3.
Eucharistie a solidarita – BŘEZEN 2015
Materiály pro přípravu ve farnostech: Katecheze pro děti I. stupně Katecheze pro děti II. stupně Katecheze pro mládež Katecheze pro dospělé
Obsah: 3. 1. Uvedení do tématu
viz vytištěná brožura
3. 2. Katecheze pro děti I. stupně
str. 3
3. 3. Katecheze pro děti II. stupně
str. 6
3. 4. Katecheze pro mládež
str. 10
3. 5. Katecheze pro dospělé
str. 15
3. 6. Adorace
viz vytištěná brožura
3. 7. Homilie
viz vytištěná brožura
Česká biskupská konference © 2014 Připravila ostravskoopavská diecéze. Pracovní materiál – text neprošel jazykovou korekturou. Určeno pro vnitřní potřebu. Neprodejné.
2
3. 1. Uvedení do tématu – viz vytištěná brožura 3. 2. Katecheze pro děti I. stupně Pět chlebů a dvě ryby – málo, nebo moc? 3.2.1. Metodické poznámky Cílem katecheze je skrze příběh o rozmnožení chlebů vést děti k solidaritě s druhými lidmi. Ústředním prvkem, který jsme pro katechezi vybrali, je skutek chlapce, který se dělí se svými pěti chleby a dvěma rybami s ostatními – odevzdává je Ježíšovi a ten je pak rozmnoží. Děti dostanou prostor zažít radost z dělení se s ostatními a také možnost zamyslet se nad tím, o co se vlastně můžeme dělit. 3.2.1.1. Cílová skupina 1.–3. tř. ZŠ. Vhodné pro děti, které ještě nezačaly přípravu na eucharistii. Katecheze je určena pro skupinky 10–20 dětí. 3.2.1.2. Cíle katecheze Dítě zná příběh o Ježíši, který rozmnožil chleby a ryby pro všechny, kteří měli hlad. Dítě chápe význam a důležitost dělení se s druhými. Uvědomuje si, že jsou mezi námi lidé, kteří potřebují pomoc. 3.2.1.3. Časový rozsah a čas na přípravu Příprava 90 minut, realizace 45 minut. 3.2.1.4. Pomůcky Malý míček Nápis „Rozdělit se“ Látka (např. zelený látkový kruh) Dřevěná ikona Krista. Nemáme-li ikonu, můžeme si vytisknout obraz z přílohy a podlepit jej něčím tvrdším. Nakopírované obrázky postaviček a předmětů Nůžky Psací potřeby Svíčka 3.2.1.5. Finanční náročnost Do 100 Kč.
3.3.2. Metodický postup 3.3.2.1. Úvodní aktivita Pomůcky: malý míček, nápis „Rozdělit se“
3
Sedí se s dětmi v kroužku – na zemi, na koberci nebo na židlích. Vyučující krátce představí téma hodiny, např. „Dnes si budeme povídat o tom, jaké to je, s někým se o něco rozdělit. Přinesl/a jsem si s sebou takovýto malý míček, podívejte se.“ Vyučující drží v ruce malý míček a aktivitu uvede zhruba takto: „Tento míček je jenom můj. Dostal/a jsem ho …např. k narozeninám. Můžu si s ním házet nahoru a chytat jej, mohu si ho předávat z ruky do ruky…“ (Předvede). „Co ještě s míčkem já sám/a mohu dělat?“ Děti přemýšlejí, vyučující podle výpovědí dětí danou činnost vyzkouší/předvede. K druhé části aktivity si vyučující vybere jedno z dětí, např. to, které má tričko stejné barvy, jako je míček. Předtím vysvětlí: „Myslím si ale, že by mě mnohem více bavilo, kdybych si se svým míčkem nehrál/a jenom sám/a, ale mohl/a bych si s někým házet. To by znamenalo, že by míček nebyl už jenom můj, ale musel/a bych ho někomu půjčit, podělit se o něj. Mám to udělat?“ Vyučující z reakcí dětí vybere tu, která je „ano“. Začnou si s vybraným dítětem házet. Nakonec se vyučující rozhodne zapojit všechny děti. „Kdybychom si nehráli jenom dva, ale kdybych půjčil/a míček všem, mohli bychom si zahrát i nějakou hru.“ Mohou si třeba zahrát takto: Kdo má v ruce míč, zavolá jméno a danému dítěti míček hodí, příjemce zase zavolá další jméno a hází atd. Až se všechny děti alespoň jednou vystřídají, vyučující aktivitu ukončí, s dětmi se posadí, aktivitu společně zhodnotí a vyučující shrne zážitek ze hry, např.: „Čím nás bylo do hry zapojeno více, tím jsme si mohli zahrát složitější a zajímavější hru. Na začátku byl míček jenom můj. Ale zajímavé je, že když jsem se o něj rozdělil/a, půjčil/a ho všem a už nebyl jenom můj, ale byl nás všech, moje radost z míčku nebyla menší, ale byla naopak větší.“ Vyučující položí doprostřed nápis „Rozdělit se“ a k němu odloží i míček. (7 minut) 3.2.2.2. Vlastní téma Pomůcky: míček z předchozí aktivity, zelená nebo hnědá látka (např. zelený látkový kruh), ikona Krista, obrázky postaviček – pro každé dítě jeden obrázek Vyučující vyzve děti, aby si zkusily vzpomenout na nějaký okamžik ze svého života, kdy se s nimi někdo o něco rozdělil a také na to, o jakou věc se jednalo. Dá dětem prostor, aby mohly vyprávět svoje zážitky. Může vždy zopakovat, o jakou věc se v příběhu dělilo. Po chvíli položí další otázku a opět dá dětem prostor se vyjádřit: „Zkuste si, děti, vzpomenout, kdy jste se vy s někým o něco rozdělily. Co to bylo a s kým?“ „Někdy od někoho něco dostáváme. Jindy zase my někomu něco dáváme.“ (Vyučující může jako příklad u dostávání i dávání zopakovat některé výpovědi dětí.) „Máme dvě ruce. Můžeme si to představit, že jedna ruka dostává a druhá dává. My si teď takové dostávání a dávání můžeme vyzkoušet a k tomu se naučíme písničku.“ Vyučující naučí děti píseň „Od tebe dostávám“ (Já jsem tady a zpívám – Zpěvník s CD, vydal Jiří Brauner pro Společnost pro celistvou na smysly zaměřenou pedagogiku Franze Ketta, o.s., 2010, 1. díl „NÁM“, str. 40.) Text písně: „Od tebe dostávám a já ti dávám. Jsme jeden pro druhého, ať nikdo není sám.“ Během písně si děti po kruhu předávají míček – do levé ruky dítě přijímá míček od souseda, z levé ruky si jej předává do pravé, pravou rukou předává dalšímu dítěti sedícímu vedle atd. (8 min.) Vyučující aktivitu ukončí a pozve děti k poslechu příběhu (Jan 6, 2—14), který bude také o dostávání a dávání, o dělení se s druhými. Vezme do rukou ikonu Krista. „Také Ježíš, když žil na této zemi, byl rád s lidmi, pozoroval, jak se jim žije. Nejenom pozoroval, ale také lidem radil, pomáhal a těšil je.“ Vyučující může poslat ikonu kolovat po kruhu.
