ZVLÁŠTNÍ ČÍSLO Í
S
ituace ve světě ukazuje na stoupající nebezpečí různých hrozeb, včetně útoku zbraněmi hromadného ničení nesenými balistickými raketami, na jejichž vývoji, resp. zdokonalování pracuje několik zemí s nedemokratickým režimem. Problematikou obrany proti balistickým raketám se dnes zabývá řada zemí. Nejdále v této problematice postoupily Spojené státy, které do tohoto programu investují značné finanční prostředky. Základní myšlenkou v koncepci obrany Spojených států proti balistickým raketám je vícevrstvý integrovaný globální systém, jehož prvky jsou rozmístěny na zemi, na moři, ve vzduchu i v kosmu. Po dokončení by měl poskytovat ochranu proti omezenému úderu balistických raket všech dosahů a ve všech fázích jejich letu. Program známý pod zkratkou BMD – Balistic Missile Defense – (obrana proti balistickým raketám) je již delší dobu deklarován nejen k ochraně amerického teritoria, ale i území spojenců. Kromě USA jsou již nyní některé jeho senzory – konkrétně radiolokátory včasné výstrahy – rozmístěny ve Velké Británii či v Grónsku. Obranný systém dnes pokrývá teritorium Severní Ameriky. Spojenými státy navrhované rozšíření programu BMD o tzv. evropský pilíř by umožnilo před útokem balistických raket z oblasti Středního východu chránit téměř celé území Evropy.
Systém protiraketové obrany tvoří řada propojených a navzájem spolupracujících prvků. Jedná se o družicové senzory a pozemní i námořní radarové prostředky včasné výstrahy schopné co nejdříve zjistit start rakety, sledovat ji v počáteční fázi letu a podílet se na co nejrychlejším rozlišení, zda se jedná o kosmický nosič nebo bojovou balistickou raketu. Informace z nich se prostřednictvím výkonné komunikační sítě předávají do příslušných systémů velení a řízení. V případě, že se jedná o opravdové ohrožení, jsou aktivovány další prvky protiraketové obrany. Jde o systémy pro ničení balistických raket nebo z nich uvolněných bojových hlavic a také o specializované radary pro sledování a poskytování mimořádně přesných informací o balistické raketě v její střední letové fázi. Pro dosažení zmíněné vícevrstvé či víceprvkové obrany se počítá s několika systémy schopnými účinně působit proti raketám ve všech fázích jejich letu. Pro zneškodňování raket v počáteční fázi letu se vyvíjí vysoce výkonný chemický laser ABL (Airborne Laser) umístěný na letounu Boeing 747-400F, jenž by laserovým paprskem způsobil balistické raketě devastující poškození. Druhým typem jsou plavidla se systémem Aegis. Tyto prostředky však musejí operovat v geografické blízkosti místa startu raket protivníka.
Pro ničení raket, respektive jejich hlavic naopak v konečné fázi letu (na sestupné dráze), je určený jednak pozemní mobilní raketový systém THAAD (Terminal High Altitude Area Defence), který nyní prochází závěrečnými testy, jednak plavidla se systémem Aegis se zdokonalenými řízenými střelami SM-3. Oba prostředky mohou ničit balistické rakety krátkého (do 1000 km) až středního (1000 až 3000 km) doletu. Kromě zmíněných prostředků dnes mají USA k dispozici již funkční část klíčového pozemního systému protiraketové obrany GMD (Ground-based Midcourse Defense) určeného pro ničení balistických raket dlouhého nebo mezikontinentálního dosahu v jejich střední (tedy nejdelší) fázi letu mimo zemskou atmosféru. Vedle družic a radarů včasné výstrahy jsou jeho součástí jednak v podzemních silech umístěné antirakety (dnes na Aljašce a v Kalifornii), jednak specializovaný (zameřovací) radar pro přesné sledování útočících raket ve střední fázi letu pracující v kmitočtovém pásmu X (8 – 12 GHz). Oba tyto prvky by podle návrhu USA mohly tvořit zmíněný evropský pilíř protiraketové obrany s tím, že základna pro maximálně 10 antiraket (tzv. interceptorů) GBI (Ground Based Interceptor) by mohla být umístěna v Polsku a radarová stanice EBR (European Based Radar) v České republice.
