Pastorační situace ve vybraných farnostech, které jsou svěřeny řeholím

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE KATOLICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA Katedra pastorálních oborů a právních věd

Elińka Bartoňová

Pastorační situace ve vybraných farnostech, které jsou svěřeny řeholím Bakalářská práce

Vedoucí práce: Doc. Ing. Mgr. Aleń Opatrný, Th.D.

Praha 2013

Prohlášení 1. Prohlańuji, ņe jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a pouņila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlańuji, ņe práce nebyla vyuņita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.

V Praze dne 10. 4. 2013

Elińka Bartoňová

Bibliografická citace Pastorační situace ve vybraných farnostech, které jsou svěřeny řeholím [rukopis] : Bakalářská práce / Elińka Bartoňová; vedoucí práce: Aleń Opatrný. – Praha, 2013. – 47 s.

Anotace Bakalářská práce s názvem „Pastorační situace ve vybraných farnostech, které jsou svěřeny řeholím“ předkládá popis a hodnocení pastorační situace ve vybraných farnostech v centrální oblasti Prahy. Metodou zpracování tématu je studium základních i specifických dokumentů a vlastní průzkum. Teoretická část se zabývá nezbytnými tématy pastorace, farnost a řehole z teologického i právního hlediska. Splnění cíle praktické části práce je demonstrováno odpověďmi na tři předem dané otázky: Je pastorace v centru Prahy něčím specifická? Jak se projevuje charakter/poslání řehole v pastoraci ve vybrané farnosti? Plní řehole svou pastorační činností úkoly dané jejich kapitulami? Kaņdá z pěti farností prvního praņského vikariátu je charakterizována stručným popisem její historie a poměrně podrobným popisem současných pastoračních aktivit. Pomocí čtyř základních úkolů církve jsou vypsané aktivity shrnuty v grafickém znázornění. Závěr práce shrnuje získané poznatky a odpovědi na otázky a navrhuje moņnost dalńího sledování vývoje vybraných farností.

Klíčová slova pastorace – farnost – řehole – aktivity – Praha

Abstract The bachelor thesis titled „Pastoral situation in selected parishes entrusted to the orders“ provides a description and assessment of the pastoral situation in selected parishes in central Prague. The subject is tretaed by the method of study of basic and specific documents and own research. The theoretical part deals with the essential themes of pastoration, parish and order from the theological and jurisdical point of view. The results of the practical part are demonstrated as respones to three predetermined questions: Is there anything specific in the pastoration within the central Prague? How is the mission attribute of each order manifested in selected parishes? Does the order fulfill its pastoral duties imposed by their chapters? Each of the five parishes of the first prague vicariat is characterised by a brief description of its history and quite detailed description of current pastoral activities. With the use of the four Church‘s basic tasks, these activities are listed and summarized in a graph. The conclusion summarizes the research and answers to the questions and suggests the possibility of further studies focused on the development of the selected parishes.

Keywords pastoration – parish – order – activities – Prague Počet znaků (včetně mezer): 84580

Poděkování Děkuji zejména vedoucímu mé bakalářské práce Doc. Ing. Mgr. Aleńi Opatrnému, Th.D. za trpělivost, cenné rady i připomínky. Dále děkuji těm, kteří přispěli velkou měrou mnoha fakty nezbytnými pro můj průzkum, jimiņ jsou: P. Vít Mariusz Marciniec, OSA, P. Mgr. Ignatio Juan Bautista Provecho López, OSA, P. Francisco Antonio Rivas Gonzáles, OSA, P. Ryszard Wojciechowski, MIC, P. Antonín Krasucki, OP, P. Josef Čunek, SJ, P. Petr Havlíček, SJ a P. Antonín Maria Klaret Dąbrowski, OFM.

Obsah Úvod ............................................................................................................... 6 1. Metodologie výzkumu ......................................................................... 8 2. Pastorace .............................................................................................. 9 2.1. Pastorace v Praze ........................................................................ 10 3. Farnost ................................................................................................ 13 3.1. Farnost z pohledu kanonického práva ........................................ 14 3.2. Farní pastorace ............................................................................ 15 4. Řehole ................................................................................................ 17 4.1. Formy zasvěceného ņivota .......................................................... 18 4.2. Působení řeholních institutů v diecézní pastoraci ....................... 19 4.3. Charakteristika řeholí .................................................................. 21 4.4. Současné úkoly vyplývající z generálních a provinčních kapitul27 5. Pastorační situace ve vybraných farnostech ....................................... 30 5.1. Stručná historie jednotlivých farností ......................................... 30 5.2. Pastorační aktivity vybraných farností ....................................... 35 6. Plnění pastoračních úkolů ve vybraných farnostech .......................... 41 Závěr ............................................................................................................ 50 Seznam pouņitých zkratek............................................................................ 53 Seznam literatury ......................................................................................... 54 Přílohy .......................................................................................................... 58

5

Úvod Téma pastorace farnosti je dnes naléhavé vzhledem ke klesajícímu počtu praktikujících křesťanů hlásících se ke katolické církvi. Dosud byla zpracovávána témata související s pastorací v určitých farnostech nebo s pastorační, popřípadě evangelizační činností jednotlivých řádů z hlediska jejich působení mimo farnost. Cílem práce je popsat a zhodnotit současnou pastorační situaci ve vybraných farnostech v Praze. Vybrala jsem spolu s vedoucím práce pět farností, které jsou svěřeny řeholím. Jsou to farnosti leņící na území Prahy 1 a jedna na území Prahy 2 tvořících část I. praņského vikariátu. Společnou charakteristikou těchto farností je malý počet jejich stálých obyvatel, způsobený polohou v centru města. Zde je také největńí koncentrace cizinců, kteří příleņitostně nebo trvale v Praze bydlí. Pohybuje se zde také převáņná část praņských vysokońkolských studentů. Kostely v těchto farnostech jsou historicky a architektonicky zajímavé a řehole, které je spravují, mají dlouhou historickou tradici. Práce zahrnuje jak studium dokumentů, týkajících se obecných témat jako pastorace, farnost či řehole, ale i práci se specifickými dokumenty přísluńných řeholí. Pro praktickou část jsem zvolila metodu odpovědi na otázky. Otázek se nabízí mnoho, uvedu ty, které povedou ke splnění cíle mé práce: 1. Je pastorace v centru Prahy něčím specifická? 2. Jak se projevuje charakter/poslání řehole v pastoraci ve vybrané farnosti? 3. Plní řehole svou pastorační činností úkoly dané jejich kapitulami? Pro zodpovězení otázek jsem se rozhodla postupovat podle doporučovaných stupňů poznávání skutečnosti v rámci výzkumu.1 Orientační výzkum bude zahrnovat v prvním stupni (primární informace) informace získané z webových stránek jednotlivých farností a řeholí, z monografií a katalogů. V dalńím stupni (souhrnná informace) si ověřím získané poznatky a bliņńí seznámení provedu rozhovory podle jednotné předem připravené osnovy s faráři nebo administrátory jednotlivých farností. Ve třetím stupni (empirická generalizace) provedu analýzu informací a vyhodnocení.

1

Srov. REICHEL, J. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Praha: Grada, 2009, s. 19-20.

6

Zpracováním tohoto tématu bych chtěla přispět k pohledu na konkrétní oblast pastorace a také nabídnout vhled do organizace pastorace jednotlivých farností a přehled jejich pastoračních aktivit. Vybranými farnostmi jsou: ŘKF u kostela sv. Tomáńe Praha – Malá Strana, ŘKF u kostela sv. Vojtěcha Praha – Nové Město, ŘKF u kostela sv. Jiljí Praha – Staré Město, ŘKF u kostela sv. Ńtěpána Praha – Nové Město a ŘKF u kostela Panny Marie Sněņné Praha – Staré Město.

7

1. Metodologie výzkumu Základní postup jsem uvedla jiņ v úvodu práce. Po studiu nezbytných materiálů a dokumentů vztahujících se obecně k tématům pastorace, farnosti a řeholí jsem prostudovala informace, které farnosti a řády veřejně publikují. Současně jsem prováděla vlastní pozorování, které se týkalo návńtěvnosti bohosluņeb a dalńích aktivit v jednotlivých farnostech v pracovních dnech a věnovala se studiu odborné literatury vztahující se k řádům, kterým jsou svěřeny vybrané farnosti. V úvodních osobních rozhovorech s faráři nebo administrátory farností v místě jejich působení jsem se zaměřila na základní informace o farnosti a porovnala je se svým zjińtěním. To se týkalo doby příchodu a případného svěření farnosti řeholi, počtu farníků a účastníků bohosluņeb, důrazů v pastoraci ve vztahu k poslání řehole, dlouhodobějńích pastoračních plánů včetně pastoračního plánu na aktuální rok, spolupráce s jinými řeholemi či organizacemi a zvláńtních pastoračních nabídek. Shromáņděné informace jsem uvedla v kapitolách o charakteru jednotlivých řeholí, historii farností a současných pastoračních aktivitách řeholí ve vybraných farnostech. Utřídění sebraných dat o aktuální pastorační činnosti mi umoņnilo vyhodnocení dané pastorační situace v jednotlivých farnostech.

8

2. Pastorace Pastorace, jak uvádí Opatrný2, je mnohdy nahlíņena z různých úhlů pohledu a kladením různých někdy i zúņených důrazů, a proto je také těņko definovatelná. V širším slova smyslu můņeme pastoraci pojmout jako činnost, která ukazuje člověku Boņí lásku a vede ho k cíli, kterým je Bůh. Pastorační činnost musí svědčit o milosrdné lásce Boņí, projevené v Jeņíńi Kristu3 – je tedy vlastní církvi: „Pastorace je sluņba církve, která vyrůstá z jejího základního tajemství (ta, jeņ patří Pánu) a poslání (povolání vńech lidí ke spáse)“.4 Slovo pastorace vychází ze slova pastýř, jehoņ význam je biblický. Pastýř je jeden z často pouņívaných obrazů ve SZ i NZ.5 Církevní dokumenty uvádějí, ņe na pastorační činnosti se kromě faráře a biskupa podílejí i laici, kteří – kaņdý svým vlastním způsobem – mají s hierarchickým apońtolátem blíņe spolupracovat.6 Příjemci pastorace mohou mít víru v Boha menńí či větńí, ale také se k ní hlásit nemusejí. Zde je potřeba odlińit pastoraci od evangelizace, ale nemusíme ji vyloučit z preevangelizační činnosti.7 Příjemce této činnosti se musí rozhodovat svobodně – pastorační činnost mu nemůņe být za ņádných okolností vnucována.8 Pastorační péčí je pak předevńím myńleno uskutečňování základních úkolů církve: koinonia, martyria, diakonia, leiturgia. Ty jsou realizovány v různém poměru, ale měly by být v činnosti církve obsaņeny vńechny.9 Pastorace je činnost dynamická – je to pomoc k ņivotnímu pohybu člověka, který je stvořený k Boņímu obrazu, k ņivotu z Ducha a k dosaņení Boha jako cíle na konci

2

Srov. OPATRNÝ, Aleń. Pastorační péče v méně obvyklých situacích. Praha: Pastorační středisko sv. Vojtěcha při Arcibiskupství praņském, 2005, kap. 1. 3 Viz OPATRNÝ, Aleń. Malý kurz pastorace (01): Pastorální teologie a pastorace – úvod [2012-1019] . 4 AMBROS, Pavel. Fundamentální pastorální teologie. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002, s. 36. 5 Např. Gn 48,15; Iz 40, 11; Mt 25,32; J 10,11. 6 Srov. DRUHÝ VATIKÁNSKÝ KONCIL. Věroučná konstituce o církvi Lumen gentium, in: Dokumenty II. vatikánského koncilu. Praha: Zvon, 1995, 10, 33; Dekret o apońtolátu laiků Apostolicam actuositatem, 10; JAN PAVEL II. Posynodální apońtolský list Christifideles laici. Praha, Zvon, 1996, 23. 7 Viz OPATRNÝ, Aleń. Malý kurz pastorace (01): Pastorální teologie a pastorace – úvod. 8 Viz tamtéņ. 9 Srov. OPATRNÝ, Aleń. Pastorační péče v méně obvyklých situacích, kap. 1.

9

ņivota.10 Proto je důleņité vidět člověka ve vńech rovinách – tělesné, duńevní, duchovní i sociální. Protoņe pastorace se zabývá konkrétní situací člověka, je potřeba znát i kontext této situace – stav společnosti. Ta se od doby vzniku pojmu pastorace a pastorální teologie měnila. Stručnou charakteristiku uvádí Opatrný:11 V první polovině dvacátého století se pastorace děla ve společnosti, které nebylo křesťanství cizí. V druhé polovině minulého století byla potlačována a děla se více či méně potají. Po roce 1989 se dostává do prostředí pluralitního – v kultuře i náboņenství. Křesťanství, ale i ostatní náboņenství, jsou mnohým vzdálené, a to se odráņí i ve vzdělanosti (nejen) v této oblasti. Můņeme mluvit o tzv. náboņenské negramotnosti. Tato situace v podstatě přetrvává aņ dodnes.

2.1.

