CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Postoje farníků ve vybraných farnostech k možnostem zapojení do komunitní práce
Barbora Ţůrková Vedoucí práce: Mgr. Dita Palaščáková
Olomouc 2016
ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem tuto práci vypracoval/a samostatně na základě pouţitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu. V Olomouci dne Barbora Ţůrková
PODĚKOVÁNÍ Chtěla bych poděkovat Mgr. Ditě Palaščákové za odborné vedení, trpělivost a ochotu, kterou mi v průběhu zpracování bakalářské práce věnovala. Mé poděkováni patří téţ všem respondentům a všem dalším lidem, kteří mi pomáhali se získávání údajů pro výzkumnou část práce.
OBSAH Obsah ..................................................................................................................................... 4 Úvod....................................................................................................................................... 6 1 Komunita a komunitní práce ............................................................................................. 6 1.1 Vymezení komunity ................................................................................................... 8 1.2 Komunitní práce......................................................................................................... 9 1.2.1 Komunitní práce v obci .................................................................................. 11 1.2.2 Komunitní práce v rámci práce sociální ......................................................... 11 2 Farnost a farníci .............................................................................................................. 12 2.1 Konstitutivní prvky a sociální poslání farnosti ........................................................ 12 2.1.1 Diakonie.......................................................................................................... 13 2.1.2 Budování obce ................................................................................................ 13 2.2 Farnost a obec .......................................................................................................... 14 2.3 Farnost a komunitní práce ........................................................................................ 14 2.3.1 Aktéři komunitní práce ve farnosti ................................................................. 15 2.4 Různé typy a ideální velikost farností ...................................................................... 16 3 Občanská společnost ....................................................................................................... 17 4 Výzkumná část ................................................................................................................ 19 4.1 Cíl výzkumu ............................................................................................................. 19 4.2 Výzkumná otázka..................................................................................................... 19 4.3 Hypotézy .................................................................................................................. 19 4.4 Popis pouţitých metod ............................................................................................. 19 4.5 Tvorba dotazníku ..................................................................................................... 20 4.6 Popis výzkumného souboru ..................................................................................... 23 4.7 Způsob zpracování dat ............................................................................................. 25 4.8 Výsledky .................................................................................................................. 25
4.8.1 Farnost Doloplazy, Tršice a Velký Újezd ...................................................... 26 4.8.2 Farnost Hněvotín ............................................................................................ 29 4.8.3 Farnost Dub nad Moravou a Charváty ........................................................... 32 4.8.4 Farnost Drahanovice, Slatinice a Těšetice...................................................... 35 4.8.5 Farnost Velká Bystřice a Hlubočky ................................................................ 38 4.9 Diskuse ..................................................................................................................... 41 4.9.1 Drţitel řešení problémů .................................................................................. 42 4.9.2 Zájem o zapojení farníků do komunitní práce ................................................ 42 4.9.3 Moţnosti zapojení farníků do komunitní práce .............................................. 43 4.9.4 Farář jako aktér komunitní práce .................................................................... 44 4.9.5 Farnost jako potenciální aktér komunitní práce ............................................. 44 5 Závěr ............................................................................................................................... 45 6 Bibliografický seznam .................................................................................................... 46 7 Anotace ........................................................................................................................... 48 8 Přílohy ............................................................................................................................. 48 8.1 Dotazník ................................................................................................................... 49 8.2 Mapa olomoucké arcidiecéze ................................................................................... 50
ÚVOD Ve své absolventské práci se budu zabývat výzkumem s poznávacím cílem: zjistit postoj farníků vybraných katolických farností k moţnosti zapojení se do komunitní práce, dále chci zjistit, o jakých moţnostech mají povědomí a jaké můţou vyuţívat. Zajímá mě také jejich názor na to, zda jsou jim nějaké moţnosti poskytované ze strany farnosti. Výsledky této práce mohou být uţitečné jako základ pro další výzkumy týkající se komunitní práce ve farnostech, coţ je aplikačním cílem. Také by mohla být zajímavá souvislost mezi výsledky tohoto výzkumu a výzkumu v mé bakalářské práci (bude obhájena v květnu roku 2016). Symbolickým cílem je přispět k fungování komunitní práce ve farnostech, která by se v kaţdé farnosti měla odehrávat, často se tak ale neděje. Chci zjistit, zda je překáţkou právě uţ samotný názor farníků. Práce je empirického charakteru, samotný výzkum je kvantitativní, metoda deduktivní. Jedná se o kvantitativní šetření se záměrem deskripce. Respondenti byli do výzkumu vybírání dle metody náhodného, pravděpodobnostního výběru, zkoumané farnosti
dle
metody
záměrného
výběru.
Data
byla
sesbírána
strukturovaným
standardizovaným dotazníkem, který obsahoval uzavřené, polozavřené a otevřené otázky, určené dle výzkumných otázek. Poté se data roztřídila a analyzovala se dle výzkumných otázek. V první fázi bylo nutné nejdříve definovat si pojem komunita a její znaky, následně jsem se zaměřila na komunitní práci, její cíle a vztah k sociální práci, první část se také zabývá obcí, jejím vztahem ke komunitě a komunitní práci. V druhém bodě byl diskutován pojem farnost, její znaky, motivace pro komunitní práci a vztah k širší komunitě a obci. Další zásadní část v teorii se věnovala farníkům a roli faráře a jejich povinnostem vůči komunitě. Kvůli klíči výběru ve výzkumu, jsou popsány i moţné druhy farností. Na občanskou společnost se zaměřuje třetí bod teoretické části, ta je důleţitá pro komunitu i komunitní práci. Ve čtvrtém bodě jsou stanoveny výzkumné cíle a otázky, obsahuje také metodologii výzkumu a tvorbu dotazníku. Zahrnuje i výsledky výzkumu, které jsou řazeny dle jednotlivých farností a diskuzi nad nimi z pohledu výzkumných otázek. Farnost i farníci mají nejen velký potenciál být činnou sloţkou v obci a schopnými aktéry komunitní práce, ale dle závazných církevních dokumentů je to i jejich povinností. Velmi mě zajímalo, jak se k této zodpovědnosti staví sami farníci. 6
Tato práce bude vznikat zároveň s moji bakalářskou prací (bude obhajována v květnu roku 2016) s cílem: zjistit postoj farářů katolické církve ve vybraných farnostech k roli farnosti v komunitní práci a v komunitě.
7
1
KOMUNITA A KOMUNITNÍ PRÁCE Název práce je: Postoje farníků k moţnostem zapojení do komunitní práce
a výzkumnou otázkou: Jaký je postoj farníků z konkrétních farností v Olomouckém děkanátu k moţnostem zapojení se do komunitní práce? Je nutné si tedy definovat, co to je komunitní práce. Navíc respondenti v dotaznících nebyli dotazování přímo na komunitní práci, proto je dobré jasně popsat, podle čeho ji poznáme.
1.1 Vymezení komunity Abych se mohla věnovat pojmu komunitní práce, musím nejprve definovat, co je to komunita samotná. Komunita je společenství lidí, kteří ţijí a kooperují v jedné lokalitě. Matoušek (2003: 92-93) Dle Gardnera (1999) je člověk tvorem komunitním, komunita má hranice různé propustnosti, vlastní atmosféru a způsob komunikace. Mattessich, Monsey, Roy (dle Matoušek 2013: 265) kromě geografického kritéria doplňují mezilidské sociální vazby, citovou vazbu k místu, společné hodnoty, zájmy, problémy a kulturní dědictví. Neugebauer (2000: 44) a Barker (dle Gojová 2006: 12) ke znakům přidali společný cíl či společné zájmy. Dle Packhama (2008: 72-73) je důleţité i sdílení identity. Matoušek (2013: 266) uvádí popis vyváţené komunity: sdílí hodnoty, komunikuje efektivně, poskytuje lidem usnadnění účasti na veřejných věcech a má různorodou jednotu. Takovou, která vykazuje spíše různost neţ uniformitu. (Neugebauer 2000: 19) Kdyby se totiţ členové komunity shodly ve všech oblastech ţivota, mohlo by to mít negativní dopad na společnost. Nutná je ale názorová otevřenost, kde je moţný nesouhlas a respektuje se identita všech členů. Komunita by měla poskytovat pocit sounáleţitosti a bezpečí. (Gardner 1999) Ten podle Baumana (2006: 7) vzbuzuje uţ samotné slovo komunita. Dle Packhama (2008: 3) je komunita soudrţná, kdyţ jsou zapojeni všichni členové. Taková komunita je nástrojem pro řešení konfliktů (Gardner 1999). Dle Matouška (2003: 129) je komunita místem, kde je naplňována občanská společnost.
