CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Sociální problémy vnitřně přesídlených osob na příkladu Gruzie
Iveta Majerová
Olomouc 2013
CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Sociální problémy vnitřně přesídlených osob na příkladu Gruzie Téma práce: Sociální problémy vnitřně přesídlených osob na příkladu Gruzie
Iveta Majerová Vedoucí práce: Mgr. Ing. Květoslava Princová, Ph.D.
Olomouc 2013
„Prohlašuji, ţe jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě pouţitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu.“
……………………………………….. V Olomouci dne 23. 4. 2013
Děkuji paní Mgr. Ing. Květoslavě Princové, Ph.D za vedení mé absolventské práce, cenné rady a motivaci.
Obsah 1
Úvod ................................................................................................................................... 7
2
Vymezení základních pojmů .............................................................................................. 9
3
2.1
Sociální problém .......................................................................................................... 9
2.2
Vnitřně přesídlená osoba ........................................................................................... 10
Historie státního zřízení Gruzie........................................................................................ 12 3.1
4
5
Přehled konfliktů v Gruzii ......................................................................................... 13
Sociální problémy vnitřně přesídlených osob .................................................................. 16 4.1
Bydlení....................................................................................................................... 18
4.2
Nízké příjmy .............................................................................................................. 19
4.3
Nezaměstnanost ......................................................................................................... 20
4.4
Zdraví......................................................................................................................... 21
Sociální politika Gruzie .................................................................................................... 23 5.1
Integrace vnitřně přesídlených osob do gruzínské společnosti ................................. 24
5.2
Sociální programy...................................................................................................... 25
5.2.1
Program státního zdravotního pojištění.............................................................. 25
5.2.2
Peněţitá sociální pomoc ..................................................................................... 26
5.2.3
Podpora pro rehabilitaci válečných veteránů ..................................................... 27
5.2.4
Poskytování podpůrných zařízení ...................................................................... 27
5.2.5
Podpora komunikace neslyšících ....................................................................... 28
5.2.6
Denní centra ....................................................................................................... 29
5.2.7
Komunitní organizace ........................................................................................ 29
5.2.8
Zaopatření osob s duševními poruchami ............................................................ 30
5.3
6
Finanční částky vyplácené státem ............................................................................. 31
5.3.1
Státní důchody .................................................................................................... 31
5.3.2
Příspěvek na domácnost ..................................................................................... 33
5.3.3
Náhrada za mateřskou dovolenou a péči o dítě a adopci novorozeného dítěte .. 34
5.3.4
Státní podpora .................................................................................................... 35
Kazuistika ......................................................................................................................... 36 6.1
Teoretické zakotvení kazuistiky ................................................................................ 36
6.2
Kazuistika rodiny vnitřně přesídlených osob ţijících v Gruzii ................................. 37
6.2.1
Popis ţivotní situace ........................................................................................... 37
6.2.2
Identifikace rolí .................................................................................................. 39
6.2.3
Identifikace klíčových rovnováh a nerovnováh v sociálním fungování............. 40
6.2.4
Popis moţností skrze existující systém sociálního zabezpečení ........................ 41
6.2.5
Popis moţností pomoci skrze sociální sluţby .................................................... 43
7
Závěr................................................................................................................................. 45
8
Seznam pouţitých zdrojů ................................................................................................. 47
1 Úvod Gruzie se za posledních dvacet potýkala s třemi ozbrojenými konflikty, a to s Abcházií, Jiţní Osetií a Ruskem, které stále ještě nejsou zcela vyřešeny a mezi všemi zainteresovanými stranami panuje napětí, pocit ukřivdění a nesmířlivost. Nejen díky těmto konfliktům Gruzii trápí mnoho problémů, k nimţ patří například zničená infrastruktura, vysoká míra nezaměstnanosti, nízké příjmy, špatný systém sociálního zabezpečení a také rozsáhlá migrace vysoce kvalifikovaných pracovníků do zahraničí, zejména do evropských zemí, nicméně je nutno podotknout, ţe migranti svou rodinu finančně podporují, a tak jim pomáhají vyrovnat se s některými problémy způsobenými nízkými příjmy. Jednou z nejzranitelnějších skupin Gruzie jsou vnitřně přesídlené osoby. Osoby, které byly následkem konfliktu donuceny odejít z místa svého bydliště a usídlit se na jiném místě v rámci hranic daného státu. Tyto osoby tak musely opustit svůj domov, rodinu, přátele, zaměstnání, veškerý majetek a najednou se ocitly na cizím místě bez jakýchkoli prostředků. Gruzínská vláda uvolnila některé budovy, aby jim zajistila dočasné ubytování, z kterého se nakonec stalo ubytování trvalého charakteru. Kvůli neustupujícímu napětí a prakticky neprůstupným hranicím s Abcházií a Jiţní Osetií se tyto vnitřně přesídlené osoby stále nemohou vrátit do svých domovů. Nevyhovující podmínky bydlení, ohroţení zdraví, vysoká nezaměstnanost, traumatické vzpomínky a ztráta sociálních kontaktů, to jsou jen některé důvody, které z vnitřně přesídlených osob dělají jednu z nejzranitelnějších skupin obyvatel. Poznávacím cílem této absolventské práce bude představit problematiku vnitřně přesídlených osob v Gruzii, poukázat na jejich sociální problémy a moţnosti jejich řešení na konkrétním příkladu. Aplikačním cílem bude vytvoření komplexního přehledu sociálních problémů vnitřně přesídlených osob a systému sociálního zabezpečení Gruzie, který by mohl slouţit organizacím, které se zaměřují na práci s vnitřně přesídlenými osobami.
-7-
Symbolickým cílem této práce bude poukázat na sloţitost a nefunkčnost sociálního zabezpečení Gruzie při řešení některých sociálních problémů vnitřně přesídlených osob. O sociálních problémech vnitřně přesídlených osob v Gruzii se v českém prostředí nenachází mnoho dostupné literatury. Velká část práce bude čerpat z anglické literatury. K vysvětlení sociálních problémů vnitřně přesídlených osob budu čerpat zejména z Tarkhan-Mouraviho (Assessment of IDP Livelihoods in Georgia: Facts and Policies), systém sociálního zabezpečení bude popsán na základě informací zveřejněných na webových stránkách Social Service Agency. Metodou práce bude analýza dostupné literatury a webových stránek. Dále budou zpracovány rozhovory s uţivateli sluţeb organizace Society Biliki, pracovnicemi této organizace a pracovníky Social Service Centre provedené v měsících únor aţ květen v roce 2012 během zahraniční praxe. Tyto rozhovory jsou základem pro zpracování kazuistiky. V teoretické části budou nejprve definovány základní pojmy, kterými budou sociální problémy a vnitřně přesídlená osoba. Dále představím průběh a následky ozbrojených konfliktů v Gruzii, které zapříčinily přesídlení mnoha osob. V následující kapitole budou vymezeny jednotlivé sociální problémy vnitřně přesídlených osob. Poté se budu věnovat popisu systému sociálního zabezpečení, jeho jednotlivými programy a dávkami. V praktické části se pokusím ukázat sociální problémy a moţnosti jejich řešení skrze systém sociálního zabezpečení a sociálních sluţeb na konkrétním příkladu. Kazuistika tohoto případu byla provedena v únoru roku 2012 s uţivateli sluţeb organizace Society Biliki ve městě Gori v Gruzii.
-8-
2 Vymezení základních pojmů V této kapitole budou postupně vymezeny pojmy, které úzce souvisí s tématem absolventské práce. V první řadě bude vydefinován pojem sociální problém, následujícím vysvětleným termínem bude vnitřně přesídlená osoba.
2.1 Sociální problém Neexistuje univerzální, konstantní nebo absolutní definice toho, co představuje sociální problém. Spíše se za sociální problém povaţují kombinace subjektivních a objektivních kritérií, které se v různých společnostech, mezi jednotlivci a mezi skupinami ve společnosti napříč historickými obdobími různí (Mooney, Knox, Schacht, 2013, s. 2). Za sociální problém je povaţován stav, který větší počet lidí pociťují odchylku od normy, která je ve společnosti dána. Kaţdý sociální problém tedy tvoří objektivní stav a subjektivní definice. Objektivní stav je přezkoumatelný nestrannými odborníky, je to tedy ověřitelná situace. Zatímco subjektivní definice je pocit některých lidí, ţe určitý stav ohroţuje jejich zakořeněné a udrţované hodnoty (Becker podle Thompson, 2001, s. 120) Objektivní prvky sociálního problému se odkazují na existenci sociálních podmínek, které jsme si začali uvědomovat na základě našich vlastních ţivotních zkušeností, prostřednictvím vzdělávání a také prostřednictvím médií. Subjektivní prvek sociálního problému se vztahuje k přesvědčení, ţe konkrétní sociální situace škodí společnosti nebo segmentu společnosti, a ţe by měla být a můţe být změněna. Kombinací těchto objektivních a subjektivních prvků se dochází k následující definici: Sociální problém je sociální stav, který určitý segment společnosti povaţuje za škodlivý pro členy společnosti a potřebuje nápravu (Mooney, 2013, s. 2, 3).
-9-
2.2 Vnitřně přesídlená osoba Vnitřně přesídlené osoby (anglicky Internally Displaced Person – IDP’s) patří mezi nejvíce zranitelné osoby na světě. Na rozdíl od uprchlíků, vnitřně přesídlené osoby nepřekročily hranice států k nalezení útočiště, ale zůstaly ve svých domovských zemích. I kdyby uprchli ze svých domovů ze stejných důvodů jako uprchlíci, vnitřně přesídlené osoby zůstávají pod ochranou jejich vlastní vlády, a to i kdyby samotná vláda byla důvodem jejich útěku. Jako občanům jsou jim zachována jejich práva a ochrana v rámci lidských práv a mezinárodního humanitárního práva (UNHCR: Internally Displaced Person, nedatováno). Vnitřně přesídlena osoba je tedy osoba nebo skupina osob, kteří byli nuceni nebo povinni opustit svůj domov nebo místo obvyklého bydliště, a to zejména kvůli zabránění nebo v důsledku ozbrojeného konfliktu, situacím obecného násilí, porušování lidských práv a kvůli následkům katastrof a nepřekročili mezinárodně uznávané státní hranice (ICRC, 2009, s. 6). Přesunutí lidí v rámci vlastní země v důsledku války je předmětem stále rostoucího zájmu. Přímé útoky, špatné zacházení, zvýšené riziko rozdělení rodiny a oddělení dětí od ostatních členů rodiny, velké nebezpečí sexuálního násilí páchaného na ţenách a dívkách, vystavení zdravotním rizikům a omezený přístup ke zdravotní péči a dalším základním sluţbám patří mezi běţné hrozby, kterým musí vnitřně přesídlené osoby čelit. Zatímco se snaţí uspokojit vlastní základní potřeby, jsou vystavováni dalšímu nebezpečí, vzniká napětí mezi nimi a hostitelskou komunitou, jsou umísťováni do nebezpečných nebo nevhodných míst a mohou být nuceni k návratu do nebezpečných míst (ICRC, 2009, s. 4). Existují oficiální tábory pro vnitřně přesídlené osoby, ve kterých ţije obrovské mnoţství populace. Avšak tyto osady jsou jen špičkou ledovce, největší problémy jsou totiţ mimo osady, zejména v hostitelských komunitách, ve kterých se obyvatelé často potýkají s problémem zajištění vlastních potřeb, přesto se však musí uskromnit a poskytnout jídlo a přístřeší vnitřně přesídleným osobám (ICRC, 2009, s. 4). Proces přesídlení by měl sestávat ze čtyř částí. První fází je útěk z domova, následuje příchod do nových hostitelských komunit, dočasných ubytoven nebo - 10 -
uprchlických táborů. Další fází je pobyt v novém místě usídlení, který je povětšinou dlouhodobějšího charakteru. Proces by měl být ukončen zánikem stavu vnitřního přesídlení (Mooney podle Tománková, 2010, s. 14). Vnitřně přesídlená osoba je gruzínským zákonem o vnitřně přesídlených osobách definována jako osoba, která je občanem Gruzie nebo osoba bez státní příslušnosti trvale ţijící v Gruzii a která byla donucena opustit místo svého původního bydliště a byla přesídlena (v rámci území Gruzie) kvůli ohroţení ţivota svého nebo člena její rodiny, zdraví nebo svobody z důvodů agresivity cizí země, vnitřních konfliktů nebo hromadného porušování lidských práv (IDP Issue: nedatováno). Následkem konfliktu v regionu Abcházie a Tskhinvali (Jiţní Osetie) se přibliţně 251 000 lidí stalo vnitřně přesídlenými osobami. V srpnu roku 2008, po válce s Ruskou federací, se počet vnitřně přesídlených osob zvýšil o 26 000 (IDP Issue: nedatováno).
