Zamyšlení otce Jaroslava

ČERVENEC 2008

Dačická farnost, 27. 7. 2008, IX. ročník / 46. číslo, náklad 200 ks, vychází pro vnitřní potřebu farnosti fldacice.kvalitne.cz / [email protected]

3

Sto let kostela v Rozseči

4

Diecézní pouť rodin

ve Ždáru n./S.

6

Co odpoví? MUDr. Mario Novák

7

Farářova čítanka

Zamyšlení otce Jaroslava Začátek konce? Několik slov k cestě Sv. otce do USA, která se uskutečnila v dubnu letošního roku. V New Yorku se Benedikt XVI. mimo jiné setkal s katolickými vychovateli a učiteli na středních a vysokých školách. Sám jako bývalý profesor se zde cítil jako doma, mezi svými kolegy. Nakonec i nám všem to může být blízké, protože pravdy evangelia nejenom přijímáme, ale i předáváme. „Výchova je nedílnou součástí misijního poslání katolické církve, hlásat dobrou zvěst. Každá výchovná instituce je především místem setkání s živým Bohem, který v Ježíši Kristu zjevuje sílu své lásky a pravdy.“ Papež pak hovořil o některých příkladech světců, kteří se věnovali vyučování a výchově. „Významné postavy jako Alžběta Setonová a další zakladatelé zřídili s velkým úsilím a předvídavostí instituce, které dnes tvoří pozoruhodnou síť farních škol přispívajících k duchovnímu dobru církve i národa.“ K tomu by se dalo dodat, že v 19. století zde pracoval s velkým úsilím a nasazením náš česko-německý rodák z Prachatic, Jan Nepomuk Neumann, který se pak stal biskupem ve Filadelfii. Založil několik desítek škol a nechal postavit mnoho kostelů. Věnoval se přistěhovalcům z Irska i Německa. 19. 6. 1977 papež Pavel VI. ho v Římě prohlásil za svatého. Jiný příklad z mnohých, Kateřina Drexelová, věnovala svůj život těm, kteří byli druhými přehlíženi a to v případě černochů a indiánů. Celé generace byly pozvedány z bídy i útlaku, aby se mohly zapojit do většinové společnosti. Svatý otec se také ptá, co je specifické na katolických školách? Od některých slyšíme, že zpochybňují činnost církve v oblasti výchovy. Všechny aktivity církve pramení z vědomí toho, že je nositelkou poselství, které má svůj původ v samotném Bohu. Apoštol Pavel vysvětluje, že ve své dobrotě a moudrosti se Bůh rozhodl zjevit sebe samého a oznámit tajemství své vůle. Boží přání dát se poznat a vrozená touha každé lidské bytosti poznat pravdu jsou základem lidského tázání po smyslu života. Naše křesťanské společenství podporuje toto jedinečné hledání. Kdo hledá pravdu, stává se tím, že žije z víry. Je dobré také vědět, že pravda víry a pravda rozumu si vzájemně neodporují, ale doplňují se. Benedikt XVI. se také setkal se zástupci křesťanských církví a společenství. Po úvodních větách, kde jmenoval i některá společenství, řekl: „Globalizace, celosvětovost, vystavila lidstvo dvěma extrémům. Z jedné strany je to rostoucí smysl pro vzájemné vztahy a závislost mezi národy.Tato nová situace nabízí lidem možnost posílit smysl pro vzájemnou pomoc a odpovědnost za dobro

Pravděpodobně ano! V minulém čísle jsem v krátkém článku žádal o pomoc za sebe ale hlavně za Farní listy jako takové. Několik měsíců předtím byla také v novinách dlouhodobě uveřejněna výzva o pomoc. Výsledek? NULA! S ohledem na neustálý boj s nezájmem naší farní obce o noviny, s nejistotou, která vyplývá z kolísajícího nákladu prodaných čísel a z dalších konkrétních závažných důvodů, na které tu není prostor, jsem po dvou letech váhání učinil rozhodnutí. Je mi velice líto, že mé nářky a nespokojenost nad vnímáním Farních listů naší farní obcí padá na nesprávné hlavy Vás čtenářů, kteří nás držíte ta léta nad vodou a těch, kterých se to nejvíce týká se má slova nedotknou. Snad se někoho dotkne následek mého rozhodnutí, které (bohužel) ovlivní pravděpodobně noviny jako celek. Na druhou stranu bych chtěl říci, že v mém rozhodnutí mě utvrzuje i fakt, že za těch několik let, co se tu v rámci Farních listů o něco pokoušíme, jsou reakce Vás čtenářů prakticky na bodě mrazu. Tímto se omlouvám těm, kteří se jakkoli (i negativně) vůči novinám projevili. Nyní tedy k mému rozhodnutí. Na konci tohoto kalendářního roku končím své působení v našich Farních listech. S ohledem na mou pozici v rámci redakce to znamená, že pokud se nestane zázrak, vyjdou letos v zimě FL naposledy. Nemohu a ani se nechci podílet na eventuelním degradování Farních listů tím, že by se z nich po letech stal občasník s nejasnou budoucností a s nejistou kvalitou. Po zvážení všech kladů a záporů se domnívám, že mi snad nikdo můj krok nebude vyčítat. Nejvážnějším motivem je to, že jsem nenašel žádný dobrý důvod, proč bych se měl dál snažit nechat noviny vycházet. Pokud to bude v mých silách a naplní se můj předpoklad, tedy noviny opravdu na konci roku skončí, připravím ještě rekapitulaci celé jejich historie. Možná budeme všichni překvapeni, kolik toho již FL zvládly. Marian Štumar lidstva. Na druhou stranu nelze popírat, že rychlé změny představují neblahá znamení rozštěpení a sílícího individualismu.Mnozí lidé, včetně mladých, kvůli tomu hledají pravdivější formy společenství. Zdrojem vážných obav je také šíření světského smýšlení, nepočítá se s Bohem, odmítá se transcendentní pravda, to znamená všechno, co nás přesahuje, co je neuchopitelné, ale skutečné. Z těchto důvodů je věrné svědectví evangeliu nezbytné, více než kdy jindy.“ V katedrále sv. Patrika se papež setkal s kněžími a řeholníky. Mluvil o této krásné stavbě v neogotickém slohu, aby se připomnělo bohatství, které církev má ve chrámových stavbách. Svá slova obrátil i k okenním vitrážím, které zevně vypadají ponuře, nevýrazně až temně. Ale když se vstoupí do kostela, nečekaně ožijí, protože jimi proniká světlo a ony vyjevují veškerou svou nádheru. Někteří spisovatelé používali obraz malovaných skel, aby popsali tajemství církve. Jenom zevnitř, ze zkušenosti víry a života církve, ji spatříme takovou, jaká skutečně je. Zaplavena milostí, krásou, vyzdobena rozmanitými dary Ducha. Plyne z toho, že my, kteří žijeme životem milosti ve společenství církve, jsme povoláni vtahovat lidi do nitra tohoto tajemství světla. Není to snadný úkol v tomto světě, který je nakloněn hledět na církev jako na ony vitráže, pouze zvenčí, nejde dovnitř. Zář církve může být také zatemněna hříchy a slabostmi jejich členů. Proto také procházíme smířením a pokáním, aby se zase všechno projasnilo a pročistilo. Svatý Irenej píše - kde je církev, tam je Duch Boží. Kde je Duch Boží, tam je církev i každá milost. Svatý otec byl také na místě velkého neštěstí, kde dvě letadla narazila do dvou nejvyšších mrakodrapů New Yorku v září 2001. Nazývají to Grand Zero - velké nic. Modlil se za zemřelé i pozůstalé. Mnozí byli přítomní právě při jeho návštěvě. Tyto chvíle byly velmi dojemné i rozjitřené. Prosil za odpuštění pro vrahy a kdo stejně smýšlí jako oni, ať tyto své postoje změní. Člověk má právo na život, ale ne na to, aby ho někomu bral. P. Jaroslav

