CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Příprava projektu v zařízení pro seniory v Brně
Michaela Šalplachtová Vedoucí práce: Ing. Ester Danihelková
Olomouc 2014
Prohlášení „Prohlašuji, ţe jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě
pouţitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu.“ Datum: 13.8.2014
……………………………
Poděkování Velice ráda bych chtěla poděkovat vedoucí mé absolventské práce paní Ing. Ester Danihelkové za odborné vedení mé práce, cenné rady, připomínky a vynaloţené úsilí a čas. Dále velice děkuji své rodině a přátelům za důvěru a podporu při psaní mé absolventské práce
Motto ,,Nečinnost tělo oslabuje, práce posiluje; první urychluje stáří, druhá prodlužuje mládí.“
(Aulus Cornelius Celsus)
Obsah ÚVOD ......................................................................................................................................... 6 1
Vymezení pojmu senior, stáří a potřeby seniorů ................................................................. 7 1.1
Senior ........................................................................................................................... 7
1.2
Rozdělení stáří .............................................................................................................. 8
1.3
Ţivot lidí seniorského věku .......................................................................................... 9
1.3.1
Lidské potřeby ...................................................................................................... 9
1.3.2
Pyramida potřeb u starých lidí ............................................................................ 10
Fyziologické potřeby ......................................................................................................... 10 Potřeba jistoty a bezpečí .................................................................................................... 11 Sociální potřeby ................................................................................................................. 11 Potřeba autonomie ............................................................................................................. 12 Potřeba seberealizace......................................................................................................... 12 2
3
Kvalita ţivota..................................................................................................................... 13 2.1
Definice kvality ţivota ............................................................................................... 13
2.2
Dimenze kvality ţivota .............................................................................................. 14
Sociální sluţby................................................................................................................... 16 3.1
Zákon o sociálních sluţbách ...................................................................................... 16
3.1.1 4
Odlehčovací sluţby ............................................................................................. 17
Aktivizační činnosti ........................................................................................................... 18 4.1
Motivace k činnostem ................................................................................................ 19
4.2
Moţnosti aktivizace seniorů ....................................................................................... 19
Arteterapie ......................................................................................................................... 20 Dramaterapie ..................................................................................................................... 20 Muzikoterapie .................................................................................................................... 20 Bazální stimulace............................................................................................................... 21 Reminiscenční terapie ....................................................................................................... 22
5
PROJEKTOVÁ ČÁST...................................................................................................... 24 5.1
Popis zařízení – Denní a přechodný pobyt Brno - Líšeň ........................................... 24
5.2
Analýza potřeb ........................................................................................................... 25
5.3
Časový harmonogram projektu ................................................................................. 28
5.4
Personální obsazení projektu ..................................................................................... 30
5.5
Finanční zajištění projektu......................................................................................... 31
5.5.1
Rozpočet projektu .............................................................................................. 32
ZÁVĚR..................................................................................................................................... 35 SEZNAM ODBORNÉ LITERATURY ................................................................................... 37 SEZNAM PŘÍLOH .................................................................................................................. 41 ANOTACE: .............................................................................................................................. 42 ABSTRACT: ............................................................................................................................ 43
ÚVOD Čas povaţuji za jednu z mála spravedlností v tomto ţivotě. Záleţí na nás, abychom dokázali, ţe ţivot není jen řada dní, ale ţe je důleţitá náplň těchto dní, kterou můţeme svojí vůlí, chtěním a touhou ovlivnit. Je ţádoucí si uvědomit, ţe kaţdý z nás jednou zestárne. Jak člověk stárne a zraje, mění se i jeho ţivotní hodnoty. Starší věk se díky dobrému přístupu člověka k ţivotu a ke stáří můţe stát šťastným, dokonce i nejšťastnějším obdobím ţivota. Skutečnosti, ţe osob seniorského věku přibývá, musíme věnovat zvýšenou pozornost, a na základě této situace i jednat. Je nezbytně nutné vytvořit podmínky pro důstojné, kvalitní, poklidné, ale především i aktivní stáří. V průběhu posledních let sice dochází ke zvýšení počtu zařízení pro seniory, popřípadě k jejich úpravám, ale je také nezbytně nutné osoby v daných zařízení více aktivizovat, smysluplně vyplňovat trávení jejich volného času. Stáří patří sice mezi závěrečné etapy ţivota, ale to opravdu neznamená, ţe ho senior nemůţe proţít více aktivně. Během studia jsem absolvovala několik praxí, v rámci kterých jsem se setkala s různou mírou činností zaměřených na aktivizaci klientů v zařízeních sociálních sluţeb pro seniory. Na základě těchto zkušeností jsem se rozhodla navštívit konkrétní zařízení, v němţ jsem realizovala analýzu potřeb. Cílem předkládané absolventské práce je příprava projektu uvedení reminiscenční terapie do praxe. Příprava je zaměřena na personální, finanční a časovou stránku tak, aby bylo moţno poznatky vyuţít k naplánování a realizaci projektu. Práce je členěna do pěti kapitol. První kapitola seznámí čtenáře s pojmy senior, stáří a stárnutí. Tato kapitola je důleţitá především pro detailnější poznání cílové skupiny, coţ je pro přípravu projektu důleţité. Dále kapitola popisuje základní ţivotní potřeby osob a jejich detailnější rozdělení. Zde je důleţité si uvědomit, ţe kaţdý člověk má své specifické potřeby, které musí být uspokojeny, aby nedošlo k deprivaci potřeb. Musíme také vědět, ţe pokud nebudou uspokojeny základní ţivotní potřeby, nemohou být uspokojeny ani potřeby vyšší.
5
Druhá kapitola se zabývá pojmem kvalita ţivota, na kterou nahlíţí mnoho autorů různým pohledem. V této části se můţeme dočíst, ţe je ţádoucí, aby byl ţivot kvalitní v kaţdé etapě našeho ţivota, a právě díky aktivizačním činnostem můţeme dosáhnout kvalitního stáří, ale i zkvalitnění sociálních sluţeb.
Ve třetí kapitole vymezuji konkrétní typ sociální sluţby, ve kterém příprava projektu proběhne. Kapitola je zaměřena na zákon o sociálních sluţbách. Čtvrtá kapitola se věnuje novým metodám a trendům moţnosti aktivizace seniorů. Je důleţité seniory pozitivně motivovat k aktivizaci, aby nedocházelo k degradaci osobnosti. Navrhuji také moţné aktivizační činnosti, které poté detailněji charakterizuji s moţností vyuţití u seniorů, zaměřuji se však zejména na reminiscenční terapii. Praktická část této práce obsahuje popis konkrétního zařízení sociálních sluţeb pro přípravu projektu. Zaměřuji se zde zejména na vyhodnocení analýzy potřeb, kterou jsem v Denním a přechodném pobytu v Brně – Líšni realizovala. Příprava projektu je zaměřena na personální, finanční a časovou stránku tak, aby bylo moţné poznatky vyuţít k naplánování a realizaci projektu. K volbě tohoto tématu mne vedly zejména osobní zkušenosti z praxí v zařízení pro seniory, mám také velice kladný vztah k prarodičům, kdy mě tento vztah ke starším lidem vedl k výběru praxí, zde se tento vztah rozvinul a inspiroval mě k výběru tématu. Ve svém volném čase pořádám akce pro senior klub. Jsem přesvědčena, ţe kaţdý člověk si zaslouţí proţít své stáří smysluplně a aktivně.
6
1 Vymezení pojmu senior, stáří a potřeby seniorů
1.1 Senior Za nejvhodnější k popsání cílové skupiny povaţuji označení senior, setkáváme se však také s dalšími názvy jako jsou člověk přestárlý či letilý, starý člověk. O vhodnosti jednotlivých označení lze debatovat, pro moji práci však volba konkrétního slova není podstatná. (Šipr, 1997, s. 10) Staří lidé jsou součástí lidské společnosti uţ od nepaměti. V historii byli často zatracováni či obdivováni, vţdy s nimi však muselo být počítáno. Je tomu tak i dnes. Populace stárne velikou rychlostí a starých lidí kaţdým rokem přibývá. K výrazným změnám soudobého světa patří přibývání lidstva, přelidněnost v některých oblastech, velký podíl zde má i migrace osob, ale hlavní vliv má stárnutí populace. Předpokládá, ţe v roce 2060 budou méně neţ dva pracující lidé na jednoho seniora. (Čevela a kol., 2012, s. 80) Thareauová a Pichaud (1998, s. 25) definují staré lidi jako ty, kteří ţijí v určitém společenství delší dobu neţ ostatní. Tomeš (2010, s. 227) popisuje stáří jako přirozené a poslední období lidského ţivota, kdy postupně dochází k omezení funkcí lidského organismu. Je však nutno dodat, ţe tato omezení přicházejí u kaţdého člověka jinak rychle a v jinou dobu. Období stáří trvá 30 – 40 let, a je stejně důleţité a dlouhé jako mládí a dospělost. Stáří patří mezi vývojovou etapu lidského ţivota, ve kterém je kladen velký důraz hlavně na uchování a udrţení pohybových dovedností a psychosociálního rozvoje osobnosti. (Klevetová, Dlabalová, 2008, s. 11) Z gerontologického pohledu můţeme stáří definovat jako obecné označení pozdních fází ontogeneze. Tato etapa uzavírá a završuje lidský ţivot a dochází v ní k mnohým funkčním změnám. (Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012, s. 19) V české odborné literatuře se dočteme, ţe stáří a stárnutí je individuální, proto právě ten okamţik, kdy stáří začíná, se u jednotlivých osob liší. U kaţdého z nás se
7
projevuje stárnutí jinak, důvodem můţe být ţivotní styl, stres, špatná ţivotospráva nebo genetické předpoklady. (Mühlpachr, 2005, s. 23) Pacovský (1997, s. 30) chápe stárnutí jako cestu do stáří, jiný autor jako plynulý a pozvolný přirozený zákonitý proces. (Jarošová, 2006, s. 8) Senioři jsou lidé, kteří se po několika letech učí přijímat podporu a pomoc od někoho jiného. Senioři ztrácí síly, a uţ nestačí na to, na co stačily. Stávají se na ostatních lidech více a více závislými. Senior potřebuje: „ přiměřené zdraví, materiální a finanční zabezpečení a dále místo, kde je doma, kde se cítí vážen a ctěn a kde ho má někdo rád.“ (Haškovcová, 2010, s. 125) Stárnoucím osobám se také mění jejich hodnoty a dochází u nich ke změnám psychického stavu. Stále častěji se upínají k nemateriálním hodnotám a především prostřednictvím vzpomínek přemítají často o své minulosti. (Malíková, 2011, s. 19) S věkem se mění také potřeby a hodnoty člověka. Více důleţitým se pro člověka stává uspokojování vyšších ţivotních potřeb. Podle Thareauové a Pichauda (1998, s. 49) mezi ně patří: „ potřeba náležet k nějaké skupině, například rodině (…) dále potřeba lásky – je velmi důležité, aby s člověkem druzí nebo alespoň jeden člověk počítal, protože to je smyslem života.“ Definování potřeb a hodnot těchto lidí patří k jedné ze stěţejních částí mé absolventské práce.