Pastorace v Praze

Praha jako velkoměsto má svá pastorační specifika nejen v rámci praņské arcidiecéze, ale i mezi ostatními diecézemi na území České republiky. Prolíná se zde pastorace farností a speciální pastorace konkrétních skupin osob – kategoriální pastorace. Ze základních kategorií uvádí Výroční zpráva12 praņské arcidiecéze pastoraci rodin, mládeņe, vysokońkolských studentů, církevních ńkol, dále pastoraci vězněných a nemocných. Pastorace farností a některých kategorií se dotýká i činnost pastoračního střediska, které se zaměřuje zvláńtě na třetí nemalou oblast – pastoraci prostřednictvím internetu. Na základě dekretu Christus Dominus, který biskupům ukládá povinnost dbát na rozvoj, koordinaci a propojení různých druhů apońtolátu (instituce katechetické, misijní, charitativní, sociální, rodinné, ńkolské a jiné), aby se tak zřetelněji projevovala jednota diecéze13, zřídil 16. 10. 1991 arcibiskup praņský Miloslav Vlk Pastorační středisko Arcidiecéze praņské. Středisku byly svěřeny tyto úkoly: provádět potřebné analýzy,

10

Srov. tamtéņ. Viz tamtéņ. 12 Viz Arcibiskupství praņské. Výroční zpráva za rok 2011 [2013-04-05] , s. 19-21. 13 DRUHÝ VATIKÁNSKÝ KONCIL. Dekret o pastýřské sluņbě biskupů v církvi Christus Dominus, in: Dokumenty II. vatikánského koncilu, 17. 11

10

vytvářet přísluńné podklady, koncepce a pastorační plány pro potřeby arcidiecéze, případně Biskupské konference.14 Vedením Pastoračního střediska byl pověřen a prvním ředitelem jmenován P. Doc. Ing. Aleń Opatrný, ThD., uznávaný autor mnoha publikací, které se zabývají pastorací, určené odborníkům i laikům. V rámci procesu obnovy farností v praņské arcidiecézi proběhlo v roce 2003 setkání kněņí praņských vikariátů15, jehoņ tématem byly i specifické znaky pastorace v Praze. K tomuto tématu se ve své diplomové práci vyjadřuje Janíková: hlavním problémem praņských farností je nestálost jejich členů, kteří se podle nabídky přesouvají z jedné farnosti do druhé, z čehoņ vyplývá potřeba koordinovat nabídky pastoračních aktivit a podporovat spolupráci s řeholními společenstvími a komunitami k co nejpestřejńí pastorační nabídce.16 V současné době je ředitelem střediska P. Ing. Mgr. Michal Němeček. Středisko je zejména platformou pro koordinaci a rozvoj pastorační a apońtolské činnosti. Zpřístupňuje křesťanství věřícím i nevěřícím lidem, pořádá programy pro veřejnost a lidi činné v pastoraci. Připravuje a nabízí praktické podklady pro pastorační činnost farností, společenství i jednotlivců, texty k aktuálním a problematickým tématům, spirituální texty, texty s nedělními biblickými čteními s komentářem a dalńí. Středisko také provozuje weby (www.pastorace.cz, www.vira.cz, www.maria.cz, www.buh.cz, a připravuje některé dalńí).17 Pastorační středisko se od 1. 12. 2012 dále organizačně dělí na Centrum pro rodinu, Katechetické středisko a Oddělení internetových projektů. Agenda, která se zabývala ńkolskou problematikou v rámci Katechetického střediska, byla převedena do nově zřízeného Referátu církevního ńkolství AP.18

14

Zřizovací listina Pastoračního střediska Arcidiecéze praņské ze dne 16. 10. 1991. Viz Acta Curiae Archiepiscopalis Pragensis 12/2002, čj. 7747. 16 JANÍKOVÁ, Anna. Obnova farností v pražské arcidiecézi. Praha, 2008. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Katolická teologická fakulta, s. 50-51. 17 Viz Arcibiskupství praņské. Pastorační středisko: O nás [2012-11-20] . 18 Viz Organizační řád AP, čj. 5985/2012 ze dne 30. 11. 2012. 15

11

2.1.1. První pražský vikariát Praha je rozdělena do čtyř vikariátů. První praņský vikariát je organizačně nejsloņitějńí. Zahrnuje území čtyř praņských měst: Hradčan, Malé Strany, Starého Města a Nového Města, ke kterým se počítá i Strahov.19 Podle informací z Katalogu AP je v současné době v prvním praņském vikariátu, který územím odpovídá centru Prahy, sedmnáct farností (z toho sídelních ńestnáct a excurrendo jedna – u kostela Nejsvětějńí Trojice v Podskalí). Do tohoto vikariátu patří i tři tzv. osobní farnosti: Akademická farnost, Polská farnost a Slovenská farnost. Tyto farnosti nemají vymezené území, ale jsou to společenství římskokatolických křesťanů a jejich rodinných přísluńníků.20 Na tomto území je čtyřicet devět kostelů a kaplí. Počet obyvatel na tomto území je 49767, z toho hlásících se ke katolické církvi (podle sčítání z r. 2001) 12044. Účast na nedělní bohosluņbě (19. 4. 2009 – 2. neděle velikonoční) byla v počtu 6245 účastníků. V tomto vikariátu je devět farností (včetně osobních) spravovaných řeholemi. 21

19

Viz příloha č. 1 – mapa I. praņského vikariátu. Srov. Arcibiskupství praņské. Naše arcidiecéze [2013-03-10] . 21 Viz Katalog praņské arcidiecéze. 2011. Praha: Arcibiskupství praņské, 2011. 20

12

3. Farnost Latinský výraz parochia, řecký paroikia (paroikein = bydlet v sousedství) je do čeńtiny překládán jako farnost. Od doby Klimenta Římského je paroikia chápána jako církev existující v určitém místě, od čtvrtého století jako církev, v jejímņ čele stojí biskup, od ńestého století se pojem pouņívá pro farnost v dneńním významu slova, i kdyņ struktura farnosti se teprve začíná vyvíjet.22 Dělení diecézí na menńí celky okolo kostelů nastalo nejprve na venkově a poté od 11. století v biskupských sídelních městech. Tehdy existovaly na stejné úrovni farnosti územní a personální, do kterých patřily i řeholní, dvorské a národnostní farnosti. Tridentský koncil přesným rozdělením na fary napravil problémy inkorporací týkající se kláńterů a z důvodu bliņńího vztahu faráře a věřících poņadoval přesné vymezení hranic farnosti. 23 V českých zemích byla dána geografická struktura far za dob vlády Marie Terezie a Josefa II. (v letech 1782 – 1786).24 Tento zásah podpořil pohled na farnost jako na teritoriálně a právně správní jednotku bez vidění její koncepce jako společenství.25 Farnost v nynějńí podobě je potřeba chápat jako souhrn podílu sociologického, teologického, právního a dalńích26 tak, jak ji charakterizují církevní dokumenty po druhém vatikánském koncilu. KKC definuje farnost jako (…) určité, natrvalo zřízené společenství křesťanů v místní církvi, svěřené pod vedením místního biskupa do pastorační péče faráři, jako jejímu vlastnímu pastýři. Je to místo, kam mohou být svoláni všichni věřící, aby slavili nedělní eucharistickou oběť. Farnost uvádí křesťanský lid do správných projevů liturgického života; shromažďuje jej při liturgickém slavení, učí Kristově spásné nauce, uvádí v život lásku Pána v dobrých a bratrských skutcích.

27

Farnost můņeme také charakterizovat jako

22

Srov. GÓRECKI, Edward. Církev se uskutečňuje ve farnosti. Olomouc, 1996, s. 6-7. Viz GÓRECKI, Edward. Církev se uskutečňuje ve farnosti, s. 12-13. 24 Viz Ottův slovník naučný. 6. díl. Praha: J. Otto, 1893, s. 17. 25 Srov. GÓRECKI, Edward. Církev se uskutečňuje ve farnosti, s. 13-14. 26 Srov. GÓRECKI, Edward. Církev se uskutečňuje ve farnosti, s. 7. 27 Katechismus katolické církve. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001, 2179. 23

13

(…) společenství věřících s farářem jako vlastním pastýřem, které žije svátostným životem, kde se děje katecheze dětí, mládeže a dospělých a vykonává se diakonická služba. Toto společenství je schopno misijního působení a má přiměřený organizační a ekonomický potenciál pro svůj život.

28

„Farnost je totiņ společenství pokřtěných, kteří vyjadřují a stvrzují svou totoņnost předevńím slavením eucharistické oběti.“29

3.1.

Farnost z pohledu kanonického práva

Podle Kodexu kanonického práva jsou farnosti děleny na územní a personální. Pravidlem je teritoriální farnost, výjimku tvoří farnost personální, ta je zbavena důleņitého jednotícího prvku území s jeho tradicí. Personální farnost můņe charakterizovat obřad, jazyk, národnost či jiný důvod (např. studenti VŃ). Obvyklou formou je zřízená kanonická teritoriální nebo personální farnost spravovaná jedním farářem30, dalńí moņností je svěření farností několika kněžím společně, z nichņ jeden zodpovídá za celou farnost31, případně je farnost svěřena jáhnovi, laikovi nebo společenství osob (je ale ustanoven kněz vybavený farářskou a dočasnou pastorační mocí, aniņ by se stal vlastním pastýřem farnosti)32. V misijních oblastech a kdekoli za zvláńtních okolností, které znemoņňují vznik kanonické farnosti, je zřízena kvazifarnost.33 Neobvyklé nejsou ani farnosti, které i přes svoji správní samostatnost jsou sloučené a svěřené pouze skupině kněží, z nichņ jeden plní roli moderátora – koordinátora týmové správy.34 Z hlediska vztahu k diecézi rozlińujeme: diecézní farnost, kde je pastýřská péče svěřena diecéznímu knězi, řídce se vyskytující farnost spojenou neúplným (non pleno iure) začleněním s právní osobou, kterou můņe být i řeholní institut nebo společnost apońtolského ņivota, a farnost či kvazifarnost svěřenou klerickému řeholnímu institutu 28

PLENÁRNÍ SNĚM KATOLICKÉ CÍRKVE V ČR. Život a poslání křesťanů v církvi a ve světě. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007, 158. 29 JAN PAVEL II. Encyklika o eucharistii a jejím vztahu k církvi Ecclesia de Eucharistia. Praha, 2003, 32. 30 Kodex kanonického práva. Úřední znění textu a překlad do čeńtiny. Praha: Zvon, 1994, kán. 526 §2. 31 Tamtéņ kán. 517 §1. 32 Tamtéņ §2. 33 Tamtéņ kán. 516 §1. 34 Tamtéņ kán. 517 §1 a 2.

14

nebo klerické společnosti apoštolského života na základě písemné smlouvy mezi diecézním biskupem a vyńńím představeným institutu nebo společnosti. Časově ohraničená smlouva má obsahovat úkoly, druh osob, ekonomické záleņitosti a jiné nezbytné údaje. 35 K této záleņitosti se vyjadřuje dokument Mutuae relationes z r. 1978, o kterém se zmíním později. Povinností diecézního biskupa je, aby s ohledem na účinnost pastorační činnosti zřizoval farnosti nové, ruńil, dělil velké a slučoval příliń malé. Rozhodnutí biskupa by mělo právně vyřeńit situaci natrvalo, pokud se okolnosti podstatně nezmění. Ohledně zřízení personální farnosti je biskup svobodný, ale musí vyslechnout mínění kněņské rady.36

3.2.

Farní pastorace

Farnost zpřítomňuje v dané oblasti církev.37 Nemůņe sice obsáhnout vńechny typy a úkoly církve, naplňuje vńak do jisté míry její podstatné rysy a směřování. 38 Jedná se o podíl na Kristově úkolu kněņském, královském a prorockém 39 – leiturgia – koinonia – diakonia – martyria. S důrazem na činnost a odpovědnost celé obce můņeme podrobněji rozlińit tyto úkoly farnosti: bohosluņba, péče o vlastní členy, péče o potřebné (vlastní i cizí), péče o ty, kteří se ņivotu farnosti vzdálili, péče o ńíření evangelia, péče o veřejné věci a péče o to, co jsme zdědili a restituovali – kulturní památky, pozemky, budovy.40 Důleņitou součástí úkolů farnosti je i administrativa (vedení farní kanceláře, archivu) a hmotné zabezpečování farnosti.41 Pokud se týká farníků po 2. vatikánském koncilu, je kladen důraz na aktivní účast, spoluzodpovědnost a spolupráci, která vychází z chápání církve jako společenství (communio),

přičemņ

jednání

věřících

musí

respektovat

povahu

církevního

společenství. Na něj nelze přenáńet způsoby jednání ze světské oblasti, z ohledu

35

Tamtéņ kán. 520. Srov. GÓRECKI, Edward. Církev se uskutečňuje ve farnosti, s. 27-30. 37 Srov. DRUHÝ VATIKÁNSKÝ KONCIL. Konstituce o liturgii Sacrosanctum concilium, in: Dokumenty II. vatikánského koncilu, 24. 38 Viz OPATRNÝ, Aleń. Pastorace v postmoderní společnosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001, s. 33. 39 Srov. KKC 783. 40 Srov. OPATRNÝ, Aleń. Pastorace v postmoderní společnosti, s. 33. 41 Srov. GÓRECKI, Edward. Církev se uskutečňuje ve farnosti, s. 87-88. 36

15

na odlińnost povahy obou struktur.42 Zkuńenost farního společenství ņijícího z víry je důleņitým a nenahraditelným předpokladem účinnosti katecheze (spojenou nejen s udílením svátostí), zvláńtě dnes zdůrazňované činnosti církve.43 Velikost, typ prostředí a náboņenská charakteristika místa, kde se farnost nachází, jsou hlediska pro základní typologii farností. 44 Venkovské farnosti za hranicemi Prahy se podstatně lińí od farností jak centrální Prahy, tak i farností v jejich nejvíce obydlených částech, větńinou tvořených sídlińti. Pokud se týká pastorace ve farnosti, je potřeba farníky vést k tomu, aby přijali odpovědnost za dílčí úkoly ve „své farnosti“, kterou můņe být i městská farnost (i kdyņ ne v místě bydlińtě), a nevyhledávali v jiných farnostech (ale i ve své) jen to, co jim vyhovuje a prospívá. Problémem můņe být někdy to, ņe vńem farníkům (zvláńtě těm, kteří ve farnosti bydlí) ve farnosti nemusí vyhovovat spiritualita ustanovené řeholní komunity či kongregace. 45 Vzhledem k tomu, ņe existují moņnosti různého pohledu na pojem farník, vymezuji v této práci, v návaznosti na důrazy 2. vatikánského koncilu, pojem takto: farníkem je kaņdý pokřtěný, podílející se na ņivotě farnosti nejen konzumací, ale i snahou přispět vlastními moņnostmi ve prospěch ņivota farního společenství. Tyto moņnosti jsou např. zpěv, lektorská a ministrantská sluņba, úklid, výzdoba, účast ve farní radě, spoluorganizování různých farních aktivit, katecheze určitých skupin apod. Jak jsem jiņ zmínila, probíhá od roku 2002 v Arcidiecézi praņské proces obnovy farností s plánovaným ukončením v roce 2015. Pokud se týká koncepce a průběhu celého procesu, Slavík uvádí čtyři roviny: pastorace a duchovní obnova, příprava pracovníků, administrativa a organizace a právní normy arcidiecéze, a čtyři prostředky podle dokumentu Novo millenio inuente: pokání, Boņí slovo, modlitba a společenství.46 Hlavním cílem celého procesu je kromě utvoření duchovně i materiálně soběstačné farnosti, která naplňuje čtyři základní funkce církve, předevńím změna smýšlení každého věřícího.47

