ZPRAVODAJ duben/2010
DUCHOVNÍ SLOVO OTCE PREZIDENTA Milé sestry a bratři, pracovníci Charity a vy všichni, kteří vyuţíváte charitních sluţeb, chci vás všechny pozdravit. Píši tyto řádky několik málo okamţiků před prvním jarním dnem a ve dnech, kdy vrcholí postní doba. Vím, ţe se k vám dostanou na prahu Velikonoc, ale dovolte mi, abych zůstal ještě svými myšlenkami v těchto dnech. Vidíme utrpení Krista, jeho bolesti, nespravedlivé odsouzení, jeho poníţení, jeho kříţovou cestu. Moţná jste s Kristem jeho kříţovou cestu procházeli při poboţnostech, které se konají v našich kostelích, moţná vás oslovilo něco z postní liturgie, kde se připomínají starozákonní a novozákonní texty, související s Mesiášem trpícím a ukřiţovaným.
srdce obraz své tváře. Na kříţové cestě stojí také plačící ţeny, které nabízejí svůj soucit a své slzy procházejícímu Pánu. V zástupu těchto ţen vidím všechny dobrovolníky v Charitě. Pod kříţem stojí věrně Maria, Marie Magdaléna a apoštol Jan. Kolik je to věrných, obětavých a poctivých lidí, kteří přes všechna úskalí, překáţky, nepochopení, zklamání a neúspěchy, věrně stojí v charitním díle, které roste a zanechává za sebou mnoho dobrého. Je tam lotr po pravici, který povzbuzen trpícím Mesiášem vyznává svou víru v Něho a hlásí se k jeho odkazu a chce patřit do Jeho království. Ukazujte také příkladem své obětavé a nezištné sluţby všem, kterým slouţíte, cestu k Bohu a do Boţího království. Je tam mnoho věrných, kteří jsou jmenováni, ale i bezejmenných, kteří prokazují sluţbu a pomoc při Kristově snímání s kříţe a uloţení do jeho hrobu. V nich vidím především pracovníky hospicové péče, protoţe vaše sluţba je tolik spojena s posledními náleţitostmi lidského bytí zde na této zemi. Ve všech zastaveních vidíme našeho Pána, který s pokorou a vděčností přijímá všechny tyto sluţby věrných a slouţících lidí. Chci proto pozdravit také vás, kteří vyuţíváte naši charitních sluţeb. Snaţíme se také ve vás všech vidět po vzoru Matky Terezy trpícího Krista, aby se naplnila slova Písma:"Cokoliv jste učinili pro jiné, pro mne jste učinili…"
Chtěl bych s vámi zůstat u některých postav kříţové cesty a vidět v nich vás, pracovníky Charity, kteří naplňujete Kristův odkaz milosrdné lásky vůči všem potřebným. Na kříţové cestě stojí Maria a svou účastí doprovází trpícího, poníţeného a nespravedlivě odsouzeného Syna. V tu chvíli nemůţe nic dělat, ale věrně tam stojí ve své bezmocnosti. Vy také mnohdy cítíte své omezené síly a čeká na vás tolik potřebných. Je tam Šimon, který ulehčuje a nadnáší Kristův kříţ, a nakonec jej sám nese. Stojí tam věrná Veronika, která nedbá na vojáky a prodírá se davem, aby nabídla Kristu svou roušku na utření tváře. Vidím vás především v Šimonovi a Veronice, milí bratři a sestry, kteří pracujete v charitní a ošetřovatelské sluţbě, a svou kaţdodenní trpělivou prací ulehčujete starým a nemohoucím jejich kříţ. Kolik hygienických roušek, obvazů a potřebného materiálu denně berete do rukou, aby vám Kristus za tuto sluţbu vtiskl do vašeho
Přeji vám poţehnané a radostné svátky Vzkříšeného Pána a mnoho radosti a spokojenosti ve velikonočních a jarních týdnech. Ze srdce Vám ţehná Mons. Josef Zouhar, prezident
1
DCHB
DOBROVOLNÍCI Jak jsem poznala dobrovolníky z ciziny Asi před sedmi lety jsem se náhodou setkala s aktivitami Oblastní charity Brno a jejím projektem Chráněného bydlení sv. Michaela. Poznala jsem tam úţasné lidi, počínaje klienty s mentálním postiţením, přes obětavé české dobrovolníky a nadšené zaměstnance, aţ po dobrovolníky z Německa. A právě ty jsem tam potkávala i dalších sedm let, celkem to bylo asi osmnáct obětavých duší. Kaţdý z nich přijel na dvanáct měsíců pomáhat a podílet se na sluţbách pro obyvatele bytů chráněného bydlení. Jako řadová asistentka jsem se tehdy nezajímala o to, kde se vzali, kdo jim platí jídlo, z čeho ţijí a kde bydlí, nevěděla jsem ani, proč přijeli právě do Brna dělat dobrovolníky. Brala jsem je jako samozřejmou součást týmu, v srpnu odjedou a v září přijedou jiní. Po čase jsem ale dostala na starost agendu zahraničních dobrovolníků, a objevila tak celé zákulisí Němců v chráněném bydlení. Za financováním německých dobrovolníků stála velká německá organizace ASF (Aktion Sühnezeichen Friedendienste ,“Akce smíření a mírové sluţby“) a malá česká koordinující organizace Servitus, o. s. Mladí Němci vyjíţdí do České republiky a jiných států napravovat křivdy spáchané za 2. světové války. Tím, ţe přijedou a pomáhají diskriminovaným skupinám obyvatel, tak mladí němečtí dobrovolníci svým způsobem fungují jako svědomí celého německého národa. Součástí jejich aktivit jsou i návštěvy starších Ţidů, pomoc v jejich domácnostech a pomoc v Ţidovských obcích. Sami dobrovolníci si před vycestováním musí najít několik sponzorů, kteří se podílí na dobrovolné sluţbě finančně, byť jen malou částí. Osobně si těchto mladých lidí velmi váţím. Díky organizaci Servitus jsem poznala také program financovaný Evropskou komisí nazvaný „Mládeţ
v akci“, který je součástí Evropské dobrovolné sluţby (EDS). Přihlásila jsem se na školení a více se s tímto programem seznámila. EDS má zcela jinou filozofii neţ ASF. Dobrovolník se má prostřednictvím své sluţby především naučit něčemu novému. Celý pobyt a přípravu dobrovolníka hradí grant Evropské unie, tj. kapesné, cestovné, stravné, ubytování a ještě drobnosti týkající se sluţby dobrovolníka. Jako kaţdý grantový systém má ale i tento spoustu pravidel, formulářů a podmínek. Jsem moc ráda, ţe Chráněné bydlení sv. Michaela a jeho zaměstnanci jsou otevřeni novým podnětům a moţnostem a vrhli se do plnění podmínek a vyplňování papírů, abychom i v našem zařízení mohli uvítat dobrovolníky z dalších evropských zemí. A tak uţ můţe chráněné bydlení vzpomínat na dva dobrovolníky ze Španělska, tři z Německa a brzy má přijet mladík z Litvy. Jedním z pravidel dobrovolné sluţby je, ţe dobrovolník není náhrada pracovního místa a nenese odpovědnost za klienty. Nabízí se otázka, proč si takové lidi do projektů a organizací vlastně zvát a bojovat kvůli nim se sloţitou administrativou. Ano, smysl to opravdu má, k nezaplacení je hlavně jejich čerstvost, kulturní jinakost, odlišný přístup a i jakási laickost. No a v neposlední řadě mají také klienti a zaměstnanci šanci naučit se něco nového, protoţe pouze česky se pokaţdé nedomluví. Zahraniční dobrovolníci nám všem umoţňují dívat se na jinak uţ rutinní sluţbu a práci trochu jinak. Děkuji tímto Oblastní charitě Brno a chráněnému bydlení za tuto příleţitost a odvahu zapojit se do programů ASF a EDS a díky za vzácnou moţnost potkat výjimečné mladé lidi a jejich jinou kulturu.
