohlíží si pizzu a pak ji vyhazuje do koše. 18.25 – 18.46 Detail na několik kartáčů a hřebenů, toaletní vodu a monitor počítače, v pozadí svítí stolní lampička. Hraje piano. V monitoru vidíme odraz obličeje Nancy, úzkostlivě si rovná hřebeny. Dívá se na sebe do odrazu a není spokojená. Návštěva doma 18.47 – 18.56 Záběr na hnědé auto a dům Nancyných rodičů.
18.57 – 19.05 Tommy běží po schodech, zespodu přichází matka: „Nancy ještě nevstala?“ – „Ne, asi ne,“ kroutí Tommy hlavou a lomí rukou, „nevím“. – „Jdu za ní,“ matka běží po schodech nahoru. Tommy v záběru osamí, rozhlíží se. 19.05 – 19.53 Polodetail na temný pokoj. Vepředu v záběru spí Nancy. Do pokoje přichází v pozadí u okna matka: „Nancy, ty ještě spíš?“ hraje si se záclonou a zvedá ji. Do pokoje jde ostré světlo. Nancy se pohne: „Spala jsem.“ Matka jde k její posteli: „Volala Debbie. Je na cestě sem.“ – „Co jí to napadlo,“ říká Nancy a stále leží stejně. „Pozvala jsem ji,“ sedá si matka k Nancy na postel. „Můžete jít spolu ven,“ říká k ní Nancy a zavírá oči. „Nancy, přijela si v pátek ráno a od té doby si v posteli. Debbie tě chce vidět. A ty bys měla vstát a jít hezky mezi lidi,“ matka na ní pokládá ruku. „Přijela jsem domů, abych nebyla mezi lidma. Svoje kamarádky si pozvu sama.“ – „Hej. No. Šest týdnu ve škole a ty už nikoho nepotřebuješ,“ sklání se k ní matka, „když vstaneš a přijdeš dolu, všechno se ti bude zdát mnohem lepší. Věř mi. Vím to,“ hladí ji po vlasech a jemně ji pleskne. „Dobře,“ vzdává se Nancy. Matka odchází ze záběru, Nancy znovu zavírá oči. 19.54 – 20.10 Detail na stůl, na kterém jsou plechovky s kolou, vlevo s červenou barvou, uprostřed jedna bílá, pár obalů od kazet, magnetofon. K bílé otevřené jede ruka, je to Nancyna hubená ruka, která si ji bere a obchází stůl, kde sedí Debbie: „A víš, co potkala jsem tam prima holky. A taky ňáký bezva kluky.“ Nancy má růžové tričko a džínovou sukni s laclem. Na stole před Debbie jsou brambůrky a mísy s dalšími dobrotami. „A co ty?“ otáčí se na ni Debbie. Nancy se směje a pokládá plechovku na římsu: „No. To já taky.“ „Ňákej objev?“ ptá se Debbie. „Nehodlám se vázat,“ kroutí se Nancy. 20.10 – 20.12 Polodetail na Nancy. V obraze je zezadu hlava Debbie, v popředí kola, vedle Nancy její plechovka, za Nancy modré nebe a stromy. Nancy se zašklebí: „Víš, kolik kalorií si právě snědla?“ 20.13 – 20.17 Detail na Debbie, která dožvýkává sousto a tváří se divně. 20.17 Polodetail zespoda na Nancy. „Aspoň tisíc.“ 20.18 – 20.21 Polodetail z výšky na Debbie. V ruce drží sousto a směje se. Dá ho do pusy: „Jsi mladá jen jednou, ne?“ 20.22 – 20.34 Polodetail na ruce Nancy, které si mne. Debbie mluví mimo záběr: „Když jsem u toho, jdeš večer k Danymu DeSantovi? Jeho rodiče odjeli na víkend.“ Kamera jede nahoru, vidíme v polodetailu Nancyn obličej, jak se šklebí: „Já nevím. V pondělí píšu test a máma má zítra narozeniny. Mám spoustu úkolů.“ Vykrucuje se. 20.34 – 20.38 Polodetail z výšky na Debbie. „Nancy, máme jenom tenhle večer a zejtra pár hodin,“ kroutí hlavou. 20.38 – 20.40 Polodetail na Nancy. V obraze je zezadu hlava Debbie, v popředí kola, vedle Nancy její plechovka, za Nancy modré nebe a stromy. Nancy se zašklebí: „Pokusím se,jo?“ 20.40 – 20.42 Detail na Debbie: „Co je ti?“ 20.43 – 20.49 Polodetail z jiného úhlu na Nancy. „Vždycky jsme chodívaly spolu ven.“ – Nancy se stále šklebí. „Zkusím to a přijdu k Danymu. Spokojená?“ 20.50 Polodetail na Debbie, která se tváří starostlivě. 20.51 – 20.54 Polodetail s kolou na Nancy. Ozve se troubení auta. Obě se otočí. Je slyšet hudba z magnetofonu. „Přijela ti máma,“ říká sarkasticky Nancy k Debbie. 20.54 – 21.00 Polodetail na Nancy, která se stále tváří divně. Zpoza ní přichází matka: „Ahoj Nancy. Zlato, příjdem pozdě.“ „Už jdu,“ otáčí se Debbie k matce. 21.01 Polodetail s kolou na Nancy. Nancy se mračí. 21.02 – 21.05 Polodetail na Debbie, vidíme záda Nancy. Debbie se zvedá: „Uvidíme se.“ 21.06 – 21.14 Polodetail s kolou na Nancy. „Dobře.“ Debbie odchází. Nancy stojí na místě. Rozhlíží se, vypadá zhnuseně. Letiště 21.15 – 21.18 Celek na letiště. Přistává letadlo.
21.18 – 21.29 V popředí jde technik. Za ním přijíždí letadlo kolem hangáru. Na něm je vidět nápis WALSCH. Kamera se odtahuje a vidíme Nancy a matku. Nancy ukazuje na nebe. Matka je v kostýmu a kabátu, Nancy má také kostým: „Táta se vrací, vidíš!“ obě se dívají do dálky. 21.30 – 21.32 Celek. Letadlo přistává na runway. „Kéž bych ho zajímala jako letadla,“mluví mimo záběr matka. 21.33 – 21.35 Polodetail na Nancy a matku. „Oh, mami, prosím,“ dává ji ruku kolem zad Nancy a jde ze záběru. Obě jdou pryč. 21.36 – 21.41 Po runwayi přijíždí letadlo. 21.42 – 21.48 Detail na vrtuli a přijíždějící čumák letadla. V kokpitu vidíme Nancyna otce. Vystupuje. „Naschle,“ loučí se. 21.49 – 21.51 Od hangáru přibíhá Nancy a její matka. 21.51 – 21.53 Nancy podbíhá pod křídlem. Otec je zdraví: „Ahoj holky.“ 21.54 – 22.05 Otec jde s dcerou a ženou. Drží je kolem ramen, v ruce má kytici. „Sleduješ přírůstek Walshovi letecké přepravy?“ žertuje otec. „Jo. Dostals ho za dobrou cenu?“ ptá se matka. „Přesně, jak jsme o tom mluvili. Ale tohle je moje výhra. Všechno nejlepší,“ dává matce květinu a líbá ji. „Měli bysme jít. Kluci na nás čekají,“ říká Nancy a všichni jdou ze záběru pryč. „Vážně?“ ptá se otec. „Ehm,“ říká Nancy. 22.06 – 22.22 Detail na stůl. Jsou na něm špinavé talíře a sklenice s bílým vínem. „Tati, kolik si za ty Koi zaplatil?“ ptá se syn. „Ty ryby budou zlatej důl,“ odpovídá otec. „Určitě se to vyplatí,“ říká Tommy. „Stáli jako to letadlo?“ ptá se Pet. Teď vidíme, že je rodina v restauraci. Zády k nám sedí zleva Pet, Tommy, Nancy, matka a otec. Číšník se nahýbá k Nancynu talíři a odnáší ho. „Ale dej pokoj,“ lamentuje otec. „Nancy, vůbec nic si nesnědla,“ dívá se na ní matka. „Ten dresing byl ňákej divnej,“ otáčí se na číšníka Nancy. „Můžu vám přinést něco jiného,“ říká číšník. „Hm, měla jsem spoustu česnekovýho chleba,“ kroutí se Nancy. 22.22 – 22.26 Polodetail na bratra a otce. „Kde? Tady určitě ne. “ ptá se Pet. „Bude jíst, až bude chtít,“ brání ji Tommy. 22.26 – 22.30 Polodetail na Nancy a Tommyho. Nancy: „Děkuju.“ – „Tohle bych teda nedokázal,“ Tommy si hraje s jejími hodinkami. „Ty hubneš, ségra.“ – „Víš, bráško, každej se nemusí cpát jako ty.“ 22.30 – 22.32 Polodetail na Peta a otce. Pet se podezřívavě na Nancy dívá. Číšník odnáší otci talíř. „Každý nemusí být jak vepř,“ říká mimo záběr Nancy. 22.33 Polodetail na Nancy a Tomyho. Tommy se směje 22.34 Polodetail na Peta a otce. Pet říká: „Umí.“ 22.35 – 22.38 Polodetail na Nancy a Tomyho. „Snědla jsem, kolik jsem chtěla, tak toho nech, jo?“ – „Snad jsem toho tolik neřek. Nebo jo?“ rozčiluje se Tommy. Mimo záběr slyšíme matku přerušující Tomyho: „Myslela jsem, že si to užijeme?!“ 22.38 – 22.43 Polodetail na Peta a otce. Pet: „Představa Nancy o užívání je všechny dokonale otrávit.“ Otec se šklebí a dívá se na Peta. 22.43 – 22.45 Polodetail na Nancy a matku. Nancy: „To ty tady všechny otravuješ,“ mluví na Peta, ale dívá se do stolu. „Jako vždycky.“ – „No, tak,“ přerušuje ji matka. 22.46 – 22.49 Polodetail na Peta a otce. „Žertoval jsem,“ říká Tommy. Bratr a otec mluví přes sebe. Otec „Nezapomněli jste, že má vaše matka narozeniny?“ – „To snad pochopil každej, ne?“ 22.49 – 22.52 Celek na celý stůl. Číšník přináší matce dort. „Tak je to tady. Hlavně nezpívejte tu písničku, strašlivě ji nesnáším.“ 22.52 – 22.59 Detail na Nancy, která se chápavě dívá. „To by byla moje smrt. Někdo chce zpívat?“ ptá se mimo záběr matka. Nancy kulí oči.