42

Viz GÓRECKI, Edward. Církev se uskutečňuje ve farnosti, s. 80. PLENÁRNÍ SNĚM KATOLICKÉ CÍRKVE V ČR. Život a poslání křesťanů v církvi a ve světě, 209-210. 44 Srov. OPATRNÝ, Aleń. Pastorace v postmoderní společnosti, s. 29. 45 Tamtéņ s. 30 46 Srov. SLAVÍK, Michael. Prezentace Obnovy farností z r. 2006 (15. 6. 2006) [2012-10-16] , příloha: Powerpointová prezentace. 47 Viz ACAP 2/2004, čj. 1355/2004, příloha: Pastýřský list kardinála Miloslava Vlka. 43

16

4. Řehole Důleņitost řeholního ņivota je vystiņena v samostatné kapitole koncilního dokumentu Lumen gentium. Z hlediska hierarchie není řeholní stav stavem mezi duchovním a laickým, ale věřící z obou těchto skupin jsou Bohem povoláváni ke spasitelnému poslání církve. Slibem zachovávat evangelijní rady se řeholník či řeholnice jednak osvobozuje od překáņek vedoucích k vroucí lásce a dokonalé bohoslužbě a důvěrněji se zasvěcuje boņské sluņbě a dobru celé církve. Podle formy povolání (modlitbou či činností) se řeholníci snaņí, aby se v duńích věřících zakořeňovalo a sílilo a ve světě šířilo Kristovo království. Osvobozením od pozemských starostí mohou lépe ukazovat nebeské hodnoty, vydávat svědectví o věčném ņivotě, ohlańovat slávu nebeského království, jeho nadřazenost nad pozemské hodnoty, sílu kralujícího Krista a nekonečnou a podivuhodně působící moc Ducha svatého v církvi.48 Církevní autorita podle podnětů Ducha svatého přijímá, upravuje a úředně schvaluje předloņená řeholní pravidla a zároveň řeholnímu stavu vyprońuje pomoc a milost od Boha a udílí poņehnání.49 Vzdání se určitých hodnot prospívá rozvoji celé lidské osobnosti, která se můņe lépe připodobnit k čistému a chudému způsobu ņivota Krista. I kdyņ řeholníci v některých případech nepomáhají lidem přímo, spolupracují s nimi duchovně spojeni v Kristu.50 Dokument Služba autority a poslušnost shrnuje poslání řeholníků a řeholnic takto: „Prvním posláním zasvěcené osoby je právě vydávání svědectví o svobodě Boņích dětí, o svobodě utvářené podle svobody Krista – člověka svobodného pro sluņbu Bohu a bratřím.“51 Jan Pavel II. v posynodální apońtolské adhortaci Vita consecrata podtrhuje výzvu k prorockému poslání řeholníků v dneńní době slovy: „Věrnost vlastnímu charizmatu povzbuzuje zasvěcené osoby, aby vńude vydávaly jednoznačné a zřetelné svědectví, stejně jako proroci, kteří se nebáli vystavit ani vlastní ņivot nebezpečí.“52 48

Srov. DRUHÝ VATIKÁNSKÝ KONCIL. Věroučná konstituce o církvi Lumen gentium, in: Dokumenty II. vatikánského koncilu, 43-44. 49 Viz tamtéņ 45. 50 Srov. tamtéņ 46. 51 KONGREGACE PRO INSTITUTY ZASVĚCENÉHO ŅIVOTA A SPOLEČNOSTI APOŃTOLSKÉHO ŅIVOTA. Sluņba autority a posluńnost Faciem tuam, Domine, requiram: Instrukce. 2008 [2012-11-23] , 15. 52 JAN PAVEL II. posynodální apońtolská adhortace o zasvěceném ņivotě a jeho poslání v církvi a ve světě Vita consecrata in: Zasvěcený ņivot ve světle reformy II. vatikánského koncilu. Dokumenty z let 1964 – 1997, Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1997, 85.

17

Řeholní společenství mají svá charizmata, coņ ale neznamená, ņe by vńichni členové konali stejné činnosti nebo plnili stejné úkoly. Kaņdý člen společenství vztahuje kaņdou svou činnost podle svých osobních schopností a darů k podstatě svého institutu.53 Je také důleņité si uvědomit, ņe k vnitřnímu charakteru kaņdé podoby zasvěceného ņivota neodmyslitelně patří misijní poslání, ačkoli není vlastním charizmatem institutů nebo společností. Misionáři se zasvěcené osoby stávají předevńím tím, ņe v sobě neustále prohlubují vědomí, ņe jsou Bohem povolaní a vyvolení a v kaņdodenních situacích toto zviditelňují.54

4.1.

Formy zasvěceného života

Kanonické právo rozeznává různé formy zasvěceného ņivota. K veřejným formám zasvěcení prostřednictvím slibů evangelijních rad patří společnosti zasvěceného ņivota, poustevníci (eremité či eremitky) a panny a také vdovy a vdovci zmínění pouze v CCEO a také v dokumentu Vita consecrata.55 Z těchto společností zasvěceného ņivota povinně skládají veřejné sliby členové řeholních společností. Jejich ņivot je nejvíce normován obecným kanonickým právem obsaņeným v CIC.56 Členové sekulárních společností a společností apońtolského ņivota skládají různé přísahy a přísliby, ale mohou skládat i veřejné sliby a jejich působení je převáņně normováno vlastním partikulárním kanonickým právem.57 Formy, struktura a názvy řeholních institutů jsou historicky ovlivněné. Od raného křesťanství zhruba do konce středověku jsou tyto instituty nazývány řády – ordo (např. OSB – Ordo Sancti Benedicti, OPraem – Ordo praemonstrati). Od barokní do dneńní doby byly a jsou nově vzniklé řehole nazývány společnosti – societas (např. SDB – Societas Doni Bosci) a kongregace – congregatio (př. CSsR – Congregatio Sanctissimi Redemptoris).

53

Viz KONGREGACE PRO ŘEHOLNÍKY A SEKULÁRNÍ INSTITUTY. Podstatné prvky učení církve o řeholním ņivotě se zřetelem na instituty apońtolsky činné Elementi essenziali in: Zasvěcený ņivot ve světle II. vatikánského koncilu. Dokumenty z let 1964 – 1997, 25. 54 Srov. VC 25. 55 Viz PAZOUREK, Miroslav. Manuál pro Codex canonum ecclesiarum orientalium, aneb, Úvod do kodexu kánonů východních církví. Praha: Karolinum, 1998, s. 82, kán. 570; VC 7. 56 Viz CIC kán. 607-709. 57 Viz CIC kán. 712, 731.

18

4.2.

Působení řeholních institutů v diecézní pastoraci

Diecézní pastorace zahrnuje ńirokou oblast pro působení institutů a společností zasvěceného ņivota. Kromě podmínek pro působení řeholí uvedených v Kodexu kanonického práva, je základním vodítkem pro spolupráci biskupů a řeholních společností či institutů dokument Mutuae relationes promulgovaný 14. 5. 1978 s účinností od 3. 11. 1978. Do čeńtiny byl přeloņený v roce 1997 v knize Zasvěcený život ve světle reformy II. vatikánského koncilu. Tento dokument nemá platnost zákona, ale je instrukcí vycházející z potřeby zapojení řeholníků do narůstající pastorační činnosti. Dokument se dotýká i sekulárních institutů a společností apońtolského ņivota, na které se normy přiměřeně vztahují. Formy vzájemné spolupráce těchto institutů a společností s biskupy se nekonají prostřednictvím konferencí vyńńích představených, ale prostřednictvím světové a národní konference sekulárních institutů.58 Povinnost projevovat poslušnost a úctu biskupům při vykonávání úkolů řeholních společností v místních církvích v zájmu jednoty a svornosti v apońtolské práci je zmíněna jiņ v dokumentech II. vatikánského koncilu. Se zřetelem k obecnému prospěchu církve můņe ale papeņ kterýkoli institut dokonalosti a jeho jednotlivé členy vyjmout z pravomoci místních ordinářů a podřídit přímo sobě.59 Pokud ale řeholníci působí v místní církvi, nemohou se odvolávat na tuto exempci, ale musí se podřídit jurisdikci biskupů v oblasti veřejné bohosluņby (při zachování rozdílnosti ritů), duchovní správy, kázání pro lid, náboņenského a mravního poučování věřících, které se týká i vedení a působení na katolických ńkolách, katecheze, liturgické výchovy a také evangelizace.60 Biskupové jako pastýři místních církví mají jednotlivá řeholní charizmata rozeznávat, chránit a rozvíjet.61 Řeholních kněží se přímo týkají poslední kapitoly dokumentu Potissimum institutioni z roku 1990 o výchově a formaci v řeholních institutech a společnostech.

58

Srov. NĚMEC, Damián. Krátký komentář k dokumentu Mutuae relationes. Teologické texty. č. 3, 1997, s. 97. 59 Srov. LG 45. 60 Viz ChD 35; VC 49. 61 Srov. VC 49; CIC kán. 586.

19

Při pastoraci v diecézi se řeholní křesťané i členové institutů mají pokládat za součást diecéze a v potřebné míře se přizpůsobit.62 Při tomto přizpůsobení zvláńtě řeholní kněz nesmí zapomínat na to, ņe je řeholník a musí to svými postoji jasně ukazovat.63 Pokud tedy mají řeholní kněņí podíl na duchovní správě a na apońtolátu pod autoritou biskupů, patří v určitém pravém smyslu k duchovenstvu diecéze.64 V dokumentu

Mutuae

relationes

jsou

podrobněji

stanoveny

instrukce

pro pastorační spolupráci: -

nutnost podřízení se řeholních křesťanů při vedení pastorace v místní církvi (čl. 53)

-

doporučení jmenovat biskupského vikáře pro muņské i ņenské řeholní instituty, který zajińťuje spolupráci mezi těmito instituty a pastorační sluņbou biskupa; nad řeholními představenými vńak nemá ņádnou pravomoc včetně konání vizitace v zastoupení diecézního biskupa (54)

-

doporučení přiměřeného zastoupení v kněņské radě a řeholních křesťanů v pastorační radě diecéze (56)

-

nutnost písemné dohody ordináře s vyńńím představením při svěření práce v diecézi určité komunitě (57)

-

řeńení procedurálních otázek spojených se jmenováním řeholních křesťanů do úřadů a odvolání z nich (58)

-

důleņitost spolupráce rad či konferencí vyńńích představených či synodů biskupů patriarchální církve s biskupskou konferencí (61 – 65)65

Při převzetí a vedení farnosti je nejdůleņitějńí uvědomění si toho, ņe nejlepńí sluņba, kterou můņe při pastoraci prokázat řeholní společenství církvi, je věrnost vlastnímu charizmatu. Pouze řeholní společenství s jasným charizmatem se můņe zařadit do celkové pastorace a obohatit ji svým přínosem. 66 62

Viz KONGREGACE PRO ŘEHOLNÍKY A SEKULÁRNÍ INSTITUTY, KONGREGACE PRO BISKUPY. Direktivy pro vzájemné vztahy mezi biskupy a řeholními křesťany v církvi Mutuae relationes in: Zasvěcený ņivot ve světle reformy II. vatikánského koncilu. Dokumenty z let 1964 – 1997, 18. 63 Viz KONGREGACE PRO INSTITUTY ZASVĚCENÉHO ŅIVOTA A APOŃTOLSKÉ SPOLEČNOSTI. Směrnice pro výchovu v řeholních institutech Potissimum institutioni in: Zasvěcený ņivot ve světle reformy II. vatikánského koncilu. Dokumenty z let 1964 – 1997, 108. 64 Tamtéņ 109. 65 Srov. NĚMEC, Damián. Krátký komentář k dokumentu Mutuae relationes, s. 98. 66 Viz KONGREGACE PRO INSTITUTY ZASVCENÉHO ŅIVOTA A SPOLEČNOSTI APOŃTOLSKÉHO ŅIVOTA. Spojila nás v jedno Kristova láska Congregavit nos in unum Christi amor in: Zasvěcený ņivot ve světle reformy II. vatikánského koncilu. Dokumenty z let 1964 – 1997, 60-61.

20

4.3.