Pozemní mobilní protiraketový systém THAAD
Prototyp laserového systému ABL
Instalace antirakety GBI do odpalovacího sila
1
ZVLÁŠTNÍ ČÍSLO Í
K čemu slouží a jak funguje? Radar, pro který se nyní užívá označení EBR (European Based Radar – neboli „v Evropě umístěný radar“), má v rámci pozemního systému protiraketové obrany za úkol sledovat dráhu letící balistické rakety, respektive i dráhy z ní již oddělených částí, odlišovat skutečné hlavice od klamných, a velmi přesně
» Radar EBR sleduje balistické rakety ve střední fázi letu » Jeho dosah je cca 2000 km » Vysílá extrémně úzký paprsek (0,18°), skenuje sektor cca 12,5° × 12,5° » V provozu bude několik hodin denně
ZJEDNODUŠENÉ SCHÉMA FUNKCE NAVRHOVANÉHO EVROPSKÉHO PRVKU PROTIRAKETOVÉ OBRANY
Pozemní st edisko ízení protiraketové obrany (v USA)
Družicový družicový pr zkum
Zničení cíle ve výšce 135 – 225 km
Radar včasné výstrahy ve Fylingdales
Základna pozemních á antiraket
Zjednodušené grafické porovnání funkce radaru EBR a klasického přehledového radaru
Sledování a zam ení
Radar EBR
Předsunutý radar FBR
Zjišt ní startu
Základní funkce radaru Sledování a zaměření cíle
Start rakety Start na a na USA USA Start rakety Start na na Evropu Evropu
Přesné určení souřadnic cíle
Radar EBR – snímání pouze v úzkém sektoru 12,5° × 12,5°, časově limitovaný provoz, činnost stanice maximálně několik hodin denně
2
Typický přehledový radar – snímání v rozsahu 360°, provoz 24 hodin denně, 7 dní v týdnu
určovat souřadnice skutečného cíle. Na základě přesných informací z radaru dochází prostřednictvím systému velení a řízení k nasměrování („navedení“) vlastní protirakety do předpokládaného prostoru střetu s cílem. Tím ale činnost EBR ještě nekončí. Radar by také sledoval a následně vyhodnocoval, zda z antirakety mimo zemskou atmosféru uvolněný samostatně naváděný prostředek EKV (Exoatmospheric Kill Vehicle – prostředek ničící cíl mimo
atmosféru) zasáhl a svojí kinetickou energií skutečně bojovou hlavici zničil. Vzhledem ke škále zmíněných úkolů musí mít EBR dostatečný dosah (okolo 2000 km podle údajů Agentury pro protiraketovou obranu Spojených států MDA – Missile Defense Agency), mimořádnou rozlišovací schopnost i specifický způsob operačního použití. To kromě jiného spočívá v tom, že na rozdíl od přehledových radarů protivzdušné obrany nebo radarů pro řízení letového provozu nesnímá prostor
v rozsahu 360°, ale soustřeďuje se pouze na sektor 12,5° × 12,5° ve směru předpokládaného prostoru zjištění balistické rakety. Navíc se na tento sektor zaměří a začne jej prohledávat extrémně úzkým paprskem (0,18°) až na základě informací z družic, předsunutých radarů FBR (Forward Based Radar) nebo radarů včasné výstrahy, které zjistí odpálení balistické rakety a sledují ji bezprostředně po startu. Proto EBR nejenže nebude vyzařovat celokruhově, ale nebude ani v nepřetržitém provozu. Naopak.