ČERVENEC 2008

www.katolik.cz

tiráž FARNÍ LISTY - farnost Dačice vychází pro vnitřní potřebu farnosti náklady na jedno číslo převyšují 12,- Kč uzávěrka 47. čísla je 26. září 2008 47. číslo vyjde 5. října 2008

www.cirkev.cz

stálí spolupracovníci P. Jaroslav Pezlar Miloslav Tůma - T Hanka Kopečková - h (dětský koutek) Lada Nejedlá - ln Růženka a Petr Křížkovi - kří Mgr. Antonín Marek - ToM Elen Hotová - elh (Domovinka Dačice) Marian Štumar - maš

www.signaly.cz

rozhovory a korektury Bc. Antonín Štěpánek - aš mob.: 724 910 948

Zprávy

Nová střecha. V měsíci květnu provedla firma Kazava z Bílkova výměnu další části střešní krytiny na farním kostele v Dačicích. Finanční prostředky stačily na položení nových bobrovek od věže cca do poloviny kostelní lodi. Příjmání. Letos přistoupilo 1. června poprvé ke stolu Páně 21 dětí. Patrotinium. Svatého Antonína, patrona kostela, oslavily sestry karmelitky spolu s dačickými farníky v pátek 13. června. Slavnost začala v 6.30 v kapli ranními chválami a pokračovala mší svatou v kostele v 8 hodin. Po ní následoval celodenní výstav Nejsvětější svátosti, který zakončila společná adorace v 17 hodin a den uzavřela společná modlitba nešpor. Biřmování. Do dačické farnosti zavítal 15. června otec biskup Vojtěch Cikrle, aby zde 29 převážně mladým lidem udělil svátost biřmování. V promluvě je vybídnul k odhodlanému rozhodnutí pro Krista a vyjádřil jim svou důvěru, se kterou očekává jejich další růst. Ostatním připomněl, že těmto mladým lidem mají být vzory ve víře. Sliby Slavné sliby složila 15. června karmelitka sestra Marie Jana od Nejsvětějšího Srdce Ježíšova z komunity ve Volfířově. Bohoslužbě v 15 hodin v poutním kostele P. Marie Karmelskén v K. Vydří předsedal ThDr. P. Vojtěch C. Kodet, O. Carm. Dětský den. Žákyně a žáci, navštěvující výuku náboženství ve školách v Dačicích, Telči, Studené a Budkově, se s uplynulým školním rokem rozloučily při společném setkání na poutním místě v K. Vydří. Po mši svaté následovala řada her a setkání v přilehlém areálu. (foto: pan Štěpánek) -T-

externí zdroj Ing. Martina Jandlová tisková ml. biskupství brněnského - MJ

www.vira.cz

vydává dačická farnost

<<< 1. svaté přijímání 1. června 2008 sv. Vavřinec

e-mail [email protected] web http://fldacice.kvalitne.cz

www.pastorace.cz

distribuce Dačice, Kostelní Vydří, Třebětice sazbu a zlom provádí zdarma suNEXO, reklamní agentura Vlašská 117, 380 01 Dačice tel./fax: 384 420 245, www.sunexo.cz

obsah 1

www.christnet.cz

Zamyšlení otce Jaroslava Několik slov k cestě Sv. otce do USA, která se uskutečnila v dubnu letošního roku Začátek konce?

www.ambit.hypernet.cz

2

tiráž / obsah Zprávy Jazykové kurzy - CMTF Domovinka informuje Přijďte na věž

3

Sňatky, křty, pohřby Kněžské svěcení Jáhenské svěcení Sto let kostela v Rozseči Pod praporem lásky - báseň J. Habra

www.krestanstvi.cz

4

Diecézní pouť rodin ve Žďáru n./S. Informace k Roku sv. Pavla Studium oboru křesťanská výchova Článek odjinud - Rodinný život

5

malý VELKÝ průvodce liturgií Etická výchova Vyznání - báseň Járy Habra Kardinál Coppa navštívil Mikulčice

www.biskupstvi.cz

6

Co odpoví? - MUDr. Mario Novák

7

Farářova čítanka - Nedej zahynouti nám ni budoucím Sv. Vavřinec

8

rozumy / vtipy Koutek pro děti

Biřmování >>> 15. června 2008 sv. Vavřinec

Jazykové kurzy - CMTF

Cyrilometodějská teologická fakulta UP v Olomouci nabízí jazykové kurzy určené pro veřejnost. Výuku latiny, novozákonní řečtiny a biblické hebrejštiny povedou vyučující Katedry biblických věd. Výuka, která bude probíhat blokovou formou, bude rozdělena do pěti víkendů v průběhu zimního semestru 2008/9. Po složení závěrečné zkoušky obdrží studenti osvědčení o absolvování kurzu; v případě zájmu bude otevřen pokračovací kurz. Podrobnější informace a formulář přihlášky jsou k dispozici na internetových stránkách fakulty: http://www.upol.cz/fakulty/cmtf/celozivotni-vzdelavani/ zdroj: -MJ-

Domovinka informuje

V Domovince bude v měsících červenec a srpen zavřeno, kromě 2.7. a 6.8. 2008, kdy bude otevřeno od 7:30 do 17:00 hodin. Dětská pouť na závěr školního roku proběhla 19.6. 2008 v Kostelním Vydří. Zúčastnily se jí děti z Dačic, Telče, Studené a Budkova. Pouť byla zahájena mší svatou v 9.00 hod. v kostele Panny Marie Karmelské. Dále následovaly vědomostní a sportovní soutěže, ve kterých děti nasbíraly různé množství žetonů, které si pak pospíchaly zaměnit do „banky“ za pěkné upomínkové dárky a pouťové obrázky. Ve 13.00 hodin ukončil P. Pezlar společnou pouť závěrečným požehnáním. Elen Hotová

Přijďte na věž

Léto je již v plném proudu a s ním bývá dnes již takřka neodmyslytelně spojena možnost výstupu na věž dačického farního kostela. Orientaci ve výhledu nyní usnadňují nově nainstalované popisky objektů, které jsou z věže vidět. Během července a srpna budou návštěvníci moci shlédnout v místnosti u schodiště výstavu fotografií, doplněných texty, s názvem „Lukášovské variace“, týkající se obrazů. V horním patře bude mimo turistických suvenýrů k vidění výstava kropenek, které byly zapůjčeny od paní Jiřiny Kopečné, za což děkujeme. Otevírací doba: pondělí – sobota 10.00 – 17.00, neděle 13.00 – 17.00, noční vyhlídky - každý pátek 21.30 – 22.30 hodin. -aš-

21. 6. 28. 6. 28. 6.

křty Adam Lisa, Kostelní Vydří Jan Křížek, Dačice David Hudínek, Kostelní Vydří Tomáš Svoboda, Dačice Anna Magdaléna Antušková, J.Hradec Anežka Baďurová, Nová Říše Martin Josef Špička, Mysletice Filip Jan Novák, Dačice

3. 18. 25. 7. 8. 8. 14. 22.

5. 5. 5. 6. 6. 6. 6. 6.