Charakteristika řeholí

V této kapitole uvedu stručnou historii řeholí zaměřenou zejména na české země a základní charisma a poslání zmíněná také v konstitucích či statutech vybraných řeholí. 4.3.1. Řád sv. Augustina (Ordo Sancti Augustini) Augustin z Hippo sepsal svoji řeholi kolem roku 397 jako první západní kláńterní řeholi. Ta byla předávána spolu s jinými řeholemi a kláńterními předpisy a v době reforem kláńterního ņivota se řehole sv. Augustina stala inspirací pro jednotlivé komunity, kterých od jedenáctého století mnoho přibylo. Jsou to např. premonstráti, dominikáni či různé rytířské řády.67 Augustiniánský řád (dříve nazývaný řád poustevníků sv. otce Augustina, od r. 1969 řád sv. Augustina) má své kořeny v poustevnictví. Řád vznikl v prosinci 1243 sjednocením několika eremitských skupin v Toskánsku a potvrzením bulami papeņe Innocence IV. Oficiální ustanovení řádu se datuje do roku 1256 z důvodu přistoupivńích menńích kongregací (např. vilemité řídící se řeholí sv. Benedikta si na českém území zachovali samostatnost, ale na přání papeņe Klimenta IV. změnili řeholi a roku 1266 se spojili s příchozím augustiniánským řádem).68 Jako jeden z prvních řádů byl pozván do českých zemí. Podle dostupných historických

pramenů

přińli

první

augustiniáni

do

českých

zemí

z německého kláńtera v Schönthalu a Seemannshausenu na doporučení papeņe Urbana IV. z roku 1263. Prvními českými augustiniánskými kláńtery se staly Pivoň a Svatá Dobrotivá. Samostatná česká provincie vznikla v roce 1604, přičemņ moravský vikariát ve formě tzv. kvaziprovincie (opatství Staré Brno) si udrņel výhradní podřízenost řádovému generálovi aņ do dneńní doby.69 Ņivot českých augustiniánských kláńterů byl váņně ohroņen v době husitské, kdy jediným přeņivńím kláńterem bylo Brno, v době osvícenství byl pouze

67

Srov. AUGUSTIN. Řehole pro komunitu. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2004, s. 11. Srov. BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. Žebravé řády. III. díl, II. sv. Praha: Libri, 2007, s. 17-18. 69 Viz tamtéņ s. 32-34. 68

21

omezen počet členů řádu. V roce 1950 byli tak jako ostatní řády augustiniáni zlikvidováni. Po pádu komunismu v roce 1989 byla činnost řádu obnovována obtíņně – z vrácených pěti konventů byl obnoven řeholní ņivot v Praze a v Domaņlicích. Domaņlice byly po roce 2002 opuńtěny se záměrem znovuobnovení v příhodnějńí době. V současné době je jediným ņivým kláńterem české provincie konvent sv. Tomáńe v Praze.70 Augustiniánský řád je řád kněņí i bratrů laiků, kteří se společně scházejí k modlitbě a práci. Bratrský život v komunitě je jejich hlavním charismatem a ústřední hodnotou srdce člověka. Z nich pak vyplývá poslání k pastoraci – nejen farnosti, která často bývá řádu svěřována, ale lidí vńech vrstev, vńech povolání i vńech věkových skupin.71 Motty řádu jsou nejčastěji citované tyto věty sv. Augustina: „Tolle, lege! Tolle, lege!“ (Vezmi, čti! Vezmi, čti!), „Anima una et cor unum in Deum!“ (Jedna mysl a jedno srdce v Bohu!), pro praņské augustiniány zvláńtě: „S nadějí a radostí“ a „Stvořil jsi nás pro sebe, Pane, a nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě.“

4.3.2. Kongregace kněží mariánů (Congregatio clericorum marianorum ab immaculata conceptione beatae Virginis Mariae) Kongregace byla zaloņena v r. 1673 Stanislawem Papczynskim. Jedná se o první muņskou řeholi zaloņenou na polském území. Souhlas se vznikem řádu potvrdil papeņ Inocenc XII. v roce 1699 a jeho nástupce Klement IV. v roce 1701.72 Kongregace byla po zruńení v r. 1864 a téměř úplném vymření znovu obnovena a reformována v roce 1910 biskupem Jiřím Matulaitisem Matulewiczem. Do slovenských a posléze českých zemí přińla kongregace aņ v devadesátých letech 20. století, kdy (8. 12. 1994) vznikl samostatný česko-slovenský vikariát, 70

Srov. tamtéņ s. 36. Viz tamtéņ s. 12. 72 Viz ROGALEWSKI, Tadeusz. Blahoslavený Stanislav Papczyński. Zakladatel mariánů. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007, s. 26-54. 71

22

který patří pod polskou provincii.73 Momentální potřebou v nańí zemi byl tehdy nedostatek kněņí. Proto na výzvu Papeņe Jana Pavla II. a na ņádost biskupů přińli mariáni slouņit zvláńtě do farností.74 Zakladatel určil, ņe základními charismaty kongregace budou: šíření úcty k Neposkvrněnému početí Panny Marie, pomoc duším v očistci a pomoc správcům farností a apoštolská činnost.75 Obnovitel kongregace stanovy mariánů přizpůsobil tehdejńí společenské a politické situaci v Polsku. Slavné sliby (spojené s povinností modlitby a zachovávání deseti ctností Panny Marie) nahradil jednoduchými (bez povinnosti této modlitby), stanovil povinnost denní sluņby duńím v očistci, rozńířil apońtolskou činnost a odstranil speciální hábit kněņí, kteří mají jiņ nosit pouze kněņskou kleriku.76 K činnosti související s charismaty doporučují řeholní stanovy vydávání katolických knih a časopisů a s tím související vědeckou a spisovatelskou činnost, misie, sluņbu věřícím na mariánských poutních místech a výchovu mládeņe a vedení ńkol.77 Pro kongregaci je závazné heslo na erbu s Pannou Marií: „Pro Christo et ecclesia“ (Pro Krista a Církev)

4.3.3. Řád bratří kazatelů (Ordo praedicatorum) Řád bratří kazatelů je jedním z mendikantských (ņebravých) řádů vrcholného středověku spolu s řádem bratří frantińkánů a karmelitánů. Tak jako svatý Frantińek i svatý Dominik reagoval na stav společnosti, která byla – zvláńtě její střední městská i niņńí vrstva – převáņně nevzdělaná. Proto bratři přicházeli do měst, kde ņili v chudobě uprostřed lidí a vzdělávali je prostřednictvím kázání. Řeholi Řádu bratří kazatelů schválil v lednu r. 1221 papeņ Honorius III.

73

Viz HRUDNÍKOVÁ, Mirjam. Řeholní život v českých zemích. Řeholní řády a kongregace, sekulární instituty a společnosti apoštolského života v České republice. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997, s. 91. 74 Informace získané na základě osobního rozhovoru a korespondence z dubna 2013. 75 Srov. tamtéņ, s. 92. 76 Viz KOSMOWSKI, J., PAKUŁA, A. Charism of the Marian fathers throughout the centuries. Marian Press: Stockbridge, MA, 2011, s. 46-47. 77 Srov. ROGALEWSKI, Tadeusz. Blahoslavený Stanislav Papczyński. Zakladatel mariánů, s. 68.

23

Dominikáni přińli do Prahy na přelomu let 1225 a 1226, dalńí kláńtery vznikající na území Čech a Moravy do r. 1300 byly součástí polské provincie. Česká dominikánská provincie byla zřízena roku 1301.78 Řád byl v historii často napadán a jeho konventy ničeny a ruńeny, zejména v době husitské i za josefínských reforem. Kvůli poklesu členů řádu byla česká provincie od roku 1857 do roku 1905 sloučena s rakouskou provincií. Mezi dvěma světovými válkami vyvíjela česká dominikánská provincie rozsáhlé literární, vzdělávací a duchovní aktivity. V roce 1948 dońlo k likvidaci dominikánského řádu a zabrání vńech kláńterů komunisty. Činnost řádu byla obnovena po roce 1989.79 Charismatem dominikánského řádu je kazatelská činnost zaloņená na vzdělávání. Hlavním posláním řádu je kázání a to neustálé a vńem lidem bez rozdílu, ale zvláńtě chudým a znevýhodněným. Apońtolský způsob ņivota podle sv. Dominika má čtyři základní prvky: společný ņivot, slavení liturgie, studium a sluņba slova – kázání.80 Z hesel dominikánského řádu jsou nejčastěji citovaná: „Veritas“ (pravda), „Contemplari et contemplata aliis tradere“ (rozjímat a rozjímané předávat dál) a „Laudare, benedicere, praedicare“ (chválit, ņehnat, kázat)81

4.3.4. Tovaryšstvo Ježíšovo (Societas Iesu) 15. srpna 1534 poloņil Ńpaněl Ignác z Loyoly spolu s dalńími pěti kněņími základy budoucího Tovaryństva Jeņíńova. Ignác jako první generál (nejvyńńí představený) vypracoval konstituci řádu. Řád jako první prohlásil pastoraci důrazně za svůj úkol – přímo povinnost. Výběrem, vzděláním a způsobem ņivota členů chtěl Ignác nabídnout papeņi vysoce kvalifikované a pohyblivé oddíly. Aby se jezuité mohli plně věnovat své činnosti a zvláńtě studiu, odstranil Ignác tehdy obvyklé znaky řeholního ņivota – klauzuru a modlitbu v chóru. Odstranil 78

ČERNUŃÁK, Tomáń, PROKOP, Augustin, NĚMEC, Damián. Historie dominikánů v českých zemích. Praha: Krystal OP, 2001, s. 37. 79 Viz BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. Žebravé řády. III. díl, I. sv. Praha: Libri, 2006, s. 58-65. 80 Srov. Česká dominikánská provincie. Kdo jsou dominikáni [2013-03-04] . 81 Viz BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. Žebravé řády, s. 14.

24

i řeholní hábit a nahradil jej oblekem obvyklým v místě působení členů řádu. Ačkoli Ignác zamýńlel institut pouze jako kněņský, byli jiņ za jeho působení přijímáni i bratři nekněņí.82 Do Prahy přińli první jezuité na ņádost českého duchovenstva i aristokracie roku 1556, kde rozvíjeli velkolepou stavební činnost tak jako v dalńích městech Čech a Moravy. Česká provincie vznikla v roce 1623. Po čtyřiceti letech od zruńení Tovaryństva Jeņíńova v roce 1773 svou činnost znovu obnovili a rozvinuli. Od roku 1813 patřili čeńtí jezuité pod rakouskou a československou provincii a od roku 1939 pod českou. Po násilném přeruńení v roce 1950 byla činnost Tovaryństva Jeņíńova obnovena v roce 1990.83 Charismatem Tovaryństva Jeņíńova je pastorace (se specifickou oblastí zaměřenou na vedení exercicií sestavených sv. Ignácem), sebevzdělávání a poskytování vzdělání a zvláštní disponibilita pro papeže. „Omnia ad maiorem Dei gloriam“ (OAMDG – Vńe k větńí slávě Boņí) nebo „Ad maiorem Dei gloriam“ (AMDG) je mottem pro činnost vńech členů Tovaryństva Jeņíńova.84

4.3.5. Řád menších bratří (Ordo fratrum minorum) Řehole a ņivot bratří frantińkánů byla uznána papeņem Inocencem III. v r. 1209. V průběhu dalńích staletí vznikaly různé větve. Ta, z které se vyvinul tento řád, byla kanonicky potvrzena v roce 141585. Následovníci sv. Frantińka z Assisi přińli do nańich zemí jiņ ve 13. Století (nemocnice na Frantińku). Zásluhou observanta Jana Kapistrána, který přińel do českých zemí r. 1451, se řeholní ņivot v duchu frantińkánské spirituality znovu obnovil. Od roku 1517 existují na sobě dvě nezávislé provincie observantů a konventuálů. Po různých snahách o proniknutí frantińkánských větví do Prahy, dočasném rozvoji na různých místech Moravy a Čech a úpadcích (konec 15. a celé 16. století) 82

Srov. KRANZ, Gisbert. Ignác z Loyoly – zakladatel jezuitů. (Sie lebten das Christentum). Brno: Cesta, 1990, s. 15-16. 83 Viz BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. Řeholní klerikové (jezuité). III. díl, IV. sv. Praha: Libri, 2012, s. 194-197. 84 Viz tamtéņ s. 17; inspirováno biblickým verńem 1 Kor 10,31. 85 Srov. Řád sv. Františka ve své historii: Genealogický strom [2013-03-04] .

25

zejména z politických důvodů a několika morových ranách, se usídlila skupina frantińkánů observantů počátkem 17. století i v Praze. Roku 1627 rozhodla kapitula, ņe česko-moravsko-slezská provincie přijme nové označení „Menńí reformovaní bratři sv. otce Frantińka“. Poté proběhla obnova ve vńech kláńterech na nańem území. Za vlády Josefa II. byly některé konventy zruńeny a činnost jiných velmi omezena. V následujícím období se řád potýkal s menńími i větńími problémy (např. souvisejícími s rozpadem Rakousko-Uherska, v roce 1939 byl z ńesti konventů vytvořen Sudetský komisariát). V roce 1950 byly vńechny řeholní domy zruńeny a řeholníci zatčeni. Po přeruńení v době komunismu byla činnost řádu obnovena v roce 1989.86 V současné době patří frantińkáni v České republice do Českomoravské provincie sv. Václava. Frantińkánským charismatem je následování Krista podle způsobu sv.

Františka

v bratrském

společenství,

vykonávání

apońtolátu

prostřednictvím misií, kázání, konání exercicií a působením podle aktuálních místních potřeb.87 Vńichni frantińkáni, kněņí i laici, jsou, a také se vzájemně nazývají, bratři. Přídavné jméno menší charakterizuje vztah ke kaņdému člověku, v němņ mají být vņdy pokorní.88 Mottem frantińkánů je jejich pozdrav: „Pax et bonum“ (Pokoj a dobro)89

86

Viz BUBEN, M. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. Žebravé řády. III. díl, I. sv., s. 253-260. 87 Viz tamtéņ s. 228. 88 Srov. Pán k nám promlouvá na cestě: Dokument mimořádné generální kapituly. Verna, Assissi, 2006 [2013-02-26] , čl. 28. 89 Viz BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. Žebravé řády. III. díl, I. sv. s. 229.

26

4.4.

Současné úkoly vyplývající z generálních a provinčních kapitul

Odpověď na otázku Plní řehole svou pastorační činností úkoly dané jejich kapitulami? vyplývá ze základních témat a úkolů řeńených na posledních generálních a provinčních kapitulách (respektive kongregacích) řádů a kongregací. Tyto údaje jsem získala u jednotlivých řeholí. Zde uvádím hlavní a často zdůrazňované myńlenky.

Ordo Sancti Augustini: Augustiniánská komunita a ņivot v ní je hlavním apońtolátem jako příklad cesty ņivotem. Jejím základem je evangelium a spisy sv. Augustina. V generálních kapitulách se opakovaně zdůrazňuje nutnost neodchýlit se od nich. Čas od času se vyskytne otázka, zda ņivot komunity dostatečně reflektuje znamení doby a můņe být příkladem ņivota pro veřejnost (při samozřejmém zachování principu lásky, která je ústředním bodem augustiniánské spirituality).90 Pro nejbliņńí generální kapitulu, která se bude konat v srpnu 2013, byl sestaven soubor otázek zaměřených na tři témata: identita a struktura řádu a apońtolát/poslání z hlediska kořenů, tradice a výzvy dneńka.91

Congregatio clericorum marianorum ab immaculata conceptione beatae Virginis Mariae: Současným úkolem členů kongregace kněņí mariánů je podle řeholních stanov: vychovávání mládeņe, vedení ńkol, vydávání knih a časopisů, působení ve farnostech, působení v misiích a působení na mariánských poutních místech. Tyto úkoly se ale lińí situací v jednotlivých zemích, proto se členové kongregace drņí doporučení svého obnovitele Jiřího Matulaitise Matulewicze: působit v církvi zvláńtě v těch oblastech, kde je to nejvíce zapotřebí.92 Poslední generální kapitula zdůraznila získávání nových

90

Srov. The unity of the order in service to the gospel: Intermediate General Chapter 2010 [2013-0307] . 91 Srov. Ordinary General Chapter 2013 [2013-03-07] . 92 Viz ROGALEWSKI, Tadeusz. Blahoslavený Stanislav Papczyński. Zakladatel mariánů, s. 68.