8
1.2 Komunitní práce V první polovině 20. století se zjistilo, ţe je potřeba pracovat nejen s potřebnými jednotlivci, ale také s jejich nejbliţším okolím a rodinou. Hartl (1997: 25) Vychází z důleţitosti, kterou má pospolitost pro člověka. (Matoušek 2013: 269) Komunitní práce je proces, který pomáhá lidem v komunitě společně řešit problémy nebo zlepšit podmínky společného souţití. Existuje široká paleta problémů, které se dají řešit komunitní prací. (etnické napětí, vzdělávání, vztahy se sousedy, ţivotní prostředí, atd.) (Matoušek 2003: 94-95) Aktéry komunitní práce by měli být dle kolektivu autorů (dle Matoušek 2013: 266) občané, všechny organizace i místní instituce. Všichni společně by měli být zapojení do rozhodování o komunitě a do řešení problémů. Komunitní práce totiţ vztahuje problémy ke zdrojům komunity. Dle Hartla (1997: 68-69) se komunitní práce nezaměřuje jen na problémy, ale i na zvládání sociální změny v komunitě. Matoušek (2013: 266) naopak mluví o podpoře změn v komunitě. Podle Hartla (1997: 69) je změna vhodná, aţ kdyţ nejsou lidé spokojeni s tím, jak věci jsou, nebo dokud se neobjeví problém. Lidé mají strach z nového a neznámého, touţí po stabilitě, bezpečí. Potřebu intervence můţe vyvolat např.: společenská mobilita, kdy se obyvatelé musí vyrovnat s novými lidmi či skupinami. Kompetentní komunita je dle Příhodové (2003) cílem komunitní práce, je tak zároveň prostředkem i zdrojem řešení problému. Dalšími cíli jsou: odpovědnost za rozvoj komunity (Martínek 2008: 166) a motivace k řešení společných problémů. (Matoušek 2013: 266) Srovnatelný cíl je mobilizace občanské svépomoci dle Řezníčka (1994: 60). Tato svépomoc je důleţitá, jak píše Packham (2008: 84), aby členové nabyli schopnosti utvářet vlastní životy, uplatňovat svůj vliv v komunitách a uměli se ozvat. Hartl (1997: 71) dodává umění se rozhodovat. Komunitní práce se snaţí o identifikaci lokálních potřeb a jejich dosaţení samotnými členy komunity. (Packham 2008: 5) Ještě konkrétněji definuje cíl Hartl (1997: 71), píše o zvyšování tolerance, dosahování dobrého sousedství a boření předsudků. Teprve za účasti občanů se můţe dle Stepneyho a Poppleho (2008: 133) uskutečňovat podpora sebevědomí komunity. Právě participace je jeden z hlavních záměrů komunitní práce, říká Packham (2008: 69). Za její hlavní princip můţeme povaţovat subsidiaritu, která je klíčovým pojmem občanské společnosti. (Martínek 2008: 65)
9
Rozpoznáním
schopností
jedinců,
jejich
rozvojem
a zapojováním
všech
potenciálních aktérů se dá dosáhnout silné a úspěšné komunity. Komunita můţe sílit na základě přičinění kaţdého jedince, který vyuţívá své schopnosti a dary, ovlivňuje tak kvalitu svého ţivota a stává se silným jedincem. Jeho kompetence můţou růst dál i díky silné a stabilní komunitě, kterou sám pomáhá budovat. (Kretzmann, McKnight 1993: 8 a 13) Dle Matouška (2003: 94-95) jsou aktéry komunitní práce všichni lidé příslušící k místnímu společenství – obyčejní lidé, kteří nemusí zastávat ţádnou významnou společenskou roli a také potřební nebo nějak znevýhodnění členové komunity. V kaţdé komunitě můţeme nalézt unikátní kombinaci kapacit a na ní se dá vystavět její budoucnost. Je ale nezbytné o těchto kapacitách vědět, zmobilizovat je a pouţít je ve prospěch komunity. (Kretzmann, McKnight 1993: 6) Pokud se spojí více aktérů v komunitě a organizují spolu společné akce, můţe to pomoci identifikaci obyvatel s komunitou. (Matoušek 2013: 272) První krok komunitní práce je dle Hartla (1997: 68-69) aktivizace aktérů, dalším krokem je potom snaha o posílení hrdosti členů na komunitní příslušnost a identifikace s ní. Proces komunitní práce dle Matouška (2013: 273) je rozdělen na čtyři fáze: zjišťování potřeb, jejich analýza, plánování, realizace a zpětné vyhodnocení. Hartl (1997: 69-70) přidává fázi propojování zdrojů. Dále říká, ţe plánovat s místními lidmi a zapojit je do procesu rozhodování je nezbytné. Ovlivní to totiţ jejich ţivoty a učí je to dosahovat cílů, coţ zasáhne i jejich okolí, sousedství a také komunitu. Lidem je třeba dát prostor k vlastnímu vyjádření a uskutečňování nápadů. (Hartl 1997: 36) Gardner (1999) zdůrazňuje důleţitost neustálé obnovy komunity. Matoušek (2013: 269) varuje před limity, kterým můţe komunitní práce v českém prostředí čelit. Řadí mezi ně nedostatečnou připravenost lidí řešit problémy společně, která je způsobená zneuţitím potřeby zapojování se do komunit v minulém reţimu. Dalším limitem je pocit, ţe řešení není kompetencí jednotlivce nebo komunity, ale „někoho jiného“. K limitům přidává Řezníček (1994: 60) nedostatečnou informovanost obyvatelstva a Hartl (1997: 72) zmiňuje obecně nastavení lidí. Uţ ve škole se učí spíš neţ řešení problémů disciplíně. Děti se nedozví, jak se mohou zapojovat do veřejného ţivota jinak neţ tím, ţe budou chodit k volbám. V pozdějším věku v zaměstnání se lidem do hlavy vtlouká, ţe být dobrým pracovníkem znamená plnit pokyny nadřízeného. Dokonce i úřady často odporují principu participace. (Matoušek 2013: 269)
10
1.2.1 Komunitní práce v obci Tato kapitola se v práci nachází, protoţe v práci je zjišťován postoj farníků k moţnostem zapojení do komunitní práce a jedním z hlavních aktérů komunitní práce je obec. Dále je potřeba si odpovědět na otázku, zda je obec komunitou, protoţe v dotazníku je zkoumáno zapojení farníku do obce a komunity. Obec je politickým, organizačním, správním prvkem, který je odpovědný za uspokojování potřeb svých občanů. Jedná se o sociální sytém se strukturou osídlení, v němţ se odehrávají sociální aktivity, které nemusí organizovat vlastními silami, občané k nim ale musí mít přístup. Jedna z těchto aktivit je komunitní práce. (Matoušek 2013: 269) Spravování ţivota na území obce je řízeno principem subsidiarity. (Dle Martínka (2008: 165-166) se jedná i o hlavní princip komunitní práce). Pro stát je výhodné, kdyţ obce vykonávají sociální aktivity, i kdyţ jim to nemůţe přikazovat. Kdyţ obce neřeší sociální problematiku adekvátně, musí převzít odpovědnost stát. (Autorský kolektiv 1997) Obec a komunita vykazují společné znaky. Dle Matouška (2013: 266) usnadňuje komunita účast na věcech veřejných a Jarvis (dle Hartl 1997: 24) doplňuje tři znaky komunity: geografickou oblast, ve které lidé vzájemně ţijí v interakci. Společné mohou mít kulturní dědictví, zájmy a problémy. (Mattessich, Monsey, Roy dle Matoušek 2013: 265) Autorský kolektiv (1997: 19) povaţuje obec za komunitu, Gardner (1999) říká ţe, obec můţe být komunitou, ale také nemusí. Má podle něj ale potenciál být soudrţnou komunitou, coţ praxe často vyvrací.
1.2.2 Komunitní práce v rámci práce sociální V sociální práci rozlišujeme čtyři metody: případovou práci, práci s rodinou, práci se skupinou a práci komunitní. Je to hraniční disciplína mezi sociální práci a sociální politikou. Dá se říct, ţe je to sociální politika odehrávající se na komunitní úrovni. (Matoušek 2013: 268) Dle Hartla (1997: 70) je zaloţena na významu lidské pospolitosti pro člověka. Komunitní práci nelze zaměňovat s běţnou sociální prací. (Hartla 1997: 48) Havrdová (dle Gojová 2006: 31) píše, ţe komunita je podporou občanské společnosti a komunitní práce přispívá k transformaci pasivního příjemce sociální pomoci.
11
2
FARNOST A FARNÍCI V této kapitole bude popsán pojem farnost a farníci. Objeví se tu i teoretické
ukotvení, jak má farnost vypadat a co má splňovat. Kodexu církevního práva (kán. 515, §1) uvádí, ţe je farnost „…společenství věřících trvale ustavené v partikulární církvi. Pastorační péče o farnost je svěřena faráři jako jejímu vlastnímu pastýři pod autoritou diecézního biskupa.“ Farnost je základní jednotkou církve, společenství zakořeněné v Bohu, zpřítomnění církve v lokalitě a subjekt práva, který má práva a povinnosti k církvi, k obci a ostatním právním subjektům. (Dolista 2000) Opatrný (2000: 66) uvádí pojmy farnost a farní obec na pravou míru; farností můţeme označit úředně a územně správní jednotku (ve smyslu obce) ale také společenství věřících na jednom místě (ve smyslu farní obce). I význam slova farník, můţe být vykládán vícero způsoby: všichni lidé, kteří ţijí na území farnosti (i nepokřtění), pokřtění, ať uţ jsou praktikující či ne anebo všichni praktikující věřící. Pokud se v této práci bude mluvit o farnících, myslí se tím praktikující věřící. Církev by měla plnit určité funkce, tzv.: konstitutivní prvky církve. Těmi jsou bohosluţby, svátosti a modlitba (liturgie), hlásání evangelia nebo také svědectví o Bohu. Třetím prvkem je společenství (dle Sejkory (2003:18) budování obce), jeho realizace, ekumenická spolupráce a řešení společných problémů. Posledním je služba potřebným. (Opatrný 2008: 63) Farnost, jakoţto základní jednotka církve, má tyto funkce naplňovat. Dle Doleţala (2008: 59) teprve potom ţije spořádaně. Cíl farnosti je zodpovědné plnění povinností křesťana všemi členy. (Dolista 2000: 58 a 64) S tím souhlasí i Neugebauer (2000: 10), navíc pak přidává neustálý rozvoj farnosti.
2.1 Konstitutivní prvky a sociální poslání farnosti Chápání konstitutivních prvků církve se dá rozdělit do dvou proudů. První povaţuje liturgii a hlásání evangelia za důleţitější a diakonii za druhořadou. Ten druhý mluví o rovnocennosti a o ochuzení církve, pokud je jeden potlačován. Jiný názor má ale Haslinger (dle Opatrný 2008: 66-67), který vnímá diakonii jako nadřazenou, Jeţíšova činnost totiţ podle něj neobsahovala prvky diakonie, diakonií přímo byla. Kodex 12
církevního práva (kán. 515, §1) zase pokládá za zásadní společenství. Ke společenství se vyjadřuje i Opatrný (2008:64-67), který popisuje trojrozměrný prostor tvořený třemi prvky (liturgií, hlásáním evangelia a diakonií), ve kterém se můţe společenství uskutečňovat. Martínek (2014) a Doleţel (2008: 59-61) – zastánci druhého proudu popisují nedělitelnost prvků, které se navzájem doplňují, farnost můţe ţít, naplňuje-li všechny. Dále se bude pojednávat jen o prvcích sociálního rázu: diakonii a budování obce (společenství).
2.1.1 Diakonie Diakonií se rozumí sluţba bliţnímu. (Doleţel 2008: 59)Představuje širokou paletu sluţeb: doprovázení nemocných, pomoc rodinám a řešení lokálních sociálních problémů. Tyto činnosti vytvářejí společenství, nejen v rámci farnosti, ale i v celé obci či městě. Křesťanští laici nemají být aktivní pouze ve sluţbě společenství, měli by jít také příkladem svým ţivotem, přístupem, ochotou a otevřeností. (Ţivot a poslání křesťanů v církvi a ve světě, odst. 28-29). Sluţba bliţnímu nemá být poskytována jen dovnitř farnosti, ale i za její hranice. I tak je ale důleţitá její funkčnost uvnitř, opět je to kvůli příkladu, který dává komunitě. Farnost má být schopným a aktivním aktérem ţivota obce či komunity. (Doleţel 2008: 64). V praxi se dají zaznamenat v souvislosti s diakonií tyto chyby: sluţba je nabízena i přijímána pouze členy církve (Martínek 2008: 170), institucionální charita ve farnosti nahrazuje činnost farní charity. (Doleţel 2008: 64)
2.1.2 Budování obce Péče všech členů komunity o její fungování a rozvoj je součástí ţidovsko-křesťanské tradice. (Martínek 2008: 65) Opatrný (2000: 72,78) upozorňuje nejen na povinnosti farnosti k církvi, ale i k ostatní společnosti, zvláště pak k obci. Má pečovat o veřejné blaho, o kulturní a nemovité památky a uchovat je tak pro příští generace. Graubner (2005: 31-58) na seznam přidává zájem o bližní, sousedy a o potřeby druhého. Górecki (2000: 84) povaţuje činnost farnosti za důleţitou zvláště v menších městech a vesnicích. Je důleţité spoluprací dosáhnout vtělení do společnosti i v oblasti politiky, míru a životního prostředí. (Dolista 2000: 61)
13
2.2 Farnost a obec Farní obec by měla být úzce propojena s politickým fenoménem; s městem, obcí. (Dolista 2000: 54) V dnešní době se farnosti většinou rozkládají na území několika obcí. Opatrný (2000: 76-77) varuje před neutrálním, netvůrčím vztahem farnosti a obce, který můţe pramenit z nezájmu; farnost začne vnímat své spoluobčany a světskou správu teprve tehdy, aţ se jí to nějak pozitivně či negativně dotýká. Dle Opatrného (2000: 72,78) má farnost totiţ pro obec, ve které působí, zvláštní význam.