Do plného bojového režimu bude uveden pouze v případě odpálení balistické rakety. Ani cvičení v rámci systému protiraketové obrany nebudou probíhat každý týden. Takže se bude zapínat při výcviku obsluh a jeho nejčastějším funkčním režimem se stane tzv. kalibrace. Velmi zjednodušeně řečeno se jedná o ověření správných parametrů a funkce radarové stanice i její připravenosti pro případné „ostré“ použití. Proto se předpokládá činnost radaru jen několik hodin denně.
3
ZVLÁŠTNÍ ČÍSLO Í Radarová stanice na atolu Kwajalein
Jak vypadá radarová stanice? Radar, o jehož přemístění do Č ČR se jedná, se dnes nachází na atolu Kwajalein na Marshallových ostrovech v Tichém oceánu. Je součástí Reaganova zkušebního střediska a již deset let se používá při testech protiraketové obrany. Zdejší stanici tvoří vedle vlastního radaru a venkovních chladicích jednotek jediná přízemní provozní budova. Uvnitř je malé řídicí středisko o rozměrech asi 5 × 8 m s několika počítačovými konzolemi a stejně velký oddělený prostor s centrální výpočetní jednotkou. Kromě toho je zde konferenční místnost, malá dílna pro
» Na atolu Kwajalein tvoří radarovou stanici pouze jedna menší provozní budova » V případě umístění v ČR se předpokládá jiné uspořádání » Maximální příkon celé radarové stanice by byl 3 až 4 MW elektrické energie
základní údržbu, místnost pro klimatizaci a vzduchotechniku a prostor s dieselagregátem pro nouzovou výrobu elektrické energie v případě výpadku veřejné sítě. V této souvislosti je nutné upozornit, že zařízení na Kwajaleinu se používalo a používá výhradně pro zkoušky. Případná stanice u nás by ale byla součástí systému protiraketové obrany, a proto by musela být zřejmě jinak stavebně uspořádána. Odlišné provedení se dá předpokládat u řídicího střediska, přibude nezbytné zázemí jak pro obsluhy střídající se v nepřetržité službě, tak například i pro příslušníky přímé ochrany stanice. Rovněž musí vzniknout komunikační stanice pro přenos informací, dat a řídících povelů. Podobně jako v případě nemocnic, metra nebo dalších obdobných zařízení bude nutné instalovat záložní zdroj elektrické energie pro zajištění plného provozu při výpadku veřejné rozvodné sítě. Úvahy o ohromných generátorech nebo dokonce o malé jaderné elektrárně pod stanicí jsou mimo realitu. Předpokládá se maximální příkon celé radarové stanice v rozmezí 3 až 4 MW. V této souvislosti je třeba zmínit, že veškerou spotřebu elektrické energie celého atolu Kwajalein s více než 2500 obyvateli, stovkami klimatizovaných domů, malým přístavem, radary (kromě EBR jsou zde i další typy), obchody atd. zajišťuje místní elektrárna s halou velikosti běžného skladu, ve které jsou dieselové motory pohánějící generátory.
