LEDEN 2005
Dačická farnost, 30. 1. 2005, VI. ročník / 26. číslo, náklad 200 ks, vychází pro vnitřní potřebu farnosti
1
Slovo otce Jaroslava
BOLEST 1,4,5
6
Nový rok v Římě
“Rok farnosti”
7
Tříkrálová sbírka 2005
Slovo otce Jaroslava
BOLEST
Rok farnosti Náš pan biskup, o. Vojtěch, má ve své pastorační péči stále na mysli, jak pracovat pro rodinu a farnost. Minulý rok byl zaměřen na rodinné společenství, aby se stalo více zřejmým, že ona je základem pro všechno. Více rodinám pomáhat a více od nich očekávat. Některým se zdá, že rodina jako instituce není tak důležitá, hlavně že lidé žijí spolu. Křesťansky smýšlející člověk by měl mít jiný pohled. Bůh do rodiny vkládá takové dary, kde jinde nejsou, ona je také jediným společenstvím, kde si Všemohoucí přeje, aby děti přicházely na svět. To jsou dostatečné důvody k tomu, aby nás Církev vychovávala a vedla k těmto hodnotám. Jen výjimečné případy nás mohou vést k tomu, abychom je zastoupili jinými možnostmi. I mnozí politikové chápou, že jde o zásadní cestu v životě člověka. V tomto roce dále pokračujeme v dobrých snahách. Máme dva podněty. Papež Jan Pavel II. Vede celou Církev k větší úctě k Eucharistii a náš diecézní biskup o. Vojtěch se zaměřuje na život ve farnosti, jak se zde jevíme sobě a druhým, nevěřícím. „Cíl takto prožitého roku je, aby farnost byla více rodinou. V době mnoha změn se musíme často znovu ptát, co je pro naše pastorační úsilí nejvhodnější. Máme být pružní a stále v modlitbě zvažovat, co dělat. Nelze bez rozmyslu používat všechno, co bylo vhodné před padesáti či dvěma lety. Na druhou stranu to neznamená, že dobré je jen to, co je nové. Máme se podobat hospodáři, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i staré.“ (Mt 13,52) Tak poznamenává o. biskup ve svém úvodním slově pro naši rekolekční příručku. Farnost je viditelné znamení, kde se Pán chce dávat a kde jednotlivý věřící může být přínosem pro druhého. Podle vysvětlení sv. Pavla, věřící člověk není sám, patří do společenství, je součástí těla Kristova. Dr. Opatrný ve své Pastorální reflexi života farnosti píše také o úkolech, které v této duchovní rodině máme. Na prvém místě jde o bohoslužbu, je to práce pro Boha i pro křesťany a celý svět. Můžeme v ní vidět vytékající řeku Božích darů, podobně jako jeden starozákonní prorok o tom píše a ona dává život i tam, kde není. Jde také o péči o své vlastní členy, práce pro sebe. Jsme sice uprostřed důležitého dění, ale potřebujeme být články aktivními, které fungují.
Bolest, nemoci a utrpení, zkoušky i zápasy provázejí život každého z nás. Bylo by známkou zvláštního sebevědomí, kdybychom očekávali, že v nejrůznějších bojích, v nichž býváme tříbeni, nikdy nepodlehneme. Moudré naopak je s utrpením v životě počítat a připravovat se na jeho přijetí. Bolest je zlo Při hledání smyslu utrpení vždy nacházíme jen částečnou odpověď. Bolest je totiž spojená se zlem, a zlo je tajemství. Při náležitém úsilí se nám občas podaří poodhrnout oponu, ale plného poznání smyslu všech životních proher a nesnází se nám během života zde na zemi nedostane. pokračování na straně 4
pokračování na straně 5
Pastýřský list Pastýřský list otce biskupa Vojtěcha k Roku farnosti Milé sestry, milí bratři, milé děti, na začátku nového roku vám přeji, aby doba, do které jsme vstoupili, byla pro každého z vás požehnanou. Přeji vám, aby se skrze každého z vás stal rok 2005 požehnaným také pro druhé lidi – blízké i vzdálené. Přeji vám, abyste vůči světu i vůči Bohu zaujímali moudrý postoj Panny Marie, jak jsme si to v liturgii připomínali včera, a jak jsem slyšeli dnes, abychom jako pravé světlo přijímali Ježíše Krista. Minulý rok jsme prožívali s důrazem na rodinu a objevovali hodnoty, které jsou s ní spojené. Rok 2005 budeme v naší brněnské diecézi prožívat jako Rok farnosti. Také tentokrát vybízím vás kněze i laiky k tvořivé spolupráci, která má skrze každého z nás zasáhnout život farnosti. Co je vlastně farnost? Je to víc než jen obec či městská čtvrť příslušející k farnímu kostelu. Farnost je podle svatého Pavla (např. 1 Kor. 1,2) především „církev Boží“, tedy přepestré společenství křesťanů, které v tom kostele slaví bohoslužbu: děti, mládež, dospělí, staří, rodiny i jednotlivci, křesťané družní i samotářští, lidí v očích druhých dobří i méně dobří – tedy společenství velice různorodé, někdy až protikladné. Ale všichni slaví, a každý trochu osobitě, pravidelně ve farním kostele bohoslužbu, a tím vytvářejí jednu farnost. Jaké je poslání farnosti jako celku i každého jejího člena? Především: 1. vydávání svědectví o Kristu 2. slavení liturgie a život z ní 3. vytváření živého společenství jehož středem je Pán 4. pomoc potřebným bez ohledu na to, jsou-li věřící nebo ne. A toto všechno není úkolem jen několika aktivistů nebo dokonce jen faráře. Je to úkol každého farníka. Žádný od něho nemůže být osvobozen. Patří to k podstatě farníka. Jaké jsou prostředky k plnění tohoto poslání? Je to zejména modlitba. Bez toho, že Krista necháme pravidelně mluvit do našeho života v manželství, v kněžství, ve farnosti – zkrátka do všeho, co děláme - to zcela určitě nepůjde. Modlitba není ztráta času, ale objevování jeho hodnoty. Toto platí i o modlitbě za farnost, která má být samozřejmostí pro každého z nás. Jaké jsou cíle Roku farnosti? Nabídnout inspiraci a příležitost, aby se každá farnost více sžila v jedno společenství, stala se více živým organismem, velkou rodinou, aby vzrostla vzájemná důvěra, pochopení, tolerance a láska. Podpořit odvahu, aby se živá farnost jako celek pokračování na straně 3
LEDEN 2005
www.katolik.cz
tiráž FARNÍ LISTY - Dačická farnost vychází pro vnitřní potřebu farnosti náklady na jedno číslo převyšují 12,- Kč
uzávěrka 27. čísla 11. března 2005 27. číslo vyjde 26. března 2005
www.cirkev.cz
redakce Hanka Neužilová - h Petr Křížek - kří, Antonín Štěpánek - aš Miloslav Tůma - T, Marian Štumar - maš stálí spolupracovníci otec Jaroslav Pezlar rozhovory a korektury Antonín Štěpánek - mobil: 728 967 535
www.signaly.cz
vydavatel Marian Štumar - mobil: 603 530 115 e-mail a web fl
[email protected] http://graphicon.host.sk distribuce Dačice, Kostelní Vydří, Třebětice
www.vira.cz
sazbu a zlom provádí zdarma suNEXO, Vlašská 117, 380 01 Dačice MobilNet: 724 712 089
informace Fara Dačice - otec Jaroslav Pezlar tel.: 384 420 297, mobil: 732 173 181
www.pastorace.cz
Mše svaté v Dačicích - farní kostel sv. Vavřince v pátek v 17.30, v sobotu v 17.30 a v neděli v 9.00 - klášterní kostel sv. Antonína od pondělí do čtvrtka v 7.00, v pátek v 8.00, v sobotu v 7.00 a v neděli v 10.30 Společenství mladých - každý pátek od 19.00 hodin na faře v Dačicích (kromě letních prázdnin)
www.christnet.cz
Jezulátka - setkávání dětí každou sobotu od 14.00 do 16.00 hodin na faře v Dačicích (informace: Lada Nejedlá)