1.2 Rozdělení stáří Období raného stáří probíhá v rozmezí mezi 60 – 74 rokem, dalším typem je období pravého stáří, které se vymezuje mezi 75 – 89 rokem, a posledním typem je období dlouhověkosti, které začíná počátkem 90. roku. Podle Mühlpachra můţeme osoby seniorského věku také rozdělit do tří skupin, první skupinou jsou tzv. mladí senioři, ve věku mezi 65 aţ 74 lety, zde bývá uváděna problematika s adaptací na volný čas, na nové koníčky, seberealizaci a jiné. Druhou skupinou jsou tzv. staří senioři, jsou to osoby ve věku 75 aţ 84 let, u kterých můţe docházet k atypickému průběhu chorob, ke změně funkčních zdatností apod. Poslední skupinou jsou tzv. velmi staří senioři, ve věku 85 a více let. (Mühlpachr, 2005, s. 18) 8
Je především nutné si uvědomit, ţe stáří je přirozeným procesem změn, kterými osoby prochází celý ţivot, ale více se tyto změny projevují aţ v průběhu pozdějšího věku. Jak píše Jarošová (2006, s. 9): ,, Stáří je zákonitým a dovršujícím procesem vývoje člověka.“ V mé absolventské práci bohuţel nelze popsat všechny okolnosti, které souvisejí s pojmy senior, stárnutí a stáří, avšak povaţuji za nezbytné se o těchto pojmech zmínit, abych mohla v následující části psát o ţivotních potřebách seniorů.
1.3 Život lidí seniorského věku V následující části vysvětluji důleţité pojmy, které se vztahují k obecně základním ţivotním potřebám. Myslím si, ţe je ţádoucí tyto procesy pochopit, abychom těmto lidem mohli porozumět a uměli tak reflektovat jejich potřeby. Několik autorů, na které v mé práci dále odkazuji, klade velký důraz na naplnění lidských potřeb. Pokud lidé nemohou své potřeby dostatečně naplnit, obracejí se tak na druhé. Z tohoto důvodu zmiňuji ve své absolventské práci potřeby seniorů, o které by se měl můj projekt opírat.
1.3.1
Lidské potřeby Kaţdý člověk směřuje své jednání a chování k naplňování svých potřeb. Lidské
potřeby můţeme rozdělit na ty, které jsou pro naši existenci nezbytné, a na potřeby vyšší. Nezbytné ţivotní potřeby jsou ty, které jsou nezbytné pro naše přeţití, jako potřeba jíst, dýchat, spát a vyměšovat se. Jejich uspokojování je automatické. Mezi potřeby vyšší patří potřeba autonomie, bezpečí.
Podle Bickové (2011, s. 27) : „ Pokud jsou včas a dostatečně uspokojeny, člověk se jimi příliš nezabývá.“ V rámci lidských potřeb musí člověk nejprve pro svoji existenci uspokojit nejzákladnější potřeby. Jestliţe jsou tyto potřeby uspokojeny, můţe tak dojít k uspokojení potřeb vyšších. (Bicková, 2011, s. 27)
9
1.3.2
Pyramida potřeb u starých lidí
„V souvislosti s kvalitou života ve stáří a jeho smysluplností je nutno vycházet z teorie lidských potřeb jednoho z představitelů humanistické psychologie A. H. Maslowa.“ (Čevela, Kalvach, Čeledová 2012, s. 33) Abraham H. Maslow byl jedním z nejvýznamnějších autorů, který ve 40. letech 20. století ve své teorii propojil a sjednotil hodnoty člověka s psychologickými a biologickými potřebami do jednoho celku. Maslow předpokládal, ţe existuje hierarchie potřeb, a ţe je důleţité se zaměřit na cíle k jejich dosaţení. Níţe poloţeny potřeby jsou významnější, a musí být uspokojeny, aby mohlo docházet k uspokojování vyšších potřeb. Podle autorovy teorie má kaţdý člověk pět základních lidských potřeb. Jsou jimi biologické potřeby, potřeba bezpečí, sociální potřeby, potřeba autonomie a potřeba seberealizace. (Dvořáčková, 2012, s. 40) Obrázek 1: Maslowova pyramida potřeb
Zdroj: Pichaud, Thareauová, 1998,s. 36
Fyziologické potřeby
První potřebou jsou fyziologické potřeby. Jak jsem jiţ výše uvedla, jsou to základní a nejvíce důleţité potřeby k udrţení ţivota. V případě, ţe některá z těchto potřeb nebude uspokojena, dojde k celkovému narušení vývoje, zdraví a stavu člověka. Mezi 10
fyziologické potřeby patří výţiva, dýchání, vylučování, spánek a odpočinek, pohyb a hygiena. (Klevetová a kol., 2008, s. 57) Podle Pichauda a kol. (1998, s. 36) se : „ Neuspokojení jedné z nich se může odrazit na našem celkovém stavu a zdraví.“
Potřeba jistoty a bezpečí
Další potřebou je potřeba jistoty a bezpečí. Velká část seniorů můţe mít vzhledem ke svému zdravotnímu stavu zhoršenou mobilitu a hybnost. (Klevetová a kol, 2008, s. 68) Podle Thareauové a Pichauda (1998, s. 38) lze rozlišit tyto potřeby do tří stupňů, kterými jsou: Potřeba ekonomického zabezpečení znamená mít dostatek financí na ţivobytí. Strach z nedostatku peněz je u starých lidí dost silný, protoţe můţe vyvolat vzpomínky, jenţ lidé trpěli nedostatkem. Potřeba fyzického bezpečí znamená, ţe u osob seniorského věku vzhledem k jejich zdravotnímu stavu můţe docházet častěji k úrazům či pádům. Pro jejich pocit bezpečí je vhodné pouţít různé kompenzační pomůcky, popřípadě zajistit přítomnost další osoby. Potřeba psychického bezpečí znamená mít pocit určité jistoty a nemít strach.
Sociální potřeby
Na třetím stupni jsou potřeby sociální. Kaţdý z nás má potřebu někam patřit, mít určitou roli ve společnosti, práci, rodině apod. Ve stáří dochází k řadě změn a ztrát, které mohou senioři velice špatně přijímat. Tyto změny jsou spjaty především s odchodem do důchodu, s osamostatněním jejich dětí, změnou koníčků. (Klevetová a kol., 2008, s. 69) Sociální potřeby rozdělujeme na: potřebu informovanosti, zde je ţádoucí mít informace o světě a svém okolí. Potřebu náležet k nějaké skupině, znamená být členem nějaké skupiny a zapojovat se do jejího fungování. Můţe to být rodina, klub, nebo skupina přátel. Naplňování této potřeby můţe být váţně narušeno například při stěhování. Potřeba lásky znamená být milován a milovat. Pro seniory je důleţité, aby je měl někdo
11
rád. Potřeba vyjadřovat se být vyslechnut znamená s někým mluvit, sdílet s přáteli své názory, myšlenky či postoje. (Pichaud, Thareauová 1998, s. 36)
Potřeba autonomie
Čtvrtou potřebou je potřeba autonomie a svobody. Ve starším věku můţe docházet ke ztrátě autonomie, s čím je spojeno například omezení ve svobodě volit místo, osoby, čas a činnosti s druhými lidmi. Můţe také docházet ke sníţení míry zodpovědnosti za svoje rozhodnutí. (Klevetová a kol, 2008, s. 69) „Člověk má právo na sebeurčení, tedy schopnost volby, svobodného rozhodování a jednání v souladu se svými potřebami.“ (Pichaud, Thareauová 1998, s. 46)
Potřeba seberealizace
Do této potřeby patří především nalezení smyslu ţivota. Za nezbytné povaţuji seniory motivovat k činnostem, aby zůstali stále aktivní, aby se snaţili nalézt nový smysl ţivota, nové zájmy a činnosti. Tato potřeba bývá ve starším věku hůře naplňována, protoţe senioři mohou mít pocit, ţe ve stáří jiţ nemá nic smysl. (Klevetová a kol. 2008, s. 70-71) „Člověk touží po seberealizaci, po nalezení smyslu svého života. Může to být spojeno s rodinou, prací, vášnivým zájmem o něco, s vírou.“ (Pichaud, Thareauová 1998, s. 41)
Z předešlého kontextu tedy vyplývá, ţe uspokojení je určité splnění poţadavků či naplnění, které daný jedinec má. Nejlepší by bylo, kdyby senior své potřeby uspokojoval sám, tak jak on uzná za vhodné, jak zrovna potřebuje. Bohuţel s postupujícím věkem senior často na uspokojování potřeb sám nestačí, a proto potřebuje pomoc druhých při některých úkonech. (Klevetová a kol., 2008, s. 76)
12
2 Kvalita života Kvalitou ţivota se začne člověk zaobírat teprve v okamţiku důleţité ţivotní změny. V případě seniorů to můţe být právě změna v přechodu do zařízení sociálních sluţeb nebo odchodu do starobního důchodu. Člověk hledá ve svém ţivotě jiné hodnoty, které by jej měly dokázat uspokojit. Zásadním momentem při diskusi o kvalitě ţivota je vyjasnění samotného pojmu kvalita ţivota, který níţe definuji.