Místnost se vzduchotechnikou uvnitř provozní budovy radarové stanice
Vnitřní uspořádání současné radarové stanice EBR na atolu Kwajalein
4
Elektrárna zásobující celý atol Kwajalein
5
ZVLÁŠTNÍ ČÍSLO Í
Radar v číslech » Aktivní část anténní soustavy má plochu 105 m2 » Obsahuje 16 896 vysílacích/přijímacích modulů » Hmotnost pohyblivé části je 386 000 kg
Specifické vlastnosti a možnosti radaru EBR, který dokáže s velkou přesností současně sledovat několik částí oddělených z balistické rakety, se pochopitelně odrážejí v jeho konstrukci. EBR patří mezi typy s plošnou anténní soustavou, která za provozu nerotuje jako u běžných přehledových radarů. Využívá technologii elektronického tvarování a vychylování paprsku (svazku) v prostoru, na kterém se podílí část antény s celkem 16 896 vysílacími/přijímacími moduly. Aktivní část antény (apertura) má plochu 105 m² a představuje z funkčního hlediska jakýsi
rozložený vysílač, který používá zdroje nízkého výkonu k napájení každého vyzařujícího modulu. Tato soustava umožňuje formovat úzkou vyzařovací charakteristiku hlavního svazku. Přestože anténa EBR za provozu nerotuje, pro nastavení požadovaného směru snímání je možné celou ocelovou konstrukci nesoucí anténní soustavu pomocí čtveřice kol a kolejnice po obvodu základové věže na centrálním ložisku natáčet (měnit odměr) v rozmezí ±178°. Celková hmotnost pohyblivé části radaru dosahuje 386 000 kg. Díky kolébkovému
Detailní snímek kabeláže rozvodů a chladicí kapaliny do anténní soustavy
Anténní soustava radaru EBR s celkem 16 896 vysílacími/přijímacími moduly
uložení antény lze nastavovat také její náměr (elevaci), a to v rozsahu od 0° až do 90°. Ve spodní hranici je ale sklon antény omezen, aby se předešlo vyzařování hlavního paprsku pod úhlem menším než 2° a tím se vyloučila možnost ozáření osob na zemi. Obsluze to v prvé řadě neumožňují bezpečnostní prvky programu řídicího a ovládacího systému. Podle programového manažera radarové stanice na Kwajaleinu Billa Wilsona ani v případě porušení veškerých provozních zásad nebo
6
kdyby se nějakým způsobem podařilo obejít bezpečnostní program nelze anténu díky mohutným mechanickým dorazům sklonit níž než 2°. Vzhledem ke geometrickému středu anténní soustavy ve výšce 10,8 m nad horní hranou základové radarové věže a při minimální elevaci hlavního paprsku 2° není podle informací agentury MDA konstrukčně možné, aby došlo k exponování osob v okolí radaru. Podle stejného zdroje se například ve vzdálenosti 4500 m od radaru nachází
7
ZVLÁŠTNÍ ČÍSLO Í
Na snímku pořízeném během výstavby radarové stanice na atolu Kwajalein je dobře vidět ocelovou konstrukci nesoucí anténní soustavu
hlavní paprsek při minimální elevaci 2° ve výšce 150 m nad terénem a ve vzdálenosti 8500 m to je již 300 m (viz kresba na str. 18). Nejmarkantnějším vnějším znakem radarové stanice je ochranný bílý kulový
8
překryt antény (radom) ze speciální tkaniny o průměru 26 m, jehož tvar je udržován mírným přetlakem vzduchu. Jeho úroveň je závislá na povětrnostních podmínkách a při rychlosti větru nad 80 km/h se tlak oproti normálu zvyšuje. Radom odolá síle větru
o rychlosti 160 km/h. V případě přemístění do České republiky by vzhledem k jiným klimatickým podmínkám bylo nutné patřičně upravit konstrukci radomu, který by mohl být z jiného materiálu (například teflonu), měl by mít zařízení na odstraňování sněhu atd.
Spodní část nosné konstrukce antény s dobře patrným jedním z celkem čtyř pojezdových kol umožňujících měnit odměr anténní soustavy (nahoře) Centrální část konstrukce nesoucí anténní soustavu (uprostřed) Detailní pohled na jeden ze dvou elektromechanických omezovačů nastavení spodní hranice náměru anténní soustavy (dole)
9
ZVLÁŠTNÍ ČÍSLO Í Letecký snímek atolu Kwajalein s vyznačením současného umístění radaru EBR
Proč do Brd? Radar
Sektor vyzařování radaru používaný v rámci testů Budova střední školy Budova základní školy
Výstavba radaru, původně označovaného jako GBR-P (Ground Based Radar-Prototype) a vyvinutého firmou Raytheon, začala na atolu Kwajalein v říjnu 1996. První úspěšné zachycení cíle – družice – se uskutečnilo 11. září 1998 a radar ji následně sledoval po 350 sekund. Od té doby se stal integrálním prvkem letového zkušebního programu amerických balistických raket a později i pozemního prvku protiraketové obrany GMD. Podle údajů agentury MDA provedl nejméně 38 úspěšných zachycení cílů. Zkušenosti s tímto radarem byly využity při konstrukci podstatně většího a výkonnějšího námořního radaru SBX (Sea-Based X-Band Radar) umístěného na upravené plovoucí plošině. Nyní končí jeho zkušební program u Aleutských ostrovů poblíž Aljašky. V brzké době bude zapojen do letového testovacího programu protiraketové obrany, který bude (i vzhledem k existenci základen s antiraketami v Kalifornii a na Aljašce) probíhat v jiné oblasti, než jsou Marshallovy ostrovy. To „uvolňuje“ radar z Kwajaleinu pro další možné použití.