- 11 -
3 Historie státního zřízení Gruzie V této kapitole se pokusím vysvětlit historii státního zřízení Gruzie, a to zejména od konce devatenáctého století, neboť v právě v tomto období se začalo objevovat napětí mezi zeměmi dnešního Ruska, Gruzie, Abcházie a Jiţní Osetie. Následně budou popsány jednotlivé konflikty. Kavkaz se řadí mezi oblasti, které byly obydleny nejdříve, důkazem jsou různé archeologické nálezy či starořecké prameny, jako příklad je moţné uvést pověst o zlatém rounu, která se odehrává na území Kolchidy, která je dnešní Gruzií. Na Kavkaze ţije mnoho národností, coţ je zdrojem mnoha konfliktů. Navíc byl Kavkaz uţ od pradávna středem zájmu velkých mocností (perských, mongolských, ruské říše a jiných), války byly a zdá se, ţe i jsou velmi častým jevem (Darchiashvili, 2007, s. 6). V roce 1891 byla Gruzie kompletně připojena k Ruské říši. Rusové ignorovali gruzínské zvyky a tradice a snaţili se vymítit gruzínský jazyk a kulturu. V roce 1917 byla zaloţena Demokratická republika Gruzie s prozatímní vládou. Dne 26. května 1920 Rusko uznalo nezávislost Gruzie. V roce 1921 bylo Tbilisi – hlavní město Gruzie – obsazeno Rudou armádou a vláda Gruzie byla nucena uprchnout. V letech 1921 aţ 1991 byla Sovětská socialistická republika Gruzie jednou z patnácti zemí, které byly součástí Sovětského svazu (About Georgia: 2009). Gruzie byla jednou z prvních sovětských republik, které podnikly kroky k nezávislosti. Tento proces byl urychlen událostmi ze dne 9. dubna 1989, kdy sovětští vojáci brutálně potlačili mírové shromáţdění v Tbilisi a zabili 21 protestantů. V roce 1991 se uskutečnily první prezidentské volby, ve kterých zvítězil Zviad Gamsakhurdia a stal se prvním prezidentem nezávislé Gruzie. V témţe roce se proti němu konaly protesty a část inteligence se tak ocitla v opozici. Aţ do konce roku 1991 byla v Tbilisi občanská válka v plném proudu a počátkem roku 1992 byl prezident Gamsakhurdia i s jeho přívrţenci vyhoštěn z Gruzie. Po následující dva měsíce byla země řízena takzvanou „Vojenskou radou“, jejímiţ členy byli například bývalý ministr obrany, bývalý premiér a velitel milice. V březnu roku 1992 přijel z Moskvy do Gruzie Eduard Shevardnadze, aby se postavil do čela „Vojenské rady (About Georgia: 2009).
- 12 -
Další konflikty vznikly v autonomní republice Abcházie a autonomní oblasti Jiţní Osetie. S pomocí některých ruských vojenských divizí a Konfederace národů severního Kavkazu porazili gruzínské vojenské síly a stali se de facto nezávislými, avšak od té doby ani Abcházie ani Jiţní Osetie nezískaly mezinárodní uznání své nezávislosti. V roce 1995 byla přijata ústava a konaly se prezidentské a parlamentní volby. Prezidentem byl zvolen Shevardnadze, který byl do té doby vůdcem Gruzie, post prezidenta si udrţel aţ do roku 2003, kdy se konaly další volby, které však byly zfalšovány. Proti platnosti těchto voleb se konaly protesty vedené mimo jiné taky Mikheilem Saakashvilim. Bylo poţadováno odstoupení prezidenta Shevardnadzeho a opětovné konání voleb. Shevardnadze odstoupil a následující prezidentské volby vyhrál Mikheil Saakashvili, který si post udrţuje dodnes (About Georgia: 2009).
3.1 Přehled konfliktů v Gruzii Gruzínské konflikty se odehrávají na třech úrovních, a to místní, regionální a geopolitické. Gruzínsko-osetinské a gruzínsko-abchazské konflikty jsou hluboce zakořeněny v sovětských dějinách, které všechny strany interpretují po svém. Oba konflikty přerostly v rozsáhlé násilí, po rozpadu Sovětského svazu se objevily protichůdné nároky - Tbilisi chtělo zachovat územní integritu, proti tomu Abcházie a Jiţní Osetie prohlašovaly své národní sebeurčení – situace tedy nebyla udrţitelná (Frichova Grono, 2010, s. 9). Boj v Jiţní Osetii trval od ledna roku 1991 do června roku 1992. Během boje zemřelo okolo 1 000 mrtvých, několik desítek tisíc obyvatel bylo nuceno přesídlit a rozsáhlé území regionu bylo zdevastováno. Osetinci získali kontrolu nad velkou částí Jiţní Osetie, i kdyţ několik vesnic etnických Gruzínů v zóně konfliktu zůstalo pod kontrolou Tbilisi. Šachovnicové rozmístění osídlených území způsobilo problémy v oblasti bezpečnosti a správy na obou stranách. V červnu 1992 Rusko zprostředkovalo uzavření příměří, které bylo zajištěno spojením gruzínských, osetinských a ruských sil pod ruským velením (Frichova Grono, 2010, s. 9). Osetinci byli tradičně jednou z nejpočetnějších etnických skupin v Gruzii. Podle posledního sovětského sčítání v roce 1989 bylo Osetinců celkem 164
055, z toho
98 823 ţilo mimo bývalou autonomní oblast Jiţní Osetie. To se velmi změnilo
- 13 -
v důsledku etnického konfliktu v roce 1990, protoţe Osetinci ţijící v jiných regionech Gruzie násilně vysídleni nebo se jejich ţivotní podmínky natolik změnily, ţe se nakonec rozhodli přemístit do Ruska, zejména do Severní Osetie (Sordia, 2009, s. 6). Období srpna roku 1992 aţ září 1993 se vyznačuje ozbrojeným konfliktem v Abcházii (Frichova Grono, 2010, s. 9). Rozhodujícím faktorem konfliktu byl etnický prvek, nicméně důvodem války byl zejména nárůst nacionalistických nálad obou společností. Zatímco komunistická vláda Ruska vţdy dokázala napravit vzrůstající napětí jedné nebo druhé strany poskytnutím výhod nebo ústupků té straně, která byla v pozici stěţovatele, nezkušená gruzínská vláda však dělala jednu chybu za druhou, a to zejména ve vztahu k jiným národnostem ţijícím na území Gruzie (Darchiashvili, 2007, s. 15). Konflikt zanechal 8 000 mrtvých, 18 000 zraněných a abchazskou infrastrukturu v troskách. Přibliţně 250 000 lidí, převáţně etnických Gruzínů, bylo přesídleno, naprostá většina z nich nebyla schopna návratu, výjimkou bylo nejjiţnější území Abcházie – Gali. Abchazští vojáci získali kontrolu nad celým územím bývalé autonomie, s výjimkou soutěsky Kodori. Jednání mezi stranami probíhalo pod vedením Spojených národů aţ do konfliktu v srpnu roku 2008. Od devadesátých let je politická a bezpečnostní situace zajištěna tak, aby konflikty zůstaly „benigní“ nebo „zmrazené“. Příměří se z velké části drţelo v prvním desetiletí od jeho uzavření, ačkoli bezpečnost a dodrţování lidských práv na obou stranách konfliktu zůstaly nejisté (Frichova Grono, 2010, s. 9, 10). Působení Ruska v separatistických územích Gruzie a politika asertivního řešení konfliktu před válkou v srpnu roku 2008 se staly novými zdroji konfliktu k jiţ existujícím příčinám, hluboce zakořeněným křivdám a napětí mezi Gruzíny, Abcházci a Osetinci. Ale gruzínsko-ruský konflikt sahá mnohem dál. Napětí mezi Gruzií a Ruskem se prohloubilo, kdyţ Gruzie vystoupila ze Sovětského svazu a vyhlásila nezávislost
v roce
1991.
Gruzie,
dotčena
smrtícím
násilím
spáchaném
na
protisovětských demonstrantech v dubnu roku 1989 ve Tbilisi, hledala nejrychlejší moţný způsob, jak se co nejrychleji separovat od Sovětského svazu. Autonomní republiky a regiony Gruzie doufaly v podporu Moskvy, neboť byly zcela vyčerpány rostoucím gruzínským nacionalismem. Kdyţ vypukly boje v Jiţní Osetii a Abcházii, mnoho aktérů – od dobrovolníků ze severního Kavkazu aţ po nezávisle orientované - 14 -
armády z jiţní části Ruska – přispělo k vítězství separatistů v obou konfliktech. Moskva zprostředkovala příměří a převzala roli mírových sil. Avšak postupem času její politicko-ekonomické a vojenské investice do Abcházie a Jiţní Osetie narušily její nestrannost (Frichova Grono, 2010, s. 10). Vztahy mezi oběma zeměmi se propadly na nebývalé minimum poté, co se dostal k moci Mikheil Saakashvili. Ten chtěl změnit dosavadní politiku řešení konfliktů a snaţil se o rychlou integraci do NATO a Evropské unie. Období v letech 2004 – 2008 bylo poznamenáno bezpečnostními a diplomatickými incidenty mezi oběma zeměmi. V dubnu a květnu roku 2008 byly do Abcházie nasazeny ruské vojenské jednotky, které byly údajně mírovými silami, a vojenská technika, coţ vyvolalo velké obavy o bezpečnost v Tbilisi (Frichova Grono, 2010, s. 10). Konflikt naplno vypukl v srpnu roku 2008. Po vybudování ruských vojsk na severním Kavkaze se rapidně zhoršila bezpečnost v Jiţní Osetii. Tbilisi zahájila vojenskou operaci proti Moskvě a poté rychle spěchala „pomoci ruským občanům“ v Jiţní Osetii. Rusko přesunulo velký počet svých vojsk do Abcházie a Jiţní Osetie a později i hlouběji do gruzínského území. Gruzínská armáda byla rozptýlena. Rusko okupovalo gruzínské území aţ do staţení se zpět do Abcházie a Jiţní Osetie, a to na základě dohody o příměří. Konflikt měl tragické následky: stovky civilistů zahynulo, asi 30 000 osob bylo přesídleno a nemohlo se vrátit do svých domovů. Rusové, Gruzíni a Osetinci porušili válečné zákony, zanechali po sobě tisíce obětí násilí a zneuţívání. Došlo k váţnému poškození infrastruktury a civilního majetku. Dosáhnutí cíle smíření mezi etnickými skupinami není v dohledné budoucnosti (Frichova Grono, 2010, s. 10).