Ivana Maršálková, koordinátorka dobrovolníků Chráněného bydlení sv. Michaela OCH Brno
OZVĚNY TŘÍKRÁLOVÉ SBÍRKY 2010 BRNO: KOLEDOVÁNÍ JE TAKY O POKOŘE Rozhovor s Jarmilou Floriánovou, vedoucí skupinky koledníků Tříkrálové sbírky v Brně – Králově Poli. Jarmilko, rozhodla jsem se, ţe s Tebou udělám krátký rozhovor, protoţe nás s Tříkrálovou sbírkou obě spojuje citový vztah a právě díky ní i krásné přátelství. Vím o Tobě, ţe máš uţ sedm vnoučátek, kterým se velmi věnuješ, a času nazbyt nemáš. Jak ses dostala k tomu, ţe jsi začala chodit koledovat? Kaţdoročně k nám přicházeli tříkráloví koledníci,
a kdyţ naše vnoučata povyrostla, tak jsem jim navrhla, ţe bychom to mohli také zkusit. To jsem ovšem nevěděla, do čeho jdu. Ještě nám řekni, jak jsou holčičky staré a jak se jmenují. Chodím koledovat se třemi holčičkami od nejstarší
2
nedůvěřiví. Mají třeba i špatnou zkušenost. Ale i v těchto domech jsme našli lidi soucitné, kterým není lhostejný osud druhých, méně šťastných. Dojemné bylo, kdyţ staré babičky, zjevně neoplývající majetkem, dávaly i větší obnos. Dávaly takříkajíc ze svého nedostatku. Pro děti samotné to byl další impuls ke štědrosti a dávání. Doslova vybrakovaly své vlastní pokladničky a daly všechno. Kéţ by štědrost a dobrota byly nakaţlivé nejen v dětském věku… Těch odmítnutí bylo málo, ale přesto se ta nevlídnost dětem zapsala do srdcí. Ještě po roce si pamatovaly, kde nás nepěkně odmítli. Sama jsem si uvědomila, ţe to není vůbec jednoduché, stát u cizích dveří a prosit o almuţnu, i kdyţ to není pro mě. Je to i o pokoře. A té se učíme stále.
cery – Kristýnkou, Andrejkou a Katuškou. Kdyţ jsme začínaly, byly nejmladší Katce tři roky, Andrejce pět a Kristě sedm. Letos uţ jsme byly potřetí.
Přibliţ nám svoji přípravu před samotnou sbírkou, i ta zabere spoustu času, šiješ kostýmy, korunky, doplňky…. Nejvíc práce jsem měla s kostýmy prvním rokem, vymyslet je a realizovat. Dívala jsem se do různých knih pro získání inspirace, obhlíţela naše dřevěné figurky u betléma, ladovské pohlednice. No a přidala jsem trochu té fantazie a kostýmy byly na světě. Dětem se moc líbily, a tak mě hřála jejich chvála. Manţel nám pomohl s papírovými korunami a betlémskou hvězdou, kterou děti nesly. Uplatnila se i
Foto: Zuzana Hrivňáková
malá kadidelnice, kterou jsme měli doma. Teď kaţdoročně kostýmy prodluţuji, jak děti rostou. Příští rok uţ budu muset nejstarší ušít něco nového, většího nebo zapojíme další vnučku Anetku. Ještě musíme počkat, aţ ty nejmenší poporostou, a mohly bychom mít dvě skupinky koledníků. Jak své holčičky motivuješ před samotným koledováním? A jak je připravuješ na případné negativní reakce? Jak se děti smiřují s negativními reakcemi a jak vlastně celou sbírku vnímají? Jak probíhá samotné koledování a kolikrát chodíte?
S dětmi si povídáme o lidech, kteří potřebují pomoc druhých, vidí, ţe obdarováváme i ţebráky na ulici, kdyţ jdeme do města. Vědí, ţe posíláme peníze pro lidi handicapované, přispíváme lidem po katastrofách. To všechno je v rámci rodiny zcela samozřejmé. Pak jsme se učily všechny sloky tříkrálové koledy. Dopředu jsem děti nepřipravovala na nevlídné lidi. Sama jsem neměla ţádnou zkušenost, jak to bude vypadat. Všechno vypadalo tak krásně, idylicky, ţe jsem s tím ani moc nepočítala. Myslím, ţe jsem byla dost naivní.
Nebylo jednoduché ustát to, kdyţ se na nás někdo obořil a svá slova ještě podtrhl prásknutím dveří. Sama jsem měla co dělat. Určitě to zabolí, polykala jsem i slzy, ale kdyţ jsem viděla ty dětské, ustarané tvářičky, musela jsem vše uvést na pravou míru a ulomit hrot nevlídnosti a nelásky. Vysvětlila jsem dětem, ţe někteří jsou třeba nešťastní, nemocní a mají špatné zkušenosti s cizími prosícími lidmi. Zároveň jsem se jim snaţila vysvětlit, ţe člověk nemusí vţdy dávat, ale umět vhodně odmítnout tak, aby to nebolelo. Pro děti celkově je sbírka neocenitelnou ţivotní zkušeností. O koloběhu dávání o soucitu, pochopení, empatii. Musím říct, ţe po čtyřech hodinách chůze, koledování všech slokách písně, a to v dosti nevlídném počasí (zima, sníh, vítr), jsem toho měla i já dost a cítila se unavená. A co teprve ty děti. Chodíme většinou jen o víkendech – sobota, neděle, někdy i v pátek večer. Celkem jdeme 4- aţ 5krát. Zazvonily jsme asi u sto padesáti dveří. To je myslím docela výkon.