V posilovně 22.59 – 23.31 Detail na nohy na rotopedu, kamera jede po zástupu rotopedů, až dojede k Nancyně matce. Polodetail na matku: „Tak jo, dám si ještě dalších deset minut. Nancy zavolá do kanceláře v pět,“ říká ženě vedle. „Víš, ona se už Debbie vůbec neozvala.“ – Eh. Má dost práce ve škole,“ vykrucuje se matka. „Ehm,“ říká matka Debbie, „viděla jsem ji minule. Běhat na Macopinu. Zdá se mi strašně hubená, Sally. Strašně. Debbie to taky říká!“ – „Znáš děti, buď snědí na co přijdou, nebo nejedí vůbec.“ 23.32 – 23.47 Detail na nohy na ortopedu, které zastavují. Kamera jede nahoru, v polodetailu vidíme matku Debbie a matku Nancy. „Poslouchej chvíli, ano?“ říká matka Debbie. „Moje přítelkyně Sheila je školní psycholožka. Popsala jsem jí Nancy.“ – „Cože si?“ – „Říkala, že ta dívka může být…“ 23.48 – 23. 58 Polodetail pouze na matku Nancy. Matka Debbie mluví mimo záběr: „…anorektička. Nikoho jsem nejmenovala.“ „Anorektička?“ rozčiluje se matka Nancy. Lomí rukama: „Ona nemá ponětí, o čem mluví. To není možné, že by Nancy… v žádném případě. Vyřiď té… jak se jmenuje… že je úplně mimo.“ 23.59 – 24:24 Polodetail na obě. „Mohla by sis s ní promluvit,“ říká matka Debbie. Matka Nancy funí: „Nancy je v pořádku. Možná trochu ve stresu. Tvrdě pracuje. A asi dobře nejí. Ale za chvíli přijede na prázdniny. Odpočine si. Vykrmíme ji. A můžeš mi věřit, že to zase bude moje Nancy!“ neříká příliš přesvědčivě matka Nancy. „Aspoň si promluv se svým doktorem!“ 24.24 – 24.39 Polodetail na matku Nancy. „Che, končím,“ říká matka Nancy a odchází od rotopedu i z tělocvičny. Vychází prosklenými dveřmi. Kamera sleduje utrápenou matku Debbie. V hangáru 24.39 – 24.41 Celek. Letadlo kluzák. Velká kladka. Pobíhají tu dělníci „Jo, ukaž, hoď mi to sem!“ říká jeden druhému. 24.42 – 25.02 Detail, na tabuli píše ruka něco fixou. Přichází do obrazu muž s taškou. Ruka patří Nancyně matce. Muž je její bratr: „Sestřičko, máš chvilku?“ Matka naštvaně odpovídá: „Co.“ – „A jéje.“ – „A jéje co?“ – „Už od dob, co jsme byli děti. Když slyším tohle „co“ z tvých úst, něco mi říká – jdi pryč. A pěkně rychle.“ Matka přechází od tabule do kanceláře: „Mám děsnou náladu.“ – „Opravdu?“ – „Jo.“ – „Můžu ti pomoct?“ bratr se opírá o zeď. Matka hledá něco na stole: „Dostanu se z toho. Tak co?“ 25.02 – 25.08 Polodetail na bratra, vidíme kus hlavy matky zezadu: „Dvě věci. V pátek večer pořádá pro mě Cindy párty. Desáté výročí promoce.“ 25.08 – 25. 11 Protizáběr – polodetail na matku. Vidíme kus ruky bratra zezadu. Za matkou je na nástěnce přišpendlený papír s výrazným: NO. „Desáté?“ diví se. „Je to možné?“ 25.11 – 25.14 Polodetail na bratra, vidíme kus hlavy matky zezadu: „Někdy je to jako sto let. Někdy jako loni. Rád bych, abyste s Tomem přišli…“ 25.14 – 25. 17 Protizáběr – polodetail na matku. Vidíme kus ruky bratra zezadu. „A děti samozřejmě taky, když budou chtít.“ Matka: „Přijdeme. Jo.“ 25.17 – 25. 53 Celek na oba dva v kanceláři. Matka přechází zpět k tabuli. „Za druhé,“ zvedá bratr prst a dívá se do tašky. „Šel jsem koupit dárek Cindy. A viděl jsem dárek pro Nancy k vánocům. Vytahuje z tašky kožený batoh. Co mu říkáš?“ ukazuje ho matce. Ta stále píše na tabuli, nedívá se na bratra. „Ha, co?“ otáčí ho. „Ha, pěkný,“ dívá se matka. „Líbí se ti?“ ptá se bratr. „Jistě, že jo,“ matka. „Á, bezva,“ dává ho zpět do tašky. „jen jsem se chtěl ujistit. Víš, že mi chybí?! Bylo to fajn, když se občas zastavila za mnou v restauraci a pomáhala mi. Jak se má?“ ptá se matky, která zase běží do kanceláře. „Skvěle.“ Zezadu přibíhá otec Nancy. Bratr ho zdraví: „Ahoj.“ – „Ahoj, rád tě vidím.“ Bratr: „Taky musím běžet. Ahoj. Pa, Sally. Nezapomeň.“ Matka mimo záběr: „Pa. Ahoj.“ Otec jde za tabuli za matkou: „Sally, Charlie
Heller přiveze v úterý letadlo a chce odhad na celkovou generálku,“ jde za ní do kanceláře. Vidíme oba. Otec bere do ruky složku. 25.53 – 26.04 Detail na matku, která bere telefon, který zvoní. „Sally Walshová… Jo…. Co je to…. Dobře… Jo v pořádku. Musím už jít. Dík za zavolání,“ pokládá telefon. 26.04 Prostřih na manžela, jen se po ní podívá zvídavým pohledem. 26.04 – 26.10 Detail na matku. Pokládá telefon. Otec se ptá: „Kdo to byl?“ „Jenom Philis. Dlužila mi omluvu.“ 26.10 – 26.12 Detail na otce v čepici. „A za co?“ 26.12 – 26.25 Detail na matku: „Na cvičení. Přehnala to.“ Otec projde obrazem: „Co říkala?“ „Víš, má jednu utkvělou představu. Že je Nancy anorektička.“ 26.25 Detail na otce, matka kus zad. „To jako, že se týrá hlady?“ – „Jo.“ 26.26 – 26.29 Protipohled. Detail na matku: „Zhubla se, ale myslím si, že jí to sluší.“ 26.30 – 26.33 Detail na otce, matka kus zad: „Já si to taky myslím. Neměj obavy,“ naklání se k ní a líbá jí. 26.33 – 26.39 Polocelek na oba, jak on odchází. Ona: „Z toho obavy nemám,“ vzdychne a mávne rukou. 26.40 – 26.57 Hraje smutná vážná hudba. Záběr na podzimní zahradu a průčelí jejich domu. Díváme se oknem dovnitř. Tommy říká: „To jsem si moch myslet, cha cha.“ Kamera zabírá celou rodinu, jak sedí u stolu. 26.57 – 27.16 Bratr vchází v polodetailu se špinavým nádobím do kuchyně. Na stole víno, ovoce. Nancy myje nádobí: „Celá americká armáda nenadělá tolik nádobí.“ Bratr vedle ní pokládá talíře. „Jestli chceš pokračovat tímhle tempem, budem tu do úterka,“ mluví na něj Nancy. Bratr jí ukazuje talíř, na kterém je ubrousek a v něm zmuchlané velké množství jídla: „Ne, jen mi řekni, jestli je tenhle tvůj.“ Ona se na něj podívá a je v rozpacích: „Oh, Pete, jestli sis nevšim, ty talíře jsou stejný, jak můžeš vědět…“ 27.16 – 27.19 Polodetail na Peta jak drží talíř proti Nancy, Nancy hlava zezadu. „čí tenhle byl?“ – „Já to vím. Je tvůj.“ 27.19 – 27.23 Protizáběr. Polodetail na Nancy. „A víš, jak to poznám?“ jeho ruka rozbaluje ubrousek. 27.23 – 27.25 Detail na Peta: „Všechno jídlo tam zůstalo.“ 27.25 – 27.27 Detail na talíř s jídlem. 27.27 – 27.29 Detail na koš, kam Pet vyhazuje zbytky. „Pete! To je mámin ubrousek!“ shýbá se Nancy a vytahuje ubrousek z koše. 27.29 – 27.33 Polodetail na rozhořčeného Peta. Nancy se zvedá k němu do obrazu. „Co je s tebou Nancy?“ ptá se jí. Nancy se rozčiluje: „Nic se mnou není.“ – „To bych neřek.“ 27.33 – 27.35 Polodetail na Nancy: „A nech mě na pokoji, Pete! Jasný?“ 27.35 – 27.38 Polodetail na Peta. Z dálky slyšíme otcův hlas: „Co se to tam děje?“ 27.38 – 27.43 Záběr na jejich záda. Nancy: „To nic. Upadla mi vidlička do drtiče odpadků.“ – Matka z jídelny: „Snad né z té nové soupravy?“ 27.43 – 27.48 Celek na vchod do kuchyně, kde přibíhá matka. „Zachytil jsem ji mami,“ mluví mimo záběr Pet. Přichází i otec: „Šel bych trochu na vzduch,“ bere si bundu, kterou dává matce. Ta se za ním otáčí: „Dobře. To je dobrý nápad.“ 27.48 – 28.06 Polodetail na Peta, matku a Nancy. Matka k Nancy: „Díky za sklízení nádobí,“ dívá se i na Peta. Nancy se směje: „Není zač mami.“ Matka ji hladí po vlasech: „Šťastné díkuvzdání.“ – Pet: „Šťastné díkuvzdání.“ – „I tobě mami,“ říká Nancy. Matka pohladí i Peta po vlasech a odchází. Pet naštvaně odhazuje ubrousek a odchází z kuchyně. Nancy tam zůstává sama a je smutná. 28.06 – 28.37 Polodetail na matku a otce, jak jdou z domu nocí pryč. Matka: „Viděls, kolik toho snědla?“ – „Když jedla toho krocana a všechny báječný přílohy, věděl jsem, že je to zase ona,“ objímá matku a bere ji na klín. Oba se smějí. „Já taky. Jsem optimistka.“ „To já jsem
taky.“ – „Hm. Snad jen jedna věc. Měla by zajít k doktoru Martinovi. Může být trochu chudokrevná.“ – „To jsem si taky myslel.“ – „Prý si začínáme být podobní.“ – „Opravdu, tak to máš štěstí,“ říká otec a objímá ji. Ona se směje a svítí na ně slunce. Na stadionu 28.38 – 28.52 Je noc. V hledišti na stadionu vidíme běhat postavu. Nahoru dolů. Stále dokola. Hraje hrozivá hudba. 28.52 Záběr, jak Nancy běží dolů. 28.53 – 29.02 Záběr, jak Nancy běží nahoru a dolů. 29.02 – 29.12 Záběr, jak Nancy běží dolů a padá vyčerpáním. 29.13 – 29.30 Polodetail na Nancy, jak leží na zemi. Těžko se zvedá, bolí ji nohy. Veselé Vánoce 29.31 – 29.48 Celek na vánočně vyzdobený dům v noci. Svítí světýlka. Kamera nahlíží oknem dovnitř. Tam Pet jde za otcem: „Zatopil jsi v krbu?“ – „Snažím se,“ sklání se otec ke krbu. 29.49 – 30.00 Hraje vánoční hudba. Detail na žehličku v ruce, jak jezdí po žehlicím prkně a po šatech. Kamera jede nahoru, matka chodí po kuchyni, kde je na stole krocan, svíčky, spousta jídla. „Tak co, Tome, už nám hoří v krbu?“ Mimo záběr slyšíme zvonek a otce: „Jdu tam.“ 30.01 – 30.09 Záběr na pokoj, kde je otec u krbu. Zvedá se. Matka mimo záběr: „Někdo jde včas!“ Zvedá se i Pet. Oba jdou ke dveřím. Vchází bratr Sally s manželkou. „Veselé Vánoce,“ říká otec a všichni se objímají. 30.10 – 30.13 Polocelek na prostřený stůl, obraz je orámovaný jehličím. Je tu Tommy, Pet, otec, bratr Sally s manželkou. Přichází matka. Otec: „Tak jak se máte?“. Matka: „To jsem ráda, že jste tady! Nazdar!“ 30.14 – 30.21 Polodetail na matku a švagrovou. Objímají se. Švagrová: „Šťastné vánoce,“ sundává si kabát, „můžu s něčím pomoct?“ Matka drží v ruce ramínko s šaty: „No, třeba bys mohla… hm… třeba trochu podlít pečeni. Musím nahoru odnést šaty pro Nancy,“ otáčí se ke kameře. 30.22 – 30.27 Polocelek na bílé dveře. Zavřené. Ozývá se klepání. Nancy mimo záběr: „Dále!“ Polodetail na matku, která vchází do dveří. Vidíme její vyděšený výraz. Chytá se rukama za pusu a děsí se. 30.28 - 30.30 Americký celek na záda Nancy, vidíme, jak se prohlíží v zrcadle. Vidíme také odraz v zrcadle, tam stojí v bílém spodním prádle, vyhublá. Vpravo svítí rudým světlem lampička a vidíme obraz rozbozřeného moře na zdi. Hraje strašidelná hudba. 30.30 – 30.35 Detail na Nancyn obličej, je rozmazaný. Za ní stojí matka, která je ostrá, drží se za obličej, je vyděšená: „Proboha Nancy!“ Kamera zaostřuje na Nancy, ta má nepřítomný výraz. „Co je to?“ ptá se matka. 30.35 Detail na Nancy s odrazem na zrcadlo. Vidíme na obrazu s mořem navíc černou postavu na koni. „Co je mami?“ 30.36 – 30.38 Detail na matku: „Bože můj!“ vyděšený výraz. 30.38 – 30.40 Polodetail na Nancyno hubené tělo otočené k matce. A zezadu ho vidíme v zrcadle. Nevidíme Nancyn obličej. 30.41 – 30.43 Detail na matku. Vzdychá, lomí rukama a prohlíží si Nancy. 30.43 – 30.45 Polodetail na Nancy, která se nepřítomně dívá na matku. 30.45 – 31.00 Černá obrazovka, z ní se vynoří v americkém celku otec a bratr Sally, kterému dává do ruky dřevo. Bratr: „Myslíš, že to unesu? Je toho nějak moc.“ Smějí se. Otec: „Ještě trochu,“ přidává mu dřevo. Mimo záběr slyšíme vyděšený hlas matky: „Tome!“ Muži se otáčí. Zpoza záběru přibíhá matka. „Co?“ ptá se otec, „co se děje?“ Matka pláče a běží k němu do náruče. Pláče a vzdychá: „Nancy… přišla jsem k ní, když vyšla z koupelny…“
31.01 – 31:02 Detail na otce: „No tak řekni, co se stalo!“ naléhá. 31.03 – 31.05 Detail na matku: „Ona je úplná kostra. Nemá jistě ani pětačtyřicet kilo.“ 31.06 – 31.08 Detail na otce. Matka mimo záběr: „Samá kost a kůže…“ 31.09 Detail na bratra. Matka mimo záběr: „Proboha. Co se to s ní děje?!“ Otec mluví současně: „Sally, uklidni se!“ 31.10 – 31.14 Americký celek na všechny tři. Bratr drží dřevo. Otec objímá matku, ta se ho křečovitě drží. „Pojď. To bude dobrý. Pojď taky,“ objímá ji otec. Bratr pokládá dřevo a všichni odchází k domu. 31.14 - 31.20 Celek na pokoj, uprostřed vidíme Peta a Tommyho, jak drží sklenky a povídají si. Kolem je žena, muž, muž a dítě, všichni si připíjí a smějí se. Na stole září svíčky. Pokoj je ozářený světlem svíček. „Jistě. Vem si co nejvíc, než se o to brácha postará,“ směje se Pet a nabízí ženě cukroví. „To víš, že jo, budu čekat na tvoje dovolení“ říká Tommy a bere si. 31.20 – 31.27 Celek na dveře, kterými vchází v černých šatech Nancy. Šaty ještě zdůrazňují její hubenost. Má ruce složené v klíně, padá ji jedno ramínko, vchází do pokoje: „Veselé Vánoce, všem!“ upravuje si šaty, usmívá se a jde k nim. 31.27 – 31.28 Detail na Peta, dívá se starostlivě na Nancy. 31.29 – 31.31 Americký celek na Nancy, která se cudně usmívá. Ruce za zády. Pak zase před sebou a kráčí do pokoje. 31.32 – 31.35 Celek na Peta, Tomyho a zbytek společnosti. Pet se dívá do země. Ozývají se rozpačité vzdechy, společnost utichla. 31.35 – 31.37 Celek na nazdobenou kuchyň, na stole je červený ubrus, je prostřeno, všude září svíčky, leskne se křišťálová souprava. Dveřmi vchází otec a matka. A za nimi bratr Sally. 31.37 – 31.41 Celek na chodbu a obývací pokoj. Vidíme Nancy zezadu, Tommy je k ní otočený, zbytek společnosti si jich nevšímá. Nancy jde k ženě: „Ahoj teto, ráda tě vidím,“ objímá ji. 31.42 – 31.44 Polodetail na matku a otce. Matka chytá otce za ruku: „Vidíš to?“ Za nimi se vynoří její bratr. 31.44 – 31.47 Americký celek na Peta, Tomyho, Nancy, její tetu a pokoj. Nancy se pouští tety a stojí uprostřed všech. 31.47 – 31.51 Polodetail na bratra Sally, matku a otce. Bratr: „Tohle je moc vážná věc,“ kroutí hlavou, „už jsem se s tím setkal. Znám rodiče té dívky.“ 31.51 – 31.53 Americký celek na Peta, Tomyho, Nancy. Vidíme je z profilu. Nancy se otáčí. Bratr Sally mimo záběr: „Je opravdu nemocná.“ 31.53 – 31.58 Celek na chodbu, na jejím konci stojí bratr Sally, matka, která se drží za rameno otce. Vážný rozhovor plný slibů 31.58 – 32.07 Detail na nazdobený vánoční stromek, krb. Matka mimo záběr: „Co se to děje?“ Kamera jede po pokoji. Zabírá matku na židli, otec stojí za ní, rozkročené nohy a drží se židle: „Trápí tě něco?“ Kamera se přibližuje k matce: „Musí se dít něco zlého, něco, co tě zraňuje.“ Vidíme Nancynu hlavu zezadu. Matka: „Když nám to řekneš, můžeme ti pomoct.“ 32.07 – 32.14 Polodetail na Nancy, která sedí v růžovém svetru v křesle a dívá se nepřítomně do strany, zvedá ramena: „Nevím, co to je.“ Matka mimo záběr: „Ubližuješ si.“ – „Já vím, mami, já vím.“ 32.14 – 32.18 Detail na matku: „Tohle nebudu snášet, mladá dámo. Musí to přestat,“ rázně vyhrožuje. 32.18 – 32.22 Detail na Nancy: „Dobře. Já vím.“ Nancy vzhlíží nahoru, tam přichází hlas otce mimo záběr: „Chceme od tebe slib….“ 32.22 – 32.30 Celek na matku na židli, otec stojí za ní, rozkročené nohy a zkřížené ruce: „Chceme od tebe slib, že zase začneš pořádně jíst.“ Nancy vidíme záda: „Ale já jim.“ Matka