obsah 1 Slovo otce Jaroslava BOLEST Pastýřský list otce biskupa Vojtěcha
www.ambit.hypernet.cz
2 Zprávy Katolický dům informuje Domovinka informuje
3 Hospodaření u sv. Vavřince Modlitba stárnoucích První farní ples našima očima Pastýřský list - pokr.
4 BOLEST - pokr. Článek odjinud - Čtení pro mladé
5 BOLEST - pokr.
www.krestanstvi.cz
Slovo otce Jaroslava - pokr. Článek odjinud - pokr. Filmový klub Tobě vstříc - báseň Křty, pohřby
6 Přečtěte si - Zenon Ziolkowsky Nový rok v Římě
7 Tříkrálová sbírka 2005 8 Rozumy, vtipy Koutek pro děti
Zprávy Odvlhčení kostela. Na přelomu listopadu a prosince zhotovili firemní pracovníci odvětrávací rošt kolem presbytáře a zákristie farního kostela v Dačicích. Vyhloubili cca 90 cm hlubokou rýhu, do níž uložili drenáž, kterou svedli na SV nároží do nově v tomto místě položených okapových trub znovu napojených na kanalizaci ve Vokáčově náměstí. Rýha byla poté zasypána štěrkem a od stěny izolována plastovou fólií. Z betonového bloku přiléhajícího na presbytář, pocházejícího ze statického zajištění kostela v letech 1969-71, odstranili svrchní odkapávající vodou poškozenou cca 20 cm silnou vrstvu a nahradili ji novou vrstvou betonu. Veškeré práce pomáhala uhradit získaná dotace. Koledy v kostele. Ve kostele sv. Vavřince v Dačicích se 19.12. uskutečnil tradiční vánoční koncert. Kromě městského pěveckého sboru, který nově vede MgA. Jitka Plánská, se představil i komorní pěvecký sbor. Zazněly skladby od 17. do 20. stol. Večer završil zpěv koled Štědrej večer nastal a Narodil se Kristus Pán, k němuž byli pozváni i všichni zúčastnění posluchači. Tříkrálový koncert. Nabídku adventních a vánočních koncertů uzavřela dačická ZUŠ, kde 8.1. vystoupil dačický soubor Cornetto a brněnská Ave Muzica. Kromě skladeb barokních velikánů Božana, Michny a Holana zazněly i skladby Falconieriho, Charpentiera a dalších. Průvodním slovem obohatil posluchače autor koncertu R. Šeda. Půlstoletí odpočívá. Před padesáti lety zemřel 31.1. ve věku 72 let Eduard Rozmahel. Celý svůj kněžský život strávil v Dačicích, kam přišel po vysvěcení v r. 1906. Od r. 1933 zde působil jako farář a posléze i jako děkan. V r. 1943 jmenován čestným občanem. Je pohřben na hřbitově u sv. Rocha v Dačicích. T A
POSTNÍ KÁZÁNÍ v Kostelním Vydří
upoutávka
„Vystupování na posvátnou horu Velikonoc sv. Eliáš s karmelskými světci“ sv. Jan od Kříže sv. Rafael od sv. Josefa sv. Terezie Benedikta od Kříže bl. Titus Brandsma Po promluvě bude následovat Křížová cesta. Každou postní neděli ve 14,30 hodin v poutním kostele Panny Marie Karmelské.
Katolický dům informuje
www.biskupstvi.cz
Z provozu domu V lednu započaly práce na rekonstrukci II. nadzemního patra v domě č. 49 (optika). V plánu je celková rekonstrukce bytů v tomto patře včetně výměny oken a zhotovení nového střešního pláště. Okna jsou v dezolátním stavu, střechou zatéká, strop nad vstupní chodbou je v havarijním stavu. Před výborem nyní stojí úkol zajistit financování celé akce. Doufejme, že se vše podaří! T B Vánoční besídka Na tradiční besídce se děti se svými vedoucími ze sobotních Jezulátek sešli 19.12. v prostorách katolického domu v Dačicích. Společné odpoledne strávily za zpěvu koled, hraní her a výroby ozdob, které každoročně ozdobí jeden z vánočních stromků v kostele sv. Antonína Paduánského v Dačicích. Na závěr se zúčastněné děti navzájem potěšily vlastnoručně vyrobenými dárky. Sportovní zpravodajství Během vánočních svátků uspořádal sportovní klub při Katolickém domě v Dačicích turnaj ve stolním tenisu pro žáky základních škol. Zúčastnilo se ho 15 hráčů, kteří byli po rozlosování rozděleni do tří skupin. První dva hráči z každé základní skupiny postupovali do finálové skupiny, kde bojovali o konečné umístění. Po urputných bojích zcela zaslouženě a bez klopýtání zvítězil jeden z nejmladších hráčů turnaje Vojtěch Havlík z Dačic následován Petrem Kelblerem z Třebětic. Na dalších místech se umístil Martin Toman, Martin Havlík, Tadeáš Jindra a na šesté příčce František Dolský z Telče. Sladké ceny dodal pořádající KD Dačice. Soutěžícím chlapcům se celý turnaj líbil a již se těší na další pokračování v příštím roce. V závěru roku se hráči katolického domu velmi úspěšně zúčastnili turnaje ve stolním tenise v Telči, který uspořádal sportovní oddíl stolního tenisu Spartaku Telč pro hráče, kteří nehrají soutěžní utkání. V kategorii dvoučlenných družstev zvítězil náš pár ve složení A. Štěpánek – Z. Havlík a to před dalším z našich párů Z. Pavlů – M. Mareš. Třetí místo obsadil pár Irha st. – Irha ml. z Telče. Další dačický pár, pár benjamínků, ve složení Vojtěch Havlík (10 let) a jeho bratr Martin (12) skončil na pěkném 5. místě. V kategorii jednotlivců opět dominovali hráči z našich zástupců a v konečném umístění obsadili první čtyři místa a to v následujícím pořadí: 1. Zděněk Havlík, 2. Antonín Štěpánek, 3. Martin Mareš, 4. Zdeněk Pavlů. Co dodat závěrem? Ačkoli se v Dačicích stolní tenis soutěžně nehraje, přesto je na Dačicku na velmi dobré úrovni. Zdeněk Havlík C
Domovinka informuje 8.února v 15hod.je do Domovinky pozván pater Forst –farář ze Studené,který si připraví poutavé vyprávění ze života.Všichni jste srdečně zváni! 15.února v 15.30 hod.můžou přijít do Domovinky zájemci o ruční práce.Šijeme povlečení na malé polštářky.Přivítáme i návrhy na Tříkrálové kostýmy. pracovnice Domovinky Dačice D
Za články najdete takovéto pole A s písmenem. Stačí přiřadit známku jako ve škole od 1 do 5. ● Můžete hlasovat pro jeden článek: FL26 A3 (před kód článku s jeho hodnocením vložte mezeru) ● Můžete hlasovat pro více článků najednou: FL26 A3 C2 F5 H1 (mezi jednotlivé kódy článků s jejich hodnocením vkládejte mezeru) FL26 = Farní listy, 26. číslo Známkou hodnotíte zajímavost, potažmo kvalitu článků.