Pohřby Františka Přívětivá, Třebětice Emilie Kopečková, Třebětice Antonín Novák, Hříšice Vlastimil Leitgeb, Hradišťko

Pod praporem lásky Pozvedněme prapory,

*1927 *1925 *1917 *1952

kněžské svěcení

Kněžské svěcení udělil brněnský biskup Vojtěch Cikrle v sobotu 28. června při mši od 9.00 hodin v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně. Svěcení z rukou biskupa přijali tři kandidáti kněžské služby: Jan Bezděk (*1972) z Drnovic, Bohumil Urbánek (*1981) z Uherčic a Stanislav Váša (*1976) ze Zadního Zhořce. zdroj: -MJ-

Jáhenské svěcení

V sobotu 12. 7. v 9.00 hodin přijali v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně z rukou biskupa Vojtěcha Cikrleho jáhenské svěcení čtyři bohoslovci brněnské diecéze: Jan Krbec (*1981) z Třeště, absolvent Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, a další tři bohoslovci brněnské diecéze, kteří ukončili svá studia na Papežské lateránské univerzitě v Římě: Jiří Bůžek (*1971) z Brna, Jan Kotík (*1978) z Křižanova a Robert Prodělal (*1975) z Jihlavy. Současně s nimi přijali svěcení ke stálému diakonátu čtyři kandidáti: Miroslav Bareš (*1961) ze Zbraslavi, Rudolf Chaloupka (*1952) z Brna, Jan Špilar (*1964) z Brna a Rudolf Staněk (*1964) ze Šlapanic.zdroj: -MJ-

SPolEČENStVí MlADÝCh Každý pátek od 19.00 hodin na faře v Dačicích (kromě letních prázdnin)

lásky co nás pojí, všemu zlu navzdory, tu utkejme se v boji. Život kvapí, utíká ti, láskou chtějme změnit svět, láska to je něžně líbající ret!

Marie a sv. Barbory, které jsou prací akademického malíře Viktora Foerstera. V dalších letech se Rozseč dočkala i varhan, postavil je pražský varhanář Emil Štěpán Petr. Kostel měl čtyři zvony – Sv. Josefa, Sv. Jana Křtitele, Sv. Kristýnu, Sv. Marii. Za první světové války byla část zabavena, nové zvony byly pořízeny při 25. výročí posvěcení kostela. Po rekvizici za II. světové války Rozseči zbyly zvony pouze dva. V Památní knize najdeme i zajímavou zmínku o elektřině v kostele – poprvé se jí svítilo už adventě roku 1934. Dále v kostele najdeme křížovou cestu od pražské firmy z roku 1918, plastiky sv. Antonína, Anny a Tadeáše. Největší zásah do vnitřního vybavení kostela byl proveden začátkem osmdesátých let, kdy byl z desek a sloupů postranních oltářů upraven oltář pro bohoslužbu „čelem k lidu“ a kdy byla snesena kazatelna. V současné době proběhla oprava fasády kostela a také první generální oprava varhan, kterou si vynutilo jejich stáří a havarijní stav. Velké oslavy stého výročí posvěcení kostela budou trvat v září několik dní, hlavní slavnost proběhne v neděli 21. září, kdy svoji účast přislíbil i brněný biskup Vojtěch Cikrle. Všichni jste na toto výročí srdečně zváni a o proběhlé slavnosti vás budeme informovat v některém z dalších čísel našich Farních listů. Eva Procházková foto: autorka

Máti Páně Maria, rány v duši zhojí, svět je jak velký más, v něm lásky květ nás spojí. Za nás prosí, oroduje, city lásky pěstí v nás, láska oblažuje, cítíš co má krás! Pozvedněme prapory, přec to za to stojí, všemu zlu navzdory, s ním utkejme se v boji. Lásku, lásku, uměj dáti, nečekej jí nikdy zpět, vrátí li se, můžeš jasající pět!

Nabídka

Sestry karmelitky nabízí ze svých dílen zdobené svíce, křestní roušky, přání zdobená hedvábím nebo výšivkou, vázané růžence aj. Zájemci mohou zazvonit na fortně dačického kláštera nebo volat 384 420 490 nebo 384 420 308.

nesvatostnamanzelstvi.wz.cz

14. 6.

www.prolife.cz

14. 6.

www.lpp.cz

7. 6.

MšE SVAtÉ v Dačicích - farní kostel sv. Vavřince v pátek v 18.00 [v zimním čase vždy v 17.30] (po mši svaté adorace), v sobotu v 18.00 [v 17.30] v neděli v 9.00 - klášterní kostel sv. Antonína od pondělí do čtvrtka v 7.00 v pátek v 8.00 v sobotu v 7.00 v neděli v 10.30

www.cenap.cz

6. 6.

www.proglas.cz

3. 5.

informace FARA DAČiCE P. Jaroslav Pezlar telefon: 384 420 297 mobil: 732 173 181

www.cho.cz

3. 5.

Jednou z farností v našem regionu, spadající do telčského děkanství, je Rozseč. Nachází se asi 5 km od Nové Říše a její historie je pevně svázána právě s novoříšským klášterem. Byl to opat tohoto kláštera, Josef Karásek, rodák z Rozseče, který se zasadil o vybudování kostela a farnosti v této malé obci. Kostel byl postaven na místě bývalé kaple sv. Barbory na návsi. Byl vystavěn v letech 1907 až 1908, většinu nákladů nesl klášter, obec přispěla pouze malou částkou. Jak se píše v Památní knize obce Rozseč, …“ základy jeho daly velikou práci, jsou ke straně rybníka přes 6 m hluboké, vesměs z velmi dobrého materiálu, tvrdého a velkého kamene a na cement a patřičně široké – pohltily něco materiálu, že se ani nestačil dovážet“… Stavba i s vnitřním zařízením byla dokončena v září r. 1908 a 27. září téhož roku byla také posvěcena brněnským biskupem hrabětem Pavlem Huynem. Byl zasvěcen jako první farní kostel v brněnské diecézi Božskému Srdci Páně. Opat Karásek, ačkoliv už velmi nemocný, se této slavnosti ještě zúčastnil. Společně se stavbou kostela byl založen i hřbitov a fara. Hlavní výzdobu kostela tvoří tři mozaikové oltářní obrazy – Božského Srdce Páně, Panny

www.tvnoe.cz

Štěpán Komárek - Marie Liškářová Vojtěch Malý - Klára Triebeneklová Jiří Volein - Ivana Tesařová David Křížek - Dagmar Holcová Petr Novák - Jaroslava Svobodová Zdeněk Loučný - Hana Kárová Pavel Kučera - Zdeňka Petrů Martin Kocman - Věra Buřičová Evžen Mašát - Eva Havlíková

www.katyd.cz

Sto let kostela v Rozseči

Sňatky

fldacice.kvalitne.cz

ČERVENEC 2008

ČERVENEC 2008

Diecézní pouť rodin

ve Žďáru nad Sázavou

Motto letošní, v pořadí již páté, Diecézní pouti rodin ve Žďáru nad Sázavou koresponduje s tím, že Svatý otec Benedikt vyhlásil od června 2008 Rok svatého Pavla. Proto i heslo pouti zní „Lámeme jeden chléb, tvoříme jedno tělo.“ Pouť se uskuteční v sobotu 30. srpna 2008 od 9:00 do 16:00 hodin. Program: 09:00 Příprava na bohoslužbu – úvodní program na pódiu 10:00 Pontifikální mše svatá se svěcením nového oltáře kostela Nanebevzetí Panny Marie - celebruje brněnský biskup Vojtěch Cikrle 12:00 Hra „Po stopách sv. Pavla“, lukostřelba, výtvarné dílny, program pro mládež, plavba na lodičkách, až přednáška P. Vojtěcha Kodeta, O.Carm., 15:45 program pro seniory, adorace 13:00 Vystoupení hudební skupiny Hm... 14:30 Divadlení studio „V” – O pejskovi a kočičce 16:00 Závěrečná modlitba a požehnání. Po skončení pouti naváže další program v rámci Klášterní noci. Po celou dobu programu je možnost prohlídky areálu kláštera, muzeí, zámku a Zelené hory pro rodiny zdarma. Pro maminky s kojenci je k dispozici místnost pro přebalování. K obědu je možné zakoupit si párky. Před zahájením programu a po jeho ukončení bude k dispozici kyvadlová doprava mezi nádražím a areálem zámku. Další informace: www.crsp.cz zdroj: -MJ-