10
Pokud Česká republika vysloví souhlas s návrhem na jeho umístění na našem území, bude radar rozebrán, částečně zmodernizován, po moři přesunut a znovu sestaven na kótě 718,8 vojenského prostoru Brdy. Česká republika byla vybrána jako nejvýhodnější potenciální stanoviště pro radarovou stanici především vzhledem k optimální geografické poloze. Z celkem třech zvažovaných lokalit na českém území (kromě Brd to byla Libavá a Boletice) pak byl prostor v Brdech zvolen vzhledem k splnění hlavních kritérií. Ta zahrnují mimo jiné zabezpečení fungování radaru (převýšení, přímý výhled především jihovýchodním směrem bez terénních překážek), vhodné geologické podloží, infrastrukturu, dopravní dostupnost, bezpečnost nebo ekologii. Pokud by došlo k přesunutí celého zařízení do Brd, je podle informací americké strany radar na Kwajaleinu po konstrukční stránce již upraven do podoby pro potřebu případného provozu v České republice. Jeho modernizace či další změny by se týkaly především oblasti počítačového zpracování informací, vyhodnocování a také oblasti satelitní komunikace s dalšími prvky systému.
Co se týká případné radarové stanice v Brdech, tak ta by podle předběžných údajů mohla mít celkovou plochu maximálně do 400 ha a bude obsahovat taktickou a podpůrnou část. Následující předběžný seznam uvádí možná zařízení, která by mohla být umístěna v rámci radarové stanice:
Taktická část • Radarové zařízení skládající se z vlastního radaru, jeho podstavce, operačního střediska, budovy údržby radaru (sklad náhradních dílů a údržba radaru) • Středisko satelitního spojení systému protiraketové obrany • Zdroj elektrické energie (dieselové generátory) s dodávkou dle potřeby 24 hodin denně a sedm dní v týdnu (konkrétní potřeba bude vyhodnocena na základě studie energetické infrastruktury) • Zásobník paliva (nafta) s přečerpávací stanicí do generátorů • Místo pro přečerpání paliva z dopravních prostředků do zásobníků • Místo kontroly vstupu • Podpůrný komplex – hasičská stanice – strážnice, zbrojní sklad – zařízení a dílny pro údržbu – kanceláře údržby a informačního managementu – logistické a zásobovací budovy – administrativní budova • Transformátor • Studna a zásobárna vody • Čistička odpadních vod • Budova ochranné služby u vchodu do radarové stanice s prostorem pro kontrolu vozidel • Místo kontroly a povolování vstupu do vnější zóny radarové stanice
Podpůrná část • Ubytovací a stravovací zařízení • Odpočinkové a sportovní zázemí • Kulturní a sociální služby
11
ZVLÁŠTNÍ ČÍSLO Í
Vliv na zdraví
TESLÍNY
Řez profilem terénu mezi stanovištěm radaru a třemi vybranými obcemi
» Boční laloky jsou až 10 000× slabší než hlavní svazek » Ve vzdálenosti 800 m od radaru jsou s rezervou splněny hygienické limity » Při dodržení ochranné zóny nemůže dojít k ohrožení zdraví