Jsou obvyklejší ty pozitivní záţitky, nebo se často setkáváte s odmítáním? Kde se vám koledovalo nejlépe? Jsi z Králova Pole, tak máš zřejmě nějakou oblíbenou lokalitu právě tady. V našem okrsku, kde chodíme po koledě, jsou jednak rodinné domky, kde mě lidé dobře znají (ţiji tady téměř šedesát let), a tam se koleduje dobře. Lidé jsou vlídní, štědří. Mnozí byli rádi, ţe uţ tady u nás v našich končinách někdo chodí. Chtěli přispět i dříve, ale nevěděli kam. Koledníci se k nim nedostali. Řada lidí se uţ dalším rokem hlásila, abychom na ně nezapomněli a určitě přišli. Malá Katka, která zastupovala „černého vzadu“ a brala svůj královský úřad naprosto váţně, byla odzbrojující. Mnozí si na ni sahali jako na kominíčka pro štěstí, hladili děti a bylo vidět, ţe ta dětská odhodlanost a opravdovost bere lidi za srdce. Chodíme taky v panelových domech, kde je to trošku jiné, víc anonymní, lidé jsou tam víc
Zajímaly by mě i Tvé záţitky a vnímání této sbírky. Měla jsem letos obavy, jak to se sbírkou bude. Je přece krize a lidé mají hluboko do kapsy. Ale byla jsem mile překvapena. Letos jsme vybraly 14 579 Kč. Řekla
3
Máš nějaký nápad, v čem bychom se mohli, jako Oblastní charita Brno, zlepšit, v čem vám, koledníkŧm, ulehčit? Vnímáš to přece jen z té druhé strany, přímo z „terénu“.
bych, ţe ačkoliv je krize materiální, není krize lidských srdcí, soucitu a empatie. Těch, kteří chtějí pomoci méně šťastným, opuštěným, starým nemocným, zkrátka potřebným bliţním, je stále hodně. A já jsem moc ráda, ţe jsem je poznala. To, ţe nezavíráme oči před utrpením druhých, ţe cítíme odpovědnost za slabší, svědčí o naší velikosti a o stavu celé společnosti. Média často upozorňují na darebáctví, nesvědomitost, chamtivost lidí, na okrádání slabých, dokonce nemocných. A to mnohé naplňuje skepsí. Myslím, ţe by se mělo víc psát o těch nesobeckých a obětavých. Aby bylo vše v rovnováze. Vyšly jsme za hvězdou, do nejistoty, a našly jsme plno lidí dobré vůle. A já navíc jsem našla i duchovní dceru, a to jsi ty, Baruško. Tříkrálová sbírka nás svedla dohromady a je tu báječné přátelství.
Moţná by bylo vhodné dát lidem dopředu vědět, kdy k nim koledníci přijdou, a pak po spočítání darů dát zase vědět, kolik se vybralo (většinou jsem vyráběla poděkování sama). Myslím, ţe kaţdého dárce potěší, kdyţ ví, kolik se vybralo. Moc Ti děkuji za rozhovor a těším se, ţe rozšíříš své skupinky o další vnoučátka. Ať Ti neubývá sil a pozitivní energie. Barbora Burešová, PR OCH Brno
Tři králové navštívili v Brně i Otce Biskupa. Foto: Richard Bouda
DOBRÉ SKUTKY HNĚDÉ ŠESTKY Úderem čtvrté odpolední vychází z naší skautské klubovny zástup osmnácti prapodivných postav – oblečeni do bílých, červených, zelených, modrých či jiných plášťů, hábitů a přehozů, všichni však na hlavě s královskou korunou, za zvuků dvou fléten, tahací harmoniky a mnoha hrdel si naposledy zkoušíme koledu „My tři králové jdeme k vám…“ a směřujeme k prvnímu pavilónu v nemocnici na Červeném kopci. Klepeme na první pokoj, předehra fléten a uţ celý sbor koledou vzbuzuje na tvářích pacientů tu údiv, tam
překvapení, dokonce snad i radost. Procházíme dalšími a dalšími pokoji všech čtyř pavilónů léčebny, uţ nepočítáme, kolikrát jsme zazpívali nacvičenou koledu – moţná třináctkrát, čtrnáctkrát… Cestou se k nám připojí i redaktorka Mladé fronty Dnes, snad se jí podařilo zachytit na snímcích malé koledníky mezi hospitalizovanými babičkami, v jejichţ očích je vidět radost z nenadálé návštěvy. Co však zachytit asi nešlo, to byl krásný pocit z vykonaného dobrého skutku u všech kluků, kteří se koledování zúčastnili.
4
přispět do našich dvou kasiček Tříkrálové sbírky. Obě naše skupinky obsadily všechny východy ze supermarketu, trocha zklamání - doby, kdy zájemci o příspěvek tvořili u pokladniček fronty a cukříky za odměnu jsme vydávali hrstmi, jsou asi dávno pryč. Snad špatná doba, špatné místo, špatní lidé... Ale i to patří k Tříkrálové sbírce – být odmítnut, a to někdy i docela hrubě.
Vlčata v Léčebně dlouhodobě nemocných na Červeném kopci.