Informace k Roku sv. Pavla

V návaznosti na oficiální vatikánské stránky k Roku sv. Pavla www.annopaolino.org byla na stránkách Biskupství brněnského www.biskupstvi.cz zřízena webová stránka www.biskupstvi.cz/roksvatehopavla, která byla spuštěna cca koncem června. Má sloužit jako zdroj obecných i studijních informací a mezi nabízenými tématy jsou například informace o: - kostelech brněnské diecéze zasvěcené sv. Pavlovi - významných obrazech a sochách sv. Pavla v diecézi, - přehled literatury a filmografie o sv. Pavlovi - životopis a dílo sv. Pavla - rubrika pro děti - přehled tématických akcí konaných v diecézi - aktuality z Vatikánu - tématické homilie atd. zdroj: -MJ-

Studium oboru křesťanská výchova

Od školního roku 2008/2009 bude na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně zahájeno dvouoborové prezenční studium křesťanské výchovy. Křesťanskou výchovu lze studovat v kombinaci s češtinou, ruštinou, francouzštinou, historií, občanskou naukou a fyzikou. Druhé kolo přijímacích hovorů proběhne v září 2008, termín podávání přihlášek je předběžně určen do 15. 8. 2008. Oba termíny budou upřesněny později. Sledujte internetové stránky: www.ped.muni.cz/wstud Biskupství brněnské toto studium doporučuje, protože podle nového školského zákona umožňuje absolventům výuku náboženství na školách. zdroj: -MJ-

Článek odjinud Převzato z: http://www.rodinnyzivot.eu/index.php?option=com_content&task =view&id=55&Itemid=42 (24.6.08, 16:30)

Volný čas jako prostor pro vytváření vztahu mezi rodičem a dítětem Mgr. Ludmila Novotná - je matkou 3 dětí (Jonáš 9, Matylda 6 a Dorotka 2 roky). Je s nimi doma a provozuje domácí školu. Když se řekne volný čas dětí, začneme ihned přemýšlet, jak nejefektivněji jim ho zorganizovat a naplnit. V dnešní době je téměř nekonečná nabídka volnočasových aktivit, ze kterých můžeme vybírat. Někdy je však velmi obtížné vybrat to správné. Na co bychom se měli zaměřit při volbě, kde budou naše děti trávit svůj čas? A kdy vůbec začít pomýšlet na to, že by naše dítě mohlo nějaký ten kroužek navštěvovat? V současné době je velkým trendem posílat děti do různých kroužků ve velmi nízkém věku. Některé děti již ve čtyřech, pěti letech navštěvují kroužek keramiky, jazykové kroužky, plavání... Je otázka, zda to děti v tomto věku opravdu potřebují. Nebo je to jenom móda? Nebo máme obavy, že toho naše děti budou málo umět, znát, když nezačneme co nejdříve? Při volbě vhodné volnočasové aktivity bychom měli být velmi moudří. Především bychom se měli zamyslet nad naším dítětem. Jaké je, co ho zajímá, o co má ono samo zájem. Rozhodnutí by měla předcházet debata s naším dítětem, měli bychom se ho ptát, co by ho zajímalo, přitahovalo. Tomu můžeme pomoci tím, že mu vytvoříme nabídku možností a dítě si již samo vybere. Zároveň bychom dítě měli vést k tomu, aby u vybrané aktivity vydrželo. Není dobré, když dítě po měsíci oznámí, že ho to nebaví a kroužek opustí. Mohlo by takto vystřídat nespočet kroužků a nakonec zjistíte, že nemá nic. Měla by vzniknout dohoda, že dítě na daný kroužek bude chodit například alespoň půl roku a pokud jeho nezájem bude přetrvávat i po této domluvené lhůtě, lze uskutečnit změnu. Kolik z nás by dnes hrálo na hudební nástroj, kdyby nás rodiče tak trochu nepřinutili? Ale naše přísnost by měla mít zdravou míru a tu musíme hledat každý sám tím, že budeme dobře naslouchat dané situaci. Pro mě osobně je také velice důležité, kdo daný kroužek vede. Osobnost vedoucího oddílu nebo učitele hudby je pro mě velmi podstatná. Vzhledem k tomu, že moje dítě s tímto člověkem bude pravděpodobně trávit pravidelně a delší dobu svůj čas, je pro mě důležité tohoto člověka co nejvíce poznat. Toto bych rozhodně nepodceňovala.

Také bychom neměli děti zatěžovat příliš velkým množstvím kroužků na úkor jejich osobního času. Děti potřebují odpočívat stejně jako my, chtějí si dělat něco svého, jen tak. Děti potřebují čas na hru. Vzpomeňte si, jak dlouho jste si hráli s panenkami nebo s legem a kolik času jste pročetli. Mají na to vaše děti čas? A teď ještě jiný pohled na volný čas našich dětí. Je otázkou, kolik času naše děti opravdu potřebují trávit na kroužcích. My rodiče můžeme poměrně značně a zásadně jejich volný čas ovlivnit. Samozřejmě čím je dítě menší, tím více. A toho bychom měli využít. Myslím si, že pro naše děti je daleko cennější, když s nimi budeme jejich volný čas trávit my osobně, než když je budeme neustále někam vysílat, případně je doma usadíme k televizi nebo počítači, což je dnes velmi časté. Pro rodiče je to samozřejmě pohodlnější, můžou se pak věnovat svým aktivitám, ale co to bude dělat se vztahem mezi dítětem a rodičem? I když bude dítě navštěvovat sebelepší kroužky s výbornými učiteli a vedoucími, ale nebude trávit svůj volný čas s vámi, začne se vám ztrácet a váš vztah se bude ocitat kdesi v mlze. To nejcennější, co můžete jako rodič darovat svým dětem, je být s nimi. Naslouchat svým dětem, odpovídat na jejich nekonečné a v určitých vývojových stádiích pro nás nesmyslné otázky. Toulat se s nimi po lesích, pozorovat východ slunce nebo opice v zoo, lenošit s nimi ráno v posteli, stavět věže z lega, oblékat panenky, nechat si od nich připravit snídani, nechat si nakrájet mrkev a brambory do polévky na úžasné patvary, zahrát si již po sté pexeso a večer s nimi padnout únavou do postele, kde jim nestihnete dovyprávět pohádku, protože usnete dřív, než se vám to podaří. Se starším dítětem možná půjdete do kina nebo do divadla nebo vyrazíte na nějaký výlet či snad na vandr. Ale především tam budete pouze s ním a pro něho. Toto je dobrá cesta, jak si vytvořit se svým dítětem otevřený a funkční vztah. Je to cesta, jak můžete svým dětem předávat hodnoty, které jsou pro vás důležité. Je to cesta, jak děti opravdu respektovat, mít o ně zájem a milovat je. Buďme živou součástí volného času našich dětí. Rodinný život 3/2008 (c) 2008 Rodinný život - časopis pro celou rodinu -kří-