ROŽMITÁL POD TŘEMŠÍNEM Provoz radaru nesmí ohrozit zdraví obyvatel České republiky – to je jedna ze základních podmínek, kterou si česká vláda klade při jednání s americkou stranou o případném umístění radarové stanice na našem území. Zařízení musí splňovat hygienické limity, které jsou dány nařízením vlády č. 480/2000 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením, a prováděcím předpisem zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, v jeho platném znění. Prvním krokem pro naplnění zmíněných právních norem bylo provedení teoretických výpočtů na základě parametrů radaru poskytnutých americkou stranou, druhým krokem se stalo praktické měření skutečného vyzařování radaru na Kwajaleinu. Finálním krokem by pak mělo představovat měření radaru přímo v Brdech před jeho uvedením do provozu. V polovině srpna roku 2007 prezentovalo Ministerstvo obrany ČR materiál nazvaný „Předběžné posouzení vlivu radiolokační stanice EBR na zdravotní stav populace v okolí Vojenského újezdu Brdy“. Dvousetstránkový dokument přináší konkrétní hodnoty hustoty zářivého toku jak hlavního svazku (paprsku) radaru, tak i předpokládané hodnoty v postranních vyzařovacích smyčkách (bočních lalocích). Výpočet byl proveden českými specialisty s využitím údajů a technických parametrů radaru poskytnutých Spojenými státy a s jejich následnou specifikací v rámci doprovodných technických konzultací. Výsledky jsou jednak prezentovány ve formě grafu, jednak jsou
12
ány do tabulek uvádějících hodno zpracovány hodnoty po 100 metrech od vzdálenosti 500 m od radaru až po vzdálenost 21 600 m. Většinu materiálu však vyplňují řezy profilem terénu mezi potenciálním stanovištěm radaru na kótě 718,8 brdského vojenského prostoru a všemi obcemi v okruhu 20 km a navíc s vybranými většími sídly až do vzdálenosti téměř 32 km. Pro každou z celkem 378 obcí a měst je přehlednou formou znázorněn profil terénu od předpokládaného stanoviště radaru k obci, do něhož je zakreslen jak radiolokační paprsek při minimálním elevačním úhlu 2° včetně jeho konkrétní výšky nad příslušnou obcí, tak hranice přímé viditelnosti od radaru na posuzovanou obec. Přestože konečné stanovisko k bezpečným hranicím, hygienickým limitům, ochranným nebo kontrolovaným zónám či k možnému vlivu na civilní obyvatelstvo bude možné vydat po provedeném měření provozu radaru EBR v České republice, vydali hlavní hygienik ČR a náměstek ministra zdravotnictví MUDr. Michael Vít, Ph. D., i hlavní
til hygienik AČR plk plk. MUDr MUDr. Petr Navrát Navrátil předběžné odborné vyjádření, které v závěru uvádí: „Z předběžného posouzení vyplývá, že hlavní svazek radiolokátoru za daných podmínek provozu nemůže exponovat obyvatelstvo v okolí EBR, protože jeho poloha fyzikálně tuto expozici neumožňuje. Podle provedených výpočtů jsou boční vyzařovací smyčky v případě EBR o 40 dB, tj. 10 000× slabší než hlavní svazek. Ve vzdálenosti 800 m na úrovni terénu (ochranná zóna) stanice dle výpočtů splňuje s velkou rezervou hygienické limity, které jsou dány nařízením vlády č. 480/2000 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením, a prováděcím předpisem zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, v jeho platném znění. Z uvedeného vyplývá, že při dodržení vypočítané ochranné zóny a daných podmínek provozu EBR nemůže dojít k expozici obyvatelstva a tím ani k ohrožení jejich zdravotního stavu“. Materiál je v plném znění k dispozici i na webové stránce českého ministerstva obrany: www.army.cz.