Chvála tedy patří všem, kteří to vydrţeli (a vydrţeli všichni!), však to říkám klukům stále – velikost dobrého skutku roste s mnoţstvím překáţek, které musíme překonat při jeho konání. A dnes se vydařil opravdu velký dobrý skutek! Po návštěvě LDNky (Léčebna dlouhodobě nemocných) se rychle přesouváme k Intersparu, abychom zde alespoň nějaký čas umoţnili nakupujícím
Václav Procházka, vedoucí oddílu Vlčat, 91. oddíl Junáka
TŘEBÍČ: JAK HLEDAT NOVÉ TŘÍKRÁLOVÉ KOLEDNÍKY Moţná vás taky pálí podobný problém, podělím se s vámi o způsob, jakým řeším úbytek mladších koledníků já. Naše maminkovské Tři králové poprvé v historii navštívili také Elektrárnu Dukovany. Foto: Richard Bouda
společenství se do sbírky zapojilo uţ před třemi lety. Vţdy dvojice maminek s malými ratolestmi od 1 do 8 let. Je fakt, ţe většinou přidělené ulice ani neobejdeme do konce, protoţe dětská výdrţ v zimním počasí je
omezená i co do celkového počtu „výprav“. Přitom opakovaně slyšíme: „Jé, k nám nikdo nikdy nepřijde, my bychom taky chtěli přispět.“ Zkrátka ulic je ve městě víc neţ koledníků. Mám z letošního roku zajímavou zkušenost: Několik spoluţáků mého syna z nevěřících rodin s námi chtělo chodit taky. Někteří se uţ zapojili, s jinými počítám na příští rok. Takţe pokud vám z Tříkrálové sbírky „odpadají“ dětičky, zkuste si vypomoct třeba i takto. Mnohým rodičům to nevadí, naopak jsou rádi, ţe jejich ratolest někdo smysluplně „vyvětrá“. A záţitky dětí i s nějakou tou čokoládkou navíc jsou nezapomenutelné. Míla Šebelová, vedoucí tříkrálové skupinky v Třebíči
USMĚVNÉ POSTŘEHY PŘÍMO Z TERÉNU Nejčastější otázka směrem do bytu, u jehoţ dveří stanuli tříkráloví koledníci: „Nemáš nějaký drobný?“ A častá reakce lidí na moţnost přispět do sbírky: „Ale já nemám žádný drobný.“ A nám se chtělo odpovědět: „To nevadí, my bereme i papírové.“ Věta, kterou koledníci velmi rádi slyší: „Už jsme vás čekali. Mysleli jsme si, že snad asi nepřijdete.“ „Děláte dobrou věc, to rádi přispějeme…“ „Vy jste krásní, honem, pojďte se všichni podívat, jsou tady tři králové.“ „Pojďte dál, pojďte se ukázat i naší staré babičce.“ (uvnitř byla babička obklopená vnoučátky, jak od Boţeny Němcové) „Přijďte za rok zas. Marie Paločková, OCH Třebíč
5
Pozor – leden uţ je tu, a tak rychle rochetu, taky pláš´t a korunu pro tu naší Jarunu. Na Charitě vyzvednu letáčky a pokladnu, taky mapu Třebíče, v ní vybrané ulice. Tříkrálovou skupinku, budeme mít za chvilku, Pavel, Marta – kamarádi, půjdou s námi zase rádi. Hodně lidí navštívíme, koledou je potěšíme, oni mohou přispívat, tak potřebným pomáhat.
Martina Kociánová a Jan Čenský moderovali letošní Tříkrálový koncert. Foto: Richard Bouda
10. ročník sbírky zpestřil také 3. ročník koncertu Charity ČR v přímém přenosu České televize z Městského divadla Brno. V sále ho mělo moţnost sledovat 700 koledníkŧ. Během přenosu Charita obdrţela 10 347 DMS, tj. 279 369,- Kč pro potřebné. Odhadovaná sledovanost čítala 260 tis. televizních divákŧ
RAJHRAD: DOBRODRUŢSTVÍ SE ŠŤASTNÝM KONCEM Kdyţ jsem před čtyřmi lety nastoupila na místo sekretářky Oblastní charity Rajhrad, netušila jsem, ţe si jednou proţiji dobrodruţství zvané koordinace Tříkrálové sbírky. Nyní ho mám poprvé úspěšně za sebou, ale musím říct, ţe na začátku to vŧbec nevypadalo na pohádku se šťastným koncem… Kdyţ jsem na podzim loňského roku dostala nabídku na pozici asistentky pro PR a fundraising, nebylo na dlouhé rozmýšlení čas, neboť okamţitě nastoupily úkoly související s koordinací Tříkrálové sbírky 2010 a současně s přípravami na tradiční benefiční akci Koláč pro hospic a Den Charity. Kdyţ obě tyto akce za pomoci kolegů úspěšně proběhly, lehce se mi ulevilo, ale pouze na pár hodin, šlo do tuhého a vlak s koordinací sbírky bylo potřeba rozjet. Nulové zkušenosti, ekonomická situace v naší zemi a komentáře kolegů z ostatních charit, ţe je to opravdu velký záběr, mi rozhodně nepřidaly. Chtělo to hodně odvahy, neţ jsem zvedla telefon, abych oslovila prvního dobrovolného sbírkového asistenta z toho dlouhého seznamu téměř sedmdesáti obcí, které spadají do námi svěřeného území modřického a rosického děkanátu. Po prvních třech telefonátech mě začaly nepříjemné pocity opouštět, zjistila jsem, jací jsou to milí a vstřícní lidé, kteří uţ většinou sami čekali, ţe se jim letos zase ozveme. A tak jsem s čím dál tím větší odvahou vytáčela další čísla a trpělivě zjišťovala počty skupinek, cukříků, dárků, dojednávala dovoz a předávala pozvání na tradiční poţehnání koledníků.
Pan Bohumil Robeš, opora sbírky v Holubicích, kde se koleduje uţ desátým rokem. Letos vyrazily do ulic čtyři skupinky. Obě foto v článku: Jan Přenosil
F Protoţe nejsem drţitelkou řidičského průkazu, s rozvozem materiálů mi pomáhali sám pan ředitel Bílý a koordinátorka dobrovolníků Mária Durkáčová. Jako první komplikace se ukázalo posunutí termínů dodání tříkrálových propriet našim asistentům. Hned poté přišly obavy, zda se dá dohromady dost kolednických skupinek, protoţe nejmladší generace uţ odrostla a teenagery není snadné přemluvit. Ale to se vzápětí rozplynulo, ukázalo se, ţe skupinek bude víc neţ dost. Následující selhání přišlo v podobě angínového bacilu, který mě drze skolil v návalu největší práce. S antibiotiky za pochodu jsem ale svůj boj nehodlala jen tak vzdát. V den D, kdy měla kolegyně Mária nachystáno vše potřebné na rozvoz do prvních obcí, vystrčila svoje růţky paní zima. Náročný rozvoz v mlze, mrazu a sněhu se sice vydařil, ale to jsme ještě netušila, jak
6
krutá bude zima po celou dobu příprav a samotné sbírky. Dva dny před Štědrým dnem bylo vše rozvezeno a já si s úlevou uţila Vánoce (i kdyţ sluţební telefon zůstal zapnutý i přes svátky).