4
„Ježíš jednoho dne vystoupil na horu se svými učedníky a tam se posadili.“ Vyučující míček a nápis „Rozdělit se“ překryje látkou a ikonu opře o míček (je-li to možné) tak, aby směřovala k dětem. „Ježíš a učedníci ale na hoře nezůstali sami, za Ježíšem šel totiž veliký zástup lidí.“ Vyučující se dětí zeptá, kdo za Ježíšem mohl jít a co tito lidé od Ježíše očekávali. Děti odpovídají. Poté vyučující bere do rukou připravené obrázky postaviček, ukazuje je po jedné dětem a děti se je snaží pojmenovat, např. pán o berlích, maminka se dvěma dětmi, stará babička, nějaké chudé děti atd. Po pojmenování předá vyučující postavičku dítěti a to ji položí do prostoru látky. „Lidí, kteří přišli na horu za Ježíšem, bylo opravdu mnoho. V Bibli se píše, že jenom mužů bylo pět tisíc, a k tomu ještě ženy a děti. Tito lidé viděli skutky uzdravení, která Ježíš vykonal. Možná chtěli být také uzdraveni. Určitě si chtěli poslechnout Ježíšova slova.“ „Když Ježíš viděl ten zástup, řekl Filipovi, jednomu ze svých učedníků: ‚Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?‘ Řekl to ale jen proto, aby ho zkoušel. Ježíš totiž věděl, co chce udělat. Filip mu odpověděl: ‚Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo.‘ Další učedník, který se jmenoval Ondřej, ale řekl: ‚Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby.‘“ Vyučující vyzve děti, aby mezi postavičkami našly tohoto chlapce. Vezme obrázek do ruky a pokračuje: „Opravdu. Mezi všemi těmi lidmi byl jeden chlapec. Nevíme, jak se jmenoval, ale víme, že byl ochotný se rozdělit o to, co měl, s ostatními a odevzdal to Ježíšovi.“ Vyučující může chvíli s dětmi diskutovat, zda by mohlo pro tolik lidí stačit pět chlebů a dvě ryby. „Ježíš pak řekl, ať se všichni lidé posadí. Všichni se posadili a čekali, co se bude dít. Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel je lidem, stejně tak i ryby, kolik kdo chtěl. Když se všichni najedli, řekl svým učedníkům: ‚Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!‘ Učedníci je sebrali a s údivem zjistili, že zbylo dvanáct celých košů nalámaných chlebů. Když lidé viděli tento zázrak, který Ježíš učinil, žasli a říkali: ‚Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!‘“ Vyučující si může otázkami ověřit, zda děti příběh správně pochopily: Kdo šel na horu za Ježíšem? Věděli si učedníci rady s tím, jak dát najíst takovému zástupu lidí? Co udělal chlapec se svými chleby a rybami? Co udělal Ježíš? Najedli se všichni? Co po tomto zázraku udělali lidé? (15 minut) 3.2.2.3. Shrnutí a závěr Pomůcky: z předchozího vyprávění, obrázky chlebů a ryb v dostatečném množství podle počtu dětí, nůžky, psací potřeby, svíčka Ježíš udělal zázrak – nasytil veliké množství lidí. Každý si mohl vzít chleba, kolik chtěl, a najíst se. Co bylo na počátku tohoto zázraku? Viděli jsme chlapce, který se neváhal rozdělit o to, co měl. Měl sice málo – jenom pět chlebů a dvě ryby, ale důležité je, že je odevzdal Ježíšovi, a ten pak mohl udělat zázrak a to, co bylo „pro sebe“, proměnit v „pro všechny“.
5
Bůh má lidi rád a dělí se s nimi. Na nás lidech je, abychom se také snažili dělit se s druhými lidmi. Vyučující pozve děti k přemýšlení o tom, s čím bychom se mohli dělit. Např.: „V příběhu o zázraku na hoře jsme zjistili, že je důležité se dělit, i když se jedná třeba jenom o nějakou malou věc. O co se tedy můžeme dělit? Co lidé od druhých lidí potřebují?“ Vyučující vyslechne odpovědi dětí. Potom bere do rukou postupně postavičky lidí z příběhu a ptá se dětí: „Co myslíte, že by tento člověk potřeboval od druhých lidí? Co by mu pomohlo?“ Děti odpovídají, např. pán s berlemi by potřeboval, aby ho někdo podpíral, tyto děti asi mají hlad, maminka by potřebovala, aby jí někdo na chvilku pohlídal děti, tato paní by potřebovala nové šaty atd. Vyučující zakončí: „Dělit se můžeme o nějakou věc, třeba o jídlo nebo šaty. Můžeme se ale také dělit o svůj čas, to znamená, že někomu pomáháme, staráme se o něj, místo toho, abychom si třeba hráli.“ „Lidé mají různá trápení a pomoc druhého je důležitá. Zkusíme se teď zamyslet nad tím, zda znáte někoho ve svém okolí, kdo má taky nějaké trápení, něco mu chybí a potřeboval by, aby se s ním někdo rozdělil nebo mu pomohl. “ Vyučující rozdá každému dítěti obrázek chleba nebo ryby podle výběru dětí. Děti mají za úkol si obrázek vystřihnout a napsat na něj jméno daného člověka. (10 minut) Vyučující dětem vysvětlí, jak bude probíhat závěrečná modlitba a posadí se s nimi blíže okolo obrazu. Zapálí svíčku, kterou položí před ikonu Krista. „Zjistili jsme, že je dobré se navzájem dělit a pomáhat si. Někdy se ale může stát, že není v našich silách nějakému člověku pomoci. Je tu ale ještě jeden důležitý způsob pomoci, a ten je v našich silách vždycky – můžeme se za druhé lidi modlit.“ Vyučující začne modlitbu: „Pane Ježíši, scházíme se u tebe tak, jako se kdysi lidé sešli okolo tebe na hoře. Ty nás máš rád a staráš se o nás. Ty o nás víš. Víš, co máme a co potřebujeme. Dnes ti chceme děkovat za to, co máme, a prosit tě za lidi, kterým něco chybí. Děti po jednom čtou to, co napsaly, a formulují to jako prosbu. Např.: „Prosím tě, Pane, za mého bráchu, který je nemocný, aby se brzo uzdravil. Prosím tě, Pane Ježíši, za moji babičku, která už špatně chodí. Prosím tě, Pane, za moji maminku, která má moc práce. Prosím tě, Pane, za děti, které mají hlad.“ Ten, kdo vysloví prosbu, může obrázek chleba nebo ryby položit do obrazu mezi postavičky lidí. Vyučující modlitbu zakončí. (5 minut)
3. 3. Katecheze pro děti II. stupně Proč bychom se měli dělit? 3.3.1. Metodické poznámky Cílem katecheze je vést děti, které již několik let přistupují ke sv. přijímání, k hlubšímu poznání toho, co eucharistie znamená a jaké výzvy pro náš život přináší. Přijímáme-li v eucharistii Krista, stojíme před výzvou následovat jej v ochotě dělit se s druhými. Skrze úvodní aktivitu a skrze materiál „Kdyby se svět stal jednou vesnicí“ děti dostanou prostor uvědomit si, že z globálního hlediska jsme vlastně bohatí lidé a že se máme o co dělit.