2.1 Definice kvality života Kvalita ţivota je široký pojem, a bývá zejména předmětem zájmu medicíny, psychologie, sociologie a dalších věd. V dřívější době se kvalita zaměřovala spíše na zmírnění bolestí a útrap nemocných, v dnešní době se klade důraz i na štěstí a spokojenost. Celá řada autorů definovala kvalitu, já si však pro svoji práci vybrala definice autorů, které jsou mi blízké. Na základě uvedených definic si představím nejlépe kvalitu ţivota. Malcolm Payne (2005, s. 67) píše: ,,Kvalita života znamená naplnění požadavků, které se týkají sociálních a materiálních podmínek života a fyzického zdraví.“ Mederly a kol. (2003, s. 32) definují kvalitu ţivota takto: „V současnosti převládá ve světě názor, že celkovou kvalitu života člověka je nutno chápat jako vzájemné spolupůsobení hlavních aspektů, jež se podílejí na uspokojování materiálních a duchovních potřeb člověka“ Podle Andráška (2008, s. 41) lze kvalitu ţivota definovat takto: „ Mieru, s akou súbor charakteristík života jednotlivca spĺňa jeho individuálne požiadavky, resp. jako kvalitatívne ohodnotenie ľudského života, v subjektívnej rovine vyjadrené ako pocit šťastia alebo spokojnosti, ktoré je výsledkom vplyvu a vzájomnej interakcie (environmentálnych, ekonomických a sociálnych) a interných (psychologických) faktorov na život človeka.“
13
Šimková (2007, s. 38) zastává názor, ţe: „ Kvalita života je záležitostí subjektivního hodnocení a vypovídá spíše o tom, jak se jednotlivec sám cítí, kde žije a jaký je jeho životní styl (…).“ Dvořáčková uvádí, ţe ve stáří je velice důleţité si vytvořit určitý program pro svůj volný čas, aby mohl být ţivot kvalitní. To potom můţe slouţit jako prevence proti nesoběstačnosti a sociální izolaci. I starší lidé by měli navazovat nové kontakty, setkávat se s vrstevníky a prohlubovat mezigenerační vazby. Senioři by měli dostatečně odpočívat, ale zároveň by se měli i aktivně udrţovat, tak aby vznikala rovnováha. S odchodem do důchodu se totiţ mění role, proţívání a vnímání, a tak je ţádoucí, aby si našli nové role, poslání a i nadále ţili v rámci moţností plnohodnotný ţivot. (Dvořáčková, 2012, s. 27) Ke kvalitě ţivota je důleţité se zaměřit na společné oblasti, jako je například aktivní stárnutí, prostředí, ve kterém senioři ţijí, zlepšení zdravotní péče a zdraví ve stáří, ochrana lidských práv. (Dvořáčková, 2012., s. 26-28) Ke kvalitě ţivota také neodmyslitelně patří schopnost rozhodovat se, svoboda si vybírat, soběstačnost, aktivita a duševní schopnosti. (Mátl, Jabůrková, 2007, s. 37)
2.2 Dimenze kvality života Na kvalitu ţivota lze pohlíţet z hlediska objektivního či subjektivního proţívání. Objektivní kvalita ţivota sleduje sociální podmínky, materiální zabezpečení, fyzické zdraví a sociální status. Lze ji vymezit jako souhrn sociálních, ekonomických, environmentálních a zdravotních podmínek, které ovlivňují ţivot kaţdého člověka. Subjektivní kvalita ţivota určuje, jak jedinec vnímá sám své postavení ve společnosti v kontextu hodnotového systému a své kultury. Výsledná spokojenost člověka záleţí na jeho očekáváních, zájmech a osobních cílech. (Vaďurová, Muhlpachr, 2005, s. 17) Obě dimenze poskytuji odlišný pohled na kvalitu a přinášejí jiné výsledky, ale pro celkové zhodnocení kvality jsou nepostradatelné. Ve své přípravě projektu se zabývám oběma hledisky, více však zejména subjektivní kvalitou ţivota, která i podle odborníků je zásadnější pro ţivot člověka.
14
,,Občané každého věku by měli hrát aktivní roli při určování povahy a kvality jim poskytovaných služeb. Potřebujeme hlavně více možností pro aktivní a soběstačný život ve stáří. Potřebujeme stáří přátelské komunity, které poskytují více příležitostí pro sociální aktivity a hodnotné trávení volného času.“ (Národní program přípravy na stárnutí, http://www.mpsv.cz/files/clanky/5045/usneseni.pdf)
15
3 Sociální služby Sociální sluţby jsou v ţivotě seniorů velice důleţité, jak vyplývá jiţ z předešlých kapitol, míra jejich závislosti záleţí na mnoha faktorech, jako je především zdravotní stav jedince, finanční situace nebo podpora rodiny. V České republice máme velkou škálu sociálních sluţeb. Nastavení těchto sluţeb by mělo pomoci klientům v uspokojování jejich potřeb. Předchozí kapitola pojednává o tom, ţe potřeby lidí jsou různé a proto nabídka sociálních sluţeb je široká, a to zejména aby byla poskytnuta pomoc klientům, byla dodrţována jejich práva, individualita a aby zde kaţdý člověk našel svoje místo. Péče a její formy se musejí doplňovat a hlavně kombinovat tak, aby vyhovovaly potřebám klientů a jejich rodinám, a poskytli jim tak moţnost volby. (Šelner, 2004, s. 16)
3.1 Zákon o sociálních službách Zákon o sociálních sluţbách definuje sluţby takto: „Sociální služby jsou poskytovány lidem společensky znevýhodněným, a to s cílem zlepšit kvalitu jejich života, případně je v maximální možné míře do společnosti začlenit, nebo společensky chránit před riziky, jejichž jsou tito lidé nositeli. Sociální služby zohledňují jak osobu uživatele, tak jeho rodinu, skupiny do nichž patří, případně zájmy širšího společenství.“ (Matoušek, 2007, s. 9) Podle místa, kde sluţby poskytujeme, můţeme definovat tři základní sluţby, mezi které se řadí terénní sluţby – tyto sluţby jsou poskytovány v přirozeném prostředí jedince, tedy tam kde jedinec ţije, nejčastěji jde o osobní asistenci, sluţby pečovatelské sluţby či terénní programy. Druhou sluţbou jsou ambulantní sluţby, zde dochází sám klient do specializovaných zařízení (jako jsou například denní stacionáře, kontaktní centra a jiné). Posledním typem jsou pobytové sluţby – zde jedinec na určitou dobu pobývá, řadí se sem domovy pro seniory, azylové domy. (Malíková, 2011, s. 42) Sociální sluţby jsou ze zákona poskytovány v hlavních třech formách, které jsou popsány výše, a ty zahrnují sloţky sociálního poradenství, sluţby sociální péče a sluţby sociální prevence. V našem případě se stávají nejvíce významnými sluţby sociální péče, 16
jejichţ hlavním cílem je zabezpečit základní ţivotní potřeby jedinců v případě, ţe nemohou být zajištěny bez péče jiné osoby, a jedná se o sluţby níţe zmíněné. (Malíková, 2011, s. 42) V následující části popisuji podle Zákona o sociálních sluţbách (Zákon č. 108/2006 Sb.) odlehčovací sluţby z toho důvodu, ţe zařízení, ve kterém jsem realizovala analýzu potřeb a ve kterém posléze bude realizována příprava projektu, je uvedeno v registru jako odlehčovací sluţba.
3.1.1
Odlehčovací služby
Odlehčovací sluţby jsou terénní, ambulantní nebo pobytové sluţby poskytované osobám, které mají sníţenou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postiţení, o které je jinak pečováno v jejich přirozeném sociálním prostředí; cílem sluţby je umoţnit pečující fyzické osobě nezbytný odpočinek. Sluţba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti: a) pomoc při zvládání běţných úkonů péče o vlastní osobu, b) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, c) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, d) poskytnutí ubytování v případě pobytové sluţby, e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, f) sociálně terapeutické činnosti, g) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí, h) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti. (Zákon o sociálních sluţbách 108/2006 Sb.: §4)
Ačkoliv zařízení Denní a přechodný pobyt je registrováno jako odlehčovací sluţba, tedy klienti jsou zde umístěni na kratší dobu, je ţádoucí klienty stále aktivizovat.