2.3 Farnost a komunitní práce Tato kapitola odpovídá na otázky, zda je farnost komunita a jak a proč můţe být komunitní práce ve farnosti uskutečňována. Farnost můţe být povaţována za komunitu, protoţe shromaţďuje lidi stejného zájmu (Barker dle Gojová 2006: 12), praktikující věřící katolické církve. Graubner (2005: 12) popisuje faráře a farníky jako komunitu. Dle Gardnera (1999) farnost můţe a nemusí být komunitou. Ve svém výčtu komunit uvádí nicméně i náboţenská společenství. Farnost by se měla snaţit o rozvoj a zapojení do společenství. (Dolista 2000: 54). Stejně jako komunita není statická, mění se. (Mattessich, Monsey, Roy dle Matoušek 2013: 265) Dle Bible by měla nést církev, takţe i farnost jednotu boţských osob (Nejsvětější trojice) a spojovat tak lidské rozdílnosti. „Ať jsou všichni jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni, ať jsou jedno v nás“ (Jan 17,21). Coţ nese určité podobnosti s komunitou: Matoušek (2013: 266) uvádí, ţe si komunita vytváří různorodou jednotu i vlastní identitu. Gardner (1999) ale varuje, ţe sdruţení, jeţ jsou sama komunitami, si často neuvědomují vztah k většímu celku. Křesťanství je sociální náboţenství, je v něm důleţitá snaha o zlepšení vztahů a podmínek ve společnosti. (Matoušek 2001: 35-36) Tato společenská činnost předpokládá ochotu farníků vystoupit z pasivity, jejich zodpovědnost a od kněţí schopnosti a vůli k tomu své věřící povzbuzovat. (Ţivot a poslání křesťanů v církvi a ve světě, odst. 32) Martínek (2008: 168-169) vidí ve farnostech potenciál – prostory a příleţitosti pro setkávání a vzájemnou podporu – tak se (někdy i nevědomky) naplňují základní principy komunitní práce. Farnost se můţe stát iniciátorem komunitní práce, aktérem i zdrojem kapacit komunity. Dle Martínka (2008: 65) farnost můţe být subjektem komunitní práce, 14
bude-li otevřená i dalším subjektům a nejen členům vlastní církve. K tomu je důleţitá tzv. klíčová osoba, nejlépe farář, který by navázal kontakt a spolupráci s dalšími klíčovými subjekty komunitní práce. (Martínek 2008: 168-169) Komunitní práce farností v České republice často není komplexní a naplňuje jen některé ze znaků, nebo se odehrává jen uvnitř farnosti. (Martínek 2008: 170-172)
2.3.1 Aktéři komunitní práce ve farnosti Kapitola se věnuje hlavně farníkům, protoţe se jich týká i samotný výzkum, popisuje kdo je farník a jeho povinnosti. Aktérem je ale nepochybně i kněz. Martínek (2008: 65) uvádí, ţe všichni, kdo se povaţují za součást Boţího lidu, mají pečovat o fungování komunity. Není to jejich svobodné rozhodnutí, ale povinnost. Farníci by se měli osobně angaţovat, komunikovat s komunitou a oslovovat jednotlivce. (Doleţel 2008: 67) Dle Graubnera (2005: 57) by farnost neměla ţít izolovaně od okolního světa. Dle Opatrného (2000: 66) můţe být slovo farník vykládáno různě (viz výše), v této práci jsou farníci chápáni jako všichni praktikující věřící na území farnosti. V kodexu církevního práva (kán. 204-206) je věřící popsán jako pokřtěný člověk, který se účastní na poslání církve ve světě. Farníci jsou jako jednotlivci povinni zapojovat se do politického ţivota a jsou spoluzodpovědní za společnost. (Graubner 2005: 57) Dále mají přispívat na fungování a růstu farnosti. (Graubner 2005: 13-14) Existují různé formy přispívání farníků do běhu farnosti (např. do ekonomických, pastoračních rad a jiných aktivit (Graubner 2005). Tato práce se ale zajímá spíše o činnosti vně farnosti. Farníci by měli být dle publikace Ţivot a poslání křesťanů v církvi a ve světě (odst. 28-32) otevření, ochotní pomáhat a jít příkladem. Katechismus katolické církve (čl. 19131915) přidává mezi povinnosti věřících ve farnosti participaci na sociálním dění, veřejném ţivotě a vzestupu obecného blaha. Neugebauer (2000: 10) ale uvádí, ţe v dnešní době jsou úkoly církve a povinnosti všech křesťanů spíše neznámé, po praktické stránce je plní jen zlomek věřících. Ţádná farnost nemá postrádat přítomnost kněze, uvádí Graubner (2005: 31-58) Neugebauer (2000: 29) přidává, ţe bez podpory faráře rozvoj farnosti není moţný. Povinnost dělat komunitní práci tedy nemají jen farníci, ale i duchovní ve farnosti – farář. Farář je kněz (Kodex církevního práva, kán. 521 § 1), který má slouţit uprostřed 15
společenství ve jménu Krista. (Katechismus katolické církve, čl. 1591) Dle Dolisty (2000: 54-57) má kněz ve farnosti kromě duchovních povinností (hlásaní evangelia, vedení liturgie, svátosti atd.) také takové, které směřují ke komunitě (péče o chudé, nemocné, staré, o lidi v nouzi nebo podpora misijních aktivit). Kněz má na starost i rozvoj farníků. Neugebauer (2000: 37) Úkolem faráře nemusí být vymýšlení, pořádání a realizace komunitních činností, měl by k tomu ale podněcovat farníky a vytvářet pro ně prostor. (Opatrný 2000: 79) Matoušek (2003: 261-262) popisuje důleţitost vůdčí osobnosti v komunitě, kterou podle něj můţe být i farář či duchovní. Musí být respektována komunitou a je důleţitým informačním zdrojem a prvkem při plánování a realizaci rozvoje komunity. Kontakt s takovou osobou, je pro sociální komunitní práci nezbytné. (Řezníček 1994: 61)
2.4 Různé typy a ideální velikost farností Existuje více typů farností různých struktur a územních velikosti. Zde je uvedeno rozdělení dle Graubnera (2005: 28-31). Toto členění je zde uvedeno kvůli klíči výběru respondentů do výzkumu. Farnost s jednou obcí a jedním kostelem – jednoduchá struktura, stále jich ubývá, městská farnost – vícero farností v jednom městě, tímto typem farnosti se práce nebude zabývat, farnost s řeholním kostelem – tímto typem farnosti se práce nebude zabývat, velká farnost s více obcemi a více kostely, jeden kněz má více malých farností, jeden kněz má více větších farností. Dle Sejkory (2003: 29) je dnes běţné, ţe jeden farář spravuje více farností, nebo ţe se farnosti spojují do větších.
16
3
OBČANSKÁ SPOLEČNOST Tato kapitola se zabývá občanskou společností a její návazností na komunitní práci
a farnost. Samotná komunitní práce i občanská společnost se vyvíjela z křesťanství. Občanská společnost je velmi důleţitá pro komunitu, její fungování i aktivizaci občanů. Občanská společnou můţe být chápána jako sektor, vytvářen jednáním občanů. Toto jednání vychází z potřeb a zájmu komunity. (Matoušek 2003: 129) V Katechismu katolické církve (čl. 1882) je občanská společnost popisována jako podpora obecného blaha a aktivní účast na společenském ţivotě. Dle Waltzera (2002: 37-39) je to také oblast svobodné volby a participace v komunitě. Prostor mezi makrostrukturami společnosti a občanem vyplňuje občanská společnost. Členové komunity jsou jejími aktivními sloţkami, navazují mezi sebou vztahy a spolupracují ve skupinách. Tato spolupráce je můţe posilovat i jako aktéry občanské společnosti. (Matoušek 2003: 129) Dle Waltzera (2002: 41) je klíčový pojem utváření občanské společnosti subsidiarita, definuje ji dále jako realizaci společenských aktivit, nezávislých na státu. Martínek (2008: 65) uvádí subsidiaritu jako jeden z hlavních principů komunitní práce. Dle Míčka (2013) je subsidiarita významná pro identitu jedince, jeho svobodu a odpovědnost, politická moc mu má pouze vytvářet dobré podmínky pro uplatňování jeho schopností. Walzer (2002: 41) zdůrazňuje odpovědnost jedince ještě více, uvádí; ţe „my“ neuděláme nic, to jednotlivec musí začít jednat. Samotný pojem subsidiarita se dostal do širšího povědomí díky církvi (Míčka 2013), dle Katechismu katolické církve (čl. 1883) se jí církev řídí a dle Dolisty (200: 49) přímo vyzývá věřící k občanské společnosti ve farnostech. Katechismus katolické církve (čl. 1913-1915) ponouká věřící k participaci na sociálním děním. Působit by měli hlavně v komunitě a v obci, (Martínek 2008: 164-165), ovlivňují tak místní obyvatele i celou občanskou společnost. (Sejkora 2003: 30-33) Hartl (1997: 76) vidí řešení společných problémů jako zásadní pro budování občanské společnosti a svépomoci. Mobilizace občanské svépomoci je, jak píše Řezníček (1994: 60) cíl komunitní práce a dle Havrdové (dle Gojová 2006: 31) komunita podporuje občanskou společnost. V České republice je občanská společnost závislá na státu a evropských zdrojích, nepomáhá ji ani špatná a nedostatečná legislativa či korupce. Občané se navíc angaţují 17
velmi málo. Česká občanská společnost je budovaná dle vzorů ze zahraničí, aniţ by se braly v úvahu historické souvislosti, taková společnost je nutně slabá. Přitom svépomocné dobrovolné aktivity a projevy lidské solidarity v české společnosti mají bohatou tradici, vystavěnou na křesťanství a principu lásky k bliţnímu. Doleţalová (2013) Sokol (2013) mluví o křesťanství nebo spíše konkrétněji o katolické církvi v souvislosti s koncem významné role farářů v občanské společnosti, kvůli podpoře rakouské politiky v době národního obrození. Dále uvádí, ţe nedůvěra českého občana vůči politice a jeho nízká angaţovanost souvisí s komunistickou érou. Doleţalová (2013) oponuje tím, ţe zásadní zlom přišel uţ v meziválečném období, kdy na scénu přichází stát a jeho řešení sociálních otázek. Podle ní jiţ tehdy začalo posupné, nevědomé vytěsňování mezilidské solidarity.
18
4
VÝZKUMNÁ ČÁST
4.1 Cíl výzkumu V rámci tohoto šetření by mělo být zodpovězeno na otázku, jak se farníci v konkrétních farnostech v Olomouckém děkanátu staví k moţnostem zapojení do komunitní práce. Dalším záměrem výzkumu je zjistit, zda mají o zapojení zájem a jak a zda se podle svého názoru zapojovat mohou, ať uţ vyjádřením svého názoru či činností. Dále se práce zajímala o to, jestli si farníci myslí, ţe hraje farář důleţitou roli v komunitní práci a zda se můţe zapojit i farnost.
4.2 Výzkumná otázka Jaký je postoj farníků z konkrétních farností v Olomouckém děkanátu k moţnostem zapojení se do komunitní práce? Mimo hlavní výzkumnou otázku se práce zabývá dílčími výzkumnými otázkami; Kdo má dle mínění farníků v rukou řešení problému v komunitě/obci? Mají farníci sami o účast na řešení zájem? Zda a jaké mají moţnosti se zapojit do komunitní práce? Je farář jejím důleţitým aktérem? Můţe jím být i farnost a jaké má moţnosti?