6
3.3.1.1. Cílová skupina 6.–9. tř. ZŠ a společenství mládeže ve věku do 16 let. Katecheze je určena pro skupiny 10–30 dětí. 3.3.1.2. Cíle katecheze Dítě rozumí souvislosti Ježíšovy poslední večeře a eucharistie. Rozumí souvislosti eucharistie a solidarity. Dokáže přemýšlet o bohatství a chudobě v globálních souvislostech. 3.3.1.3. Časový rozsah a čas na přípravu Příprava 90 minut, realizace 45 minut. 3.3.1.4. Pomůcky Pracovní listy „Co mám“ Psací potřeby Tabule nebo flipchart Barevně natisknuté obrazy poslední večeře Pracovní listy k práci s obrazy poslední večeře Dataprojektor + prezentace obrazů poslední večeře. Pokud není k dispozici dataprojektor, je zapotřebí zajistit jiným způsobem, aby všechny děti na všechny obrazy dobře viděly – u menších skupin stačí vytisknout obrazy ve formátu A3, u větších skupin je třeba mít k dispozici každý obraz ve více vyhotoveních. Pracovní listy „Kdyby se svět stal jednou vesnicí“ Malé papírky Svíčka 3.3.1.5. Finanční náročnost Do 100 Kč.
3.3.2. Metodický postup 3.3.2.1. Úvodní aktivita Pomůcky: Pracovní listy „Co mám“, psací potřeby. Vyučující krátce představí téma hodiny: „Dnešní setkání má název Proč bychom se měli dělit. Abychom se ale mohli dělit, bude nejprve třeba zamyslet se nad tím, co vlastně máme.“ Vyučující dětem rozdá pracovní listy. Děti mají za úkol přemýšlet nad tím, co je jejich vlastnictví, a své odpovědi zapsat. (Např. mobil, notebook, oblečení, učebnice do školy, mp3 přehrávač, snowboard, různé sportovní a zájmové vybavení atd.) Vyučující ponechá čas na práci asi tři minuty. Poté se prezentují odpovědi tak, že každé dítě přečte nahlas jednu věc ze svého seznamu. Až se všichni vystřídají, mohou děti ještě doplnit, co nezaznělo. Ve druhé části úvodní aktivity se děti mají podívat na svůj seznam a přemýšlet, o co z těchto věcí by byly ochotné se rozdělit. To znamená: na delší dobu půjčit, nebo i zcela darovat někomu, kdo má mnohem méně než já. Po dvou minutách vyučující ukončí samostatnou práci. Nyní každé dítě přečte všechny své položky, které si zapsalo do druhého sloupce. Vyučující vyslechne výpovědi všech dětí a podle nich aktivitu shrne, např. „Zjistili jsme, že to není úplně snadné, vybrat něco, o co bychom byli ochotni se dělit. Nejsnáze by se nám asi dělilo o … a …“ (7 minut) 7
3.3.2.2. Vlastní téma Pomůcky: barevně natisknuté obrazy poslední večeře, pracovní listy k práci s obrazy poslední večeře, psací potřeby, tabule nebo flipchart, dataprojektor + prezentace obrazů poslední večeře Vyučující nakreslí na tabuli nebo na flipchart podobné sloupce, jako byly na pracovním listu. Otázky ale změní. Do levého sloupce napíše „Co má Bůh?“ a do pravého sloupce „O co se Bůh dělí?“ Děti mohou chvíli uvažovat, vyslovit své postřehy, přemýšlet nahlas. Vyučující pak do obou sloupců dopíše slovo „všechno“. „Bůh se s námi dělí o všechno. Dal nám svého Syna, který za nás zemřel na kříži, a tím jsme my získali život. V eucharistii můžeme zakoušet, že se námi dělí stále, dnes a denně. Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, proto i člověk má schopnost se dělit.“ Vyučující pozve děti, aby se společně podívali na důležitý okamžik „dělení se“ – na událost poslední večeře. Např. „Abychom pochopili, proč se vlastně máme dělit, pojďme se podívat na Ježíšovu poslední večeři, na událost, kdy Ježíš učedníkům a také nám dal sám sebe, své tělo a svou krev. Tento okamžik se snažila zachytit řada slavných umělců a jejich obrazy nám mohou pomoci se nad touto událostí lépe zamyslet.“ Vyučující promítne skrze dataprojektor obraz Poslední večeře od Giotta di Bondone ze 14. století. Vyzve děti, aby si jej pozorně a podrobně prohlédly. Pak položí otázky: Co dělá Ježíš? Děti mohou volně odpovídat. Např. Něco učedníkům podává. Je vážný. Na prsou mu spí učedník Jan atd. Co dělají učedníci? Např. Dívají se na Ježíše. Nechápou. Někteří učedníci spolu mluví. Jeden učedník pije víno atd. Vyučující zapíše odpovědi dětí na tabuli, kde si vyznačil dva nové sloupce. První sloupec nese název „Ježíš“ a druhý sloupec „učedníci“. Vyučující rozloží po zemi zbývající obrazy poslední večeře tak, aby děti mohly mezi nimi procházet. Děti si je mohou prohlížet a pak se mají zastavit u toho obrazu, který je nějak zaujal anebo se jim nejvíc líbí. Touto aktivitou se děti přirozeně rozdělily do skupin. Nyní se můžou posadit a pracují ve své skupince s daným obrazem, který si vybrali. Ke každému obrazu přiložíme psací potřeby a pracovní list s otázkami, na které mají děti odpovědět: Pozorně si prohlédni Ježíše a učedníky na tomto obraze. Co dělá Ježíš? Co dělají učedníci? Proč sis vybral tento obraz? Čím tě zaujal? Vyučující dá dětem čas na práci ve skupince max. 5 min. Poté se opět všichni vrátí na svá původní místa. Vyučující promítne následující obraz (Fra Angelico, 15. stol.) a vyzve skupinu, která si tento obraz vybrala, aby seznámila ostatní se svými zapsanými postřehy. Skupina nebo zástupce skupiny přečte své odpovědi na otázky týkající se postavy Ježíše a učedníků namalovaných na obraze. Vyučující postupně zapisuje odpovědi dětí do sloupců a zároveň je s ostatními dětmi ověřuje, příp. doplňuje. Děti z dané skupinky pak ještě přečtou odpověď na otázku, čím je obraz zaujal a proč si jej vybrali. Až se všechny skupiny vystřídají, vyučující poděkuje dětem za práci. Na tabuli je podle výpovědí dětí zapsáno např. Ježíš láme chleba, pozvedá chléb, podává ho učedníkům, krmí