BŘEZNICE
Profil terénu ze stanoviště radaru směrem k obci
Stanoviště radaru (anténa je ve výšce 15 m nad kótou 718,8)
Obec Výška spodní hranice radiolokačního svazku nad obcí v metrech
Spodní hranice radiolokačního svazku 2º Hranice přímé viditelnosti od radarové stanice na posuzovanou obec
Výška hranice přímé viditelnosti od radarové stanice nad obec
13
ZVLÁŠTNÍ ČÍSLO Í
Češi měřili přímo na atolu Specialisté z českého ministerstva obrany, ministerstva zdravotnictví i nezávislí civilní odborníci provedli začátkem října 2007 měření radaru EBR přímo na jeho současném stanovišti, na atolu Kwajalein na Marshallových ostrovech. Stalo se tak proto, aby se v podmínkách provozu a při režimech odpovídajících plánovanému použití případně přesunuté radarové stanice prakticky a jednoznačně ověřily teoretické výpočty úrovně elektromagnetického záření v jeho okolí z již zmíněného materiálu „Předběžné posouzení vlivu radiolokační stanice...“. “. Vypracovaná „Hodnotící zpráva měření radiolokační stanice EBR na atoluu Kwajalein dne 3. října 2007“ uvádí, že „měření hustoty elektromagnetickéhoo pole ve vzdálenostech od 50 m do 2666 m od radaru prokázalo, že maximální hodnoty ve všech měřených ch vzdálenostech jsou pod limitem pro obyvatelstvo uvedeným v Nařízení vlády č. 480/2000 Sb.“. Provedené měření rovněž potvrdilo, že ochranné zóny (800m bezpečnostní zóna pro obyvatelstvo na zemi a kontrolovanáá zóna 9500 m pro piloty rogal nebo balonů) nů) nů definované dle výpočtu a zveřejněné v jižž zmiňovaném „Předběžném posouzení…““ byly stanoveny s velkou rezervou bezpečnosti a není nutná jejich korekce směrem dále od radiolokační stanice. Hodnotící zpráva měření radiolokační stanice EBR Kwajalein je k dispozici na webové stránce českého ministerstvaa obrany: www.army.cz.
VÝSLEDKY MĚŘENÍ ELEKTROMAGNETICKÉHO ZÁŘENÍ RADARU EBR NA ATOLU KWAJALEIN DNE 3. ŘÍJNA 2007 Měření
1
2
3
4
5
Vzdálenost měřicího bodu
50 m
100 m
210 m
270 m
560 m
931 m
2104 m
2666 m
Maximální hustota zářivého toku MAX (W/m2)
5,70
7,00
2,60
1,80
<0,50
<0,50
<0,50
<0,50
Nejistota měření
±1,4
±1,8
±0,7
±0,5
±0,1
±0,1
±0,1
±0,1
Průměrná hustota zářivého toku AVG (W/m2)
2,14
4,40
1,40
1,06
<0,50
<0,50
<0,50
<0,50
Poznámka: V každém měřicím bodě se měření provádělo dvakrát, a to vždy po dobu šesti minut, vyzařovaný paprsek měl elevaci 2°. V České republice je nejvyšší přípustná hodnota pro průměrnou hustotu zářivého toku pro obyvatelstvo 10 W/m² dle Nařízení vlády č. 480/2000 Sb.