4.3 Hypotézy Hypotézy nebylo moţné stanovit kvalifikovaným odborným odhadem.
4.4 Popis použitých metod Mezi daty a teorií v empirickém výzkumu (dle Bugela a Šlechtové (2012: 171) je to sběr dat v reálném prostředí o konkrétních lidech či institucích) můţou existovat dle Hendla (2008: 34) dva typy vztahů: metoda indukce a dedukce. V dedukci se z teorie odvodí tvrzení, které se pak porovná s daty, vyuţívá se u kvantitativní metody. (Bugel, Šlechtová 2012: 176) Dle Reichela (2009: 40) se v sociálním výzkumu objevují dva základní přístupy: kvalitativní a kvantitativní. V této práci byl pouţit druhý jmenovaný. 19
Kvantitativní přístup předpokládá měřitelnost, tříditelnost nebo moţnost uspořádání fenoménů sociálního světa. Informace, které jsou během výzkumu získány, se porovnávají nebo se zkoumají jejich vzájemné vztahy. V této práci získávám data pomocí kvantitativního šetření se záměrem deskripce, jehoţ cílem je popsat situaci nebo událost a poskytnout informace o určité populaci (Rubin a Babbie dle Bugel, Šlechtová 2012: 173174). V tomto výzkumu tedy nezkoumám vztahy mezi proměnnými. Při procesu sbírání dat jsem vyuţila strukturovaný standardizovaný dotazník, který je k nahlédnutí v přílohách. Takový dotazník je dle Reichela (2009: 118-119) písemný způsob dotazování, který obsahuje většinu uzavřených a polozavřených otázek, můţou se v něm ale vyskytovat i otázky otevřené. Otázky v dotazníku určují otázky výzkumné. (Punch 2008: 46) Tato metoda poskytuje výzkumníkovi snadné získání informací od většího počtu lidi za krátký čas. Dotazovaní ale mohou přeskakovat otázky nebo nemusí vyplnit formulář celý. Další nevýhodou je nízká návratnost. (Disman 2011: 141) První zásada dotazníku je všem stejně srozumitelná a jednoznačná otázka, která nesmí působit sugestivně. (Reichel 2009: 100-101) Punch (2008: 67-68) doporučuje testování dotazníků na malém vzorku respondentů, tak můţe výzkumník otázky více ujasnit, odstranit dvojznačností a potvrdit si správného pochopení. Dotazníkem musí být provedeno validní měření, to znamená; aby se měřilo to, co se skutečně mělo měřit. (Disman 2011: 62) Důleţitá část pro tvorbu dotazníku je tedy operacionalizace, kdy je převedena teorie do zkoumatelné podoby. (Reichel 2009: 50) Dle Punche (2008: 67-68) si výzkumník musí stanovit, jaké informace potřebuje znát k zodpovězení výzkumných otázek. Reichel (2009: 102) rozlišuje otázky otevřené, při kterých je nabízeno respondentovi volné pole působnosti k odpovědi a uzavřené, kdy je dotazovanému předloţeno více variant, ze kterých má vybrat. To můţe zkreslit výsledky, protoţe můţe existovat ještě další neuvedená moţnost. V tomto případě můţe výzkumník pouţít polouzavřenou otázku, kdy můţe respondent přidat svou variantu.
4.5 Tvorba dotazníku V této kapitole je popsán konkrétně proces tvorby dotazníku. Ten je tvořen čtrnácti otázkami, z toho sedmi uzavřenými, třemi polouzavřenými a čtyřmi otevřenými.
20
Jednotlivé otázky mají formu kladných oznamovacích vět, kdy respondenti vybírají hodící se variantu/odpověď. Výjimkou jsou některé polouzavřené a otevřené otázky, které jsou v podobě vět tázacích. Dle výše uvedené metodologie by měly otázky v dotazníky vycházet z otázek výzkumných. Hlavní výzkumná otázky zní: Jaký je postoj farníků z konkrétních farností v Olomouckém děkanátu k moţnostem zapojení se do komunitní práce? Kdyţ jsem provedla její operacionalizaci, zjistila jsem, ţe abych si na ni dokázala odpovědět, musím znát odpovědi na dílčí výzkumné otázky. První dílčí otázka je: Kdo má dle mínění farníků v rukou řešení problémů v komunitě/obci? Do tohoto balíku otázek jsem zahrnula i analýzu problémů a návrhy řešení, protoţe prvními fázemi komunitní práce dle Matouška (2013: 273) je zjišťování potřeb a jejich analýza. Problémy a jejich řešení jsou jedním z hlavních témat komunitní práce, proto se jimi budu zabývat i v dalších otázkách dotazníku. Navíc se komunitní práce snaţí o identifikaci lokální potřeby a jejich dosaţení samotnými členy komunity. (Packham 2008: 5) Pokud se následující otázky týkají řešení problémů, musí být nejprve identifikovány samy problémy. První polouzavřená otázka v dotazníku: U nás v obci jsou nejzásadnější tyto problémy. Mezi varianty jsem zařadila na základě teorie tyto moţné problémy: špatné sousedské vztahy, úpadek památek v obci (Hartl 1997: 71-72), nezájem občanů (Hartl 1997: 36), problémy se vzděláváním, ţivotním prostředím, dopravou,
etnickou
menšinou
(Matoušek
2003: 94-95),
nezaměstnanost,
nedostatek prostoru pro volný čas, špatné sociální sluţby (Hartl 1997: 34), kriminalita, nevyuţité prostory, problémové lokality, nehezká zákoutí, problémy s dětmi, seniory, hendikepovanými (Hartl 1997: 124) nebo přistěhovalci (Hartl 1997: 69), Jelikoţ výčet variant nemohl obsáhnout všechny moţné problémy, byla mezi ně zařazena i varianta „jiné“, aby mohli respondenti napsat i jinou moţnost. Dotazovaní mohli vybrat více variant. První otevřenou otázkou je: Jak by se tyto problémy daly řešit? Na základě tvrzení, ţe aktéry komunitní práce jsou občané, všechny organizace i místní instituce a všichni společně mají řešit společně problémy a rozhodovat, (Kolektiv
autorů
dle
Matoušek
2013: 266)
jsem
zformulovala
druhou
polouzavřenou otázku: Tyto problémy může řešit obec, zájmové spolky v obci, 21
neziskové organizace, občané, farář, farníci nebo jiné. Dotazovaní mohli vybrat více variant. Další dílčí výzkumná otázka se týká zájmu farníků: Mají farníci o účast na řešení problémů obce/komunity zájem? Coţ je základní otázka, ptáme-li se na postoj k zapojení do komunitní práce. V dotazníku tedy stojí první uzavřená otázka a následuje za ní tzv. filtrační otázka, kdy chce výzkumník získat informace jen od respondentů, kteří vybrali určitou odpověď. (Disman 2011: 151) Chci se podílet na řešení problémů. Jedním z cílů komunitní práce je motivace k řešení společných problémů. (Matoušek 2013: 266) V případě, že nechcete, jaký je k tomu důvod? (otázka polouzavřená) V této otázce respondent vybíral z variant: časové moţnosti, nemám zájem a další. Tato otázka figuruje v dotazníku, protoţe komunitní práci zajímají nejen zdroje ale i bariéry, které je potřeba identifikovat. Farníků se týká i následující výzkumná otázka: Zda a jaké mají farníci moţnosti se zapojit do komunitní práce? Moţnosti určuji teorií níţe (poukázání na problémy a moţnost účasti na řešení), dále ale nechávám respondentům volné pole působnosti dvěma otevřenými otázkami na konkrétní moţnosti zapojení se do řešení a na jejich vlastní prospěšnost. Mám prostor k tomu, abych na problémy v obci poukázal. (uzavřená otázka) Dle (Hartla 1997: 36) je potřeba dát lidem prostor pro vyjádření. Mám možnosti účastnit se řešení problémů v obci. Uzavřená otázka, která vychází z Packhama (2008: 69) – participace je jeden z hlavních záměrů komunitní práce. Jaké možnosti účasti se řešení problémů v obci se mi nabízejí? Řešení problémů společně je pro komunitní práci zásadní. (Hartl 1997: 76) Svému
okolí/spoluobčanům
můžu
být
prospěšný
těmito
činnostmi:
(respondent měl moţnost libovolné odpovědí). Vycházela jsem z této teorie: Komunitní práce vztahuje problémy ke zdrojům komunity. (Kolektiv autorů dle Matoušek 2013: 266) Kaţdý jedinec má schopnosti a dary, jimiţ můţe rozvíjet komunitu. (Kretzmann, McKnight 1993: 8 a 13)
22
Je farář důleţitým aktérem komunitní práce? Takto byla poloţena další dílčí výzkumná otázka. Farář se můţe se angaţovat přinejmenším dvěma způsoby; nemá jen povinnosti duchovní, ale i povinnosti ke komunitě. (Dolista 2000: 54-57) Dále dle Opatrného (2000: 79) má farář farníky podněcovat ke komunitní činnosti. Zvolila jsem tyto dvě uzavřené otázky, které se ptají na reálnou činnost kněze ve farnosti z pohledu farníků: Farář hraje důležitou roli při řešení problémů v obci. Farář podporuje své farníky v účasti na činnostech a akcích v obci. Poslední výzkumná otázka zní: Můţe být aktérem komunitní práce i farnost a jaké má moţnosti? Moţné kapacity se skrývají ve farnících a ve faráři. Faráře sem ale oddělila a uvedla jiţ v předchozí otázce, kde mě zajímala jeho reálná činnost. V této otázce je chápána farnost jako celek, jako taková nese znaky církve a má jisté povinnosti ve své obci či komunitě: budování obce (Sejkora 2003:18), coţ se dá vyloţit jako rozvoj komunity a sluţba potřebným. (Opatrný 2008: 63) Na základě tohoto jsem stanovila tuto uzavřenou otázku: Farnost může přispět k řešení problémů v obci. Respondent vybral odpověď, do jaké míry souhlasí či nesouhlasí. Na tuto otázku nevázala jedna otevřená filtrační otázka a další uzavřená. V případě, že ano: jak? Je spousta moţností, jak můţe farnost přispívat (viz kapitoly 2.1.1 a 2.1.2), nechala jsem však respondentovi volné pole působnosti, abych se vyhnula zkreslení. Mám možnost zapojit se. Tato uzavřená otázka vyplývá z tvrzení, ţe farnost má vytvářet prostor pro farníky, aby se mohli zapojit do komunitní činnosti. (Opatrný 2000: 79)
4.6 Popis výzkumného souboru Aby mohly být zodpovězeny výzkumné otázky, musí si výzkumník určit, od jaké skupiny lidí bude v dotaznících shromaţďovat informace. Měla by to být menší mnoţina – výběr z tzv. „populace“, na kterou se budou zobecňovat výsledky. (Punch 2008: 52-54) Skupinu jednotek, kterou jsem pozorovala, tzv. vzorek, jak říká Disman (2011: 93) tvořili všichni farníci ochotni vyplnit dotazník, kteří byli přítomni na nedělní mši v den, kdy jsem je poţádala o vyplnění. 23
Dle Reichela (2009: 78-79) se tato metoda výběru nejvíce blíţila náhodnému, pravděpodobnostnímu výběru. Pro kaţdou jednotku základního zkoumaného souboru je stejně pravděpodobné, ţe bude vybrána do souboru – výběr je náhodný, například losem. V této práci byl výběr determinován přítomností na nedělní bohosluţbě v den sběru dat. Zkoumané farnosti byly vybrány dle předem dané struktury výběru, kdy jsou kritéria výběru dána předem (Hendl 2008: 149). Je to metoda záměrného výběru, pouţívaná spíše u kvalitativního přístupu, zásadní jsou přitom určité vlastnosti nebo znaky. (Miovský 2006: 135) Farnosti byly vybrány z Olomouckého děkanátu, ve kterém je 29 farností a 102 kostelů a kaplí1. Tato práce se zabývá menšími obcemi a městy, komunity zde totiţ fungují více na tradičnější bázi, do výzkumu tedy nebyly zahrnuty farnosti ve městě Olomouc a farnosti jimi spravované. Ve výběru také hrála roli návaznost na výzkum v mé bakalářské práci (bude obhajována v květnu roku 2016), předmětem obou prací jsou stejné katolické farnosti. V kapitole 2.3 jsou rozdělené typy farností dle Graubnera (2005: 28-31). Vyloučeny byly farnosti s jednou obcí, které se v Olomouckém děkanátu nevyskytují, městské farnosti a farnosti s řeholním kostelem, kde se můţe vyskytovat větší počet aktérů komunitní práce z římsko-katolické církve. Zbylo tedy 6 farností, většinou se jedná o velké farnosti s více obcemi a více kostely nebo o farnosti spojené, které má na starost jeden kněz. Farnosti Doloplazy, Tršice a Velký Újezd Farnost Hněvotín Farnost Dub nad Moravou a Charváty Farnosti Drahanovice, Slatinice a Těšetice Farnost Velká Bystřice a Hlubočky Farnost Velký Týnec Ve Velkém Týnci šetření prováděno nebylo, protoţe si to kněz této farnosti výslovně nepřál. Mapa Olomouckého děkanátu s vyznačenými farnostmi se nachází v příloze.