malý

VElkÝ průvodce liturgií

ČERVENEC 2008

V minulém vydání farních listů jsme si začali povídat o Etické výchově. Dnes na minulý článek navážeme. Jen jsem vám chtěl říct, že během toho kurzu, který jsem absolvoval, jsme si neříkali jenom suchou teorii, ale vše jsme si vyzkoušeli prakticky, i když jenom v „laboratorních“ podmínkách – přesně tak, jak je popsáno níže v kapitole o Vyučovacím procesu. APlikAČNí tÉMAtA Aplikační témata jsou zaměřena na uplatnění získaných základních etických postojů a dovedností při řešení konkrétních problémů, přičemž uvedená aplikační témata neuzavírají široké možnosti aplikace etiky do různých oblastí lidské činnosti. Metodicky a didakticky jsou zpracovaná tato témata: - Rodina, ve které žijeme - Etika a hodnotový systém - lidské hodnoty - ochrana přírody a životního prostředí - Ekonomické hodnoty - Výchova k sexuálnímu zdraví a k rodinnému životu VÝChoVNÝ StYl EtiCkÉ VÝChoVY Etická výchova se snaží vytvořit přátelský, ale náročný a ve svých požadavcích důsledný vztah mezi učitelem a studentem. Podle metodiky projektu je tento vztah možno vytvořit na základě následujících zásad: 1. Vytvořit ze třídy výchovné společenství Výzkumy dokázaly, že pokud jsou ve společenství dětí dobré vztahy, je též příznivě ovlivněna práce učitele s dětmi, děti si navzájem pomáhají a jsou spravedlivé. Vytvoření tzv. „caring comunity“ se i v zahraničních výchovných projektech považuje za prvořadý výchovný prostředek. Děti jsou vedeny k činnostem, při kterých se učí zlepšovat vzájemné vztahy, a to přispívá k celkově pozitivnímu vyladění na druhé. 2. Používat minimálně odměny a tresty Každý rodič i učitel by měl přijmout dítě jako hodnotu, i když se dítě vymyká jeho představám. 3. Vytvářet radostnou atmosféru Učitel etické výchovy by se měl snažit při hodinách vytvářet atmosféru přátelství a radosti. Jen za těchto podmínek může dojít k dostatečnému osvojení jednotlivých sociálních dovedností. 4. Stanovit jasná pravidla hry Základní funkcí v životě dítěte mají jen interiorizované zásady. Ty si člověk vytváří a osvojuje skrze sociální učení během života. Společnost, která na jedince působí a ovlivňuje jej, má vliv na to, jak toto zvnitřnění bude probíhat. Dítě, které nenaučíme přijímat zodpovědnost a zachovávat určitá vnější pravidla hry, žije chaoticky a neumí se orientovat mezi lidmi. 5. Přijmout druhého takového, jaký je – vyjádřit mu sympatie Každý rodič i učitel by měl přijmout dítě jako hodnotu, i když se dítě vymyká jeho představám.

6. Vybízet k prosociálnosti Výsledky výzkumu potvrzují příznivý vliv tohoto faktoru na zvyšování prosociálnosti. Podle výzkumů vybízení slabé intenzity prakticky neovlivní chování dítěte. Vybízení dítěte střední intenzity spojené s vhodnými argumenty je vysoce účinné. Velmi intenzivní a ustavičné vybízení vzbuzuje odpor a vyvolává spíše opačný účinek. 7. Do výchovného procesu zapojit rodiče Na dítě velkou měrou výchovně působí škola, ve které dítě tráví spoustu času. Je proto důležité, aby škola s rodiči navázala dobré vztahy, aby se jistým způsobem spojili a stali se partnery při výchově dětí. V rámci etické výchovy děti dostávají úkoly, na jejichž řešení spolupacují s rodiči. 8. induktivní disciplína Nežádoucí chování u dětí řeší dospělí často zesměšněním dítěte nebo fyzicky agresivní reakcí. Ta nevede k vyhasnutí nežádoucího chování, ale naopak rozvíjí v dětech agresivitu, a případně v nich vyvolá opačnou reakci. Tím, že vychovatel dítěti vysvětlí následky jeho nesprávného

EtiCká VÝChoVA chování, usměrní tak pozornost dítěte na důsledky jeho činnosti pro jiné dítě. Induktivní disciplína podporuje empatii a prosociálnost a přispívá k osvojení interiorizované sebekontroly. Při jejím použití bychom se měli vyhnout globálním soudům. Měli bychom děti naučit řešit konflikty neagresivním způsobem. 9. Atribuce prosociálnosti Děti se stávají takovými, za jaké je považujeme. Podle zahraničních odborníků je tato výchovná zásada jedním z nejsilnějších výchovných prostředků. Člověk má tendenci přijmout názor o sobě, zvláště vysloví-li jej vážená osoba. MEtoDY Etická výchova nemá vlastní metody. Používá nejvíce zážitkovou metodu. Studenti se učí především z vlastního prožívání zážitků, které potom přirozeným způsobem ovlivňují jejich postoje a chování. Učitel zůstává v pozadí. Jeho hlavní úloha spočívá v tom, že vytvoří zajímavou

situaci a nechá děti uvažovat, diskutovat, experimentovat a získat novou zkušenost. To znamená, že učitel hraje úlohu moderátora a děti se „vychovávají“ samy. Nejčastěji používané metody jsou: anketová metoda, zážitková metoda a učení posilováním žádoucího chování. VYUČoVACí PRoCES Cílem metod a prostředků používaných v etické výchově není jen informovat žáka, ale umožnit mu, aby si vytvořil na dané téma vlastní názor a osvojil si přiměřené postoje a chování. K tomuto cíli vedeme hodiny etické výchovy optimálním uspořádáním, a to do těchto čtyř fází: 1. Senzibilizace – cílem je pochopit určitou skutečnost, význam a smysl tématu, o kterém se hovoří. Kognitivní a emocionální senzibilizace zahrnuje pochopení a emocionální ztotožnění se s představovanou hodnotou, tématem. Mezi typické formy práce na tomto stupni patří například pozorování, psychohry, prezentace pozitivních vzorů chování. U malých dětí se osvědčily hry a pohádky. 2. hodnotová reflexe – je snaha o pochopení teoretických nebo empirických základů a motivů a vede k zdůvodnění nebo zevšeobecnění. Hodnotovou reflexi nelze oddělit od senzibilizace, přičemž senzibilizace je bez hodnotové reflexe bezcenná. Typickými formami práce jsou dialog, hodnocení, chvíle ticha. 3. Nácvik ve třídě – zahrnuje experimentování s určitým druhem chování, vyzkoušení a nácvik způsobilostí, hraní rolí, scénky, slohové práce, interview se skutečnými nebo fiktivními osobami. Vychovatel dá žákovi zpětnou vazbu, která je důležitým prvkem tohoto kroku. Má posilovat správné provádění aktivit např. vyzdvižením sebemenšího pokroku. Provede-li žák danou aktivitu nesprávně, je na to upozorněn nepřímo, například zopakováním instrukce. 4. Reálná zkušenost (zevšeobecnění a transfer) – může být charakterizována jako zaměření pozornosti žáka na aplikaci osvojené látky v reálném životě. Tomuto účelu slouží záznamy pozorování chování lidí, vedení deníku o zkušenostech s aplikací osvojených způsobilostí, výstřižky z časopisů a novin týkající se daného tématu, rozhovory v rodině na dané téma atd.

Etická výchova nám může pomoci nejen při výchově nás samotných, ale i našich dětí (pokud jsme rodiči či učiteli). Může pomoci vychovat i náš národ, který trpí nedostatkem prosociálnosti. Proto jednejme podle zlatého pravidla: Co chceš, aby ti druzí činili, čiň ty jim! Proto chceš-li, aby druzí byli k tobě milí, hodní, vstřícní, buď nejprve ty milý, hodný, vstřícný k nim. -ToM-

Vyznání Neboj se o svých citech všemohoucímu říci, ať radost cítíš v srdci svém, či slzu mačkáš v líci. Bez bázně k němu přinuť se a zkoušej to stále znovu, o tobě všechno ví, avšak rád uslyší upřímnost ve tvém slovu. Skloň před ním hlavu vztyčenou i postůj v tichu lesa a radou dobře míněnou, zpěv ptáků ti bude odměnou, jen dopřej duši ať plesá! Nečekej pokaždé odměnu za nesplněná přání, každý strom má své ovoce, doufej že sklidíš jej po roce, dlouhá je doba zrání.

kardinál Coppa navšívil Mikulčice

Pontifikální bohoslužba za účasti českých a moravských biskupů byla slavena v den slavnosti slovanských věrozvěstů a patronů Evropy, svatých Cyrila a Metoděje, v sobotu 5. července v 16.30 hodin na významném poutním místě v Mikulčicích na Hodonínsku. Kromě českých a moravských biskupů se jí letos zúčastnil také vzácný host – kardinál Giovanni Coppa z Vatikánu. kardinál Giovanni Coppa (82), v letech 1990 - 1992 apoštolský nuncius v Československu a v letech 1993 - 2001 nuncius v ČR, byl v říjnu loňského roku jmenován kardinálem a jako titulární bazilika v Římě mu byl přidělen kostel sv. Lina. Držení titulárního kostela se kardinál Coppa ujal při slavnostní bohoslužbě 26. ledna 2008 za účasti věřících z místní farnosti i některých Čechů. zdroj: -MJ-

ČERVENEC 2008

Co odpoví?

