Archetyp muže, otce, panovníka Princip Císařovny představuje tvořící plodivou sílu, je to pramen, zdroj nekonečné energie. Princip Císaře dává této energii strukturu a řád. Císařovna se „stará“ o samotné vznikání, zatímco císař musí tyto její „produkty“ nějak zužitkovat, uchovat a poté znovu použít, aby se Císařovna opět mohla „postarat“ o další „zrození“… a tak pořád dokola. Společnost vyznávající Bohyni matku byla orientována na intuitivní užívání a prožívání možností k přežití, jichž se jí dostávalo; patriarchální společnost už je dál, strategicky myslí a plánuje, ovládá a rozděluje, a to prostřednictvím někoho, kdo se stará – za všechny a o všechny. Ve starém Egyptě se „staral“ faraon. Jako pozemské vtělení boha měl být zárukou toho, že svět bude fungovat, že vyjde Slunce, že se Nil rozvodní, že nebude hlad… Takového Císaře představuje např. Tarot věků, i když obrázek faraona v mnohém připomíná i kartu Alistera Crowleyho. Obraz je rozdělen vertikální a horizontální linií na čtyři stejné části, neboť čtyřka je „neoddělitelně spjata s prvním identifikovatelným řádem na zemi, protože vnáší pořádek do nepřehlédnutelné mnohotvárnosti“. Takto vzniklý kříž je odkazem na čtyři světové strany, znamená to jasné vymezení prostoru, což umožňuje vnést řád a souřadnice do složitosti světa. Faraon sedí na trůně v tradiční pozici s rukama zkříženýma na prsou, v nichž drží žezlo a důtky – insignie svého úřadu a moci. Žezlo má tvar zahnuté hole, což byla původně hůl pastýřská. Připomíná, že je pastýřem svého lidu, stejná symbolika přešla později do křesťanství, pravděpodobně přes židovství (Mojžíšova hůl). Důtky sloužily původně k odhánění much (kterých bylo kolem dobytka vždycky víc než dost), v přeneseném smyslu tak důtky panovníkovi sloužily k odhánění zlých bytostí. Po obou stranách trůnu vidíme beraní hlavy – beran byl v Egyptě symbolem plodnosti, bylo v něm spatřováno vtělení boha Chnuma nebo také Amuna. Beran rovněž platil za symbol božské čtveřice: Ré (Slunce), Šú (vzduch), Geb (nebeská klenba) a Usir (podsvětí). Beran dále odkazuje k astrologickému znamení Berana, kterému vládne planeta Mars, zastupující aktivní mužskou sílu kladoucí důraz na prosazení a boj, tedy čistě „mužské“ vlastnosti. U jeho nohou se svíjí kobra ve výhružném postavení. Sloužila jako ochrana před nepřáteli, neboť tento had dokáže plivnout svůj jed do očí protivníka až na vzdálenost jednoho metru. Hadi byli také obdivováni po svou „omlazovací“ schopnost, neboť hadí kůže po svlékání vypadá novější a její barvy působí zářivěji. Kobra byla symbolem Dolního Egypta; zastupovala bohyni Utu a společně s bohyní Nechbet, již představoval sup (vidíme ho po levé straně faraona), byla považována za mystickou matku krále-faraona.