27

povolání k řeholnímu ņivotu a potřebu plánování pastorační činnosti kongregace týkající se farností.93

Ordo fratrum praedicatorum: Hlavním úkolem generální kapituly z roku 2010 je aktualizovat poslání řádu v návaznosti na předchozí kapituly. Kapitula vyzdvihuje podstatu řádu, kterou je sluņba kázáním, a vybízí k jejímu přizpůsobení apońtolským potřebám a lidským zdrojům. Komunity bratří se mají stát ohnisky bratrství, modlitby a studia a vzájemně si prokazovat solidaritu při restrukturalizaci řádu.94 Z usnesení provinční kapituly České dominikánské provincie z r. 2010 zmiňuji ta, která se týkají řádového apońtolátu: pastorace mládeņe (zvláńtě intelektuální formace formou aktivního setkávání na ńkolách a univerzitách a poskytování prostoru k těmto setkáváním), pastorace rodin (programy v Jablonném v Podjeńtědí), městské misie (jiņ probíhající letní misie a spolupráce s přísluńnými institucemi na kulturních a duchovních aktivitách), působení v hromadných sdělovacích prostředcích (kvalita webové prezentace, také vybídnutí k vlastní publikační činnosti a podpora produkce nakladatelství Krystal OP), obnova praņského kláńtera jako místa kultury a vzdělávání.95 Tak jako jiné řehole, i dominikáni, pociťují úbytek členů řádu. Proto zvaņují, kterým aktivitám se věnovat na plno a které opustit, přestoņe jsou samy o sobě dobré. Také reflektují svůj obraz v očích společnosti, který někdy ne dost silně předkládají. Budoucí moņnost komunikace a duchovního rozvoje vidí například v internetových projektech. Uvádějí, ņe v dneńní společnosti je často jediným mostem k prvnímu kontaktu s lidmi, který vede ke Kristu, kultura.96

Societas Iesu: Poslední, 35. generální kongregace Tovaryństva Jeņíńova, byla zahájena 7. 1. 2008. Na ní kromě volby nového generála byly projednávány způsoby jednání s mladými lidmi, otázky sdělovacích prostředků a internetu, náboņenský fundamentalismus,

93

Informace získané na základě osobního rozhovoru s P. R. Wojcziechowskim, MIC z dubna 2013. Srov. Akta generální volební kapituly řádu kazatelů. Řím, 2010. [2013-03-04] . 95 Viz Akta provinční kapituly České dominikánské provincie 2010 [2013-03-04] , čl. 21-56. 96 Srov. tamtéņ s. 22, 29-30. 94

28

globalizace a ekologie, intelektuální apońtolát, formace, ņivot jezuitských komunit a povolání a migrace.97 Například intelektuální apońtolát patří k nejdůleņitějńím pastoračním prioritám. Tato oblast je zásadní a určující rys Tovaryństva Jeņíńova. Jedná se o hlubokou sympatii k solidnímu poznání, vnímavost pro tříbení profesionální kultury akademického světa a ochota věnovat nemalé síly ke specializovaným studiím. Intelektuální apońtolát není cílem sám o sobě, ale je trvale začleněn do angaņmá pro spásu duńí.98

Ordo fratrum minorum: Posláním bratří kněņí a laiků je přednostně působit mezi chudými a lidmi odsunutými na okraj.99 Jednou z priorit řádu, která je rovněņ zaměřena i na pastoraci ve farnosti, je evangelizace a misie. V rámci ní mají bratři podporovat práci laiků a vzdělávat je, zaměřit se na mladé lidi a předevńím evangelizovat příkladem vlastního ņivota v bratrském společenství.100 Dále je posláním předávat v aktivitách vlastní zkuńenost s Jeņíńovou chudobou a pokorou. Dbát také na komunikaci, ve které je nutné se vyvarovat fundamentalismu a ve které je podporováno vzájemné porozumění, uznávání a přijetí.101

97

Srov. REGNER, Jan. Jezuité hledají směr. Bulletin Jezuité. roč. XVII., č. 1, 2008. Viz REGNER, Jan. Intelektuální apońtolát dnes. Bulletin Jezuité. roč. XXI., č. 3, 2012, s. 5-9. 99 Srov. Pán k nám promlouvá na cestě. Dokument mimořádné generální kapituly. čl. 60. 100 Srov. Následníci Kristovi pro bratrský svět. Návod k prohloubení priorit řádu Menších bratří (2003 – 2009) [2013-03-04] , s. 12-13. 101 Srov. tamtéņ s. 10. 98

29

5. Pastorační situace ve vybraných farnostech V kapitole je stručně popsána historie jednotlivých farností a jejich současná pastorační činnost, jejíņ rozsah v posledních letech roste. Přibývají dalńí různorodé aktivity a nabídky pastorační péče, které reflektují potřeby věřících a reagují na úkoly vyplývající z kapitul jednotlivých řádů a kongregací.

5.1.

Stručná historie jednotlivých farností

Historie farností v centru Prahy se v zásadních momentech shoduje. Vzhledem k násilnému ukončení činnosti řádů v době 1948 – 1989 byla přeruńena i jejich pastorační činnost ve farnostech. Základní uváděná data týkající se počtu obyvatel a počtu římských katolíků bydlících na území dané farnosti a i data z nejnovějńí historie jsem čerpala z Katalogu AP z roku 2011. Aktuální údaje o počtu farníků, kteří se v současné době účastní nedělních bohosluņeb, jsem získala od správců farností. 5.1.1. ŘKF u kostela sv. Tomáše Praha – Malá Strana Farnost u kostela sv. Tomáńe byla zřízena v 16. st., tehdy jako jediná na Malé Straně. Augustiniáni poustevníci sídlili v kláńteře u kostela sv. Tomáńe jiņ od roku 1285. V dlouhé historii byl konvent zničen husity a později zruńen a zabrán aņ komunistickým reņimem v padesátých letech dvacátého století.102 Řádu sv. Augustina byla farnost smluvně svěřena 9. 1. 2003. Sloučením vńech malostranských farností a zruńením duchovních správ vznikla 1. 7. 2004103 jedna farnost. Kromě kostela sv. Tomáńe farnost zahrnuje jeńtě kostel Panny Marie ustavičné pomoci nyní spravovaný redemptoristy, Panny Marie pod Řetězem spravovaný řádem Maltézských rytířů, Panny Marie Vítězné a sv. Antonína Paduánského spravovaný karmelitány, sv. Josefa, sv. Karla Boromejského

(spravovaný

Kongregací

102

Milosrdných

sester

sv.

Karla

BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. Žebravé řády. III. díl, II. sv., s. 54. 103 Viz tamtéņ s. 61; SLAVÍK, M. Prezentace Obnovy farností z r. 2006 uvádí datum 1. 6. 2004.

30

Boromejského) a sv. Mikuláńe. Jedná se o farnost s největńím počtem kostelů v Praze. Matriky jsou zde vedeny od r. 1500. Počet obyvatel na území farnosti je 6809, z toho katolíků 1598. Nedělních bohosluņeb v kostele u sv. Tomáńe se v českém jazyce účastní zhruba 100 katolíků, v anglickém jazyce 200 katolíků a ve ńpanělńtině 100 katolíků.104

104

Na základě osobních rozhovorů z ledna 2013 a osobní korespondence ze dne 8. 3. 2013 s P. J. Provechem, OSA.

31

5.1.2. ŘKF u kostela sv. Vojtěcha Praha – Nové Město Roku 1317 byla zřízena plebánie. Na ni navázalo zřízení farnosti, po přeruńení byla farnost roku 1624 obnovena. Od 20. 4. 2004 byla farnost smluvně svěřena Kongregaci kněņí mariánů, kteří v Praze působí od r. 1998. Součást farnosti je také kláńterní kostel sv. Vorńily (1. 1. 2005 zruńena duchovní správa105). Matriky jsou vedeny od r. 1653. Počet obyvatel na území farnosti je 3266, z toho katolíků 779. Nedělní liturgii slaví zhruba 50 katolíků z odhadovaného počtu 200 farníků.106

5.1.3. ŘKF u kostela sv. Jiljí Praha – Staré Město

Od r. 1238 byla zřízena farnost u kostela sv. Jiljí. Mezi roky 1420 a 1429 byla farnost ve správě utrakvistů. 7. 5. 1625 byl kostel i s tehdy obnovenou farností svěřen příchozímu Řádu bratří kazatelů, který do té doby obýval kláńter sv. Aneņky na Frantińku. U sv. Jiljí řád působil do likvidace v roce 1950. Na základě zákona č. 298/1990 ze dne 19. 7. 1990 se dominikáni do konventu u praņského kostela sv. Jiljí vrátili. Od 1. 8. 2002 je farnost smluvně svěřena tomuto řádu.107 V současné době je u kostela sv. Jiljí zřízena Polská římskokatolická farnost (od 1. 1. 2005).108 K polské farnosti náleņí zhruba 120 farníků.109 K farnosti patří kláńterní kostel sv. Bartoloměje Kongregace Ńedých sester III. řádu sv. Frantińka. Matriky jsou zde vedeny od r. 1659. Počet obyvatel na území farnosti je 3088, z toho katolíků 660. Nedělní liturgii slaví celkem zhruba 270 českých a 100 polských katolíků.110 105

SLAVÍK, M. Prezentace Obnovy farností z r. 2006. Na základě osobního rozhovoru s P. R. Wojciechowskim, MIC ze dne 9. 10. 2012. 107 Viz BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. Žebravé řády. III. díl, I. sv., s. 60, 78. 108 Tamtéņ s. 78. 109 Na základě osobního rozhovor s farářem P. A. Krasuckim, OP ze dne 19. 11. 2012. 106

32

5.1.4. ŘKF u kostela sv. Štěpána Praha – Nové Město Farnost byla zřízena v únoru 1352 a r. 1622 obnovena. Jezuité působili v Praze od roku 1556, roku 1655 započali stavbu kostela sv. Ignáce v bloku vlastních domů v jihovýchodní části nynějńího Karlova náměstí. Po zruńení řádu v roce 1773 se jezuité roku 1866 ke sv. Ignáci vrátili do nově zřízené rezidence, kterou stvrzuje dopis arcibiskupské konzistoře ze dne 6. 9. 1866.111 V r. 1905 byla ŘKF sv. Ńtěpána povýńena na hlavní farnost horního Nového Města. Po zákazu činnosti v roce 1950 se jezuité na krátkou dobu vrátili v letech 1968 – 1975, poté místo museli znovu opustit aņ do pádu komunismu roku 1990.112 Matriky jsou vedeny od r. 1640. Počet obyvatel na území farnosti je 8955, z toho katolíků 2078. U sv. Ńtěpána slaví nedělní liturgii zhruba 60 katolíků, zbylých zhruba 900 katolíků slaví nedělní mńe u sv. Ignáce.113

5.1.5. ŘKF u kostela Panny Marie Sněžné Praha – Staré Město Roku 1787 byla přenesena ke kostelu Panny Marie Sněņné farnost od zruńeného kostela Panny Marie na Louņi (zde existovala plebánie jiņ v r. 1322). Frantińkáni působili v původně karmelitánském kláńteře u zmíněného kostela jiņ od roku 1604. Od roku 1925 byla farnost z rozhodnutí praņského arcibiskupa Frantińka Kordače spravována frantińkánskými kněņími aņ do násilného zruńení řádu v roce 1950. Konvent u kostela Panny Marie Sněņné byl z rozhodnutí ministerstva vnitra dne 15. 10. 1991 řádu menńích bratří předán.114

110

Tamtéņ. Dopis č. j. 34218 a 34219 z r. 1866. 112 Viz BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. Řeholní klerikové (jezuité), s. 361-367. 113 Na základě osobního rozhovoru s P. J. Čunkem, SJ z 11. 10. 2012. 114 Viz BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. Žebravé řády. III. díl, I. sv., s. 301, 307-308. 111

33

V roce 2010 byla uzavřena poslední smlouva o svěření farnosti.115 Na území farnosti je i kostel Nejsvětějńí Trojice, který je ve správě řeckokatolické církve od 1. 2. 2009 a který slouņí předevńím křesťanům slovenské národnosti.116 Matriky vedeny od r. 1787 (před tím ve farnosti sv. Ńtěpána). Počet obyvatel na území farnosti 5596, z toho katolíků 1297. Při sčítání návńtěvníků bohosluņeb v r. 2004 bylo v kostele Panny Marie Sněņné přítomno 602 lidí.117 Kaņdou ze čtyř nedělních bohosluņeb slaví v průměru 100 katolíků.118

115

Na základě osobního rozhovoru s P. A. Dąbrowskim, OFM z 8. 11. 2012. Zřizovací dekret řeckokatolické farnosti Nejsvětějńí Trojice v Praze ze dne 30. 1. 2009, č. j. 57/09/Hat. 117 Srov. Farnost Panny Marie Sněņné v Praze. Kolik nás vlastně je? [2012-12-12] . 118 Na základě osobního rozhovor s P. A. Dąbrowskim, OFM ze dne 8. 11. 2012. 116

34

5.2.

Pastorační aktivity vybraných farností

V této kapitole uvádím podrobně současné pastorační aktivity v jednotlivých farnostech za posledních pět let – zhruba od září 2008 do března 2013. Informace jsem získala z veřejně dostupných zdrojů týkajících se farností (webové stránky farnosti, farní zpravodaj, nástěnka u přísluńného kostela či fary a podobně), z rozhovorů s faráři nebo administrátory farností a vlastním průzkumem.