- 15 -
4 Sociální problémy vnitřně přesídlených osob V této kapitole budou představeny sociální problémy Gruzie a zejména vnitřně přesídlených osob. Nejprve se pokusím popsat vývoj sociálních problémů od rozpadu Sovětského svazu. Poté se budu věnovat popisu jednotlivých sociálních problémů vnitřně přesídlených osob v oblasti bydlení, nízkých příjmů, nezaměstnanosti a zdraví. Od
roku
1990
byla
Gruzie
v procesu
dlouhodobé
postkomunistické
transformace, procházela systémovými změnami, změnami výrobních struktur a politického a ekonomického chování. V důsledku této vleklé politickoekonomické situace, etnických a územních konfliktů a slabosti státu zůstávala kvalita ţivota v Gruzii stále špatná a značná část populace znevýhodněná. V posledních letech však Gruzie zaznamenávala určité úspěchy ve vývoji, jako jsou například rychle rostoucí zahraniční investice, stabilní HDP, či radikální sníţení korupce. V letech 2000 aţ 2008 prudce stoupal měsíční příjem na obyvatele. Aţ do roku 2008 si Gruzie udrţovala silnou ekonomickou výkonnost, avšak díky válce s Ruskou federací se gruzínská ekonomika zaznamenala silné nárazy. Nicméně ani na ekonomické úspěchy Gruzie do roku 2008 chudobu nezmírnily a míra nezaměstnanosti a sociální nerovnosti zůstaly vysoké. Naprostá většina obyvatel z těchto úspěchů neměla ţádný prospěch. Měsíční příjem více neţ poloviny obyvatel zůstal natolik nízký, ţe jeho částka dosahovala jen poloviny existenčního minima. Ačkoli se měsíční příjem zvýšil během let 2000 aţ 2007, jeho výše stále zůstala pod hranicí ţivotního minima. V roce 2004 byla částka ţivotního minima muţe v produktivním věku vypočítána na 84,3 lari, v roce 2007 tato částka činila 118,6 lari (Tarkhan-Mouravi, 2009, s. 8, 9). Chudoba úzce souvisí s nedostatečnými pracovními příleţitostmi. Dalším faktorem, který přispívá k nízké kvalitě ţivota v Gruzii, je nedostatečné zajištění pohodlného bydlení obyvatelstva. Většina bytů a obytných domů bylo postaveno před rokem 1941 a jen 4 % byla postavena po roce 1990. 98 % bytů je napojených na dodávku elektrické energie, 46 % má dodávku přírodního nebo kapalného plynu, 58 % bytů má přívod vody, 46 % bytů je napojeno na kanalizaci a 29 % z nich je vybaveno vanou nebo sprchovým koutem. Vzhledem k uspěchané a rozsáhlé bytové privatizaci v raných devadesátých letech stát jen zřídka zasahoval do výstavby a úpravy bydlení nejchudších vrstev obyvatelstva (Tarkhan-Mouravi, 2009, s. 10). - 16 -
Migrace se stává velmi častým a oblíbeným způsobem řešení špatné sociální a ekonomické situace. Tradičně se Gruzíni vyhýbali migraci a jen velmi malá část obyvatel ţila v zahraničí. Nicméně od počátku devadesátých let dvacátého století se stovky lidí v produktivním věku z důvodů nestabilní politické situace a ekonomické krize rozhodlo opustit Gruzii a vydat se do zahraničí, ve kterém by jim nehrozilo nebezpečí, mohli by si zajistit obţivu, měli by větší příleţitosti k seberealizaci nebo lepšímu vzdělávání. Dle odhadů Gruzie ztratila asi pětinu obyvatel díky migraci a asi 10 % rodin v Gruzii má alespoň jednoho člena, který ţije v zahraničí. Bývalou nejčastější cílovou destinací bylo Rusko, avšak v dnešní době se jí stávají evropské země, a to zejména kvůli vyššímu platovému ohodnocení a zhoršujícím se podmínkám v Rusku. Vysoká emigrace zapříčinila ztrátu vysoce kvalifikovaného obyvatelstva Gruzie. Nárůst remitence, která vysoce přesahuje míru HDP, se však stala zásadní pro ekonomické ţivobytí mnoha Gruzínů (Tarkhan-Mouravi, 2009, s. 10). Důvodem pro migraci vnitřně přesídlených osob v dnešní době není donucení nebo jiný druh tlaku, ale tíţivé sociální situace a nezaměstnanost. Jako jeden ze způsobů, jak se s touto situací vyrovnat a překonat ji je přesun do Severní Osetie. Dnes má spoustu vnitřně přesídlených osob z Jiţní Osetie příbuzné ţijící v Severní Osetii, a tak se za rodinou často stěhují právě tam, protoţe je pro ně jednodušší začít nový ţivot v prostředí, kde mají jisté zázemí. Ti, co nemají příbuzné v Severní Osetii, se snaţí zlepšit své ţivotní podmínky zejména tím, ţe se stěhují do velkých gruzínských měst, pokud neemigrují do jiných částí Ruska. Podobné trendy však lze vypozorovat i mezi gruzínskými obyvateli vesnic, kteří stejně jako Osetinci, chtějí uniknout z obtíţných venkovských podmínek, a tak se stěhují do velkých měst, a to nejčastěji do Tbilisi. (Sordia, 2009, s. 13). Po válce v srpnu roku 2008 byli „nové“ vnitřně uprchlé osoby ubytovány v kolektivních střediscích spolu se „starými“ vnitřně uprchlými osobami. Naprostá většina nových uprchlíků se brzy mohlo vrátit do svých domovů, především v oblastech přilehlých k Jiţní Osetii a městu Gori. Kromě toho, ti, co se v dohledné době nebyli schopni vrátit do svých domovů, měli vyhlídku vyuţití individuálního bydlení. Na rozdíl od „starých“ vnitřně přesídlených osob měli strávit v kolektivních centrech jen pár měsíců. Zatímco první vlna vnitřně přesídlených osob pocházela především
- 17 -
z Abcházie, tato pocházela zejména z Jiţní Osetie a přilehlých oblastí (TarkhanMouravi, 2009, s. 13). Ačkoli jsou „nově“ vnitřně přesídlené osoby velmi zranitelnou skupinou, nesmí se zapomínat na ty, co byli přesídleni na počátku devadesátých let, neboť je zaráţející, ţe uţ od této doby uběhlo mnoho let a ţivotní podmínky velké části těchto lidí se nelepší, ba naopak se jejich situace neustále zhoršuje, coţ vede k pocitům frustrace, beznaděje, fatalismu a pasivitě (Tarkhan-Mouravi, 2009, s. 17). Klíčové dimenze zranitelnosti vnitřně přemístěných osob jsou sníţená kapacita domácností rozvíjet a udrţovat své zvládací mechanismy, nejistá budoucnost, špatné podmínky bydlení, nízký příjem, nezaměstnanost, narušení sociálních a ekonomických sítí a traumatizace (Tarkhan-Mouravi, 2009, s. 21).
4.1 Bydlení Ţivotní podmínky ve většině kolektivních středisek jsou velmi špatné a jejich obyvatelé jsou povaţováni za nejzranitelnější vnitřně přesídlené skupiny. Kolektivní střediska byly původně nebytové prostory, jako například hotely, školy, školy, nemocnice nebo továrny a měly poskytnout jen dočasné útočiště, avšak dočasných útočišť se stalo trvalé obydlí. Mnoho z těchto budov má rozbitá okna, prosakující střechy a cementové podlahy, narušenou kanalizaci, v zimě bávají budovy vlhké a studené a v létě naopak velmi horké, bydlení zde je zdraví nebezpečné. Tyto budovy často nenaplňují ani minimální standardy, například nedostatečný přístup k vodě, rodiny často sdílejí jeden kohoutek, který můţe být venku. Kolektivní střediska mohou být často postaveny daleko od sociální infrastruktury a jsou izolovány od okolí. Většina z těchto center je přeplněných a jejich průměrná obytná plocha je dvakrát menší neţ obytná plocha většiny populace. Nejhorší situace je nejspíše v kolektivních střediscích na vesnici, ve kterých má jen 6 % přístup k toaletám a asi 30 % má přístup ke kuchyni (Tarkhan-Mouravi, 2009, s. 23).
- 18 -
4.2 Nízké příjmy Chudoba se dá povaţovat za největší pohromu vnitřně přesídlených osob, stejně tak i pro další obyvatelstvo Gruzie, avšak jsou zde faktory, které činí chudobu vnitřně přesídlených osob váţnější, a je sloţitější s ní bojovat. Mezi tyto faktory patří výše zmíněné bytové podmínky, ale také skutečnost samotného přemístění a narušení sociálních vztahů v důsledku vleklého přemístění. Nejvíce znevýhodnění se zdají být lidé ţijící v kolektivních střediscích, neboť z důvodů izolace těchto středisek, je pro vnitřně přemístěné osoby mnohem náročnější najít si zaměstnání. Také je třeba mít na paměti, ţe většina vnitřně přemístěných osob pocházející z Jiţní Osetie přišlo a usadilo se v ekonomicky nejvíce deprimovaném místě Gruzie, a proto se po přemístění jejich stav mnohem zhoršil (Tarkhan-Mouravi, 2009, s. 25). Jedním z důleţitých indikátorů ekonomického statusu je vlastnictví předmětů s dlouhou ţivotností, jako jsou televize, ledničky, mobilní telefony, coţ taktéţ poukazuje na horší podmínky bydlení lidí ţijících v kolektivních centrech. Je také třeba brát v potaz značné regionální rozdíly, vnitřně přesídlené osoby ţijící v kolektivních centrech v Tbilisi mají lepší přístup k zaměstnání, neţ ostatní. Alarmující je fakt, ţe kaţdá šestá domácnost vnitřně přesídlených osob povaţuje svou situaci za velmi špatnou a neustále hladoví. Téměř polovina domácností uvádí, ţe jejich prostředky stačí pouze na výţivu (Tarkhan-Mouravi, 2009, s. 25). Dalším problémem je špatný přístup k vytápění (v případě dřeva a zemního plynu) nebo je velmi drahá (v případě elektřiny). Obecně platí, ţe chudoba, která pro mnohé vnitřně přesídlené osoby znamená zejména špatná úroveň bydlení, vede k mnoha nedostatkům, které mají negativní dopad ne psychickou podobu člověka. Například některé vnitřně přesídlené osoby mají špatný přístup k hygienickým materiálům, coţ velmi negativně ovlivňuje zejména ţeny a dívky. Nedostatek oblečení můţe děti demotivovat k učení nebo zamezují docházení do školy. Nedostatek příleţitostí k seberealizaci a volnočasovým aktivitám v období, které je určující ve vývoji člověka, můţe vést k pasivitě, závislosti na pomoci, delikvenci a depresím (Tarkhan-Mouravi, 2009, s. 26).
- 19 -
4.3 Nezaměstnanost Hlavní příčinou chudoby je nezaměstnanost. Mnoho vnitřně přesídlených osob se snaţí zabezpečit si obţivu, protoţe pracovní příleţitosti jsou velmi vzácné. Nedostatek příleţitostí k zajištění stálého příjmu způsobuje, ţe většina vnitřně přesídlených osob spoléhá na drobné obchodování, peníze, které jim posílají členové rodin ţijící v zahraničí (remitence). Jak čas ubíhal, závislost vnitřně přesídlených osob na vnější pomoci se zvýšila, a přispěl k jejich pasivitě (Tarkhan-Mouravi, 2009, s. 27). Další otázkou, která by se měla zohlednit, je přístup k půdě. Vnitřně přesídlené osoby, které mají přístup k půdě, nemusí mít nutně zajištěné ţivobytí, neboť půda nemusí být úrodná, a pokud úrodnou půdu rodina k dispozici má, pak to neznamená, ţe mají zdroj adekvátní obţivy (Tarkhan-Mouravi, 2009, s. 27). Jednou z největších překáţek zapojení vnitřně přesídlených osob do malého podnikání je nízká dostupnost úvěrů, to vše zhoršuje nedostatek informací. Existuje několik organizací, které přidělují granty nebo poskytují úvěry a některé banky poskytují úvěry s jistými zárukami a zajištění. Nicméně vnitřně přesídlené osoby tohoto vyuţívají jen zřídka, a to zejména proto, ţe neví o jejich existenci nebo mají pocit, ţe se granty a úvěry rozdělují nespravedlivě. Navíc mnohým potenciálním ţadatelům chybí dovednosti psaní obchodních plánů nebo projektových návrhů (Tarkhan-Mouravi, 2009, s. 27). Jistě, problém nezaměstnanosti se týká celé společnosti. Situaci zhoršuje také fakt, ţe neexistuje ţádná státní politika vytváření pracovních míst, odborného vzdělávání nebo rekvalifikace (Tarkhan-Mouravi, 2009, s. 28). Určit, jaká je v Gruzii míra nezaměstnanosti, je docela sloţité. Většinu zaměstnaných osob tvoří tzv. „samozaměstnavatelé“, coţ mohou být například trhovci, stánkoví prodavači nebo zemědělci. Samozaměstnavatelé nemají stálý měsíční příjem. Dle statistik je nejvyšší míra nezaměstnanosti ve Tbilisi, v zemědělství je míra nezaměstnanosti niţší. Tyto údaje ukazují, ţe gruzínské obyvatelstvo si hledá různé formy obţivy samo a nespoléhá se na stát. Velký počet osob je zaměstnaných v rozpočtových organizacích, které si nemohou dovolit vyplácet vyšší platy. V dnešní době
navíc
dochází
k propouštění,
zejména - 20 -
kvůli
ekonomické
krizi.