SMS zasílejte na telefonní číslo 603 530 115. K odeslání Vašeho názoru můžete použít i internetovou SMS bránu. Vaše náměty, připomínky a názory uvítáme formou SMS, e-mailem, ale také osobně.
autor neznámý
V sobotu 15. ledna se uskutečnil první farní ples ve spolupráci se Spolkem pro obnovu a udržování katolického domu, a to v sále v Hříšici. Když píši první, myslím tím, že jsme chtěli navázat na tradici plesů, které pořádala KDU- ČSL v Dačicích. K poslechu a tanci nám hrál DJ Habáň z radia Proglas a skupina RETRO složená z našich farníků. Jejich produkce byla perfektní a trefili se, alespoň podle hostů, s kterými jsme mluvili, do jejich krevní skupiny. Došlo tedy na klasické, latinsko- americké i moderní tance. Součástí plesu byla i bohatá tombola, předtančení, půlnoční překvapení, soutěž a samozřejmě i dobré jídlo a pití. Čekali jsme, že přijde i pan farář, ale nestalo se tak. Doufáme, že příští rok již opravdu přijde. Celkem přišlo sto hostů, kteří se výtečně bavili a tím nám (organizátorům) udělali velikou radost. Počítali jsme s větší účastí, tak snad na příštím plese se nás sejde více. Na závěr bychom chtěli poděkovat celému organizačnímu týmu, jejich ochotě bezplatně spolupracovat, a také že nám pomohli odkoupit zbylé občerstvení. Díky nim jsme neskončili ztrátou. Další naše poděkování patří hudební a taneční skupině, všem sponzorům (podnikatelům i farníkům) za bohatou tombolu, finanční pomoc a reklamu, a také těm, kteří na nás mysleli v modlitbách. Opravdu všem moc děkujeme a těšíme se na další spolupráci. Barbora a Petr Piáčkovi F
šotek Buď jsme tak dobří a nebo úplně slepí. Přinejmenším já jsem si žádného „šotku“ nevšiml. A co Vy?
V dubnu bude uspořádána konference „Farnost – místo pro každého?“, v září diecézní pouť rodin a farností do Žďáru nad Sázavou a na podzim setkání zástupců farností v Brně. Sestry a bratři, věřím, že vy sami s vaším duchovním správcem, pastorační radou a v tvořivé spolupráci s Duchem Svatým přijdete na mnoho dalších dobrých nápadů. Byl bych rád, kdyby přinesly právě pro vaši farnosti povzbuzení. Na přímluvu svatých apoštolů Petra a Pavla, patronů naší diecéze, vám všem ze srdce žehnám. Váš biskup Vojtěch zdroj: Ing. Martina Jandlová, tisková mluvčí biskupství brněnského
www.telepace.cz
i prostřednictvím jednotlivců a skupin, otvírala všem ostatním, i vlažným křesťanům, nekřesťanům, občanským společenstvím. Povzbudit farnost, aby její společný život probíhal formou vzájemné služby. Mám tím na mysli celý rejstřík služeb od liturgických a chrámových, přes služby charitní, služby vzájemné pomoci, až po služby v občanské angažovanosti. A jaké konkrétní akce se budou Roku farnosti týkat? Všem farnostem se nabízí možnost uspořádat pouť farnosti do katedrály na Petrově spojenou s adorací, a tak Rok farnosti připojit k Roku eucharistie vyhlášenému Svatým otcem. Vhodným cílem může být také pouť do Slavonic, do nejstaršího chrámu naší republiky zasvěcenému Božímu Tělu - Eucharistii. Můžete také uspořádat Den farnosti, můžete aktivněji a hlouběji prožít adorační den vaší farnosti.
ms.proglas.cz
Pastýřský list otce biskupa Vojtěcha k Roku farnosti pokračování ze strany 1
www.prolife.cz
Vyjádřete moderně svůj názor na jednotlivé články.
www.lpp.cz
SMS HLASOVÁNÍ o článcích
www.proglas.cz
První farní ples našima očima
re(d)akce
www.cho.cz
Krása Božího stvoření kolem nás, foto: maš
Pane, ty víš, že stárnu; nedopusť, abych podléhal povídavosti a utkvělé představě, že se musím ke všemu vyjádřit. Osvoboď mne od touhy Napravovat záležitosti svých bližních, nedopusť, abych přednášel nekonečné maličkosti, propůjč mi křídla, abych se vždy dostal k věci. Zapečeť mi ústa, když se chystám vyprávět o svých bolestech a trápeních. Přibývá jich zároveň s mým věkem a hovořit o nich se stává sladším a sladším. Pouč mne o nejcennějším, že také já se mohu někdy mýlit. Učiň, aby mne zajímaly věci druhých, aniž bych o nich strkal nos, abych dovedl pomáhat, aniž bych řídil. Mám nepřebernou zásobu moudrosti a zkušenosti a je to škoda, že jich není možno použít. Ale to víš, Pane, že si chci zachránit několik přátel do konce života.
redakční výřez fotografie otce biskupa Vojtěcha zdroj foto: biskupství brněnské
upoutávka
MAŠKARNÍ BÁL
v pátek 4. ÚNORA
V malé tělocvičně „Nové školy“ od 15.30 do 17.00 hod. Sebou - PŘEZÚVKY a MASKU. Vstupné dobrovolné. Srdečně zveme děti i rodiče!