znali jen z telefonních hovorů, mnohde nás pozvali do svých domovů a chovali se k nám velmi přátelsky. Kdyţ jsem slyšela, s jakým nadšením o průběhu sbírky vyprávějí a vedou pečlivou dokumentaci předchozích ročníků, bylo to aţ dojemné. Nejenţe v těch obcích, kde se báli jít s dětmi v tom počasí koledovat, nakonec sbírka proběhla v řádném termínu, ale děti si to prý neuvěřitelně uţívaly, nikomu se nic nestalo a mnohé by to hodně mrzelo, kdyby po těch všech přípravách tříkrálových kostýmů nakonec koledovat nemohly. Neuvěřitelné bylo také to, jak prý lidé koledníky netrpělivě vyhlíţeli, většinou kromě peněz do pokladničky měli nachystáno i něco sladkého pro děti, a kdyţ se koledníčků, kteří se snaţili u kaţdých dveří poctivě zazvonit, nedočkali, hned se vyptávali a nosili peníze do pokladničky na obecní úřady. Opravdu tak velmi obdivuji a děkuji všem velkým a malým koledníčkům za to, ţe neváhali a v mrazivém náledí vyšli koledovat pro pomoc lidem v nouzi, čímţ vykonali dobrý skutek, který je o to větší, čím více překáţek museli překonat pro jeho uskutečnění.
A nachýlil se nový rok a s ním i sama sbírka. Poţehnání Otcem biskupem při mši svaté v katedrále na Petrově, následné občerstvení i jedinečný Tříkrálový koncert jsme si vychutnali plnými doušky. V době konání koncertu měli uţ ve dvanácti našich obcích za sebou první koledování. Za pár dní ale uhodila ta pravá zima, jakou poslední generace nepamatují. Na řadu přišly moje další obavy, a to o zdraví malých i velkých koledníků, neboť chodníky pokryté velkou vrstvou sněhu se po dešti proměnily v nebezpečné kluziště. Sami asistenti mi začali volat, ţe se neodvaţují s dětmi vyjít do ulic, aby se jim nic nestalo, a mnozí rodiče ani nechtějí své děti pustit. Co teď? Aţ do konce sbírky jsem trnula hrůzou, aby se nikomu z koledníků nic nestalo.
Chtěla bych poděkovat i štědrým dárcům, neboť jak se ukázalo, v pokladničkách v mnoha obcích výtěţek překročil loňský rok, a po celkovém součtu zaznamenala Oblastní charita Rajhrad rekordní částku 2 301 363 Kč, coţ je o 177 000 Kč více neţ loni. Solidarita k lidem, kteří potřebují pomoc je u nás stále patrná i v době, kdy mají mnozí sami hluboko do kapsy, a sbírka tak jiţ za deset let své existence získala značnou důvěru dárců. Potěšilo mě také, ţe vedení Diecézní charity Brno rozhodlo hned 15. ledna uvolnit z prostředků Tříkrálové sbírky svých deseti oblastních charit půl milionu korun na okamţitou pomoc zemětřesením postiţeným obyvatelům Haiti. Byl to pro dárce i koledníky jasný důkaz, ţe sbírka slouţí skutečně těm nejpotřebnějším.
Ale smůly asi ještě nebylo dost, na sluţební auto určené ke svozu pokladniček totiţ spadla hromada zledovatělého sněhu, rozbila čelní sklo a vyřadila ho na týden z provozu. Byla to poslední kapka v týdnu, kdy se mělo sváţet nejvíce pokladniček. Zmobilizovali jsme své síly a během dvou dnů sváţeli do večera sluţebním autem pana ředitele a s pomocí kolegyně Evy. Velmi jsem ocenila ty místní asistenty, kteří výtěţek z pokladniček uloţili na poště přímo na sbírkový účet a mohli jsme k nim zajet aţ s opraveným autem.
Jsem ráda, ţe přes všechny mé počáteční obavy a strach proběhla sbírka úspěšně, vnitřně mně nesmírně posílila a motivovala pro další práci v Charitě. Těším se na letní výjezdní poradu koordinátorů příštího ročníku Tříkrálové sbírky, neboť jsou to výjimeční lidé, kteří mě mezi sebe přijali, pomohli radou a mezi kterými jsem našla přátele a oporu.
I přes všechna úskalí v těchto hektických dnech jsem ale zaţila něco úţasného. Jednak jsem měla moţnost poznat osobně ty milé a vstřícné lidi, kteří se obětavě uţ deset let věnují Tříkrálové sbírce, a i kdyţ jsme se
Hana Bělehradová, koordinátorka TKS 2010, OCH Rajhrad
ZNOJMO: KÁMEN PRO KOLEDNÍKY Na Znojemsku letos ve 141 obcích a městech koledovalo 368 skupinek tříkrálových koledníků. Celkem se podařilo vykoledovat částku 1 398 569,- Kč. „Je to nádherný výsledek a Bohu díky za
Vaše dary a pomoc“, řekl Ludvík Mihola, koordinátor TKS ve znojemském regionu a přidal jeden dojemný tříkrálový záţitek: „Letos mě oslovil jeden příběh starého pána. Ţije sám v obci Mramotice a
7
kaţdým rokem vstřícně u dveří očekává a vyhlíţí tříkrálové koledníky. Letos tento pán v průběhu Tříkrálové sbírky onemocněl, ale nechtěl koledníky za ţádnou cenu promeškat, velmi
si přál přispět do kasičky. Byl hluchý a zvonek by neslyšel. Proto ke svým dveřím přivalil velký kámen, pod něj dal koledníkům svůj finanční dar a dopis, kde vysvětluje, ţe je nemocný a ţe je nemůţe očekávat. Na kámen napsal barvou nápis „pro koledníky“. Kdyţ k němu koledníci přišli, povšimli si vzkazu. Uvědomili si, jak vekou cenu má pro tohoto starého člověka sbírka a jeho podíl pomoci na charitní činnosti. Jak velká touha je v jeho očekávání na koledníky a jakou radost a potěšení mu právě tito koledníci kaţdoročně přináší. Jedná se o příběh jednoho osamoceného člověka, jehoţ radostí je právě Tříkrálová sbírka.“
Králové a královny od sv. Damiána na koledě v Dobšicích u Znojma. Foto: Zuzana Hřivňáková
Veronika Miholová,OCH Znojmo
ŢĎÁR NAD SÁZAVOU: KOLEDNÍKŦM POMÁHAL VELBLOUD KAMIL I přes třeskuté mrazy a nefalšovanou zimu se v ulicích Ţďáru nad Sázavou letos začátkem ledna objevil velbloud. Nejednalo se o zbloudilce ze zoologické zahrady, ale o maskota, kterého ušili uţivatelé tamějšího „Klubu v 9“ – centra sluţeb pro podporu duševního zdraví.