8
učedníky, rozmlouvá s učedníky, objímá sv. Jana, ukazuje k nebesům, drží pohár s vínem, s některými z učedníků mluví, otevírá dlaně a dívá se na ně atd. Ve sloupci „učedníci“ vyučující podle výpovědí dětí zapsal např.: dívají se na Ježíše, mluví spolu, hádají se, dívají se zděšeně na Jidáše, dívají se k nebi, spí, modlí se, mluví jeden přes druhého, drží v ruce kalichy s vínem atd. Vyučující shrne obsah zapsaný na tabuli: „Toto všechno je to, co vidíme, co bychom mohli vidět, kdybychom byli při této večeři přítomni. To nejdůležitější, co se ale při poslední večeři stalo, bylo neviditelné – Ježíš učedníkům a nám všem skrze chléb a víno dal sám sebe, svoje tělo a svou krev. Zemřel pak za nás na kříži. To je něco, co nejde vidět. Podařilo se ale umělcům zachytit na obrazech něco, co by tomuto velkému tajemství nasvědčovalo a odkazovalo k němu?“ Děti vybírají z odpovědí na tabuli ty, které napovídají o tom, že došlo k proměnění. Vyučující danou odpověď zakroužkuje, pokud se na ní většina shodne. Vyučující vybídne děti, aby zkusily najít ještě další odpovědi, které na tabuli zatím napsány nejsou. Vyučující dopíše. Např. Ježíš se dívá k nebi, ukazuje na sebe a na nebe, učedníci jsou užaslí a nechápou, Ježíš je moc vážný, je smutný, ví, co ho čeká, otevírá dlaně, jakoby chtěl něco dávat, asi se modlí apod. Pokud děti nic nenapadá, vyučující pomůže dětem doplňujícími otázkami a ptá se na: výraz Ježíšovy tváře (Jaká je Ježíšova tvář?) výraz rukou (Co dělají Ježíšovy ruce?) postoj těla Podobně se může ptát na výraz tváře, rukou a postoj těla učedníků. „Ježíš dal při poslední večeři svým učedníkům svoje tělo a svou krev. Dává je také nám, kteří jej přijímáme ve svatém přijímání, abychom měli posilu v tomto životě a po smrti věčný život. Po poslední večeři následovala Ježíšova smrt na kříži. Ježíš nám dal všechno, co měl, sám sebe. Kdo se sytí Ježíšovým tělem a krví, nemůže být lhostejný vůči ostatním lidem. Ježíš nám dal příklad, abychom se také dělili. Bůh se s námi rozdělil dokonalým způsobem, a my jej můžeme nedokonale následovat. Když přicházíme ke svatému přijímání, nemůžeme dělat, že lidé okolo nás se nás netýkají. Přijímat upřímně Krista v eucharistii znamená být otevřený pro pomoc druhým lidem.“ (20 minut) 3.3.2.3. Shrnutí a závěr Pomůcky: Pracovní listy „Kdyby se svět stal jednou vesnicí“, malé papírky, psací potřeby, svíce Vyučující shrne obsah hodiny, např.: „Na začátku dnešního setkání jsme si položili otázku, proč bychom se měli dělit. V průběhu jsme postupně rozkrývali tyto odpovědi:“ Bůh se s námi dělí. Jsme stvořeni k Božímu obrazu, to znamená, že také jsme schopni se dělit s druhými, i když ne takovým dokonalým způsobem, jako to udělal Bůh. Když přijímáme Ježíšovo tělo a krev v eucharistii, stojíme před výzvou následovat Ježíšův příklad a být otevření pro pomoc druhým lidem. Eucharistie, která je posilou pro náš každodenní život, nám zároveň pomáhá, abychom to, co není vůbec snadné (jak jsme zjistili v úvodní aktivitě), dokázali svým životem naplňovat. Vyučující řekne dětem, že si pro ně dnes ještě něco připravil. Něco, co bude souviset se seznamem, který si napsaly v úvodu hodiny. Rozdá pracovní listy „Kdyby se svět stal 9
jednou vesnicí“ a nechá dětem dostatečný čas, aby si text v tichosti přečetly. Poté následuje řízená diskuze: Co vás nejvíce překvapilo? Co vám připadá samozřejmé, a přece to tolik lidí nemá? Podívejte se znovu na svůj pracovní list z úvodu hodiny. Upravili byste teď něco? Proč ano? Proč ne? (10 minut) Vyučující děti pozve k přípravě na závěrečnou modlitbu. Každé dítě si má za úkol připravit a napsat na papírek jednu prosbu nebo děkování, jak se rozhodne. Děti se mohou nechat inspirovat tím, co se dnes dozvěděly nebo si připomněly a také tím, co si přečetly v pracovním listě „Kdyby se svět stal jednou vesnicí“. Vyučující dětem vysvětlí, jak bude probíhat závěrečná modlitba. Zapálí svíci. Vyučující začne modlitbu např. takto: „Pane Ježíši, ty jsi nám dal všechno, ty jsi nám dal sám sebe, když jsi za nás zemřel na kříži. My tě přijímáme v eucharistii. Chceme se nechat vést tvým příkladem, nemyslet jen na sebe, ale umět se s druhými dělit. V dnešní modlitbě ti chceme děkovat za to, co máme, a také tě prosit za všechny potřebné.“ Děti po jednom vysloví to, co napsaly, ostatní odpovídají buď „Díky tobě, Pane“ nebo „Prosíme tě, Pane“ podle toho, zda se jedná o prosbu nebo díky. Vyučující modlitbu zakončí. (8 minut) Další náměty k tématu solidarita pro děti 2. stupně ZŠ najdete: MUROŇOVÁ, E. Rosteme ve víře – Metodika a pracovní listy náboženské výchovy pro 7. třídu ZŠ. Katechetické a pedagogické centrum Biskupství ostravsko-opavského, 2010, kap. 11–16.
3. 4. Katecheze pro mládež Církev, která se angažuje 3.4.1. Metodické poznámky Setkání má tři základní části: A. Život kolem nás – pozorování různých druhů sociální činnosti. B. Setkání s Ježíšem Kristem, Božím slovem a Kristovým Duchem. C. Život, jaký chceme spoluvytvářet – návrh pro konkrétní činnost mladých ve farnosti. 3.4.1.1. Cílová skupina Mládež od 14 do 20 let, počet účastníků minimálně 6 pro plnou realizaci, v menší skupině je třeba adaptovat průběh setkání. 3.4.1.2. Cíle katecheze - Učit se všímavosti vůči potřebným. - Porozumět, k čemu nás vede Eucharistie i v sociální oblasti. - V síle Eucharistie se rozhodnout ke konkrétní činnosti, která je projevem života církve a spoluprací na růstu Božího království.