5.2.1. ŘKF u kostela sv. Tomáše Praha – Malá Strana  Administrátorem farnosti je od 15. 1. 2011 P. Vít Mariusz Marciniec, OSA, s nímņ v současné době spolupracují spolubratři P. dr. Stanislav William Robert Faix, OSA, P. Mgr. Ignatio Juan Bautista Provecho López, OSA, P. Francisco Antonio Rivas Gonzáles, OSA, P. Jan Nepomuk Pavel Aixner, OSA, dále členové Suverénního řádu maltézských rytířů, řádu bosých bratří Blahoslavené Panny Marie z hory Karmel a správci dalńích kostelů na území farnosti.  Pastorační aktivity se týkají kromě českých farníků i anglické, ńpanělské, italské, francouzské a irské komunity i jednotlivců ņijících v Praze  Česky hovořící: mńe svaté, poboņnosti, příprava ke svátostem, katecheze pro vńechny věkové skupiny, kaņdoroční poutě (Svatá Dobrotivá, Santiago de Compostela – kaņdý druhý rok), výuka ńpanělńtiny a angličtiny ve vńech úrovních obtíņnosti (od r. 1999), letní tábor pro děti a mládeņ, ministrantská setkávání a soustředění, kaņdoměsíční ekumenické modlitby (se zpěvy z Taizé), Svatotomáńský sbor (od r. 1998), Mariina legie, Třetí řád sv. Augustina  Hovořící anglicky, ńpanělsky, italsky, francouzsky a irsky: mńe sv. včetně tińtěných nedělních liturgických textů (angličtina, ńpanělńtina), biblické hodiny, vzdělávání dětí a dospělých ve víře, augustiniánská spiritualita, přípravy na manņelství pro bilingvní páry, duchovní, sociální a společenská pomoc ńpanělsky mluvícím vězňům, diskusní a modlitební setkání latinskoamerických studentů 35

 Společná nabídka: adorace Nejsvětějńí svátosti, volnočasové aktivity, modlitební setkání za povolání, společenský ples, kaņdoroční festival duchovní hudby, kaņdoroční augustiniánské týdenní dubnové sympozium (od r. 1999), farní zpravodaj Tolle lege, kavárna (od r. 2011), pořádání výstav v ambitech kláńtera, kaņdoroční „Farní slavnosti kostela sv. Tomáńe a ńkoly sv. Augustina“ (v parku Kampa, od r. 2012), národní křesťanské slavnosti ńpanělsky a anglicky mluvících farníků (významné dny liturgického roku a slavení památek národních světců), v rámci významného výročního roku 2012/2013 probíhá znovu po deseti letech obnova farnosti s názvem „Revoluce aneb Restart – Misie u sv. Tomáńe“  Pomoc potřebným (farní charita sv. Rity z Cascie, od r. 1998) – 1x týdně pomoc bezdomovcům v podobě jídla a oblečení, pomoc zdravotní a humanitární, podíl na projektu Kongo (od r. 2007 pomoc sirotkům, dětským sexuálním otrokům, dětským vojákům a „dětem ulice“)  Od ńkolního roku 2010/2011 zřízena Českou provincií Řádu sv. Augustina mateřská ńkola sv. Augustina, od ńkolního roku 2011/2012 zřízena základní ńkola, které farnost podporuje zvláńtě modlitbou

36

5.2.2. ŘKF u kostela sv. Vojtěcha Praha – Nové Město  Administrátorem farnosti je od 25. 8. 2009 P. Ryszard Wojciechowski, MIC, s nímņ spolupracuje spolubratr P. Jiří Ptáček, MIC a také sestry vorńilky.  Mńe sv., individuální přípravy ke svátostem, individuální pastorační péče o přechodně pobývající obyvatele, kaņdoměsíční mńe sv. pro dívky z internátu u sester dominikánek, neńpory za zemřelé, modlitba růņence, páteční adorace Nejsvětějńí svátosti, středeční poboņnost k Panně Marii Zderazské (socha původně v jiņ neexistujícím kostele Na Zderaze, nyní trvale u sv. Vojtěcha), víkendová adventní a postní duchovní obnova pořádaná ve spolupráci s dalńími farnostmi, kaņdoroční společenství neokatechumenátu (s mezinárodní účastí)  V současné době kongregace prostřednictvím výńe uvedených dvou kněņí odpovídá za správu jeńtě dalńích dvou farností v Praze: ŘKF u kostela sv. Michaela archanděla v Praze Podolí (excurrendo) a ŘKF u kostela sv. Prokopa v Praze Braníku. Ve snaze o pomoc při výuce náboņenství v církevní Základní ńkole sv. Vorńily, která je na území farnosti, řád neuspěl. Neuspěl ani při oficiální nabídce pomoci při duchovním vedení studentů církevní VOŃ publicistiky zřízené AP, která je rovněņ na území farnosti.119

119

Na základě osobního rozhovoru s P. R. Wojciechowskim, MIC ze dne 9. 10. 2012.

37

5.2.3. ŘKF u kostela sv. Jiljí Praha – Staré Město  Administrátorem farnosti je od 1. 8. 2011 P. Antonín Krasucki, OP, farářem polské farnosti je P. Hieronim Kaczmarek, OP, s nimiņ v současné době spolupracují spolubratři P. Ludvík Vít Grundman, OP, P. Pio David Oláh, OP, P. Błażej Matusiak, OP, P. Cyprián Kamil Suchánek, OP, P. Jordán Jaromír Vinklárek, OP, P. Benedikt Tomáń Mohelník, OP a fr. Ńimon Karel Hlavatý, OP.  Pravidelné mńe svaté také v dominikánském ritu, v polském jazyce a pro arménskou komunitu jedenkrát měsíčně, mariánská fatimská poboņnost jednou za měsíc, kaņdotýdenní adorace Nejsvětějńí svátosti v kostele sv. Jiljí, kaņdodenní adorace Nejsvětějńí svátosti v kostele sv. Bartoloměje, přípravy ke svátostem, kaņdoměsíční farní setkávání, otevřené modlitební společenství, III. řád (Laická sdruņení sv. Dominika), Růņencové bratrstvo, charita pro potřebné, Mariina legie, Letní dominikánské misie, společenství Oáza, farní listy Summa sumárum (od r. 2006), měsíčník dominikánské rodiny OPusculum, ņenský vokální soubor schola Egidiana, dominikánská knihovna (Bibliotheca dominicana, od r. 1991), dominikánské nakladatelství Krystal OP (od r. 1993), revue Salve (od r. 1991), Společnost Tomáńe Akvinského (S.I.T.A., od r. 2001), prostory pro výstavy a doprovodné programy (např. od září 2010 do června 2011 vzdělávací výstava zejména pro ńkoly „HIC SUNT domini CANES“), „Dominikánská 8“ – vzdělávací a kulturní činnost nejen pro farnost (od r. 2008), od akademického roku 2012/2013 prostor ve farnosti poskytnut nově zřízené Akademické duchovní správě ČVUT v Praze, jejímņ vedením je pověřen člen Sdruņení kněņí a jáhnů sv. Dominika P. Vladimír Slámečka  Sluņby a aktivity pro cizince: svatby, křty a pohřby pro anglicky, německy, francouzsky a polsky mluvící křesťany  V záměru je rekonstrukce kláńtera pro vznik kulturního a vzdělávacího centra zaměřeného na křesťanskou antropologii, jehoņ úkolem má také být poskytnutí ticha a prostoru pro rozjímání veřejnosti

38

Aktivity mimo farní pastoraci související s ŘKF u kostela sv. Vojtěcha: sluņba kaplanů ve ńkolách zřízených Českomoravskou provincií Římské unie řádu sv. Vorńily (od září 2010)

5.2.4. ŘKF u kostela sv. Štěpána Praha – Nové Město  Od 1. 10. 2004 je farářem P. Josef Čunek, SJ, s nímņ spolupracují P. Josef Blaha, SJ, P. Ladislav Nosek, SJ, P. Jan Regner, SJ, P. Cyril John, SJ, P. Ludvík Armbruster, SJ, P. Petr Kolář, SJ, P. Josef Stuchlý, SJ, P. Petr Vacík, SJ a jáhen Zdeněk Dubský.  Téměř vńechny pastorační aktivity jsou poskytovány v kostele sv. Ignáce a prostorách rezidence Tovaryństva Jeņíńova.  Mńe sv., o nedělích a některých svátcích i v latinském jazyce, přípravy ke svátostem a jejich udělování, čtvrteční adorace Nejsvětějńí svátosti, modlitba růņence před mńí svatou, kaņdotýdenní katecheze pro děti a mládeņ, setkávání nad SZ, sobotní duchovní obnovy pro dospělé (měsíčně), výtvarné soboty a sobotní katecheze pro děti (jednou za dva týdny), společenství (studenti, klub seniorů, maminky s dětmi, společenství muņů „Chlapi“, společenství křesťanského ņivota), společenství Mariiny legie, Nuselská mariánská druņina, kaņdoměsíční nedělní setkávání farníků po mńi svaté – „Velké kafé“, kaņdotýdenní večerní katecheze pro dospělé (od října 2012 do března 2013), bezplatná právní poradna, rodinná poradna, samoobsluņná farní knihovna s duchovní literaturou (od září 2012), středeční rytmické studentské mńe za doprovodu místní scholy Rytmig (od října 2012), Svatoignácký pěvecký sbor, pěvecký sbor Ignis, Zpravodaj kostela sv. Ignáce v Praze (od r. 1993), bulletin Jezuité, kaņdoroční společenský farní ples, farní výlety, letní tábory pro mládeņ, spoluorganizování Svatojánských slavností (od r. 2008), spolupořádání kaņdoročního Setkání křesťanské aktivní mládeņe („SKAM“), poutní slavnost sv. Ignáce z Loyoly, kaplanská péče o církevní ńkoly v Ječné ulici  Pomoc potřebným (Charita sv. Ignáce): adopce na dálku čtyř dětí, sbírky

39

 Aktivity pro veřejnost (nejen pro farníky): koncerty, divadelní představení, umělecké recitace (i několikrát týdně), umělecké a pohybové aktivity pro děti s maminkami, divadelní dílny (divadlo VJečné)  Aktivity mimo farní pastoraci: setkávání duchovních – přísluńníků PTP (od r. 1991)

5.2.5. ŘKF u kostela Panny Marie Sněžné Praha – Staré Město  Od 1. 9. 2006 je farářem P. Antonín Maria Klaret Dąbrowski, OFM, s nímņ spolupracují P. Benedikt Vladimír Holota, OFM, P. Jeroným Frantińek Jurka, OFM, P. Matouń Josef Sleziak, OFM, P. Michal Frantińek Pometlo, OFM, P. Jan Maria Vianney Dohnal, OFM, P. Jiljí Jiří Přibyl, OFM, P. Regalát Petr Beneń, OFM, P. Jakub Frantińek Sadílek, OFM a jáhen fr. Eliáń Tomáń Paseka, OFM.  Mńe sv., kaņdotýdenní mńe svaté i pro rodiče s dětmi, mńe sv. pro albánskou komunitu jedenkrát měsíčně, zpovědní pohotovost vņdy před ranní a večerní mńí svatou (pondělí aņ sobota od 7:30 a 17:15, neděle od 8:30 a 17:15), dále v pracovních dnech vņdy od 9:00 do 15:00 a v sobotu od 9:00 do 12:00, čtvrteční adorace Nejsvětějńí svátosti, modlitba růņence před večerní mńí svatou, kaņdodenní modlitba neńpor po večerní mńi svaté, kaņdotýdenní setkání katechumenů a těch, kdo se připravují na přijetí svátosti biřmování, společenství ministrantů, klub seniorů, modlitby matek, modlitby otců, katecheze pro mladńí a starńí děti, biblické katecheze pro dospělé, společenství mládeņe, duchovní obnovy, farní zpravodaj Sněženka farní, farní charita (pomoc lidem v nouzi, od r. 2001), letní tábor pro děti a mládeņ, Alfa kurz pro mladé (plánovaný od dubna do června 2013), výstavní prostory, denně otevřený kostel, v pracovní dny moņnost návńtěvy fary Aktivita mimo farní pastoraci týkající se řádu: nabídka duchovní výpomoci v jiných farnostech, kde je nedostatek kněņí

40

6. Plnění

pastoračních

úkolů

ve

vybraných

farnostech (…)zásadním východiskem každé pastorační práce má být úcta k člověku jako osobě, Bohem stvořené, 120

láska k Bohu a člověku ve smyslu velkého přikázání lásky a pohled na člověka s perspektivou vzkříšení.

V této kapitole jsou vyuņity předchozí získané informace o řeholích a jim svěřených farnostech. Pastorační práci ve vybraných farnostech zabezpečují členové řeholí, jejichņ počet je v současné době následující: 2 členové Kongregace kněņí mariánů 5 členů Řádu sv. Augustina 9 členů Řádu bratří kazatelů 9 členů Tovaryństva Jeņíńova 10 členů Řádu menńích bratří Protoņe základními úkoly církve jsou leiturgia, koinonia, diakonia a martyria, rozdělila jsem aktivity podle těchto důrazů a pokusila jsem se navíc zaznamenat, které činnosti jsou zaměřeny ad intra a které ad extra farnosti. Pro větńí přehlednost a názornou představu rozsahu pastorační činnosti jsem činnosti zaznamenala s pomocí grafů. Podkladem je výskyt zjińtěných a popsaných aktivit jednotlivých farností a jejich přibližné roztřídění, protoņe některé aktivity zcela logicky a správně musí v praxi zasahovat více oblastí i základních úkolů církve.

Ad intra: 1. leiturgia – mńe sv., slavení svátostí a příprava k nim (děti i dospělí), bohosluņby slova, poboņnosti, adorace Nejsvětějńí svátosti, poutě, společná liturgie hodin 2. koinonia – pravidelné katecheze (děti, mládeņ, dospělí, senioři; biblické), duchovní obnovy (jedno i vícedenní), setkávání farnosti (nedělní a měsíční setkávání, také výlety), dalńí skupiny (Mariina legie, schola, sbor, třetí řád…), letní tábory pro děti a mládeņ, společenské události farnosti (ples, ņivotní výročí…) 120

Viz OPATRNÝ, Aleń. Malý kurz pastorace (01): Pastorální teologie a pastorace – úvod.