lomí rukama: „To, co jíš, by nestačilo ani pro myš. Musíš jíst normálně, Nancy, jako dřív,“ lomí rukama. 32.30 – 32.33 Detail na Nancy, která natahuje: „Jistě, ano, já budu,“ kouká na rodiče. 32.33 – 32:40 Detail na matku, která vzdychne a říká: „Dodržíš to?“ 32.40 Detail na otce, který nevypadá moc přesvědčený. Matka mimo záběr: „Chci tvé slovo.“ 32.41 – 32.46 Detail na Nancy, která rezignovaně sleduje rodiče: „Dodržím to. Nevěděla jsem, že vám to dělá takovou starost.“ 32.47 – 32.49 Detail na matku, otec stojí za ní, drží se židle. 32.49 – 32.53 Detail na Nancy: „Prosím, věřte mi, všechno bude úplně v pořádku. To vám slibuju.“ 32.53 – 32.56 Detail na otce, který pokyvuje hlavou. 32.56 – 33:00 Detail na Nancy: „Dobře?“ 33.00 – 33.03 Detail na matku, pokývne hlavou: „Dobře.“ 33.03 – 33.08 Polodetail na Nancy, zvedá ramena: „Můžu teď už jít? Mám dost práce.“ 33.08 – 33.23 Celek na matku na židli, otec za ní, zkřížené ruce. Matka: „Běž!“ Otáčí se na otce, Nancy se zvedá a jde pryč. Otec přechází po pokoji. Matka: „Myslím, že to chápe.“ 33.23 Detail na otce, který pokyvuje hlavou. 33.24 – 33.29 Detail na matku, která pokyvuje hlavou, rozhlíží se po pokoji, rukou si mne nos. Starostlivý Tom 33.30 – 33.43 Záběr na přijíždějící auto, v pozadí letadlo, hangár. Z hangáru jde matka v baloňáku: „Ahoj,“ říká k zastavujícímu autu. „Sally,“ ozývá se z auta. „Tommy,“ jde matka blíž. Z auta vychází její bratr Tom: „Poslyš, co se k čertu děje?“ – „Proč?“ – „Co? Volám, ty se mi neozveš. Pak zastihnu Nancy a ta mi řekne, že jede do školy.“ 33:43 – 33.50 Detail na matčin obličej, vidíme profil Toma. Matka: „Měli jsme s ní s Tomem velmi vážný rozhovor dnes ráno. A ona mi slíbila, že zase bude pořádně jíst. Znáš Nancy…“ 33.50 – 33.53 Detail na Toma. Matka stále mluví, vidíme její vlasy zezadu: „…ona je spolehlivá. Dodrží slib…“ 33.53 – 33. 56 Detail na matku: „…Bude to dobré. Zvládneme to.“ 33.56 – 34.02 Detail na Toma: „Promluvte si s Tomem ještě jednou. Měli byste ji umístit na Parkerovu kliniku, Sally,“ říká rázně. 34.02 Detail na matku. Tom stále mluví: „Umí tam léčit tyhle poruchy.“ 34.03 – 34.05 Detail na Toma: „Musí přibrat na váze.“ 34.05 – 34.07 Detail na matku: „Vždyť ti to celou dobu říkám, slíbila to!“ 34.07 – 34.10 Detail na Toma: „Sakra. To, že to slíbila, nic neznamená…“ 34.10 – 34.13 Detail na matku, Tom stále mluví: „…viděl jsem to.“ 34.13 – 34.20 Detail na Toma: „… Neutěšuj se tím, že to máš pod kontrolou, protože, když tohle nepřestane, může umřít.“ 34.20 – 34.25 Detail na vzdychající matku. 34.25 Detail na Toma, který se otáčí za sluncem. To ozařuje jeho tvář. U Toma v restauraci 34.25 – 34.34 Polodetail na číšníka v bílé košili a červené vestě. Drží v ruce konve. Nese je přes restauraci dál. 34.34 – 34.55 Polodetail na Toma, který sedí u stolu. Přichází k němu Nancy, zkřížené ruce: „Proč si mámě nalhal, že jsem nemocná a že se musím jít léčit na nějakou blbou kliniku?“ Otáčí se k ní: „To nejsou lži, Nancy. Jsi nemocná a potřebuješ to!“ – „Nejsem! Je mi dobře. Chci, abys jí řekl, že si se spletl.“ Tom ji chytá za ruce, Nancy se tváří nepoddajně. Tom: „Broučku, ty máš zimnici. Přinesu ti kafe, to tě zahřeje,“ zvedá se. Nancy se odtáčí: „Nechci žádný kafe, zavolej mámě do kanceláře!“ Zůstává v záběru sama, Tom je pryč.
34.55 – 34.57 Americký celek na Toma, jak nalévá kafe. A jde do záběru. 34.57 – 35.09 Polodetail na Nancy. Tom jde k ní a podává jí kafe: „Na, vypi to! Dokud, je to horký.“ Nancy se dívá vyděšeně: „Nikdo mě nebude nutit. Jsem plnoletá. Takže, je vlastně jedno, jestli jí zavoláš,“ sedá si na Tomovo místo. On stále drží kávu v ruce. 35.09 – 35.12 Detail na Toma: „Nancy, víš co je to mentální anorexie?“ 35.12 – 35.17 Polodetail na Nancy, vidíme Toma z profilu – pouze od kolem po ramena: „To je nemoc. Moc vážná…“ 35.17 – 35.21 Detail na Toma: „…poslyš, znal jsem jednu dívku. Mohli byste… být dvojčata.“ Nancy mimo záběr: „Ne…“ 35.21 – 25.25 Nancy se zvedá od stolu: „… neposlouchám tě.“ A utíká restaurací. Tom mimo záběr: „Máš strach, že jo?“ Nancy se zastavuje. 35.25 – 35.27 Detail na Toma. 35.27 – 35.43 Detail na Nancy, která křičí: „Nemám strach. A nepůjdu do žádný nemocnice, abych tam každýmu vykládala, co jim a co ne. Slyším to totiž ustavičně a to čtyřiadvacet hodin denně. Jedla si pořádně, Nancy? A co si jedla? Jíst! Jíst!“ začíná brečet a sedá si na židli. 35.43 – 35.48 Detail na Toma. Nancy stále brečí. 35.48 – 35.58 Detail na Nancy, jak se k ní Tom sklání a bere její hlavu do dlaní: „Nancy, já vím. Je to moc těžké.“ – „Chci poslechnout. Chci.“ 35.58 Detail na Toma, který ji sleduje. 35.59 – 36.17 Detail na Nancy: „Jedna moje část to chce udělat. Ale ta druhá to nechce. Je to někde v mojí hlavě? Někde uvnitř? Nevím, nevím jak to zastavit. 36.17 – 36.28 Polodetail na Toma, jak naslouchá Nancy. Ta brečí. „Holčičko,“ utěšuje ji. Parkerova klinika 36.28 – 36.34 Vidíme nápis na modrém pozadí bílými tiskacími písmeny PARKER PAVILION. Kamera se oddaluje, několik lidí po schodech vychází dolů, matka, otec a Nancy jdou nahoru, na kliniku. Otvírají dveře. 36.34 – 36.43 Polodetail na pult. Stojí tam žena v modrém a blondýna v zeleném. Mimo záběr slyšíme Nancy: „Udělala jsem chybu! Pojďte odtud.“ Kamera sleduje ženu v modrém, ta jde zleva doprava. Přímo do záběru přichází rodina s Nancy: „Doktor Partatanan nás čeká,“ říká matka. Nancy se drží matky: „Mami, já sem nechci.“ Otec: „Koukni se na tu dívku…“ 36.44 – 36.49 Protizáběr, po chodbě jede hubená dívka na vozíčku, kterou veze asi její matka. Otec mimo záběr: „Mohla bys to být ty! Není mezi vámi rozdíl.“ 36.49 – 37.00 Polodetail na matku, Nancy, otce. Nancy: „Takhle nevypadám! Vůbec nic mi není.“ Matka: „Nancy, si nemocná. Když to nechce udělat pro sebe, udělej to pro mě a pro tátu. Prosím,“ sklání se k ní matka a všichni mizí ze záběru. 37.00 – 37.11 Polodetail na Nancy a další dvě osoby. Za Nancy stojí rodiče. Žena jde k Nancy: „Pojďte se mnou!“ Nancy: „Máma musí jít taky!“ Muž v brýlích a motýlku: „Ještě si něco řekneme a příjdem,“ muž jde se ženou a rodiči do dveří. 37.11 – 37.25 Polodetail z kanceláře, na dveřích je napsáno …PARTANAN. Doktor: „Posaďte se.“ Matka: „Nechci si sednout.“ Doktor zavírá dveře: „Jaké máte přání?“ Kamera jede po místnosti. Otec sedí, hlavu v dlaních, Matka panovačně stojí nad ním, zkřížené ruce: „Ach můj bože! Chci zpátky svůj život! Svou dceru!“ 37:25 – 37.28 Detail na doktora. Matka mimo záběr: „Co jsme jí udělali? Proč to dělá?“ 37.28 – 37.35 Polodetail na otce a matku: „vždyť nejsme rodina kriminálníků, nejsme blázni, máme se rádi, jsme šťastní,“ lomí rukama. Doktor mimo záběr: „Zaprvé…“ 37.35 – 37.40 Detail na doktora: „… Nancy to nedělá Vám nebo panu Walschovi. Ubližuje sobě.“
37.40 – 37.52 Detail na matku: „To je snad lepší? Ani se mi nezdá!“ matka chodí po kanceláři a jde za otce. „Paní Walschová!“ okřikuje ji doktor mimo záběr. „Sally!“ říká mu matka. Otec je v detailu: „Před pěti měsíci byla naše dcera šťastné děvče. Se spoustou přátel.“ Doktor mimo záběr: „Jistě se vám tak zdála.“ Matka i otec současně: „Jak jste to myslel?“ – „Co tím myslíte?“ 37.52 – 38.00 Detail na doktora: „Poruchy přijímání potravy, mentální anorexii nevyjímaje, jsou složité, nemohu dát jednoznačnou odpověď…“ 38.00 – 38.06 Polodetail na matku a otce. Doktor je zády a stále mluví: „…ale příčiny budou dlouhodobější než pět měsíců. Musím mluvit s Nancy.“ Rodiče stojí proti němu nešťastně. 38.06 – 38.10 Detail na doktora: „… a pak poprosím vás oba. Musíme na tom pracovat všichni.“ 38.10 – 38.12 Polodetail na matku a otce. Matka: „Jak dlouho to potrvá?“ 38.12 – 38.14 Detail na doktora: „To nevím,“ doktor kroutí hlavou. 38.14 – 38.30 K příjezdové cestě u domů Walschů přijíždí béžové auto, míjí stříbrné stojící auto. Na sloupu stále vidíme vánoční výzdobu. Otvírají se dveře u domu. Vybíhá Tommy a Pet. Tommy: „Mami, tati, jak jste to zvládli!“ Otvírají se dveře, vystupuje otec a v pozadí matka: „Ahoj!“ Otec: „V pořádku. Má svůj pokoj. Tommy, Pet a matka jsou v polodetailu, před nimi předek auta. Matka: „He. Mluvili jsme s hlavním lékařem. Vypadá skutečně sympaticky.“ 38.30 – 38.34 Detail na matku. Slyšíme Tommyho: „Co s ní budou dělat?“ 38.34 – 38.43 Polodetail na Peta a Tommyho, za nimi do domu vchází otec: „Budou ji krmit.“ Matka mimo záběr: „Je tam skupinová terapie.“ Tommy se divně dívá na Peta: „Takže je to dobrý?“ Otec, který stojí na schodech u dveří do domu: „Všechno bude v pořádku.“ Synové se za ním otáčí. „Musí dosáhnout toho, čemu říkají odrazová váha.“ Otec zachází do domu. 38.43 Detail na matku: „Pak půjde domů.“ 38.44 – 38.46 Polodetail na Peta a Tommyho: „Můžu jet za ní?“ Obě se otáčí na matku. 38.46 Detail na matku: „Hned to nepůjde. Režim je ze začátku velmi důležitý, ale brzy…“ matka jde ze záběru. 38.50 – 39.16 Přichází mezi Peta a Tommyho. Stále mluví: „…tu zase bude. Jsem vyčerpaná,“ jde do domu, „jdu si lehnout.“ Pet jde za ní a otáčí se k Tommymu, bere ho kolem ramen: „Copak brácho? Buď rád. Doktor dohlídne, aby dobře jedla a pojede domů.“ Tommy se mu vykrucuje a jde taky domů: „Ty seš se vším hned hotovej.“ Pet si vzdychne a práskne s dveřmi, jde taky domů. Terapie 39.16 – 40.04 V polodetailu vidíme černovlasou dívku v pohodlném oblečení, barevné mikině, za ní doktora. Dívka mluví: „Třeba o víkendech. Jak přišel táta domů a začal pít, pak se začal hádat a byl hnusnej.“ Kamera se od dívky odtahuje a krouží kolem skupiny, sedí tu další 4 dívky, mezi nimi i Nancy. „A máma se hned přidala k tý debilní hádce.“ Dívka v béžové mikině: „Strefuje se i do tebe?“ „Ne, ale,“ mluví dívka v barvené mikině. „Ale co?“ ptá se doktor. „Vždycky mám pocit, že se chci ztratit,“ pokračuje dívka. Doktor: „Kolik ti bylo, když si začala mít ten pocit?“ – „Jedenáct.“ – „Tehdy si přestala jíst? Jak ses pak cítila?“ Kamera celou dobu zabírá v polodetailu Nancy. „Líp,“ odpovídá dívka mimo záběr. Doktor: „Možno proto, že si nemohla ovlivnit, co se kolem tebe děje, chtělas mít kontrolu alespoň nad tím, co jíš.“ Dívka: „Tak jsem se pak cítila, že jsem dobrá.“ – „Dobrá?“ – „Jo.“ 40.04 – 40.20 Polodetail na krátkovlasou dívku, která teď mluví: „Všechno, co mě trápilo. Jako… kluci a škola… a kamarádi… budoucnost… přestalo to bejt důležitý.“ 40.20 – 40.25 Detail na Nancy. Stále mluví dívka: „Důležitý bylo to, že nejím.“ Nancy sebou trhne. Dívka: „Byla jsem nadčlověk, ale teď je to jiný.“