Míra
nezaměstnanosti v roce 2011 dosahovala 15,1 % (Gruzie:Ekonomická charakteristika země: 2013).
4.4 Zdraví Zdraví je jedním z nejdůleţitějších aspektů ţivota vnitřně přesídlených osob a úzce souvisí s lidským kapitálem. Zatímco dobrý zdravotní stav je důleţitým přínosem, špatný zdravotní stav nebo postiţení můţe přivést rodinu a domácnost k bídě a zranitelnosti. Vzhledem k nezdravému ţivotnímu stylu, nízké kvalitě ţivota, neustálému stresu způsobeným nejistou budoucností a dopadem traumatických vzpomínek, coţ vše navíc zhoršuje nedostatek přístupu ke kvalitním zdravotnickým sluţbám, nemocnost vnitřně přesídlených osob je vyšší, neţ u ostatního obyvatelstva (Tarkhan-Mouravi, 2009, s. 29). Zejména ţivotní a hygienické podmínky v kolektivních střediscích by mohly vést k různým nemocem, například tuberkulóze, hepatitidě, kardiovaskulárním chorobám, depresím a mnohým dalším. Vnitřně přesídlené osoby navíc čelí větší hrozbě pohlavně přenosných chorob, velmi vysoký je počet registrovaných osob HIV pozitivních. Jedním z důvodů většího zastoupení vnitřně přesídlených osob mezi HIV pozitivními se zdá být skutečnost, ţe špatné ţivotní podmínky, chudoba, nízké sebevědomí a nedostatek příleţitostí jsou spojeny s drogovou závislostí muţů ţijících v kolektivních střediscích (Tarkhan-Mouravi, 2009, s. 29, 30). Špatné ţivotní podmínky, traumatické vzpomínky, nejistá budoucnost a finanční starosti působí nápor na psychiku dospělých, coţ silně ovlivňuje také děti, způsobují deprese a psychotické nemoci. Mezi mnohé problémy, jimţ čelí vnitřně přesídlené osoby, vedou k extrémnímu stresu, beznaději a bezmocnosti. Mezi muţi se tak zvyšuje míra uţívání alkoholu a agresivita. U dětí se objevuje strach, deprese, letargie nebo hyperaktivita (Tarkhan-Mouravi, 2009, s. 30). Katastrofální dopad psychický a fyzický vývoj a budoucnost dětí a adolescentů vnitřně přesídlených osob můţe mít nedostatek věnování pozornosti jejich potřebám. Špatné ţivotní podmínky nejsou jen problémy samy osobě, ale mohou také bránit a poškodit jejich vzdělávání a socializaci. Časté stěhování z místa na místo zapříčiňuje,
- 21 -
ţe se dítě musí neustále adaptovat na nové prostředí, novou školu, nové spoluţáky (Tarkhan-Mouravi, 2009, s. 31). Následkem války utrpěl vzdělávací systém, několik škol bylo poškozeno, některé byly dočasně uzavřeny a vyuţity jako dočasné bydlení pro vnitřně přesídlené osoby. Mnohé školy musí vést dvojité směny ve vyučování pro nadbytek dětí, mnohé školky jsou silně omezeny, protoţe jsou stále vyuţívány jako obydlí pro vnitřně přesídlené osoby (Tarkhan-Mouravi, 2009, s. 31). Nedostatek soukromí a místa v kolektivních střediscích činí studování dětí velmi obtíţným, mnohé děti se stydí pozvat si kamarády na návštěvu domů, protoţe by tak viděli podmínky, ve kterých ţijí. Dětem je také často líto, ţe jejich rodiče nemají peníze na zaplacení mimoškolních aktivit (Tarkhan-Mouravi, 2009, s. 32). Zvláště zranitelné jsou vnitřně přesídlené děti, které jsou mentálně nebo tělesně postiţené, stejně tak i ty, co nemají rodičovský dohled a péči. Osiřelé děti nebo ty, co byly jinak zbaveny péče dospělého, jsou zvláště zranitelné vůči vykořisťování a zneuţívání, mohou být nuceny vzdát studia a hledat si práci, aby uţivili sebe a mladší sourozence. Je zde také zvýšené riziko zapojení dětí do nelegální práce, či se mohou stát oběťmi obchodování s lidmi, mohou začít uţívat drogy, stát se delikventními nebo být trestně činnými (Tarkhan-Mouravi, 2009, s. 34).
- 22 -
5 Sociální politika Gruzie V této kapitole bude popsána sociální politika Gruzie. Kapitola je členěna do několika podkapitol, postupně bude věnována pozornost integraci vnitřně přesídlených osob do gruzínské společnosti, sociálním programům a jednotlivým dávkám, které Gruzie svým občanům vyplácí. Aţ do roku 2007 Gruzie neměla ţádný státní dokument, který by reflektoval problémy vnitřně přesídlených osob a definoval přístupy k jejich řešení. Při plánování a realizaci programů pro vnitřně přesídlené osoby se gruzínská vláda, mezinárodní organizace a místní nevládní organizace setkali s nedostatkem koordinovaného a komplexního přístupu k řešení problému vnitřně přesídlených osob. To mělo za následek nedostatečné věnování pozornosti zájmům a potřebám vnitřně přesídlených osob a bylo tak obtíţné vytvořit trvalé a udrţitelné řešení jejich situace (IDP Issue: nedatováno). Dne 23. února roku 2006 byla zaloţena Státní komise (State Commission), která měla za cíl vypracovat státní strategii pro vnitřně přesídlené osoby, k přípravě doporučení a organizaci a implementaci zpracované strategie. Vypracovaná strategie byla schválena v roce 2007 a představovala přístup gruzínské vlády k řešení problému vnitřně přesídlených osob. Určeny byly dva hlavní cíle státu: vytvoření podmínek pro důstojný a bezpečný návrat vnitřně přesídlených osob a podpora vnitřně přesídlených osob, které se spontánně vrátili do místa svého trvalého bydliště; a druhým cílem byla podpora důstojných ţivotních podmínek vnitřně přesídlených osob a jejich integrace do společnosti. Vedoucí úlohu, odpovědnost a koordinační funkci při vypracování programů stanovených ve strategii, stejně jako sledováním výsledků jejich realizace, bylo pověřeno Ministerstvo pro uprchlíky a jejich ubytování (IDP Issue: nedatováno). Zaopatření vnitřně přesídlených osob s trvalým řešením bydlení a jejich socioekonomická integrace se staly hlavními cíli gruzínské vlády v posledních dvou desetiletích. Více neţ osmnáct let ţijí vnitřně přesídlené osoby v takzvaných kolektivních střediscích, coţ jsou bývalé administrativní budovy, které byly ve špatném stavu s nedostatečným přístupem k vodě a hygienickým zařízením a elektřině. Od roku 2009 vláda spolu s mezinárodními organizacemi učinila několik důleţitých kroků ke - 23 -
zlepšení ţivotních podmínek vnitřně přesídlených osob. Během let 2010 a 2011 bylo pro vnitřně přesídlené osoby ţijící v kolektivních střediscích, které byly ve velmi špatném stavu, postaveno 64 nových bytových domů a v roce 2012 byla zahájena výstavba dalších 12 bytových domů (IDP Issue: nedatováno). V současné době bylo od roku 2007 zaopatřeno 28 861 rodinám vnitřně přesídlených osob trvalé řešení bydlení. Alternativním řešením situace jsou obnovy kolektivních středisek a privatizace, převádění nevyuţitých budov na byty a jejich přerozdělování vnitřně přesídleným osobám, budování nových osad (settlement) chatového typu, nákup domů ve vesnicích, peněţní pomoc – takzvané kompenzace, a nově postavené obytné bloky. Předpokládá se, ţe v tomto roce bude mít dalších 6 000 rodin vyřešenou situaci trvalého bydlení. Ubytovací proces stále trvá a bude pokračovat, dokud všechny rodiny vnitřně přesídlených osob nebudou mít trvalé bydlení. Vytvořením důstojných podmínek vnitřně přesídleným osobám aţ do jejich návratu je hlavním cílem ministerstva (IDP Issue: nedatováno).
5.1 Integrace vnitřně přesídlených osob do gruzínské společnosti Za sovětské éry byli Osetinci integrováni do gruzínské společnosti lépe neţ jakákoli jiná etnická skupina. Vezmou-li se znalost gruzínského jazyka, frekvence kontaktu s Gruzíny a uzavírání sňatků s Gruzíny jako definující kritéria integrace, ukáţe se, ţe úroveň integrace byla stejně vysoká jako mezi Osetinci v Jiţní Osetii jako v různých regionech Gruzie. V důsledku konfliktu začalo vzrůstat odcizení, kaţdodenní interakce se sníţila a gruzínský jazyk Osetinci nahradili ruštinou. Nicméně v některých regionech Gruzie interakce nadále pokračuje. Vysokou úroveň integrace je moţné vidět v regionu Shida Kartli, ve kterém ţije největší počet Osetinců. Osetinci ţijící v tomto regionu často přestávají mluvit svým jazykem, tím uţ hovoří spíše jen starší lidé, běţnější je jazyk gruzínský. Je nutné říci, ţe charakteristiky osetinské identity jsou v mnoha vesnicích uţ ztraceny, znalost původu Osetinců je ale zachována. Pokud budou stávající integrační procesy pokračovat, můţe se stát, ţe osetinská populace v Shida Kartli zcela ztratí svou identitu. Kromě jasného uţívání osetinského jazyka je moţné sledovat také tendence měnit si příjmení na gruzínské (Sordia, 2009, s. 9 - 11).
- 24 -
V jiných regionech Gruzie je situace odlišnější. Například v Regionu Kazbegi je míra interakce niţší, identita Osetinců je mnohem více zachována. Ta se odráţí zejména v míře zachování znalosti osetinského jazyka, a to i mezi mladší generací. Niţší úroveň integrace v jiných regionech a menších vesnicích Gruzie lze vysvětlit tím, ţe v těchto místech ţijí více izolovaně, v regionu Shida Kartli dochází k větší a časté interakci s gruzínským obyvatelstvem (Sordia, 2009, s. 12).
5.2 Sociální programy Zde budou postupně popsány jednotlivé sociální programy, které by občanům měly zajišťovat pocit ochrany státem. Součástí sociálních programů jsou bezplatné zdravotnické sluţby pro určité vrstvy obyvatelstva, peněţitá pomoc pro sociálně slabé rodiny a dále zřizování a vedení sociálních sluţeb zejména pro osoby s tělesným nebo mentálním postiţením
5.2.1 Program státního zdravotního pojištění Program státního zdravotního pojištění obyvatelstva si klade za cíl poskytnout příjemcům příleţitost, aby se cítili chráněni, a zajistit bezplatné zdravotnické sluţby (Social Health Insurance Program: nedatováno). Program státního zdravotního pojištění slouţí (Social Health Insurance Program: nedatováno): rodinám, které jsou zapsány v databázi sociálně slabých rodin, a skóre jejich hodnocení nepřesahuje 70 000 bodů, rodinám, které byly nuceny opustit své trvalé bydliště po ozbrojeném útoku Ruské federace proti Gruzii 6. srpna 2008 a přemístit se v rámci území Gruzie a byly ubytovány v obytných oblastech, které byly zakoupeny, opraveny nebo nově postaveny státem nebo jinými právnickými osobami, dětem vyrůstajícím v dětských domovech, malých rodinných domovech a školních penzionech,
- 25 -
příjemcům péče státní agentury Ministerstva práce, zdraví a sociálních věcí, vychovatelům a vyučujícím zaměstnaných v odvětvích péče státní agentury Ministerstva práce, zdraví a sociálních věcí, dětem, které jsou v pěstounské péči nebo v procesu reintegrace, jejichţ rodiny dostávají reintegrační příspěvek nebo kompenzaci za adopci (pěstounská péče), veřejným umělcům, malířům a laureátům Rustaveli premium, učitelům středních škol v Gruzii, administrativně technickým pracovníkům veřejných škol v Gruzii, pedagogům veřejných škol zapsaných do systému Ministerstva školství a vědy Gruzie, kde je naplňován stravovací provoz, učitelům státních obecných škol umístěných na území Gali autonomní republiky Abcházie, vychovatelům a pedagogům zaměstnaným v odvětví Agentury státní péče, od června roku 2011 jsou příjemci pomoci také rodiny ţijící poblíţ okupovaného území Abcházie.