17
4 Aktivizační činnosti Zmíněný pojem aktivizace definuje zákon o sociálních sluţbách, charakterizuje jej jako jednu z poskytovaných činností. Záměrem zákona bylo především vytvořit určitý rámec. Obecně jsou to činnosti, které vedou k nastartování aktivity, která vede ke zvládání těţkostí spojených s handicapem. (Medlíková, 2011, s. 40) Lidská aktivita je určitý fenomén, na který lze nahlíţet z pohledu různých věd. V našem případě budeme ale aktivitu pojímat jako jednu z nejdůleţitějších nástrojů, který napomáhá v naplňování kvality ţivota seniorů. Je tomu tak z toho důvodu, ţe všeobecně aktivita přispívá k větší ţivotní spokojenosti. Změny můţeme pozorovat na základě kladného subjektivního proţitku, například z rodinných vztahů, ze smysluplně stráveného času, z kvalitně vykonané práce atd. Dále aktivita přispívá k udrţení potřebné duševní a tělesné výkonnosti, například posilování paměti, myšlení a tvořivosti. A díky těmto věcem dochází ke smysluplnému zapojení jedince do společnosti. (Kozáková, Müller, 2006, s. 36) Jakákoliv aktivita mobilizuje fyzickou a psychickou stránku osobnosti kaţdého člověka. V případě nečinnosti, především v seniorském věku, můţe dojít k celkovému úpadku osobnosti. Nečinnost můţe vést k urychlení fyziologických procesů stárnutí, k depresím, ale i k rozpadu osobnosti. Fyzická i psychická aktivita zpomaluje procesy stárnutí. Je sice pravda, ţe starý člověk má mít právo na odpočinek, můţe se cítit více unavený, ale nesmíme dopustit, aby propadl nečinnosti. Jediná moţnost, jak můţeme procesy stárnutí zpomalit, je snaha o udrţení seniora v aktivitě, která je adekvátní k jeho moţnostem a schopnostem. (Šimíčková - Číţková, 2003, s. 147) Jak uvádí Kalvach (2004, s. 439) : ,, Aktivita je způsob, jak člověk může přežít, jak může uspokojit své potřeby, jak si může zpříjemnit život, jak může vytvořit něco, co ho přesahuje. Činnosti přinášejí člověku mnohé – strukturují čas, ovlivňují společenské kontakty, podporují fyzickou i duševní činorodost, vytvářejí společenský status.“
18
4.1 Motivace k činnostem Motivace je jakousi pákou lidského chování, které nás nutí uspokojovat svoje vlastní potřeby. Potřeby člověka, jak jsem jiţ výše v textu zmiňovala, nesouvisí jen s upokojením biologickým potřeb organismu, ale také s pracovní a sociální existencí ve společnosti. (Klevetová a kol., 2008, s. 35) Kaţdý uţivatel si zvolí sám, zda se chce aktivity zúčastnit, jen se dívat nebo se vůbec aktivity nezúčastnit. Pracovníci se snaţí uţivatele motivovat svým postojem, kterým musí dávat najevo, ţe je zcela chápou. Je vhodné danou aktivitu klientům popsat, říct jim moţnosti ukončení, v případě, ţe budou chtít kdykoliv odejít. (Rheinwaldová, 1999, s. 34-35)
4.2 Možnosti aktivizace seniorů
Terapeutické přístupy můţeme vymezit jako takové způsoby, při kterých dochází k cílenému jednání člověka s člověkem, a tato práce směřuje k zmírnění či odstranění neţádoucích potíţí, popřípadě k jisté prospěšné změně. Tyto přístupy aplikují terapeuti pomocí jednotlivých terapií a mohou k tomu vyuţívat nejrůznějších zdrojů, metod, prostředků, technik a forem práce. (Kozáková, Müller, 2006, s. 41) V dnešní době existuje celá řada nových trendů a metod do zařízení sociálních sluţeb. Jedním z nich jsou expresivní terapie, bazální stimulace a reminiscenční terapie. Expresivní terapie můţeme definovat jako akční terapie, které vybízejí klienty k aktivní spoluúčasti na ozdravném procesu. Kaţdý člověk má odlišný styl vyjadřování, takový, jaký
mu vyhovuje. Expresivní terapie mu poskytuje prostor pro vyjádření
niterných pocitů a myšlenek, které není schopen vyjádřit verbálně. (Kozáková, Müller, 2006, s. 42)
19
Arteterapie
Arteterapie je jednou z nejvíce pouţívaných expresivních terapií. Hlavním nástrojem této terapie je kresba. Jde o specifický druh komunikace, který dokáţe nahradit určité nedostatky při běţné řeči. (Kozáková, Müller, 2006, s. 49) Existuje celá řada arteterapeutických technik, patří mezi ně například tématická kresba, modelování, koláţ výstřiţků či volný výtvarný projev. (Caseová, Dalleyová, 1995, s. 9-10). Arteterapie u seniorů se vyuţívá především pro posílení vědomí své vlastní hodnoty, při procvičování krátkodobé paměti a jako pomůcka nácviku, rehabilitace jemné motoriky. Tato technika jim pomáhá se přizpůsobit nové ţivotní situaci, kdy dochází ke ztrátě zdraví, poklesu fyzických sil. (Šičková, 2002, s. 65)
Dramaterapie
Dramaterapie má velikou řadu definic, já si vybrala definici od Müllera (2005, s. 101), který definuje dramaterapii takto: „Dramaterapie je léčebně-výchovná disciplína, v níž převažují skupinové aktivity využívající divadelních a dramatických prostředků k dosažení stavu symptomatické úlevy, ke zmírnění důsledků psychických poruch i sociálních problémů a k dosažení personálně osobnostního růstu a integrace osobnosti.“ Dramaterapie je výchovně – léčebná disciplína, díky které můţe jedinec poznat sám sebe. Můţeme se s touto terapií setkat jak ve formě skupinové, tak individuální. (Valenta, 2011, s. 23)
Muzikoterapie
Muzikoterapie je terapeutický přístup, který se řadí mezi expresivní terapie. Základními elementy muzikoterapeutického procesu jsou klient, hudba a terapeut. Všechny tyto elementy jsou ve vzájemném vztahu, který má vliv na rozvoj terapeutického procesu a tím dosaţení terapeutické změny. (Kantor, 2008, s. 24)
20
Moreno (2005, s. 15) uvádí, ţe: „Muzikoterapie je cílevědomý proces, během nějž terapeut pomáhá klientovi zlepšit, udržet nebo obnovit pocit duševní pohody. Využívá k tomu hudební prožitky a jako dynamická hnací síla slouží vztahy, jež se vytvoří skrze hudební prožitky.“ Muzikoterapie napomáhá klientům k psychické pohodě, posiluje jejich sebevědomí, a to proto, ţe texty písní a říkadel zůstávají nejdéle v dlouhodobé paměti. Při muzikoterapii procvičujeme paměť, kdy klienti mají za úkol vybrat si píseň, kterou se poté naučí zpívat. (Holmerová, Jarolímová, Suchá, 2007, s. 225-227). Muzikoterapie má na klienty uklidňující a utišující vliv. Umoţňuje jim zahledět se do svého nitra a regenerovat se. Výzkumy dokázaly, ţe jiţ po 10 minutách, kdy klienti poslouchají vhodně vybranou terapeutickou hudbu, tak u nich vymizela únava, stress, negativní emoce. Muzikoterapie eliminuje i agresi, nechuť a zlost. Vyuţívá se také jako pomocné léčení při mnoha nemocech. (Romanowska, 2005, s. 75)
Bazální stimulace
Bazální stimulace se řadí mezi pedagogicko-psychologické aktivity, s cílem nabízet moţnosti pro vývoj osobnosti. (Vítková, M. 2001) Friedlová (2007, s. 19) píše:„ Bazální stimulace je komunikační, interakční a vývoj podporující stimulační koncept, který se orientuje na všechny oblasti lidských potřeb a přizpůsobuje se věku a stavu klienta, na kterého se pohlíží jako na rovnocenného partnera, člověka s vlastní historií a určitými schopnostmi a s individualitou, kterou tělesně i psychicky manifestuje“
V rámci své absolventské práce vzhledem k obsáhlosti tématu nemohu detailněji popsat všechny tyto činnosti. Ve své práci se zaměřuji především na reminiscenční terapii, o kterou na základě analýzy potřeb mají klienti a vedoucí zařízení největší zájem.