40.25 – 40.31 Detail na krátkovlasou dívku. Mluví na ní dívka vedle v mikádu: „Protože už to není to, co ty chceš. Už to chce ono tebe.“ 40.31 – 40.35 Detail na Nancy, která poslouchá jen na půl ucha a nevěřícně kroutí hlavou. 40.35 – 40.37 Polodetail na doktora, který má ruku pod bradou. Vedle sedí dívka v barevné mikině, ruce v klíně, dívá se do země. Doktor: „A co ty, Nancy? Taky to tak cítíš?“ 40.37 – 40.43 Detail na Nancy: „Jsou to všechno jenom řeči. Pátý přes devátý.“ 40.43 – 40.50 Polodetail na doktora a dívku v mikině. Doktor: „Možná. Ale všichni tady bojují se stejnou nemocí. Vžij se do toho, že i ty,“ doktor v ruce žmoulá brýle. 40.50 – 40.54 Detail na Nancy. Doktor mimo záběr mluví: „Co pro tebe znamená uzdravit se?“ – Nancy: „Tuk.“ 40.54 – 41.25 Celek, dveřmi vidíme skupinku s doktorem, za ním je popsaná tabule. Nancy se zvedá. Demonstrativně bouchá dveřmi a odchází chodbou pryč. Kamera ji sleduje. Pak se vrací k zavřeným dveřím a stojí u nich, jako by chtěla vstoupit, ale neměla odvahu, pak se zklamaně rozhlíží a zůstává stát. V nemocniční jídelně 41.25 – 41.49 Detail na stůl, na kterém jsou tácy s jídlem, a u nich sedí několik dívek. Na tácech je hlavně ovoce a hrnky. Dívky jedí, přežvykují. Kamera jede přes jídelnu, až najde v polodetailu Nancy. Nancy bere ubrousek, dává si ho do klína a nenápadně tam začíná schovávat jídlo z talíře. 41.49 – 41. 52 Polodetail na dvě ženy, které vypadají jako sestry. Jedna je asijský typ, druhá blonďatá čtyřicátnice. Asiatka: „Takhle to bude lepší,“ říká to druhé ženě, pak se dívá do jídelny. 41.52 Prostřih na Nancy, jak si dává jídlo do klína. 41.52 – 42.08 Asiatka jde k ní: „Nancy, co to děláš?“ – Nancy: „Nic.“ Asiatka: „Vrať to jídlo na talíř,“ a sype z ubrousku jídlo zpět. Nancy: „Já,“ zvedá se od stolu. Rodiče u doktora na návštěvě 42.08 – 42.25 Polodetail jede po kanceláři, kde skrz okno prochází růžové světlo, a vidíme strom. Kamera zabírá doktora, pak otce a matku. Doktor: „Nancy pocítila neschopnost řídit svůj život. Vysoká škola… odloučení… zdálo se jí, že ztrácí všechno známé a blízké.“ Otec: „Proč přestala jíst.“ Doktor: „Našla něco, co mohla řídit. Přísun jídla…“ Kamera jede, detail na matku, doktor pořád mluví. 42.25 – 42.41 Detail na doktora: „Anorexie je potřeba řídit. Je spouštěna pochybnostmi o tělesné přitažlivosti. Odloučením od blízkých. A také hormonálními změnami. A teď to hlavní, anorexie má devastující vliv na chod rodiny. Je to rodinný problém.“ 42.41 – 42.40 Detail na matku: „Jak to, že jsem neměla zdání, že se něco děje? Vždyť jsme všechno dělaly spolu,“ matka kroutí hlavou. Je unavená, vyčerpaná, smutná. „Jak se to stalo?“ 42.50 – 42.52 Detail na otce. Mimo záběr mluví doktor: „Pochopte, že tou nemocí není nejíst…“ 42.52 – 43.00 Detail na doktora: „…to je jen symptom. Nemocí je, jak Nancy sebe vnímá.“ 43.00 – 43.08 Detail na poličku, jsou v ní křídy. Přichází dívka v košili, jednu si bere a jde ke stolu, kde ostatní dívky malují. Okolo prochází žena a ukazuje na jeden obrázek: „To vypadá zajímavě.“ – „Díky,“ směje se dívka, která si sedla ke stolu. 43.08 – 43.23 Detail na plátky pomerančů, půl banánu a ruku, která si bere pomeranč. Žena v pozadí mluví: „Už jste o tom uvažovaly? Nebylo by to marné. Povím o tom doktoru Partenovi.“ Je to krátkovlasá dívka, okusuje ho a dívá se za sebe. Tam je Nancy, která sedí sama, luštila křížovku. Teď se zvedá od stolu, bere si tác a jde pryč. Žena se za ní dívá. 43.23 Detail na okno, ruka ho zvedá nahoru. A dává tam muffin a kefír.
43.27 – 43.46 Polodetail na Nancy a ženu, která je sestřička asiatka. Ta jí říká: „Nancy, vrať to a sněz tu svačinu.“ Nancy: „Já nechci svačinu.“ Sestřička ji bere do rukou a dává před Nancy: „Vezmeš si to, prosím?“ Nancy ji vyrazí talíř z ruky a utíká pryč. „V pořádku. Řeknu, aby to uklidili,“ otáčí se setra do třídy na ostatní dívky. 43.46 – 44.16 Celek na chodbu, kde prochází žena ve svetru a další žena píše na tabuli. Slyšíme doktora: „Tento rozpis platí pro dnešek.“ Kamera ho zabere v polodetailu s další se sestrou. Žena ve svetru mu říká: „Doktore Partano. Můžu s vámi mluvit prosím?“ Doktor jde k ženě: „Omluvte mě,“ točí se na další sestru. „Mluvila jsem s Nancy Walschovou. Říká, že je dost slabá, aby došla do jídelny,“ říká žena ve svetru. Doktor vzdychá: „Tak ji přineste jídlo na pokoj. Přesvědčte se, že jí,“ říká ženě a ta odchází. Kamera sleduje doktorův výraz. Je ustaraný. 44.16 – 44.51 Americký celek na ženu ve svetru, jak nese tác do postele. Tam leží Nancy. Sundává poklop, pokládá tác na stůl, dává ho na Nancy. „Vezmi si to prosím,“ říká Nancy. „Vezmu hned, slibuju.“ Žena kontroluje, jestli jsou zamčená okna. Pak chce zamknout dveře na záchod, ale Nancy ji zastavuje: „No, a kam jako půjdu.“ Detail na ženu: „Rozsviť pak před pokojem.“ 44.51 – 44.53 Detail na Nancy, jak vzdychá. 44.53 – 44.55 Polodetail na ženu, jak odchází a zavírá dveře. 44.55 – 45.20 Kamera sleduje Nancy. Zvedá se a nese tác pokojem. Pokládá ho na stolek. Otvírá dveře skříně na prádlo. 45.20 Detail na prádlo ve skříní, to dává pryč. Bere do ruky nůž. 45.21 – 45.30 Detail jak teniskou drží nůž a proráží zadní stranu skříně. 45.30 Prostřih na detail jejího zarputilého obličeje. 45.30 – 45.43 Detail na skříň, je v ní díra. Slyšíme z dálky mluvit: „Ty si klepala?“ – „Já ne.“ Nancy se otáčí. Bere do ruky misku s jídlem a hází ho do díry. 45.43 – 45.49 Prostřih na detail Nancyn vyděšené tváře. Z dálky mluví žena: „Půjdu se podívat, odkud to bylo.“ Nancy tam mezitím sype další misku. 45.49 – 45.52 Detail jak Nancy vrací do skříně prádlo. 45.52 – 46.24 Detail na bosé nohy, jak běhají na místě. Kamera jede nahoru a snímá Nancy. Je v nemocniční košili, kolem krku propocená. Vypadá unaveně. Kamera jede dál a bere detail na kapačku. Potom na Nancyn pohled na kapačku, Nancy se otáčí, otvírá stolek a vyndává svorku. 46.24 – 46.41 Detail na její ruce, jak svorku otvírá a propíchává s ní kapačku. 46.41 – 46.44 Detail na obličej, jak se jí ulevilo. 46.45 – 46.55 Po chodbě jde v polodetailu otec a doktor Partano v bílém plášti. Otec: „Myslel jsem, že se jí daří dobře.“ – „Schovávala jídlo.“ – „Tak musí být někdo pořád s ní.“ – „To není možné.“ Otec se dívá na doktora. Doktor: „Je podvyživená natolik, že dostává výživu sondou. A sondu si dokonce sama odpojila.“ – „Umělou výživu?“ diví se otec. 46.55 – 47.12 Polodetail na Nancy v košili, jak se baví s nějakou dívkou: „Ano, říkám vám,“ slyší někoho přicházet a otáčí se. Do pokoje vchází otec. „Tati, vezmi mě domů. Moc tě prosím,“ bere ho za triko, do pokoje vchází doktor. Tyto čtyři postavy jsou v americkém plánu. Otec ji vede k posteli: „Uklidni se Nancy.“ – „Vsadím se, že ti řekli, že vůbec nejím. Že schovávám jídlo, to není žádná pravda.“ Sedají s Nancy na postel. Za ní je další žena a v rukavicích cosi dělá. „Tedy něco jsem schovala, ale ty nevíš, jak to chutná. Nedá se to jíst, opravdu,“ ukládá se do postele, otec ji přikrývá. „Oni mě tak trestají“. 47.12 – 47.16 Detail na otce: „Budu za dveřmi. Pak za tebou přijdu.“
47.16 – 47.18 Polodetial na Nancy: „prosím, zůstaň tady.“ 47.18 – 47.23 Polocelek na ležící Nancy. Otec odchází. Žena odváží stolek. Přichází doktor v plášti a brýlích, natahuje se k Nancy: „Ukažte mi ruku. Zkusíme to znovu, ano?“ říká chápavě. Nancy vzdychá. 47.23 – 47.36 Detail na otvírající se dveře. Pohled je z chodby. Vychází zhroucený otec a dává si hlavu do dlaní. Opírá se o zeď a vzdychá. 47.36 – 47.41 Celek na schody do nemocnice. V popředí cedule: PARKER PAVILION. Do nemocnice po schodech někdo vbíhá. 47.41 – 47.56 Polodetail na ženu v růžovém svetru, za ní je Nancy v košili. Cucá si malíček. Jde k ženě na váhu. Ta ji odvažuje, Nancy sleduje závaží. 47.56 – 47.58 Detail na váhu. Žena: „Přibralas tři kila.“ 47.58 – 48.07 Žena se na Nancy usmívá. Polodetail. Nancy je vyděšená. Nemůže z váhy spustit oči, jde dolů a pryč. 48.07 – 48.23 Nancy jde po chodbě. Jde k telefonu. Vytáčí číslo a dává si sluchátko k uchu, polodetail: „Mami, tady Nancy. Chci, abyste přijeli a odvezli mě. Už tady nebudu ani den.“ 48.23 – 48.32 Celek na schody do nemocnice, bez nápisu. Zpoza otvírajících se dveří jde hluk. Vychází Nancy: „Nechci. Už mi bylo osmnáct a dobře vím, že můžu léčbu kdykoliv skončit. A to dělám.“ Jde za ní doktor. Nancy s kufrem utíká ze záběru. Přichází sestra asiatka a staví se k doktorovi: „Kam jde Nancy Walschová?“ 48.32 – 48.35 Celek na schody na parkoviště, po kterých stoupá Nancy, v dálce vidíme auto s matkou. Doktor mimo záběr mluví: „Rozhodla se ukončit léčbu.“ Setra mimo záběr: „ne.“ 48.35 – 48.38 Polodetail na doktora a sestru. „Jestli ji rodiče nechají, bude hladovět, dokud nezemře.“ 48.38 – 48.44 Polocelek na schody a Nancy, jak nastupuje s matkou do auta. 48.44 – 48.47 Polodetail na doktora a sestru. 48.47 – 48.54 Celek na auto, jak jede ulicí. Dává blinkr a zabočuje. 48.54 – 49.02 Polodetail přes sklo na matku a Nancy. Matka: „Někdo řekl, že už můžeš odejít?“ – „Ne.“ – „Tak proč si šla?“ – „Mami. Přibrala jsem přes tři kila. Je mi líp.“ – „No, to je dobře.“ – „Můžu pokračovat sama.“ 49.02 – 49.04 Detail na matku: „Byla jsi tam jenom pár týdnů.“ 49.04 – 49.08 Detail na Nancy: „Věř mi. Je mi o sto procent líp než předtím.“ 49.08 – 49.10 Detail na matku. Nancy mluví mimo záběr: „Já si to udržím.“ 49.10 – 49.14 Detail na Nancy: „Slibuju.“ 49.14 – 49.16 Detail na matku: „Nancy?“ 49.16 – 49.21 Detail na Nancy: „Co?“ 49.18 – 49.21 Detail na matku. Ta se nadechuje jako by nebyla schopná říct, co chce. „Nic broučku.“ 49.21 – 49.34 Detail na auto, která se řítí po silnici, vjíždí na příjezdovou cestu a zastavuje u domu. 49.34 – 49.40 Polodetail přes přední sklo. Nancy: „Dík, žes pro mě přijela.“ 49.40 Detail na matku: „Ale Nancy já.“ 49.41 – 49.48 Polodetail na Nancy: „Už jsem v pořádku. Vím, co chci. Zjistím, jestli je ještě volný místo v bistru. A příští semestr se chci vrátit to školy. Je mi líp…“ 49.48 – 49.53 Polodetail na matku. Nancy: „…přísahám.“ Matka se netváří. 49.53 - 49.57 Polodetail na Nancy, jak vystupuje z auta: „Mám tě ráda.“ 49.57 – 50.01 Nancy vystupuje. Matka zůstává v detailu a dívá se za ní. Vzdychá. Doktorova omluva
50.01 – 50.13 Detail na stůl. Zvoní telefon. Na stole jsou tužky, sešívačka, diář a telefon s mnoha tlačítky předvolby. Zvedá ho ruka, kamera ji sleduje. Je to doktor v polodetailu: „Arthur Partanan.“- Hlas Nancyny matky: „Proč jste nechal Nancy odejít z nemocnice?“ – „Ukončila léčbu sama. Nechtěl jsem to.“ 50.13 – 50.18 Americký celek na matku, která stojí v temné místnosti. Za ní jsou otevřené dveře, kterými proniká světlo, druhé světlo ji ozařuje z druhé strany: „Ale vy jste jí neměli pustit. Chci, abyste ji vzali zpátky! Viděl jste, jak strašně vypadá! Víte…“ 50.18 – 50.22 Polodetail na doktora, jak drží sluchátko. Mluví stále Nancyna matka: „…že se jí nedá věřit.“ – „To byste měla říct vy jí.“ 50.22 – 50.39 Americký celek na matku. „Ehh..eh…jak… jak jí to mám říct prosím vás, co pak můžu…“ Dveřmi nakukuje do pokoje Nancy: „Mami?“ Matka se vyleká: „Tak jo v pořádku,“ zavěšuje. Nancy se opírá o futra: „Kdo to byl?“ – „Jen omyl,“ otáčí se matka na Nancy a jde za ní ke dveřím, směje se: „Hehe. Nedáme si něco k jídlu?“ Nancy váhá: „Dám si asi kafe.“ Matka ji bere kolem ramen a jdou ze záběru. Makarony pro Tommyho 50.39 – 50.43 Celek na prosluněnou zahradu se stromem a dům. 50.43 – 51.13 Detail na otevřené dveře z trouby. Ruka v chňapce vytahuje pekáč. Kamera jede nahoru. Je to Nancy. Nese to k Tommymu: „No. Tady to je. Co tomu říkáš?“ dává pekáč před něj. Tommy si sedá v kuchyni ke stolu: „Super. Vypadá to skvěle,“ dává si ubrousek do klína.. Nancy: „Podáš mi talíř?“ Nancy sedí zády ke kameře, oba jsou v celku. „Jasně tady je,“ podává jí ho Tommy a dívá se na hodinky: „Á, už budu muset…“ „Asi tolik?“ nabírá Nancy. „Jo, dobrý dobrý.“ – „Se to tam ňák. Na,“ dává mu Nancy talíř. „Díky. Ty si nedáš?“ Nancy si bere sklenku s vodou. 51.13 – 51.22 Detail na Nancy, která kouká smutně: „Ah jasně.“ Kamera jede dolů na stůl, Nancy si nabírá jednu lžíci. 51.22 – 51.26 Tommy ji v polodetailu bedlivě sleduje. 51.26 – 51.28 Polodetail na Nancy. 51.28 – 51.31 Polodetail na Tommyho: „To ti stačí?“ a přežvykuje. 51.31 – 51.33 Polodetail na Nancy, směje se: „Dám si ještě s našima.“ 51.33 Polodetail na Tommyho: „možná. 51.34 – 51.37 Vzdálenější polodetail na stůl s pekáčem a Nancy: „Co tím myslíš?“ 51.37 – 51.39 Vzdálenější polodetail na stůl s pekáčem a Tommyho, který si ještě v druhé ruce čte noviny: „Tak to vypadá, že zase hubneš.“ 51.39 – 51.47 Polodetail na Nancy, je v rozpacích, neví co říct. Tommy mimo záběr: „Máma je z toho vyděšená a táta je úplně mimo.“ – „Co mám ještě udělat? Jsem v pořádku. Musíte mi věřit, že…“ 51.47 Polodetail na Tommyho. Nancy pořád mluví: „… dělám, to co mám dělat.“ 51.48 – 51.51 Polodetail na Nancy: „Já jím, jasný!? Dejte mi všichni pokoj!“ 51.51 – 51.54 Celek na stůl, Tommy sedí, Nancy se zvedá a utíká od stolu. 51.54 Prostřih na to, jak Nancy utíká z kuchyně. 51.55 – 52.02 Polodetail na Tommyho, který se kouká za ní. Pak do talíře, pak si mne oči. Zbytky pod postelí 52.02 – 52.13 Detail pod postel. Vidíme tam tři talíře se zbytky jídla. Úplně černý zahnívající banán. Vidíme přicházet nohy. Pod postel nakukuje matka. Bere jeden talíř a vzdychá. 52.13 – 52.18 Detail na dveře, přichází Nancy s talířem a nakukuje do pokoje: „Mami!“ Matka se zvedá, je s ní v obraze, v ruce drží talíř se zbytky: „Co to má být?“ 52.18 Detail na matku.