www.katyd.cz
příjmy: sbírky celkem 215.000,- Kč dotace státu na opravy kostela 200.000,- Kč příspěvek města na opravy 60.000,- Kč restaurace křtitelnice (stát) 80.000,- Kč dary sponzorů (lípy) 30.000,- Kč výdaje: odeslané sbírky 59.000,- Kč režijní náklady (fara+kostel) 82.000,- Kč opravy kostela 290.000,- Kč ošetření lip 30.000,- Kč oprava varhan 70.000,- Kč zdroj: farní úřad Dačice T E
www.volny.cz/cenap
Hospodaření u sv. Vavřince Modlitba stárnoucích
graphicon.host.sk/noviny.html
LEDEN 2005
LEDEN 2005
BOLEST
pokračování ze strany 1
Žijeme ve světě, který je naplněn atmosférou touhy po pohodlí a po požitku. Ani slastné nicnedělání ovšem plné uspokojení nepřináší. A tak se i v přirozeném světě setkáváme s lidmi, kteří svým jednáním vybočují z řady. Vzpomeňme například na sportovce, kteří se pro dosažení úspěchu vzdávají pohodlí a dobrovolně přijímají mnohé těžkosti lemující jejich cestu k vytouženému cíli. Z televizních záběrů na tváře vítězů vytrvalostních závodů známe až obdivuhodné spojení projevu úplného vyčerpání s výrazem nesmírné radosti. Utrpení a radost nemusejí být od sebe vždy příliš vzdálené. Negativní aspekty bolesti a utrpení však nelze přehlížet. Člověk postižený nemocí zvláště těžce prožívá svou závislost na druhých, trpí pocitem nejistoty a je otřesen ve své důvěře v sebe – i ve své důvěře v Boha. Pozitivní aspekty lidského utrpení Každé utrpení v sobě ovšem skrývá také prvky pozitivní. Snad nejdůležitější je poznání vlastních limitů. Vždyť četná zla ve světě pocházejí právě z přesvědčení o neomezenosti vlastních možností. Z pocitu nadměrného sebevědomí se rodí diktátor i sobec připravený zraňovat své nejbližší. Člověk vážně nemocný je nakloněn promýšlet a znovu uspořádávat svůj život, hledat smysl života. Jistě není náhodou, že tvůrce logopedie Viktor Frankl formuloval systém logoterapie vycházející z „vůle ke smyslu“ právě po svém návratu z koncentračního tábora 1[1] . Někdy teprve prožitek osobní tragédie přivede postiženého k náležitému ocenění zbylých sil a schopností. V literatuře bychom k tomu našli dost příkladů. Jeden z nich chci připomenout: W. Mitchell utrpěl těžké popáleniny při autohavárii, přišel o prsty na rukou. Později ještě přežil četná zranění, ke kterým došlo při letecké havárii, byl upoután na vozík pro nemocné. Přesto napsal: „Než jsem ochrnul, mohl jsem dělat deset tisíc věcí, teď mohu dělat jen devět tisíc a buď se budu zabývat tím tisícem věcí, které jsem ztratil, anebo se mohu soustředit na zbývajících devět tisíc. Lidem říkám, že jsem zažil dvě veliké rány, a to, že jsem je nebral jako výmluvu, abych mohl všechno vzdát, možná může být užitečné pro vás, abyste nějakou zkušenost, která vás sráží k zemi, viděli v nové perspektivě.“ 2[2] Mnohdy tedy nezáleží ani tak na tom, co nás potká, ale spíše na tom, co s tím uděláme. Utrpení nás činí také citlivějšími k těžkostem druhých. Prožití nemoci a bolesti podporuje celkový růst osobnosti. Prožitek setkání s nemocí je
nepochybně jedním z důvodů, proč starší lidé bývají vnímavější k potřebám druhých. Zmínil jsem se již, že prudká bolest a značné utrpení může narušit důvěru v sebe i v Boha. Častěji však utrpení vede kotázkám po Bohu. V přirozeném řádu se totiž budeme po smyslu těžkého utrpení ptát marně. Skutečný smysl lidské bolesti, nemoci a utrpení je možno nalézt pouze v řádu spásy. Nejstarší kříž nalezený na našem území nese řecký nápis: Christos, fós, zoe, nike. V překladu: Kristus, světlo, život, vítězství. V řádu spásy, tedy tam, kde vládne Bůh, neexistuje nic bezúčelného. Smysl má i utrpení, i když jeho význam z lidského hlediska objasnit zpravidla nedokážeme. Teologické dimenze lidské bolesti Chceme-li poznat význam lidské bolesti, musíme se nejprve přiblížit pochopení smyslu Ježíšovy oběti. On přijal kříž, aby naplnil vůli Otce a dokonal jeho dílo 3[3]. Tajemství smyslu utrpení v řádu křesťanské víry poznáme natolik, nakolik poznáme Ježíše Krista, nakolik pochopíme motivy jeho jednání. Ten, kdo přijme pozvání následovat Krista v lásce k Otci v Duchu Svatém, se vydává na cestu lepšího chápání smyslu utrpení. Kdo miluje, dokáže unést všechno. A tak, třebaže nerozumíme, proč máme trpět, dobře víme, že nás utrpení víc spojuje s Bohem. Odpověd pro snášení utrpen můžeme nalézt i v teologii svatého Pavla. V listě Římanům, kde píše o životě v Duchu Ježíše Krista, který dává život 4[4], se ptá: „Kdo by nás mohl odloučit od lásky projevené v Ježíši Kristu? Snad soužení...?“ Nakonec říká: „Vůbec nic nás nedokáže odloučit od Boží lásky projevené v Ježíši Kristu“. Jinde, ve chvíli utrpení říká zvláštní slova: „Teď sice trpím, ale raduji se z toho, protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap 5[5]. Tato slova rozhodně nejsou projevem masochistické záliby v utrpení, ale důkazem jeho ztotožnění se s Kristem ve službě druhým. Já teď trpím, ale raduji se z toho, protože tím sloužím církevní obci Utrpení zůstává zlem. Jeho snášením se však přibližuji lásce, kterou žil Ježíš Kristus. Utrpení a kříž nemáme vyhledávat podle svých zálib, ale máme je nést v tom, co přináší den. Nejde samozřejmě o nějaké pasivní podrobování se těžkostem. Jde o něco jiného: tam, kde mohu změnit věci k dobrému, přijmout kříž tohoto úsilí, a tam, kde věci změnit nemohu, přijmout kříž trpělivého snášení reality. Uklidnění přichází teprve z
pochopení smyslu utrpení. Není mým úkolem dokonale poznat smysl všech křížů a utrpení. Avšak i pochopení částečné, totiž rozpoznání bolesti jako cesty ke zpodobnění se s trpícím Kristem, dává sílu k zakoušení radosti, radosti ze spojení s Kristem. Člověk, který prožil bolest, je lépe disponovaný k zakoušení radosti. Pochopení skutečnosti, proč Ježíš umřel na kříži, a radost z jeho vítězství nad utrpením a zlem, jsou tím, co tříbí naše smysly, abychom uslyšeli, až zaklepe na dveře s pozváním k důvěrnému společenství 6[6]. Jen s pohledem upřeným na Krista je možno utrpení nejen přijmout, ale také obejmout, protože nás spojuje s ním. Jak se připravovat ke snášení bolesti I když dobře poznáme všechna teoretická poučení o smyslu bolesti a významu utrpení, nezajistíme si tak snadnost a pohotovost přijetí našeho vlastního kříže. Kristova výzva „Následuj mě“ 7[7] neplatila jen pro apoštoly, ale je určena každému z nás. Jsme pozváni ke spolupráci na díle Kristově. Právě tehdy, když jsme nejtěsněji spojeni s Kristem svým utrpením a svým křížem, můžeme nejvíce ovlivňovat běh světa. Takové vědomí usnadňuje přijetí našeho vlastního kříže, protože víme, že On je s námi a kříž neneseme sami. A co víc, že nesení kříže má hluboký smysl. Berme si příklad z jednání bližních, kteří se modlí za druhé a obětují za ně i svá utrpení. Následovat Krista – to v praxi znamená bez reptání přijímat těžkosti spojené s naším každodenním životem tam, kam jsme v manželství, širším společenství či v zaměstnání povoláni. Boží muka u cest nám dříve pomáhala nespouštět ze zřetele Kristův příklad. Dnes by si snad každý z nás mohl zvolit nějaký třeba i nenápadný symbol, který mu pak bude pomáhat žít v Boží přítomnosti a usnadňovat dialog s Bohem. Nebuďme překvapeni, napadne-li nás otázka „Proč právě já mám snášet zrovna toto utrpení?“ A nepovažujme se za rouhače nebo zatracené, bude-li náš dialog s Bohem obsahovat také výčitky vůči Bohu. Vždyť i starozákonní Job se s Bohem hádal. Rozhodně nebude snadné vyrovnat se třeba s tím, že nevyléčitelná choroba učinila někoho zcela závislým na pomoci druhých. Právě v takové situaci však může být dohadování užitečnou součástí dialogu s Bohem. Kde není dialog, tam nastupuje mlčení, uzavření se do sebe a zmar. Cesta k pochopení smyslu těžkého utrpení může být ovšem velmi bolestná. V roce 1984 vydal Jan Pavel II. apoštolský list Salvifici doloris – o křesťanském smyslu lidského utrpení. Snad každý, kdo si list
Článek odjinud Tentokrát Vám, vážení čtenáři Farních listů, předkládáme článek, který se zamýšlí nad Státním svátkem, 17. listopadem. I když máme již leden, článek je i nyní stále aktuální …! Přejeme klidné zamyšlení. ČTENÍ PRO MLADÉ – podzimní 2004/05 Vydává SOŠ sociální u Matky Boží v Jihlavě
Je už čtvrt cesty za námi Zanedlouho bude 17. listopad. Budeme vzpomínat, že se to před patnácti lety rozjelo. Ale co to je, těch 15 let? Vás mladých, téměř celý dosavadní život. Co se stalo za tu dobu? Někdy v období vydání Charty 77 vyslovil můj přítel názor,
že kdyby to teď „prasklo“, měly by dvě generace co dělat, aby to daly zase do pořádku. O čem byla řeč? O hospodářství, o kultuře, o životě celého národa. Dvě generace. Počítáme-li každou generaci na 30 let, je to celkem let 60, po patnácti letech máme tedy skutečně čtvrtinu prorokovaného období za sebou. Co se změnilo? V období „železné opony“ se nám to vše zdálo tak jednoduché: komunisti půjdou „od válu“ a na jejich místa přijdou lidé poctiví a bude dobře. Nestalo se tak. Z víru společenského vření začala vystupovat na povrch špína a její škraloup se mnohdy těžko proráží. Poctivý občan dnes neví, koho volit: v politickém životě vládnou pomluvy, osočování a samochvála.