10
3.4.1.3. Časový rozsah a čas na přípravu Příprava 90 minut, realizace minimálně 90 min., lépe 2 x 90 min. 3.4.1.4. Pomůcky Plakáty Prezentace Dataprojektor + ozvučení Videoprezentace, powerpointová prezentace Papíry Psací potřeby Tabule nebo flipchart Svíčka 2 – 7 animátorů (podle velikosti skupiny) 3.4.1.5. Finanční náročnost Do 100 Kč (podle dostupnosti techniky a pomůcek), ale následně při realizaci posledního bodu může jít o projekt s vyšší finanční náročností, podle typu rozhodnutí.
3.4.2. Metodický postup 3.4.2.1. Úvodní část – ŽIVOT KOLEM NÁS Pomůcky: Plakáty, letáky, kasička na veřejnou sbírku, prezentace, videoprezentace, animátoři, PR předměty. Sociální aktivity kolem nás (všichni společně) Mladým lidem již při příchodu na místo setkání jsou představeny různé formy sociální angažovanosti, ať už formou plakátů, prezentace, videoprezentace nebo animátory, kteří něco „hrají“. Představené aktivity jsou např.: Petice Akce Greenpeace Stávky, blokády (podle aktuální situace – maturanti, benzín, zemědělci… Veřejné sbírky (pampeliška, paraplíčko, kuřátko....) Ochotnická divadla Hudební festivaly pochod gay pride aj. Tyto aktivity vybízejí k různým druhům zapojení od peněžních darů až ke konkrétnímu volontariátu. Některé sociální aktivity jsou animátory představovány vtíravě nebo okázale, jiné nenápadně. Každý účastník je konfrontován s nějakou sociální aktivitou. Mladí lidé se nejen seznámí s aktivitami, které se dějí ve světě kolem nich, ale sami také prožijí, jak na světské sociální aktivity reagují: zájmem – nezájmem, vstřícností – podrážděností, štědrostí – lakotou... V malé skupině si projdou alespoň pasivní nabídku (letáky, skládačky, inzeráty, pozorují videospoty… (10 – 15 minut, podle velikosti skupiny a pestrosti nabízených aktivit) Otázky (práce ve skupinách)
11
Účastníci se rozdělí do skupin (minimálně do dvojic, nejlépe skupiny po čtyřech účastnících), které moderuje připravený animátor. Každá skupina pomocí moderátora nebo papírového dotazníku nejprve vybere, která akce/program/nabídka z úvodní aktivity je oslovila nejvíce a nejméně. Pak vzhledem k těmto dvěma nabídkám skupina odpovídá na následující otázky: Proč zrovna tyto dvě nabídky nás oslovily nejvíce a nejméně? Co je podle tebe cílem každé z těchto akce? Co podle tebe vede pořadatele k jejímu konání? Koho podle tebe pořadatelé chtějí oslovit? Zapojil ses někdy do této akce? Proč ano? Proč ne? Na závěr každá skupina představí výsledky své práce třeba podle následujícího vodítka: Naši skupinu nejvíce oslovují tyto nabídky... a naopak nejméně tyto... Společně jsme se bavili o těchto dvou akcích... Cílem této akce podle nás je… Pořadatele k jejímu konání vede... Pořadatelé chtějí oslovit... Do této akce jsme se zapojili/nezapojili protože... (15 – 20 minut, podle velikosti skupiny a pestrosti nabízených aktivit) Sociální aktivity církve (všichni společně) Vedoucí společenství naváže na práci ve skupinách: „Doposud jsme se bavili o různých programech, akcích, nabídkách, které jsou přítomné uprostřed naší české společnosti. Znáte nějakou podobnou akci, kterou vytvářejí křesťané, církev?“ Vedoucí nechá mladé volně odpovídat. Jde o to, aby účastníci „nahazovali“ názvy jednotlivých akcí a aby tyto názvy moderátor jakýmkoli způsobem (tabule, projekce) zaznamenal tak, aby je měli účastníci na očích. Ve chvíli, kdy se aktivity vyčerpají, moderátor může doplnit: Hnutí pro život, Cesta 121, Dobrovolnictví, Charita, Křesťanská akademie, Wessani, křesťanský skauting, Společenství čistých srdcí, Noc kostelů aj. Poté vedoucí položí klíčovou otázku: Jsou tyto aktivity podstatnou součástí křesťanského života víry, podstatnou součástí života církve, nebo jsou jakýmsi volitelným, nepodstatným přílepkem? (5 minut) Otázky (práce ve skupinách) Účastníci se opět rozdělí do původních skupin a uvažují nad následujícími otázkami. V této chvíli nejde o to, aby probírali jednu křesťanskou aktivitu za druhou, ale aby uvažovali obecně. Otázky jsou: Proč křesťané tyto akce dělají? V čem jsou tyto aktivity křesťanů stejné a v čem jiné od ostatních aktivit? Jaký je cíl akcí, které křesťané dělají? Co podobného dělají křesťané ve vašem okolí, ve vaší farnosti? Zapojili jste se do něčeho podobného? Proč? Chtěli byste se do něčeho podobného zapojit? Proč? (10 – 15 minut) 3.4.2.2. Vlastní téma – LÁSKA KRISTOVA NÁS NUTÍ (Láska Kristova nás spojuje, Caritas Christi urget nos) Pomůcky: Bible, obrazy světců, životopisy (připojení k internetu) Vedoucí setkání (přednášející, kněz) nechá zástupce skupin představit odpovědi na otázku „V čem jsou tyto aktivity křesťanů stejné a v čem jiné od ostatních aktivit?“ (10 minut) Následně všem dohromady přednese katechezi, ve které zdůrazní jednak prvky,
12
které skupiny samy našly, jednak prvky, které jsou typicky křesťanské, protože vycházejí z Kristova života. Katecheze Ježíšův příklad Veškerá činnost církve vychází z života Ježíše Krista a z jeho příkladu. I v sociální angažovanosti následujeme Krista, který „nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé“ (Mk 10,45). Ježíš hlásá radostnou zvěst, vyzývá k pokání, uzdravuje nemocné, léčí chromé, sytí hladové. On také vštěpuje apoštolům do srdce starost o druhé (srov. Lk 9,13). Před svým nanebevstoupením Ježíš Kristus dává svým učedníkům příkaz: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ (Mt 28,18b-20). Svědectví prvotní církve Když sledujeme Skutky apoštolů, jak prvotní církev uváděla v život tento Kristův příkaz, nemůžeme přehlédnout, že tím prvním a zásadním rozměrem je vedení Duchem, Duchem Kristovým. Duchem lásky. O Letnicích přijmou Kristovy učedníci dar Ducha svatého, přestanou být uzavřeným a bojácným společenstvím a je z nich vytvořeno dynamické společenství, které hlásá Ježíše Krista ukřižovaného a zmrtvýchvstalého s neohrožeností a velkou působivostí všem lidem. Nejranější popisy života začínající církve ve Skutcích (2,42-47; 4,32-35) si všímají několika znaků, které jsou dnes nejčastěji popisovány ve čtveřici: koinonia (společenství) – martyria (hlásání a svědectví) – diakonia (služba) – leiturgia (bohoslužba). Církev je společenství mužů a žen, kteří uvěřili v Ježíše Krista ukřižovaného a zmrtvýchvstalého, kteří se scházejí k bohoslužbě, neohroženě hlásají evangelium a starají se o chudé. Vedeni Kristovým Duchem si jsou vědomi, že „jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; (...) Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu“ (1 Kor 12,4 nn). Církev zvěstuje Boží spásu. Spásu celého člověka, nejen jeho duše. Proto slovo o Kristu je vždy doprovázeno starostí o celého člověka, zvláště tehdy, kdy je v situaci hladu a bídy (srov. Jak 2,14-18). Církev následuje Krista, který se stal chudým, abychom my zbohatli z jeho chudoby (srov. 2 Kor 8,9). Příchod Božího království v Ježíši Kristu znamená nejen osvobození od nadvlády hříchu, ale také od ostatních forem útlaku. Znaky angažovanosti církve Pozornost vůči potřebným a ochota pomáhat, dělit se a nasazovat své síly pro ně, je podstatným rysem života křesťana. Lidé jsou vždy v pokušení pomáhat jen těm, kdo jsou jim nějak příbuzní, sympatičtí, kdo jim mohou pomoc oplatit. Křesťané motivováni silou Kristovy lásky a posílení Eucharistií vycházejí vstříc všem lidem. Církev má ve své sociální činnosti dvoutisíciletou tradici. Vychází z osobního a svobodného rozhodnutí každého křesťana sloužit a pomáhat. Zároveň je však také společným úsilím, protože součinnost více lidí umožňuje pomáhat účinněji. Velké množství charitativních církevních organizací, škol a sociálních děl je toho svědectvím. Láska a jednota mezi křesťany je znakem pravdivosti Kristova evangelia. Proto i sociální činnost, která je výrazem lásky k člověku, směřuje vždy ke křesťanům. Křesťané si mají navzájem pomáhat. Skutky apoštolů mluví o sbírce mezi křesťanskými obcemi na církev v Jeruzalémě (srov. Sk 11,27-30). Už Tertulián v 3. st. zaznamenává, že pohané, když viděli, jak křesťané odcházejí ze svých shromáždění, o nich říkali: „Pohleďte, jak se milují!“ Sv. Pavel, apoštol pohanů, si je dobře vědom, že dobro je třeba prokazovat všem, přesto povzbuzuje křesťany, aby si pomáhali navzájem: „A tak dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry“ (Gal 6,10).
13
Tradice církevní sociální činnosti ukazuje, že jednotlivá období mají své formy chudoby a bídy. Právě proto některá sociální díla církve zanikají, jiná vznikají. Hodnotou sociální činnosti církve je její schopnost odpovídat na aktuální potřeby. Jinou, neméně důležitou, je vědomí, že v sociální činnosti dobrá vůle nestačí. Je třeba být pro službu připraven. Sociální angažovanost církve má ještě dva rysy, na které je dobré na závěr upozornit. Angažovanost křesťanů se neuskutečňuje pouze v přirozené rovině toho, co umíme a neumíme, co se nám líbí a nelíbí, co je a není výnosné, ale především v duchovním naslouchání. V naslouchání vanutí Duchu, který nás volá, abychom milovali a sloužili. Je pak možné, že nás Duch vede k věcem, které jsou nad naše síly, pro které, jak se nám zdá, nemáme potřebné vlohy a dary. (20 minut) Příklady svatých (společně nebo ve skupinách) Na katechezi je možné navázat připomenutím životopisů světců, kteří se výrazně angažovali v sociální oblasti: sv. Matka Tereza, sv. Damián de Veuster, bl. Adolph Kolping, sv. Jan Bosco, sv. Filip Neri, sv. Zdislava, sv. Anežka Česká, sv. Zita aj… Je možné, aby si skupiny samy vyhledaly světce a rozhodly se ho „angažovat jako přímluvce“ – patrona pro konkrétní činnost. Jméno světce se může stát jménem skupiny. V případě práce ve skupinách je třeba společný závěr – představení „svého“ světce. (10 – 20 minut.) 3.4.2.3. Shrnutí a závěr – ŽIVOT JAKÝ CHCEME SPOLUVYTVÁŘET (Tento bod je možné realizovat jako samostatné setkání) Pomůcky: Papíry, kalendáře, psací potřeby, kytara, zpěvníky, Tato část setkání je důležitá, aby se mladí lidé učili od pozorování a teologických znalostí přejít ke konkrétní činnosti, která není jen pouhým lidským aktivismem, ale ovocem modlitby a naslouchání. Modlitba za moudrost a odvahu. (společně) Modlitba je vhodná před oltářem v kostele (při eucharistické adoraci), doporučená je forma spontánní modlitby se zpěvem. (5-10 minut, ale také až 60 minut.) Plánování (ve skupinách) V časovém limitu podle okolností a možností mladých je vhodné dát prostor k nápadům, analýze potřeb okolí a návrhu konkrétní akce. Může jít o vytvoření něčeho nového nebo o zapojení se do již probíhajících aktivit ve farnosti, obci nebo angažování pro jinou farnost / obec / oblast… Časový limit musí být dostatečně široký, aby bylo možné prvotní návrhy skutečně domyslet, dopracovat a připravit. Proto doporučujeme věnovat plánování konkrétní akce třeba celé následné setkání společenství. (30 – 60 minut.) Závěr (společně) Vedoucí shrne průběh celého setkání nad tématem, podstatné věci, které zazněly, konkrétní nápady, které vyšly z poslední části. Nezáleží na tom, jestli plánování skončí úspěchem (účastníci zapáleně objeví, co by mohli uskutečnit, a následně to zrealizují), nebo neúspěchem (nikoho nic nenapadne, účastníci nebudou ochotní zapojit se), vedoucí společenství přesto může vyzdvihnout přednosti nebo naopak překážky, které nám brání v naplňování Kristova příkazu: „Jděte...“ Závěrečná modlitba může mít formu vyslání ke službě nebo má vedoucí společenství připraveny potřeby lidí (duchovní i fyzické, konkrétní i všeobecné), za které se bude
14
společenství modlit. (10 minut.) Realizace a ohlédnutí (společně) Pokud se naplánovala nějaká činnost, je třeba ji uskutečnit. A po té vyhodnotit nejen její úspěšnost, ale také její dopad pro mladé lidi ze společenství. Pozornost je třeba věnovat otázkám: - Co mi daná činnost řekla více o Bohu? - Jak mě/nás k němu přiblížila? - Co mi řekla o mně samotném/é? - Jaké Boží působení jsme uprostřed této činnosti společně zakusili? (10 minut.) CÍRKEV, KTERÁ SE ANGAŽUJE, návrh pro setkání biřmovanců, vytvořil P. ThLic. Petr Smolek., upravil P. Vít Zatloukal.