52.19 – 52.29 Polocelek na Nancy: „Nic.“ – „Jak se to dostalo pod postel?“ – „To já nevím. Já… asi jsem to zapomněla odnést dolů,“ vykrucuje se Nancy. 52.29 – 52.32 Detail na matku: „Zapomnělas to sníst.“ 52.32 – 52.35 Detail na Nancy, která kulí na matku oči. 52.35 – 52.40 Detail na matku: „Cos udělala s dnešní snídaní?“ Nancy mimo obraz: „Nic. Snědla jsem ji.“ 52.40 – 52.47 Polocelek na Nancy. Matka zezadu: „Co je tohle?“ – „Udělala jsem pro Tommyho makaróny. Chtěl, abych si dala s ním, ale já měla velký…“ 52.47 – 52.51 Detail na matku. Nancy stále mluví a viditelně si vymýšlí: „…sendvič v bistru, takže jsem si to vzala nahoru…“ 52.51 – 52.54 Detail na Nancy: „…že to sním později.“ 52.54 – 52.58 Detail na matku, která ji viditelně vůbec nevěří. 52.58 – 53.11 Detail na Nancy, matka kolem ní prochází a odchází z pokoje: „Ty lžeš!“ Detail na obě z profilu: „Kdepak, mami! Přísahám!“ Matka se otočí a jde pryč. Nancy se rozhlíží. Hádka v restauraci 53.11 – 53.21 Celek na restauraci. Vidíme muže a ženu za pultem, mamjí zelené zástěry. Žena říká: „Každej člověk na světě musí mít rád fotbal, víš?“ – Muž: „To je chytrý Frenny, fotbal je jeho život!“ Do restaurace přichází matka. Volá: „Frenny!“ Frenny ještě mluví na muže: „To je fakt!“ „Ach, paní Walschová!“ kamera zabírá matku. 53.21 Polodetail na Frenny a muže. Frenny: „Nancy tu není.“ Matka mimo záběr: „Já vím, kd je.“ 53.22 – 53.26 Polodetail na matku: „Teď mě zajímá, jestli tady jedla! 53.26 – 53.29 Polodetail na Frenny a muže. Muž: „Ona tady nikdy nejí!“ 53.29 – 53.32 Polodetail na matku: „Ach bože. Vidíte ji tady každý den! Vidíte, jak vypadá!“ 53.32 – 53.35 Polodetail na Frenny a muže. Matka stále mluví mimo záběr: „Jak se může dnem za dnem dívat na to, jak nedá nic do pusy a nezvednout telefon a říct mi to!“ 53.35 – 53.40 Polodetail na rozčílenou matku: „Jak to můžete udělat! Musíte být slepí anebo stupidní!“ 53.40 – 53.42 Polodetail na Frenny a muže. 53.42 Polodetail na matku: „To bude ono! Jste stupidní!“ 53.43– 53.52 Polodetail na Frenny a muže. Frenny: „Počkejte chvilku! Ona je dospělá a já nejsem její matka! Nechce jíst, tak co máme dělat! Přivázat ji a nacpat sendvič do krku? 53.52 Polodetail na matku. 53.53 – 54.00 Polodetail na Frenny a muže. Frenny: „Promiňte, to není má věč!“ Muž: „Já jí to říkal, paní Walschová. Ale říkala mi, ať odprejsknu, že se cítí dobře!“ 54.00 – 54.07 Polodetail na matku, která se konečně trochu uklidnila: „Jo… jo… promiňte.“ Pokyvuje hlavou. 54.07 – 54.11 Polodetail na Frenny a muže. Ti mlčí, neví co říct. 54.11 – 54.17 Polodetail na matku: „Promiňte,“ matka odchází. 54.17 – 54. 20 Frenny se otáčí na muže. 54.20 – 54.23 Celek na restauraci. Vidíme kus pultu, kde leží košík s ovocem a kasa. U dveří stojí jedna žena. Matka odchází dveřmi. Stavění koi rybníčku 54.23 – 54.38 Celek. Otec se shýbá. Přichází Tommy a nese v ruce velký kámen: „Tenhleten?“ ukazuje ho otcovi. Ten zvedá hlavu a dívá se na něj. Kamera se točí. Přijíždí Pet s kolečkem plným kamenů: „To není vůbec špatný!“ V pozadí vidíme matku, která se taky řítí k nim. Otec si bere kámen od Tommyho: „Ty jsou dobrý!“ Matka je u nich a lomí rukama: „Dělá to zase!
Už zase nám lže! To její, že jsem jedla v bistru! Nejí tam! Nikdy tam nejedla! Já to nechápu!“¨ 54.38 – 54.41 Polodetail na otce má čepici kšiltem dozadu a usmívá se. Zkřížil ruce a podíval se do země. 54.41 – 54.55 Polodetail na matku a Peta. Matka: „Žije se nám dobře. Vidíte sami. Máme se rádi! Možná proto. Víte, že nic nemůže být dokonalé,“ zvedá prst. „Možná že tím, co se děje Nancy nám tohle Bůh připomíná!“ 54.55 Polodetail na otce, který se šklebí. 54.56 – 55.06 Polodetail na matku a Peta. Matka: „Eh… No ten nám to tedy dává!“ Tommy: „Ten nám dává!“ Matka se otáčí a rozčiluje: „Tak mi teda řekni, jak jinak si to mám vysvětlit? Zapomeňte na to!“ Odchází a Pet ji bere kolem ramen. 55.06 – 55.09 Polodetail na Tommyho zespoda, jak je na ně otočený: „To byl vtip!“ 55.09 – 55.11Polodetail na otce: „Maminka nemá náladu na žerty!“ 55.11 – 55.14 Polodetail na Tommyho, jen se dívá. 55.14 – 55.20 Celek. Otec a Tommy pracují, Pet a matka jdou do domu. Otec si sedá: „Myslí si, že to co se stalo je jen její chyba. Já tomu ale nevěřím.“ 55.20 – 55.26 Detail na otce: „Možná spíš moje.“ 55.26 – 55.30 Detail na Tommyho: „No tak tati!“ Sedá si k otci: „Neobviňuj se!“ 55.30 – 55.37 Detail na otce: „Chtěl bych na to přijít! Vždycky jsem se snažil neplést se vám do života.“ 55.37 – 55.39 Detail na Tommyho: „No a? Jsme samostatný. Co je na tom špatnýho?“ 55.39 – 55.44 Detail na otce: „Možná jsem se jí dost nevěnoval.“ 55.44 – 55.47 Detail na Tommyho, sklápí oči k zemi. Noční piknik 55.47 – 56.09 Je noc. Vidíme kus Nancyna domu a dorůstající měsíc. Kamera jede po střeše domu, až k oknu, ve kterém sedí matka a dívá se ven. Kamera jede dál. Dolů. Přes okno vidíme do kuchyně. Je tu Tommy, Pet a otec. Každý si něco bere k jídlu. Na oblíbeném zákusku 56.09 – 56.39 Nákupní centrum. Vidíme jezdící schody a čilý ruch. Slyšíme Nancy: „Pete, chtěla jsem jenom, abys mě vyzved a hodil domů. Jsem unavená, víš? V bistru bylo narváno. Můžeme jít pryč?“ Vidíme Peta a Nancy jak jedou po eskalátoru a kamera se jim stále více přibližuje. Pet: „Pořád jenom jít do práce, jít domů, jít do práce. Musíš taky změnit scénář.“ – „Pete, prosím vezmi mě domů.“ Pet ji bere kolem ramen: „Sedni si. Mají tu něco, co máš moc ráda. Dobře? Jsem tu hned?“ odchází od Nancy, ta si sedá. 56.39 – 56.49 Kamera sleduje eskalátor. Jede po něm pár důchodců a povídají si: „Máš pravdu. Teď opatrně!“ Kamera zabere mladou dívku. Volá: „Nancy? Lesey Goodmanová.“ Nancy se za ní otáčí, dívka jde z eskalátoru k ní: „Ahoj. Jak se máš?“ – „Neviděla jsem tě od…“ dívka ji doplňuje: „…desátý třídy. Šla jsem pak na univerzitu. To čumím Nancy, jak to, že jsi tak hubená?“ 56.49 – 56.52 Detail na Nancy: „Hubená?“ 56.52 – 56.56 Detail na dívku: „Ty a Kate Mossová! Ta modelka. Tak tohle sníst, tak přiberu dvě kila.“ 56.56 – 57.00 Detail na tác s kávou a dvěma zákusky. Dívka stále mluví: „Ale toho ty se bát nemusíš.“ 57.00 – 57.01 Detail na dívku: „Ráda jsem tě viděla. Měj se!“ 57.01 – 57.11 Polodetail na Peta a Nancy. Před nimi leží tác se zákusky. Nancy: „Ahoj!“ Pet: „Mám tenhle nápad. Začneš jíst prostě jenom to, co máš ráda.“ Nancy: „Já to nechci!“ – „Tohle do tebe vždycky spadlo jako do žumpy!“ – „Pete ne! Pete ne!“
57.11 – 57.16 Polodetail na Peta se lžičkou a Nancynu hlavu zezadu. Pet: „Nepřemejšlej o tom. Strč to do pusy!“ – „Nemůžu.“ – „Můžeš. Když nebudeš paličatá.“ – „Jedla bych, kdyby to šlo, ale…“ 57.16 – 57.22 Polodetail na Nancy a Peta se lžičkou zezadu. Nancy stále mluví: „…ale nemůžu!“ – „Všechno je otázka vůle. Můžeš.“ – „Já chci jíst.“ 57.22 – 57.27 Protizáběr. Nancy stále mluví: „Ale nemůžu“ – „Ty ovládáš svůj mozek, Nancy.“ 57.27 – 57.32 Protizáběr. Polodetail na Nancy: „Já už neovládám vůbec nic. Hlavně né svůj mozek!“ 57.32 – 57.50 Protizáběr. Polodetail na Peta, který rezignovaně pokládá lžičku: „Tak bys měla začít! Už jsou z tebe všichni vyřízený!“ Pet odchází. Nancy zůstává sama: „Nedělám to schválně, Pete!“ Nancy si dělá salát a nesnědla rejži 57.50 – 57.52 Celek na dům v noci. Vidíme svítit lampu a zaparkované auto před domem. 57.52 – 58.10 Detail na Nancy, kamera jede dolů a zabírá její ruce, jak trhají salát. V pozadí přichází otec a dívá se na ni. Sleduje ji: „Slíbila si mi, že budeš jíst pořádně. A vidím jenom salát.“ 58.10 – 58.13 Detail na Nancy: „Dělám si jenom svačinu.“ 58.13 – 58.24 Polodetail na Nancy nad mísou salátu a otce, který stojí vedle ní: „Jakou svačinu?! Proč mi lžeš?“ – „No, udělala jsem si rejži.“ – „Žádná rejže nebyla. Lžeš! Nejíš nic vůbec nic! Salát nic není. Jenom listí!“ rozmáchne se a shodí jí mísu ze stolu. 58.24 – 58.27 Detail na Nancy, jak natahuje 58.27 – 58.32 Polodetail na otce: „Podívej se na sebe, jak strašně vypadáš!“ Přichází matka: „Co se děje?“ Otec: „Chrastíš všema kostma!“ 58.32 – 58.34 Detail na Nancy, jak vyděšeně mrká. 58.34 – 58.41 Polodetail na všechny tři, otec odchází. Nancy se otáčí na matku: „Mami, nelhala jsem. Opravdu jsem tu rejži snědla. To ti přísahám.“ 58.41 – 58.52 Detail na Nancy: „Věř mi!“ Matka taky odchází. Nancy zůstává sama. Konzervy a tuková oka 58.52 – 59.07 Detail na konzervy a plechovky, pasta na špagety, broskve. Hlas Nancy: „Kukuřice. Kukuřice. Karotka. Polívka. Kuře s rýží. Fazole.“ 59.07 – 59.30 Detail na Nancy, jak si konzervy prohlíží: „Au.“ Kamera jede dolů. Je tam hrnec s omáčkou. Nancy má lžíci a tou vyndává z omáčky tuková oka. 59.30 – 1.00.12 Celek na kuchyň. Na pultě jsou vyrovnané konzervy a jídlo. V pozadí stojí Nancy a hraje si s omáčkou. Přichází matka. Prohlíží si pult a pak jde k Nancy: „Zlato? Si tu už od deseti hodin od rána,“ unaveně říká: „Co to děláš?“ – „Je tam plno tuku. Plave na vrchu. Sundávám ho. Je tam tuk…“ Matka mluví přes ni: „Žádný tuk tam není.“ – „Chci ho dát pryč,“ odstrkuje Nancy matčinu ruku. Matka ji lžíci bere. Nancy jde od hrnce. Jde ke konzervám. Dívá se na ně, pak na jednu ukáže: „Kukuřice. Kuře. Fazole.“ 1.00.12 – 1.00.14 Detail na matku. Vypadá stejně unaveně jako Nancy. 1.00.14 – 1.00.23 Polodetail na Nancy, jak si hraje s plechovkami: „Karotka.“ Matka mimo záběr: „Pane bože!“. Nancy: „Zelenina.“ 1.00.24 – 1.0031. Matka jde k Nancy a bere jí plechovku z ruky: „Dej mi to!“ – „O, ne.“ Matka ji konzervu vytrhne a řve na ní: „Proč tohleto děláš, proč?“ 1.00.31 – 1.00.35 Detail na Nancy a matka zády ke kameře: „Co to znamená? Řekni mi to!“ Nancy vypadá jak v transu. 1.00.35 – 1.00.37 Detail na matku. 1.00.37 – 1.00.42 Detail na Nancy, která se jí vytrhla. Prohlíží si matku a odchází z kuchyně.