1
Arcidiecéze olomoucká – Děkanát Olomouc [hlavní webová stránka]. Dostupné z: http://www.ado.cz/obsah/dekanat-olomouc [posl. akt. neuvedeno] [cit. 9. 3. 2016].
24
4.7 Způsob zpracování dat Materiálem pro zpracování dat jsou odpovědi respondentů. Ti vybírali z předem daných variant, měří se jejich frekvence. Dále je nutné vytvořit kódovací klíč, podle kterého se mohou data třídit. (Reichel 2009: 153-156) Dle Punche (2008: 61-62) je nejlepší data analyzovat dle výzkumných otázek. (To bude provedeno v kapitole 4.8 Diskuze) Před začátkem analýzy je nutné, aby si výzkumník určil, jak bude zacházet s dvojsmyslnými, nejasnými nebo chybějícími odpověďmi a rozhodl se, jak bude data strukturovat a formátovat. Dále Punch popisuje shrnutí dat, rozloţení proměnných ve výběru a provedení vztahové analýzy mezi proměnnými. Já jsem ale v analýze dat poslední dva kroky přeskočila, protoţe jsem vyuţila kvantitativního šetření se záměrem deskripce a proměnné mě tudíţ nezajímaly. Reichel (2009: 169) rozlišuje termíny interpretace a prezentace dat. V této práci budou data pouze prezentovány a to pomocí komentářů a grafů, které jsou dle Punche (2008: 82-83) dobrou pomůckou při organizaci celé analýzy. Dále jsem pouţila, jak nabádá Punch (2008: 84) popisnou analýzu a průměry. V kapitole 4.8 Diskuze budou zodpovězeny výzkumné otázky, kde se navíc pokusím výsledky konfrontovat s teorií.
4.8 Výsledky V následující kapitole budou představeny výsledky vytvořené na základě dotazníků, které byly předloţeny farníkům v pěti farnostech. Ve farnosti Doloplazy, Tršice a Velký Újezd bylo vyplněno 74 dotazníků. Hněvotín je velmi malá farnost s malou účastí na nedělní bohosluţbě, sešlo se pouze 11 dotazníků. Ve farnosti Dub nad Moravou a Charváty dotazníky vyplnilo 81 farníků, ještě větší účast byla ve farnosti Slatinice, Těšetice a Drahanovice – 119 respondentů. Farnost Velká Bystřice a Hlubočky poskytla celkem 81 dotazníků. Výsledky budou řazeny dle jednotlivých farností, kaţdá by měla být popsána zvlášť, neboť ne všechny jsou velikostně a jinými charakteristikami srovnatelné. O kaţdé farnosti je jedna kapitola, která se věnuje čtyřem hlavním oblastem, odvozených z výzkumných otázek a dotazníku: analýze problémů v obci/komunitě, drţitelům řešení, moţnostem a vůli k zapojení do komunitní činnosti a farnosti v komunitní práci.
25
Hypotézy nemohu ani potvrdit ani vyvrátit, nebylo, je moţné stanovit kvalifikovaným odborným odhadem.
4.8.1 Farnost Doloplazy, Tršice a Velký Újezd Graf „Analýza problémů“: Farníci
označili
za
nejzávaţnější
problémy tyto: nezájem občanů (33 % odpovědí), špatné sousedské vztahy (12 %
odpovědí)
a problémy
s dopravou (8 % odpovědí).
Dalšími problémy, které respondenti mimo kategorie popsali, jsou: hluk z dálnice, problémy s kanalizací, moţné zrušení MŠ, třikrát byla zmíněna špatná místní komunikace a hustá doprava. Na základě problémů, definovali respondenti následující řešení: silnější podpora zájmových spolků (uvedeno čtyřikrát) posílení autobusových spojů (uvedeno třikrát), investice do rozvoje města (uvedeno třikrát), ohleduplnost občanů (uvedeno třikrát), zájem o druhé (uvedeno třikrát), výměna kantorů (uvedeno třikrát), zodpovědnost občanů (uvedeno dvakrát), obchvat kolem obce (uvedeno dvakrát), pruhy pro cyklisty, zvukové bariéry, zavedení kontroly spalování odpadů, širší nabídka pracovních příleţitostí, výchova v rodinách, vyřešení církevních restitucí, účast farníků, zapojování seniorů do veřejného ţivota a zlepšení řízení obce. 26
Graf „Držitelé řešení“: Podle respondentů má v rukou řešení hlavně
obec/obecní
úřad
(32 %
odpovědí), občané (31 % odpovědí) a následně pak zájmové spolky (16 % odpovědí).
Mimo kategorie uvedli respondenti tyto držitele řešení identifikovaných problémů: Ředitelství dálnic a silnic ČR a vláda a parament České republiky, dvakrát byla uvedena rodina. Graf „Možnosti a vůle k zapojení“: 58 % respondentů vnímá moţnost poukázat na problémy v obci, ale jen 50 % uvádí, ţe se mohou podílet na jejich řešení. Graf dále ukazuje, ţe se 53%
většina
zapojit
chce.
22 %
respondentů, kteří se zapojit nechtějí, k tomu mají následující důvody: 55 % z nich uvádí časové moţnosti, 15 % nemá zájem, celých 20 % uvedlo jako důvod vysoký věk nebo stáří (tato moţnost nebyla v kategoriích), 10 % zaškrtlo políčko jiné, někteří blíţe specifikovali (studium ve vzdáleném městě, rodinné důvody).
Polovina dotazovaných si myslí, že se může zapojit do řešení problémů, někteří uvádí tyto moţnosti: účast na veřejných zasedáních obce/zastupitelstva (uvedeno osmkrát), účast ve spolcích (uvedeno dvakrát) a moţnost upozornění na problém. 27
Na otázku vlastní prospěšnosti uvedli respondenti tyto odpovědi: účast ve spolcích (uvedeno třikrát), pomoc bliţním (uvedeno dvakrát), moţnost jít příkladem (uvedeno dvakrát), pořádání akcí, moţnost poradit, participace v obci, participace ve farnosti, dobročinnost, nabídka vlastních konkrétních kompetencí a moţností (uvedeno čtyřikrát).
Graf „Farnost v komunitní práci“: Na otázku zda farář podporuje své farníky v účasti na činnostech a akcích v obci, odpovídala 64% většina kladně, 12 % respondentů naopak záporně. Otázce zda farář hraje důleţitou roli při řešení problémů v obci, se dostalo v této farnosti 34% odpovědi „ne“ o něco
méně
respondentů;
30 %
odpovědělo „ano“. Farnost můţe dle 49 % respondentů přispět k řešení problémů v obci, explicitně tento názor nesdílí 15 %. 41 % farníků uvádí, ţe se skrze farnost můţou zapojit také, 18%
podíl
farníků
tuto
moţnost
nezaznamenává.
Respondenti popisují možnosti zapojení farnosti do řešení problémů: spolupráce s obcí (uvedeno třikrát), moţnost jít příkladem (uvedeno dvakrát), aktivní přístup, pořádání akcí, věnování se mládeţi.
28
4.8.2 Farnost Hněvotín Graf „Analýza problémů“: Farníci
označili
za
nejzávaţnější
problémy tyto: nezájem občanů (32 % odpovědí) a úpadek památek v obci (18 % odpovědí).
Dalším problémem, které respondenti mimo kategorie popsali, je nevyřešené vlastnictví ubytovny v obci. Respondenti nedefinovali žádná řešení.
Graf „Držitelé řešení“: Podle respondentů má v rukou řešení hlavně
obec/obecní
úřad
(36 %
odpovědí), občané (29 % odpovědí) a následně pak zájmové spolky (14 % odpovědí).
29
Graf „Možnosti a vůle k zapojení“: 55 % respondentů vnímá moţnost poukázat na problémy v obci a 55 % uvádí, ţe se mohou podílet na jejich řešení. Graf dále ukazuje, ţe se 55% většina zapojit chce. Polovina z 18 % respondentů, kteří se zapojit nechtějí, uvádí časové moţnosti, druhá polovina nemá zájem.
55 % dotazovaných si myslí, že se může zapojit do řešení problémů. Dvakrát byla uvedena účast na veřejných zasedáních obce/zastupitelstva. Na otázku vlastní prospěšnosti uvedli respondenti tyto odpovědi: organizace akcí a zájmová činnost.
30
Graf „Farnost v komunitní práci“: Na otázku zda farář podporuje své farníky v účasti na činnostech a akcích v obci, odpovídala 82% většina kladně, 9 % respondentů
naopak
záporně.
Otázce zda farář hraje důleţitou roli při řešení problémů v obci, se dostalo v této farnosti 45% odpovědi „ano“, 18 % respondentů odpovědělo „ne“. Farnost můţe dle 45 % respondentů přispět
k řešení
problémů
v obci,
explicitně tento názor nesdílí 18 %. 36 % farníků uvádí, ţe se skrze farnost můţou zapojit také, 27% podíl farníků tuto moţnost nezaznamenává.
31
4.8.3 Farnost Dub nad Moravou a Charváty Graf „Analýza problémů“: Farníci
označili
za
nejzávaţnější
problémy tyto: nezájem občanů (24 % odpovědí), špatné sousedské vztahy (13 % odpovědí), nehezká zákoutí (11 %
odpovědí)
a problémy
s dopravou (8 % odpovědí).