3. 5. Katecheze pro dospělé Eucharistie a solidarita 3.5.1. Metodické poznámky 3.5.1.1. Cílová skupina Katecheze je určena pro společenství rodin, může být využita i v jiných společenstvích dospělých lidí, počítá však s přesahem do rodinného života. Předpokládá se, že účastníci společenství se znají a mají vůči sobě důvěru. 3.5.1.2. Cíl katecheze Uvědomění si, že pravdivé slavení Eucharistie a přijímání má mít konkrétní dopad do každodenního života – je naší posilou a vede nás k zodpovědnosti za druhé. Dát prostor diskusi nad potřebami (rodin) a možnost hledání konkrétních forem (vzájemné) pomoci. 3.5.1.3. Časový rozsah a čas na přípravu Přípravě věnujeme dostatek času s ohledem na to, jak známe členy společenství a jak jsou otevření pro diskusi. Délka setkání je 90 (2x45) minut. 3.5.1.4. Pomůcky (Bible), nakopírované texty, psací potřeby. 3.5.1.5. Finanční náročnost Vlastní katecheze do 50 Kč. Pokud společenství zvolí nějakou konkrétní formu solidární pomoci, pak následné aktivity budou jistě finančně náročnější.
3.5.2. Metodický postup V úvodu setkání se účastníci společně modlí. Moderátor společenství rozdá nakopírované téma a pozve účastníky, aby si v tichu přečetli první ze dvou částí, a to včetně textu Písma. Vybídne, aby si podtrhli myšlenky, které je zaujaly, nebo si poznačili vlastní myšlenky, které je k tématu napadnou. (10 minut) Pomocí otázek vede diskusi na dané téma. (30 minut) Diskusi shrneme a můžeme uzavřít duchovním povzbuzením. (5 minut) Ve druhé části postupuje obdobným způsobem. Setkání uzavřeme společnou modlitbou,
15
kterou zúčastněným nakopírujeme 1.5.2.1. Představení tématu Synodě o rodině, jež se konala v Římě, bylo představeno Instrumentum laboris, v němž byla část nazvaná „Vnější tlaky na rodinu“. Části tohoto textu využijeme pro naše dnešní téma, které nás má přivést k úvaze nad vztahem Eucharistie a solidarity. Téma solidarity je možné vnímat v mnoha ohledech, pro dnešní setkání jsou vybrány dvě části: 1. Jak dopadá pracovní aktivita (nebo nezaměstnanost) na rodinný a osobní život a zda prakticky čerpáme sílu z Eucharistie. 2. Chudoba a solidarita ve farnosti a hledání konkrétní možností pomoci, aby se naše účast na slavení Eucharistie staly pravdivějšími. Nejprve prosme o dar Ducha svatého, moudrosti a umění rozlišování, na přímluvu Panny Marie, Matky chudých. (Je možné se modlit např. modlitbu Zdrávas Maria, nebo jakoukoliv jinou modlitbu.) 1.5.2.2. Vlastní téma 1. část – Dopad pracovní aktivity na rodinu Pracovní aktivity mají v současnosti velký vliv na rovnováhu v rodině. Na prvním místě je zde obtíž, jak organizovat společný rodinný život v situaci, kdy převládá závažnost práce, která od rodiny vyžaduje stále větší flexibilitu. Pracovní rytmus je intenzivní a v některých případech vyčerpávající. Pracovní doba bývá příliš dlouhá a někdy se rozšiřuje i na neděli. To vše brání možnosti být spolu. Z důvodu stále horečnějšího života se chvíle pokoje a rodinné intimity stávají stále vzácnějšími. Cena zaplacená rodinou za ekonomickou stabilitu, růst a rozvoj je vysoká. K tomu se přidává velmi silný dopad důsledků ekonomické krize a nestability na trhu práce. Roste pracovní nejistota v závislosti na nárůstu nezaměstnanosti a následné nutnosti stále delších přesunů kvůli práci. Nejen to má tíživý dopad na rodinný život a mezi jiným způsobuje uvolnění vztahů, pokračující izolaci lidí, jejímž důsledkem je větší úzkost. (podle Pastorační výzvy pro rodinu v podmínkách nové evangelizace, Instrumentum laboris,70) Četba z Písma Jak se může věnovat moudrosti ten, kdo drží pluh, a kdo se pyšní bodcem na dobytek? Popohání stádo, je zaměstnán prací pro ně a vypráví o mladých býčcích. Má plnou hlavu toho, jak vést brázdy, a nespí kvůli krmení jalovic. Tak je to s každým řemeslníkem a mistrem, který pracuje v noci jako ve dne. Ti, kdo vyrývají pečetní prsteny, trpělivě tvoří rozmanité ozdoby. Celým srdcem se snaží, aby obraz byl jako živý, a nespí dlouho do noci, aby dílo dokončili. Podobně kovář, jenž stojí u kovadliny a vyzná se v práci s kovem. Oheň a dým mu vysušují tělo, potýká se s žárem výhně, zvuk kladiva ho ohlušuje, očima při tom sleduje přesnost tvaru, celým srdcem se snaží, aby dokončil dílo, a nejde spát, dokud je nedokončil a neozdobil. Stejně tak hrnčíř, který sedí u své práce a nohama roztáčí hrnčířský kruh. Je přeplněn starostmi o své dílo, záleží mu totiž na tom, aby jeho výrobků byl dostatek. Svýma rukama dává hlíně tvar, nohama zdolává její tuhost, celým srdcem se snaží, aby dokončil polevu, a nejde spát proto, aby vyčistil pec. Ti všichni se spolehli na své ruce a každý si ve svém řemesle moudře počíná. Bez nich není možné vybudovat město, nejsou tam jako cizinci, nemusejí být stále na cestách. Avšak do rady lidu nejsou voleni, ve shromáždění nezaujímají přední místo, nezasedají v soudcovském křesle, v Zákoně a právu se nevyznají. Nevykazují ani vzdělání ani znalosti práva a v podobenstvích nejsou zběhlí, ale přesto jsou oporou stvoření v tomto věku, i když se jejich modlitba týká jen díla dne. (Sír 38,25-34)
16