LEDEN 2005
přečte, bude překvapen hloubkou jeho myšlenek. Kristus dokonal vykoupení až do konce, ale neuzavřel je. Dílo vykoupení zůstává otevřeno lásce, která je obsažena v lidském utrpení. Proto vykupitelské dílo Kristovo může a má být doplňováno utrpením, údů Kristova těla. Křesťansky pochopené utrpení je spásonosné 8[8]. Od roku 1993 vydává Jan Pavel II. každoročně k 11. únoru svá Poselství k oslavě Světového dne nemocných, ve kterých většinou rozebírá a aktualizuje myšlenky obsažené v apoštolském listě Salvifici doloris. Podrobněji se přitom obrací nejen na nemocné, ale také na ty, kteří o nemocné pečují. Pracovníci ve zdravotnictví jsou s utrpením nemocných konfrontováni téměř trvale a pomoc trpícím je jejich nejvlastnější povinnost i nezastupitelné poslání. Kromě odborné péče je ovšem nezbytné poskytovat nemocným také pomoc obecně lidskou. V bolesti a utrpení je potřeba nemocného doprovázet být s ním. Vzít nemocného za ruku může být účinnější než mnohomluvné přesvědčování. Byl jsem v brněnské nemocnici u sv. Anny na operaci nosní přepážky. Byl to snad nejnepříjemnější chirurgický zákrok, který jsem musel podstoupit. Večer po operaci za mnou přišla zdravotní sestra s tím, že mi dá něco proti bolesti, a také na spaní. Ani nevím proč, ale řekl jsem jí, že to není tak hrozné a že se bez prášků obejdu. Prožil jsem pak těžkou noc. Pro tampony v nose se mi obtížně dýchalo, nemohl jsem spát, cítil jsem se jako rozlámaný. Styděl jsem se jít za sestrou a požádat o léky. Řekl jsem si, že to už musím nějak přečkat. Na stěně visely hodiny s velkou vteřinovkou. A tak jsem se rozhodl každých 20 vteřin bolesti za někoho obětoval. Po pěti minutách jsem vždy na chvíli vstal, šoural se po pokoji, pak jsem se vrátil do postele a šlo to nanovo. A tak až do rána. Druhý den jsem byl vyčerpaný, ale šťastný jako ten, kdo byl blízko Kristu. Obětovaná bolest mě také přiblížila k mnoha lidem. K těm, kteří jsou mi blízcí, ale i k těm, se kterými jsem měl dříve různice. Příležitostí k obětování bylo do rána tolik, že došlo ke vzpomínce nejen na jednotlivce, ale i na nejrůznější skupiny lidí. Z oné probdělé noci jsem pak žil dlouhou dobu: když jsem potkával ty, za které jsem obětoval svou bolest, když jsem přicházel do styku se skupinami lidí, za něž jsem se modlil. Nevím, zda bych dnes měl odvahu znovu říci: Sestro, nic nechci. Ale přesvědčil jsem se, že i bolest má svůj význam. Nepochybuji, že ona noc přinesla své plody. Rozhodně mi pomohla novým způsobem
objevit Krista na kříži, a také pocítit radost z nalezeného smyslu utrpení. Až později jsem znovu objevil slova sv. Pavla: „Já sice teď trpím, ale s radostí to snáším pro vás.“ 9[9] Závěr Člověk postižený těžkým utrpením je zpravidla závislý na pomoci druhých, trpí ztrátou sebejistoty i sebedůvěry a má sklon Bohu vyčítat své trápení. Bolest však obsahuje také rysy pozitivní: pomáhá nám uznat omezení našich sil, činí nás citlivějšími k těžkostem druhých, otevírá cestu k nalezení smyslu života a vybízí k myšlenkám na Boha. Člověk, který prošel zkouškou těžké bolesti, G je lépe připraven k zakoušení radosti. 1[1] FRANKL V. E. Vůle ke smyslu.Cesta, Brno 1997 2[2] Canfield J., Hansen M.V. Slepičí polévka pro duši str. 233, Columbus 1996 3[3] Srv. Jan 4,34, Jan 5,30, Jan 6,38 4[4] Srv. Řím 8,1 5[5] Srv. Kol 1,24 6[6] Zj. 3,20 7[7] Srv. Jan 1,43, Mt 8,22 8[8] Jan Pavel II, Salvifici doloris. O křesťanském smyslu lidského utrpení. Praha: Zvon, 1995, čl. 22-24. 9[9] Srv. Kol 1,24 zdroj: Ing. Martina Jandlová, tisková mluvčí biskupství brněnského
Touto cestou se za redakci omlouváme autorovi tohoto článku, neboť se nám jeho jméno nepodařilo zjistit.