Rozhovor prázdninového čísla Farních listů je tentokrát vyhrazen pro člověka, s kterým se nejspíš dříve či později všichni setkáme, neboť provozuje v Dačicích a okolí jedinou oční ordinaci. Poskytl nám jej MUDr. Mario Novák, otec tří synů, z nichž poslední se narodil teprve nedávno. Můžeš se s námi podělit o radost z narození třetího syna? Spolu s ženou máme za sebou velice pozitivní zážitek z havlíčkobrodské porodnice a chtěli bychom tamějším povolaným poděkovat za lidskost a ochotu, s jakou jsme se tam setkali. Vše proběhlo dobře. Nyní s tím kontrastuje více únavy, což je normální. Radost i vděčnost cítíme velikou. Děkujeme všem, kteří s námi toto náročné období nesli a nesou. Proč jsi se rozhodl pro medicínu a pak konkrétně pro oční lékařství? V dětství mě velmi přitahovala auta, jako snad každého kluka. Kromě toho jsem dostal „výživnou hudební kůru“ v podobě osmileté houslové drezůry, která však nebyla podepřena mou vlastní vůlí. Cesta na gymnázium byla kompromisem mezi představami rodičů a mými. Tehdy jsem po dva roky v období letních prázdnin brigádničil coby sanitář v Úrazové nemocnici v Brně, odkud pocházím. Komunikace a spoluprožívání zdravotních osudů s pacienty mě hodně naplňovaly. Zpočátku jsem neměl ambice jít na vysokou školu, ale časem jsem se nechal „zpracovat“ a rozhodl se, že medicínu zkusím. Rodiče a dospěláci vůbec tehdy říkali: „Až tě z medicíny vyhodí, můžeš jít dělat sanitáře nebo jezdit se sanitkou“. Nezbývá mi než věřit, že Bůh ví, proč dopustil, že jsem, kde jsem. Oční dráhu jsem započal na očním oddělení nemocnice v Novém Městě na Moravě, místě , které jsem mohl trochu poznat už coby medik. Je to podobně malebný kout naší země, jako ten Profil zdejší. Po čtyřech letech jsem se přesunul do Jihlavy, kde jsem pracoval v ambulantní sféře. jméno: Mario V Jihlavě jsem potkal svou budoucí ženu Lenku s dcerami Markétou a Eliškou. příjmení: Novák, MUDr. Co tě přivedlo sem do Dačic? ročník: 1967 Dačicko je krajem mých prarodičů z otcovy strany, dědeček zde na různých místech vykonával učitelskou profesi. Z doby svého dětství region znám, neboť jsme jezdili na chalupu do Nové Říše. stav: ženatý Za působení v Jihlavě jsem se dozvěděl o dačické oční ambulanci, konkrétně o její nedostatečné vzdělání: MU Brno kapacitě (9 hod. týdně, v současnosti 30 hod. týdně). Zkusil jsem tedy iniciovat výběrové řízení na povolání: oční lékař „plný úvazek“, čož se zadařilo. Jsme tu s rodinou již přes 5 let. (soukromá praxe) Sleduješ dění v medicíně? Co za pokroky tě v poslední době nejvíce zaujalo? záliby: oční lékař Jezdím na různé oční semináře apod. Osobně považuji za velký pokrok v očním lékařství hudba, cyklistika zdokonalování operativy tzv. zadního segmentu oka, to znamená především sítnice. Umožňuje to miniaturizace techniky (náležitě drahé), zavádí se tzv. bezstehová chirurgie (místo dříve několikacentimetrových řezů dnes stačí k operacím 2 nebo 3 otvůrky o vel. 2-3 mm, (přirovnal bych to k rozdílu mezi klasickou operací břicha a operací laparoskopickou). Vyvíjí se laserová technika (např. korekce dioptrických vad, zákroky na očních tkáních/pouzdro čočky, sítnice u diabetků, komorový úhel u glaukomatiků), zdokonalují se operace šedého zákalu ale i operace rohovky. Ale neméně obdivuji například vyšetřování zrakové ostrosti u nekomunikujících či jinak postižených dětí pomocí speciálních testů. Provádějí je zrakové terapeutky v Centru zrakových vad v Praze. Sledovat jejich práci pro mne bylo uměleckým zážitkem roku Kde jsou největší slabiny našeho zdravotnictví? Není jednoduché naše zdravotnictví reformovat. Záměry a kroky současného ministra Julínka ve mně vyvolávají spíše pocity skepse. Mám – li se vyjádřit slušně, diagnosa autismu na jeho osobu mi připadá přiléhavá. Ignorování a odvolávání uznávaných kapacit, nekomunikace s Českou lékařskou komorou či profesními sdruženími, k tomu rádoby nenápadný „rozprodej resortu“, toto nepovažuji za dobrou cestu. Sliby o lepších časech pro pacienty nejsou podepřeny reálnými předpoklady. A co „třicetikoruna“? Záleží na úhlu pohledu. U nás v ordinaci bych dal přednost např. jednorázovému ročnímu registračnímu poplatku 100,- Kč. Lidé, kteří musí chodit na kontroly častěji by to měli snadnější, ty, co zajdou pro předpis na brýle jednou za 5 let by to bolet nemuselo. Třicetikoruna je relativně obtěžující pro pacienta i zdravotníka, ale za stavu, kdy nám zdravotní pojišťovny za pomoci vyhlášek na omezování péče krátí úhradu odvedené péče – práce cca o 1/4 - 1/3, jsem i za tento „bakšiš“ rád. Jinak je to vynikající prostředek na odvedení pozornosti veřejnosti, ale i médií. Je to drobeček ve srovnání s plánovaným porcováním zdravotnictví jako celku. Tam jde o stamiliardy Vážíš si více daru zraku, když se setkáváš s různými problémy pacientů? V současném kolotoči si to nestíhám uvědomovat. Děkuji za inspiraci. Vnímáš zpětnou vazbu od pacientů? Každé ulehčení druhému je zvláště pro zdravotníka nejlepším povzbuzením. S časem ale přicházejí i prožité a trvající neúspěchy, nebo stavy, na které není uspokojivé řešení. Zpětná vazba je z mého pohledu závislá na míře otevřenosti mezi pacientem a lékařem. A to bývá člověk od člověka různé. Jaké jsou výhody soukromé ordinace oproti ordinaci pod nemocničním subjektem? Mám relativní svobodu v tom, kdy si mohu udělat volno. Pokud si chci pořídit nějaké vybavení do ordinace a mám na to, nemusím žádat o schválení od lidí, kteří tomu často nerozumí a jen dělají obstrukce. Za svá rozhodnutí si v drtivé většině zodpovídám sám, výčitky nezbývá než adresovat sobě. Z negativ vnímám nejvíce úmornou administrativní práci, zesílenou nerovným vztahem mezi zdravotnickým zařízením (zdánlivě svobodné povolání) a výběrčím zdravotní daně, čili zdravotní pojišťovnou (diktující instituce). Tvá ordinace je kapacitně přetížená. Stěžují si lidé často na čekací dobu či jaké jsou s tím problémy? Uvítal bys i jiného očního lékaře v Dačicích či okolí? Ideálem by bylo 25 pacientů denně, ale ve skutečnosti jich je okolo 40. To ohrožuje kvalitu vyšetření a léčby. Lidé berou jméno Boží nadarmo a vzdychají, jako na mnoho věcí v tomto státě. Pohotovým protijedem by mohlo být připomenutí si, že na větší části zeměkoule by naše problémy považovali za těžký luxus ... Při objednávání je občas obtížné zjistit, jestli jde o akutní případ, nebo zda si někdo vzpomene v rámci „akčních slev“ v oční optice, že chce co nejrychleji po několika letech poukaz na nové brýle za lacino. Je dobré jasně vysvětlit obtíže, není nad upřímnost. V současnosti bych „konkurenci“ uvítal. Domnívám se, že Dačicko se spádovou oblastí Slavonice, Studená a Jemnice by bohatě dva očaře uživilo. Ale to VZP standartně nepřipustí. Máš čas si nějak odpočinout? Problém mám asi v organizaci času. Odpočinku bych uvítal více. Rád jezdím na kole nebo běhám na běžkách, poslední dobou si i rád chvilku zaplavu na krásném dačickém koupališti. Rád bych se podíval častěji do hor. Děkuji ti za rozhovor. -aš-