Otázky pro rozvinutí diskuse - Cítíte se vyčerpaní prací pro obživu svou i vaší rodiny? Nebo naopak je pro vás problém nezaměstnanost? Mohli byste ze svého okolí uvést někoho, kdo trpí jedním či druhým extrémem? - Máte pravidelný čas k odpočinku? Jak jej prožíváte? Je jeho součástí modlitba? - Vnímáte jako životně důležitou svou účast na Eucharistii? Účastníte se Eucharistie pouze v neděli nebo se cítíte přitahováni k účasti na mši svaté i ve všední den? Je rozpor mezi vaší potřebou a možnostmi? Je podstata toho rozporu objektivně mimo vás nebo ve vás? - Dokázali byste si najít čas na soukromou adoraci před svatostánkem? Je možné navštívit kostel mimo pravidelné bohoslužby? - Umíte řešit pracovní, vztahové nebo rodinné problémy na kolenou před Ježíšem, přebývajícím v Nejsvětější svátosti? Další otázky je možno doplnit. Duchovní povzbuzení Má-li se křesťanství v naší době vyznačovat především „uměním modlitby“, jak necítit novou potřebu setrvávat dlouho v duchovním rozhovoru, v tiché adoraci, v postoji lásky před Kristem přítomným v Nejsvětější svátosti? Kolikrát jsem, moji milovaní bratři a sestry, učinil tuto zkušenost a čerpal z ní sílu, útěchu a podporu! (…) Eucharistie je nevýslovný poklad; nejen když se slaví, ale i když se před ní člověk zastaví mimo mši, umožňuje to čerpat ze samého pramene milosti. Křesťanská komunita, která chce být schopnější kontemplovat Kristovu tvář, jak jsem to doporučil v apoštolských listech Novo millennio ineunte a Rosarium Virginis Mariae, nemůže nerozvíjet tento aspekt eucharistické úcty, v němž se prodlužují a rozmnožují plody přijímání těla a krve Páně. (sv. Jan Pavel II., Ecclesia de Eucharistia, 25) 2. část – Chudoba a boj o přežití Odpovědi a pozorování velmi často hovoří o ekonomické nouzi, která sužuje rodiny, jakož i o nedostatku materiálních prostředků, o chudobě a o boji za přežití. Jedná se o rozšířený fenomén, který se netýká jen rozvojových zemí, ale je opětovně zmiňován i v Evropě a v Severní Americe. Konstatuje se, že v případech extrémní chudoby se rodina nachází v situaci, kdy musí většinu svých sil věnovat boji o přežití. Některá pozorování žádají od církve silné prorocké slovo o chudobě, která vystavuje život rodiny těžké zkoušce. „Chudá církev pro chudé“ – říká se – by neměla rezignovat na to, aby její hlas k této otázce zazníval co nejsilněji. (podle Pastorační výzvy pro rodinu v podmínkách nové evangelizace, Instrumentum laboris,73) Četba z Písma Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit? Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl: „Buďte s Bohem – ať vám není zima a nemáte hlad,“ ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá. Někdo však řekne: „Jeden má víru a druhý má skutky.“ Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích. (Jak 2,14-18) Otázky pro rozvinutí diskuse - Obecně se říká, že křesťané patří k chudší části společnosti. Kam byste se zařadili vy? - Znáte ve svém okolí někoho, kdo potřebuje materiální pomoc? Dovedli byste popsat příčinu jeho/jejich chudoby? Lze příčinu jejich chudoby odstranit? - Jakou formou jste schopni konkrétně pomoci?
17
- Jakou vhodnou formou je možné nabídnout pomoc lidem, kteří žijí v nouzi? - Při nedělní mši svaté se konají sbírky. Proč do nich přispíváte? Je možné, aby v hospodaření vaší farnosti byla zahrnuta i sociální podpora konkrétních lidí nebo podpora místních sociálních projektů (nezahrnujíce sbírky na Charitu)? Je možné na toto téma vést diskusi ve farním společenství? S knězem? - Jaká je možná jiná forma solidarity? Co pro to můžete udělat konkrétně? - Jak omezuje nedostatek hmotných prostředků život (vaší) rodiny? - Další otázky je možné si doplnit Duchovní povzbuzení Ještě na jeden bod bych chtěl upozornit, protože v něm se značnou měrou ověřuje pravost účasti na eucharistii slavené ve společenství: je to podnět, který ona dává ke skutečnému úsilí v budování spravedlivější a bratrštější společnosti. V eucharistii vyjádřil náš Bůh krajní formu lásky tím, že převrátil všechna kritéria majetku, která často ovládají lidské vztahy, a radikálním způsobem potvrdil kritérium služby: „Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebník všech.“ (Mk 9,35) Ne náhodou nenacházíme v Janově evangeliu vyprávění o ustanovení eucharistie, ale vyprávění o „mytí nohou“: tím, že se Ježíš sklonil, aby svým učedníkům umyl nohy, vysvětluje jasným způsobem smysl eucharistie. Svatý Pavel pak s jadrností zdůrazňuje, že nelze slavit eucharistii, v níž by nezářila láska dosvědčovaná konkrétním sdílením s nejchudšími (srov. 1 Kor 11,17–22.27–34) (sv. Jan Pavel II., Mane nobiscum Domine, 28) 1.5.2.3. Shrnutí a závěr Pokud během diskuse zazní konkrétní podněty, bylo by dobré, aby nezapadly a aby si účastníci společenství rozdělili, o co se pokusí. A pokud se něco podaří naplánovat a uskutečnit, ať se to stane radostí všech zúčastněných ve sdílení zkušenosti. Jistěže představená témata byla jen pohlédnutím na moře potřeb, a jistě by bylo možné rozvíjet toto téma do větší šířky. Pro zájemce doporučuji sebrat odvahu a vzít do ruky Kompendium sociální nauky církve. Připomeňme si slova Doma Heldera Camary, brazilského biskupa: „Když sníme sami, je to jen sen; když sníme s ostatními, je to začátek nové reality.“ Možná toto setkání bylo společným sněním o lepším životě a možná bylo výzvou pokusit se změnit alespoň maličko. Uzavřeme jej modlitbou: Bože všech lidí, když se potýkám s nespravedlností našeho světa, sním o lepším spravedlivém světě. Dej mi odvahu věřit, že to nemusí být jen sen, a dej mi sílu spolupracovat s ostatními, aby se spravedlnost stala skutečností zde, kde žijeme. Dej mi otevřené srdce a naslouchající uši, abych porozuměl výzvám, které mi dávají ti, kteří jsou na okraji společnosti a jimž chybí základní potřeby pro důstojný život. Pane Ježíši Kriste, ty jsi řekl, že cokoli udělám pro jednoho z nepatrných bratří a sester, vykonám to pro tebe. Pomoz mi, abych patřil k těm, kteří jsou spravedliví a požehnaní, protože následují tebe, který jsi nám projevil lásku až do krajnosti.
18
Děkuji ti, že mne živíš svým Tělem a Krví, abych měl sílu konat skutky lásky a stal se opravdu bližním každému, s nímž se setkám. Duchu svatý, Duchu věčné lásky a pravdy, buď mou silou, aby má zbožnost nebyla pokrytecká a abych moudře rozlišoval, co je skutečně třeba vykonat. Maria, Matko Církve, vypros mi milost, abych ve společenství Církve dokázal spolupracovat na díle spásy. Amen.
3. 6. Adorace – viz vytištěná brožurka 3. 7. Homilie – viz vytištěná brožurka
19