Kromě toho připravili také obleky pro koledníky a příští rok chtějí tříkrálovou stáj rozšířit o oslíka. Rekordní počet kasiček (353) pomohl v Oblastní charitě Ţďár nad Sázavou i k rekordnímu výtěţku - 2 032 826 Kč. V porovnání s loňským rokem je zhruba o 93 000 Kč vyšší. V loňském roce byla většina tříkrálových prostředků pouţita na rekonstrukci a rozšíření denního stacionáře Nesa ve Velkém Meziříčí. Díky Tříkrálové sbírce můţe stacionář poskytnout sluţby i dalším zájemcům, kterým doposud nemohl kvůli omezené maximální kapacitě vyhovět. Letos by měla Tříkrálová sbírka mimo jiné podpořit novou sluţbu osobní asistence, o kterou je velký zájem a která doposud ve ţďárském regionu chyběla. Vedení OCH Ţďár nad Sázavou a koordinátorka sbírky, Michaela Mahlová, děkují všem obětavým koledníkům a za všechny nechávají slyšet Michaelu Novotnou, studentku ze Ţďáru nad Sázavou, která se stejně jako v loňském roce i letos vydala v převleku krále Baltazara koledovat:
Foto: Lenka Judová „Bylo zrovna mrazivé dopoledne, ale všudypřítomný mráz pomalu roztával ochotou a otevřenými dveřmi nejen od bytů, ale i od srdcí lidí. Většina z nich nás s úsměvem na rtech vítala, aby přispěla do naší pokladničky. Někteří nás jiţ radostně vyhlíţeli z oken. A my jim zpívali onu známou koledu. Při jejím zpěvu se mnozí i přidali. Všichni byli moc milí a ochotní. Ptali se, zda nám není zima či zda nechceme na zahřátí čaj nebo snad i něco ostřejšího. Bylo to ohromné! Zahříval mě hlavně pocit, ţe aţ se peníze dostanou k těm
8
potřebným, bude to ještě lepší. Nejvíce mě ale překvapila skupinka cizinců. Narazili jsme na ně aţ cestou zpět. Zastihli jsme je ve veselém rozpoloţení a hned se nás začali vyptávat, co mají představovat ty koruny na hlavě. Poté spatřili charitní logo na pokladničce a prohodili něco ve smyslu, ţe Charitě se má pomáhat, a kaţdý z nich s radostí přispěl. To bylo něco úplně neuvěřitelného. V té chvíli jsem si uvědomila, jak je Boţí láska všudy přítomná po celém světě!“
Tříkrálový koncert završil dobu vánoční Ve ţďárské Charitě pokračovali v neděli 10. 1. 2010, v poslední den vánoční, v tradici Tříkrálového koncertu, který byl věnovaný lidem podílejících se na Tříkrálové sbírce a také těm, kteří patří k příznivcům Charity. V pořadí jiţ čtvrtý koncert se uskutečnil opět v Novém Městě na Moravě v kostele sv. Kunhuty. Pro radost všem přítomným hrála a zpívala Schola od sv. Kunhuty v Novém Městě na Moravě a Schola od svatého Prokopa ve Ţďáře nad Sázavou I. Před samotným zahájením vítala u vchodu všechny návštěvníky trojice králů s nádherným velbloudem, který se stal lákadlem zejména pro děti.
Foto: Lenka Judová
VÝSLEDKY TS 2010 V DCHB OCH
počet rozpečetěných pokladniček konečný výsledek TS TS 2010 (ks) 2010 v Kč
počet rozpečetěných pokladniček konečný výsledek TS 2009 v TS 2009 (ks) Kč
Blansko
294
1 214 934
254
1 112 097
Brno
319
1 633 083
300
1 529 190
Břeclav
400
1 665 239
400
1 618 787
Hodonín
475
2 066 771
455
1 977 640
Jihlava
258
947 737
270
844 292
Rajhrad
367
2 278 784
365
2 124 222
Tišnov
197
999 063
186
898 849
Třebíč
338
1 611 513
325
1 532 439
Znojmo Ţďár n. Sázavou
368
1 398 569
320
1 356 833,50
353
2 032 826
323
1 939 564
3 369
15 848 519
3 198
14 933 913,50
Celkem
TŘÍKRÁLOVÉ FOTO STŘÍPKY
OCH Tišnov: Koledníci v drásovském kostele. Foto: Petr Konig OCH Břeclav: Koleda v Charvátské Nové Vsi. Foto: Dagmar
Benešová
OCH Jihlava: Na jihlavské radnici přivítal koledníky sám primátor. Foto: Zuzana Hřivňáková
9
OCH Hodonín : Láska, Diego a Jurášek – jména koní, na kterých přijeli Tři králové do Hodonína. Foto: Z. Hřivňáková
Foto: Jiří Fujan „My tři králové jdeme k vám, štěstí zdraví vinšujeme vám!“ znělo o víkendu snad ve všech koutech Jihomoravského kraje. Ne jinak tomu bylo ve Střelicích na Brněnsku, kde v převlecích vyrazilo koledovat na sedmdesát dětí a jejich dospělého doprovodu se zapečetěnými pokladničkami. Všem, kteří do sbírky přispěli, velmi děkujeme. Je dobré, ţe se v našich lidech projevuje sílící pocit spolucítění s těmi, kteří potřebují pomoc od svých bliţních ve stavu nouze. Ještě jednou Vám všem děkují za Českou charitu - Sbor koledníků ve Střelicích a Obec Střelice.
10
V duchu tříkrálové sbírky se skauti ze zasněţených Jedovnic rozhodli přibrat k pokladničkám i prohrnovače sněhu. Chodili dům od domu a ke dveřím si odhrnovali cestu. Vytvářeli most od člověka k člověku, a tím naplňovali poselství Tříkrálové sbírky, šířit radost a pomáhat lidem v nouzi.