Dalšími problémy, které respondenti mimo kategorie popsali, jsou: vandalství (uvedeno dvakrát). Na základě problémů, definovali respondenti následující řešení: zapojení občanů do problémů (uvedeno pětkrát), úklid (uvedeno čtyřikrát), častější autobusové spoje o víkendu (uvedeno dvakrát), zavedení postihu za znečišťování (uvedeno dvakrát), rekonstrukce farní zahrady (uvedeno dvakrát), větší angaţovanost obce, obnova regionální výroby, zákaz parkování u školy (větší bezpečnost dětí), zřízení sběrného dvora, lepší komunikace, zbudování prostor pro volný čas a změna myšlení občanů.
32
Graf „Držitelé řešení“: Podle respondentů má v rukou řešení hlavně
obec/obecní
úřad
(32 %
odpovědí), občané (29 % odpovědí) a následně pak zájmové spolky (14 % odpovědí).
Graf „Možnosti a vůle k zapojení“: 64 % respondentů vnímá moţnost poukázat na problémy v obci, 74 % uvádí, ţe se mohou podílet na jejich řešení. Graf dále ukazuje, ţe se 47% většina
zapojit
chce.
28 %
respondentů, kteří se zapojit nechtějí, k tomu mají následující důvody: 76 % z nich uvádí časové moţnosti, 7 % nemá zájem a celých 17 % uvedlo jako důvod vysoký věk nebo stáří (tato moţnost nebyla v kategoriích).
74 % dotazovaných si myslí, že se může zapojit do řešení problémů, někteří uvádí tyto moţnosti: účast na veřejných zasedáních obce/zastupitelstva (uvedeno sedmkrát), účast na akcích (uvedeno dvakrát), účast ve spolcích, moţnost informovat obec, údrţba zeleně veřejných prostranstvích.
33
Na otázku vlastní prospěšnosti uvedli respondenti tyto odpovědi: pořádání akcí (uvedeno šestkrát), pomoc bliţním (uvedeno dvakrát), údrţba církevních památek, moţnost jít příkladem, moţnost poradit, nabídka vlastních konkrétních kompetencí a moţností (uvedeno devětkrát).
Graf „Farnost v komunitní práci“: Na otázku zda farář podporuje své farníky v účasti na činnostech a akcích v obci, odpovídala 88% většina kladně. Otázce zda farář hraje důleţitou roli při řešení problémů v obci, se dostalo v této farnosti 72% odpovědi „ano“. Farnost můţe dle 68 % respondentů přispět
k řešení
problémů
v obci,
explicitně tento názor nesdílí jen 7 % a 58 % farníků uvádí, ţe se skrze farnost můţou zapojit také, 6% podíl farníků tuto moţnost nezaznamenává.
Respondenti popisují možnosti zapojení farnosti do řešení problémů: pořádání akcí (uvedeno čtyřikrát), spolupráce s obcí (uvedeno třikrát), zapojit se do řešení problémů (uvedeno dvakrát), občanská iniciativa farníků (uvedeno dvakrát), poskytování prostor (uvedeno dvakrát), spolupráce se školou, sociální sluţby, moţnost jít příkladem, údrţba památek, aktivní přístup, otevřenost, zapojení občanů do farních aktivit, působení slovem, shromaţďování prostředků a úklid.
34
4.8.4 Farnost Drahanovice, Slatinice a Těšetice Graf „Analýza problémů“: Farníci
označili
za
nejzávaţnější
problémy tyto: nezájem občanů (31 % odpovědí), úpadek památek v obci (10 % odpovědí), špatné sousedské vztahy (10 % odpovědí) a nehezká zákoutí (10 % odpovědí).
Dalšími problémy, které respondenti mimo kategorie popsali, jsou: vandalismus (uvedeno dvakrát), problémy s kanalizací (uvedeno dvakrát), nepořádek kolem kostela, skládky, špatné řízení obce, špatný stav silnice a neopravená kaple. Na základě problémů, definovali respondenti následující řešení: zájem občanů (uvedeno sedmkrát), zájem obecního úřadu (uvedeno šestkrát), zapojení občanů (uvedeno čtyřikrát), lepší komunikace (uvedeno čtyřikrát), výchova mládeţe (uvedeno třikrát), osvěta ze strany obce o ţivotním prostředí (uvedeno třikrát), organizace akcí pro občany (uvedeno dvakrát), dobré hospodaření s financemi (uvedeno dvakrát), obecně závazné vyhlášky,
tolerance
starousedlíků
k přistěhovalým,
(k volnočasovému vyuţití), častější mše svatá v kapličce.
35
oprava
společných
prostor
Graf „Držitelé řešení“: Podle respondentů má v rukou řešení hlavně
obec/obecní
úřad
(35 %
odpovědí), občané (27 % odpovědí) a následně pak zájmové spolky (13 % odpovědí).
Graf „Možnosti a vůle k zapojení“: 54 % respondentů vnímá moţnost poukázat na problémy v obci, 53 % uvádí, ţe se mohou podílet na jejich řešení. Graf dále ukazuje, ţe se 52% většina
zapojit
chce.
27 %
respondentů, kteří se zapojit nechtějí, k tomu mají následující důvody: 58 % z nich uvádí časové moţnosti, 12 % nemá zájem, celých 21 % uvedlo jako důvod vysoký věk nebo stáří (tato moţnost nebyla v kategoriích), 9 % zaškrtlo políčko jiné, někteří blíţe specifikovali
(špatná
předchozí
zkušenost a dvakrát bylo uvedeno, ţe je to zbytečné).
53 % dotazovaných si myslí, že se může zapojit do řešení problémů, někteří uvádí tyto moţnosti: účast na veřejných zasedáních obce/zastupitelstva (uvedeno šestkrát), moţnost kandidovat do zastupitelstva (uvedeno dvakrát), finanční příspěvek, moţnost nabídnout vlastní čas, zájem o vnoučata, pořádání volnočasových aktivit, úklid. 36
Na otázku vlastní prospěšnosti uvedli respondenti tyto odpovědi: pořádání akcí (uvedeno čtyřikrát), kladný přístup k lidem (uvedeno čtyřikrát), modlitba (uvedeno třikrát), moţnost jít příkladem (uvedeno třikrát), pomoc bliţním (uvedeno dvakrát), účast na veřejných zasedáních obce/zastupitelstva (uvedeno dvakrát), participace ve farnosti (uvedeno dvakrát), mít zájem (uvedeno dvakrát), organizace úklidu (uvedeno dvakrát) účast ve spolcích, kandidatura ve volbách, chození k volbám, nabídka vlastních konkrétních kompetencí a moţností (uvedeno třikrát).
Graf „Farnost v komunitní práci“: Na otázku zda farář podporuje své farníky v účasti na činnostech a akcích v obci, odpovídala 57% většina kladně 8 % respondentů
naopak
záporně.
Otázce zda farář hraje důleţitou roli při řešení problémů v obci, se dostalo v této farnosti 54% odpovědi „ano“, 19 % respondentů odpovědělo „ne“. Farnost můţe dle 58 % respondentů přispět
k řešení
problémů
v obci,
explicitně tento názor nesdílí 14 %. 49 % farníků uvádí, ţe se skrze farnost můţou zapojit také, 23% podíl farníků tuto moţnost nezaznamenává.
Respondenti popisují možnosti zapojení farnosti do řešení problémů: spolupráce s obcí (uvedeno osmkrát), občanská angaţovanost farníků (uvedeno čtyřikrát), pořádání akcí (uvedeno dvakrát, navíc se vyskytly tyto tři odpovědi: pořádání akcí pro věřící, nevěřící, jejich společných akcí), moţnost poukázat na problémy a jít příkladem, sociální sluţby, dobrovolná charita, výchovné působení (kázání), modlitba, pořádání mší v kapličce (uvedeno dvakrát), aktivní přístup a zájem. 37
4.8.5 Farnost Velká Bystřice a Hlubočky
Graf „Analýza problémů“: Farníci
označili
za
nejzávaţnější
problémy tyto: nezájem občanů (28 % odpovědí), špatné sousedské vztahy (9 % odpovědí), nehezká zákoutí (8 % odpovědí),
nevyuţité
(8 % odpovědí),
prostory
a nezaměstnanost
(8 % odpovědí).
Dalšími problémy, které respondenti mimo kategorie popsali, jsou: špatná doprava na do vzdálenějších míst (uvedeno třikrát), hustá doprava, průmyslový hluk, problémová mládeţ, chybějící hřiště pro děti, exkrementy po psech, odpadky v lese. Na základě problémů, definovali respondenti následující řešení: lepší komunikace (uvedeno třikrát), lepší hospodaření s penězi na obci (uvedeno třikrát), častější doprava do vzdálenějších míst (uvedeno dvakrát), zapojení obecního úřadu (uvedeno dvakrát), lepší pracovní nasazení obecní policie (uvedeno dvakrát), širší nabídka pracovních příleţitostí (uvedeno dvakrát), větší výběr zájmových činností (uvedeno dvakrát), výstavba hřiště, vybudování sálu nebo tělocvičny, vyuţití prostor, větší informovanost obyvatel, změny v ZŠ a MŠ, dobé mezigenerační souţití, tolerance, otevřenost, zájem a snaha občanů a jejich vzájemná pomoc.
38
Graf „Držitelé řešení“: Podle respondentů má v rukou řešení hlavně
obec/obecní
úřad
(30 %
odpovědí), občané (28 % odpovědí) a následně pak zájmové spolky (15 % odpovědí).
Mimo kategorie uvedli respondenti tyto držitele řešení identifikovaných problémů: rodinu a soukromé subjekty. Graf „Možnosti a vůle k zapojení“: 53 % respondentů vnímá moţnost poukázat na problémy v obci, 49 % uvádí, ţe se mohou podílet na jejich řešení. Graf dále ukazuje, ţe se 41% většina
zapojit
chce.
32 %
respondentů, kteří se zapojit nechtějí, k tomu mají následující důvody: 58 % z nich uvádí časové moţnosti, 12 % nemá zájem, celých 18 % uvedlo jako důvod vysoký věk nebo stáří (tato moţnost nebyla v kategoriích), 12 % zaškrtlo políčko jiné, někteří blíţe specifikovali (nic se tím nevyřeší, nedostatek schopností).
39
49 % dotazovaných si myslí, že se může zapojit do řešení problémů, někteří uvádí tyto moţnosti: účast na veřejných zasedáních obce/zastupitelstva (uvedeno sedmkrát), moţnost připomínek na obecní úřad (uvedeno čtyřikrát), účast v zájmových organizacích (uvedeno dvakrát), práce v neziskových organizacích (uvedeno dvakrát), práce na obecním úřadě obci. Na otázku vlastní prospěšnosti uvedli respondenti tyto odpovědi: pořádání akcí (uvedeno čtyřikrát), pomoc bliţnímu (uvedeno třikrát), participace v obci (uvedeno třikrát), participace ve farnosti (uvedeno dvakrát), moţnost jít příkladem (uvedeno dvakrát), vstřícnost (uvedeno dvakrát), laskavost (uvedeno dvakrát), finanční pomoc, modlitba, účast na brigádách v obci, inovace, práce pro charitu, návštěva v pečovatelském domě, ochota, empatie, nabídka vlastních konkrétních kompetencí a moţností (uvedeno čtyřikrát).