Slovo otce Jaroslava pokračování ze strany 1
Všichni nemohou pracovat stejně, nějak se zapojit může každý. Důležitá součást pro úkoly farnosti je šíření evangelia. Práce pro ty, kteří Krista a naději evangelia neznají. Co neznám pro mne znamená, jako by nebylo. Ke komu se pravda o Kristu nedostane, je to jakoby neexistoval. Věřící také ví, že se má pečovat o veřejné věci. Slovo politika nemusí znít v našich uších líbezně. Přesto jde o práci na věcech společného blaha obce i státu. Ježíš sice politikem nebyl, ale někteří z nás mohou v sobě cítit, aby pro tuto oblast více udělali a to je dobře. Je zde ještě jedna skutečnost, která by nám nemusela „vonět“ a to je péče pro ty, kteří se životu farnosti vzdálili, z nějakých důvodů ji opustili. V tomto momentě pro povzbuzení můžeme vidět Krista jako Dobrého Pastýře, hledá ztracené, opuštěné. Úkoly farnosti jsou různorodé, tedy i naše činnost může být rozmanitá. V tomto článku jako farář nechci rozkazovat, ale mohu říci, nemohl bys? P. Jaroslav
Ale abychom nebyli nespravedliví: změnilo se též mnoho. Stačí jen se podívat na vzhled našich měst a vesnic. Domy a ulice před patnácti lety a dnes. Nebývale vzrostlo množství kulturních aktivit: festivalů, oslav a výstav i v těch nejmenších místech. Díky za to. Jenže to vše zdaleka nestačí. Co je těžší? Obílit chalupu, uspořádat festival nebo předělat lidi? Tady jsme u kořene věci. Výchova lidí k dobrému - největší problém. Problém, který nevyřešila žádná společnost z těch, co jich bylo dosud na světě. Je-li to neřešitelné, tak od toho utéct? Ale to ne, to bychom zradili sami sebe. Čas od času navštěvuji dva staré manžele na vsi. Zdědili tam chalupu – no a jako v každém starém stavení vlhké zdi, shnilá
promítáme v Komorním sále MěKS - ÚNOR téma: „Film noir“ 5. 2. Pošťák zvoní vždycky dvakrát 19.30 (1946) - USA režie: Tay Garnett 19. 2. Dotek zla (1958) - USA 19.30 režie: Orson Welles - BŘEZEN téma: „... v bílý posteli mi tě odstřelí“ 5. 3. Bonnie and Clyde (1967) - USA 19.30 režie: Arthur Penn 19. 3. Takoví normální zabijáci 19.30 (1994) - USA režie: Oliver Stone +BONUS FK Dačice promítáme v kině v Dačicích 26. 3. Evangelium sv. Matouše 16.30 (1964) - Itálie režie: Pier Paolo Pasolini vstupné pro člena klubu: 30,- Kč vstupné pro ostatní: 50,- Kč
Tobě vstříc Zase se ubírám tou cestou dalekou, údolím vesničky, tam kdesi za řekou, na vršku vyderském, za moravskou Dyjí, kostelík zasvěcen, je panně Marii. Panence Marii Královně andělů, z oltáře hledící v klášteře Karmelu. Poutníče neváhej, tou známou cestou spěj, vésti nech kroky své, tvář její v mysl vrej. Bude tě provázet, v té době sváteční, údolím vesničky po cestě zpáteční, na lávce životní těžká je lopota, velká je Láska v ní a její dobrota.
Křty - 12 / 2004, 01 / 2005 v Dačicích Petr Houžva, Dačice Simona Popelínská, Chlumec Tereza Fabešová, Dačice
??.12. ??. ??. ??. ??.
Pohřby - 12 / 2004, 01 / 2005 Drahomíra Vospělová, Slavonice Jaroslav Dráb, Třebětice Květoslava Uhlířová, Dačice Ján Díro, Hatín Antonín Koutný, Dačice Ing. Zdeněk Burda, Dačice
*1930 *1925 *1918 *1952 *1927 *1963
podlaha atd.,atd. Mohli to nechat tak. Vždyť jsou již staří a dřív se v tom žilo desítky let. Oni ale ne. Pustili se do mravenčí práce: podřezali celou chalupu, položili izolace, novou podlahu… Dnes se tam dýchá: pach hniloby zmizel, v suchém zdivu je tepleji. Tu odvahu a mravenčí práci (jakou prokázali oni staří manželé) potřebujeme i v našem národě. Ale ve zvětšené míře, protože člověka není možno předělat tak snadno jako přestavět chalupu. Místo dvou let dvě generace. Aby zmizel pach hniloby. Abychom žili v teple lepších vzájemných vztahů. Připadá nám, že na to sami nestačíme? Pak tedy přidejme upřímnou prosbu: Pane Bože, pomoz! -B- H
LEDEN 2005
Přečtěte si S anděly vytváříme jeden stvořený svět, jak to vyjádřil K. Gibran: „První Boží myšlenkou byl anděl. Prvním Božím slovem byl člověk.“ Tuto pravdu vždy opakujeme ve vyznání víry: “Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného.“ O tomto neviditelném světě andělů se můžeme zamýšlet spolu se Zenonem Ziolkowským. Jejich andělé v nebi stále hledí na tvář mého nebeského Otce. ( viz Mt 18,1-10) Ježíš, na rozdíl od Hospodina v době Starého zákona, nevyužíval při své činnosti služeb andělů. V Synu Božím se totiž stal jedním, a vlastně jediným z nás neboli Prostředníkem, který jiné prostředníky nepotřeboval. Avšak když učil, často o andělech hovořil. Chtěl tak posluchačům ukázat, že společně s námi tvoří jeden svět a jedno společenství Bohem stvořených bytostí: viditelných i neviditelných. Které z nich jsou významnější? Ježíš právě navázal na otázku učedníků, kteří se ptali, kdo je v království nebeském největší. Postavil před ně dítě a řekl: Amen, pravím vám: Jestliže znovu nebudete jako děti, jistě nevejdete do nebeského království. Zkrátka a dobře, vyzval každého bez rozdílu pohlaví, postavení nebo věku, aby si osvojil postoj dítěte a lásku, jakou dítě projevuje vůči rodičům, takovou důvěru vůči Bohu, jakou má dítě, i takovou nevinnost, jaká je vlastní dítěti. A zde Ježíš varuje před svedením těchto nepatrných ke hříchu a hrozí za to uvržením do věčného ohně. Jeho varování před pohrdání dětmi a jejich sváděním k hříchu je současně poukazem na úlohu andělů jakožto průvodců dětí a zároveň průvodců každého člověka. Opustí-li člověk Hospodina, jeho se vrací do nebe a stále hledí na tvář nebeského Otce, ale jelikož jeho Prozřetelnost zahrnuje i hříšníky, neopouští člověka, a když se ten obrátí, mají radost Boží andělé (Lk 15,10). „Od dětství až k hodině smrti je lidský život obklopen ochranou andělů a jejich přímluvou. Každý věřící má u sebe anděla jako ochránce a pastýře, aby ho vedl k životu. Křesťanský život má již zde na zemi ve víře podíl na blaženém společenství andělů a lidí sjednocených v Bohu,“ uvádí Katechismus katolické církve (336). (Vydalo Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002) h