5.2.2 Peněžitá sociální pomoc Na peněţitou sociální pomoc má nárok kaţdá rodina, jejíţ hodnocení v databázi sociálně slabých rodin nepřesáhne 57 000 bodů. Pokud je skóre rodiny niţší neţ 57 001 bodů, pak je pomoc přidělována následovně (Pecuniary Social Assistance: nedatováno): v případě rodin s jedním členem – 30 lari, v případě rodiny se dvěma a více členy – 30 lari nejstaršími členu rodiny a kaţdému dalšímu 24 lari. - 26 -
Nárok na dávku nemají členové rodin, kteří jsou ve výkonu trestu, osoby zaslány na nedobrovolnou léčbu, osoby odvedené do vojenské sluţby, osoby ţijící mimo zemi déle neţ tři měsíce, osoby ţijící v institucionálních subjektech a plně závislé na státu. Dávka nesmí být vyplácena rodinám, které dostávají měsíční příspěvek uprchlíků a pomoc v domácnosti (Pecuniary Social Assistance: nedatováno).
5.2.3 Podpora pro rehabilitaci válečných veteránů Nárok na podporu mají váleční veteráni registrovaní v databázi vedené Oddělením pro záleţitosti válečných veteránů jednotného štábu ozbrojených sil Gruzie. Náklady na sluţby veteránům nejsou vyšší neţ 250 lari. Válečným veteránům jsou poskytnuty sluţby (Support for Rehabilitation of War Veterans: nedatováno): konzultace s lékařem – specialistou, fyzioterapeutické a laboratorní vyšetření, výkony lázeňských procedur, provádění postupů zdravotní tělesné výchovy a manuální terapie.
5.2.4 Poskytování podpůrných zařízení a) Poskytování invalidních vozíků a ortopedických pomůcek Na poskytnutí invalidních vozíků a ortopedických pomůcek má nárok občan Gruzie se zdravotním postiţením. Osoby se zdravotním postiţením mohou v rámci tohoto státního programu obdrţet poukázku na (Provision of Wheelchairs and Prosthetic-Orthopedic Equipment: nedatováno): invalidní vozík, protetické a ortopedické vybavení, kochleární implantát. b) Poskytování naslouchadel
- 27 -
Na naslouchadla má nárok osoba se sluchovým postiţením vyţadující naslouchadla. Rozhodnutí o nároku na naslouchadla vydává Social Service Agency. V rámci tohoto programu jsou poskytovány následující sluţby (Provision of Hearing Devices: nedatováno): nákup a prodej sluchových pomůcek, nasazení sluchových zařízení, poskytování doporučení, konzultace a technických sluţeb související s uţíváním těchto naslouchadel, záruční lhůtu naslouchacího zařízení minimálně 12 měsíců. c) Kochleární implantát Kochleární implantát se vydává zcela neslyšícím a hluchoněmým dětem ve věku od 6 let, stejně tak i osobám, kteří tento věk překročily, avšak děti ve věku mezi 5 a 6 lety mají přednostní právo. Poskytování kochleárních implantátů zahrnuje jejich nákup a výdej příjemcům, kteří je potřebují. Hodnota kochleárního implantátu nakoupeného v rámci tohoto státního programu nesmí přesáhnout hodnotu 28 500 lari (Cochlear Implant: nedatováno).
5.2.5 Podpora komunikace neslyšících Tento program je zaměřen na podporu sociální integrace hluchoněmých lidí ţijících v Gruzii, a to prostřednictvím tlumočníků do znakové řeči. Tento program zahrnuje zejména (Support for Communication of the Deaf: nedatováno): zveřejňování informací o sluţbě tlumočníků ve veřejných institucích, jako jsou orgány místní samosprávy, civilní soudy Gruzie, policejní oddělení Ministerstva spravedlnosti a právnické osoby veřejného práva podřízené Ministerstvu práce, zdravotnictví a sociálních věcí Gruzie – Social Service Agency, informování
hluchoněmých
lidí
o poskytovaných
prostřednictvím tlumočníků do znakové řeči. - 28 -
sluţbách
Poskytovatel sluţeb je Svaz neslyšících Gruzie, který předkládá zprávu o proběhnutých operacích, ve kterém je zveřejněn seznam sluţeb tlumočníků poskytovaných cílové skupině. Poskytované sluţby tlumočníků jsou financovány státem (Support for Communication of the Deaf: nedatováno).
5.2.6 Denní centra Sluţby denních center zahrnují (Day Centers: nedatováno): jídlo dvakrát denně (s výjimkou víkendů a svátků), jedno z nich musí být třísloţková večeře, zajišťování potřeb příjemců pomoci, podpora rozvoje domácnosti a odborných schopností příjemců, zajištění
začlenění
příjemců
pomoci
do
kulturních
a sportovně
rekreačních aktivit, výuka práce s časem a jeho organizace, efektivní komunikace, dělání rozhodnutí, účast v rozhodovacím procesu a schopnosti řešení problémů nenásilnou cestou, organizace ambulantní lékařské a psychologické sluţby, organizace vzetí příjemce do centra a jeho návrat zpět (v případě klienta se zdravotním postiţením), návrh a realizace individuálních habilitačních a rehabilitačních programů, příprava příjemců pomoci na vzdělávání.
5.2.7 Komunitní organizace Komunitní organizace osob se zdravotním postiţením je optimálním prostředím pro lidi se zdravotním postiţením, které slouţí k podpoře jejich integrace do společnosti. Příjemcům pomoci zařazeným do komunitní organizace je poskytováno
- 29 -
ubytování, denní sluţby, a jídlo třikrát denně. Příjemci pomoci v komunitních organizacích mají moţnost rozvíjet své pracovní dovednosti vzhledem ke svým individuálním moţnostem a přáním. Trénink pracovních dovedností je poskytován v oblastech zemědělství (zahradnictví, vinařství), chov dobytka, zpracovávání produktů, truhlářství, malování, sochařství, rytí, ruční práce, činnosti v domácnost (mytí nádobí, uklízení a podobně) a pekařství (Community Organizations: nedatováno). Sluţby komunitní organizace jsou určeny dětem ţijícím ve specializovaných čtyřiadvacetihodinových institucích pro děti se zdravotním postiţením nebo osobám ve věku 18 let a starším, kteří ţijí v penzionech pro osoby se zdravotním postiţením. Náklady na poskytování sluţby komunitní organizace jsou hrazeny prostřednictvím voucherů, které jsou financovány v rámci 12 měsíců a sestávají z kupónů příslušných měsíců. Denní platba stanoveného kupónu činí 15 lari (Community Organizations: nedatováno).
5.2.8 Zaopatření osob s duševními poruchami Program je určen osobám starším osmnácti let se zdravotním postiţením, demencí způsobenou vrozenou nebo získanou duševní nemocí, stejně tak i lidé s mentálním postiţením vyţadující sluţby stanovené v programu. V rámci programu zaopatření osob s duševními poruchami jsou poskytovány následující sluţby (Provision of People with Mental Disorders with Asylums: nedatováno): denní sluţby s nejméně třemi jídly za den, péče
o příjemce
pomoci
a vytváření
a plnění
individuálních
rehabilitačních programů, trénink domácích prací, zajištění odpovídající lékařské pomoci a psychologické sluţby, zajištění účastni na kulturních akcích včetně akcí konaných mimo instituci, a to s ohledem na moţnost příjemců pomoci.
- 30 -
5.3 Finanční částky vyplácené státem Zde budou postupně popsány finanční částky, které vyplácí stát ve formě důchodů nebo dávek, a skupiny obyvatel, které na tyto finanční částky mají nárok.
5.3.1 Státní důchody Na státní starobní důchod mají nárok osoby, které jsou občany Gruzie a mají trvalé bydliště na území Gruzie, věková hranice u muţů je věk 65 let a u ţen věk 60 let. Poskytování důchodu má na starosti Social Service Agency. Výše státního starobního důchodu činí 100 lari (Reaching the Retirement Age: nedatováno). Na státní důchod za smrt ţivitele má nárok kaţdé nezletilé dítě zemřelého aţ do dosaţení věku 18 let. Státní důchod za smrt ţivitele činí 55 lari (Death of a breadwinner: nedatováno). Na invalidní důchod mají nárok občané Gruzie, u kterých byla určena jedna z následujících úrovní invalidity (Establishment of Disability Status: nedatováno): osoby v plně omezeném stavu postiţení (první skupina), o osoby s běţným postiţením mají nárok na invalidní důchod ve výši 100 lari, o vojáci z druhé světové války, vojenské činnosti na území Gruzie a území jiných států mají nárok na důchod ve výši 100 lari, o osoby, které se staly zdravotně postiţené během druhé světové války, vojenské činnosti za účelem zachování územní integrity, svobody a nezávislosti mají nárok na invalidní důchod ve výši 129 lari, o osoby, které se staly zdravotně postiţené během vojenské aktivity na území jiných států, mají nárok na invalidní důchod ve výši 84 lari. osoby ve více patrném stavu postiţení (druhá skupina), - 31 -
o osoby s běţným postiţením mají nárok na invalidní důchod ve výši 70 lari, o vojáci z druhé světové války, vojenské činnosti na území Gruzie a území jiných států mají nárok na důchod ve výši 70 lari, o osoby, které se staly zdravotně postiţené během druhé světové války, vojenské činnosti za účelem zachování územní integrity, svobody a nezávislosti mají nárok na invalidní důchod ve výši 129 lari, o osoby, které se staly zdravotně postiţené během vojenské aktivity na území jiných států, mají nárok na invalidní důchod ve výši 84 lari. váleční veteráni ve středním stavu postiţení (třetí skupina), o osoby, které se staly zdravotně postiţené během druhé světové války, vojenské činnosti za účelem zachování územní integrity, svobody a nezávislosti mají nárok na invalidní důchod ve výši 80 lari. o osoby, které se staly zdravotně postiţené během vojenské aktivity na území jiných států, mají nárok na invalidní důchod ve výši 70 lari. děti se zdravotním postiţením. Státní důchod jako uznání obětí politického útlaku mohou být přiřazeny občanům Gruzie trvale ţijícím na území Gruzie, stejně jako občanům cizích států trvale ţijícím na území Gruzie v posledních deseti letech. Výše tohoto důchodu činí 55 lari (Recognition as a victim of political repression: nedatováno).