Komentář [J1]:
Thothův Tarot Alistera Crowleyho
Komentář [J2]: Ré, Ra, Amun-Ré, Amun-Ra, Amon, Aton – různá označení v různých epochách dějin Egypta pro jednoho a téhož boha Slunce; byl uctíván v mnoha svých podobách – jako Slunce na obloze – sluneční kotouč, jako zapadající či vycházející Slunce… Každá z podob měla personifikovat jiný charakter Slunce – jednou hřejivý (při východu po chladné noci), jindy přinášející úlevu (po úmorném horkém dni) nebo smrtící v poledním žáru;
V Mýtickém tarotu je princip Císaře asociován s nejvyšším z řeckých bohů Diem. Mýtus vypráví, že jeho otec Kronos (podobně jako jeho otec Úranos) se bál, že ho jedno z jeho dětí připraví o moc, a tak je všechny ihned po narození polykal. To se nelíbilo jeho ženě (a sestře) Rheie, a tak ho při posledním dítěti podvedla: porodila Dia tajně v jeskyni na ostrově Kréta a Kronovi podstrčila kámen zabalený v plenkách. Kronos jej spolkl v domnění, že jde o dítě a Zeus mohl dospět. Potom se vydal za Kronem v přestrojení za číšníka a připravil mu nápoj, po jehož vypití vyvrhnul Kronos ze svých útrob bez úhony všechny Diovy sourozence, včetně kamene, který mu byl podstrčen. Zeus pak se svými sourozenci proti svému otci povstal, po dlouhém boji ho přemohl a nastolil novou vládu. Ustanovil hierarchii bohů, kteří mu byli podřízeni, spravedlnost vykonával na základě zákonů, které sám určil. Symboly jeho majestátu se staly blesk a hrom. Blesk je jedním z atributů Diovy moci nejen pro svou děsivou sílu, ale také proto, že přináší světlo na temnou oblohu. Zeus je rovněž bohem inspirace a tvůrčího impulsu, blesk je symbolem odhalené pravdy. Za svůj příbytek si Zeus zvolil vrcholek hory Olympos, neboť je bohem duchovních a mentálních výšin. Ztělesněním Dia je orel; Diův zrak je stejně pronikavý a jeho vůle dosáhnout výšin, na které se nikdo jiný neodváží ani pomyslet, se podobá letu orla. Kromě toho je orel kořistnickým dravcem, což je další symbolické vyjádření jedné z vlastností císaře – agrese a dobyvatelsko-vítězného instinktu. Stejnou symboliku, ale vyjádřenou jinou mýtickou postavou nacházíme v Tarotu severských stínů – je to nejvyšší germánský Bůh Odin. Bývá popisován jako starší mohutný vysoký jednooký muž. Je Otcem veškerenstva, patronem básníků, bojovníků a státníků, bohem smrti, války a magie. Je také bohem extáze, extatického básnění a šamanských kouzel. Dokáže měnit podobu, ovládat mysl nepřátel, věštit a čarovat. Obětoval se pro lidstvo, aby získal runy a za své levé (někde pravé) oko dosáhl při pití z Mímiho pramene (či Mímiho studny) "moudrosti věků"… Vlastní magický oštěp Gungnir, který nikdy nemine cíl a má na sobě runy zaručující právo, doprovází ho obvykle dva vlci Geri a Freki a dva havrani Hugin a Munin; ti létají celou noc a přinášejí Odinovi zprávy ze všech koutů země. Jeho dnem je středa; ve staré angličtině se tento den nazýval Wódnesdæg (Ódinův den), z čehož pochází dnešní Wednesday. Na čele mu sedí Slunce, za pasem Měsíc, což má vyjadřovat, že vládne dni (světlu), stejně jako noci (temnotě) a také že svou mocí odděluje jedno od druhého.