Nový rok v Římě Tentokrát jsme požádali o několik postřehů naše farníky, kteří soukromě strávili Nový rok v Římě. Jaká byla cesta? Naše cesta byla zajímavá hned od začátku – letadlo mělo 4 hodiny zpoždění, přičemž samotný let trvá hodinu a deset minut. V samotném Římě jsme první den po příletu absolvovali okružní cestu městem. Po prohlídce Španělských schodů a Fontány di Trevi průvodkyně zjistila, že se nám z výpravy ztratila část turistů a nakonec i autobus. A aby toho nebylo málo, zpoždění jsme měli i na zpáteční cestě letadlem domů. Ale ani tyto nepříjemné zkušenosti nepřekryly celkový dojem z věčného města. Jak prožívá Řím Nový rok? Řada Římanů odjíždějí na přelom roku z města k příbuzným nebo cestují do zahraničí. Ti, co zůstávají , vyjdou na silvestrovskou noc do ulic, které jsou lemovány stánky s občerstvením, na spoustě náměstí se účastní připraveného programu, nechybí ohňostroje a průvody připomínající maškarní rej. Příbuzní se podarovávají krabicemi s pečivem. Zúčastnili jste se rovněž hlavních bohoslužeb u sv. Petra … Na Silvestra jsme šli ke sv. Petru na Te Deum, které slouží papež. Protože střed basiliky je již dopředu obsazen, rozhodli jsme se po zkušenostech z minulých let, že půjdeme do boční lodi, odkud je dobrý výhled na oltář. Je se sem možné dostat i bez propustky. Po skončení obřadu papež před basilikou nastoupil do papamobilu a jel se pomodlit k betlému, který je ve středu Svatopetrském náměstí, kam se většina lidí snažila dostat. Poněvadž je veškeré dění přenášeno na velkoplošné obrazovky, nebylo nutné se tísnit s ostatními u betléma, ale přemístili jsme se ke koridoru, kudy se měl papež vracet do své rezidence. Díky tomu se nám podařilo vidět Jana Pavla II. z bezprostřední blízkosti. Na Nový rok se konala u sv. Petra bohoslužba v 10 hodin dopoledne, po níž následovalo požehnání Urbi et Orbi z okna papežovy pracovny. Jak věřící zakouší v Římě univerzálnost církve? Nejvíce se mi líbili poutníci ze Španělska, ty nemůže nikdo přehlédnout ani přeslechnout. V řadě médií se neustále objevují spekulace o tom, že by papež měl vzhledem ke svému zdraví rezignovat … V televizi papež často působí unaveně, ale při živém setkání člověk cítí charizma, které z něj vyzařuje. Působí to zřejmě i na lidi mimo katolickou církev, kteří měli možnost s ním přijít do styku. Jeden z členů výpravy se při prohlídce vatikánských muzeí vyjádřil ve smyslu, že by měl papež odstoupit. Naše průvodkyně žijící v Itálii, přesto že vypadala jako nevěřící a katolické církvi ne příliš nakloněná, se proti tomuto názoru ostře ohradila s tím, že z takovéto funkce se neodstupuje a přesto, že Jan Pavel na tom není po tělesné stránce nejlépe, je stále svěžího ducha a nebojí se sám využívat moderní techniku jako je např. internet. A co římské památky? Kromě nejnavštěvovanějších památek jako je Koloseum, Forum romanum nebo Pantheon mě zaujala stará římská cesta Via Appia pocházející ze 4. stol. př. Kr. Místy je původní dláždění z velkých balvanů, do kterých jsou vyjeté koleje od povozů. Veselá příhoda z natáčení … Při cestě do Tivoli zastavil autobus na jedné ze světelných křižovatek, protože svítila červená. Po chvíli naskočila zelená, ale řidič nereagoval. Pán sedící před námi si po chvíli zahučel: „Jeď špageto, zelenější už to nebude!“ Vaše závěrečné hodnocení římského pobytu? Řím je velmi působivé město, nestačí ho navštívit jednou. Děkuji za rozhovor. rozmlouval T J foto: autorská fota
I
Basilika sv. Petra ve Vatikánu.
Svatopetrské náměstí v Římě s Betlémem a vánočním stromem uprostřed.
LEDEN 2005
Tříkrálová sbírka 2005 Tříkrálová sbírka probíhala od 1. 1.9. 1. 2005. V Dačicích se vybralo 41 623 Kč,což je o 16.333,50 Kč míň oproti roku 2004. V okolí Dačic se vybralo 125.582,50 Kč,což je o 2.613,50 Kč víc než v roku 2004. Celková částka byla.167 205,50 Kč, což je o 13.720 Kč míň než v roku 2004. V roce 2005 chodilo po Dačicích 11 skupinek a jedno místo sbírky bylo stabilní v Domovince,v roce 2004 to bylo 11 skupinek, v roce 2003 znova 11 skupinek. V okolí Dačic v roce 2005 chodilo 28 skupinek, v roce 2004 to bylo 33 skupinek, v roce 2003 chodilo 28 skupinek. Všem koledníkům chceme hluboce poděkovat za jejich ochotu a námahu spojenou s koledováním po domácnostech ve městě i na vesnicích. Víme, co všechno koledování obnáší,proto chceme již teď poprosit děti a mládež z Dačic a okolí, kteří jste se do Tříkrálové sbírky nezapojily, pomozte v příštím roce svým přátelům! Když budeme mít víc skupinek, zkrátí se čas koledování jedné skupinky o několik hodin. V Dačicích i v okolních vesnicích
Tří králové zvyknou koledovat 4 – 6 hodin, což je zvláště pro malé děti, ale i pro ty starší hodně náročné! Všem koledníkům jsme připravili dne 15. ledna setkání v charitě Domovinka. Dověděli jsme se některé zážitky z koledování, co se v pochůzkách po domácnostech osvědčilo, ale také,co se koledníkům nelíbilo, z čeho byly překvapeni apod. Za odměnu děti dostaly sladké balíčky a dospělí si mohli při kávě a cukroví prokonzultovat návrhy na zkvalitnění a zpestření organizace Tříkrálové sbírky s pracovnicemi charity. Částka, která se vybrala v roce 2005 bude rozdělena dle klíče: 65% se vrátí na Oblastní Charitu Jihlava,která bude rozdělovat částku na své projekty i na Domovinku v Dačicích. 15% na projekty Diecézních charit - Charita Brno. 10% jde na humanitární pomoc do zahraničí – jihovýchodní Asie. 5% na projekty České katolické charity Praha. 5% je povolena režie sbírky
Porovnání Tříkrálových sbírek za rok 2003 - 2005 Dačice okolí Dačic celkem
2003 58.190,70 Kč 113.035,70 Kč 171.226,40 Kč
2004 57.956,50 Kč 122.969,00 Kč 180.925,50 Kč
2005 41.623,00 Kč 125.582,50 Kč 167.205,50 Kč
Rozpis skupinek za Dačice skupinka Dačice I. Dačice II. Dačice III. Dačice IV. Dačice V. Dačice VI. Dačice VII. Dačice IX. Dačice X. Dačice XI. Dačice XII. Domovinka celkem v Dačicích
vedoucí Navrátil Ladislav Navrátilová Ludmila Neužilová Hana Svoboda Stanislav Nejedlá Lada Štěpánek Antonín Marek Antonín Hotová Elena Kalábová Květa Smolková Markéta Havlík Pavel stabilní místo