- 32 -
5.3.2 Příspěvek na domácnost Na příspěvek na domácnost mají nárok osoby, které dávky sociální pomoci pouţili na pokrytí sluţeb domácnosti. O příspěvek mohou zaţádat následující osoby (Household Subsidy: nedatováno): veteráni z druhé světové války, vojenské aktivity na území jiných států za zachování územní celistvosti Gruzie, svobody a nezávislosti, kteří mají nárok na příspěvek ve výši 44 lari na měsíc; účastníci druhé světové války mohou dostávat měsíčně 44 lari; děti mladší 18 let, které zemřely ve vojenské činnosti za zachování územní celistvosti Gruzie, svobody a nezávislosti a děti se zdravotním postiţením z dětství bez ohledu na věk, stejně tak i manţel nebo manţelka, kteří nemohou znovu vstoupit do manţelského svazku a pracovně nezpůsobilí rodiče – 44 lari na měsíc; osoby rovné účastníkům druhé světové války – 22 lari na měsíc; účastníci vojenských aktivit na území jiných států pro zachování územní celistvosti Gruzie, svobody a nezávislosti – 22 lari na měsíc; děti mladší 18 let, děti se zdravotním postiţením z dětství bez ohledu na věk, manţel/ka, který/á se znovu nevdal/a, a pracovně neschopní rodiče, jejichţ dítě zemřelo během nebo po druhé světové válce a vojenské aktivitě vedené na území jiného státu, stejně tak i to, co zemřelo po vojenských aktivitách vedených za zachování územní celistvosti Gruzie, svobodu a nezávislost – 22 lari na měsíc; veteráni z ozbrojených sil s nárokem na starobní důchod – 22 lari na měsíc; lidé postiţení během likvidací následků incidentu v Černobylu – 7 lari na měsíc; účastnici likvidace následků incidentu v Černobylu- 7 lari na měsíc; - 33 -
rodiny, které pobírají důchod z důvodu ztráty ţivitele, který zahynul v důsledku incidentu v Černobylu – 7 lari na měsíc; osoby uznané jako oběti politického útlaku a pracovně nezpůsobilí členové jejich rodin – 7 lari na měsíc; osoby
postiţené
v důsledku
rozpuštění
mírové
demonstrace
za
nezávislost Gruzie, která proběhla 9. dubna 1989 v Tbilisi – 44 lari; pracovně nezpůsobilí rodiče, pracovně nezpůsobilý/á manţel/ka, kteří znovu neuzavřeli manţelský sňatek, malé a/nebo adoptované dítě těch, co zemřeli v důsledku rozpuštění mírové demonstrace za nezávislost Gruzie, která proběhla 9. dubna 1989 v Tbilisi – 44 lari na měsíc; osoby, které byly poškozeny během rozpuštění mírové demonstrace za nezávislost Gruzie, která proběhla 9. dubna 1989 v Tbilisi. Právo na příspěvek na domácnost mají vnitřně přesídlené osoby ţijící v organizovaných formách bydlení; osoby se statusem vnitřně přesídlené osoby a obyvatelstvo ţijící v organizovaných formách bydlení, které byly zraněny po útoku Ruské federace v srpnu roku 2008, poplatky za elektrickou energii a dodávky vody těmto osobám by měly být financovány ze státního rozpočtu Gruzie nebo právnickou osobou, která se na tomto dohodla s vládou Gruzie (Household Subsidy: nedatováno).
5.3.3 Náhrada za mateřskou dovolenou a péči o dítě a adopci novorozeného dítěte Pokud je ţena těhotná, má dítě nebo se chystá dítě adoptovat, má právo na mateřskou dovolenou a péči dítě po dobu 477 kalendářních dní, z nichţ je 126 dní vypláceno, v případě porodních komplikací nebo narození dvojčat, je vypláceno 140 dní. Mateřská dovolená můţe být dle vlastního uváţení prodlouţena v průběhu těhotenství a po porodu. V případě adopce dítěte, které je mladší 1 roku, pak můţe mateřská dovolená trvat aţ 365 dní, z toho 70 dní je placených. Vyplácená částka za mateřskou dovolenou a péči o dítě a adopci novorozeného dítěte nesmí přesáhnout 600
- 34 -
lari (Reimbursement of leave for maternity and childcare, as well as for adoption of a new-born child: nedatováno).
5.3.4 Státní podpora Státní podpora je dávka pro rodiče těch, co zemřeli při snaze zachovat územní celistvost Gruzie, svobodu a nezávislost, zemřelých na následky zranění. Na státní podporu má nárok osamělý rodič, pracovně nezpůsobilí rodiče, kteří pobírají státní důchod v částce minimálního státního důchodu. Dále mají nárok rodiče, kterým zemřely dvě a více dětí, pak částka státní podpory činí 55 lari za kaţdé dítě (State Assistance: nedatováno).
- 35 -
6 Kazuistika V předešlých kapitolách bylo vysvětleno, kdo to jsou vnitřně přesídlené osoby, s jakými sociálními problémy se potýkají a jaké moţnosti řešení sociálních problémů jim nabízí sociální politika Gruzie. V následující části se pokusím ukázat sociální problémy vnitřně přesídlených osob a moţnosti jejich řešení na konkrétním příkladu rodiny, která byla nucena opustit své bydliště v Jiţní Osetii a uprchnout do města Gori v Gruzii. S touto rodinou jsem se setkala během svého působení v neziskové organizaci Society Biliki v Gruzii v rámci své zahraniční praxe. K popisu sociálních problémů rodiny bude vyuţit koncept sociálního fungování, který bude vymezen v následující podkapitole.
6.1 Teoretické zakotvení kazuistiky V dnešní době je časté definování cíle sociální práce, který vychází z konceptu sociálního fungování. Navrátil (2000 podle Matoušek, 2007, s. 184) definuje cíl sociální práce s ohledem na koncept sociálního fungování následovně: „Cílem sociální práce je podpora sociálního fungování klienta v situaci, kde je taková potřeba buď skupinově, nebo individuálně vnímána a vyjádřena. Sociální práce se profesionálně zabývá lidskými vztahy v souvislosti s výkonem sociálních rolí.“ Významnou propagátorkou termínu sociální fungování je Bartlettová, která ve své knize The common base of social work practice tímto pojmem definovala interakce, které probíhají mezi lidmi a poţadavky, které klade prostředí (Matoušek, 2007, s. 185). „Zvládání se týká lidského úsilí řešit situace, které mohou být vnímány jako sociální úkoly, ţivotní situace nebo problémy ţivota. Lidé proţívají tyto ţivotní úkoly primárně jako tlaky ze svého sociálního prostředí. Odsud vycházejí dvě základní myšlenky: na jedné straně lidské zvládání a na straně druhé poţadavky prostředí. Aby se tyto myšlenky mohly stát součástí jednoho celistvého konceptu, musí být vzájemně propojeny dimenzí, kterou postihuje myšlenka sociální interakce“ (Bartlettová, 1970 podle Matoušek, 2007, s. 185).
- 36 -
Longres (1995, podle Matouška, 2007, s. 186) sociální fungování definuje jako „sociální pohodu zvláště ve vztahu ke schopnosti jednotlivce zvládat rolová očekávání přidruţená k jeho konkrétní roli a statusu“. Dle Barkera (1995 podle Matoušek, 2007, s. 186) by sociální fungování mělo přispívat k uspokojování potřeb člověka. Mezi tyto potřeby se řadí naplnění rolí osoby ve společnosti, a to jak ve vztahu k lidem, tak i k sobě samému. Fungování by mělo zahrnovat uspokojování základních lidských potřeb a stejně tak i potřeb, které jsou určující pro uplatnění ve společnosti. Mezi lidské potřeby patří tělesné aspekty, které zahrnují například jídlo, bezpečí, přístřeší nebo zdravotní péči, dále mezi ně patří osobní naplnění člověka, coţ znamená odpočinek, dosaţení vzdělání, hodnoty, náboţenství atd., mezi emocionální potřeby se řadí například náklonnost, sounáleţitost, společenství, a poslední potřebou je adekvátní sebepojetí, kam patří sebeúcta, či osobní identita.
6.2 Kazuistika rodiny vnitřně přesídlených osob žijících v Gruzii V rámci konceptu sociálního fungování budou na základě popisu ţivotní situace rodiny postupně popsány sociální role a očekávání, které z těchto rolí plynou. V návaznosti na tyto role budou popsány bariéry a předpoklady, které ovlivňují naplňování rolí. Následovat bude vymezení moţností řešení problémů skrze státní dávky a sociální sluţby, které jsou poskytovány organizací Society Biliki, a nakonec vlastní doporučení k řešení problémů.
6.2.1 Popis životní situace Následkem konfliktu v Jiţní Osetii se paní Nino, které je 42 let, se svou matkou (65 let) usídlila v Gori, obě mají status vnitřně přesídlené osoby. Spolu s dalšími IDP’s byly umístěny v bývalém hotelu, vyhrazen jim byl jeden apartmán, který čítá dva pokoje: obývací pokoj a malou kuchyň. Paní Nino si adoptovala holčičku Mari, které je dnes 8 let, důvod, okolnosti a průběh adopce jsou tajné, stejně tak jsou nepřístupné informace o původu a rodině Mari. Nino se tématu adopce zcela vyhýbá (Pracovnice organizace Society Biliki Manana, 21. 2. 2012).
- 37 -
Obývací pokoj je uzpůsoben také jako loţnice. Mari spí s Nino v manţelské posteli, babička má svou palandu. Pokoj je vybaven nejen nábytkem, ale rovněţ také televizí a počítačem. Kuchyň je vybavená malým elektrickým sporákem a malou ledničkou. Apartmán má tedy přístup k elektrické energii (Nino, 21. 2. 2012). Poplatky za bydlení v létě činí 10 aţ 15 lari, v zimě však platí aţ 80 lari. Zimní měsíce jsou pro ně velmi náročné, často nemají peníze ani na jídlo, natoţ na ošacení a zajištění dalších potřeb (Nino, 21. 2. 2012). Hotel je ve velmi špatném stavu, mnohá okna jsou rozbitá, střechou zatíká. Hygienická úroveň je rovněţ nedostačující. Sprchy jsou společné pro celé patro, ve kterém ţije asi deset rodin. Vodovodní kohoutek je rovněţ společný pro celé patro, jednotlivé pokoje jím vybaveny nejsou (Nino, 21. 2. 2012). Nino s matkou utekly z Jiţní Osetie v roce 1991, spolu s ostatními obyvateli Jiţní Osetie, kteří se přemístili do města Gori, byly ubytovány v bývalém hotelu, který vláda poskytla právě pro tyto účely. Toto řešení mělo být dočasné, avšak od konfliktu uběhlo uţ více neţ dvacet let a situace se nezměnila. Nino vyslovila přání vrátit se do svého domova, ale uvědomuje si, ţe v Gori uţ ţije velmi dlouho a její dcera má své kamarády zde, zde dochází do školy. Proto by ráda změnila ale svou nynější situaci – našla nové bydlení a stálé zaměstnání (Pracovnice organizace Society Biliki Manana, 21. 2. 2012). Nino i její matka mají vysokoškolské vzdělání, před přesunem z Jiţní Osetie měla Nino stálé zaměstnání na univerzitě. Po příchodu do Gori si stálé zaměstnání ani jedna z ţen nenašla. V posledním roce pomáhá Nino na univerzitě jako uklízečka, výdělek je však zanedbatelný (Nino, 21. 2. 2012). Mari se dobře učí, matka jí s učením a úkoly pomáhá. Rok dochází kaţdý všední den do organizace Society Biliki, ve které navštěvuje všechny hodiny. Její docházka je pravidelná. O učivo i zájmové krouţky projevuje velký zájem. Mari má mírné problémy s udrţením pozornosti (Pracovnice Biliki Cisanna, 21. 2. 2012).