Komentář [J3]: Původně praindoevropský bůh Diaus
Haindlův tarot nabízí pohled na urostlého muže atletické postavy. Symbolika karty vychází ze souvislosti s runou Ansuz (znak pro hlásku A), což znamená jelen. Přední nohy a část trupu tohoto statného keltskými kmeny uctívaného zvířete si můžeme představit ve struktuře kořenů u paty stromu v pozadí za Císařem. Jeho paroží zase v koruně. Tím stromem je Yggdrasil, Strom světa, jehož kořeny jsou hluboko v zemi a koruna se ztrácí vysoko v nebi – spojuje tak zemi s nebem, hmotu s duchem, tmu se světlem. Jelení bůh, u Britů Hern, u Keltů Cernunnos, byl bohem plodnosti, života i podsvětí a samozřejmě divokých zvířat. Byl dokonale spjat s keltským rokem – narodil se za zimního slunovratu, oženil o svátku Beltine (nám dobře známé Čarodějnice, čili noc z posledního dubna na první květen), a zemřel o slunovratu letním. To vypovídá i o jeho funkci kalendářní, tedy symbolu ročního koloběhu. Keltům tím nahrazoval jinde dobře známou Měsíční bohyni, ve své legendě ostatně potomkem Velké bohyně je. Císař drží v pravé ruce žezlo; zdá se, jako by je právě přijal od své družky Císařovny, z její levé ruky, což můžeme chápat i jako změnu společenského řádu z matriarchálního na patriarchální. Levá strana je určena citům a emocím, zatímco pravá logickému myšlení a síle – obojí by mělo jít ruku v ruce. Kartě je přiřazeno astrologické znamení Berana, první znamení zvěrokruhu a tím i jara, vitality, obnovené energie a sexuální potence. Podobně jako orel je Beran v nějaké podobě k nalezení téměř na všech ztvárněních této karty; souvislost je nasnadě – pro panovníka bylo první povinností zaručit pokračování svého rodu a zplodit pokud možno mužského potomka. Z živlů mu náleží oheň, což je na této kartě vyjádřeno červenou barvou. Oheň opět symbolizuje vitalitu, energii, ale také agresivitu a intoleranci. Kromě již zmíněných (později erbovních) zvířat orla a berana jsem u souboru Lo Scarabeo Tarot objevila ještě jedno posvátné zvíře – včelu. Snad všude a ve všech dobách byly včely pokládány za čisté, panenské, nadpřirozené, božské bytosti. Jejich světelná, nebeská podstata poukazuje k duši, duchu, rozumu. Sběr, řád, zákon obce (včelího společenství) a rozumnost projevující se v moudrém rozvrhu času (skloubení odpočinku a činnosti), v racionální dělbě práce, účelné souhře činností, rafinované spolupráci. Včely jsou vzorem prozíravosti, kterou projevují horlivou přípravou zásob na zimu, důmyslnou režií rojení a následným vyhledáváním a budováním nového příbytku. Navíc mají podíl na řádu duchovním, transcendentálním, a to jak geometrickém (šestiboká struktura pláství-architektonika úlu), tak mravním (píle, pracovitost, poddanost, oddanost, hrdinství v boji až po obětování života, cudnost, panenství). Vedle celé řady mytologických a mýtických postav existuje skupina tarotů, zobrazujících císaře prostě jako císaře: od římských vládců, přes krále Artuše a různé typy středověkých rytířů až po moderní
Komentář [J4]: Právě na tomto stromu visel Odin devět dní a devět nocí, aby pro lidstvo získal runy: „On visel na větry zmítaném stromě, v neznámu co kořání, jsa proklat kopím, po devět nocí i dní, moudrý Ódin, sám sobě obětí. Nejedl chléb a nepil nic, jen hleděl v hlubin tmy, pak zaplakal a runy vzal, konečně vrátil se.“ (Runatál, sb. starogerm. básní) Komentář [J5]: Cernunnův kult přežil jako jeden z mála svou dobu a pronikl až do křesťanství na jedné straně jako Ďábel – pro své paroží- na straně druhé jako Sv. Hubert – patron lesa, lovců a lovu Komentář [J6]: Valpuržina noc Noc svaté Valpurgy – ochránkyně před ďáblem a zlými mocnostmi Komentář [J7]: Robert Graves nachází ekvivalent v řeckých mýtech: „Zdá se, že si žena kmene vybírala pro každý rok milence z mladých mužů, kteří tvořili její družinu. Stal se králem, který měl být obětován, až rok skončí; tento způsob byl později poopraven a král umíral ve chvíli, kdy slunce, s nímž byl ztotožňován, začalo v létě pozbývat sil.“ – Řecké mýty, KMa 2004 Komentář [J8]: Císařovna předává žezlo Císaři
muže. Zlatý tarot Botticelli použil pro portrét císaře skutečného římského vládce, Appia Claudia, o němž se zmiňují letopisy Tita Livia, a kterého najdeme na obraze Příběh Virginie, popisující příběh římské dívky, na niž si sám Appius dělal nárok, ona ho však odmítla. Z titulu své moci se jí chtěl zmocnit násilím. Aby ji uchránil před zneuctěním a před otroctvím, její vlastní otec ji před soudem probodl.