Graf „Farnost v komunitní práci“: Na otázku zda farář podporuje své farníky v účasti na činnostech a akcích v obci, odpovídala 58% většina kladně, 16 % naopak záporně. Otázce zda farář hraje důleţitou roli při řešení problémů v obci, se dostalo v této farnosti 43% odpovědi „ano“, 28 % respondentů odpovědělo „ne“. Farnost můţe dle 43 % respondentů přispět k řešení problémů v obci, explicitně tento názor nesdílí 15 %. 38 % farníků uvádí, ţe se skrze farnost můţou zapojit také, 23%
podíl
farníků
tuto
moţnost
nezaznamenává.
Respondenti popisují možnosti zapojení farnosti do řešení problémů: spolupráce s obcí (uvedeno sedmkrát), pořádání akcí (uvedeno sedmkrát), občanská angaţovanost farníků (uvedeno šestkrát), vzbuzení zájmu spoluobčanů (uvedeno pětkrát), angaţovanost 40
v sociální oblasti (uvedeno třikrát), zapojení mládeţe (uvedeno dvakrát), moţnost spojovat lidi (uvedeno dvakrát), moţnost jít příkladem (uvedeno dvakrát), zapojení, dětí, seniorů do volnočasových aktivit (uvedeno dvakrát), pomoc nemocnýma seniorům, moţnost poukázat na problémy (uvedeno dvakrát) finanční pomoc a zapojení faráře.
4.9 Diskuse Tato kapitola poskytne odpovědi výzkumným otázkám, stručnou diskuzi nad nimi, obsahuje taky úvahy nad slabinami proběhlého výzkumu a pokus o nastínění námětů na jeho vyuţití pro další bádání. Výsledky tohoto výzkumu nejsou příliš vyuţitelné v praxi, můţe být ale základem pro další šetření. Bylo by například zajímavé zjistit souvislosti mezi výsledky této práce a mé práce bakalářské (bude obhajována v květnu roku 2016), která se zabývala názory farářů na stejné téma. Výsledky by mohly být podkladem pro výzkum, zda se farníci skutečně zapojují a jak to souvisí s jejich postoji. Širší zodpovězení dílčích výzkumných otázek se nachází níţe, hlavní výzkumnou otázku se nicméně pokusím zodpovědět jiţ nyní. Ptám se po postoji farníků z konkrétních farností v Olomouckém děkanátu k moţnostem zapojení se do komunitní práce. Respondenti uvádějí jako hlavní řešitele problému obec, občany a zájmové spolky, vnímají tedy i vlastní zodpovědnost, neboť jsou občany, Farář i farníci zůstávají coby řešitelé problému v pozadí. K vlastní zodpovědnosti se respondenti ještě dále vyjadřují. Je zajímavé, ţe je více lidí, kteří vnímají moţnosti zapojení se do řešení, neţ těch kteří se podílet skutečně chtějí. Respondenti nicméně definovali širokou škálu moţností, jak můţou být své komunitě prospěšní, včetně moţnosti na problémy poukázat. Tento výzkum ale neposkytuje odpověď na otázku, zda těchto moţností ve skutečnosti vyuţívají. Jestli dotazovaní, kteří zaškrtli moţnost, ţe se nechtějí zapojovat do řešení problémů, o to skutečně zájem nemají nebo jestli nemohou, to je další slabinou tohoto výzkumu. Dle respondentů je kněz ve skutečnosti důleţitým aktérem v řešení společných problémů, ve výčtu drţitelů problémů ho ale neuváděli (je to další moţná slabina výzkumu). Farnost má podle výsledků kapacity na zapojení a větší podíl dotazovaných udává, ţe jim poskytuje prostor, aby se skrze ni mohli podílet na řešení problémů. Výzkum mi poskytl široké spektrum moţností, jak se můţe farnost na řešení společných problémů podílet. 41
4.9.1 Držitel řešení problémů Drţitelé problému byli uváděni v kaţdé farnosti v tomto pořadí: obec, občané a zájmové spolky. Odpověď farníci nebyla nikde silně zastoupena, coţ je zajímavé, protoţe farníci jsou občané a dle dalších odpovědí uvedených níţe i členové zájmových spolky. Respondenti navíc mohli zaškrtnout více variant. Další zajímavost, kterou chci zmínit je, ţe farníci měli podle odpovědí spíše větší moţnosti řešení neţ kněz. Pod tuto výzkumnou otázku byla zařazena i analýza problémů. Další otázky v dotazníku se týkaly jejich řešení, byla proto nezbytná jejich identifikace. Další problémy ani jejich řešitele, které respondenti uváděli v polouzavřených a otevřených otázkách, v této kapitole neuvedu. Záleţí na problémech dané obce, které se nedají generalizovat. Je však zajímavé, ţe výsledky ve všech farnostech si byly nápadně podobné: první příčku všude obsadil problém „nezájem občanů“, na druhém místě se vyskytovaly „špatné sousedské vztahy“ nebo „úpadek památek v obci“.
4.9.2 Zájem o zapojení farníků do komunitní práce Dle výsledků ve všech farnostech má 41% až 55% většina zájem o účast na řešení problémů, coţ je v otázce postojů k zapojení velmi zásadní informace. V této výzkumné otázce jsem se rozhodla identifikovat i bariéry zájmu o zapojení. Nadpoloviční většina farníků ve všech farnostech, kteří se dle své odpovědi zapojit nechtějí, uvádí časové důvody, 17 aţ 20 % těchto farníků doplnilo variantu „stáří“ nebo „špatné zdraví“ jakoţto důvod svého nezájmu. Dotazník nerozlišoval, zda se respondenti účastnit nechtějí nebo nemůţou. Našli se farníci, kteří explicitně vyplnili moţnost „nemám zájem“. Ráda bych to konfrontovala s teoretickým východiskem dle Martínka (2008: 65), který uvádí, ţe kaţdý, kdo se povaţuje za součást Boţího lidu, má pečovat o fungování komunity. Není to svobodné rozhodnutí, ale povinnost. Mezi dalšími variantami, které respondenti doplňovali, byly tyto: studium ve vzdáleném městě, rodinné důvody, nedostatek vlastních schopností, špatná předchozí zkušenost a třikrát byla uvedena odpověď: je to zbytečné.
42
4.9.3 Možnosti zapojení farníků do komunitní práce Výzkumná otázka zní: Zda a jaké mají farníci moţnosti se zapojit do komunitní práce? Účast členů komunity je důleţitá, bez jejich aktivity, není moţné, aby komunita a tudíţ i komunitní práce vůbec fungovala. (Packham 2008: 84) Ve všech farnostech převyšovaly kladné odpovědi, jak na otázku možnosti poukázat na problém, 53% aţ 64% většina se vyjádřila pozitivně, také na otázku možnosti podílení se na řešení bylo 49 % aţ 74 % kladných odpovědí. Více lidí můţe poukazovat na problémy, méně uvádí moţnost zapojení. Zajímavý je vztah mezi touto a předešlou výzkumnou otázkou. Bylo méně respondentů, kteří odpověděli, ţe se zapojit do řešení chtějí, neţ těch kteří skutečně nějakou moţnost vnímají. Z výsledků tudíţ vyplývá, ţe nabídka převyšuje poptávku zapojení! Chtěla bych zdůraznit, rozdíl mezi vůli a moţností zapojení se do řešení problémů a skutečnou účastí, kterou v tomto výzkumu nezjišťuji. Respondenti uváděli, ţe mají tyto možnosti zapojení do řešení problémů: účast na veřejných zasedáních obce/zastupitelstva (uvedeno třicetkrát), upozornit na problém na obecní úřad (uvedeno sedmkrát), účast v zájmových organizacích/spolcích/NGO (uvedeno osmkrát), nabídka vlastního času a schopností (uvedeno pětkrát) či finančního příspěvku. Na otázku vlastní prospěšnosti uvedli respondenti tyto odpovědi: nabídka vlastních konkrétních kompetencí a moţností (uvedeno dvacet třikrát, konkrétní odborné a profesních znalosti, sluţby, technická podpora), participace v obci, farnosti, ve spolcích (uvedeno sedmnáctkrát), pořádání akcí (uvedeno šestnáctkrát), pomoc bliţním (uvedeno třináctkrát), projevení vstřícnosti a laskavosti (uvedeno osmkrát), moţnost jít příkladem (uvedeno pětkrát), modlitba (uvedeno čtyřikrát).
43
4.9.4 Farář jako aktér komunitní práce Farář se má nejen komunitně angaţovat, ale navíc k tomu povzbuzovat své farníky, jsou tedy faráři ve vybraných farnostech důleţitými aktéry komunitní práce? Ptám se na jejich reálnou činnost v očích farníků. Záleţí na jednotlivých farnostech, ale 57 % aţ 88 % respondentů odpovědělo, ţe farář své farníky ke komunitní činnosti povzbuzuje. Nesouhlasilo 2 % aţ 12 %. Farář dle 43% aţ 72% většiny hraje důleţitou roli při řešení problémů v obci. Jedinou výjimkou byla farnost Doloplazy, Tršice a Velký Újezd, kde v poměru 34 % ku 30 % převáţila záporná odpověď.
4.9.5 Farnost jako potenciální aktér komunitní práce Výzkumná otázka byla poloţena takto: Můţe být aktérem komunitní práce i farnost a jaké má moţnosti? Zajímá mě tedy postoj farníků k moţnosti zapojení farnosti ve dvou dimenzích; zda se farnost zapojovat má a jestli si myslí, ţe se na tom můţou podílet oni sami. Dle Dolisty (2000: 58 a 64) je totiţ cílem farnosti plnění povinností křesťana (mezi které jsou řazeny i komunitní činnosti) všemi farníky. Kladný názor na zapojení farnosti se ve vybraných farnostech pohyboval od 43 % do 68 % a vţdy to byla většina. Opačný názor zastávalo od 7 % do 18 % farníků. I kdyţ u otázky na prostor, který jim dává farnost k zapojení, opět převažovala kladná odpověď (36 aţ 58 %) nepřevyšovala opačný názor o tolik (6 aţ 27 %). Konkrétních možností zapojení farnosti do řešení problémů: spolupráce s obcí (uvedeno jedna dvacetkrát), pořádání akcí (uvedeno čtrnáctkrát), angaţovanost v sociální oblasti a dalších sluţby (uvedeno čtrnáctkrát), občanská iniciativa/angaţovanost farníků (uvedeno dvanáctkrát), moţnost jít příkladem (uvedeno sedmkrát), práce s mládeţí (uvedeno šestkrát), vzbuzení zájmu spoluobčanů a moţnost spojovat lidi (uvedeno osmkrát), řešení problémů (uvedeno pětkrát) a aktivní přístup (uvedeno třikrát), konkrétní světská sluţba (uvedeno šestkrát; např.: úklid, údrţba památek), konkrétní duchovní sluţba (uvedeno dvanáctkrát; např.: mše, modlitba). 44
5
ZÁVĚR Závěry mé práce se odvíjí od výsledků, které vyplynuly ze získaných dat.