- 38 -
6.2.2 Identifikace rolí Na základě popsané situace rodiny bych zde chtěla definovat role matky Nino a dcery Mari. Od Nino v roli matky se očekává, ţe finančně, materiálně a emocionálně zajistí svou dceru, zahrne ji láskou a bude jí podporovat při studiu a v jejich zájmech. Poskytne jí bezpečný domov, který bude uklizený a ve kterém bude mít svůj prostor. Dále se očekává, ţe bude dbát na to, aby pravidelně docházela do školy a aby byla upravená. Vzhledem k tomu, ţe se z ní stala jediná ţivitelka rodiny, očekává se, ţe rodině zabezpečí pravidelný příjem (Pracovnice Biliki Manana, 21. 2. 2012, Gori, Gruzie). Nino je také dcerou. Vzhledem k pokročilému věku své matky je její povinností se rovněţ postarat i o ni. V Gruzii stojí rodina stále na prvním místě, rodiče vychovávají své děti s láskou a péčí a ty jim pak děti oplácí – s rodiči bydlí ve stejném domě, i kdyţ uţ mají své rodiny. Penzijní důchod je v Gruzii natolik nízký, ţe pomoc dětí je nezbytná (Ředitelka Society Biliki Marika, 3. 3. 2012, Gori, Gruzie). Nino je zaměstnankyní vysoké školy, z této role plyne očekávání pravidelného docházení do práce, plnění zadaného úkolu, samostatnosti, dodrţování vnitřních pravidel (Nino, 21. 2. 2012, Gori, Gruzie). V návaznosti na sociální role jsou na Mari kladeny různé poţadavky. Babička a matka od ní, jako od své vnučky a dcery, očekávají, ţe bude pravidelně chodit do školy, škole bude věnovat dostatek času, ale také ţe bude pracovat i doma a pomáhat s domácími pracemi (Nino, 21. 2. 2012, Gori, Gruzie). Dále je Mari žákyní základní školy, kde se od ní očekává pravidelná docházka, plnění školních úkolů, snaha uspět ve vyučovacích předmětech, poslušnost, ale také vytváření vztahů s vrstevníky (Pracovnice Society Biliki Manana, 21. 2. 2012, Gori, Gruzie). Mari je také klientem organizace Society Biliki, kde se od ní taktéţ očekává pravidelná docházka, spolupráce s pracovníky a dodrţování pravidel (Pracovnice Society Biliki Manana, 28. 2. 2012, Gori, Gruzie).
- 39 -
6.2.3 Identifikace
klíčových
rovnováh
a nerovnováh
v sociálním
fungování Bariéry sociálního fungování rodiny jsou spojené zejména s nedostatkem financí a nevyhovujícími podmínkami bydlení. Vzhledem k problémům Nino najít si zaměstnání, je pro ni velmi náročné, ba dokonce nemoţné, finančně a materiálně zajistit rodinu (Pracovnice organizace Society Biliki, 21. 2. 2012, Gori, Gruzie). Kvalita bydlení zapříčiňuje mnoţství problémů. Mari si domů nezve kamarádky, protoţe se stydí za to, jak to doma vypadá. Nino a babička udrţují kontakt pouze s lidmi, kteří s nimi bydlí v hotelu, avšak kvůli společným umývacím prostorám mnohdy vznikají rozepře. Díky malému prostoru, ve kterém ţijí tři osoby, nemají místo jen pro sebe (Nino, 21. 2. 2012, Gori, Gruzie). Udrţování hygieny je sloţité, sprchy jsou sice k dispozici, ale musí se o ně dělit mnoho rodin, coţ způsobuje nedostatek soukromí při koupání. Podobná situace je i s toaletou, která je rovněţ společná pro celé patro (Nino, 21. 2. 2012, Gori, Gruzie) Nino by si ráda našla stálé zaměstnání, které by jí garantovalo stálý příjem, ale vysoká míra nezaměstnanosti a prakticky ţádná nabídka zaměstnání, je toto prakticky nemoţné. Díky neexistenci stálého příjmu si rodina namůţe najít jiné bydlení (Nino, 21. 2. 2012, Gori, Gruzie) Předpokladem sociálního fungování je přání celé rodiny změnit svou situaci, najít si nové a vyhovující bydlení, s čímţ souvisí také přání matky najít si stálé zaměstnání a také fakt, ţe si Nino nové zaměstnání usilovně hledá (Pracovnice organizace Society Biliki, 21. 2. 2012). Nino se pečlivě stará o Mari a stejně tak i o svou matku, byt udrţuje uklizený. Nad svou dcerou udrţuje dohled, takţe Mari dochází do školy včas, pravidelně a upravená. Svou dceru rovněţ podporuje ve studiu i jejich dalších zájmech (Pracovnice organizace Society Biliki Cisanna, 21. 2. 2012, Gori, Gruzie). Mari uţ ve svých osmi letech myslí na to, ţe jednou své rodině bude pomáhat, ţe si jednou najde práci. Je vidět, ţe s matkou i babičkou mají velmi pěkné vztahy a o Mari
- 40 -
je dobře postaráno (Pracovnice organizace Society Biliki Manana, 21. 2. 2012, Gori, Gruzie).
6.2.4 Popis možností skrze existující systém sociálního zabezpečení Systém sociálního zabezpečení zajišťuje Social Service Centre vedený státem. V rámci tohoto zabezpečení se vyplácí důchody. Výše důchodu závisí na předchozím zaměstnání. Základní částka činí 100 lari na měsíc. Lidé, kteří pracovali například jako policisté, nebo působili v armádě, mají nárok na důchod ve výši 200 lari. Členové parlamentu a vlády pak dostávají 560 lari. Nezáleţí, zda člověk během svého ţivota pracoval, kaţdý má na důchod nárok. Věk, kdy mají muţi nárok na odchod do důchodu je 65 let, pro ţeny 60 let věku. Na invalidní důchod mají nárok děti mladší osmnáct let. Invalidita je rozdělena na tři stupně, prvnímu stupni náleţí důchod 100 lari, druhému stupni náleţí 70 lari a třetí stupeň na důchod nemá nárok. Dále se pak vyplácí sirotčí důchod pro děti, které nedosáhli osmnáct let věku, tento důchod činí 55 lari (Rozhovor s pracovníkem Social Service Centre, 5. 3. 2012, Gori, Gruzie). Dále provozují „Government poverty program“, díky kterému stát zajišťuje lidem, kteří jsou ohroţeni chudobou a sociálním vyloučením, peněţní dávky. Sociální pracovníci navštěvují rodiny, které zaţádají o dávky a vyplní s nimi rozsáhlé formuláře. Posuzují kvalitu ţivotních podmínek, například jako měřítko povaţují, zda má rodina plyn, či jak velké mají bydlení. V případě, ţe v rodině ţije invalidní člověk, body klesají, avšak pokud v ní ţije osoba starší osmnácti let a nepracuje, body zase stoupají. Ještě před dvěma lety pracovníci hodnotili, zda má rodina pračku nebo jak novou a jak kvalitní televizi vlastní. Informace jsou následně zadány do počítačového programu, který stav ţivotních podmínek rodiny bodově ohodnotí. Pokud je bodové hodnocení rodiny niţší neţ 57 000, pak má první přihlášená osoba nárok na dávku 35 lari a další členové rodiny mají nárok na dávku 24 lari na měsíc. Po dvou nebo čtyřech letech od přiznání dávky se provádí monitoring. Rodiny musí hlásit, pokud si zakoupí například auto. V případě, ţe do rodiny, která pobírá příspěvek, přibude další člen během prvních dvou let od přiznání dávky, stane se automaticky dalším pobíratelem příspěvku. Pokud se tak ovšem stane později, například po třech letech od přiznání dávky, pracovníci provádí monitoring. Monitoring se provádí také v případě, ţe jeden z členů rodiny
- 41 -
zemře nebo se stane invalidním (Rozhovor s pracovníkem Social Service Centre, 5. 3. 2012, Gori, Gruzie). Existují také dávky, které slouţí jako odškodnění obětem a poškozeným v minulém reţimu. Na toto odškodnění mají nárok také děti poškozených (Rozhovor s pracovníkem Social Service Centre, 5. 3. 2012, Gori, Gruzie). Lidé, kteří se nachází pod hranicí chudoby, mají nárok na zdravotní pojištění, které jim platí stát. Existují však rodiny, kterým stát platí pouze zdravotní pojištění (bez příspěvku). Dětem, které pochází z rodin zapojených do Government Poverty Program, stát zakoupí školní pomůcky a knihy. Social Service Centre také sehrává velkou roli v otázkách péče o dítě, zejména v situacích, kdy se manţelé rozvedou a nemohou se domluvit, kdo se bude starat o dítě. Také pomáhá dětem, v tíţivé ţivotní situaci, mohou je například navrhnout jako adepta na Small Group Houses ( v roce 2011 došlo v Gruzii k deinstitucializaci dětských domovů, stát pověřil neziskové organizace zřídit domovy pro osm aţ deset dětí). Dětem z chudých rodin také mohou poskytovat medicínu, například diabetikům (Rozhovor s pracovníkem Social Service Centre, 5. 3. 2012, Gori, Gruzie). V roce 2012 dostala kaţdá rodina v Gruzii jednorázovou dávku 22 lari na elektřinu. Tuto dávku dostaly všechny rodiny bez rozdílu. Dávka byla ve formě poukázky, proto ji bohatší rodiny mohly darovat chudším. Stejná dávka byla vyplacena i v předešlém roce, ovšem byla určena na plyn (Rozhovor s pracovníkem Social Service Centre, 5. 3. 2012, Gori, Gruzie). V Gruzii existuje státní Social Agency, která úzce spolupracuje s neziskovými organizacemi. Kaţdý rok provádí Social Agency výzkum, v jakých podmínkách ţijí rodiny, které pobírají příspěvek. Také určují, které děti by měly být zapojeny do programu neziskových organizací, které pracují s dětmi. Při zlepšení situace odeberou rodinám příspěvek a telefonicky sdělí organizacím, které děti uţ nemají navštěvovat jejich zařízení a co by měli zlepšit. Social Agency také na kaţdé dítě, které by podle nich mělo docházet do organizace, přispívá ve formě voucherů, který činí 5 lari (Rozhovor s pracovníkem Social Service Centre, 5. 3. 2012, Gori, Gruzie). - 42 -
Babička pobírá starobní důchod ve výši 100 lari, a jakoţto nejstarší člen rodiny dostává peněţitou sociální pomoc ve výši 30 lari. Nino a Mari pobírají peněţitou sociální pomoc kaţdá 24 lari (Nino, 21. 2. 2012, Gori, Gruzie).
6.2.5 Popis možností pomoci skrze sociální služby Organizace Society Biliki si klade za cíl pomoct kaţdému dítěti plně vyuţívat svůj potenciál, bez ohledu na sociální, etnický či náboţenský status. Organizace zprostředkovává vzdělávací a volnočasové aktivity pro děti a poskytuje podporu dětem z chudých rodin. Pracují nejen s dětmi, ale také s rodiči (Ředitelka Society Biliki Marika, 21. 2. 2012, Gori, Gruzie). Organizace Biliki vytváří půlroční individuální plánování pro kaţdé dítě, od tohoto plánování se následně odvíjí veškerá práce s dítětem. Individuální plánování začali pracovníci Society Biliki praktikovat před dvěma lety, takţe Mari právě začíná nabíhat druhý individuální plán. Plány jsou vytvářeny na základě monitoringu v domově dítěte, psychologických testů a pozorování dítěte. Individuální plán tvoří sociální pracovník organizace (v době, kdy jsme organizaci Biliki navštěvovaly, plnila roli sociálního pracovníka ţena - učitelka. Sociální pracovníci jsou zaměstnanci státu a pro většinu organizací jsou nedosaţitelní a velmi drazí. Ovšem od září by měl do organizace sociální pracovník nastoupit.), psycholog a učitelka. Při přijetí případu se zvolí osoba, která daný případ povede. Případ Rathiho dostala pod svá křídla učitelka Cisanna (Pracovnice Society Biliki Manana, 1. 3. 2012, Gori, Gruzie). Kaţdá osoba má v tomto plánování svůj úkol. Sociální pracovník provádí monitoring. Navštěvuje rodinu, klade otázky nejbliţším příbuzným. Tato část je velmi náročná na dokumentaci, kterou si vytvořili sami pracovníci organizace a které ve výsledku téměř naplňují naše standardy kvality. Mezi ně patří podrobné zjištění rodinných vztahů, zdravotní stav členů rodiny, zjištění podmínek, v jakých dítě ţije, prospěchu ve škole, chování doma a ve škole. Tato studie probíhá v domově dítěte prostřednictvím kladení otázek. Pracovník ovšem hlouběji nezkoumá pravdivost tvrzení. Sociálním pracovníkem tohoto případu je Manana (Pracovnice Society Biliki Manana, 1. 3. 2012, Gori, Gruzie).
- 43 -
Psycholog provádí s dítětem testy zaměřené na mentální vývoj dítěte. Snaţí se například zjistit, zda je dítě schopno přiřadit ovoci správnou barvu. Tyto testy se provádí před kaţdým individuálním plánováním.