41

3. diakonia – sluņba potřebným a nemocným farníkům, úklid, zapojení v ekonomické a administrativní sluņbě, knihovna, prostor pro aktivity (i nefarní) 4. martyria – v rámci setkávání společenství (i osobní projev ņivota víry kněze), osobní setkávání

Ad extra: 1. leiturgia – mńe sv. a slavení svátostí i v cizích jazycích, poskytnutí prostoru kostela cizojazyčným komunitám, individuální a příleņitostné přípravy ke svátostem a jejich slavení 2. koinonia – otevřená společenství, výuka jazyků 3. diakonia – pomoc bezdomovcům, vězněným, podpora (finanční i duchovní) potřebných v cizině (adopce na dálku…), sbírka oblečení, knih a dalńích předmětů martyria – kulturní i duchovní akce pro ńirokou veřejnost (koncerty, přednáńky, výstavy…); prezentace farnosti; prezentace řádu; poradny; misie; klub/kavárna, knihovna a knihkupectví

42

Aktivity ad intra:

8 6 4 2 0

leiturgia ŘKF sv. Tomáš ŘKF sv. Štěpán

koinonia

diakonia

ŘKF sv. Vojtěch ŘKF P. M. Sněžná

martyria ŘKF sv. Jiljí

Rozsah činnosti: 

Leiturgia – celkem 7 oblastí

(mńe sv., slavení svátostí a příprava k nim, bohosluņby slova, poboņnosti, adorace Nejsvětějńí svátosti, poutě, společná liturgie hodin) 

Koinonia – celkem 6 oblastí

(pravidelné katecheze, duchovní obnovy, setkávání farnosti, dalńí skupiny, letní tábory pro děti a mládeņ, společenské události farnosti) 

Diakonia – celkem 5 oblastí

(sluņba potřebným a nemocným farníkům, úklid, zapojení v ekonomické a administrativní sluņbě, knihovna, prostor pro aktivity) 

Martyria – rozsah podle moņností

(setkávání společenství (i osobní projev ņivota víry kněze), osobní setkávání)

43

Aktivity ad extra:

6 5 4 3 2 1 0

leiturgia

koinonia

diakonia

ŘKF sv. Tomáš

ŘKF sv. Vojtěch

ŘKF sv. Štěpán

ŘKF P. M. Sněžná

martyria ŘKF sv. Jiljí

Rozsah činnosti: 

Leiturgia – celkem 3 oblasti

(mńe sv. a slavení svátostí i v cizích jazycích, poskytnutí prostoru kostela cizojazyčným komunitám, individuální a příleņitostné přípravy ke svátostem a jejich slavení) 

Koinonia – celkem 2 oblasti

(otevřená společenství, výuka jazyků) 

Diakonia – celkem 4 oblasti

(pomoc bezdomovcům, vězněným, podpora potřebných v cizině, sbírka oblečení, knih a dalńích předmětů) 

Martyria – celkem 6 oblastí

(kulturní i duchovní akce pro ńirokou veřejnost (koncerty, přednáńky, výstavy…); prezentace farnosti; prezentace řádu; poradny; misie; klub/kavárna, knihovna, knihkupectví)

44

Z přehledu a grafického znázornění vyplývá, ņe nejmenńí rozsah pastorační činnosti je ve farnosti u sv. Vojtěcha. Příčinou je to, ņe z důvodu polohy stále ubývají trvale sídlící obyvatelé. Z dosavadních pastoračních zkuńeností faráře Kongregace kněņí mariánů vyplývá, ņe základem činnosti, kromě pravidelných mńí svatých v kostele sv. Vojtěcha a nabídek svátostí a příprav k nim, je příleņitostná pastorace přicházejících zájemců a dočasných obyvatel farnosti. Ostatní pastorační aktivity vyuņívá velmi malý počet farníků (společné modlitby, duchovní obnovy apod.). Nejlépe ze srovnávání rozsahu pastorační činnosti se jeví ŘKF u sv. Tomáńe. Přesto, ņe počet členů řádu je malý a počet trvale sídlících farníků není také vysoký, ńíře nabídky pastoračních aktivit je rozsáhlá. Vyplývá to i z poslání řádu, kdy pastorace zasahuje nejrůznějńí oblasti a mění se podle aktuálních potřeb pastorace. Určitý vliv na ńíři a kvalitu pastorační činnosti má i národnostní pestrost a vzdělanost zdejńích řeholníků. Zbylé tři farnosti jsou víceméně v nabídce pastorační péče srovnatelné, ale současně se mírně profilují: ŘKF u sv. Jiljí zejména snahou vzdělávat formou přednáńek a debatních večerů, ŘKF u P. M. Sněņné poskytováním prostřednictvím bratří „zpovědní pohotovosti“ a individuálního duchovního doprovázení, ŘKF u sv. Ńtěpána, respektive ŘDS u sv. Ignáce, rozvíjením „velkoměstské pastorace“ („city-pastoral“) 121. Ta vychází z hledání současných podob pastorace, která se vědomě odlińuje od klasicky chápané farní pastorace. Historicky jiņ od středověku se vznikem měst a příchodem ņebravých řádů vzniká pastorace i mimo hranice farnosti (návńtěvy kázání a poboņností, rozńíření třetích řádů a náboņenských bratrstev). Velkoměstská pastorace v evropských městech v dneńní době navazuje na tuto tradici a hledá její uchopení. Obrací i na skupiny lidí bydlící nejen za hranicemi farnosti, ale i města. Patří sem jak praktikující tak i „matrikoví“ křesťané, lidé hledající i nevěřící. Tato situace je výzvou dokázat rozvíjet činnosti zaměřené ad intra (na věřící z farnosti) i aktivity pro účastníky mimo farnost i církev. Tedy aktivity, umoņňující vysokou úroveň duchovního i pracovního sdílení, ale i aktivity, které umoņní jen letmý kontakt.

121

Srov. HAVLÍČEK, Petr. Praha – výzvy velkoměsta. Bulletin Jezuité. roč. XIX., č. 1, 2010; osobní korespondence s P. P. Havlíčkem, SJ z 27. 2. 2013.

45

Rozdělení aktivit podle autora vypadá takto: 1. „vysokoprahové“ – vysoká míra sdílení, skupina uzavřená ńiroké veřejnosti; např. duchovní obnovy pro vymezené skupiny, právní a rodinná poradna, osobní duchovní

doprovázení

jednotlivců či

společenství

(mariánské

družiny,

společenství „chlapi“…) 2. „středněprahové“ – vysoká míra sdílení, otevřené ńiroké veřejnosti; např. bohoslužby, zpovědní služba, katecheze, přípravy ke svátostem, společenské akce… 3. „nízkoprahové – 1. skupina“ – pro věřící, duchovní sluņba na poņádání (jednorázová, příleņitostná); např. svátosti, svátostiny 4. „nízkoprahové – 2. skupina“ – pro věřící i nevěřící, poskytnutí zázemí kostela různým zájmovým skupinám; např. hudební a pěvecké soubory, setkávání bývalých příslušníků PTP, setkávání členů zen buddhismu… 5. „nízkoprahové – 3. skupina“ – kulturní akce, které nejsou navázány na bohosluņby; např. koncerty a další umělecká vystoupení, Svatojánské slavnosti… Významným doplňkem 3. skupiny „nízkoprahových“ aktivit můņe být projekt Living stones neboli Pietre vive (Ņivé kameny), který vznikl v roce 2005 v Německu. Jeho smyslem je přiblíņit teologickou podstatu děl křesťanského umění v církevních objektech návńtěvníkům a prostřednictvím krásy uměleckých děl jim zvěstovat evangelium.122 Výsledkem dlouhodobé a promýńlené pastorace ŘKF u sv. Tomáńe byla moņnost uskutečnění projektu v roce 2012 „Farní slavnosti kostela sv. Tomáńe a ńkoly sv. Augustina“ v parku Kampa jako prezentace farnosti nejen malostranské veřejnosti. V letońním roce od října do prosince 2013 se farnost v rámci farního programu „Misie u kostela sv. Tomáńe“ připravovala na druhou a třetí etapu tohoto programu. Druhá etapa probíhala od vánoc loňského roku do velikonoc letońního roku. Třetí fáze misie „ad gentes“ s názvem „Dej Bohu ńanci!“ se uskutečňuje od dubna do června tohoto roku. Obsahuje např.: pozvání na oslavu Velikonoc spojenou s kláńterními legendami a posezením u piva, evangelizaci v ulicích Malé Strany, XV. vědecký

122

ČEŃKOVÁ, Lenka. Víra a umění věčného města. Bulletin Jezuité. roč. XXII., č. 1, 2013, s. 17-19.

46

augustiniánský týden, „Noc kostelů“ u sv. Tomáńe, diskuzní pořad „Jak církev pomáhá či nepomáhá“ a festival v parku Kampa na Malé Straně.123 Pro řeholi svatého Augustina je typickým úkolem zakládání ńkol – od ńkol mateřských po ńkoly vysoké. Toto poslání se řeholi podařilo v Praze uskutečnit v roce 2010, kdy vznikla ńkola mateřská a na ni navazuje uņ druhým rokem ńkola základní. Projekt počítá s pokračováním v podobě osmiletého gymnázia. Přesto, ņe ńkola nesídlí na území farnosti, je s farností úzce propojena tím, ņe se na jejím vzniku farníci a věřící spolupracující s řeholí sv. Augustina spolupodíleli a podílejí modlitbou, prací při rekonstrukci budov, finančně a vytvářením společenství i rodiči ņáků ńkoly. Tradici si získává účast farnosti při předáváním vysvědčení ve Svaté Dobrotivé spojené s poutí do tohoto augustiniánského místa, aktivní účast dětí při akcích ve farnosti, společné oslavy liturgického roku, putování do Santiaga de Compostely, i ples farnosti a ńkoly. Ńkola nenásilně a uņitečně propojuje i vńechny skupiny ve farnosti mluvící česky, anglicky a ńpanělsky. Charakter řehole ve farní pastoraci a plnění úkolů vyplývajících z generálních a provinčních kapitul řeholí doplňuje odpověď na otázku pro správce farnosti, kterou jsem jim poloņila v únoru roku 2013: Které činnosti farní pastorace nesou nejvýznamnější znaky charismat vašeho řádu? ŘKF u kostela sv. Tomáše – Řád sv. Augustina: Nejdůležitějším způsobem pastorační práce augustiniánů je práce ve společenství, z kterého vyplývá, že „není důležité, co dělají, ale jak to dělají.“ Aktuálním posláním augustiniánů v Čechách je to, že všechny činnosti mají směřovat ke zdejší obnově jejich přítomnosti. K těmto činnostem patří kromě jiných práce s dětmi a mladými lidmi při katechezích, v současné době i práce ve škole sv. Augustina. Důraz je kladen na spolupráci s laiky ve farnosti, jejich vzdělávání a také formaci v duchu augustiniánské spirituality ve třetím řádu s cílem nést a šířit charisma řádu.124

123

Česká provincie řádu sv. Augustina. Misie 2012/2013. [2013-04-02] ; tińtěný leták ŘKF u kostela sv. Tomáńe „Dej Bohu ńanci!“. 124 Informace na základě osobních rozhovorů z prosince 2012 a osobní korespondence z 8. 3. 2013 s P. J. Provechem, OSA.

47

ŘKF u kostela sv. Vojtěcha – Kongregace kněží Mariánů: Činnost ve farnosti vyplývá z charismat kongregace – pomoc biskupům v pastoraci z důvodu nedostatku kněží, šíření úcty k Panně Marii prostřednictvím mariánských pobožností (Panna Maria Zderazská) a modlitby za zemřelé.125

ŘKF u kostela sv. Jiljí – Řád bratří kazatelů (dominikáni): Dominikánům záleží na krásném slavení liturgie – mše svaté i denní modlitby církve a na připraveném kázání ukazujícím na Ježíše Krista. Ke vzdělávání ve víře a komunikaci s věřícími i nevěřícími využívají pražští dominikáni rovinu sakrálního umění a kulturních hodnot ve formě přednášek a debatních večerů. Pastorační činnost v této době je nejvíce zaměřována na turisty, kteří často do kostela sv. Jiljí přicházejí.126

ŘKF u kostela sv. Štěpána – Tovaryšstvo Ježíšovo: Řeholní pastorace u kostela sv. Ignáce se vyznačuje: větším počtem kněží – věřící tedy mají možnost vidět a slyšet každý den jiný projev života víry a doplňující se kázání, mají také větší možnost výběru kněží i času pro svátost smíření i duchovní vedení – dlouholetou pastorací studentů, pravidelnými duchovními obnovami v místě kláštera a přímějším spojením se světovou církví prostřednictvím členů řádu působících po celém světě.127

ŘKF u kostela Panny Marie Sněžné – Řád menších bratrů (františkáni): Slavení svátosti smíření (v „režimu zpovědní pohotovosti“) je pro nás v současnosti nejvýznamnější farní pastorační činností. Na tu je v dnešní době největší požadavek a

125

Informace na základě osobních rozhovorů ze září 2012 a osobní korespondence z 25. 3. 2013 s P. R. Wojciechowskim, MIC. 126 Informace na základě osobních rozhovorů z listopadu 2012 a osobní korespondence z 12. 3. 2013 s P. A. Krasuckim, OP. 127 Informace na základě osobních rozhovorů z října 2012 a osobní korespondence ze 7. 3. 2013 s P. J. Čunkem, SJ.

48

my jej můžeme plnit tím, že je nás více kněží spolu a máme také větší praxi společného života. Společenství bratří je pro tuto náročnou službu významnou podporou.128

128

Informace na základě osobních rozhovorů z října 2012 a osobní korespondence z 1. 3. 2013 s P. A. Dąbrowskim, OFM.