1.00.42 – 1.00.49 Polodetail na matku. Naštvaně bere konzervy a shazuje je na zem. Mimo záběr slyšíme pláč Nancy. Matka jde za ní. 1.00.49 – 1.01.03. Celek. Na schodech, díváme ze shora. Nancy leží, matka jde k ní: „Nancy!“ „Ne. Ne. Jdi ode mě.“ Nancy se plazí po schodech, matka ji pomáhá. Nancy: „Nech mě na pokoji! Jdi pryč!“ zvedá se a jde po schodech sama nahoru. Matka zůstává stát a jen kouká. Tommy má strach, že Nancy umře 1.01.03 – 1.01.36 Detail na vchod do domu. Je noc. Kamera jede ke sportovnímu autu. Sedí v něm Tommy. Dívá se nahoru do okna. Kamera jede do okna. Svítí v něm světlo. Kamera vjíždí do pokoje, tam se matka sklání k posteli, v ní leží Nancy a spí. Matka jde k oknu, dívá se dolů, vidí Tommyho, dívá se na něj, o n se koukne na ní, zase sklopí oči. 1.01.36 – 1.01.43 Polodetail na matku. Jde z pokoje. 1.01.43 – 1.02.04 Celek na vchodové dveře. Otvírají se, vychází matka. Jde za Tommym. Tommy má ruku v okýnku. Polodetail, vidíme i matku: „Tommy? Proč sedíš v autě?“ Tommy se otáčí k ní: „Mám strach.“ 1.02.04 – 1.02.08 Polodetail ze shora na Tommyho. Dívá se na matku a kroutí hlavou. 1.02.08 – 1.02.12 Detail na matku. Tommy mluví mimo obraz: „Že vejdu dovnitř a najdu tam Nancy.“ 1.02.12 – 1.02.18 Polodetail na Tommyho: „…Mrtvou.“ Otvírají se dveře. 1.02.18 – 1.02.31 Polodetail na Tommyho z profilu, matka si sedá vedle něho a dívá se na něj. Tommy: „Napadlo tě to?“ Matka přikyvuje. 1.02.31 – 1.02.45 Detail na Tommyho: „Ve škole přes den na to nemyslím, ale v noci… nebo když přijdu domů, tak… tak jo.“ Kroutí hlavou, je smutný. 1.02.45 – 1.02.51 Detail na matku, dívá se chápavě: „Já vim.“ 1.02.51 – 1.03.00 Polodetail na matku a Tommyho. Tommy: „Je to těžký, viď?“ utírá si slzy. „To mi povídej.“ – „Jo.“ 1.03.00 – 1.03.06 Detail na matku, prohlíží si Tommyho. 1.03.06 – 1.03.14 Polodetail na Tommyho a matku: „Půjdu radši dovnitř. Spala, ale mohla by se probudit.“ Tommy se na ní otáčí: „Mami.“ – „Co?“ – „Buď u mě.“ 1.03.14 Detail na Tommyho. 1.03.15 – 1.03.21 Detail na matku: „Hm, dobře.“ 1.03.21 – 1.03.30 Polodetail na matku a Tommyho. Matka mu líbá ruku, přiklání si ji k obličeji. Nancy je zima a nechce polívku 1.03.30 – 1.03.38 Je den. Polocelek na to samé auto. Otevřené okno. 1.03.39 – 1.03.46 Polodetail na Nancy, leží na gauči, má svetr a je pod dekou. Matka mimo záběr: „Nancy?“ – „Mami?“ 1.03.46 – 1.03.58 Matka jde polocelkem k ní. „Mami? Je mi hrozná zima.“ Matka se k ní sklání. Má krátkou halenku. Příkrývá jí. Nancy: „Jako bych se rozpadala.“ Dává přes ni deku. Nancy: „Ne nedělej to. Všechno mě bolí.“ 1.03.58 – 1.04.08 Polodetail na matku s dcerou. Matka ji hladí: „Přinesu ti polívku. Zahřála by tě.“ 1.04.08 – 1.04.16 Detail na Nancy, matka je zezadu, hraje si s jejími vlasy. Nancy: „Nemůžu mami.“ – „Si kost a kůže. Máš bolesti, protože si tak slabá. Potřebuješ jíst, aby ses zahřála.“ 1.04.16 – 1.04.19 Detail na matku: „… aby ses uzdravila.“ 1.04.19 – 1.04.36 Detail na Nancy. Matka mimo záběr: „Nech mě přinést tu polívku.“ Nancy má zavřené oči: „Chtěla bych. Chtěla… ale nemůžu… mami.“ Nancy se klepe. 1.04.36 – 1.04. Detail na matku, jak ji hladí.
1.04.38 – 1.04.45 Celek na obývací pokoj. V popředí televize, uprostřed gauč s Nancy a matkou na kolenu. Vedle křeslo, v pozadí dvě okna a klec. Nancy si lehá. Matka odchází. 1.04.45 – 1.04.50 Detail na matčin obličej. Je noc. Ozývá se výkřik. Nancy se něco stalo 1.04.50 – 1.05.06 Polocelek na postel rodičů. Je tma. Matka se zvedá. Slyší Nancy křičet, budí otce: „Tome! Tome Nancy se něco stalo!“ Otec se pomalu probouzí: „Co se stalo?“ – „Slyšela jsem ji.“ Otec si znovu lehá: „Ale spi. Něco se ti zdálo.“ – „Ne. To ne,“ matka vstává. Nancy je hospitalizovaná 1.05.06 – 1.05.20 slyšíme houkání sanitky. V detailu přijíždí sanitka. Vidíme mladého saniťáka, jak vystupuje. Rádio mu hlásí: „Pětko, ozvěte se. Hlásili velkou havárii na západní dálnici.“ Saniťák otvírá dveře a vyskakuje ven další: „Tak jdem na to.“ Vytahují nosítka. 1.05.20 – 1.05.48 Celek na chodu v nemocnici. Vlevo jde doktor v chirurgickém a bílém plášti. Vedle matka se zkříženýma rukama a otec. Doktor: „Možná byste se měli jít vyspat.“ Matka: „Nerozumím, co se jí stalo.“ – „Pyelonefritida. Závažná… infekce ledvin. Neměla bolesti v zádech?“ – Matka: „Jo. V poslední době je samá bolest.“ Doktor: „Nasadíme antibiotika a roztok dextrózy. Za den dva by se mohla cítit lépe. Pak začneme s běžnou dietou, ale pokud nebude chcít jíst, nemůžeme ji nutit.“ Matka: „Nebudete jí krmit?“ 1.05.48 – 1.05.52 Polodetail na doktora: „Na Parkerově klinice mají dobrý program pro tyhle poruchy.“ – Matka hlava zezadu: „Tam už byla.“ 1.05.52 – 1.05.56 Polodetail na matku a otce. Mluví doktor mimo záběr: „Někdy bývá druhý pokus úspěšnější.“ Otec: „Je plnoletá. Nebude souhlasit.“ 1.05.56 – 1.06.00 Polodetail na doktora: „Chch, měla by možná vědět, že může zemřít.“ 1.06.00 Polodetail na matku a otce, kteří se dívají nedůvěřivě. 1.06.01 – 1.06.08 Polodetail na doktora: „Omlouvám se. Je tady.“ Ukazuje do dveří. 1.06.08 – 1.06.22 Polodetail na matku a otce, kteří klopí oči. Matka vchází do dveří, tam vidí ležet Nancy. 1.06.22 Polodetail z pokoje na matku. 1.06.23 – 1.06.27 Polodetail na ležící Nancy. Je přikrytá, je napojená na kapačky a spí. Pípají přístroje. 1.06.27 – 1.06.56 Polodetail z pokoje na matku, která se otáčí zpátky na chodbu k otci: „Možná, až se odtud dostane, začne jíst, říkala mi to dnes odpoledne.“ Otec kroutí hlavou: „Ona neví, co chce.“ – „Tak co budeme dělat? Vzdáme to?“ – „Nevím, co uděláme. Snažím se příjít na to, co jsme neudělali.“ 1.06.56 – 1.07.06 Polodetail na otce a na matku, která se opět dívá do pokoje na ležící Nancy. 1.07.06 – 1.07.11 Polodetail z pokoje na matku. Nancy jí 1.07.11 - 1.07.22 Detail na kolečku s pískem a rybníček, který je už plný vody. Kamera jede po zahradě. 1.07.22 – 1.07.40 V obývacím pokoji prochází matka a nese hrnečky: „Eh. Tady to je.“ Podává hrneček Philis, ta si ho bere a obě si sedají. „Philis, dlužím ti omluvu.“ – „Za co?“ - „Snažila ses mi říct, co se s Nancy děje a já… já tě neposlouchala.“ – „Pochopila to později a udělalas, cos jen mohla.“ 1.07.40 – 1.07.48 Detail na matku. Philis pořád mluví: „Pro všechno na světě.“ Matka: „mám pocit, že to bylo málo,“ upíjí z hrnečku. 1.07.48 – 1.07.56 Detail na Philis, která neví co říct. Potom se zarazí a dívá se z okna. 1.07.56 Prostřih na matku s hrnečkem.