21
Reminiscenční terapie
Pomocí paměti dochází k vybavování zkušeností a proţitků v kontextu celého dosavadního ţivota klienta. Pro kaţdého z nás je důleţité vzpomínání, dochází díky němu k zachování vlastní identity člověka. Vzpomínka je určitá paměťová stopa, jeţ se pojí s nějakým záţitkem, který můţe být emočně podbarven. Vybavování vzpomínek je přirozenou součástí kaţdého z nás, a provází nás celý náš ţivot. (Janečková, Vacková, 2010, s. 11-12) Vzpomínky nám umoţňují ke konci ţivota přehodnotit náš dosavadní ţivot, můţeme se tak vyrovnat s konflikty a křivdami, pomáhají v přijetí sebe samého. Pomocí vzpomínek můţe také dojít k porozumění sobě i ostatním lidem, a pochopení smyslu ţivota. Vzpomínání ve stáří patří mezi přirozenou součást ţivota, na základě pozorování na tuto skutečnost upozornil také psychiatr a gerontolog Robert N. Butler, který říká, ţe význam vzpomínek slouţí k rekapitulaci ţivotní cesty, která můţe být pro člověka sice přirozeným, ale také náročným ţivotním procesem. Při vybavování konfliktů pomocí vzpomínek můţe dojít k odpuštění, smíření a můţe přinést duševní vyrovnanost. Vzpomínky seniorům mohou pomoci se začlenit do společnosti, přispívají k pocitu někam patřit, pocitu důleţitosti, umoţňují předat zkušenosti mladším a především pozitivně ovlivňovat postoje společnosti ke stáří. (Janečková a kol, 2010, s. 16-18) Vznik a vývoj reminiscenční terapie ,, Za důležitý okamžik pro rozvoj reminiscenční terapie je možno považovat Projekt pro vytvoření reminiscenčních pomůcek (The Reminiscence Aids Projekt), sponzorovaný britským ministerstvem zdravotnictví a sociální péče v letech 1978-79.“ Výsledkem tohoto projektu bylo v roce 1981 publikování magnetofonových záznamů a diapozitivů. Zakladatelkou této terapie je Angličanka Pam Schwietzer. Jako první na celém světě otevřela reminiscenční centrum v Londýně.
22
Vymezení pojmu reminiscenční terapie Pojem reminiscenční terapie má mnohoznačné významy, podle slovníku cizích slov je vzpomínka právě synonymum pro výraz reminiscence. (Petráčková, Kraus, 2001, s. 657) Janečková (2010, s. 21) ve své knize vymezuje pojem reminiscenční terapie jako: ,,Rozhovor terapeuta se starším člověkem (nebo skupinou seniorů) o jeho dosavadním životě, jeho dřívějších aktivitách, prožitých zkušenostech s častým využitím vhodných pomůcek (staré fotografie, nástroje a pomůcky využívané v domácnostech, staré přístroje a pracovní nářadí, módní doplňky, filmy, lidová nebo taneční hudba apod.).“ Reminiscenční terapie znamená sdílení a vybavování vzpomínek a poté zhodnocení těchto vzpomínek. Základním momentem je zachycení emocí a pocitů, které se se vzpomínkami pojí. (Janečková a kol., 2010, s. 23) Při reminiscenci můţeme vyuţít různé pomůcky, především ty, které určitým způsobem stimulují naše smysly. Můţeme zde zařadit různé fotografie z dětství, fotografie naší rodiny, koníčků, dále vůně, barvy, chutě, hudbu, vše, co nám pomáhá si vybavovat určité okamţiky. Vzpomínky můţou přicházet spontánně nebo si je můţeme záměrně vybavit. Právě záměrné vybavení vzpomínek lze podpořit stimulanty, které působí na smyslové vnímání jedince. (Říčan, 2005, s. 77-81) V říjnu roku 2013 byly v odborném časopise Florenc publikovány výsledky z kvalitativního šetření. Cílem tohoto výzkumu bylo zejména popsat význam reminiscenčních aktivit pro ţivot seniorů. U seniorů, kteří se zúčastnili skupinového setkání, měly vzpomínky pozitivní dopad. Jejich chování, nálada, paměť i smysly se rapidně zlepšily. Aplikování reminiscenčních metod do harmonogramu sociálních sluţeb pomáhá velice pozitivně seniorům se vyrovnat s fázemi ţivota, které ke stárnutí neodmyslitelně patří. (Marková, Jedlinská, 2013, s. 23-15)
23
5 PROJEKTOVÁ ČÁST Při přípravě projektu a při jeho realizaci vycházím z projektové teorii, je nutné znát, co vše obnáší psaní projektů, jaký je význam, cíl a dopady projektu a zejména čeho chceme projektem dosáhnout. Projektovým managementem se zabývá řada autorů, já zde uvádím pouze ty, kteří mi byli největší inspirací pro přípravu mého projektu. Psaním projektů se zabývá Alena Svozilová, která vydala řadu knih, které se řadí mezi nejprodávanější. Mezi další autory patří Němec, Šedivý, Skovajsa, Chvalovský a Vašečka. V následující kapitole popisuji zařízení sociálních sluţeb, ve kterém realizuji přípravu projektu.
5.1 Popis zařízení – Denní a přechodný pobyt Brno - Líšeň Pro přípravu projektu jsem si vybrala zařízení sociálních sluţeb, které je mi blízké především svým přístupem zaměstnanců ke klientům daného zařízení. Denní a přechodný pobyt v Brně – Líšni jsem během psaní své absolventské práce několikrát navštívila. Cítím zde příjemnou a harmonickou atmosféru, pracovníci zařízení respektují individualitu kaţdého člověka, ke klientům se chovají opravdu s úctou. Níţe popisuji zařízení sociálních sluţeb, ve kterém jsem realizovala analýzu potřeb, a ve kterém posléze bude realizována příprava projektu. Denní a přechodný pobyt, adresou Strnadova 14, Brno – Líšeň, je zařízení sociální péče, ve kterém pracuje 11 pracovníků, z toho 4 zdravotní sestry, 3 pracovníci v sociálních sluţbách, 1 sociální pracovník, vedoucí zařízení a pomocný personál, který zajišťuje úklid zařízení. Denní a přechodný pobyt má kapacitu 15 klientů, kterou tvoří senioři starší 65 let, kteří vyţadují podporu a pomoc při zabezpečování svých potřeb, a osoby, u kterých je potřeba tuto péči na přechodnou dobu zajistit. Posláním zařízení je především pomoc se zajištěním základních ţivotních potřeb osobám, které mají sníţenou soběstačnost z důvodu nepříznivého zdravotního stavu nebo 24
z důvodu věku, formou pobytové sluţby na přechodnou dobu, maximálně po dobu tří měsíců. Denní a přechodný pobyt umoţňuje také potřebný odpočinek pečujícím osobám a pomoc při řešení nepříznivých sociálních situací rodin tak, aby nedošlo k sociálnímu vyloučení seniorů. Cílem sluţby je umoţnit pečujícím osobám dostatek odpočinku, ulehčit situaci rodinám, které se momentálně nemohou nebo neumějí postarat o nesoběstačného seniora. Sluţba usiluje o udrţení a zlepšení schopností uţivatele v rámci jeho moţností, a především umoţnit důstojný ţivot všem klientům za všech okolností. Mezi hlavní zásady uplatňované při poskytování sluţby patří úcta k ţivotu a ke stáří, křesťanská láska, zachování lidské důstojnosti v kaţdé fázi ţivota, ochrana a dodrţování práv uţivatelů, individuální přístup ke klientům, nepřepečovávání, tzn. poskytnutí sluţby pouze v míře potřebné a rovnost ve vztahu pracovník x uţivatel. (http://brno.charita.cz/sluzby-pro-seniory/denni-a-prechodny-pobyt/)
5.2 Analýza potřeb Analýzu potřeb jsem realizovala v Denním a přechodném pobytu v Brně- Líšni. Zařízení jsem navštívila 3x, ve dnech 10.4 – 20.4 2014, kde jsem realizovala rozhovory se dvěma skupinami respondentů. K dispozici jsem měla i výroční zprávy zařízení. Pro analýzu jsem si zvolila polostrukturovaný rozhovor, který je povaţován za nejvíce rozšířenou formu rozhovoru. Dopředu jsem si připravila určité otázky, ale při samotném rozhovoru jsem mohla jejich pořadí zcela měnit a přizpůsobovat konkrétní situaci tak, abych ze samotného rozhovoru vytěţila co nejvíce. Některé otázky jsem mohla vést zcela strukturovaně nebo jsem mohla nechat respondentovi volný prostor pro vyprávění (Miovský, 2006, s. 159). Důleţité informace, které jsem se v průběhu těchto rozhovorů dozvěděla, jsem si vţdy zapsala. Vzhledem k tomu, ţe cílovou skupinou analýzy byla zejména populace seniorů, preferovala jsem rozhovor před dotazníkem. Hlavním důvodem bylo, ţe při jeho vyplňování by mohli někteří respondenti být znevýhodněni zdravotním stavem, např. omezením v oblasti jemné motoriky nebo špatným zrakem. 25
Prvním respondentem byla vedoucí zařízení, ţena ve věku 53 let, která zde pracuje jiţ 5 let. Rozhovor probíhal přímo v její kanceláři, kde byla atmosféra příjemná a nikým nerušená. V následující části textu uvádím otázky, které jsem si na naši první společnou schůzku připravila. Jak tráví klienti volná odpoledne? Jaké aktivizační činnosti Vaše zařízení nabízí? Myslíte si, že jsou činnosti dostačující? Preferovala byste více aktivit? Setkala jste se někdy s reminiscenční terapií? Při rozhovoru s vedoucí zařízení paní Ţiţkovskou jsem dospěla k výsledku, ţe klienti nedostatečně tráví svůj volný čas. Do zařízení dochází 1-2x týdně dobrovolník, který si s klienty zpívá lidové písně, nebo s nimi peče koláče. Velkou část svého volného času klienti prospí, nebo koukají na televizi. Paní Ţiţkovská při rozhovoru sama přesně uvedla, ţe: ,,Již delší dobu přemýšlíme o zavedení reminiscenční terapie, byly jsme s pracovníky na kurzu, kde nás tato terapie velice zaujala.“ Konkrétní zařízení mělo dokonce i ve svých pracovních plánech, ţe se na tuto oblast chtějí více zaměřit. Druhou skupinu respondentů tvořili uţivatelé sluţby ve věku od 55 – 65 let. Rozhovor probíhal s 10 klienty, osm klientů byly ţeny. V případě druhé skupiny jsem musela otázky a formu poloţení otázek upravit vzhledem k potřebám a zdravotnímu stavu uţivatelů. Rozhovory probíhaly s klienty zvlášť ve společenské místnosti, kde nejčastěji tráví svůj volný čas. Níţe opět uvádím otázky, na které jsem se respondentů doptávala. Jak trávíte svůj volný čas zde v zařízení sociálních služeb? Myslíte si, že je zde hodně aktivit, které můžete během odpoledne dělat? Co rádi děláte? Chtěli byste více aktivit?