14
15
ZVLÁŠTNÍ ČÍSLO Í
Snímek atolu Kwajalein se zakreslenými azimuty a vzdálenostmi jednotlivých měření
Série snímků přibližujících měření ve vzdálenostech 50 m, 100 m, 210 m, 560 m, 2104 m a 2666 m od radaru
16
17
ZVLÁŠTNÍ ČÍSLO Í
Radar bude pod dohledem » Na Kwajaleinu za 10 let provozu radarové stanice nebyly zaznamenány žádné nepříznivé účinky na obyvatelstvo » Uskuteční se měření radaru i následný dohled po jeho případné instalaci v ČR » Splnění českých hygienických limitů představuje základní podmínku pro případné uvedení do provozu
V případě, že by Česká republika s umístěním radarové stanice na svém území souhlasila, tak by nedávno provedené testy na Kwajaleinu nepochybně nebyly poslední. Hodnotící zpráva v tomto směru doporučuje několik dalších kroků. Nejprve připravit studii zaměřenou na výchozí zdravotní stav populace v okolí Vojenského újezdu Brdy. Měla by být zahájena před případnou instalací radaru EBR. Pokračovala by v časových intervalech půl roku, roku, dvou a pěti let po zahájení provozu radaru EBR a umožnila by posoudit zdravotní stav populace v okolí stanice. Kromě toho se doporučuje zmapovat úroveň elektromagnetického záření terénního pozadí v okolí újezdu Brdy ještě před případným umístěním radaru. Pokud
k výstavbě stanice dojde, hodnotící zpráva zmiňuje nezbytnost připravit a provést měření provozu stanice v této lokalitě. Jak v této souvislosti upozorňuje hlavní hygienik ČR a náměstek ministra zdravotnictví MUDr. Michael Vít, Ph. D., „splnění všech příslušných českých hygienických norem představuje základní podmínku pro možné uvedení radaru do plného provozu v České republice“. Podle hlavního hygienika české armády plukovníka MUDr. Petra Navrátila by i po spuštění provoz radarové stanice zůstal pod preventivním dohledem vojenské hygienickoprotiepidemické služby. Jednou z příloh hodnotící zprávy o měření na atolu je také vyjádření hlavního lékaře nemocnice na Kwajaleinu Erica
Lindborga, který tam žije více než 25 let a o tamější populaci má dokonalý přehled. V jeho písemném memorandu je uvedeno, že od zahájení provozu radaru nebyla
zaznamenána žádná zranění, symptomy nebo nepříznivé účinky související s radiolokátorem ani u zaměstnanců stanice, ani u obyvatel atolu Kwajalein.
Ilustrační znázornění hlavního radiolokačního svazku a bočních vyzařovacích smyček (laloků) u typického radiolokátoru s fázovanou anténní soustavou Boční smyčky (laloky)
Výška paprsku nad terénem v různých vzdálenostech od radaru EBR při minimální elevaci antény 2°
Pod bílou přímkou je oblast bez vlivu záření na lidský organismus
Poznámka: Počítá se s vytvořením kontrolované zóny do vzdálenosti 9,5 km od radaru pro nekryté osoby, jakými jsou například piloti rogal nebo balonů.
18
Termíny V současné době probíhají jednání mezi ČR a USA, která by měla vést ke zpracování návrhů několika mezinárodních smluv upravujících otázky případného umístění radarové stanice na našem území. Proto nelze určit, zda nebo kdy by mohla zvažovaná výstavba začít. K dispozici je ale několik základních informací o postupu budování radaru na Kwajaleinu. Slavnostní výkop základů se uskutečnil 16. října 1996. Za pouhých šest měsíců stála betonová základová věž radaru. V srpnu 1997 byla hotova
mohutná ocelová konstrukce nesoucí vlastní anténní soustavu a prvního listopadu byl instalován nafukovací radom. Následovala instalace antény, veškerého souvisejícího vybavení a oživení radaru s tím, že první úspěšné zachycení družice se uskutečnilo již 11. září 1998. Zmíněné velmi krátké termíny budování by se u nás o něco prodloužily, protože by se v Brdech nestavěla testovací, nýbrž operační stanice s již zmíněným větším technickým zázemím a dalšími souvisejícími prvky.
19
Radarová stanice na atolu Kwajalein byla postavena ve velmi krátkém termínu. Za necelé dva roky již zařízení sledovalo balistické cíle.
Slavnostní výkop 16. 10. 1996
Stav betonové radarové věže k 17. 4. 1997
Ocelová konstrukce nesoucí anténní soustavu, srpen 1997
Instalace látkového radomu 1. listopadu 1997
20