49

Závěr Cílem mé práce bylo popsat a zhodnotit současnou pastorační situaci ve vybraných farnostech v centru Prahy a současně jsem chtěla vystihnout, jak se uplatňuje charisma jednotlivých řeholí v jejich svěřených farnostech. Za tímto účelem jsem poměrně detailně prozkoumala současnou pastorační činnost řeholí ve vybraných farnostech a s ní úzce nebo i vzdáleněji související aktivity. Ty jsem utřídila vņdy vzhledem k jednotlivé farnosti i vzhledem k základním poņadavkům katolické církve na pastoraci – leiturgia, koinonia, martyria, diakonia. K výsledkům jsem se dopracovala odpověďmi na tři poloņené otázky, které měly problematiku vystihnout: 1. Je pastorace v centru Prahy něčím specifická? 2. Jak se projevuje charakter/poslání řehole v pastoraci ve vybrané farnosti? 3. Splňují řehole svou pastorační činností úkoly dané jejich kapitulami? Dospěla jsem k závěru, ņe vńechny sledované farnosti mají srovnatelnou pozici, pokud se týká jejich umístění v centru města. Některé farnosti mohly navázat hned z počátku devadesátých let lépe na tradiční účast věřících na bohosluņbách v době před rokem 1989: ŘKF u sv. Jiljí, ŘDS u sv. Ignáce (ŘKF u sv. Ńtěpána) a ŘKF u Panny Marie Sněņné. V současnosti je ale pro vńechny farnosti velkým problémem úbytek trvale bydlících věřících Praņanů. Tento trend zřejmě nejvíce momentálně postihuje ŘKF u sv. Vojtěcha129 a viditelně poznamenává i moņnosti pastorace přísluńné řehole. Někteří praņńtí věřící vyuņívají sluņeb jiných neņ svých vlastních farností z důvodu snadné dopravní dostupnosti, časového rozvrņení bohosluņeb a aktivit. Právě zvláńtnost nabídky námi sledovaných farností (např. moņnost trvalé zpovědní sluņby v ŘKF u Panny Marie Sněņné, „tradiční“ dominikánský ritus mńe svaté v ŘKF u sv. Jiljí, duchovní péče o ńpanělsky, anglicky a italsky hovořící komunity v ŘKF u sv. Tomáńe, větńí počet slouņících kněņí v ŘKF u sv. Ńtěpána) přivádí mnohé věřící k tomu, ņe se v těchto ŘKF stávají aktivními farníky. Centrum Prahy je specifickou oblastí, kde se vedle stálých obyvatel nebo věřících turistů nachází velký počet osob, které zde přes den studují nebo pracují, popřípadě jsou 129

Na základě osobního rozhovoru s P. R. Wojciechowskim, MIC z 9. 10. 2012.

50

zde ubytovány na určitou dobu. Tito lidé v pracovních dnech nejčastěji vyuņívají z nabízených moņností účast na mńi svaté nebo přijetí svátosti smíření. Dále vyhledávají po pracovní době nebo vůbec v době svého volného času kulturní a vzdělávací aktivity (např. odborné náboņenské přednáńky, katecheze pro dospělé, výuku jazyků apod.). Proto sledované farnosti s úspěchem nabízejí nejrůznějńí aktivity a sluņby, ale přitom si zachovávají i „základní“ nabídky, které primárně vycházejí z jejich řeholního poslání a osobitého charismatu. Následující shrnutí některých specifických aktivit farností pojednaných v této práci jasně ukazuje na důleņitost jejich místa v celkovém spektru pastorace hlavního města Prahy. Pro ŘKF u sv. Tomáńe je charakteristický způsob vytváření řeholního společenství, které umí motivovat farníky a povzbuzovat je k tomu, aby toto charizma přijali a uskutečňovali ve svém občanském i rodinném ņivotě. Ņivé farní společenství se v této farnosti daří uskutečňovat vzhledem k výńe zmíněným programům (viz subkapitola 5.2.1. a kapitola 6.) zahrnujícím i misijní činnost. Jako zajímavé a nosné se jeví také zaloņení ńkoly sv. Augustina, které pomohlo i k upevnění farnosti propojením aktivit ńkoly, řehole a farnosti. Ve farnosti u P. M. Sněņné probíhají úspěńně řadu let katecheze pro dospělé, které jsou zdrojem průběņného vzdělávání farníků. V povědomí věřících z Prahy a okolí je i moņnost vyuņívání trvalé „zpovědní pohotovosti“. Bratrský ņivot řeholního společenství můņe být příkladem a podporou ņivota farního společenství. ŘKF u sv. Jiljí a ŘKF u sv. Ńtěpána dbají na vzdělávání v oblasti duchovní a kulturní prostřednictvím mnoha přednáńek na různorodá témata a setkávání. Dominikáni také začínají pracovat na svém projektu nabídky prostoru kláńtera pro moņnost proņít ticho a usebrání v hluku města. Společenství modlitby v ŘKF u sv. Jiljí se rozvíjí, ale je podmíněno aktivitou jeho členů, která zatím kolísá. Ve farnosti u kostela sv. Ignáce se její členové scházejí společensky pravidelně jednou za měsíc, případně se účastní farních výletů vícekrát za rok. Velké setkání farnosti se koná vņdy u příleņitosti svátku sv. Ignáce z Loyoly. Model „velkoměstské pastorace“ zaloņený na promyńlené nabídce aktivit pro vńechny vrstvy obyvatel, které jsou typické pro velkoměsto, je zaměřen ad intra i ad extra farnosti. Ojedinělá nabídka Kongregace kněņí mariánů v ŘKF u sv. Vojtěcha vyplývá z poslání neustálé a trvalé vzpomínky na zemřelé a modliteb za ně. Farní společenství se 51

utvořit nedaří. Pravděpodobně by pomohla větńí propagace řeholní kongregace a jejího zmíněného jedinečného charizmatu, na které by bylo vhodné více upozorňovat. Kongregace se snaņila plnit své poslání v oblasti výchovy a vzdělávání. Přes opakované nabídky ke konkrétní spolupráci ńkolám, které sídlí v místě farnosti, se spolupráce zatím nezdařila. Nabídky aktivit jednotlivých farností (podrobněji viz kapitola 5.2) přináńí celou řadu podnětů a zajímavých, někdy i neobvyklých počinů, které mohou být inspirativní pro ostatní farnosti nejen v Praze. Za budoucí pozornost bude stát zřejmě případný pastorační uņitek z moņnosti vyuņít nabídku pobytu v kláńteře dominikánů v samém centru Prahy, dopad dlouhodobějńí misijní činnosti augustiniánů na Malé Straně i ņivotaschopnost jezuitského projektu „velkoměstské“ pastorace. Vńe se samozřejmým sledováním vztahu i těchto podnětů k podstatnému poņadavku církve – na ņivot křesťana v základním společenství, kterým je farnost. Práce na tématu bakalářské práce byla zajímavá a poskytla mi nový vhled na poslání řeholí. Jsem ráda, ņe jsem téma „Pastorační situace ve vybraných farnostech, které jsou svěřeny řeholím“ mohla zpracovávat.

52

Seznam použitých zkratek AA – Apostolicam Actuositatem – dekret o apońtolátu laiků ACAP – Acta Curiae Archiepiscopalis Pragensis – interní věstník pro duchovní v Praņské arcidiecézi AP – Arcibiskupství praņské CCEO – Codex canonum ecclesiarum orientalium – Kodex kánonů východních církví CIC – Codex iuris canonici – Kodex kanonického práva ChD – Christus Dominus – dekret o pastýřské sluņbě biskupů v církvi KKC – Katechismus katolické církve LG – Lumen gentium – věroučná konstituce o církvi MIC – Maria imaculatae concepta – Kongregace kněņí mariánů OFM – Ordo fratrum minorum – Řád menńích bratří (frantińkáni) OP – Ordo praedicatorum – Řád bratří kazatelů OSA – Ordo sancti Augustini – Řád sv. Augustina ŘDS – Římskokatolická duchovní správa ŘKF – Římskokatolická farnost SC – Sacrosanctum concilium – konstituce o posvátné liturgii SJ – Societas Iesu – Tovaryństvo Jeņíńovo VC – Vita consecrata – posynodální apońtolská adhortace Jana Pavla II. o zasvěceném ņivotě a jeho poslání v církvi a ve světě

53

Seznam literatury Tištěné zdroje: Acta Curiae Archiepiscopalis Pragensis. čj. 7747/2002. č. 12, 2002. Acta Curiae Archiepiscopalis Pragensis. čj. 1355/2004. č. 2, 2004. AMBROS, Pavel. Fundamentální pastorální teologie. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. AUGUSTIN. Řehole pro komunitu. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2004. Bible. Písmo svaté Nového a Starého zákona. Český ekumenický překlad. Česká biblická společnost, 2009. BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. Žebravé řády. III. díl, I. sv. Praha: Libri, 2006. BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. Žebravé řády. III. díl, II. sv. Praha: Libri, 2007. BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. Řeholní klerikové (jezuité). III. díl, IV. sv. Praha: Libri, 2012. ČERNUŃÁK, Tomáń, PROKOP, Augustin, NĚMEC, Damián. Historie dominikánů v českých zemích. Praha: Krystal OP, 2001. ČEŃKOVÁ, Lenka. Víra a umění věčného města. Bulletin Jezuité. roč. XXII., č. 1, 2013. Dokumenty II. Vatikánského koncilu. 1. vyd. Praha: Zvon, 1995. Dopis č. j. 34218 a 34219 z r. 1866. GÓRECKI, Edward. Církev se uskutečňuje ve farnosti. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1996. HAVLÍČEK, Petr. Praha – výzvy velkoměsta. Bulletin Jezuité. roč. XIX., č. 1, 2010. HRUDNÍKOVÁ, Mirjam. Řeholní život v českých zemích. Řeholní řády a kongregace, sekulární instituty a společnosti apoštolského života v České republice. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997.

54

JAN PAVEL II. Encyklika o eucharistii a jejím vztahu k církvi Ecclesia de eucharistia. Praha, 2003. JAN PAVEL II. Posynodální apońtolský list Christifideles laici. Praha: Zvon, 1996. JANÍKOVÁ, Anna. Obnova farností v pražské arcidiecézi. Praha, 2008. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Katolická teologická fakulta. Katalog praņské arcidiecéze. 2011. Praha: Arcibiskupství praņské, 2011. Katechismus katolické církve. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. Kodex kanonického práva. Úřední znění textu a překlad do čeńtiny. Praha: Zvon, 1994. KOSMOWSKI, J., PAKUŁA, A. Charism of the Marian fathers throughout the centuries. Marian Press: Stockbridge, MA, 2011. KRANZ, Gisbert. Ignác z Loyoly – zakladatel jezuitů. (Sie lebten das Christentum). Brno: Cesta, 1990. NĚMEC, Damián. Krátký komentář k dokumentu Mutuae relationes. Teologické texty. č. 3, 1997. OPATRNÝ, Aleń. Pastorace v postmoderní společnosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. OPATRNÝ, A. Pastorační péče v méně obvyklých situacích. Praha: Pastorační středisko sv. Vojtěcha při Arcibiskupství praņském, 2005. Organizační řád Arcibiskupství praņského, čj. 5985/2012. Ottův slovník naučný. 6. díl. Praha: J. Otto, 1893. PAZOUREK, Miroslav. Manuál pro Codex canonum ecclesiarum orientalium, aneb, Úvod do kodexu kánonů východních církví. Praha: Karolinum, 1998. PLENÁRNÍ SNĚM KATOLICKÉ CÍRKVE V ČR. Život a poslání křesťanů v církvi a ve světě. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007. REGNER, Jan. Intelektuální apońtolát dnes. Bulletin Jezuité. roč. XXI., č. 3, 2012. REGNER, Jan. Jezuité hledají směr. Bulletin Jezuité. roč. XVII. , č. 1, 2008. REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Praha: Grada, 2009. ROGALEWSKI, Tadeusz. Blahoslavený Stanislav Papczyński. Zakladatel mariánů. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007.

55

HRUDNÍKOVÁ, Mirjam. Řeholní život v českých zemích. Řeholní řády a kongregace, sekulární instituty a společnosti apoštolského život v České republice. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. Zasvěcený ņivot ve světle reformy II. vatikánského koncilu. Dokumenty z let 1964 – 1997. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1997. Zřizovací dekret řeckokatolické farnosti Nejsvětějńí Trojice v Praze ze dne 30. 1. 2009, č. j. 57/09/Hat. Zřizovací listina Pastoračního střediska Arcidiecéze praņské. Praha, 16. 10. 1991.

Elektronické zdroje: Akta generální volební kapituly řádu kazatelů. Řím, 2010 [2013-03-04] . Akta provinční kapituly České dominikánské provincie 2010 [2013-03-04] . Arcibiskupství praņské. 1. praņský vikariát (31. 3. 2008) [2013-03-09] . Arcibiskupství praņské. Naše arcidiecéze [2013-03-10] . Arcibiskupství praņské. Pastorační středisko: O nás [2012-11-20] . Arcibiskupství praņské. Výroční zpráva za rok 2011 [2013-04-05] . Česká dominikánská provincie. Kdo jsou dominikáni [2013-03-04] . Česká provincie řádu sv. Augustina. Misie 2012/2013 [2013-04-02] . Farnost Panny Marie Sněņné v Praze. Kolik nás vlastně je? [2012-12-12] . KONGREGACE PRO INSTITUTY ZASVĚCENÉHO ŅIVOTA A SPOLEČNOSTI APOŃTOLSKÉHO ŅIVOTA. Sluņba autority a posluńnost Faciem tuam, Domine, requiram: Instrukce. 2008 [2012-11-23] .

56

Následníci Kristovi pro bratrský svět: Návod k prohloubení priorit řádu Menńích bratří (2003 – 2009) [2013-03-04] . OPATRNÝ, A. Malý kurz pastorace (01): Pastorální teologie a pastorace – úvod, [2012-10-19] . Ordinary General Chapter 2013 [2013-03-07] . Pán k nám promlouvá na cestě: Dokument mimořádné generální kapituly. Verna, Assissi, 2006 [2013-02-26] . Řád sv. Frantińka ve své historii: Genealogický strom [2013-03-04] . SLAVÍK, Michael. Prezentace obnovy farností z r. 2006. (15. 6. 2006) [2012-10-16] příloha: Powerpointová prezentace. The unity of the order in service to the gospel: Intermediate General Chapter 2010 [2013-03-07] .

57

Přílohy Příloha č. 1. - mapa I. praņského vikariátu130

130

Zdroj: Arcibiskupství .

praņské.

1.

58

pražský

vikariát

[2013-03-09]