ČERVENEC 2008

Nedej zahynoutí nám i budoucím z cyklu „Farářova čítanka”

Těmito slovy voláme k našemu národnímu patronovi už po staletí. Letos obzvláště, protože si připomínáme 1 100. výročí Václavova narození. Při této příležitosti byl vyhlášen Svatováclavský rok. Čeští a moravští biskupové jej zahájili společnou slavnostní bohoslužbou 22. ledna v pražské katedrále. Svatováclavský kult prošel řadou peripetií. Jednou z nich je i urputný a stále se objevující boj proti němu. Mnohdy rafinovaně skrytý, podkopávající jeho vzrůst, zlehčující dokládaná fakta. Sám autor článku si ještě živě pamatuje svou středoškolskou zkušenost, když na konci 80. let se učitelka českého jazyka snažila zpochybňovat informace poskytované legendami (roz. legendami v historickém slova smyslu), jako např., že kníže Václav nemohl při atentátu odrazit útok svého bratra Boleslava, protože byl slabý. Přitom např. i tehdejší Horovy Toulky českou minulostí (I.,172), nepostrádající dobovou protikatolickou rétoriku, zmiňují antropologický průzkum Václavových ostatků z let 1971-73, ze kterého mj. vyplývá, že Václav “musel být podle svalových úponů na kostech fyzicky zdatný a svalnatý.” Na hodnotě a oprávněnosti Svatováclavského kultu nic nemění ani fakt, že byl v minulosti porůznu zneužit (např. v době Protektorátu udělovanou Svatováclavskou orlicí), na což se svého času odvolával např. “historik a hagiograf” Miloš Zeman, když Parlament ČR projednával návrh o zařazení 28. září mezi státní svátky. Všechno se vyvíjí, i Svatováclavská úcta. Z počátku jej naši předkové ctili jako svědka, který pro křesťanské ideály prolil krev. Teprve v 11. a 12. století přistupuje motiv ochránce národa jako reakce na sílící vlnu kolonizační germanizace. Václavova podoba se objevuje na mincích a pečetích, vznikly i první sloky Chorálu. Postupně je Václavovi přičítána zásluha na řadě vítězných bitev (např. r. 1126 u Chlumce) a jako ochránce bojovníků bránících vlast se začíná zobrazovat jako jezdec na koni. Tradici české státnosti spojované s postavou Václavovou založil císař Karel IV. (křestním jménem Václav), což dodnes vnímáme především ve spojitosti s Korunovačními klenoty. Mezi ctitele Václavovy patřil i J. Hus a slova v nadpisu článku se dostávají do Svatováclavského chorálu právě v husitské době jako reakce na německý tlak. V této souvislosti je dobré připomenout, že výmluvným svědectvím svatováclavské úcty v barokní době je hlavní oltář sv. Antonína v Dačicích. Vedle velkého obrazu patrona kostela jsou umístěny sochy sv. Václava a sv. Zikmunda, tedy světců, jenž odkazovali na nejslavnější období našich dějin, dobu Karlovu, což mělo pomoci k morální obrodě společnosti rozvrácené třicetiletou válkou. Stejně zajímavý je poznatek z průběhu nacistické okupace. V dačickém domě katolických spolků (Katolický dům v tehdejší Jemnické, dnes Masarykově ulici) se pořádala i divadelní představení. V době okupace vystřídaly v repertoáru rozverné komedie a bláznivé operetky hry se zdánlivě “nekonfliktními” tématy z historie, jako například v roce 1941 právě Svatý Václav, které posilovaly národní sebevědomí. Významným mezníkem v českých katolických dějinách se stal rok 1929. Připadlo na něj 1000 výročí Václavovy

smrti (problém dat 929 a 935 ponechává autor případnému zájemci z řad čtenářů k vlastnímu studiu). Kromě slavnostního dokončení dostavby katedrály se – za blahosklonnosti tehdejšího Československého státu – konaly i mohutné Svatováclavské slavnosti, při kterých mohli čeští katolíci opět zdvihnout hlavy, do té doby tolik (mnohdy nespravedlivě) tepané po rozpadu Rakouska-Uherska. Abychom ale naplnili původní záměr této rubriky, uveďme nyní fakta, týkající se přímo naší farnosti. Ed. Rozmahel píše: “V místě samém oslaveno milenium takto: v předvečer svátku 27. září konána ve farním kostele promluva kooperatora Rozmahela se svátostným požehnáním, ozdobeny domy prapory a slavnostně osvětleny, půl hodinové slavnostní vyzvánění. Na svátek slavné bohoslužby, společné sv. příjmáním, večer akademie katol. spolků v klášteře (u dačických františkánů, pozn. autora) s přednáškou P. Rozmahela, recitacemi a sborovými zpěvy.” Někteří z farníků se zúčastnili celonárodní pouti ve Staré Boleslavi a také hlavních slavností v Praze. Na 20 žáků a členů dorostu a na 100 členů Orla a jiných katolický spolků se zúčastnilo tělocvičných částí slavností. Bohužel, v rozjitřené atmosféře “první” republiky se ani v Dačicích nejednalo o žádnou idylku a Ed. Rozmahel musel objektivně připojit: “Budiž zaznamenáno s bolem, že korporace (=sdružení), které se vydávaly za tzv. národní jako Sokol, stály stranou, socialistické dokonce proti nim. Protikatolická zášť je těmto lidem nad všechno vlastenectví...” Jistě není od věci, zmínit zde některé další památky s václavskou tématikou nacházející se v Dačicích a okolí. Předně se jedná o kamennou sochu sv. Václava z r. 1725, která je součástí Mariánského sloupu na Horním (Havlíčkově) náměstí. O něco menší dřevěná socha bíle “štafírovaná” zdobená zlacením je umístěna v presbytáři farního kostela. Kromě již zmíněné sochy v kostele sv. Antonína v Dačicích se v témže kostele nalézá ještě jedna měnší socha, která je spolu se sv. Ludmilou umístěna v levé boční kapli pod kůrem. Již neexistující památkou je zvon, který v r. 1924 pro Dačice ulila chomutovská firma Herold. Dostal jméno Václav, vážil 354 kg, měl nápis “Sv. Václave, oroduj za nás!” a 31.8. jej požehnal místní děkan Augustin Pospíšil. Bohužel v r. 1942 jej erár odebral pro válečné účely. Dodnes je zvon Václav v třebětické farnosti, byl ulit pány Matouškem a Knosem v r. 1968 v Blížkovicích u Mor. Budějovic. Dřívější zvon Václav z r. 1925 “zahynul” ve válečné vřavě rovněž v r. 1942. A samozřejmě nelze nezmínit samotný kostel sv. Václava tamtéž, postavený v r. 1854, který nahradil stejně zasvěcenou kapli z r. 1768. Jedna poznámka na okraj: nejvýznamnější svatováclavskou památkou s celocírkevním významem je oltář zasvěcen sv. Václavu, který se nachází v pravé příčné lodi basiliky sv. Petra v Římě. (od poč. 14. stol.). Památka sv. Václava je v celocírkevním kalendáři od r. 1670. V promluvě při bohoslužbě