částka 8.778,50 2.213,50 5.544,50 1.984,00 5.545,50 3.290,00 3.043,50 1.907,50 2.050,50 1.917,00 3.698,50 1.650,00 41.623,00
Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč
V roce 2004 bylo podpořeno více než 500 rodin či projektů. Trvale probíhá pomoc strádajícím rodinám, matkám s dětmi v tísni, ohroženým dětem, starým a opuštěným, těžce nemocným, zdravotně postiženým s integrací do společnosti, lidem bez domova, zoufalým uprchlíkům bez podpory a všem jakkoli strádajícím … V zahraničí je to pomoc po přírodních tastrofách (zemětřeseních, záplavách, tajfunech apod.), válečných konfliktech lidem sužovaným chudobou a hladomorem kdekoli na světě … Prostředky z Tříkrálové sbírky 2004 pro Oblastní charitu Jihlava byly rozděleny na jednotlivá střediska, kde se provozní náklady nepodařilo zcela pokrýt z jiných zdrojů (obce, kraj, MPSV, jiné dary). Pro nově otevřený Domov pokojného stáří v Nové Říši sloužil příspěvek na nákup automobilu. Pro Domovinku Dačice šel příspěvek na dokrytí provozních nákladů. Všem dárcům chceme poděkovat za nesmírnou finanční pomoc pro Charitu a všechny potřebné, kterým se i díky vaším příspěvkům můžeme věnovat. pracovnice Domovinky Dačice K
Rozpis skupinek v okolí Dačic skupinka Báňovice Hostkovice Malý Pěčín Hříšice Třebětice Velký Pěčín Chlumec Dobrohošť Toužín Jersice Horní Slatina Vesce Budíškovice Borek Dolní Němčice Volfířov Lipolec Vnorovice Peč
vedoucí Ing. Neshybová Lenka Junková Jana Brtníková Jana Suchá Alena Tříletá Jana Navrátilová Marie Cvrčková Petra Mikšíčková Marie Navrátil Ladislav Doležal Jiří Holcová Lenka Švec Antonín Marek Jan Besedová Jana Doležal Jan Ludačka Josef Slavíková Marie Ondřejková Bronislava Hronová Marie
Lidéřovice Urbaneč Ostojkovice Staré Hobzí Panenská Manešovice Kostelní Vydří celkem v okolí Dačic
Záškodová Marie Hronová Marie Nováková Božena Nováková Hana Bauer Pavel Tříletá Jana Svoboda Stanislav
částka 11.803,00 Kč 1.833,00 Kč 4.520,00 Kč 7.892,00 Kč 20.725,00 Kč 2.930,50 Kč 4.812,00 Kč 4.100,00 Kč 1.310,00 Kč 2.350,00 Kč 2.527,00 Kč 2.995,00 Kč 10.694,00 Kč 2.061,50 Kč 5.983,00 Kč 4.187,50 Kč 3.479,50 Kč 1.230,00 Kč 4.203,00 Kč 2.039,50 Kč 1.100,00 Kč 10.050,00 Kč 7.343,00 Kč 2.489,00 Kč 1.550,00 Kč 1.375,00 Kč 125.582,50 Kč
2005 ???????????????????????????????????????????????????????????? foto: T
??????????????????????????????????????? foto: T
LEDEN 2005
rozumy Peníze půjčené jsou brzy želené. Ozim vzroste - jak to víme? Jařina vzroste - jak to víme? Neklidná žena v domě přidává bolest ke starostem.
Na ledě Tučňáci krasobruslaři vytvořili na ledě klikaté a zamotané čáry. Která dvojice tučňáků vybruslila kolem tuleňů osmičku?
Chce asi brzo umřít, proto říká: „Nechte mě užívat.“ Chce-li být zdráv, praví: „Budeme hospodařit.“
Tajemný hrad Hrad na obrázku není zkletý, ani v něm nebydlí zlý černokněžník, ale je tajemný tím, že ho můžeš obkreslit jedním tahem. Nesmíš přitom ani jednou přestat a žádnou čáru nesmíš objet dvakrát.
Můžeš mít pána, můžeš mít krále, avšak obávaným člověkěm je výběrčí daní! Nedopouštěj se zlého, nesklidíš těžký zármutek. Neobdělané pole je jako žena bez manžela.
sumerská přísloví
vtipy Vatikánský velvyslanec byl v Paříži v obchodním domě. U výtahu se setkal s rabínem. Pozdravili se a dávali si vzájemně přednost. Nakonec to vyřešil velvyslanec. Postrčil rabína do výtahu a prohlásil: „Napřed byl přece Starý zákon a pak teprve Nový!“ Přinesli do kostela dítě ke křtu. „Jak se bude dítě jmenovat“, ptá se kněz? „Josef“, odpovídá matka. „Marie“, říká tchyně. „Tak jak“, opakuje kněz? „Josef“, trvá na svém matka. „Marie“, opakuje tchyně. „Rozbalte dítě“, povídá kněz a ihned spor uzavírá: „bude to Josef“. Na jednom zájezdu byli návštěvníci zavedeni i do kostela, kde jim u jedné sochy průvodkyně sdělovala, že se jedná o sv. Josefa. „Nikoli, prosím“, ozval se jeden z turistů, „toto je sv. Antonín!“ Průvodkyně se to však nemile dotklo a důrazně pravila: „Provádím tady už patnáct let a říkám, že je to sv. Josef, tak to musí být on!“ Stavební inženýr na služební cestě jde na mši sv. do místního kostela. Líbí se mu, jak nejsou lidé roztroušeni po celém kostele, ale pěkně pohromadě v prvních lavicích. Po bohoslužbě to pochválí místnímu duchovnímu správci. „Vaše pochvala mě těší“, říká duchovní, „ale pravdou je, že ve všední den pouštíme topení jen v prvních lavicích.“
Pro chytré hlavičky Jeden chamtivý arabský kupec našel ve svém krámku starobylou láhev, ve které byl po mnoho a mnoho let uvězněný džin. Protože byl džin nyní konečně volný, rozhlédl se po Arabově obchodě, a přemýšlel, jakou zlomyslnost by tu mohl spáchat. Kupec měl deset měšců, každý s deseti mincemi. Vjednom měšci byly stříbrné mince, ve všech ostatních zlaté. Džín vychytrale všechny mince pomazal červenou barvou a vrátil je do původních měšců. Kupec věděl, že zlaté mince vážily deset gramů a že stříbrné mince vážily o gram méně. Jestliže kupec použil váhy s úplnou sadou závaží, jak mohl po jednom vážení určit, ve kterém měšci nebylo zlato?
Hodina tenisu Pospojuješ-li body od 1 do 79, zjistíš kdo dává medvědovi hodiny tenisu.
ŘEŠENÍ Pro chytré Tajemný hrad: viz obrázek Na ledě: osmičku vytvořili tučňáci s č. 1 a 4 hlavičky: Kupec nejprve vzal jednu minci z prvního měšce, dvě ze druhého, tři ze třetího a tak dále až do deseti z desátého měšce. Potom je opatrně poskládal na hromádky a všechny najednou zvážil. Kupec tedy zvážil celkem 55 mincí (1+2+3+4+5+6+7+8+9+10). Jestliže každá zlatá mince vážila deset gramů, pak by musel celková váha všech mincí být 550 gramů, pokud by všechny mince byly zlaté. Váha, o kterou by byly zvážené mince lehčí než 550 gramů, by poukazovala na počet stříbrných mincí, a tím i na pořadové číslo měšce se stříbrem. Například pokud by hmotnost zvážených mincí byla 543 gramů, pak by se lehce odvodilo, že se zlatými mincemi bylo váženo sedm stříbrných mincí (550 – 543 = 7) a že stříbrné mince byly v sedmém Hodina tenisu: medvěd hrál se slonem měšci.
Dokud člověk o nic neusiluje, nic nezíská.