1.07.56 – 1.08.08 Detail na Philis, kamera sleduje její pohled, sklání se k oknu. Venku na lavičce vidíme sedět Nancy v bundě a naklánět se jako kdyby jedla. 1.08.08 – 1.08.12 Polodetail přes okno na Philis a matku, jak se dívají ven. Matka: „Podívej.“ 1.08.12 – 1.08. 18 Polodetail na Nancy, jak sedí u stolu. Má na talíři nějakou zeleninu a sklenku vody a jí. Matka mimo záběr: „Podívej. Pokouší se jíst.“ 1.08.18 – 1.08.22 Polodetail na Philis a matku přes okno. Matka: „Je zase jako malé děcko.“ 1.08.22 – 1.08.28 Polodetail na Nancy, jak sedí u stolu a jí salát. Rozhovor s doktorem 1.08.28 – 1.08. 49 Celek na kancelář. Doktor prochází, bere složky, skládá je do kufříku. Dveřmi přichází matka. Doktor se za ní otáčí. Matka zavírá dveře a jde k doktorovi, skončí v polodetailu, doktor je zády: „Dnes ráno… podívala jsem se z okna… a viděla něco, co bývala má dcera. Ona se… strkala nemotorně kousíčky salátu…“ 1.08.49 – 1.09.01 Polodetail protizáběr na doktora. Matka pořád mluví: „rukama do pusy.“ – Doktor: „Nemoc postupně ovládá její ruce. Ovládá jí celou.“ 1.09.01 – 1.09.05 Polodetail na matku: „Takže jediné co se dá dělat je sedět a dívat se, jak umírá.“ 1.09.05 – 1.09.10 Polodetail protizáběr na doktora. „To neříkám. Je tu něco.“ 1.09.10 – 1.09.18 Polodetail na matku. – „Dobře. Řekněte mi co to je. Udělám to. Zachráním ji za každou cenu.“ 1.09.18 – 1.09.22 Polodetail protizáběr na doktora: „Vy nemůžete Sally. Se s Nancy příliš svázané, příliš závislé jedna na druhé. Nemůžete to být vy.“ 1.09.22 – 1.09.25 Polodetail protizáběr na matku, jak naslouchá. Musíme ji prohlásit za nesvéprávnou 1.09.25 – 1.09.33 Detail na zahradní jezírko. Slyšíme otce: „Proč já mám shánět právníka?“ Matka: „Abychom ji dostali zpátky na kliniku.“ Kamera jede po zahradě. Otec: „Co to má s tím společného, Sally?“ Vidíme kolečko a lopaty a zahradní sezení. Matka: „Je plnoletá a nemůžeme ji přinutit.“ Teď jsou rodiče v polodetailu, otec se opírá o lopatu. 1.09.33 – 1.09.36 Polodetail na matku: „Právník musí požádat soud, aby ji prohlásil za nesvépravou.“ 1.09.36 – 1.09.40 Polodetail protizáběr na otce: „Čili má prohlásit, že moje dcera je blázen?“ 1.09.40 – 1.09.42 Polodetail na matku: „Nesvéprávná.“ Otec odchází ze záběru: „To po mě nechtěj!“ 1.09.42 – 1.09.56 Polodetail na otce v jiném záběru, jak se mračí. Matka k němu přibíhá: „Uděláš to. Já a Nancy jsme příliš propojené. Musíš to být ty!“ Otec kroutí hlavou: „To já nemůžu.“ – „Jestli nemůžeš, ona umře.“ Kamera se přibližuje k otcovu obličeji. U právníka 1.09.56 – 1.10.02 Polocelek na muže v košili a kravatě sedícího za stolem v kanceláři. Nábytek je starožitný, před ním tlusté knihy. Za ním socha a monitor. Knihovna a věšák se sakem. Sedí na polstrované židli a něco si píše. Ozývá se klepání. Zvedá hlavu: „ano? Co se děje? V telefonu jste prý zněl zoufale.“ 1.10.02 – 1.10.14 Polocelek na právníka, jak podává ruku, má brýle a je tlustý. Do záběru vchází otec: „Jsem zoufalý Georgi.“ Otec chodí po kanceláři: „Víte. Potřebuji potvrzení, že jsem oprávněný zajistit Nancy lékařskou péči.“ 1.10.14 – 1.10.14 Polodetail na právníka: „Lékařskou péči?“ – „Jo.“ – „Co se stalo?“ 1.10.18 – 1.10.14 Polocelek na otce. Oba dělí stůl. Otec: „Ach,“ sedá si, „ona je na tom moc moc špatně Georgi.“
1.10.24 – 1.10.14 Polodetail na právníka. Otec mimo záběr: „Neváží ani čtyřicet kilo. Padají ji vlasy…“ 1.10.28 - 1.10.14 Polodetail na sedícího otce zepředu: „… spotřebovává vlastní svaly.“ 1.10.32 – 1.10.35 Polodetail na právníka, díváme se zespoda: „Založím spis. Trvá ale minimálně měsíc než proběhne slyšení.“ 1.10.35 – 1.10.44 Polodetail na otce: „Měsíc? Nejde říct, že je to naléhavé? Může do té doby umřít!“ 1.10.44 – 1.10.14 Polodetail z větší blízkosti na právníka: „Ano… jistěže to jde.“ i 1.10.53 – 1.11.05 Polocelek na obývací pokoj. Na gauči leží Nancy. Jde k ní otec: „ahoj,“ sedá si na křeslo a přisouvá si ho k Nancy, „přišel jsem tě pozdravit…. Tak co broučku, jak je?“ – „Fajn.“ 1.11.05 – 1.11.09 Polodetail na otce, má červenou košili a usmívá se. 1.11.09 – 1.10.14 Polodetail na Nancy, která stále leží na gauči. otec pokládá něco na stůl, mimo záběr, vidíme jen jeho ruku: „Na co myslíš?“ 1.11.14 Polodetail na otce. 1.11.15 – 1.11.32 Polodetail na Nancy: „Zdál se mi živý sen… Pamatuješ, jak jsem strašně ráda kreslila? Seděla jsem tu s tou… soupravou barev, co jste mi dali.“ 1.11.32 – 1.11.35 Polodetail na otce: „Vyhrála sis tehdy celé hodiny,“ usmívá se. 1.11.35 – 1.12.20 Detail na Nancy, jak se směje: „Tak v tom snu jsem seděla u stolu a namáčela štětec do sklenice s čistou vodou…. A míchala ty krásný barvy. Byla jsem v tom snu tak šťastná. Přesně jako tehdy… když jsem se vzbudila… ten pocit zmizel… jako by se vypařil…“ začíná natahovat a tečou ji slzy, „tati, kam odešel? Proč už se nemůže nikdy vrátit?“ 1.12.20 – 1.12.26 Polodetail na otce: „Vrátí se. Určitě se někdy vrátí.“ 1.12.26 – 1.12.28 Detail na Nancy. 1.12.28– 1.12.33 Polodetail na otce: „Vím, jak je to teďka s tebou zlý… jakou máš bolest… a jak jsi vystrašená.“ 1.12.33 – 1.12.38 Detail na Nancy, jak pláče a přikyvuje. 1.12.38 – 1.12.46 Polodetail na otce. Sahá si do levé náprsní kapsy a vytahuje odznak s křídly. Drží ho v ruce a ukazuje Nancy: „Pamatuješ?“ 1.12.46 – 1.12.49 Detail na Nancy, otec stále mimo záběr mluví: „…tyhle perutě jsem dostal s pilotním průkazem.“ 1.12.49 – 1.13.00 Polodetail na otce, hraje si s odznakem. Zasněně se dívá do dálky: „Jeden z nejlepších dnů v mém životě. Dám ti je, protože nosí štěstí. Budeš ho potřebovat,“ pokládá ruku k Nancy. 1.13.00 – 1.13.03 Polodetail na Nancy, otec ji drží za ruku, do které ji dal odznak. 1.13.03 – 1.13.07 Polodetail na otce, sklání se k Nancy a líbá ji na čelo. 1.13.07 – 1.13.10 Detail na Nancy: „Děkuju.“ 1.13.10 – 1.13.15 Otec odchází ze záběru. Polocelek na Nancy na gauči, jak si prohlíží odznak. 1.13.15 – 1.13.18 Detail na její ruku a odznak. 1.13.18 – 1.13.03 Detail na obličej Nancy, začíná brečet, mne si oči. Stále drží odznak. A líbá ho, pevně ho svírá v ruce. 1.13.26 – 1.13.40 Detail na vaničku s vodou, v ní se mrskají barevní kapři Koi. Nad vanou je nafouklý plastikový pytel. Kamera jede po zahradě, kde sedí za rybníčkem matka a otec. Tommy mimo záběr: „Díky za ty ryby. Super. Krása.“ Pet a Tommy jdou k vaničce. Tommy:
„Tak kam je dáme? Co támhle do vody?“ ukazuje na rybníček. Otec: „Kluci, chceme vám něco říct.“ Tommy: „A co?“ 1.13.40 – 1.13.42 Polodetail na Peta a Tommyho. Dívají se na rodiče. 1.13.42 – 1.13.52 Polodetail na otce ve slunečních brýlích a matku. Otec si kouše prst, matka má zkřížené ruce. Za nimi zelení prosvítá slunce. Otec: „Naše Nancy je nemocná víc než jsme si mysleli. A navíc není schopná se sama rozhodnout.“ Matka si dává ruku na bradu. 1.13.52 – 1.13.53 Polodetail na Peta a Tommyho: „Rozhodnout o čem?“ 1.13.53 – 1.14.02 Polodetail na matku a otce: „Není schopná sama rozhodnout, že půjde do nemocnice, že se půjde léčit a spolupracovat.“ 1.14.02 Polodetail na Peta a Tommyho: „Takže zcvokla?“ 1.14.03 – 1.14.16 Polodetail na otce a matku: „Ne, ne, ne, ne, ne. Absolutně ne. No… eh… jen ehm… protože to jinak nejde chceme požádat soud, aby umožnil tátovi rozhodovat v tom za ní.“ 1.14.16 – 1.14.10 Polodetail na Peta a Tommyho: „To je asi dobrý, ale co ona?“ 1.14.19 – 1.14.24 Polodetail na otce: „No. Neřekli jsme jí to. Zatím.“ 1.14.24 – 1.14.29 Polodetail na Peta a Tommyho: „Hodně štěstí.“ 1.14.29 – 1.14.50 Ještě než se obrazy vymění, slyšíme Nancy křičet: „Máte léčit mě, ne je!“ V polodetailu vidíme otce, díváme se na něj zespoda, jak křičí v kanceláři s růžovými žaluziemi: „On je tvůj lékař,“ jde k Nancy. Teď vidíme i Nancy a část hlavy a ramene doktora Partana zezadu. Nancy: „Jdi ode mě pryč. Už tě nechci nikdy ani vidět.“ Otec: „Máma neudělala nic zlýho a já taky ne, zlato. My víme, jak si moc nemocná, takže to musíme udělat!“ – Nancy lomí rukama a brečí „Tati, zvládnu to sama!“ – Otec: „Už ti nedáme šanci! Nám neustále lhát, Nancy!“ – „Já nechci, nemáte na to právo. Bylo mi osmnáct.“ Doktor se zvedá, jde k Nancy. Vidíme ho a otce v polodetailu, kus hlavy Nancy. 1.14.50 – 1.14.53 Detail na Nancy: „Jsem plnoletá, sakra! To nevíte?“ 1.14.53 – 1.14.55 Polodetail na doktora, otce a kus Nancy. Doktor: „Nancy, mi to víme. U soudu budeš mít příležitost to vysvětlit.“ 1.14.55 – 1.15.01 Polodetail na Nancy: „Nebudu nic vysvětlovat! Nikomu! Slyšíte mě?“ 1.15.01 Polodetail na otce. 1.15.02 Polodetail na Nancy. Odchází ze dveří a tříská s nimi. 1.15.03 – 1.15.11 Polodetail na otce a doktora. Stále stojí a dívají se za dveřmi. Doktor vzdychá a otáčí se na otce. 1.15.11 – 1.15.20 Detail na koš na basketball. Kamera jede spolu s míčem dolů. Vidíme hrát Tommyho a Peta basket. Tommy: „Teď ti to ukážu, brácho.“ Jsou v celku, za nimi příjíždí černé auto. Tommy: „Hele! Kdo to je?“ Pet se jde podívat: „Nevim.“ Oba stojí zády v americkém plánu, Tommy drží míč a dívají se za autem. Jdou k němu. 1.15.20 – 1.15.25 Detail na střechu auta, ve které se odráží stromy. Otvírají se dveře. Vystupuje z nich hlava ženy s hnědými učesanými vlasy a červeným sakem. Dívá se k domu. 1.15.25 – 1.15.33 Polodetail na Nancy, jak spí v posteli. Ruku má na lampičce, která je zhasnutá. Slyšíme klepání a matčin hlas: „Nancy?“ Otvírají se dveře a matka přichází. Spolu s ní i žena v saku. Matka: „Ahoj Nancy. To je Lenor Molleová. Advokátka.“ Obě stojí. 1.15.33 – 1.15.38 Polodetail na ležící Nancy. Vypadá hodně slabá, má zavřené oči: „Kdo ji najal? Na co?“ 1.15.38 – 1.15.40 Polodetail na právničku: „Pověřil mě soud.“ 1.15.40 – 1.15.45 Polodetail na ležící Nancy: „Kdo platí?“ Advokátka mimo záběr: „Vaše rodina.“ 1.15.45 – 1.15.57 Polocelek na advokátku a matku. Dívají se po sobě, matka je v rozpacích: „No. Ehm… budu dole, kdybyste mě potřebovala,“ vytrácí se z pokoje.
1.15.57 – 1.16.14 Polodetail na Nancy z jiné strany, má podepřenou hlavu, stále leží. Advokátka mluví mimo obraz: „Víte, proč se vaše rodiče obrátili na soud?“ – „Jo. Chtěj mě dostat zpátky do nemocnice.“ – „Proč na to nepřistoupíte?“ – „Za žádnou cenu se tam nevrátím.“ 1.16.14 – 1.16.32 Detail na advokátku: „Dobře… cítíte se na to, abyste podstoupila slyšení? 1.16.32 – 1.16.35 Polodetail na Nancy: „Slyšení? Jo. Jsem dost silná.“ 1.16.35 – 1.16.39 Detail na advokátu, vidíme kus Nancyna ramena. „Dobrá. Udělám pro vás, co budu moci.“ 1.16.39 – 1.16.41 Polodetail na Nancy. Obraz černá. 1.16.41 – 1.17.00 Detail na vchodové dveře. Vidíme je skrz boční sklo auta. Dveře se otvírají, vychází Pet. Za ním Tommy, který pomáhá jít Nancy. Pet otvírá zadní dveře. Tommy: „Můžeš?“ Nancy: „No, jo.“ Schází po schodech k autu. Tommy ji objímá a loučí se. Nancy: „Ahoj.“ – Tommy: „Opatrně.“ Nancy se souká do auta: „Díky.“ Vidíme přicházet i rodiče. 1.17.00 – 1.17.11 Polodetail na Nancy, jak si sedá do auta. Okýnkem na ní kouká Tommy: „Hodně štěstí.“ Nancy ho bere za ruku: „Jo. Děkuju.“ Tommy jde od okýnka. Slyšíme startování motoru. 1.17.00 – 1.17.23 Detail na světla auta. Auto odjíždí. Tommy jde kousek za ním a dívá se za ním. Začíná hrát piano smutnou píseň. 1.17.23 – 1.17.30 Polodetail na jedoucí auto, které jede lesem. Mezi stromy prosvítá slunce. 1.17.30 – 1.17.52 Polodetail na Nancy, která má otevřené okýnko a dívá se ven. Kamera jede kolem auta a zabírá matku a otce. Matka má ozářené vlasy střešním oknem: „Nancy?... Chci jen vědět, jak ti je.“ Kamera jede na Nancy, má vykloněnou hlavu a zavřené oči: „Je mi dobře.“ 1.17.52 – 1.17.56 Detail na zpětné zrcátko. Vidíme otcovi oči, jak se dívá dozadu, potom zpátky na cestu. 1.17.56 – 1.18.01 Polodetail na Nancy, kterou také ozařuje slunce. Stále hraje hudba, přidává se flétna. 1.18.01 – 1.18.05 Celek na les. Jede auto. Hraje hudba. 1.18.05 – 1.18.09 Detail na Nancy, jak se dívá z okna. Občas na ni vysvytne slunce. 1.18.09 – 1.18.05 Záběr na dvě dívky a nějakou rodinu, jak mají piknik v parku. Dívky si hrají s bublifukem. Rodina se směje a jsou šťastní. 1.18.19 – 1.18.33 Detail na Nancy, jak se za rodinou dívá. Chvílemi na ní svítí slunce. Chvílemi je ve stínu. 1.18.33 – 1.18.39 Záběr na tři ženy s kočárkem, dovádí s dítětem. 1.18.39 – 1.18.43 Detail na Nancy. Dívá se do dálky. 1.18.43 – 1.18.46 Celek na tři lidi na kolech. 1.18.01 – 1.19.00 Detail na Nancy. Matka mluví mimo záběr: „Gilbertovi porazili ty jilmy…. Nancy?“ 1.19.00 – 1.19.10 Polodetail na matku a otce. Matka: „Škoda. Byli nádherné. Myslím, že měly tu nemoc…“ Otec: „Holandskou.“ 1.19.10 – 1.19.12 Detail na zpětné zrcátko. Vidíme pohled otce. 1.19.12 – 1.19.18 Detail na otcův obličej, podpírá si ho rukou: „Nepřichází v úvahu, že to poručnictví vzdám. Nebudu čekat, až se sama zabiješ!“ 1.19.18 – 1.19.23 Detail na Nancy, která se dívá z okna. Ani nereaguje. 1.19.23 – 1.19.28 Detail na zpětné zrcátko. Vidíme pohled otce. Dívá se na Nancy a zpět. 1.19.28 – 1.19.35 Celek na ulici, přijíždí auto. Slyšíme hlas: „Už přijíždějí!“ „Už přijíždějí!“ A otce: „Co to znamená?“ 1.19.35 – 1.19.37 Skrz okýnko vidíme dav novinářů: „Viděli jste ji v poslední době?“ 1.19.37 – 1.19.39 Detail na matku.