26
Líbilo by se vám vyzkoušet nové aktivity? Pracovali byste rádi ve skupině s ostatními uživateli? Nebo dáváte spíše přednost samostatnému trávení Vašeho volného času? Vzpomínáte rádi? Ať už na svoji rodinu, dětství nebo pejska? Stěţejní část respondentů odpovědělo, ţe jsou zde určité aktivity, které mohou odpoledne provozovat, ale také se tyto aktivity týkaly pouze dívání se na televizi, povídání si, zpívání a občasné pečení s dobrovolníkem. Sedm z deseti klientů uvedlo, ţe by rádi vyzkoušeli něco nového, a ţe by rádi trávili svůj volný čas společně s ostatními uţivateli Denního a přechodného pobytu. Při otázce, zda rádi klienti vzpomínají, se deset z deseti klientů shodlo, ţe vzpomínají opravdu rádi, zejména na doby svého mládí. U této otázky jsme se zdrţeli déle, protoţe se vţdy klienti rozpovídali o svém ţivotě, a pro mě bylo opravdu úţasné vidět úsměvy na jejich tvářích. Výsledkem rozhovorů s druhou skupinou respondentů je, ţe i klienti pociťují nedostatečné trávení jejich volného času. Paní Marie řekla: ,,Já jsem v tomto zařízení velice spokojená, sestřičky jsou tu milé, hezky se tu o nás starají, jediné co mi však zde chybí je více činností, kdy bych mohla vyplnit svůj volný čas, a setkávat se tak s ostatními kamarády.“ Výsledky této analýzy byly pro moji práci stěţejní, protoţe na základě rozhovorů s klienty zařízení a vedoucí zařízení z analýzy vyplynulo, ţe zejména klienti postrádají ve svém volném čase více aktivit. Potřebnost zavedení činnosti je více neţ evidentní. Na základě výsledků se ve své práci zaměřím na reminiscenční terapii, protoţe, jak jiţ vedoucí zařízení uvedla, o tuto terapii se vedení zařízení zajímalo uţ dříve. Deset z deseti klientů také uvedlo, ţe rádi vzpomínají, proto si myslím, ţe je tato terapie při práci se seniory naprosto vhodná a prospěšná. Výhodou této terapie, ale i jakékoliv aktivity, je zejména pozitivní vliv na psychickou i fyzickou stránku osobnosti, zlepšení nálady a pozitivního vlivu na nemoci Nečinnost můţe vést k urychlení fyziologických procesů stárnutí, k depresím, ale i k rozpadu osobnosti. Fyzická i psychická aktivita zpomaluje procesy stárnutí. Na základě výsledků analýzy jsem se zaměřila na přípravu projektu uvedením reminiscenční terapie do praxe.
27
5.3 Časový harmonogram projektu Nyní ve zkratce popíši klíčové aktivity projektu k zavedení reminiscenční terapie v zařízení pro seniory. První aktivitou bude příprava projektové dokumentace a zajištění personálu, tedy jednoho zaměstnance, který bude do zařízení docházet, po domluvě cca 1-2x týdně, a bude s klienty dělat reminiscenční terapii. Po zváţení je potřeba přijmout dobrovolníka. Dobrovolník musí být řádně zaškolen, seznámen s celkovým chodem a posláním zařízení. Výstupem tohoto kroku bude obsazení potřebné pracovní pozice. Toto se uskuteční během prvního měsíce realizace. Jakmile bude projekt personálně zajištěn, bude třeba vybavit společenskou místnost pro účely aktivizace, přesněji pro reminiscenční terapii. Musíme do dané místnosti dokoupit potřebný nábytek, poloţit nové koberce, vylepit místnost tapetami ze starší doby. Na tuto terapii musíme dokoupit i různé doplňky, které budou klientům připomínat jejich mládí, to můţe být např. starý gramofon, nebo ţehlička na prádlo. Výstupem tohoto kroku bude vybavené a připravené pracoviště pro naše aktivizační činnosti. S výbavou místnosti bude pomáhat dobrovolník, který bude reminiscenční terapii provozovat, protoţe ten nejpřesněji ví, co vše na svoji práci bude potřebovat. Tento krok by se měl realizovat ve druhém aţ třetím měsíci. Při zajištění pracoviště a personálu se utvoří skupina klientů na reminiscenční terapii. Na první hodině proběhne vzájemné představení pracovníka a klientů, je důleţité na začátku těchto aktivit zmínit četnost setkání (1-2x týdně), promluvit si o očekávání zejména ze strany klientů a detailněji popsat reminiscenční terapii. Dále budou probíhat jednotlivé schůzky, kde bude realizována daná terapie s vyuţitím prvků sociální práce se skupinou. Ve čtvrtém měsíci uspořádáme menší slavnost pro klienty zařízení, rodinu či přátele. Výstupem tohoto kroku bude zahájení pravidelných reminiscenčních terapií. Důleţitou aktivitou bude průběţná evaluace. Kvalitu sluţeb budeme zjišťovat pomocí dotazníků. Poté bude celý projekt vyhodnocen a následuje nová tvorba rozpočtu
28
na následující rok. Aktivita bude probíhat v období od čtvrtého do desátého měsíce projektu, případně i déle. Další podstatnou aktivitou bude získávání sponzorů. Financování musí být vícezdrojové, a proto je ţádoucí najít co nejvíce vhodných sponzorů a donátorů. Výstupem bude získání finančních zdrojů a uzavření písemné smlouvy s konkrétními dárci. Během realizace se můţe stát, ţe dojde ke změnám v časovém harmonogramu, např. z důvodů komplikací či nepředvídatelných situací, které mohou během projektu nastat.
Fáze projektu
09/2014 10/2014 11/2014 12/2014 01/2015 02/2015 03/2015 04/2015 05/2015 06/2015 07/2015 08/2015 09/2015
Tabulka č. 1: Časový harmonogram projektu
Příprava projektové dokumentace Realizace výběrového řízení Vybavení místnosti Zahájení provozu nové sluţby Realizace projektu, průběţná evaluace Průběţné získávání dalších finančních prostředků, plánování rozpočtu na další období
Zdroj: vlastní
29
5.4 Personální obsazení projektu Dobrovolníci, zaměstnanci a externí pracovníci hrají velkou roli v realizaci projektu, protoţe bez nich náš projekt nemůţe fungovat. Kvalita sluţeb se odvíjí především i od zaměstnanců, od lidí, kteří danou sluţbu provozují. (Šedivý a kol., 2009, s. 44) Při výběru nejlepšího kandidáta nesmí být přehlíţeny jeho slabiny a přihlíţeno pouze na sympatie. Hodnocení musí být zaloţeno na jasných faktech. Je ţádoucí porovnat vzdělání zájemců s poţadavky, které jsou spjaty s pracovním místem. Všímat si chování uchazečů, jejich neverbálních projevů, zjistit zkušenosti s danou aktivizací a cílovou skupinou, zeptat se na motivaci a jiné. Posudek o kandidátovi je ţádoucí si dobře ověřit u jiných osob, například u bývalých zaměstnavatelů. (Maddux, 1994, s. 53-54) Je velice důleţité zajistit dobré personální obsazení, aby byla reminiscenční terapie kvalitní. Do zařízení chodí externě dva dobrovolníci, kteří s klienty o jejich volném čase jiţ pracují. Jednou z moţností, jak personálně zajistit projekt, je získat dobrovolníka, který do zařízení bude pravidelně cca 1-2x týdně docházet a provozovat zde s klienty reminiscenční terapii. Dobrovolník je pro organizaci velice výhodný, především k ušetření finančních prostředků, a také proto, ţe poskytne nový náhled na určité věci jako další nezainteresovaná osoba. Také i on sám můţe smysluplně vyuţívat svůj volný čas, získat praxi a poznávat nové lidi a získávat nové zkušenosti. Dobrovolnická sluţba nese řadu výhod. Jednou z nich je například podpora v nezaměstnanosti, kdy: „Výkon dlouhodobé dobrovolnické sluţby na základě smlouvy dobrovolníka s vysílající organizací, které byla udělena akreditace Ministerstvem vnitra ČR, pokud rozsah vykonané sluţby překračuje v průměru alespoň 20 hodin v kalendářním týdnu, podle § 41 odst. 3. písm. e) zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, se povaţuje za náhradní dobu zaměstnání, tzn. při posuzování nároku na podporu v nezaměstnanosti se k této době přihlíţí a započítává se pro splnění základní podmínky nároku na podporu (12 měsíců) jako doba zaměstnání.“ (MPSV, Dobrovolnická sluţba, dostupné 12. 10. 2013)
30
Další z moţností po domluvě s vedoucí zařízení Denního a přechodného pobytu je moţnost přijmout nového pracovníka, který bude pravidelně cca 1-2x týdně do zařízení docházet, na částečný úvazek. Finanční situace to momentálně dovoluje, a vedoucí zařízení se tomuto postupu nebrání. Reminiscenční terapii můţe samozřejmě nabízet i klíčový pracovník, který se o tyto terapie zajímá, na základě vědomostí, která zná z knih, avšak si myslím, ţe by to nemělo takový efekt, jako pracovník, který je v těchto terapiích vzděláván a proškolen, a má dostatečné kompetence tyto terapie provozovat. Po zváţení těchto dvou moţností bude personální část projektu zajištěna dobrovolníkem, který s touto aktivizací má zkušenosti a doloţitelnou praxi. Při realizaci projektu vyuţijeme především dobrovolníky, kteří jiţ do zařízení dochází, a zaměstnance Denního a přechodného pobytu, kteří nám pomohou s roznosem letáků a plakátů, a pomohou dovybavit místnost pro reminiscenční terapii. Oslovíme starostu městské části a poprosíme jej o vyhlášení v místním rozhlase. Personální obsazení projektu bude zajištěno především dobrovolníky.