Psycholog pracuje nejčastěji ve
skupině, ale v případě nutnosti pracuje také individuálně. Druh práce si zvolí při vypracovávání individuálního plánování. Psycholog si dává za cíl pracovat s psychickými problémy dítěte, které jsou často zmíněny během monitoringu sociálního pracovníka a které zjistil během úvodních testů. V tomto případě zaujímá roli psychologa Eka (Pracovnice Society Biliki Manana, 1. 3. 2012, Gori, Gruzie). Do kaţdodenního kontaktu s klientem přichází učitelka. V tomto případě Cisanna, které tento případ byl přidělen. Pracuje nejčastěji ve skupině. Sleduje zblízka vývoj dítěte a jeho chování. Zaznamenává změny i veškeré zmínky o rodině a pocitech dítěte (Pracovnice Society Biliki Manana, 1. 3. 2012, Gori, Gruzie). Mari navštěvuje všechny kurzy, které organizace Society BILIKI nabízí. Organizace usiluje o rozvoj dětí ve všech směrech. Velký důraz klade na vzdělávání, ale také na psychický rozvoj a volnočasové aktivity. Kaţdý den probíhá v organizaci doučování, kde děti plní domácí úkoly a probírají učivo dle školních osnov. Vzhledem k tomu, ţe organizaci navštěvují děti, které ţijí ve špatných ţivotních podmínkách a mnohé z nich se potýkají s problémy v chování, organizace zaměstnává psycholoţku, která se snaţí tyto problémy překonávat. Děti se také mohou rozvíjet i v jiných kurzech, mezi něţ patří výtvarný či ţurnalistický krouţek. Děti se tak mohou připravit na budoucí povolání. Také jsou často pořádány výlety, díky nimţ děti mohou poznat jinou část Gruzie, protoţe jejich situace jim nedovoluje vycestovat ani za město (Pracovnice Society Biliki Cisana, 1. 3. 2012, Gori, Gruzie). Pracovnice organizace pomohly Nino – matka Mari – sehnat zaměstnání ve škole jako uklízečka. Systém dávek je velmi sloţitý, Nino se v něm nevyznala a nevěděla, o co by si mohla zaţádat, proto jí pracovnice pomohly vyřídit příspěvek peněţité sociální pomoci (Pracovnice Society Biliki Manana, 21. 2. 2012, Gori, Gruzie).
- 44 -
7 Závěr Poznávacím cílem této absolventské práce bylo představit problematiku vnitřně přesídlených osob v Gruzii, poukázat na jejich sociální problémy a moţnosti jejich řešení na konkrétním příkladu. Aplikačním cílem bylo vytvoření komplexního přehledu sociálních problémů vnitřně přesídlených osob a systému sociálního zabezpečení Gruzie, který by mohl slouţit organizacím, které se zaměřují na práci s vnitřně přesídlenými osobami. Symbolickým cílem této práce bylo poukázat na sloţitost a nefunkčnost sociálního zabezpečení Gruzie při řešení některých sociálních problémů vnitřně přesídlených osob. V první kapitole jsem vymezila základní pojmy a ve druhé kapitole nastínila vývoj, průběh následky konfliktů v Gruzii. Napětí mezi zeměmi konfliktu se táhne od konce devatenáctého století a je postaveno zejména na etnických konfliktech. Následkem ozbrojených konfliktů došlo k mnohým ztrátám a na 250 000 lidí bylo donuceno opustit své domovy. Napětí mezi zeměmi stále nepovoluje a cesta z této situace je prozatím v nedohlednu. Ve třetí kapitole jsem se pokusila představit sociální problémy vnitřně přesídlených osob. Zásadní příčinou těchto problémů jsou konflikty, které mimo jiné zasadily velkou ránu gruzínské ekonomice. Odtud se odvíjí následné sociální problémy. Mnohé z nich se nedotýkají jen vnitřně přesídlených osob, ale většiny obyvatel Gruzie. Avšak vnitřně přesídlené osoby mají tyto problémy ztíţeny špatnými podmínkami bydlení, které ohroţuje jejich zdraví, traumatickými vzpomínkami a také izolovaností jejich obydlí, které často způsobuje nemoţnost najít si zaměstnání. Čtvrtá kapitola byla věnována popisu sociální politiky Gruzie, která začíná věnovat více pozornosti integraci vnitřně přesídlených osob do společnosti. A také začíná řešit jejich bytové podmínky. Systém sociálních programů odpovídá jen na některé problémy. Systém vyplácení finančních částek je velmi nepřehledný a sloţitý. Velkých výhod mohou vyuţívat váleční veteráni.
- 45 -
V případové studii jsem se pokusila popsat ţivotní situaci rodiny, která uprchla z Jiţní Osetie a nyní ţije v jednom z kolektivních středisek ve městě Gori. Na tomto jsem se pokusila nastínit moţnosti řešení sociálních problémů skrze státní sociální zabezpečení/dávky a sociální sluţby. Na tomto příkladu je patrné, ţe ačkoli členky rodiny mají velký zájem svou situaci změnit a projevují snahu, jejich situace se stále nemění. Jejich problémy jsou způsobeny zejména nízkými příjmy, špatnou kvalitou bydlení a matčinou nezaměstnaností. Problémy provázející vznik práce, kdy jsem se snaţila zjistit, jaké dávky stát vyplácí. Narazila jsem na fakt, ţe pracovnice různých organizací, které jsem navštívila, znaly povětšinou zejména peněţitou pomoc/příspěvek. Limity vidím také v informacích získaných od pracovníka Social Service Centre, neboť on sám neměl ucelenou představu o dávkách, které vyplácí, výsledkem jsou tedy velmi okleštěné informace v porovnání se skutečností popsanou v kapitole čtyři. Limity také vidím v neúplných informacích o minulosti Nino a babičky, jejich rodině a také o adopci Mari.
- 46 -
8 Seznam použitých zdrojů About
Georgia.
Georgia
[online].
2012
[cit.
2013-04-28].
Dostupné
z:
http://www.georgia.gov.ge/AboutGeorgia Cochlear Implant. Social Service Agency [online]. nedatováno [cit. 2013-04-26]. Dostupné
z:
http://www.georgiayp.com/company/11323/Social_Service_Agency/website DARCHIASHVILI, Vakhtang. Gruzínsko-abchazský konflikt: (minulost, současnost, budoucnost)
[online].
Brno,
2007
[cit.
2013-04-28].
Dostupné
z:
http://is.muni.cz/th/52827/fss_b/. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Day Centers. Social Service Agency [online]. nedatováno [cit. 2013-04-26]. Dostupné z: http://www.georgiayp.com/company/11323/Social_Service_Agency/website Death of the Breadwinner. Social Service Agency [online]. nedatováno [cit. 2013-0426].
Dostupné
z:
http://www.georgiayp.com/company/11323/Social_Service_Agency/website Establishment of disability status. Social Service Agency [online]. nedatováno [cit. 2013-04-26].
Dostupné
z:
http://www.georgiayp.com/company/11323/Social_Service_Agency/website FRICHOVA GRONO, Magdalena. THE INITIATIVE FOR PEACEBUILDING. Georgia’s Conflicts: What Role for the EU as Mediator? [online]. 2010 [cit. 2013-0428]. Dostupné z: http://www.initiativeforpeacebuilding.eu/pdf/Georgia_March2010.pdf Gruzie: Ekonomická charakteristika země. Businessinfo.cz [online]. 2013 [cit. 2013-0429].
Dostupné
z:
http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/gruzie-ekonomicka-
charakteristika-zeme-18995.html Household Subsidy. Social Service Agency [online]. nedatováno [cit. 2013-04-26]. Dostupné
z:
http://www.georgiayp.com/company/11323/Social_Service_Agency/website
- 47 -
ICRC. Internal Displacent in Armed Conflict: Facing Up to the Challenges [online]. 2009
[cit.
2013-04-25].
Dostupné
z:
http://www.icrc.org/eng/assets/files/other/icrc_002_4014.pdf IDP Issues - General Information. Ministry of Internally Displaced Persons from the Occupied Territories, Accomodation and Refugees of Georgia [online]. nedatováno [cit. 2013-04-26]. Dostupné z: http://mra.gov.ge/main/ENG#section/33 KÄLIN, Walter. UNITED NATION. Report of the Representative of the SecretaryGeneral on the human rights of internally displaced person [online]. 2009 [cit. 201304-26]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrcouncil/docs/13session/AHRC-13-21-Add3.pdf MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. Praha, 2007, s. 183-187. MOONEY, Linda A, David KNOX a Caroline SCHACHT. Understanding social problems. 8th ed. Belmont, CA: Wadsworth Cengage Learning, c2013, xxvi, 515, [63] p. ISBN 978-111-1837-730. Pecuniary Social Assistance (Subsistence Allowance). Social Service Agency [online]. nedatováno
[cit.
2013-04-26].
Dostupné
z:
http://www.georgiayp.com/company/11323/Social_Service_Agency/website Provision of Hearing Devices. Social Service Agency [online]. nedatováno [cit. 201304-26].
Dostupné
z:
http://www.georgiayp.com/company/11323/Social_Service_Agency/website Provision of Wheelchairs and Prosthetic-Orthopedic Equipment. Social Service Agency [online].
nedatováno
[cit.
2013-04-26].
Dostupné
z:
http://www.georgiayp.com/company/11323/Social_Service_Agency/website Reaching the retirement age. Social Service Agency [online]. nedatováno [cit. 2013-0426].
Dostupné
http://www.georgiayp.com/company/11323/Social_Service_Agency/website
- 48 -
z:
Recognition as a victim of political repression. Social Service Agency [online]. nedatováno
[cit.
2013-04-26].
Dostupné
z:
http://www.georgiayp.com/company/11323/Social_Service_Agency/website Reimbursement of leave for maternity and childcare, as well as for adoption of a newborn child. Social Service Agency [online]. nedatováno [cit. 2013-04-26]. Dostupné z: http://www.georgiayp.com/company/11323/Social_Service_Agency/website SORDIA, Giorgi. ECMI. Ossetians in Georgia: In the Wake of the 2008 War [online]. 2009
[cit.
2013-04-25].
Dostupné
z:
http://www.isn.ethz.ch/isn/Digital-
Library/Publications/Detail/?ots591=0c54e3b3-1e9c-be1e-2c24a6a8c7060233&lng=en&id=106675 State Assistance. Social Service Agency [online]. nedatováno [cit. 2013-04-26]. Dostupné
z:
http://www.georgiayp.com/company/11323/Social_Service_Agency/website State Health Insurance Program. Social Service Agency [online]. Nedatováno [cit. 201304-26].
Dostupné
z:
http://www.georgiayp.com/company/11323/Social_Service_Agency/website Support for Communication of the Deaf. Social Service Agency [online]. nedatováno [cit.
2013-04-26].
Dostupné
z:
http://www.georgiayp.com/company/11323/Social_Service_Agency/website Support for Rehabilitation of War Veterans. Social Service Agency [online]. nedatováno [cit.
2013-04-26].
Dostupné
z:
http://www.georgiayp.com/company/11323/Social_Service_Agency/website THOMPSON, Kenneth. Klíčové citace v sociologii: hlavní myslitelé, pojmy a témata. 1. vyd. Brno: Barrister, 2001. ISBN 80-859-4768-4. UNHCR.
Internally
Displaced
Person
[online].
Dostupné
z WWW:
http://www.unhcr.org/pages/49c3646c146.html TARKHAN-MOURAVI, George. Assessment of IDP Livelihoods in Georgia: Facts and
Policies
[online].
Tbilisi,
2009
[cit.
http://www.unhcr.org/4ad827b12.pdf - 49 -
2013-04-27].
Dostupné
z:
TOMÁNKOVÁ, Markéta. Vnitřně přesídlené osoby: situace v Kolumbii [online]. Olomouc, 2010 [cit. 2013-04-25]. Dostupné z: http://theses.cz/id/7yq89m/53104997491007.pdf. Diplomová práce. Univerzita Palackého.
- 50 -