1.19.39 Detail na Nancy, jak se dívá z okýnka: „Co je?“ 1.19.40 – 1.19.44 Skrz okýnko vidíme novináře: „Nancy, jak se cítíš?“ Nancy mimo záběr: „Kdo to je? Co chtějí?“ Nějaká novinářka se cpe s mikrofonem až k okýnku: „Proč jste dospěli k tomuto rozhodnutí?“ 1.19.44 Polodetail skrz okno zvenku na Nancy. 1.19.45 – 1.19.51 Polodetail na matku a novináře, jak ji otvírají dveře. Matka: „Prosím, nechte nás projít!“ Novináři: „Jaké to je Nancy, když tě rodiče chtějí zbavit svéprávnosti?“ Matka jde k Nancy. 1.19.51 – 1.19.53 Protizáběr z auta, skrz okno. Novinářka: „Proč ji chcete zbavit svéprávnosti?“ 1.19.53 Detail na matku a Nancy, jak prchají z objektivu. 1.19.54 – 1.19.58 Celek na schody, které jsou obsypané novináři. Stále chrlí otázky. „Paní Walschová…“ „Mohla byste…“ „Chcete nám k tomu něco říct?“ „… dopadne dnešní slyšení?“ Novináři se hrnou dovnitř. 1.19.58 – 1.20.14 Polocelek na soudní síň. Sedí tu hodně lidí v oblecích. Baví se spolu. Mimo záběr hlas soudce: „Přísaháte, že jako svědek budete mluvit pravdu, celou pravdu a nic než pravdu, k čemuž vám dopomáhej bůh?“ Kamera zabírá černovlasou dívku v tmavočerveném kabátku. Pak dvojici. Pak stenografku. Slyšíme otce: „Přísahám.“ Vidíme strážníka: „Řekněte své jméno.“ Vidíme otce, jak stojí: „Jmenuji se Thomas Walsch starší.“ Strážník: „Můžete se posadit.“ 1.20.14 – 1.20.17 Polodetail na Nancy a její právničku. Vidíme stůl s mikrofonem a spoustu papírů. Nancy vzdychá. 1.20.17 – 1.20.31 Polodetail na právníka rodičů. Jak se zvedá a jde k panu Walschovi. Drží v ruce papír: „Vy jste podavatelem této žádosti. Je to tak?“ Kamera jede k otci, který už sedí. Za ním sedí soudce, je to černoch, má brýle, za ním je americká vlajka. „Ano pane, jsem.“ „Jste otcem Nancy Walschové? Správně?“ 1.20.31 – 1.20.35 Polodetail na Nancy a právničku. Slyšíme otce: „Ano.“ Právnička si zakrývá ústa. Právník: „Toto je ověřená… 1.20.35 – 1.20.51 Polodetail na právníka, jak drží papír: „… žádost ze třináctého července toho roku,“ podává to otci. Ten se na ni dívá, kamera jede do detailu. Právník mimo obraz: „Je vám znám obsah žádosti?“ otec si ji prohlíží: „Ano.“ 1.20.51 – 1.20.53 Polodetail na Nancy. Právník mluví mimo záběr: „Podepsal jste ji a jste srozuměn s jejím podáním?“ 1.20.53 – 1.20.59 Polodetail na otce, jak přikyvuje: „Ano jsem.“ 1.20.59 – 1.21.02 Polodetail na právníka: „Byla tvrzení v této žádosti pravdivá v den, kdy byla podepsána?“ 1.21.02 – 1.21.08 Polodetail na otce, který přikyvuje: „Ano byla.“ 1.21.08 – 1.21.15 Polodetail na Nancy, které se svírá hrdlo. Právník mimo obraz: „Víte, že na základě této žádosti bude vykonavatelem lékařského dohledu nad vaší dcerou Nancy?“ 1.21.15 – 1.21.19 Polodetail na otce: „Ano to vím.“ 1.21.19 – 1.21.21 Polodetail na právníka: „Žádost může být zrušena výhradně dalším rozhodnutím soudu.“ 1.21.21 – 1.21.27 Polodetail na otce. Právník stále mluví mimo obraz: „Jste s tím srozuměn?“ otec se dramaticky dívá do stropu. 1.21.27 – 1.21.30 Polodetail na Nancy, která má slzy na krajíčku. 1.21.30 – 1.21.31 Detail na otce. 1.21.31 – 1.21.33 Detail na matku, která ho bedlivě sleduje. 1.21.31 – 1.21.36 Polodetail na Nancy. 1.21.36 – 1.21.40 Detail na právníka.
1.21.40 – 1.21.50 Detail na otce. Právník mimo obraz: „Pane Walschi, rozuměl jste?“ „rozuměl jsem.“ Právník: „A že budete povinován na svou zodpovědnost rozhodovat v nejlepším zájmu své dcery?“ 1.21.50 – 1.21.56 Detail na Nancy. Právník stále mluví: „Jste s tím srozuměn?“ kamera se přibližuje k Nancy. 1.21.02 – 1.22.00 Detail na otce, kamera se přibližuje k němu. 1.22.00 – 1.22.05 Detail na Nancy, která vzdychá. 1.22.05 – 1.22.08 Detail na otce, kamera se přibližuje. 1.22.08 – 1.22.22 Detail na Nancy, která sklápí oči, kamera sleduje její pohled. V klíně má složené ruce a pod nimi odznak od otce. Hraje flétna. 1.22.22 Prostřih na právničku, která sleduje, kam se Nancy dívá. 1.22.22 – 1.22.28 Detail na odznak, který má Nancy na něčem připnutý a zvedá ho do výšky, aby ho otec viděl. 1.22.28 – 1.22.32 Detail na otcovu tvář, má slzy na krajíčku. Kamera se přibližuje. 1.22.32 – 1.22.35 Detail na Nancy, brečí a vzlyká. 1.22.35 – 1.22.41 Detail na otce: „Jsem s tím srozuměn.“ 1.22.41 – 1.22.44 Polodetail na Nancy, která si zakrývá obličej. Právník mimo obraz: „Nemám dalších otázek, ctihodnosti.“ 1.22.44 – 1.22.50 Polodetail na otce a právníka, který se nad ním sklání. Soudce: „Děkuji… Paní Maleová?“ 1.22.50 – 1.22.54 Polodetail na Nancy. Právnička mimo obraz: „Nemám otázek!“ Soudce: „Můžete odstoupit, pane Walschi.“ 1.22.54– 1.22.56 Polodetail na otce: „Děkuji ctihodnosti.“ Zvedá se a odchází. 1.22.56 – 1.23.00 Polodetail na Nancy, jak se opatrně dívá na otce. Zakrývá si rukou obličej. 1.23.00 – 1.23.05 Polodetail zezadu na Nancy a právničku. Vidíme otce odcházet a soudce. Nancy brečí a právničce něco šeptá. 1.23.05 – 1.23.10 Polodetail na matku. Vedle ní si sedá otec, urovnává si kravatu a sako. 1.23.10 – 1.23.16 Polodetail na Nancy a právničku, něco si šeptají. Právnička se zvedá: „Vaše ctihodnosti. Právě jsem krátce hovořila se svoji klientkou…“ 1.23.16 – 1.23.20 Polodetail na soudce. Právnička mimo obraz pořád mluví: „… jako soudem stanovený obhájce konstatuji, že nemáme žádných námitek…“ 1.23.20 – 1.23.27 Polodetail na právničku: „…a podrobujeme se žádosti, aby byl její otec pověřen výkonem lékařského dohledu…“ 1.23.27 – 1.23.30 Polodetail na otce a matku, kteří sledují právničku. 1.23.30 – 1.23.35 Polodetail na Nancy. Právnička mimo obraz pořád mluví: „Účelem tohoto dohledu bude činit rozhodnutí týkající se jejího zdravotního stavu.“ Nancy přikyvuje. 1.23.35 – 1.23.40 Polodetail na otce a matku, kterým se ulevilo. 1.23.40 – 1.23.42 Polodetail na Nancy a právničku, která si vedle ní sedá. 1.23.42 – 1.23.49 Polodetail na soudce: „Slečno Walschová, jste ochotna připustit, že máte jistý problém?“ 1.23.49 – 1.23.55 Polodetail na Nancy, která kulí oči: „Ano jsem.“ 1.23.55 – 1.23.57 Polodetail na otce a matku. Soudce mluví mimo obraz: „Máte nějakou otázku, kterou vám mohu zodpovědět?“ 1.23.57 – 1.24.00 Polodetail bližší na Nancy, kroutí hlavou: „Ne.“ 1.24.00 – 1.24.04 Polodetail bližší na soudce: „Pak vám děkuji, slečno.“ 1.24.04 – 1.24.06 Polodetail na Nancy, jak vzlyká. 1.24.06 – 1.24.07 Polodetail na soudce: „Rád bych řekl jednu věc.“ 1.24.07 – 1.24.08 Polodetail na otce a matku. 1.24.08 – 1.24.13 Polodetail na soudce: „Fakt, že tento soud shledal, že Nancy Walschová potřebuje lékařský dohled…“
1.24.13 – 1.24.17 Polodetail na Nancy. Soudce stále mimo obraz mluví: „…že není schopná dát sama souhlas s léčbou…“ 1.24.17 – 1.24.25 Polodetail na soudce: „… neznamená, že je to nesvéprávná osoba. Že je nesvéprávná v právním slova smyslu. Neznamená to, že je blázen…“ 1.24.25 – 1.24.34 Polodetail na Nancy. Soudce stále mluví: „… neznamená to, že nemůže činit jiná běžná rozhodnutí jako kdokoliv z nás.“ Nancy přikyvuje. 1.24.30 – 1.24.37 Polodetail na soudce: „Zdůrazňuji to, aby nedošlo k chybnému výkladu tohoto řízení.“ 1.24.37 – 1.24.39 Polodetail na otce a matku. 1.24.39 – 1.24.04 Polodetail na Nancy, jak se dívá na rodiče a mne si rukou bradu. Soudce mimo obraz: „To je vše, co jsem chtěl ještě dodat.“ Nancy se dívá na soudce. 1.24.44 – 1.24.50 Polodetail na soudce: „Děkuji vám. Přeji mnoho štěstí vám všem.“ Začíná hrát dramatická šťastná hudba. Soudce odklepává kladívkem a odchází. 1.24.50 – 1.24.59 Polodetail z profilu na matku, otce, právničku a Nancy. Právnička hladí Nancy po zádech. Nancy se směje a brečí zároveň. 1.24.59 – 1.25.30 Detail na květináče na plotě. Kamera jede zahradou. Vidíme Tommyho, Peta. Tommy: „Už jdou,“ běží na verandě po schodech dolů. Tam je Nancy s rodiči. Matka se usmívá. Nancy se pouští rodičů: „Víte co… dala bych si žemli.“ Otec: „Žemli? Jasně. To je skvělý.“ Nancy odchází ze záběru. Matka taky. Zůstává Tommy, ten se točí za matkou: „Mami, mami, tak co je?“ Matka se k němu vrací. Mlčí. 1.25.30 – 1.25.40 Polodetail na Nancy, jak si v kuchyni bere žemli a sedá si k ní ke stolu. Průhledem do zahrady vidíme matku, Tommyho, otce a Peta. 1.25.40 – 1.25.55 Polodetail na Nancy, jak sedí a po malinkých kouscích jí žemli. U stolu jsou rozkvetlé květiny. Kamera se přibližuje k Nancy, začíná hrát piano. 1.25.55 – 1.26.05 Celek na průhled do zahrady, vidíme všechny, jak se neodvažují podívat, jestli Nancy jí. Otáčí se Tommy. 1.26.05 – 1.26.15 Polodetail na Nancy, jak pomalu jí housku a dívá se na Tommyho. Žvýká a polyká. 1.26.15– 1.26.53 Polodetail na doktora v kravatě a brýlích, jak si podpírá hlavu a usmívá se. Mimo záběr slyšíme mluvit Nancy: „Ano, myslím, že tohle byl začátek mého uzdravení. … ale věčte mi, jen začátek.“ Kamera jede po místnosti. Vidíme jednu dívku v zelené mikině. Nancy mimo záběr: „Byla to pak ještě dlouhá cesta. Nejcennější na mém uzdravení je, že jsem si uvědomila…“ Kamera jede na další dívku v modrém roláku, jak se dívá na Nancy: „…že se té nemoci vlastně nikdy nezbavím.“ Vidíme Nancy v polodetailu, jak mluví do kamery: „že tady pořád někde je. Jako by čekala na příležitost, kdy mě může dostat…“ směje se, „ale to nevadí.“ 1.26.55 – 1.27.04 Rozmazaný polocelek na dvě běžící postavy. Slyšíme mluvit mimo záběr Nancy: „protože já jsem dost silná. A vím, že se ubráním. Že to dokážu.“ Vidíme běžet a smát se Nancy s kamarádkou. Polodetail stále zabírá Nancy: „To, že si to uvědomuju, je určitě ta nejdůležitější…“ 1.27.04 – 1.25.27 Polodetail na běžící dívky zezadu. Nancy mimo záběr: „věc, která mě kdy potkala. Je to nejdůležitější pro nás všechny.“ Dívky běží dál, zmenšují se, až zmizí. TITULKY