5.5 Finanční zajištění projektu Skovajsa (2012, s. 158) v knize Občanský sektor píše, ţe vícezdrojové financování má být jeden ze základních cílů, na které je dobré se zaměřit, protoţe závislost na jednom zdroji není jistá. Jestliţe by podpora ze strany jednoho zdroje byla přerušena, mohlo by to ohrozit existenci nového projektu. Vícezdrojové financování dané organizace znamená mít příjmy od různých zdrojů, ať uţ zdroje z vlastních příjmů, dary, dotace a jiné. Kaţdé provedení vţdy potřebuje určitý časový plán a ten určuje finanční výši projektu. Pokud dojde například ke zvýšení rozpočtu projektu, pak můţeme pouţít efektivnější zdroje a čas, pokud dojde ke sníţení finančního rozpočtu, bude tomu naopak. (Svozilová, 2006, s. 23-24)
31
Důleţitým zdrojem pro náš projekt jsou Strukturální fondy, pokud vyhlásí řídící orgán EU výzvu, a konkrétní zařízení se můţe se svým projektem přihlásit a tím zaţádat o finanční prostředky na svůj projekt. Dále dotační politika státu můţe být dalším dobrým zdrojem pro financování nového projektu. O dotaci můţeme ţádat i Jihomoravský kraj, nebo přímo naše město Brno, popřípadě městkou část Brno - Líšeň. Další moţností jak lze získat finanční prostředky pro náš projekt je uspořádání sbírky, popřípadě benefiční akci. Určitá část financí plyne od dárců a sponzorů, a i to pro nás hraje nezastupitelnou roli. Myslím si, ţe je velice vhodné oslovit přímo klienty, zda by se chtěli podílet na podpoře našeho projektu, který je jim určen, popřípadě se obrátit na jejich rodiny, které by zkvalitnění sluţby jistě uvítaly. Abychom získali co nejvíce dárců, sponzorů, vyuţijeme systematickou činnost, jejímţ výsledkem je získání finančních či jiných prostředků. Fundraising se však netýká pouze získávání finančních prostředků, ale také získávání příznivců, dobrovolníků a darů. (Šedivý a kol., 2009, s. 65) Získávání darů by nám mohlo především dopomoci při vybavování místnosti pro reminiscenční terapii, kde je potřeba vybavit místnost staršími předměty, od tapet, obrazů, ţidliček a stolů, tak i po starý magnetofon a ţehličku. Fundraisingových metod je opravdu mnoho, mezi nejefektivnější patří především inzerce, poštovní kampaň, pořádání akcí, telefonická kampaň, osobní setkání a jiné. Já osobně povaţuji za nejvíce přijatelné osobní setkání.
5.5.1
Rozpočet projektu Nezbytnou součástí kaţdého projektu je stanovení rozpočtu. Rozpočet je soubor
číselných údajů a parametrů, které souvisí s plánem a realizací konkrétního projektu. Svozilová také uvádí rozdělení nákladů do tří kategorií. Jako první jsou přímé náklady, dále nepřímé, tedy reţijní náklady a ostatní náklady. (Svozilová, 2006, s. 155) Přímé náklady bývají většinou spojovány s realizací projektu. Jedná se zejména o pořízení technologií, pronájem, práci, materiál, licence, poplatky. (Svozilová, 2006, s. 156) Vzhledem k tomu, ţe prostory pro reminiscenční terapii máme, budeme vyuţívat
32
společenskou místnost v daném zařízení, tak i přesto víme, ţe určité náklady budou na její úpravu vynaloţeny. Druhou poloţkou jsou reţijní náklady, které zahrnují především osobní náklady, jako jsou platy zaměstnanců, odměny atd., dále náklady na provoz budovy, technologické náklady. (Svozilová, 2006, s. 156). Personální zajištění projektu bude vykonávat dobrovolník, takţe náklady budou spíše technologické. Třetí skupinu tvoří ostatní náklady, do ostatních nákladů můţeme zahrnout všechny náklady, které nelze zařadit do ţádné předchozí kategorie. Jedná se například o tvorbu rezerv, rozpočet na krytí nečekaných událostí. (Svozilová, 2006, s. 156) Aby byl rozpočet kompletní, musíme uvést i výnosovou část. Jelikoţ je reminiscenční terapie poskytována zdarma pro klienty zařízení. Z kapacitních důvodů zatím sluţba není otevřena pro širší veřejnost, jsou moţností výtěţku dobrovolné příspěvky od klientů, popřípadě jejich rodin, dále finanční prostředky Denního a přechodného pobytu, ale především projekt bude uhrazen z programu : ,,Nadace Olgy Havlové - Výbor dobré vůle – Senior.“ Cílem tohoto programu je podpora kvalitních projektů, které usnadňují seniorům ţivot v zařízeních pečujících o seniory, a zaměřuje se trávení jejich volného času. (http://www.neziskovky.cz/clanky/508_531/granty_grant_kalendar/ ). Konkrétní program nalezneme v Grantovém kalendáři, slouţí jako přehled uzávěrek grantových či výběrových řízení a programů, ve kterých mají neziskové organizace moţnost ţádat o poskytnutí finančních prostředků na své projekty. (http://www.neziskovky.cz/clanky/508_531/granty_grant_kalendar/) Jelikoţ předem nemohu přesně odhadnout výši dobrovolných příspěvků, výši příspěvku z Grantového kalendáře, nemohu stanovit ani předpokládané výnosy této sluţby. Proto výnosová část rozpočtu není popsána.
33
Tabulka č. 2: Roční rozpočet nákladů
ROČNÍ ROZPOČET NÁKLADŮ Přímé náklady Vybavení místnosti pro reminiscenční terapii
Ţidle Stoly Police Tapety Koberce Knihovny Doplňky
Celkem
50 000 Kč
Nepřímé náklady Provozní materiál
10 000 Kč
Kancelářské potřeby
2 000 Kč
Energie
25 000 Kč
Školení, semináře, vzdělávání pracovníků
10 000 Kč
Ostatní osobní náklady
10 000 Kč
Celkem
57 000 Kč
Celkový rozpočet projektu, který zahrnuje vybavení místnosti pro reminiscenční terapii a provoz této terapie je 107 000 Kč. Do nákladů nezahrnuji personální zajištění projektu, protoţe projekt bude zajištěn dobrovolníkem.
34
ZÁVĚR Cílem absolventské práce bylo provést přípravu projektu tak, abych získala potřebné podněty a informace k naplánování projektu. Práce se zaměřuje zejména na přípravu personální, finanční a časové stránky projektu. Tento cíl se skládá z mnoha dílčích cílů. Jako první jsem si vypracovala určitý teoretický rámec, který se týká zejména ţivota seniorů, jejich potřeb a konkrétního zařízení, ve kterém jsem přípravu projektu realizovala. Na začátku své práce jsem si vyhledala mnoho odborných knih, publikací a článků, ve kterých jsem tyto informace nejprve nastudovala, abych se v dané problematice mohla dále lépe orientovat. Také mi tyto informace byly velice uţitečné při návštěvách a rozhovorech, které jsem realizovala v Denním a přechodném pobytu v Brně – Líšni. Dále jsem se ve své práci zaměřila na analýzu potřeb, kterou jsem realizovala v jiţ zmíněném zařízení. Výsledky této analýzy byly pro moji práci stěţejní, protoţe na základě rozhovorů s klienty zařízení a vedoucí zařízení z analýzy vyplynulo, ţe zejména klienti postrádají ve svém volném čase více aktivit, a mají tedy konkrétně zájem o reminiscenční terapii. Výhodou této terapie, ale i jakékoliv aktivity, je zejména pozitivní vliv na psychickou i fyzickou stránku osobnosti, zlepšení nálady a pozitivního vlivu na nemoci Nečinnost můţe vést k urychlení fyziologických procesů stárnutí, k depresím, ale i k rozpadu osobnosti. Fyzická i psychická aktivita zpomaluje procesy stárnutí. Na základě výsledků analýzy jsem se zaměřila na přípravu projektu uvedením reminiscenční terapie do praxe. Příprava obsahovala personální, finanční a časové zajištění projektu tak, aby bylo moţné poznatky vyuţít k naplánování a realizaci projektu. Personální zajištění projektu bude realizováno zejména dobrovolníky. Finanční situace dovoluje přijmout nového pracovníka na danou aktivizaci, avšak pro zařízení je celkově výhodnější dobrovolník, který však musí prokázat potřebné znalosti a dovednosti s danou terapií. Finanční zajištění projektu pro mne bylo náročnější, máme více moţností. Zařízení pro seniory uspořádá různé sbírky a benefiční akce, zaţádá o příspěvky klienty, popřípadě jejich rodinné příslušníky, ale zejména zaţádá o dotaci městskou část Brno – Líšeň, kde má Denní a přechodný pobyt svoji působnost. Značná část projektu bude financována zařízením, a Nadací Olgy Havlové. 35
Časový harmonogram projektu mi pomohl zejména při posloupnosti a naplánování různých aktivit projektu, které je potřeba připravit. Vypracováním tohoto tématu jsem získala nové poznatky, které se týkají ţivota osob seniorského věku, především jsem si ještě více uvědomila, jak je důleţité i ke konci ţivota proţít ţivot naplno, dělat to, co nás baví, zapojovat se do společenského dění. Dozvěděla jsem se více o nových trendech, jak lze seniory pozitivně aktivizovat, a zjistila potřebné informace k přípravě projektu, coţ jsou všechno pro mě přínosné informace, které určitě ještě ve svém ţivotě vyuţiji. Vzhledem k tomu, ţe projekt bude ojedinělý v okolí místa Brno – Líšeň, jsem přesvědčena, ţe projekt bude inspirací i pro další zařízení sociálních sluţeb, a bude realizován i v dalších zařízeních pro seniory. Finální verzi projektu jsem realizovala ve své bakalářské práci.