Poznávacím cílem bylo: zjistit postoj farníků vybraných katolických farností k moţnosti zapojení se do komunitní práce, dále jsem chtěla zjistit, o jakých moţnostech mají povědomí a jaké můţou vyuţívat. Zajímá mě také jejich názor na roli faráře v komunitní práci a na moţnosti poskytované ze strany farnosti. Z výzkumu vyplývá, ţe farníci vnímají jako hlavní řešitele komunitních problémů obec, občany a zájmové spolky, vnímají i vlastní zodpovědnost a identifikovali širokou škálu moţností, jak mohou být komunitě prospěšní či jak přispět k řešení komunitních problémů. Faráři ve vybraných farnostech jsou dle výsledků spíše důleţitými aktéry v řešení problémů obce a i farnost má v tomto velký potenciál a poskytuje farníkům prostor na zapojení se do komunitní práce. Provedla jsem kvantitativní šetření se záměrem deskripce. Byla pouţita deduktivní metoda, metody náhodného, pravděpodobnostního výběru a metoda záměrného výběru. Data byla sesbírána strukturovaným standardizovaným dotazníkem, nakonec proběhlo třídění a analýza dat dle výzkumných otázek. V první fázi jsem vymezila pojmy komunita, komunitní práce a obec, ve druhé jsem se věnovala farnosti, jejím motivacím pro komunitní práci a vztahu, který má k širší komunitě a obci. Další část se zaměřuje na farníky a faráře, na jejich role a povinnosti ve farnosti a komunitní práci, také popisuje moţné druhy farností. Třetí část je o občanské společnosti. Poslední kapitola se věnuje samotnému výzkumu; otázce, cílům, metodologii, výběru respondentů a výsledkům práce. Závěry práce nejsou příliš vyuţitelné v praxi, ale mohou poskytovat základ pro hlubší výzkumy zabývající se tímto tématem. Například by byla zajímavá souvislost mezi výsledky této práce a mé práce bakalářské (bude obhajována v květnu roku 2016), která se zabývala názory farářů na roli farností v komunitní práci. Další výzkum by se mohl zaměřit na rozdíly mezi postojem farníků k moţnostem zapojení se do komunitní práce a na jejich skutečné komunitní aktivitě.
45
6
BIBLIOGRAFICKÝ SEZNAM AUTORSKÝ KOLEKTIV. 1997. Obce, města, regiony a sociální služby. Praha: SOCIOKLUB. BAUMAN Z. 2006. Komunita. Bratislava: Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov. BIBLE. 1995. Písmo svaté Starého a Nového zákona: český ekumenický překlad. 6. vyd. Praha: Česká biblická společnost. BUGEL W., ŠLECHTOVÁ H. 2012. Tvorba kvalifikačních prací pro studenty oborů sociální práce. Olomouc: CARITAS-VOŠ sociální Olomouc. DISMAN M. 2011. Jak se vyrábí sociologická znalost. 4. vyd. Praha: Karolinum DOLEŢEL J. 2008. „Farnost jako místo sociální práce církve“. In: DOLEŢEL J. (ed.). Spravedlnost a služba II. Olomouc: CARITAS-VOŠ sociální Olomouc. DOLISTA J. 2000. „Pokus o teologii farnosti“. In: HOJDA, J. (ed.). Farnost na přelomu století: Teologická reflexe. Svitavy: Trinitas. GARDNER J. W. 1999. Budování komunity. Praha: VIA. GOJOVÁ A. 2006. Teorie a modely komunitní práce. Ostrava: Ostravská univerzita. GÓRECKI E. 2000. „Kanonická reflexe o farnosti a její funkci v církevní struktuře“. In: HOJDA, J. (ed.). Farnost na přelomu století: Teologická reflexe. Svitavy: Trinitas. GRAUBNER J. 2005. Jak si představuji farnost dnes. 1. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská. HARTL P. 1997. Komunita občanská a komunita terapeutická. Praha: SLON. HENDL J. 2008. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál. KRETZMANN J. P., MCKNIGHT J. P. 1993. Building communities from inside out. Evanston: Northwestern University Press. MARTÍNEK M. 2008. „Teologický a pastorační aspekt komunitní práce“. In: MARTÍNEK M. (ed.). Praktická teologie pro sociální pracovníky. Praha: Jabok. MATOUŠEK O. 2001. Základy sociální práce. Praha: Portál. MATOUŠEK O. 2003. Slovník sociální práce. Praha: Portál. MATOUŠEK O. 2013. Metody a řízení sociální práce. 3. vyd. Praha: Portál. MIOVSKÝ M. 2006. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing. NEUGEBAUER J. 2000. Farnost dnes a zítra. Svitavy: Trinitas. OPATRNÝ A. 2000. „Farnost – pastorální reflexe“. In: HOJDA, J. (ed.). Farnost na přelomu století: Teologická reflexe. Svitavy: Trinitas.
46
OPATRNÝ M. 2008. „Služba potřebným – diakonie jako konstitutivní prvek praxe církve“. In: MARTÍNEK M. (ed.). Praktická teologie pro sociální pracovníky. Praha: Jabok. PACKHAM C. 2008. Active citizenship and community learning. 1. vyd. Exeter: SAGE. PUNCH K. 2008. Základy kvantitativního šetření. 1. vyd. Praha: Portál. REICHEL J. 2009. Kapitoly a metodologie sociálních výzkumů. 1. vyd. Praha: ŘEZNÍČEK I. 1994. Metody sociální práce: podklady ke stážím studentů a ke kazuistickým seminářům. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství. SEJKORA P. 2003. (ed.). Farnost na cestě. Svitavy: Trinitas. STEPNEY P., POPPLE K. 2008. Social work and the community. Basingstoke: Palgrave Macmillan. WALZER M. 2002 „Equality and Civil Society“. In: CHAMBERS S., KYMLICKA W. (eds.) Alternative conceptions of civil society. Princeton: Princeton University Press. CÍRKEVNÍ DOKUMENTY Katechismus katolické církve. 2002. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství. Kodex kanonického práva. 1994. 1. vyd. Praha: Zvon. PLENÁRNÍ SNĚM KATOLICKÉ CÍRKVE V ČR. 2007. Život a poslání křesťanů v církvi a ve světě. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství. ODBORNÉ ČLÁNKY DOLEŢALOVÁ A. 2013. „Ztracená paměť občanské společnosti?“ Sociální práce/Sociálná práca 4: 43-53. Dostupné téţ z: http://www.socialniprace.cz/soubory/cas_vol13_iss4-150407093614.pdf MARTÍNEK M. 2014. „Hlásání radostné zvěsti o Kristu v plzeňské diecézi z pohledu současné pastorální
teologie“.
Aktualizace:
26.
3.
2014.
Dostupné
z: http://www.bip.cz/STAZENI/DOKUMENTY/pastor_texty/Michael_Martinek_SDB_Hlasani_rados tne_zvesti_o_Kristu_v_plzenske_diecezi.pdf MÍČKA R. 2013. „Subsidiarita jako podstatný konstitutivní princip sociální politiky a občanské společnosti“
Sociální
práce/Sociálná
práca
4:
35-42.
Dostupné
téţ
z: http://www.socialniprace.cz/soubory/cas_vol13_iss4-150407093614.pdf PŘÍHODOVÁ A. 2003. „Koncept komunity v komunitní sociální práci“. Sociální práce/Sociálná práca. 3: 43-56. Dostupné téţ z: http://www.socialniprace.cz/soubory/2004-3-090221132921.pdf SOKOL J. 2013. „Zvláštnosti české občanské společnosti“. Sociální práce/Sociálná práca. 4: 18-21. Dostupné téţ z: http://www.socialniprace.cz/soubory/cas_vol13_iss4-150407093614.pdf INTERNETOVÉ ODKAZY Arcidiecéze
olomoucká
–
Děkanát
Olomouc
[hlavní
webová
stránka].
http://www.ado.cz/obsah/dekanat-olomouc [posl. akt. neuvedeno] [cit. 9. 3. 2016].
47
Dostupné
z:
7
ANOTACE Tato práce se zabývá postojem farníků k moţnostem zapojení se do komunitní práce.
Jedná se o kvantitativní šetření se záměrem deskripce, snaţí se zjistit, jaké jsou postoje farníků (z vybraných farností v olomouckém děkanátu) k zapojení se do komunitní práce a k řešení místních komunitních problémů. Odpovídá na otázku, zda je podle mínění farníků farář důleţitým aktérem v komunitní práci, jestli jím můţe být i farnost a jaké má moţnosti. This graduation thesis deals with the attitude of the parishioners towards the possibilities of involvement in community work. It is a quantitative research with intent to find out and describe the attitudes of the parishioners (from chosen parishes in the Olomouc Deanery) towards the involvement in community work and resolving of local community problems. It answers the question if, according to the parishioners, a priest plays an important role in the community work, if this role can be assumed also by the parish itself, and what its options are.
48
8
PŘÍLOHY
8.1 Dotazník Farnost:
Obec:
Věk: Pohlaví:
☐muţ
☐ţena
U nás v obci jsou nejzásadnější tyto problémy: (můžete zaškrtnout více možností, případně dopište) ☐špatné sousedské vztahy
☐nezaměstnanost
☐kriminalita
☐úpadek památek v obci
☐nezájem občanů
☐nevyuţité prostory
☐špatné sociální sluţby
☐problémové lokality
☐nehezká zákoutí
☐problémy se vzděláváním
☐ţivotním prostředím
☐dopravou
☐dětmi
☐etnickou menšinou
☐hendikepovanými
☐seniory
☐přistěhovalci ☐nedostatkem prostoru pro volný čas ☐jiné:…………………………………………………………………………………………………………… Jak by se tyto problémy daly řešit? ………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………… Tyto problémy může řešit: (můžete zaškrtnout více možností, případně dopište) ☐obec (ní úřad)
☐zájmové spolky v obci
☐neziskové organizace
☐občané
☐farář
☐farníci
☐jiné:…………………………………………………………………………………………………………… Mám prostor k tomu, abych na problémy v obci poukázal. ☐ano
☐spíše ano
☐ani tak, ani tak
☐nevím
☐ne
☐spíše ne
☐nevím
☐ne
☐spíše ne
Mám možnosti účastnit se řešení problémů v obci. ☐ano
☐spíše ano
☐ani tak, ani tak
Jaké možnosti se mi nabízejí? ……………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………… Chci se podílet na řešení problémů. ☐ano
☐spíše ano
☐ani tak, ani tak
☐nevím
☐ne
☐spíše ne
V případě, že nechcete, jaký je k tomu důvod? ☐časové moţnosti
☐nemám zájem
☐jiné:…………………………………………
Svému okolí/spoluobčanům můžu být prospěšný těmito činnostmi:
49
………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………… Farář hraje důležitou roli při řešení problémů v obci. ☐ano
☐spíše ano
☐ani tak, ani tak
☐nevím
☐ne
☐spíše ne
☐nevím
☐ne
☐spíše ne
Farnost může přispět k řešení problémů v obci. ☐ano
☐spíše ano
☐ani tak, ani tak
V případě, že ano: jak? ……………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………… Mám možnost zapojit se. ☐ano
☐spíše ano
☐ani tak, ani tak
☐nevím
☐ne
☐spíše ne
☐ne
☐spíše ne
Farář podporuje své farníky v účasti na činnostech a akcích v obci. ☐ano
☐spíše ano
☐ani tak, ani tak
☐nevím
8.2 Mapa olomoucké arcidiecéze
http://www.ado.cz/system/files/img/dekanaty/olomouc-mapa.gif
50