OCH Blansko: S Tříkrálovou sbírkou se pojí zimní poetika, ale ne vţdy je to med. Obě foto na stránce: Richard Bouda
11
POMOC CHARITY CHARITY ČR NA HAITI 12. 1. – Nejchudší zemi západní polokoule zasáhlo zemětřesení o síle 7 stupňů Richterovy škály. Otřesy poničily především hlavní město Port-au-Prince a odhaduje se, ţe katastrofa postihla 3 milióny osob. 13. 1. – Charita Česká republika (CHČR) vyhlásila prostřednictvím Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) sbírku na pomoc obětem zemětřesení. ACHO na Haiti jiţ několik let úspěšně koordinuje dlouhodobé projekty, především Adopci na dálku. 14. 1. – CHČR uvolňuje na pomoc Haiti 1 milión korun. Do pomoci na místě se zapojuje prostřednictvím Caritas Internationalis. 17. 1. – Na Haiti odlétá za podpory CHČR slovenský tým zdravotníků z Vysoké školy sv. Alţběty. 20. 1. – CHČR vysílá na Haiti své dva pracovníky – Oldřicha Pospíšila a Irenu Klimkovou. Tento den zasáhla Haiti nová vlna zemětřesení. Všichni pracovníci i spolupracovníci CHČR jsou v pořádku. 22. 1. – Caritas Internationalis představuje jiţ probíhající dvouměsíční plán pomoci, do které je zapojena i CHČR. Jedná se především o distribuci potravin a pitné vody a zajištění přístřeší. 24. 1. – Česká biskupská konference vyhlásila celonárodní sbírku na pomoc obětem zemětřesení na Haiti. Výtěţek pomůţe zasaţeným lidem prostřednictvím CHČR. 25. 1. – Oba pracovníci CHČR jsou zapojeni do humanitárních prací. Prioritami jsou zdravotnictví, dodávka potravin a pitné vody a zajištění hygieny. 26. 1. – V brněnské katedrále sv. Petra a Pavla se konal benefiční koncert, který přinesl na pomoc Haiti téměř 100 000 Kč. 28. 1. – Oldřich Pospíšil je zapojen do zajišťování logistiky a Irena Klimková pomáhá při distribuci materiálu potřebným a zajišťuje správu skladu. 1. 2. – V olomouckém U-klubu se konal benefiční koncert „Pomozme Haiti“, přinesl na pomoc Haiti 72 360 Kč. 5. 2. – Pracovníci získávají první informace o dětech zařazených do projektu Adopce na dálku, které ţijí v postiţených oblastech. Zatím se jedná ale o pouhý zlomek z 30-50 „adoptovaných“ dětí, které v zasaţené oblasti ţijí. 6. 2. – Caritas Internationalis se připojuje ke kampani, která poţaduje na MMF odpuštění haitského dluhu. CHČR tuto snahu Caritas Internationalis plně podporuje. V Zábřehu se konal tradiční společenský večer, letos byl jeho výtěţek věnován právě na pomoc Haiti. Díky nadaci Divoké husy se částka vyšplhala na 90 000 Kč. 9. 2. – Dva pracovníky na Haiti doplnil vedoucí humanitárního oddělení ACHO, Martin Zamazal. Zapojí se do probíhajících prací a zároveň začne připravovat plán následné pomoci. 12. 2. – Měsíc po katastrofě zahájili Haiťané 3 dny modliteb za svou zemi. Tým pracovníků CHČR doplnil Haiťan, který jiţ dříve spolupracoval na projektu Adopce na dálku. 15. 2. – Oldřich Pospíšil se vrací z Haiti do ČR: „Naším cílem bylo rozdat co nejvíce potravin co největšímu počtu lidí. Mým úkolem bylo logisticky zajistit distribuci potravin, vody a léků v rámci mezinárodní charitní pomoci.“ 17. 2. – Mezinárodní společenství Charit bilancuje pomoc na Haiti. Do 12. 2. poskytlo: přístřeší pro 35 000 lidí, základní potraviny obdrţelo 200 200 osob. Do této pomoci je zapojena i CHČR. 21. 2. – V Ostravě se uskutečnil benefiční koncert s modlitbou v sále TV Noe. 25. 2. – Irena Klimková se vrací po pěti týdnech na Haiti do ČR: „Haiťané přijali zemětřesení jako bod nula, jako příleţitost začít znovu.“ 5. 3. – Irena Klimková odjíţdí zpět na Haiti, aby spolu s Martinem Zamazalem začali intenzivně pracovat na přípravě projektů následné pomoci. CHČR se zaměří především na podporu dětí a na projekty podpory obţivy, hlavně zemědělství.
12
POSTNÍ ALMUŽNA 2010 Rozhovor s Oldřichem Haičmanem, ředitelem Charity brněnské diecéze Proč se Charita rozhodla realizovat Postní almuţnu? Dlouho jsme přemýšleli, jak se více propojit s farnostmi v úsilí diakonie a sluţby bliţním v nouzi a akce podobné Postní almuţně konající se například na Ukrajině, Velké Británii, Polsku, nás inspirovali k tomuto rozhodnutí. Jde o zcela ojedinělou nabídku duchovní pastorace v postním období, kdy svým odřeknutím mohou věřící pomoci potřebným a také ovlivnit, kam jejich dar poputuje, nebo komu pomůţe. Nejde tedy o sbírku v klasickém slova smyslu? Postní almuţna se nedá nazvat sbírkou. Je to dobrovolná nabídka pro věřící vyuţít Postní almuţnu, která se koná na území brněnské diecéze jiţ podruhé, letos také pod záštitou České biskupské konference, jako nástroj duchovní formace. Ve sbírce dárci věnují obnos jakoby navíc ze svého rodinného nebo osobního rozpočtu pro předem jasně definovaný účel sbírky, který nemohou ovlivnit, pouze sdílet a ztotoţnit se s ním. Postní almuţnu však utváření věřící sami, a to tím, ţe mohou přímo ovlivnit záměr pomoci. Jsou to dary, které „ušetříme“ půstem nebo odřeknutím a které bychom jinak utratili za různé jiné potřeby. Takto mohou slouţit jiným, jeţ si nemohou pomoci sami.