36
SEZNAM ODBORNÉ LITERATURY Monografie:
ANDRÁŠKO, I. (2008). Dve dimenzie kvality života v kontexte percepcií obyvateľov. Praha: Portál. BICKOVÁ, L. (2011). Individuální plánování a role klíčového pracovníka v sociálních službách.
Tábor:
Asociace
poskytovatelů
sociálních
sluţeb
České
republiky.
CASEOVÁ, C., DALLEYOVÁ, T. (1995). Arteterapie s dětmi. Praha: Portál. ČEVELA, R., KALVACH, Z., ČELEDOVÁ, L. (2012). Sociální gerontologie. Praha: Grada. DVOŘÁČKOVÁ, D. (2012). Kvalita života seniorů. Praha: Grada. FRIEDLOVÁ, K. (2007). Bazální stimulace – v základní ošetřovatelské péči. Praha: Grada. HAŠKOVCOVÁ, H. (2010). Fenomén stáří. Praha: Havlíček Brain Team. HOLMEROVÁ, I., JAROLÍMOVÁ, E., SUCHÁ, J. (2007). Péče o pacienty s kognitivní poruchou. Praha: Pro Gerontologické centrum vydalo EV public relations. JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. (2010). Reminiscence: využití vzpomínek při práci se seniory. Praha: Portál. JAROŠOVÁ, D. (2006). Péče o seniory. Ostrava: Ostravská univerzita. KALVACH, Z., ZADÁK, Z., ZAVAZALOVÁ, R., JIRÁK, R., A KOL. 2004). Geriatrie a gerontologie. Praha: Grada. KANTOR, J., LIPSKÝ, M. WEBER, M., WEBER, J. A KOL. (2009). Základy muzikoterapie. Praha: Grada. KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I. (2008). Motivační prvky při práci se seniory. Praha: Grada. 37
MADDUX, R. B. (1994). Profesionální výběr uchazečů. Praha: Linde Praha. MALÍKOVÁ, E. (2011). Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. Praha: Grada. MARKOVÁ I., JEDLINSKÁ, P. (2013). Časopis Florenc, č. 10. S. 23-25. MÁTL, O., JABŮRKOVÁ, M. (2007). Kvalita péče o seniory. Praha: Galén. MATOUŠEK, O. (2007). Sociální služby. Praha: Portál. MEDERLY, P., NOVÁČEK, P., TOPERCER, J. (2003). Lidé v zrcadle indikátorů miest a vidieckych obcí. Ostrava: Ústav geoniky Akademie věd ČR.
MIOVSKÝ M., (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada. MORENO, J. (2005). Rozehrát svou vnitřní hudbu – muzikoterapie a psychodrama. Praha: Portál. MULLER, O. (2005). Terapie ve speciální pedagogice: teorie a metodika. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci MULLER, O., KOZÁKOVÁ, Z. (2006). Aktivizační přístupy k osobám seniorského věku. Olomouc: Univerzita Palackého. MÜHLPACHR, P. (2005). Gerontologie - sociální nutnost postmoderní společnosti. Brno: Masarykova univerzita. PACOVSKÝ, V. (1997). Proti věku není léku?: Úvahy o stárnutí a stáří. Praha: Karolinum. MALÍKOVÁ, E. (2011). Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. Praha: Grada.
38
PAYNE, M. (2005). Kvalita života a zdraví. Praha: Trinton. PETRÁČKOVÁ, V., KRAUS, J. (2001). Akademický slovník cizích slov. Praha: Academia. PICHAUD, C., THAREAUOVA, I. (1998). Soužití se staršími lidmi. Praha:Portal. RHEINWALDOVÁ, E. (1999). Novodobá péče o seniory. Praha: Grada. ŘÍČAN, P. (2005). Psychologie. Praha: Portál. SKOVAJSA, M. (2012). Občanský sektor. Praha: Portál. SVOZILOVÁ, A. (2006). Projektový management. Praha: Grada. ŠEDIVÝ, M., MENDLÍKOVÁ, O. (2009). Úspěšná nezisková organizace. Praha: Grada. ŠEDIVÝ, M., MENDLÍKOVÁ, O. (2009). Úspěšná nezisková organizace. Praha: Grada. ŠELNER, I. (2004). Základy managementu kvality. Olomouc: CARITAS – VOŠs. ŠIČKOVÁ , J. (2002). Základy arteterapie. Praha: Portál. ŠIMÍČKOVÁ – ČÍŢKOVÁ, J. (2003). Přehled vývojové psychologie. Praha: Portál ŠIMKOVÁ, E. (2007). Analýza kvality života a úloha venkovské turistiky. Praha: Výzkumný ústav bezpečnosti práce. ŠIPR, K. (1997). Jak zdravě stárnout. Rosice u Brna: GLORIA. TOMEŠ, I.(2010). Úvod do teorie a metodologie sociální politiky. Praha – Portál. VAĎUROVÁ, H., MÜHLPACHR, P. (2005). Kvalita života - teoretická a metodologická východiska. Brno: Masarykova univerzita. VALENTA, M. (2011). Dramaterapie. Praha: Grada. VÍTKOVÁ, M. (2001). Podpora vzdělávání dětí a žáků s těžkým zdravotním postižením II. Metoda bazální stimulace. Praha: IPPP ČR
39
Internetové zdroje: Neziskovky (2014). Nadace Olgy Havlové - Výbor dobré vůle – Senior on-line . Dostupné 15. 3. 2014 z http://www.neziskovky.cz/sdata/GK_01_14_580.pdf Diecézní charita Brno. Dostupné 12. 3. 2014 z: http://brno.charita.cz/sluzby-proseniory/denni-a-prechodny-pobyt/ Národní
program
přípravy
na
stárnutí.
Dostupné
13.8.2014
z:
http://www.mpsv.cz/files/clanky/5045/usneseni.pdf Zákony: Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách. [on-line] Dostupné 16.4 2014 z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/13640/z_108_2006
40
SEZNAM PŘÍLOH Seznam tabulek: Tabulka č. 1: Časový harmonogram projektu ................................................................ 29 Tabulka č. 2: Roční rozpočet nákladů............................................................................ 34 Seznam obrázků Obrázek č. 1: Maslowova pyramida potřeb ................................................................... 10
41
ANOTACE: Příprava projektu v zařízení pro seniory v Brně se skládá z teoretické a projektové části. Teoretická část definuje pojmy senior, stáří a stárnutí, dále popisuje rozdělení základních ţivotních potřeb a jejich uspokojování, kvalitu ţivota, popis konkrétního typu sociální sluţby, metody a trendy moţnosti aktivizace seniorů, motivaci k činnostem. Projektová část popisuje teoreticky i prakticky přípravu projektu v konkrétním zařízení, kterou realizuji v Denním a přechodném pobytu v Brně – Líšni, zaměřuje se zejména na popis konkrétního zařízení, vyhodnocení analýzy potřeb, finanční, personální a časovou přípravu projektu. Cílem předkládané absolventské práce je příprava projektu uvedení reminiscenční terapie do praxe. Příprava je zaměřena na personální, finanční a časovou stránku tak, aby bylo moţné poznatky vyuţít k naplánování a realizaci projektu
42
ABSTRACT:
Preparation of project for seniors in Brno consists of a theoretical part of the project. The theoretical part defines the concepts of old age and aging, describes the distribution of basic life needs and their satisfaction, quality of life, a description of a particular type of social services, methods and trends possibilities activation seniors, motivation to work. Project section describes the theoretical and practical training in a concrete device, which implements the Daily and temporary residence in Brno - Lisen, focuses on the description of a particular device, evaluation of needs analysis, financial, personnel and project preparation time. The aim of this work is to prepare the graduate project putting into practice reminiscence therapy. Preparation is aimed at the personal, financial and temporal aspects so that knowledge can be used for planning and implementing the project.
43