k zahájení Svatováclavského ruku kardinál Vlk mj. řekl, že Svatováclavská tradice “není jen záležitostí církve, ale i věcí národní.” Církev se ke sv. Václavu hlásila vždycky, společnost jako celek především v dobách ohrožení a útlaku. V jeho době se křesťanská zvěst potýkala s přežívajícím pohanstvím, naše doba je silně prorůstána neopohanstvím. Václav boj “pod korouhví kříže” bojoval statečně a nakonec byl donucen nasadit nejmocnější zbraň: vlastní život. A my z toho dodnes čerpáme. Naše součastnost není o nic méně nelítostnou, vítězství se dosahuje se stejnou urputností, jen mučednictví je “nekrvavé” (nejapná poznámka bolí toho, kdo se snaží jednat slušně, čestně a mravně, neméně než rána!). Ale každá věrnost a vytrvalost v dobru se vyplatí a přináší své plody! A nakonec i slávu (samozřejmě ne tu světskou, neboť proč tolik úsilí věnovat “polní trávě”?). A vězme, že “nám i budoucím”! Na přímluvu svatého Václava! příště: Osudové osmičky. -T-

Sv. Vavřinec

Desátý srpen je pro dačickou farnost slavným dnem kalednáře. O významu Vavřincově svědčí například fakt, že je dodnes ve mši jmenován ve výčtu světců v tzv. Římském kánonu nebo že do reformy kalendáře na konci 18. století se tento den slavil jako zasvěcený svátek. V Římě mu byly zasvěceny tři desítky kostelů. A ani na našem území nepřišel zkrátka. -T-

Sv. Vavřince lze nalézt na mnoha místech. Jeho oblíbenost v barokní době dokazuje jeho socha na hlavním oltáři v kostele sv. Petra a Pavla v Nové Říši nebo volně stojící plastika v průjezdu u kaple Všech svatých na zámku v Telči. Fotografie zachycuje sochu sv. Vavřince z průčelí kostela Panny Marie Sněžné v Olomouci. foto: pro FL E. Procházková

ČERVENEC 2008

rozumy Kdo chce druhým činit dobře, musí tak činit v maličkostech. Obecné dobro je výmluvou darebáků, pokrytců a lichotníků. W. Blake

Velká láska se rodí z velkého poznání toho, co milujeme. Co neznáš, to nemůžeš milovat – leda chudě.

Tobogán

Na každém z obrázků sjíždějí po skluzavce do vody tři děti. Když se podíváš pozorně, zjistíš, že je na obrázcích jen osm různých dětí, každé z nich třikrát. Najdi všechna „trojčata“ a vymaluj je různými barvami.

Leonardo da Vinci

Nepravda může být hájena jen nepravdou. J. Jevel

Tajemství lze udržet jen nanejvýš mezi třemi osobami, ovšem za předpokladu, že alespoň dvě z nich jsou už na pravdě boží. Franklin Já vím jen o jednom nebezpečí. Když vědec přestane pozorovat a umane si dokazovat. Vercors Žádný meč nemá jen jedno ostří, každý má dvě: kdo jedním zraňuje, druhým raní sám sebe. Hugo Zlomyslnost sama vypíjí největší část svého jedu. Seneca

vtipy l

Fotbalový zápas

Na konci nerozhodného utkání kopala obě mužstva penalty na jednu bránu. Jedno mužstvo používalo pouze bílé míče, zatímco druhé mužstvo pouze černé. Všechny míče sice směřovaly na bránu, ale počítají se pouze ty míče stejné barvy, jejichž celkový součet dá dohromady padesát. Musíš tedy vypočítat, kolik bílých a černých střel platilo. Podle toho zjistíš, kdo vyhrál.

Dlouhé jazyky

Který z chameleónů líže zmrzlinu?

ŘEŠENÍ - Tobogán: Trojčata jsou tyto děti: 1-18-24; 2-10-21; 3-7-16; 4-12-17; 5-19-23; 6-8-15; 9-13-20; l 11-14-22 Fotbalový zápas: Vyhrálo mužstvo s černými míči. K dosažení 50 bodů mu pomohlo 5 míčů (4+6+9+15+16=50). Bílému mužstvu se počítaly 4 míče (10+11+14+15) l Dlouhé jazyky: a zmrzlinu dosáhl druhý chameleón

Pře se katolický kněz, imám a rabín o to, kdo zažil největší zázrak. Katolický kněz říká: “Jednou jsem šel na jakousi samotu zaopatřovat, když tu najednou se přihnala strašná bouře. A tak jsem se začal modlit: Ó Bože, ty víš, že konám službu Tobě, tak mi pomoz, ať dojdu k tomu umírajícímu a připravím jej na setkání s tebou. A najednou – zázrak! Všude kolem mě zuří bouře, a nade mnou čistá modrá obloha!” Imám se nedá zahanbit: “To nic není. To já takhle jednou jedu do Mekky na pouť a v tom se přižene písečná bouře. Tak padnu tváří k zemi a modlím se: Ó Alláhu, tvůj prorok Mohamed nám přikázal putovat do Mekky a teď tu mám bídně zahynout? A najednou – zázrak! Všude kolem mě písečná bouře a v dosahu mého velblouda se nehne ani zrnko písku!” Rabín triumfuje: “ No, to já si takhle jednou v sobotu jdu svých tisíc kroků do synagogy a najednou vidím, že na zemi leží tisícikoruna. Co teď? Je sabat, nesmím ji zvednout ani se nesmím dotknout peněz ... Tak se začnu modlit: Ó Bože, tys ustanovil sabat pro syny Izraele, pomoz mi jej zachovat! A najednou – zázrak! Všude kolem mě sobota, a já mám čtvrtek!”

l

Snoubenec telefonuje na faru: „Otče, poraďte nám nějaký biblický citát na svatební oznámení, ale chceme tam dát jen odkaz.“ Kněz se zamyslí a říká: „Dobře … Tak tam zkuste dát 1 Jan 4,18.“ Ovšem v telefonu bylo špatně slyšet. Na svatebním oznámení se pak místo 1 Jan 4,18 (Strach nemá v lásce místo, protože dokonalá láska strach vyhání.) objevil citát Jan 4,18 (Pět mužů už jsi měla, a ten, kterého máš teď, není tvůj muž.). l Jeden mladý mnich se rozhodl, že odejde do horského kláštera a podstoupí těžkou zkoušku mlčenlivosti, která mu dovoluje říci jen dvě slova za deset let. Po prvních deseti letech jde za otcem představeným. Vejde do kanceláře, otec přikývne a on povídá: „Mizerné jídlo!“ Otec znovu kývne a ukáže rukou ven. Mnich tedy odejde. Uplyne dalších deset let a audience se opakuje. Mnich tentokrát říká: „Tvrdá postel!“ Konečně po třiceti letech mnich předstoupí před otce se zamračenou tváří a říká: „Odcházím odsud!“ A otec se jen tak mírně usměje a povídá: „Ani se nedivím. Co jste tady, pořád si jen stěžujete.“