NA CO JE VAŠÍKOVI POSTNIČKA? Jeden z dalších sychravých podvečerů postní doby. Cesty jsou zamlţené, není vidět skoro ani na krok. Ulici lemují domy. Počáteční temnotu prozařují světla linoucí se z oken panelových domů. V jednom z bytů se rozsvítilo a je vidět tři malé hlavičky vykukující ven do tmy. Moţná počítají hvězdy. Kdo ví. Zazvoním a ozve se dupot. Malí kamarádi přibíhají jeden po druhém naproti. Příjemná maminka Jana mě zve dál. Jsem na návštěvě u rodiny Kamarádových ze Ţďáru nad Sázavou a nikdo z jejích příslušníků nezapře své příjmení. V malém bytě bydlí rodiče společně se svými třemi syny. Nejmladšímu Ondrovi jsou tři, prostřednímu Vašíkovi sedm a nejstaršímu Jiříkovi deset. Dalo by se říci: tři malí králové. Jejich tatínek se jiţ několik let podílí na organizaci Tříkrálové sbírky v Oblastní charitě Ţďár nad Sázavou. Kluci mě zvou do pokojíčku. Dvě postýlky, tři stolečky. Nejmladší Ondra ještě spí
v loţnici se svými rodiči. Na kaţdém stolečku leţí modrá krabička. Jde o postničku, která se v rámci akce s názvem Postní almuţna stala snahou spojit úsilí Charity a farnosti ve sluţbě potřebným lidem. A tak se ptám chlapců, jak se jim v této postní aktivitě daří. Nejmladší se jen usmívá, v jeho krabičce cinká pár kováků, které získal od maminky. Ti starší si uţ odříkají něco málo ze svého kapesného. Většinou oţelí čokoládové bonbony, ţvýkačky a další dobroty. Napadlo mě, zda uţ kluci vědí, na jaký účel své našetřené peníze věnují. Podle nich je totiţ almuţna „oblečení, které se dává černouškům nebo penízky a jiný věci“. Ondra se stále usmívá a pojídá piškoty. Vašík chvíli přemýšlí a pak řekne: „Já to dám uprchlíkům.“ Maminka, která sedí vedle, hned reaguje: „A ty víš, kdo jsou to ti uprchlíci?“ A Vašík odpovídá: „To jsou pánové, co uprchli z vězení, nebo děti, co utekly z domova a nelíbí se jim tam, protoţe jim rodiče
13
nic nedovolí. Nebo to jsou lidé, kterým byl zabavený byt.“ Maminka se usmívá a vysvětluje chlapci, kdo to vlastně takový uprchlík je. Společně pak přemýšlí, jakým způsobem mu mohou finance z postní almuţny pomoci - na nové bydlení, na jídlo, léky apod. Na gauči vedle sedí o tři roky starší Jiřík a detailně si prohlíţí svoji postničku. Na naši otázku odpoví, ţe by rád pomohl lidem bez domova. Za peníze, které jim věnuje, si sami budou moci koupit jídlo nebo teplé oblečení. Maminka Jana chlapce pohladí, opět se usměje a zeptá se, zda viděl někdy člověka bez domova. A Jiřík s Vašíkem společně vypráví, jak nalezli v lese stan, v němţ takový člověk ţil. Prý v něm našli i láhev s alkoholem, na coţ hbitě zareaguje maminka a vysvětluje, ţe bude lepší, aby za ušetřené penízky nakoupila jídlo Charita, aby si tak tito lidé nekupovali věci, které jim škodí, např. alkohol. A Jiřík pokyvuje hlavou a dodává: „Však ti pracovníci nejsou hloupí.
Oni by jim pivo nekoupili. Vyberou třeba kalhoty, boty nebo rohlíky.“ Nejmenší Ondra sedí na zemi, popíjí čaj a pojídá piškoty. Maminka jej chce také zapojit, a tak mu poloţí otázku: „Ondrášku, představ si, ţe někteří lidé nebydlí v domečku jako my, jak bychom jim mohli pomoct?“ Malý Ondřej se
zamyslí, sklopí svoje oči a řekne: Mohli by bydlet nahoře nad námi. Udělají si tam stan a koupíme jim rohlíky, housky a salám.“ Starší bratr se však mladšímu rozhodne dát záludnou otázku: „Komu bys pomohl víc, starší babičce, nemocnému pánovi nebo někomu bez domečku?“ A tříletý chlapec bez rozmyšlení povídá: „Mojí
babičce bych dal penízky, aby si koupila rohlík a neměla hlad.“ V tuchvíli se smějí všichni. A já odcházím s radostným pocitem, ţe i prostřednictvím těchto tří chlapců se rozsvítí temnota běţných dní lidem, kteří se ocitli v nouzi a potřebují pomoci. Lenka Judová, OCH Ţďár nad Sázavou, Převzato z Caritas
LETEM CHARITNÍM SVĚTEM 15.5. Trhy chráněných dílen Ateliéru Samuel OCH Znojmo na Vyšehradě v Praze
26. 2. Otevřeny prostory Domovinky Panny Marie OCH Břeclav v Němčičkách
Duben Slavnostní otevření haly pro pracovní terapii K-centra Noe Třebíč 23. 4. Erko Jihlava - Amen Khelas (tančíme společně) - taneční soutěţ klientů pro veřejnos
24. 2. Poţehnány nové prostory Chráněného bydlení svaté Aneţky a Charitní ošetřovatelské sluţby v Brně na Ţiţkově 33.
12.4. Pastoračně vizitační návštěva otce biskupa v Oblastní charitě Blansko, slavnostní poţehnání prostor sociální rehabilitace Emanuel II v Doubravici.
14.2. Benefiční koncert Spirituál Kvintetu a Svítání v katedrále sv. Petra a Pavla na Petrově, výtěţek podpoří výstavbu školky v arcidiecézi Bulawayo v Zimbabwe
11.4. Ukončení Postní almuţny.
25.1.Slavnostní poţehnání prostor zrekonstruované charitní budovy Mahenka – centra sociálních sluţeb OCH Jihlava, sluţba bude určena pro poskytování sluţeb osobám zdravotně handicapovaným a sociálně znevýhodněným
18. 3. – 9. 4. Prezentace výrobků Dílny sv. Kláry a Ateliéru Samuel OCH Znojmo na výstavě „Velikonoce – svátky jara“ v Jihomoravském muzeu ve Znojmě 1.4. – 30,4. Druhý ročník soutěţe pro dobrovolníky DCHB „Pomáhám tedy jsem“, slavnostní vyhlášení výsledků soutěţe proběhne během koncertu 22. 5. 2010 v Brně, na kterém přislíbila účast Monika Bagárová.
25.1. Slavnostní poţehnání nově zrekonstruovaných prostor denního stacionáře Nesa ve Velkém Meziříčí OCH Ţďár
O. biskup při otevření Nesa, Foto: L. Judová
8. 4. Erko Jihlava, Den Romů - vystoupení klientů pro veřejnost 1.4. – 30.4. Výstava "Zastav se a podívej, jak to vidím já", Kavárna Anděl, Gorkého 34, Brno 19. 3. Slavnostní otevření a poţehnání nové Charitní poradny a Sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi v Hodoníně na Wilsonově ulici 1.3. – 31.3. Výstava fotografií L. Šamánkové "Světlo v nás a kolem nás", Kavárna Anděl Brno.
Editorial: Vydává Diecézní charita Brno, tř. Kpt. Jaroše 9, 661 35 Brno. Redaktor: Diana Tuyet-Lan Kosinová, Petr Kubíček, neprodejné.
Uzávěrka: březen 2010 Sazba a korektura: Lucie Kolářová Foto: není-li uvedeno jinak, archiv DCHB
Objednávejte elektronické doručování přes
[email protected] nebo přes www.dchbrno.caritas.cz
14