Z příběhu o smrti Virginie vyplývá, že se autor karet v tomto případě soustředil spíše na negativní vlastnosti, jež může archetyp Císaře ztělesňovat. Appius má moc, již může zneužít k zotročení jiných. Je tyran a despota. Je ješitný a paličatý. Vyvíjí tlak a vyvolává násilí. Appius však svou moc nezískal dědičně ani ji neuzurpoval. Jako decemvir byl voleným zástupcem římských občanů spolu s devíti dalšími váženými muži. Svou moc dostal jako projev důvěry. Musel tedy mít vlastnosti, které mu umožnily politický vzestup, být schopný se prosadit. Musel být aktivní, disciplinovaný. Musel mít přehled a smysl pro realitu. Musel se umět ovládat, musel mít autoritu a sebedůvěru... Takže karta zahrnuje - kupodivu v jedné osobě – obě polarity téhož.
Většina Císařů má shodnou symboliku - vladařské atributy jako koruna, žezlo a říšské jablko symbolizující celistvost, životní sílu a vládu nad světem, někde též meč (trestající nástroj, nástroj k překonání zla, symbol moci pravdy a poznání; symbol vůle vládnout, symbol cti a slávy, spravedlnosti, připravenosti k boji i obraně. Držený v rukou představuje čest, spravedlnost, ale i touhu po moci a možnosti ji naplnit); beran, beraní hlava nebo aspoň rohy jako symbol plodivé síly, ale i nadřazenosti (beran je vůdce stáda). Podobné je to se lvem, orlem či sokolem nebo jestřábem. Zajímavou interpretaci nabízí Röhrig Tarot za použití portrétu amerického hereckého idolu poválečné
generace Jamese Stewarta. Krom herecké kariéry byl i aktivním vojákem, bojoval v druhé světové válce jakožto důstojník amerického bombardovacího pluku, bojoval i ve Vietnamské válce. Byl znám pro své konzervativní politické postoje, silně podporoval republikánské prezidenty Richarda Nixona a Ronalda Reagana. Jak už jsem nastínila výše, s kartou císaře je spojována symbolika čísla čtyři. Čtyřka tvoří geometrický tvar, jenž je jasný a přehledný a čtyřúhelník byl vždy pokládán za úplný a jasně definovaný. Je to číslo vesmírného řádu, čtyř světových stran či po staru čtyř větrů, čtyř ročních období, čtyř měsíčních fází a čtyř významných bodů v ročním oběhu slunce, bodu jarního a podzimního a dvou slunovratů. Proto se čtyřka vyskytuje především tam, kde jde o celý svět nebo celý vesmír. Tetrád bychom v historii, mytologii či umění našli celou řadu; čtyřmi rajskými řekami v první knize Mojžíšově, které obtékají svět počínaje přes čtyři evangelia Nového zákona až po čtyři jezdce z Apokalypsy. Západní církev uznává čtyři Velké otce (sv. Ambrož, sv. Augustin, sv. Řehoř Veliký a sv. Jeroným) a čtyři písmena YHVH tvoří jméno boží. Kabbala připisuje páté tarotové kartě (počítáno od Blázna) páté písmeno abecedy – He. Jeho symbolický význam znamená především akt, činnost, konání. Na stromu života mu náleží pátá stezka spojující Moudrost s Krásou
Volné asociace
Komentář [J9]: Tarot of the Siprit of the World Da Vinci tarot Lenormand tarot
Přišel jsem, viděl, zvítězil jsem!
Rozděl a panuj!
Srdce státníka musí být v jeho hlavě.
Gaius Iulius Caesar
Niccolo Machiavelli
Napoleon Bonaparte
Další souvislosti…
Komentář [J10]: Rider-Waite tarot
Císař vládne moudře (Velekněz), spravedlivě (Spravedlnost), s rozumem (Král mečů) a s citem (Král pohárů). Jenom tak může rozmnožit svou říši, která bude vzkvétat (Král mincí). Pak se může s potěšením dívat na výsledek svého díla (2 holí).
